14. Města, stoletá válka, Karel IV.

Nejvýznamnější evropská města vrcholného středověku
- syn Cesar – platil vynálezce a myslitele – ve službách Leonardo da Vinci (vynálezy obléhacích strojů a zbraní), Nicollo
Machiavelli (radil Cesarovi, jak si udržet moc – „účel světí
prostředky“)
- snaha udělat z papežského státu dědičnou državu Borgiů
Hanza
- obchodní svaz především severoněmeckých měst
- ve 14. Století přechod v politický a vojenský svaz
- asi 200 měst, v čele Lübeck (další např. Bruggy, Kolín n. Rýnem, Dortmund, Brémy, Hamburk, Štětín, Gdaňsk, Königsburg, Novgorod
- zapojení Řádu německých rytířů
Flandry (Vlámsko)
- Bruggy – nejbohatší město Evropy, křižovatka námořních cest
ze Středozemního a Baltského m.
- hospodářsky nejvyspělejší oblast Evropy – dovoz anglické vlny
=> nejkvalitnější sukno, soukenické manufaktury
- gildy – společenství kupců ve velkých obchodních městech
(obdoba cechů)
Tržní a veletržní města na křižovatkách dálkových
obchodních cest
- Frankfurt n. Mohanem – jedno z největších měst středověku
- veletrhy: Norimberk, Vídeň, Lipsko, Krakov, Vratislav,
Moskva (2x – 4x ročně)
- trhy: Praha, Champaigne, Remeš (4x ročně)
- dálkový obchod s luxusním zbožím – křižovatky dálkových
cest
Řím, Avignon
Italská města
- vývojová tendence: městské republiky → signorie (v čele
signor – pán), v městské radě mocní a bohatí aristokraté, stává
se dědičnou → monarchie → republika
- Milánské vévodství
- výroba nejproslulejší milánské zbroje (lehkoplátové brnění)
- soukenické manufaktury
- Benátská republika
- nikdy zde nebyla monarchie
- porazila Janovskou republiku a ovládla obchod s orientem
přes přístav v Alexandrii
- boje s Turky
- manufaktury na sklo a hedvábí, první banky, razí zlaté mince
- Florencie
- neustálé politické nepokoje
- soukenické manufaktury
- razí zlaté mince – florény na jedné straně s liliemi
- vlády se zmocnil bankéřský rod Mediciů – sponzorují umění
(Michelangello) =>* centrum renesanční a humanistické kultury a vzdělanosti
- sídla papežů
- nejskandálnější Alexandr VI. Borgia
- u moci díky vraždám, podplácení, zradám
- svoji dceru Lucrecii využíval jako luxusní prostitutku
Riga
SLANEČCI
VLNA
Londýn
Bruggy
Flandry: soukenictví
Gdaňsk
Rostock
Stralsund
Hamburg
Štětín
Brémy Lübeck
OBILÍ
Magdeburg
Dortmund
Gent Kolín n. R.
Lipsko
Milán
Hanza
Vratislav
Praha
Frankfurt
Norimberk
Paříž
n. M.
VÍNOChampagne:
Vídeň
tržní města
SŮL
Königsberg
Veletržní města
Krakov
Benátky
Avignon Janov Lucca
Marseille
Pisa
Florencie
Sienna
Barcelona
Řím
Neapol
HEDVÁBÍ
OBILÍ
KOŘENÍ
ANGLIE
Anglický král Jindřich II. z dynastie Plantagenetů díky sňatku s Eleonorou Akvitánskou
držel 2/3 Francie. Francie ztratila přístup k moři.
- francouzský král Filip II. August využil nepřítomnosti Richarda a zaútočil na území ve
Francii, neschopný Jan ztratil většinu území => jméno Jan Bezzemek
- v Anglii se proti Janovi postavila šlechta, duchovenstvo a měšťanstvo a vynutili si vydání
listiny Magna charta libertatum – Velká listina svobod (1215)
- král učinil závažné sliby, které potom museli dodržovat včichni králové:
- bude dodržovat zvykové právo
- neuvězní nikoho bez řádného soudu
- nebude vybírat daně bez souhlasu velké rady (parliamentu → parlament)
FRANCIE (1268-1314)
Filip IV. Sličný učinil z Francie evropskou velmoc.
• 1) Válčil s Angličany, aby získal zbylé državy Plantagenetů.
• 2) Pokusil se ovládnout Flandry, byl však poražen měšťany v
bitvě u Courtrai r. 1302 (poprvé v dějinách ozbrojení měšťané
porazili v bitvě rytířskou armádu!)
• 3) Na válku potřeboval peníze ⇒ zlikvidoval bohatý řád Templářů. Templáři působili ve středověku jako bankéři => obvinil je
z kacířství, nechal je upálit a přivlastnil si jejich majetek...
• 4) Zdanil duchovenstvo a přivlastnil si církevní
desátky ⇒ konflikt s papežem Bonifácem VIII.
Bonifác vyhlásil nadřazenost moci duchovní nad
mocí světskou, Filipovi právníci odpověděli tvrzením,
že královská moc je nezávislá, pochází od boha a
opravňuje krále ovládat své poddané, ať jsou to
klerici, nebo světští.
Konflikt vyvrcholil tak, že Bonifác byl na Filipův
příkaz zfackován => zemřel hanbou. Mového papeže
donutil přesídlit do Avignonu – „Avignonské zajetí
papežů“, v Římě zvolen vzdoropapež => dvojpapežství => skandál
1340
Stoletá válka
(1337–1453)
Hanzovní město Bruggy, největší evropský
přístav. Flandry, hospodářsky nejvyspělejší
oblast v Evropě (součást
Burgundska),
profitovala z dovozu
anglické vlny a výroby a vývozu kvalitního sukna. Angličané za utržené peníze nakoupili víno,
které se ziskem prodávali v Anglii.
Území, které
držel Jindřich
II. po sňatku
s Eleonorou
Akvitánskou.
Bruggy
VLNA
FLANDRY Gent
Paříž
Území, které
zbylo
Janu
Bezzemkovi.
Avignon
- příčiny: ekonomické – boj o Flandry
- záminka: vymření rodu Kappetovců, nástupnictví rodu Valois, anglický král Eduard III. Plantagenet vznesl nárok na francouzský trůn
(dědictví v ženské linii je ale nepřípustné)
1. fáze války (do r. 1360)
(Eduard III. + jeho syn „Černý princ“ X Filip VI.; Jan II. Dobrý)
- Angličané se vylodili u Calais a dobyli a vyplenili ho
- r. 1346 – bitva u Kresčaku – francouzské rytířské vojsko poraženo anglickými lučištníky – slabiny těžké feudální jízdy, výhody
dlouhého luku oproti kuši – Jan Lucemburský hrdinně padl, jeho syn Karel zraněn
Slovem mor se běžně označovaly všechny epidemie
smrtelných onemocnění. Pravý mor byl původně chorobou krys. Na člověka ji přenesly blechy krysí v prostředí, kde krysy a lidé žili v těsné blízkosti: ve městech. Mor do Evropy zavlekly krysy na lodích, které z
Krymu připluly do Janova. Odtud se v několika vlnách
rozšířil po celé Evropě. Mor je znám ve dvou podobách.
Při dýmějové formě se infekce dostává do těla poraněním pokožky a typickým příznakem jsou zduřelé a
zčernalé mízní uzliny. Naději na přežití mělo 20–40 %
nakažených. U plicní formy, která se šíří kapénkami,
činí úmrtnost 99,9 %.
Black death
1347–1352
- „černá smrt“
- morová pandemie
- zemřela 1/3 obyvatel, ve městech až 1/2
vylodění Angličanů Calais
1. fáze války
Kresčak
Paříž
- 1356 Angličané zajali francouzského krále, výkupné 3 milióny zlatých
- Eduard se opět vylodil ve Francii => mírová smlouva v Brétigny (1360), dobyl velké území, ale musel uznat nástupnictví rodu Valois
Území dobyté Angličany v první
fázi války
Lidová povstání ve Francii
- na venkově – jacquerie – živelné selské povstání – vraždění feudálů, vypalování
šlechtických sídel – krutě potlačeno
- povstání Etienna Marcela v Paříži – kupci (Paříž = obchodní středisko) – moc převzaly generální stavy (něco jako parlament – zástupci duchovenstva, šlechty a
měšťanstva z celé Florencie) – potlačeno
2. fáze války (1369–1386)
- pod velením Du Quesdina francouzi zvolili opotřebovávací válku => Angličané
přišli o většinu území ve Francii
Lidové povstání v Anglii
- povstání Watta Tylera (veterán) – selké povstání, obsadili a drancovali Londýn,
král naoko vyhověl požadavkům – odstranění znevolňování, zákaz maximálních
mezd, zákaz zvyšování feudálních dávek – později proti povstalcům zaútočil a sliby nesplnil...
1400
3. fáze války
- r. 1415 se Jindřich V. Lancaster vylodil ve Francii a porazil Francouze v bitvě u
Azincourtu, uzavřel dohodu s burgundským vévodou a obsadil sever Francie
- Smlouva z Troyes – 1420 –
Jindřich V. si zajistil nástupnic3. fáze
tví po duševně chorém Karlovi
vylodění Angličanů
VI. – vzal si francouzskou
princeznu Kateřinu z Valois
- zázračný obrat – Francouze
Remeš
sjednotila národní hrdinka a
patronka Jana z Arku (Panna
Paříž
Orleánská)
Orleans
Území ovládané Angličany a Burgunďany ve
3. fázi války
1450
Burgundský vévoda se přidal na stranu
Francouzů a Angličané byli postupně vyháněni z Francie. Roku 1453 byla válka
ukončena bez uzavření formální dohody.
Jana se narodila ve vsi Domrémy v rodině sedláka jako obyčejná venkovská
dívka. V pubertě, asi ve 13 letech, začala slyšel hlasy svatých, někdy je doprovázela zjevení sv. Michala, sv. Kateřiny a
sv. Markéty. Když r. 1429 Angličané oblehli Orleans, hlasy Janě přikázaly, ať
vyhledá dauphina Karla a pomůže mu
získat francouzskou korunu. Karel
dosud nebyl korunován, jednak proto, že
Angličané ovládali obrovskou část Francie, jednak existovaly pochybnosti o tom,
že Karel je skutečně manželským synem
duševně nemocného krále Karla VI.
Přestože Jana Karla nikdy neviděla,
rozpoznala jej mezi dvořany a přesvědčila ho, že ji poslal Bůh, aby zachránila Francii. Teologové pravost
jejího poslání potvrdili a Jana stanula v
čele francouzského vojska. Oblékla si
brnění a do ruky vzala bílou vlajku, na níž
byl zobrazen Bůh žehnající lilii, erbovní
znamení francouzských králů.
Jana dokázala prorazit obležení Orleansu a zatlačit Angličany na sever. Největšího úspěchu dosáhla, když dauphin
byl korunován v Remeši francouzským
králem Karlem VII., Jana tehdy zaujala
čestné místo po jeho boku.
Zatímco Karel nechtěl pokračovat ve
válce a spoléhal se spíše na diplomacii,
Jana se pustila do válčení na vlastní
pěst a blízko Paříže byla poražena.
Burgunďané ji zajali a prodali Angličanům. Po 14 měsících výslechů byla v
Rouenu církevním soudem obžalována
z kacířství, protože prohlašovala, že ze
svých činů se zodpovídá přímo bohu, a
nikoli katolické církvi, a čarodějnictví,
protože nosila mužský oděv. Byla odsouzena k smrti, ale protože přiznala svoje
hříchy a kála se, byl jí trest zmírněn na
doživotní žalář. V žaláři si však znovu
oblékla mužský oděv, a proto byla světským soudem odsouzena k smrti a 30..
května r. 1431 upálena na tržišti v Rouenu jako zatvrzelá kacířka. Po 25 letech
byla uznána nevinnou a r. 1920 byla svatořečena.
Lucemburkové
Nástup Lucemburků na český trůn
Jindřich Korutanský (1306 – 1306)
- zeť Václava II.
- Albrecht I. Habsburský nerespektoval Zlatou bulu sicilskou, prohlásil české království za odumřelé léno a udělil je svému synu Rudolfovi
- Rudolf si pro jistotu vzal Elišku Rejčku, vdovu po Václavu II.
Rudolf I. Habsburský (1306 – 1307)
- Češi ho nenáviděli
- přezdíván „Král Kaše“, „Studený německý panák“ a „Držgrešle“
Jindřich Korutanský (1307 – 1310)
- zase se vrátil
- prý byl strašně líný (nejraději jedl a spal)
- naprosto neschopný
- prý souhlasil s tím, kdo mluvil jako poslední
- r. 1310 uprchl před Janem Lucemburským
Jan Lucemburský (1310 – 1346)
- inaugurační diplom
- úřady nesmí zastávat cizinci
- majetek smí dědit pouze syn, dcera, bratr a jeho děti
- zdaněna pouze půda držená poddanými
- šlechta nemusí bojovat za hranicemi státu
- „Král cizinec“ – s českým královstvím se nikdy nesžil, vedl dlouhou vleklou domácí válku, šlechtou vnímán jako cizí
- „Král diplomat“ – z ciziny pravidelně přivážel listiny připojující další území
- r. 1318 sjednána dohoda, král svěřil správu země domácímu panstvu, jezdil po Evropě po válkách a turnajích a domů se vracel jenom pro peníze – pověst největšího rytíře
- syn Jan Jindřich skandálně obviněn z impotence dědičkou části rakouského území Markétou Pyskatou => markrabětem moravským,
zakladatel moravské větve Lucemburků
- princ Václav
- v 7 letech odjel na vychování do Francie, kde přijal jméno Karel, získal vynikající vzdělání (5 jazyků)
- bere si Blanku z Valois
- přátelské vztahy s Klimentem VI.
- 1346 zvolen císařem
- r. 1346 umírá v bitvě u Kresčaku
• pojem Země Koruny české = stát spojený osobou
českého krále v jeden celek
Duchovním svorníkem státu je sv. Václav
Braniborsko
Karel IV. (1346–1378)
král český, král římský, od 1355 císař Svaté říše římské
- „Pater patriae“ – otec vlasti
- manželky: Blanka z Valois (♥); Anna Falcká (území) –
syn Václav, později Václav IV.; Anna SvidnickoJavornická (území) – syn Zikmund; Eliška Pomořanská
- byl literátem, uměl 5 jazyků, napsal Vita Caroli
Dolní Lužice
(získal Karel IV.)
Svidnicko a Javornicko
Horní Lužice
- získal svatbou
(získal Jan)
Slezská knížectví
Lucembursko
- rodové panství
Lucemburků
Chebsko
(získal Jan)
České
království
Markrabství
moravské
Do císaře Karla vkládaly naděje přední
osobnosti doby. Básník Francesco
Petrarca doufal, že Karel se usadí v
Římě a sjednotí Itálii. Ve svém dopise
se Karla ptá: „Nač důležitého ještě
čekáš? Že Pád poteče k svým pramenům?“
Portrét Karla IV.
• v symbolické rovině
Země Koruny české zastupují
svatováclavské
korunovační klenoty
především svatováclavská
koruna
- Jan dokončil expanzi
Václava II. (vojenský nátlak, diplomacie)
Svatováclavská koruna spočívala na hlavě
busty, v níž se dodnes přechovává lebka sv.
Václava. Králové čeští mohli korunu převzít jen
ke korunovaci a jen poté, co zaplatili 200 hřiven
(= asi 42 kg) stříbra svatovítské kapitule, která ji
opatrovala. Korunu dal zhotovit Karel IV. z
21karátového zlata, váží 2,5 kg. Zdobí ji 94
drahokamů a 290 perel. Z deseti největších
safírů na světě je jich šest na české koruně. Její
cena se fakticky nedá vyčíslit.
„Svatováclavský“ meč je Václavovi pouze
připisován, podle tvaru pochází z poloviny 14.
stol. Původní meč sv. Václava, přilba, drátěná
košile a kopí se nezachovaly. Ze 14. století
pochází i korunovační kříž.
V českém korunovačním řádu, který vydal
sám Karel IV., najdeme zmínky o dalších nezachovaných klenotech. Patřila k nim obřadní
roucha, nádobky na olej a také prsten, jablko
s křížkem a pozlacené žezlo.
Socha sv. Václava ze
Svatováclavské kaple
katedrály sv. Víta →
1356 – Zlatá bula Karla IV.
- zákon upravující poměry ve Svaté říši římské, např.:
- upravuje volbu krále, volíé jej 7 kurfiřtů (3 duchovenští, 4 světští – mezi
nimi i český král)
- prosadil prostou většinu
- český král je nejvyšší z kurfiřtů
1355 – Majestas Carolina
- Karel IV. Se pokusil prosadit první český zemský psaný zákoník, mocné panské rody zákoník odmítly, protože by omezoval
jejich práva => Karel svůj návrh stáhl a tvrdil, že zákoník spálil
Zákoník zdůrazňuje božský původ královské moci a boží zákon jako nejvyšší
právní princip. Královské statky, tj. hrady a královská města, nemají být prodávány či zastavovány. Panovník si sám vybírá královské úředníky. Do trestního
práva má být vnesena lidskost: „... nesluší žádnému pánu, ani vladyce, aby
svým neb cizím lidem oči vymietal... a rovněž poviedame, aby ruky nebo nohy
na špalek vložené žádnému neutínal, ani sám, ani skrze jiného...“ Zákoník zakazoval boží soudy, zabýval se bezpečností země a ochranou přírodního bohatství, konkrétně lesů. Statky poddaných, kteří zemřeli bez dědice, neměly připadat šlechtici, ale panovníkovi.
Přátelské vztahy Karla IV. s papežem Klimentem VI. ⇒ r. 1344 bylo pražské
biskupství povýšeno na arcibiskupství, prvním českým arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic
Roku 1348 byla založena Karlova univerzita – 4 fakuty, první Karlova kolej
(ubytovna studentů a profesorů) za Václava IV. rozšířena, dnes Karolinum
Studenti se dělili na jednotlivé „národy“ (= český, saský, bavorský a polský). Ty
neoznačovaly příslušnost jazykovou, nýbrž zemskou. UK kvalitou výuky konkurovala italským univerzitám a co do počtu studentů Paříži. Velkou část tvořili
cizinci, ale v českém zájmu bylo, aby mistři a doktoři pocházeli z Čech. Spory
mezi českým a ostatními národy začaly při obsazování postů v Karlově koleji a
pokračovaly na počátku husitství. Václav IV. vyřešil spory r. 1409 vydáním Dekretu kutnohorského, kterým českému národu udělil tři hlasy a všem
ostatním národům společně jeden. Němečtí studenti a profesoři odešli do
nových univerzit v Lipsku, Vídni, Krakově, Heidelberku a Kolíně n. R. Karlova
univerzita upadla a již nikdy se nevypracovala k původní slávě.
Krásně iluminovaný text Zlaté buly vydané
Karlovým synem Václavem
Univerzitní pečetidlo: Karel IV. klečí před
sv. Václavem
Roku 1348 bylo založeno Nové Město
pražské
Velkoryse založené město zdvojnásobilo zastavěnou plochu císařské metropole. Do dvou let
byl postaven pás nových hradeb s branami a
věžemi od Vyšehradu po Poříč. Široké ulice byly
vyměřeny podle šachovnicového půdorysu s
třemi rozsáhlými náměstími: Senovážným,
Koňským (= Václavské náměstí) a Dobytčím
trhem (= Karlovo náměstí, dodnes největší v
Evropě), a četnými kostely a kláštery. Zatímco
Staré Město zůstávalo i nadále pod kontrolou
německého patriciátu, v Novém Městě měl větší
podíl český živel..
Pražský hrad – přestavba královského paláce s kaplí všech svatých, výstavba gotické katedrály sv. Víta (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř), výstavba Karlova mostu (projekt Petra Parléře), výzdoba na Staroměstské věži
Karlštejn sloužil jako trezor k uložení říšských korunovačních klenotů a nejcennějších svatých ostatků. Hrad měl i nesmírný
duchovní význam: byl vybudován ve čtyřech vertikálních úrovních. Nejnižší obýval purkrabí a posádka. Císařský palác sloužil
císaři, císařovně a jejich družině (symbolický význam: „obec pozemšťanů“). V malé věži byl kostel Panny Marie a kaple sv. Kateřiny (= „místo očištění“). Nejvýše se tyčila hlavní hranolová věž, v jejímž patře se nacházela kaple sv. Kříže, „nebeský Jeruzalém“,
kultovní centrum, kde byly uchovávány relikvie, státní dokumenty i korunovační klenoty. V interiéru najdeme soubor nástěnných
maleb a deskových obrazů Mistra Theodorika. Pro tento nejposvátnější okrsek hradu platil císařův zákaz, že zde „není nikomu
dovoleno spát nebo ležet s nějakou ženou ani s řádnou manželkou“.