Občasník Pyramida I.

PYRAMIDA
Deník společenský všem egyptským badatelům určený
MAAT
Bohyně pravdy a spravedlnosti
Egypťané v ní viděli vše co je
správné. Viděli ji nejen jako
bohyni pravdy a spravedlnosti,
ale
také
práva,
zákonnosti,
pořádku a vůbec celého společenského a přírodního života. Maat
pobývala hlavně ve společnosti
svého otce Rea a pokládala se za
jeho
ochránkyni.
Někdy
představovala
posvátnou
kobru
na
jeho
čele.
Jejím
jménem
se
vykonávala
státní
soudní
a
trestní
pravomoc.
Maatina
vyobrazení známe z moha reliéfů
v chrámech a hrob-kách (zejména
v hrobkách úředníků pověřených
výkonem
soudní
pravomoci).
Většinou je na nich ve společnosti boha Re, na mnohých však
i sama. Na papyrech je Maat vždy
v lidské podobě a se pštrosím
pérem
na
hlavě.
Sošky
ji
představují
jako
skromnou
a
poněkud zakřiknutou ženu sedící
na bobku.
1/2003
GÍZA
Nejstarší pyramidy poblíž Káhiry. Jeden ze sedmi divů světa.
V
těsném
sousedství
Káhiry, v místech kde se
Sahara dotýká přímo ústí
Nilu do moře, se nachází
asi nejslavnější náhorní
plošina na světě - Gíza.
Ze
sluncem
vyhřátého
písku se zde k nebi tyčí
tři nejslavnější pyramidy, které jsou obklopeny
řadou menších pyramid a
chrámy. Před nimi navěky
hledí jako věčný strážce
do nekonečné dálky Velká
Sfinga.
Hrobky starých králů, první ze sedmi divů světa.
Velká pyramida, tzv. Chufova pyramida je první ze sedmi divů
světa. Obrovská stavba, která po tisíce let udivuje svou
velikostí a svou dokonalostí. Součástí Chufuova pyramidového
komplexu byl chrám a také tři malé pyramidy, připisované
královým manželkám.
Majitelem prostřední pyramidy v Gízské planině je syn Chufua –
Rachef. Na první pohled vypadá Rachefova pyramida jako
nejvyšší, ačkoli je o tři metry nižší než pyramida Chufuova. To
je dáno jejím umístěním na vyšším podloží. Původní základna
Rachefovi pyramidy měřila 215,25 metru a sahala do výšky 143,5
metru.
Třetí a nejmenší pyramidou z Gízských pyramid je pyramida
Menkaureova. Strana základny měří "pouhých" 104,6 metru, výška
66,45 metru. Stejně jako u ostatních pyramid, byl pro jádro
použit vápenec z nedalekých lomů. Zhruba do výšky 15 metrů byla
pyramida obložena červenou žulou (část obložení se dochovala do
dnes). Vchod do pyramidy je ve výšce pouhých 4 metrů.
VELKÁ SFINGA
Velká sfinga je největší a nejzáhadnější
sochou na světě. Neví se kdo, kdy a proč
ji postavil. Je vytesána z jediného
skalního bloku a její oči vzhlížejí k
východu.
Co vlastně sfinga je?
73,5 metrů dlouhé a 20 metrů vysoké lví
tělo se záhadnou tváří. Na hlavě má
klasickou pokrývku hlavy faraónů. Na
bradě sfingy byl kdysi dlouhý vous,
jehož zbytky byly nalezeny Napoleonovými
učenci (dnes jsou uloženy v Britském
muzeu).
Tělo
sfingy
bývalo
potřené
načervenalou okrovou barvou, stejně jako
její tvář. Zbytky barvy jsou patrné
dodneška. Před sfingou, mezi jejími
tlapami, stála původně socha panovníka,
který činí krok vpřed.
Záhadná Sfinga láká cestovatele od pradávna. Nos jí
chybí z doby, kdy si z ní udělali terč vojáci Napoleona
Bonaparte.
Deník PYRAMIDA vydává spojené nakladatelství Cleopatra a Artemis. Sídlo redakce: Bay way 32, Cairo. Odpovědný redaktor: Hamu Achmed, obrazová spolupráce: Indíra al-Jasira Homu
Dochman, inzerci přijímá odpovědný inzerent u přepážky č. 23, vždy v PO – PÁ 9:00 – 9:30. All rights reserved. Registrační číslo MPERaT – 1236587/5421452 - 4582
SAKKARA
Sakkára je jedno z největších a historicky nejdéle
používaných pohřebišť na světě, neboť zde byli
pohřbívání lidé nejméně 3 000 let. Leží blízko
Menfisu, které bylo hlavním městem sjednoceného
Egypta. Proto je dnes jedním z největších a
nejstarších nalezišť. Najdeme zde asi 15 pyramid
nejdůležitějších králů té doby, i soukromé hroby
staroegyptských šlechticů.
Nejstarší pyramidy měly stupňovitý tvar, který
symbolizoval schodiště, po kterém stoupá faraónova
duše do nebes. V této době se však bohužel
používal materiál a technologie, které špatně
odolávali působení času, takže tyto pyramidy
nejsou tak dobře zachovalé, jako jejich mladší
sestry.
V Sakkarských pyramidách můžeme najít i první
nápisy – říká se jim Texty pyramid. Jedná se o
různé náboženské formule a magická říkadla, které
měly pomoci zemřelému panovníkovi překonat všechny
překážky Posledního soudu.
Stupňovitá pyramida v Sakkaře
MENFIS
Řecký Mennofer, první hlavní město sjednoceného Egypta
Legendární první hlavní město sjednoceného Egypta založené někdy kolem
roku 3000 př. n. l. bájným králem Menim, prvním králem první dynastie.
Město stálo na hranici mezi Horním a Dolním Egyptem a v průběhu
tisíciletí několikrát ztratilo svůj titul faraonova sídla, přesto však
zůstalo
městem
královské
korunovace.
Dnes
jsou
z
jednoho
z
nejvýznamnějšího centra celého starého světa jen trosky, většina města je
zahrabána pod ornou půdou v místě současné vesničky Mit Rahína.
POSLEDNÍ SOUD
Vážení srdce. Posmrtný život byl nedílnou součástí víry starých Egypťanů.
Pro staré Egypťany byla víra v posmrtný život, podobající se životu na zemi, naprosto samozřejmá. Od
okamžiku, kdy se duch zemřelého opět vrátil do jeho mumifikovaného těla, se začal tento nový věčný
život. Cesta zemřelé duše však byla velmi složitá, putovala totiž po cestách podsvětí, které byly
plné hadů, štírů, krokodýlů a jiných nástrah. Největší překážkou byl hned při vstupu do podsvětí
posmrtný soud v síni Obou pravd před samotným vládcem podsvětí Usirem.
Anup, bůh zemřelých se šakalí hlavou, přivedl zemřelého do soudní síně. Uprostřed síně stály váhy,
na jejichž levou misku Anup položil srdce zemřelého, které představovalo jeho svědomí, zatímco na
pravé misce spočívalo pštrosí péro, které bylo symbolem bohyně pravdy a spravedlnosti Maat. Jako
svědek vystupoval bůh osudu Šai a bůh vědění a moudrostí Thovt, jenž na tabulku zapisoval výsledek
vážení. Zemřelý mezitím prohlašoval, že se za svého života nedopustil žádného zločinu proti lidem,
bohům ani zvířatům. Obrátil se na každého ze 42 přísedících bohů, tvořících porotu, a popřel některý
z přečinů, který by mu jinak bránil v tom, aby se ucházel o život blažených mrtvých. A tak například
tvrdil:
„Nedopustil jsem se zla vůči lidem,
ani jsem se neprovinil vůči žádnému zvířeti.
Neurazil jsem žádného boha……“
Během vážení skutků zemřelého musela být pravda a svědomí v rovnováze. Jakýkoli lživý výrok by váhy
vychýlil z rovnováhy a svědomí by bylo lehčí než pravda. Pod váhou potom číhala obluda s hlavou
krokodýla, která se v případě viny zemřelého na nebožáka vrhla a sežrala jej. Smrt v útrobách Velké
požíračky, jak Egypťané tuto příšeru nazývali, byla nejstrašnějším trestem, který znamenal smrt,
tentokrát již skutečnou a neodvratnou.
Pokud vážení při posmrtném soudu dopadlo dobře, oznámil Thovt soudnímu sboru, že výsledek vážení je
uspokojivý a že se zemřelý za svého pozemského života nedopustil žádné viny. Tím mu bylo dovoleno
žít v říši mrtvých. Sokolí bůh Hor potom odvedl ducha zemřelého k vládci říše mrtvých Usirovi, který
ho poté přivítal, nabídl mu jídlo a nápoje a přidělil mu pole. Egypťané si totiž představovali, že
zemřelý bude žít také na onom světě usedlým životem zemědělce. Jen jeho práce nebude tak vysilující
dřinou jako za jeho pozemského života, nýbrž bude snadnější a úroda větší.