Tonoucí se stébla chytá – v případě sysla

Tonoucí se stébla chytá – v případě sysla

Některým živočišným druhům
mohou být lidé nevědomky
užiteční. Tím, že sekají trávu
na sportovním letišti, vytvářejí
ideální životní prostředí pro sysly
TEXT Michael a Markéta Foktovi
Chlupatý
letištní
personál
Tonoucí se stébla chytá – v případě sysla obecného však to stéblo musí být
proklatě krátké. Deset centimetrů je až moc. Malý hlodavec musí mít přehled
o tom, jestli se k němu neblíží predátor. Jinak by s ním byl rychle konec.
Utonou tedy čeští sysli v moři vysoké trávy?
46 g 08/12
08/12 g 47
P
Nad hlavami syslů z letňanského letiště přelétávají
nově i vrtulníky záchranářů, pro které tu nedávno
vznikl heliport. Hlodavcům to však vůbec nevadí,
jsou na zvuk motorů zvyklí
Další tuneláři
Psoun
prériový
V jediném
podzemním městě
psounů žilo
počátkem dvacátého
století o celou
čtvrtinu více
hlodavců než všech
lidí ve Spojených státech dnes – tedy na čtyři sta
miliónů. Ohromné podzemní město chodeb
a komor mělo větší rozlohu než celé Slovensko
48
g
07/12
a jižní
Morava
dohromady.
ískání a dunění
Vstupuji na travnatou plochu a dávám si
pozor, abych nepřekročil prostor vymezený červenými zábranami. Jinak by mě totiž mohlo při přistávání strhnout jedno ze
sportovních letadel, jejichž motory mi občas zahučí kdesi
nad hlavou. Když hluk stroje odezní, ovládnou okolní krajinu jiné zvuky. Slabé pískání, jež se ozývá střídavě z mnoha směrů. Právě začal pracovat syslí telegraf, jehož varovné
služby využívá na šest set vzácných hlodavců žijících na ploše
sportovního letiště v pražských Letňanech.
Je to trochu paradoxní situace. Sysel obecný, který ještě
před padesáti lety patřil mezi obtížné polní škůdce, dnes
přežívá jen díky soužití s lidmi. Vlastně si s létajícími stroji
vytvořil jakýsi druh symbiózy. Potřeby letadel a syslů se totiž scházejí v jedné důležité věci – stroje i hlodavci vyžadují
nízkou trávu. Letadla ke startu a přistání, sysli ke svému životu. Po druhé světové válce, kdy lidé rozorali meze, spojili
jednotlivá pole do velkých lánů a přestali se starat o parky či
okraje cest, přišli sysli o většinu svého životního prostředí.
Dodnes v České republice přežívají na přibližně třicítce
lokalit. Většina z jejich trvalých adres má však k přirozenému prostředí poměrně daleko. Letiště, golfová hřiště, travnaté sportovní stadióny či chatové osady s posekanou trávou
v okolí.
Všechna ta místa mají společné dvě věci. Za prvé vznikají
díky lidské činnosti a za druhé jsou od sebe značně vzdálená,
a tudíž izolovaná. Lidská přítomnost syslům příliš nevadí,
pokud se k nim člověk chová alespoň trochu vstřícně. Druhý
fakt je však pro roztomilé hlodavce hodně špatnou zprávou.
Příslušníci jednotlivých populací se nemohou vzájemně křížit a každé z míst výskytu také může snadno podlehnout
zkáze. Stačí výstavba několika domů, nebo dokonce obyčejná
nedbalost v sekání trávy a další ze syslích rájů je nenávratně
pryč.
A to je velká škoda. Naše příroda by totiž mohla přijít
o tvora, který je navzdory své malé velikosti a plachosti
rekordmanem v přežívání. Sysli žijí ve velkých koloniích
a v každé z nich je vždy několik jedinců na stráži. Pískáním
pak upozorní ostatní, že se blíží nebezpečí. Všichni potom
bleskově zmizí v podzemních úkrytech. Jejich nory jsou dlouhé několik metrů a mají více vchodů – další z bezpečnostních
opatření. Když mladí sysli vylezou v létě z doupat svých matek,
váží sotva padesát gramů. Do podzimu však musí bleskovým
růstem svou hmotnost pětkrát zvýšit. Jen tak přežijí zimní spánek, dlouhý téměř půl roku. Během hibernace spalují zásoby
podkožního tuku, jež mohou na podzim tvořit i třetinu jejich
celkové hmotnosti.
Africké kolegyně
Surikaty z africké pouště Kalahari mají se sysly na první pohled společného jen málo. Kdyby se s nimi setkaly tváří v tvář,
asi by byl výsledek souboje nad slunce jasnější. Přesto by si oba
živočišné druhy mohly podat tlapky alespoň ve dvou aspektech každodenního života. Promykovité šelmy jsou stejně jako
evropští hlodavci mistry v hloubení nor. Jediná surikata dokáže za několik sekund vyhrabat tolik zeminy, kolik sama váží.
Na budování složitého systému tunelů však není sama. Stejně
jako sysli žijí i surikaty v početných skupinách, takže dokážou
vyhloubit podzemní města s bezmála stovkou vchodů. Kromě
bezpečí před většími dravci pro ně má podzemní domov ještě
jeden půvab. Dva či tři metry pod zemí šelmičky spolehlivě
uniknou před spalujícím žárem pouštního slunce i drastickým
poklesem teplot během noci.
Díky společenskému způsobu života mají hbité šelmičky se
sysly společný i další zvyk. Stejně jako oni brzy zjistily, že se
vyplatí mít někoho na stráži. Surikata ve službě obhlíží okolí
v podobně vzpřímeném postoji jako strážní sysel a stejně jako hlodavčí hlídka upozorňuje ostatní na blížící se nebezpečí
zvukovými signály. Vědci dokonce zjistili, že surikaty používají k varování různé zvuky označující rozdílný typ nebezpečí.
Určité varování zazní, když se blíží nepřítel po zemi, a další
v případě, že nad územím kolonie krouží dravý pták. Komunikativní šelmy tedy používají něco jako velmi jednoduchou
formu jazyka.
Podobné tlaky životního prostředí způsobují, že různí
živočichové využívají k přežití obdobné taktiky. Proto
surikaty z plání Kalahari podobně jako sysli žijí ve skupinách,
hloubí si složité nory a spoléhají na bystré oči hlídek
Pod povrchem země je překvapivě živo. V temnotách suterénu
životního prostředí staví svá obydlí celá řada tvorů z nejrůznějších skupin:
Sklípkan
Jezevec
Největší pavouci
světa jsou také
nejzručnějšími
mistry podzemního
stavitelství mezi
osminohými lovci.
Jejich nory mohou
být dlouhé přes
metr a jsou opatřeny nejnovějšími vynálezy.
Mohou se pochlubit výstelkou z pavučinových
vláken, padacími dvířky na pantu a signálními
vlákny oznamujícími příchod kořisti
Kutilka
Samotářské vosy
kutilky patří
k několika málo
druhům hmyzu,
který používá
ke stavbě podzemních úkrytů nástroje.
Při udusávání hlíny
uzavírající chodbičku s nakladeným vajíčkem
bere do kusadel kamínek, vibruje křídly a díky
tomu ho používá podobně jako dělníci pneumatické dusadlo k rovnání podkladu chodníků
Zdatní tuneláři žijí
i u nás v Evropě.
Jezevci lesní si
budují rozsáhlá
doupata, a dokonce
myslí i na otázky
hygieny. Opodál
nory si zřizují jamky
sloužící jako toalety, aby si neznečišťovali nory
zevnitř. Některá jezevčí doupata jsou obývaná
po celá staletí. Mají přes stovku vchodů a asi
kilometr chodeb.
Krab
Na písečných
plážích karibského
ostrova Guadeloupe
žijí krabi, kteří mají
neustále plná
klepeta práce. Patří
do rodu Ocypode
a za odlivu hledají
potravu na obnaženém písku. Kromě toho
však musejí neustále obnovovat svou noru,
jež jim skýtá bezpečí. V sypkém písku jejich
domov neustále zaniká
Zmije písečná
K životu pod zemí
není vždycky nutné
budovat rozsáhlé
systémy nor.
V sypkém písku
Sahary to ostatně ani
není možné. Zmije
písečná je pod zemí
přesto jako doma. Dokáže se zahrabat
do podkladu během malé chvilky tak, že jí nad
povrch vyčnívají jen oči a rohovité šupiny nad
07/12 g 49
nimi. Tak může nepozorovaně číhat
na kořist.