ceska knihovnaa - Stanford University

CESKA KNIHOVNAA,.
.v
ZABAVY A POUCENf.
1. Sedlátek Aug., Sbírka povëstí historickjch. .... .K 2.2. Váwra V., Boiena Nëmcová ........... . ....... ,, 2'9. BraniS J., Katechismus dëjin umëni.. ... ....... 2.40
4. Vrchlicktj Jur., Kytka ballad, romancí a legend. . ,, 1.20
5. Bernard Alex. los.,Obrázky z pravEku zemë Eeské ,, 2.40
6. Vrchlicktj JarOslaw, Legenda
Prokopu.. ... ,, 1.20
7. MolZik M.,Cestopisné óbrázky ... ........ .. ,, 1.8. Vrchlicktj Jar., Kytka lyriky. ................. . ,, 1.80
9. Ruth Fr., Bájesloví Rmské a iecké.. ........... ,, 5'80
10. Safránek Fr., Za Eeskou osvitu.. ....... ... .... , 2.40
11. Novdk Vf. Dr., O magnetismu a elektiinë. ..... ,, 4.12. Dvb kytk bajek.. ........................... ,, 1-80
13. Jirúsek A., Ze zailich dob.. .... .. .. . . . ... ... ,, 1.80
M. Neruda Jan, Vjbor z prósy. ........'.... ..... 1'80
15. BarfoJ Fr., Sto lidovjch pisni.. ... ..... ....... ,, 1.60
16. Hruaa Jan Fr., V záblescích staré chodské slávy. ., 1-50
17. Bil' F., Od kolébky nageho obrození .. ..* ..... ,, 150
18. V loukaf
Dary p'i'rody.. ...... ..... ... ....,, 1-30
19. &lek
Vibor z Poesie . ................... ,, 1.30
20. Z Mifrovic V. V.,
Piíhody.. ...................,, 2 4 0
21. Volornik J., Kare1 Hynek Mácha. ........ .. ...,, 150
22. Hawlitek-Borovsk Vibor ze spisìì :. . ......,..,, 2.23. Pangirek D. Dr., fékaii a traviEi z iíie r o s t l k . 2-20
24. Vluch Jar. Dr., Národové evrop3ti . ....... .. ...,, 2.25. Newcomb S., Astronomie ..,. ... ....... .......,, 350
26. Rydel L.,Matka a syn . . ..... .,..............,, IL.
27. Satranskj J., Národni pohádky .. ........ ..... ,, 2-20
28. cerntj Ad., Luiice a LuiiEti Srbové ....... .. , ,. ,, 2-40
29. Jas. V . Slàdek, Vjbor z básní .............. ...
30. Winter Zikm. Dr., Zlati doba mëst Eerkjch.. . .. ,, 2-60
91. Svëtki Karol., Vesnickj román . .... .......... 240
32. SvMÚ K.,Vibor z povidek a vzponinek ....... ,, 2.80
39. Novfk Arne Dr., Myilenky a spisovatelé.. ...... ,, 1.60
34. Vobomik J., Jar. Vrchlického Piseñ iivota. . . . .. . ,, 2120
.'*
I
I.. .,
,x
O SV.
F.,
V.,
.
35. Strejzek, Adolf H e y d S a v+bor z jeho Poesie . ,, 3*20
Na tyto ceny PO dobu války zvlástni pFiráika.
c e s k i knihovna echázi také v seIitech PO 24 hrl.
NAKLADATELSTVf
J. OTTO V PRAZE.
'
* j
.,
..
I
I
I
C E S K AK N I H O V N A
Z Á B A V Y A POUCENI
CESKYCH
PORADÁJAN SATRANSKY
V Y D Á V Á ÚSTREDNi SPOLEK
PROFESSORO
JOSEFA JUNGMANNA
VYBRANÉ SPISY
:l
PoVODNf I PRELOZENE
t.
!
j
!
tiSL0
36.
VYDAL
KAREL H I K L
JOSEFA JUNGMANNA
I
VYBRANE SPISY POVODNf
I P~ELOZENE
.A
'
6'
VYDAL
KAREL H I K L
,
V PRAZE 1918
NAKLADATELSTVi J. OTTO
V PRAZE 1918
NAKLADATELSTV~J- OTTO
J
UVOD.
V E ~ K E R APRIVA
VYHRAZRNA
.
.
1.
Josef J ungmann stojí
S Josefem Dobrovskjm na prahu
EeskCho národníhoobrození. Tam, kde starSi vrstevník
jeho; vSestranny a pfísnfvëdecDobrovskf,uchoval
jazykovéhodnotynazáklad6piísnéhoapronikavého
studia starsí EeskC llteratury, piipíná svou organisaení a
tvdrEíbuditelskoupráciJungmann.
J e duchvzdëlanlj
na vYS'i osvícenskéliteraturynëmecké,francouzskéa
anglícké.Poznal a sám jsabásníkemsezájmem
sledovalprvníkrokynovéhoromantismuvzápadních
lite,
raturách.Proto
munestaEily
zásobyslovníanidoby
Veleslavínovy. Ví, Ze mladj národ, chce-li uhájiti svou
existenclmezivelkymikulturníminárody,
musí piinCsti svou osobitou stránku do svëtovéhokoncertu; f e
m,usí. S ÚspEchem soutëiitina poli umëníslovesného,
Ze musívypëstovati,rozvinoutijadrny
a Eist$ jazyk,
kotvícínapevnychzákladechstaréliteratury,
iivjch
dialektdaslovanskjchbratrskychjazyke;
Ze' n o v j
smër lidského touiení a snaiení potiebuje tisíct novych
vyraze, jichf phdkové
naSi neznaliajejichipozvolné
tvoiení bylo násilnjmzarafením.vzrdstuorganismu
národního piekaieno. Odhodlan6, S mladistvou, plodnou
silouzasvëcuje celj fivot obrozeníjazykovému.Tvoií
novou Eeskou mluvu básnickou a vëdeckou. S nesmírnou
jemnostíavybrouSenfmvkusemosvojuje
si Eisté vy-
r,
jO.SEF JUNGMANN:
razy a obraty ze staroEeskfch spisd; odváFnë a Stastnë
piijímá slova ze sousedních jazykd slovanskych a nelekj,
se ani utvoiiti sta novfch vfrazd. Je moderní, pokrokovfvkaidémohledu:bojujepro
jednÒduSSí a 1cgiEtëjSí pravopisanalogickf,staráse
O novétypypísma
tisknameziprvními
U náslatinkou,hledíjazykové
obrození a uv6dom6níprohlcubitive
vSech sm6rech.
Kde starsí obránci Eeské FeEi vychvalovali a hájili rodnf
jazyk, u2ívá Jungmann kulturního vtipného lukiánského
dialogu a v nëm filosclficky zddvcdñujesprávncsta
krásunovéhoZivotanárodního.
J e na vySi soutasné
skeptickéosvícenskéliteratury,alevjehobytcstije
nbco mladistvého a rcmantického. Spojuje se v nëm duch
evropskyvzd6lanyasilnfnaivnívenkovan;západní
kosmopolita a srdeEny Cech. . Jeho bytost není opravdu
jednotná,jeleckdyzáhadná
a Sporná. Ale Jungmann
stá1 na piechodu dob. Vid61 vít6zství veliké francouzské
revoluce, císafství Napoleonovo a policejní absolutismus
Metternichcv. V tom rozvratu dob, kdy upiímní piátelé
a cechové pochybovali O budoucnosti národa, kdy mësta
byla zn6mEena a na jazykovém rozhraní kvapnë se krajiny
odnárodiiovaly,
pracoval
celou svou
geniální,
iniciativní, pilnou a obëtavoucsobncstínazachování
bytnostinárodní.Hledalpfátele
a rozn6covaljekvytrvalépráci;piekládal,
p a l básng,sbíral hod'noty jazykové i literární s neúmornou a prcnikavoujistotou.
Dovedl nalézti pravy sm6r Své Einnosti tam',' kde práce
jehobylonejvícepotiebí.Utvrdil
a obohatilsvfmi
pfekladyvynikajícíchsv5tovfchbásníkd
Eeskcu FeE
básnickou. I dnesdivímeselahcdncstiabezpeEncsti
mluvyvprvnímvydánípfckladdChateaubriandovy
Ataly, Miltclnova Ztracenéhoráje
a vybranqchbásní
Coethovfch,Schillerovfch;Biirgerovfch,Popeovjcha'
jinfchbásníkd.
VYRRANE SPISY.
7
_
.
~
-
Kdyi vid61, i e by i na vySSích Skolách rnohla bpti
pgstována Eeská ieE a literatura, skládá podle dobrych
nëmeckpch vzord svou Slovesncst. Cely 9ivot pcsvëcuje
práci O zachování a udriení pokladu jazykového a
lit:rárního. S nadlidskym Úsilím, obgtmi,
prací
a PXí
sbírá,shání, t'?Idí, opravuje a dopliiujesvBjvelkclepy
p6tidílnf Slovník jazyka Eeského. P o úsilí celoiivotním
dává národu dílo, jaké U velikych sousedfi vypracovaly
celé generace a bohatë obdaiené spoleEnosti uEencb. Jeho
slovník by1 omlaienCmunároduoporou
a zrcadlem
vnitiního bohatství, dávno PO smrti Jungmannovë obohacovali se spisovatelé Eerpajíce z hluboké studnë iivé
vody: A .právëtakvhistoriiliteratury.Nemásice
jednotnévëdeckémetody,alesepisuje
a národuzachovává
památky
literární,
kterfch
bychom
leckdy
ani podle jména neznali.
JosefJungmannpiekvapujenásnaúsvitë
naSeho
obrozenísvou Easnou vysp6lostí a pohotovostí.&lní
jehoosudybylyprosté.Narodilse,synchudého
5evce
kostelníka,
a
pdvabné
v
pohorskévesniciHudlicích
U Berouna 16. Eervence 1773. Nestalseknëzem,jak
si
matka piála. Vystudovav hlavní Skolu nPmeckou v Berounë a piaristickégymnasiumvPraze,vënoval
se
studiímfilosofickfmvPraze.
I U násbyli ji2 tenkrát
osvícenstíesthetikovéamyslitelé.
2 uEiteld zvláStëna
mladéhoJungmannapdsobili Aug. G. Meissner a K. J .
Seibt. K vlasteneckéláscepovzbuzovaljincchyjesuita
matematik P. StanislavVydra,najehcismrtnapsal
Jungmann pozdëji obSírnou Zivctopimou elegii. Tenkráte
nauEil se rnlady filcsof francouzgtinë, angliEtïn6, vlaStïnë
a Span61Stinë a nabylvynikajícího rc,zhledu PO scuEasnfchmoderníchevropskfchliteraturách.Zdstalvidy
eklektikem,. Z piíliSné úzkosti O Své cíle hledël získati
pro Své ideálykaidého,protoopatrn6vyhybalse
pFí-
8
JOSEF JUNOMANN:
mfm sporbm, nerad bojoval proti uznanfm autoritám.
Své názory O budoucnosti Eeskélío národu, O vSeslovan'ské
ieEi spisovné, b potieb6jednotného Easomërného principu
rytmického
b6hem Easu mënil. By1 skeptickj.
v o l t a i r i h a piekládal i katolického zaníceného Chateaubrianda, i pfísného
anglikána
'Miltcna,
i lascivnlho
Popea.Jehokolísavost
a nerozhodnostjevíse
zvláSt6
v jehopomëru
k .patriarchoviDobrovskkmu, v jeho
zpdsobu boje O Easomíru i O novf pravopis. A piece lze
do znaEné miryjehostarostlivost
a opatrnostchápati
a v-@%liti. Miloval Své dílo,svdjnárod celou duSi a
v t6fkfch nebezpeEnfch dobách tiásl se O nëj. Jeho POstavení Einného a organisujícího
buditele,
státního
úiedníka v tvrdé dob6 absolutistické,bylo pfeqe jen
obtíZn6jSí ne2 ticháv6deckápráce
scjukrcmkho uEence
Dobrovského. OvSem Dobrovskf
Jungmanna
pFedEi1
v6deckou intuicí, dbsledností a jistotou svjch vEdeckych
prací, jakoZ i ry'zím charakterem.
Vystudovavfilosofiioddal
se Jungmannstudiím
právnickfm, r. 17% odcházíjakogymnasijní uEitel do
LitomëFic, kdeZ pobyl do r. 1815, cdtédoby
do Své
smrti r. 1847 fil v Praze,jsa prcjfesorem, pozd6ji-prefektem akademického gymnasia. Ji2 z dob studentskjch
jsoujehoprvnípokusy
-spisovatelské, epigramatické
vtipy a tradicionální
báiniEky
anakreontickk.
Hned
vLitom8Ficích zadarmo utí bohoslovce EeSf.in6, aE je
sám Skolní i literárnípracípietíZen.Sesvfmipiáteli
horlivë si dopisuje, vzájemnë se vlastenci
utëSujíarozn6cují k dalSí Einnosti. Nelzenámdnes
bez pohnutí
Eísti mnohá místa srdeEné a dbvëryplnékorespondence
Jungmannovy.Dlouhádesítiletípracovalnasvychvelikfch dílech, a kdyi-vySla, brzy pomy'S:lel na jejich zlepSení a opravení.Filckofické a náboienskk náiory uloZil
v ,,Zápiskách",napsanych
ai nakoncifivota.
-
O
-______
Z tohoto pl'ehledu literárních prací je patrfio, Ze vëdecká Einnost Jungmannova je daleko vëtSí ne2 Einrlcst
produktivní.
Jeho
pëtidíhf
S1ov.ni.k Eeskonërnecky, Historie
literatury Eeské, dvojívydání Sl'ovesnosti zaujímajínejvëtSí Eást jeho spisb. Ostatní. drobnëjSí spisy pojal Jungmann do Sebranfchspisb vergem i prosou, je2 vySly
1841 a 1843, PO druhé 1869--1873.
'
I I.
7:I
h
VYRRANE SPIS\/.
'
'Vybrali jsme z tëchto sebranych drobnjch spisb, i ze
starSrch statí roztrouSenych PO Easopisech, ukázky prací
pdvodních i pfefofenfch. VëtSinaElánkh a básní Jung.
mannovjchjsoupfekladyneb0vohévyklady.Nejsa
rázovitymmyslitelemani
v y h r a n h o u um6leckou osobností,dovedl náS buditeltim bezpeEnëji piiklánëtise
k vynikajícím úrodnfm ploddm cizích básníkb. Piekládal
a uvádël je k nám nejen z esthetické potieby prdkopníka
novychsmërb,nejenpro
posílení tvoiivostijazykové,
nfbrZ i pro cizí vfborné mySlenky, jei dovedl vfhodnë
s v f m ÚEelbm piizpbsobiti a podiaditi.Nebásnil,nybr2
pabásnil, psal i v pbvodních dílech ohlasy cizích svëtd.
PFe'ce vSak mdZeme iíci, Ze by1 umglcem slovesnfm i básníkem. Më1 neobyEejnou kulturuliterární a pronikavf
vkus (první U nás pfekládá Goetha, vybírá z francouzské literatury spisy nejcenn6jSí)f më1 hlubokou inspiraci,
váhivoulásku
k mateiskémujazyku,ponífenému
a
krásnému, më1 zázraEnydardokoqalétvoFivostijazykové. Právë mlady Jungm'mn psal první
Své stati slohem tak pevnfm, rnluvou tak Eistou a lahodnou, Ze POzd6jSí recensejeho spisbnebfvajítak
Eisté a líbezné.
2 té piEEiny otiskujeme i v tomto vfboru znëní první,
ddlefitéodchylkynalezneEtenái
v poznámkách.
-
.
10
-.--
/
.
.
'
JOSEF JUNGMANN:
---
Dvojí r o z m l o u v á n í O j a z y k u E e s k é m
vy5lo v Nejedlého Hlasateli EeskCm ( I . 43 a 3% r. 1806).
]sou
to
vlastnë
obrany
jazyka
Eeského, obrany,
jaké
j'i2 za dob humanistickych psali vlastimilovní spisovatel6,
kteií v dobáchútisku a poníZení zamfileli se nad budoucností drahCho mateiského
jazyka.
Známé
jsou
ji2
stati
Rehoie
Hrubého
z Jelení,
Václava
Plseckého,
z dob pozdëjsích pak piedmluva vládyky Ant. Frozína,
obranajesuityBalbfna,
v osvícenskC dobë seSitek Fr.
hrabëte KinskCho, pyedmluvaPtlclova k vydání,,PiíhodVPclavaVratislava
zMitrovic",
obranaJana Al.
Hankeho, K. H. Tháma,
Slováka
Jana
HrdliEky,
Jana
Rulíka,
památnk
jsou
vlasteneckk
piedmluvy
k Eeskjmknihámstarilm,novëvydávanjm,vlasieneck6 proslovyuniversitníchuEiteli,
z e j m h a F. M.
Pelcla, St. Vydry a 'Jana Nejedlého.
V p r v' n í m r O z m 1 O U v á n í vystupuje Daniel
Adam z Veleslavína,
slavnF
vydavatel
a upravitel
vzornych staroEeskjth spisb, a hovoií S odrodilym a neuvëdomëlfm CeChe?, na konec vystupuje i spravedlivg
N&mec. Odrodilv Cech k ~ m o l ía kroutí Eestinu a i za.
mezemofnosti.Spisovateljejikarikoval
a zesmëinil.
J a k velebng a lahodnë zní"zato pádná hlaholná slovarc zhorlenéhoVeleslavína,jeninehodnimupotcmkuvyt f k á neteEnost a vlaincst.Pcdnët k tCto rozpravë dala
a s i obrana Hankeho, kdeZ spisovatel ukazuje téZ cdrodilympotomkfim, S jakoubolestíbysenanëdívali
jejich piedkové, praotci a dëdovC, kdyby se jim jednou
ukázali v polîch elysejskfch tak zpotvoieni a znetvcieni.
,,Hanba vám, nehodnísynové'.', zvolali by. U Jungmanria
stydí se ctihodnf Veleslavín za ubohCho potcmka,
kterf nema národních zájmb, nevi nic O piedcích, O lidu,
kterfjensedá
v kavárnë,2vatlánëmecky a S vysoka
hledí nasprostfdavmluvícíje38
PO Eesku. Teprve
spravedlivy NEmec, vzdtlanf zajisté humanitnimi ideály
Herderovymi, pTiznává slávu a vyteEroststarjm Cechfim, kteiíjakolarnpyuprostiedvichrfihqfeli,
kteií
byli strainíhajitelépráv; Zná smutnystavpokleslého,
nehodného pokolení, na nëmi, jak se zdá, pcEíná se vypliiovatiosudná vE9tba Dalimilov'a, 2e na mostë praiském nebude moZno vidëti cecha; a piece - herderovskyidealista - VGí vmocné,otáEející
sekclo Easu.
Dokudjazyknárodní
nepcgel, jest nárcd je36 iiv.
AE
odrany, trním skoro ud'uSen)i jest Stëp milcvníki jazyka,
EeskCho, snadpiece
jeStë rozvede zdravcju mízu PO
celCm tële. Ké$ by zahradník (mínën císai Frantigek
I.)
by1 stromku svého Setrny a jemumilostivy!
RoimlouváníJungmannovomohutnëpbsobínejen
ÚEinnym kcntrastemrnodníhoprázdnéhohejska
a ryzího StaroEecha, nejen .rozdílem mezi neEistou protivnou
míchaninou EeStiny a . nëmEiny a jadrnymi,pádnymi
vyrazy rozhorlenCho StaroEecha, nybrf zejména utajenou
a piecepropukající úzkclstí a nesmírnouláskouspisovatelovou k drahCmu ponífenbmujazykumateiskimu.
V témZ roEníku HlasateleseJungmann
k svErnu
thematu vrátil obiírnym a SirSim r O z m 1 O U v á n í m
d r U h y m. J e t o rozhovor filoscficky mezi Slavomilem
a Protivou.Jde O otázku,je-lizachovánímalévëtve
národní pros,SSno celku a zdali by .nebylolépe,aby
drobnínárodovésplynuli
S velikymi
osvícenyminárody jinfmi v jellindm moi¡ kosmopolitickbm. JungmamSlavomil zde právë tak jako
v rozmlouváni prvCm nic
si nelZe a nepiepíná O síle národní.. Je studeny, stiízlivy,
misty aZ mrazivë zoufalf. Vidí, Ze noví' cechové vsemu,
CO d6dim svatC bjlo,serouhají
a posmívají; Zná posmëSn6 hlasyNëmcb aMadarfi O Slovanech SiFené a
v piedních Easopisech otiskovaTé: S bolestípozoruje,
jak marnë piedkové mnoho drahé krve prolili pro jazyk
---
12
. ..
JOSEF JUNGMANN:
VYHKANE SPISY.
M
svbj;na vSech stranáchpotkáváhladclety
a biichopásky,jichito
bohem biicho
jest,
kteií,
dostanou-l¡
jísti, zaprou nejen vlast, i otce a rnatku svou,
kteFí nic
se neváfi pfirotenfm zákonem
a 'jeitëp6knouzástgru
naleznouhanb5 Své, pokrEíce ramenyrozhlaiují, i e to
takosudnese,neb0dokoncezafilosofy
Ee vydávají
hlásajíce, i e pëkné jest vlasti nemíti. Pouhf
Cech vzdálen rest vSech úFad& .animizernfmnádennímpísaiem
b j t i nembZe, jako kdysi rabové U Egypfanb zaklet jest.
k pluhu nebo Sidlu, zatím CO cizozemec uvázal se v správu zemë. D6ti na Skolách moF; se nëmeckymi slabikáii
a denn5 jim majstfíEek dokazuje, Ze jsou Namci. Kolik
ZákG proneznalost n6mEiny váznevstudiích? ( - Tu
vzpomínalJungmann
na svbjvlastníosud;
tFi léta
,,ubil"vjedinétietítiid6hlavní
5koly berounské pro
neznalost nëmEiny.) Kolik sejichvracído
díl'ny a na
pole, kolikjichstávásenedostudovanlmi
povaleEi,
kolik. koneEn5 viipnëjsích a bystiejSíchpfekmáveliké
pfekáZky,abysestalivúfad5
Nëmci a zapomngli, Ze
kdy (Sechy byli? U soudb nedovcláS se PO Eesku spravedlnosti;nad Eeskfrn prmebnfmlisfemkaidjSkrabák
frní, Ze n6meckfmnení,a
Eeského sedláEka hcnícd
KaifáSe k Pilátovi viude se mu smëjíce a rameny krEíce.
cech nerná Skol, kn'ih, uEencb, vzdglání;celáncvcdobá
osvMa Sla mim0nëho.
Duchovníani uEitelé nechtía
mnohdyani
nemcjhou t u pomoci. Dnes jif Praiané
tleskajínëmeckému
herci, kterp S jevigtë,jimzpívá,
Ze sevfdyukázaliv6rnlmnársdemnëmeckfm.
Nëmecky kaplan nedovede se jiZ S lidem pomodliti, soudce
mluví pomocí tlumoEníka S obialovanfm.Nárcdznechutil sob6 ctnost a - mravypiedkdsvlch,zanedbal
i jazyk svfij. VSe spëje ke konci. Snad za dvë stë, snzd za
EtyF'i sta let vyhyne národ i jazyk jeho. Vfdyt jen za
posledních tFicet let sta mssteEek.,a vesnic na pcjmeií se
O
I
:
,
.
~
-
-
_
_
-
13
ponëmEila. Velké krajiny,,piedstolety
Eeské, krajiny
nejpriimyslnëjSí,
nejlidnëjSí,
nejbohatií
jsme
ztratili.
V m6stech a vPrazevzdëlancimluvínërnecky;
Eeskp
jazykjestvyhnán
do chudychchalup,ksedlákdm
a
podruhiim.
A piece,miníJungrnann,jestpiirozené,správn6
akrásné,abyhynoucíkmen
ofil, a'by stoupalponenáhlu k vjSi svych piedkii a novych kulturních národb.
Dokázav, fe vlastí mozno rnyslitijedinëjazyknároda
svého,pevnë a logicky vykládá Své názoryavyvrací
námitkyProtivovy.
MySlenky uniformujících
kc,smopolitb
O jediné,
poviechné obci, O vSeobecném jazyku ziistanou pouhym
snem. Bbh, kterq da1 piírodë tolik krásné rozmanitcsti,
jenZ vykázal urEité místokvëtinám
i strcrnbm,bdí
nad 2ivcju rozmanitostívpiírodë.Kaidávëcmásvfij
ÚEel, májej i národajehojazyk.
VySSí prozietelncst
pPivedla slovanskynárod do této'úrodné a poiehnané
zemë a dala mu slavoë riisti a uSlechtilé plody národního
iivotapiináieti.
I nestanesejednomunebdruhému
mudrákovikvbli,abynároddccelana
svcu minukst
zapomnël a zahynul.Tëfkéakrutéokolncstipiivedly
úpadek Eilého národu.Dejte vSak Cechiim piíleiitosti
kvzdglání, a zadvacetletuvidítedivynanárodní
jejichliteratuie!Jestliiepak
do selskychchaluputekl
seponíienyjazyk náS, nesmíme zapcjmínati, f e sedlák
jestnejpiednëjsíobyvatelzemë,
iekaid9jazyktam,
kde doma, selsky jest. Jazyk Eesky jest bohaty i vybrouSenf, jest jen tYeba. aby poklady jeho zachovány byly.
Nemá-lidostatekslov,jichimudiec
a umëlecfád5,
mBge jim dáti vyriisti. Vidyt i
nëmEina. pied k_rátkou
dobou takovgch slov a literárních plodh nem6la:CeStina
jest jasná, líbezná a z v u h á . S á m nëmeckf uCerIecAcielung pfiznává, i e nëmCina od slovanStiny libosti nabyla.
~~
l
14
.
.
-
JOSEF JUNGMANN:
A proto nezoufejme! Máme v$bornéstar6spisy,
budujrne
na
jejich
základë,
piibeime,
kde
potiebi,
slovaslovanská,pracujmevsísilou
pro nárcd a d m fejmev pornoc panovníkovu,jemufEechové jsGu vërnfmipoddanfmi.Vëimevesplnënísvych
tuZeb: Ze
EeStina pfijde zase do Skol. raánic a úiadb; ie vmikne
vSeobecná slovanská %tená spoleEncst; i e bude zlepseno
slovanskéknihkupectví; Ze meziSlovanynastane
koneEn6 svornost a od NérncB mir,abynárodna
Své
dráze mírnë a pofehnang s t o u p 1 k vy3i asvého urEení.
Takovqjestobsah
vzruSené obranyJungmannovy,
Postupvjvodbjestpevng
promySlen,rnnohé
partie
uchvacují v,Felym zanícením, aE nadruhéstran6
pFidány poznárnky vyznamu podruhého. Poznámky tyto
Jungmannvdruhérecensi(vsebranychspisech)vypustil; nkvhodng vypustil z piílihé opatrncsti i místa
rázupolitickéhoakulturnëslovanského.
V krázném
Jungrnannovë rozmlouvání chzjvají se hlasy j i i s'tar3ch
Eeskjch obhájci; ale tak vSstijné, Easové a programov6
formy nedovedl ideám tZm dáti do ;té doby 2ádny spisovatel Eeskf.
Po dvaceti letech vidël náS buditel mnohá ze svfch
zboSnfch ppfání vypln8na. Nalezl pracovité spoludëlnjky,
zakládalnovou
poesii a 'nov6u i.eE vzdeckou, vid81
v novém Easopise musejním souhrn a vykv6t kulturních
snahnárodních. I píSe do prvého roEníku fohoto Easopisu r. 1827 ve stati O k l a s s i E n o s t i v l i t e r a t u i e
v ìl b e c a z v 1 á S t ë E e S k C program obrozené literatuFe, která po desítiletíchusilovného'vzdëláváníbude
moci bfti i duchem národní, v kaZdém ohledu dokcnalá,
klasická.První Eást úvahypsánajestpclemickyproti
Janu Nejedlému a starSímspisovatelfim, k t e 3 vlAstenecké
'básníky
pfeceiiujíce neSetFili epithetem ,,klasickf" a lichotivymi piirovnáními.
VYBKANE SPEY.
15
Jako velikou Eást Jungmannovfchprací,máme
i tento Elánek vnëkolika
recensích. Polemické Slehy
rukopisné uhladil j i i redaktor Musej'níku Palackf a my
je známe teprve z otisku V. Zeleného a z rukopisu Jung-
mannovachovanéhovceskérn
museu. V sebranfch
spisechvynechalJungmann
celou s t a t O jednostranném nábozenském
rázu
starsí
literatury
(z upiíliSeného konservatismu) a temperamentní
skept,ickou
Cist O budoucnosti
národní
literatury
se známfmi
slovy:
,,Nám
se dostalo (6 kif
se
mflím!)
bfti
svgdky a pomocníky koneEného rnateiStinyzahynutí."
V Eásti vkobecné, i vdruhérecensi,ukazujeJungmann
vyspëlf
a velmi
moderní
rozhled
PO literaturáchevropskfch. Po filolcgickim a . historickEm v f kladuslova,,klassicky"poznamenáváJungmann,
ie
klasická doba literatury musí
Eé vyznamenávati mno2stvímsouvëkych vffieEnfch hlavpdvcdníchazdaiiIfmvzd8lávánfm
vegkerych stránekliteratury,prcsy
i básnictví,literatury
uEenC i prostonárodní.Taková
klasickádobaliterárnípiedp'okládápiíznivcusprávu
obecnou, Eisté náboienství,
duchovní
vzdWání
vzeobecnéa uSlechtilé rnravy. V p h í fad6jazyk musí
bftivzdëlán,vytiíbena
Eist, musí projífi Skolou básnickou, filoscfickou, FeEnickcu. Na základë tëchto pFedpokladPl docházíspisovatel k závëm, Ze Veleslavinova
tak nazvaná zlatá dobaEeské Eiteratury nebyla klasickcu.
Literaturu tB doby
tísní
trna
obecné
povëretnosti,
hadaEství a astrolcgie; tehdejSí literaturamëla jedncstranny
ráz
theologicky;
byla
jen
prostonárodní
a
nemëla utenCho doplñkusvého.Jazyk
Eeskji t é doby
nemohl se vzd6lati pro v$Sí básnictví, pro filcsofii, ani
pro v6du. V tëchto vfvodech bojuje Jungmann zejmCna
proti urputn6mu ,,staromilcì" Janu Nejedlému, kterf od
zastáváníbratrskéhopravopisuustrnulna
lconec na
l(i
.
'
JOSEF JUNOMANN:
_---__I_
-.
a piecc Ill.lli V Y . " . ~ J aplsovnou feE. U nás starou tradicí
je u t v r m ~ . ~ : . J ~ ~ O V Eeská
JI~
a není moSno nynl, aby
Ees'tirm ~ ~ I . I llt-j.lk+
LI
ir.~lupkynPfeEírn moravskym nebo
s l o v c ~ ~ ~ : l kM*:I
y ~ ~ ~:.l.~r!.lrrll
,
vybornfmi Eeskfmi spisovafcli t l c r l t t ! j t t t c l / . i r l / m r l l y c . l l MoravanQ, jako byli Komensky, h o l í 1 1 , ~ : t t t ~ ~' l 'lorv ; I t o V S k y ; i bible Kralická
na Moravl! pov:,i;~I.~.N . I k ( m : c : lifuje slovenskd roitrZky
Bernolikovy ;LV ~ l J l l r l l f i :X ofirnfouvi zajednotuliterární. Bohutel v f ( : f o of;ízcc züstal hlas Jungmannùv,
jak se autor s i m ob:ival, t~lasem volajícíhona pou5ti.
Nemámemnohopublicistickych
statí Jungmannovych. ¿kinky nejvyznamngjiií jsou otiSt6ny v naSem vfboru. Nad souEasnou obrannou literaturou vynikají tyto
stati mySlenkovou i formálnívyspëlostí.Dùvodyjsou
pádné a pTesvëdEující, zankení upFímné a v ~ m l u v n é ,
'keE jadrns a vtipná,protkanásentencemi
a úslovími.
Na vSech tëchtostatíchvidlmespisovatelezralého,
ktery v pravf E a s zakroEil pádnfm slovem ve vgci n F rodní. ObzvláStní ceny dodává tëmto úvahám osobnost
autorova a v z n e h é , tragické pozadí. 510 opravdu O bytí
Ei nebytí. celCho národa.Vëiíme plnb steskiimJungmannov9m a jeitë dnes proZívámejeho úzkosbi O útlf
fivot sla.bC vëtCvky. A Eistou, rozhoien6u láskou mluví
i dnes k nám O Eesk6m jazyku muZ, kterf bezpfíkladnou
pili a n e z i h o s t í posvëtil svfij Zivot slu2bámnároda.
Clánkytytoproto
zasluhují, abysestalymajetkem
obrozen4honároda,abypotomci
uEilí se U buditelfi
nadSené a kladnC lásce k vlasti.
Ukázku vtipného lukianského dialogu podává nám
Elánek R o z e p i e m e z i p i s m e n y. Napsán jest
podle slavnCho ieckehosatyrika a filosofa Lukiana ze
Samosatu,zkugnehocestovatele
a vtipnCho ÚtoEnika
proti omezenfrn sofistfim a gramatikfirn. Lukian, úpadkovybásník
v dob6 poklasickb v druhém století PO
jazykuEeskfchbrat?í
a houievnat6sebránil
ncvCmu
obohacování Eeské mluvybásnické a v5deck.i.
NemhiesetedyJungmannsrovnati
S @mi,kteií
ani O vlas nechti se od starych uchjliti, a jasng prohlaSuje, Ze bud jest nám Szilnë pcstupovati za pfíkladem
jïnych národü ku piedu, neb0 sepcddatizáplavë cizí.
VZdyt mateWi'na jest talc ubohá, nëmEina viude vlhdne,
je.zdáse,jsmesamisvgdky
a pomocníky kcneEnEho
mateYStiny zahynutí.Potiebujeme
neziStné
a
GEinné
práce
moudrych
vlastencb;
vy9Sl'ho mravného
vzdë\áni, dhkkadnéhovzdElání
vEd a urnfin!, potiebujeme
hojnostdokonalychpfivodníchspiseve
vSech oborech
literárních.Potomsnadslavnáklassickádcbanárodní
literatury
pfijde:
my zatím, vgdorni jscuce
tohoto
velikkho ÚEeIu, pracujme plodle sv9ch sil napracích
pfípravnych.
Také v polemickychstatíchhájíJungmann
Eeské
Feti a literatury.Ufívápiitom
zase dbrnyslnëfcrmy
dialogické,zejménave
Cláncích psanychproti
prof.
U.hlovi A n t i b o h e m i a a S l o v o k s t a t e e n é mu a blahovzd6lanému Bohemariusovl.
Brzynastává
naSemu horliteliúlohanová.
Musí
brániti vElánku
O rfiznëníEeskéhopísemn i h O j a z y k a (€EM 1832) jednotny ryzí jazyk spisovny
proti
moravskym
separatistfirn
V. Ziakovi a
F. D. Trnkovi, ktePí zavádëli do spi:;ovné feci vfrazy
a tvary
dialektické.
Ukazuje,
jaké
nebezpeEi plyne
sotvaobrozenéliteratuie
,z bezpot'iebnéhoustupováni
od jednotyjazykové v písmE. JestliZe starorn'ilci, kteTí.
ustrguli
na
spisech
Veleslavínov)ich,
zdrfují
pokrok
literární a hledí písemnictví naSe jako Niobu v kárr-en
obrátiti,nebezpeh6jSíjsounesvgdomitínovotáfidiaIektiEtí. Anglicané, Francouzové a zejména Ni5mci mají
dialektydaleko
rozdilnëjSí navzájemnei
.jsou na%;
-
trac'
.
Josef JungmAn: V y b r a d spisy.
I!
2
.
I
.
-1
7
.'.
l
18
-
JOSEF JUNGMANN:
Kr., by1 horliv6 studován a piekládán- v dobë osvícenské
vNëmecku i U nás.
Rozmluvatat0povstala
r. 1820 a je namiFena proti
zastáncfimbratrskéhopravopisu,zejménaprotiJanu
Nejedlému. Jungmann sám nekladl do té doby váhy na
pravopis;jak jeStb r. 1820 vdopise Markovi pige, je
ochoten,,tvrdohlavostinejedlovské"ustoupit
a vydati
Slovesnostpravopisemstarjm.PIejesi,abyodmalichernychpdtekobrácen
by1 zájemkddleiitëj5ímúkoIflm literárním.Pfál by si mnohovybornfch Eeskych
spisdmíti,tiebasvbratrskéorthografiinapsanych.
Na konec vydal pfece Slovesnost podle opravy Dobrovského. a pozdliji rozeSel se S Nejedljm
úplnë.
V tétorozpravëneníjestëtemnychstínfi
pozd6jSího nepfátelství. Hravi5 a ZertovnE piedvedena jest nám
hádkamezipísmenem
i a y. Písmeno y si stëZuje, f e
i odvádí jí vërnC manZely c, 2, S. Po tëchto sykavkách
t o t i i mgIo nastoupiti
podle
Dobrovského
analogické
rozli5ování i a y. Písmeno i hájí se poukazem na starou
EeStinu a nalogické Své oprávnliní. 2 nbkterychzlostnych slov, je2 pronágí y, vycitujeme zavilost Nejedlého,
zvláSt6 kdyi y prohlasuje, Ze radëji vse. nejhorSí ponese
a zkázou literatury se okryje
a pohibí, ne2 aby Své protivnici povoliia. Spor konEí CeStina, je2 pienechává Elovgku,
aby bud podle zvyku, bud pod1.e rokumumeziprávem
oboupísmen qozhodl.
Do naieho
vyboru
pojaty
jsou
jestë
prosaické
Efánky Jungmannovy
Slézská
povodeii
Plivník.
a
____
.:I'
-
It/
.
'
*
+
. _
,
....
:1:i
I
.l
I'
.
l
,
,
19
VYBHANE SPISY.
..
-_-- --
nicky.m vylíEením a jestjednímznepatrného
poEtu
básnickychstatíJungmannovych.
NejcennbjSí jestpopisnf úvod, velmi vyraznë vylíEen jest hluboky odvëky
citlidskyv nejvySSím nebezpeEí, v rozzu.iení iivld hrdinni3 se zjevující. V-.
tom krásném, uSlechtilEm, i kdyi
tragickbm,vltEzstvílidskéhosrdcenadrczpoutanou
nerozurnnoupiírodouvidímedhlasslavnéhoromantika
francouzského Chateaubrianda a jeho Ataly, kterou by1
Jungmann pied tiemi lety pielofil a vydal.
Naproti tomu Elánek P 1 i v n í k, jeni vygel v casopise musejnIm r. 1832, psánjestvduchuosvícenském
a filologicky uEeneckbm. Proti po'vëreEnym, zatemnëlym a nepoiádnymvenkovandmstavíspisovatelza
vzor svym EtenáiQm osvícenéhoa pracovitého Myslibora,
jemui tak se da'?í v hospodáfství., Ze se sousedé domnívají, ie má Plivníka, jenf' mu Stëstí a poklady pfináií.
I pozve si Myslibor sousedyv nedël'i odpoledneksobë
avypravujejim
O rozumnémhospodaiení.
fieE jeho
propletena" je mnoistvím jadrnych piísloví a poiekadel,
takZe ozfvá se .tu moudrost starych Cechfi. Je to vtipny
a pdvabny souhrn lidového mudrosloví,
S pádnymi postiehy a obraty. Tak piesvbdEí Myslibor sousedy O prospëchurozumnépráce,poslednípakpodeziení
O Plivníkurozptylíosvícenyduchovnínakázání,jenidoplñujevyklady Mysliborovy.
Jungmannova E i n n O S t b P S n i c k á ustupuje
do pozadíza Eïnností vëdeckou a publicistickou.Spisovatel ná: sice nsám píSe vdopiseMarkovi, i e prvním
jeho úmyslem bylo, aby se vzdëlal na Eeského básníka.
Ale okolnostmi,zejménamnoholetouúmornouprací
Slovníku,
na
by1 cd. zámërd
mládí
odveden.
Jungmann
by1 povaha básnická; má bezprostfední váSnivy postieh,
dovedenaléztinëkolikaslovypovznesenounapiatou
situaci,másmysl
pro pádné a zvutnéslovo,mákul-
*
I
I
turu texetickou i vynikající rozhled PO moderníchliteraturách evropskych. Nestal se vSak velikym pdvodnim
básníkem. Nejenom proto., i e musil pieklady a sbírkami
jazykovychpokladbpiipravovatcestupotomkdm
a ie
upravovánícestyzabralomu
celyZivot. Ji3 sama povahaJungmannova,plachá
a vústranípracující,nedovolovala mu vyrdsti v básnicky talent. Jsa pievahou
intelektualistaznalamilovaljízlivésatiryLukianovy,
Voltairovy;majebystryúsudekzdravéhovenkovana
musil se záhy piíkie postaviti proti celému politickému
a veiejnému iivotu U nás. Bá1 se vzak psáti tak, jak mu
rozum a srdcevelely, a galantní hraEky brzysemu
zprotivily.Aprotozasedává
Své schopnostivlasti do
slufeb.PFekonávávnitinísklon
a obëtujepiirozenou
zálibuprogramuobecnéhoprospëchu.
Z básnické Elnnosti Jungmannovy jsou nejvjznamnëjSí jeho pieklady. V nich vybral
si rázovitá, PO vëtSinë velmi cenná díla, látkou a pojetím Easto velmi odliSná, a na jejich piekladech dokázal, Ze jazyk Eesky jest
schopen bohatého rozvinutí a rozkvëtu a i e zpëvnë, hlaholnë a vystiinë vysloví nejvy2naEnëjSí pocity básníkfi
evropskych. Do této sbírky pojaty jsou jen n6které pdvodníbásnickéskladbyJungmannovy.
I v nich nejeví
se Easto spisovatelsv6ráznfmbásníkem,
i drobné püvodní verSe jsou ohlasem Eetby, literárnímodyneb0
snah autorovych.
Obëprvníznëlky
Eeské, T ë 2 k é vyb r á n í a
L é t a v í m r a v e n c i, vznikly zajisté spíSe z vlasteneckého úmyslu, pokusiti se O první Eeskou znëlku, ne2
z nitrabásnickyrozechvëlého.Pfvnízn6lkaotiStëna'
.
1798 v Puchmajerovë Sebrání básní a zpëvû a opëvuje
vSední rokokovy námët; tëfkC jest rnladíku vybránl mezi
jemnourusouLilou a ihavou Eernookou Lolou. Druhá
zn6lka oslavuje Iásku, jíZ Zije Eerv, kvëtina, Elovëk i ves-
I
'l
-
V Y ~ K R N Fs r w .
---
21
e
mír. Vlastenecká a pfíleiiitostnájest i E 1 eg i e n a
m r t S t a n i S 1 a v a V y d r y. Nahrazuje iivotopis
populárního prcjfesora jezuity a nadseného
buditele.
Vydru PO smrtiopëvovalitéiJ.Nejedl9
i Vojtëch
Nejedly. NejlepSí báseiipBvodní jest pádná mufná romance O 1 d i i ch a B o i e na, její2 vznikdatuje
Jungmann do r. 1806, kterou vSak Eteme té2 a i vsebranychspisech.
J et u plnobürgerovskychcitoslovcí
a vykiikfi, r á z n j dialcg,pisobivézakcnteníjednotlivychstrof.P6knëvystiiendemokratickyrysstaré
povësti, kterou S touZ pointou Eteme U Dalimila, a rozpaky i hnëv zemana. Z národních dëjin Eerpána i Z uz a n n a,jejíj d6j odehrálsevpisobistibásníkovë
Litom6iicích.Tamtotii
da1 . primasmëstsky MikuláS
Pichl r. 1418 utopiti
Etyiiadvacet
mladych
husitfi,
mezi nimi i s.vého zetë. Báseñ líEí smrt dcery primasovy,
která skoEila zasvfmmuiem
do vlnapied
cEima
otcovfma utonula.
2 Easomërnych pokustJungmannovychvybrány
jsou. básnë: S 1 a v ë n k a S 1 a v í n O v i, otiStEná v Prvotinách 1813; jetocdpovëd
S. Roinayovi,piekladateliAnakreonta,
S iádostí,aby
pFekládal Eascmërnë;
J e S e ñ a R y b á i S k á p í S e ñJ náladové obrázky,
je2 si básník sloZil jako piíklady Easomërnfch rozmërQ
indickych (.v Kroku I. v Elánku Vymësky z prosodiky
a metriky Eeské); velebná báseii K r O k, jíi jest uveden
první roEník Kroku 1821; báseñnapsánaindickqm
sloZitpm rozmërem ukazujehojnéohlasypodvrfen9ch
rukopisB a vyslovuje piesvEdEení Jungmannovo, i e
jazykem jen iiv národ; smrt jazyka jest
i záhuba národní.Báseñ
H v 6 zd O h O r a vznikla na
sklon.ku
Zivota autorova, kdyZ básník.prodlCva1 v lázních Sternberskych.Autorpieloiil
si nëmeckynázev
a oslavil
v krátké básnitce skromné láznë, p6knC okoli, v5iml si
S
v.
23
-_
.
JOSEF JIJNGMANN:
--
-
lidudomácího i hostf a zatoufilnadodnárodñovacím
procesemnanárodnostním
pomezí.
AEkoli pdvodníbásnëJungmannovynemají
tého2
vjbnamu,jakojehopieklady,zaslouií
i vnitfnícenou.
nejen pro osobnost autorovu, nového v y d h í a pozorncsti
Etenáfb.
III.
Kdefto pfivodní stati a básni5 zietelnë nám osv8tlily vzruSenou osobnostJnngmannovu,mají
jeho pFeklady .Sirokf vfznamnárodní. V nejslavn8jSíchdvou
piekladech, Ztraceném ráji od Jana Miltona a Aiale od
Chateaubrianda, stává se J ungmann zakladatelem nové
Eeské FeCi básnicképráv6tak,jakovSlovesncsti
zaloi i l neohrozenënovou FeE vëdeckou.Jungmannovy pFeklady mhfeme si rozdëliti na dvë skupiny. Do první -.rozsahem i vfznamem menSi - spadají hlavnë drobngjgí
stati z rozlitnfchcizíchpfedlohzkompilqvané;vnaSem vfboru jsou to EláneEky ,,O beáních akademickych"
a ,,Hrav Sachy".Do
druhé,obsáhléaddlefitéEásti,
zafadíme pFeklady vynikajících rnoderních prací anglickpch,
francouzskych,
ruskfch,
psmeckfch
a staroFeckfch.
Drobné Elánky kompilované (z nëkolikapfedloh
vjednotuupravené)psával
náS spisovatel prav'idelng
na2ádostredaktorbngkterych
Easopïsb. Shledánía
srovnánílátkynebylomu
jistì5 obtífné; psaM si ji2
odstudentskychlet.obsáhlévyp'isky
z Eetby. Pcdnes
máme v zemském museu v Praze obSírn9 svazek takovgchvypiskd z mladfchletJungrnannovych
a jsme
pfekvapeniobsáhlostí,
Sífí avybëremJungmannovy
Eetby. Vedle anakreontickych básníkb nfjmeekych Eteme
tamukázkyzprvníchohlasdzápadníhoromantismu,
vtipné a vybrousené hYíEky osvícenskychpoetdanglic-
VYBRANI! SPISY.
.
2:i
-
- ._- - - .-
kfch,zkrátkavidímetu,na
Cern sená5pfekladatel
vzdëlával. Z takovgchexcerptnebylonesnadnosloiiti
zajímavypopulární
EláneEek, iádal-li O nëjredaktor
vfznamného Easopish, na p?. J a n Nejedl9 nebo Palackf. Tak na piíklad
Elánek H r a v S a c h y sepsdn
jest podle pFedloh roz1iEn)ich jazykb: podlenëmecké
stati \WielandovyipFidány
jsouúvahyzanglického
spiskuBenjaminaFranklina
Moraly, mravnánautení
ze Sachové hry, hojng poufito i anonymní stati polského
Easopisu: Listy i pismarozne, koneEná biseñ jest pFekladem z italskéhojezuityDominikaLudoviciho;
samostatn6 vloZena pfivabnáepisoda
z Eeskych dëjin
O kníZeti Oldtichovipodlevypravováníklatovskékroniky, jak je náS spisovatel nalezl v historiiHamrSmídovë.
Zajímavti rozebrányjsou t u poEátkyhry,jejívlast
a
p h o d , vloZeny p6knémorálníhistorie;z€etelnosta
jarf spád jsou zase pfedností Elánku, ktery
by1 napsán
Janu Nejedlémuproprvní
roCník Hlasatele Eeského
r. 1806. Rozmarnym dialogem napsán.jestdruhq náS
Elánek O b e á n í c h a k a d e m i c k 9 c h, otiSt6ny
Palackfmv Casopise musejním 1832. Pozorovalijsme
jiZ dfíve, jak rád a jak obratnë uZíval náS buditel (pfekladatel Lukiánovfch 'dialogti) této formy a t k ÚEelbm
obrannfmneb0 mírnti satirickjm;zdepfevládálehky
t h studentsky,
v
nëm2 nám
postiieny
universitni
novátek --arcibeán
--- vyliEuje útrapy a strasti svého
piijetímezi kolegy studijní. J e tovolny pyeklad latinsk6statiProgymnasmata
od PontanaMostského.
Mezi samostatnfmivelikfmi
pFeklady naprvním
mistëstojíMiltondvZtracenyrájaChateaubriandova
Atala. Jungmann osvëdEil velmi vyzrály rozhled a vkus,
fe si vyvolil právë tat0 dvë díla k prvním, prbkopnym
svlm pfekladfim. KdeZto velkolepynábofenskfepos
Miltonavjestodkazem
a vrcholemrozumové
Poesie
21
JOSEF JIJNGMANN:
.
-e-
starsí,uvádíChateaubriandve
Své prosoupsané epopejinovéhnutí
do literaturevropskych,toti2romantismus. Ná5 s l a v n j pyekladatel spojil tedy tgmito dvëma
obtíZnymi a svrchovan8 zdaienjmi pievody dotud slabou Eeskou literaturujednak S nejslavnëjgíminulcstí,
jednak otev7el jí práh k novému rozvoji smërem, jím?
se pakrozvíjely v9ecky literaturyevropské.
NáboZensky epos J a n a M i 1 t O n a: Z t r a c e n 9
r á j (Paradise lost) jest z nejpamátnëjiích básnick9ch
pracísvëtovéhopísemnictví.
Dílo' samovyniká i dnes
neobyEejnou cenou básnickou: hlubokjm pojetím vzneSen6 látky,dramatickymstupìíovánímscén,lidskym
pozadfm vpostaváchprvních rodiEfi i padlychandëlb,
skvëlcu,vybranou FeEí, bohatymiepickymiepisodami,
pbvabnymi lyrickymi obrázky a zajímavymi drobnostmi
ze souEasného Zivota. Báseìí stala se vychodiskem novfchprouddliter5rních
nejenom vAnglii, nybrZ zejménavNëmecku,kdebylysvádënyprudkézásadní
spory ,O o p r á v n h o s t acenumnohychbssnickychprostiedkdMiltonovjch
mezi lipskym profesorern Gottschedema9v)icarskymispisovateliBodmerem
a Breitingerem. V Nëmecku právë vzniká klasicka dcba literatury pod piímym vlivem této slavné básn6 Miltonovy,
kdyf Klopstock r.
1748 vydává první zp6vy svCho MesiáSe, úmyslnéobdobybásn&Miltonovy.Báseñ
Miltonova byla take mnohokrát do nëmEiny pielo2ena (Bodmerem,Zachariiem, Biirdem a j . ) ; nëmeEtí DTekladatelé namnoze byli vedeni k Své práci tymi2 mdtivy jako
náS buditel:chtëli t o t 2 dokázati, i e i jejichmateiská
TeE (n6mEina nebylav dobë prvních pfekladf literárng
vzdëlánaapronovébásnhízuslechtëna!)iest
S to.
abyvystihla vSecky vzneSené obrazyajemnosti
básnickémluvyMiltonovy.
TyZ cí1 pudil i Jungmanna
k dílu, jak b4sník vyznává v ÚvodE k prvnímu vydání:
~~
I:
T
.
'
. ..
.
--
- _----
V Y B R A N ~sptsy.
.
-.
25
,,NechtEj, m i l j vlastenEe, aby vzneSená báseñvsedním
jazykem zneuctgna byla; radëji, Slovan jsa, lepSi sloven,E,finC privykej a s rozumnymitoho,abychom
i my Cechov6 vseobecné spisovné ieEi Slovanské v stiíc kráEeli,
tddej!" ZavádGje tedy mnohá nova slova,
pomySlí piekladatel na jednotnf spisov'ny jazyk slovanskl, k nëmuZ
se tutochce blítiti.
Jan Milton (1608-1674) narodilsevLondynë,
studoval v Cambridgi i soukromë doma a jsa neobyEejn6
r ~ ~ d nabyl
r i ~ podivuhodné
~
znalostiliteraturklasickych
1 Ilt,vc!jblch. Z cest PO Italii vrátil se za vnitiních nepokojd
&J
vlasti a Einnë se ÚEastnil fivota politického polemickymi b A s n h i , Elánky a brc.2urami. By1 z hlavních protivnlkii krAle Karla I. a PO popravë královë (1649) dokazoval v ngkolikaobranáchsprávnostzása&republikánskych. Po 'obnoveníkrálovství by1 stíhán,'nakmec
sveho ruhého %vota uchylil se stayec, jenf zatím oslepl,
do ústranl a oddalse Einnosti básnické.DevëtletdikLova1 dceFi Své tut0 velkolepou báseii, která za Zivota
bdsnfkovazBstalanedocenëna.
Vedle Ztracenéhoráje,
jeho2z'ákladem jest hHích prvních rodiEb, napsal i epos
Raj dobytl(Paradiseregained)
a jiné drobnëjSí spisy
básnické, filósofické apdemické.
K ZtracenémurájipojalplánvItalii;
zaEal psáti
dramatéhofobkahu,teprvepozdëji
pFeSel keposu.
Ve dvanác'ti
zpëvech
O 10.565 verSich (pëtistopych
jambech) vylíEil pád a z,hvrZení andëlb, stvoiení svèta
a hPích prvníchlidí,jako2
i jejichvypuzenízráje.
SvrZení andë16 dlouho le21 v tëikych mrákotách na dnë
hluboképropasti,kambylisvrieniSynemboiím
a
doráfejícímiplukyvèrnfch
andëlti. KcneEnë zvedá :e
Satan,nejzavilejsínepiítelBchdv,obnovuje
dfivgru
vfdcb dábelskychk novCmu bojiprotiHospodinuave
velikolepém
paláci
Pandaemoniu
wadí se zavrienci,
-
.
2r;
c____-
l[
jOSEF JUNOMANN:
-.------
2e jsou sice slabí k novCmu zjevnému boji proti nebesdm,
2e se vSak potmëSile pokusí svésti nového Hospodinova
tvora a miláEka - Elovëka, stvofenkhopropotëchu
boZí PO záhubë pySnych andëlb,aby té2on odepfel
Bohuposluinost.Satanletíkráji,
vSevEdGucí
BBh
v nebesích vidíjehocestu
a prohlífíjehoúmysl
i budoucí pádAdambv.Synbofípiipovídásvou
obët za
hfíSného Elovëka a jest veleben zpëvy andë1Q jako vykupitel. Archandë1 Rafael
pfichází
do
ráje
varovat
prvních lid'í pied svddcem a vypravuje zárovefi O cdboji
pySnych andglb,jejichpádua
O stvoiení svëta; Adam
vypravujezase O svCm stvoyení, O rájiaHospcdinu.
Eva z rána vychází sama, Satan v pcdcbë hada svede
j i lichotnou Feeí, aby pojedla zakázaného plcdu, Adam
pakzláskykfenëjí
tCZ a hieSi. Jsou z ráje vyhnáni,
Archand61 Michal ukazuje
viak
Adamovi
U vidhí
vyvojpokolenílidskéhoaut%íjejnadëjí
na spasení
* Vykupitelem.
Vtomtodramatickémdëjivykreslenyjscuobzvláit6postavydáblb,vprv'ní
Fadë osobaSatanova,
mistrn6. Vedle psychologického spojení astupfiování dgje
chválenyjsoumnohéjednotlivé
scEny, z nichz ukázky
piináSímevevyboru.Vybrányjsoupartie:vzyvání
MUSY (zpëv I. 1-35, I I I . 1--68, VII. 1-45); .ody:
píseñandëlb O slávëbofí ( I I I. 412--471), Adamova
rannímodlitba
(V. 184----244), chvalozpëvandëlb
PO
stvoFení svëta, velebné sabbath(VI I.. 674--739); z.plastickjch iivych obrazb: probuzení Satanovo
( I . 203---253),
stavba paláce Pandaemonia (I. 727--868), svrfení zahubenfchandëlb (VI. 978--1058), vidëníAdamova:Kain
a Abel ( X I I . 488-581), Nce (723-773 a 806-972);
dále mistrná svfidná ieE Satana-hada k Evë (IX. 590906). 2 drobnostíkulturnëhistorickychzajímavy
jsGu
zejména Easté vzpomínkynadalekécestyzámoiské;
'
27
VYBRANE SPISY. .
-_-.__-
vzpomínáme, f e vdobëMiltonovë
Iovng doplìíovali
poznání
lidstva
P
E .
I
I
li
ri
do vfboru
pojaty:
obraz
lodstva
na
Sirim
moi¡.
(kouli;
I I . 727--749),
lahodné vánky ze St'astné Arabie uvítají
plavce
pfijífdëjící
c d mysu
nadëje rozkoSná
(IV. 153--190).
2
jinych
obrázkb otiStëna
tuDobré
jestë
idylavenkovská S postavou
diveí
(IX.509-521).
.
Jako
Homer
a Virgil
vzfvali
Musu, bohyni
umëní
básnickkho,
tak
pokorny
kiestansky
pëvec
hledá
ziídlo
4
tc
!,
3
a posilu um6leckCho nadSeni nebesích.
v
Jest
to
jakési
vnitinísvëtlo,kteréslepéhostarce
povznáSí a vede,
milcst bofí, bez níZ by se nemohl odváfiti tak tëikého
úkolu. Piil'ovnávásebek
MojiíSovi, PO jehof biblické
Cenesi píSe Své dílo.Celou básnízachvívádech
plné
neskonaléúctyke.grandiosnílátce;nenítunicmalicherného,
skeptického,
vgichni dnes
okiejeme
tímto
Eistfm a silnfmhymnemZivota, jeho krásyaradosti.
2 otiSt6nfchchvalozpëvbandëlskych,modlitebhymnb
a
jest vynikajícítat0stránkaMiltonovybásn6patrna.
RovnëZ zfetelnfch, plastickfch obrazb, Zivotnë a mistrnë
vylíEenych, Eteme v. Miltonovë
díle
mnoho.
Tat0
místa
tvoFila práv6
jádro
dlouholetgch
literárních
sporb,
'
c
t
'
.
~
$
1.
l
v nich2
b6felo
I
!
4
-
:
.:
:
angliEtí plavci usiO naSi zemë-
.
o otázku,
.smí-li
básník
popisovati
(deskriptivní Poesie) a do jake
miry
mbie
tak
Einiti. Ceniálním
zpfisobem
zakonEil
vyznarnnC
tyto
spory
nëmeckf kritik a básník G. E. Lessingvproslulimkritickkm spisku: Laokoon Eili O hranicích malíiství a pcesie.
Vfraznost a jasnost báshíkova líEení vidíme z psdanych
ukázek zietelnë. Máme tu obraz padlfch andëlb a v první
fadëSatanasamého.Jakolistínastlanénapodzim
lesnatém
v
údolí
vallombroském,
neb0 jako
titiny,
kterk mrtvi5 leiínahladinëRudéhornoie,taklefely
pluky
bëzduchych
svrienych
andëlb.
Satan
Pak,
jako
netvor
roztafen
jsa PO ohnivych
pekelnych
vlnách,
-*
;_
.
-E,
'
28
.
JOSEF JUNGMANN:
zvedá hlavu., vzpiimujeohromnoupostavu,opírá
se
Eernymi kfídly O mrákotny vzduch a jako hrozné straSidlo pfistává na pevné pbdë. Nkbo vizme, jak podrobng
a detailnë, S odborngmiznalostmi,dovedebásníkvyIíEiti stavbudábelskkhopalácePandaemonia!Vidíme
Zivi2 pfed oEima rozlìEné pluky cfábelské; jedensvádí
struikarniplynutézlato,druhf
rozpouStí kovy,tfetí
shání strusky S ohnë, jing dg16 hlinënéformy, jing lije
Zhav); kov. A rychle pied nagíin zrakem vyrbstá mohutná stavba se sloupy, pilífi, iímsovím, architrávy, zlatym
krovem i vnitinímiozdobarni.Skvëlé
j e vylíteníboje
mezi and6ly vërnymi a odpadIymi; to nejsou. slabí lidé,
ktefí se t u stfetli, nadlidská, polobofská sílaa moc velkolepë t u bojují. K d y i pak Efeme úchvatné verge O d6sném
svrfení ztracenfch duchfi, vzpomeneme fiv8 na plastické
reliefynabarokníchkazatelnách,
S nichZ hiímalajezuitská kázání do ustrasenych srdcí náboinydh posluchaEb. Podobnë fivë a bezprostfednë vystupují pIed naSima
otimaobrazy z vid6níAdamova. Jsou tojasnéprbhledy do prvníchdëjinkulturylidské,zbásnënéscény
zeZivotamythického
svëZe
a
lahodngpiedstavené.
Takélichotná YeE svádëjícíhoSatana v podobëhadí
jest mistrnym kouskem umëni YeEnického. Jak obratnë
zjedná si lichocenimpfíznë
a slechu2eny,jakzdbrazñuje Své piípovëdi a dráidízvëdavost i jeSitnost
Evinu, af slabá Zena trhá ovcce a jí!
Vedle t6chtoabsolutnichhodnotMiltonovybásnë
vábí
dnehího
Ctenáfe
i zmínky a obrazy
kulturng
historické, z nichi nám zfetelnë vysvítá osobnost básníkova i jeho vlast a doba. Novy vEk lidskqch d6jin vyznamnë se hlásí. Báseií byla napssna v dobg, kdy star9
geocentrickynázorponenáhluustupujelepiímu
pfesv6dEeníhv8zdái.8afilosoffi;
básník náS by1 dobrjm
pFítelem slavnbho Galileihoavelikou
úctu jeho vzbu-
ti
VYURANE SPISY.
B
:
i
5.
#
1 .
-'
"
t
' .
1
daleko-
hledy. V Ztracenémráji Etemeplno metafor,kde rozlitné
úkazy
plirovnány
sklbm
jsou
keGalieovym.
OhromnyStítSatandvvypadájako
v úplñkumësíc,
jehof koulizpytujetoskánskymudfecveFesoli(totii
. '
T:
,
zují mvé
tenkrát
hvëzdáiské
pyístroje,
zvláMë
Z!)
--
.,
h2
7
,-
Calilsi)
z hlídky
Své
noení
KdyZ Rafael
opou5tí
raj,prohlédacím
spatfí sklem
dole
hvëzdiCku, dobou.
malou
kaulisvítící, zèmi. Takmdlejen,jako
Zrí plavec v mlhách vyspy Delu a Samu, neb0 j.ako naSe fantasie domnívá se vidëti zemë a moie na mësíci, díváme-li se skly
Gali1eov)imi. Vedle tohoto pevnkho pfiklánëní k novym
zásadámheliocentrickymzajímají
dneSního Etenáie neobyzejnërnetafory,drobnézmínkyzefivotaplaveckého.
Jako svë2í moiské vëtry vane z tëchto obrazfi mlady a
siln9
duch
nového
lidstva,
které
uvëdomovalo
si nekoneEnost kosmu,nepatrnost
podfízené naSí planety a
zároveii vyzkumnfmi
cestami
o bohacovalo
poiinání
zem6koule. Tëchtoobrazfijest
v báini mnoho a jsou
nejpiíjemnëjSímosvëfením,
kdyZ j i i nábofenskévfklady a dlouhé popisy staly se jednotvárnymi. V dalSím
tekstuvybrányjsounëkterétytoobrazy.Kjikatá
a
opatrná pout Satanova neznámym chaosem krásnë jest
prirovniïna k lodstvu, je2 vezevonné koFení indické
z Bengaly a pluje k pfedhofí
Dobré
nadëje.
Vidíme-li
takovélodstvo z dáliv6tremplovoucí,zdásenám,
ie
visl na mraEnech. Pfedstavme si iadu obchodních
lodi
S vysok9mi stoiáry a vzdutgmi plachtami volnë plujícIch k cíli a oceníme krásu tohoto obrazu. Neb0 kdy2 se
^Satan PO dlouhé a nebezpetnécestësnásízasoumraku
nad
údolím
rajskjm,
podoben
jest
korábu
od
bouFí
ubitému,
jeni
chutë
chvátá
do pfístavu.
Lahcdné
vûnë,
kterfmi
vëtérkové
ovivali
spanilou
Evu,
byly
tak
sladk6, jakymi
jsou
pozdraveni
plavci
od mysu
Nadëje
plovoucí, kdyZ seblífíbiehfim Stastné Arabie, V'elikou
.
30
JOSEF JUNGMANN:
ozdobou v básni Miltonov6 jsou prosté a pbvabné obrázkypiírodní. ProspëSnë lisíseod
navonë'nych pastffskych idyl francouzského rokoka, jaké potom pieily
do.
plaEtivC, anakreontické osvícenskC Poesie vN6mecku
a U nás. Piírodní obrázky Miltonovy jsousrdeEné a prosté,
jeden z nichjestnaukázkuotiStënv
naSem vfboru.
K d y i jsme se takto rozhlédli PO obsahu a básnické
cenëslavnéMiltonovybásnë,
z b f v i nám,abychom
jegtë nëkolika slovy dotkli se vyznamu, jaky má Jungmanndv pieklad. Vfznam ten jest pro dëjiny nové Eeské
básnické %Eí ohromnyaprávemplatí
vCta, 2e tímto
pfekladem (jakoi i pievodemChateaubriandovyAtaly)
stalsegeniálníbuditelzakladatclemnovéhojazyka
poetického. Ceské básnictví nemëlo do té doby ob5áhlého
plodu, kterf by tak velkolepfm zpdsobem
doved'l opëVati vzneSenbu látku.Bylytuprosténárodní
písnë,
svëtské a duchovní,rfmovanékroniky,
verSovan6 legendy,nevfznamnéhfíëkypozdníchhumaniste,nepdvodní a plosk6 skladbitky
osvícenskfch
naiich
básnifû z almanachdThámovfch
a Puchmajerovfch.
VzneSeného tepu a rytmubásnického,hlubokéhocitu,
bohaté vytfíbené mluvy básnickC t u -nebylo. Zdálose,
i e jazyk Eesky, z úfadb a Skol vypuzenfamezinejprostSím lidempoddo5kovfrnistPechamiseudriující,
neníschopen,abyv
n6m mohla b y t i vzneSená báseH
velikého kulturního národa cizího vyslovena. Jungmann
ukázal, Zle jazyk ná5 jestdostibohatjatvofivy,aby
zdolal nejv6tSí obtíie pfekladu. Jsa dokonale o-beznámen
se starSími nejryzejgími plody naSí literatury, maje zázraënyvhled
do ústrojíjazykového,znajepravidla
skladnosti, tvoFení novych slov pYedponami a p,iíponami,
moha se vf'born6 opíraji O v6decká dila Josefa DobrovskCho O jazyku Eeském, Eítaje S porozumënímspisy
rusk6 i polské, jsa stejnë vEdcem jako tvQrEím bgsníkem,
VYBRANE SPISY.
I1 l
neohrofenëvybudovalnovoumluvubásnickou.Tisíce
novfchpojmdnemëlyvtehdejSíliteratuienále2itého
vjrazu a tu tvofil piekladatel nová slova. Obohacoval
slovní poklad jazyka Eeského tëmi asi srnëry, které mnohempozd6ji vytkl ve Slovesnosti. Obnovoval staré zapad16 vfznamy, vybír2l vhodná slova z
náFeEí Eeskych,
z jazykPl jinoslovanskych, zvláSt6 z polStiny a ruStiny,
a kdebylonutno,utvoiilpödlepravidel
O skladnosti
jazyka Eeského slovo nové. S hlubokou úctou Eteme tuto
Jasnou a líbeznou básnickou ieE prvního vydání a jsme
si vëdominesmírnfchobtíií,které
náS tvbrce-piekladate1 vítëzn6pfekonal;dojatë
prohlíZíme vslovniEku
,,slov pozatmëlejSích" Jungmannemvysvëtlenáslova,
dnes Úplnë známá a obecná, tenkrát vSak piekladatelem
nov6 utvofená, ze slovanskych jazykii pï-enesená neb0 ze
staré EeStiny obnovená,jakojsou:chmura,dav,látka,
obfad,obraznost,ohromny,pfedmët,pielud,
pFíroda,
touha,vqspa,vzduch.zdrojamnohá,mnohájiná.Na
Jungmannavëpfekladuutilise
nejlepSí naSi básníci
z prvnípoloviny minulCho stoletínovébohaté
mluvë.
Jak obtífny by1 prekladatelbv úkol, vidíme nejlépe, kdyi
srovnáme chudobu vyrazovfch prostiedkb
Eeské Poesie
zezaEátkudevatenáctéhovëku
S jadrnoubohatostí.
ÚseEnou plnosti vzneSenC dikceoriginálu;ncbot anglietikritikovéchválívybranou
a vzácnou feE Miltonova
dllaneménëneflibásnickoumohutnostkoncepce
'a
obrazfi.'
PiekladJungmanndvvzniklvletech
1800-1804
v Litomëiiçích. P o Etyii léta nejkrutëjzích válek napoleonskfch, kdy trdny se otiásaly.
ï-íSe zanikaly a vznikaly,
kdy letbla Evropou hrdza nejisté budoucnosti,
utëSoval
velebnyduchMiltoncv
naSeho pfekladatele.Pfeklad
&tal pak sedm let jestë v rukopise, nebylot penëz na
vydáni. Ale nejlepSí vlastenci vëdëli O tomto Finu. Zmi-
32
JOSEI-' JUNGMANN:
-
VYBRANE SPISY.
33
~
fiuje se O nëm '.Dabrovsky v listë Polákovi Bandtkemu,
ví O nëm Marek, a jistë vSichni vlasteneEtí pfátelé znali
j i i dílo Jungmannovo, ne-li piímo, aspoñ z povësti. Zatím
vySel 1805. Jungmanndv
pfeklad
Chateaubriandovy
.
Ataly, . jímf upozornëni byli pf5teld Eesk6 literatury na
vkus a schopnostipfekladatelovy. KoneEnë nabídl r.
1810 brn6nsky
tovární
Úfedník, Karafiát, Ngmec,
jenf se zájmem sledoval pokroky obrozující
se EeStiny,
pfekladateli 200 zl. na vydání a tak vySel 1811 drobny
ipalítek památné knihy ve 450 exempláfích. Jungmann
zm6nil vzestupnéjambickémetrumpfedlohytím,
fe
pFidal nazaEátkukafdého
verge piízvuEnouslabiku,
takZe jest pieklad jeho napsán gestistopym
verSem trochejskym.; také by1 nucen v ka2dém zp6vu pridati iadu
verSd protioriginálu,abysmysl
Úplnë vystihl.Druhé
vydání upravil a tekst znaEnë promënil piekladatel n a
konci iivota r. 1843 pro sebrané spisy, které
vySly nákladem Eeského musea. V tomtovyboruotiSt6nyjsou
ukázkystar3recense
1811, pon8vadZ jazyktohoto
prvního vydání jest památngjSí, vzácnbjS1, ale té2 velmi
Easto ryzejií a metricky'správnEjSí neiji v sp&é a dosti
povrchníúpravëdruhé.
Ji2 roku 1805 vySel Jungmanndv pieklad vzácného
a velmi vyznamnbho dílka: F r a n t. A U g. C h a t e a. UbriandaAtala,anebláskadvoudivochd
n a p O U S t i. Cesky pfekladatel csvëdEil ji2 vyborem
spisuznamenity
rozhled PO svëtovémpísemnictvi
a
vytfíbenf vkus literárnl. Nehledíme-li ani k obrovskému
vyrnamu díla Chateaubriandova, jak se na dlouhá desitiletí projevil nejenom v literatufe francouzské,
.nybrZ ve
vSech literaturáchvzdëlanychnárodfievropskych,
mP1- .
Zeme bytihrdi, f e Eeská literatura byla mezi prvními,
do' níi slavné dílo bylo uvedeno, také vSak, i e pievod
tak vy'nikajícího díla zakládal obrození nakho krásnkho
~
~~~~
~
písemnictví. Evropsky úsp6ch Ataly a rozruch jí zpdsoben9 jest nejlCpe dosvëdten vydáními a pieklady. Episoda tat0 z piipravovanéhovelkého'dílaGeniuskfestanství(Génieduchristianisme)
vySla r. 1801; téhof
roku v.yglo pëtvydání, do r. 1805 dvanáct. První pieklady
jsou
do italstiny, Spanëlgtiny, holandStiny,
anglittiny, EeStiny a FeEtiny; do nëmEiny byla pievedena
teprve 1826(pozd6ji
ovSem jeStë mnohokrát).
Frànçds
René
de
Chateaubriand
(1765-1848)
domyslil básnicky mgSlenky svéhopiedchddce
J .J .
Rousseaua.Pccházelzestarépfísnérodinybretafiské,
dbtstvíztrávilvestarémzpustlémzámku
Combourgs k h ; zasmuSilá krajïna? star9 park, PO nëmi se toulával
S vFele milovanou, podivnë váznivou sestrou Lucii, hukot
oceánu, jenZ za. dlouhych veterfi k nim se ozyval, vzbudilyvevnímavé,citlivé
duSi hochovë dojmynevyhladitelné.Nebylvytrvaljmstudentem,aniráznymvojlnem, ani obratnym dvcianem. Necítil Se uprostied vrcholnékulturypaiiiskéspokojen,
a kdyZ zjevilyse
první kroky veliké francouzské revoluce, prchá z vlasti.
Roku 1791 odplul doSeverní Ameriky pdvodnë S p l h y
vynálezce a dobyvatele;chtëlobjevitiprdplavseverozápadní,obrátilse S doporuEujícím listemnaslavného
Washingtona, brzy nechal svych plánd a toulal se v panenskédivukrásné
pyírodë mezikmenyindiánskymi.
Neukojitelná touha PO plném Zivotë pudí ho dál a dále;
jest v,,jakémsiopojeni,chodíodstromukstromu,
hned ná pravo, hned na levo". Zápisky jeho z té doby,
zpracované O nëkolik let_pozdëji v cestopise (Voyage en
Amérique),jsouplnyopojenych,vzruSenychvykiikk
,,KoneEnë tënalézám,prasvobodolidská,"volávroztoufení, ,$de buduStasten a volen jakopiíroda;ani
Jediny úder mého srdce nebude potlaten." Není pochyby,
Ze Chateaubriand ne7ro:el vgech krajin, které nám popiJosef Jungmalm: VybrinC: syisy.
3
.
35
JOSEF JUNOMANN:
VYBKANE SPISY.
suje;modernísrovnávacíliterárníhistoriepiesnëté2
urEila, kolik si vypejEilspisovatelveskvëlychsvych
obrazech a zjitienfch líEeních odstar,ych cestopiscii.
Piece vSak Atala zbstává mezníkem v dëjinách literatury
francouzské i evropské.
Kdyi se mladf cestovatel náhodou dovEdEl O hrbznych pokrocích revoluce, odplul do vlasti, chtëje qhrániti
Ludvíka XVI. Vstoupilpak do emigrantskéhovojska,
ÚEastnil se boje a by1 ranën, na konec za2il v Lcndfnë
v chudobë a opuSt6'ní nejtrpEí chvíle 2ivotní. Na zprávu
O smrti matEinë náhle se v n6m probouzí hlubokf vztah
k vífe dëtství a od té doby hraje kiestanstv'í dbleiitou
roli v jeho spisovätelskéEinnosti. Pige nyní velikou obranu
kiestanství ,,O poetickfch i mravnlch krásách n.ábo2enstvíkiestanskkho a O jehopcvfSencstinadevfechna
ostatnl vyznAnI svgta''. Episcdu, malou ukszku, velikCho
tohoto díla vydal r. 1801; je to nase .,Atala ou les amours
de deux sauvages dans le désert" (Atala aneb laska dvou
divochhnapou5ti.)
O nesmIrn6músp6chu i vfznamu
díla jsme se zmínili. Starf Sakta (Chactas), moudrya ctihodnf stafec indiánskf, jen2 prodlel v mládl v Evrop6,
dílem jsa ukován na galejích,
pozd6ji Eiv jsa uprostfed
velikolepé kultury paiíZskC, kdepoznalhryRacinovy,
zuilechthkhoduchalidskéhona
vySi modernívzdglanosti, vrátil se zasedo svC vlasti americké. Ten vypravuje
mladémupiíteliRené,
jenZhledA ztiieníbouilducha
a neklidusrdcevhlubokévelebnostinedottenfchpralesfi a primitivních kmenfi lidskych,csudy Své mladé
Iásky.
By1 vychovánctihodnfmSpanglemLopezem,ale
znesmírnétouhy
PO volnfch lesích odcházíodsvého
dobrodince.Jest
vSak brzyzajatnepfátelskourotou,
odsouzen k ukrutné smrti, ale zachránh mladou Indiánkou
Atalou.
SpoleEni5 bloudi milenci nekoneEnjmi
lesy a jsoudojatinevystihloukrásoupiírody,jako
hlubokouláskou, jiZ k.sobëpocitují.Atalajest
vSak
kiesfanka, dcera Lopezova a indiánské matky; na smrtelnCm loii slíbila matce, i e nepoddá se ZádnCmu muzi.
Zahroznébouievpralese,k
n í i mbZeme pfirovnati,
jenom váSnë azármutkylidskéhonitra,poiijeAtala
z obavy, aby se neProhFeSila nasvémslibu,smrtícího
jedu.Nadarmojsouvlídnëpiijatifrancouzskym
misionáFem, otcemAubrym;Ataladokonáváv
náruEí Saktov6. Nádherná
scéna
pohiební
konEí vypravování
starcovo.
Protipravidelnosti,rozumovëvyváienésoumërnostiklasickfchspisb,znamenátentospisekrevoluci.
Vidíme t u váSnivy vztah k piírodë, jsou tu iady novfch,
barevnychobrazb,z
celího líEeníbuSi neklidné, nepokojné srdce, jakfsi elegickf van táhne se nad celfm dílem,
soucit S Elovëkem a jeho velikymi váSnëmi a bolestmi.
Chateaubriandúmyslnë hledël si primitivníhozpbsobu
vyprávëcího,tim mbZeme postavitiAtalu po bok základnímdílbm,
z nich2 pozdëji
romantikové
Eerpali
básnické
osvëiení:
bibli,
Homerovi,
Ossianovi.
Dílo
rozdëlil básníknaEtyiizpëvy:lovci,rolníci,jednánía
pohieb;orámovaljepakprologema
epilogem.
Rok PO vydáníAtaly
1802 -- vycházícelková
úprava díla Genius kiesfanství (Génie du Christianisme)
v p6ti svazcích.Prologem a epilogem spiata jest Atala
S druhounejvfznamnëjSíepisodou
celého díla,básní
R e n C aneb ÚEinky Váhí. V tomto nejzralejsím a nejrnodern8jSím díle ukázalseChateaubriandvynikajícím
analytikemchorobné duSe novéholidstva; líEí tu rozervanou, nespokojenou, zoufalou duSi, jei nemá na svëtë,
kde by se zachytila. J e to první romantická postava, jejími2 bratryjsouGoethbvWerther,MussetdvRolla,
PuSkinSlv Onëgin, Zeyerfiv Plojhar,rekovéGarborgovi
34
1
f
i
*
f
'
.
3(;
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE srlsy.
37
c
a celá galerie postav v písemnictvi evropském
z konce
19. vëku.
Ostatníchosuddprací
i Chateaubriandovjch
dotkneme se ji2 jen struEnë. Za Napolema by1 vyslancem
vRímë,tamnapsalveliké
dílo O mutenícíchkfedfanskych. Mnoho cestoval PO orientë, v diplomatickém
poslání pobyl i r. 1831 v Praze; se svym Eeskym pfekladatelem se ovSem qeseSel. DoSel velikjch hodností, psal
jeSt8 romány, cestopisy a deníky, zemiel v Paiíii rok p0
J ungmannovi 1848.
JakopiekladZtracenéhorájejest
i pfekladAtaly
pro Eeskou literaturu vjznamu ohromného. Je to první
spis vySSím, vzletnym, novym duchem a slovem básnicky
napsany a Jungmann osvëdEil celou svou zbghlcst, obratnost a tvoFivost v jazyku Eeském, Ze dovedl skvëlé a sloZit6 obrazy, vypiatá líEení, hluboké úvahy originálu pietlumoEitilibou,jasnou
a vjraznoumluvou.Jakooriginá1 jest znamením nové doby v písemnictví francouzském,takpfeklad
- jestvít6znym
poEátkem obrozené
EeskCFeci spisovné. SlovníEek vjkladb musil byti ovSem
jestë v prvních dvou vydáních piipojen; zase
vSak pozorujeme, Ze i tam, kde piekladatel horlivë tvoiil nová
slova,vëtSinaseujala
a Ze dnes Eteme i první pFevod
Jungmanndv zbëin6 a známë. Novy pieklad episod Chateaubriandovjch se studií o bás'níku a díle mámeve'
S v h v é knihovnëod.J.Vodáka.
Vedle tëchtodvouzákladníchanejvyznamnëjiiích
pfekladd,pilíidnové
Eeské mluvybásnické,piekládal
Jungmann S velikymzdarem
i jinádílacizojzzyEná,
v & t S i mensí. Máme od nëho vynikající piebásnhí z latiny(tragedieSenecova);
z fettinyprosluléjsou
obzvláSt6 tii pfevody vtipného a ironického Lukiana Samosatského; bystrj elegantní dialog Lukiandv
by1 dobrou
Skolou nazemuvybornémustilistovi,
jenZ dòvedlostfe
rozliiovatirozumem i zfetelnë a struEn5slohemsvyrn
vykládati. NejkrásnEjSím plcdemtëchtostudií
O LukianovijsouvzornépdvodnídialagyJungmannovy
,
rozebraná a níZe otistëná jeho dvë rozmlouvání O jazyku
Eeském. V celé pakliterární
Einnosti Jungmannovë,
v jeho dopisech a polemikách, bystfe rozliSujících i mirne
ironickych, tkví sledy u m h í Lukiánova, jen2 by1milBEkem vSech velikychduchddobyosvícenské,
napi.
Lessinga Voltairai
i
2 'nëmeckychbásníkbpfeklidal
n á i buditel hojnE a zasepodivujemesevyb6rujeho
neménti neZli vkusu a obratnosti pievodb. Vybíral díla,
která i dnes mají trvalou cenu umgleckou; v dobë, kdy
jest6 U NEmcd nebyl G O e t heuznanfmnejvëtiirn
básníkem, zkouSí ji2 ÚEin Eeského slovabásnického r.a
jeho nesmrtel'nych písních i baladách. Známé jsou Jungmannovy pieklaciy. ,,PiseÌí milostniEky" jestprcslulá
píseH z románuWilhelmMeistersLehrjahre,zpívá
ji
Mignon a v jejích zpëvnych verSIch obráfí se básníkova
touha PO slunnC Italii, sidle u m h í antického i stfedovEkého. Jinépfeklady z Goethajsou: Zpgv duchdnad
vodami a Carod6jnicky uEedlník. 2 klasickych b a 1 a d
S c h i 1 1 e r'o v y c h zkusil piekladatel
Své síly r.a
Rukavitce a hlavn5na nejznámgjSí, právemp~pu1árr.í
filosofické básni P í S e ìi O z v O n U. PIeklad této básr,?,
kde bylo pievodci zápasiti S odbornou terminolcgií zvcnaFskou a vkratiEkych,
zvuEnë rfmovanfchversich
zhustitihluboky
a krásnysmysloriginálu,
by1 snad
z nejobtíZnëjSích,
jimi2
se
kdy
Jungmann
zabyval.
Tento pieklad, jeho2 první otisk Eteme v KrascfeEníku
z r. 1823, leZel dlouho naSemu básníkovi na srdci. cast0
se O nëm zmiiiuje pfíteli Markovi v dopisech, iádá, aby
mu opatiil ryzí Eeské názvy zvmaiské, a dlouhou dGbu
urovnává,piluje, neZli seodhodlal báseii vytisknouti.
Po Jungmannovi byla slavná tat0 báseìi Schillerova n&
.
. ..
38
1
JOSEF IUNGMANN:
kolikráte pfelcnfena do Eestiny, ovSem dokmaleji. AvSak
i pievod naSeho buditele je vfznamnf jasnfm smyslem,
vystiZenIm vzoru a zachováním
pdvodních
rozrngrfi
metrickgch.Vadoutohotoprdkopnéhopfekladujsou
jednak n6které zastaralé a vdbec neobvykl6 tvary, n6kdy
k vbli rfmu pripojené, jednak
poCítání stop dosti Easto
proti pfirozenému piízvuku slovnimu. Pies to je pfeklad
tento z nejpamátn6jSíchapliblifvjesedosti
znaEn6
básnickC mohutnosti n6meckCho originálu, v ngmfjeden
z nejv6tSích básníkbn6meckfchvzneienfmislovy
a
bohatfmi rfmy proved1 paralelní IíCení vzniku jasného
zvonu t beztvárné sm6si S rozvojem Zivota jedincova
i celku. Druhf pIeklad z n5meckC Poesie do nagí sbírky
pojatf je B ü r g e r O v a L e n k a. Touto baladou stanul Bürgerrázemmeziplednímibásníkyn6meckfmia
nedosáhlvjinfchpraclsh
vgSe tCto Zivé, dramatick6
básnë. Zpracoval v ni rozSEFen9 lidovf motiv, kde mrtvf
milenec piichází si pro fivou milou. SlySel lidovou píseii
S refrénem O jasnCm svitu m6sfce a rychlé jízdg mrtvgch.
Tf2-motiv qnáme v Ceské prostonárodní poesii a pcdle
nëho napsal Kare1 J aromír Erben Svatební koSile, i jiní
básníci slovangtí (Mickiewicz, kkovskij) tpracovali tg2
motiv. Burgerova báseñ ,,Lenore" .je dramatiEt6jií a tragiEt5jSí ne2 balada Erbenova. Dívka tëZce hiesí, zoufá si
a rouhá se ve svém
Zalu spravedlnosti bo2ské; za to je
trestneodvratnf. V divokémtrysku, S nímimdfeme
srovnati zkázonosnou jízdu pruskfch rejtard za sedmiletéválky,
un'áií piíSehyjezdecmilenkudo,záhuby.
Plastickfmiobrazy,fivgm
dialogem, plerpvanfmiv&
tami, vfkF.iky a citcslovci stupfiována jest dravá, prudce
ku pledu se iinoucl mluva básnfkova, a Jungmann zase
nezbstalmnohodlufenobtífnémuorigináluv
Easném
svCm pfekladg CvySel ji2 1806 vprvním roEníku Hlasatele). Vliv této b'alady pozorujemei v rozkohépb-
VYBRANE SPISY.
39
vodní romanci Jungmannovs ,,Old?ich a Bo2ena", která
pod,le udáníbásníkovavzniklatéhof
roku.
Zanglickychdrobnych
pFekladfi vybrányjsoutii
proslulébásnë:Grayova
Elegie nahrobkáchveskjch,
Popeovo
Psaní
Ebizy
Abelardovi
a Goldsmidthav
Poustevník. Málokterá báseñ t5Sila se kdy tak ohromnému
sensaEnímu úspëchu, jako T O m á S e G r a y e E 1 e g i e
na hrobkách veskgch (Elegywritteninacountry
church yard). Byla napsána 1751, v krátké dobë rozlet6la
se ve form6 Sestipennyovfch broSur PO anglickém a celém
evropském svëtë a byla pfekládána do viech evropskych
feEí. Její elegicky, ponëkud sentimentální tóndobYe hovël
dob6, která se odvracela pyesycena od spoIeEnosti a kultury a uchylovala se v samotu a zadumání; z toho pierodu
spoleEnosti vznikIo porozumëní pro Rousseaua, Chateaubrianda, Goethova Werthera. Grayova básefi byla viak
nejen populární, jest i um5leckyvzácná.Velebnádikce
básnickátlumenë se nese, básníprgnikát6n
odaick);,
harmonie hudební, závëreEn9 nápis chová hluboké,vEEn6
platnéadojfmajíclmyilénkyfilosofické.Vpatnáct6
sloce místo jmen anglickfch státníkb a básnlkfi (Hampden, Tyrant, Milton, Cromwell) podává piekladatel v plebásngníjména Eeská (Thurn,Rokycana, Z'iZka).
Druhf básník anglicky, z nëho2 Jungmann vybíral
pro Své drobnC pleklady, by1 A 1. P O p e, z nëhof t u POdávámepfeklad
PsaníEloizyAbelardovi.
Pope by1 pravf osvícenskf, virtuosní básník, ktery vybíralsinejodlehlejsítemata,abynanichukázalsvou
schopnostparafrázealehké,
zvuEné formy.Psal básng
kluzkého,
lehkého
tónu
(Loupe2
kadePe), rozpustile
drsnou Lazebnici, citovë rozechvëlou Eloizu, slavnostnë
vzneSen6ho Mesiá6e. BásníFské psaní Eloizy Abelardovi je
parafráze 0vidiov);ch Heroid, dopisd slavnychZen milen'c13h-1. Láska stfedovekého uEence scholasfickbho Abelarda
.
t
e
40
c
JOSEF JUNGMANN:
_.
. ..-
a sedmnáctileté dívky Eloizy stala se tragickfm csudem
milencd i vroucímidopisydívEinjmiproslulcu
a byla
mnohfmi básníky opgvována. Báseñ Popeova jest velmi
vzruiená,
psychologické
momenty
opuStëné
milenky
v kláSteTe, láska,touha, beznadgj, vyEitky a trpëlivá
resignace,
vystiZeny
jsou jemnou,
pronikavou
dikcí;
take pfeklad Jungmannbv, j i i v prvním hEníku Hlasatele 1806 otiStën9, jest velmi zdafilf.
2 nejstariích piekladfi Jungmannovjch jest
O 1 iv e r a G o l d s m i t h á P o u s t e v n í k . Báseñ Otist h á aZ v Sebranfchspisechmádatumvzniku
1797.
Goldsmith,autorprosluléidyly,,Vikáiwakefieldskj",
by1 Easto Eítán a napodobován vN6mecku.
V této
hrav6 bisnitce zobrazena jest s c h a , k d e k milenci, jen2
z nemastnéIásky odeSe1 na pous't, piicházímilmaná
dívka v pfestrojenf.Jungmann zEeStil anglickéjméno
milencovo a píSe LitmírmístoEdwin;naprotitomu
j m h o dívkyAngelinaponechal.
.
-.
__
- ..
l . Pdvodní stati prósou.
I
O jazyku Ceském.
(1806
v Hlasateli I , str. 43.)
R o z m l o u v á n íp r v n í .
'-
Z Veleslaoína, t e c h a Ne'rnec.
2 Veleslavina. Dovol. Mincse! a t promluvím ngkolik
slov S pyíchczím tímto. TuSím,
pane!
Ze rozprávíte
Eesky ?
&ch. Tobie pan! jamëla,
tySpyl
chlapes, chovaika, a ten pyl iesky.
Z Velesl. Chvalné a potëSitedlné jest to srdci mimu,
an vidím, kterak i do cizích zemí jazyk müj mil$ se Sí?í.
Vy, jakoZ patrno jest, Nëmec jste; odkud, prcsím, rcdiC?
&ch. Na,, na,pan! ja Sechje, a v Sechynarotil.
2 Velesl. I tot jste tedy celé Své iivobytí v cizinë
strávil; a kdeito mbj milf, Ze v á m m o b é nebylo, abyste
se douEil jazyku ceskému?
Cech. J a pylmbjSivotne
pSei graniciesky. J a
v Prasenarotil, v Prase Siva pyl, av Praseumsel.
Z Velesl. Fro Bbh! jakjesttomoiné:cech
PraZan - a tak chatrng mluviti jazyk svbj?
cech. Mbj jasyk ja mlufittobje.
Z Velesl. Pohfíchu! nehrubë; leda byste (EehoZ Bbh
ostfez!)k jinému se znal jazyku.
42
'
JOSEF JUNGMANN:
Cech. Mbj jazykjenëmesky.
Z Vefesl. I vím vSecko; vytjstesyn
n6jakého
n6meckého iemeslníka, jimZ piedkové naSi PofiE za obydlí vykázali, aneb snad nëkterého do Cech vnovë piiglého
Ngmce, a Nëmci vZdy m61i tuvadu do sebe, ie,rádi
do cech se loudíce, nerádi jazyku ceskému zvykali; snad
jste i málo S Cechy obcoval?
Cech. Prafil fám, Se S Prase sem. J e ne Sátny kaféhausvPrase,kte
ja nepyljakotoma,Sátnysaal,kte
ja ne fortansovat, theatr a khostel, kte ja neuntèrhaltovat.Jamám
tobSe tabakkouiil,
tobSe billiardhral,
cechofal i fechtofal, a mám vSecko Mal, so se Sikofal
na Slofgk od kultbr, lebSi ne5 mancher kafalír.
2 Vefesf.Odkud medle ta hiíSná jazyka svého neum6lost?
Cech. J a Sek fám, Se mbjjasykjenëmesky;aten
-,kto Sest v t6le atoprykapátna
tElo má,ten Sesky
mlufithanba.
2 Vefesl. Nastojte! Eesky mluviti se hanbí! jazykem,
vkter6m veSker6 království se iídí, jím2 od konEin do
konEin PO celévlastislovoboiísekáieahlásá,
jím2
umëní se pYednáSejí. a srdce Eeská k ctnosti a hrdinství
se vzbuzují! - V hrdlo 12eSElovëEe!2e cech jsi! NEmec
tobë z OEí i kroje hledí; OE, i e S v á b jsi? &ch. Svabneb0 Sech! tnestojetho.
Ale jaSech
je,a Minos kSechy mi anveisovat.
2 Vefesl. Odrodily piedkd svych potomku! Jestliies
sobë v kafírnách, v tëch cizozemcb, jak vidím, hnízdech,
Nëmce vyválel, vSak ve Skde lépe Eesky jsi se nauEiti
mohl i m61;Eili jsi do 2ád.né nechodil?
Cech. Se ja mlSel kten SeEi, fit61 pan, 5efi1csc.f
Sem; s n i m i jura vSesko, a ja 'moch moje pbl funt at test,
jakoktojiny S nofej uSensy, producirofat.
VYBRANE SPISY.
43
2 Vefesl. Aviakz Kold'ína, kancléivyborny,neposlední zajisté jest spisovat-el; C G ~jste jehomEstskych
práv neEetl? T u t byste by1më1 príleiitost dobré EeStinè
se nauEiti.
Cech. J a dm51 ne 5esky Sist,ajatonepdebofal.
2 Vefesl. Co slySm? V pravdë-li, i e nyní v Cechich
ngkdo se mb2enauEiti veSkeré filozcfii i vSem právfm,
anby Eesky ani Eísti neumël? NeEítají setedy,jakoi
jsem doufal, spisové tëch uSlechtilych muib, jeSto statky
i Zivotytsvénazvelebeníjazyka
svCho vynakládali?
NeEítá se KonáE, Velenskq, Hájkové a mOj mily Kocín,
anebonen,jehoisláva
i nás se donesla,dobromyslny
Komenskf? A c02 z Velesladna, ha! povëz, E'ítají-li
to ho?
Cech, Mbj pan! To je Sesky fesnic! O ten lit mám ja,
so Siv, nic neslySel. Ale to prafili mi, Se ten Sesky kniSky
jepletky a pláto;tennëmeskyprotinëjslato;
a ten
Sesky pyl ne tost na couvert t8m nëmesky.
2 Velesl. UtrháS! CO za mého Casu psáno by lo,
tonebylypletky;bylito
plní bohabojnostia umgní
spisové, byly drahé ctnosti kameny, jimZ opravdová POboinost zjednala utEsenou a vëku mimu milou stkvëlost;
bylazrnapravdy
bezplev
lichoty,zlatopcEestnjkh
mravd bez truseklehkomyslnosti. N6mci sicese vSím
usilím za naSeho Easu pracovali, vSak nepravda i le2 jest
to,abyvtomsvém
StëkavCm a chrochtavimjazyku
dílavyvedli,,kterábyona
naSeho libého a zvuEného
jazyka jako zlato nad blátopiedEila! Ha! povPz opravdu,
mají-li N6mci tak drahni3 nadnásspisbpievybornqch?
Ne'rnec. Pravdumluvíp3chozítento,an,jak
vidím, jestpravyobraz
nynëjSích cechb,kte3 niEeho2
mCni.5 neumëjí,jako Eesky, ato proSlé skrzetvé péro
piíslovíprorocké,
2e nkkdy na moslk PraZském bude
44
-
JOSEF JUNGMANN:
abych S vlastencivgrnymi O tom,coi bylo, rozmlouvaje,
nadtím, c02 nyníjest,uskrovnilzármuteksvfij.
Nkmec. Nermutse, Danieli! neníjestëpcsavad PO
vSem veta. ziv jest národ ten, jeho2to jazyk zcela nepogel. Stojí ai PO t u dobu onen Stëp vaSir.cb, aE odrany,
aE ostírn vikol dusenf, nicménë zdá se, ie pouití nové
pupeny, silné dosti, aby jestë jednou
jeho pfedeS1á mladost se obnovila; jen a t dobrf zahradník jest ho Setmy,
jeStov sadu siém kaidf -strhnek rovnou p é 3 pgstuje.
Povstává, dim, uSlechtilejSí Eeská rodina, zdární synové
vlasti, povinnou k tC matce lásku-v prsech Eijící. Ti, kde
'jstevysnaiíceseustali,uchopujíse
Eeského umëní,
a vytrhnou(budtejednosvornf!)slavnoudruhdyvlast
svou z pFísloví a posmëchuokolníchnárodfi,jenjestli
(a Ize-li pochybovati?)tendobryotec
náyodd Frantì$ek k iádostimiliondv6rhychnaklcníuchasvého,
a
bude,jími by1 Kare1 i Rudolfodpoly,
docela otcem
Slovanbm svfm!
''
t e c h neuídankjjs'i, jako jelen S zlatyma rohama, vyplnëno
jest témG tuto dobu. Ne tak Nëmci; t.i by m61i vaSim za
piíkladbyti.Jesttomuasi
60 let, CO naiincijazyk
svdj upfímë vzdglávati poEali, brousíce, pilujíce, hladíce
tak dlouho, a2 se kaidému ve sv6t6 jazyku v bohatství a
dokonalosti vyrovnati mohl. V brzke v6k zlaty Nëmcbm
vykvetl, jeho2 vfiní milou zakochali se i vasinci, zvláSt6
proto, Ze Stgp svbj, an mohl nápodobny kvët nésti, svévoln6 ze vSech odrali poupat. Neb0 jiZ dvë století vyzuvají se ze vieho,
c02 Eeského jest; spálivse staré knihy
pfedkiisvych,novychnepsali;mrav,kroj,
a i i hnedle
jazykotcovskf prornEnili, anebaspoñzmënitiusilují;
slovem, piijda rneii ng, iekl by, Ze ne ceskgto, aIe z Frankb aN6rncb jest sloZeny národ: velcí z Frankb, sprostí
z %mcb, a to viickni, kdyZ ne skutkem, aspoii vilí.VSemuje nauEíS radëji, ne2 jazykupie'dkbv jich!
2 Velesl. Piestafi,pro
Bbh! plesbaii! nah9
mec
jsou slova tvá.
Nimec. Vidímv tob6 s'taroEecha, jednoho z tëch,
kteFí pro jazyk svdj a vlastnasazovalijmgní
i iivoty
Své, jimZto slouti Cechy byla chvála nejZádangjSí, kteií
byli s t r a h í p r á v h a jitelC, podiv závistnych nárcdfi, lampy U prostfed vichru hofící. Jednák ihasly lampy ty, pfiSel podiv ten v pi'ísloví a lehkost, a usnuri haji.telé práv
straSní. &S, Danieli! Eas, tenviehodárce
a zhoubce,
zanimftomësta,zemstva,národové
i svëtyvycházeji
a zacházejí napofád -- i to jméno CeskC, leE f e cechovi
bude moZné odolatiosudbm,brzy,brzysnad
vEEnymi
pfikryje zavalinami.
2 Velesl. Ach,piísnysoude
bozí! nastGjte, Ze mi
nelze po druhé umfíti, fe taková hanba potcmkb mnë
zahofEila sladkéelizejskéradosti!Zajdu,kdebychnevid61 pyicházetinezdárníkbtgch,
i snaiitise
budu,
Rozmlouvánídruhé.
(1 806. Hlas. I . str. 321 .)
SfavomilaProtiva:
Protiva. Nenadál jsem se v zboru vEerejSím, ieby
z ustdávnoprohlásenéhosvëtaobEana(kosrnopolity)
.
t-
takhorliváobranajazyka
Eeského sepronesla.
Sfavomil. SvëtaobEana? - horlivá obrana? To p x n í
od vlídnosti vagí za poklonu tim radëji piijímám, f e takf
se radovati mohu, an jsern vám ponëkud podoben; nei
inu, kaEdy má svého koníka z rákcsí, na
, . to druhé? -kterého zasedna rád v zámezní konEiny paluje. J á zajistC
toho nepFírn, Ze na svérnzaháletinemohu;rnyslíte
vSak, i e rnezi tëmidvëmaslovcijestnëjakfodpor?
46
JOSEF JUNOMANN:
Prof. As takovj, jako jest mezi tëm'ito: b j t i a nebyti,
nebo dokonce mezi milovatianenávid6ti.
Slao. A kterakto? prosím.
Prot. Budtofevpravdëkdo
sv6t.agbEanem jest,
a ten ovSem celf sv6t zároveñ miluje, neb0 ale n6kterou
jehoEástku zaobzvláitnílásky
Své predmëtvyvolil,
a ten sv6taobEanem bfti patrn6 pfestává;
n j b l i bojím
se, aby taková stranná láska
jedné snadnovnenávist
druhé Eástce lidí ne2'cigla.
Slav. Co se mne tkne, já O svëtaobEanstvE (kosmopolitství) docela jiného jsem mínëní. I mním, i e se tak
láska k vlasii S láskou k ostatnímu svëtu,aE v rozdílnim,
nicmCnë vdobrémstupni,jakoIáskakpfíbuznjm
S láskou k souseddm má. Ne2 O tom jindy. VCera tedy
jsem sevámzdálhorlivëjirozmlouvdi
S tim pongmEilcem? - Ne2 medle, vidoucímu mnë U prostfed vlasti
nevlastenctvítaknáramné,
(Secha rodem, andernu,
coi d6dbm jeho svaté bylo, se rouhá a pcsmívá, dcmácí
tupí, cizI chválí, t6ch nenávidí, cd nichf Zije a tyje, --moho-li, prosím,aby kdo horlivcstípojatnebyl,
a té
nejpfísnëjSí nevole proti synu vlasti nehcdn6mu Kecítil?
Prof. Moino-li vám vlastnë, opravdu nevím;to jediné
vim, i e tudi2 za horlivost svou vidEti jste muAl na pokání,jakodpilrce
váS, jakoZ p% petkách obyEejn6 se
dëje, tim pev.nëji na svém zdstal. Já, CO chladnj vás obou
posluchaE, snadno jsem sevarovalsvëdEiti
jedné neb
druhéstranë,oleje
do ohn6 líti; njbri toho prosp6chu
pfi tom jsem uiil, Ze v obapoln6 zahfitim a tudy jako
plynutëjSím vtipu vaSem, velice jsem se kochal.
Siav. Praváf jest to moudrého povaha, z po5etilosti
jinjch rozumného po2itkunabjvati. Ne2 tenkráte neodnesl
jste jeho zadarmo. Pokud zde sedíme pod tim vëkovitgm
dubem, kterjsnad
mnohému
poctivému
starotechu
chládku a pFístupu. poskytl, pov6zte.mi, prosím, komu
VYBRANE
' .
SI'ISY.
____
:l 'I
znássám
U sebejste da1 zapravdu,neb
CO smejilel
jste O tom celém nagem rozmlouvání?
Prof. S jednquvfminkou.
Slav. Piijímám j i , bud jaká koli.
Prof. Byste poslyge mne zdstal studenf.
Slao. Zdstanujako led.
R o t . Nemálojsem sedivil,kterakjstezvláStëvy
celé torozmlouváníodhlavní
vëci na jinou a dc,cela
rozdílnou p'civedl; aneb a t ziejmëji dim, cd lásky k vlasti
kláscejazyka
Eeského seuchflil; c o i mi tak smESné
pficházelo, jako kdyi tam Luciandv Jupiter rozbëhna se
S svgm mnuhohrotnym hromem nazapiraEe Bohd Anaxagora, sám nevëda jak, udefil
do chrámu Kastora a Poluxa,ktetímu
niEím neublífili, jeSto zatím filczof bez
nejmenSího ourazuvyvázl.
Slav. Chrám Spartánskfch blíiencd a Anaxagor filczof ovSem vëci nestejné byly; jestlife pak
mezi vlastí a
jazykem vlastenskjm tái jest nestejnost, toi bychom arci
daleko za cí1 byli hizeli. Nez, dovolte, a t se vás zeptám,
jakgnárodpiebpváRakousích?
v
Reknetezajisté,
Nëmcï! na t j i zpdsobFranciiFrankfim,Rusii
Rusdm
pFipí5ete; ani2 zapfete, i e vSickni tito svou zvláStní blast
mají. Nutie, coi. právë tim je dëlá, aby Frankové, Rusové,
Nbmci by1i?
Prot. ZvláStní jich kafdjch obec a zpráva.
Slav. Nei CO, kdyby se vsecky jich zemë pod jedinou zprávou spojily, zdai by pFedce jako prvé tolikerymi
byli národy?
Prof. Byla by tojednaobecvNëmcích,Rusích
a
Francích záleiející.
Slav. Jedna,alerozdílnychnárodii.Kaidftennárod sebou by obmezen by], a mním, ieby nenamluvil tak
snadnoRusovinëkdo, i e Francie jeho vlastjest.Sami
Francouzové, aE Ze jako nejhlavnëjSí svëtaobtané viudy
-
.
.
A
,
-
IbL
-
48
zemi.
domajsou,neópominuli
by svéhoZárejnska,jakoito
vlasti Své, plnou hubou zvelebovati. A medle, tu kdeby
jedna zpráva, jedno právo, jedno,
dejrnei to, nábozenství panovalo, odkud piedce
ta patrná rozdílnost mezi
tëminárodypochází?
Prof. Rozumímvám:míníte,
f e jazykjestto,
CO
obmezuje národy a vlasti jejich. Nk3 CO, kdyby místní
okrilek snad to byl, jej2 vlastí nazyvárne? Dejme tomu,
ieby Francouz ve Vídni jsa zrozen a vychován, O vlast
svoutázánbyl:rndie-li,nelhaje,zapiíti,
i e Vídeñák
jest? urní-li nërnecky, Eili nic, na tom nezálefí.
Slav. Velmi rnnoho. Neumëjenëmecky, $fibec za
Francouze jmín bude.
Prof.A CO, kdyby takovjch Francouzd bud ve Vídni,
bud v okolíjejfmvice,a2
i na tisíce bylo?
Slav. Tubysepatrnë
dbrili, a jakojsou U nás
Zestí a nëmeEtí Bojemové,nápodobnëbytam
nërneEtí
a francouzStíRakusanébyli; vZdy vSak dvanárodové
v jednC
Prof. Tedy v jedné vlasti?
'Slav. Pokud jistou zemë Eástku, neboli2 jisté z hor,
dol'B, ?ek a-lesfi pozfistávajícíokclívlastínazfváte,
nepFím se, a na ten zpdsob c d á naSe, jakkoli prostranná
mátg zemë jedinou bude vSech národfi vlastí, a piedce,
Ze vicena zemi vlastíjest(vyjímajety
va6e sv6taobEany), 2ádnypotudnepochyboval;anii,pokud
mnë
znárnojest,pfirozenostzvlá3nítaknazvanévlasti
obehnalanëjakouhradbou,anebplotemjakymsividitedlnfm opatFila, tak aby jedné kaidé z nich vëEn6 byly
vykázány meze, a ona za hodnyrni toho piíEinami mensí
neb0vëtSí b j t i nemohla.
Prot. Vidím i e , nechci-li,abysetenled
docela
rozjihl,ustoupitimusím.Tedykolikjazykb,tclik
národû, a kolik národfi,tolikvlastí?
.
.
.
.
JOSEF JUNOMANN:
- i
G-
Slav. JelikoZ jistá
Eástka
zemë
S svjmi
obyvateli
dlejazykfirozdílnymprávemvlastslove
Prot. cechia tedy Eástkou Bojernie, a v Uhiích nej'A
mén6 trojívlast, a CO piitomnejutësenëjiího,hezky
=:- pomatena jest!
Slav. Smëjte se do vile; jinák není. O jrnéno se nehádáme, nybri o vëc sarnu; a rnním, kdyby ceskg niirod
se ponëmEil, aneb jakymkoli jinyrn zpdsobernpoiel (Eehoi
'na vzdory nenávistníkbrn Eeskym jeho duch ho chrani2
a ost'ceZ), ZebyjrnCno cechie zerni té tak malo náleZelo,
jakoZ jí náIeZí ono Bojemie, an v ní dávno Zádnych Bojdv
vice není. Tedy-liZ vEera cíle tak hrubë chybeno? Neb0
jestliZe vlasti bez národu,národu bez jazyku zvlASt,níhopomysliti nelze, dokládám jegtë jednou, Ze se iádnf,
.krom6 kdoZ jazyknárodusvého
rniluje, pravou Iáskou
k vlasti honositi nemdZe.
Prot. Vy byste obra p-iekonal. Tim témëf pfemluven
jsem, Ze jakásinárodubytost
v jazykujehozáleií.
. Vëru! Slavomil dornn6ní Svá, budte ona sebe zvláStnEjSí,
v9 born6 ohrazet i Zná.
Slav. ZkouSíte mne, piíteli! Vy, jsa milovník a zna-.
tel staré i nové literatury, vite dobie, kterak kafdf ve
svëtì5 národ O svérn jazyku smejilí. Znáte on'o Rímanfiv
na vtírající se cizozemce neustálé nevrafení,
ahiZ tieba
pfipomenouti vAm Iuvenála, an jako viech vlastencd zás'tupce t y Gréku'ly tarn neliodnë mrská;chcetestarií
pFíklad? rnáte jej na nejstarSím, od nëhof památky jsou,
nirodu, ,Hebrejském:ce19 zákon pln je5t lásky rozpálené
k vlasti a jazyku. Ale proE hledati U mrtvych, EehoZ
II Zivfch dosti! Frankové aZ p y h ë rozprávëjí O jazyku
svého rozSífenosti a slávë; AngliEané svého sílu, hojnost
a krátkost, aE Ze ta jej nemálo gtëkavym Einí, horlivë
' - ,zastávají. Co2 Nëmci? ti zajisté jednou rukou vynálezky
@mí a u m h í francouzskfch d y b f i v ë vZdycky uchvaJosef Jungmann: Vybran6 spisy.
4
m
.
-
.i-
-.
-. .
'
'
-
-'4
50
i'YDK:!NE
JOSEF JUNGMANN:
covali, a vSak druhou vSemu, CO se U nichpofrantiti
chtglo, vidliEek podávali; a neEetli ste, kterak nedávno
ten Nëmec tam1) na toho Rosanina se roztepejiil,i e pry
sepokusilpostavitituotázku:Lidé-li
Nëmci?
a ji
zodpovëdëlsobë:topryBbh
ví! aspoñtak vyhlíZejí
jako lidé! - A neslyseli ste toho povyku, CO vedl tam, 2)
aE (mezinámi)syrovf
Madar protiSlovanhm,jak
vbbec, tak zvlá3t6 uherskym, jimf toliko cikány a iidy
vpodvodupiedkládá
; a proE? i e jedenNëmec, 8 )
kterf ani jednëch ani druhych neznal, Slováky
a Nëmce
nadMadarypochválil.
Proi. VSe to pohiíchu svëdEí, Ze svët, an tak drahny
Eas jest,posavadnezmoudiel.Onyvybornémyilínky
O poviechnéobci, O vseobecnémjazyku,
O pokoji v6Eném,zdstanoutedy Slav. Eímf byly na poEátku - pëknym snem! Ten
moudry a mocnypiirozenostizprávce,kteryipbsobí,
aby ty vase Spanielky a ty mé holandské tulipány, Elm
daletim vice, ony k ovcím,tytoktulipánbmEeskjrn
podobnëjSí byly:kteryivinnémukiirovnëtakjako
královskémujablkunáleiityprouh
zem6 vykázal,nás
obëlil, Maury oEernil: kteryf, at dim vSecko, anidvou
ve sv6t8 zrnek piseEn9ch docela sobë rovnych neuEini1,
ten zprávce, pravim, nedopustí, aby ta ve
vSech v6cech
panujícírozmanitostpodivhávjednom
pokolení lid.
ském,anebjen
v jednévlastnosti jeho jednomuneb
druhému rnudráEkovi vdli,
k aneb
dokonce
lidskou
mocE zrusiti se mëla.
Proi. AEkoli sám pochybuji, Zeby kdy jeden jazyk,
byt i jakási nadpyirozená moc viechnërn národiim dnes
jej v usta vlofila, dlouho se udrfeti
mohl, aby ho novy
3)
Jen.Lit. 2. 1803.
Wielands Merkur 1803. Nro 10, 11.
8)
Zeit. für-eleg. Welt.
-...-
Frankybudouce,budemnárod,ne
L .
,
51
vgak ale Nëmci.4)
Aneb:
.
a.
T--aKaZdy národjestiiv,pokavadpiernily
'mu jazyk Zní
Mateisky, S ním, -ach!jestostjehohasnenejistá,s)
...
S.
dotud tu5ím bez hany srním piáti,
aby
národ
rnej
.. -..
."
mil9 rad6ji S druhynii národy chyboval, nef aby zadal to
nëposlední slovanské jmé'no Své a bytnost svou, zadaje
4)
'
--__
Bábel nerozdëlil: nicménëzatomám,
i e jak bez ujmy
oné v pravdë velebné a divné rozmanitosti, tak bez ujrny
osobnosti Své národ cesky pon6mEiti by se rnohl; neb0
ani ten nejsubtilnëjsí závërek toho mi nedokáie, aby t y i
národ, prom6niv jazyk svbj, zítra
by1 proto jinym, ne2
dnesjest,národern.Jensepiiznejte,
i e jakysizáblesk
odtohojazyku
Eeského okovasezarazil,aby
várn,
vezmouce tobezpiedsudku,
i e jedenjazykjestjako
druhy, nelzebylo pochopiti.
Slav. Mohl bych várn odpovëdíti,jakoiodpovëdël
onen filozof ucící, i e s m r t a iivot jedno jest, táiícímu se,
proE on tedy iiv jest a neumiel? Pro toui piKinu,
vece,
Ze to jedno jest; - aneb tim vás odbyti,, i e ovSern jedno
jest, jestli rdie od piirození
Eervená aneb bílá; nicrnénë
dívky nase by to nesoudily za jedno, aby jakoukoli rdií
pëknáñádra Svá ozdobily, nybrikaidábyrozváilivë
vybrala tu, která by k pleti její nejlépe
se hodila. Ale
odstupte Sprymy, kde rozrnlouvání tak váiné místo
má.
Kdyby vase filozofie kosmopolitská byla filozcfií vesker6ho svëta, iekl bych, jako tam Carnót ke konzulátu
a
cisaFství Bonapartovu, i e p r v n í jsem, ktery se snáSím;
alë dokud nejvjbornëjSí lidé U vzdëlanych nárcdb S vieobecnoupochvalouzpívají:
-
l)
SI'ISY.
_
I
-
Cleim.
c) Virág, básníi. uherskyznamenity.
I
ur
53
.
JOSEF JUNGMANN:
ten drahy poklad - jazyku svého, .pro ktery od piedkb
jeho mnoho krve prolito bylo. - Ale nechtëjmeZ odkryti
té rány, ledva zamielé- neb0 kdoZ by medle z cechbbez
bolesti na ni pohled6ti ,mahl? Ne2 CO, kdyby to, Ze jest
jedenjazykjakodruhf,
znëlo pëknëji ne2 pravdivëji?
Zda2 kaidf národ nemá svého zkuSení a jako vychování
vlastního? A není-li jazyk jako sklad velikf vSeho umëní
a VSí vëdomosti lidskC, která2 ním od otce na syna, CO
zvláitní jedné kaidé rodiny bohatstvi piechází?Co vice?
jazyk jest ta nejvyteEnëjSí, dle zvlá3tnIho zemë prouhu,
mravb, smejSlení, náklonností, a dle tisícerjch k d d é h o
národu rozdílb uzpbsobená filozofie, a tudy, jakoZ k a f d j
uEinek k Své pfíEinë se nese, tak on sloZenEm, zvukem a
povahou svou ten nejjistëjsí a nejvërnëj3 obraz poEátku,
zobecnëní,zdëlání,povahy
a zpbsobysaméhonárodu
piedstavuje,tak Ze v jednorn jazykujako ce19 národ
iije a jejCO známku a dPlvod osobnosti Své pfednágí, jeho
skoumáním sám neomylnë vyskoumán bfvá
a jím samfm od jinfch národd tak sedglí, jako se dëlí Elovëk od
druha jiného vychování a zvedení.I mdZe tedy vlastenec,
nicseneohlédajena
jistC zámeznífilozofy, bez báznë,
Zeby v ouhonny piedsudek upadl, milovati jazyk jakfkoli
národu svého, ano, a t dím jeStë jednou, jelikoZ to jistému
lidudostipravenobytinembie,bezláskykvlastenskémujazykunaláskukvlasti,
t. j. knárodusvému
pomyslitinelze.jest;
a Eechtedyzárovnousmëlostí
zpívati mbZe:
Nëmcibudouce,budemnárod,ne
vSak Eechové vice!
Prof. Tenkráte (mezi námi) PO eelém tom ledu veta!
an jiZ nejen v l a s f h k y , aleitenbásníiskf
oheii vás
rozehrál. Ale ti Eechové, CO se tak trp6livë jako ta rdie
sliEná na bílo z Eervena barvitidávají,ani2sebojí,
2eby jsouce bílí riGemi bjti piestali, a CO se pfi nëmeckfch mravech,zpdsobu a FeEi tak vyborni? mají, Zet
VYDltANP SPISY.
53
i nerádi jsou, kdyi jim kdo tëch dfevních jejich Eesk9ch
pFipomene, ti,pravím,cechovémusejíbyti
velmi prozaiEtí lidé, Ze se citlivost jich tak náramné zmëny, jakou
v y v ponëmEení jejich vidjte, neleká; zdá se, jakoby je
zmëna ta nic nebolela, ano i pFíjemnSjSí jimbyla, nez
snadpoup6tizmotejleníjest.
Slav. Vëdomo jestvám, Ze Elovëk vroztrhan{m
kabátu vSeho mluviii nesmí. Divíte se vSak, i e t i m o t j lové, neb0 radëji brouci (tak jsem je z mládí jmenovati
slfchával) lépe se mají, vyssávajíce pro sebe kvítí luEné,
neZli vEeliEky, kteréproobeczssobustrednoupracnë
sbírají? Jscu tohladoleti,
jichZtobohem
bfichjest,
ajest12tenpln,
CO jim do vlasti a nárcdu? Dejte takovémusobíkujísti,
a chcete-li,onvámzapienejen
vlast, ale i matku a otce svého; tak málo se
víZe piirozenfm zákonem! VSak cn vidycky najde pëknou zástëru
hanbë SVC, budto pokrEe ramenama di várn, ie tak osud
to nese,neb0 kc.neEnë za filczcfa :e vydá, jelikoi mní,
Ze tëmto pëknë slugí, niiádné vlasti nemíti. Aby
O Své
spoluobEanydbal, pYíbëhy nircdusvéhoiítal,ktomu
ho aniprosbounepiivedete;
a jakbymedle Eítal, ano
Eesky neumí,av
nëmEinë jenjednostrannëpfedky
Své sezná, aE i e ani v nëmEinë neC.ítají hrubë takoví Necechové letopisti o národu d m , bcjice se, ieby dcEtoucím se, jak Slechetní byli otcové jejich, vlastní svGdcamí
jimodrodilostcdnichpiipcminalo,
a zhrdin pcSlych
darebákdspílalo. Co2 tedy,chtí-liujítizjevnéhonanë
prstem ukazování, zbjvá jim jiného, me2 aby se d m a
ivnëza
Nëmce vydávali, jeliko2 vidí, Ze cechové cd
dávna tak zdvoiilí jsou, a Nëmcb, kteií za dvacet i tYicet
let mezi nimibydlíce Eesky nauEitisenemohli,
beze
vgeho smíchu snáSejí: jednák tu oni zdvofilcst mají jenom
k t h cizozemcbm, i e nechtí uraziti práva hostinství, a
nejvíce, Ze majíoutrpnost S neschopností
jejich,
jelikoi
' .
I
.
. .
54
L
JOSEF JUNGMANN:
sobëoninatëikostjazyka
naSeho náramnëstëiují,
a on jim tak protivny jest od pfirození jako
PSU vfelé
kroupy, aE i e u i a d y naSe jim k duhu jdou, a chléb náS
jako med chutná: ale S 'nasinci, nevím, proE by takovou
outrpnost mëli? Na ty celá potupa a vzhrda jich sluinë
naléhá, Ze smëli potupiti vlast svou,
ZeZhule! sebírající
pérka PO pávích, a znajíce se k stádu cizímu, a kyhajíce
S ním; odkudi by dávno ji2 vygtípáni byli, leEZe tamtíf,
trpíce ujmu na západ,
poEet svbj k vychodu rozhojniti
hledí,tiebasjenom
Ze2hulemi opovrfenymi: vSak ona
chloubadobfe se hodík pejSe, a bohufel, Eím dál,tím
tíZe jestjerozeznati.
Prof.Aj, aj! tot nëjaky Satyr z podSívky vám hledí!
Smá1 bych se, kdyby se ty Zeihule na vás sesuly,
a hcdnë
vám,jaktamLucianufilozofové,vyzobaly
a vyrvaly.
Slav. Kdybychjimto Tek1 nëmecky, - Eesky nerozumëjí, neb aspoiise staví, jakoby nerozumëli, bojíce se,
kdyby jednou nekyhali, ce19 svët by zvëdël, t e jsou nevd6Ené Zeihule. J ednákneclit-piijdou, tuiiím, iebych
jakoLucianhodnéhosoudcenalezl.
Prof. Neradil bych vám k rozepfi v tento tas, jelikoZ pro drahotu vSech vëcí i na spravedlnosti hrub5 pfiskoEilo. Ale bezSprymb,Slavomile!rozmlouvánínaSe.
stalo se nad nadãní opravdovëjií, budi2, jak pravíte, Le
jen potud cechové zbstanou Cechy, pokud Eesky mluviti
budou: nez, prosím, CO na tom, jestliZe oni cechové jsou
neb0Nëmci, jenom kdyiStastnijsou; Eili mníte, feby
Nëmec nemohl tak Zfastny byti jako Cech?
Slav. O mil9Protivo!rozumëjtemnë
lépe.Nejsem
.takmdly,abychto
myslil. J á sobëvá2ímNëmcb,
CO
jinCho národuosvíceného, a ka2dQ tech tak pravotny
bude a vyzná, 2e jim v umëní a uEení aspoñ'tolik, CO
onisamiFrancouzbm,dlufnijsme;kterak
bych mí-
VYBRANE sr'tsy.
55
nil, Zeby protosamé, i e Nëmcijsou,Stastní
bfti nemohli, jeSto já sám to, CO je Stastné Einí, uEení a umëlosti jejich vysocevelebím a miluji? Ale mohou-li cechové,
pokudtojich ponëmEování trvá, SiTastní byti,tovëru
jiná otázka jest. Uvaite sám
a sudte! PouhQCech ode
vSech ouiadb vylouEen jsa, animizernymnádenním
písákembftinembie,nfbrfjakotam
U EgyptEanB ku
pluhuneb0 Sídlu otcbsvychzaklenjest,jest0zatím
cizozemecnaduty v zprávuzemskou a prospëchyjeho
se uvazufe; aneb velkfm nákladem
a prací k ouiadbm
ten klíE nërnecky zjednati sobë musí ve
Skolách, oEkovanfch sice nëmEinou, ale k tomu nejvíce hodnfch, aby
i tenposledníznikvtipu
Eeského udusily; v nichiby
i nejbystiejsí hlavë za Etvero i patero let nebylo moiné
se nauEiti kromëtomunëmeckémubukvaru,hezkyod
slova k slovu, jakoby na modlánky hrál. O porozumëní
vëci, pohYíchu! dbánínení Zádného, a kposledu vyjde
uboZák j a k vSel, jen O nëco tupëjSí. Zdali vás nepfivítali
jakomne,cechapouhého,
S pouzenëmeckymslabikáiem,snadabychzapomena
Eesky, neumël nëmecky?
Vas-liv
kvadrátkumajistiíEekneuji5tovaljakomne
tisíckráte, 2e Nëmec jsem, f e nëmEina m? ieE jest matefská,aEiematce
mé nëmeckéhoslovanikdyani
na
jazyknevstoupilo? A CO Studia? zdai i tam,cobyse
nejvíce uEiti mëlo, U mládeiesenepfedpojímá?Tëch
zajisté ZákEesky bud pro nesnadnost dvou
ieEí neznámych, z nichi jedna neuEí se tak, jakby se iádalo, brzy
se odstraSí a do dílny neb0 na pastvu se vrátí, jestliie
pogtudentiv se vice mrzkfm povaleEem nebude, - aneb
pak vSecku nesnázi zmuZile pfeskcEí,a koneEnë buda
vybornjm Nëmcem, techem byti pfestane, a k oufadbm
v Cecháchnenímnoho
l e p 3 ne2 Nëmec. - Netrpí-li
sama pFi tom spravedlnost? Zdai na tom jest dosti,
Ze
právbm,takmëipouzenëmeckfm,tolikosoudce
roz-
.
56
JOSEF JUNOMANN:
VYBRANE SPISY.
---
umí? - ZdaZ od naSich ouFadb pouhy t e c h spravedli:
vosti bezpeEn6 nadíti se mbZe? Prosebny jeho list Eeskf
bud se zavrhne, buid, Ze iádnf mu rozumEti nechce, do
nëmEiny t'cebas naopak.pfekládá, jsa podáván od KaifáSe k Pilátovi, an zatím kaZd9 Skrabák nad ním frní,
i e n6meckf není. A tak cech, chce-li k svCmu, vol nevol
právnírnu pFítbli, Easto feklbychnepfíteli,
a op&na
v6tSím díIe - NEmci, do rukou se vrhnouti pFinucen jest.
Prof. Nez odkudmedle v Eeském mistësudí Nëmec,jelikof
dleopatrnéhorbzkazu
pFi skoumáníza
soudcezjevnyse
rozdíl mezi Nëmci a tak nazvanjmi
obojetníky Einí? Slav. cini, jedno pozdë! Potcm kafdy, AP jen nëco
PO chBv6 leptati Zná, neb0 dobrého jitra po.Eesku dáti
umí, za obojetníka, kterymZ ovSem v jinem smyslu byti
mbZe, se vydává, a takzaobcházínejvyisl
vSli'; ale
moiné-li,abyjazyku,jemuipatnácteletutiti.
se dameSkal, v tom posledním, prací pFedble2itou zanesenim
roce, naspëch se nauEil? - Pravda, Ze Cechovi'usudek
Ceskf vydati se musí, ale pro Bbh, Eesky-li? - Skolik Linakrii cíditi by jej musilo, aby Eesky smysl z nëho se vytvoFil? - Ne2 nechci vás dlouho vcditi PO kanceláfích,
jichZ jmCna samého, snad ne bez p'cíEiny, mnohf se leká,
to feknu toliko, Ze mne pokaZ!dé demokritsky srních napzdB, kdykoli ten nëmecky lísfek Intelligéncí
do ruky vedmu
a Etu, kterak' tam neb zde pouhf t e c h k dostavení se pcd
trestem se povolává, neb0 vefejnou dcstává zprávu O nápadném dgdictvi, rodchvacování statku jeho a tisicer9c:h
vëcech u.fiteEnpch a potfebnpch, O nichZ se celá NPmecká
?&e snázedoví,
ne2 právëten,kohose
tYEe, jelikci
tuze mnoho jest od
nëho fádati, aby tech jsa, noviny
nëmeckC, jimi nerozumí, kupoval a sobë vykládati dával.
Co2 tak zaprávouráZnéuznánojest,
Pe samo nejvyEí
57
Fízení ve'cejnë prohlásilo,e) ie Zddostivo jest, aby list
Infelligencí také Eeskjm jazykem se vydával: jakoby pravilo, aby se Eechové stydëli jeden na druhého nëmecky,
rozumëj on neb nic, volati
a mluviti.Prospgje-lito laskavézem5Pánapokynutí?
- c a s nejlépeukáfe.
Prof. Na ten Zpdsob cech piedce Stastny jest, jelikoZ ani sám nevi, CO muchybí.
Slav. Tak Sfastny, jakof ten
u'smgch vá5 jej :fastnymbftidokládá!
BohuZel, Ze ne StastnëjSí! Nef jaky
div, kdyZ není umëlejSí! A mbie-li to, pokud celé um&í
v rukou Nëmcb jest? t e c h velmi málo zví O vydokonaleném hospodáfství, má10 O pfirození, vëdomostech a jinych
vëcech,.vzd6lanCmu nárcdu pot'cebnych: jeito zatím Nëmecnejen z tolika uEenpch spisd prospgch svbj béye,
njbrZ i vselikymi spisy pctiebngmi, CO nëjakymi rukovetmi ku v5emu um6ní a vëdomosti, hojnë opatYen jest.
I pomlouvá-li ten potcm jej,
i e není tak zprávny jako
lid nëmecky, i e nenl k dílnám roamanit);-m a k fabrikám
zpbsobily; medle není-li hcden poklepnutí, jakov bájkách
pravice, ana Své sestYe levici nemotornic pfedhazcvala?
Bláznová!kdyby Elovëk cviEil Gbë bez rczdílu, cc2 by'
pfekáZelo, abyjíleviceve
vSem nebylarovna?
Prot. Co se tjEe hospcdáiství, ba
i jini ho r mëní,
mnlm, ieby v tc;m duchovni pasty'covk a uEitelé Skolní
lidu p'cispgti mohli, an by pfíklad jejích vice vydal, nef
knihovny spisd nejvybornëjSích.
Slav. Dejme, Ze tcmu tak jest, aEZe veliké p o h b t k y
mám toho p'cíti, dejme i tomu, i e sluSno jest, aby duchovní
také v tElesnych pot7ebách lidu dobrou radclu poslcuiiti
mohl:nez,prosím,2ádati-lise
cd nëho mbZe, abyc,n
vSecko ve svëtë umël, a v tcm smyslu vSecko v k m byl,
aby piíkladnë Stëpoval, oral, vEely pYehlíZel, Enad i rcze4)
Dekrétdvorsky
2. prosince léta 1801 proSl>i.
58
JOSEF .JUNGMANN:
pFe vedl a rány IéEil? 'I kde by ztistaly povinnosti jeho
duchovní, kde umëní pëkná
a svobodná, bez nichi by,
jak zkugenostuEí, málo ovEiEky Své piedEi1, a by1 by,jeden
ze stáda, boje se straiidel, jako hospodynë jeho, a hl&
saje slovo boií na kazatedlnë, jako
by v Eeledníku mluvil;
kde posléze to, jehoiujmyielelabynatura
velmi?7)
-- UEitelé? - Kolik, medle, mezi nimi Borovfch, Pavlovskfch a Michálkb? NeZádejmeZ, proBbh,abyza
skrovnf plat svbj jeitë i uEení byli, ach nefádejme takové pustoty u cymbálu a
dEbánku! Prot. VSe to. arci dbvodem jest, Ze kde v6tSí umëní
váha, tam i dëlnost, pilnost a zpbsobilost se naklofiuje.
Nei to vás nejvíce tëiiti mtiZe, Ze právë vzd6lanfm jazykern, jakoZ n6meckf jest, umëní nejlépe do národu pFijde; a myslím, Ze Eech uvykna nëmEinë v umëlcstech a
vzdglání dFíve a snáze prospgje, nei aby v svém jazyku
od dvou set let, jakf na to sami cechové
naFíkají, zanedbaném, vzdë16vati se mël; jeSto snadno to kaZd9 pochopí, Ze-snáze jest, stu knihám v cizí FeEi porozumgti,
neili jen jednu dobrou sepsati.
Slav. z e umëní S jazyky dozemë sevnáií,kdoi.
pochybuje? Ale ztistane-ii umëní to v jazyku cizím, ani2
S velkfmnároduzástupemsezdëlí,tufmyslím,ménë
prospívá nefli bohatství, které tam pan Stejskal za
Zi'to
shrabuje a ve sklepë pochovává do truhly ielezné; tomu
Vejskal, synáEek otcinalejtkahledící,jen
CO zdomu
ho provodí, víka otevFit pobghne, auplnou svobodu
i obëh
mezilidempoiiteEngzpbsobí.
Ale kdo zpiisobí doma
obëh náramné uEenosti pana VSevëda? Ten umí vSecky
jazyky,jenneEeskf;
uEenosti pak má tolik, Ze nevi,
kam S ni, nybrZ rok CO rok balíkyjíposílá do Lipska
iidbm, aEZe mu psali kolikráte, aby pFestal voziti diíví
') Horat.
do lesa, 2e jest tam vice spisovatelb neili kupcb. - On
viakpiedceneustanepracovatiprocizotu;jednákna
vlastíny S outrpností zhlíií, i e tak zpozdilí jsou a toho
jazyku neumëjí, v nëmi on tak utëiené vëcivynáSí. Nebo
ve vlasti jeho jimnerozumí n i i á d n j , ajesttopro
domácí tak, jakoby on ani uEenjm nebyl;
a O nëm právë
?íci se- mbie, ie není prorokem ve Své vlasti. - To na
vaiiprvnínámítku;druhoudovolítemitakobrátiti:
Snáze jest národu sto dobrfch spisovatelfi vynesti, ne?
celému, v jing národ se obrátiti. A vëru, dejte Cechbm,
CO k tomu potiebí, a stojím za to,
f e za dvacet let divy
Své naliteratufejejichuhlédáte;kdeitocnëchpadesátelet,zakteréonen
naSeho národudobrodinec, Ze
Cechy celé se pnëmEí, sliboval, j i i drahnë minulo, a Eím
dále,timvicejestvidëti,
i e selhal. Tak Bbh potrestej
vSech Cechovjchnenávistníkb,abyzkvetatijejvidëli,
Eím vice se nadáli záhuby
jeho.
Prot. Coijestpadesáteletvzhledemnárodu,an
jako mravná osoba jest nesmrtedlnj!
J á pravím, i e za
dvë stë, a kdyi to ne, oviem za Etyry sta let zajisté se
znëmEí. Neb0 k tomu i e piichází, vidíte sám, jestliie vás
t a vlastenská láskadocela neoslepila. Zaposledních tiidceti
let okolo pomezí na sta mësteEek a vesnic se ponëmEilo:
Sest krajb jest nëmeckych, a to jsou právë t i nejlidnëjSí,
právë tinejvzdëlanëjSí, kdei obchod, umëní, fabriky a hospodáiství v takové dokonalosti se nacházejí, jakéi v pouze
Eeskfch ledvajakfstínondeaondejestznamenati.
Nëmcb, piidáte-li Prahu, vëtSí mësta a ufedníky pozemské, tolik nejménë jest, CO Eechb; a tito, kdoi jsou proti
onëm?
Sedláci, a nëco mëitanstva v menSich mëstech;
U vëtSích, jak sám pravíte, za Eeitinu se stydëjí; tak
ie
v Cechách jazyk Eeskg sedlskfm, a to jen z Eástky, nëmeckf naproti tomu mëstsklm a zvedenëjsím jmenovati
sembie. AE ie j i i i pouze EeStí sedlácidëti Své piln2
-
ci0
JOSEF JUNGMANN:
k nëmEinë mají, vgdouce, Ze jinak jim od pluhu daleko
stavitisenemofno;
a mëstské dcerky? CO platnatim
krisa, bohatství? neumëjí-li nhnecky, i ten chaternj brad f i nimi pohrdne. Nëmecky jazyk této doby jest krása,
vtip,ctnost,bohatství
i poctivost. Tot hlassedláka
i m6Stana; vSe nevrafínatypiedky
naSé, Ze nebyli
radgji Nbmci. Jelikoftedy nërnEina jediné jestspasení
vlastencd vaiich, i cc2 jim jí nepFejete, a to jim chválíte,
EehoZ by rádipozbyli? K a k , v6Fíte-li tcmu Ceskérnu
poutníku, *) nic vám pilnost vaSe neprospgje, protofe nad
to vSecko dobie cn pozoroval, f e zemë ceská se Slovany
jinymitolikona
Moravu meihje, a CO? nejbolestnëjií
rána EeStin6 jest, f e i novgzrbstající pokolení v poulìych
prvécecháchnyní j i Z vpravdë nëmecké jest; i jestliZ
tak,jakoivërujest,není
do toho Lasu daleko, kdy
se fekne: Kde.2 Cechoué? Byli, a neni jich vice/
-
Slav. Ten Ceskg poutník, CO tak brzy doputoval?
Tomunapotkáníuhodnoutise
mohlo, CO jestzakrajana: vfdyt jen na pomezí jezdil; a cechové za to jeho
k nim smejilení,které Sem tam podFekna sepronesl,
málo pFíEiny majíjemu vdëEni bfti.Div-li, i e jeZek
v bájce posavad píchá? -- z e cechie aspofi skrze Moravu
S jinyrni zbratfenfrni Slovany se stfká, to má nad zemi
macfarskou: mbie-li vSak Madar udrietise a zkvetati
vice, ne2 cizozemci sob6 piedstavují, proE, chtëje tCf,
nemohl by cech? Ale pFiznejme se, i e zhasne-1i jméno
jeho, on sám tohojest nejvëtSí pFíEina. Nedá-li jemu
zdvofilostjeho,abyjako
Madar spolníky Své nazyval
pFíplitkami, m ë l t by ovSemho následovati v tcm, aby
miloval jazyk svfij, a zachoval pdvodnost národu svého,
k'terá f e S ujmou jazyka za naSich dn8 náramn6 trpëla,
toho zapírati bylo by arci O polednách slepym byti; Zeby
8)
easopis z n6mEiny pfekládany, j e h o i vy5la pouze 4 Eísla.
ale národ_,nPi v pravdë na poEepí byl, a strach Sel, aby
vSe, CO Cechem jest,piednámi
oEitë nezhaslo,jakto
jiZ jistf lid S plnou hubou ,a S radostnfm srdcem provolává,jakonadhmbem
Cechie dupaje a kiiEe: Hal
tu l e $ í 3 pfetkali jsme ti, hrdá sokyprb! - to, myslírn,
smëSn9 je_st triumf pyed vítëzstvím! Od té chvíle, CO do
B3jemie Cech nohou vkroEil, v neustavném trvá zápase
S cizozemci, a tolik vidycky nepfátel proti jazyku
jeho
doma i vnë válEilo, ie, divil-li se Balbín PO tolika vojnáchbfti jen jednoho vcecháchobyvatele,mydnes
právëji diviti se mbieme, PO tolika nátiscích, i e slySeti
jest i nejslabSí hlahol'slovenEiny od piedkb nás doS1é. Nei
tak zdlouha, i sám chtë, umíránárod! Piepal tedy usudek
svdj ten, kdoi pravil, i e j i i nëmecké PO nás vyrostá pokolenf,takabychommyposlední
Cechové byli; 6 tof
mluvil ze iádosti srdce svého! Cili mní, Ze se vypudí jazyk náS, co neduh nëjaky, oEkováním jiného? - T a jest
Elovëka povaha, aby, Eehof neumí, nedbal, vidël v kaidém
druha svého, a jako ona bezocasá liSka kafdému radil
kusymbyti.Zajisté,pokudtenveliky
obecného lidu
zástup Eesky mluví, plésati nad pohibemCecha jest smëSno;právo-li?Tomu
by tuSím Nëmci, kdyby jich se to
jako nás tykaloJ9) nejlépe uEili.Ne2 dëkujmeBohu, Ze
nenítak zle, aby nemohlo lépebyti.Lid
Eeskq jest;
panstvo, nechC sob6 hovoiífransky
neb chaldejsky,
(rozumnëjSí jazyk lidu svého milují) coi na tom?
i e lid
za to je má, zaE sebe vydávají, - i a cizozemce, a tim
ménë je miluje, Eím mén& odnichmilovánjest.
VSak
jim to Spatnë sluSí, kdyf S poddanfmi svfmi skrze tlumaCe mluví, c02 v pravdë tolik jest, jakoby cizím uchem
slyzeli, cizímarukamajedli,
a cizích OEí a .nohou potfebí mëli, a voditisedávali,jakoby
slepí a chromí
byli.vPaklifetoslepota
a chromotamizernájest,
coi
O)
Tu si hicesses,alitersentires.Ter.
rI.
6%
JOSEF JUNGMANN:
?íci mám O tëchtrefnj'ch opiEkách mezi niiSími,, jenZ
myslíce, Ze kdyneumëjí Eesky, hnedjemnostpáhi jsou
a Eeskou ieE zasedlskoumají?
- Uboiátka!nevëdí,
Ze kaidf jazyk t u , kdeZ doma, sedlskf jest, a Ze sedlák
jestobyvatel zemë nejpfednëjií,anby
jim právë '.íci
mohl: Co2 mi to jeEí okolo hlavy? Já vám dávám jísti:
jste-li vy lidé jako já, mluvte, a t vám rozumím! Divno
jednak, Ze mnohy dëti Své nlimecky uEiti rád'dává? VSak
i N'ëmci svfch do cech posílají; oba tedyobou jazykB potiebu cítí. Nef má-li cech, Ze se Nëmec v zemi jeho rozSifil, piest'ati cechem byti? ProE ne rad6ji onen Nëmcem?
'Eilif, aby, kam smliiuje, vySlo a ieklo se: M e ! nebylo
z cechanic, pokud seneznémtii? I bylo pravdivé cizozemcìi piïdoví: ceskéjest 10) vkde'ni nehodno !
'
Prot. Kam vás nese zámezní horlivost! ,Zdaijest
cechbmna Skodu jednoneb druhé cizozemcb piísloví,
kteréi jedinb dovodí, i e onijazyku Eeského neznají?
Tof zajistC zvedenëjSím cechbmfádnj'zaouhonu
nepoklade, Ze n6rnecky se utí a S jazykem urnëní nërnecká
sobë osvojují.
Siau. Není tojejichouhona,
Ze nëmeckyumí,ale
Ze neumí Eesky! jak2 toho dobré a slávavlasti jejich
vyhledává. Kdyby, medle,cizozemec, Eta pFíbëhy zemë
ceské, Zádostí pojat by1 vidliti tennárod,jehoi
kolik
pfedkfi, tolikhrdin bylo, kterf nej'sa velkj'velikésob6
ve svëtë &ka1 jmCno, a samfm Sebou tbliko p?emoien
b j t i mohl; kdyby pravím pFiputovav k nám vidël a slySel, jak mnohf poctivfch otco nezdárnf synek nemírnfm
veselím v divadle tleská rukama na pochvalu herci në-.
meckému,ll)kterfpiijda
.PO hostinu opováHil setoho
hrubeistvi, praviti veFejn6 vzem vBbec cechûm, i e U bouiliuém Zasu dokdzali se bjti praufm národem. nimeckfm!
10)
Wieland v novych básních,
Ifflandu v 1802,
jakoby jen Nbmec hodnym byti mohl; - kdyby vidël a
sly3e1, jak za tak velebné a Slechetné pFedky tak chatefní
potomeCkové se hanbí, a studem lekají, kdyi Eechy je
nëkdo nazve; vidël a slysel, jak, Eím kdo ménë- Cechem
jest, tim vëtSí hodnosti dochází; jak t u soudce protokol
sobë do nëmEiny piekládat dáti musí, neb0 kraje zprávce
jak tam v N * dalefité zemb pána rozkazy pouze Eeskému
lidu nëmecky vykládá, a kdy vSe hubu nañ otvírá, mní,
i e to pozocnost, a nevi, Ee posmëch jest; neb0 jak tam
v N * není Cecha duchovního, anby lidu slovo Pánë Eesky
hlásal, protoZe v Cechách Studující za patnácte let nemá,
kdeby se nauEil Eesky, a má-li,nevi, 2e k platnostito
jest; jakNëmec kaplan S lidemse modlí, ai se vSecko
zabiichpopadá,
a jaknato
jeho zprávcedruhf den
do Skoly bëií,' honem nëmecky uEí, a kdyi to hned nejde, vSeho tak nechá, a spokojí se tisíci ddchodd svfch:
kdyby ty a ?ëm podobné vBci na SvéoEi vidël a na Své
uSi slySel, jako my je vidíme a slySíme den CO d'en; kdyby
vidël koneEnë ten národ pocestnLm jedoucím PO deliiancí
podobnf aspojenj' jen místem, bez spolnídfilefitosti
(Interesse), bez odmënné lásky, bez vlastenectví; podobnq
onëm EtyPem sochám piedstavujícím Etvero národB, jeSto
stojína mostë PraZském,zdëlané od velikého mistra
Prokofa, aby byly vërnfm obrazem cizího sobë Eeského
národu, jemuf na dovrSení hanby nic rieschází, nei aby,
k Eemu se i j i i schyluje,jakopáni
S poddanfmi, sudí
S stranami, tak i duchovní uEitel6 S lidem skrze tlumaEe
mluvili: - 6 coi by se pohrdlivqm Eelem obrátil, neb0
smíchy pukal, 'blahoslavë sebe, Ze cizokrajnf jest, a pospíchal b y z té hrdinstarfch zagkoudlé krajiny,kde
patrní vyjevují dfikazové, jaká nelest z toho bqvá, kdyi
národ, znechutë sobë ctnost a mravy p'iedk8 svfch, zanedbá i jazykasvého, a svízel dorna, vnëpakpotupu
sobë pFipraví.
m
'
-
m
64
65
VVBRANE SPISY.
JOSEl: JUNGMANN:
.
h i . Vidím ovSem, a piíti nemohu, Ze bud jak bud
v Ease budoucím, nyní aspoñ toho jestpotFeba, aby kafdy
mezi námi, kdoi nëjakg ouFad zastává, Eesky umë], ano
i tomuzapravdudávám,ie,jestli
ne tenlidudruh,
ktery k Nkmcdm sepiirazil,kami
i uiednícináleieji,
alespoK ostatní lid potFebu literatury Eeské cítí,
Fekl
bych z Eástky, Ze v5ak pro uzky vSech umënísvazek
toho Pici nelze, pravím bez obmezení, literatury Eeské;
kterái by ale tak dokonalá bgti musila, aby i ten, kdo
S n6meckou známy jest, zamilovati
j i mohl, jinak vZdy
by mu, jakosama CeStina, bylazavr2ena.
Heb0 jen
S literaturou k jazyku
láskasevitëpuje,
a jestliie j i
potra'cují tudíZ cechové,jakbrzy
nëmeckou literaturu,
zachutnali, zdaZ i Nkmec j i míti mbZe, an mim0 to S velkou
nesnadností jazyka zápasiti musí? A v pravd6, chudoba
literatury EeskC jest snad ta nejvi5tSípFíEina, pro kterou
Eesky jazyk tak má10 milovníkd má. Já sice se piiznávám, Ze O ceni5 její nejsem posavad cele pfesvëdEen, ale
mním, ye, kdyby nëco na ni bylo, j i i dávno bychom to
najevë vidëli. To vim, Ze Nëmci jak samCmu jazyku
tvrdòst pro mnohC spoluzvuEky, tak IiteratuYe tu náramnou chybu 'vystavují, Ze a i PO tu dobu ani jedné knihy
Eesk6 nevyglo, která by nëco novCho, vgbornCho obsahcrvala. VSecko, CO potud cech dobie povëdël, budto v nëmeckCm jàzyku povëdël, budto lCpe povëdëli Nëmci
neZli on, jeliko2 literatura jejich Eeskou, i v Eechách
samych j i Z dávno pFeváZila. PFidám i to, naEei sami
EechovC sobë nafíkají, i e zvlá5të v technickych slovích
velky nedostatek'trpí. I jestliZe tomutak, jakoZ nelze
pochybovati, tuf m a l l prospëch utiní ten jazyk ve filozofickém i artistickém umëní; (vidíte aspoii, Ze já velice
té n o u e cítím); odjinj-ch aledialektd (náPeEí) slovensklchabysobëjich
zal.,bjEil, (nëmecká byjensmích
zpbsobila)neprospëjetím
mnoho, protoie jim cech
-
.
.
.........
......
_
-.
pFedce rozumëti nebude. Tak veliká, hle, leZí klatba na
tom, CO Eeského jest!
Slav. Jak toho jednou fádny nebude zapírati, a kdoF
by zapíral, cof i Protiva uznává? - f e jazyka Eeského
vëdomost CechCtm jest i chvalitebná i prospëhá, ano CO
v5e do se zavírá, nevyhnutedlnëpotYebná, jestlife nemají
mravy,duch,spravedlnost,Stëstí,
aZ i sámnárod jich
zahynouti: O jazyku a literatury Eeské zvelebení malá
péEe bude. z e jazyktendostivybrouzeny
a zpfisobnf
ku vzdëlání v5elikqch umëní jest, toho stayí spisové zjevnymi zbstávají dtivody,a ny6rf i jak nagincové, tak Nëmci (vyjrnouce t y naSe nenávistí zaslepené) nestrannë ukázali. Slov, kterych mudyec a umëlec Ládá, ovzem na mále
najde; neZ, prosím, dloukro-li tomu, Le v nëmEinë více?
A U koho jesttennedostatek
nejvëtSí? U toho,kdo
S jazykemnejménëjestznámy!Potom
táfise vSech
Eesk6 FeEi milovníkb a zpytatelb: jiZli vSecka slova a mluvení zpbsobovk mezi lidem a v spisích sebráni a vfibec
v obchod uvedeni jsou? .- Posléze nepochopuji, tu, kde
by se pravf nedostatek vyskytl, coby zabránilo cechovi
br$ti slovce od jinych dialektd slovenskgch
od jedné
matky poSlfch? - Slovanëmeckáduchu
Eeskému se
protiví.
Tenale
kFik nadrnnofstvím. spo_luzvuEek
v nagern jizyku zpozdily jest. Má-li sem tam Cech nëco
více jich na zaEátku, zdaZ za to NEmec na konci tolik,
ba i více jichnenahrnuje?Zvykemnesnadnostmíjí.u)
-
-
l a ) Co t6 ubohh Eeltinl! Gecko piedhazují Nëmcil Slyiel
jsem na Své uii, kterakjistilmu2
jaklsi jednak neneuEen9,
i e to sykavé latinskhho st a sp CO 3t a Yp vyslovení od eechdv
poSlo. 6 vybornf usudekl Kdoi pak ve Své TeEi st a sp CO
3t a fpvyslovuje,
Cech-li Ei Ngmec? - Adelung praví,
i e saská Te6 líbosti od Venedd nabyla. Medle, zdaf Ngmci,
Eím blíie
Slovand,
tím
jemnëji nemluví? Naproti tomu
Slovanh tím tvrdëji, Elm blífenich? Sudme %ba, Sasíka,
Cecha. PolPka,Rusa.
5
Josef Jungmua: Vybrane spisy.
.
I
66
JOSEF JUNGMANN:
-
Zatím dobry spisovatel v.obojím jazyku mnohqm tvrdostem nenesnadn6 sevyhne.Jsmeza
Nërnci tétodoby,
ale ujdeme-liZ kam, zfistanouce státi? AE i e i v tom se
nám utrhá. Máme ddleZité spisy O národu nagem, máme
O s l o w P á d , máme práva, máme - nechci se do literatury naSí poustëti na tom mistë, snad toho jindy hodná
pFíleZitost bude. A j i Z tamnavychoduvystoupá
olovëné nebe, i my obadva máme potfebí varovati se vecera
chladnbho, jen,Z v tomtoluhujest, chceme-li napotom
jest6pracovatipro
miláEky sv6, vyproten
vá5 ce19
svgt, pro
a já
Cechy SV&
I
I
11. .
-
-
Prof. By1 bych Slavomilovy
satyry
hoden,
kdybych
je5ti5 nevyznal, Ze kdo svym vlastencbm prospívá,*svëtu
nejlkpeprospívá. Co více? pozoruji dle sebe patrnë, Ze
pohrdání Eeskym jazykem koneEn6 od jediné neumëlosti
jeho pochází; jiZ i jeho potiebuuznávám, a Ze mnohé
nevëdomb pFednosti má, to cele v6Yím vám, jeSto ho vëdom jste..
Jednak
pochybuji,
aby
kdy
Jen
na
prostiední
stupeÌ5 dokonalosti se vynesl, pokud(povím otevfenëji,
jelikoZ jen tent6 namy háj jest svëdkem nagím) ta hlavní
závora jej svErá, a znikati mu nedá a dáti nembZe.
S W . Myslítezemsk6 Fízenl?
Proi. Tot&! .Neb0patrn6jest,
Ze dobr6 slavného
domu panujícího ZAdá, aby z Eechb N6mci se stali; tot
by jemu snadnost zprávy, jednotu a sílu vlády zjednalo.
Nebo, at v5ecko slovem uzavru, Francia pro jednotu feEi
jest nepfemoZená.
Slav. J A bych zjevni3 mluvil, byP i ce19 $vi% za svëdka
stál. Dver nái i S nepfátely zachPzI pravotn6: my bychom S pravdou pIedeii jíti se. Stítili? Eirá noc by nás tu
na tom mechem obrostlkm koFání napadla, kdybych vypráv6ti mël, jak vZdycky Eechové k subë Nkechy byli,
tak Ze, aE vsickni slavn€ z toho velkCho domu panovníci
nemëli se stejnt! k Cechth! fíci se maze, Ze padne-li jazfi
-
-
-
.-.
.. .
~
.
...,....
.
-.
.
.
.. . -_.
,
67
VYBRANE SPISY.
'Eeskf,Eechové samitimvinni budou. Nebo, ji2-li kdy
jednohlasnë prosili zemë p5na O zachování jazyka svého,
ji2-li jen znátidali, ?ejim mil9jest?Jii-li.jim,kdy
Eeho poiádali, odepiel? Zdaik pokynutí na prosbu svych
vëmych vidycky nebyl piecchotny? - Francie nepFemoZenost? Ta,myslím, v hlubhë .polïtiky celé ji'né má
prbvody. Jisté jest, ?e dialekiy jazyku franského, britsky, kimrisky a biskaisky dosii se patrnë dëlí; a nezní-li
i potudceltsky rnezi nimi, át porninu nëmecky a jiné
rozSífenëjSí. - Panovalit ji? ve svëtë mnohojazycí národové: slouiilitaké lidéjednoho jazyku. I jestli slavnq
dvdr náS tedy pFemoZen? A jestlikdy S Stëstím nerovnfm bojoval, zdai jazykové národb jeho byli tim piíEinou? Zdai právë tim nestal se
silnëjSírn, Ze kolik národfi,
.tolik zvláStních O Eest zápasníkb do pole uvedl? -- J a k j
div? vSickni mu srdcern oddánijsou, jelikof vëdí, i e
váií sobë práv, náboienství a jazykd národb svych! Ne2 mníte-lí nicménë, Ze jednotajazykb
jernu potYebna jest,táii se právem,kterému by z tEch Ety'i
hlavnëjsích nejslusnëji pfistál pFedek ten? I myslírn, i e
slovenskému, z toho prostého dbvodu, f e 4 více jsou nei
2, a více ne2 1 i 3 / r : neb0v takovémsrovnání témë?
Slované S Nërnci, Madary a Vlachyv
naSi monarchii
stojí.
Prot. Vírnt já, Ze Slované nejsilnëjgí jsou;jednak
povaite, Ze titéi jato mnohé národy rozliEné pyedstavují;
neb0 není to jedno Cech, Slovák, Moravan, aneb dokonce
Polák,Srb,Charvát.
Slav. Ale sami jsou to Slované v dialektu toliko rozdílní, aE ne snad více ne2 jako U nás TachovStí a'KamniEtí Nëmci. V brzce by je vSecky literatura a pblitika
spojila. J á aspoií nenesnadnë dornejSlím se jistého prostiedního dialektu, kterfi by Slovany zbratfené spojiti
:-mahl; bua on. jako jest nne5en'Angmgina mezi nëmecky-
*
V Y B R A N ~spisu.
68
--
JOSEF JUNGMANN:
--_---
64
-__
mi, anebjakopoetickf,anebaspoñPlutarchdv
mezi
Peckfmi.
Prof. O tom vSem já pochopuji toliko, Ze to vSecko
sen jest vyplnëní hoden; jednak pieji od srdce, aby se
nëkdy Fici mohlo, Ze i tentoodBohasen
byl! Slav. Dobie! ten Otec vSeobecnf, an iiví lidu i iivoEichd pokolení vSeliké, an inárod náS, skrzemnohá
zkuSení proSlf, tak dalece dochoval, ostiíhá jeho, jsme
té nadëje i do EasB budoucích. Jestë ne2 domd se odebéfeme, dovolte, abych pronesl nëkolik poboinych fádostí,
jelikoZ ty se ke sndm dob?e hodí: aby nám opët do Skol
a rádnicjazyk náS mil9uvedli,abysemládei
EeStinë
uEiti musila, neb ona?el! neuEí se, neiCO musí! aby vznikla
velkáslovanskych uEenfchspoleEnost,
majícídëlníky
a ochránceve vSech provinciích, a zlepSeno bylo slcvenské knihkupec-ví, nad nëi ve svëtë nic
není daremnëjSího; aby vSem Cechdm láska k vlasti Své, a svornost
mezisebou, NEmcdm pak naSim vëtSí snáSelivostnás
a v6t3 chut k naSemu jazyku S nebe do srdce sstoupila;
a kaidy, EemuZ jak náleií nerozumí, aby, jak slugno na
skrovného Elovëka, hanëti a tupiti hezky se varoval!
I
O rfiznëní Eeskéhopíaemního jazyka.
(1832. Mus. casop.)
Jestlife literaturaEeská, od n6kterého desítiletí U prostied mnohfch pfeká2ek vznikající,Zivotem ponëkud objevenym vlastence upfímnE SmfSlejicího obradovala: nemb2e jinak bjti, ne2 Ze zpdsobou a tvárností, kterou tkto
doby na se brPti poElná, tChoZ vlastence mysl zarmucuje,
a nadgji v nEm O svém dal5ím zniku a zkvëtání na velikém
dfle uduhje. Ta smutnátvárnostjejíjest
bezpofhbnd
od jazyka v p h m d posavad uZívan4ho odstupouán f, a jeho
na jiné a jing podnúietí rozdrobování. Pohlednëmena
nejnov6jSí stavliteratury Eeské aobojívadupoznáme.
PoEítá ona sice mnohé upfímné a piiEfnlivé milovníky,
pokusilaseza naSich dnddostiStastn6
O vySSí umëní
a rozliEné druhybásnictví,anasebepczornejednëch
dfímajících.vlastencdvobrátila:aledvë
sob6 cdporné
strany mezi spisovateli dalSímu zniku jejímu nernálo Skoditisevidí.Jedna
sobë jistcudobuminulosti,kterou
zlatym vWem nazvati ráEila, za nejvrchnëjií a nejdokonalejSí obraz vSeho psání vystavila, a nesnáielivë
i urputnë
má se k tëm, ktefí
jen O vlas od vedoucí tam cesty se
uchylují,bytto
i S napravením a uhlazenímtéveliké
silnice díti se mëlo. T6m kaidy nedcstatek a omyl zlatého jejich v6ku rovnE! tak svatfm jest, jako zprávnost
a dokonalost jeho jazyka. Oni vSecku literaturu i ve
zpëvích i vnevázané Feci vcuzké meze slohuskoro
jediného historického tësnají, pro strach, aby se od vfbornfch Veleslavínfi a Kcmenskfch neuSinuli, radëji niEeho nepisice,k Eemu by tëchto klassickf jazyk nestaEoval. Odnichnelze
Eekati, abynám Eeskou logiku,
fysiku, rnetafysiku podali, neb chrám jinych
vySSích vEdomostíkdyotevieli,nemohouce
klíEfi ktcmuvesv6m
Veleslavínovi nalezti. Jakkoli ale tito starovërci literaturu
v pokroku'jejím nemAlo zdrfují, a ji jako Niobu v nepohnutedlny kámen obrátiti usilují; piedce vSak, kdyby
sejimtoliko,
EehoE ov5em daleci jsou, podaiilo Veleslavínd a Komenskfch v pravdë dóstihnouti, zapiítinetze,
Zeby vZdy takje36velikfnárodua1iteratu.iejeho
uZitek pFináSeli. Nkmël by Eesky nárcdspisdvtfídë
soustavnfchvëd a vySSího bisnictví,alehistorickjmi
a z prosta pouEujícími knihzrni by oplyvati mohl.
Dobfe tedy m i O zachování piesncsti a Eístoty jazyka
se snafují, toliko v tom chybujíce,
Ze O vySSí vzdëlání
jeho málo sestarají.
70
JOSEF JUNGMANN:
Daleko .Skodn6jSí literatuie naSI jest druhá strana
t6ch,kteiíod
doSICho nászpdsobupsánínepotlebn6
odstupují, anebo dokmce nová
náFeEí v písemníjazyk
uvozují. K prvním poEítáme ty, kteFí EeskCmu jazyku
mezi cizozemci odvykli, neb0 jemu se-ze Staré literatury
nenauEili, (ano mnozí vice knih Eeskych napsali ne2 pieEtli), neb koneEn6 zcestnym hloubáním vl.astnIm, neb nedorozumgnymi od skoumateld dobrych jazyka
proneSenymi slovy se zavedli.T6m ani zvuk Eeského jazyka líbiti
se,
ani
jeho sklad k chuti
déle
byti
nechce. Nbjdou-li
kde v n6meckém
neb
jiném
jazyku
nëjaké
dvojsmyslné
a k básnické hiíEce schopné
slovo,
neb
má-li
jiny
kterf
jim známy
jazyk
dv6
soujmenné
neb
Stastn6
pcdobnosti
rozliSující,
neb0
koneEn6 jim
zdající
byti
se
zvuEné neb
lahodné
slovo,
t u ji2 nad
chudobou
a neohebností,
nad
tvrdostí domácího svého jazyka bëdujíce jej na cizí brdo
pfetkávají,
nová
slova
zamyilují,
stará
stahují
neb natahují, samohláskami protykují, cizí 'smysl a zvuk jirn
vnucují, a tak bohdá jing, bohatSí, libozl;uEnëjSí dialekt
z nuzného, hrubého matekkého utvciují.
K tomuzvëtiího
dílupiistupujeneznámost
jeho pravidel,kterátopdsobí, i e v u f í v á d , zm&ñování, odvozwání askloiiování slov zcestn6 aprávë opak pokraEují, a tak pohoriení
jazyka i Etenáid vSemoZn6 dovrhjí.
K druhym, kteií koneEn6 od Eeského jazyka docel;
odcházejíce novy naprosto sobë jazyk písemní tvcjií, poEísti musíme n6které z pánd Moravand a Slovandv uherskych. Byla to nad6je utëSená, Ze U Sesti milionfi zbratfengch Slovand,naSeho písemního jazykauZívajících, literatura svgm Easem veliké a vzácné plody ponese, v -kteréZ
nad6ji nás naSeho PalkoviEe, Ta'blice, Kollára, Safafika,
GallaSe a jinjkh pFiEinlivá horlivost posilovala; a vSak ze
sladkého sna té veliké nad6je nás nemile probudilo nov6jSí na Moravëiv
Uhiíchusilování,tut0nitrancinu,
I
VYBRAN€ SPISY.
I
1
I
'
!
i
i
I
I
I
4
'
71
tamto jakousi valasko-hanácko-Eeskou míchaninu v písemníjazyk povySiti. SZel seduchuslovanskEmutoho
samovraZedn6ho Úsilí! - Jiní národové,majícídaleko
rozdílnëjSí dialekty neZli my, honosí se jedinympísemním
jazykem, v nëm palladium národní bytnasti pokládajíce,
jemu kaidou obët rádipfináSejíce. At nedíme nicO Anglii,
Francii,Italii.Hispanii,
kde2 nejednijazykovédomácí
vSeobecné písemní Feci Své celé právo postoupili, obrafme
pohled svdj toliko na nejbliiií námNEmce. Komu neznámájestmnohcnásobná rozliEnost dialektdjejichnízké
a vysoké, saské, Svabské, braniborské, rakouské, bavorské, v ka2dém kraji, v kaid6m okolí jiné a jiné nëmEiny,
a piedce jeden pisemní jazyk vsecky jakkoli od sebe se
IiSící Sifastnë spojuje. Bavor ne bavorsky, &ab ne
Svabsky, RakuSan ne rakòusky, ale kaZd9 z nichnëmecky,
to jest, ve vySSí spisovné nëmEinë piSe, Ete a vzdëlává se.
J a k 9 t u prospëch vSem vdbec a kaidému zvláStë, jakg
samému jazyku jejich uZitek, z tolika pramenb v jednu
velikou a vSe potopující ?eku se stíkajícímu! - My Pak,
náieEími mnohem sobë ne2 oni bliiSí, k nenabyté literatury a vzdëlání obecného Skodë a zkáze, k Ealosti vSech
O naSe povSechné dobré upiímnë smySlejících vlastencb,
k nevyslovnC radosti nasich nepiátel a jazyka slovanskéhohubitelb,samiseroztrhujeme,slabíme
a zniEení
koneEné sobëpFipravujeme.Pbjde-litodále,budeme
míti brzo kníiky v prakkém, domaZlickém, krkonoském,
olomuckém,turEanském, a kdoví v jakémpodpodnáieEí,v kaidém nëco, ve vSech nic! Ceskg jazykod 14. století a2 do 17. doma i vn8
váienym, v okolních zemích dobye známlm,-na Moravë
vbbec, a na mnoze i meziSlezany a Slováky v psání
uiívanjm byl. Drahézdstatkyjehodávnívzdëlanosti
jsou nejpevnëjgí a nejlepSí základ novë, vznikající v tëchto
nyní dotEengch vlastech literatury. zijící jazyk dle bëhu
I
.
I
73
I
I
j
I
I
.
_.
.
JOSEF JUNGMANN:
pfirozmého ustaviEn9m promënám podroben jest, kteréZ
promëny podlé místa a okolností v h d e jinou tvárnost
mají. .Psáti, jak se kde mluví, byloby jazyk národní na
nesEísiné dialekty rozdrobovati. Má-li národní literatura
ngjakou jednotu a vnitiní ukonEenost míti, potrebí jest,
aby
jazyk
CO nástroj
její
na
obecnfch
a urEitych pravidlech zalofen byl. Taková pravidla poskytuje obyEejn5
sldelní neb jinéhlavní mësto,. z kteréhojako ze srdce
slugny mravu a mluvy zpdsob do tëla ostatní vlasti vychází. Pf-estal-li ale domácí jazyk v témZ samém m W 5
byti nástrojem obEanskeho fivota, a jinému Své právo
postoupil, tu jiZ nemá miry a pravidla,
leda
v samh
sobë a v literatufe Své, kterych spustí-li se, v nesEíslnC
a záhubn6 novoty a zmtny, a koneEn6 v mrzké barbarstvo SubíhA. DosvëdEuje tohoprostfedních vëkPz latina,
kteréZ z kalu hlubokého nebylo jinak pomcci, nef ouplku
ngm
klassiEnosti starofímskk
navrácením.
Nebude snad mezi Cechy nikoho,kdobystarou
literaturu nasi za hlavní
Skolu jazyka písemního nepovafoval;rozumím-pakzde
netoliko celf její b6h od
prvních poEátkPl nám povëdomych a2 do 18. století, ale
obzvlágtë spisy 16. vëku, a mezi t8mi na prvním mistë
biblí kralickou,ten poklad n,eocenënq národu naSehò,
kteryZ. jako pramen a zákon písemního jazyka v Cechách,
na Moravë i v Uhfích povaZován byti. mtiZe, a za to od
moudrého jesuity Matëje Stejra právem povaiován
byl.
UZili tCho2 psání zpfisobu vSickni lep3 spisovatelé, zvláSt8 zasloufily Faustln Procházka, vydavatel
písem svatfch,tak Ze jeho biblí, CO sejazyka tfEe, tomu,kdo
kralické nemá, její m í s b n a vëtsím díle zastoupiti mdfe.
Pilné Ctení bibli této ano kterékoli jiné, v5ecky jsou dobie Eesky psány, vsecky sláva EeskCho národu, jest spisovatelem Eeskjm vyv6Seny praporec, ku kterCmu kdo
nepiisáhl, snadnocizím zb8raEtim a podvodníkbm, to jest,
VYBRANE SPISY.
I
-
73-
pokaienosti neb místné zvláStnostijazykamaterského, neb
dokonce zvuku a pravidlfim jazykficizokrajnych sebe svésti a zbëhem od písemního jazyka naSeho uEiniti dopustí.
NavrZeno dobie smfSlejícími literatury naSi piátely,
aby EeStí spisovatelé n8co od SvéEegtiny upustili, a ke
slovaEinë i moravEin6 pyiblíiiti se hledël'i, ano, kdyZ
kafdá strana nëcopro shodu obecnou uEiní, snáze ob8
se sjednotí. Pëknë! ale, ptáme se, kterak to vyvésti, aby
z tohovëtsízmateknepovstal?
Má seblíiiti EeStina
obgma spolunáfeEím a, rad6ji hned vSem podnáfeEím?
To zajisté nemofno. Cili jen - slovaEinë? Kterému,
prosím, podnáFeEí? Dejme, 2e jen jednomu, nitranskému,
jakoZto nejvíce vznikajícímu. Co tim jinym podnáfeEím
zpomofeno? - Potom otázka, má-li to pfiblifování rozumíno byti z strany materle, t. j. uZívání slov tam obyEejnjch, jak to Einil Tablic, PalkoviE a jiní spisovatelé
on6ch vlastí? V tom se my pPerádi snágíme, a ujiSfujeme,
Ze jif v pravd6mnohájichslovce
U nás mëStanského
práva nabyvají. Rozumí-li se ale zevnitFní zpdsoba Eili
formajazyka,tu nelze pochopiti,jak by dvë rozdílnC
zpdsoby sjednoceny b j t i mohly.PFijímání slov jinoslovanskych, budif jen stFídmé, náieEí naSe písemní obohacuje, zdokonaluje: piijímání ale forem jinokrajnych je
r u 3 a zniEuje, i pfipravujenás O mnohem vëtSí prospech, kteryf nám stará literatura Eeská pfinágí. Skoda,
námodstoupenímodnizpdsobená,nenidienifádnjm
jinjm uZitkem nahrazena bjti.
NhstoupejZnikomunamysl,
Zeby Cech, uZívaje
písemního svéhojazyka,svym domácím náYeEím psal,
Moravan pak a Slovák, chtëje PO Eesku psáti, sám jen
teprvétomuse uEiti musel. Jest zajisté písemní jazyk
Eesky, jakovjf vbiblickych a jinychdobrych spisech
se nalezá, a kterf2 my sob5 za obraz dobrého zpfisobu
psht vystavujeme, ovSem sprostému EeskCmubli251 nef
.
74
VYBRANE SPISU.
JOSEF JUNGMAkN:
rnoravskému a slováckému:ale i od naSeho sprost6h0,
zvláSt6, m h e - l i ohled na rozdílné kraje (resk6 zem6,
mamenit6 rozdílnf, tak ie, kdo se jemu z písem a knih
nenauEil, jím psAti nikolizpdsobennení;anokafdy
i prostonárodnfspisovatel, kter)i se Etením knih dobfe
Eesk9ch pilnë nezanáSi, bIidilem hnusnym ostává a slávy
dobrt5ho spisovatelenikdynedosáhne.
Biblí Kralická
vMorav6 povstala;Komenskf,Zerotín,Ctibor
a jiní
mnozE v starkliterature CO hvëzdyprvnívelikcstise
skvi5jící, Moravanébyli: TránovskfSlezák;ceriianskf,
Doleial, Hruikovic, Semian a mnozí jiní správng Eesky
plgící, Slováci. Moravë a Slovensku pannonskimu náleií
i nyní mnozí z nejlepsích spisovateld Eeskcslovanskfch,
jich2 jména v historii literatury ëeské PO vëky skvíti se
budou.Odkud,ptámese,tito
vSickni uilechtilí Moravané a Slované nauEili se tak dobTe Eesky, i e lépeji nef
tisícové’rozenfchcechfi
piSi? Nk odjinud, ne2 odkud
ostatní Eástka Eesky piSicich naiich vlastencd, ze staré
literatury Eeské, a z novfch nCkter)ich spisdpodlé
piíkladu onéno zhotovenych.
Odstup to od nás, abychom
nejnovëjSí snahu O jazyk a literaturu slovenskou dobr6 pamëtiBernoláka, a
’ v Slepëje jehonastupujícíchvfbornpchmufdvhanëti
mCli; my radëji upfímnë z toho se tëSíme, Ze U jednov6rnfch bratrfi nagich v Slovácích, v tc’m slovútnim prvního .
kresianstva sfdle, odkudf cino Své paprsky i na Ceskou
zemi prostíralo, koneEnb jednouláska k nárcdnímu jatyku a literature domácí se probudila; divíme se rekovné
mysli, stálosti a vytrvání jednoho muZe, kterff U svfch
krajand v nepKznivychokolncstechsámtakofkaliteraturu zbudil a j i obSírn9m i na ten Eas velmi správnym
slovnikernobdaroval: S podivením a úctouhledíme na
toho muge, kterf snad první ve Své vlasti O vySSí. básniW í se pokusiti sm61, a hned Horacovulyru v pbvod-
!
-
-
75
ních odách uchopil, hned zaVirgilem, Ovidem i Homerem
chvalnë pokraEoval a pustivsesám
O svém Vesle na
epické moFe, novéhozlatéhorouna,
- Svatoplukyady
Stiastnë doplaval; ctíme v pravdë ony muie, kteK velikomyslnou pcdporou nové té literatury stali se dcbrodinci
nesmrtedlnymisvéhonárcdu,jichi
péEi ipismo svaté
slovensky mluvící krajané jejich dluini jsc;u. V:cecka t a
jejich pWinEním vydaná i budoucnë vJ,dávaná díla jscu
obohacováníliteratury, a novyzdroj Eili pramenpro
skoumatele Slovanského jazyka, z nëhoiobzvláStëmy
cechové, CO nejbliigíhonámhojnë
Eerpati mfiPeme.
A viak kdyby pracovitf Bernolák
by1EeskGu literaturu
ddkladnC pcznal, O její rozSiiov3ní se zasadil a pcdobné
pcmocníky a ochranitelenalezl,jistë
by rannCjSímu a
mnoZSímu cjvcci on i krajané -jeho se radovali; a kdyby
vSecka t a díla,jejichsnaZenstvím
spBsobená, Eeské
roucho mëla, tieba látka slovní
t á i sama zfistala, jaky
tu by1 by piírcstek literatufe nám nëkdy S nimi obecné;
za sto nalezlo by se tisíc EtenáiB, a tak ,by desetkráte víc
uZitku tenpracnëStípenystrom
vynáSel. Jejichknihy
pot6SDvaly by ce16 Etenáhtvo Eeské i moravské, a tak
odmënnëjednëchdruhé;
by1 byviechnëmtfemjeden
jazykpísemní,zásobou
v5ech tií kmenfiobohacovany,
byla by jedna literatura ve v5ech tYídách umëní, snázeji
vzrdstati a zkvgtatimohoucí;.kdeitokaidáliteratura
O sobF: nedostatekspisovatelfi i EtenáZinevyhnutedlnë
trpëti, a tak kaidá nedutivëti, a na vzdoru jednotlivym
obëtem a snainostem vidy S chudcbou, jestli ne mizincu
a zkázcju aápasiti musí. O, k6E tento hlas z upiímného
slovanskéhosrdcepochodícínebude
hlasem vclajícího
n a pouiti! Ké2 t i dobFí muií vëc tu pomyglení svého za
hodnouuznaji, a k napraveníté Skcdy vSeobecné pyinesou t u velikouobët:
zapPení sebe! Svorností malé
vCci rostou,nesvornostíveliké se rozpadují.
-
.
76
. :.
-.
.
~
.
.
.-
,
.
.
.
..
.
JOSEF.JUNGMANN:
..
.
O kIassiEnosti v literature vúbec a zvláritë Eeeké.
.-.( 1827. Mus. Casop.)
Literatura kafdého národu v Casu prodloufeném nestejn6, to jest vice mCnë dobré, plody vynáSí; z kterych
ony, jeZto nejlepií byti se vidí, obyEejnë jménem Hassick@ spiszlv se nazyvají. I naSetémë': tisíciletá Eeská
literatura, proiedSi rozmanité doby a zakusivii moci nejednC, jak od nábozenství tak od zprávy obecné, zajisté
v poEátku, prostFedku a konci svém rozdí'lná jest materií a formou. Jak dalece ona klassiEnou slouti, a kterak
t6 chvály,jest-lijaká,dovriitimtiie,jestotázka,na
kterou ne vgickni jedním .hlasemodpovídají.Jedni jiZ
dokonalé mezi námi klassiky vidí, a dle domnihl jejich
Ciceronfi, Livifi, Horacifi a j. máme bez nedostatku;
druzí, nanëkterém zestarSichv6kblpëjíce,
viím, c02
novCho jest, bez rozdllu pohrdají; jiní koneEn?!, podlé
svCho srdce fádosti, sebe a Své pFátely, a kdo jich kdy
pochválil, zaklassikypokládají,ostatní
v5ecky pod
klassu, to jest pode v9i cehu stavíce.
Hodno tedy bude O klassiEnosti vtibec i obzvláitnë
Eesk6, a O dfilezitostijejí tuto nëkoliko slovpronesti,
S uZitím ktomu
pongkud, CO O té vEci jeden z 1epSích
spisovateld ngmeckych pov6dgl. 1) Nebot poznání sebe
jest vSeliké dokonalosti potátkem.
Klassickj neb k.lassi&j, jakoby f N d n j (pocházejícf
od slova classis, tNda), Latiníkfim tr6 znamenalo: a) potahmo na tridy lidu Serviem Tulliem ustanovené tolik, co
mëifan z první tFídy, nejbohatgí, nejobzvláitn5jSí; b)potahmo na vojsko tolik CO vojensky, bojovnl: classicum
canere, zn'amení k shromáfdëní se, k tahu, k boji dáti;
l ) Politz v knize: Das Gesammtgebietderdeutschen
Sprache. Leipzig 1825.
c) potahmo na lodstvo
neb koráby tolik, CO lodní, korábní, napi. classicum bellum, classici milites. My béieme
slovceclassicus, jakje bra1 Gellius (Noct. attic. XIX,
8.): e cohorteilladuntaxatantiquiore,
vel oratorum
aliquis,vel poetarum, id est classicusassiduusquealiquis scriptor, non proletarius. Rozumíme je tedy n a spisovatele,kterpchttohlas
v literatuyetak rozsuzuje a
rozhoduje, jako v Rímë mohovitëjSí mëitané ve vëcech
obecních rozsuzovali a rozhodovali. KlassiZnosf nám znamená umëleckého díla v svém zpbsob7-1 dokonalost, kdei
sematerie S formoupronikají a vjeden celek svrchovanysplyvají. Mluvnická zprávnost a FeEnická ozdoba
nejsou k tomu dostateEny; v klassiEném spisu pohledává
se netoliko jasnost mluvy a spojená S ni Eistota, vlastnost a urEitost vqrazfi, ale také ukonEená krása a jednot'a,
neb0 souhlasná mira a sliznost vSechEáste':.
Tat0 klassiEnost jest jakoby kvët nebradëjiovoce
dlou'ho zrostajícího, Stëpu národní lïteratury. Pravy genius ovSem. Einí i zde vymlnku; on pFedbíhá vëk svdj a
jímaje Své souvëk6 mocí neobyEejnou, dává spolu budoucímuvëkuzákony:
ale doba klassickú literatury a jazyka nepovstává jedním neb0 druhfm spisovatelem vynikajícím, ani vzdëlávánímprospëSnym jednoho neb druhého pole literatuv, U p. básnictví, anobrZ znamenit9m
mnofstvímspoluvëkych, vgteEnqch, pdvodníchhlav, a
zdaFil9m vzdëláváním vSech, anebo skoro vSech hlavních
forem spisovatelskych - básnictví, prostomluvy a FeEnictvrí. Takováto ddba klassická teprvé posvëcuje národní
literaturu, a spolunabudoucnostkladepevnyzáklad
veikerémuduchovnimu i mravnémuvzdëlání a mluvë
bohaté. Neb0 jen tenkráte,kdy2
spisové
nepochybnych klassikfiv národních netoliko ve vySSích okresech
spoleEenstva se Eítají, ale také prostyedním ano i nízkym
stavam k obzvláStpímu vzdëlápí a k zprávë i ?ízení
'
I
. .
78
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
79
I-___
duchovnímuzáklademjsou;
jen tenkráte, kdyf to, CO
právg klassiEného jest v národnímbásnictví, v ustech
zástupu obecného iije, U vyuEování rnládeie pPechází,
a v rovné mífe fivoucí a zkvetající pokolení pozdvihá, nadechuje, proniká; jen tenkráte plodí se vSestranná literaturanárodní, velikák ní váfnost, a objevováníse té2
lïteraturyveveikeré
Einnosti národu. To pronáSeli za
starodávna Rekové a Rímané, to v novëjzích hsech pronáSejí i'talové,,Spanielé, Frankové, Bri'ttové, to Nëmci,
Polané a Rcmaníni, Cervantes, Tasso, Petrarcha, Ariosto,
Racine, Corneille, Shakespeare, Thomson, Pope, SchiIler,
Göthe,
Kochanovsky.
Krasicky, MickiewiE, Lomonosov,Deriavin,Karamzin,
PuSkin a jináslavná jmCna
Ziva jsouv ustechkaidé vzdëlanëjSí osobytgchtonárodb, a nepPehledná jest moc a pfisobení takovfchto
klassikbv rozvíjení a vzdëlávání dorostlych a dorostajících pokolení. V kIassiEnost a v literaturuvbbec nejvícepdsobí
zpráua obecná, nábo2enství, duchouni vzd&íní a mrauy.
&m volnomyslnëjSí jestvláda, Eím vice, nepodporujíc
vládahtví lbzy, obecnou svobodu vStëpujea utvrzuje,
Eím lehEeji duch lidsky pod pPimëfenou Easdm.-zprávou,
vynakládaním vSech duchovních itëlesnych mocí národu se pohybuje a rnnohostrannë vzdglává: tim rychleji
rozvíjí sejazyk, tírn diívejinirodní
klassikov6 zlaty
vëk literatury pï-ivodí.
'
eisté, uSlechtil6 ntiboEenstui mluvu lidskou mocn6
povyzuje, a k vyznarnenání pravd, nadsmyslnému a-netëlesnému svgtu
nálefejících,
hojnost
ponëtí
odtafenf& v TeEi nrozvíjí, nedostávajících se jazyku, kdef národ na stupni cele smyslnéhonáboienství
a obfad-u
stojí.,.
vëd, 2) má-li k dokonalení jazyka patrnë pfispívati, iádh,
aby rnezi umami obzvlástnëbásnictví
a PeEnictví, a
mezi vëdamilibornudrctví
a dëjopiství kvetlo. Obecenská, sebe uhlazenëjSí mluva nenív stavudosaditi
vyEí síly jazykové U vystavení básnickfch, libomudrckfch a dëjopisnfch pfedmëtti.Zádnf
jazyk v celém
okresusvém klassiEny nazvánbyti 'nemfiie, kterftoliko básníky a FeEníky, nepak libomudrce
i
a dëjopisce v Padu svfch klassikb poEítá. PPi Eemi pozorovati
sluSno, ?e vlastnost a klassiEnost jazyka tim vfSe stoupá,
Eím vicelyriEtí, dramaticti a epiEtí básnícipï-edmëty
zpëvu z prostfedku fivota, z dëjbv a z ducha n5'odního
Eerpaji, Eím vice ohefi politickfch PeEníkb z nadSeni a
lásky kvlastenské zprávëvycházi, a Eím mnohostrannëjSí azajímavëjgíjsou
strany dëjb národních, na které? dëjopisci zPetel vlastencfi obracejí. Tudy a jen tudy
patrno, proE Homér vfSe stojíneili epikVirgil, prot
libomudrci FímStí daleko za Peckymi zbstali; proE ale
politiEtí FeEníkové obou národfi na rovném stupni klassické dokonalosti se zjevují, a i dëjopisci jejich klassiEností v celostisobë rovni se nalezají. To Samé ukazuje
se v novych Easech. Italie má Své básníky a svého
Cuicciardina:vlastníchfilmoffi
a politickych FeEníkfi
nepoznala. Podobnym zpfisobem francouzská literatura,
bohatánabásníky,
poEítá nëkterévfborné politické
FeEníky a dgjopisce, ale jejich eklektické filosofiinedostávásehlubokosti,bohatství
a osoblivosti. Brittové
mají básníky, '?eEníky a dëjopisce, jen ve filosofii jsou za
Nëmci. Nëmci pak takC honositi se mohou svfmi filosofy, b,ásníky a hisforiky, ano i v duchovním PeEnictví
nad jiné mnohé pFedEí, a vSak v politickCm Pe6nictví za
Britty a Franky stojí.
.
L
,
a) V i d a (vgdëti) jest,uEená v€domost, scie,ntia,Wissen-
sbhaft; u m à (umiiti) jëst Urnení, tvl6ftë kfásnd, ar's; Kunstl
. .
. ..
80
..
.
..
JOSEF JUNQMANN:
.. .
.
..
Naposledy mravy v klassitnost mluvy národu znamenit6 pdsobí. Jsou-li mravy prost6 a Eist6, jest i mluva
Slechetná a Eistá; k1esaj.í-li mravy v rozlihfch
stavích
spoleEnosti obecn6, tratí mluva svou vnitfní ddstojnost,
byt i na
vtipov6
hFíEky a obojetnosti,
ukrfvající
pod
zevnithou slu8hostí nemravnost,
pfebohata
byla.
V urEení klassiEnosti mim0 to zyetel míti nálezí na
uzdPlanosi jazyka, a na rozdíl, iiv-li on Ei mrtev. Vzdkluny jazyk slujeten,ktery
v ohledu na materii a formu
dokonalf jest. Co do materietakovyjazyk
postaEuje
k vystavení vSelik6ho piedmgtu, k vyznamenání vg,elik6ho stavu a vztahu vzdglanosti národní, jak ve fysick6m, tak rozumov6m (intellektualním),krasocitn6m a
mravn6m -ohledu. K d d ys t a v
domscího obecného
i
.Zivota, kaZd6 ponëtí, kaZdf cit a kafd6 snaZení v'dle
nalezá dostateEn6 a ouplné vyjadiujfcí slovo,
kter6
bud pdvodng jazyku tomu náleZí, bud z jiného piijato,
aledlouhfmdívánímzdomácnhojest.
Co do formy
vzdglanf slove jazyk, kdyZ cele rozvity jest a posta&
tedlnf ke v3em formam prosaickfm,' básnickfm a FeEnickfm. Naproti tomu známka nevzd6laneho jazyka jest
ta, kdyZ v ngkterCrn,.kdyZ ve více, neb0 v kaZd6m vztahu,namaterii
neb0 formunedostateEnfm
a nedokonalfm bfti se nálezá. PFfEina toho bfv& bud Ze národ
jazykem tím mluvící PO vSechnu dobu sv6ho FolitickCho
bytu' nemg1 pFíleZitosti a potfeby moci sv6duchovní
svobodn6jirozvinouti,anebo
Ze sejazykujehonedostaloonohopostupu
U vzdëlání,jakovf2
v kaZdém
vzdglan6m jazyku znamenáme. Postup onen záleií
v tom,
Ze nejprv6 básnfci z postfedkunárodupovstávají,a
jazyku bohatstvl, novoty v slovech a spojování, blahozvuEnosti a národnosti udílejí; Ze k ..bAsníkdm pfipojují
se libomudrci, jimiZ jazykzprávnosti, urEitosti a rázu
v & h ~ hve
i v&m okresu, a bohatstvlnabfv&-'fe PO
.
-__ -- .. ..__ -.
--
138%
4..
. S
y
,F
,
'g
,.
Y
!iL
'
.
\
I
VYBRANE SPISY.
81
----
t6ch' následují Petnici, kteií nalezenou a filosoficky zpoFádanou hojnou zásobu mluvy kokresbm náboiného a
politického iivota vztahují, ai na konec dijopisci jazyk
j i i CO vycviEeh9 a cele vzdëlanf nástroj naleznou, by j.eho
pomocí viecky vztahy a úkazyvni'tfního i zevnitfního
národního aobecního iivota v 2ivém obrazu vystavili.
Z vyhaslychjazykbnám
toliko ti dbleiitijsou,
v kterlch pîsemné památky, a sice z vëkuduchovni
i politickédospëlosti
národuse zachovaly. Mezi t6mi
(an0 nejstarSí indické literatury známost ne veie posud
v Evrop6 rozSífena) vidyjeitë PeEtina a latinaprvní
místo mají. V spisavatelích Peckfch a Pírnsklch spatiujemepostupující
vzdëlání jazyka v rozliEnlch dobách, a veliké j i i ve staroiitnh svëtë blvalé
bohatství rozmanitfch forem básqickfch, prosaickych a feEnicklch, a spolu obraz vzdëláníjich a vfSepolitick&.
Zde jsou básníci, filosofi, feEníci a dëjopisci, ktefí vSem
vëkbm za klassiky platí, a kteFí svou ddstojnou prostotou a krasou, velikym, mnohoobsáhlfm smyslem a plastickou dokonalostí ke vzdëlání a dabytí podobnéklassicnosti napotomním národbmnesmírnë poslouiili. A viak
vzdëlání klassické novëjSích národb není bez obzvláStnosti, anif, pouhf oblesk starosvëtské klassitnosti. RGZdílnost zem6, náboiehství (kiesfanského) a zprávy obecn6 dala také obzvláStní ráz novEjSírnu vzdëlání, a utvrdilasamostatnost jeho navëky. ProEeiklassikovénovëjií vjazycíchk
zlatémuvëkudospgllchnestofíani
pod klassiky staroiitnlmi, ani nad nimi, ale vedlé nich
v rovnosti;jelikoi rcjzdíl vëkb a národb,kukterému2
tito vzorní spisovatelé náleZejí, Setfín byti musí.
ziuj jazykjmenujemeten,kterfmnárodvdbec
mluví a píie, a kterf nese osud národu toho vzhledem
na celé vzdëlání a zprávu. V iivém jazyku tedy vystupují klassikové, jak brzo jazyk ke vgem piedmijtdm doE
.
--
Josef Jungmann: Vybrand splsp.
G
JOSEF JUNUMANN:
VYBRANE SPISY.
mácího, spoleEného a obecného Zivota, a ke vSelikému
ouEelu v6dy a umy rovn6 zdokonalen, a ve vSelikych
formách
prostomluvy,
básnictví
i FeEnictví vzdëlán jest.
Zlatf v6k jazykupadá v tu dobu, kdyZ národvesvém
fysickbm,
rozumovém
(intellektualnim).
krasocïtném
a mravném vzdëlání nejvy5Sího stupnë dokroEi1, a vzd&
I n í toho obraz v dokonalfch (klassihfch) fcrmách vystavuje. Nebot jako2 ku prosp6chu jazyka potieben jest
prospëch národního vzdëlání: tak zaserychlypokrok
jazyka nápomocenk rychlejSímu pokroku ve vzdëlbi.
Na to vSak pamatovati sluií, Ze klassiEnost v iivém
jazyku z jiného ohledu povafována bfti musí, neZli ve
vyhaslém; Ze vdbec klassiEncst ona toliko v jisté míie
platí,potaiitá(relativní)
jest. Nebot v iivémjazyku
to mofno, i e nastoupl doba, ve kferé literatura vySSíhc,
vzdëlání a dosp6losti nabude,takaby
klassikové její
nad klassiky dïevních v6khdaleko pFedEili. A protoZ
O klassitnostiliteratury,
O rozdílnfch dobAch a zlatém
jejím v6ku toliko PO vyhasnutí národu koneEnf usudek
vynesen, bfti mdZe. Ve vJihaslém jazyku klassictví pokazujese jakoZto celek ukonEenf, ve Své stupn6 neboli
vbky oddëleng, stálf, pevnf, neprom5nitedlny: v iivém
jazykutosaméklassictvívyjevujesejakoito
celek
Zivou posavad pdsoblcí silou utvolenf, vZdy je3të k vët5í
dokoEalosti zrající a dospívající.
Ceskf jazyk tenzvláStní a neSfastnyosud mël, i e
PO ce19 svéhose rozvíjení Eas O samostatnost a jako
O Zivot zápasiti musil se dvëma jinyma, 1-atinskfm, svou
ukcnEenou vzdëlaností a piijatou od náboienstvadbstojností jemu v svëtle stojícím, a S nëmeckjm, pro politickoupïevahublízkfch,podnikavych
Germandjemu
nebezpeEnym. ProtoZjen na krátké doby, a to ne bez
nPsilí a necele v samovláds se udrfoval. Ouplná historie
literatury v cechich aavírii takC literaturu latinskou a
nëmeckou. ceská,vlastnë
jen Eást celku toho,sama
sebou rozpadává se na tfi epochy,
z nichi první vztahujese od poEátku literatury a i do 15. století;druhá
odtud a2 do li'ho, a poslední odtavad a2 PO naSeEasy.
Prvni epocha, obsahující nikdy dosti neocenëné zfistatky nejstarsího básnictví, v svém zptìsobu klassické,
ale na nëkoliko druhd zouiené, nemfiZe pro nedostatek
ostatních jak básnickfch tak
prosaickych a feEnickych
druhdvlastnë epochaklassická
slouti.Jazyksámté
epochy, aEkoli slovenStëj3 ne2 kdynapotom, jiZ nyní
zastaralq a od nové EeStiny znamenitë rozdílnf jest.
Jest topdníz z Eistého, drahého kovu, ale se starqm
rázem,
tohovëkunebernfm,
a v piíliS malém mnoiství, ne2
aby bëinou minci zastdti neb zapuditi mohl.
. Druhú epocha literatury ráz jazyka a i dosúd trvající
ustanovila, a zvlágtë poslední její polovice, obyEejnë
zlatymvëkemmaná,znamenitájest
plody rozliEnymi
v poli historïckém, lékaiském, právnickém a zvlá5të bohomluveckém; ale básnictví její, CO do krásy, za starSim
vëkem 'ztìstalo, a celá literatura té epochy pfi vsí ostatní
dokonalostijednotngchspisovatelii
má pFedni5 jednostrannf ráz a jako jeden obliEej - bohornluveckj. Bylt
to tehdái v celé Europë, a zvIáSt6 v cechách obyEej, Ze,
koli psáno, byt to O hvëzdách neb O hospodáfství bylo,
jake v meze písma svatého zavfeno, neb0 polemick$mi,
neb0 aspoii kfesfansky-mravnqmi vybëhy hojnë nadáno
byvalo. Coi tfebachvalitebnástrannostbyla,vidy
strannostíziistavá, a jednotu a dokonalost klassihou
vyluEuje. Mirno toduch povëreEnosti, hadactví,astrologie, alchymie, celou tehdáZ Europukryjící,na
plodech literatury naSi tehdejSí rovn6 leií. Drùhf k dokonalosti klassické nedostatekliteratura z té epochynese
ten, Ze pouze prostonárodni jest. Není jí to na sniiení;
nebottoho Casu témëinikde v Europë jinéliteratury
83
v
.
l
1
C
83
.
*
5
84
JUNGMANN: JOSEF
VYBRANE SPISY.
-
v národním
jazykunestávalo,
kromë prostonárodní,
protoie vSudy tehdAf vySS umëní v latin6 se pfednáSelo
a vzdëlávalo. Ani2v sobë vada jest, f e prostonárodní
byla, ano kaidá klassická líteratura take prostonárodní
stranumíti musí,má-li do Zivota národního vcházeti;
aletovada,
2e vëdnéstranyrovnëpotfebné
nemgla.
Odtud poilo, Ee jazyk Eeskf, aEkoli ostatnt! bohaty,
ohebnf, pfedce ani pro vySí básnictvi, ani pro filoscjfii
a soustavné vëdy uzpdsobiti a vzdëlati se nemohl, bez
Eehoi pravá klassiEná dobajazyka i literatury nikoli
povstatinemdfe.Tuvadu,
jakoE dotceno, vSecky literatury europejsk6 na onen Eas více ménë nesly. Teprvk
v 17. stoletínárodníjazykové
nad zletilymprávem
vzdëlané latinyvítëziti poEali, a zvlástëItalovézáhy,
pak i Francouzi, EngliEané a posléze Nëmci svdj domácí
jazykzahlavnívzdëlanostinástroj
s l u h ë vyzdvihli;
kteréhoi Ztëstí cechhm pro dosti znárné okolnostinedostalo se. MA-li tedy Eeská literatura S jinymi europejskyminaspravedlivouváhu
polofiena bfti, nejinak to
státi se mhie, nef do onëchdob, to jest do 17. století;
a tu smële fici m u e m e ,i e tehdejSí naselïteratura,
aEkoli v celku svém pravé klassiEnosti nedosáhla, pfedce
chvalitebn6 místo mezi sokyn6mi svymi zasluhovala, a CO
do Eistoty jazyka mnohéjiné pfesahovala.Jménotedy
zlatéhovëku,které
zvláSt6 literatureza Rudolfovych
Easd podnes se udgluje, neznamenánic jiného, ne2 i e
tenvëk mezi ostatnímivëky nejvíceploddvlastenské
literaturyvynesl, a CO do jazyka posudzákonem zfistává,jelikoinapotom
vzdëlání jazyka více nepostupovalo,ale ovzem klesalo. A potudmydobfesrovnáváme se S tëmi, ktefí na tom ustrnuli,abychom jinak nepsali, ne2 jak psali Veleslavínové, KomenStí, KocínovC
náSi, anojistëpii
vgem snafiení svém jich Eistotou a
vlastností jazyka pfevyziti, ba ani dostihnouti
v stavu
85
nejsme. V'Sak S tëmi, kteFí domnívají se, i e zlatp onen
vëk by1 takevëksvrchované
klassiEnosti veSker2 literatury, ktefí mnëjí, i e ani nesluií O vëcech Eesky psáti,
O kterfch se za krále Rudolfa .nepsalo, ktefí chyby
a
vadyonohovëku,
podobnë jako jeho ctnosti, sobë
v zákon vystavili; ktefí myslí, Ee niiádné jakkoli jmenovanéopravybudve
zpfisobu mluvení,budve
zpBsobu psaní nesluSí pFijmouti nadto, CO oni s t a r 3 zavedli a uiívali, ktefí v niEem ani O vlas odonëch starfch uchfliti se nechtí,
aEkoli nás dvë stë let
odnich
dosti uchjlily, - S tëmi srovnatise nemfiieme a tvrdíme,
Ze budjestnám
ousilnë zapiíklademjinfch
národfi
ku pfedu postupovati, bud v:eho tak nechati a jazykem
pfipojitise k nejbliiiímuna vSelikou literaturubohatémunárodu, knëmuf
bez tohovychováním a myilením hnedlevsickni piipojeni jsme. Nebòf neklamem-li
sebe sami, vidíme zajisté, v jakém stavu se feE a literatura Eeská tohotovëkunachází,
ai nikdy v horiím
se nenacházela. J i i jsme kevsemu, c02 vlastenského
jest, ochladlt a zelhostejnëli. MoZnëjSí odcizili senás,
a jsou cele Nëmci, anebopro obzvláStnost, Francouzi.
Chudina c02 mdie? a i ta dëti Své radëji k nëmeckému
neili k Eeskému syllabikáfi posílá. NëmEïna ve vSech stavích den CO den se plodí a SEí, a pfijde 'bmy na to, ie
jakZ tobfvalo v Pomofanech, bez nëmEiny nikdo ani
nejsprostëjSím Femeslníkem uEinën nebude.Onaa
uEïlistë j.ejí z bohatfch nadání se radují: Eeská pravidelní
Skola, j i Z od zemë pánapovolená, pro chudobuvzniknouti nemfiZe. Nám sedostalo (6 kéi se mplím!) byti
svëdky a pomocníky koneEného matefEtny zahynutí.
4
Námi,(ach v tom hoFi dejZ odtuchu,
jsi-li kde,aochrañ,
Eesky duchul)
odrodnfmiobstoupenásyny,
vlastsefití
v smutn6rozvaliny.
(vizPuchm. bas. IV. ptípis.)
.
a '
86
JOSEF JUNGMANN:
Nová literatura Eesleá jest plod n6kterych milovni,
kP1, kteFí, nepfátelfim na ouráfku, svojim nevdëk, sob6
na Skodu,' pyinágejíce drahé ob&i vlasti a pFirozenCmu
sv6mu jazyku, ji a2 posud zachovali mezi Zivotem a
smrti,jako
by1 onen básnëny moufenín neb UiimOsantaj veWìelandovë
zimníbáji
(Wintermärchen).
UEinili v pravds tito podnikatelh k dì'vu mnoho, a v,nejednom ohledu nad p?ede.Slé vëky vynikli; zásluhy jejich,
jimZto mnozí nevdëcnícitoho k s u rozumëtinechtëjí,
budoucí Easov6 zajisté uznaji: a vSak, rnP-Ii k vyi%!rnu
fivotu a znikuliterafura,pfijíti,
daleko Ivice zbpvá,
nef Einëno jest. Potfebí starati se O to, aby dobry, bohu
i vlád6 Iîbeinl duch a p r a v j národní smysl, ktery velice
utuchl, opt% se zkFísil a zmáhal; pot'rebí n e t i h é , bezzávistné ouEinnosti vice zkusenych rnoudrfch spisovatelb, a vabecmravného
vy3Sího vzdëlání, a dobytC
tudy dbvErnosti a podpory verejnb; potFebi snahy O pravou jak jednotnfch spiSi3 tak ce16 Iíteratury klassiEnost,
O dokonal6 vMikCvëdy
a umy vzd8lání, odkud2 by
napotom, jako krev ze srdce do ZiI tSlesnfch, tak vëdomost vSeliká a vzd6lanost do prostonárodníliteratury
vplfvala, a tak literatura nage, CO mofné,ze Zivota vycházela a do Zivota národniho vcházela; slovem potyebí
námve vsech formáchpoetickych,prosaickfch
i Feznickpch jak obsahem tak dohern dokonalfch pfiuod~lfch
spish bez nedostatku, khssikb klassikfim jinonProdnym
poddbnfch,které, pYiEinMi se O to národ,svoje doba
i U nás vynese.
Tento bud nasich pracf velikf ouzel; ouzel, ktery
vgecku práci,pilnost
a snafení zasluhuje. NeboP od
n6ho visí zachování toho, kterqm se zbveme, niirodu.
Nsrod, (di Pölitz), k t e r l vyvedlklassiky, mhTe pojíti,
ale FeE jeho zhstane; na proti tomu národ nemající klassikQv, neslavnP1 pochází, 9 rychIeji mizI v proude vbkQ,
O
VYBRANE SPIS'/.
87
ne2 národ, kterp ve vzd6lání a v M i SVC vice chová,
neili zemi, na které bydlí. Nechatzemë ta zmënou Casdv
jiriJirn obcem vlastní bude, klassikové, kteréf nesla, a f
do skonání svgta jmenováni budou PO tcm národu, ktery
je zplodil.
RozepPe mezi písmeny. l)
(€CM. 1842.)
CeSiina. Stydte se jednou takového Skorpení a hryzení se vespolek,jsduce ob6 písmkna jedné abecedy a
jako
oudové
jedrioho slavnCho zboru, sestry,
dvojEata, ba téF6'r vechouspbobáchjediná
osoba. 3 )
Pism. y. A proE vtfrá se v mé dobyté pr$vo ta
halclecká hlásk'a, a namlouvá si mé vëmé mantely?
Pism. i. Nikoli, ale ty niisilng uvázalase v mé
právo; nebo, ponëvadf mezi nPmi litera'mi cd pfírody
ustanoveno jest mnohmu%tvo, zvukové G, S, z, aby vsdgla, jsou moji jako tvoji manitelé.
Pism. y, To nepravda, Ze jest neobmezené mnohomuZstvo mezi námi. Hledte,naposledy by rnnë ì mé
nejvërnëjiíchotb r, h, ch, k ochluviti chtëla! A c02
m m á pani dcsti na svjch zfenilgch X á c i c h i", P, S, i,
které sob6 koneEnë na m n ë vypravotila?
Pism. i. J á vypravotila? 6 té kl-ivdy! Te já z prvopoEátkv gtastná bez tebe a jediná byla v Eeskim pisnë
1) Rozmluva t a t o , vroce
1820 povstalá, pod iertem
pPedstavuje spor onoho Casu dosti dileiitp, nyní
ledva
k vifepodobny. MBie ona slouiiti památkou a doloiením
toho, jakou zbroií proti pravdE a pro pravdu vá1Eeno. dfíve
ne2 sobë obecngjgí prOchod vymohla. Príklad Luciana podobnou rozepFi mezi Q a z v>7pisujícího nechaf
povodci
rozmluvy pfítomnd záStitou bude.
a) Dle Adelunga forma litery y z dvojnCho i (ij) povstalq.
88
JUNGMANN: JOSEF
-
vlá'dkyn8, tohoddvodnëpohnutgstojívnejstarSí
památce, LibuSinych Snëmích, ano ty, nevím odkud z 8eckapiibravsise a na mémístovedrav%,pomalumne
z písma jako jeiek liiku z doup6te vytiskla, a2 pak rozumnëjii cechové Jan a PO n8m Benes a Petr mnë úpëjící k starêmu právu aspoii ponëkud dopomohli. Ale nemëla jse'm pokoje, jsouci obvinëna z jakéhosi kacíistvi,
tak Ze semnepravovzrci,tebcuoslepení,nehcudfe
Stítili.KdybynebyloSteyerova
ZáEka, snadbysmne
ji2byla z ÚFadu a slavnéhozboru,myslím z abecedy
Eeské, docelavypíchla.TendobrfJesuita
ujaI semne
potlac'né, a jakkoliHus'dv
nepFíteI, vZdy O uznané
od nëho právo mé statnë se zasadil. Tys dlouho nestydgl'a
se i samému Veleslavíno,vi jakymis kouzly
cEi z a s l k ~ o Vati, aby v tob8 nevfm jaké znamení pravcvërné církve
lpëti dom'níval se, a neznamenal cizclcisfva tvkhoS terni,
kteréi nyní na pimstu W á k y názyvás, kteií ale druhdy
tobë pëkní byvali, a t Ze ty, tvrdá a hrubá jsouci, k nim
se nikoli nehodíS, jakoZ i nehodis se ke zvukfim c, 5, z,
potud mlm, pokud mou mëkkou,tenkoupovahuchovají, budouce jen tenkráte hrubgích, nejetnnych mravfi,
kdyZ jim podlé tebe stiti se nahcdí. A tak ty szma hrubá
i jiné h r u b M i EjníS. Ne2 proE ty, jestlife k Eeské abecedë
nálefíS, sama jediná cizím jmenem se pyhí5, slcvcuc p 0
Fecku wt,!Jdov,jakoby se Eeská písmena stydëla, anGby
spiSe za to oZahavé jméno
t,!Jdovstydëti se mëla, c02
U násznamenátolik
CO nahé,plechaté,
holé?
Písm. y. 6 ty sucholupé, Spatné písmeno Pkutovc!
Neb tys to zajisté a ne ten poctlvg zvuk c, CCZ cn dlcuh f m písmenem, aneb zprcsta viselcem nazfvá. Ty
cEztrná hlásko, sotva za deset jednikk stcjící,
viz-li FFk,
Ze ja U Reke platlm Etyry sta, jscuc tebe na ten s ~ b sob Etyiidcetkrát uSlechtilej3 2 yl;trPjSí! TF r r E e p m matikové nazvali ~,!IL~ov,
l o mnë necí né! ~ c t u ~ u , ' s ke
le
-
VY BRAN€ SPISY.
89
-
chvále tehdá.2,kdyZ jqkosamoZenka, c'hci Ffci samohláska svobodná a sobëvolná stojím bez pFídechu, S kter j m jinak b'ych 'byla latinské Vau; a tak
vidíS ve rnng
muEatkubojavnou,anoRekövé
i vojákylehkozbrojné
g d o v nazfvají. Mne, i e duZná jsema p 3 tële, Elovgk
ovSem plnym hrdlem, jakoby Sirokou branou pronázeti
musí; tebenaprotitomu,
i e tenká,vyzáblá,vychrtlá
jsi, súfenjmhrdlem,jakokozímivrátci
propouStí. To
jesttahrubbst,kteroutymihrubë
spíláS, následujíc
v tom grammatikii, kteZ nevëdcuce pfíhodnëjSího jména,
tak mne na zdaP bah naivali, neb radëji Peckého jména,
aEkoli U a e k d mámjinouzpdsobu,mnëponechali,
m d i eb j t i znedoutenosti,mdieb$ti
z dobromyslné
k uCiteldm svgmSetrnosti. Ale tyrfpavá,nepokojná
sestro, sly: koneEnë, CO tobëpravím.
Vim já dobfe,
f e ty ke zvukfim c, 5, z právo má2 jako já, ale abysvëdëla,
já t i jich nepostoupím, a to proto, ie nechci. Mne ujímají
s e blahorodní, velectihodní, ddstojní Fáni; já
i v kalendáfích Své zástupníky nacházím, Pro mne bojuje star9
zvyk silnjm ramenem, ktery platí za druhcu pyírodu a
táhne za Sester0 spieií; pro mne opírá se pohodlnost neústupnë zastáv2.jící svého mkta; mne zastává vzbuzená
proti nehcdné sokyni váseií a Slechetná hrdost, neznající
smíiení. Ty, bláznice, majíc pod praporcem nenávidEné
novotáyství,obtíinostnového uEeni,mozolné grammatikáFství a podobnourotu,nadëjiskládái
do lidského
rozumu, té malichernosti, kterou2
nejmenSí váSeñ v tu
chvíli pobojuje a piekoná. Pomni mnedle, komu
z nás
padnouti, naE tobë pyijíti musí, ustup dobrovoln6, a Fak
nadëj se mého pfátelství.
Písm. i (pro sebe). Nastojte, Eeho jsem se bála,
neubála se. Ach, toho pokolení lidskehc! Cblubí se rczumem; ano zatím zvykem, pohodlím. hluFstvim. ziskem,
vásnëmi. nesEíslnfmi se spravuje,
.
jakcby
.
menë rczumu
90
.
JOSEF JUNGMANN:
--
mëlo,nef leckteré mezi nämi písmeno. Taktuto zpEEují se Einiti mi spravedlnost dílem z'marnosti, aby sami
toliko moudrfmi zdáli se bfti,dílem ze závisti, aby mou,drfm bfti nezdál se kdo jing, dílem z hrd'cjsti, tim, cot
jiní nalezli, zprosta opovrhujíce, dílem ze zäití k osobám
opravutunepatrnoupfedkládajicím.Jestimnohp
ne
svém prodejnim literním zbofí u jmu
malé zmëny
té
sebojí.
tak pravdy, jako získu milbvník,
k t e r j i pro domnënou na
Ostatní a s t k a bud hloupjch, Ze lepiího pochcpiti, nemohou, budlhostejnfch a leniv'gch, f e jí chápati nechtëjí, drZí se radëji zvyku, toho tyrana, ach! piíliS mohutného, u nëhoZ, jak praví básník, rozsud jest mluvení
i pravidlo i zákon!
(Nahlas.) To tedy jsou ti tvoji bojovníci, hrdá sestro! Tëmi mne od mého, tebou samo'u uznzlného práva
odraziti hodlá5, slîbujíc mi drazekoupenépfátelství!
J á vSak jeStë nadëji mám, Ze rozum lidskf nad podlymi
vágngmi, nad hlupstvímaleností zvítgzí, amnë mEho
pfirozenéhopr5va
a spravedlnostidcpombfe.
Nebot
mfife-li Elovëk rozumny opravdu bjti nepfítelem nevinnéhopísmena?
Pism. y. Vëru to ke. smíchu, Ze ty, mizerné písmeno,
hdskému rozumu meze a pravidlastanovitiseopovaZujeS. Av5ak .nejsitaknevinna,jakse
dëlá5. AEkcli
nejnepatrnëjsí jsi mezi vSemi literami pravoslavné nazi
abecedy, nicménë velikou matenici a nelíbcst v 1iteratuYe
pfisobí5, jeitotam,kdeoko
EtenáFovo mne, pyíjemné
okrouhlcsti
a
oblíbené spasobyliteru
cEekávalo, ty
znedojípky
SVGU sucholupcu, vytenEenou,
pichlavou
p s t a v c u je uráH5. a jako c.stxym hrc tern raní5 a bcde5,
tak Ze nejeden I ; l s ~ ~ - aEtenái
v~
r - l e h a zhrc ziv se tebe.
ce1c.u knihc U, jako ieravfm vhlem pc d Stil anebo p(.d
lavici hc dl, piisahaje, nevzíti napc tcm nikdy vice Eeské
knihy do rukou, a stgiuje sobë, Ze pro tv velikd novoty
VYBRANE SPISY.
91
*
tézpotvoiené EeStinë nerozumí. A takty, ne5tastnice,
dëjeS se,chtícnechtíc,literatury
vlastenské piekazou
i záhubou. Neiku niEeho O tom, Ze spisovateldm, zvláStë
básníkfim, v letu zdaiilé mySlenky stavujeS a je, chtí-li
natebezietelsvdjobrátiti,jako
z brkuvyráiíS;ale
toho mlEením pominouti nemohu, CO jsi pyed nedávnym
Easem ve Skolách triviálníchstropila.Tvdjtehdá2náEelní zástupce T**,mnesobë zlehEiv, tebese zvukem
G skládati poEal, a mim0 to starému g právc mëStanské
vzíti osmëliv se, nastrkoval tebe dolem prodlouienou a
jotem PO cizozemsku nazvanou, a kdetebe dlouhé potieba bylo, jakfs chochol Eili bláznovl Eubek tobë nad
hlavu stavël, a tak, mne ze dvéií vypuzuje, jen tebe a
opët tebe uvádël. A mnedle, CO tim získal? Nesvornost
uvedl mezi staré i nové slabikáye, tak Ze mezi nimi povstalavojna nemensí oné,kterouiuSviftastaroa
novovëkéknihyku
pohor5ení vgemuuEenému
svëtu
svedly.Takovéstystropila
rdznice.Skolybyly
plny
hluku, Záci boufili se, uEitelé, nev5douce sobë rady,
nëkteií ty nesvorné a bouylivé slabikáFe Eeské hned na
prostoz uCiliJt vinné nevinné vyhazovali, nëmeckych
svornëjSích povolávajíce, jiríhlasitë a úpënlivë, jako
v bájce i i b y , O vySSí pomcc volali, ai poslán jest k zastavení zmáhajícíhose neFádu pevny payez, rozsudce,
pravím,statny
a moudry,kterj2 vSecky hned nové
slabikáie do klatbydal,
a starlmvítëzstvízjednal
i místonavrátil. To v5ecko dálo se, bídnice,tebou a
pro tebe, a tak ty tolika zlého bylas piíEina i pfivodkynë.
Plsrn. i. Kclik t u slov, tclik uráiek, nepravdy a nespravedlnosti. Mám-li já pcdGbnGu zbrc jí válEiti, sestro,
ai5 práva jsouc. ne- stc jím; radëji chci z pc le ustoupiti a
déle kiivdu snágeti, ne2 takto bojovati. Ale jestli v tob5
jiskrasesterské l&ky a nëjaká Setrnost pravdy. odlo2
.--
92
.
.
v6ecku kyselost a hn&, a pokojn6 se mnou O te v6ci parozmluv. Pfehledngme spoleEnCnaSe práva i majetky,
a piátelsky se porovFav5eji2napotom k d d á na svCm
pFestávejme a sestersky spolu 2ivy budme.
Písm. y. Odstupodsvého
novotCní, nepFekAZej
Iiteratufe, n e s t ë h j písma i grammatiky mim0 t o t e chiim nevelmi libé, potom mluv.
Pism. i. Jsem já pPíli5 slabá, abych m61a stëfovati
písmo, ve kterém mim0 to jako ty dgchárn a Zivotu se
raduji. Ale grammatiku já ovSem usnadfiuji, jakoZ tob6
nestranná nage sv8dkynC Analogie pFisvëdEí. Snázet
zajistC pravidlo bez vymínky nefli S vymínkou v mysli
chovati. Ty má6 svC zvuky r, h, ch, k, já Své j , ?, E ,
3, c, t,,ostatní n&m ob6ma spoIeEné.
Pism. y. Vybornti, pbknti! Nedávnojsizvuk
c za
spoIeEn9 nám,obëma vyznala, ted, rakem zpátky jdouc,
ce19 sob6 osob’uje3. Sama nevi:, jaké právo k nëmu mAS!
Pism. i. Jestlityzvuk
c v cizích kde slovích zastihneg,mëj si jej vSecek, já neZehrám; ale vEesklch
slavech nenajde5, abyod Své pfirozené mëkkostiodstoupilo, a tu Ze mnë docela nále?í, j i i Pelcl uznával. *)
Phm. y Ale neuznávátoho rnPlj vzrnyzastupitel
**sky, kterjZ, pro mnepotlkajese
stateEn6, vzecky
mé odporníky z pole vybil a na hanebny outëk obrátil.
Pism. i. Ten dobry tvaj ochránce iálil se pFeIudem
zrakovym, pozoruje spbsoby-liter psanfch a ne zvukfi
slygenfch. Bylo mu nad to hled6tinetoliko nahoru, ale
take dole, nejen k vyigímu zvuku E, ale i k nifzím zvukdm k a f, odkudZ zvuk c pochází; bylo mu pováiiti
obdobu koncovek tvrdfch a mëkkjkh U jmen i sloves;
bylo - a vSaknesluYí nám písmendm mluvníky spisoVati, nCbr2 radëji PO vBli byti grarnmatikfirn, a zvl5Stë
3)
VYBRANE S P I S ~ .
JOsEF JUNGMANN:
V piedmluvs ke grammatice Ceske,
--
93
onomu, jejii tvtij ten zastávatel za nátelníka
vgech grammatikd vystavovati se neváhá.
Pism. y. Mohl i onen slavnq grammatik poblouditi.
A coi od poEátku národu a2 do té doby nikdo-li nemël
sluchu,aby rozdIl mezi t5mi zvuky a m6kkost tvého
c znamenal?
Pism. i. Ou, ba, zn’amenali mnozí, ano i vnevelikém zbytku doslych nás ze starého vzku památek nalezajíserukopisy
CO nejsprávnëjipsané,nejinak
ne2
jakoby je kdo podlé analogicE6ho pravopisu. nyní zhotovil. Pravda mPlie byti dlouho tajena, ale vidy jednou na
jevovyjde.
Pism. y. Budiitak,jak pravíS; já vSak na svCm
zìístanu a rnajetkusvého, v jeho2 driení jsem, nikdy
neustoupím; -vSemi zajistézbrojiseopfrati,natebe
stfelami jízlivymi lutiti, a Své vëm6 ochráncek zahubení tebe vgemoinë - pobádati budu, Acheronta movebo.
Ne2 bych tobë povolila, radgji, CO nejhorgho jest, ponesu
a same literatury zkázou okryji se
a pohTbím.
sti in^. Ne tak, milé Ypsilon, ale jsouce ob8dv6
abecední Eástice a pod mou správou sluiebnice Elovëka,
nemudrujte vfse, ne2 vám p?íslu5í, a s t ~ j t etam, kde vás
postaviti on za dobré umá. Sám ElovGk poddánjest
z Eástky zvyku, z Eástky rozumu. Jemu zfistaveno budif,
zvykem-li Ei rozumem spfavovatiserátí;
aEkoli i e
i zvykunëkdy Setliiti rozurnno jest.
Slézská p o v o d e ñ .
(Hlasatel Eeskp 1808.)
t
est tomup’ies sto let,CO Slézská kníZetstv’lSvídnice,
Javory a LehnicestraSlivoupovodní
navgtívena b y l a
Dne 14. Eervence léta 1704 ráno leilela hustámlhana
vrSch, a plavila se do udolí. O poledni stálo slunce za-
94
JOSEF JUNGMANN:
--
vëSené na nebi nazpbsobkoule bez paprslkb, a mlha
srafená, U velikéspousty,válelase
PO horách,majíc
brzy obrbv, brzy potvorbájeEnych podoby. Nëmá mraEna
S nebe vbkol nad
zemí visela, nepohnutë a Cernë, jako
pohfební pPíkrov.
Brzy ale strhl se ohromny hluk v povëtfí,
mraEna
zahuEela,blesk sehmital PO sfraSlivé mrákotë, a odev6ad vystupovaly bouye vá2:në proti sobë, jako Sikující
se do boje zakuklené rytíistvo, a na potkání jich
syEeli
bleskovéjako
meCe, vzhfiruv
Sedivé nebe, dold na
plavouzemi, kdeZto vhromadusethna1brav,
a lidé
kvapnouuzkostíhrnuli
se S pole k domövu.
Nyní vydala tëiká mraEna zsebelijavce,
a bledí
na obloze prouhové dStili krupobitím; ledovec vráiel do
oken,chfestilnastfechách;
Cerná tmazastfelahory
a
doly; .jeriom blesk otvíralsob5 prfichody, kterétudíi
uzamykalhrom.Zvonytesklivë
huEely mezitim,
a
tyesoucí selidédomnívalise,
Ze nastaldenposlední,
nebot oheH, vítr,voda i zem6 vesmëspomateni byli.
Zd5lo se,jakoby
moFe viselo nanebi.
U H%perkuKrkonoskéhostalo
se první prolomení, a tudíi
spád oblakii valil Své ukrutné vflevy pies pole a vesnice,
protrhoval hráze, vyvracel stromy z koferl, boFil stavení,
pohlcoval urody zemské, potápël stáda, uchvacoval chalupyjako
kameníEko, a zatáEeje sevírem,odnáiel,
stíhalutíkajlcíobyvatele, poZíral jehrdlembczednfm,
a vyvracovalmrtvéna bFehy cizokrajnk.
VëtSíholi kdedivadla,.nadpotykání
se Elovëka
S Zivly, jeho daremné' pomáhání svb nejkrajnëjgí moci,
jehopadanívrozbrojné
pFirozenosti, neb0vychvácení
zázraEné. T u vznikají mySlCnky, citové, jednání za okam2itounouzí,jsouceproto
Samé Eistfm obrazem srdce
'a smyslu lidsk6ho. Ngkterk podivnk pfíb6hy onoho stragM h o dnezachovala nárn pravdivákronika.
VYBRANE SPISY.
--
95
-
Sofnera, Javorského purgmistra, manielka
S outëfkern paní chvátala, v blíiícím se nebezpeCenství, z mësta,
chtëjíc jako dobrá hcspodynë opatiiti dobytek,
pasoucí
se na blízkém oupofe. Ale s o t v a i enëkolik set krokB byla
od brány, valily se protini straSné vylevy, a toliko kvapnfm outëkern dostíhla zahrady apotekáiovy. Za ni v patách hrnul se proud násilné vody skrze oteviená dvéika.
I vybëhlanaloubzahradníhodomku,
a pohledíc dold
vidëlasebytinavysokémmoii,vidëla,kterakvlny,
zbofivSe zdënouhradbu,stromy
viikol z k d e n páEily,
domek ten O sarnotë stojící litë ubíjely, a kaidou chvíli
roztiískati hrozily. Darmo do Eípoty navolala se U prostfed bouFe, iádnf jí na pomoc piijíti nemohl. Manie1 a
dítky j i i CO mrtvé plakali jí. K Stëstí beseda, podezdgná
kamenem,odolalalítfmvlnám;alecsamëlá,
zdëSená
obyvatelkyns její pie2ila nGc, v které vytrpëla tisícerou
smrt. Nazejtií nëkteií mëitané, odváiíc se sami iivota,
brali se k ni, a vytáhSe, odpoly zahynutou, vikyiern na
neckyStastnë,skrzedvdr
a zahradusousedaKrebsa,
do náruEí její milé rodiny piivedli. Nicménë PO vsí piestáléouzkostizdstalazdráva,jsouc
brzo
potëSenou
matkou.Jen O hodinu pGzdEji, avetaby bylo PO ni,
neb0 j i i voda spodek stavení podemlela, stëny dievëné
rozstoupilyse,
a pied oEima ledvacsvobczené'ieny
beseda se zb&ila. -- Pamatuj ale dobie, laskavy Etenáii,
i e jediná láska osvobodila j i , i nezrmence jejího od tak
hoikésmrti,
a darovala zase utGenémudomácnému
iivotu. Kdyby by1 manie1 její, purgmistr, vidycky spravedliv a milostiv, kdyby cna vidycky laskava
a milosrdnanebyla,kterfmSfanbylbypronicdváiilse
svéhoiivota?Protoi,kdovuiadu
a hodnosti nëjaképostaven.jsi,nemëjdostinamarnébáznipoddanychsvych.Jakbrzo.mbiezasvitatiden,kterynejmenSího zlidutobëvyrovná.Kdotëpotomzastane,
96
JOSEF JUNGMANN:
nevoláli hlasitëji láska neili bufici zvon mèStanb k pomoci? Chudy Elov6k v MerEicích, jménem
Goldmann,
pojavdvë Své d6ti n a jednu ruku: druhou Veda svou
Zenu tëhotnou, biedl skrze vodu k jedné
tieSni, vysadil
d6tinahoru,alemusilje
drZeti. Zenanásledujeruky
jeho jak a dokud mBZe, a2 k samému stromu; ale tu pozbude síly, a omdlévá, an j i Z jí nabíhala voda do USí. Pomyslmesobësmrtedlnououzkosttohomuie,nevëdouciho,máliochrañovatidítek,
Eili poloumrtvématky.
VtomstraSlivémuvaZovánípiiplavedfevo,vyrazí
mu
z ruky Zenu, a Zalostn6 rozlouEí ty dva chudé, ale v6rné
manZely. On upëje hlasem vola1 zani: BoZe! tobë porouEím ducha mého! a jeSt6 PO mnohaletech,povídaje
Své neSt6stí, plakávalhoice,zvláStëkdyimunapadlo,
kterakfena
ho napomínala,abyjendëtiopatroval,
ona i e ráda umFe, a kteraknaposledy jeStë okem PO
dëtech toEila, a kterak dëti PO ní volaly, a k ni dolB chtëly, a on;vsvémnejvëtsímhoii,jevlídnënepravdou
chlácholiti musil, Ze matka zase pFijde.
V Vederav6, míli odJavoru,kdyf
i tampovodeñ
náhlepiipadla,vylezlajednasedlka
S svymidëtmia
S nëkterfmi sousedy, vSech dohromady 12 osob, na hruSku,nakteréf
celou nocv déSti, hromobití a blesku
jako ptáEata pnëli, U velikém strachu a zdëiení, kdykol.
se budv6tevzlámati,
neb0 stromviklajícíse,
docela
padnouti vyhroZoval. Jednák andë1 Boií opevnil v zemi
jehokoieny. VSickni zachovánibyli, a iádny z nich
potom neSe1 okolotohomiléhostromu,aby
naì5by1
S slzavfma oEima vdëEnë nepohledël.
Kovái Javorsky, h f e l d e r , bëfel z sousedského piátelstva krEmáiovi na pomoc. Sotva vSel, j i Z ho voda obklIEila, tak Ze zt6Zka otevievjizbu, okolo otevieného
sklepu probfedl na schody od loubi. Vyb6hna a pohledë
97
VYBRANE SPISY.
vikyiemspatiímlynsieJiiíkapaní,která,stojíc
PO
paZdí ve vodë., a dr2íc z h i r u v obou rukou Své nejmenSí
dítë,náramnfmkiikemprosmilování
BoZí prosí, aby
aspcñ dîtëti na pomoc piiSli. -- I spustí Senfelder provaz, na nëjf .ana ditë, jak mdZe v tom strachu, uváie,
a ditë Stiastnë vytáhli na horu. Hodiv tohoEervíEka kvapnë n a seno, prostrEí S velikfm usilím iebPík vikyiem do
vody, a vysvobodíradostnoumatku,
jeSto zatímjeho
vlastní Zena a dëti patiíce na to podál, na
kolenou za
srdnatéhootcese
modlily. HájnémuvdolnímReversdorfuvrazilavodanáhledo svëtnïce. Uteci nemoha, vstoupil na stolici, voda
rostla; vylezl na kamna, i tam ho dosáhla, probil se stropem naloub, i tamsevodazanímvpatáchiinula.
Naposled vylezl nastiechu, a okroEil vrchjejíjako
kon6. I hybá a viklásestaveníodspodu,aaj,
poEne
plavati U vlnách, a lidé S okolníchhorvidëii,kterak
vodatohoneStastníkabrala,zmítalaapotápëla,tak
Ze soudili, Ze dávno jest PO nëm. Ale andë1 jeho by1 S ním
a uvedlplovajícíchalupumezistromoví
a chrastí.
UZiv hájny toho prospëchu, skoEil a zavësil se na chrastí,
kdeZto pracnë hájil iivota, ai mu druhy den odtud pomohli.
V Jonsdorfu vzav Bohumír RaSke svou Etrnáctiletou
nemocnou dceru pod pravé paidí, a Své nejmenSí dítë pod
levé, bFedl S nimi z domu pFes louku, v jezero hned obrácenou,-kpiívrSí. Ale brzoumdlelasílajeho;vodanásiln6 O nëho perouc, vytrhla mu z ruky nemocnou dívku,
kterouZ i hned zmizeti vidël. MenSí dceru nuznë k jedné
vrbëpiipravil,nakterouvodaEtyiistromybylanavalila, tak Ze dítë na vrch dáti, a sám také vylézti mohl;
kdeZto sedë aZ PO prsy U vodë poiád dítë zhBrumezi
vgtvemi drZel, af voda, probravSi sobë j i n j vfmol, pFívrSI dobFesti jemu dopustila.
J o d Jungmann: Vybrané spisy.
7
98
'
JOSEF JUNOMANN:
-___-
Vederavskásládková sedëla S dvëmadëtmi v komofe, jen?! vZdy vice a vicevodou se naplñovala. Mu2
z práce domti chvátaje, vidël z dalekanebezpetenství,
a vraziv do vln,plovaje a bfeda dostal se k stavení;
ale - kterak do nbho, kterak na horu pTijíti? - SlySe
Zalostnl k'iik svjch, a pojat jsa svírající ouzkostí, pTedsevzal si vysvoboditi je, neb0 S nimi umyíti. I chytá se
niroZnlkfi stëny,soukáse podivnou mocí do hory, ji2
dosIci máokénka U komfiaty --- sklouznemu
noha,
proud ho uchvátí - paní vidí, an vërny manie1 se topí,
-smyslové j i pominou - a hned na toi ona S dëtmi loupeZí. té2 smrti uEin5na byla.
Ve vsi Oderwiese, blíie Greifenberka stáli Etyfí muZovC ve vodb a?! PO paZdí majíce s Sebou dvanáctileté
pachole, které, ovSem malé,jakoonina
nohou státi
nemohlo. I drieljezvfSínad
vodoujeden PO druhCm
tak dlouho, a2 ustana jinCmu podati musil; to pak Einili
a i do druhého dne, kdei jim k pomoci pYijíti.moino bylo.
VMajssdorfu
vzalavodachalupuchudému
CIOvgku. Otec a matka nebyli doma, a srdce jimusedalo,
vidoucím, an obydlí, v kterémZ dvë jich dëti byly, proudem 510. M d utekl se na tFeSni, a kdyZ t a vyvrácena
byla, Stastnë na topol pFe5ed zachoval iivot. Zena S nemluviiátkemvylezla.navl'bu;jednou
rukouse
drfíc
vëtví, druhou chovala dítë. Piiplyne
dyevo, a vyrazí jí
dit6 z ruky. Pustíc ona vëtví Zene PO nëm, ale spadne
do hlubíny manZelu a otcikuhroznémupodívání.
HrnEíf v MerCicich, jehoi manZelka v hoYej5í svëtnici byla,vzal, kdyZ se náhlevodynahrnulo,
kolíbku
S dítëtem, a vystaviv j i na st81, sedl k ni. Kdyi ale stid
po&l plovati,ustlavdëtátkuna
kachle,vylezl
opët
vj%e, a sedl k nëmu. Ale voda i kachle porazila; i vysápá.
se je35 vfSe na polici, maje dít6 na loktech, a drZe je
pod stropemnohama U vodë, sedë1 naprknë skrEen9
VVBRANE SPISY. '
I
i
-
99
v bolestné postavë.Matka
n a hofetrnulastrachem
smrtedhym. Mu2 klepal na Zenu, iena na mufe, chtëjícesobë pomoci, ale nelzelo. l) Usilovala vytrhnouti
prkno z podlahy, ale nemajeci sekery, darmo sobë vsecky
nehty U prstfiudrápala.Tak sedëliv nevjklovnk ouzkosti aZ do druhéhorána; kvílicí dítë témëF zahynulo
hladem, a otceposlední opouStëla síla, kdyZ najednou
opadlavoda, a andë1 s t r á k e zachoval je.
Kdyi koneEnë zfifivé vylevy ubëhly, a kaZdy k domovu svému s nad6jí neb0 strachem, s hofekováním neb
díkfiEinëním se vracel, ach! nenalézal snad ani znaménka
PO Své chaloupce! a stálali jestë, aspofi ubylo jí milych
obyvatelfi! - Maniel osiFelf - otec bezdëtnl - stá1
S zalofenyma rukama, na rozpacích,budeli také hodno
práce stavëti opët z Fícenh nové obydlí. Nikdo hofekoVati nesmël nadzahynulfmdobytkem,zkdenjmi
roIlmi, dokud slygel naFíkati nad utonulymi lidrni! - Puka10 srdce nad tim divadlem, kterak ubozí lidé, chodíce
PO mokrlch polích a lukách sbírali mrtvá t61a svych nejmilejSích.'Po stech nasili je k hrobu v pTíStí nedëli, a PO
tisícíchscházel selid, míseje vzdychání Své S temnym
zvukem vSudy zvonënlch hran. Ale S díkou a dobroieEením hrne se k oltáii Pánë kaZdl, O komse S silerem
zvolati mohlo:
Moc odiiala mu voda zlá:
vsakutgchy mu piá10 nebe:
Své milé seitá vBkol sebe,
a hlel SVC mil6 vSecky má1
To dobrC slovo Eeské nal6zá se v starfch spisech,
v kronice O Bruncvíkovi.
l)
U p.
*
100.
JOSEF JUNOMANN:
VYBRAN€ SPISY.
-
Plivník. l)
"l
I'
(€CM 1832, str. 403.)
U Myslibora jeplivník,milá
kmotiiEko, sv6Yila
polohlasn6 Sob6na Své sousedë Nedëlce, kdyZ z kostela
jdoucenovy
p6knf dtim Myslibortiv míjely. Onehdy
teta Zorka na SvéoEi vidgla, kterak ohnivy drak let6v
povEtiím,rychle jako blesk na jehodvtir se. snesl.
Tojeplivník,pravila
Nedëlka,poznamenajíc
se
kiíZem na Eele. Snad'no stavëti domy a zakládati zahrady;.
ale,odpustpánbtih,nechtëla
bych spáti pod toustiechou, neb0 jístijablek z tohosadu.
Jde tu O duSi a spasení, iekla opët kmotra Sob6na.
VSecko U nëho jako z vody, a jako PO líhách. Jen se
podívejtena jeho dobytek, kon6, krávy, ovce, vSe to
bujnC, tuEné; a S obilím letos nevi kam; stodola pl'niEka
i piístodolek a jest6 vysokp stoh! Povídají, Ze lezí poFád
v knihách a ví napied, CO se státi má. Milá kmoti'iEko,
on v h Fehe: bude deSf, a deSt jisty jako hodina; bude
jasno, a jasno CO rybE oko.
To nejde dobrou cestou, doloZila NedElka, on má
jist5 plivníka.
Myslibor mA plivníka! 910 jako PO trubách v celém
sousedstvu.Tamje.pokladu,propána
krále! - piidávali mnozí ne bez tajnézávisti.Jiní
hrozili setak
blízkého S duchemzlymsousedství,
a kteií pov6sti
O plivníkú prvé nevHili, nyníS podivením v pochybnosti
se viklali. Kdo prvnich osm dní okolodomu Mysliborova Sel, do pbl kola na deset krokB obchAze1, dívaje se
l ) Plivnîk aneb Plevnik sloveohnivf
drak v pov€tií
letíci, O nbmf povgra bAjí, f e ku komu v stavenívpadne,
bohatství pfinese. Pochodi t o slovce od jm6na plivnq, jinPE
plínyneb0plennf,slovenskypl€nnf,t.
j. hojnf,bohaty.
Pravíme plivn6 Zito, t. hojn6 na semeno.
1
I
i!
\
'
i
101
plachym okem na zelenë barvená vratg, na Eistá, veliká
okna, a na krytou taikami stfechu; mráz ale
pocházel
toho, kdo S samym Mysliborem se potkával; toliko tomb
divilise, Ze setváf
jeho nezmëniIa, a svou obyEejnou bodrost a pFívi5tivou veselost na jevo dávala.
Zdalo sejim, Ze byten, kdo sezlymi'duchyobcuje,
nëco. straslivého, peklempáchnoucího ji2 v samém obIíkji míti mi51. - Eil2 dobry to duch, ten plivník?
tuSi1 první soused Nad$j, i e 'negkodë nikomu vyvolence
svC poklady obsejpá. I osmëlil se k samiEkému domu,
a PO krátkém rozmj%lení i v dam kroEiti. Líbilt se sob5
sám v Své srdnatosti, a pudila ho vgeteEnost, jestli'f ne
saméhoducha, aspofi poklady, O kterych slygel, oEima
svlmaspatiiti;anojakásinádëje
CO blesk mysl jeho
projela, kdybysnad i ontake -. Ale nicnikdef; CO
vídal jindy, vid61 dnes; prostranny dvBr, do Etyr uhlb,
vfikol hospodárskk stavení, chlévy, stodola, kdlna S senníkem, a obydlí dtikladnë stavené, pohodlné a pro sedláka i pëkné; vzecko v poiádku. A domácí? Tit, myslil
on,dalivyhost.
vgem pracem, a sedí S zaloienyma
rukama U pokladb, majíce jen jednu péEi, - jich hlídati.
Ano Pak vgickni, jakojindy, hospoaynë, EelAdka, dëti
v Své obyEejn6 práci a Einnosti. Nad EímZ, kdy2 kyváním
hlavy podihní Svén6mé vyjevoval, niihle ujat jsa za
ruku, a jako ze spání probuzen, vidí pfed sebou státi Myslibora. VítAm vás sousede NadGji! Co tak ostfchav6,
jaké cizí? Mezi sousedy dtivërnë! Musímet spolu dobré
i 216 nésti.Soused S sousedem, Yíkávají, planéhrugky
jísti povinen.Soused
zapiítelestojí,ba
lepgí blízky
soused, ne2 daleky piítel. Co bysterádi? J á - koktal pomateny Nadgj, já jsem - já bych
nehnëvej te se - j á slySel Nëco O plivníku a pokladech,nepí-li pravda? navr41 Myslibor,
-
102
JOSEF JUNGMANN:
~
-.
VYBRANE SPISY.
103
94
Pravda, ,odpovëdël Nadlij. .
Pozornyna vSecko Myslibor jiZ by1 zvëdël, CO se
mluvilo ve vsí, a vzav O to radu S vfbornym duchovním
zprávcem té osady, ku kterémuf, jakoito moudry k moudrému, neobmezenou më1 dfivbrnost, radoval se, Ze mu
naskytla se tak dobrá pfíleZitost ospravedlniti se U svlch
povlireEnfch sousedfi, a snad i nEkterého z. nich pouEiti.
Mil9 sousedeNadliji, pravil S piívëtivym usmívánírn,
Zádost vase bude také Zádost nëkterych jinych sousedfi
nasich; proEe2, abytorázemGeckoseodbylo,siekn6tese S tlimi, kterjm vhod a v chut, a navStëvte
mne zejtra, jest bo?!í nedële, od poledne, na sklenici Eerstvého piva. Já se pfed svfmi sousedy a pPátely niEími
tajiti nechci, a svéhoplivníka rád vSem ukáPi. Z1é se
neutají, a S dobrym mdieme pfed boha i pFed lidi. S dobrfm? - Tedy jsem uhodl, a není se tu Eeho
báti!
Tak sob6 opakovalNadëj,odcházeje,
a vrtë
hlavou nad Mysliborem, jehof zdílnosti a otevfenosti
dosti nadiviti se nemohl.
Druhkho dne U Myslibora sedi% za stolem sousedé
Radislav,Podiva,Svatoch,
Honlik a jiní, které pfemluviti událo se Nadbjovi, aby, padni CO padni, na ten
div se podívali. KaZdému Eísti bylo nëco jiného na Eele.
Jedni,pochybujlce O dobrotëducha Nadëjem tvrzenC,
sestrachempiemáhanym pohledu jehooeekávali; jiní
S nedavërou hledgli na Myslibora, S pravdou-li se vytasí,
Eili S klamem obejde; E á s t závidblajemu tak náhlého
Stlistí a lehk6ho zbohatnutí; Eást, a v této by1 soused
Nadëj,tajnlisobëlichotila,
Ze bysnad podobné 9tEstí
i na në dojíti nlikdy mohlo. Darmo chválil Myslibor Své
pivo: nebylo fEfn6.. KoneEnë vida vSechn6ch neukrocenou Zádost a nestrpeníodtahu, poEal mluvititakto:
Mill pfátelé a sousedé! Není mne
tajno,
O se
o rn6m dom6 V obci od nëkterého Casu rozpráví: Ze -
-
at dim bez okolku - duch jakfs, jehoi plivníkem jmenují,zdeobyvati
má. z e jsem pad1 na lidské jazyky,
nemnoho váiím.Ríkávají:
Chcei-li moudrymslouti,
dej FeEem mim0 se plouti; aby pak viem usta zavázal
a zaSil, musilbymnoho
nití a plátna míti. Nezapírám
toho,jest U mne, bohu chvála,jakfsidobryduch;ale
duch ten U kaidého rád obfvá, kdo mu piístupu k so.bë
nebrání. On nehledí
k
osobám,
jako
nespravedlivy
soudce,netáhnese
PO bohatfch,jakoziskuhledatelé,
ano rád Einí z bohaté chudlch; piináií potravu, Satstvo,
pomáhá stavëti domy, vzdëlávati role, Stëpovati sady, a
Einí z pustin ráje. Jest to duch hospoddrsk)s, milí piátelé,
vámviechnëmznámq,aëneode
v5ech rovnoupoctu
beroucí. Pravfjest on plivník,bohaté a plivnéobilí
S pomocí boií plodící. Tomu duchu rnfize kaid9 z vás
zapsati se bez ublíiení svëdomí, ano to i Bohu samérnu
líbezno bude. Slyzte vfmínky a zákony, kteréi on tornu
klade, U koho bydleti má.
První zákon jest ba'zeh' bo,%, z Eehoi vidíte, Ze sám
z boha, a dobrf duch jest. BázeÌí ta nesmí b l t i pouhá
bázefi, anobrf p h á vira, nadëje a láska ktvfircinebes
a zem6, odhodlanostnavse,
a spokojenostsevzím,
coby koli Elovëka potkalo,budto dobréneb0 d é , pYi
viemstejná, veselá,bohu oddaná mysl. CoZ i platno
protivitisebohu;mofenevypijei,boha
nepYeválí5.
Dëjz se tedy vfile boií. Varuj se hPíchu, za hfíchem pokuta v patách b&Hí. Dotudprej a2 potud; dEbán vodu
nosí, aH se rozbije. Nezvede se nsco v hospodárství?
pomysli sob& Za není vZdycky ouroda, ale také nëkdy
Skoda, a jakpraví
pFísloví: Nevfdyckyrak,take
nëkdy iába. Jest, CO tebe hnëte? pomni na to, CO tebe
kdy tësilo. Kdo vypil víno, vypítakedroidí,
a kdo
uiívati chce sladkého, musí takéokusiti kyselého. Trpëls ztriitu? mysk Co tam, to tam, O to hlavy nelam;
. .
104
-
-~
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
105
I
-
pánbbh dal, pánbbh vza¡, bud jménojeho pochválena.
Neradujse piIli3z StGstí, anifzarmucujse zneStëstf.
Moudrg blázen smával se jda k vrchu,plakávaljda
S vrchu. Ríkávají:%stíkdyichiestí,
boj se neSt6stí.
1IsStëstí ujdejakomrak,
a bude i piedtvgmivraty
dunce. VSetiké Femeslosvou psotu nese, a v kaZdém stavu
mnoho davu: má-lijen tvdj bez psoty b,yti? - Druhy
zákonjest
dbv2rnost k vrchnosii, duchovní i svëtské.
Dej, CO jest císafovo,'císa'5i, CO boZího, bohu. ciñ dobfe
a právë, neboj se cisaFe a krále,Nestyskej si na dang
a povinnosti; bez nich obec veliká, v které ZiveS, státi
nemeLe. Ona tebe ochrañuje, aby bezpeEnë orati a Ziviti
se mohl; ty k zachování a Vedení jejímunapomáhati
povinen jsi. Nereptej na robotu a desátky, pomysli sobë,
f e jsou to vlmínky, pod kterfmi tobë statek sv6Fen byl,
a nálefí ku koupi. Kdybys koupil ddm, a peníze 'za n6j
placené okrajoval,zdai by trestánnebyl CO Santroka
zlodgj? To samé EiníS,kdyZ robotu necele a ke Skod6
.vrchnostiodbfváS,
neb0 desátkuutrhujeg,
Spatn6jSí
dávái. - Mgme, milí piátelé, my jiné roboty a desátky,
kter6 nám vice ujímají, ne2 panské a knëiské. Robotujeme zahálce,robotujeme
hrám a rozKoSem, robotu'jeme novym krojdm a nádhernému Satstvu, robotujeme
starym Skodlivym zvykfim, nedmglosti a hlouposti.
A protoZ tPetí, Eehof iádá plivnfk,jest umbni hospodárskiL MyslíovSem mnohy, se, ponëvad2 hospodafí,
takéhospodaiiti
umí. Ale není kaid9mistr, kdose
Femeslem obírá, ne kaidy oráE, kdo se pluhu drfí. Nikdo.
se nevyuEil. V ka2dém Femesle a umëní lidé postupují:
má-li naSe umëníhospodárskéjediné
do skonánísvëta
najednommíst6,státi?
Nestojí, milí pFAtelC! Tisícové
vybornych hospodáHi pFemySlejí O tom stále, kterak by
to neb ono Iépe Einiti a vésti mohli; CO den dëjí se nálezovb ve..liSech tTfdach u m h í , kterCg promysln9 ho-,
.
spodáF k svému uZitku obraceti se vynasnaiuje. Vycházejí knihy k zlepSenI hospodárství polního
vedoucí.
Nelze ovSem sedláku, aby kaZdou Eetl, ale jiné jest Eísti
vSecko, jiné S potiebu. Kdo Ete, docte se. Dobrá kniha
jest dobrá rada v potFebë, a kdo drií se moudrC rady, nedojde brzo vady. O tern se nedoEte5, ptejse u lidí,
nebot piísloví jest: Kdo chce vëdëti a znáti, musí se na
to piln6 ptáti. cemus pak se nauEil, zkuSuj sám. CviEení
a zkuSení dává umgní. .Nerci, s e jen bohaty zkuiovati
mdie: mbZet i chudl, toliko v Své míie. Kdo má krátké
nohy, drobné kroky dëlej, a jakou má duchnu, tak lehni,
tak se pod niobra't a stëhni. Kdo na zkougení mnoho
nakládá, ten na zlatou udici ryby chytá,
hledájehly a
pálí svíEku; kdoipakzpravujese
cizí zkuSeností, ten
hraje jistého, a koupaje se neutone, nebot drií se biehu.
Dále
piedpisuje
mbj
duch
hospodárskf pilnosf.
Piln9 hospodáf hledí k Easu, a nejen CO, ale kdy a jak
konati má. Ríkáme: Kdo má k Eemupiíhodnf Cas, necht
na jiny neEeká zas. Kovati Zelezo, dokud horké, a kdyi
selykadrou,jítina
n6 i S d6tmi. Stfez se zahálky;
zahálka jest vSeho hFíchu poEátek. Stojatá voda zesmradl se. ProEei Bohavzgvej
a rukupiikládej.2ádn)i
bez prácenejí koláEe, a peEen9 hdlub nikomu do ust
neletí.Kdochce
jádfojísti, musí prvéskofepinu rozlouititi. Kdo neseje, ten nevëje. Piijde Eas, i e se zeptá
zima, CO jsi d61al v létë. Praví moje stará KníZka: Kdo
Martinka Easto svëtí, husy, koury mu zaletí; dfim, dvbr,
louku id6dinu piivede vSe na mizinu.
Bud opafrn);; opatrnosti
nikdy
nezbfvá.
Dobfe
z pfedu i. z zadu oEi míti. Kdo nepfohlédá oEima, prohlédne mëscem. DobFe v Cas jiskruuhasiti,ale
pozdë
kleczavFíti,kdy2
ptáci vyletgli, a dëlatizávory,kdyi
kon6 vyvedli. Poradse S rozumem, ne2 CO uEiníS; PO
ouEinku 216 rada,
i
-I
I
i
I
1
106
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
-.
107
; a
Nechat d6ti tvé zvykají práci. Zvyk jest druhé piirození; Elm hrnéEek za
nova
navie,
tím,
a i rozbije,
se
páchne.
Celádce dohlídej. Ríkávají:Jak9 hospodáy, taková
hládka;jakypastyi,takovéstádo;jak
velikéhodiny
ukazují,
tak malé se PO nich zpravují. Oko pánë nejlépe
kon6 vyobroEí, a kde pán sám do koutfi nahlédá,tu
hospodárstvídobiestojí;
kdo vSak chce ve psi byti,
spust se na Eeled.
Nebu.d rnarnotratfij, ale ieirnf. Kdo Set?í, ten má.
Ríká se: Neutrácej víc
ne2 získáS, sic se na hlavu
potiískáS. Jedním zubem
chléb
jísti,
kdyi
jest
potfeba.
DluNb varuj se. Dluh S tebou z mísy jídáa b j v á
EímdB1 vZdy mladií. Dluh, yíká moje stará kníika, má
nohy, vede të do Nuzovic, aodtudnakoráb,
a koho
koráb zachvátí, nebrzo se z nëho vrátí.
Vëc pfijtenou opatruj. S cizího konë, Fíkají, i v stfedu
bláta ssísti.
Nehrajl Prvnívyhráníz kapsy vyhání,a poslední
prohrání z kabátfi.
Nest8j O cizf. Kdo O cizí stojí,piichází O Své. Cokoli byvá zle nashromáid6n0, toho neuZije tietí koleno
Jakpfijde,takodejde.
Nebud lakornj, ale dobrotinnf. Lakomec 2ádnému
dobfe neciní, leE, kdyi umYe, statek poberou jiní. Praví
opët moje stará kníika, ie lakomec moudrosti a báznë
bo2í nemá,pravdy mu senedostává, upYímnost pied
lidmizakopal
a spravedlnosti oEi vyloupal;víru
do
pytle zagil, nádëji udusil a lásku v komínë ususil; koste1
mu daleko,pán bfih p'LZliS vysoko; modlitba ho mrzí,
chudymi pohrzí, pakli by kdy pYed lidmi komu pro hanbu
peniz dal, hledí, aby ho prvéujebal.Ríkávají:
kdo se
bojí nouze, nerád pro btih dává; a kdo rád z svého udElE,
toho pán btlh nad61í. Neodkládej S dobrfmskutkem.
¡G
!
Za zdrgvého iivota dobréEiniti, PO smrti Casu nebude.
Pom-áhej souseddm, pomohoutobë.
Kdyirukaruku
myje,obë bilé budou.
i.:.
Mëj dobrou vdii v domë i se vsemi. Dobrávdle
koláEe jí, zlá hlavu tepe a iídké pivo pí. Nechod mim0
ddmsvdj PO vyraieqí. Kdo nemá radosti doma,jinde
jí darmo, hledá, a blázen,kdo jinam pro tojde, coi
domanazbyt má. Ka2d9 jestsvého 5tëstí strdjce. Jak
kdo Einí, takodplatu béfe. Jak sobëustele, pravípiísloví,tak lehne. -Toto jsou tedy ty vymínky a zákony.
milí pfátelé,
které vyplníte-li ochotnë, duch hospodársky, jehoi tyeba
plivníkem nazovte, U vás se uhostí, a poklady, rozumëjte
poiehnáníboií,zdaiilost
obilí i dobytka, a jestli toho
není, aspoii spokojenost a veselostmysli,chléb
S solí
S dobrou volí
vámpiinese
hojn6 a bez nedostatku.
Z tëchta pokladd - jingch U mne, sprostého jako vy,
sedláka,nehledejte - já bohuneustáledëkuji, a vám
jich z toho srdce pieji a iádám. A nuie sousedé! jeStë
sklenici na zdraví nage spoleEnC! PosluchaEi jeho, ktefí se byli pYi. této ieEi mnohokráte v tváii zmënili,nemohouce jinak,neizdvoiilost
a s r d e h o u pyívëtivost Mysliborovu zdvoiile pyijmouti,
vlídnëdëkovali,prosíce,
aby niEeho jim ve zlé pokládáno nebylo, a odesli v tichosti, aEkoli S nestejnou myslí;
nëkteiísmáli se Své vlastnílehkovërnosti,
i e ktak
hloupymklevetámvíru
pyiloiili;jiní mrzeli se, f e je
Myslibor zahanbil a, jakoi pravili, rozumy z nich vláEel;
soused Nadëj témëi litoval, i e ta celá vëc pouhá bájka
byla, a tudy jehop6kná nadëje v nic se obrátila; nejmoudiej3 z nich Radislav, rozcházeje se S nimi, oslovil
je S usmáním: ,,Myslibor ukázalnámsvéhoplivníka:
ted na nás jest starati se, abychom my
jemu svého CO
nejdfíve ukázati mohli."
.:
t
i
I
I
1
1
l
I-
108
JOSEF JUNGMANN:
Druhou nedëli zprávce duchovní m61 v kostele kázaní O povZrách, kdeZ zvláSt5 úkaz létajících ohnivfch
drake pfirozenfm a patrnym zpdsobem vysvëtlll a p%
hodn6 pouEilSvé posluchaEe, kterak lep3 jestprav6
osvícení rozumu,jemuf
vëk ná5 radovatise poEíná,
neTli pov6rEivá neumëlost pFedeS1fch Ease, kdeZ Eastokráte nevinní, bohabojní lidé z pouk6 povëry a nafEení
kouzld stíhán.i, muEeni a páleni byval:; pfi Eemf rodiEbm,
aby dítky svC do 3koIy piIn6 posílzli, pohnutedln6 domlouval. Od té doby jm6no plivnka v osad6 n a 3 v Zert
p03l0, a kdyZ se na úrodu a zdaTení ieho jedni druhych
ptali, fíkávali: Co d6lá plivník?
Máte-li letos U viis
plivníka?
!& i
I my, Etenáii laskavf! jsme-li mezi nouzf a nadbytkem
uprostfed,
máme-li Eist6 svëdomí, dobrou,
spokojenou, ani Stëstím ani neStZstím nezviklanou mysl,
Fíci mdfeme, Ze v dom6 nagern plivník obyvá.
-
-
l,
'.
2. Phvodní básnë.
t
t-
TëZkB vybrání?)
m
(Puchmajerovo S:brání básní a zpEvb. 1802.)
Dívky dvë mbj Zivot sladit volí,
Popohnulo jich mé vzdychání,
Sladké, vSak jak tëiké vybrání!
Obou nelze, jednu vzíti bolí.
Rusá, jako zlatá síje v rolí,
Lila jemnë hoií k líbání;
Prudkym hieje ohn6mk kochiní
Pgkná, Zivá, Eernooká Lolí.
Zvolím prudkou lásku Lolinu,
Eili jemnyoheñmodrfch OEí?
Prudkpmf se i jemnym rozplynu.
I:
.
I
.
.
I
.
Slepë, vztáhna ruce, kdyfmne zoEí,
Kterádiíve k horkym prsfim skoEl,
K prsdmhorkqm slepi5 piivinu.
1) Tento první pokus zn6lky v EeskCm jazyku od r. 1798
nadeje se laskav6ho soudu.
110
VYBRANE
JOSEF JUNGMANN:
SP~SY.
l11
Uzbuzenf pFedcitem Easd
Dalekou se na pout vystrojil jePáb,
DO blafenqch pod nebem p a d ,
Kami jej stály tihne léta váb.
L6taví mravenci.
Nad skalinou v záFi hesperovC
Letmo v kole hrají mravencovC:
Viz, jak rojn6 sebe stíhají,
Po kotouElch z vpSe prchají.
Aj nastala má jeseñtak6.
Lice spadují, smysly se tmëjí;
PéEe. kolem smutnooblaké;
VSe, druhdyjaré,síly hybëjí.
ProE se v zatoEin6 Kartezové
Outlfch iífal brojí národové?
Milování pudem vznikají,
Jeho medem zpití klesají.
8
O du5e mii! stroj sezoudolí,
Je? zimaseverem náhle zamrazí;
Pospíchejv ty blahérolí,
Kde iivota iádná smrt neobrazí.
Láskou vSeho tvorusrdce bije;
Láska v lítCm moFi pod jeky,
V zem6 kvítí, vnebes sv6tle Zije.
Rybákká piseñ.
Láska blaZí Eerva, Elov6ky;
Jejím vírem zern se jatu Eije,
, Láskouvesmír
trvá PO vgky.
( K r o k I . 1821.)
'-.
'JWUU
I -- I
UV,
Osudarybákdmlahodí,
Voda pole jim, pluh -je lodí;
Semene nazáhon nehodí,
Ve keseru ieñ vSak nachodí.
Jeseñ.
(Krok 1. 1821.)
vv vv vv ,u-LJvv vv vv v v -u-u-
Kudy zemi vlntokproteká,
Role zasahá jich daleká;
V moYi bohatf lov je
Eeká,
Híubina i iádná neleká.
Aj ta jeseii! Krásy mizne raj,
Utajen zápach louky ambrovC; .
Zasmucuje plésavp se háj,
A lesem chTestí prSky listové.
-.
m.
l
Do zrcadla stfíbrnfch tokd
Se nenahlídá kvítnatá pditi,
vyrokd láskypëvnych Hlas
PFestal utSené pastviny bldif.
Nebesase mraEnem zatají,
Vlny vodymutné se vlají,
Ale oni bouFem nelají;
V moku ryby kalném lapají.
I
112
..
,
-
JOSEF JUNGMANN:
' Fe
i.
Rybafi ti ivarní a pleií
VZdy U vodëladn6 se ti%í;
Lichota nemá vnich pelegí,
Proti bohu Fídko kdy hFeSí.
*
Kdy se tuto pak dost naloví,
V ZivotE si v6EnCm pohoví;
Kudy vnebe, Petrem se doví,
Bohuje,rybák,rádopoví.
!
.
-
c
._
.. .
e#--
.'
.
8,
b
.
!
Elegie na amrt Stanislava Vydry,')
tfetíhoprosinceroku
1804 zemfeldho.
l
l
Co tak smutnë, jako hrana,
Pfes ty zimní roviny?
ProE ten vítr up6nlivP hueí
Tam od Pra2skC doliny?
zvuEí
Eást nelichA:
Smutkem krytC, dgjí, spolu stojf
BoZsk6 její podoby; *)
V chrámu Pán6 tkví ten Janus dvoji,
&yry FAdb zpbsoby.
Teskná, vzácná, op6t vystavená
Pocto muZe velkeho,
Od pfátelské lásky posvëcená,
Dcero Zeh prav6hol
SvEdkyn6 ty proudb vymluvnosti,
Slzys téci spatfila,
V nEito Vydru p h á klopotnosti
Láska k mistru vylila.
Vydry není! Zamkh ticho 1L.sné
Ustapravdyhájící; Nebije to srdce nebenosné,
Spí ta hlava myslicí.
TëZce, Zalostivë stará vzdychá
Mátë Akademie;
c
T a t o elegie pozdgji na sv6tlo vychizí pro tu pfíEinu,
ponbvadisenadá1spisovatel,
i e n6kdojing z tolikaVydrovychctiteld nbEím vpborn5jiímpamitkytohovelkdho
m u i e posvbtí. e e h o i ale, snad
pro
príliinou
oni5mující
nadjehoztrátoubolest,posavadsenestalo.
Cht61 nejprve
skladatelvydativypsáníjehoiivota,kterCmui
tat0 elegie
tolikoprdvodEíbytimbla,alevzdilenostodpotfebnych
pramendmuvtompfekazila.Natom
se tedyustanovil,
abynbkterfm aspofipoznameninímbisefisvoutbm,kdoi
Vydru mCn6 znali,srozumitedlnou
&inil.
Zhaslat!slávy
její
Vydra
neZije.jejf
113
Dnes zas pláEem obor uilechtilf
%ICvá t6 2alostnym;
Neb CO Vydrovi by1 Steplinkmilf,
To by1 Vydra milym svym.
Zvuk 40 smrti! Vydry vice n.A!
Zarmoucená vlast to lká,
Vydry není! Ach, to v bolesthí
OpEtuje duie má.
l)
,VYBRAN€. SPISY.
!,
L
Vydry není! ustal k nebeskému
Rozpalovat umEni, a)
I .
a) Narifisenakastrum,kterdSteplinkovineboftíku
schvalngvzdblho bylo. Etyryfakultatyneboliï4dyumtnf
znAmo, vybornou ieE tenkrát
pfedstavujlcí.
Vydra,
jak
svCmu uEiteli driel.
a) PosluchaEi
jeho
v6dí
dobfe,
jak
O mathematice
sm$3lel.
Jo*f Jungmann: VybraB opisy.
8
114
JOSEP JUNtiMRNN:
-
.
4)
t
-- .
V nëmZ se krásná muii srdnatému
Stkvëla hvëzda spaseni.
MládeZ vodil ku pravd6 a Bohu
Které v srdci schovával.
O vy, jen2 jste od ust
k ustfimz n6ho
BoZské pravdy píjeli,
Pravte, také-li jste podobného
UEitele vidëli?
Ji2 ho není! Vëtre,vëjto k Hradu
OsiielBKrá1ové;e)
Usvadnul Stëp plodnfztoho
sadu,
Kde se rodí Cechové.')
Vy, jimZ srdce k srdci jeho lnula
UZSím poutem milosti:
Dobré duse! Vás-të neminula
Stfela trpké Zalosti! -
Vëj to k Brnu, v krvavoutucestu,
Tof ho ctností krmilo,8)
Vëj totruchle k Klatovskémumëstu,
Jen2 hoMtizám svëtilo.
Otec Zákbrn, dobrf pastfF stádu,
Vlasti Zil, ne sobë sám,
Odpusf hano, Zil i svému ?ádu!)
Bohu Zil i Umënám.
Tam kde JiEh U horzasnëfeny,
-Dones tentotruchlf Zel,
Kvël, Ze umfeljeho druhdy ctënf
Prvotinnf uEitel.
Bez lichvy vSem. sv6tlo uEenosti
Jako slunce vznëcoval;6)
A kdy statkem pFispët nemohl dosti,
Srdce S chudfm zdëloval.
Ale na ta pole Jeníkova
Upëj Zelu klopotem,
Jemut svatá láska jinochova
Byla v smrti Zivotem.
Stastng v práci, stav se kmetem tiny,
Zfistal dítë celostí;
Nic mu od ohnë, nic od neviny
NeubyloStarostí.
StraSnfmor Své vztiásal kiídlo Eerné
Nad tou smutnou planinou;
Pastf?padl, a mfelo stádovërné,
Zbírala smrt k o k t svou.
Svévolnému svëtské zloby rohu
Ctnostné
prsy v odpor
dal;
Kdo se ujme stáda zsifalého,
Kdo ty mrtvé pochová?
Jezuitoubfti
sob6
PO
.
ceIf iivotzanejvëtsímilost
a W s t í pokládal. Co pastqf duchovní se osv€dEil v Jenikov6,a Eastfm onde i ondekázaním. VySla kázani jeho V
Herrla 1799.
6 ) Sprosty, at nedímchudyiivot
nfch repeticí z platu nedával.
115
VYBRANE SPISY.
-.
U
Veda, nikdf ObYEej-
l'
0 ) V Hradci Králové se narodil 1. 1741 dne 13. listopadu.
Tam také U Jezuitfi mezi r. 1750-57 na gymnazium Studoval.
') Balbin,OrliEnf,Kocín
a jiní.
B) V Brn€ PO dv€léta
by1 v noviciatu;vKlatovech
té2 dv€ léta ptknfm um€ním se
uEil; v JiEínE CO magister
na gymnazium sv6 uEitelství poEal.
*
1
116
JOSEF JUNGMANN:
-
KterfKurcijnedbav
Zití svbho
V j4mu smrti Zivot dá?
-
Vydra, Vydra k st5du sm6le tëZe,
Chce se ztratit za jinC,
A vSak dobrf And61 jeho stFeZe,
Vydr'a v smrti nezhyne.
Jemu nehledanf Yet62 zlatf
Strojí Akademie;
Praha kanovnickf plarnen svatf
O CeIo mu ovije?)
Zdet! pol v6ku slavnë od ust jeho
Plynul pravdy lib9 zvuk,
Jinochajej, rnuZe, starcectného
SlySel otec, syn i vnuk.
Dlouho stfídmcst muie c.celila.
Neznal literátfi mdll b:
A2 pfedcStarost sílu : 1 ila,
Bylt mu ach! té2 cílc:,. hrcb.
VYBRAN€ SPISY.
Ale odpírala duie iivá
Moci losu hrozného.
V sobë Osten Zeh nenadëjnf
Taje staFec vfteEnf,
VZdycky jestë uEitel by1 stejnf,
Horllvf a srdeEn9.
Takto ovocem se uilechtuje
Polou rozitípenf biek:
Takto U Trafalgar svítëzuje
J ednorukf Anglfiv rek.
NeZ, ach! pitá Eíge piehluboko
Znova jeví trpkost svou,
(rernf pavouk druhé starci oko
Zatkzil v6Enou mrákotou.
N e w 3 vfc Iahodného kvítí,
Ani krásnou dennici:
Jen to vnithí sv6tlo jemu svítf,
V nesm6Fené temnici.
Jednak prvé píti jemu dána
(rise trpká zkouSení:
Zavfína jest jemu jedna brána
Lahodného patfení.10)
JeSt8, slepy staFec, vystupuje
Na Parnasskouvrcholi,u)
Eyler Eeskf, d r y vyjevuje
Vlastenskfmi h1aholy.n)
TFikrát nagla zima kormoutlivá
Starce polouslepého,
Zividblo vSak ho nebe svëtu,
Do dna E M trápen duch:
Druhq smysl lidskf zavFín kmetu,
Vzat jest jemu drahf sluch.
g) - R o h 1800 vyvolily ho Praiskdvysok6
gkoly za rektora;snafením pak senitu akademickbho by1 kanovníkem
U VHech svatfch.
lo) Roku 1799 oslnul na lev6 O ~ Q .
117
11) Vydal v slepotb sv6
19) PoEAtkovb aritmetiky
latinskb bhsnti.
od St.Vydry; v Praze ldta 1806.
--
F#
118
JOSEF JUNGMANN:
Vstoupil,kam ho silná z zemë vira
Za Zivota vzpínala,
Tem se k Stvoiiteli
vzehomira
Duse jeho ubrala.
JiZ v n6tn jen ten bofskf plamen hotí,
Jim2 se d6jem ElovEk'y,
Ach, i ten jiZ ukrutná smrt moff,
Ten i zhasnul na v6ky.
1
Ted tàm leZí S smysly zav'?enfmi,
Po'dobiznapï-esmutná,
NaE nám V sv6të losy nezm6nnfmi
VSechnEm lidem pfijít má.
VEera hvgzdy nebe prostranného
V hl'avë nosil spolitené:
- Dnes jej zaobejme veSkerého
LfiZko prstkm zm6'iené.
Co jest Elovëk, ten tvor velebeny?
Pfachu bydlitel, a prach!
UEenf bùd, neb0 neubeny,
Smrt jest jeho jistf vrah.
V tomto zimou nyní ztuhlém t6le
P6knf oheH bydlívak
V této lepence duch skoumatele
Nesmrtedlnf myslíval.
Ji2 jest tam, kde v lep3 jistotnosti
Tycho svi5ty zpytuje;
Kde Klein mgï-f nebes prostrannosti,
Kde mfij Sirnad obcuje.
Ji2 ho ten, jenZ nade vgecky jiné
By1 mu j'mha svatého,
JiZ ho velkq Steplink k srdci vihe,
Mistr % & l i a vdgEn6ho.
l19
VYBRAN€ SPISY.
SCítá dunce, skoumá divné tvory
Nedohlednych tuto hvëzd,
Stoupá na planétd novych
zbory,
Divd novjkh svëdkem jest.
Vidí nebe jinák obmezené,
Ne2 si je t u konEí snái;
Vidí iivla svazky utvrzené,
Vidí Boha tváPí v tvá?. -,..y+
vy, jeni uEitele ztraceného
J inochové kvílíte,
Vy ten obal ducha zjasnëného
Matce zemi vrátíte.
Nestekhrobusrdce,
jeho2 schrány
Vás v Své kryly milosti;
Vzhlédne Vydra od nebeské brány
Na ten skutek vdëEnosti.
Dokonejte sluibu lásky vYelé,
Spustte tëlo v tmavy hrob,
Potom rakev svého uEitele
SlzouhorkoukaZd9 skrop.
Kaid9 lkaje nasyp chladné prsti
V smutnou poctu duchovi,
Muii,vlastencidvëvënujhrsti,
Tyetí uEitelovi.
120
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
.
cest ta králfim chybí, aE Ze v fití
Krve pro zem neSetFf,
Nedostane Jim se v zemi bytl,
PrAchnivgjí v pov8tFf.
NeplQEe ho sice smutná vdova,
NekvIlfho vnukov6,
PlAEe hodna v3ak smrt panicova;
PlaEte vy ho ZAkov6.
PlaEte vy, ji'mif sIadk6 pffbuzenstvl
V srdci budí Eitedlnost,
PlaE ho kaZd9 ctitel ElovEEenstvf,
PlaE ho, komu milá ctnost.
A ty, muZi svatf, do vzkFlSenl
OdpoEívej blahého,
J\ehoZEAka Zivotu i mfenf
UEila tg :fastneho.
Tamto ngkdy, Vólsana) pomfjeje
Vzdechne Cechfiv posledek:
Ach. Ze tak6 mute, bez nadgje,
V3epotroucf zhubil vgk!
A kdyZ k hrobkám zajde citem hnanf,
Snad ten nápis najlt mfiZ:
,,Odpovd8Enfch ZAkfi pochovanf
LeZf tuto velky mu2.
LiniAl a circin pravf tob6
Jeho umhf a ctnost;
la) Vesnice, blífe kterd se pochovPvajI PrafanG Stareho
a Nov6ho masta.
121
JeviX mërou, proná5el i v sobë
Dokonalost,uptimost.
UmFsl, ale pamM jeho kvete
Po veikeren EashbEh,
BylP jest dobry, jak2 jich málo v svEt8,
ClovEk, pëstoun, knEz a cech."
Slavhka S1avínovi.i)
(Prvotiny pbknfch urnhi, ve Vídni 1813.)
O ty, jakym tebe nazvati
mAm nejhodnëji jménem,
Slávo a rozkogi má, vlastenEe, kochánku, milAEku!
Dlouho, ba dlouho je tvou pohrdáno (a
práv6-li?) dívkou;
Mnë,kdyZ Nymfy jiné St6pnfmi se pySn6ly vënci,
Jedva plan9 a dosti malf by1 k ozdob6 kvítek.
Ty kytkou se zavd6EujeS mn6z Enny a Tempe.
ZnAm to mil6 kvítl Feck6 PO veni lahodnC;
OutlfEkou i trháno rukou,iv krásotë svíZf.
O kdyby prostolibfm je cht61 take vázati poutkem,
Jak sama vzáfiadfí je nesla krásnA Helenka,
Neb jako vybornf svAzal je Tevtong Herder:
ZAvidgly Slavhce by tvé PO celém kraji N p f y .
Zákona vSak nezná zp6v volng voln6ho v65tce.
Od tebedarkafdf
vzAcen: tys pfcha Slavënky;
TyP ne %FedvdEEného jenam, ty i .vice nad6j se!
Oldrich
a
Boiena.
(1 806.)
VlS ty, kde selskou dëvici
Vzal knZZe za Zenu?
1) sam. RoZnay
v Praze 1812.
(t
1815) vydal Anakreona Eesk6ho
'122
JOSEF JUNGMANN:
I_.__
VYBRANE SPEY.
i
ProE Perm ves, a studnici
Tam zovou Bo2e;enuP
Svévlasti neznaje b6h,
I jsi-li ty cech?
K Své zvBli Oldra kníZe by1
A pro Své trampoty
Kdys. v troubu lovEí udefil,
Tu iilechta S holoty
Se hrne z Postoloprt,
I lovec i chrt.
,,O lovEe, netrop, kdoskoli,
Si smíchy z prostého,
Jsem dívka veská jakkoli,
VSak ducha EestnCho.
TvBj, Pane, v mëstë je svët,
Tam kvëte ti kvët."
l
,
A hurra!honba v lesin6,
A z lesa hluEí v plaii,
A kníZeti tu v dëdinë
Se jeví draZ5í lañ.
I ja1 se v pocitu stát,
Se divit a ptát:
,,Hle! peroucf tu d6vici
Tam pFi tom roubení;
O div! v té malévesnici
Tak p6knC stvoyení!
Kdos kvítku v pustin6 nám?
Jak zvát tebe mám?"
Dí ona:,,Slovu BoZena.'(
A její hled se rdël:
,,Ta BoZena jest má Zena,"
On zase pov6d6l.
A zeman volnë se smál,
Lid vpodivu stá].
. .
,,Ho, ho! tydëvo, kní2eti
Kv6t kde chce rozkvëtá,
T y m6j m6 slovo v pamgti,
Bflh zítra vice dá."
Stil zeman do zemi vryt,
Má pot6chulid.
A hurra! honba klopoce
A zmizne vlesinë.
O jak se troudí hluboce,
O jak je dívEin6!
A zeman jitra se bál,
VSak lidjeho pfál.
,,At na hrad chof mi vypraví
Dvdr sluSn9 Ústrojnë,
A kníZecí mi oslaví
TrBn Zena dBstojn6.
Kde kv6te krása i ctnost,
Tam urozenost."
A z jitra sly:!
tu ve vrata
Cos náhle drnEelo,
A stá1 tu vaz, i od zlata
Se vSeckotFpytë1o.
I vejde druZina kni
A vúklonë di;
---
123
-
VYBRANE SPISY.
124
JOSEP JUNOMANN:
--
Svou kníZe velí ústrojn6
Chof na hrad vypravit,
TVá ctnost a krása. dbstojnz
Má t d n mu oslavit.
Ctí jako urozenost
On krAsu a ctnost.
Zm8H choti panská prosty Sat
V ten stkvostny zlatohlav,
VSak na panovny vezmi hrad
Tentichy,prostymrav.
Ten tichf prostoty mrav
J e tzlatohlav.
nad
O kníZe!chce: t y - právz-li?
Nám knëZnu selkudát?
Vidyt páni z panstva brávali,
Svbj k svému má se znát.
Aj,pfedky v pam6ti m6j,
A zemana dbej!
Ha! tyzemanstvoblahové
Mëj ve cti rolní rod!
Ze Stádic tvoji vládcové
Svbjvyvodili plod.
I platíkrása i ctnost
Co urozenost.
l
ci vezmucizozemkyni,
Vd6j na ty zlatC kadeye
To drahC kamenf,
Jest jeho leskot krAsy tvC
Jen slab4 znamení.
Co S krásou rovnank tvou
Demanty, CO jsou?
A v hfívu lepík dám,
Bvch zjednalvrahdmvddkyni.
BiC stroj il cechilm vám?
Lép knëfnu z nárcjdu mit.
Ne2 z cizinyvzIt.
A uloven6 dívEini5
TEch perel mlrnA jasnota
TVA Mdra ozdobf:
Jim ctnota tvA i dobrota'
Se v cenb podobf.
O pro tvou ctnotu a Eest
Co perla, CO jest?
OdEna dívka v drahf Sat
A v perly, kamen!,
A vypravena strojng v hrad.
Pro trfnu zkrágenf.
Tu, act8 nsrodu vdEk,
Vstalzeman i fek':
Da1 kníiekorunu.
A b-.la prostá cechvnë
Hle! sláva na trbn.u.
I plésal vysokolid,
By1 S zemany klid.
Ví5 nyní,kdetu dívEici
Ja1 kníie za Zenu,
ProE Peruc ves a studnici
Tam zovou BoZenu?
Své vlasti poznaje bëh,
Tak jedno jsi Cech!
125
126
JOSEF JUNGMANN:
VYRR.ZN; SI'ISY.
--
Nedejte na smrt, neostavte mukám,
Nebudte katem zeti svému sám,
Na svëtlo, svobodna ho dejte,
S zetëm dceru svou zachovejte."
Zuzanna.
Pravdivf pflb6h.1)
(1814.)
Jakf to povyk! jakflidu hluk
Tam, kde se ta Satlava Cerná!
Zuzanna lorní ruce vgrná.
,,Smilujse nebe! zde CO mrzkykluk
Mfij manZel bez viny do zlychmuk
UvrZen zuFivymi jedráby,
Probbh, jedovk mezi Záby."
,,BloudíEku,bloude, nebud ti iel
Bludníka i odpapeience.
On sám sebe da1 v zavrience,
Sám od vërnych odstoupiti smël:
Kterak S pravovërcibybydleti mël?
I d'áblu-li smël duSi dáti,
Bbh káie rybám tëlo iráti."
On v spolku jinfch - m69tanstva to kv6t, Kam rnítali lotry a Zháie,
Poskiipcijedán
do 2aláie,
Kde okna ni dvCfe nerfiznily zed,
Kde plíce zavíral puch a jed,
Tu S tiímimecítma se troudil,
Ze S odpapezencizabloudil.
,,Ach otEe, nekáie, to zlobë se zdá,
Bbh náS, ten bQh smilování,
HfíSníkyvodí ku pokání;
Tenbbh duSe probludydáblunedá;
O, mëjtemilost, a t S vámi j i má.
Na svëtlo, svobodna ho dejte,
S zetëm dceru svou zachovejte."
A v z a t v r z e n h soud ukrutnf
Vydán Lidomírovg m6st6:
Zek lepSí nelnuli cest6,
Topit v fece zbor ten urputnf.
Primátor pfísník slovútny
Smë1 nález na zetë psáti,
Toslz mnoho jej më10 státi.
,,Co právnë celá rada ustavila,
To nelze ruSit jediníkbm.
Dnes,dnes zavilymbludníkdm
Zitímëra zlého sedoplnila.
Hled, by proti právu ty
nehYeSila.
Chci - nelze jinak se státi Jiného ti manPela dáti."
PFibëhla Zuzanna i padla k nohám,
Prosící otce krutC ho :
,,Achproboha, otEe, dobrCho,
,,Ach pfebëda vám ukrutníkbm!
Bbh S vámi nevcházej v soudy,
Jak vy zde chodíte S bloudy.
Bbh slunce vysílá hiíSníkbm,
V y svëtlo hasíte bludník8m.
l ) R. 1418 dne 30. máje MikuláS Pichl,
primasLitom6iickf. S m6stskou radou Etyrmecítmamladych m6SPanfi
k husitství se znajících, bez vySSího potvrzení v Labi utopiti
k6za1, qqi zetb svbho raefetfe,
l
I
127
128
JOSEF JUNGMANN:
'Ach
manfela
Setfete
mdho,
Nevdiite mb víc za jinkho."
a
I
I
1'. .
,,Spokojse,spokoj, dcero nezbedná,
Jinak kdy nemtife to byti:
HbF mohlo by tob8 se dlti.
Nic, nic mu milosti nezjedná,
S bludníky milostini bah neznd;
NemnoZ smutndho divadla,
By tCZ ty do trestu nepadla."
I vymkne otec odsud hnbvivy,
!
L
i
Splnit pospíchaje soudu,
Slzl zanechal dceru proudu.
Zmënil se dcefin pohled truchlivp,
Jevil jl v tvAfi smích se divy:
,,Vezou chotE, aj jde nev6sta."
To Fkouci se vrhne domësta.
A z mbsta lid6 davem se hrnou,
A vSe k Labi stádn6 se shání,
Smutného chtivé podlvánl;
A od v6Ze strázl obklopenou
Vezou
nakvasenou,
bludem
chasutu
A zbbf rozpiisanb Iítii
J e - hluEnb pukavci pomltá.
Pak do prámfi hnali nastrafenych
Radostné odpapefence,
(Za smrt v nebi doufali vhce).
Sto drába kuklami zastrojenych
Do vln je mltalo rozpbnEnfch,
Sto driibfi dFevcemi stále
J e píchalo od bfehu dále,
l29
V U I 5 ~ A NSI'ISY.
~
_._---
Mnohou tu Plakat, kudy bFeh se vine,
Manfelku a S dítkami matku
SlySáno S jekem vody v zmatku.
Zuzanno! Zuzanno,hle muZ ti hyne:
Zuzanno, plaEi manZelky jiné:
Po tobë se tvdj z vody dívá,
Ach darmo-li tvé jmeno vzyvá?
Ne darmo! Zuzannakvapína
ruEest:
,,Ach Iásky tolik lidé mëjte,
J en spatyiti manfela dej te!"
Alid prorazí, CO vichFice trest,
Nei lid se nadá, ona v proudujest:
,,Mbj rnaniele!" ikouc, ho obejme;
OEfm oba proud je odejme.
Uiasnul lid, mráz otce poSel,
Zhrozil se Své tvrdosti,
A rval hlavu od Zalosti,
Proklínajesoud, CO vynesti srnël.
,,Ach!vhroznf
soud bbh se rnnou vzel:
Mne Zel spravedlivë troudí,
Bfih sám svëdomí nech soudí."
$
Hvëzdohora.
Hvëzdohoro sliEná, líbeznf ústupe mëstskfm
Nadtrucenému Zitím! Kde podá1 od dfmu a tësnfch
LZizdvofilosti vazeb,hluku a prachu poklid obfvá
S volností, Eistf kde vzd'uch, jímZ lehko se dfchá.
NechceS byti Vardm rovnána, ni Teplici valné,
Kde klokotá vëEnfm topená voda pFírody ohnëm:
Zdroj studen9 oblíbila jen tut0 sobë Rusalka,
AE Ze kovem sycenf a silou nadanf blaholéEnou
Josef- Jungmaqn: Vybranb spisy.
'J
1 30
JOSEF JUNGMANN:
I
c
Jedno bolí mne, i e hustë slySím hlaholy zde neEeské.
O, jelikoi mocná bohynë mdlfm síly
dodáváS,
Síly dodej i cechiim, aby té2 zde svBj ctili národ.
Mok jeho se pryití. AvSak CO .mu'dáti nemohla
PFíroda, prBmyslem Elovëk mal nahradit umnym,
Získajevar Zivlem jemu,jej okráSleje viikol.
Tu kde nyní zelenym vysoko Stití se porostem
Hostinec úpravnl, stá1 za starodávna Donínbl)
Poutimilovnych hrad, S vznesenfm jej2 sobë Jaroslav
Zasnoubil SmeEnem; bylt on rodu podpora vërnjkh
Martiniciiv. Sem PO stu letech Své j'ménopFinesla
Hvgzda Hory,2) Sternberk hlaholem nazvána nekskym
Nevësta spanilá; h'ojitelnou sílu temence.
VáZíc vdhlasná Marianna3) vznik dala
lázní'm.
Ted tu pferozkohf pilná ruka pëstitelil ráj
StvoFilazpodolí, jei bystiina mlyny ienoucí
ObZivuje vprostrannyhnedroz3Penarybník,
HnedZurnnlmpadajícímlekem
pFes louky utíká
Pestrokvëtné. Zde topo1 ztepill. Stëpy tam zlatoplodnk,
Dlouhá lip koSat)ichpoPadí, stínhájepovábnf
Zvou na procházky milé, kde
smutnl odtuchu sladkou
Trud nachodí a neduh zapomíná
tíZe bolestné.
Sem z okolí blízkého Slanf a
SmeEno vysílá
Za dnb sváteEnfch mládei. her a tancemilovnou,
I svou strast nejeden t u volí odkládati mëSfan.
Sem PraZané se také, prahnoucí PO vzduchu Eerstvém,
Rádiberouichorlmzvolujítotobydlohojebné.
Já se podobnë Eiji blazena v tvém sidle Rusalko;
Krok.
Jinotajitelná pov6st podlé Hájkovy kroniky na lislu
I.--IV.
(1821. Krok I . a str. 3 . )
.-_-_.-._-;U.-U
-
U--
,U--U
U -.U
!
'
~
. . v u ;
I
l
I
I
v.
U
.
poprafí IidohluEném posvátneho VySehradu,
cechovë zlatérn stolci vëhlasny Hledëvicsedël,
iëvic, bohomil vëitec, z umëní zván lidu K r c k m . 1 ' 1
Na hlavëmucechbvvínek,cechováberlamuvruce,
S berlou vínek vladoznaEn9 let dev&t Halatem chován.
T?í kvëtné dcery U stolce,líbeznychoti plod jeho,
ChotiNívylepotvárné,tiivëitkynëbohdm
milé.
Osudné v jich rukou desky,
je2 otec psáti jimveleI.
KáSa mocnostbylintajnou,a
vSecku znalapiíro'du,
Znala vSem neduhdmlíky,akouzlilaslovemzdraví.
Zpytující druhá, Tetka, CO jest Elovëk, CO mir, CO bdh,
VPlko2iznlm bohBm poctudátikázala,netvorfim,
Tvorfim jejich, stromiim, ohni a hvëzdám, kamení, vcdám.
Vladorodnátletídívka,
LibuSa jménopëvkyni,
K o u z e l n ~ mvaryternskálypohlbala,
CO Amfion.
Tyto tFi dcery U stolce,ieknulbyvtëlenéumy.
V pravo v levokosfrn kFídlem kmetí, leSi avládyky;
j e zastoupil kolern národ,národ mnoholiEen vsnëmë.
~~
BedPich purkrabí z Donína, kteryi S bratrem a otcem
a NBmcích putoval (viz casop. Mus. 1843, str. 354).
prodalhrad svdj Oujezdec Birg Jaroslavu Boiitt z Martinic,
pPnu na SmeEn5 v r. 1611 dne 10. Fijna. Viz,,Beschreibung
desBadeortesSternberg."
V Praze 1842.
2, Josefa
rozenshrabhka
ze Sternberka v r. 1758
vdala se za hrabtteFrantifkaMichala
z Martinic, j í i ke
cti to místo nazvano Sternberk.
3, Maria Anna z Klam-Martinic,roz.
z Martinic, v r.
1800 skrzedoktora Fr. Ant.Reussedalavyzistiti
luEebn6
l)
PO Italii
.
J ) Krok neb Krak d o v e augur.
Dubrav.
hist.
4, 51.
*
i
132
1 33
JOSEF JUNGMANN:
VYDRANE SI'ISY.
Tu ze'zlatéhoKroksídia
v59tím takto poCal hlasem:
,,Tfi dni ob6t bohtm dáno;
sly: n h d e , CO valejich,
W e , jiZ chovají tob6 t'ci vWky'nb bohtm milé.
Vám muZí bujarfch srdcí, jimZto za praporem bylo
Reka jíti, dadouciho to sladké jméno vám,
CeSi!
Vám jsou ty bohaté vlasti bohové dali na
vgky,
Od stiíbroprament Labskfch a2 tam Vltavy ku pënám.
Bozi vgaké dadí dobro: je chovat - snaha ElovEka.
Ni váSe vám lvová chabrost, ni silné
paZe obrana,
Ni tvá porada, CernouSi, pakríf valohrd9 BudeE,
Ni tento na tvrdé skále strmící Vyiehrad svatf.
Rozum cviEnf, a národství v mysli velké, to'hrad peven.
Jazykem jedno Ziv národ; toho smrt - jeho zAhuba.
U st'cíbrotoku vod rybnfc'h, pustíce lesové budy,
Sruby zdESláte pospolné: duSi spolkemobeckvete.
Lesy pod toporempadnou; tam kde Selma dësíbory,
Bude hustoklasé ZIto vláti se vëtru rozdechem.
Kde vstává, kam Ieh4 dunce, na severu, a tam kde jíh,
Na vSe strany pozírejte, skoumajíce umem Eilfm
Zemi Zírnou, kterou statní ujáli plbkové
Cecha.
SluSno jest dar bohfiv znáti, jeho neznat - nemíti jest.
Aj bán6 ZelezokruSné! - Tvé Botáku jich odkrytí.
Zemi t u v drZenf divám, nech at tvfch buchotem kladiv
N6mé zahlahólístráhë,v Ze'cavém tete proudu kov!
Zivot bez Zeleza trudnf: Zelezo vbojivítëzem,
Ne2 16pe se typytí v rádle a v Zen& veselfch dlani.
Zlatopísk6 vidím louky: synov6 bujna Rohslava
V S nález. Tam ry%ovnící!necht vám péfe se kov drahy.
Co jest komu bohem
dáno, ani2 brát'i mu neslu5í.
Chovejte v b k i srdcí svfch: mnohfmt je pohybel zlato!
Bohaté jsou cechfi vlasti, bohaté na drahé rudy:
Pasty? v poli hodí kámen vzAcnbj3 skota za skotem.
Aj tarnvody mocí tejnfch,v&á,
zemb, tioslava,
2 tvfch doli3 putujíchìu prejSti se klokotem zdraví.
,Zdraví ti v bylinách
roste, z nebe tvého kane zdraví.
Reky,plesa,lesy,hvozdy
piSfe na bTeiovgch korách,
Na korách b?ezov)ich'piSte vSecku svych bohatost dëdin.
Vodu, zem, té2 oheñ, vëtry, vSe znáti probyteho vim,
VSecko znáti velínouze, ivë&í velejí bozi.
To jeSt6 Svëtovid káEe: Hudbu a zp&y cech miluj.
Mocí hudby, zp6vukouzlem krotnou i sapaví lvové.
Semp6vEesvarytemzvuEnym, tuchrámSvëtovidbvsvat9,
Tu paj ctnost a cechbv slávu v libém piírody
rozmëru.
Tu líbeznychzpëvbsoudce Krok ti pravdolibysedí.
Ty pak Mane ctiodbojny,rodobijce, chutivra'hu!
T y skotípovahouzdurny, zap'cahán budi se skotem.
TobZ vlasti rnilovniku, ve Ctinovsi hrobu svatá
Uchystána S cechem pocta: tebevsvëtle Merotvodi.
RadamasTasanbmhroznymnevydá
v pohybel tebe."
Damluvil.Povstali vgickni kmetí, leSi a vládyky,
ChválíceKrokavëhlasnost,
i vëStkynëjeho dcery.
3. .Vibor z pFek1adb.
-
O beáních l ) akademickfch.
(1832. Mus. casop.)
Byvalstar9obyEejpiivstupovánido'literního
u r n h i , zkouSeti nováEky rozliCnfm, nëkdyvtipn9m a
smb3n)im tfráním. Tak píSe Rehoi Nazianzenskf v ieEi
Své dvadcáté O zpbsobu, kterak ta jeho Casu v Athenách
vitáni, uvádhi, neb radzji nabíráni bjvali ti, kteFi2 tam
poprvé.douzeníliterníhopfichizeli.
ObyEejten S um6ním *pi.eSeI vprostfednimvëku
na university v Europ6 zalotené, PaFíZskou, a podlé ni
naPrazskouajiné.Novi
ZáEkové rnuseli sepodrobiti
jistgm zkouskám trpëlivosti, a i pen6Enë vkoupiti se do
tovarystva studentského. Na den bidellem veiejnë prohláSen9, a to s povolenim professorb, seSli se do nëkteré
kolleje star:í posluchaEi,. a novátkové, jimf beúni neb
-
.
l ) Bedn neb bejrin (a,masc.)vykládsLinde
v polsktm
slovníkunauk,neokfesany,einunwissender,ungeschliffener
Mensch,einGimpel.N8ktei.imajíto
slovozaakrostich:
Jiní od franc.
Beanusestanimalnesciensvitamstudiorum.
bejaune,jakobecjaune(nëm.Gelbschnabel),
jakoby ptAEe
se ilutpm pyskem lítati jest6 neumtjící.
LBpe vsak, k Eemui
i LindepPistupuje,
odhlasu be ovEího nebteleciho,proto
fe, jak pravíLambecius,
ntikterí iá6kovbpodobajísenenesnadnooutlpm
jehfiátkGrn neb0telátkdm.
Málo jest to
arci, neum6tine2 be neb me, a vSak Mpe to,ne2 O kterych
jest pkisloví: A n i be, ani me.
i
8
+
b e j m i FíkaIi, a kdei: je smGgnYmi obiadyuvádëlive
spolekstudentsky,obyEejnëjednohonëkterého
z nich
sobëzacilstyelamvtipusvéhooberouce.Snadto
by1
tak nazvanp o p t beún8 (abbas
beanorum),
O n6mi
U Du Fresna zmínka se dëje. Pfi tom dána bpvala i hra
nëjaká divadelní. PFíEina toho zvyku byla, aby se tudy
nováEkové, jak pravíme, otesali, okiesali, ostfíleli, hrubost a hloupost viecku S sebe sloiili, a jako rohy sobë
sráfeli;naEeilatinskévyrazy:moresagrestesperbeaniam relinguere, beaniam in hirco deponere,
a samého
tohojednáníjinéjménodepositio(skládání)ukazují.
Ale i e pustëná mládeice podobná Svoboda ráda v prostopaSnost piechází, není divu, i e jii Justinianem císafem
posluchaEfim práv takové hiiEky zapovëdëny jsou. (Sec.
Const.dePandytis.)
Podobnë v Cechách r. 1544 mistii utení Praiského
vydali zvláitní rozkaz, aby se S tëmi, kteii se tak uvádejí
.mezistudentstvo,vlídnéji
a mírnèji n e i pied tim nakládalo, ze jména,aby se netfralismrademshnilpch
a Eervy prolezl>ich plíci, ohyzdováním a potíráním tváii
neb jinpch oudfi smolou tekutou. kvasnicemi neb jinkmi
nebstymi a hnusnymi vëcmi, které nechuf zbuzují, a poEestného muieneb0 dobie zvedenéhomládenceuraziti
mohou. (Cod. dec.phil.Fac.
I I . 332.) Obraz takovkho
uvádëní akademického do sludentstva züstavil nLim ná8
krajan Pontanus (Mostsky) ve svych pëknou latinoupsanfchpyedbëinych cviEeních (progymnasmata),vyhotoviv O tomzviá5tnírozmlouvání,kteréitut0svobodnë
v EeStinu pFene5ené Ctenáfdmnaiimsepodává.
Uvidëní(depositio).
Tkch a Hron.
Tdch. O, proklatydenprvníhodubna!Nikdymi
nevyjdezpamëti.
C o i bych já tomu dni rad oEi vy-
136
JOSEr' JUNGMANN:
loupal, tolik mi piinesl vzdychání, tolik hofkosti. Zajisté
poznamenám jej sob6 Eernou známkou.
Hron. Ei tohlasobráfí mé uSi! Koho to na bllzce
volati slySím! Ty-li to %chu?
Tkch. Co tenchce?
Hron. Zdrávbud, CO dglái?,
Tkch. Domd se ubírám.
M o n . Postbjmez trochu. Prot se tak velmi
hn6váS
nad tímto dnem,a na nbj-vëEnb pamatovati sezakazujeS?
Tkch. Proto, Ze jsem dnes trp6l straSn6 vëci.
M o n . Aj, CO pravíS! 'trp61straSn6 v6ci? A jaké,
prosím?Skorobychalehadal,
CO to bylo.
Tkch. NeviS-li, jake návi5Stí vyvë5enobylo na vratechAkademie?
Hron. Piísny rozkaz bidelliiv, kterym2 ohlásil beánlirn, aby O hodink! dvaniicté polednf,kdef obyEej jest,
dali se najíti ke slysení a trpení toho, c02 spravedlivost
a sluinost ZAdá.
T k h . To samt5 nAv6Stí, pravím, mn6 bolest a úkory
mnohC zpbsobilo.
Hron. Reknu svobodni5, kterak myslím. Nictobë
více ne2 jinjm zvlás'tního a trpkCho jist6 se nepPihodilo.
Tkch. Probbh, jestliZe takovjm zpbsobem pfijírnají
vSechny, lCpe jest mnedle mezkáfem neb skotákem, ne2
studentem utinënu bjti. A vSak S mfmi spoluSkolníky
vlídnbjise d8lo.
Hron. Nemyslím.
Tkh. Ale j á myslím,ano jsem oEima vid61 a sám
cítil. Mne sob5jako lepSi zv6ivyvolili, PO kteréby,
jinpch tCm6i nedbajíce,hnalise S s v j m i psy IovEími;
a bylit! to psi StbkavS, velmi doráiliví. a kousaví.
Hron. O t6 nehody!
Tkch. Kdy2jsemvstoupil,hnedmne
tunbkteií
jménem arcibeána pozdravili, jiní vidliEek, jiní fíkfi po-
--
VYBKANE S P I S ~ .
137
dávali, v3ickni Pak mne obletovali a Sklubali, jako ptáci
sovu. Srdce mi klepalo strachem,
a kormoutila se mysl
ouzkostlivou péEí. Musil jsem leieti znak, nataieni!! bez
pohnutí,jakomrtvy.
Hron. Co se S teboudálo?
.Ticch. NáEiním 'tesarskym,pilou,sekerou, o9tëpaEkou, bradaticípëknë a podlé Siibry, tojest, podlé tlustCho provazu, jako n6jaké bfevno k stavení tesali mne,
bijíce St6dFe hnáty, ramena, boky, ba CO dím? celé tëlo.
ProEeijestliiemne
StíhlejSího spatFuje5, neili vEera
a piede vEírem, není divu, an jsem mnoho ztratil ve t?ískách ze mne odtatpch.
Hron. V té samC dílnë, ny'ní tomu tfi léta,poznal
jsem já velikoubídu.
Te'ch. Holili mnë ti dobH holiEi bradu,anomise
brada jeStë nespe; myli mi hlavu studenou vodou, kterou
jsem sám z kuchynë v mëdëné a negvárné nádobce piinesti
musel; ze které jeden nezbedník, jda
mi PO boku, t v á i
mi rukou svou pokropoval, a kolenama mne postrkoval.
Potom Eesal taktenklm hfebenem, ie jsemhrábëto
bytisedomníval.ZpomnëljsemnaPolyféma,
O nëmi
Ovidius píSe, i e se takovfm hiebenem Eesával. O ruEníku,
kterjm mne utírali, CO iíci mám, ano z láznë a hiebenu
domyslitisesnadno
O jehosladkosti
a mëkkosti.
Hron. Co bylo dëlati?trpëti,nebotkdoby.seopíral a bránil, neprospël by více, nei kdyby vodu v moidíFi tloukl.
T M . I chlapci dvoupídní urouhali se mi, luskajíce
mi v oblízej, a dávajíce Stilce.
Hron. Stav6l-lis se, jakoby se hnëval, Eili prosil, aby
se nad tebou smilovali?
Tkch. Stavël-li jsem se? nestavël, ale hnëval se
z toho
srdce, a upiírnnë Zádal, aby pomn6li, l e Elovëk jsem,
nehovado. Ale ti neSlechetníci, Eím jsemvíce prosil,
1 38
JOSEF JUNGMANN:
__-
tim h"? dotírali, tim Úsilncji tejrali, nadávali, ledaceho
spílali,itilcemiznovaokryvali.Vëru,
zdálo se, ano
jehn6 octlo se v s.tád6 vlkb.
Hron. Tot bychrád by1 pFi té komédii.
Tkch. Nebylatokomédie, by1 t'O skfipec neb0 tur
F a l a r i s h . Ach, jak mne viecko
bolí, tak jsem utáhán,
usmlkán a stluEen. Ano (neslfcháno)zatakovéúkory
a potupyjakoza
n6jaké dobrodinínevím, CO jsem na
pen6zích platiti musil, d6kovati a piisahati, i e toho na
kom nikdy mstíti nebudu. Kdybych nebyl
pFisaha1, nestojím za to, Ze bychn6kterému z pilnëjSích tejratelfi
mych rovnfm za rovné neodplatil. Co jsem iiv, nic mne
taknemrzelo,jako to.
Hron. Co sestalo,ne ze zlé vdleanenávisti,ale
z lehkosti a pro stropení smíchu stalo se. Odpusf, a pamysli, Ze i jiní podobného cosi nesli posavad, a ponesou
budoucnë.
Tkch. Tëiko jest, CO radii. PoslyS ale klam podivny.
Pfinesli mi kalamá': na soustruh dëlanf, S pérem a papírem, a kázali psáti. J á chtëje kalamái oteviíti, nemohl
jsem, nebof zátka nebyla zastrEena a k vyndání, anobri
vie dílo bylozjednohokusu,jakpravím,
nasoustruh
ueinèné. T u vyskoEí jeden,amneklepna
p?es prsty,
Fekl: Pro pánakrále,ten
beán j e W neumíotvírati
kalamáFe.V6ickni se poEali chechtati. O, coibychrád
chlaputomu by1 kyjemhlavu natFel, anebaspoñ tvá':
pëstmipohladil,tolikchuti
jsem vrucecítil.
Hron. Mírnti t u S tebou naloZeno, ha, ha! Nevzal
bych za to sto zlatfch, abych se
S teboudnesneseiel.
Jest6 n6co bylo?irdch. Bylo a rnnohem horiího.
M o n . Povëz mi to, ráduslysím.
Tkch. N6jakf ZibeniEník,strEil mi nepatrnë do kapsy
U kalhot psaníEks, jako od matky
mn8 poslané, kterhi
~-
'
-.
V Y B R A N ~s m y .
-
.
1 39
-.
onvytáhnapiedeviemi
Eetl. Propánaboha,jakgtu
strhl se smích rozpustilf a nemírnf od nEho i ode v5ecll
t u piítomnqch.
Mon. Co tambylopsáno?
T k h . Matka naiíkala sobë pro mé odjití, vytítajíc,
S jakoubolestímnerodila,kterak
piln6 prsamipiikájela, jak Easto líbala prekrásné dëiátko, jakou mne peelivostíchovala,ajakvroucnëoddëtinství
CO mazánka
svého milovala, ano jsem p r l by1 její srdeEko, zlatougek,
holoubek, jehñátko, cukrouiek, sladií neili nejsladií med;
potompridala, Ze spátinernbie, a kaidodennëpotoky
slzí prolévánad muEením, které i e slyielatrpëti márn
v uvádënítomto. To v:ecko oni posmëvaEi vyrnyslili
a napsali. Nic jim nad to piíjemnëjiího nebylo. Tu téme?
válelisesmíchy,psaní
mi strkali,mnepëstovali,vice
a vice gtilcovali, krátce vSecek uEinën jsem jako jediny
Stilec. ZajistC snesl jsem posmëchu nazbyt a beznedostatku, a volil bych radëji umiíti, neili jej znovu trpeti.
Dáblíci, getkové, raráSci stvali na mne ty bídníky. Kdybych by1 napTed vëdël, Ze se to stane, by1 bych ode6el
na akademie, kdei takovych vëcí nedovolují.
f f r o n . PiipouStím, i e vmnohjchakademiíchnic
toho není, ale viak piedce
proE to uvedeno a v obyEej
podáno, maze pravdë podobná nalezena byti piíEina;
ani2
nepiím, ie mnoho opuStëno, mnoho mírnëji konáno byti
m8Ze.
' T M . Budu-li kdy uvedení cizímu pFítomen, vlastní
ikodou nauiZen jsem, kterak k nim sluSno se míti. S BOhem.
ffron. I ty S Bohem jdiTëchu, a poslyS!
.
.
T k h . Co?
Hron. CDS mi povëdël,tohojingrnnerozprávëj.
'Tkch. NetFeba tvé vjstrahy.
*
c
140
JUNGMANN: JOSEF
VYBHANE SI'ISY.
(1806. Hlasat. I . )
,
l
JestliZehry vfibec hodny jsoupozornosti jak politika, tak utitele a zprávce mravnosti, pon6vadZ netoliko
S povahou lidu v uzkémspojenístojí,
alebr2 i touZ
povahu a mravy jeho vedlé jinfch prostFedkb vzd61ávají a Hdí: zasluhuje, tuSím, té pozornosti dvojnásobn6
tahra,která
mim0 to i sama vsob6 nejuSlechtilejSí
a nejdfimysln6jSí jest, i k vybrouSení rozumu a zostFení
vtipu pFenáramn6 prospívá. Ta pfeuSlechtilá, piedfimyslná, pouEující hra, neb0
rad6ji
vSech her královna
jest
hra fnchovni.
Kdy a kdese ta hra zaEala a kdo by1 tennadobyEejnCho vtipusmrtedlnlk,kterfZstalse
nálezcem
jejlm, O tom jsou rozmanitá mezi uEenjmi zdánl. Nejprvn6jSí, kteií O vynálezku jejím psali, zaznamenali, f e
'provozenabyla nejdfíveodPalameda,vddce
Feckého
pYed Trojf; ale nejbli2Sí tëch Easbv spisovatel, bez kterého podivnfch vëkbm nástupnfm d61 bychom zprávy
O té vojn6 a obleZení nemëli, Hómer, zablrající se Easto
v nejmenSí okoliEnosti, O téhieznámkynepozbstavil;
nebot ta hra, kterou Palamedes vdlouhém toho m6sta
obleTení a sokové U Penelope se zabfvali, naprosto jïná
byla, z kamennfch jakfchsi kuzelek, ~ C E O O O
nazvanfch,
C
pozbstávající.Rímskáhra,
podjménem luduslatrunculorum 1) neb0duodecim scripta, neb scriptula, neb0
ibissena punctaznámá, m61a ponëkudpodobu S nagí
hrou Sachovní, nicménë piedce od ni rozdilná byla. Ji2
sama Sachovnice neb0 dska jejich od nagí tím se d6lila,
Ze z 12 h i í jednou pFíEní (linea sacra) prota2enfch pozbstávala, na kterjch 30 sklenfch neb0 kovovfch figur
l)
Latro v staré latin6 dove: voják.
patnácti proti sobë S svfmi králi, bud podlé kostek,
bud toliko podlé jistfch pravidel se pohybovalo, tak ie,
kdokomu vSecky figuryzajal,vítëzství
doSel.
V Persii ta hradotud nejobyEejnëjSí jestale pFiznávajíse PerSané, Ze jimzIndie
piiSla zapanování
jichvelikého monarchy Kozroesa; ChinésovC takéhrají
v Sachy, a jsou v ní velice zb6hlí.' I oni praví, Ze j i z Indie
povzali, a z jich poEítání let jest vidëti, i e se to stalo
jedním tém6i Easem jako U PerSanOv, to jest, v polovici
Sestého století. Jednák píSe Fridrich Graw, nevím podlé
jakéhopramenu, i e jichhra S nasinemáté nejmenSí
podoby,ani S stranychodu píSkbv, ani S stranyceny
Ïnoci figur.
Dcera
Alexia Komnena, Reckého císaie,
V knihách
svfch Alexiados, pSanfch v jedenáctém vgku, vypravuje,
i e hra Sachtiv,kterouZ nazfváZatrikion, od PerSanb
k Rekbm se dostala.
O pojitítéhry z vqchodních zemí dosvëdeujeji?
to samo jm6no Sach, které PO celé t h ë ? Azii znamená
kráfe, ulúdce, mocnáie, a zdezvlástëtu
nejhlavnëjSí
figuru, kteréi vSecky jiné brání. Met aneb mal jest pak
tolik CO upadek, snifeni, zmaiek, odkud i U nás konec t é
hry ohlaSujeme slovem Sachmai, jakobyiekl,králjest
v koncích. Druhá a PO králi nejpfednëjsí figura, U nás neprávë královou nazvaná, jmenuje sev vqchodních zemích
pyíhodnëjifertz, c02 znamená pruniho rúdce, ministrra.
Pravdënejpodobn6jijest,
Ze ta hrajestnalezena
od Hindtiv, toho starofitného národu, a jako vSeho nynëjSího lidstva kmene, U nichE jméno m61a chaturanga,
t. j. Efuero Bikav neb0 arrnúd; PerSané podlé nich ji nazgvají Chatrang, Arabové Chatrani; Spanielé podlé Arabû
Xadrang neb0 Al-Xadres, i také Axadres; Francouzové
le jeu des Echecs, dle arabského Schek neb Scheik;
Nëmci
podlé perského Schah neb Schach; noví Latiníci ludum
PO
Hra v gachy.
'
l
141
142
JOSEF JUNGMANN:
Scachorum;VlachovéScacchi;
N6'mcích senazqvá Sachy,
U
U cechfiaPolákd
Rus3Sachmatnaja
VYHRANE SL'ISY.
PO
igra.
c02 sepravdënejPFiSla pak ta hradoEvropy,
podobn6ji Fici mb2e, skrze Araby, jejichi také spisovatelé
j i Jnddm pFipisují; tedy je36 pFed taZením kiiZovník8,
kterfm j i nejedni mylnë pFiEítali. spanielé a AhgliEané
mezi prvnímiseníjakozoumyslng
zanáSeli, .a první,
kteFí O nípsali,byli
z jejichnárodu.ZatímVlachové
poEtem spisb,Sachdvsetgkajících,je
pFedEí. Skrze
Spaniely pFiSla do Ameriky, a okolo polovice osmnáctého
stoletíuvedenajestvanglickychosadách
v témL dilu
sv6ta.
Kdy akterak do naSich milych Cech sedostala,
není mi známo; to vSak nálézá se v historii Klatovské,
Ze jiZ léta 1009 OldFich, kníZe Eeské, vyzdvihv Klatovy
za mEsto, da1 jemudoStítuSachovnici,provyborné
u m h í Sachovní hry, které shledal pFi Klatovsk~ch; neb0
jak jiná památka chce, proto, Ze Klenov9 rod, z kterého
Klatovka, ,toho mësta zakladatelkyne, pocházela,
Sachovniciv svCm staroZitném 5 t h nesl.Tolikjistojest,
fe
cechové nehrubg pozd6ji ne2 jiní polednëjSíEvropEané
S hrou s'achovní se seznámili.
Ne,í-li pravdivá, aspoií pzkná jest zpráva
O vynalezení hry té, od spisovatelb v)ichodních zhtavenáa nás
vyloZením na evropejské jazykydoSIá. Na potátku pátého
vëku neb století, sed61 v Indii na trhnu panstv! velkého
mocnái' mladf,
jménem
Behiib,
aneb
Behram,
pln
ctností, ale jak to obyEej U dvor8, zavedenj? od d r u h t v a
jej obkIiEujícího. PFiSlo tedy na to, ie zkaieny vinou nehodnych drufebník8 mládenec zapomnël, Ee kafdf monarcha jest otcem lidu,
2e Iáska poddanych jest podporou trfinu, a na konec Ze té Iásky jináE získati nemoino,
ne2 tim, aby se stalhodnyrnrnilování.
1 .l:{
PFedkládali mu nëkdy, kdy se Cas piíleiit9 k tomu
nahodil,povinnostijeho,povinnostijistotnéctnostliví
poddaní, Fídkq rod p?i zlém Pádë; ale jak to k
neStëstí
liduobyEejnëse dëje, souzenopyedkládaní z spfisobu,
jak byly napsané, a i e nebyl ten hiíCn9 a sliEn9, obracíni
jsouvsmích.
Vten Eas Braminjeden,jménojehoNassir,Daherúsyn,jinákarabskySissa,chtëjenazábavkytoliko
Eilému pánu otevYíti oEi, vynalezlhru
v Sachy; hru,
v které král jest podstata vSeho, a v5ak sám bez jinych
niEehoZ nemüie.Líbilasehra
i mocnáiilibujícímu si
hiíEky, i dvoianbm, to toliko libujícím, CO se pánu libí.
Ale mladymocnát
më1 Cilost osvicenou,a
t a Eilost
spravila, Ze poznal ve hfíEce vyborné obsaiené b$ti nauEení. Povolavtedyvynálezce
hry Sachovní Bramina,
takto promluvil k nërnu: ,,Synu Daherú, poznávám, i e
jsi mui, v kterém obLvá duch moudrosti, neb0 vzáctn);.
vynálezek tvbj spolu vyraiením jest i nauEením. Povëz
medle, jakou' chce6 míti odplatu, a vezmeS ji." Sissa pokloniv se tváfí
k zemi hluboko, vece králi:,,Milostivy pane!
já jsem spokojen S stavem svgm, ale jestli za míij nálezek mám miti odplatu, tedy O tut0 prosím: Ka& milostiv9
pane, Stëdie poloiiti na první Etverhraník mé Sachovnice
jedno zrnko obilí. Sachovnice na Sedesát Etyry podobné
Eástky rozdëlena jest, necht tedy
od jednoho zrnka, na
první poloieného, kaidO v dvojnásob zrnek jde." Zarnrzel
se král, slyiev to, a rouhal se Braminovi v srdci svém
Fka: ,,Neiádal jsi, jako moudry mui, ale jako blázen.Coi
setobëzdá,febychtobënëcovëtsíhoudëlitinemohl,
an tak málo 2ádás?" Ale Bramin ujiSfova1, i e mu dosti
na té odplatë; koneEnë, vidí-li se králi byti malá, aby j i
da1 dvojnásobnë. PoruEil tedy mu dáti král, Eehoi iádal.
Ale k d y i pPiSlo k poEtu, nalezlo se skrze takové zrnek
zdvojování, Ze ta odplatabyla by vë%í n a d m o h o s t
0
VYBKANE SI-’ISY.
vedenf od jednoho zrna Sedesáte Etyiikrát zdvojeného,
pMnesl to, Zeby k odplati5 potFeba byloSestnácti tisíc,
tfíset,osmdesáti
Etyr mëst;vkafdém
mEst5mEloby
bytitisíc a Etyrmecítrnaobilnic; vkafdé obilnici sto
sedmdesát EtyFi tisíce, sedm set dva a Sedesátkorcbv,
a v kaZdém korci dva miliony, tisíc dvb stë a sedmdesát
osm zrnek,*) a tímbyteprvjedna
polovice zaplacena
byla, a to by bud drobniEké obilí, aneb korce nad míru
vëeí bfti musily, jeSto U p. jeEnych zrn na korec Eesky
toliko asi pbl druhého milionu se vejde,kdeZto vsechngch
od BraminaZádanfchzrnek
bylo:
’
11”’,735576”002749’512715.
Po uEinëném takovém poEtu vëci na první pohled
lehké vSak mofnost mocnáfovu, a jakdokládáVíland,
vSecko obilí, CO ho od poEátku svëta sklizeno, pievySující, uZil Bramin té piíhodnosti a ukázal pánu ,svému,
kterak i mofnfm potieba jest rozv5Zení a ostrovtipnosti,
kdyZ udblujímilostí.
ZdaZ ten dobry Bramin Nassir svou královskou hrou
krále moudFejSí a lepSI zdblal, na to (dí Víland) se nedotazujme, ale tolik zajisté zpbsobil, Ze ta hra PO mnohé
vëky byla hra zamilovaná vychodních kníZat a mocnáib,
i jest sem tam a2 podnes.
Kalif Al-Amir, z Abasidfi Sesty, hrál právb U vniti
svého palácu S svgm milgm Kuterem vSachy, kdyZ jeden
z slouZících jemu zvgstoval, an nepiitel, kterjZ drahny
Eas mEsto Bagdad oblezením stëfoval, na tom by1 mgsta
se zmocniti. Pfijdu tu chvíli, pravil Kalif, jen CO Kutera
do hchmat vefenu.
1) V poEtu, ktery se obecnëuvodí,klade
se na jednu
míru 32,768 zrn; ale tona korec Eeskp málo,jestobyna
Zejdlíku pFi30 toliko 1 1 zrnek, jichi jsme my na S50
napoEtli.
l45
To jednák tomu kalifu tak málo ku pochvale slouZí,
jako naSemu Fridrichovi, ktery, kdyi pro nëhobojujíci
cechové nejvíce klesali v oné Bëlohorské bitvë, od hracíhostolíku(a5
jen vkartyhrál)sevyplésti
nemohl.
Chvalnëji zamëstknávala hra
Sachovní J ana Fridricha
Saského,volencepfesrdnatého.
Ten kdyi v neSliastné
bitvë Ù Miihlbergu padv do rukou Karlovi V., od vojenské
jehoradySpanielské,
pod zprávouosemetnéhoduca
d’Alba, na smrt odsouzen byl, právë timEasem S vévodou
Ern,estem z Brunsvíku spoluvëznsm svym v Sachy hrál,
kdy2 mu zvëstován ten ukrutny
a nespravedlivy nález.
Pozastaviv se na okamZení nikterak zármutku nezjevil,
nybrf dav odpovëd CO hrdina a dobry otec, velel vévodoviErnestovi,nakterémtáhnouti
bylo,dále hráti,a
celou tu hru S obyEejnou pozorností vesele a stejnomyslnëvykonal,avyhrajetakseradoval,jakobyse
nic
zlého bylonepiihodilo.
Velkq bojovník a vítëzitel aziatsky Timur aneb Tamerlan by1 také Sacha velmi milovnl. Hrával vSak, jako
náS Laudona),tolikovevelké
Sachy, nastudvatiidcíti polích, S dvëmaatiidcíti
figurami PO obëstranë;
obyCejná hra S Sesthácti figurami byla mu tuze skrovná.
Jmenujehistorievejslovnëty,
S kterymihrával; mezi
nimi? by1 Ala-Eddin neb Alladin tak vycviten, i e beze
vSeho rozmySlování hraje vSecky jiné pokaidé piedEil.
Timur, jeni také v Sachách nerád by1 komu postoupil,
piedce Alladinovi vbt3 v té hFe zpiisobilost velikomyslnë
prominul.Jednoubránivsejemu
vSemofnë, k posledu
nicménë pyemoien jsa, zasmál se a iekl: ,,Alladine, vyhrals! T y jsi mezi iachovníkytakjediny,
jako Timur
mezi králi.“
9) Tento hrával v :achy tak ziízené, i e v nich vgeliká
vojenská taienípies Peky, horya dolyatd.sepiedstavují.
Nebo
jest
vice zpûsobd té hry.
J o d Juugmauu: Vybrauh spiry.
10
146
VYURANE SPISY.
JOSEF,JUNGMANN:
Naproti tomu sultán Mahmud Gahsni by], praví se,
v Sachovní hfe tak nepfemoiitedlny, jako v vlastní hfe
královské, kterclui hrá1 S vychodními kníiaty za svého
Casu O koruny a zem6: coi jistému perskému básníkovi,
jménemOnsori,pfíleiitost
da10 pochlebitijemutëmito
verSi:
S tisíci kníiaty král Mahmud v
:achy hraje,
VZdy jinym zpdsobem mat kaidému
z nichdaje.
vSecky hry,
Kare1 XII., Svedskykrál,zapovëdëv
tu jedinou schvaloval a miloval. Kdyiknífe náS OldFich4) léta 1015 PO druhéza
dblefitymi pfíEinami do Klatov se zabrav,do domu Radoslava,primasatéhofmësta,piijel
a do pokojejeho
uveden byl, spatiil jest stdl v svëtnici, na nëmi
U prostfed Sachovnice Eistë vymalovaná byla. I tázal se hned
téhof primasa Klatovského, proE sobë na stole tom da1
Sachovnici vymalovati? jemuito primas odpovëdël ika:
,,Milostivy kníie, pfednë pro památkuVaSí kníiecl milosti,
i e m6stuKlatovskémutakovfStít
ráEil jstemilostivë
darovati: a putom pro mé známé mne navStëvující, kdyby
se komu pro ukrácení chvíle pohrati líbilo: kdo vyhraje,
aby ten druhému pro zdraví VaSi kníiecí Milosti sklenici
vina aneb piva piipil." Oldtich kní2e se pozasmáv, téhoi
primasa se tázal: ,,Dobie-li vy tu hru znáte?
chtEli bychom potom spolu o. pár dukátb v ni sehrati.'' Jemui
primas odpovëdël: ,,Milostivy kníie, to
by mnë mnoho
bylo O pár dukátd hráti, neb já jich jako
VaSe kníiecí
Milost nemám; pokudi se tak mnoho
ráEíte chtíti poníZiti a semnousehrati,
pFiEiním se O vyhrání."Kníie
na to Yekl: ,,Velmi dobie; kdyZ bude PO jídle, zkusíme
spolu dvakrát neb tiikrát sehrati: a jestliie vy nad námi
4,
HamerSmid v Klat. Hist. na str. 84.
!
147
vyhrajete, tedy vám chceme pár dukátb dáti, a vy naproti
pár sklenic vina zde pfedstavíte." Primts k tcmu S poEestnfm podëkováním svolil. Kdyi bylo PO jídle, poruEil
kníie primasovi i hned Sachové kameny piinesti, a poEali
hráti. Prima6 .nepominul velmi brzy kníiete zatáhnouti,
a tak na kníieti hned první hru vyhral. Jemui se kníie
divë, zase podruhé O pár dukátd k hrání pobídl,
a poruEil napiedhráti.PrimasFodruhéhrajeopëtzatáhl
kníiete, a vyhral. Kníie
poruEil ihnedtietíhru
zaEíti
a táhnouti,anatuhruosmdukátbvsadil,abybylo
vSecko prohráno, neb0 nic. Trvala tat0 tietí hra dobrou
chvíli, neb0 knife j i i bedlivëjSí a pozornëjSí byl. Primas
té2 opatrnë hr5ti nepominul, aby kníZete i PO tietí obehral a tëch osm dukátfi na kníieti obdriel: a stalo
se.
PoruEil tedy kníie i hned tëch mm dukátd primasoviodevzdati.Primzspfijavjich
s velkGu vdëEr.ostí za në
kníieti velmi uctivë podëkov2l. Jemuito kniie iekl: ,,Nedomnívali jsme se, abyste vy zde tak dobie uxëli Sachy
v
hráti. Tak bystezajistémohlinamnë
mé celé kníietství vyhrati." Jemuito primesz2se odpovëdE1: ,,Milativy
knife,nevidyckytakové
StEstí jednomu kráEi slcuií:
tomu dnes, druhému zejtra svëdEí, kdo ví, zdaliby mnë,
jako nyní, tak potom Stëstí slcuiilo? snad -kdybych
POdruhé dnes neb zejtra hrál, hra by se
mnë tgk nepcitEstila:neb jsem tokolikráteslejchal
i vídzl, i e první,
druhé, tietí vyhrání rádo potcm takového hráEe z kabátu
(raEte odpustiti) vyhání, a mëSec takovy potcm na ruby
piehání." Jemuito se kníie tu velmi piívëtivë zasmáv
fekl: ,,Musí'me tedy podruhé jestë spolu Fohrati, a jeden
druhého z kabátu vyhnati." Odváinostitéhry
poSlo, i e mnozí mezi mccnáii
i velkynákladnaSachovniciaksmení
Sachové vedli.
Kozru, Persky král, më1 Sachovnici, na kteréi jedna polovice figur z smaragdb, druhá z hyacintd byla; jiny Persky
*
148
JOSEF JUNGMANN:'
mocnái më1 taknákladnéfigury,
Ze nejmenSí
nich
3.000 zlatychdinardstála.
Don Jean d' Austria,syn
Filipa IV., më1 zvláStní sv6tnici neb0 sífi, jako S2chovnici
ziízenou, kdeZto namístëfigur
Zivé ktomuvyutené
ustrojené
a osoby
pohybovaly.
se
*
Propovëdëlkdosi, Ze hrav Sachy jakohra pYíliS
pracná, jako práce pFíliS hravá jest; ale Benjamin'Franklin, mu2 mnohotvárného vtipu auEenosti a jinák svobodnym Amerikándm nesmrtedlny, neostychal se mezi menSimi spisy i také jeden ku pochvale té hry vydati, pievfborny, jakoZ vgecko jest, CO z jehopéravyplynulo.
Nadpis jemu dal: Morúly, t. j. mrauna' poutení ze Sachové
hry; z nëho2myzdetotoklademe:
Hra v Sachy jest iama v sobë tak dblefitá, fe není
potiebí zisku oEekáváním k ni zváti: prote2 nikdy
O peníze se nehraje. Kdo k hrání uprázdniti se mbfe, nemá
hry nad tut0 nevinnëjií, a uEinkové její na duSi hrajících
jakjsouneouhonní,tak
obgma, vítëzovi i piemoZenému, prospëSni byti mohou. Hra v Sachy není prázdná
kratochvile. Mnohé vzáctné, v Zivobytí lidském uZiteEné
vlastnosti ducha tudy se nabjvají, aneb ssilují. SámZivot
lidsky jest Sachfi zpbsob, kdeito zaEasté nám jest O nëjaké místo státi, jeho dobyvati, a S protiv'níky a soky se
potykafi, a kdei n'ekoneEná rozmanitost dobrjch a zlych
p?íhodpanuje,jsoucích
jí jakonásledkovéopatrnosti
anebnedostatku.Ze Sachd se tedy uEiti mdZeme:
PFednE: 'ProzfetedlnoSfi,jenZ nahlízejíc v budoucnost
uvaZuje vSeliké skutku nëjakého následky; nebothráE neustále sobë opakovafi musí: Potáhnu-li takto, jaky bude
mi prospëch v tom novém místg? Kterak toho maj od. p h c e k mé Skodë ufiti m8Ze? J a k ä ktervmi kameny
táhnouti bych mohl, abych onoho zachránil a pfed utokem nafi se ubezpeEil?
VYBRANE SI'ISY.
1-19
Zadruhé: Opafrnosfi, celou Sachovnici nebdivadlo
jednáníobsahující, a mající zYení nato,vjakém
mezi
sebou srovnání viecky kameny stojí, CO jednëm od druhych za nebezpeEenství, kde a kolikerá k a i d j m ochrana,
kterou figura odporriík nejspíSe by vzíti, kterou táhnouti,
na kterou outok uEiniti mohl, a kterak by oukladu jeho
sevyhnouti,anebjehonásledkyprotinëmusamému
obrátiti se událo.
Zatietí:
Rozvdiení Q Sefrnosti, abychom kvapnB
netáhli. cemui nejlépe navykneme pYísnjm zachováním
herních pravidel, U p. toho: ,,Kdo se dotkl kamene, táhni
jej;kamjejstavil,,tam
zbstafi." Zachovánípaktoto
proto lepSi jest, Ze tudy ta hra pravëjSím budeobrszemlidskéhoiivota,azvláitëvojny,vkteré,uhodiv
neopatrností na zlé místo, nikdy od nepiítele oEekávati
nesmíS, abytob6dovolilnazpátek
S vojskempovyjíli
a je bezpeEnëji postaviti,anobri veSkeré následky S V &
kvapnosti pykaje poneseS.
PoslézehrouSachovnínabyvámezvyku
nebyfi hmd
malé mysli nad okamiifou podobou strasfndho sfavu vbcí
nadich, kojifi se nadkjí Sfasfné prominy, a sefrvafi U uyhledúvdniprosiiedkb. Tahrajesttakbohatána
p'.ípadnosti, tak rozmanitá v svém chodu a pieonatování,
StWí v ni tak náhljm promënám podrobeno, a takEastc,
PO dlouhém piemySlení, tu nalezti jest prcstfedkd k
dcbytíse z témë'i nepfemofitedlnénesnadnosti: i e malo
kdy Elovëk docela srdce potratí, nybri do poslední chvíle
se brání, vZdy jsa té nadëje, ie bud svgm vtipem
koneEnë
získá. bud aspoñ za nepozorem svého odporníka pcctivë
pYemdien bude. A v pravdë, kdo pomyslí (k Eemui hra
v !achy Easté podává pYíEiny), fe jistí bljskaví prospëchové snadno hrdost a spoleEnou tovarysku její nepozornost pfiso.bí, za kteroui druhému Skodu svou sobë nahraditi nenesnadno jest, ten koneEn6 nauEí se, Ze se neustraií
*
1'
,
.II
-
,
Ch-
5
111
II
il
,
I
I
--7
150
JOSEF JUNGMANN:
-
_i_
!
i
i
I
I .
I
II
I
III
I
--
i
t
okamfitjh Stëstím svého odpfirce, ani2 kaidou závadou,
odpornou
oumyslbm
svpm,
zbaven
bfvá
nadëje,
Ze Stastné ho na konec cíle dojde.
S tímto hrySachovní vybornym uváienírn Benjamina
Franklina (ostatek jeho spísku tgká Slechetnosti
se
hráEii)
srovnáváseznamenitypiíklad
onohomladého Araba,
ktery oddav se nemírnë tC hPe, a trestán jsa pFísnë pro
ni od otce svého, kleEe jemu piedstavoval, Eeby ona také
u2iteEná byla. NaEei otec,uchlacholivseponëkud,
zeptal se jeho: I mbZe-Ii, pry, ta hra hodna byti k Eemu,
neZri abyseni Eas mafil? -,,Mfike, mil9 otee!" odpovëdël
politování hodnf syn, ,,ta hra u E í rnne rnnohym u2iteEnyrn vëcem.." - ,,A medle jakfm?"pravildáleotec.
J fekl
opët
syn:
,,Dejme,'Zebych ni5kdy pro
vlast
bojovati
-
musil, ta hra më uEi, ktwak bych zptisobnE a prospginë
bojoval. Dejme, Zebych na cestách mezi lotry negi'astnë
upadl, podle
t6
hry
chytreji
bych ne2 jing
jim
z rukou
vynikl."
,,To se tob6 zdá," pravil otec, a umínil v duchuzkusitisyna.
Nedlouhopólornposlal
ho nacestu,
. daje mu konE a'mnoho pen&, aby zboZí nakoupil. Kdyf
pak se odebral, nastrojil i to otec, Ze Etyfi nákehíci vrazili naÌí, aby ho oloupili. Syn, vida
se
pFepad6na od
zlod6jb, zbstav'í jirn svého konë, a chrastírn odskoEe
schová se za blízkou zed. Nabyv
Pak
tudy
bezpetnosti
vykonal pFedce t u cestu, a nakoupiv zboZídomPl
se
navrátil. I tázalse ho otec, zdaE se mu niteho zlCho
nepfihodilo? - ,,Ba ov9em," odpov6d8l syn, ,,Etyïí 210dgjové na mne vypa.dJi, a bylo PO mn6 veta, leE 2e jsem
sobg vzpomenul na jeden prosfiedek, kteréhoE jsem ¿%to
vSachách by1 uEíval." - ,,A CO to za prostFedek ?"
pravil otec. ,,Ten," Pekl syn, ,,Ze jsem v nebezpeeenství
nákeiníkbrn radëji konë, neZli peníze a fivota svého POstoupil, rovn6 jakor d61ávám hraje v Sachy, kdeZto vfdy
radgji konlka (rytíFe) neilikrálovnu nebdokonce krále
-
I
VYBRANE SPISY.
--15L
ztracuji."Líbila se t a odpovëd otci, tak i e od té doby
sám se také Sachdm nauCiti umínil.
Nalezla ta vfborná hra iáhy
a mnoho spisovatelB
i chvaloiecníkb. Psali, mim0 jif dotcené, O hie Sachovní
Damianus Portugalsky, PhilippusCarrera spaniel, Gustav
Selenus, neb0 radëji pod tim jménem skryty August, vévoda BrunSvickf (1617'1, Philidor Anglican, Filip Sstamma, Arab (v Londfnë 1730). Pak Calabrois, Cuningham,
Bertin,davtipnfHyde,Freret,Jan
z Salisburgu, Navarrus,kardinálCajetanus
v Komentaiích k dílu SV.
TornáSe Akvínského,JefonfmVida
pëknou O hYe
:achovní sloiil báseìí, kteroui Jan Kochanovsky na polsky,
jazyk pFeloEi1; jinfPoláknejmenovany
sepsal krátké
O ni pojednání v knize: Listy i pisma r o h e , kteréhoi tuto
uiil jsem; dále Fielding, Fridrich z Graw (v LipStë 1801)
a jiní mnozí.
My tut0 k závërku poloiíme krátkou báseñ O hie
Sachovní, kterou elegick9m verSem latinë sepsal Dominik Ludovici,jezuitavlaskf,jeni
by1 iiv rnezi 1676
a 1745 rokem, a kterou my prostë vylo2ili.
Nechtl pro më kaZd9 svou se nese za líbostí,
Jen kdyt se srovnává, CO koná, S poCestností:
Mne vojna tëSívá, v5ak vojna fertovná,
J i i vedepouhfvtip,
ne rukabojovná.
Mé celé bojiStë na stolku hracim stojí,
A k sluftj'ë vojenskkjsou Siky barvy dvojí.
Na osmkrát osmero mé pole zmëieno,
A vojsko v Etvero ?ad po osmi zdëleno.
Hned v druhémpoiadíjichpëchotajestvërná;
VLdy první do boje;zdebílá,tamto
Cerná.
--
153
JUNGMANN: JOSEF
Za tímto prdEelím jsou vySSí stavové,
Dva stielci mysliví a dva rytíiové..
Pak tam zde hrubf
slon nejápnézdvíhá kroky,
S svou tifí vbfatou, a uzavírá boky.
Nef statná královna se k králi stavuje,
A za cklf i Sik, kdytfeba, bojuje.
Ji2 Eelem odpornym se më?í vojska ob&
Ji2nastal k bitv5 Cas, i vyjdouproti sobë.
J est rozmanity boj i chiize rozliEná,
Neb kafdy k potkání SVÓU vlastní cestu má,
Upiímopëchota se k bitvë bCfe v Eele,
Vgak zpátkem nesmí jít,kdypostoupila srngle;
Ne2 jestli stranou v pFíE ji potká nep?ítel,
MbZ zabitjej, a jít v tomísto, kterk mdl;
A jestli náhodou nebchvalnouschytralostí
Kdy pís'ek do' pole se posledního vhostí,
Hned z n6ho pán, a jak kdy víc ufiteEn9,
Bud stfelec, nebo don, nebrytí'? stateEny.
To písek: ale pop (taknazvijinákstfelce),
Ten pfíEkou podává se na dalekésmëlce;
A jako na b í l h vZdy jeden obcuje,
Tak druhl na Eernkm se poli zdrZuje.
Slon mS1Ze sem a tam,. vgak rovnou cestu tIíti;
ZpZt, pFed se, PO bokumu dovoleno jíti.
By ale bez trestu ti vsickni chodili,
Bud feby krokem Y i , neb honem kvapili,
..~..
VYBRANE
.
,
SPISY.
153
Bud prázdno pied nimi: neb toto dobfe vëzte,
z e nesmí fádnf jít, kdyZ nëco jemuv cestg;
Jen rytíi bojovnq se
vSudy podává,
A viikol udatng strach z sebe vydává.
Ten iiku Zádnému, ni iancfimnevyhne se,
A skokem v tábory senepyátelské nese.
Jest, i e ho proradí zlá n6kdy odvaha,
- VSak, vëzeñ,dvojího sám më?í na vrah:l:
Tu, která mensí jest, si vyvolíS nehodu,
Neb Easto vyhrá ten, kdo men3 béFe 5kodu.
Co dim, jakStëstítuse
m&í vrtkavé,
Jak strach a nadgjehned tarnto, hned zde je:
Co dim, jak dbvtipnë se proti
sob6 zbrojí,
Co sobë za klamy, CO zaoukladystrojí.
Pokoutnë poEihav, jsa p h $ tajnC Istí,
Vybghne náhle pop, a dojdekoiisti.
.I.. 1
4
Popdojde koFisti;. ne2 bidník z nenadání
Pad v rucejinému, i sámseneubrání.
Cos cht6je velkého, z svfch Sikb vyráfí,
odváií;
Arytíi
v sehuste
vrahd
tmy
NeStastnfbojovník! nestyáhltseoukladu;
Jest vekol nepiítel, i v pFedu 'past i v zadu.
Vrazí-li na plika kdes nepfátelskkho,
Jest hanebná to smrt, kdy2 padne od nëho.
Co zdechce královna? Eí zkázy Zádá ana?
Ta tryskem pïepadne bud stfelce,
neb0 slona.
Necht pFepadne, a vSak bez pomstynebude;
Jí, k ztrátynáhradë, hnedrytif dobude;
<
i
I
4
,I
I,
3
'
1
1
1:
,
,
.
ìm.''
154
JOSEF JUNGMANN:
--- -
On tiSe v sousedstvu j i i dávno oEihoval,
A knáhlépotiebgsvoupomoctajnëchoval.
Ted rychle z táborii se fití plukové,
A kudyjíti Ize, jdoustatnírekové;
Vybrané Eásti z Miltonova Ztraceného ráje.
-.
Piedrrduun k pruému vytlání Jungmaklovn pieklatlrl.
Povinná k m j m milym
krajanBm
Setrnost
toho
iádati vidí se, abych z této Své práce krátky poEet veiejnë sloiil. O vybornosti bisd!, a ktzré2 obSírnë j i i ne
v jedné PeEi psáno, lze pomlEeti;Etoucímu sama se pochválí. Chtëje, co moiné, Miltona samého rytmem i mluvy ddstojností vytvoiiti, uiil jsem jeho vlastního verSe,
toliko S trochaickfm potátkem. Ale, slySím nëkoho, proC
tolik neznámfch slov? - Neznárnjkh? Kdo se dobrfch
knëh, zvláStë písma SV. Eítáním pilnë zanáSí, tornu málo
neznámfch bude. ,,Ale jsou tu
i jinoslovanská!" Jedno,
nebo dvë; vSecka pak na konci vysvëtlena. Ostatní, bude-li CO temného, Slovník (1805) vyjasní. Nechtëj, rnily vla*
i
I
I
Zde Cern9 bílého, CO vëznë,náhlesepne,
Tam bíly Eerného zasnepfátelskytepne:
Kdozdálsepadati,tennepiítele
zbil,
A vlétkuubëhlten,kdo
léEku nastrojil.
A bitva veSkerém se na bojiSti strhne,
Ten,kohoporazí,tenhledá,kamsevrhne.
jest outëk, seE a dav, a padásedlák,pán:
J i 2 kafdf v srdci mní, i e druhfpiekonán:
N e f vseckoneplatno;vfdybitva
pfijdedále.
Le2 re kdovytuje,nebzajme
v kofistkrále;
Neb králemstojí boj; a ostojí-likrál,
Tvé Stëstí;padne-li,tunegtastnëjsi
hrd.
-
-.
i
I
i
I
I
I
.
I proto2 O nëho vgem bojovníkdm péEe,
Jenjehosamehoviechzastávajímete.
KdyZ strastnym osudem králpuzenubíhá,
A vítëz nep'lítel nañzbranínalíha,
Tu: Dostal! vyk'zikne; král vehnán do iach matu
J i i nenínikudyniout6ku,nizvratu.
Tak bitva skonEena, a tudy p0 hfejest,
Z ni2 jeden hanbumá, a druhy bCfe test.
I
I
I
4.
'
. .
stente,
aby
vzneSená báseñ
vsedním
jazykem
zneuctëna
byla;
radëji,
Slovan
jsa,
lep3
slo_venStinë pfivykej, 8
S rozumnymi toho, abychom i my Cechové vSeobecné spisouné ieEi Slovanské v stFíc pomalu vcházeli, fádej. Pieji
ostatnë,aby
jakoi velebnjl duch MiltonBv mnE PO
Etyry
léta
mnohé
dny
ublaioval,
tak
on v tomto
EeskCm o d h í mym mil$m vlastenciim k uslazení ntkteréchvíleposlouiil.
Dáno v Li tomëficíchdne 20. záfí 1810.
Pi'eklaclatel.
1. VZPVÁNf MUSY
1. 1-35.
Neposlusnostprvní Elovgka, i plod
stromu zakázanf, jeho2 poZití
zhoubné vneslo smrt a bídu vSelìkou
na svët, S ztrátou ráje,afnás
Biht!ovBk
-.--
I
155
jOSEF jUNGMANN:
vykoupil, a ziskalopët blaZené
onosídlo: - zpívej maze nebeská!
Ty, jenfs na Or&, vrchutajemném,
neb tam na Sinai nadchlapastfYe,l)
aby O nebe a zem6 potátku
z srnésice lid uEil zvo1en)i; Ci t6
hora t8Sí Sionská a Silos8)
potok, U svatyn6boiítekoucí?
Vz>ivám odtamtudtvoupomockpísnisv6,
kteráf nad Aonskb horya) vzlé tnou t i
smëleminí PO vEcech, af dosavád
vprozeanivrytmunevypravenfch.
’
-
I
ZvláW pak ty du9e,3 jegto spanilé,
klarnuprázdné srdce slavnfm piedkládPS
chrámbm, vyuE mne; jet vSecko v5domo
tob& an, jsa odpoEátkupfítomen,
vzpiatymi, CO holubicelíhnoucí,
kiídly,mocnësnad bezednou snásel se
propastí 6, j i Ein8 plodnou; osvgtiZ
mysli temnotu, a zotavmdlobumou,
mysli temnotu, a zotavmdlobu mnou,
1) Mojiífe,nejstariíhospisovatele
fidovského, an ovce
svata svdho Jetr‘a pásl.
2) Siloe,Siloah,
studnice a potok, O n8mf Izai. V11 l .
6 . Viz Putwání. Sv. srt. 47.
8 ) t. j. Helikon,
Parnas,
jenZ vrchovd jsou vAonii,
neboli hornatdm dilu Beotickd
krajiny;
jindy
sídlo
Mez.
4) Ducha svat6ho
vzyvá,
jakoZto básník kfesfansky;
dl6 Jak. 1 . 17.
6 ) Dl6
1. knihy Mojf. 2. Znarnenati jest, f e Milton
bedliv5 písrna SV. následoval,
a
niEeho nepridal, coby jemu
na odpor byti mohlo. My pro usetFeni místa jen sern tarn.
toho odvolajíce sena knihu a kapitolu písem svatych,podotknerne.
.
,
,
--
VYBIUNE Sl’IsY.
--
157
.-
bylzebylo pFedmëtu tak velkkho
hodnou písní opatrnost a spravedlnost
stezek Pánë osvëdEiti pfed lidem.
Povëz nejprvé - nicnenínanebi
tajnotebe,anivhloubipekelné,
povëz, proE vtakblahémstavumilosti
roditelénasi,Bohanedbavie,
zlehEili si jeho pfíkaz jedinf,
jsouce jednák páni svëta celého?
Kdo je zavedl k odboji tak mrzkému?
Kdoi? Had pekelny! Ten,závistí a mstou
plana,sklamal máteF lidskérodiny.
I I I . 1-68.
Vítejsvëtlosvaté,prvozozeny
riebe synu! Eili Boha vëEnkho
spoluvëhfm zváti tebe paprskem,
mohubezhany?
an svëtlemjestif Buh,
bydlející v nedostupném od vëkû
svëtle,bydlející v tobë vytoku
j;asny jasnénestvofenébytosti!
Cilisjméno proudu zamilovalo
nadvëtrného, jehoi iídla nelze jest
povgdíti? Diíve dunce bylo jsi,
d?íve nebes, a CO pláStëm na slovo
Pánë pFiodílo novovzeilf svët
hlubokjch a temnychvod,kdyvyìíat
jest
z netvornéaprázdné
neskonEenosti. - - K tob6 pFicházím zas kFídlem smëlejsím,
usedtohostygickéhojezera,
aC jsem dlouho dlel v tëch poustách mrákotnych
V letusvémskrz
nejzáZSí astyednítmu,
158
IOSEF JUNGMANN:
I
.
op6vaje Srnksici a vëtnou NOG
jinjmi, ne2 Orfeova 1) znívala
lira,zvuky. UEila mne nebeská
Mdza sstupovati chodem mrakotnjm,
pak i vystoupitiktobë,jakkoli
trudná to a Fídká vëc. Já bezpetnë
k tob8 pFicházím, a cítím moc té tvé
Zivotní a svrchované pochodn6:
t y vSak nepYicházíi tyto na oEi,
jenfto, prahnouc zFíti pronikající
dnov6 paprsky, se vdkol nadarmo
totí, nevidouce, ach,niusvítu;
takt je hrub6 jasná krbpë zhasila,
neb0 tmavyzkalil zálev. Nicménë
neustáv5m putuje, kde obcují
Mbzy, ku pramenbmCistjm,v
s t i n n j háj,
na pahorky vjslunn6, jsa
nadeSen
vroucí k svaté pisni milostí; a zvláit
tebeSione, a kvëtované ty
potoky,jenfmiljmhrkem
tekouce,
umyvají tob2 patu posvátnou,
nocí odvídám; i ani2nenemám
vmysli dvojE onodvé, jimf v osudu
rovenjsem, 6 k f i i vslávë, - Tamyrax)
- slepkho, a Meonouce slepého,
pak i Tireziáfe a Finea,
staréproroky. A potommdjseduch
kocháv mySlénkách, v Své potty samodëk
1) Orfeus, syn Apollina a Mûzy Kalliopy,
psalbáseñ
noci, kteráZ jegtri pozistává.
a) Tomyris, bisni?, k t e r l vyzvav M d z y v pbtku, a piemofen byv, slepotoutrestánjest.
Meonouec jest Homer.
Tireti& z Theb, a Phineus, bisnifi a proroci v staro-,
iitnosti vznegení, a5 slepí.
O
libë plynoucích; tak jako
Eil9 pták
pëje v mrákotë, a' stinnou okrytq
houitë oponou, SvénoEní pPehudá
písn&. Tak se roku Easy vracejí,
leemnënevracíse
den, ni lahodny
piíchod veEera, nirána,anito
kvítí pohled jarniho,apodletních
ri%,aniskotb,anirounného
stáda, ani bohké tvá7i ElovëEí!
ale mrákotná a stálá temnota
obkliCuje mne,avyobcován jsem
z stezek veselého S lidmi obchodu;
na místo pak knihy pëkn9ch
um6ní
dán mi bílq list,kdedílanátury
vzeliká jsou smazaná a zmayená;
jeden pFístup rnoudrosti mi zavfín jest
naprosto! Tim vice ty, 6 nebeské
svëtlo,svëti? U vnithosti mé, a mysl
U vgeliké moci její objasiiuj;
tam mi oEi vStëp, tarnodtud veSkeru
zapud' mhu, bychuvidëlazvëstoval
vëci, nevídané okem srnrtedlnjm.
VII. 1-45.
S hdry sejdi Nebeilanko! právë-li
tak të nazfvám; j í i hlasu boZského
následuje zlétl jsem nad OlymFsky vrch
vf6e letuPegazovyperuti.
Tebe vzjvám samu, ne
jen jméno tvé.
Nejsi Mdza z onëchjednadevíti,
ani2 byt tvdj na vrcholi Olympu
starého; tvá vlast a sídlovnebijest.
Ty, nei poSly hory, ne2 seprejitily
--
'
studnice,jsiobcovala S moudrosii
vëEnou, S moudrosir', tvousestrou,pëjíci
pfede tváfí Otce vSemohoucího,
potëSeného t v f m zpEvem nebeskfm.
Zes mneprovodila, v nebesnebejsem
(zemskyhost)seodváfil,aoddychal
empyrejskfrn,umírnën9.modtebe
povët'iím. Sved rovnou zase odtavad
bezpeEností mne, a navrat do Zivlu
piirozeného,by OF tenbezuzdny
let6nesvalil(jakdruhdydálose
S Belerofontem,l) aE S menSi vfsosti)
dole mne, a já, spad na pustotiny
net6kaltambloudící a ztraceny.
Pb1 mizbfvápísnë,jednákvpomezí
ufiím toho svëta spatyitedlného:
stoje na zemi, ninad os zneSen jsa,
zpívám bezpeEnëji hlasemsmrtedlnfm,
nezmënnfmnichropotemningmotou,
aC jsem na zlé Easy, na zlé Easy pad],
na zlé jazyky, a tma jest vfikol mne,
vdkol nebezpetenství a samota! 8)
Jednáknesamotnfjá,
Ze ráEíS t y
odvídati mne i v noEních d'iímotPch,
i kdy vfchod barví ráno brunátné.
Zpravuj, Nebegfanko, vZdycky píseii mob,
hodnychvynajdi, a t málo, slychaED.
Oddal ale barbarskou tu nezhodu
Bacha S besedníkyjeho,potomky
divokétéluzy,která
Thrackého
Belerofon, syn GlaukOv,udatnyjinoch,kteryvmnohqchphtkáchobdrielvítezství;chtgieviaknakrídlatém
l)
16 1
VYBRANE Spfsu:.
na Rodopk rozsapalazpgváka,
kde,ho les i vrch by1 slfchal S pot6chou;
a2 i zpëv i harfu hluk ten poh'ilfil
.
ukrutnf, a Mbza svéhonemohla'
chránit syna.8) PFispgj ty, to prosím,lip:
t y jsi dcera
nebe,
ona
pouhy
sen:
.
- 2. PfSER ANDELO O SLAVE BOZf.
¡ I I . 412-471.
OvënEení znovu harfy uchopí,
harfy vëkozvuEné, toule na zpdsob
S beder jich se tipyticí, a
S p'iístupem
sladk9m synfonií libych rozhudou
svatfzpëv, a plodí rozkoS velebnou.
Zpívácelé nebe, celéjedenjest
souzvuk. Taková-të svornost v
nebesích
I
I--
'
l :c
Tebe, OfEe, opëvalinejprvé,
v5emohoucí, nesmrtedlny,nezmënny,
neskonEen9, vëEnf králi!tvordviech
pdvodce a iídlo svëtla, sedící
nevidëdlnë, prost'ied slavnéjasnoty,
nedostupném na trdnu;. i také kdy
ouplnou svfch bleskii zá7i pFitmívá5,
a skrz mrak, jenZ jako schrána svítící
vbkol obestlrá tebe, prohlídá
jasnem náramnfm tvá Sërá obruba:
piecezslnounebesa,aSerafi
nejjasni4jSí nesmëjí se blíiiti,
a2 kdy p'iisloní Své oEi kfídlama.
3 ) Orpheus;
Thrack9bisnír,odBachanteknavrchu
Rodoperozsápinbyl;anifho
Mdza Kalliope,mátijeho,
, .
.
vyprostiti nemohla.
l€
Joset Jungmann: VybranC splsy.
'
.
16 3
VVBRÄNE SPISY.
Tebepotom pbli tvorB prvoto,
Boha podobenství, jednorozenp
Synu! v jehoZ oblíEeji patrném,
bez mraku jsa viditedlnf, stkvbje se
Otec vSemohoucí, jinák nemoha
spatfen byti od stvofení Zádného:
v tob8 slávy jeho bydlí vyrytá
jasnost, v tob8 odpoEIvá p'ielity
velkfjeho duch! Skrzetebe uEinil
nebe na nebi, a moci vSdikk , , ;j .
jeho, skrze tebe dold'zapudil
vypínající se mocnáistva. V ten den
nesetfiljsi s t r a h f c h hromd otcovskfch,
ani plamennkho vom zastavil
kola, pod nimi2 se nebes otiáslo
vbkostálé ztvrzení, jenZs pb Síjích
jezdil pomatenjm vojskiim andglskfm.
Tebe,kdy2 jsi od stihánf zpgt se bral,
velebjli tvoji kFikem hlasitfm,
Synu pfiodbnf silou Ot..'OUOU,
k hrozné pomstb jehonadnepfátely;
ne tak nad EloJkkem, skrz ni5 padljm,jej
OtEe slitování, OtEe rnilosti!
nesoudilstak pfísnb,nfbrZ mnohem vlc
piilnul k milosrdenství. I jedvapak
jeding a drahp Syn b'yl umysl
shledal tvfij, Ze kfehkého jsi ElovEka
nesoudil tak pFísn8, nfbrf mnohem víc
piilnul k milosrdenství, i hned,bytvou
hnbvu zkrotil prchlivost, a skonEil boj
mezi dobrotou i~ spravedlností,
zjevnj na tv6 tváfi,
nevsímaje si
. blatení, v nbm2 sedbl druh9 PO tob&
ob6toval sebe na smrt, za vinu
'
.
,
-
i
1
Elovbka. O bezpiíkladnámibsti!
milosti jen v Bohu mofná! zavítej
Synu &Zí, lidu vykupiteli!
budiZ jm6no tvé mi hojnfmnapotom
písnb pfedmbtem, a vZdyeky harfa m4
k chváleOtce tvCho piipoj chválu tvou.
3. ADAM0V:A RANNf MODLITBA.
V. 184-244.
Tvá jsou, otEe dobra, slavná díla ta,
v5emohoucí! tv4 ta spousta veSkerA,
divná vkráse: 6 jaks tehdy divnym ty,
Nevfslovnj! jenZto sedí; nad nebem
nevidgdlny nám, leE jedno ve stínu,
v tbchto nejniZSich z d61 tvfch, aE ta i tvou
jeví dobrost nestihlou, a bofskou moc.
Mluvte vy, jimf snáze, svgtla synovC,
Andglé! jenf patyíce nafi tváFI v tváf,
chválozpbvy MuEnfmi, dny bez nocí,
velebíte jeho trdn; vy na nebi:
na zemi ho chvalte vSecka stvofenf,
jeho prvé, poslkz, v stfed a na vbky!
NejpgknEjSi z hvbzd! t y jenZ jsivkomonstvu
noci poslední, Ei lépe pfiEísti
tebe k usvitu, Ze, jsouci jistá dne
rukojmb, svou jasnou vbnEíS korunou
usmívavk ráno?chval ho v Sefe sv6
kdy se dnI, v tu sladkou prvnIhodinu.
Slunce, jenZ jsitoho svbta velkkhd
duch a oko, vyznej v6tZírn bjti jej,
chval ho v vEEnCm bbhu svCm, v svCm vychodu.
v polední Své vfSi,ivsv6m
padání!
M b k i , jenZsnEkdy slunce prfivodEIm,
,
*
,164
,..- . _ _
WBRANE- SPISY.: '
J.OSEF' JUNOMANN:
. . . .
-
nekdy obfha5. S. hvbzd stiiljrch oborem,
stA1fch vesvCm-okrsku, jenZobihA.. . . .
Vy ohfiovb druzf, kteff b1oudfd.e y .
tajn4 play.: \redete, :ne -bez pgnf,. . . . .
zv.ilEte.Jej,-jenZ jiskru ze tmy vykfesal.
PovetFi,' vy Zivly, plodynátury .
nejstarsf! CO Etvero'tvárng
smlseni,
v6Enfm jdouce kolem, znik a posilu
divate vSem tvorbm, slavte, velebte
Boha velkCho v SEk&dC promgng.
Mhy .ä vyievy, jenZ 'nynf vstoupiite
S hor a jezer párnych tmavg, poSmourn6,
a2 by slunce vase roufin6 .obrtrt>y
zlatem povleklo, .vZdy.ke cti. velk6ho .
svgtatvbrcevstoupejte;
budto, Ze. _.
. . . zastirite mrahm nebe. bez barvy,
bud Ze na. zem suchou v deS'ti spadiite,
k chvAle jeho vstoupejte i spadej te.
Vanoucf vy,.oduhlQ EtyF, v6trov6, . -.
chvalte jej, 'i povlovnfm i .pru'dkym dchem;
chvgjte vrchy sv6, vy sosny, S rostlinou
v9eliliou. v znak chvály jeho chv6jte se;
studbnky,. a vy, jenf hrkem tecete,
I' . IibozvuEnI potoci,vzni
chvalh8. 'je) . . . .
hrkot vás. Spoj hlas
svfij kafdf ZivoEich,
ptáEkov6, jenZ pgjfce se vznfiíte
.
kbranPm nèbeskym,. let váS, a hlahol vá3
kifdlami a -@livem vznASej jeho 'Cest.
Vy; CO vodl! plováie, CO bydlite
na zeml,, neb kriiEPte, neb hmyzlte:
osv6dEuj te, ránem-li jak veEerem
neznl'vrch i' dbl, I zdroj i svlZl chlad .
chváloujeho,rozehráni zpgvem mfm, .
Vftej, krPli vesmfmjr! bud. milostiv,
..
ud6luj jen .. d6.bra &ám; a -jestli noc . 1..
zd6lah Co ;zI&ho, nebo: ukryla, .. - i.:: .. . . :. .
rozpud, . jak- to sirOtlo rozp.uzuje..tmy!. . .
4. CHVALOZPi?V
- A N D E L 0 PD STVORENf SVi?TA,
..
%
.
.
.. . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . .
:vELÈBNE, SFBBATH;
....
....
i
. . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
.VI1...674--239, . . . . . . . . . . . . .
A ted sedmf.vecer vzeSel -nad zemi;.. ...
slunce zapadlo,: a .vyvstal..z-v$chodu :. . l
soumrak,: naci :pFedchfidcek,.kdy.na:ssiatkrn
vrchu.:nebe hory vyl'sokostrmk, :.-::.
1
svrchovanh Baha .trbnu, :povEky. . . . . . . .
bezpeEnCm a pevném, mocnast Synovská,.
vrátivSi se;. sedla.:S. vekfrn Otcem-sxfm;..
byH-i on,. a E sed& sstohpil .se Synem,.. ..
(tako.v&tE .moci v 5 ~ i l ypfitomnast,.). . . . . . . .
neviditedlng, a Xídil stvol-ení, ..: I '1 . : :.
cí1 a pfiyod Y ~ Cv5ech;
I
a .od :dila ..: :::.
odpoEívaje, den. sedmy.'.posv.Wt,.: . I::...:
..,-..p&eFna)e jemu, Ze' . d m sebkha . . I . . . . . .
Svrchovany ..o.dpoEinuI öd dlla: _ _. .:
nepominul Jednsk :svatfm. mlEením; - _ .
., ..
neustaly
lib6
harfy
zn6jlce,
s l a w 6 pfslaly 2 sladMcymbály,': : ''.L
1ibozyuEnC. variiany, a.IahadnC, . I. . . . . .I
zlatostrunnk, housle.jemn6 mirriily
hlaholy.,.-.a k: tomu zpEvy 1 mfseny; .
pospoln.5 i zvláStnE.:.Oblak::za zlatqch
koukf se kádidlnic. kryl hhry vich. - ::
TvorMo: zpivdí .a'skutky .sesti.-.dnti.
-.
.b
.
.
,;
;,S:
'..
.
.
'
I
-
I
I
'
'
I
. . . . .
...
. . . . . . . . . . .. . .. . . . . . . .
. a
"
'
'
'
'.
l65
__*
.
,
'
I
. ,
.
.
.-
. . . .
# .
,
- . .
: . - .
..
-
.
-
Velebná jsou;:Hgspodine',: dMa: tvá,"
neskonala- mocnost! která2 tebe mysl,
. . .
=I"--
I
:
,166
I
JOSEF JUNOMANN:
-_
P
r
Pane, obsáhne, kf jazyk vyslovf?
VEtSi jsi dne toho, ne2 kdy vrátil se
od vit8zstvf nad zbojnjmi andEly;
tenkrat tebe velebili hromov6,
stvoTit ale vlce jest ne2 rugiti!
Kdo se tob8 vrovná, králi v&mocnf!
Pane! kdo Známezf tv6mukrálovstvi!
Snadnos py3nf outok duchfl odbojagch,
snadno marnou radu jejich zapudil,
jesto bezbo2nb tv6 ujmy hledali,
ctiteld tvfch p o h t chtfce zmaliti.
Jevf slávu tvou, ten kdo j! na ujmu
hledl, proti vhli sv6. Ty uZiva
zloby jeho, vice dobra pfisobf3.
Svlidkem bud to druh6nebe,novf svgt!
Tam v tom k'fiSfálov6.m mofi pfejasn6m
jest ten. soused nebeskf, tam nesmirná
t6mlif lezí velkost jeho S hvlizdami
nezEislnfmi; kaZdá hvlizda podobnli
svlitem jest, a bydlitele chová SV&
Ty jen Zná5 jich ouEsel, ty jen má: jich b6h.
Mezi nim'i zem& sfdlo Elov€!ka
utSen6, S mohm vhkol olitym.
TFikrQt blazflidb! blazl synov6
lidat!! je2by1 Biih tak velrni povgSil,
je2 by1 k sv6mu stvoFi1 obrazu, a da1
tamto bydleti,. a za mzdu povinn6
chvály, panovati nad v3im stvotenlm
jeho, v mofi, .na zemi i V pov5tYZ;:'
tamto pokolenf roZmhoZovati
jemu spravedh9ch a svatych ctiteletl
TFikrát blaz!, pokud blahoslavenstv€
.
znajI
SV&
sbtrvaji upHmfl
I
'
1
I
WBRANE
. .
.
167
SPISY.
_. . . .
Takto plili; znëlo zvuEné PO neb¡
haleluja;a tak Sabat svëcenjest.
5. PROBUZENf SATANOVO.
3
I . 203-253.
Takto mluvil Satan kdruhublízkému,
.
.
zdvihna hlavunad vlny, a oEima
plajejiskfícíma;t6la
ostatkem
plyna leZel, rozprostfen9v Sí? a dfl,
S mnohá jitra: velkosti tak náramné,
jako, O nichi 1íEí bájka, potvorní
Titanové 1) zemorodci váiEivSí
S Jovem, Briareos a Tyfon, bydlitel
sluje Tarsu starého, neb jako ta
mokká, Leoiatan,a) potvora, ten tvor
nejhrubsí z vSech moiskfch dël, CO v moYi jich
p r o u d n h plová koli: jej kdy náhodou,
na pdlnoEních pënách najde spícího
plavec,v pFepadeném od tmy korábu,
drZf za ostrov, a vmetav dokBry
kotvu lupinaté, meiká za vëtrem
U boku prej, jeho, pokud vody noc
okrwá, a jitro váhá Zádoucí. .
Takto, zdClí hrozng, leilel Arcivrah,
spiatl' v moYi horoucím; i nebylby
,
1) Titanovl, synové nebe i zemb. Jeden z nich, Gyges,
m61 st0 ruk a padesite hlav. Tyfon (Typhoeus) maluje
se od básníffi jako soptící ohni5m potvora. Pfed ním bohové
do Egypta utekli, v zvífata se prom6nivZe; posléz ho Jupiter
hromem odklidil. Tarsus, mtsto v malé Azí, v krajin6 Cilicí.
a) Milton zdi se pod Leviatanem, jeni vlastn6 Krokodil
jest, rozumbtinPramn6hoKraka,
ktery se V Norvegii CO
Q S ~ ~ Qq6jakf
V
ukaqovavati.-povld& . -
168
JOSEF JUNGMANN:
I
nikdf odtud vstal, ni zdvihl .hlavu , ~ ~ o u ,
let Ze Boha vSevládn6ho byla v tom ' .
vfile, kteráZ tmavlm jeho ÜmyslPlm
uzdu pustila, by opëtovanou
zlostí; jinfm chtgje zlCho, na sebe
zatraceníuvalil, a uvidEil
vzteklec,kterak z zlobyjelxvyplejvá
láska nesmírná a milosrdenstvl
na svedeng skrze ngho, lid, net
naÌ5 .
trojnásobnypadástud a hnëv a msta. .
Nyní z hloubi náramnou svou postavu
zpiírnl vzhfiru; vzSlehne plamen. z obou; stran
v ostrfch pyrámfch, a valBv uprostfed rozzklebí seotvor dolu straSnCh6.
'
.
Potom.rozpiav kyídla, 'letmovynikne,
.
naIehna pak na mrákotné povëtií,
letí, bFím6 -nezvyklé, a2 -na suché
- s h e zemi, zernli jest,'.co ohnÌ5m Zhne'
tuhfm,jakomoie'
pálá tekutqm; I
v barvë rovná pahoru, jejZ pod'zemních .!.
vëtrfi od Peloru 8)' urve niisilí,
.
neb kdy hfmící Etny pukne hroznfbok,
kdyse ziiavSe stfeva jejf pálEivá
zhfiru vztekle vyrail a' zsilíce.,
boufi, ztráví záZehem a zfistaví
v popele a koufi .v$ecku:'krajinu.
Taképostánísejehodostalo
. .
nohamproklatfm.. S nímprista1 jeho drüh.. -Obadvase honosr, .Z.e z horoucích .. . . .. . ..
. vyrvali se vln
CO mocní bohové, .
. .
.
vlastní
silou
svou,
.ne
z vBle WEného.
..
'.
I
6. STAVBA PANDAEMONIA. :
.
I
'
I
.
I',
" I
i
.
//
' .
.
1
.I
I
.
.
.
'
,
.
.
,
'
'
,
*
.
.
:
'
,
.
"
..
.
'.
'
l
I
I
1
,
I
.-
L
.'
L
' -
I. 727--868.
.'
,
'
.I
Stála hora v blizce, jejíE hrginf ,vrch
soptil ohn6 proud, a valící se kou?;.
spod se lesknul kfirou stkvducí. na -dúvod,
Ee jest kovd Zíly skrjvàl U :vnitFku,
z síry zplozenych;sein 1 d . s p'ospëchem
valny pluk, ,jak K a y 'se zástup minéid,
zbrojnykracemi a yejEipFed vojskem' n t 1 kráiovskqm,'
chtëstanyobehnat'
.
pFíkopy a náspy.- Mamönlj vddcejich; .
-'Mamon z duchBi S -nebë'pad€ych. I;.ejniZS.
J iz i ::v: liebi. nizlib. nmi! -irak .a i n y s ~ , .
vf&*'ib obdivbvav.:i e b e boh&tv$,
...
.
.
drahé poillazea zlatu.:ryifmu, ;
ne3 cokolí- :bÓiskéh.o-à svatého
bylo zXtiv $tanu blahoslavenérn.
. .
.~
J eho nabádiním jsouce nejprvé
'
vyuEeni;;.fide .ze'?i;lyjbili;. .
.. .
.
. .
matku SVOU, a . zryIí je]? ''vnitrnosti
.
bezkdn9ma. rukama, skrz poklady,, .
lépe ukrytC.. Tu" hluk t e n , otevFev
v ho?e''Yánü, spousty ,zlata vytasí. . .
Nebud divho Zádiiému, - B e bohatstvYv pekle roste,; p e ~ l o " t o ' Kvzácného..
~- .
.
jedu nej hodnEjj9í' jest.-+-.: tu,to.'se . : .
uEte lidsk6.'chvalitelé -Yoystrosti,: , . .
. .
divy O Babelu vj.pravujicí,.
aneb 6''Mei$ckych',králilnPdheriijich
.
d í ~ e ~ ~ ? '.~ .-,-. k ~ é r a k'Slávy
~. ~. I..i. p~ m
s ká ét k- y ,
.
'
'I'
1.69
'WBRANF 'SI'ISY.
. -_ _ _ . _ _. .-._
_.r-___.____~__.
-
..
i
:
,
.
.
.
-
.
.
Po SyrskÜ bohatství znamená.
.
.
.. .- .
1. ..a) .Naraií da ony,' mkzi iedm -divb'w&tapoiitené; zdi Baljylensk&:g.;%isrst6.zahrady Semiraminy:.'a pyrhriy; 'na:
Jich5
. ," . .
.
_,. ..
ednom pPes 36.000 lidu za 20 le~.'pra.co~i~~O,
1)
, .
.
.
S)
i
.
.
.
Pi.edh0i.f v Sicilii capo:'di. Faro;' .
. .-
. .
.
.
r.
I,..
r
,
...
_?
.:.
'
'
1
i
170
JOSEF JUNGMANN:
I
m
VYBRANE SPISY.
171
I
C
CO jich zdglá koli moc a umblost,
vnivecmizípfed
tIm, CO tu duchové
zavrfení vystav!, v té kratitké
dobg, jefby lidé snáfní, za vbky,
bezEislnfmi nevyvedlirukami.
Bllzko v plani mnoho dalfi vyryto,
v kteréspodem Zíly zlata plynného
bbZí z jezera. Tu jing podivng
zástuprudu rozpouW, a odmíse
druhy shání trusky S kovu vroucího.
n e t í hluk, vryv rozmanité do zemb
formy,z dolfi vroucích divnfm prfiduchem
naplni jich dfitost vkcku, na rychlost,
jak kdy U varhanách, dchnutím jedinm
vítr mnohé fady píSCal prodmychne.
Nyní znáhla pyenáramné stavení
zniknez zemë, jako pára, pfi sladké
hudby souzvuku, a z p h u lahodném,
v zptisob chrámu v a a l osazeného
pilífi, a leflcího na sloupkh,
S zlatgm pfevazem, v5e zdllny Dorické.
Podvlaky a svisle fezbou vypuklou
dmou se nádhernz;
krav
z zlata ryziho.
AniAlkairo, ani Babylon,
kdyf se jejich sláva nejvíc vrsila,
nevfdali krásy také ve chrámu
Serapisa aneb Bela,? bohfi svgch;
ani taká sídla m6li králové
jich, kdp S Asyrií Egypt O pfednost
hotlil v chlipnostechi moci. Ji2 ten stroj
hrd3 strmí zhfiru vysoko, a v tom
8 ) Belus, syn Nimrodfiv, druhfkrdl Babylonskf, a prvnl
5lov6k, k t e e za Boha d r f h a ctbn byl; u1Fenílrti sloul
Baal, Serapis, telik CO Apis.
,
vrata, rozpavge Svá kfídla m6dEn4,
otevrou azjeví U vnitY prostranství
valné hlazenou a zdobnoupodlahu,
mnohé S klenutého stropu hvbzdnfch lamp
fady visící, a kouzly vtipnfmi
upravená svbtla, jest0 h o f a d
tráví kll, a svítí jako obloha.
Nyní kvapné mnofství vejde S uZasem,
jedni dllo, druzi mistra velebl,
vnebi znám6ho skrz mnohé vbZaté
zámky, sidla. oberlanfch andglfi,
knífat ode Pána mocl nadanych,
aby, ve sv6 kaZdfHierarchii,')
zpravovali osvícené zástupy.
Ani2 neneznán by1 v staré Grecii;
Mulcibrem 6) pak chromym v Auzonii sloul,
kdeZ I, kterak S nebe spadl, bájeno,
od hn6vného Jova pies kfi3álové
stinky svrfen byv; i padal od jitra
do poledne, ad poledne k veceru
rosnému, S den letní, a2 prf S západem
slunce, jako kapajícf S zhitu8)
hvgzda, dopadLemna, v9spy Egejské.
Takto mylng bájeno, on dávno by1
pYed tím S rotou zhozen odbojnou, a nic
jemu k platnosti, Ze horn6 v nebeskh
stavbl vbfe; neznikl svymi nástroji,
nébrZ PO hlavz f se svym obwem
pilnfm V -peklo, tah by statt!], smrSt6n jest.
ulQdaPstvE kn6isk6.
jako Mutci'jer, kterfftournhi felezo rozpouZt6tllfe
vynaSel,
. _ . . ..
tak nazvan jest. Auzanie Vlaelay znamensl.
4)
6)
~~'%ëlnf
punkt na nebl,
.
I
-.
.
i 73
VYBRAN€ SPISY.
V tas ten okfídlaní hlhní z rozkazu ..
Vbdce' jmou se S . obyEeji.:slaunPmi . .
zvukem:.trouby.ohlAsiti U vojSt6 .
.v-elkq-zbar, a n tudíZ dr2án bpti. m61 .
v famfemonJ,r) novém hradu staleEn6ni
Satana i jehorad. Kdo, takto mí.
prohláSení, vclením neb :uyadem _.
ve tmu vSelikém -a pluku nad .jmé. ; ; . :
pfedEí hodností, ten k snEmu p f i d a. hned
PO stech,. PO tisícfch pfibírají se
valemstádn6;an
jiZ na n6 Eekho.
..
Vchod i brány nestaEí, n i v a h á síii,
valná,
jakoiohrazené
hory; kde
.
.
v zbrojné cviEní, jízdënápobizejí. . .
zápasníci .z.pohanskéhorytlfshra
. :
: .'
..reky. srni516 v kolbuneb0 v metání 1
.
dFevcQ.smrtících,annazabradle.se
Zoldán kochá
kratochvílí
krvavou.
Vyrojí se PO. zemiiv
pov6tfí . . . .'
S hbst6chvEnych kFídel. jekem hmlcím. .
Jak kdy vEely v podletí,anna bykà .. .
vystoupilodunce,lidnou
mládef Svou
z oulfi vysypují v hroznech, létají
PO kvífi a svíZí rose sem i tarn,.
. 1.
nebo PO ilopatce hladkC, pfedmi5stf.':' .
slamEn6ho hradu -svêho, riesouce
.
v o n n l balJám; hmyzejí a .rokují:
O vespoln-ích +&ch. Tak. S* .zarojil'
.
. L . duchfi: v5trnJi.-hlvk 'a +--tfsni'obfval,
1
aZ sedaloznamení, a ejhle, div!
ti, jen2 nadobry, plod zemg potvornf;
.
.
zrdstem pfedEili, ted, v pfdimuZíby>.
.
:
.
,
.
oné, t a Indickou horou, tfpaslíkd.
r o d i d , . neb EarodEjnfm pfístrachdm, ..
které podlé hájd,neb0 U Zídel
opazdënj? vesník noEní dobou zfí,
neb0 mní Ze zfí, an mësíc, rozsudce,
S nebe pohlédá,a
blífe k zemi svdj . .
bled9kloní bi5h. T i r y h f c h hledíce .
plesd bavE ucho hudboulahodnou: .
jemu srdcem chv6je strach iveselí.
Takto z nesmírného zrbstu duchové
nadvgtrnf se v outlé svraskSe postavyzdrobn61i;ß) a jakkoli jichbez Eísla,
mi5li vpekelné dost vdle radnici.
Dálevnitf v Své p0dob.ë a rozm6ru
Cherubi a Serafové, ddstojnf
v pokojíkuzvlástním, v tajné svëtnici,
sedí spolu; tisícové pblbohb,
na stolicích zlatych, v .rad8 ouplne.
Po mlEení nedlouhém jest pfeEteno
provolání, pak se p o b l valn9 sngm.
.
,:
':
,
'
.
'
drobné zkratí se, a v uzlcém prostrmství
..: stanou nezEislní;. i podobajíse
'
' .
.'
'
-
.
..
.
.
I'
I
7. SVRZENf 2AHUBEN.YCH ANDELO.
'VI.978-1058.
SkonEil BoZí syn, a vlídnost tvák Své
zmënil v hrfizu; nelze snésti pohledu
jeho! Náramnfm Pak hn6vem vyteEe
na záhubu vrahfi svlch.. I rozvinou
náhle Ctyfi Cherubové hv6zdnatP
kFídla Svá, je2 vokolbroubí straSné tmy.
a) Voltaire haní to svr&t€ni se duchb; Zacharie S jinfmi
,e zastivi.
-------W
.
'
174
JOSEF JUNOMANN:
RoztáCejí pak se kola plamenna
hFmotem, j a k l pfíval proudny S strmfch skal
bbfící, nebutokvojska ptisobí
nezEislného; pfímo pak se na vrahy
oddá bezbohd, a jede jako noc
temnA. Pod stopami Zhoucích jeho kol
zatfiisáse v8kostálA obloha, .
vSecko drkocekrom trfinu bohkého!
Rychle vrahfi dostihne, a pravicí
BoZf deset tisfc hromfi uchopiv,
mece pfed Sebou a rAny hluboké
tfná v srdce jich. I trnouufasem,
ohromena jest i smi5lost jich i mysl,
od ruky jim padá nestatelká brali.
Trfiny padají a mocní Serafi
valem zklkeni, on jeda potlrA
Ztíty, pfílbice,i hlavy v pfílbicích.
P'sáli sob& aby opM padaly
,na n5 hory, kryjíce jepfedhngvem
jeho! Po bocfch téZ l&á bouFe stfel
od t5ch EtverotvQfnychmnohookjch EtYF;
kola take soptí stfely ohnivé,
kolamnohook3,kola
Zivoucí.
Jeden nimi .vládne duch, a z kaZdého
Oka prchh ohefi, spa1,ující blesk
mezi zatracence, oheH vSecku vnich
sílu trávlcf a m u h o s t navyklou,
jenZ je hubí, tfe a klátí bezduché.
Ani2 odpolu svou sílu nakládá,
njbrf prostfed letu zdrZuje svdj hrom,
chtb je vypllti, ne v niveE uvésti.
ZdvfhA upadlé a jako stádo koz,
neb0 brave bazlivfch je poMní
ohromenC, p o u X na n6 dav a strach,
.
WBRANE SPEY.
b
L
'
.
1
I
#
a2 tam k kYiSfálov]imnAspfim nebeskjm.
Provalí se náspy spodem do vnitfku
daleko, a rozvalina prostranni
bohoprázné hloubi temnost odkryje.
UhlédavSe vidëní to potvorné,
hrfizou uskoEf, nef v6tsí od zadu
hrozí 216; i svrhujf se PO hlavb
valem dold S kraje nebes; v6Eny hn6v
pAlá za nimi v tu jámu bezednou.
UslySelo peklo nesnesenyhluk,
vidglo, an S nebe nebes padá Eást;
bylochtgloutéci, jsa zd6Sené;
ale pYisn9 osud Eerné základy
jehouvrhl hluboko, a utufil
vfikol pevnE. Po devgt dní padali.
Ri€ípomatená SrnkS, a v desetkrát
vët5ím táph zmatku, an skrz divoké
razno její pFenáramn9 spád a dav
nesEislnfmiboufí zFíceninami.
Posléz vsecky spolu peklo zívaje
pohltí, a do se zavfe; peklo, byt
jejich hodnj, napln6nC plápolem
nezhasitedlnpm, dfim bolesti a bíd.
Nebe, rádo jsa, Ze zniklo bfemene,
brzy zpravilo svpch náspa valnou
strZ,
je2 se na Své mist0 sama vrátila.
Sá, ted vEt6z PO vyhnání nepFAte1
Mesiá3 s v j m triumfalním vozem se
vriitil: vSickni jeho svatf, oEití
vSemohoucích skutkfi jeho svgdkové,
S plesáním. mu táhli vstfíc,
a táhnouce,
v stlnu rozkladitych palm, skrz vSecky SVC
fady jasné, pi5li pfsefi v í t h o u ,
175
-
--F--
_
_
_
~
. "~
336
177
WBRANE SPISY.
JOSEE JUNG'MANN:
c
Pali. u.ítëze, jej,.krále.,sla~ného, . .
.
syna, dgdice a pána! vl0daYe
: . .
panovati nejhodn6jiího! Nb5 on,
veleben .jsa, bra1 ;se ~vítbzoslavn6 :
stfedkem nebe, .do dvora a 'do .chrámu.
Otcesvého . mocného, jenZ t&nuje . ..
.
na vysosti.. Ten jej. pyijal .v slávu .SVOU, .
kdeZ i.sedínapravici v -blahosti, .
.
,
lkaje pustí dugi S krve potokem
valnlm. Ustrnuv se nad
ním otec nG,
takto na rychlost se ozvalk Andklu:
'
' .
.
.
I
.
8. VIDENf .ADAMOVA.-
..
.,
,
'a) Kai.n a A bel.
X. I._ 4;98-58 1.
Prohlédl a vidël pole..zd61ani
z Eástky, na. nEm :S .Zaté v sn,opech obilí:
bravné pastviitg a lísy jevila
okudruhá pole Eástka. Uprostfed,
na vzormeznfku, Stál-Oltá'! .prostiEky .
z drnu trAvného, .Sem upocenJi Znec .
nese prvotinu ze8své ,urody,
zelené igluté, manísebrané ;
klasy,jakjeda?av.-rukunáhoda.
Po ngm pf.ijde pastyf,' tiché povahy,
nesavybor v z h n f zprvorozen.$ch ,... . .
stAda: obgtuje,rychle.vynímá.
. -.tuk i drob, a. potrou9en2 .kadidl.em-:
klade na drobnitké dFfví, obyadd
zachovaje sluhych, Spadna ptíznivf.;.
S nebe oheii, striiv'r náhlym pl-@lem-:;..,
ob6t libovonnou; ale nestrávil. ;:, .!.: _.
-_.
druhk ob'gti, neb Stl5drá nebyla;: .
:
Rozlítiv se ten, kdy S druhjm.:rcqmlouvá,
.udeft ho v 'slabjnu, 'a zabf. ja) ._ f: -i:.-.
.kamenem.: 1. .pa-dne, zbledv
,. a $rnr.t@n6 :
.
I
.
Jemu veceMichal, také pohnuty:
Tito dva jsou bratfi, POSIí z beder tvych;
nespravedlny zabil spravedlivého
pro závist, Ze shlédlonebenaob6t
jeho. VraZdy té viak pomsta nemine,
ani strati odplatu svou pobohost,
aE, jakvidíi,povaleny umfrA
v krvi ,Své a v prachu. Dí mu otec nái:
B6da tohoskutku, i té pfIEiny!
Toli ale jest ta smrt, to draha ta,
kterou2 do Své vlasti, v prach se navrátím?
Stra5n6 divadlo!jsa j i Z tak ohavné
kvid6ní a k pomyglení ukrutné,
6 CO musí byti hroznék poEiti!
.
I ,
.
UEiteli! jakCZ trpIveliké
neWstí ten dobry muZ, jenZ upfimnou
konalobbt: Eili jest to náh'rada,
kterou LiéFe poboZnost a 1SackA mysl?
,
y.-
Vece Michal: Smrt jsi v prvnf podobë
její spatfil na Elov6ku. Mnohé jsou
cesty v jámu potvory té vedoucí:
viecky hrozné! jednák smyslfim U vstupu
hroznEj3, ne2 U vnitf. Mnozí násilnë,
jakos tuto vid61, zemrou; od ohn6,
potopy a hladu: víc jich nestfídmost
zkazl v pokrmu; ta na svët uvodí
tgZké neduhy, jichZ zástuppotvornq
Josef Jungmann: Vybrad spisy.
12
..-
1-38 JUNGMANN:
I
.
.''
-
JOSEF
I
.
VYBRAN€ SPEY.
.
.
b) N O e.
X I. 723-773; 806-972.
Pohledne,avidi
rozprostFen9 kraj
valnf pFed sebou,vsi, role, dëdiny,
lidná m6sta S branami a vZiZe!ni
vysokymi;zbrojnyzástup,
tvahosti
zakrnëlk, lítouvojnou hrozící;
obryhnátfináramnych,aodváfné
mysli! &st se v brani cviEí, opët Eást
jiná pop6nëné hfebcezabodá,
porbznu,nebv
Sikovanych vojensky
plucích, pëchoty i jízdy;anito
prázno: iene tamto vybor
za kofist
skotfistádo,krásnychbykb,jalovic
krásnych, S tuEné louky,vlnonosnybrav,
tichéovce S beEícími jehÌiaty,
ledva pastfFové prchli S Zivotem.
Na pokFik se strhne bitva vraiedlná:
stírajl se pfeukrutnou vzteklostí
plukové! kde nedávno se popásal
dobytek, tu pole nynípostlané
leií hrozné mrtvolmi a branëmi,
krvavé a zpustlé. Jiní ZebFiky
stFelbou Einí smëly utok na pevnost;
:
.
CO
179
-
sob5 podanqm, neb záhy sloiiti
nefádal,jsarád,
Ze jestmuv
pokoji .
prostymbyti. MfiZli bofskyv Elovëku
obraz (jeSto dobrym,piímym stvoPen byl,
aE jest vadnfm tea,) tak by ti sníZen8,
k nesnesenépsot6, mukám nelidskym?
Nema Elovëk, boiskou nesa podobu,
pro ten obraz svého
uEinitele,
Drost a práren bfti takfch
neFestí?
vyjeví se. tob& by nouzi mal,
kterou na rod lidsky
nezdrZelivost
Evy zprovodí. - A v tom se ukáfe
smutnf,tmavy,mrzutfdamneduhti,
plny
churavosti
vielike:
tu
kFeE
lezí ukrutná a klání muEivé,
nAtchy, svírají.cí srdce boleni,
ZFení, kámen,paducnice;svrab
a vfed,
stfevnl dna, a mrtvice a posedlé
t f e i t h í a tupá melancholie,
hlavy závrat mEsíEnf, a vadnoucí
hubenost a souchotiny, Siroko
zhoubny mor, a vodnotelnost,lámání,
dychaviEnost, káSel, rfma.Náramné
bylo zmítání a lkání
hluboké!
Zoufánlivost obcházela od loie
k 105, ochotn6; svou ku5i vít5znou
naplnalasmrt, nef ranouváhala,
aEkoli ji up6nliv6 vzfvali,
jakodqbronejvyigí, a poslední
nad6ji. Kdo, m5j onsrdcekamenné,
nesplakal by nad tak mrzkfm divadlem?
Adam splakal, aE se z Zeny nezrodil;
litost muZe pFemohla a vydala
slzám na clìvíli, aZ mysl muZnbjSí
Zeh jemu pfiskrovní; tu ledva se
ukojiv,svfijtaktonáfekobnoví:
J a k jsi bídny,rode lidsky! 6 jak jsi
spadlf, dochovanf k stavu
nuznému!
lépe, aby poiel dFíve zrozenl!
Dán-li fivot nám, by tak se uchvátil?
proE se pFes moc vtlrá nám? kdo, v5da
bCFe, nezhrzel by fitím radgji,
-~
._
.--
rlr
I
180
JOSEF JUNGMANN:
V Y B R A N ~SPSY.
t
i
.
I
'
obleZenci S vale mecl k obrang
hrot a kamení a síru ohnivou.
Na obou tu stranách vidgt pFehrozné
krve prolitl, a Einy obrovské.
Jinde oberlaní v branách do rady
mgstskfch hlasatelé zástup volají. Sedivl a vAZní shromaZdují se
starci S bojovnlky; mluví FeEnlci:
ale bouFe vznikajl, a2 posléze
ElovGk, dPlstojné a moudrC povahy,
v stFednfm v6ku, vstana mnoho feEfiuje
O právu a kfivdg, víFe, pokoji,
O nábofenstvl a soudu nejvyglm.
Urouhá se jemu mnofstvl veSkeré,
ba i násilnou naii ruku vztáhlo by,
leE Ze oblak 'ukryl jej, a vychvátil
z davu nevidgdlng. Tak se brannA moc,
bezpraví a nátisk PO v 3 rozmáhá
krajin6, a nenlkamse
utCci.
Adam, celfv slzách, tzkto bdestnë
obritiv se k vddci svému, nzTíkA:
Jací tito nelidé! 6 jaclto
otrokové smrti! jenZ tak nelidsky
zabljejílid, a tisíckráttenhiích
onoho, jenZ brztra zabil, . páchají?
neníliZ tu vraZda bratií nad bratry,
lidínad lidmi! KdoZ v k k tendobrf muZ,
jeSto, leE Z e nebe vychvátilo jej,
O málo by zhynul pro spravedlivost?
----------_
----------Pohledël a spatiil cele zmënhou
vzcí tvárnost; vojny hrdlo
m6dënné
fieetustalo;hry,
Sprymy,vesejost,
I
!'
I
I
besedy a plesy vSudy panují;
silatky,smilstvo,cizolofstva,unosy,
jak kde na potkání
Láda vAbila:
potom od kvasd se rojí krdznicem.
Posléz mezi n6 kmet piijde velebnf,
vyjevuje nad jich skutky nelibost
velikou, a sv6dEi proticestám jich:
Easto v schdzkypiichází, a nalezna
radovánky, Zehrá, ká2e pokání;
du3m U vëzeník soudu schovanfm
brzkému. Ne2 darmojest! i pFestane
kárati, a umkne od nich stany Své.
Potom roubav stromy rostlé na horách,
poEne zdëlavati koráb ohromné
velkosti, a loktem dB1 i SíF i vfS
vym6Fí, a oklejuje vdkol klím;
v bokudvéiepostavi, a pokrmu
nabrav zásobl i lid i zvëi, a ai!
zázrak divny! pFijde v Fádë urEitém
z ptactva,hovad vSech, i hmyzudrobného
sedmero neb dvé, a posléz kmet a tií
jeho synové a Etyry Zeny jich.
Uzaviel-të Hospodin. I povstane
vítr polední, a kiídly Eernymi
vana Siroko, mrak veSken pod nebem
sfene; hory mhu a páry kposile
vykuiují; visl jak tmavf strop
husté S nebe mraEno; j i Z se lije d69t
pTívalem, a lije se, aZ neznati
zemi. VyzdviZen jsa, zplyvánavodë
koráb bezpeEn6, a Eelem rohatfm
protírá ' a kolebá se PO vlnách.
KaZdé lidusfdlozchvátlpotopa;
vgecka sláva jich a pfcha hlubcko
---
181
pohfíZena jest, a moFemoFem se
kryjeneobmezenfm.Kdenedavno
v skvostnfch královala bujnost palácích,l
h o u a hnízdínynímoisképotvory.
2 lidské rodiny, tak velmi zmnoZené,
zbytek celf vouzkém plyne korábu.
Jak jsi tehdá2bolestil, 6 Adame,
vidarodusvého,ach,tak
Zalostnou
zhoubu! Tebe plíval jing, tebe
slz..!
plívnl uchvátil, a sklonil k u zemi;
a2, jsa od h d b l a zdviZen laskav6,
mohl, aE mdly se udrZeti na nohách;
jak kdy otec Zelí dítekpfed Sebou .
rázem zhubenfch: a ledvas And6lu
takto svého srdce ouzkost vypravil:
-
I
Strastné divadlo! 6 kéZ jsemnevidël,
se m610 díti v Ease budoucím;
nesa toliko svdj vlastní zléhodíl,
Zil bychStastngji a losu S kafdf den
mbl CO nésti. Nynípak i ono zlé,
jen2 jest vEkfim udlleno vzdálenfm,
padá na mne; an jsem,
ne2 se zrodila,
vidEl strast, dFívneZli jest, Ze bfti má,
mySlénka m6 trápí. Necht6jZ vEd6ti
Elovgk Zádnj pfed bsem, CO jemu se
státi m& nebdítkámjeho; zlého jist
md2e bfti,kterémuZtonevyhne
pYedzv6d6ním svfm, a bude snáseti
U vyobrazení jako v jistot6
bolesttrudnou! Ale veta PO vSem jest;
nenl jiZ, an by se stláhl,
ElovEka:
maIftgch, kdo z povodnë se vyvleli,
poEet hlad a nouze brzydotrávl,
.
CO
bludnfchpustémna
moFi. I doufal jsem,
a2by násilí a vojna pfestaly
na zemi, Ze lép se ovkm povede;
mír a pokoj s v a t j vëncem blahfch dnfi
lidskouzkrásírodinu: ne2, nastojte,
sklamán jsem! i vím, a n pokojzhubuje,
jako vojna molí. Vfidce nebesky!
odkudZ to? i pojde-lif tu lidsky rod?
0
Dí mu Michal: Lidé, kterésnedavno
spatlil v rozkoSích a chlipné skvostnosti,
byli oni muZi vzatí na slovo
v Einech rekovnfch i sm6lych vfpravách;
ale pravé ctnosti prázní.
ProlivSe
mnoho krve, mnoho krajfi
zhubivSe
lidu podmaiiovanírn,a dosáhSe
slavnych tudy jmen a hojné koYisti,
pfilnou kzvoli, rozk65.i a práznhí,
k lakot6 a vilnosti; a2 svévole
zpupná pych a vraZdu zbudí z pfátelství,
za dnfi pokoje. I samiotroci
podrobení bojem, svatou ztrativSe
svobodu i ctnost a bázeñ potratí
BoZl; odkavadjich zboZnost pokrytá ..:
v tuhfch bitvách nedosáhne pomoci
proti outoEníkfim. A tak ustydne
jejichvroucnost; peEliví jen, kterak by
Zivot vedli bezpeEnj a rozkosnf,
sv6tu dadl se a rozpustilostem,
na tom,v Eem jim zpupnf vítgz pozvolí,
dosti majíce. VZdy víc, ne2 S potFebu
vyd5 zemì5, pro zkuSení stfídmosti!
Tak se vSickni zkazí, v9ickn.i pohorSí,
stlldmost, spravedlnost, a pravda S vërností
184
VYBRANE SPISY.
JOSEP JUNOMANN:
185
~
zmizejf! Jen jeden Elovgk vyjmutjm
bude od zkdzy, syn sv6tla jeding
v tmav6m v6ku; dobrf proti pyfkladfim,
proti vábenf a zvyku, nedbaje
pohrffek ni .potupy ni násilí;
ten jich,, by se bludnfch varovali cest,
napomene,postaví jim pIed oEi
plnou bezpeEenstvt, plnou ut6chy
ctnosti drahu; zv6stuje jrm, jakf hnEv
Eeká!ekajfcfch; ale vrátí se
S posmgchem. Ne2 Bfh, an znamená,
Ze jest
mu2 ten spravedlivf mezi Zivfmi, , . - .
kAZe mu t u divnou archu stavgti,
(jak jsi vid61) aby znikl S domem svym
vSeobecnC sv6ta toho záhuby.
Ledva S zvíyaty a lidem od zkázy
vyfiatfm se do korábu zabéfe,
otevrou se prtiduchovk nebeStí
pojednou, a bude pHval na zemi,
_ .
ve dne vnoci: vSecky drahn6propasti,
protrZeny budou studnice, a zdmou
jezero, Ze zhrázf jekem vystoupí;
nad vysokost hor se vznese potopa.
TehdáZ i .ta hora rajsk5 mocf vln
vyvrácena bude: sliEné odranou
zelenosti slla proudu zachvátl
do hlubiny moFské. Tam se vkofenf,‘
slatinnf a hoIf budouc napotom
ostrov, telat mofskfch IoZe vejslunn6,
skála zvuEná vodních ptAkti 8kFeEením.
V&, an svatfm nenfZAdn6 U Boha
mfsto, IeE je pravfm sami posvEtf
lid6obcováním.NynI
ale viz,
CO se potom dile pfihoditi m&.
z
’
.
Pohledgl, a uzfel koráb zpljvati
na vodách se stavících.
I zapudí
mraEna vitr pfilnoEní, a suchjhn dchem
svra5tI tvárnost povodng, CO stafeny,
ano zatim slunce okem horoucím
na hladinu patfl Sirokou, a mok
pijechladnf, ZíZniv6. Takopadá
.
zlehka moYe vydmut6, a povlovnfm ...:do hlubiny umyká se odtokem;
zavflny jsou nynI vgecky studnice
propasti, i prdduchovknebestf.
Nezplfvá jiZ archy vice, alebrZ
na vysok6 hory vrchu
váznoucf,.-”‘ j
zdá se odpoEívati! a hory z vod
dobfvajfhfbetd, S jichito vysosti
bystré, hluEné proudy vutíkajíc’l
moIe sráfejí se tokem b’ouilivym.
Vyletuje nynf z archy krkavec,
za nímholubice, (pose1 jistëjsí,)
vypugt6ná dvakrát v6tve hledati
zelené, neb zem6, kdeby stanula
nohajejí;vrátiv5isepodruhé,
nesev ustecholivovylist. I oschl
svrchek z e d . Tehdy stafec z korábu
vyjde se vSím oborem, a pozdvihne
k nebi rukou svych i OEí S nábofnjm
díkf EinEnlm; i uzFi nad hlavou
oblak rosnf, na oblaku slienjmi
duhu stkvoycí barvami, to rozkoSn6
S Bohem pokoje a smlouvy znamení!
Adamov0 srdce, -smutné nedavno;
zaplksA, a zjeví on tak radost svou.
,
. .
1.86
,
JOSEF JUNGMANN:
9. REC SATANA-SVODCE
.
WBRANE SPISY.
K EVE.
I X. 615-906.
Nebudtob6divno,paní
v:evládná!
mbf-li tobb, jeStos sama nejv8tSí
tvorstvadiv, CO divnobyti;anifzbroj
oEi Své, to nebe plnb milosti,
hngvem proti mn6, an takto p'cichAzlm
k tob8samotnf, a nenasyceng
na tvou hledím krásu,nelekajese
velebné tvé tváti, jíZto samota
s v a t á v k e velebnosti dodává.
P6kná podobizno tvdrce p6knéhol
VSecky v k i , k t e r é z daru jeho m%,
vgecky vgci dchnutfm Zití nadané,
zvelebujíce tvou krásu nebeskcu,
S vytr2ením sladkjm hledí na tebe.
O, fenatebetamnikdonehledí,
kde by vgeobecnfm byla odivem!
nelizde,v
tomtgsném, rbznémokolí
mezi zvíiaty, jichZ tupísmyslové
nijak chápati tvé krásy
nemohou.
Jeden vidI tebe Elovgk, ne2 CO jest
jeden? tyir by mEla jako bohyng,
jsouci mezi bohy,brátiustavnou
Eest a slufbu od nezEíslnjch Andglb!
Tak se lísal pokugitel; lichota
jeho naSIa. prdchod v srdceEvino.
Ona divgci se hlasu hadímu,
naposled,ne bez ufasu,takmu dl:
Co2 to znamenA? tu jazyk zví'cete
lidská mluví slova, lidská
proná5í
.
-
myilení? - tot U mne aspoñ za pevné
bylo drfeno, Ze mluva zvíiatbm
zchází, a n vden stvoiení je n6mymi
stvoyil Bbh, a VSelikého nechopné
velel ieEi hlaholu;jichrozumu
nejista jsem byla: East0 nemalá
jeho
záie
v poh1edu.a
jednání
jichse zjevuje. I tebehada jsem
z ZivbEichti polních tifti vgdëla
nejchytFejSího, ne vSak i Elov6Eím
nadaného hlasem. ObnoviZ tendiv,
pov6z, jakfm zptisobem jsi z n6mého
stal se mluvícím, a odkud laskavym
na mne pfed jinjmi tvord plemeny,
které vtikbl sebe dennë spatiuji?
Mluv, ten div jesthoden v3eho pozoru,
Odpovëdël takto svddce podvodnp:
Sv6takrálovno, 6 Evo p?ejasná!
snadno mi, CO káieS,tob6praviti,
jsem iposluSenství tobë povinen.
Bqval já jsem, CO jsou jináhovada
na poSlapané se trávë pasoucí,
nlzké mysli, jakoZ byla strava má;
nezriaje nei stravu svou a pohlaví,
nitehof jsem chopnymnebyl vySSího.
AZ dne jednoho, kdy bloudfm PO poli,
Udá mi se zHti dobroEinnf Strom,
v odlehlosti,obtífenf ovocem
ulíEen9m roztomilousm6sicí
brunátnb a zlatébarvy riejkráSií.
PiistoupEm a dívám se; tu lahodná
vdnb,povanouci S kaZdé halouzky
chutnjm zápachem! víc kochá smysly mé,
187
e
l ss
I.
.
.
V Y B R A N ~SPISY.
JOSEF JUNGMANN:
.
.
'
neZli s l a d h s t brová,neb0 z vemene
mléko kanoucl,an veEer, ssajlce
pohrávaji beránci a ktizlata.
Vida jablka krásná, tufby
poEiji
náramnh,jifukojitiuminlm
bez odkladu. - Hlad a ZIZen, valnldva
badatelé,. rozdráfdbni ovoce
povabnéhovbnl, k té m5 pudili
smblosti. I opletAm se vtikolpnb
mechovatého,(nebjehovysokfch
vbtvi tvé neb Adama by m610 CO
dosahnouti rám6;) kolem okolo
S závisti a touhou dívajíce se
stála zvifata, vSak nelze
dosíci
F
bylo jim. J A na vrch stromu vynikna,
tam kde vnadnf jeho mile kyne zbyt,
rváti nemeSkám a pojím do syta. ;
Nikdf PO t u chvíli rovnCrozkoSe :-.i' .
nepoEil jsemv pokrmu ni nPpoji.
Nasycen jsa poslkz, cltimpodivnou
v sob8promënu; mé vnitfni moci se
stanou rozurrrem, a mluva nezcházi
-.
dCle, nemPm svého nic nef podobu.
Od té doby vysokfm a hlubokfm
rozjlmánlm Zaná3 se mysl má;
jemnfm rozumem,, vSe' c02 jest na nebi,
na zemi i prostTed viditedlné,
s p a t h j i ; a vgecko pEkné, dobré jest:
nef, CO pëkné, dobréjest;to vSecko v tvé
bofsk6 podob6,v tvé krásy paprsku
neb.eském, jest spatfovati pospolu.
Nenf, CO by rovnfm, CO by PO tob6
druhym' bylo v krásel To mnou pohnulo,
bych, snad nevbsnb, svou
Eest a pcklonu
pligel vzdátitobë,právem pFísluSnfm
tvorstva krAlovn6, a paní vSevládné!
Pravillestnfpekelník.
I vece mu
neopatrná Eva S v6Mm uZasem:
L
c
I
f
Hade!plíliSná tvá chvála jablek tëch
silu, ji2 jsishledal, Einl pochybnou.
Povbz viSak, kde roste onen Strom, a jak
odtuddaleko?nebmnoho
rozliEnych
stroma Pánb roste v ráji, jichZto my
posud neznáme; tak valná k obrání - jest tu hojnost, Ze i v ë t 5 urody
Eástka ovSem nedoteenou zbstává;
nybrf bez nákazy visí na stromích,
a i by k poiívání rozmnoiila se
lidskárodina, a vícebyloruk
odlehEovat tíZe plodné nátu7e.
Nato chytry jestër praví
vesele:
Královno!Tam plrímá, ani2dzleká
cesta;zamyrtovímtamtona
jednom
mist6 U studénky, kdeZ ta skrovná hcu6t
balSámem a myrhcu páchncucí: já k m ,
kázati-li ráEíS, hned t g dovedu.
Dovad tedy, Tekla Eva. On tu, j i
Veda, do kruhfi se svíji pospëchem,
pne a táhne se, jsa rychlf ku
zkáze.
Vznesla nadëje, a radostzjasnila
hTeben jemu. Jak kdy bludnf povstane
oheii ze par olejnych, an od chladu
zhustne noEnlho, a v8trfi dfmáním
zejme se a plápolá (zlf,prejhoduch
l89
l 90
JOSEF JUNGMANN:
Easto Ffdf) létaje a leskna se
ludnym sv8tlem omámí a zavede
pocestndho do blPta a kalufe,
moEidla a bahna, kdeZto tápaje
zhoubu nacházf, jsa zbaven pomoci:
tak se blfskal jeSt8r proklatji, a vedl
k zkáze .Evu,- lehkov6rnou rodiEku
naSi, k stromu zbrán8ného v8d6nE,
ne9t8stf a bídy lidsk6 koPenu.
KterjZ uhledavSi takto vddci di:
VYBRANI!
jeví horlivost a lásku k Elovbku,
hnbvá se a zpouzI pro uEin6nC
jemu bezprav!, a jako podjatf
vGní,kolotásedivnd;
nicménb
Set% slu3nosti a vAZnb povstiivá,
jakby m61 CO pronA5et.i velkého.
Jak kdy ktery znamenitq U starjkh
feEník,v Rímbsvobodnémneb v AtCnách,
kdefto, od té nbmá doby,znívala
vqmluvnost, spor Veda pfedfile2it9,
sebrany stá1 do sebe, svfm hnutím, pohledem,
tëlem posluchzískaje, ne2 FeEnoval;
h e m Pak,i vstupu k feci nestrpë,
S valnfm poEal O Své právo horlením:
takto stoje, hjbaje a zpouze se
pokuSite1, poEne S náru2ivostí:
..
Hade! mohlit jsme té sob8 uspoPit
cesty zbyteEnC; aE na zbyt ovoce
stromten nese.Budif d h o d U tebe
moci jeho,divn6 ovsem, jestliZe
v skutku jest! Nez, stromu toho ovoce
nelze nám se dotknouti; tak
pt'ikhzal
Hospodin; ten jeden bofsky jeho hlas
da1 nPm pflkaz; ostatn6 jsme za právo
sami sob& rozum ná5 nám právem jest.
Svatá, moudrá, moudroEinnázrostlino!
matko umënl! ted já té síly tvé
pocitujizfetelnë, a s p a t h j i
v8ci vSeliké vjich vlastních pFíEinách
nejvySSích i skoumám stezky pfivodfi,
aE jsou jrníni moudrfmi. 6 královno
vSeho míra; nevë? tgmto ukrutngm
smrtipohrb2kárn: i neumIete; jakZ
byjste mohli?odovoce?
tot vám dá
Zivot poznánf; Ei od hrozitele?
na mne pohled, na mne,
jeSto dotkna se
jedl jsem a Ziji pYece, Zivota
nabyv dokonalejSího, neZli mnE
osud udëlil, Ze jsem se nad svbj dfl
vypnul sm6le. Zdali, CO smí ZivoEich,
nesmí ElovEk? neb0 Bbh se pro malou
vjnu hnevem roznítí, a neschv#
Jífto svedce takto lestn6
odpoví:
stromu kaZdého
v ráji nebudete jísti,' jednak vás
pány nazval nad zemí i povëtFím?
V pravdg! Pekl Bbh, Ze
.
l91
SPISY.
S
JemutaktoEva,
jeSt8 bez hfíchu:
Se vSech stromb rajskfch jísti mPlieme;
ale S stromu ovoce, jenZ vyrostá
rájeuprostfed, BPlh fekl, nesmfte
jísfi, tknete-li se jeho, umFete.
Ledva CO ta krátká slova vykkla,
poEíná si lstivf zrádce smgleji,
m
m
..-
...... .
l92
..
.
.. .
-...
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
nestrden6 ctnosti radgji, jlz trest
ohl&enb smrti (COjest koli smrt)
nezapudil od toho, CO k fivotu
vede StastnEjSlmu, skrze poznánl
dobr6ho a zlbho? Dobrk poznati,
kterak spravedlivC! jestli pak, CO zlé,
zlfm jest v pravd6, proE by znát se nemgIo,
moha vystfíháno bgti snadnbji!
NemfiZ, spravedliv jsa, Bbh vászhubiti,
nejsaspravedliv, ni Bohem nebyl by:
netFeba se bát a b f t ho posluhu.
Sama vaSe smrti bPzefi zapudl
bázefi tu. ProE takou vám da1zApovEd?
proE? by strachem jatC vnlzkou uvázal
sluZbu vás, a drZel vnev6domosti.
VI on, v ktery koli S nESho jlsti den
budete, f e oEi vase,zakryt6
posud, aE se jasné zdají, temnostl,
prohlédnou a otevrou se jasneji;
budete v tu chvíli jako bohové,
zl6 i dobré,jakooni, v6dcuce.
Ze, jak já jsem U vnitF Elovgkem, tak vy
bohy budete, jest pravé srovnánl:
z hada ElovEk já, vy z lidí bohové!
Tot ta smrt, jen2 EekA vás, Ze vyzuvze
lidskou, obleEete bohkou podstatu;
tu2by hodná smrt, bud sebe pohrtifka
vMSS, - jeSto nepfiná3 zlého vlc!
Co2 jsou bohové, Ze ElovEk nemohlby
nímibyti,pofívaje
zárovn6
S bohy krmg?bohovéjsou
z poEPtku,
maji prospgch ten, Ze O nich vEfíme,
ano vSe, CO jest, z jich moci pochhzl.
To mi pochybno!neb vidlm pfekriisnou
'
.
193
tut0 zemi, zahfívanou od aslunce,
zplozovati vSe, je nic. .l kdyby, c02
jest, jich dllo b\ylo, kdofbyvëdhE
dobrkho i z16ho v tento zamknul Strom,
tak Ze kdo sefi okusl, ten moudrosti
bez jich ville nabude? a v tom-li jest
urágka, ZeElovEk hledl poznánl?
Co mu ikodl vage vbdomost, a CO
protijeho vfili mfife tento Strom
'
dáti vám, kdy vsecko' jemu náleZí?
(si tozavistjest,
a zavistbydleti
'
vprslch mMenebeskfch? Ta pHEina,ta i mnohk jinC tob8 dovodl,
jak vám potFebnC to krásnk ovoce.
SmEle Zeno' bofská utrhni a jez!
'
jeho
podvodná
Dokonal, a slova
v Evysrdcesnadnf
pTístup nalezla.
Stane vrytá S upyenyma oEima
na ovoce, vhadn8 samfm pbhledem;
vuchu jejim znbla jest8 premluvnh
slova, pl&, jakoZ jl se vidglo,
rozumu a pravdy. J i 2 se polední
bllZ1 hodina a tufSi pfivbdl
lahost, probuzenou od pfechutnéhd
urody tC zhpachu: 1 prahnulo
'
urvati a jisti tuZbou nhklonnoù '
chtivd oko jeji; jednak stanouci.'
za chvtli, tak Sebou sama rozjím4:
.
'
1I
'
'
.
VelkQ jest tvA moc, 6 zevSechnejlepSl
ovoce! aEs zakizáno Elov6ku,
velka zajistC a divnP! jehoZto
Josef Jungmann: Vybrane spisy.
13
104
~~
I
195
WBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
~~~~~~
okugenl, strachovan6 pfedlouho,
dalo mluvu nEmot5, a neschopny
k feEi jazyk vyuEilo velebit
chv4lu tvou: tv6 chvály
sPm, a n zakázal
tebe, Btih násnetajil,zvavstromern
ti5
vgdomosti:vgdomosti dobr6ho
jako zlkho: zapbvbd?!!
napotom
S tebe jlsti: ale jeho zápovgd
' S tebejfstivlce
porouEl, a n2m .
svgdk'em jest,. fe dobr6, jehof potfebl
mdme, bydll v tob&Dobra,kter6ho
nezná,nemP ESlovbk; má-lineznaje,
jednojest mu, jakby nemg1 naprosto. ' ,
Co nAm medle zapovEdE1 Btih? CO ne2
dobrb?pravdu mit, a byti moudrymi?
Takf zákaz nevf2e. - VSak CO,at smrt
nistupnfmi svlfe pouty nás,
CO nám
platna ducha zvolnost? Soud jest
ná3, Ze kdy
vnadn6ho se tkneme stromu,
umTeme.
Umfel had?onjedl, a Zije dotavad,
rohmuje, mluvl, znA a pFemejS11,
nerozumnfm prv6 byv. Co2 toliko
pro n4s nalezena smrt?
n4m jedno se
zabrahuje tento pokrm duchovnl,
3elmám stanoven jsa? Selm4m, tak se zdá:
nef,hadokusiv ho prvnl, ElovEku
pfeje, O zlskan6mdobruochotnb
dAvá zprávu, svkdek nepodezfelf,
z pouh6 Usky, bkze lsti a podvodu.
CehoZ bojfm se,neb Eeho radgji
mám se báti, nevgdouci, CO to jest
216 a dobr6, trest a právo, B f h a smrt?
Z$e, zdepomocroste, boZsk6 ovocel
krPsn6 na pohled, a k jfdlu vbbIcl,
a
moudroEinn6 moci! ProE bych pojednou
tehdy duSe, telanenaknnila?
Takto TekSi, rychle na Strom vneStastn6
dobb vztáhne ruku svou, a rve a jí.
10. OBRAZ PLOVOUCfHO LOOSTVA.
I I. 727-749.
Zatím Bbha nepfítel i ElovEka
Satan, rozpPlen jsa Einu velkého
rozmyslem, a hbit6pojavperuti,
k branám peke1 na pustf se odds let.
Brzy v pravo,brzyt6fínalevo;
ted se vyrovnanym nese PO hloubi
kfídlem, nyní zvPSív62e vynikne
zhbru, k ohnivémupeklaklenutí.
Jak kdy lodstvo podfil vid6t na mofi,
vise na mraEnách, a vëtrem plovaje
rovnonoEním, z Bengaly,l) neb z ostrove
Tydory a Ternaty, zkad kupci Své
vonnC vozí zbofí,t6fí PO valnfch
Etiopskychvodách, rnoku kupeckém,
kupfedhofí v noci, stfeha steZeje.
nebesk6. Tak vidfnvzd5lí Arcivrah.
JiZ i d i pekla znáti, zvfSi strmící
k stropu hroznkmu, a devaterobran,
trojí z mEdi pouh6, trojí z Zeleza,
trojí z tvrd6 skály diamant&,
neproniknutedlnk, ohnEm obdan6.
neporuSen6. A U bran na ob8
strang sedl straSliv6 dvi5 obludy.
1) Bengala, krilovství a ml5sto v Indii vfchodnl. Ternate
a Tydor, ostrovy -Moluckd, na mof vfchodni Indie.
196
JOSEF JUNGMANN:
11.
LAHODNE VANKY MORSKE.
IV. 153- 190.
Odtud zdvihne se a t6Zí nepfftel
k mezím Edenu,kde ut6Seny raj,
V blízce ted, s v j m zelenitfm obvodem
vhcuje, CO polnl tvrzí,planit6
t j m 8 pFíkr6 pustiny; jii srstnaté
boky pefestym a divym obrostlC
houSiim, bránídostupu: a k temeni
pnou se vkolmou vySi stíny nádhern6
cedrb, jedlí, sosen,rozsochatychpalm,
vstupujíce Fádn6, stíny nad stíny;
Eack6 lesnídivadlo! a nadvrchy
jejich strmí náspy ráje zelené:
dalekánás vSechnGch otci vfhlídka
na nfZinu panstvi jeho okolní!
VfSe náspb, stála fada okrouhlá
stromb vzácnych, pëknfm tëfkfch ovocem,
zlatjm ovocem i kvgtem pospolu,
sliEnfm mëiiavostí. barev Zivoucích,
na které Své radostnëji luEilo
dunce paprsky, ne2 na spanilf mrak
západní,nebmokryluk,an
zemi bPlh
deStëm zrosuje;takmilostnyt6
by1
onen kraj! Tu za Eist6jSímEistëjSí
pov6tFí mu vane vstffc, a do srdce
dySe zdárn5 jarnf znik a potëchu,
hodnouk zapuzení vieho zármutku
jen ne zoufalosti. MEkcf vgtfíci,
chvejíce Svá vonná kffdla, stfásají
zapach kvftkovf, a Sepcl, odkavad
nabrali t6 balSámov6 kofisti.
Jak .kdy tëm, kdof oplynuvie nad5je
1 97
L
pfedhoií, i Mozambikl) tedminuli,
po moFi, pblnohovzchodnívëtrov6,
S biehb Arabie 3tastné koiennych,
zavívají libë vdníSabejskou;*)
dlouhá to, nei milá samfm plavba jest'
meSkáním, a drahnëmil, jsa libérád
vbni, star9 Okeans) se usmívá.
12. IDYLA VENKOVSKA.
I X. 509-52 1.
Divnojest mu mlsto, Zena divnëjSí.
Jak, kdovlidném
mëstëdlsuho zavFen byv
mezi domy tEsnymi a ryhami,
vyjde letnE ráno Eerstvfmoddychat
povëtfím venvutëzenouvesneb
dvdr
podmgstsky; vSe jemu rozkoS pbsobí:
zelenitb rolí, loukasecená,
vonngchlévdzápach,dojnfskot
i brav.
kaZdf veskypohled, ka2d9 veskfhlas;
Udá-li se jemu ziítináhodou
Nymf6 rovngm krokem jdoucí dgvici,
tut!, CO milé bylo,zdásemilejilm,
nejmilejií ona, v jejíi tváhosti
vSecka paspolu se rozkoS nachází.
S takjm potëSením uzfel lestnf had
tut0 kvítnici, tu skrySi lahodnou,
kde, tak Easnë,meSká Evasamotná.
Nebes krása její tváFi andGlskC,
ozdoben6 milou fenskoutichostí,
__
l ) Ouzlabí mezi poledñovzchodním , pomoiím Afriky
aostrovem Madagaskarem.
*) SAba m€sto v Arabii ZtastnC, na kadidlo bohatC.
a) Mo?e, podtvárnostíboha
vyosobenC.
l98
JOSEF JLJNOMANN:
WBRANE SPISY.
uti5SenP nevina, a pffjemnf
povab vhlik6ho hnuti jejiho,
prom6nily zlobu jehov uctivost,
vztekl6jehomysli vegken jed a vztek,
jenZ jej pudil, 'obloupenlm p'cejmouce
rozmilym. V t y doby, zlostník zbaven stá1
zlosti sv6, jsa tup5 dobrym na
chvíli.
francouzsky uEinil t y v k i t u t 0
povídan6; pravda, Ze
divochovd nosí kostìotcilvsvych
a vystavují dtitì n a .
vi5tvovi stroma a t. d. NenI snad ve sv6tì5 knihy, anaby S tak nerovnou pochvalou pfijata byla, jako tato. KdyZ vySla, t u co O n?ijakCm plodumilostek o ní mluveno; brzy jinf hlasové,
2e plna kapucinAd jest, zavznëli. Pravda jest U prostfed,
praviJenaickf
recenzent Nov. lit. 1803, k t e r j nestrann6 i slabosti i okrasy knihy té odslonil. Tvrdy zajisth soud jest annalisty rakouskCho (v Jul. 18041, kterf
potupn6 O tom spisu rozpráví. Myslím, Ze chvalné jeho
PO cel6m sv6t6 k'restanském pPijetí. za kteréf vedlé paterého v brzkCmEasu vydání, trojí do vlaginy, jedno do
nbmEiny a dvojí do ruského jazyka preloiení nej jist6jSí
jest rukojmì5, - iivq,jakymsimilostnymzármutkem
promíSen9 cit a to sliEn6 pust6ho a jako pfivodního sv6ta
vymalovánl,kterfm,zdá
mi se, nemálo vdëkupiidal
skladatel spisu svému mne dosti vymluvena uEiní pp.
vlastencfim mym, Ze tím neposledním kvítkem literatury
francouzskk náSi ëeskou zahrádkuokrásiti
jsem neostychal se.
Frant. Aug. 'Chateaubrinnda Atala,
aneb
l
Lbrka dvou divochfi
na
pougti.
PfeIotenB z FracouzskGho do Cesk6ho jazyka.
P I e d m l u v a k v y d á n f 1805.
Tento spis panaF. Chateau-Brianda jest mal5E5stka
v8tSího spisu: le Genie du christianisme, duch kFestanstva. Spisatel vydal jej obzvláStn6, a zdA se, f e povaZuje Ataly za nejvYborngj3 dílo sv6. 2 obSlrn6 jeho
zprávy poloZlme semjedineto:
Chtëje psáti hrdinskou
básefi O Elov6ku piirozenkm, vyvolil sobe za piedmEt
'porAfkuNatcheztiodFrankbv
1. 1727. Abyale nGco
hodnhho. vyvedl,následuje Homkra, navgtívil okolo 1.
1789 ty zem6, v kterych ta d6jina se sb6hla. Básn6 pFedsevzat6nevyvedlsic, ale Atalu, kteráf toliko epizodou
tamtd bfti mgla, vyhotovil, na v6tSlm d'íle v Sam6 Americe, v katrtlch divochfi, odkud bez pochyby pdro jeho
tolik Zivosti a pravdy nabylo. Jest Atala b5sefi popisovaci,odpoludramatická,
a má naschviil to staroZitn6
rozdgleni v uvod, uypruuovánf a závkrek. Jakohlavnl
osoba td bAsn8, tak i ony Sakty a Aubrya misionáfe. vymygleny jsou, jednák mnoho pravdivkho vmGeno.
Pravdajest,pravlskladatel,
Ze by1 jakjis divoch na
galejfch a U dvora Ludv.'XIV; pravda, Ze j i s t j misionaf
199
-
J e M nkkolik vynucenjch sìov.
Razenomi od zkuSenfch nskterychpp.vlastencd
a pI4telfi.m$ch, abychslovcejinym
SlovanBm, neili
&cham známgjSí, jako jsou: tklivost, záliv,vkjIf a t. d.
v pouzeEeská'promënil. KterCZ dobfe mínEné rady Ze
z dfiIeZit9ch p'fíEin, jímiZ se jinde ohraditi minim, uposlechnouti nemohu, tu prostfedni jsem vyvolil cestu, Ze
k$dh pozatmëlejgslovo dole vysv6tlil jsem.
Phkladatel.
200
-
JOSEF JUNGMANN:
Uvod.
Francia m6la jindy v Americe pfilnotní rozlehlou 1)
fiSi, vztahujícf seodLabradoru
aZ ku Florid6, a od
pomofí AtlanskCho a2 k jezerfim nejz,@Sfm Kanady
horní.
Ctyry valnd Feky, berouce na tychz horách poEátek
svfij, d6lily nesmírnk ty .konEiny: Feka SV. Vavfince,
tratfci se na vfchod do tého2 jmCna zátoky; tok západní,
an do m o f f - n e z n h y c hvnáSl vody SV&; Burbon, padající
od poledne k pfilnoci do zálivua) HudsonskCho, a Me&sebé, kter5 sstoupivsi od pfilnoci na poledne, pochov5vá
se v zátoce Meksik5nskC.
Poslednf Feka, b6Zící dále p6ti set mil, svla2uje
rozkoSnou krajinu, obyvatelstvu spojenych zemf novfm
Edenem
nazyvanou,
ji2 FrancouzovC zanechali tohc
libEzn6jícfho j m h a Luiziana. Na sta jinfch iek, podrobenfch MeSasebi, Mizuri, Ilinoa, Akanza, Ohio, Vabach,
Tenáz, roztuEfiujf svpm j i bahnem a zurodÌíují vláhami
svfmi.Kdyse vSecky tytoproudy povodnëmi naduly
zimnfmi, kdy boufky celá mejta lesPl vyvr5tily napofAd;
shromdduje v6k U veSkerych pramenti stromy vykofenane. On je lianamia) sluEujea.klejuje tftfm, on vysazuje kfovinami a vstrká na vody dílo SV&. Po rozpEn6nfch
vezouce sevlnáchsstupujítyvory
k Mehsebi odevSad. ZmocnivSi se jich 'feka star5 pudí k ustí4) je svCmu,
nov6 pflíci zakladati rám6. Onde i onde povysuje ohromnf6) svej hlas, probíhajícl hory naskrze, a vylCvá zedmute
l)
valnou, ob5írnou.
*) zAtoky, sinus.
pletivem, proutfm, kter6 v Americe roste a na provazy
se hodí. (Abrus precatorius? Lam. Dict.)
') ustí,ostium,
Mündung, vpAd
Peky
do mofe.
6, n8ramn9, grandis,
VYBRANE SPISY.
20 1
-
vody vQkolsloupeníe) lesovfch aindickychhrobek
pyrámfi. Jest to Nil na pousti! Jednák pfíjemnost v divadlech nátury se slávou pojí se vZdycky; a zatím kdy
prostfednl proud k moFi sosen a dubfi valí mrtviny, vidëti
.na poboEnIch proudechpostoupati, pod16 biehfi,plovajícl ostrovy z pistye a lekna,?) jichZto %lut6n E e chvbjí
se CO praporeEky U vfSi. Zelenaví hadové, volavky SerC,
rfifovl plamenáEkov6,e) mladí krokodyliplaví se, nahodili poutníci,na tbch kv6tnychkorábích, a osada ta,
rozestrouciv6trfim
zlatC plachty SV&, jmesepiistati
spbEky do kteréhosieky soukromnCho l h a .
Odevpádu MeSasebé do moie, a2 do spojení jeho
S Ohiem, nejneobyEejnëjSí obrazovknásledují
toku jeho
vod. Po bfehu západním rozvinuji se pousty nepiehlédnutedlné, jichZ zelena vlny podá1 vidí se dmouti k nebes
blankytu,g) kdeito mizejí. Na neobmezenjch tëch pastvinách vidët ttkající náhodnE stáda, tYí i Etyf tisic bdvolB
divokfch.Nkkdyzubrletitf,
rozkole vlnyplováním,
. .pFijde se rozhostit do vysoké trávy na n6ktery ostrov
MeSasebBsky. Po Eele jeho,zdobeném dvëma pfilmësíci,
PO bradë
staroZitné
a blatnaté, mn61 by bohem jej
buEícím, an spokojenfm okem pohlédá na velikost vod
svfch a napustynadbytek
poiiEí svCho.
Takovéjestdivadlonabiehuzápadním;ale
mEní
se náhle na protivné stranë a rozmanitost zpfisobuje POdivnou. Visíce nade tokem vod, stojíce hromadn6 na skalách a horách, porfiznu v . udolích,stromov6 vSelikCho
zpfisobu, barvy vSelik6 a vgelikkho zápachu, mísejí se,
spolu zrfistají, vynikají do hory, na vfsost, která zchvaSV&
a)
8)
akosíky
7)
,
8)
0)
sloupení, mnoho sloupe pohromadb, colonade.
byliny. (Nymphaealutea.
Michaux.)
flammant, ptik v Bahama.
blankyt, modri,
nebeski
barva.
202
JOSEF JUNGMANN:
cuje pohled. Plan6ryvy, t r u b a k (bignonia)lO) a tykve
zAmofsk6 motajf se U koren stromfi t k h , vystupuj'í na
ratolesti jich, lezou na pokrajnost vgtvf, stfelují S javoru
natulípy,ll) S tulipnaalkaje, pdsobfce Ster6 jeskynb,
podloubf a sklepy. Gasto bloudíce ode stromu ke stromu
pletiva ta, kladousepfesramenaproudb,kryjíceje
mosty a obloukykvbtnfmi. 2 lana tbch bal3amovfch
houstf magnolie hrdá vynásí nepohnutfkuZelsvbj: zdobná
rMemi bflfmi panujelesu celkmu, nemajeci sokynb, kromz
palmy, ana pod16 ní zlehka zachvfvásvC rozsochy zelen6.
MnoZstvfZivoEichfi, umísthfch v tomto kr&nCm
ustupul*) rukou
stvoritele,
rozsifují
tam
podjfmajícf
vnadu Zivota. U vchodu zblíZenCm vid6ti podnapil6
-mstem hroznfi nedvEdy, ani se potácejí na haluzích13) jilme; karybtP4) stáda koupaji se v jezeru, EemC veverky
pohrávají v mrákotb lupení; posm6váEkov6,16)virginiEtE
holubi, na velkost CO vrabci, sletují na zard6lf od jahod
trávník; papou9kovb zelení se Zlutjmi hlavami, strakopoudibrunátnf, plamenní kardynáli lezou do kotouEe
n a cypFiSfi vrcholích'; kolibrovC tipyt6jí se na jasmínu
kvWníkb,l6) a EiZebníl') hadi, sipgjíce, visf'dolb se stromovfch makovic a houpají se na vzor pletiva
z kvítí.
JestliZe ticho a poklidle) panuje vpoustPchna
.druh6stran6feky,tunaprotitomu
huEI a hemZí se
vsecko: klubánl ptactva do pìih dubovfch, chramoSt6nf
lo) zrostlina
~,~
amerikinski.
'Liriodendrontulipifera.Willd.
ustup,recessus, skrfP.
18) v5tVí.
l4) zpdsob lost v. Kanade, jednik S menIlmlrohami.
l@)drozdi dlouhoocasl
(moqueurs.)
18) florides.
l') k Eifbt! t. j. k vibenf pt$kt
se hodlcí;proto *e tito
hadovd p t i k y lapajl.
48)
pokoj.
VYBRANE SPISY.--
203
ZivoEichfi chodících,
pasoucích
se, nebo louskajfcfch
zubami SkoYepí ovoce, jeEení vod, lehkf S u t , b u h l temn6, sladk6 vrkání naplñují ty pustiny milou a divokou
Jednohlasností. A vSak, kdyvichfice, povanouc, oZiví
veSkeru tu samotu, rozehráchvbjící se t6la ta vSecka,
vkliké ty bílé, blankytné, zelené, rP1Zové.pomísí spousty,
zjedni v3ech barev mEHavost, vSeliky spojí Sust a hluk:
. tu vyniká takovy hfmotz l h a lesh onbch, takovC se vEci
stavgjf pfed oEi, Ze by marná byla píle má vypisovat
je tgm, kdo neproSli nikdf tEch prvotinnfch polí nAtury.
Po vynalezení MegasebC otcem Henepïnem a Lasallem neS1Iastnfm prvníFrankové,ktefí
osedli Biloksu
a novfOrleán, uEinili smlouvu S Natchezy,nálodem
indickym, jehoZto moc strailivá byla v krajinách onEch.
Bezpravi zvláStn5, pomsta,láska,
vSeliké váSni5 krví
skropilynapotomtu
zemi hostinskou. %l mezi tEmi
dJvochyle) stayec,nazvany Sakta;*O) on pro svhj vEk,
moudrost SVGU a známost U v6cech k Zivobytí náleZejíclch
stal se milenkem*l) a praotcem pouSt6. Ten, jako smrtedlnlk k d d y , koupil ctnost za neitëstí. Nejen lesy naph6ny
bylypohromami-jeho,
nybrf donesljich
a i na moFf
franskC. Ukovánbyvna.
galejích Masilickjchkrutym
bezpravfm, na svobodu propuitën a piedstaven U dvora
Ludvíka XIV.,obcoval se vSemi -velikymi muzi v&ku
toho slavnCho, by1 pfítomenslavnostem Versailskqm,
Rasinovfm smutnohrám, Bosvetovfm feeem pohfebním;
slovem, by1 to divoch, kterému udhlo se vid6ti
pospolitos@) na nejvySSím vrchu bleskujejího.
Drahn6let,navrácenjsaldnuvlasti
SV& poZíval
Sakta pokojev ní. Jednák i t u piízefinebe drazemu
,
dlvokfmi Elovgky.
t. j. hlaslibozvuhnf.
a) mllenek,tolik
CO milenec,
milihek,
O*) tovqrysstvolidu.
le)
zo)
204
JOSEF JUNOMANN:
prodalo; oslepl tl! stafec. Mladá d c e P ) prováiela jejv pusting,jakoAntigonezpravovalakrokyEdipavy
PO
Cytheronu, neb0 jako Malvina vodilaOsiánaku hrob-c
kAm otcbv jeho.
Jakkoli Sakta odFrancouzfi mnoh6 vytrpgl bezpravl,
nicmdn8.miloval je. Zpomlnalsob6 vZdy naFenelona,
U nl!hoZ pohostinu by], a Zádal prokázati slurbu d j a k o u
krajanhm toho ctnostndho muZe. Dána mu v tom pfllefitost hodná. U t a 1725 Francouz, jmCnem Rend, Puzen9
vá9ngmi a neWstlm, pfibral se do Luiziany. Vstoupiv PO
Mebsebi a2 ku Natchezfim, Zádal pfijat byti zavojákaod
narodu toho. Sakta, vyptav se jeho a nalez nepohnutym
bgti vrozmyslu svCm, p'fijal zasynajej. a zasnoubil
mu Zenu Indianku,Selutunazvanou.Brzy
PO tom
sHatkudivocl strojilise do velkého lovu bobrb.
Sakta,jakkolislepg,ustanovenjest
radousachernfi=) .vbdcem vypravy t6, Ze zástupovd lesni velice ctili
jmdno jeho. P o k l y seposty a modlení; ZonglerovC26)
vykládali sny; tázáni jsou Manitovd O radu, obbtovány
v zápal lesy tabáEn6 a zaZZeny jsou Zilny jazyku kozla
divok6ho; pozorováno, zdali v plamenu tFeStí na ohldenl
vfile duchtiv; p o s k e , kdy sngden jest sv8cen)i pes, nastoupena cesta. Ren6 mezi nimi. Pomocí
proud6 odpornych plovajl IodiEky proti MeSasebi a vejdou v Ohiovo
FeEiStl!. Podzimjest;nádhern6
Kentuckd pustiny rozestrou se pIed ufaslfm okem Franka mlad6ho. Noci jednC,
pfimblci,kdy
vSickni divochov6 spgjí na IodiEkách
svfch a indick6 lodstvo varuje se lehk6ho v i " , R e d ,
zfistana sAm bez spaní se Saktou, prosí jej, by vypravil
mu pflkìody sv6. Svolíkmet, ased6 nazadulodky,
takto poEne pri jeku vod, U prostfed samotiny ohromnk.
dcera.
M ) starcti, radcti.
a) k n M indiaqgtf,
")
Vypravování.
Lovci.
Jest to, mfij mil$ synu! osud podivnf, kte@ nás na
tCto-spojil pouSti. J á v tobë vidímElovëkazdëlan6ho,2e)an
se podivoEil; ty ve mnë vidíS Elovgka divokCho, jehoZ
svrchovanf Duch, mim0 pochybu za svgm umyslem, zd6lati umínil. NastoupivSe oba drahu2') Zivota Gd protivnych konEin, ty pfiSel jsiodpoEinoutsob6
namist6
mdm a já natvém posadil j'sem se:imusí
tedy pohled náS na vëci docela bgti sob6 odporen. Kdo z obou,
ty-li, Ei ja, za promënou stavu toho získalnebo zfratil
nejvíce? To vëdí duchové, z nich2 ten,ktery nejmén6
moudry,vice má do sebemoudrosti, neZli vSickni lidé
pospolu.
Budoucího m6síce k v g t n a s ) budesedmkrátdeset
sngh629) a tFi snëhy nad to,CO mne na sv6tpFinesla matka
má, na bfehu MeSasebé. Spanielémalo pied tim osadili
se U zátokyPensakoly, ale nikdo z bllych neobfval
jest8 v Luizian6. PcEítaje ledva sedmnácte listcpadd, táhl
jsem S otcem svfm, bojavníkem Utalisem, proti Muskogulg6m, mocnému veFloridë národu. Pfirazili jsme se
ku SpanielGrn, spojencdm naSim, a svedanajestbitva
najednéplani Mobilska. Areskui30) a Manitové nebyli
Iaskavi na nás. NepFátelé získali; otec mbj ztratil Zivot
v bitv6, a já dvakráte ran6n byl, zastávaje
jeho. Ach!
Ze jsem nestoupil tehdáf do krajiny du%! By1 bych vyz @ ) ztovary3enCho;.civilisb.
I7)
cestu.
an) máje.
10)
ao)
73 let.
BClh vojny.
206
JOSEF JUNOMANN:
..
varoval se pohrom, kter6 mne Eekaly na zemi; ale duchov6 naffdili jinPEe a ja od pobghlcf a2 do SV. Augustina
potafen byl. V tomto mbstb, nedávno stavenCm od Spanielti, bylonatom,bymneodvléklidorudníchdolo
meksikinskfch, leE Ze jeden KastiliPn stary, jm6nem
LopCz, pohnutjsa mou mladostf a prostotou, da1 .mi
utoEiSt6 a uvedl mne k sestfe Své, S kterou Ziv by1 bez
manfelky.
To spanil6 dvé podjato jest citem ke mnt! nejsrdeb
n6jSIm. Od nich vSemoZnoup6EI chovPnjsem; dPni mi
rozliEnZ uEitel6. Ale kdy jsem pobyl tfidceti mbslco v SV.
Augustinu, znechtblo mi se na jednouZivota pospolit6ho.
ChYadl jsem oEitE; brzy st41 jsem nepohnutpza celé
hodiny pohlédaje na vrchy lesd adlehlychpl) brzy vidín
jsem sedbti na bfehu vody dlvaje se smutnb toku jejímu.
Vyobrazuje si luhy, skrze které téci bylo vodb té, S veSkerfmsrdcem v samotinbjsemoctlse,
Nemohadéle
sn6sti tuZby navrácenf do poustb, jednou r4no
postavím
sepfed LopBza, o d h f v sv6divachove-roucho, drZe
v jedn6 ruce luk a Sípy, a v druh6 evropejskf odbv svtij.
VrPtIm jej svCmu Slechetnému ochránci, jemu2 k nohoum
pad1 jsemprolévajepotoky
S M . DAval jsem omrzelP
jména sobb, z nevd6Enosti vinilse;
nef naposledy:
,,OtEe mfj," pravlm jemu, ,,ty
vidG, an umru, nechopIm-li se opbttbkavého Indfiv Zivota." Lopéz, projatf
ufasem, chce mne odvrátit od umysla mého. PFedstavil
mi nebezpeEenstvf, v kter6 jsem se vydAval, upadnouti
znovu v ruce Muskogulgtim. Nef vida, Ze hotov. jsem
podniknoutí vsecko, sám se rozplejvaje slzami a pfivina
mne k sobb: ,,Jdi," zvolal, ,,synu nPtury velkomyslnf!.
m6j sob5 tu drahou zvolnost Elovbka, kterCZ'LopCz tob5
odnIti nechce. Kdybych mladSI b,yl Sam, provodil bych
a) p o d d Iefldch.
207
WBRAN€ SPISY.
tebe do pouStb, kdeZ i mnbsladkPkvetepamátka,
a
navrPtil bych tebe do rukou mát6 tv6. Buda v lesinách
pomni Easem na starCho Spaniela, an t b &oval hostinsky, a pamatuj,abyse
nesl k milovánlpodobníka
svfch, Ze prvhf,kterés uEinil, zkusenísrdce lidského,
zouplnabylojemu pfíznivé." Lopézdokonal S modlitbou k Bohukfestanfi, k jeho2slufbb jsem pfistoupiti
zp6Eoval se. I rozajdeme se se 1kPním.
Neprodlela trestati mne nevdbhost mP. J s a nepo'v6dom a zabloud6 v lesinách zajat jsehod stádce Muskogulgtiv a Siminolfiv, jakoZ mnb pfedpovbdbl Lopéz. Poznali mne za Natcha po odbvu a po pefí na hlavb. Sepiali
mne pouty, jednák lehce pro mladost
mou. Simaghan,
pluku vbdce, chtbl v5dëti jméno mé;
i dim mu: ,,Nazfvám se Sakta, syn Utalisbv, syna Miskova, kteF1 odjali
na sta kSticP2) hrdinfiminuskogulSkym." Na to Simaghan:
,,Sakto, synu Utalisav, syna Miskova, ti5 se, ty budeS
upálen ve veliké vsi." - Odpovím jemu: ,,To t6 dobfe!"
a poEnu zpív'ati pisefi k smrti.
Zajatf
jakkoli,
nemohl
jsem prvnI
dny
zdrZeti se
'od:podivu nad nepfátely. Muskogulg, neb0 radëji Siminol, spojenec jeho, dySe vesellm,láskou, spokojenostf.
Chod jeho l'ehkf, pohled odevfenp a jasny. Mluví mnoho
a obratng, a FeE jehojestlíbezná
a snadná.Ani vi5k
neodejme starctim té radostné prostoty, a na vzor sestaralfch ptákti na pouSti mísejI Své starobylé zpbvy k novfm p h f m potomstva. .
Zenstiny, 8 8 ) které provizely stádce to, osvbdEovaly
nad mou mladostf utrpnost laskavou a milostnou zvídavost. Tázaly se mne
O matku a O prvnS dny fivota
m6ho; chtbly vbdgti, zdali viselakolhbka má mechovd na
=) kstice, caesaries, vlasy dlouh6 na hlavb.
m) fensk6 osoby.
.
.
208
JOSEF IUNGMANN:
kvbtn6 v6tvi javorcvé a zdali mne tam kolébali vbtfíci
pod16 hnlzdapísklat.Potomnásledovalostodotazii
O stavu srdce m6ho. Ptaly se, vid61-li jsem kdy ve snách
bllou lah, a jestliZe mistromy v udolísoukromném
Septalylásku.Odpovídaljsemprostbmatkám,
dcerAm
i manZelkám .mu2fiv, fka:,,Vyjstemilostnicednov6,
a nocvásmilujejakorosu.clovbkpovstana
z ' lena
vaseho, visí vám od prsf a ust; vy máte slova kouzedlná,
kterdZ uspávajíbolestvselikou.
Tot hle! povídala mi
rodiEka m& ana mne neuv'idf více. Povídala mi take,
Ze panny jsou tajemn6 kvítí, kter6
se nalezá napous.tách."
Chvala ta velmi tli3ila Zeny; divaly mi hojng dare vielikfch; pPináSely mimléka oPeSného, javorového cukru
a saganityFd)kustinedv6díchkyt,bobrovfch
kofí,
Skofepinek na okrasu a mechu na ustlání. Zpívaly, smály
se se mnou a potom daly se do pláEe, kdy zpomnbly, Ze
mám bfti upálen.
Noci jedné sed61 jsem podlé hranicelesní S vojákem, an by1 strPfnfmmfm.NáhlezaSustneod6v
PO
trávg, a osobafenská,zakrytáodpolu,pfijdesednout
PO boku mém. Slzy jí kanuly z OEí a z l a t j k i i f e k b l y M
s e odohnivé záYe za fiádryjejími.Byla
pravideln636)
s l i h á , a mamenano na obliEeji jejím n6co jaksi ctnostného a nárufivhho,jeho3
pfivabua6) odolati nelzelo.
K tomu pfipojenl by1 vd6ka7), ten nejoutliv6jSí. Náramná
tklivost,=)
sjednocená
S trudem
(zármutkem)
hlubokfm,fila
jf v pohled6; usmIvAní
jejf
bylo nebeskd.
Myslil jsem, Ze to byla panna poslední milosir'; panna,
jakouposílaji k vbznivojenskému,abyosladilahrob
") jidlo z mouky.
aa)
pod16 pravidel.
pfljemnosti, mad&
milostnost, grace.
tklivost, citedlnost; odtud dbtklivf, ned~ltklivost.
atd.
VVBRAN€ SP~SY.
209
jeho. TO mnbje, pravím zajíkavë a S pcmatením, jednák
nepccházejícím ze strachuodhranice:,,Panno!tyjsi
hodna'prvnímilosti
a jsi uEinëna proposlední.Bití
srdce mého, kterév brzce ustatimá, zle by odpovídalo bití
srdce tvého. Kterak pomísiti smrt se Zivotem? Bylo by,
Ze bych pTíliSn6 litoval svëtla. Bud jing kdo
ZtastnbjSí
nademne a dlouhéobjímánlspojujlianuse
dubem!"
Vece dívka mladá: ,,Nejsem panna poslední milosti.
KFestan-li ty?" - Odpovím jí, Ze jsem neopustil duchh
katrEe Své. Na ta slova panna pohnula Sebou nevolnë.
I di mi: ,,Jest mi të líto, f e jsi mrzkg modlosluiebník!
Má matka udëlala mne kiestankcu. J á se jmenuji Afala,
dceraSirnaghanova sezlatjmnáramkem,an
vBdcem
jestplukutomuto.Táhneme
do Apalachukly,kdety
budeS upálen." - To Fkouci zdvihla i oddálila se.
Tuto sakta pfinucen by1 zastaviti vypravování Své;
památka davem pficházela na mysl jeho, a dva potPlEky
slzí cedily se ze zavfengch jemu O E í PO usvadlych lícech;
taktopramínkovédva,ukrytí
v hlubokénocizemë,
vyjeví se vodami vyrinujícími
ze skály.
O synu mfij! praví koneEnë, vidí3, 2n Sakta nehrubë
moudrq, aE Ze na slovo se béFe moudrost jeho. Ach! m6
milédit& ElovBk, nemoha i vidëti,jestëplakati rneie!
Mnoho dnbsachemovadcerapiicházela
kaidy veEer
rozmlouvatsemnou
U hranice.
Diímotamíjela
OEí
mgch, a Atalabyla v srdci mCm CO památkana 1oZe
otcovské.
. Sedmnáctg
dentafení,dobou,
v které j e p i ~ e ~ ~ )
povstává z vody, stoupili jsme na velikou poustu
Alachovu'.ObklíEena jestpahrbky,jenfto,utíkajícejedni
druhjkh,vynáSejívzhfiru
k oblakdm mnohá ponebí
leshkopalmovgch,citrinovlch,magnolie
a dubiny zeEphemera.
J o d Jungrnann: Vybranb spisy.
14
-. -. - . .- . ... ..
210
. . ..
~~-
- ... .
... . .
VYBRANE
JOSEF JUNGMANN:
lené.Vddcevyvoláhlasit6
dochod,40) a stádcerozhosif
se U korenpahorkfi. Mne odstranilinëcodále, k jedné
z tëch pfirozenjch siudnic, ve Florid6 slovútnpch. Uvázán
jsem ke stromu, a jeden bojovník stá1 nefrp6liv6 U mne
na stráZi. Ledva CO pobudu nëkterb okamfení na mistb.
tom, zjeví se Atala U tekuté ambry studnice. ,,LovEe!"
praví k hrdinovi muskogulskému, ,,chceS-li honiti srny, ja
ostFfhám v6znb." Bojovník skákaje radostí ta
naslova dcery vddcovy vstyEil se na vrch pahorkua pospíchal odtud.
Podivnyodporsrdcelidského!
Já, a n jsem touZil
nAramnb povídati tajemstvf té, kterou jsem
jiZ miloval
jako slunce, nyní zaraieny
a zmatenf,mním, i e bych
by1 plá1 sobë radëji pFedhozen byti krododyldm vrchoviStë4l) toho, neZli tak se nacházeti samotny
S Atalou.
StráZná Elov6ka z pou36bylazárovnl!zkormoucena,
jako vëzeiijejí: ticho zavFelo usta naSe; duchové lásky
odjali mluvu nám. KoneEn6 dcera Simaghana bojovného
praví S usilím takto: ,,BojovnIku! velmi slab5 jsi uvázán;
mohlbyssnadnoujíti."Natoslovo
pFiSla odvahado
jqzykumého, i dim: ,,Shi?ë uvázán, 6 panno!" - Dále mluviti nemohl jsem. Zarazila se Atzla na
okamEení,
potom praví: ,,Utec!" - A odvázala mne ode stromu.
Vezma oprátku dám j i do ruky pann6 neznámé, stiskna
pbkné prsty její, by do se zavFely pouto mé. ,,Vezm&teZ
opbt,"pravfmjí,
,,vezmbte!" - ,,Nesmyslnf!" vece
Atala S pohnutím: ,,neStastnfku!nevíS-Ei, Ze budeS upálen?
Co pfed se béfeS? Pomn61-lis, Ze jsem dcera Simaghana
strainého?" - ,,Ach! bylo," odpovím slzavë, ,,Ze.i mne
nosila v koZi bobrovénaplecíchmatka
má. Mfij otec
m51 takepëknouchaloupku,
a srnyjehonapájelyse
vodou z tisícdpramend;alenynlbloudím
bez vlasti.
I
.
l
I
.
I
1
1
lI.
I
.
. ' ,
?
9 mladfjelen.
'O)
Ze doflina místo.
") vrchoviItb, t. j. pramen.
vbodlotulich.
...
211
AZ mne nebude vice, iádny
pFítel nehodi trochu trávy
na tilomé, by je ochránilpFed muchami; O t51o cizozemce
nestastnéha nepetuje niiádnf."
Ta slova obmbkEila Atalu. S h y její padaly CO chfestící d é 3 dostudénky. - ,,Ach!" Fekl jsem S iivostí.
,,,Ky2 srdce vaSe mluví jako mé! Zdali pouSt není volná?
zdaZ není, kde by nás ukryli lesové, záhybu (faldu) v zelenitém odbvu jejich? PotFeba-li, aby Stastni byli, tolika
vëcí syndm katrEe? O dívko, kraSSí nad první sen snoubenych! 6 milenko má! osmbl se následovati Slep6jí mfch
do samotiny." Takto já. Atala mi odpoví hlasem laskavym:,,Mladf
pFíteli! tysse
nauEil jazyku b6lcchfi;
snadno tobë oklamati Indianky."
- ,,Kterak!"zvolám
já,,,tymne
nazyváS svfmmladympfítelem?
Ach!
mbZ-li nebohf otrok -" ,,Ba právë!" vece cna, skloníc se ke mnë, ,,nebohf otrok." - - NaEeZ já vroucnë:
,,Nechat!jedinépolíbeníujistíjej
O víFetvé!"
- VyslySela prdibu mou Atala. Jako vidí se kolouch4*) viseti
od kvgtu rbZov)ich liánd, jeZto uchvátil svfm jazykem
outlfm na pohorní stráni; tak jsem zdstal vise cde rtcu
Své milenky.
Ach! majmil9synu,blahost
S nestëstímst)ikáse
uzce. Kdo by myslil, aby právë to okamfení,
v kterém
Atala dávala mi první základ Své milosti, vteklo d9kd3)
v prsy mé? SedinystaréhoSakty,jakébyloufasnutí
vaSe, ana dcera pougtë pronesla slova ta: ,,P6knf vgzni,
bláznov6 povolila jsem tvé Zádosti; ale kam nás povede
vznikající
náruiivost?
Náboienství
mé
na
vZdy od
.tebe m5 IouEí. - - O matko má! cos Einila?" - Atala
utichlanáhle, zamlEeci, nevímjakétajemstvíosudné,
jenZ vyjíti mbloze rtoujejích.Slova ta pohFíZila rnne
-
I
sprsu.
'
I
L
21 2
.
-
.
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
..
.
21 3
.
v zoufalosttim
hlub91,
Elm
byla fivEjSí nad6je m4.
,,I budu,"zvolám, ,,tak krutj jakos ty; neprchnu více.
Uvidíg mne v plápolu ohne;uslygepi Ikánl t6la m6ho bude;
plna radosti." - h a l a , vezmouc ruce m6 dorukou
svych, dl: ,,Mladf modláfi! jest mi t E opravdu Ifto!-c h c d
tedy,abychvyplakala
sob6 srdce?Skoda, f e mi není
ut6ci S .tebou!NeStastnf
by1 Zivot matkytvé, Atalo!
Pro(! jsi mnenehodila krokodylfim na vrchoviSti!" V tusamudobukrokodyli
pfed zApadem dunce
poEInali vyti hlasitE. Vece Atala: ,,Opustme tu Eernou
jeskyni." I vedu dceru Simaghanovu k patám pahrbkfi,
pfisobících z4tokyzelena a vztahujícíchsejako. pFedhoFí do pustiny. Bylo ticho, spanilo, szrnotno a kormutlivo na pougti. B o b ozyval se na hnízdgsvém. lesina
rozl6hala. se od zp6vu jednohlasného kTepelek, Skfehotu
papouSkb, buEenI zubrb. a Fehtání kóbylsiminolskfch.
Procházka nage byla témi9 nEmá: já Sel Atale PO boku,
. ona drfela konecprovhzce,
kteryf aby vzala op6t, donutiljsem. NEkdy jsme prol6vali slzy,n6kdyhledali
usmEchu; jednoupohled
nPS k nebizdvifeny,
oplit
na zemi sklopenfjest;zdeuchonaslfchalo
zp6vu ptaEího; tu tváPenP) obráceno k slunci zapadajlcímu; ted
milé dáloserukystisknutí;prsy
naSe nynítlukoucí,
nyní pokojn6; .jméno Sakty a Ataly obapolnE op6továno.
O prvnípoutiIásky,konaná
S Atalounapouiti!
mocne jest pomngnl tvé, jeliko2 PO tolikaletech negtastnych pohybujeS srdcem Sakty starCho.
Jak jest nepochopitedlné srdce, pohnuté nárufivosbmi! Opustiv nedavno Slechetného Lopéza vydal jsem se
na vSeliké nebezpetenstvíprosvobodu;narychlcst
pohled Zeny prom6nil m6 chuti, rozmysly, mySl6nky me.
Zapomn6je na vlast, na matku, chalupu a na smrt ukrutposuilky, Gebghrden.
nou,kter4mne
Eekala, staljsemsenedbalfmvseho,
c02 nebylo Atalou. Nejsa mocen pozdvihnouti se k rozvaze muZsk6 upadnu náhle v jakési dgtinství; a daleko
vzdálen,abych
n6co Einil prosebe,potfeboval
jsem
skoro,abynëkdojinq
peEoval O lofe a potravu mou.
Bylo tedy nadarmo, fe, kdy
chodíme PO pousti,Atala.
vrhnouc se k nohoum mym, znovu, bych j i opustil, dotíralana mne. UjiStovaltjsem, Ze sevrátlmna
místo
sám, jestliZe by ona zpëEovala se pYivázati mne ke stromu
m6mu.PFinucená povolila,nadëjícse
pFemluviti mne
jindy.
- - - - c - - - - - - - - - - - -
--_-------------'
J edna okolnost%)zdrZovala utracení mé: duonosf
mriu-jch blíZila se. ObyEej jest
neutráceti
fádného
ze
zajatychvedny
zasbëcené tomuvelikému0bfadu.u)
SvEFen jsempfísné stráZi, a mirno pochybusachemové
oddálili dceru Simaghanovu, neb0 nevid61 jsem jí více.
Zatím zástupové na sta mil z,okolí pYicházeli stádnë
slaviti d u 3 svátek. Vystavena bouda pcdlouhá v odleh1ém mist6 na pouSti. V den jistf kaZdá chatrE vykcpala
ostatky otcB svych z obzvlástní jich hrobky, a zavëSeny
jsou veSkeré kostlivce, v pofádku a PO rodech, na stënách
U obecnk piedka suitnici. Vëtrové
obrána-të chvíle
bcufky -, vëtrové, lesy, spády vod huEeli vnë, ani zatím
starcové
národh
zavírali
mezi Eebou smlouvy cjbchodu,
pokoje a spolku na kostech otcfiv svych.
DrZány hry pohyební, v b6h, míE, kostky. Dv6 panny
snaZují se vyvinouti sobë rfiZtku4') vrbovcu. Bradavice
prsí jich swkají se, potkávají usta, ruce zápasí O prut
vyzdvi2enynadhlavami.
Jich nohy sliEn6 zapletány,
!
-
,
Ila). okoliEnost, okolostojiEnbst.
a) Ceremonie.
"1 Prut*
.
.
214
JOSEF JUNGMANN:
. .
sladky dech pomísín, slouEeni vlasov6; napínají se, ohledujínamatky,
Eervenají; zavznf pochvala. Zongl6r
V Z ~ V A Mikabova, ducha vod. Vypravuje vojny velikdho
zajice proti Kitchymanytovi, bohu zlého. Povídá 0 prvnfmElovgku
a p6kd6 Atahenzii,první Zen& S nebe
shozenfch, proto, Ze ztratili rievinu; O zkrvácené zemi od
bratrobijce; O Zuskeku bezbofnkm, anob6toval
Tahuitsara dobr6ho; o potop6, pfiSl6 na hlasvelikCho ducha;
O Masovi, an sám jeding vyproStën jest na lodce korov6,
O krkavci vyslan6m k vynalezení zem6. Dále vypravoval
O p&n6 Endai,navrácené z krajiny dusí, zasladkfmi
zpgvy manZela sv6ho.
Po t6chto hrách a zp6vích strojili se zjeddati otcfim
svfm hrob v5Eny. Na bFehu fekyChata-Uchy vid6ti
plan$ fík, 'jeho2 posv6til zvyk národb. Pannyprávaly
Iyknt5 sv6 rouchy na mkt6 tom, a vyv5seIy je na dech
pouSt6, PO v64voví tdho stromu star6ho; tu vyryt jest
hrob náramny. VySli z umrlEí svëtnice, zpfvajíc pohfební
plseñ. KaZdá rodina nese n6kter6 posvátnéostatky, a
vSickni, nevyjmouc dEtí, nalolenémají
velik6 hnáty
otcfiv svfch. Prdvod ten slavnf
pFijde ku hrobce. Tam
Se spouSt6jI ostatky svat6, tam se
rb\CnajI U vrstvách,
odd6lenC nedv6dími a bobrovfmi kofemi. Vyvstává vrch
hrobovf, a Stfpen jest podlé strom pláte a snu.
Z e h e Elov6ka,'mfij synu milj! Ti sami 1ndovC;jichZ
obyEeje jsou tak pohnutedln6, ty SaméZeny, kter6 tolik
mi lib6 prokázaly laskavosti, Zádaly nynl utracenf m6ho
krikern velikym, a celí národové odkládali odchod svbj,
aby mEli tu radost, vidëti jinocha neStastného, an trpr
muky pfehrozn6. V udoll jednom k pel noci, v n6jakC odlehlosti od hlavní 'dgdiny,") vyskytujese temnflesfk
cypFiSovy a chvojovy, jemuZ-jm6no.:hdj krve. Jde se tam
")
VSL
215
VYBRANE SPISY.
--_.
skrze zfíceniny jednC ze starjkh památek, jeninále2ívaly
jakémus neznámému národu na
pougti. V hlubinE lesfi
prostiráse
písEité prostranství,na
kterCm obEtovali
vëznë vojenské. Tam mne vedou S tfiumfem; vgecko se
chystá k popravë mé; postaven jest kfi1 Areskui; sosny,
jilmy, cypfigedlouhovëké padaly pod toporem; hranice
vyvstává, diváci ustaví o k 0 1 ~ ~z )vëtvoví a kamení stromového; kaidf zamejglí mukunëkterou;
jeden sob6
ukládástrhnouti mi kaii S lebu, druhf vypáliti oEi
roziatfm dFevcem: i potnu píseñk smrti.
,,Nebojím se muk,udaten jsa, Muskogulzi! vyzyvám60) vás, pohrdaje vámi, CO ienami. Otec mfij, slavnf
Utalisi, syn Miskfiv, píval z l e b t vagich rekt nejslavnëjSich; nevymuEíte ni jednoho vzdechnutí na srdci mém."
Vyzvany zpëvem m j m bojovník jeden prokolí rámë
mé Sípem; i $ím jemu:,,Dëkuji ti, bratFe."
Za vsíochotností k a t t pFístroje popravy mé nemohly dohotovitise pfed západemdunce;tázánjest
O radu Zonglér; ten zapovgdël znepokojovat
ducht
mrákoty, a usmrcení mé odloieno na zítiek.Ale lid nedoEkavf divadla, chtë PO hotovë byti za svitání, neopustil
hAje krve; zaZZeni jsou ohñové velicí a zaeaty slavnosti
a tance.
Zatím prostfen jsem na záda; provazy, Opiaté O krk,
O ruce a nohy mé, podávaly se
k dFevcbm zabodenqm
do zemg. Bojovníci leZeli na provazích, a nebylo mi se
pohnouti, aby neutili foho.
Prodluiu je' se noc,, ulehápoznenáhlu zpëv i,.pies,")
0hñov.é vydávají Eervenalou záYi toliko, v které, .vid6tj
mykat se zde onde,stfnyt&kajících .divochfi; vsecko
.
.
'
ökol, mist0okroahl6,amphitheatrum.
.
M) od vyzvu iterat.
6a) ples, tanec; k?epksii" nohäma i rukama: .
49j
'
..
'"
.-
..
216.
. -.
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
--
usne. A jak utichal lidu hfmot, tak zrostal
onen na pouSti,
hlasfi následovalo up6ní vlitrfi PO lese.
Dobu tu Indiánka mladá, která právg stala se matkou, procítilanáhle vnoci; neb0 zdálojí se, ana sly;í
kvílet svCho prvorozence, Zádajícího krmb sladkC. UpFev
oEi na nebe, kde m6síc bloudil mezi oblaky, rozjímal
jsem osud svfij'; Atala mi vidína potvorou nevd8Enosti.
Mne, an jsern zvolil hranici, ne2 bych zanechal jí! - -,
mne opustit v 'okamZení utrpnC smrti! - - - A pfedce
cítiljsem, Ze jimiluji, Ze bych pro ni umFe1 ochotn6.
Jest v pot69ení nejvyEfm Osten ngjaky,annás
pobádá uZìti spliSn6 krátké jeho chvíle: U velikfch bolestech na proti tomu jest, nevím
CO tbfkCho, jenf nás
uspává: oEi slzami umdlenb, za pfírodou .píIí6*) qe zavfíti, a dobrota Prozfetedlnosti znáti se dává i v nestlistí.
Poddavsebezdëky mámícímu spání, jehof nlikdy poZIvají bídníci, mám sen, 2e se mi odnímají pouta a Ze
cltím toho polehE&í, kterC se stává, kdyZ PO dlouhCm
nátiskurukapomocnáuprostrani
okdvtim Elovlika.
Pohnutí to smyslfibylo tak Ziv6, Ze otevFelo vika
OEí mych. Pfi bled4 záFi mgsíce, od n6hof práv6 ukráda1 sepaprsleknaskrzedvaoblaky,
zahlCdnu velkou
bflou pddobu, ana, náklofimo, zamëstknává se PO tichu
S rozvazovánfm vazby mC. Jmu se vykfiknouti,
nef v tom
ruka poznaná na rychlost zdrZela usta má. Jedinq zbyval provaz, ale ten rozpfti zdálo se nemoiin6 bez zavazení
O vojAka, na nEm leflcfho vsím t6lem svym. Atala pfiEiní
k nEmu ruku; vojsk, probudg se odpolu, sedne pfímy;
Atala stane bez pohnutf, dfvajeci se jemu. Indián mnkje,
Ze by to duch by1 zboFeniSt6, tllehne opÌ%, ,a tlzavra oEi
vzytrá Manitu s'VBho. Uze1 ptlstf. Vstana jdu z.a vyprostitelkynf svou, A VUvhkol n&, 6 koliker6 nebezpea napovyk
l
217
Eenství! Brzy v strachu jsem zavaditi O spëjící divochy
v mrákot6; brzy stráf se dotazuje nás, kteréf Atala
odpovídá prom6nEnym hlasem. Tu dëtí vfesk, tu stëkání psb
. n a n5s PO cestli. Ledva CO vyjderne z toho vtikolí zhoubnbho, rozlChá se vesken les povykem. Zbudí se tábor,S8)
zafhou se ohiíové, vid6ti bëhat divochy
S pochodnëmi
.od vSech stran: utíkáme pádem.
KdyZ zornízáfeprobudilasenavychodu,byli
jsme ji2 daleko napousti. Velikyduie!tobë
vëdorno,
jaká byla blaZenost má, nacházeti se jestë
jednou v samotin6 S Atalou, S Atalou, mou vyprostitelkyní; S Atalou,
,ana mi se oddala'kavZdycky! Neclostávalo se slov jazyku
nbmu;padeva)nakolena
dim dcefiSimaghanovë:
,,Má10 jest to, CO je ElovGk, ale kdy duchovb navstíví
.jej, tu není nic naprosto. 7"y jsi duch ten, tys navstívila
mne, a já nemohu mluviti pFed tehou.''
Atala, podadouc mi ruky, praví S usrnEchem trudnyma): ,,Jest mi
oviem náslcdovat tebe, jelikoZ nechceg utCci beze mne.
Tuto noc poruSila jsem Zongléra dary;opojila líhem
ohnë") katany tvé, a smëla jsem odváfiti se iivota pro
tebe,anjsi
da1 fivotsvej pro rnne. Takjest, mladf
modláfi," pravila hlasem, kteq? mne zdësil, ,,obëtodmënná bude."
Atala dala mi zbroj, kterou vzala S Sebou, potom
obvázala ránu mou. Utírajíc ji listem papajovlm, polila
j i slzamisvymi.,,Totë
balSám," dím jí, ,,kterL lines
do rány me!'' - ,,Bojímse radgji, aby to nebyljed,"
odpov6d6la ona; ,,pFicházIf ode srdce." Roztrhgi rouchu
náprsnl slozila ji v klíkek, jejz pfivázala tkanicí 2 vlasa
svjch.
-
M)
¡eilení vojenskb.
padnuv. Haj.
. .
m) smutnfm..
E*)
Pllíq, 313artm ?e. Ta;k KOrl$ll--shusta.
da)
pblenkeu, ko8alkou. .
.
.
218
JOSEF JUNGMANN:
..
..
Opilost,anadlouhotrvá
U divokych a jest pro
n8 jako nemoc, zbránila jimbezpochyby
stíhatinás
první dny; a jestliZe hledali nás napotom, podobné, f e to
stalo se na západ, v tom domnëní, Ze jsme sstoupil'i na
MeSasebi; ale my obrali cestu
ku hvëzd6 nepohnutedln6,67)
fídíce se mechem na dubích.
Nediouho vSak, i poznali jsme, Ze mllo získáno
vyproSt8ním mgm; pouif rozvíjela nyní pIed námi Své
samotiny neobmezené. Bez zkuSenosti iivot'a lesnfho,
vyginulli z pravécesty a chodíce maní,kde jsme m61i
se octnouti v tëch pustfch lesinách? East0 pohlédna na
Atalu pomnël jsem na ten star9 pfíbëh Agora, ktery mi
Lop62 Eísti da1 a ktefl udál se na pouSti Bersabé pied
drahnymi lety, kdy lidé iili za tfi
v6ky dubu.
Atala udëlala mi pláSf z jesenového lejEí, neb0 by1
jsem ta,km&!i nahy. USila mi mokasinym)z k t i e plcha
piimového, ostnem Svinë mofské. J á naproti tomu péEoval jsem O její ozdobu. S h y vstavím ji na hlavu v6nec
ze slézu modrého, kterf jsme nacházeJi PO cestg U zpustIych hrobekindickych;brzynavléky
jípásek nakrk
z Eervenych ztnek aza1eovych;m) a potom jmu usmívati
se, patie na k r h u jejípodivnou.
- KdyZ senámnahodilafeka,pIeplavili
jsme sena
vom, nebo pieplouli ji. Atala pcdepfela se jednou rukou
n a rameno mé, a jako dvë labutë putující
podalijsme
se pfes ty 'vody pusté.
East0 U velikCm horkuvedne hredalijsme zislony
pod. mechem cedrh. VS'ecko-Iém6i vè Floridë stromoví,
zvláSt6 pak cedroví a doubí, pFikryto jest mechem bflfm;
an spoustí se S vëtvoví jejich a2 na zemi. Uvida v noci,
.
. .
57)
as)
40)
k pblnoci.
.
obuv indickf.
Asalea coccinea.
.
Mich,
.
'
"
'.
',
.
.'
. i . .
.
. -. -.'
.
.
21 9
VYBRANE SI'ISY.
-
.
. . . . .
. .
.
-
.
.
.
pLi mësíci, naoplchalépoutë,
hab160) osamotëly,ve
strojitakovém,
mnël ,by vidëti piíSeru, vlekoucí za
Sebou rouchodlouhé. Divadloto neménë jestmalífské
ve dne, nebo hejna motyld, muSek tipytících se, kolibrl,
z.elenavjchpapouskb,blankytnychkavek,pfiletujízavEset sena mechoví to, a piedstavují S ním podobiznu
koberce bëlovlného,
na
nëmf by Femeslník evropejsky
vykrumpoval ZíZaly a ptákyse lesknoucí.
1-
V tëch podivnych hospo.dách, pTipravenjkh uprostied samotin od duchasvrchovaného, odpoEívali jsme
O polednách. KdyZ vëtfíkové S nebe se snesli a chvëli
tím cedrem vyteinfm: tu ten hrad povëtrnq, vystaveny
na vëtvoví jeho, kolébal se i S ptactvem a poutnictvem
usnulqm vzáclonë jeho; tu tisícery Sust vynikal od loubí
a sklepenP) toho pohnutedlného stánku; Zádny z sedmi
divdvëkustaréhonevyrovnalsetëmtopamátnostem
na pousti.
K d d V veEer rozdëlávalijsme oheìí veliky a vystavëli stánek pocestny, z kory EtyYmi dfevci upevnëné.
Zabil-li jsem krbtku divokou, doupiiáka, baiantalezního,
povësili jsme je k dubuzapálenému,nakcnec
balky
zaraiené do zemi,a zastavilivëtrbm otáEeti zvëfiny.
Jedli jsmemech, nazvany drs'ikami skalními, cukrové
kdry bfezové a jablkamájová,
kterái: majíchoutku
broskve i maliny POSPG~U. Oiechy Eerné, sumach,e2)javor,
poskytali vina na stolík nás'samotny. Nëkdy vyiel jsem
hledat mezirákosím zrostliny, jejíZ kvët, podlouhly .CO
kornout,obsahovalsklenkuté
nejEistëjSí rosy. Velebili
jsmeProzfetedlncst,anana
outlCm prautkukvëtiny
umístiia to Zídlo jasné, uprostfed shnilotiny bahna; jako
so).
CarpinusBetulus.'
klenutí...
W)
Rhus,
z
...
..
.
7
m
..
2 20
JOSEF JUNGMANN:
V V B R A N ~SPISY.
vloZila nad6ji do dna srdce hofem skllEeného, jako dává
znik ctnosti z lfina bldy Zivota.
Ach, znamenám brzy, Ze jsem mflil se v nápohlednérn klidu Ataly. V mífe postupování.naSeho na pouSti
stávala se srnutni2jSí. N6kdy potrhla Sebou mim0 pfíEinu
a otoEila hlavu kvapnë. NEkdy pFepadl jsem ji, ana upírá
na mne pohled vágnivf, jejZ tudíf nesla k nebi S hlubokou
t6fkomyslností. Co mne d6silo nejvíce, bylo, nevím jaké
tajernství, nevírn jaká mySlbnka, ukrytá vhlubokosti
srdce jejfho, kterou jí na oath jsem znamenal. VZdy mne
vábíc, vfdy odhángjíc, ofivujíc a uduSujícnadbjimou,
kdy jsem rnn61 n6jakf míti pfístup do srdce jejlho, zbstavila mne tu, kde jsem by1 zprvu. Kolikráte fíkala mi:
,,O mbj rnlady milente! já t6 rniluji, jako stín lesní O poledni! Ty jsi krásnf, jakopouSt se v3ím kvítírn svfm a dechern vëtflkfi. Kdy se nakloním k tob6, drkoci; dotkne-li
tvé se ruka má, mním,i e umru. VEera vítr pohnal vlase
tvfch do mé tváFi, anjsi odpoEíva1 na klinu rném;
i mn6la jsern, f e cítímlehkéhotknutí
duchfi neviditedlnfch. Takt jest, vidëla jsem kozky' na vrchu Okon6,
slyielarozmluvystarcfi,plnfchdnfi;
ne2 ani',piijemnostktizlátek,nimoudroststarcfi
jsou tak llbezné a
rnocnC, jako slova tvá. A nicmhnë, ubohf Sakto! nebudu
nikdl rnanZe1kc.u tvou!"
Neustavnf odpor Iásky a nábÓ2enství Atalina, oddanost její outloty a Eistota mravb,' charakteru vyteEnost
a hlubokost cítsní, vzneSenost mysli U vlScech velikfch,
jernnost v maliEkostech; v6e to z ni dglalo bytost pro mne
nepochopitedlnou.Atalanemohlanad
muZem nislabé
vlády dosfci:a) jsouci plna n h f i v o s t i , byla plna moci;
hodna
bud
poklony,
bud
nenávi,sti.
.
Po patnscti nocfch blShu kvapnbhovstoupili jsme.
n a pohoH Allegany, a dogli jednoho ramene Tenázu,
'
Ob)
dasdhneutl.
221
feky do Ohia vpadající. Pomocí radyAtaliny
zdëlal
jsem Elunek, jej2 jsem okl'joval fivicí slívovou, seSiv
nejprvC koru jeho vlaskím jedlového kofene. Potom
vstoupivSe do n6ho, pustili jsme se PO Fece.
Dëdina Stiko, S hrobkami pyrámovfmi a katrEerni
_poboFenfmi, okázala se nám PO levici na záhybu jednoho
pfedhofí;napravo
míjeli jsmeudolíKéov,
ukonEené
vfhledem na vísku Joru, visící Gd Cela hory jména tého2.
Reka nesoucí nás, tekla mezi vysokjmi strminami,a) na
jichftopovrchu
vidi2ti bylo slunce zacházející. Tyto
samotiny hluboké nebyly zkormucovány niZádného piítomností Elovëka. Uzfeli jsme jen jednohoindického
lovce, an opFenf na luk svdj a stoje nehohnutf na vrchu
skály, vid61 se bfti sochou, ustavenou na horách duchovi
t6ch pustin.
Atala i já pfipojilijsme ticho Své k tichuscény
tohosvëtapbvodního;
ne2 najednoudceravyhnanstvíprcneslatento
v povëtiíserozlihající
hlas,plnf
pohnutí a zármutku. Zpívala O vlasti Své:
, , % s t n f , kdonevid6ldyrnu
slavnosticizokrajné
a kterq sedával toliko pii radovánkách otcd svfch!
Kdyby modrá kavka od MeSasebé pravila Nevyrovnanéz
Floridy: PrcEkvílí5
takfalostnë? není-li tu
pbknfch tob6 vcd a p6knlch
stínfi
a vselikteré
pastvy,
jako vlesinách tvfch?Taktjest,fekla
by odb6hlice
NevyrovnanA; ale hnízdo mé je v jasmínu: kdof mi ho
dá? a sluncepustiny mC, jest12 tob6?
Stastnf,kdo
nevidël dfmuslavnosticizokrajné,
a kterf sedával toliko pii radovánkách otcd svfch!
Futovavdrahn6 hodin umdlenfpoutníksedne
si
smutn6. Ohléciá se vdkol, PO domích Elovtikb; nemá poutník, kdeby sklonil hlavu svou! Poutník klepá U chaloup64)
strrnlna, pfíkrb rnisto.
l
l
222
JOSEF JUNGMANN:
yí
. '
.
-
.
-
-
ky,
luk svBj za dvkfe, prosí O nocleh; hospodáf
pokynmu
rukou:poutník vezmeluksvBj
a vrátíse
do pouW!
Stastny,kdonevidël
d l m u slavnosti cizokrajn6
a kterysedával
toliko piiradovánkáchotcdsvfch!
PFepodivn6 povídky,vypravovank
okolo ohniska,
sladk6 vylevysrdce, dlouzízvykov6 milovati,tak potfebnf Zivotu, vy jste naplnili dny toho, k t e l j neopustil
vlasti Své! Hrob jeho doma jest, kdyZ mu slunce zajde;
na n6m slzy pyátelb a sladk6 náboZn6 památky! .
Stastnf, kdo
nevidgl
dfmuslavnosti
cizokrajnk
a kterf sediivaltoliko pii radovánkách otcB svych!"
TakzpívalaAtala:nicnepiekazilonáieku
jejímu,
mim0 povlovn6 iumání Elunû nageho PO vod6. Toliko
zde onde opëtován by1 od ohlasu slabého, an podal jeho
druhému slab5ímu, a ten tFetímu jeStë slabSímu nad
n6ho: myslil by, Ze duie dvou milenkfi, dmhdy neStastnjkhjakomy,pfivábenétimlibozvukemtklivfm,bs)
oblíbilysob6 lkáti poslední od n6ho slovana horách.
Zatím samota, piítomnost neustavná p'5edm6tu mi]Cho, i samonegtëstl
rozmnoZovaly lásku naSikaZd6
chvíle; Síla poEala uchazeti Atale, a nárutivost, unavujíc
tëlo,jalase
svíf63ovat.i nade. ctnosti její kiestanskou.
Stále prosila matky ..-Své, jejího2 stínu rozhngvaného
udobiovatisezdála.
&em tázalase
mne, sly5ím-li
Zalostny hlas a vidím-li vynikati plamen ze zem& Já,
mdlobou jsa uchvácen, plápolaje Zádostí a mn6je ztracena se byti v on6ch lesinách, nastokráte v umyslu jsem
by1 obejmouti milenku svou; nastokráte jf piedstavoval
jsem,abychom,zdëlavgesob6
stáneknapousti,tam
pochovali sebe. Nk2 odpírala-t6vfdycky.,,Pomni,"
Fíkávala, ,,mladl pFíteli, fe bojovnik náleZí vlasti: Co
VVBRANE SPISY.
,
..06)
pohnutedlnym, cititedlnfm.
22 3
jest Zena slabá proti povinnostem, kteréi jsou na tobë?
BudiZ veliké mysli, synu Utalisfiv; nerepci proti osudu;
srdce Elov6ka jestjakohouba
?íEná, kteráponëkud
pije vodu Eistou za jasna, a vSak nabubií bahnem, jak
brzy nebe vodu zkalilo.Smí-li houba fíci: Mnëla jsem,
Ze nebude nikdy bouFe, a i e slunce nebude páliti nikdy?"
O R e d ! bojíi-li se zármutku srdce, varuj se obydlí
pustého: veliké náruiivosti milují samotu, a nésti je do
pouStë, jest zjednati jim vládu. Jsouce stíienipéEí a strachem, vystaveni nebezpeEenství pfijíti do rukouIndfim
nepfátelskym,bftipohfíienu
U vodách,uStknutu
od
hadfi, seiránu od Selem, nacházejíce trudnë potravu nuznou, a kam nohou sedíti, nevëdouce:nemohlijsme,
zdálo nám se, U vëtSí se nalézati nesnázi, kdy jedna pfíhoda dovrSila zlobbm) tu.
Byio sedmmecítmé slunce od odchodu naSeho z dëdiny. M6síc ohnë67) nastoupil bëh svBj a vSecko ohlaioval0 boufku. V dobu, kdy Zeny indické povëSují vorací
berlu na chvojky a kdy papousci utíkaji se do vydqtin
cypiisfi, aby pofívali chládk-u U prostfed dne, pcEalo se
kaliti nebe. Zatajilise
PO samotinë vSelicí hlasové,
utichla pouSt a lesovéumlkli, stanouce U vSeobecném
tichu.Brzy na tohfímáníhromy
odlehlého,rozléhaje
se PO tom lese vëkovitém, CO sám je svët, vyvádëlo z nëho
rachotvfteEny. Bojíce se utonouti v fece, pospícháme
dosícia) biehu a skrlti se v lese.
Bylo bafinnaté místo. Probírali jsme se nesnadnë
klenutími svlakovfmia) a skrze vinné kmení, skrze fazoly a plazící se pletivo, v nichito vázly nohy nám jako
v 1éEkách. Zemë bahnitá Septala v&kol nás a kaZdC chvíle
,
!
Oe)
a')
Oe)
O@)
zloha, zlá vEc, zlá povaha.
slunce, tak IndovC je jmenují.
dosáhnouti.
svlak, svlaEec, tráva se vlekoucí, Smilax.
I
--
225
VYBRAN€ SPISY.
blfzci byli jsme utonutí hloubi.
v
NesEíslné ZUaly,
náramnInetopffi oslepovalinás,chfestící
hadisykali
ode vSech stran, a vlci, nedvzdi, zubfi, karkajové, tigfíci,
sbi5hSe sehledatochrany
v ustupu(skrytém
místb)
tomto, naplìíovali jej rykem70) svgm.
Zatímzdvojilysetmy:
mraEno skleslé misilo se
do stínd lesních. Náhle roztrhne se oblak, blesk plane")
kvapng cestou klikatou. Strhna se náramnf vítr od
západu, seZene vhroznou Sm65 mratna se mratny. Nebe
otvírá se ráz CO r á ~ , ' ~a) skrze rozpukliny jeho vidgti jest
nové nebe a pl.ápolajlcí krajiny. Cela les6 spousta sklofiuje se. StraSné, spanilé divadlo!Zapálíhrom
les onde
a onde; zach Iítá CO kStice plamennesloupyjisker
a d9mu ~ t í k a j í ' ~oblaky,
)
jenZto chrlejí 74) hromysvé
do zanícení Sírého. TFeskot bouFe a ohn6, hutení vEtrb,
Sumáni stromb,kfikoblud,ryk
Selem, jekotproudu,
sykot blesku hasnoucího U vod6, vzelikf ten hfmot, rozmnofenf od ohlasunebe ahor, ohluSova1 pouW.
Velkp duch to vi! okamZeni to vidël jsem jen
Atalu, mysliljen ji. U koren smrku, pod ktery jsrnf
vbghli, za 3tít by1 jsem jf t6lem s v j m ; událo mi se ZP
chvíliuchrániti
jí pred litinou,anaskrze
spferáZené
ratolesti sula se na nAs. Sed5 U v0d.ë pod stromern, drZe
milknku svou na kling a zahi'ívaje její nah6 nohy krásné
rukama r o z k ~ c h a n f m a , ~by1
~ ) jsem StastnëjSínadmladou manZelku, ana ponejprv cítí plésati ziirod v Zivotë
svém.
ryk, kPik gelemdivokych,
hhot.
71) planu,
hofím.
'
9posob5, poFAd, rd2 jestvlastnguhození.
") stikim,odsteku,
Sturmem fenu.Ziikasteklhrad.
Kath.
74) hBzejI.
la)
rozmi1ovan);ma.
Zatím poslouchali jsme hluku bouie! Najednou ucítim, ana slza ukvapne Atale na klín mfij. ,,Boufe," zvoIám, ,,jest to krupëje deitë tvého?"
Potom, obejma
srdeEnë milenku: ,,Atalo," pravím jí, ,,ty tají: nëcopfede
mnou. Otevii mi srdce Své, 6 kráso má! Blaze jest, kdy
piítelnahlédne do srdcepiíteli!Povëz mi to tajemství
bolestné, které zpëEujeS seodkryti. Ach! vidím,ano
pláEeS vlasti Své!" - Odpovëdëla na rychlost: ,,Synu
lidskf,kterakbychplakalavlasti
Své, anotec mdj
nebyl z krajiny palmové!" - ,,Kdoijestten,antë
postavil do .dolu slzavého? Odpovëz."
Atala vece:
,,Prvé nef matka má dala U v h ë bojovníku Simaghanovi
tiidceti kobyl, dvadcet'bfivolfi, sto mër oleje dubového,
padesát koPí bobrovfch a mnohé jiné zboZí, poznala Elovëka pletPa) bílé. Ale matka mé matky chrlila jí vody
do tváii, a piinutila vdáti se za velikomyslného SimagLana, podobného králi a ctëného od národd jako ducha.
Tu matka má Fekla ienichu svkrnu: ,,PoEala jsem, Zabí
mne." NaEei Simaghan: ,,Chraii mne duch velkf skutku
tak mrzkého! J á tobë neuteii nosu ani U:í, proto Ze jsi
byla upiímná a i e jsi neoklamala loie mého. Plod tvého
Zivota budeplod rndj, a nevejdu k tobë dFíve, neiby
- odeSe1 pták rejiovy a svítil by mësíc tiinácty." V ty doby
jáprotrhiildnomatky
Své poEínala jsem r h t i , jsouci
hrdá CO spanielka a CO divochynë. Matka má udëlala mne
kiestankou, jakoi byla sama S otcern mfm. Potom hledalo jí hoie lásky, a ona sstoupilado toho sklípka, koiemi
vykladankho,odkavadnenípovratu??)
nikdy."
Takovy by1pPíbëh Ataly. ,,A kdoitz by1 otec tvfij,
ubohy siroteEku na pougti?" fekl jsern. ,,Kterakho
'nazfvají lidé na zemi a jake më1 jméno mezi duchy?"
-
-
1"
70)
,
-
1
L),
70)
.
77)
barvy.
navrácení.
Josef Jongmaim : Vybranb spisg.
16
'
II
II
II
Il
M
.-.
. .
228
JOSEF JUNGMANN:
- -
vchodu skály, i dim k misionáfi: ,,O ty, jehoZ provodí
a zsiluje Bbh,vstup do témrákoty a navraf mi Atalu!"
.-
m
.-
i
:
I
I
-
-:..
Eitedlnosti.
Fantazie.
.
sílu, vrazím do noci jeskynë. - Duchov6 otcdmfch!
v v iedni vite, CO zadivadlo ranilo oEi mé!
Poustenníkroziav pochodniz louEe, driel j i tiesouci serukounadloiemAtaly.
T+ mladá,pëkná
dívka,odpoluzpodepienánaloktë,vidínajest
bledá
a rozEechraná. Krbpëje -bolestného potu blyStëly se jí
na Eele;oEi jejínapolyzhaslé
snaiily se je36 vyráieti
láskukemnë, a ustajejíusmívala se. Zaraieny,jako
bych ohromen byl, S u p i e n j h a oEima, vztaienyma rukama, rtoma82) odpolu otevfenyma, stá1 jsem nepohnutë.
Hluboké, mlEení panovalo za chvíli mezi tIemi osobami
tohoialostnéhodivadla.Poustenníkpfetrhl
je první.
,,Tot??', iekl,,,zimnice od unavení; poddejmesevbli
boií: Bbh se smiluje nad námi."
Na ta slova krev stavená vzala opët
bëh svbj do
srdce mého, a za tklivostís3) divochovou pFeSel jsem na
rychlost odzoufání do ddvërnosti nemírné. JednákAtala
nenechalamne dlouhov
ni. Pohnoucsmutnë hlavou
znamenalanám,abychomsepiiblíiili
k lcii jejímu.
,,OtEe mbj!" pravilamdlym
hlasem, obrátíc se
k duchovníku, ,,blízka jsem poslední hcdinky. O Sakto!
pc.slyS.bez náramnéhozoufánítajemství,které
jsem skrf. J
l
- - - - -
'
Jakjestslaby,kfmvládnou
náruzivosti! jakjest
Silen, kdo jichprostjsaspoléhána
Boha! Byla vëtSí
mysl v srdci víry plném kmeta, usvadlého vëkem sedmdesáti Sesti let,neilive
VSí mladostiprsí mfch. Mu?
pokoje vSel do jeskynë, a já zdstal
vnë,
p h 9 strachu.
Brzy
slab9
zvuk,
nápodobny
k náieku, vySe1 z hlubiny
skalní a uhodil v ucho mé. VykFikna a nalezna vSecku
Jednání.
eo)
229
U
1
- - - - - - - - -
Byl-li
sen
mbj O blahosti
Zivf,
netrval
aspoìi
dlouho, a procítëní Eekalo mne v jeskyni poustenníkovë.
Ufásl jsem se, Ze Atalapiijdoucímnám
O polednách,
nevyb6hla vstiíc. Nevím CO za hrdzu projalo mne náhle,
cítil jsem, Ze mi usedalo srdcë, a vidino mi,jakoby
bobkoví gustë10 smutnënavrchu.
BlíZe se k jeskyni,
nesmë1 jsem vclati LopCzovydcery;,
Obraznostsr) má
dësila se zárovn6 bud hlasu, bud' mlEení, jenZ následovati
m610 na volání mb. Jest8 vice straSila mne noc, panujíci
.
VYBRAN€ SPISY.
povëd61 poustenník,,,tázal jsem setebe O nabGienstvi
tvb? i?ekl-li Kristus: Piigel jsem pro toho a ne pro onoho?
On trpgl za Zidy i pohdny, a vid61 ve vselikém Elovëku
bratra svého a negtastníka. Co tut0 pro vás Eïním, málo
jest;naleznetejinde
vëtSí pomoci; alechvála z toho
nebudif chvála nase. Co jsme my lidé, nef nehodní nástrojovC dobroty boZskC! a kdeZ jest vojáka tak choulostivbho, anby utekl, vida svCho vtidce S kFíZem v rukou
a S hlavoukorunovanoutrním,krátejícího
pFed sebou
na pomoc EIovëkbm?"
Slova ta projala srdce mC; slzy podivení a tklivostieO)
kanuly PO lícech mjkh. ,,Mé milé dëti!" praví poustenník,,,panuji
v tëchto lesinách malimuzástupu
bratií vasích divokych. Jeskynë má jest nedaleko cdtud
ve vrchu; podte ohFit se ke mnë; nenaleznete tam pohodlíZivota,
alenajdeteukrytí;
a i zatodëkovati
jest. dobrotgbofské, nebotjsou,kterfmse
i tohonedostává~"
- - - - - -
.
I'
'
J - -
usty, pyskama.
") pro Eitedlnost, jakoumají
e2)
divocilid$.
!
231
VYBRANE SPISY.
vala pfed tebou,abych
neuEinila tebe neStastnëjSfm
a poslugna byla matky Své. Nepfekazii mi znameními
bolesti, jenZ bypfivodilykvapnëkonectéchvile,
kterou Ziti zbfvá mn6.Mnoho povídatimám, a vSak
podlé bití toho srdce ustávajícího - podlé nevím jake
tífe ledov6, kterou t y prsyzdvíhajís0tn5,8~)cítím, Ze
dostichvátati nemohu."
Po mlEení krátkémAtalapronásledovalatakto:
,,Smut119 osudmfij poEal tém6f prvé, nei jsem spatfila
svëtlo. Má matka poEala mne v neStëstí; S tíhotou nosila
mne v Zivot6 svém a vydala mne na sv6t S náramnfmi
bolestmi: pochybováno O mnë. Chtëci zachovati dny mé,
uEinila slibmatkamá:zavázalasejménemmfm,
Ze
v6Ené zachovám panenství, jestlife ujdu smrti.
- Slib
neSfastn9, an më uvrhuje do hrobu!
Bylo mi na Sestnácty rok, kdv jsem ztratila matku.
Nëkolik hodin pFed tim, ne2 zhasll, povolala mne k posteh Své. ,,Dcero rná," pravila mi u pPítomncsti jednoho
misionáfe, ktery potëSoval poslední hodinky její, ,,dcero
má! víS, jakyslib uEinila jsem za tebe. Cht6la-li bys,
aby sklamala matka tvá?
O máAtalo! zfistavujitebe
svëtu nehodnému kfesfanky; uprostfed modlosluiebníkfi,
ktefípronásledujíBohaotcetvého
a Bohamého, an
dav tob6 dny Zivota, zachoval tëdruhfmzázrakem.
Mé milé ditë, pFijmouc rouchu panenskouodfekneise
,
toliko
svízeW6)
chatrte
a smrtedlnfch
náruiivostí,
které zarmoutily stFeva matky tvé! N'ufe, pod milenko
má, pod, pfisáhni na ten obraz matky Spasitele,
v rukou toho svatého knëze a tvé matky umírající, f e mne
nezradíipiede tv8i.í nebe. Pc.mni, Ze jsem zavázalase
pro tebe.abychzachovala
Zivot tvfij.a i e nesplníS-li
H) S tíií.
m) psot! bid, j e n i v chalupách se nalézají.
slov mjch, ne tytrestánabudes, ale matka tvá, jejíi
d u 3 uvrieS do muky vëEné."
,,O matko má!proE jsi tak mluvila! 6 nábofenství,
jeni jsi jednímkrátem strastí mou a Stëstím mym! ztracujeS mne a potëSujeS rnne! A ty, mil9 a smutny pPedmëte náruiivosti, anamne zfírá i v náruEí smrti! 6 sakto!
vidís nyní, CO zpdsobila p?íkrost osudd nasich!
Prolévajíc slzy a pFivinouc se kprsím matekkfm, zaslíbilajsem, CO fádáno. Misioná? vy?ekl nademnou t a
hrozná slova a da1mi ten Skapulí?, k t e r j rnne víie na
vfdycky.Matkamáhrozila
' m i klatbou,jestlifebych
kdy zru5ila slib svBj, a poruEivSi mi tajiti toho nepyestuDitedlnë pohanfi,pronásledovníkdnáboienství
mého,
skonala objímajíc rnne.
.
,,Neznala jsem tenkrát nebezpeEnosti té pFísahy.
JSOUCplna vroucnosti a horliv5. kFestanka, hrdá na krev
ipanielskou,probíhajícíiíly
mé, nevidëla jsem vdkol
sebe Elovëka hodného mé ruky: plésalajsem, nemajeci
jiného ienicha, mim0 Boha matky mé.
Uz?ela
jsem tebe, mladého, pëkného vëznë: obmëkEená osudem
t v j m smëla jsem mluviti S tebou U hranice lesu
a hned pocítila jsem veSkeré tíieslibu svého."
.
To kdy Yek1.a Atala,já,zatna
pësti a pohlédna n a
misionáfe okem hrozlivjm, zvolal jsem: ,,Hie! tojest
tonáboienstvítaknáramnë
schválené! ZloieEená $1saha, která mi odnímá Atalu! ZlofeEenf ten Bdh, kterq
nrotivuie
se pYírodë!86)
ClovëEe!
knëie! CO jsi piisel
r -tropit do lesb tëch?" --L
,,Tebe zachránit!" odpovëdël sta?ec straSliv9m hlasem; ,,krotit náruiivostí tvfch a zbraiiovat ruhaci, abYs
neuvalilhn5vunebeského
n a sebe! Pëknëtobë SlUSí,
mladíkovi ledva na svët p?iSlému, touiiti bolestí svfch!
---
.
---
--
eo)
pPirození.
232
-JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
..-_I
Kde jsou známky trápení tvého? kde snesená bezpravi?
kdectnostitvé,kteréfby
jediné ospravedlnilynáfek
tvbj? Kde jaká slufba tvá? kde
dobFí skutkové tvoji?
Negtastníku!není
tvého, ne2 náru2ivosti; a tysmii
reptati proti nebesfim! Ai tfidceti let, jako otec Aubii,
stráví9 U vyhnanství na horách, ménë hotov bude5 SOUditi ustavy Prozfetedlnosti; potom seznág, i e nevi: nit,
Ze .nejsi nic, a i e není ksznë tak pfísné, riení zloby tak
straSlivé, jí2 nésti nezaslou2ilo by tëlo poru3enC." ' 1.
Blesk, anstarcovi z OEí vycházel,obrostlá brada'
jeho, ana doráiela k prsírn, jeho slova ohromující Einily
jej podobna Bohu. Poraien jsa dfistojenstvírn jeho pad1
jsern k nohourn jemu, prose za odpugtëní vystupku.
,,Synu mfij!" odpovëdël mi'hlasem tak lahodnym,Ze lítost
vstoupila do srdce mého; , synu mbj! ne pro sebe káral
jsem t e b d c h ! dobfe má:, pfiSel jsem dëlat rnálo do
lesfit6_chto, a Bfih nemá sluiebníka nehodnëjgího nade
mne. Aìë synu mbj! nebi, nebi - zlofeEiti nikdf nesmíme. Odpust jestli jsern të urazil; ale poslygme sestry
tvé. Snad jest k zpornoiení; nezoufejmeZ Sakto! Bfih da1
Clovëku nadëji."
,,Mladf piíteli mfij!" pfevzalamluvuAtala,
,,tys
by1 svëdkem zápasu mého, a pFedces vidël jen t u nejmengí
Eástku;ostatek
tajila jsem piedtebou.
Ano, otrok
Eernf, an skropuje potem svfm
horoucípísek Floridy,
jest ménë bcdny, ne2 byla Atala! Vzbuzujíc tebe k outgku, a v"sk jistásmrti,kdybyseoddálil
odemne;
bojíc se utéci S tebou do poustí, a pfedce prahnouc PO
stínu IesovCm a volajíc hlasem velikfm pustinu. - - -Ach! kdyby bylo jen opustiti rodice, piátele,vlast;
kdyby (hroznék vyfknutí) jednalo se jen O ztrátu mé
duge! - Ale tvdj stín, ó matko má! tvfij stín by1 vfdy
pfedemnou,pfedstírajemimuky
Své. Slyiela jsem
tvé upënf,vidëlaplamenpekelny
zZIrati tebe! - Noci
233
-
mé byly suché a plné stragidel; dni mé neutë5ené;rosa
veEerní usychala padajíc na horké tëlo mé; rty otvírala
jsem vëtiíkfim, a vëtfíci nedadouce mi okyání zaiehali
seod ohng dechu mého. Jakétrápení,vidëti t,ebe' neustavnë pfed oEima, daleko od lidí, vhlubokych pustinách, a cítiti mezi mnou a mezi tebou hráze nepiestupitedlné. Konati fivot svhjU nohou tvfch, slouiiti za otrokyni tobë, strojiti obëd a loZe tvé v nëkterém koutë SV&
ta neznámém, byla by pro mne bldenost svrchovaná:
blaZenosti t6 blízka byla jsem a nemohla jí uiiti! Jakou
jsem zamejSlela radu! CO i a sny vycházelo z toho smutného srdce! Nkkdy, uprouc oEi n a tebe, uprostyed pouSt6,
jala jsem sepoddávati
Zádostern nesmyslnym,jako
hodnym trestu. Brzy chtëla jsem byti jedinf tvor S tebou
iijícínasvëtë;brzy,cítícbofství,jeni
mi pyekáielo
v straslivfchzáme~nostech,~7)piála jsem, aby p0510
boZství to,kdybych jedno
ja, zavfená v tvém náruEí,
metána byla od propasti k propasti, S ziíceninami Boha
i svgta? Tu chvíli, - - Fici-li smím? - tu chvíli, kdy
vëEnost jme se pohyíiiti mne, kdy postaviti se jdu pied
soudce neuprositedlného,tookamfení,
v kterém bych
posluSna byla matky Své, vidím S radostí, Ze stráven jest
od panenství iivot mhj a i ted, vhrozném odporu,umírámlitujíc,
i e jsem nenáleiela tobë!"
,,Dcero má!"veSel poustenník do YeEi, ,,bolest mámZ
tebe. Ten vjstupek nQruiivosti, do kterého se podávás,
málo kdy pravf jest: ten ani
v piirozenosti není, a
jest
proto mCnë hoden trestupied Bohem, i e radëjiomyl
ducha, neili zlobu srdce zjevuje. Mëlas varovati se zámezností,nehodnych celosti89) tvé. Ale milé ditë! tvá
-
. .
87)
:
88)
81)
-
zámeznf, CO za mezí jest, kde b j t i nemá;nepravost.
jen, toliko.
celost, pravost,integritas. Vele?.
234
JUNGMANN: JOSEF
obraznost klopotn5g0) piíliSn5 zarmoutilatebenad
slibem tvym. NáboZenstvi pravé neiádá obëtl vëtSích nad
lidské. Jeho pravé city, jeho mírné ctnosti piedEl daleko
city vyskoEnégl) a ctnosti piepiaté domnëlého hrdinstvi.
Kdybysbyla
klesla,
i
nu! ubohá oveEko zbloudilá!
dobry pastyf by hledal tebe, a piivedlopëtkustádu.
Pokladové Zeh byli oteviíni tobë; potokd-krve potieba
jest k smazánf chybpiedlidem;
Bohu na jedin6 slze
dosti. Upokoj se, mámilá dcero! tvdj stav iádápoklidu;g*)
utecme se k Bohu, on léEí k d d é rány sluiebníkfi svych.
Jestli to vdle jeho, jakoZ se nadëji, Ze jest, aby jsi vySla
z t6 nemoci, vyuFím tebe pravd6, .a zproSt6na budeS slibu
svého pied Bohem a konati dny Své U mne, se Saktou
manfelem svym,"
Po tëch slovích starce Atala uchvacena jest
dlouhou kieEí, které zniknouc dávala znamení
straSlivé bolesti.
,,JakZe," pravila náruiivë, S sepat3marukama,,,bylo
tedy pomcjci! mohla jsem zprogtëna byti slibu svého!" ,,Ba mohlas, dcero má!" odpovëdël otec, ,,a mdZeS dosavad.'' - ,,Pozdë, pozdë jest.! ' zvolala ona.,,Ach! Ze
mi jest umiíti v okamfení tom, kdyslySím, ie jsem mohla
bfti Strastná! KyZ jsem znala diíve toho svatého kmeta!
Jak6 bych dnes poZívala radosti, S tebou,seSaktou,
kiestanem - - - potëSená, zotavenáodtoho
muge
velebného v tétòpoustënavidycky!
--O, to by piíliSná byla blafenost!" - ,,Utë5 se!" dim jí,
vezma za ruku tu uboiiEku;
,,utë: se, toStëstí bude nám."
- ,,Nikdy, nikdy!" pravila Atala. - ,,Kterak?" dim
já opët. - ,,Tynevi5 konce!" Fekla panna; ,,vEera -- v té bouii- -- tys mne tiskl - - - tvá to vina - - byla jsem natom,abychzruiilaslibsvdj
---
-
náramná,vehemens,impetuosus.
z mezívyskakujícím.
") pokoje,ut€chy.
@O)
@l)zámeznlm,
VY BRAN€ SPISY.
235
jalaseuvrcimatkusvou
do plamennépropasti!
Ji2 klatba její naléhala na mne,
- - j i i jsem klamala Bohu, an vysvobodil iivot mbj.
Celuje93) mé rty
tfesoucf se nevëdël jsi, ach! nevëdël, Ze objímáS smrt!" , Pro Boha!" zvolalmisionái,,,milé
dítë! CO jsi
Einilo?" - ,,HFích! otEe mbj," vece Atala S pomatenym
pohledem; ,,jednák já zkazila jen sebe a zachovala jsem
matku svou." -- ,,Dopovëz!" dím spëSnë, pln jsa zdëSeni,
,,dopovëz!"
,,Nuie," Fekla: ,,pfedvëdouci slabost svou,
vzala jsem z domoda S sebou" - - ,,Coi?" vskoEím jí
do mluvy S hrdzou. - ,,Jed!" - - di otec - ,,Jest
v Zivotë mém," zvolala Atala.
Vypadneoheñ z rukypoustenníku;jáomdlévaje
sklesnu ku neSfastné dívce; staFec obejme obadva ramenem otcovskym, a vSickni tií v mrákotë mísíme za chvíli
vzdychání Svá na tom loii smrtedlném.
,,Zhdru! zhbru!" pravil brzo s r d n a t j poustenník, rozsvëcuje l a m p . ,,Mafimedrahouchvíli;
hledejme pomoci, Bhh se smilu.je nad námi! - Snad jestë lze - dcero má, O i e s neFekla vEera!"
,,Ach, otEe!" iekla Atala, ,,hledalat jsem të minulé
noci; ale nebe na pokutu .viny mé oddálilo të ode mne.
Jednák, vSelik9 prostfedek by1 byneplatng;Indové
sami, povëdomí tr&venin, nevëdí prostfedku proti jedu,
kter]i jsem vzala. O Sakto! sud O mém uiasu, kdy ne tak
náhlf ouEinek byl,jakoi jsem senadála.Láska zdvojila sílu mou; dusemánemohla
tak br7y odlouEiti se
od tebe."
Tu já, ne vzdycháním hlasitpm piekazil jsem Atale
U vypravování, n j b r i zámeznostmi
divcchdm
známymi jediné. Válel jsem se zBPivë PO zemi, rukama lomë
a ramenasi hryze.Otec
star9 S podivnou laskavcstí
-
--
-
-
8") líbaje,
2 36
.
.
JUNGMANN:
JOSEF
b6hal od bratra k sestFe, a steré shledával pomoci. PFi
VSí klidnosti srdce svCho a tíZi vëku um61 se Einiti srozumitedlnym mladosti naSI a lidskost jeho vfteEná podávalajemuzvukd
tklivëjzích a vroucnëjSích nad samu
nárufivost naSi. Knëz ten, an od EtyFidcíti let obEtoval
se den CO den sluZb6 BoZí a lidu na horách, podobal se
velikému zápalu, kouFícímu se stálenavysosti
pFed
Hospodinem.
l "Ach! bylo nadarmo vSe, cokoli snásel,aby
bolesti
ulevil Atale.Unavení,
haFe, jed a náruiivostsmrtedln6jSí nade vsecky jedy pospolu sjednotily se, aby odñaly ten kvítek pustinám. K veEeru znamení stragná se
ukazovala. Mrtvost oudd vSech uchopila Atalu a krajnosti
t61a jejího poEínaly stydnouti. ,,Dotkni se prstd mych,"
Fekla mi, ,,nejsou-li jako
led?" -Nevëdël jsem CO odpovëdíti, avlasy mivstávaly hrkou;
potom pravila dále: ,,VEera jeSt6, mdj nejmilejgí! za jedním dotknutím tebe celá
jsem se tFásla, a hle, jiZ necítím tvC ruky - - - ledva Ze slySím hlasu tvCho; jeskyn6 ta mizí poznenáhlu
vdkol mne. - - - Zpívají to ptáci? - j i i as zapadá
slunce - Sakto! svëtlo jeho pëkné bude na poudti, nad
hrobem rnym.'' PozorujícAtala, f e slovajejí rozpouStëla násve
slzy, vece: ,,Odpustte mi, mil! pFátelé! jsem tuze mdlá;
snad budu silnëjSí! - - - J( dnák umFíti tak v mládi!
tak najednou! kdy srdce mC plnC bylo Zivota! - PEstoune mcdlitby, mZj se mnou strpení, necpusf mne. MyslíS,
ie matka má spcjkojena bude, a f e Bdh mi odpustí vinu
mou?',' ,,Dcero má!" odpovëdël dcbryduchovník,,prolévaje
slzy a stírajíc je tfesavfmi a ochrcmenymi prsty: ,,dcero
mA!ce16 tvé negtëstí pcchází od nevëdcrncsti; vychování
tvé divokd a nedostatek um6nípotrebnkho jsouzkáza
tvp; nevëd6la jsi, f e ElovEku nesluSí vládaouti Zivobytlm
-
VYBRANE SPISY.
237
svym. PotëSena bud .tedy oveCkomá! Pánbfih tobë cdpustipronevinusrdcetvého.Matkatvá
a ten misioná? nerozumny, an ji zpravoval, byli vinnëjSí nad tebe.
oni pfekroEili moc svou, vynutíce na tobë slib nesmyslny.
annikdfplatnosti
nemël a míti nemohl pfedBohem,
ale pokoj Hospodindv budii S nimi. Vy vSickni dáváte
svëtu straSliv9 pfíklad, jak nebezpetná jest pfepatá horliuost a nedostatek svktla U vZcech nábo2enství. Upokoj se,
dit6 mé; ten, ktery zkuSuje ledví a srdce, bude souditi
tebe podlé umyslu tvého, - an Eist9
byl, a ne podlé skutku,
.
an by1 uhonnf.
Co setgkáiivobytí,jestliie
hodina t v á padla,
v které usnouti má: v Pánu, ach, mé milé dítë! coi má10
ztratIS, ztratíc tento svët! ByvSi iiva v samotin6 poznala
jsi hoFe; CO, kdyby vidëla psotu pospolitosti; kdyby, pfistavSi nabfehEvropy
sly"s1a uráilivgkfik
bolesti,
an se vznágí od té staré zemë, jeni jest toliko mrtvych
popel, zapájenyslzami
iijících! Obyvatelé chaloupek
i palácb, vSickni vespolek trpí, vSickni lkají v torn udolí.
VidEny jsou královny plakati jako sprosté ieny,
a uiasnoutise bylo nadmnoistvímslzí,kterébyly
v OEí
králfi.
Litovalabylásky?milá
dcero! rovnëtaklitovala
by snu. ZnáS-li srdce Elovëka, a mohlaby sEísti nestálosti tuieb jeho? Sn6ze by spoEetla vlnobití mofské,
povalenC od boufe. Atalo! sebe obëtování, dobrodinstvo,
nejsou svazek vëEnf: by1 byden,kdysnad
oSklivost
následovala by za sytostí; CO pfeSlo, za nic by pokladeno, nic by pozorováno nebylo, jediné nezhoda chudého
a opovrieného spojení. Bez pochyby, dcero má! nej
pëknëjSí láska byla ona toho muie a ieny té, kteFíito
yy3li z ruky stvofitele. Ráj by1 zdëlán jim; byli nevinní
a nesmrtedlnf. Dokonalí na du3i i na t61e wovnávali
se ve vSem; EvastvofenabylaAdamovi,AdamEvë.
.
I
.
I nemohli-lit oniudrietise
v tomstavu
blafeném,
kdoi moci bude PO nich? - Ai! nedím O sñatcích prvního
lidu, O tom spojenf nevymluvném, kdy sestra byla manZelkou bratru; láska a prízeii bratrská sloucily se v srdci
-jediném, a Eistota jedné z nich veliEila lahodnost druhb.
VSecka ta spojeniskormucenajsou;závist
pfiplazila
se na oltáF trávnf, kde ob6továno jest kozlátko; panovala pod stánkem Abramovym a na loPi tom, kde arciotcové pkou.Zeli tolikaradostl, Ze zapomínali nasmrt
mateksvych. MlEím O klopotech hospodáfství, O SváFích, O vYEitcích obapolnfch, O nepokoji a. viech svízelích tajnjch, jenZto bdaji PO poduSkou loie manielského.
Zena obnovuje bdestiSvé pokddé, kdy matkow se stává,
a vdávání její dëje se S pláEem, Jaká ialost nad ztrátou
novorozence, jeji matka kojicvidí umirati na klínu svém!
Hory byly plné upëní; nic nepotëgilo Rachele, Ze syne
jejkh nebylo více. '
Ale fekne3, Ze celá byla to Zádost tvá, Zíti v chatern6 chaloupce s vyvolenfm svfm; Ze jsi nehledala sladkostimanfelstva,jako
rad6ji vnady onéno pogetilosti,
kterou jinochstvo nazyvá milostí: klam, omyl, marncst,
sen obraznosti
rangné! 1 ja, dcero má! znal jsem
boufi 'srdce; hlava ta nebyla 'vZdycky plechatá, ani prsy
ty tak poklidné vZdycky, jako se zdaji tob8 tento
den.
V5F mng zkusenému:kdyby
Elovëk stá19 vnáklonnostech' svych neustavng nalézal, Cím by zbuzov4n by1
cit jeho, jsa obnovenstále; mim0 pochybu,samota a
milost vrovnaly by Bohu jej samimu; neb0 to jsou ty
dv6 pot6chy v6Ené Svrchovaného. Ale duze Elov6ka
ustává a nikdy nemiluje dlouho t6hoZ samého pFedmZtu
oupln8. VZdy jsoudv6 stránetky, kterymidv8srdce
netgkajíse sebe, a ty stráneEky uEiniti mohou fivot
dosti nesnesitedlnf.
'
")
mysli, fantazie.
VYBRAN€s~tsu.
.
23 9
Posléze dcero má! veliká jest to vada
Elovëka, aby
ve snách O blahostig6) zapomínal na t u kfehkost smrti
poluEenég6) S pfirozeností jeho. Jest nám dokonati, jest
námrozloutenub$ti.Dfíveji,pozdëji,budjaká
koli
blahost tvá, byloby tomu obliEeji krásnému promëniti
se v tu jednotvárnou zpbsobu, kterou hrob dává rodinë
Adama; ani Saktovo oko nepoznaloby të mezi sestrami hrobu. Láska nevztahuje vlády Své na Eervy rakve.
Coi dim, 6 marnostnad rnarností! CO mluvím O moci
pïátelství na zemi! Chcei, má milá dcero, vëdëti vztaZení
jeho? Kdyby Elovëk n6kter9 se vrátil na svëtlo nëkolik
let Po smrti Své, pochybuji, aby uvidín by1 S radostí od
samych tëch, kteFí prolili slzí nejvíce na památku jeho;
tak brzo Elovëk v nové pfechází spolky! taksnadno
na se béFe jinénavyklosti! tak pfirozená jest jemu nest0lost! takou maliEkostí jest fivot náS, i ve srdci pfátel!
D6kujradëjidobrotëbofské,milá
dcero, i e tak
brzovytrhujetebe
z toho dolustrazné.ho, a povolává
do sfdla blazenosti, kteréi nikdy nebude konce."
Jako poslední záFe dnová utëSuje vëtry a prostírá
pokoj na nebi zkráSeném, tak starcova slova poklidnii
utisila náruiivosti zboufené U vnitfku mé milenky. Zdála
se'mysliti jediné na bolest mou a na prostfedky,jimif by
snesitedlnou uEinila svou mi ztrátu. Brzy pravila, Zeby
umfelaStastná,kdybychpiipovëdëlneplakatijí;brzy
mluvila O matce, O vlasti mé, a hledgla vytrhnouti mne
z bolestipfítomné,vzbuzujícve
mnë jiné památky;
napomínala mne k trp6livosti a k ctnosti. ,,Ty nebude5
povZdy negtastny," fekla mi; ,,zkuSuje-li t6 nebe dnes,
jest to proto, abys více lítost
m61 nad neit6stím bratfí
svych.Srdce, mil9 Sakto! podobáse on6m stromSm,
96)
00)
blafenosti, Mstí.
sjednocene.
.
840
.-
ktefínevydávajína
Elovëka rány balbámu, leda ieby
ocel ranila je samy."
Takfo Fekii obrátila se k misionáfi, hledajíc obleh&ni U nt!ho, které zjednala mnë; a tak odm6nn6 pot&
gujíc a .pot6iována jsouc, pFijímala a dPvala slovo fivota
na lofi smrti.
Poustenník zdvojoval pilnost svou v mífe, jak ne5tastn6jSími byli jsme; jeho staré kosti okfívaly teplerr
milosti a poFád, upravujíc léky, rozsvëcujíc oheñ, obncl
vujícstlaní,drfelpodivné
feEi O Bohu a blahosL
-spravedlivYch. Maje pochodni nábofenství v ruce, zdál
se pfedcházeti Atalu ku
hrobu a zjevovati jí divnC tajemstvf jeho. Celá jeskyn6 plna byla velikosti té smrti
kfesfanské, a duchovénebegtí, mim0 pochybu, pozorovalitohodivadla,
v kterémnábofenství
samojediné
zApasilo,S Iáskou, mladostí a smrtí.
Zvít6zilo-t6 tonábofenstvíboiské,
a znáti bylo
triumf jeho PO svatém zármutku, jenZ.následova1 v srdcích naSích zaprvnímnárufivostiklopotem.9)
Okolo
pfilnoci Atala vidína jest obfivovati
k op6tování modlitby, kterou jí pfedfíkal duchovník U loie. Brzy potom
?odadouc mi ruky, hlasem ledvaslyiitedlnympravila:
,,Synu Utalisfiv, parnatuje:-li tu pfvní noc, kdy jsi mne
dlfel za pannu poslednf milosti? O divné tuSení osudu
nageho!" - Umlkla; p0tc.m dí: ,,Kdyi si pornysl'ím,
Ze t5 opustiti mám na vfdycky, srdce
m6 usiluje ofiti
tak náramn6, i e pro milost velikou cítim témë': do sebe
moci státi se nesmrtedlnou. Ale BoZe! stañ se vdle tvá."
Utichgi op6t za chvíli pravila dále: ,,Nyni zbyvá, bych t6
prosilazaodpuitëní
t6 Zalosti, ktercu jsem zpbobila
tobt!. Trápila jsern t6 hrdostl a sv6hlavostf svou. Sakto!
trochuprsti,nasypanb na t8lo mé, brzypostavísvëty
0')
siln9 outok, vehementia.
241
VYBRANE srrsu.
JOSEF JUNGMANN:
mezi mnou a mezi tebou, a sprostí tebe na vZdy bfernene
neJt6stí rnCho."
,,Mneza odpuStëní!" dim jí, pohPíZenf ve slz.ách,
,,zdaZ nezpbobil jsem já tobë Gecko nestëstí tvé?"
,,PFíteli mfij," pravila ona, vejdouc mi do mluvy, ,,tys
mne usfastnil velice; a kdyby mi bylo jegtë jednou fivu
byti, volila bych radëji t u blahost milovati tebe- chvíli
U vyhnanství ne:tiastnCm, neili celé iivobytístráviti
pokojng ve Své vlasti."
Tuto zatajil se hlas Ataly:stínovésmrtikladlise
vdkol OEí a ustjejích;bludnéprsty
&Ceho se tfkati
chtëly; rnluvila poSepmo S duchyneviditedlnfmi. Brzo
na to usilovala, jednák nadarmo, odvázati
S krku mal9
kFí'Zek svfij; i prosila rnne sníti jej a Fekla mi: ,,KdyZ
jsern mluvila S teboupoprvé U hranice, vidgl jsi tento
kfífek blybtëti se proti ohni na prsích mfch; to jest celé
jmëníAtaly. Lopéz, otectv&j a mej, poslal jejmatce
mé, kdyi jsern se narodila. Pfijmi tedy to dëdictví ode
mne, bratie! chovej je na parnátku neStëstí mého. UteEeS se k tomu Bohu neSfastnfch v strasti Zivota svého,
a daruje: snad slzu milence Své. Sakto! mám na t6 posledni prosbu! PIíteli, spojení naSe nemohlo ne2 krátké byti
na zemi, ale PO tomto fití jest Zivot del:!. O jak trpkC
bylo by, rozlouEiti se S tebouna vEdycky! já t E pYedcházímdnestoliko,
a budu Eekati tebe v království
nebeském. Jestlis, milovalmne,mladf
modláfi,dej se
vyuEitinábo2enstvíkiestanskkmu,kterézachystá
spojení naSe U vëEnosti. UEinilo pFed tebou veliky zázrak
to náboiienstvi bofské, jelikof schopnouudëlalo rnne,
opustiti tebe bez zoufánlivé ialosti, v které bych umFela
sice. Nicménë sakto, nechci od tebe, ne2 slovo prosté;
dobie vim, CO to jest iádati pyísahy. Snad by slib ten
rozdëloval tebe od nëkteré Zeny Sfastnëjgí nade mne! bude-li të která milovati, jako Atala?
- O rnatko
-
I
-
--
Josef Jungmann: Vybran6 sp'sy.
16
.
..
242
I
IOSEF JUNGMANN:
VVBRAN€ SP~SV.
má,.odpusll Své zbloudilédceii! Padám opët do mdloby
a ujímám ti, 6 Boie, mySlení, které nále2í jedinému tobë!"
Proklán jsa bolestí a . upëje,jakobyse
rozskoEiti
bylo prsímmfm,slíbil
jsem Atalepiijíti jednou víru
krestanskou. To vida poustenník zdvihl se S nads'enym
pohledem, a vztáhnaruce ku sklepení' jeskynë: ,,P?ispgj,"
zvolal, ,,p?ispëj velikyBoie!" - To propovëd6v poklekne
vedlé loZe S vroucností, tichg jsa, jako v hlubokém rozjímání. Jeho piíkladem, CO nëjakou mocí nadpiirozenou,
uchvácenyvrhuse
i já na kolena a sklonímhlavu
k nohám Atalinfm. StraSlivéticho panovalo mezi námi
t a . chvíli,potom
mu2 vgbornf, pohled6v nadlvku,
náhle pronesl slova ta: ,,Jdi, duSe spanilá, spoj se S stvofitelem svfm!" - Atala skonala.
Tut0 Sakta podruhé U vypravování svém pfinucen
by1 stanouti. Slzy ho polily a hlas jeho vydával pfetrfená,
slova toliko. Sachem slepg oteviel ñádra Svá a vytáhna
kfíZek od Ataly: ,,Tuhle," pravil, ,,jest ten základ protivenství! O René, 6 synu mbj! ty jej vidíg, já nevidím
vice! PovEz mi, za tolik let nezmënilo-li sezlatojeho?
ZnAti-li na n6m s k y mé? Poznal-li by to místo, kter6 ta
svatádívka
celovávala9e) ustysvfmi?A
CO Sakta,
není posud kFesfanem? Jak6 piíEiny dbleZit6 politiky a
vlastidrielvjejdosavádvbludu
otcPlv jeho? Nebudu
mezkati déle. Volá mne zemE!: kdyZ míníg sstoupiti do
hrobu. Ze nesplfiujes slova daného?
O zem6, nebudes
mne Eekati dlouho! Jen CO kn5z zmladívodoutut0
hlavu hofemSedivou, nad6jisespojiti
S Atalou. Ale
nechat skonEím pfíbëh svbj.
slednívzdechnutí. K tomutviceby
náleZelo teplosti,
ne2 mi se dostává; musilyby zaviené tyto oEi otevfíti
seslunci,aby
Zádaly poEtu od n6ho slzí vylitychna
sv8tle.jeho. Ano, tento mësíc, an svítí dobu tu nad hlavami naSimi, ustaneprvéobjasñovatisamotiny
Kentucké; Ohio, an nese t u chvíli ClBny naSe, staví prvé bëh
vod svych, ne2 s h y mé ustanou téci pro Atalu. Celé dva
dny by1 jsemneEitedln9
domlouvánípoustenníkova.
Pílegg) ukrotitiialost mou ten v)ibornq mu2 neuiíval
marnych dhvodfi zemskych;spokojovalseiíkati
mnë:
,,Synu mbj, to jest vfile Boií!" ap?ivinoval.mne k sobë.
N.evëiil bychnikdf, i e tolikjest potëgení vtak mále
slovích kiestana oddaného, bych toho by1 neskusil sám.
Tklivost, léEení, nezmënëná trpElost staréhosluhy
Hospodinovapiekonaly posléze urputnoubolest mou.
Stydël jsem se za slzy, které on vyléval
pro mne. OtEe!
pravím jemu, to-të pFíliS; nechat náru2ivosti jinochovy
nekormoutí déle pokoje dnil tvych. Dovol, aii odnesa
ostatky Své milenkypochovám je vnzkterémkoutë
.pousty, a jestliie odsouzen jsem kiivobytí
delSímu,
snaZím se hoden bfti té svatby vëEné, kteráZ mi slíbena
od Ataly.
Pfi tom nenadálém ponavrácení mysli mé ten dobry
otec tetelil se radostí; i zvolá: ,,O tvhrce, 6 BoZe mtij,
dokonej dílo Své: navrat pokoj té duSi strápené a nezbstav
mu PO tom neStëstí niEehoi, kromë prospëSné a pokorné
památky!"
Mu2 spravedlivy odepiel mi toho, aby mi vydal tëlo
mé milenky;alepfedstavilmi,
Ze povolá osady a POchová dceru Lopézovu se VSí piístrojností kiestanskou;
EehoZ já opët zbrafioval jsem,?ka: ,,NeStëstí a ctnost
Ataly neznámébyly pfedlidmi;nechat
hrob její,vy-
-
Pohfub.
Nkpokusím se, 6 RenC! vypisovati tob6nynI zoufalost, ana uchvátila dugi mou, kdyZ Atala vydala POU')
Iíbávala.
.
.
.
i
.
so) snaie se.
243
*
2
44
JOSÈF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
.-~ ~ L _ _ _ - _ . - - .
kopanfsoukromërukoutvou
a rukou mou,zdgluje tu
mrákotu."
Na tom sneSeno, bychom zjitra, kdy vycházeti bude zorní záFe, zahrabali Atalu pod obloukem
mostu pyirozeného, U vchodu do háje smrti. Ustanoveno
takejest, Ze ztrávíme noc tunamodlitbách U tgla té
svtitice.
K veEerou pyenesli jsme ty ostatky vzácnék jednomu
jeskynë otvoru, hledícímu na pblnoc. Poustenník zaobalil
ji do kusuevropejskéhoplátna,
pFedeného odmatky
Své; to bylo jediné zboZí, které2 mu pozbstávalo ze staré
vlastijeho, a od dávnaschovávalje k pohfebuvlastnímu. Atala leZela na tráv6 citliveklw) pohorních; nohy,
ruce, hlava, ramena a Eástka prsí jejlch odkryty byly.
Ve vlasech vidëtijíkvftek
magnolie usvadly; - tf2,
kterfjsempolofilna
poste1 panenky,bych plodnou
uEinil ji! Rtové její, na vzof poupëte z rbze, utrZena pfede
dvëmajitrama,zdáliseprahnouti
a usrnlvati se. Na
lícechb6lostkvoucíchvid6ti'
ji n6které modravC Zilky;
krásné oEi byly zavfeny, nohy spojeny mravn6
a ruce alabastrov6 drZely U srdce ebenovf kfífek; SkapulíF osudnf
slibu neStastného by1 na krku jejlm. Zdála se oEarována
bftiodandëlazármutku
a odesnaneviny a hrobu.
Nevid61 jsem nic nebeSt6jsího; a nevEdom9, 2e ta panna
poZívala svgtla,vzalby
j i za sochuml) usnulého panenstvf.
Duchovníkneustal modle se celou noc; já tiSe sedë1 jsem U hlavpohfebníholbfkaAtaly mé. Kolikráte
jsem, kdyZ spala,choval na klínb tuhlavu utëSenou!
kolikráte, pFilna k ni, poslouchal a chytal dychání jejf!
Ale nyní nevySlo dechu z tëch prsí nepohnutfch, a darmo
kekal jsem probuzeníjejfkrásy.
-
-*.L)
.+
I
I
q
5 1
_ a
'F
e
-
215
_ _ . _ . . _ _ - _ ~
Mësíc pfijEoval Své bledé pochodnëk tomu bdëní
smutnému. VySel-të O pfilnoci, jako bílá panna,která se
béFe plakatinadrakvídruiky
Své. Brzo rozSiFi1 PO lese
to velké tajemství Eernckrevnosti,lo2)které tak rádpcjvídá
vëkovitému dnuhí a bFehdm. stovëkgm jezera. casern
duchovník O
noho starého- básníFe, nazvaného Joba, pravë:
ClovBk vycházíjakokv6tapodtatbfvi,
a utíkájakostín
a netrvá.
Pro5 Bbh dhvA sv6tlozb6dovandmu a i i v o t
t€m, ktefíi jsou duchatruchlivdho?
l
l
I
loo)Mimosasensitiva,Fühlkraut.
Tak zpíval stafec. Hlas jeho váfny a ponëkud libf rozléhalse PO tichu pouSt6. Jméno Bofí a jménohrobu
odráfelose od ohlasu vselikého,lesiny i Feky. Vrkání
virginickfch holubb, chFestëní spádu Feky v horách, cinkání zvoneEku na pocestné pfidávalo se k tomu zpëvu
pohiebnírnu; a zdálose,jakoby
v hájismrtiodlehly
kbr zemfelfch odpovídal hlasu poustenníka.
Mezi tim záplava zlatá povstala na vfchodë. Krahujciozfvalisenaskalách
a kunyvracovalyse
do
doupat jilmovlch; to bylo znamenírn k Atalinu pohFebu.
Vlofil jsem tëlo její na plece Své, poustenník pfedcházel
S rejEem: poEneme sstoupati se skály na skálu; Starost
a smrt zdrZovaly kroEeje nase.Uhlédaje psa, kterf nás
vyslídil v lese a 'kterq nyní, skákaje radostí, jinou nám
vyznaEovall0a) .cestu, da1 jsem se dopláEe. East0 dlouhá
kStice Ataly, chvëná vëtFíky ranními, okryla tváfi mou
CO rouSkou odzlata;
Easto, ustávaje pod byemenem,
sloZil jsem ji do mechu a sed1 k ní pronabytí nové
síly. Posléze pfijdeme k místu, vyznamenanému od, bolesti mé: sejdeme pod oblouk mostovf. O synu mQj! - -lo*) melancholie.
l@)
lol) Statui.
vyznamen4val.
!
246
JOSEF JUNGMANN:
Bylo- t u podívati se na mladého divccha a starého poustenníka kfestanského, obadva na
kolenou kleEící proti
sob6 napouSti a ryjící rov (hrob) rukamaubohé dívce, její2
t61o prostfeno bylo pod16 nich ve vyschlérn vgmolu ieky.
DokonavSe dílo piéneslijsmetukrásu
do ldika
jejího z hlfny. Ach, coi jin6 strojil jsem pro ni IfiZko!
Vezma potomtrochuprsti
do ruky a zachovajeticho
straslivt,upfel
jsem posiedníkrát oEi Své na obliCej
Atalin; fia tosypal jsem tustarovëkou zemi na Eelo
osmnáctijarb. Vid61 jsern postupniF) mizeti podobu svC
milenky a vd6kylo6) její skrfvati se pod rouchu veEnosti:
j e 3 8 vyhlCdaly pon6kud 'prsy její ze zern6Cerné, jako
strmí lilium bílC z temné hlíny. ,,Lopéze!" zvolal jsem
potom,,,pohled,syntvdjpochovávásestru
svou!" - . - '
a takzahrabal jsem Atalu zemí sna.
Vrátíme se do jeskynt!, a tu zjevím misionáii umysl
svdj, Ze usadlm se U n6ho. Svaty muZ, znaje ku podivu
srdce Elovgka, vyskoumal mysl mou a podvod bolesti
mC. I dl mi: ,,Sakto!synuUtalisdv,pokudiilaAtala,
mluvil jsem tob& bys zdstal na té pousti; ale nyní
zm6nën
jest osud tvdj, ty náleiíS vlasti. VbF mi, synu! bolest není
v6Ená; dfíveji, pozd6ji nachází konec svdj,proto
ie
srdce Elovëka koneCné jest; a to-tg-jedna z velikfch
bid naSlch, Ze nám není dlouho bfti nestastnymi. Navrat'
se k .Meksebi,jdi potëSovat matky .SV& ana t g Eeká
kafdf den a má potFebu pomoci tvC. Dej se vyutiti nábozenstvítvé milé Ataly,kdypiihodnobude
tob& a
pamatuj,. Zes ji pfislíbil bftictnostnym a kfestancm.
Já tu bdíti budu nad hrobem sestry tvé. - .Jdi,
synu mei! Bdh duSe tv6 milenky a .parni% na tvkho starého pfltele v horách pdjdou S tebou -do pousty;'-' . .. -
Taková byla slova Clovëka skalního; váinost jeho
mne bylaveliká,hluboká
jeho moudrost, i poslechl
jsem. Hnedzjitraopustil
jsem hostitele Eestného, an
tiskna mëk srdcisvémudával
mi radu poslední, svC
poslední poiehnání a poslední slzy Své. Sel jsern okolo
hrobu Atalina.Podivil -jsern se,vida mal9kií2 postavenpnadneboikou,jakovidëti
b$vá steZen korábu
utonulého. Soudil jsem, Ze goustenník modlil se U hrobu
v noci. Ta známkapiátelství
a nábofnostistarcovy
piivedla mnek hojnému prolévání slzí! Projala mne tuiba,
oteviíti jest6jednou ten rov a podívati se koneEnë na
milenku mou; alestrachjakfsnáboinyzabránil
mi.
Sednu na zemi kyprou, do kteréi se jii zaryvalEerv, hledaje prdchodu ku koiisti Své. ZaloZiv loket na kolena,
hlavupodpírajerukou,
zdstal. jsem pohiíienqvetrpkych myilénkách. O René! tuto. jsem prvníkráte opravdovë rozjímal marnost dnd naSich a pievelikou marnost
umyslfi naSich. Osynu mbj! kdoi jest, an byneuEinil rozjímání toho? já jsem jelen zSedivël9 od zimy; vëk mfij
rovná se vëku vrány. A vëru! PO tolika letech, jenZ odpoEívaj1 na hlavë m&, PO tak dlouhé zkuSenosti iivota
neznám EIovëka, an by oklamán nebyl snem blafenosti,
neznám srdce, ano by nemëlo rány tajné: srdce nejjasnëjSí, n a pohled, podobásestudnicinapoustë
Alachne:
svrchekzdásebytitichy
'a Eistf, alenahlédnes-li do
dna pokojnkho, uzPíS krokodyla ohromného, jej2 chová
studnice U vo.dách svych.
Uvidëv takto vzjíti i zajíti dunce na tom mistë ialosti, druhy den, jakuslySán jest kiik pelikándv,hotovím
se opustiti ten hrob posvátny. Odtud,
CO ode cíle nëjakého
vySel jsem, chtëje se dPfi drahou ctnosti. Tfikrát volal
jsern duSi Atalinu; . ~ - i k r á t educh pouStk odpovëd61
na hlas miij- pod abloukem pohFebriím. Pozdravil jsem
potom jitfní záie a pözorovai 'opodil pohorni stezce,
U
-'
lor)
5")
poznenihlu.
pfíjemnogti, graces,
.,.. . . ..-
247
W B R ~ N ESPISY.
. ....
-
. ...-.. ._-..._.
._.. .-
'm'.
.
.
I - . . .
" n a '
.--
2.18
VYBRANE SPlSY.
jOSEF jUNOMANN:
Tot muie krásí neomylng,
A protoi rozum také má,
By U vnitF rozvaioval. pilnë,
Co, rukoutvoie,vykoná.
anpoustenník kráEí k chaloupcenestastnlkajedncho
Padna na kolena a CO nejvroucnëji obejrna hrob, volám
hlasit6: ,,OdpoEívejvpokojiv
tCto cizin6, 6 dívko pienegtastná!Naodplatuzamilost,zavyhnanství
a za
srnrt podstoupenou opustëna budesi od Sakty!" -Potom
prolévaje potoky slzí roziehnal jsem se S dcerou LopCzovou a vytrhl se ze sarnotiny, té, zfistaviv U kofen nádhernéparnátkypiirozenostipamáikujestëspanilejsí:
nizounkyhrobctnosti.
Snestehornousrnrkovinu,
Ale dobiesusenou,
At se hustí v'pr13duSinu
Plamenovénafenou.
Vaite vpecirnëd,
Cínern pak se Fed,
'Má-li tuhá tekutina
Byti pravá zvonovina.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Píseii
O
zvonu.
(2 Schillera.)
(KrasoieEník 1823, str. 69.)
Vivos vooo. Mortuos plango.Fulgurafrango.
Pevnë zdënou zem6 kryje
Forrnu z hlíny pálené.
Dnes se. jestë zvon ulije!
Chutnë, chaso!k ruce mé.
Jenkdyhorkypot
S EelateEe v hod,
Jrnéno mistra dílem slyne;
Poiehnání z nebe plyne.
KdyZ dílo váiné poEínárne,
Tu váiné slovo v Eas byvá,
A práce, an my. rozmlouváme,
Nám veseleji uplyvá.
Taknyní beyme v rozjímhí, Co zde slabá rnoc pfisobí;
Ten matnf mu2 jest k pohrdPní,
Rdo nesmyslil,
CO
-r
'
;;5:
5-
.
e.
.:
'
k
m
g:
g;
Co v tCto jámyhlubokosti
Mocí ohnë se vystaví,
To na zvohici U vysosti
Svédëlateleoslaví;
budoucími,
v6kytrvá Po
PovPbë sluchy k pozoru,
A bude kvílit S truchlivyrni
zboru.
Aku
zbofné
volat
Co v hlouiji dolezemSfanovi
Promënné losy pfinesou,
To vráZí tarnto v zvuEn6 kovy,
J iZ nautni5 .-_to roznesou.
-.
g:
-.
.
vpobf.
Y5
-.-.
I:
Ajta! spousta
plyne
k voli,
ZnAm to znáskoku.
bublin
tamHodte
popeln6 soli,
Ta pornAhá foztoku.
P6ny prostá t6Z
PluZpa bfti SITI~!,
.
'250
JOSEF JUNGMANN:
Bykov SvPrn6 vyjda z ruky
Dával Eiste, plnC zvuky.
Neb slavnfm zvukem radovánf
V í t á nemluvn6 milend'
V prvním Zivota putování,
Je2 koná, od sna
vedenk.
J e W mu v Ibn6 budoucnosti
Nehody spi i bla2enosti.
Vzor nëZnf matefskémilosti
'
J e v zlatCm jitru ostffhá
cas jako stfela ubfhá.
Oddívky hrdb opuSt6n6
V svbt pacholisko harcuje,
A prosed zem6 oddálené
Domb se hostem vracuje.
A spanilou a kvbtoslavnou,
Co z vgSe nebe podobu,
ZfI llcem kAzanou a mravnou
VyteEn6 panny zpbsobu.
Tu touha bezejmenná kloni
Jinocha ku samotin6,
Slz toky mu se z OEí r o d ,
Vyhlbá ryEn6 drufin&
Jde za milenkou stoudnë v sledy,
Jejfmi obiafenf hledy,
Co nejkraSSího v luEin6,
Sná$í v ozdobu dívEin8.
O touhu n6hou! sladké city,
Zlatf vëk p h n l milosti!
Oko vídí nebeskC-byty, A srdce p1ftv.P v blahosti.
O, kCZ by mely kvgty v&EnB
T6 mlad6 Idsky'dsbp vddEp6
I
'
'
ti
251
VYBRANE SPISY.
-
PíSfaly ilut6t vidlme!
OrnoEím nyní tu trest,
Jestli osklenouspatFíme,
Ze zraly tok, znárnka jest.
Chutnë, chaso! bëi,
A ohledej srni%,
Zdalife se látky dvojí,
Nehebné a mëkképojí.
Neb kdese pfesné
S jemnyrn vífe,
rnírnym 'silné poutá blíie,
Tu slySán bfvá dobry zvuk.
I hlediZ ten, kdok slibu chodI,
Zda k srdci srdce té2 sehodí;
Jetkrátkobludu, dlouhomuk.
Líbezn6 panenskfhraje
Vínekv kadeFích nevgst,
Kdyf, veselI jich hlasaje,
ZvonIz v6fe bahovëst.
Ach, nejkra5Sí vëku svátek
KonEí kv6ten Zivota,
S rouzkou, S pasem bCFe zmatek
Bludfi mylnychp6knota.
Zápalhasne,
Láska ostává,
Na
kvbty
.jasne
,.
. .
Plodnastáv5. .
Tëlem, du$í
.
..
Mu2 se kruSí,
~ o p o t 6 ,- b;ate,
.
::
. . . .. .
-Píle,.se snafe; . ' . .
Meng a bofe,.'. .. . -.' . . . .. . . .
A
S
.
'
.
'
.
.
'
-.
.
a-:tvofb;-: _ _.,. :. .
.
.-
:
-
.'
..
252
VYBRAW
JOSEF JUNGMANN:
Mocí a lestí
.
Shánëje Stëstí.
Nesmírné proudemhrnesezbofí,
Na sejpkách zlatá Spíie se mnofí,
PFiblvá prostory, zrBst bere dem,
A vdomu vládneHospodyñ zprávná,
Dítekmáti;
Rídí v ctnosti
Domácnosti,
CviEí dívky,
ZdrZuje hochy,
Spofí, stiádá,
A poFádá,
Pracuje, pílí
KaZdou chvI11,
Zisoboutruhly Spihuje drahné,
FrEícím niti vfetenern táhne,
Chrání ve skfíni za mnohq den
Vlnu bëlostnou i snëiny len,
VZdy g l n a kprospëchu krásy dání,
A nemá stání.
Otec pak okem ut8Senym
Od svidí domu dalekohlednlch
Plésá nad poiehnánírn svym,
Zhlídá 9t8pnice zlatoplodné,
Patrastodoly prohnutC, .
Prostory sejpky nasuté,
Ha poli vlny zrnorodn6.
V hrdosti chlubf se jeho ousta:
Pevn8 CO sv6ta sam6ho spousta
Zlfm proti oupadfim
Stoj¶ mi stkvostqj dam!.
.
25 3
s~fsu.
AleGsud. rnocnë vládne,
S nímito není smlouvy iádné,
Klopotem pFijde n e X s t í .
Boh pomozi! poEnem ']íti,
Lom mázubovatq hled.
KdyZ uzfítena Eep bíti,
' Rcete svatou prBpov6d.
NuZe, tak se stañ!
Bofedomuchraií.
dadouc
ryhou,se Ju2
Emoudy,
Valí proudy.
ohñorudé
'
18
r
I
S
.
1
n
..
.
.
'
'
,
S
.
,
.
-.
g..
m*
J e t dobrotinná ohnë rnoc,
An krotí se a opatruje,
Co Elovëk tvofI, zphobuje,
V tom jemu platenna pomoc;
VSak s t r a h a jeho boiská rnoc,
KdyZ z pout se vymkne, vyfinuje,
A kráEí stopou svobody
Ten divokq syn pfírody.
Nastojte, kdyZ v nápltibldy
Vzrosta bez ubránëní,
Skrze lidné mësta t7ídy
Hrozn6 tëká znícenl!
Nebot Zivly nenávidí
RukostvBry zemskychlidí.
Z oblaku
Zdárnost
chodí,
D é 3 se rodí;
Z oblaku i v Ease tom
BUEí hrorn!
Jak to kÌíuEí z vq5e vëie!
Bouie jde!
.
254
-
fOSEF JIINCiMAhfN:
V V B R A N ~SPISY.
L
-
KrvavC
Jest nebe,
O, tonenívedro
denní!
Biji v n o n !
Jakf shon!
Vznikna oheií S plápoláním
Zbíhá tFídy za2ehnáním
V6trového spëchem kFídla;
Vroucí jaliozpeci
hFídla
zíií vítr,jiskrydeití,
.
Okna bFinEí, trámy tFeStE,
D6ti kvílí,matky bloudí,
A pod krní
Bravimrní.
B6h a outgk, kam pohledne,
Vnoci sv6tlo jako ve dne,
Dlouhou Fadou, z ruky v ruku
Vëdro litá;vzvfii v luku
.
Sopcí proudy, valy vody.
Chomol vyje pFi2ene se,
Hlukem. hledá plamene;
Plamen v suché rolné-plody
S praskotem se v sypku nese;
BouFí v krokví suchém lese,
Jakby v vání náramnosti
Mínil vSecku z spodu zern
Vyrvai! prudkjm klopotem,
Vzrostenebes do vfsosti
Velikán!
Losu dán
Ustoupá, kde v6tSí síla,
Elovëk, vidasvého díla
Zhynutí
V trnutí.
Stojí prázdné spáleniStë,
ChomolB vzteklych stanoviitë;
V pustjch oken vydutí
HrBza sedí,
Do nichoblak S nebe hledí
Napoded
Jestë k zvratku
Svéhostatku
(rlovëkjednouhledí
zpët -.
Pak veselpfijdev
Sírf svët.
7
Aë krutá
jeho mu
nechvile,
Vidy
outëchy
pFeje nebe:
Sëítá milé Své vfikol sebe,
A hle! vidí vSe Své milé.
G;
&
g
z
Do zemë to Stastnë pFiSlo,
Forma j i Z se nalila;
Ké2 i zdárnë fia den vyilo,
zplatiE.
práce
By se
Co2 ait nevrhlá?
Formaroztrhla?
Ach, snad za sladkou nadëjl
Trpkdpohromysedëjí.
$
4
-
.c
7
I
,
Tmavému ldnÚ zem6 svatd
VEiíme ruk svfch tvoiení,
Vëfí sv6rolníkosení,
A doufá, Ze mu v klasyzlat6
Dá zrfistinebessouzení.
StkvostnëjSí simë zarmoucenë
Do lfina zemE skrqváme,
A k kraSSím losfim utëienë
z rakvízkvete, doufáme.
ze
255
266
JOSEF JUNOMANN:
.
VYBKANE SPISY.
Temng z v f i e chrámov6
Zvoní zvuky hrobov6;
VáZnl! vprdvod zn6jI smutné kovy
Naposlední cestg pdutníkovi.
Ach. totmanjelkajestdrahá,
Ach! totmilá,dobrámáti,
Od kníZete stínfi Eernfch
J a t a choti z rukou vëmjich,
Outljmdítkám milenpm,
V jejlm' kvëtu zrozenfm,
Jefto mlle kojila,
Jich se rdstem blaZila Svazek n ë h y domu vSeho
Jest rozvázán na vëky:
Ach! juZ v t h 6 matky jeho
Nenlmezi Elovgkyl
Nenl té, jíZ blahoudobou
By1 on p6Ee, potëcha,
Bude vlásti nad sirobou
Nelaskavá macecha.
.
Dokudzvonnámnevystydne,
Hmotnou práci ostavte,
Jako ptactvo v houiti
klidnC
Svobodn6 se zabavte.
Hvìhdy zasvití,
PéEe, necítí
SlySe chasník na klekání;
Mistr se trápí v neustání.
Chutna chodg
Bystrfm krokem
Pozdní poutnlk v pustCm lese
Se k , milemu domu nese.
..
.
:i
:L,
: I
;y&
x:.
257
BeEíc tihnou k stáji ovce;
J dou i skotui$elatého
Hladká stáda buEíce,
Zvykl6 chlévy plníce.
S mandeli do stodoly viíz se klátí,
Mnohokvëtf na snopech vënec leií,
RyEn);. mladyiencd lid k tanci b6Zí.
Ticho,pustona nám6stí.
K tovaryskksv6tla záFi
Sedá Eeled jasn6 tváfi.
Brána skFipec zavírá se,
Zem6 mrakem obstírá se;
MëStana vSak nezatrudí .
Cerná noc,
JeSto zlocha straSnë budí:
Bdëjíf práva na pomoc
Ráde svatf, synu nebe
PoZehnanf,skrzetebe
Zvolnë,lehce, chutnë pojí
Sv6 sek svCmu, m6sta stojí,
2 lesd vySli spolku chtiví,
NespoleEní lid6diví.
T y i mezi lidskC stavy
Uvodiljsitichémravy.
TeboudraiSísvazekspiaty
K vlasti milé podnët svatf!
Tisícruksehfbev
pfli .
U veselCm spojení,
Zjevujl se tajn6 síly
Skrze vroucí snafení.
Pod svobody drahou stráZí
Mistr i chasnfk pracuje,
KaZdf svgm se rnístem blafí,
PosmëvaEi zdoruje.
Josef Jun&nann: Vybran6 spisy.
17
258
- --
JOSEF JUNGMANN:
PrPcet k r h a obecenstvl,
PoZehnQní o b k n a ,
Otí-li králeddstojenstvr,
Ctí Svá pilnost m6Stana.
Míre mily,
Shodo sladk4,
Panuj, panuj
Mlle m6stu tomuto!
KBZ dnetohonezasvítá,
Ant by vojny lQje lítá
Vztekle v tyto tiche do%
Vrhla sebe,
Anbynebe
Na hv6zdnCm se stkvëje polu
Milostn6,
Ohniv6loodpl4polu
M6st a d6din ialostnb.
Vychladu jsme doCekali:'
ZruSte nyní stavenl,
By se smysly radovaly
V podobizny zdafení.
Tlucte kaZdf zvláSt,
RozhruSíce p l W
Má-li zvon kdy zhdru vstáti,
Tfeba formu v kusy dPti.
Neb rhistrformu rozhrugiti
MbZ moudrourukou, a kdyvhod,
VSak bgda! kdyZ sevyprostiti .
Kvapí sám Zhoucí rudy plod.
., Tu boufí hfmoty' hromovymi:
Dbmpuklfvztekle
oboFe,
A jako vraty pekelnfmî
Ven soptí strast a pohofe.
.
.
VYBRANE SPISY.
p.
F
p
!
i;
S
.
Kde mocí hmotnych tupost vládne,
Nevznikne
zobrazeni
ZádnC,
KdyZ ldza zvolnost uchvPtí,
rozvrátí.
se
blahost
Tehdá2
Zel, kdyZ
troudnq
se
boufe zProd
Vm6st ldnu tajn6 shromPZdí,
SQm ztrhav sob6 pouta nArod
Se straSn6 S Sebou zavraZdí.
Tu lit9 rozbroj za fernení
Rve zvon, an vyje zahuti:
A posv6cen' jsa k míru zngní,
UkrutnC heslo zazvuEí.
Svobodu,rovnostpokfikují,
Pokojny m6Stan bCfe braÌí,
A ulice se naplHují,
A t6kA vraZdy lítá saH.
Tu Zeny hy6nov6 Sprymy
2 nepfítele si tfQpajl,
A srdcezubypardovymi
'
2 ZivCho t6la 9kubajl.
Utuchne zboZná vSecka bPzeH,
Není nic více svatCho,
An zlob6 v cestu nejde kázeÌí,
219 zapuzuje dobreho.
Jsou tygfi v hnëvu ukrutnëjSI,
Jsou krutSí lvovC dráitdgní,
VSak zc VSí hrdzy nejhrozn6jSl
Jest Elov6k ve svém SIlení.
6, bëdat6m,kdo boZskou svfci
Dadí slepCmu, b6da tëm!
NemBZ mu. svítit, ale Zíci,
Vsi, mësta klásti popelem.
'13Y
--l
I
I
260
JOSEF JUNOMANN:
Tento den mi radost nese!
Jakohvgzda, Bohudëk,
SliEnf, hladky zjevuje se
Kovovy mnb vejlupek. . .
LíEí se celé.
Leskem vesele,
' .
N5m6t Stítu zpbobnCho
Také chválí mistra svého.
Sem,rychle Sem!
Kolem, chasníci,obstoupíme,
OkFtIme zvon a posv6tíme,
CO~ICO
ho~ nzizbvem,
~Q
By stal se smírcem, obec vod6
Ke srdeEnC a klidné shodb.
.
.
Vfdy bfvej k tomupovolán,
NaE by1 odmistra udëlán!
Vis v oblohové blankytnosti
Nadstánky zemë nízkymi;
Bud hromu soused na vysosti,
A mezuj S svëty hvëzdn9mi;
Mluv S hbry, jako ony svíce,
Ta jasná hejna hv6zdnych ok,
Jen2 tvorce chvá1I kolujíce,
A vgncovanyvodí rok.
Jen k vëEn9m vgcem opravdovfm
Vzni hlas jeho ust kovovych,
A rozm6rem se hodinovym
Dotykej kyídel bsovych.
ZapdjEuj losfim mluvusvého,
A, maje srdce bez citu,
Svfm aspofi hlasem promënného
ProvAzej Zivobytí hru;
g
i
.g-
Abyv FíSizvukPL Eilou
Vstoupil na vëtrny tron,
Zhbru,zhbru, v 9 3
Zdvihl se, visne jif.
Radostzjevuj mgstu denní,
Mir bud první jeho-in6ní.
Lenka.
(2 Bürgera.)
(HlasatelEeskl 1806, str. 466.)
U
I
.
za
Lenka
diváJak
Sera
Se ze sna vyrazila:
,,Vilíme, kde jsi? - nevëra,
smrt ti5 zachvátila?"
On S pluky kr4le PruskCho
do By1
boje
Prafského,
táh
A nepsal mil6 k správ6,
Z d d z bitvy vySelzdrAvë.
ci
.
KdyE pak i král i královna
Se války nabafili,
A udobFení zpovlovna
Mír svatf uEinili:
Tu vznikne ples a zp6vu hluk,
A bubnb chTest, a ciñkb zvuk,
A listím ozdoben6
Se vojskodomd Zene.
.
262
JOSEF JUNGMANN:
,,BGh, Bbh, tenotec,uslyií,
Kdyditë mu se koFí,
J di, pFijmi svátost nejvyiil,
Ta Zalost vtobë zmoFí."
,, ,,O matko, CO zde zahoií,
To svátost Zádná nezmoil,
Ach, Zádná svátost, máti.
Znik mrtvlm nemdZ dáti."
.-
A pfeviudy a odevhd
Jde valem V S a~ t6Zí:
A bud on stár, a bud on mlad.
Vstfíc plukem r y b f m b6Zí;
Tam s l y b t otce, man2ela,
Tu chotg vítat zvesela:
Ach! Lenka Eeká mnohg,
A vítat nema koho.
'
I ptá se tam zde kafdCho,
A zbíhA cele Fady;
Ne2 nikdonezn4 mil6ha y
A nikdo nevi rady;
A kdy2 pak pfejdou plukov6.
Tu vran6 vlasy sob6 me,
Tu hrozn6 ryky plodí,
A vztekle sebou hodí.
"
-
,$OZ, at ten svodník Salebnj
Karns do Turek se pustil?
Pro novgsfiatek svadebnf
Snad sv6 se víry spustil?
Nech, dítE, muZe vrtkCho,
On ziskudojdeSpatneho,
'Kdy du$ t61a zbude,
Ten klam ho pálit bude."
.
-
,,Ky2 Pánbth smiluje se!
CO je ti?"
A od zemb ji vznese.
,, ,,Co pryE je matko, to je tam!
PryE S svgta, pryE, je lest a klaml
Bhh neznh smilování,
Ach, ouve mChoIkBní!"
"
,, ,,Co'pryE je, matko, to je tam,
Co pryE je, PO tom veta!
Smrt, smrt jezisk mbj, sv6t jeklam
Ky2 neznala jsemsvgta!
Zmiz, zmiz ty t6lo vhrob 'a prach,
Krej, krej t6 hriiz'a, noc. a strach!
Bbh nezná smilovánl,
Ach, ouve m6ho lkání." "
,,Bth, Bfih se smiluj, otec nAS1
Ont dobFed6lA n4mi.
Ach1 pomodliZ se otEená3,
Bhh, Bah sám bude S niimi."
,, ,,O matko, matko, klam a lest!
Ne, mnou CO d614, dobr6 jest:
Dost jsem se namodlila;
O, naE by prosba byla?" " -.l
,,Ach nesud. z toho bezprávl
To. strastn6, BoZe,rob6!Co slína kane, rodpráví,
Ach, nebudvinno, tob61
O dít6,zanech kvílení,
A pomni na sv6 spasení,
At duSe aspoìi svCho
Má chot6 nebeskhho".
I b6fí matka k d6vbti:
'
M6 mil6 dit6,
-
-
-
-
I
..
..
-
.
.
, -...-
.. .-t
264
JOSEP JUNGMANN:
,, ,,O matko! CO je spasení?
O matko, CO je peklo?
S nim, S nim jest v pekle spasení,
A bez Vilima peklo!
Zmiz, zmiz t y t61o vhrob a prach,
Krej,krej tl! hrbza,noc a strach!
Tam, kde ho není, Zlti,
I vnebinechcibyti."
" -
Dfív jsem ti nemoh zpomoct,
Ted vezmu tebe k sob8.'' ,, ,,Ach, pod sem, dit8 medov6,
Skrz chrqtl fiEI v6trov6,
Pod, pod Sem, zlata hochu;
V mych rukou okfej trochu!"
Tak zoufalost se vzt6kala
Skrz jejl mozk a N y ,
A proti Bohu reptala
HbI, hiife ka2dou chvlli;
A tloukla prsy zavil6,
AZ zaglo dunce spanilk,
A v z l a t h PO obloze
AZ jely hv6zdy voze.
,,At fiEI boufe vgtrova,
AC fiEI, foukA, vgje;
Ktin hrabe, bfinká. podkova,
Tu nedobfe se dgje.
Pod, kasej, zchop, a n a -meho
Se za. mne vzvihni vran6ho:
St0 mil t6 v ryEn6m plesu
Dnes v choti 1Me vnesu."
A ven ku, slyg! to dupdupdup!
Co koiiskq cupedusot;
A chfestem ssedne v domu vstup,
A stavi jezdec klusot.
Pak U vrai poEne kruh a hfeb
Jenzticha,zlehka,
klepklepklep!
A skrze vrata na to
j e slyget slova tato:
,, ,,Ach, dnes sto mil?
,,Mysedlhme jen v pblnoci,
AZ od Eech jedu k tob6;
-
,
.
205
VYBRANE SPISY.
-
-
-
dnes nabyla
Bych laze nevbtina?
'Ej,jedenAct4 odbila,
Co huEl, zvonovina."
,,Hle m6sic svitl, jasnotg!
My S duchy jedem vklopot6:
OE Ze ty za hodinu
Jst v ltifi nevgstinu!" "
.
,,VpusC, pusCm6 mil3 milenko!
' I bdgla-!is, Ci spala?
MAS smlch, Ei hofe, panenko?
I zdalis O mne dbala?" ,, ,,Vilime, ty?
tak pozd6 k nAm?
Ba hoIe, milf, hoYe mám,
A kvíllm bez pomoci.
I odkud jede5 v noci?" "
'
-
"
-
,, ,,Kde loZnice, kde, jak4 tvA?
Kde,jake 1bZko tvoje?"
-.
,,O malá,tichá,dalekh;
Sest desk a deStky dvoje!''
,, ,,Dost volnA?" '' ,,Dost! ty rychle pod,
Zchop, kasej se, a n a kfiti vhod!"
Host k hosti hned se sbkfe,
A do -kofen jsou dv6Fe.
"
-
. .
-
-
-
Dost zvuku!
máry zaletí
A jedva okem kyne,
Hned rykem, rykem v zAp6tI
Se vSe to za n'lm line.
A d41 a dhle hophophop!
Kbfi cválá mZitkou na sta stop,
A jezdce zeje nálSi,
AZ zem se o hngm
prQSf.
Vge mijelo, kde jeli;
Jak letbl les, a sad a hrad!
Jak dut6 mosty hFm5ly!
i jasno tg!
,,Strach dSvEinb?
My S duchy jedem v klopott!:
Strach dfvEinbli z ducho?"
,, ,,Ach ne!
i nechej ducha!""
Jak let1 v pravo, na levo,
A j pole, role, sady!
A v levo, v pravo, na levo
Vsi, zámky, mEstà, hrady!
,,Strath divEinE?
i jasno tg!
My S duchy jedem v klopot6;
Strach dívEin6-li z duchfi?"
,, ,,Ach, nechej, nechej duchfi!""
-
-
-
-
-
-
NaE medle jest ten hluk a zvuk?
Co vyje sejc tu dobu?
SlyS zvonu zvuk, a zpgvu hluk:
,,Tot61o nesme k hrobu"
A hle! a hle! tu na kole
Pfilzjevná v zhFi bled6
Ta luza vfikol dozvole
Si ryEnf tanec vede.
,,%m, sem ty luzo! za mnou pod!
Sem, skokem pod, a Sebou hod!
A kdy2 se siíatky poEnou,
Hop! tancuj rykem skohou!''
-
A, nesa rakev na marAch,
K nimprfivod S t6lem blIZe tAh';
ZpSv jeho k poslouchPnS,
Co Zabl kfehothl.
,, V pal noci @lo pohfbgte
Vy v zvuku, hluku, plesu;
At sob6 toho d5vlSete
J A v chotí lSZe vnesu.
Pod zp6vEe S kfirern! pFItfe9tiJ
A svadebnou mi zavPeSti!
SpoJ, pope, S genou m d e ,
Ne2 lehnem v chotí .lStZ.el'*..-.
'
-
.'
.E$
.&
S*,
.L
.
.
A luza S kola prask a prask!
Se hrne za nim chyestem,
Jak kdyby chrastím vicher tFask,
A Sustg1 suchjrm klestem.
A dál a dále hophophop!
Kfifi cv&U mZitkou na sta stop,
A jezdce zeje disí,.
A2 zem se ohn6m' prhsi.
a x .
-
.~
-.II-
---
.._
m
II.
...
.268
.
JOSEF JUNGMANN:
-
J a k letí vgecko stranami,
Co podhv6zdnou jest záfi;
I samonebe S hv6zdami
Jak letf pfedjichtváií!
,,Strach dfvEin6? - i jasno t6l
My S duchy jedemvklopotg!
Strach dfvEin6-li z duchb?" -,, ,,Ach, v pokoji nech duchb!"
!
i -
,,Ha,
vranj?l p6jf kourovC (ras kvapf neustále
-
Ji2 vanou ránni v6trovC
.
"
-
Ha, vranj?! cválej dále!" Tu, tu se dritha skonEila,
Tu dfvka chot6nabyla!
A S duchy pádem jeli;
,,Hle, tu jsme, kde jsme
chteli!"
Pak pilmo k vratbm klopotá
Co pfes závodni hony,
A SviZnj?m prutem ztroskotá
I závory 1 spony.
Dskybfinkotemserozletí;
On pojma kong v zápgti,
Se PO hfbitovg fiti,
An jaSn&! m h l c sviti.
A hle, a hle! tu na droby,
Ha, strachem t61o trne!
Co troud jsa, S jezdce podoby
Se kyrys dold hrne;
V leb nah9 hlava zmizela,
A zplchala a zlyaela,
Jest kostlivec jen z ngho,
A kosa v ruce- jaho.
1
Lépi ne2 byreptalo;
Bohu
Duch&mu,
usel t6lu
BBhbud
milostiv
f.
5
p
jemu."
i
r
.
Elegie na brobkách veskfch.
(Pod16 Anglick6ho T. Gray.)
Den dokonhvá, n a klekání 'zvonl,
Brav beeí, k stáji tihna povlovnë;
Mdlj? rolník S polek domovu se kloní,
A zBstavuje svët ten tmám a mnb.
-.
v
\S
...
.
.
I
L
-
,
:. I
..
.
t;l:
$i
e,,
y'
Kraj
stkvoucí
soumrakem
zasmuzuje,
se
A vslavné
ticho
pfebgvá:
hofe
Jen bZuEn9 chrobák v a n ë poletuje,
A ospánlivou- ovein zavznívá;
Jen z on6 pust6,mechovat6 vEZe
Tam. dësná sova strasnë bgduje,
Ze pozdnl chodec, pl-i mëslci W e ,
J i vstarCm, hroznCm sídleburcuje.
-
.
.
m
-æ
-
P
i
I
2 70
I
.
JOSEF JUNQMANN:
Vsmutn6m
tom
jilmoví
a smrEl stínu,
Kdef suchopárn! strmí rovov6,
T u v6En8, vouzk6m chladn6 zemb klínu,
Spl d6diny
sprostl
t6
otcov6.
Popelník stkvostnf, socha ofivená,
ZdaZ op6t ducha t6lu navrátí?
Zda prachu Zivot Eest dá roztroubená,
A pochlebenstvím smrt se odvrátí?
J ich povonn6ho'jitra hlahol zvuEnf,
ZpEv IdtoviEí S stfechy slamEn6,
Kur p8nI jasne,ohlastrouby hluEnf,
Vlc nevyvolá z chyge prst6nn6.
'
Snad mnoh6 srdce v tyto hroby kleslo,
J en2 bofskjm ohn6m druhdy hofelo,
A rámE1) hodno, jenZby berlu neslo;
Neb 1íFe rozkoS plodit velelo.
Jim vplápolav6m prsku pilná Zena' ' '
Vícneostarájídla
k veEerou,. '
Ni dltky,obsypan6 O kolena,
K jich celování v,íc se poderou.
Ne2pFed nimi svfij Mdza poklad zlata,
List dávní zkdenosti skrfvala,
Jich ohefi nouze udusila svaty,
A vtipu znikat zima nedala.
Jak mnoho síjí srpern zprostírali,
Co potFeli hrudzpurnfchrozvorem;
Jak vesele svtij potah vpole hnali;
Co padlo lesti pod jich toporem!
J a k mnohy kám.en, jako hv6zda stkvoucí,
Se oku tají vmofsk6 hlubinë,
Jak mnohf kvítek, nadarmo se pstroucí,
SVOU.ambrou dychá v puste krajin6l
'
'
Tu mnohj, jeho2 blaZSí vedla strana,
Thurn obce odpoEívá hrdinnf;
Tu mnohj le21 nëmf Rokycana,
A %ka, krví Eeskou nevinnf.
O, va2 jich sob8 práce, pejcho tvrdá!
Cti klidn6 StEstí stavu nízk6ho;
A ty, aEt! skrovnf, prostf, Velkost hrdA!
SlyS, bezposmgchu, Zivot chud6ho.
Pychroduzpupnf,
moc i povfzenf,
(rest, bohatství i sliEnou podobu
Sv6jist6 Eeká jednouporusení;
Krok'slávyvede pfímo do hrobu.
Jim osudnedal soudy v uzdu bráti,
Skrz ohefi t6ci n a nepfátele;
Svou zprávou blah6 obce vid6t zráti,
A vládu svou Eíst lidu na Cele.
!
.
. .
I'
'
,
r-
. ".
,
Ty chloubo! odpust, Ze jich nízk6 rovy
Jsou bez vlt6znlch, slavnfch znamení,
Ze nevzní chvála vytetnyrni slovy
s k y ,valnA, zvuEná chrámu sklepen!,
A vSak, jakskrovnkbylyjejichctnosti,
Tak ma16 jejichbylyouhony;
Stfev
nezavírali
svych
outrpnosti,
A netfeli se. meEem na trony,
I
'
1)
&JSleçhtileji. ne5
ruka.
.
_ .
274
------l
JUSEF JUNGMANN:
trlr~tiAN€ SP~SY.
Jich srdce tajnP pravda nesdrala,
TvAf nezhrzela studu litidlem,
Jich rozkoSi a pejSe nedfmala
K sv6 hanb6 Mdza Zádnfmkadidlem.
Dí pastfi zedivy tak O tvCm losu:
,,Hned za Sera ho bylo vídati,
An rychlfm krokem potíraje rosu
Tam na vrch kvapil slunce vltati.
Nez, podá1 od mEstblAznov6ho zvyku,
VZdy skrovn6 v srdci tuZby chovali,
A v chladn6mstrann6m dolu, bez povyku,
Pout Zití svbho ti9e. konali.
Tam kde se buk ten kejvá nahrbenf,
Sv6 starb dvorn6 vina koIeny,
Se chladívával vedrem umrtvenp,
A' na ty stFibrnC zhlídal prameny.
Ted chatrní, míjející obrazovb
Jich kostí od sv6vole stfíhají,
. A neuEení, sprostni náhrobkovh
Slz dan8 na. pocestnkmZádajl.
Jen v6k a jmCna, (chválupomlteci)
T u neumglá Mdza napsala,
A, umírat jich syny pouEeci,
Text mnohf svatp z písma pfidala.
KdoZ rád, jsa v loupe!n6mC
nepamgti,
Ten sladkl, tesknf Zivot postrádA,
KdoZ, maje S sv6ta toho vycházeti,
Dfl krásy jeho zfíti neZPdá?
273
lese,
Ted S hrdfm bloudilusmívánímv
Cos z fantazie tvorn6 Septaje,
Ted smutny, bledf, tëfkou hlavu svëse,
Chfad,nadpsotounebláskouzcufaje.
Dne jednoho se U milCho' buEku
M6 .PO n6m oko darmo toEilo,
I drub9 den ho vice U potfiEku
Ni na vrchu, ni v háji nebylo.
Pak z jitra, up6jIce zarmoucenb,
Ho neslik hrobkám n a 3 dgdiny.
(5ti sob8 jeho nápis na kamenb,
Tam U t b vEkovit6 trniny:
Nápis.
Duch z t61a jdoucí hledá utrpenf,
A oko, v sloupu, slzy pfítele;
V svbm j e W hrobu volá pfirození,
A ohefi ná5 v svbm Zije popele. -
Tu, jeho2 Mstí, sláva nepoznala,
Spi v tmavCm zemë lfinumládenec;
Jim, aE by1 sprostf, Mhza nezhrdala,
A melancholie by1 milenec.
Ty, jeho2 líra v Zádn6 ct6npm dobë
Tu sprostnou písefi mrtvym vydala,
Snadkdyby, kdo jsi? pPi tvCm trudná hrob6,
s e kterás duSedobrA optala,
M51 dobr6 srdce,ducha upfIm6ho,
A za to Boha odplatitele;
Da1 chudjm, CO m61
slzu Oka svCho,
Da1 jemu Bah, CO Zádal - pfítele.
-
Jose Jungrnann: Vybranb spisy.
18
josEP
2 54
O strastné, drahC jméno! zPlstaÌí nezjevené,
tichem zpeEetëné.
M6j schovan6jesrdce pod tim krytem strojr,,: '.l,
Kde k n6mu pocit Zije S citembohabojnfm;
T y nepi; má ho ruko - jiZtë pFedce psáno I budi2 tedy vámi slzyvymazáno.
NeSfastnáEloiza darmoodporuje,
VZdy srdce veli psáti, ruka následuje.
V tu svatou skrySi nenahlédej mnoho,
Co jeho kiehkost, a CO byla test:
T o t obé trna sloZil pFed trfin toho,
Jen2milfmjemuotcem,
Bohemjest.
Psaní
Eloizy
Abelardovi.
A nevstup na rty svatym
-
.
NavrZení.
Abelard a Eloiza Zili v -dvanáctémstoletí, byvSe
dv6 pFeznamenitC osoby vëku svého z strany um6ní a
krásy;alenic
jich tak v známost neuvedlo, jakoneStastná jejich láska. Po mnohém neStëstí jdouce do kláSterfi rozdílnfch, ob6tovali ostatek dnti svfch náboinosti. Mnoho let PO tom rozlouEení list Abelardfiv, dan9
jist6mu piíteliaobsahující piíbëh jejich negtëstí, dostalse
do rQkou Eitedlné Eloize. List ten probudil znova vSyku
lásku její a podal pfíEiny pov6domfm psaním, jsoucím
piefivé vyobrazení pfitky mezi ctncstí a láskou. Vfbornf
Pope, básníF anglickf, pFítomn6 psaní,vytáhvje(na
dIle zdotEenych, vyhotovilmistrn6, kterC2 tut0 P.P.
vlastenctimv
tFináctisloZnCm, Poláktmzamilovaném
v e r 3 z angliEiny vyEoZené se podává.
t
t
. ..
.
Eloiza Aberlardoui.
a
Vt6hloubi
samotnosti, váZném obyvání,
Kde jenombohomyslnk bydlírozjímání,
A kde melancholievsob6
trudná kvílí,
Kam v Zilách dëvy svaté tat0 bouie cílí?
ProE duch mPlj sob6 ráje kromt6 poustky tvoFI,
ProE oheK dávnozhaslf v tomtosrdci hoH?
Tot jeSt6, jeSt6 láska!
Abelarda jméno
VZdy jest6 od Eloizycelováním ct6no.
-
2 75
VVBRAN€ SPEY.
-
JUNGMANN:
-a
Zdi nelItostnC! v jichZto straSn6 mrákotnosti
Jsou pokajicí vzdechy,volnétruchlivosti;
.Vy od kolenou svatych skály vykleEené,
Vy jeskyn6 a sluje trním vyjeZené!
Vysvatynë,kdepannybledotváfnébdëjí,
Vy svatí, jichito sochy slzami se stkvëjí!
Jsem studenou a tichou jak vy uEinëna,
VSak piedce zapomn61á nejsem do kamena.
NevSecko nebes, pokud Abelarda stává,
Vidy pfirozenost zbofná srdce
p51 mu dává.
PPlst, modlitby a slzy PO létatekoucí
To srdcenestavilyurputng tlukoucí.
'
Hnedjak,sechvzjíc,
psaní tvé jsem oteviela,
Má bolestjménem známjm viiecka obnovëla.
O jm6no v6Enë smutné! vëEnë drahéjméno,
VZdys odemne jen lkáním, pláEem vysloveno!
Batrnu,kdikráte
mC jen vlastní pFijde,
.
Ze n6co odpornéhobrzyzanímvyjde.
Tu slzavfma oEma z Fádky Fádku stíhám,
A smutnou protivenství rozmanitost zbíhám;
Ach potom, hoFíc, cítím,vekvëtu i e vadnu,
A ve klásteru tmavém osiFelá chFadnu,
Kdeohn6 nepovolné zboZnost pFísná dusí,
Kdedrahfcti
aIáskyplamen
hasnout musí.
*
2'17
VYBRANE SPISY.
A p'cedce pis, pig vSecko! radost jet vie znáti,
A radost moci ho'cem ohlashoiidáti.
To mn6 i strast ilidé dali nejlítëjSf:
I zda2 t y Abelardebylby ukrutn6jSI?
Hle, slzy jsou mé vfdycky, .nech
at plaEi tebe;
Chce láskaob6tmíti, jiZ bybralonebe.
T6m uslzenjim oEimnenf více piáno,
(Sist, Plakat, to jest vSecko, CO jimv svEt6 dáno.
.
Pfejtedy Eástkyhofe, dejto potGiení!
O pfej mivíce,dej2
mi vSecko zarmoucení.
Psát nauEilo nebe nejprv negfastnfky,
Bud zahnané neb jat6 kterés milovnfkyi
'
J e t psanlfivo,mluvi,duchemlásky
dj%e,PronáSf horkd city,jakoten,kdo
plSe.
Conesmf fevit dfvka, psanI vypravuje,
Vymlouvá stud, a ce16 srdce vyjevuje;
Dvou du51 rozmlouváni sladce spojí spolu,
A nesepovzdechnutiodIndusu
k Polu.
m
VlS, Ze má prvnl 14ska bez uhony byla,
An pod pfátelstvi jm6nem plamenysv6kryla.
JA jenom ctila v tob5 tvora andglského,
A sliEnf jakfs vjiplyv ducha vSekrásn6ho.
Tv6 usmi5vav6oEi, mlrn6 vzhledajfce,
Se stkv6ly libfm bleskem, jak dv6 nebes svice.
Tvfch zp6vfi poslouchalo nebepotGen6,
A od ust pravdy bofské vznëly
okráSen6.
CoZ divno, z ust-litakjich pohlo nauEenl,
A vidfno mi, Iáska Ze nic zl6ho nenf.
Ne2 brzo smysly ducha podmanily sob&
Ne and61, ale Elovëk jiZ mi kochán v tob&
Jen v mrAkot6 a vzdálf svatpch rozkoS vidím,
A jim, je2 pro të tratím, nebenezávidim.
r
Jakmnohokrát jsem iekla, sly5Ic O svátosti,
Bud proklat kaZd9 zákon, leEZef od milosti.
Neb milost ráda volná v poutech nemá zniku,
A vztáhnouc lehká kfídla, zapoletí v mZiku.
A t Eest, at drah6 zboZí za manfelkou chodl,
At spanilé jí Einy svatou povëst rodf,
PFedc ohni prav6 lásky vSe to ustupuje,
Gest, povëst,drahé zboZí láska pFevySuje.
KdyZ -podn6ty se jejf zlehEi prostopáSn6,
Bbh fehravy na pomstu vdechuje ty
váhb,
A velf smrtedlnikfim oklamanym lkáti,
Jen2 vice chtëli v lásce, neZli lásku, bráti.
Byt sám Pán svëta velky
zlfbil tvora svbho,
PTedc pohrdlabychsvgtern, jlm i trbnem jeho;
I clsafesv6rukynehodnymbych
mngla,
Jen sv6ho mil6ho bych milenkoubyt cht6la.
Neb jestlinad milenkujmdno svobodnEjY1,
To U tebe nech najdu, jm6no nejmilejgf.
O Wstí! kdy dvou du51 milou najIt shodu,
KdyZ zákon p'cirozenost, láska za svobodu:
Tu plno potom vSecko, majicí i jmën6,
Tu ZPdnjim srdce prázdnd tufbám vystavend,
A my51énka se mile jedna S druhou scházf,
A kafd'ii z prsf Zádost obapoln6 vzcházf.
Ta blahost, to je Mstf, pokud jen zde -jak6,
A to j4 S Abelardemjednou mëla také.
Ach jak4 nynf zmgna! strach to nesmgfenji!
T u v poutech, v krvi lezímil9 obnaZenji!
KdeZ bylaEloiza, Ze ni hlas, ni ruce,
Ni dfka jejl krutd p'cekazila muce?
SyrovEe stfij!'.6 ustafi krvav6 t6 rAny,
Za stejnouvinubndtestejn6tresty
.d5ny.
.
'-
278
JOSEF JUNGMANN:
V Y BRAN€ SPISY.
I
Ustávám,hanbou,vztekem
jsouci uchvácená,
Nech styd a slzy mluví slova zamlEenh.
.
ip.1 '
...1 .,!
.
;L-
ij.
'
.
'
,'
-.,
;.
..
Zapomngls na tu smutnou, na th alavnou chvil'...;]
- Kd,yZ U oltáfních stupñfi jsme
CO obbt tkvíli>
Zapomnëls, kterak tehdáZjsem se naslzela,
KdyZ vmladém,horkémv6ku
sv6t jsem opouSt6lai
Já ku studenfmustdmsvatou
rouSku zvedh, ,:;
A oltáfesetfásly,svbtla
vQko1,bledla. ' '
Svfm nebe nad vítëzstvlm stálo v pochvbpost!.
A svat9m byly slibyplnypodivnosti.
'
I k hrozné pTistoupivSi obgtnici blík,
..
Jen na tebe jsem zfela, nevidouci kTí2e.'.
Mé Mska, neli zbohost, byla povoliní, /$
Tv6 lásky ztráta jest mivSeho postradáni.
PTijd! oko tv6 a slovo bolest mou ukojí,
VZdyt! ve tvé moci stává tat0 blahostdvojí.
Nech j e W k tvpm se prsfm rozkochaná viji, i'i
Nech jest8 ze tvpch OEí lib6 jedypiji;
'
Dejk srdci pfitulen6 na rtou tvfch se chvíti,
Co mfi2eS dej - CO zbfvá,nechej mi se snit;.
Ach ne, ne! uE mne Setiit jinfch kratochvilí,
Dej, at! m6 hFlSnBoEi jinfch krasot pí]í!',
Ty stav mi v ce16 kráse vyslonënb nebe,
By pro Boha má du9e opustila tebe,' ,
.
,
d
Ach, m6j Své aspofi mi16 stádo na pameti,
Tvfchvlastních rukou iitípky, modlitebtvfch dEti.
Jen2 vyjdouc v kv6tu Zit! S toho svëta zloty
sli, kam jsi kynul, do hor, na pousf!, do samnty,
Tys zbudil ty zdi svaté, samota se smála,
A. ráj znikl gTerozkogn9, pustina kde stálz.
Tu stkv6lpch obihicí, tím c02 d6dit mblo, '
Sirabl! plakajfcf, kr4sit pevidglo,
'
-.
,
i.
Q.
_-
27 9
A stfíbrné sochy mroucích od lakomce dan6
Nechlácholily nikdyneberozhnëvané;
Br2 prostípfíbytkové, dílo poboinosti,
Tu vznëjík tvdrci hlasem chvály, povd6Enosti.
%de, jen2 nás vëzí vëEnë, mezi zdmi pustfmi,
Vt6chrnechovatych
chrámích, S v82mi vysokqmi,
Kde pod sklepenlm v á h j m noc se ve dne W ,
A temná jenom okna slavnym svbtlem HFí,
Tvfch OEí paprskovk radostprostirali,
A spaniloudnyslávou milevzjasfiovali.
Ted zmizel pokoj z ka2dCboZské tváFi sliEn6,
Jest vSe zde bled9 smutek, slzy ustaviené.
Hle, kterak jinych proseb hledám k pfemlouvání,
(Klam zamilovan6ho bliiních milování!)
A vzak, proE jingch proseb hledám v strastn6 psotb?
Piijd, vrat mi otce,bratrapfítele
i chotë!
Ach piijd, a vdëk ten uEifidcePi, sestye, rob&
Neb milence Své, jménu, jen2 má vSecka v sob6!
Ty tmav6 sosny, které na té skále
Enëjí,
A v dutCm vëtru huEíc vysoko sechvëjí;
Tybludnéproudy,které
z dolin vyblyskují,
Ty jeskyng, CO tokd hrkot opëtují;
Ti vEtrovC, CO lkajlc v stromích umírajf,
Ta jezera, CO EFícím vëtremdrkotajI:
To vSe víc nezpomAhá mé zamyslenosti,
A neuspává dívky snáTsk6 obraznosti,
Br2 ve mrákotnfch hájích, v . slujích zatemnglfch,
V hlubokohlutnfch .sinich,v hrobkách osamëlfch
Melancholie sedí, její2 pohled sivf
Smrtedlnésteleticho,poklidkormoutlivf.
Piítomnost jejf mraEná vSecko zasmucuje,
I zelenost i kvítf vfikol zacloiiuje,
X vflevfim tekoucím dává zvuk temnëjsí,
A v &d6 lesy dycM hrilzy &divi$l,
280
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
A predce v6En6,v6Cn6 mám zde obyvati,
Tot! smutnf dtikazIásky, Ze zná poslouchati.
Smrt, smrt z tC pevnC vazby dá jen vyniknouti,
Pakstudenf mPlj pope1 mázdezpoeinouti;
Zde kiehkcsti Své celi, vgechnëch ohfib zbyti,
A Cekat zde, a2 smIsit S t v l m sebudesmíti.
Ach negtastnice! darmo chotf Pán6 slujeS,
Tyotrokyni Iáskyvsob6pocitujeg.
O pfispëj Btih!
Ne2 odkud kBohu odvolánl,
Jest bno z pobofnosti, Eili od zoufání? 1
Zde, Eistota kam mrazivá se ukryt
zaSla, . .
Pro ohn6 zakázané Iáska oltáf
naSla;
Co mgla bych, to nelze; proE mám,nelítostlm!
Promilovníkateskním,pro
hfích nefalostím.
Hfích vidím svbj, vSak hofím znova U vidgní,
A klnouc stark, Zádám novfch potëSení.
Ted knebihledíc
plaEi mfnulého Einu
Ted,zpomenoucitebe, kleji nanevinu.
2 vSech protivenství, která milovnici mutí,
Nejhorgft ono, kdyg se zapomínat utí.
O kterak citu nezbyt, hiíchu pominouti,
'
Jakkochatbezpravnlka,bezpravIklnouti?
'
Jak rozmily tenpredmgt IouEit od páchánl,
Neb kterak odd8lovat lásku od pokánl?
Dát vfhost náklonnosti - plle pfeneztastná!
An duSe celá hnutá, bodená a strastná!
Ne2 taková se duSe v poklidu zas vidí,
Jak Easto pomiluje, Easto nenávidí;
J a k Easto doufá, zoufá, ti:! se i vzpínP,
Pfetváfl, zhrdá, - vgecko, jen ne zapomfná.
Nech vSak ji pojme nebe,hned se rozplamení,
H~ed
bude v citu,
vkcka
v vy@en!!
-
281
Mne nad pfirozenf uE povygovat sebe,
UE odfíkat se lásky, Zivota i tebe.
. Nech EitedlnC mé srdce Bohem samfm bíti,
Jen toho mbZeS soka,následníka míti.
Vestálce neouhonnh Stastná plynou Eta;
Jsouc ,sv6tu zapomngna, zapomene sv6ta;
PovSEn6 jasno svítl z jejfduSe ctnostnC,
A nebe prosby jej! sly3 nefádostni;
Pa1 v6ku vezme práce, pbl
jí v e r n e lplfe,
PosluSnk') majIc spání, bdít i Plakatmafe.
V nf váYeìí neZabouTi, tufby nezaplanou,
h
Jsou k'potESe jí s h y , vzdechy k nebivanou;
J i milost osv6cuje záfI nejjasngjgí,
A andëlk jí Sepcí sny nejlahodnEj3í.
Jen pro ninevadnoucf rajská rfife zkvetá,
A perul! SerafínskP bofskf zápach metá.
J1 jenom slibnf prsten Zenich pfipravuje,
J 1 b6lorouchych panen .hejno prozpP;vuje.
Pak zvukem harf nebeskfch milenka umír5,
), A vid6nIm dnb v6EnfchZivot svplj zavírá.
"
/
O c02 mou bludnoudusi jinC bavi snEnI,
A zAbav neposvátnfch jin6 vytrfení!
'
KdyZ koncem ka2dkho dne smutnCpeElivosti,
v obraznosti,g)
Tu sv6domí m6 usne,nátura má vfili,
,
Tu strastná duSe S tebou svou provodí zvfili.
O kletA, vzácná' hrdza noci v3evgdoucl!
J a k valnb smglou rozkosmnofi hTích horoucl;
I
2,
Co2 odHato mi pomstou, najdu
Jak znameni d i .
0)- Fantazl,
2 F13
VYBRANE SPISY.
Jak duchove mivAbnl pouprostrafiujl, ' . '
A vkliky znik ldsky ire mnb probuzujl.
Tu slySlm, vidIm tebe,. pfivabem t v f m plynu,
A vfikol stlnu tvbho ruce sv6 jd vinu;
Procitnu: - míjl hlas ten, míjlpohled stkvostny,
UtlkA rychle stln tvdj, jak ty nelítostnf.
., J á voIdm Zivfmhlasem;
neslysf
volAnl,
Prostlrám prAzdnou ruku; zmizí ce16zdAní.
Chci znovupousnouti, sklesnou oEi samy, !
Vraf mdmenl se sladk6, pfjdte drah6
klamy!
Ach darmol hroznoupoustf, zdA se mi, Ze jdemc,
A pro strast obapolnou hoke bgdujeme.
Zde pne se bledf bFeEtan k v6Zi pobofen6,
Tam Eni5jI nadhlavamiskály nakton6n6.
Ty, znikna do vfsosti, kyneS jíti k sob&
Mrak, vItr a vlny hFmotn6 nedají mi ktob&
Vykfiknu,vskotím,najdutentf2
pohled smutny,
A procitjest mirovni5 jakosenukrutnf.
'
.
a
I
.
Tvfij lep91 osudtobe vvlídn6 zbfivosti !.
- .
Da1 chladnou neEitedlnost ielu i radosti,
TvdJf Zivot mrtvd ticho,poklid vfdyckystAlj,
V tvfch ZilAch nenl boufe,plamen se neválí;
Co jezeros, pokojnf,dflv ne2 vfcher vstane,
Dfív nez, an tefi vody, rann¶ vbtfík vane.
Povlovnf,jako snov6 svat6 rozhfeSen6,
A jemnf jako nebe zbotnfm
otevfen6.'
.
,
.
.
!
PHjd Abelarde! neb0 Eeho tu se báti?'
Pochodnl! Venugina mrtvfm nembZ pliiti,
.
. .
Utichlo pyirozenl? náboZnost se zpfr8,
Tys chladnf,
Eloizu lásky plamen zZlrPi '
Ach nenad6jny plamen! jakf v hrobkách bfvá,
Kde strastpg, mrtvgm svftg, popelplk ' zahfIva,
O jací pohledovb rnni5 sevyjevují!
Ty drahC podobizny,kamjdu, následujI.
Ty se mnouv r d z n h háji, do svatyng chodf,
A du5izprziiujíci kratochvile plod!.
Pfi lamp6 trávíc jitro, oplakAvám tebe,
Tvá podoba se loudí rnezi mne a nebe.
Mnim, Ze jsem v kaZdCm hymnu blízka tvCho hlasu,
A vroucnou poustím slzu kaZdCm pYi zdrhvasu.
KdyZ oblak z kadidlnice lib6 v&nE dyrná,
A slavnf hluEnych varhan hlahol du3i jEmá,
Tu slPvu
jedno
hasne
na
t5
pomy31enIi
'
We, kn621, svíce, chrámy, pfed oEma se m h l j
MC srnysly do mofe se plamendho nesou,
An blfskajl oltáFe, and616 se tfesou. ' '
b
l
;l
Kdyf tdto rozprostfená leZlrn vskrou"snostl,
A z ocí cedírn slzyrozkochan6 ctnosti;
..
KdyZrnodlfrn se a trnu, kdyZ se v prachuviji,
A svitajícl milostv duSi znfkat Eiji:
PFild, srní5-li, at ti! zyíti v ce16 krhse mohu,
Ved rozpor O m6 srdce, stoje protl Bohu.
Pfijd, nech at vt6 m6duSice16
nebe jasne '
Tvfch jednIm pohlednutfrn loudngch 081 hasne.
Zpgtvezmi tut0 milost, slzy zarmoucent,
Zp8t zkrouSenI a lítost, jenZ mi platna nenf,
Mne v stany blaZenosti vstupujicf svrhni,
Mfm pomoz nepfátelbm, a mne &ha stthhi.
J
,
I
t
1
Ne! vzdalen, vzd5len bud& jako svzta i d y ,
budt'e h o q , doly!
'
Ach zbtaÌí, nechod, nepi3, nbpomydi na mne,
A CO já trpfm za tE, pat@ i ty zi mne,
J A dhvámtebe z myslil pouiitlm z slibu fv$hb,
~y zapomef!, vse nena'vrz, M IO mgho.
Bud mezi
n5mi
mofe,
-
.
'
WBRANE spfsu.
-
Aj, zde v sv6 Eloiza chyii zarmoucená
Tkvl, sousedkyn6 smrti, na hrob zpodepfená.
Dchem vEtrfi nejslabëjiimvolají duchove,
Aze zdlt6chto mluvf víc nef ohlasovb. '
Zde pfiumírající lamp6 kdys jsem bdgla,
An z on6 obgtnice temná slova znëla:
,,Pod sestro! (takto feklo,neb0 fíci zdAno).
Pod, podi2 smutná sestro, tu ti místo
pFáno.
jA ngkdy, jak ty, byla tesknfm hoFem spatá,
Tenkráte
ob6t Iásky, nyní d6va svatá. '
Zde, zde jsou n6mí snov6, místa vSecka tichá;
Zde Iáska nezapláEe, Zalost nepovzdychá.
Tu pov6rasvb sama ohn6 potracuje,
An náie Bah, ne Elovi5k, mdloby rozhfehje.
Já jdu, já jdu! pFipravte nadpov6trn6 sv6ty
Mn6rPIZov6 sv6 loubf,vEkosvIií kv6ty.
J A jdu, kde hffinIk sob6 mefe oddechnouti,
Kde vid6t Serafíny Eistfmohn8m Zhnouti,
T y Abelarde! k sv6tla nebeskkmumgstu,
(O jen tu smutnou slufbu!) zlahodni mi cestu.
Viz, jak m6 rty se tfesou, oEi v sloupu stojl;
A sebef duii vzdanou Eloizy svojí.
Ach-'ne - stfij. pfi mnl! ZboZny v posvAtn6m odevu,
A chv6je -s&obnPiej hromnici svou devu.
--
"85
Hled k otevfenfm oEím kfíi mi vstavovati,
UE mne, a sám ode mne uE se umírati.
Ach potom na svou dívku
pohledmilovanou,
Nebt potom hledët na mne
Zádnou tobë hanou.
Viz, kterak míjitedln6 rfiZe pr9í S lice,
A v jasnfch jindy oEích dohcfívá svíce.
Vidy hled, a2 kaZdé hnutí dchu i iil mfch stane,
AZ Abelard mfij sám b f t kochánpoustara.
O pfevfmluvná smrti! v tob8 spatfujemc
Co, milujíc Elov6ka, za prach milujeme.
I potom, kdyZ tvé osud zmaTí povábnosti,
Ty pTíEiny mé viny, pFEEiny radosti;
Tvb pfitky smrti tobë pot6chou se stañte,
Stup jasny na tg oblak, Andë16 t6 chrañte.
Paprglky v6Ené slávy tebe okrfvejte,
A láskou m6 podobnou svatí objímejte.
Kdyi jedna spojI hrobka naSe strastná jména,
A láska má, tvou slávou bude uvëEnZna!
Tut PO vgcích, kdyZ vgecka bolest moje pojde
A toto zbojn6 srdce utiSení dojde,
Dva Easem milovníci,zaberouce bludn6
Se k t6mto bílfm v6ZIm,4) k t6to stfíbrnk studn6,
Sv4skloníchlavybudounadnáhrobkempníti,
Aobapoln6 slzy prolévané piti,
Pak Feknou zarmoucen6, kdyf se vyplakali,,O, kyZ my nemilujem, jak ti
milovali!"
KdyZ budou zp8vy zníti z karu hlasitkho,
A povygovat o H t k chvále vgemocnCho, j
4, Abelard a Eloiza byli chováni
v jednomhrob8,neb0
v klPStePe SV. Ducha. On um?el
podjednímnáhrobkem
16ta 1142. ona 1169.
-.
..
.
2 88
fOSEF JUNGMANN: .
c
289
VYBRANE SPISY:
KdyZ v soumrak pilnf dëlníEek'
Na lPlfko chodlvá,
- .
Poustevnlk ku tí o hníEek
A hosta zabfvá.
-
Pfátelství? - j m h o vëtrné,
Co sen,neostojí:
Bohatstva, slávy - Setrné,
VSak bídy se bojf. : . .
'
A láska? - tat je prázdnf, hlas.
Hra pouhá miliEkám:
Ta jenom hnízda tento Eas
Zahfívá hrdliEkám.
Kotátko spolu cltlcl
Vesele skdkalo;
Tu roZdíplá10 chfestid,
Tu cvrte cvrkalo.
Radosti t y vSak odtuchu
Mládenci nedaly;
On sevfen by1 ve sv6m duchu,
S h y mukapaly.
To poustevnfka zle bodá
Ze jemu pl4Ee host:
,,,,JakA Zalost tebe hloda?
Neb z n a m e n h Zalost.
Jsi z vlasti vypovGd6nf,;;
A bloudIS sem a tam?
ci odpfátelopuMnf?'
.
Trápl ti5 ldsky klam;
-
Co St6stl 'dAvA, darov6
Jsouc marnl, nebldí;
Marn6jSí pak ti bloudov6,
Ktefi PO nich bafí.
MládenEe! zapomeñ Starost,
Zeny i vSechen trud. -""
V tomnáhleprojevilse
host,
An r u m h i l jej stud.
Ve tváfi jeho zkvítaly
PFelíbé sliEnosti,
A ranní záTi rovnaly
Se v p5kn6 krátkosti.
Prs zedmutf, zrak ,sklopeny,
A tëlo ztepilC Ji2 poutník jest prozrazenf,
Jsa - d6vEe spanilk.
,Ach, odpust,pane, dGvEeti,,
Jen2 ruSilo tvdjklid,
A smglo semokráEeti,
Kde má5 S bohem ty byt.
Polituj, prosim, stvofenf,
Je2 láska zavedla,
A chtgjící ut6Sení .
Do smutku uvedla.
,
Josef Jungmann: Vyban6 spisy.
l9
291
VYBRANE SPISY.
c
AZ koneEn6 mnezanechal
Hrdosti a vinë,
Na pougti obyvat se jal,
KdeZumTe1 v tiSin6.
Mne jedinoutë m61.
Mnohf jinoch z ruk otcovych
Mne vzít usiloval,
A oheii ke mn6 v prsech svych
Bud cítil neb0 .lhal.
VZdy S piípov6dí ptíjemnou
Prodajnp ,hluk tu byl;
I Litmír stá1 O lásku. mou,
VSak mn6 nepochlebil.
L
VSak za ty jeho tesknoty
M i j Zivot splácetmá:
'Hledám i já té samoty,
Kdeonbyl,budujá.
Tu v zármutek se cele svtij
Umrouci zavinu:
TakzhynulpromneLitmírmbj,
Tak já proñ zahynu.."
,, ,,Chrail btih!" "
on obejma ji, di,
Uleklou
velice:
- _
Chce Ut, vSak pFed sebcu vidí,
Litmíra d6vice.
I-
Më1 on jen prostoEistySat,
A Zádnou mohútnost;
Na ctnost a rozum vSak bohat,
A to mibylo dost.
Jej krtip6rosy pfeEisté,
Kvët rajské zahrady
By' U rovnání zajisté
Nhlezlybez vady.
Na kvítkurosa,kv6tu
b61
Nestálou hAsu má;
JichkrásuLitmír
dobrfmël,
Jich stálost mëla já.
Za jehojsemumílení
NelAsku chovala,
A smlchem jenom trPpení
Mu odmì5Ìiovala.
!
'8
,, ,,O Angelíno! vráceny
Mé duSi anjele!
Aj, Pive Litmírztracenf!
Pusf, dívko,od Zele.
Nech na smutek a vzdychání
Nastoupí veselí;
Potomtosladkémshledání
Nic nás nerozdëll.
V té lásce blahé mnoho let
Ké2 Zivi budeme!
KdyZ t y povzdechneSnaposled,
T u pukne srdce mé." "
L
4
VYBRANE SPISY.
Poznámky.
-.-
.
Pivodni stati prósou.
O jazyku Eeskern rozmlouvhni prvni.
Str. 41. DanielAdam z Veleslavina vystupujetujako
sv€dek a zastáncejadrnd,správné
Eeské ieEi. zilvletech
1545-1599 a prosluljakoslavny
Eesky tiskai,vydavatel
ispisovatel.eeskymihumanistyzuilechtbnáspisovni
feE
Eeski povznesla se za doby Veleslavínovy na takovy stupeii
plnosti a dokonalosti, i e celá doba ta nazyvina byla dobou
veleslavínskou, téizlatou,neb0
i klasickoudobouEeské
literatury. Jungmann oviem nemínil ustrnouti na dobb veleslavínsk5,alepfece
divitohotoslavnéhoStaroEechaza
svbdkabyvalChorozvoje
feEi Eesk6. Neumbli,dosmbsnosti
zkreslená feE vlafnkhoeecha z dobyJungmannovytrapnb
kontrastuje S uilechtiloumluvouVeleslavínovou.
Str. 41. Minos by1 jeden ze tií soudch v podsv8tí podle
víry starych Rekti.Rozmluvaodehrávase
v podsvbtí,kde
Daniel Adam z Veleslavína dlí jii dlouho; obracíse na správce
podsvëtníhoMinosa S prosbou,abysmblpohovo?iti
S Praianem,kteryprávbzemielapiiieldopodsv6tí.Scenerie
vpodsvëtí a bystryironickydialogjsouvfsledkemJungmannovych studií a piekladtiieckéhofilosofaasatirickeho
spisovateleLukianaSamosatského, z n6hoin6kterédialogy
téiJungmannpfeloiil.
Odkud,prodm,rodit?
taieseDanielAdam.Znamená:
Kde
jste
se,
prosím,
narodil?
odkud
pochhzíte?
W..++;1
Cechofal i fechtofal jsem,praví O sob8 P r a f a n z ddby
Jungmannovy; jsou to zpotvofeni slova Eeská z nbmeckfch;
vfznam:hodovaljsem
a biljsemse.
i 93
J a moch moje p01 funt attest producirofat, t. j. mohl bych
sepochlubiticeloukapou
rozIiEnych
vysvbdCení
ze
Skol
a O zkougkách.
Str. 43. 2 Koldina, naráiínaprosluldhokancléiestaromëstského,vyborndhoprávníkastaroEeského,.spisovatele
Právmëstskpch,PavlaKristiána
z Koldína (1530-1589).
KonáE, Velenskt,
Hájkové,
Kocin,
Komenskg.
Mikulái KondE z Hodíitkova ( T 1546) by1 z prvních
humanisttiEeskych,proslulpfeklady,spisymravngnauEnymi a dojemnou láskou k Eeské literatufe.
Velenskg Oldiich ( t 1531), Eesky tiskai a upravovatel
spisti nibofenskych.
Hdjkouk jsou v stiedoEesk6literatuieznámídva:populárníkatolickydgjepisec
Eesky VáclavHájek z LiboEan,
jehofkronika
EeskA byladlouhovelmioblíbena,
aE není
kritickianipsanPduchemEeskym.DruhyTa,deáSHájek
z Hájku,slavnymathematik
a hvëzdái Eesky, vydával
kalendife a pielofil
do
Eeftiny
veliky
Herbá?
Ondieje
Mathioly.
J a n Kocín z Kocinetu,
piítel
Veleslavíndv,
pieloiil
kronikutureckou
a zpracovalhistoriicírkevní.
Jan Amos Komenskp, (1592-1670),
poslední
biskup
Jednoty bratrské, nibofensky a filosofickpspisovatelEesky
a svgtovbproslulyoprivcevychovatelsky,iil
ovSem P O
Veleslavínovi, jeni - jak praví - ivpodsvgtídoslechl
se
O jehoslávb.
Str. 43. To je Jeskyfesnic? Nbmciiíkají:Dasistmir
ein böhmisches Dorfl, chtbjí-li oznaEiti
n6co, CO je jim zhola
neznámo. My tak
mluvíme
O ,,Spanëlskpch"
vesnicích.
O tenlitmdmja,
so Ziv, neslyJel. O tëchlidechjsem
jakfivneslyiel.SpisovatelkarikujeSpatnouznalostPraZanovu,jenfdoslovnëpfekládi:mám
- nesly6el = ich
habe - nichtgehört.
To profléskrze tvé péropHsloviprorocké,
i e nëk-lyna
most5 Praiském bude eech nevídantjgí, jako jelen
S zlatyma
rohama.Takováproroctví,vyslovujícíobavu
O zachování
ZivotanArodního,jsou
v dbjinách Cesk6 Iiteratury hojnA.
NejznimbjSíjestvgtaDalimilova,
ïenamostëprafském
nebude vid6ti cecha. Tat0 obava jeví se v písni svatováclavskéveslovech,,NcdejzahynoutinámibudoucímlLC,jimii
konEí i jezuita Balbín svou latinskou obranu. Také
z osvíçeqskych uEencSproneslFrant.MartinPelclvesvfchDe-
294
J O S W JUNOMANN:
--
jinách Nbmch v Cechách podobny pesimisticky vyrok O Praze.
Ba i sám Jungmann jeM PO dvaceti letech v Elánku O kla.
siEnostivyslovilsepochmurnl!
O budoucnostinárodní.
StraJni
prdv
hajitelé,
lampy
uprostied
vichru
hoffci.
Tbmi
slovy
oznaEuje
spisovatel
slávu
vojsk
husitskych
a vbhlas EeskycIi uEencû humanistickych.
Takovdhanbapotomkù
mnk zahoftilasladkéelysejské
radosti, styskásiDanielAdamzVeleslavína.Jakopoctivf
Cech a muiveskrzefádn);
pfiSel t o t i i PO smrtidopodsvbtního nebe Elysia.
uùkol
duJen9
jest
iivot
národní
Stkp
odranq,
ostim
Ostí, tolik CO ostny,trní.
zadobyJungmannovy;
Dobrq
zahradnfk,
jenivsadu
svCm kaidystrdmek
rovnou pbstuje, jest císaf Frantigek (doba vlády 1792-1835),
k nbmuf se spisovatel obrací na konec se zboinym pfáním,
aby by1 otcem vSem národbm,iSlovanbmsvym.
Rozmlouvhí druhC.
Str. 45. Slavomil Q Protiva. Slavomiljest Elovbk,. ktery
milujeSlávu,Slovanstvo,iivotnárodní;jehoústypronágí
Jungmann svb pfesv6dEení a vroucíobranunového
EeSství.
Protivajestmu2jemuodporující,vprotivusestavbjící;
neznamenátedytotojménomufeprotivného,nepfíjemnCho. J et o
oznaEení zestarjchstfedov€kychdisputací.
Zde
jest
Protiva
zastáncem
kosmopolitismu
Eili svëtoobEanství, to jest splynutí vfech národb v jediny tim zpL
sobem, i e by se malí národovC podiídili velikym. JungmannSlavomil
horlí
pro
zachování
osobitosti
(individuality)
národní.
Str. 46. Vtera tedy jsem se vám zd&l horlivkji rozmlouuati
S timponkmtilcem?
Tbmitoslovy'pfipojujespisovateltut0
druhoustatkprvnímurozmlouviní.Slavomiljestpatrnb
DanielAdam z Veleslavínasám,odrodilyCechzprvního
ElánkuvtCtorozmluvbodpadá,zatospravedlivyN€mec,
jak
patrno
Jungmannovych
z
slov
nisledujících,
rozvíjí
formouvelmiuhlazenou,vzdblanouasluhou
ideá1 kosmopolitství z dbvodd
ekonomickych,
aby
se
nemaiilo
Easu
uEením se rozliEnyrn feEem malym,malínárodovdbeztoho
musí se zase uEiti jazykbm sv);ch mocnychsousedb.Tento
spravedlivy Nbmec z první stati stává se tu Protivou
Veleslavínovi-Slavomilovi- Jungmannovi.
VYBRANE SPISY.
2 95
Str. 47. LucianùvJupiterrozbkhnase
S svqm mnohohrotnqmhromem
na zapiraZeBohù
Anaxagora: naráiína
dialog
feckého
spisovatele
Lukiana
Samosatskdho
,,Anaxagoras".
Str. 48. Nechci-li,
aby
se
ten
led
docela
rozjihl:
tu
naráiíProtivanaslibSlavomilbv,
iezcstanevrozmluv6
studen9 jako led, ie se tudíi nedá strhnouti citema neopustí
vfvodbrozumovych.
Iuvenal, fímskysatirickybásník,obracelseEastoproti
modnímupofeEtovánístarychiímskychmravbifeci.
Carnot Lazare, slavny státník a mathematik francouzsky
.( 1823); by1 horlivyrepublikán,jedinyhlasoval
a mluvil
r.1804proti
povySeníNapoleona z a císafe.Pozdëjipfijal
nl!kter6hodnosti.
Gleim Ludvík,nbmeckybásníkanakreonticky
z doby
osvícenské.
Virdg, básníkmadarsky.
Zmkna piijemnkjJí ne2 snad poupkti motejlení jest.
Poupb
(vdruhérecensiuiilspisovatelslova,,pupa")vesmyslu
nafehopupa,kukla.
V nich2 by i nejbystfejJi hlavk za Ztvero i patero let nebylo
krombtomunbmeckdmubukvaru,hezky
mofnésenauZiti
od slova k slovu, jakoby na modlánky hrál. Tu vzpomínal
Jungmannna Své vlastnímládí,kdy
Eesky hochutrácel
drahy Eas vn6meckeberounskefkole,ponëvadinerozumbl
vyuEovacímujazyku.Teprveieleznoupílívyfinulsemezi
pfední
iáky
za
studií
na
gymnasiu.
.
Str. 55. Demokriiskq srnich, radostny.
vesely
smích.
ZdeovfemJungmannmínísmíchironicky,trpky.Podle
Demokrita, feckého filosofa, zakladatele filosofie atomistick6
a hlasateleradostiZivotní.
Lístekinteligencí, tak feEeny Intelligenzblatt, by1 úfední
vbstník,vn6mibylyoznamoványddleiitCzprávyosobní,
pravní povahy a pod.
Borovq,Pavlovskq,Mich&lek,
jmCnauEitelb
Jungmannoviobzvláftbmilych.
Ant.Borovy
(1755-1 832),horlivyvlasteneckyuEitel
ve Zlatd Korun6, podporoval snahy Krameriusovy a spisoval
drobn6povídky.
Ceskg poutník, Easopis z nESmEiny pfekládany, S tendencí
nbmeckou;neujalse,vyflahojenEtyfi
Eísla.
Balbín. BohuslavBalbín(1621-1688),uEenyjezuita
a vroucímilovníkvlasti,
jejíZ historickysoupisspisoval.
2 9G
VYBRANE SPISY.
JOSLF JUNC'MANN:
297
I'
~~
apologetica), je2 se konEí slovy Eesktipísnb k svatdmuVáclavu:
Nedejzahynoutinámibudoucím!
Poznámka pod Earou: T u si hicesses,alitersentires
jest
citát z latinskdhobásníkaTerentia
a znamená:Kdybys
by1 t u (= na mdm místb),cítilbysjinak.
Sochypfedstavující. Huero národù,jeitostojina
mostk
praiském, zdblandodvelik6ho
mistra Prokofa. Mistr Prokof,
vlastnb Brokoff Jan (1652-1718), hlavnb viaksynjeho
Ferdinand (1688-1731) ozdobili Karldv
most
krásnfmi
sochami.
O d z n i n í Eeskdho písemního jazyka.
-
Tat0 stat, v nli Jungmann se vyslovuje pro zachovánt
jednoty Eeskdho spisovndhojazyka,namífenajest
thlavni?
proti separatistickfm snahám V. Zákaa F. D. Trnky, ktefí
hledbli zavéstipln6j3,,dorské"tvary
z moravskych nAfeEi
do jazykaspisovndho;nbkteréformy
?eEi spisovndzdály
se jim pfílis zúiend a nelahodnd.
J i i dfíve uvádël Jan Kollár
v novi5j5ích .vydánIch Slávy dcery n6která slova
z dialektu
dosvdbásn€,neb0dokonce
O svd ujmb zlibozvuEñova1
Eeská slova tim, Ze vkládal prbvodní samohlásky do skupin
souhláskovych.Jungmanndobfecítbnebezperívznikající
z otfesení jednotnCho základu 'spisovndho, vytykal Kollárovi
v fad€ dopisd pfátelskymi prosbami i rozhorlenymi vyEitkami
jeho poEínání.
Str. 69. Dvk sobk odpornéstranymezispisouatelidalSímu znikuliteratury
nemlflo 3kod!'li sevidí. Prvnístrana,
O níi Jungmann praví,
Ee obrala sob6 jistou dobu minulosti,
kterou
zlatym
vbkem
nazvati
ráEila, za
nejdokonalej3,
jest strana Jana Nejedlého. Proti t6m smbfuje hlavnb star3
Elánek Jungmanndv 1827 vprvním
:oEníku casopisumu.
sejního otiStbn9: O klasiEnostivliteratufe
. v a b e c a Eeské
zvláSt6. Druhástrana
jest tábor
svévolnychseparat.ist8,
SkodlivbjSí neZ byli zatv:zelí staromilci.
Str. 70. Pfitinlivd horliuost naJeho PalkoviEe,
Tablice,
t u spisoKoldra,
Safafíka,
CallaSe.. omyslnbvypoEítává
vatel mezi auktory, kte?í pí3 správnym spisovnym jazykem,
6tyi.i Sloviky a jednohoMoravana.
básník
slovensky,
vydaJi?í PalkoviE (1769-1850),
vatel Easopish a prvníprofesor
EeStiny na
evangelickdm
lyceu v PreSpurce?
BohuslavTablic (1769-1832), pfekladatelAnakreonta
a z básníkd
anglickych,
vydavatel
starsí
Poesie slwensk6.
Jan KollQr (1793--1852), proslu19 pbvec Slávydcery.
Pave1 Josef Safafík (1795-1861), básníkaznamenitf
uEenec (filolog aarcheolog) Eesky.
Josef Heiman
Agapit
Gala?,
lékai. Hranicích
v
na
Moravë, psalbásnbvduchuosvícenskéanakreontiky.
Str. 72. Rozumím pakzdenaprunim
mist2 biblí kralickou (jakoitopramenazákonpísemníhojazyka).Slavná
Sestidílná bible kralickd (podle místa vytiStëní Kralic
U Námb5tE n a Morav6)
vySla
ponejprv
letech
v
1579-1593.
Pfekládali Blahoslav, Ondfej Stefan,
IsaiáS Cibulka, MikuláS
Albrccht z Kamdnka, LukáS Helicajiní.Vynikánanejvyg
pehlivym
pfekladem.
vzornym,
ryzím
jazykem
Eeskfm,
kiásnouúpravoutypografickou.
Str. 72. Moudrého jezuityMatkjeStejra
. . . zasloufilq
FaustinProcházka.
Matbj VáclavSteyer
( T 1692) jezuitavlastenecky
a
spisovatel Eesky, vydal katolicky kancionál a pfipravil vydání
bible n a základ6biblekralick6.Rovnëiknëzpavlánskf
FrantiSekFaustinProcházka
(1749-1809), kdyi na podnbt
.císaiovnyMarieTerezieasrcibiskupapraiskdhohrab6te
Piíchovskdho vydal spoleEnë S V. F. Durychem pismo svaté
prolid,vzal
zazákladbratrskoubiblikralickou.
Str.74.
Komenskq,Zerotin,Ctiborajiní
mnozí . . .
Morauané
byli;
Tránovsky
Slezák;
eerfianskf,
Doleial,
HruSkovic, Semian a mnozí jiní spriivnë eesky pífíci, Slováci.
O Komenskkmvizvyle.
Kare1 starsí z Zerotína (1564-1636), znamenity Politik
a vynikajícístátnickyspisovatel
Eeskp, pobfval vëtSinou
na Moravb, kdeZ také v P?erov€ zemfel
CtiborTovaEovsky z Cimburka (1437-1494), hej tman
moravsky,pfítelJifíka
z Podbbrad,spisovatelallegorick6
skladby:HádáníPravdy
a lii O knbisk6 zbofí a panování
j ich.
TrPnovskf,vlastnbTfanovskfJiií(Tranoscius)
1591
a2 1637, evang. knbz a spisovatel ve Slezsku a na Slovensku.
Vydalvelikykancionál.
eerñanskyJan (1709-1766) a syn jehoSamuel(1759
a i 1809) evang. kazateld, korektoii Eeskfch knih a spisovatelé.
AugustinDoleial,evangelickysvobodomyslnykazatel,
spisovatelnáboienskehodramatu,,PamBtnácelémusvëty
tragoedia".
.
.
'
.
298
JUNGMANN: JOSEF
-
HruHkoviE Daniel,(
1748) evang.kazatel
a spisovatel
naSlovensku.
MichalSemian
(1741-1812),
d6jepisecslovensky.
Str. 74. NejnovBjJf snahu . . . dobrbpamktìBernollfka
a v Ilbp6jíchjehonastupujícíchvybornychmuid.
AntoninBernolák (1762-1813), katolickyd€kan,první
odtrhlpísemníslovenztinuod
EeStiny a spojovalSlováky
S bpvalou i.13 pannonskou. Vytvoiil si jakysi vlastní spisovny
jazyk
teoreticky,
jehoi
základem
bylo
náieEí
západoslovenskb, a napsalmluvniciislovníktohotojazyka,zaloiil
i uzenouspoleEnost.Zmuid,kteï-íIli
PO jehostopách
a
,,doplavali a i gtastn6Svatoplukyady",má
S jemnouironií
n a myslislovensk6hobhníka,Jana
HollBho, faráiemadunickdho,jenZvydal
1833, tedyvroce,kdy
Elánek Jungmanndv by1 napsán,básnick6eposSvatoplukvedvanácti
zp6vích. N a Holléhovztahujísetakeslova
O Horacov6
lyie,
Virgilovi,
Ovidovi
a Homerovi,
nebot
Holly
vydal
Easom6rn6anthologiezt6chtobásníkd
a pieloiilzVergilia
Aeneidu.
O klarihoeti v literatufe vdbec a zvligtë EeskC.
elinek tento je nám znim ve recensích.
tiech
Ponejprvotift6n by1 vprvním roEníku easopisu musejního1827, kde Palacky
jakoredaktorvynechaln6kteréEistipolemick6namíien6
protiJanuNejedldmu;podlezn6ní
v Musejníku
otigt6n
je Elánek v nagemvyboru.PdvodníversiznámezJungmannova
rukopisu
zachovaného
ve
sbírkách
musejních;
Eásti vynechané Palackym otiskl Zeleny v Dodatcích k sv6mu
iivotopisu Jos. Jungmanna. KoneEn6 tietí verse jest z pozdní
úpravyautorovyvSebr.spisech
1841; v nizachovalspisovatelvypustkyPalackého
a sám je36nëkterépartie
zkrátll.Srv.té2vúvoduzmínku
O tomto Elánku.
Str. 76. Citeronù, Livili, Hordciù atd.
mámebet
nedostatku. Staví se tu proti malichernému upiíligování chvály
v e vlasteneckCkritice.OstFejivyslovilipoiadavekpiísné
a vtcn6 kritiky Palackého a Safaiíkovi ,,PoEátkové Eeského
básnictví, obzvláft6 prosodie" vydaní
1818 na podntt Jungmanndv.
M. T. Cicero,proslulyieEník
a spisovatelfilosoficky
Rim€.
v
Titus
Livius,
vynikající
historik
latinsky.
Q. Horatius Flaccus, básník límskr
z doby Augustovy.
VYURANE SPISY.
__
299
I-__
T y t o tPi spisovatele
uvádí
Jungmann
jako
pfíklad
spisovatelfiklassickych,odnichiovfemneum6leverSující
a píSící vlasteneEtíspisovatelC S poEátkunaSehoobrození
velmibylivzdáleni.
Str. 76. S uPitímponkkud, CO O I E vBci jeden z lepjích
V poznámce
cituje:
Pölitz
spisovatelù
nhneckqch
povkdkl.
vknize: Das Gesammtgebiet der deutschen Sprache. Leipzig
1825. Pölitz by1 profesorvLipsku
spisovatel
a
eetnych
studií O poetice,stilistice a pod.Jehoprací
uPil Jungmann
t é i hojnëvobouvydáníchSlovesnosli.
Str. 76. T Z d y lid14 Serviem Tulliern ustanoveni. Servius
Tullius,
bájeEny
král
fímsky,
rozdëlil
podle
vypravoviní
Liviovanárodnatiídypodlebohatství
a daní.
Gellius Aulus,iímskyspisovatel
z druhbho
stol.
PO
Kristu.PobyvalvAthenách,vItaliipakvydalvelikédílo
Noctes Atticae O 20 knihách. Jsou tam excerpta a p o z n i m k y
kmnohymantickymspisovatel6m.
Str. 78.
Spisovatel
cituje
zde
ï-adu spisovatel6,
je2
lzenazvatiklasickymi.
Cervantes Saavedra Miguel (1547-1616) jestsv6tovb
prosluly básník a romanopisec Ipanëlsky. Pocházel ze starého
rodu
Slechtického,
studoval
bohosloví
a filosofii, ÚEastnil
senbkolikanámoiníchbitevprotiTurkdm,
by1 vAliíru
z a j a t a dlouhokrut6vëznën,
a i koneEn6 by1 vyplacen a
vrátilsedovlasti.Plánknejvyznamnëjgímudílusvému
DonQuijotepojalvialáii.Vrománutomseskvostnym
humoremajemnouironiíukázalnapropastmeziidealem
a vfddní skutehostí. Psal i jine romány,
básnT: a dramata.
Torquato Tasso (1544-1595) nar. v Sorrent6,zemiel
v kím8. Pobyval na dvoie vévody Alfonsa z Este ve Ferraï-e,
kdeiskládalhrdinskyeposOsvobozenyJerusalem.Pozdëji
stiien by1 chorobouduIevní,stihohamem,
a proiilkonec
iivotavRím6.OsvobozenyJerusalem,psanyvestancích,
vynikávelkoleppmvzletembásnickym,plastickymiobrazy,
úm6rnoujednoduchoukonstrukcí,pravymduchembásnickym. Po pokusech starSich
(V. Ziaka a J. Purkyn6) .pieloiil
celoubáseiiJar.Vrchlicky.Tassopsalijinéeposy,velmi
rozmanitoulyriku,
z níiukázkypodal
tCi Vrchlicky.
LudoVico Ariosto (1474-1533) iilté2piidvoieferrarském, kdei psal veliky epos Zuiivy Roland rovn6i ve stancích.
J et o
renaissanEníeposrytíiskji,
piny kouzelnych a milosfnqich dobrodruiství,vynikásvëiífantasií
a uhlazeností
300
JOSEF JUNOMANN:
formilní. Pirelofil jej EisteEnb
Doucha,
úpln6
Vrchlicky.
Pfeklidal tdi latinskt4 kusy divadelní Plautovy a Terentiovy.
jean Racine (1639-1699),
slavnfdramatickybásník
francouzsky. Studoval filosofiiabohosloví,
záhy poEal psáti
verge a dramata, v Pafíii iil veselym iivotem ve spoleEnosti
Lafontaina,Boileaua
a MoliGra. Pozdbji stalsevifnyrn
kfestanem a iilprotisvbtickymstariímsvymmravbm
v niboienskdhorlivosti. Z tragediíRacineovychjsounejvpznamnbjií:Andromaque,Mithridate,IphigGneenAulide,
PhedreetHippolyte,
z pozdbjiídobyhlavnbAthalie.Hry
jeho
vynikají
zejmdna
prostou
a hlubokou
psychologií,
zvliSt6
psychologie
lásky
jest
mistrnb
podina,
S nejbohatgímiodstínycharakterovfmi.
PierreCorneille
(1 606- 1684), dramatickyspisovatel
francouzsky. Vystudoval práva a by1 královskym advokátem.
Jako dramaticky spisovatel zastínen
by1 mladiímRacinem,
aE velmi EetnC jeho hry divadelní m61y veliky úspbch i lite.
rární vyznam. Vybíral si v nich romantickd, vypiat6 situace,
feE jestpatheticki,Charakteristikaosobmálopiirozená.
Z tragedií jeho nejznám€jií jsou:
Cid (1636), Mdlite, tragedie
Mddge, Horace,Cinna a j.
William Shakespeare (1564-1616), nejv6tSí dramaticky
bisníkanglickfisvbtovf.Narozen
v Stratfordu,pobyval
v Londfnb,kdet
by1 hercem a upravovaldramatapro
divadlo. Stal sespoluvlastníkemdivadla,psalhojndhry
divadelní a tokomedie(Sen
noci svatojanskd,Komedie
plniomylb,Pohádkazimního
veEera a j.),dramatakrálovská z anglickdhistorie(KralRichard
I I . , Jindfich IV.,
Richard I I I . ) , z historiefímskd(Koriolán,JuliusCaesar)
a tragedie
(Hamlet,
Othello,
Macbeth,
Romeo
a Julie)
a j. v. Velkolepá jest jeho universilnost, iivotnost a svbiest
jehopostav,dramatienostjehoher,hlubokápsychologie
ilidskámoudrost,jeho
feE jestplnibásnickychpbvabû.
Pbsobilnesmírnbnavpvojviechnirodfimoderních,tdi
na rozkv6t Eeskd Poesie dramatickd. Piekládán by1 do EeStiny
jif v dob6obrozensk6 (V. T h i m , Marek),vMatici
Eesk6
vydán by1 prvníúplnypieklad36herShakespearovych
vletechpadesátych
a iedesátychminuldhostoletí(piekládalieejka,Lad.celakovsky,Doucha,
J.J.KolPr,
Jakub
Mall).
Dokonaly
pfevod
her
Shakespearovych
pofídil
J.
V. SlidekveSborníkusvbtovd
Poesie, PO smrtiSlidkov6
pokraEuje v nbm A. Kláitersky. Novd pokusy
pfekladQ
qe Shakespearapodali V. Feqcl a Qt,Fischer,
VVBRANE SPISY.
30 1
James
Thomson
(1700-1743,
skotskf
bás?ik,
jzhoi
popisnbbásn6 (RoEilí Easy) by11velmioblíbeny;vEeitinb
napodobil
jeho
deskriptivní
poesii
Milota
Zdirad
Polák,
pfeklidal z nbho JanNejedly,.pozdbjiDoucha.
Alexander Pope (1688-1744), prosluly osvícensky básník
anglicky, vyznaEoval se piesnou mluvou, obratností formální,
pathetickouvfmluvností.Nejvbtií
a nejvyznamn6jiíjeho
b i s n e jsou:AnessayonCriticisme,vn6mipodalpieklad
poetikyklasicistickdpodleHoratia
a Boileaua. Psal básn6
popisnd (O lesu
windsorskdm),
komicko-hrdinskd
(Loupez
kadefe),
didaktickd,
pieklady
a piebásnhí
spisovatelh
latinskpch a ieckfch. Dovedl se vyborn6 piizpbsobiti cizím
pfedlohim.Jungmann
z n€ho rid
pfeklidal(Lazebnice,
Psaní
Eloizy
Abelardovi,
MesiiS).
Christof FriedrichSchiller ~1759-1805), klasicky básník
nbmeckf,
nar.
v MarbachuveWürtembersku
PO letech
bídy a nespokojenosti dostal se do Vfmaru na dvhr um6nimilovn6hoprinceKarlaAugusta,kdepobyval
S Goethem,
Wielandem,Herderem.Vynikajícíjsoujehobásn6(Piseñ
O zvonu pfeloiená Jungmannem pojata do tohoto vfboru),
balady a dramata
(trilogie
Valdgtfn,
Panna
Orleánská,
Vildm Tell a j.)
Jan
Wolfgang
Goethe (1749-1832),
nejv6Gí
básník
n6meck9, z nejmohutnbjiíchduchalidskych,jehotvfznam
jii soueasník Jungmann správn6 chipal, jak patrno z tohoto
fazeníi z jehopfekladb.GoethenarodilseveFrankfurt€
nad Mohanem, studoval v Lipsku a Strassburku, od r. 1775
fil ve Vgmaru p?eruHiv pobyt jen cestami do Italie, pozd6ji
do EeskgchIázní. Psal price jedineEnd,klasick6 ceny; písn6,
ballady(Zp6vduchfinadvodami
a Piseì5 milostniEky pFeloiil
Jungmann),
dramata
(na
p?. Iphigenie v Taurid€,
Faust),epos(Hefman
a Dorata,pfel.Jungmann,Ferina
LiHik), r o m i n (Vildm Meister, Werther). Jeho vliv na
Eeskou
poesii by1 a zfistávi velikJ. a blahodirny.
,:A:.-@:'JanKochanowski
(1530-1584), bisník polsky, studoval
v I-talii a Francii, til pak klidnl! na svdm statku v polskdm
Cernolesí. Psal pfíletitostnd bisnb latinskd,
z polskychjeho
spisB vfznamnd jest pfebásnbní ialmfi, první
polskd drama
(Odprawa posl6w grecklch), lyrickd Threny, elegie nad úmrtím
dcery. Jest vlastn6 tviircem polskd Poesie v ohledu formálním
i lAtkov6m. .
Igntfc Krasicki (1735-1801) nar.
Dubiecku
v
v HaliEi
studoval U jezuittveLvov€,
odeHel doRíma.Stalseka'
'
so2
JOSEF JUNGMANN:
novníkem,pozd6jibisku?em;údastnilseiivotapolitického
IeEi. Psalsatiry
proti neEinn6mu tivotu
mnigskQmu,
vtipné
bajky,
epos
(ChotimskAvojna),jadrnCpovídky
a dílapouEná. V dobb
osvícenskdpiekládaliPuchmírovci,hlavbPuchmajersám,
jeho v8born6 bajky; Jungmann
EásteEnb z jeho spisu Listy
ipismar6fne
v Elánku O h?eSachov6.
Adam Mickiewicz (1798-1 e s ) , jeden z nejvttfích
PO rozdblení
bbníkirpolskych.MnohocestovalEvropou,
PolskausadilsejakoemigrantvPaIíii,kdei
pfednáEe1
nauniversitb O slovanskachnárodech
a literaturách.Nejslavnbjiíjehobásn6jsouPanTadeusz(piel.El.Krásnohorskd),Dziady,Cratyna,Sonetykrymsk6,KonrádWallenrod; Knihy nirodu i lidu polsk6ho
S mystickpm zabarvením.
Price jeho vynikají národní svbiestí
a plastihností, vroucím
hlubokymcitem,skvlilou,vzrugenoudikci.
MichajlVasiljevitLomonosov
(1711-1765),
otecnové
literatury -rusk&.Pochszel z ruskdhoseveru . od Severního
o k e h u , z gubernie
archangelské.
Studoval
v moskevsk6
akademii,pozdbjídostalseidoPetrohradu
a doNbmecka
n a da13 Studie. Vynikl jako uEenec a profesor mathematiky
a Chemie. Psal ody (O velebnosti boií pii Severní zii.i), pravidla
estetická a poetikubásníkdm,tragedie(Tamira
Selim)
i
a price
populárnb
pouEn6
i vbdeck6. By1 prdkopníkem
modernív€dynaRusi
a ruskymisvymispisystalsezakladatelem novbho literhrního jazyka Rusfi,
odlouEilrugtinu
od církevníslovanftiny a vzdblaljazykbgsnickf.Pozoruhodnipodoba S vyznamemnagehoJungmannal
GavrtXjRomanovitDPrfauin
( 1743-1 8 16), b4sník a
stdtnikruskf.Studoval
v Orenburce,Kazani,vyznamenal
s e pÌ5 vojenskychvypravách,pozd6jijmenovángubernAtorem a senátorem za Kateiiny II., j e i s i váZila jeho nadání
a její3vldduoslavilvesvfchbásních.Psalbásnb(Felica,
o d a Bog), piekládal
ialmy,
skládal
tragedie,
pFeklAda1
'z bisníkirlatinskych,francouzskych
a nbrneckfch.
NikolajMichajlouitKaramzin
(1766-1 826) studoval
v Moskvb a Petrohradb,krátky Eas pobylvevojsku,pak
se.vl5noval literatuie. Vydával almanachy a Easopisy, ÚEastnil
s e Zivotaliterárního
v kroufcích,psal
mfilo básní(jeho
Posldní pfeloZil Jungmann), pi5knC povídky (Dopisy ruského
poutníka,Rycarnaiegovremeni,
Má zpovbd).Ohromn6ho
vlznamujestjeho
prAce historická a národnbfilosofická;
jehoosmidílndDbjinycarstvirusk6hozriamenajívbdeckf
a by1 proslulysvfmvtipemaelegancí
VYBRAN€ SPISY.
303
--
Ein, kritické prozkoumání pramend a objevení starého Ruska.
Pro ieE ruskou má t6i velikf vfznam; zlidovzl ji a zmodernisoVal oprostiv ji
tíZících
vazeb a frázístaroslovansklch.
Jungmann S MarkemEítalihorliv6jehoDbjiny
a posílali
si je.
Alexander
SergijeviE
PuJkin
(1799-1837),
nejv6tSí
básník ruskv, narodil se v Moskvt, pad1 v souboji
v Petrohradb.
Jestnejnárodnëjgíbhsníkruskl,Poesiejehojesvëií,psychologickypravdivá;stvoiilEistéruské,slovansk6typy,
mnoho pOsobi1 i n a naSe básníky,zvlá5tëkruhuMdjoveho
a naSvatoplukacecha.
2 pracíjehojsounejvyznamnbj3í:
Kavkazskg
zajatec,
Ruslan
a . Ludmila,
Evien
Onëgin,
Boris Godunov,Poltava,Pikovádáma.
Francesco
(1483-1540),
italskf
Str. 79. Guicciardini
státníkadbjepisec.ProsluléjsoujehoDbjinyItalie.
Str. 79. Eklekiická
fiIosotie
jest
filosofie
vyb&avá,
z rozliEnych
systémfi
spojená,
nemající
jednotnosti
ani
pfivodnosti.
Str. 83. J a z y k U ohledu na materii U formu dokonal? jest
jazyk vynikající i bohatstvím slov
a rEení,iplnostílahodnychtvari3mluvnickpch.
Str. 85. Chudina. . . dlti sub radPji k nkmeckkmu neflì
k ZeskLmu syllabik&ii posílá t. j. posílá dëti radgji do n8meck6
Skolyobecné(triviální),kn6meck6muslabikiii.
Str. 85. Jak2 to byvalo U Pornofanech; spisovatelmá
na myslineblahfosudSlovanGpobaltskpch,sídlících
pP1
rnoPi baltickém a .naostrovech,kteiíbyli
PO dlouhfch
bojích S NBmci a Dányvyhubenineb0
znëmEeni.
Str. 86. JakobylonenbásnbnfmouIenínnebUzinOsantajveWielandovbzimníbáji(Wintermärchen).
Ch. M. Wieland (1733--1801), nëmeckfbásníkpoEítan9
meziklasiky,psalosvícenskéspisy,galantnípoesii,epos
náboienskp i romantickf. NejznámëjSí jest jeho romantickf
eposOberon.Vynikaluhlazenostírnluvy,vtipem,
by1 za
dob studiíJungmannovych v Praze Eítán a nauniversit6
vykládán.
Rozepfe mezi písmeny.
1
Str. 87. Tpozn. Spor onoho tasu dostidzìlefit~, nynf
ledua k vífe podobnj. BEí O t a k FeEenp spor itistd a ypsilonistSt, té2 novomilcd a staromilcd.Dobrovskfvyslovil
se
v EeStin6 pro tak IeEenou ,,opravu analogickou", jí2 opravil
dosavadní zpilsob pravopisu bratrskdho. Brat?í psali totii PO
i
304
JUNOMANN: JOSEF
sykavkách c, S, z vidycky y ncroziifujice stariího, etymologicky sprivndho r' a y. Rovnbf spojku i psali y. Dobrovského
etymologick6horozlifováníhledblsitakeJungmann,proti
nbmu pfíkfe se stavbl Jan Nejedly, profesor Eeského jazyka a
literaturynauniversitbpraiské,jeni
na
i pfednáfkách
pfed posluchaEi ,,novomilce", mezi nimi zvláftb Jungmanna
ostouzel a hanbl. Otizkaopravypravopisn6nebylaovfem
s a m a O sob€ tak dfilekiti, ale Nejedly ustrnul nejen na pravopisebratrském,nybrivyhlafujebratrskou
a celouveleslavínskou literaturu za klasickou stavbl se proti vfelikému
tvofenínovychslov
a modernisováníEeftiny.Tímsouvisí
take tat0 stat Jungmannova S pfedeflym Elánkem O klasiEnosti.
'.
Str. 87. pozn.
Joh.
Christ.
Adelung (1732-1806).
vynikajícífilologn6mecky;sepsalobsihlyslovníkjazyka
n6meckeho a mnohéspisygramatické.
By1 najimosvícenskym uEencfim, zvláftb pak Jungmannovi, vzorema autoritou.
Str. 87. Haldeckd
hldska,
obyEejni,sprosti.
Str. 80. A 2p a k
rorumnkjH Cechoué f a n a PO nkm
kpkjící k starbmuprdvu aspoi?i ponkkud
Bene3a
Petrmni
dopomohli. Spisoyatel tu míní star6
Eeské spisovatelemluvnickb,ktefíuvedlijakysisystemdopsaní
i a y v EeftinB.
Jsou tu mín€ni Jan Blahoslav,
Bene: O p t á t z TelEe a P e t r
Czel z Prahy. V€ta Jungmannova není úplnb piesni, nebot
Bene5 Opt6t a P e t r Gzel napsalisvouorthografii
1530 a
Blahoslav sepsal svou Grammatiku teprve pozdbji na základë
jejich
pr8ce.
PonbvadZ
t o bylymluvniEkybratrské,nePídili se katoliEtí spisovatelC podle nich. To znamenají Jungmannova slova, jimi% si stgfuje i: ,,Ale nembla jsem pokoje,
jsouciobvinbna z jakéhosikacífství,tak
fesemnepravovbrci,
tebou
oslepeni,
nemoudfe
Itítili."
Teprve
jezuita
zmínbnyzdejifMatbjVáclavSteyervritilsekbratrské
orthografii ve spisku ,,ZiEekc', totii orthografia, neb vybornë
dobrp zpasob, jak se m i doblce PO Eesku psiti neb tisknouti
( 1668).
Str. 88. Sucholupé, 3patnb
pismeno
Plautovo.
Tak
n a z f v i y svéhodruha i . Titus Maccius Plautus (250-184
p?edKristem)proslulylatinskyskladatelveseloher.
Str. 88. f d U Rekti platím €tyry sta, jsouctebena
ten zpfisob EtyPidcekrát uSlechtilejIí a platn6jHíI Stafí Rekové
ufívaliprvnichdesetipísmenabecedníchvefunkci
Eíslic,
dodesiti,
dal5I pfsmenaznamenalanbobky
deseti. T a k
platilo c (iota) 10, v (Ypsilon) 400.
3.05
V Y B K A NSPISY.
~
Str. 91. Vojna, kterou.2 11 Suifta
staroa novoukké
knihy k u pohorSenívSemuudenémusv&usvedly.
JonathanSvift
(1667-1 745), s1avn)i satirickfspisovatel anglicky, autor
PO celém svbt8 roziiíienych a cenbnych
CestGulivcrov>ich.
Str.92.
Frant.MartinPelcl,
spisovatelaprvníprofesor
Eeftiny
na
universitb
prafskb,
(1734-1801),
vydal
podle
universitních
pfednáfek
r. 1795
Grundsätze
der
böhmischenGrammatik.
Str. 92. Písmeno y sehájí:,,Aleneuznávátohomfij
vtrny zastupitel * * sky, kteryf, pro mne potykaje se
stateEn€, vIecky mé odporniky z pole vybll a na hanebny outbk
obrátil."Jungmanntuzfejmbmyslí-NejedlCho,jetojii
patrno z pfíméhopfipojeníkezmínce
O Pelclovi,jeni
by1
pfedchfidcem
Nejedlého
na
stolici
universitní.
SkryvaEky
* * s k y uiívA asì úmyslnb, aby zfetelnou naráikou Nejedlého
tim vice nepopudil. Právb tak O nbco vyIe, kde mluvil O ,,náEelnímzástupci"noviopravy
a myslil naDobrovského,
uiívá %fry T * *.
Str. 93. Acheronta mouebo, tojest:pohnuAcherontem.
Acheron, Peks v podsvbtí. Fráze znameng: uEiním vge mofné,
nebudu se lekati ani boufí a svárfi.
SlCeskh povodd.
Str. 93. Kníiectuí:
Suidnice,
Jauory a Lehrlice ( d m .
Schweidnitz,Jauer,Liegnitz)jsoutfiokresyvPruském
Slezskukolmbststejnéhojménazápadn6odVratislav6.
Str. 95. f avorskbho purgmistra. Javory lezí mezi Svídnicemi a Lehnicemi.
Str.96.
Mertice, osadavkníZectvílehnickém.
Vederava, osadablífeJavoru.
Reuersdorf a Jonsdorf, vsi v tychfhornatychkrajích.
Oderwìese,
Majsdorf,
vesblízkoGreifenbergu.
Str.99.
ZávBreEny citátzeSchillerajezjehoproslulé
Písnb O zvonu.Tamovfemjde
O katastrofupofáru,zde
O povodeñ.
Také
verge
jsou
v pozd€jfím
Jungmannové
pfekladuPisne O z-fonuponbkudzmbnbny(srv.str.
255).
AE k r u t i jehonechvile,
vidy útbchy mu pfeje nebe:
sEítá mi16 Svévfikolsebe,
a hlelvidI v5e sv6 mild.
Josef Jungmann: Vybrand spisy.
20
306
JOSEF
JUNGMANN:
Plivník.
Str. 100. VJecko ide
ne'ho jako z uody a jako P O lihlfch,
t. j. vSecko semuvyborn6daií.Líhapbvodnëpodklad,
klády, PO nichisespouStëjísudy,abysklouzalyhladce.
Str. 1C6. S cizïho koni i v siiedu bllfta ssísti. Ssísti tolik
CO sesednouti, S kon6seskoEiti.
Str. 107. Dobráutilekol&te
j í , zld hlavutepe
a fïdkb
piu0 p f . Pï jest tvar staieny místo pije.
a rázovitychobratb,jei
My.
Vfad6lidovychpiísloví
sliborpronáSíksousedbm,jestmnohovëtstaroEeskych,
ze starSichspisfi.Odtudsivysv6tlíme
je2spisovatelvybral
hojnr!starSich, jiivdob6Jungmannov6nezvyklychtvard
(ssísti, pí, pohrzí, koury
= kury, slepice a pod.).
U
Pdvodní básnë.
Tiirkk vybrlfnï a Lktaví mravenci jsou první znëlky Eeské,
jak
Jungmann
sám
namaEuje
poznámkou
Sebranych
v
spisech.Znëlka(sonet)skládásezeEtyisloh,prvnídvë
jsouEtyfversové
S r y m y :a ba b
- a ba b( n e b o i S jinou
a Etvrtáslokajsoutrojiádkové
a rnají
kornbinací);tietí
formuterciny
S rymy: c dc - ed e. MySlenkovtznaEí
prvríEtyiiádkovéslohyúvod,pfedv6tí.pfípravu;poslední
pFinPSejí závër, vtipné ukonstrofy a zvláSt5posledníverg
Eení, pointu.Znëlkymívalyrázmilostnf(Petrarca,Shakespsare), pozdëji vebec reflexivní. U nás PO náb6zích Jungmannovych
psal
znarnenité
znblky
zvláStë
Jan
Kollár
vSlávydceii;
z moderníchmistrfi EeskC znlilkyvynikají J.
V. Sládek,Jar.Vrchlicky,
J. S. Machar.
Str. 110. Jeseñ a Rybúfskú p f s e ñ jsoubásnr!piíleiitostné. Vyñaty jsou z Elánku Vyrn6ski z prosodiky a metriky
Eesk6, otiSt6néhovprvnímroEníkuJungmannemzaloieného
v6deckého
Easopisu
Krok
1821.
Jungmann,
ktery
v otPzce pravopisné i v mluvnickych v6cech úplnë se' iídil
autoritouDobrovského,nesouhlasilsesprávnymnázorem
Dobrovského O p r i n c i p u p r o s o d i c k h p r o EeStinu. Dobrovsky
vyslovilsepropiízvuk,JungmannhájilEasomíru.Podle
&ad
DobrovskCho
básnila
druiina
Puchmajerova,
podle
EasomírySkolaJungmannova.Prudcevystoupili
na obranu
EasomírymladíslovenStípfáteléJungmannoviFr.Palacky
a P. J.Safaiíkvespisku,,PoEátkové
EeskCho bisnictví,
obzvlPStt prozodie" 1818, proti nim hájí pfirozené stanovisko
WBRAN€
srisV.
--
507
__-
principu piízvudného %b. Hnëvkovsky 1820 ve spise ,,Zlomky
O Eeském básnictví,zvláStépak
O prosodii".VyvojEeského
básnictví da1 ovSem zapravduzásadëDobrovského.
Nëkolikslov
O principuprosodickém.
Ver5 skládáse
ze stop, v nichi se slabiky pravidelnë sti-ídají, Eími vzniká
rytmus.Vpoesii
pPízvuEnéstFídají
seslabikypPízvuEné
S nepiízvuEn);mi,
poesii
v Easomërné
dlouhé
(pPirozenë
i polohou, t. j . kde PO krátké samohlásce následují dvë
souhlásky) s krátkymi.Jesttedytrochej
(- -) v pfizvuEné
prosodii
slabika
piízvuEná
S nepPízvuEnou,
Easomërné
v
slabika dlouhá S krátkou; jamb ( - -) vpiízvuEnéprosodii
S pPizvuEnou,
Easomërné
v
krátká
slabika
nepiízvuEná
S dlouhou;
daktyl
(v)
vprosodiipiízvuEnéslabika
piízvuEná S dvëmanepiízvudnymi,vprosodiiEasomërné
dlouhá S dvëmakrátkymi.Podobnëlzedvojírnzpfisobem
vyloiitianapaest
( v v -),
spondej (- -) atd.
JungmannovonadSeniproEasomírujevísevjehodopisech, v teoretickych spisech (zvlágtë v Kroku a Slovesnosti)
vn6kterych
i
Easomíroupsanychbásních.(Vedletëchto
dvoujesttoinejznámëjgíbáseñKrok,t6ikymindickym
metrem sepsaná, jíiby1 uveden navy vëdecky Easopis stejného
jména 1821.Viz str.131.)BásnëEasomíroupsanézietelnë
se piíEí duchujazykaEeského,nebofEteme-lijepodlerytmickéhopiízvuku,neznëjíEesky;Eteme-lijevSaksesprávn y m Eeskym
pPízvukem
slovním,
najsou
to
verSe,
nebof
pravidelnéopakovánístopjestpakporuSeno.Jungmann
vSak piece zamiloval si Easomërny Princip a bojoval pro n6j;
m51 k tomunëkolikdbvodb.
By1
profesorem
klasickych
verSeEasomërné.Pro
feci;latinstí a ieEtíbásníciskládali
Easomíruvyslovovalisetenkrátenëkteiíteoretikovév
N6mecku. Hlavní vSak dbvod záliby Jungmannovy byla touha
PO slovanské originalitë a nechut k Nëmcfim,
ktePí odedávna
básnili podle piirozené povahy svhho jazyka, totii piízvuEnë.
Tutonechutvidímena
pi.. vprvnímvydáníSlovesnosti
1820,kde náS spisovatelsistgiuje,
i e v6tSinounasibásníci
iídísepravidlypiízvukupodleNëmcc,iji
i vevkusuzhkonodárnfch. K této nechuti piistoupilo i romantické nadSeni
naSehovlastence,jenikladlslovanstinudonejbliiSípiíbuznosti staré indiEtinë a starou slovanskou poesii spojoval
S Easornërnymi
metryeposfisanskrtskych.Zdálosemu,
i e rozliSováníhlásekdlouhych
a krátkychjev
EeStinë t a k
a zapomnël, i e
znaEné, ie postacikprincipumetrickému,
pfízvukrytmicky(ictus)vyslovujerne
v EeStinF: vyrazovr!
-
*
,d
808
I
.
E
c
fOSEF JUNGMANht:
-
._.
.. .
(exspiratorng) t. j . prudgímvydechnutím,právëtakjako
pfízvuk slovní, Eírni povstává v takovérn
verSi Easom6rnérn
zrnatek
(kolise).
PfeEteme-li
na
p?. nejznámbjSí Eeské
verse EasomBrné,
poEátek
Kollárova
pfedzpëvu
Slávy
k
dcefi(Aj,zdeleií
zern ta pfedokernrnymsmutn6slzícím
atd.)podlepiízvukuversového,neznívers
PO Eesku, nebot
pfirozen>i pfízvuk slovní jest znásilnbn a pokafen; pfeEteme-li
vSak t y t o . verSe S náleiitympiízvukernslovnírn,ztratíse
ihned vazba rytrnická a zdá se nám,
i e Eteme prosu. Velrni
zietelnbvidírnenevhodnost
a nemoinostEasomernéPoesie
i na obou pfíkladech-v
naSern vyboru ,,Jeseti" a ,,Rybáiská
píseñ".
easornbrné
metrum
obou
jest
.velmi
sloiité,
jak
ukazuje versovl system otiSt8ny pied básní; kdo
vSak chce
ob€básn6pfednigetipodlepfirozenkho
EeskCho pfízvuku,
ztratíspojitostrytrnickou.
Str. 11 1. VJe,
druhdy
jarh,
sily
hybkji,
viechnysíly
mládíchybí,opouSt6jírnne.
Kdefivota Zádná smrtneobrazf, kdesmrtnesrazí,neukonEíZivota.
Str. 11 1. Osudarybákimlahodi,.
osudjestrybaibrn
lahodnf,pfíznivf;
keser, Eefen; vlnysevlaji
dmouse,válejíse.
Kudyvnebe,Petremsedoví.
Bohu je,rybák,rádopoví.Znarnená:kudyvedecesta
donebe,dovíserybáf
PO smrtiodsvatéhoPetra,nebot
tento,sámrybáf,ridjeohlásívnebesíchBohu.
Elegie na rmrt Stanislava Vydry.
P. StanislavVydra (1741-1804), známá a milánárn
postava z Jiráskova rornánu F. L. V€k, profesor.rnaternatiky
nauniversit6ahorlivy
Cech, ,,cordatusBohemus",
by1 n a
universit6 té2 uEitelern Jungmannovlrn a rozplamenil v nërn
nadsenívlasteneckd.Zivotopisjehopodánjest
v odëJungmannovë. V Prazepdsobilnan6ho.velmiosvícenf
uEitel
jeho, newtonovec, jezuita Stepling, jehoi jméno i Jungrnann
piipomíná. Vedle vfznamnych dtl mathernatickych (z nichi
d6jinymathernatikyvcechách
a naMorav6,jakoiiiivotopisSteplingevrnají
SirSi vgznamkulturní),napsaliivotopishradeckéhokrajanasvéhoBoh.Balbína,nakonec
iivotavydal
Svá
Eeská
kázání a uEebnice mathernatiky
PO Eesku. Vpraiskéuniversitníknihovn6postavenomu
poprsí.
%
. ..
. .
.
.
Jungmann,
jak
vyznává
poznámce,
v
chtël
oslaviti
parnátku
tohoto
v>iborného
muie
obsáhlyrn
iivotopisem
a doufal, i e nëkterfbásník
Eeskf napíiena n6hobáseñ.
SkuteEnbtakevedleJungmannovyelegiemárnebásn6na
smrt Vydrovu od Vojtëcha i Jana Nejedlého. K zamyglenému
iivotopisusenedostal,ponëvadivLitomëiicíchchybbly
mu
prameny
potiebné
dÜkladn6jZímu
k
studiu
iivota
Vydrova. Také O nëkolikletpozdëji
- r.1809 - PO s m r t i
uEence a buditeleFrantiSkaFaustinaProcházkyvybízel
n6kolikrát v dopisechpiíteleAnt.Marka,abyzemielého
vlastence oslavil ddstojnou básní. Marek se tenkrát omlouval
jakotutoJungmannnedostatkernpramenü.
Str. 113: f a n u s dvoji, bûhstarych&manü
S dvojí
tváií, z nichi jedna se dívala dopiedu, druhá dozadu.
Str. 113. Ustalknebeskémurozpalouat
umkni. K tornu ,
poznárnka:PosluchaEijehovëdídobie,jak
O mathematice
srn)iSlel. Vydra kladl rnathematiku
mezi nejvySSi v6domosti
ducha lidského. Ze i Jungmann by1 tímto názorem vyborného
svého uEitele proniknut, jest patrno z n6kterych jeho dopise
Markovi z Litombiic, v nichipiítelidcvbrnësdgluje,
ie
sám pornfilí na stolici .rnathernatiky
a fysiky na universitë
praiské a ie se piipravuje ke zkouSce.
Str. 115. Vktre, vkj to k Hradu osifelé Krdoué! Usvadnul
lt6pplodnyztohosadu,kdeserodícechové.Jungmann
tudáváchválumëstuHradciKrálové,rodiJtiVydrovu,
i e z nëho pocházejí mnozí v>iteEní eechové a jrnenuje
v p00
známce Balbína, OrliEného a Kocína. O Balbínovi a Kocínovi
viz v)iSe.
OrliEn); vlastnë Vorlitn); Pave1 (1526-1599),
Eesk?
humanista,vydalmnoho
spispl latinskych,téin6kterénaboienskéspisy Eeskd.
.
I pozdgjiproslulHradecKr5lovév
Eeskérn písemnictví,
kdyi
na
bohosloveckém
uEiliSti pfednágel
Jos.
Liboslav
Ziegler, buditel, básník a vydavatel Dobroslava, kdyi kolern
profesofdJos.Chmely
a Václ.KlimentaKlicpery,kolem
vlastenecké tiskárny PospíSilovy tvoiila se zdatná spoleEnost
literárníchpfátel.
Str. 116. Kter);Kurcij'nedbaviitf
svého v jámusmrti
Zivot d á ? Miníiírnskoupov6st
.O Curtiovi,kter.9
S konëm
vrhlsedozejícípropasti,abyzachránil
m h t o dalsízkázy.
Str. 117. Takto U Trafalgarsvftktujejednoruk);
Anglû~
re&. Trafalgar jest mys v úein6 gibraltarske: U n6hoi lß95
.. .
A '
310
%
-
JOSEF JUNGMANN:
-.
---____
pTipojiti jen plan9 kvítek, mohu t b oslaviti a tob€ podbkovati
slovem prostfm a neumblpm.
E n n y a Tempe. Enna,
Str. 121. Kytkou sezavde'tuje!:z
mEsto ve stPedu Sicilie, vystavëné na prudkém svahu; Tempe,
údolívThessaliimeziOlympem
a Ossou.Obëjrnenovaná
místamajísouvislost
S feckymbásnictvím.
Str. 121. Jako v]iborn]i svázal je Teutone' Herder.
l o h . Gottfr.
Herder
(1744-1803),
vynikající
básník,
kritik a filosof n6meck9, poEítany mezi spisovatele klasické.
Napsalohlasylidov9chpísní
rozIiEn9ch národû,takepiekládalpísnbstarofecké.TevtonajestN8mka,Ngmectvo
vbbec.
zvítbzil anglicky admirAl Nelson 'nad lodstvem francouzskoipanblskym. Nelson sám
v této bitv6 pad].
Str. 117. Vysiupuje
na
Parnasskou
vrcholi.
Parnas,
posvátnáhoravBoeotii,bylasídlemMus:odtud
rEeni
,,vzlétnoutinaParnas",názevVrchlickéhosbírky,,BodláEí
S Parnasu" a pod.Vy&akrátcepiedsmrtívydalSvélatinskt bPsn6.
Str. 117. €yler
teskg.
Leonh.
,Euler (1707-1783) by1
z nejslavnbjiíchmathematikbceléhosv6ta.jenioslepltéi
S poEAtku najednooko,pozdëjinaob6
oEi a Své slavné
vbdeckC prácediktoval.
Str. 118. TychoBrahe
(1546-1 6O1), slavnyastronom
I I . vPraze.
dánsky,jenizemielnadvofeRudolfa
Ant. Strnad (1749--1799), mathematik a hvbzdái Eesky
z iádujezuitského.Vydalistolet9kalendáf
PO Eesku.
10s. Stepling (1716-1778), jezuita a profesormatheuEitel Vydrbv.
matiky a astronomiepiiuniversit6praiské,
Mbl zásluhu O ziízeníklementinskéhv8zdárny.
Str. 123. Circin kruiítko.
OldFich a BoZena.
Tat0 rozkoiná romance, nejvyspëlejií z pfivodních básní
Slav€nka Slavhovi.
x
BAseH napsAnahexametryEasomihfmi
a vbnována
slovenskému básníku Samuelu Roinajovi, jeni vydal r. 1812
pfekladnbkterychpisni
ï-eckéholyrickéhobásníkaAnakreonta. Svoje piekrady p?ízvuEné, otiskované v Hromádkovfch
vídefiskychPrvotináchp6knychumhí,doprovodilRoinaj
vbnovacím piípisem Jungmannovi.
V pëkném pï-ípise raduje
se básník, jeni se podpisuje jmdnem Slavín,
z pokroku vlastenskb literatury a srdeEn9mi slovy vbnuje Své prosté, ale
n€fnC a libépiekladysladkychpísníSlavënce,jíiminí
Jungmanna, pPátelského rádce a pomocníka mladlch talentfi,
zvlAit6 na
Slovensku.
Jungmanna
toto
vbnování
t6Silo,
jak je vid6t ze srdehého tónu líbezné jeho odpovbdi. Dbkuje
mladémubásníkovizapozornost
a piá1bysijen,kdyby
jeitb tyto kvítky ieckd
PoesiebylyivEasom6rnémmetru
vbrn6
pielofeny.
Ovzem,
nechce
svej
názor
prosodick9
miltmupiekladatelivnucovati,nebot,,zAkonanezná,zpbv
\rolnp
volného
vbitce".
.
Str. 131. Nymjy jiné ftkpnpmi se pygnklyvJncì. Nymfy,
teckévíly,zdemyilenyMusy,bohyn6básnictví.
Smpl
j,est:
KdeZto
jiní
mohou
se pochlubiti
zralfmi,velikpmi
PlQdysv&o b4snickebo nadani, mohu ja v b4srli S tv6 oslava
'
Jungmannovfch, vznikla podle básníkova udání v Sebranych
spisech jii r. 1806, nebyla viak otistëna v iádném
Easopise,
ripbri ji nalézámeteprve v sebranémvydánímusejním
z
r. 1841.
. P e r m , vesnicevokresuLounském,kdepodlepov6sti
nalez1 kníie Oldiich (zemPel1034)BoZenu, dceru Kfesinovu,
peroucí U studnice. Tut0 dívku kníie pojal pozdëji za chot
a povznesl na stolec kníiecí.
Postoloprty,
m6sto U Loun,dnesnapomezíiivlunbmeckdho.
Str. 125. Ze St&dic tvoji vládcoué S V $ ~vyuolili rod. Pfemysl orAE povolán' by1 ze Stadic od pluhu knbinou Libuií
n a stolecvladaisky.
Str. 125.
vezmu cizozemkyni'a v hNvu lepík ddm a t d .
VqriSe tytojsouparafrázíznáméhomísta
v kroniceDalimilov6, kdekníieodpovídánespokojenfmzemanfimslovy
velmidemokratickfmi
a národními, i e cizí knëinanebyla
bypoiehnhnímzemi
a piivedlabymnohocizincd,.kteií
by se
roziifovali.'víc-a dCe
. PO Cechách.
.
lepik v hfívu. dám; lepíkj'esttrává,je2sechytáSatL
ci
'
I_
Zuzanna.
.Historicky podklad bás& uvádí spisovatel
v poznámce.
K zbhnbní pfíb€hu..ze staré kroniky
pohnulojejpatrnë
pyink' vbdomí, ie .Litom€iice, jiZ za j e h o doh", k d y , t a m uEil
na-.gymnasiw,-silnb -.znbrnEené,
byly kdpi mestem Feskyrr! a
. .
.
'.
husitskfm,
--.
_._ ....
,.
.-
.. . .
.I,
.
- ...
:,
-.----
---
*
_
_
I
-
312
-
c___-
m
JOSEF JUNOMANN:
~.
-
VYBRANE SF'ISY.
-..- .
Str. 131. V poznámce:
Dubrav.
hist.
Jan
Dubravius,
biskup olomoucky na poEátku
16. století, napsal PO latinsku
kroniku Eeskou, podobnoukroniceHájkovb.
Str. 131. Hledkvìc,
bohumif
vk5tec, z umkní zvánlidu
Krokem. Vpoznámcevysvbtlujespisovatel,
i e Krokneb
Kraksloveaugur.
Augui?byli
knëií a kouzelníci starych
Rímanfi,kteiípfedpovídalibudoucnost.
H a f a t , jmdno
mythologické,
libovolnë
utvofené.
Yfadorodná tr'eti dívka, kvlád6narozená,Libuse.
Amfìon, v Fecké bájisynDibv,vybornyzpbvák
a hudebník na lyru. .
Pkkn)s,
valohrd9
BudeE.
BudeE, PO VyIehradu
nejz
starsich hradfi Eeskych. Nad dneSními Kováry se starobylym
kostelikem SV. PetrazdobSpytihn€vov$ch.Tam
by1 p r y
jii vychováván SV. Václav, vfibec byla Skola budetská proslulá.
Rozum c v ì t n j a nlirodství v myslivelké, to hradpeven.
Jazykem jedno iriv ndrod;tohosmrt - jeho záhuba. D v a
verge
pro
Jungmannovy
názory
velmi
charakteristick6.
NejpevnejIí hrad dneSnímu národu jest vzdblanost a národní
uvëdomëní.Národfijevesvémjazyku;zahyne-lijazyk,
zhyneinárod.
VerZe t y t o jsouobmënouIíievyloienych
myilenekJungmannovlchzvláStbvdruhemRozmlouváni
O jazyku Eeském.
Str. 132. Mnohpmf je pohybd zlato! pohybel = záhuba;
zlatojemnohymzáhubou.
vJe zn&tiprobytetnovám,
jesttfeba,prospbho,abyste
vIe znali.
Svktovid kdire, Jungmannovo zEe5tbní SlovanskChoboha
Svantovíta,známéhozejmCnanaRujan6
U Slovanfi
pomofanskych.
Ve
Ctinovsi
hrobu; Ctinoves
(Ctinbves)
vesnice
blíZe
hory Rípu, v níi podle povësti byla hrobka praotce cecha.
Tebe v svlitfeMerotvodí;
Merot,zasevymySlend
jmho
mythologické; j m h a ta vzata z kronikyHhjkovy.
Radamas TasanzSm htotnjm nevydá v pohybeftebe.
Radamas b8hslovansky.
Tnsani jsounepfáteld,zde
myHleni Nëmci.
V 'celé vznesené básni Jungmannovë, její2
verge dluino
Eísti S náleiitfmipferfvkami,jevísesiln6ohlasypodvrZenych Hankovfchrukopisb,zvlá5tëcelárEerí
z Libugina
soudu se zde bzfvají. Jako tam, jeví se i v této básni slovan&g a Eeskg prav€kveskrzekulturní,
bájeslovf vyvinut$, .
Str. 126. Tu S tfímimecítma se troudif, trp€l S tfiadvaceti
ostatnímiHusity.
V Lidomlrovg mist2 t. j. vLitombilcích,podle(nesprávnd)etymologieJungmannovy.
Prìmátor piísnlksfovfitnq,
primátor(starosta)znám);
pfísností,
svou
ukrutností.
Str. 129. Zuzanna
kvapí
na
rufest,
sp6chá CO nejrychleji.
Hvizdohora.
Tutobásnickouapostrofumiléhoútulkuvenkovského,
napsanou
Easombrnfrni
hexametry,
neEteme
v Sebranych
spisech Jungmannovlch z r. 1841, pon6vadi vznikla pozdbji
a bylaotiitbna a i pozd5jiveasopisemusejním.
Básntkvyjífd€lsi
O prázdninách v polovicilet
EtyPicátychdolázníQternberku
U SmeEna;zEeItilnizevlázní
a op€vuje 16Eivy pramen,pfíjemnéokolíalituje,fe
slySí
mnoho neEeskfch hlaholfi v tomto míst€; vice úcty k náfodu
a hrdosti pi.á1 by eechfim.
Str. 133. Hojitelnou sílu temence vbiríc, temence tolik CO
. pramene.
Krok.
,
-
Toutobásní,
v sloiitdmEasombrnémmetrusepsanou,.
uvedenjestJungmannemzaloienpnovfv€decky
Easopis
Eeskf ,,Krak" 1821. JakoJungmannzalofilsvfmiproslulfmipFekladyMiltonovaZtracenehoráje
a ChateaubriandovyAtalynovou
Eeskou feE básnickou,takmuzáleielo
takenatom,abyjímnebojehop?átelivybudovánabyla
nova EeskA
FeE
vgdecká.PomlSlelnav6deckouencyklopedii a rozdílelpfAtelfimv6deck6prlce.Sámsvou
Slovesností1820pfineslmnohonovychterminfistilistickych
a poetickfch,profilosofiizískal
picítele Ant.Marka,jehoi
Logika Eilí Umnicevyslatdhoiroku
1820; z jinfch. picátel
tohotosnaieníJungmannova(tak
feEend ,,vëdeck6Ikoly
Jungrnannovy")
vynikají:
Jan
Sv.
Presl
(1791-1849)
redaktor
Kroka,
vynikající
pfírodopisec,
hlavn€
botanik,
bratrjeho
Kare1 B. Presl,sv€tovbproslu19profesorfysiologie JanEv.Purkyng
(1787-1869)) bratrJungmannfiv,
ldkat a profesor
Antonin
Jungmann,
plzefisky
profesor
a buditel VojtGch Sedlitiek (1785-1836)
a jini. easopis
,,Krak" vychizelnepravidelne v tfináctisvazcíchvletech
1821-1840, mC1 Y4z vts€BifibU pllmdopisnf,
,
!
I
1
31 3
_
p
.
.
314
JOSEF JUNGMANN:
VYRRAN€ SPISY.
fivotrodinnf,polifickyvelmi
pokroEil9, práce rozdblena.
BAsník nazfvisvoubaseil,,jinotajitelnoupov€stí";
alegorickfmzpfsobemmluví
v postavbKrokovb s i m - vbStec
a . buditel - v Eele slibnkho v6deck6ho orgánuknárodu
O potfebl! piln6, rozdblené,
radostn6,
nhrodním
v
duchu
konan6 price.
Hra v Sachy.
Str. 143. Penelope, v6rnámanielkaOdysseova,kteri
dlouhoodmítalanápadníky
Eekajíc návratusvéhochotb.
Str. 141. Fridrich
Graw,
nëmecky
cestopisec
a spisovatel,vydal 1831 vLipskuknihu
O hi-e Sachov6.
f o h n Barrow ( 1764-1 848), zem6pisec a ces topisec
anglicky.
Str. 145. Md10 ku pochuale slouZi najemuFridrichoui,
ktery, kdyi pro n6ho bojující eechové nejvíce klesali v oné
BBlohorské bitv8,odhracíhostolíku
(aE jenv karty hril)
sevyplestinemohl.FridrichFalcky,nazvany,,zimní
král",
jehoisi zvolili odbojnístavov6 EeStí protiFerdinandu
II.
za krále, hrál pry na hrad6 praiském v karty, zatím
CO Cechovébojovaliosudnoubitvuna
Bí16 hofedne
10. listopadu 1620. Po neztastnémvfsledkubitvyzbab€leprchl
do Nëmec.
f a n Fricirich Saskj by1 náEelníkem spolku Hmalkaldsk6hoapronásledovalkatolíky;zajat
by1 vojskemcísafe
Karla V. P O neZtastn6 bitvg U Mühlberka r.1547,
avrien
do v6zení aodsouzenksmrti.
By1 vSak 1552 propuStën
na svobodu.
Tirnur (Tamerlan) (1336-1405), velikf dobyvatcl mongolskq;
vypravil
se
na
vyboje
na
zipad,
dobyl
Persie,
Indie,
Armenie,
v6ude pustoge
a
plenB. Jinak by1 vJak
ohklopenmnohymipochlebníky.
Ernst Laudon (1717-1790) prosluly vojevfdoe rakouskl
z dob sedmilet6 války, vit&
U Kunersdorfu a U Landshutu.
Karel X I I . (1682-1748), kr5l Svddskf, vítk nad Dány,
bojoval S Rusy a Poláky; proslulé jest jeho oblefehí Poltavy
r. 1709, známé jsou jeho nekoneEnt
vAlky, k nimi mu opatPoval pi-ípravybaronCörtz.Karel
pad1 nepMtelskoukulí
obléhajepevnostFrederikshald.
Don Juan d' AuWia, synfpanblskéhokráleFilipa
V.
(1547-1578), proslavil se námohí bitvou 1571 proti Màurfm
U Lepanta.
Benjamin
Franklin,
,,mu2 mnohotvArn6ho vtipu
a
svobodn9m
AmerikánPlm nesmrtedlnf',
uEenosti a jinak
(1.706-1790), státník a uEen9 prírodozpytec americkf. Otec
jeho by1 mydláfem.FranklinsPmse
vzd6lal vLondfn6,
pracoval v tiskArnách: vrátiv se do Filadelfie, vydával noviny
a vybornélidové kalen.dáfe. Sv5?ovány muvy%í
a vyHSí
úfady, qvlPStb za SPOPS S Aqglií a vzpouryamerickfch
Vjbor z piekladb.
O bebich akademickfch.
Str. 134. pozn. Sam. B. Linde, polskf filolog (1771-1847),
vrstevníkavzorJungmannfiv
p 3s k l i d i n í Slovníku.Za
pobytu ve Vídni U knífat Ossolihskfch seznimil se t6f S Dobrovskfm.EpochilníjestjehofestidilnySlownikjqzyka
polskisgo, jehof vfznam je stejny, jako U nageho Jungmanna.
Svatf Rehof Nazianskj fil ve 4. stol. PO Kristu,autor
slavnfchspisftheologickfch.
bidell (Pedell), fkolník,sluha p?i universit6.
Moresagrestesperbeaniam
relinguere, beaniam in hirco
deponere: beánstvím (dobou pPípravy a nepFíjemnfm úvodem)
zanechativenkovskfch(neuhlazenfch)mravd.
Clsat Justinidn byzantsky (483-565), vzd€lanf a slavny
panovník.Zan€hovystavgn'chrimBoiímoudrostivCa€ihrad€ a sebrhno 1 kodifikováno star6 právo Fímskk.
PandeMy, sbirka Pímsk6ho práva Justiniánem nai-ízená.
Cod.
dec.
phil.
Fac.
Codex decanatus
philosophicae
facultatis,kniha(zápisy)d6kanstvífakulty
filosofickk.
fontanusMostskq, vlastnímjménemJakubSpanmüller
(1542--1626), nar. v Mostb, Elen ?ádu
jezuitsktho.
Psal
spisy theologick6 a knífky pro mlidei, z jedn6 takov6 knihy
,,Progymnasmata
selectac',
konversaEní uEebnice latinskd,
pi;eloiil Jungmannsvfj
Elinek O beánech.
Str. 137. oJtkpatkca,. Iiroki . tesafski sekera, Sirorina.
bradatice, bradatá, Liroká sekera.
clno mi se bradajest2nespe:
a8 mi bradajest6vousy
.'
neobrbstá.
folyjkm, jednoow obr, Kyklop, jenf
by!. jak vypravuje
Odysseem.
Odyssea, o3álen a oslepen
.
tur FaParisdu; Falaris,tyranagrigentsky,vystavëln&d'
'
herny.chrám
Diovi. By1 velmikrytf,pili1lidi
vm6m brise kòvQv6ho.bjka,
.
. ...
v
rozih.a*
31 5
.
.L_
316
31 7
SPiSY.
V\(RRANf
JOSEF JUNCJMANN:
-___------.---c_-
-
- .-
kolonií,pozdëjistal
se presidentem.Jakofysickfbadatel
znám jest sestrojením bleskosvodu.
dvë slabiky poEí-ta:i Z A jsdnu. Tak v citovaném verSi Eteme:
opatrnosttrojslabiEnë,rovnëitak:spravedlnost.Podobnb
W
W
.
VybranC Usti z Miltonova Ztraceného ráje.
c.
1. Vzjv&ni Musy.
Str. 156. Oreb (Horeb),
hora
v
poh0i.í Sinajském.
Sinai, horanapoloostrovësinaiském,kdeHospodin
zjevilprostiednictvímMojiiSovpmZidûmSvézákony.
srnisice, chaos,
beztvárné
shluknutí
vsech
látek,
z nëhoiteprve
PO stvofenírozligením
a náleiitymspoiá.
iádiním vznikly podle Miltonova názoru
vSeckyv6ci.
Zvl&Jt:tipak ty duje, jest0 spanilk
klamuprdzdnésrdcesfavnfm
pr’pdklddci!:
chrdmGrn,
‘vyuE
rnne.
Smysl:Ty, svaty Duchu,jenivicesiváiíSspanilCho,
prostnthosrdce
ne2nádhernychchrámb,
osvBP mnel
hodnouplsnfopatrnostaspravedfnost.
Bás.ník pon6kud
zmbnil
metrum
originálu.
Anglická
b h e ñ jest
psána
pgtistopym
jambem
Úplnym
(akatalektickym),
tedy
verSem
desítislabiEnym.
Jungmann
piidal
si první slabiku pi.ízvuEnou na zaEátku verge, takie pfeklád5
Sestistopymvergemtrochejskpmneúplnqm(katalektickym),
tedyjedenáctislabiEnym.Protut0zmbnumetra
më1 dobrk
{tivody. Jednak se pro EeStinu, ddrazn6 piizvukující slabiku
prvníapakvzechnyliché,lépehodímetrumsestupné
ne2
vzestupné (jambické), jednak tCto pfidané slabiky v kafdém
verJipfekladatelvelmipotfeboval.Jetoriginá1psánzhugtënou1apidArníformou,
a s a m a feE anglická, plnBjednoslabiEnych slov S plnym, pregnantním vyrazem, byla tvrdym
úkolem pfekladatelom. Proto první pïevody n6mecké nebyly
vërnyrozm6rbmbásn6pûvodní.(Bodmerpfelofil
prosou,
podobnb U Francouzd
Chateaubriand,
Rodmerûv
pPeklad
dvedl do verSb Zscharl’ä, ale originálu blíií se teprve pozdEj5í
pfevodynëmecké S. G. Biirdeho a novgpfevod K. Eitnerûv): U nás rozmsrem originálu
a se zachováním ptivodního
poEtuver%pieloiilznovuMiltonovubáseñJos.J.David
ve Sv6tovCknihovnë E . 954-959. Srovnání obou textd nsvypadinikterak,
v, neprospgchJungmanntiv,kdyi
i
nehledíme .ria rdznost doby a na nesmírnd pFekAiky, jei prvn’rnu
pfevodcistáJyvcest6.
V mnohych slovech, kde jest plynná
(I, T ) mezi dv’ls- a
temrlfminebo
P O temné. .na koncistova,
rnusíme d?&r;,í
’
’
na p?. vevsrii I 397:
mnoho modl a jmen jim dáno ~ p o h a n s t v u
EtemeslovomodljednoslabiEnë.Tentozpdsobstahovaní
J
vjedinouslabikujestpodlevps!ovnostistaroEeské,jsou
V5ak U Jungmannaihojnépiiklady,kde.hhtno
Eísti rozdblen6slabikydvë,jakovyslovujeme
cines.
Na p?. I I . 644:myslívzneienou,
CO jest opatrnost,
neb0 I. 267: jeho mysl jest mu pfíbytkemin;:
...
Voln6 skandujícímctTrythmicky Etoucímu) Etenáii samovoln6 se ozPejmí, kde nutno takové s!abiky stahovat a kde
nikcli.
Z básníkovy invokace otiitëny jsou ve vyboru zaEátky
zptvuprvního,tietíhoa
sedmCho. Totoopbváníbásnické
inspirace,
zdrojc
básníkova
nadzení,
jest
z nejkrásnEj5ích
mistvcelébisni,
a vidímetuhlubokouváinost,osln6ní
vznegenympfedmEtem;básníkcítí,
ie sedotykánadsvEtovych,nebeskychkonEin.NenítopohanskáMusa,která
osvEtcovala star6 básníky; kFestansky básník obrací se k
rnilosti bofí, sestfe vëEnC moudrosti. Kdyby ho mi!ost neved!~,
snadnoby pFi t6ikémdíleumdlel.Aleboiímilost,jeise
sestrousvoused5valaodvëEnosti
U trbnuboiiho,doprovodilapozemgtmadonebeskychkrnjLPfitétopYíleiitosti
zmiñuje se bisníkstruEnE O sob& O zlych Easech, O Své slepot6
a samotb.Jinakzachovávbepickyrázbásn6
a zdstPvP
skrytzaudálostmi.
2. Pisefi andiln O slrivi bau a E . 3. Adamoua
ranni
modfitba
jsou pPíklady
slavnCho
hymnu a vznet e dobì5 neEteme v literatufeiádnkho
&nt5 ody,jakychv
národa.Jednotnf,kladnfdechvznezenosti,láskyaslávy
boií nese se tbrnito zvuEnqmi verSi, kterC i v Jungmannovc
pPekladu znëjí plnqmi tóny. Nová Eeská ieE obstála tu skvële
v t ë i k é zkouSce.NejvMiípomocnicípfekladatelovoukjadrnosti a lahodé
hymnickych
tdchto
velfb
byla
dokonalA
znalost Eeské bible,zvl5Stëkralické.
J e t briseñ Mi!tonova
Easto nazyvánazbásnënoubiblí,atu
m61 ná5 buditelpfi
tvofenínovébásnickémluvyvynikajícíoporu;
TChoZ rázu
jest koneEn6
Etvrtá
i
nageukázka
Chualozpiv and&l!i PO
s t u d e n í svfta. Piseñ díkd a s!ávy, zasvdcení d n e sváteCního,
velebné sabbath. Tyto vznegené hymny, plnk apostrofa skv6-
,
.
e.
S,
..
3Y Q
jijsEF JUNGMANN:
\
L
lfch
obrazfi,
jsou
modernímu
EtenáPi zvlá.St6 blízk6 a drahé;
vzpomínime pii nich nejednou na mohutné
verSekosmick6
oslavy. boií v Goethovb Faustu, kter6 i v
EeskCm pfekladu
Jar.
Vrchlick6ho
znEjí neménë
slavnostn8;
vzpomeneme
vfbornfch bisníkb moderních Verhaerena i Whal: Whitmana,
U nichi tryská radost iivotní a nadfen6 povznesení v hymnickychzphích;
zvlágt6
pak
si
pfipomeneme
velkolep6
apostrofy a velebnC hymny,nejlirásn8jSí,knim?se
EeskS
ieE vypiala, ve vrcholnych sbírkách nafeho básníka Otakara
Bfeziny.
C. 5.-7. ProbuzeníSatanovo,StavbaPandaemonia
n
Surfení
zahubenpch
andllù
jsou
ukázky
básníkova
IíEení
partiípekelnych,ktertprotinebeskymzpbv5mvynikají
iivotností,
dramatickou
vágnivostí.
Z
Miltonovych
zpëvb
nebesk6ho iití a nebeskfch postav se tykajících, jsou bánnicky
nejcenntjgí lyrickt ody, jichi ukázky byly svrchu oti9t6ny.
Za to bfvá vytfkána ostatním Eástem nebesk6 Poesie jakás
jednotvárnost,
nehybnost
a ztrnulostcharakterb.
And616
iosobyboisk6jsoupodlepojetíbásníkovapfíligvznegení,
nadlidskoupiirozenostvystupující;aleprotopráv6,
ie
nejsou lidsky, S nagimi touhami i slabostmi vylífeai, stávají
se tytopostavyschematickb.Mnohemiiv€jSí,lidskyzajímav6jBí jsoupostavysvrienfchandblb,vprvnífad6gigantickf zjev Satana, padltho cheruba. Jeví se nám velkolepb
v hlubokCm pokoiení,bolestnelítosti,vzdoru
a nenávisti.
P r á v t z tbchtopostav,takmonurnentálnbpojatlch,vySla
pozdejgíliteratura,vzdornírekov6Byronovi,Goethbv
Mefistofeles a mnozí
rekov6
V novém
písemnictví.
Hlavn6
tbmitosctnamiiijebiseñMiltonovapodnes,kdeitodruhy
jehoepos,,Rájzískanf'jestzapomenut,tEmitopostavami
nesmírnbvynikáMiltonovoarcidílonadbásnímladiEk6ho
Klopstocka.
Str. 168. ostr);ch,
V pyrtfmích,
ostFe zahrocenymi
jehlanci. Leti,bfím.4nezvyklb
. . .; takovápostavanikdy
seneopírala O vzduch.
Str. 169. Kouù 2fly skrpval U vnitKu z d r y zploaenpch, souEasnfnázoralchymicky,podlen6hoiuglechtilé
kovyvznikajípiímbskysírovfmi.
Zdstup minhfù, zákopníkb,pionérfi.
Str. 17i). 2 dflny Dorickk. Chrámydorského(spartsk6ho)slohuvyznaEovalysejednoduchoumohutností.
8. VidHní Adamova. Vybrányjsoutudvëepisody
z jedenáctéhozpëvu:Kain
a Abel a Noe. Jsoutoobrázky
,
e.
velmiiivé a jam6kreslené,znám6piíbbhybiblickéoriginálnëbásníkempojat6.Souvislostjejich
S hlavnímd5jem
jest tato. Kdyi
PO t6ikémhiíchubyliprvnírodiEe
z ráje
Flamennymi meEi andëlb vypuzeni, propadá Adam zoufalství
a malomyslnosti. Aby mu dodal dbv6ry a odvahy k budoucí
práci,dovolujeHospodinarchandëluMichalovi,abyvyvedl
Adamanavy5inu
a ukázalmun6kter6budoucíd€je,od
prvníchvyjevbbiblickych,piesnejvfznaEn6jfíjevystarovëké a stfedovbk6 a i kdob6Miltonovë.Radasmutnfch
i útëinychobrázkbzamíhásekaleidoskopickypfed
naHím
zrakem; nbkter6 vyjevy vyhroti! i básník polemicky. Takov6
prorokování z minulostijestznimoivliteratufestarií,
na pi. z Odysseje a Aeneidy.
Str. 176. lfsy jevila okudruh&pole&ísika;
lísa,deska
n a ulofeni zemsklch plod&
Str. 178. Dlimnemocí, jejiarchandëlukazujeAdamovi,
jest z nejsmutn€jiíchstránekbásnbMiltonovy.Kolikhlubok6hosoucitujevísevevergích:
zoufánlivost obcházela od. loie
kloiiochotn6;svou
kuZi vít6znou
napínala smrt, qei ranou váhala.
Vzpomeneme
na
podobné
alegorick6
mbto,
v nimf
a Sílenstvínemoudr6ho
jsouvyobrazenyzasezvrácenosti
lidskéhopokolení,vslavnémnafemLabyrintusvbtaod
JanaAmosaKomenského.
9. BeE Satana-svùdcek Evl podána jest jako pfíklad
dokonal6Poesiefeenické.Jesttoopravdufezlichotná,sestavenápodleklasickychpravidel,
zaEínající sezískáním
pozornosti a pi.ízn6, znenáhlfm
stupñováním,
zvySováním
zájmu,
osobním
zúEastn6ním
posluchaEky,
a i na
konec
pfecházívevym'luvnénaléhání.Zaloienanalichot6iensk6
jeSitnostijesttat0dlouhá,vtipná
PeE hadovajaksidramatickfm,vrcholem,piedelem
v toku básnë.
Str. 188. sladkost brou& jestambrovh.
Hlada
Pízeri, valnídvabadatelé,
Easto citovanáv5ta
z Jungmannova piekladu; rozum6j: iádní, znaEní pobadateld,
nutkaEimocní (v piekladuDavidovb).
c. 10. Obrazplovouciho lodstva a E . 11. Lahodné vánky
moiské jsou malé ukázkyhojnych
a zajímav);chexkursb
z doby
Miltonovy,
doby
velkolepych
cest
objevitelskych
c.
.
I
320
'
JOSEF JUNOMANN:
- .-.
WBRANE 7SPfSY.
-
221
- -._ .--- -. .. -. - - ---
a nov6ho
názoru
na
svbt vesmír.
i
Obsírneji
O tbchto
prombnách
myslí,
jimii
se hlásí
novy
vbk
lidstvq
viz
v Gvodb.
Na str. 195. líEen jest let Satanbv, jeni si umínil dostati
sekráji
a svéstiElovbkakneposluhosti,konEinamlpekelnymi a vhodnboziejm€njestobrazemtápajícíchplachetníchlodí,jei
se octlyvnevfhodnychvbtrech.
Str. 195. U bran na obk stranksedistraSlivkdvkobludy.
Na ob€ stran6 = na obou stranách, zbytek duálu
i U Jungm a n n a jiZ vzácny.StraSliv6dvbobludy,je2sedbly
U bran
pekelnych (vzpomenerne na Skyllu
a Charybdu z Odysseje)
jsou Smrt a HPích.
c. 12. Idyla venkovskd jest pPlvabn9 obrázek venkovsky,
dy$ící prostotou a srdeEností. Vloiena jest
v okamfiku, kdy
Satan-hadponejprvspatiiluprostIednádheryrajsk6piekrásnou naSi pramátei Evu.
Chateaubriandova Atala.
Str. 198. VydAní prv6 z r. 1805, které jest v tomto vyboru
pfesnb podáno, ligí se v slovníku, nbkterych gramatickych formách astilisticky dosti znaEnb od vydání pozdbjgích, samostat-.
n6ho z r. 1832.a vSebranych spisech 1843. ovod piekladatelfiv
piipojen jest k vydáníprvnímu.Vyklad,,pozatm€lejIích
slov"podEarouEtemerovnbijenvevydání
z roku 1805,
vdruh6redakcipodávPautorstruEnbjSíseznamnakonci
knihy,vSebranychspisechnecítiljiipotieby,neznámëjSí
slovavysv€tlovati.Budjehoobnovenáanov€utvofená
slova za tficet let zobecnbla, neb0 v PidSích pfípadech upustil
spisovatel sám od navrhovan6ho vyrazu
a uiil terminu starého,
j e n i obyEejnb by1 v poznámcevysvbtlujícípodEarou.Ze
stoEtyfiapadesAtipoznámekpodEarounejzietelnbjivysvítá
prhkopnicky
jazykovp
vyznam
Jungmannova
pfekladu.
ZkratkyJungmannovy v závorkáchvztahují se pravidelns
k starSimu EeskCmu spisovateli(Veleslavínu,KoniEi
z Ho-'
díItkova,VáclavuHájkovi),jehoistar9dobryterminchce
piekladatelobnoviti.Jindypodávákpiesnbjiímuvystiiení
vfznamu nového slova vyraz latinsky (zvlágtb
v terminech
v€deckych),nbmeckyneb0francouzsky
z originálu,jindy
opisujeceloufrází.ZeslovníEkupodEarouotiItEnychslov
vidídnegníEtená?tCi,jakpiemnoheterminyJungmannem
.
zavedendneb0obnoven6jsoudnesbbin6
a dblefit6.
PiseÌí
O
zvonu.
S t r . 248. Bisch ponejprv oliStEnk v Krasoiecníku, souboru
vybranych
básní
deklamaci,
k
jeji
vydal
1823 K .
S. MacháEek. Tato báseiiSchillerovaje
nejznámbjsích
z
a nejpopulárn€jSí,chjeho . prací. D o EeBtiny jipi-elofili PO
J ungmannovi mnozí novbjgíbhsnfci.
Str. 249. Sneste
hornou
smrkovinu,
smrkové di-íví ze
starychhorskychkmen0;
- prziduJina (vdruhémotisku
onduSina) jestotvorspojujícíohniitb
S kotlemnatavení.
Spousta
plyne
voli,
k
rozpugtbná
smbs
pohybuje
se
podlenagehopiání;
popelná sal (Aschensalz)jestdraslo,
potas.
Str. 253. lorn mi zubovatqhled;
vylitázvonovinana
zkouSkumásprávnypravidelnylom;
uzfíte na tepbitì, rozpálenázvonovinadosahuje
Eepu
anaráiína
nbj.
Str. 255. Co2 ai nevrhld? - Formaroztrhla?
Snadse
uvnitfformazvonunerozvrátilaneb0neroztrhla?
vefimeruk suqchivoFeni,
dílo svychrukousv6iujeme.
Str. 257. skotu Eelatlho hladkd stáda, iirokoEelCho, uIlechtilého,hom6rsk6epitheton.
Str. 258. Tlucte knfd$ zvl&Sf rothruHce pláSf, tlucte
opatrnë,abysterozbiliobal,formu,vnífjestu9lechtilf
zvonukryt.
Str. 259. Jsou tygN v hnkvu
ukrutnkjSí,
jsou krutJí
lvovk d r á f d h i , vSak ze urí hrùzynejhroznkjSijest
ElovJk lie
suém Sílenf; krásny pieklad nejznám6jiích verzb Schillerovych,
jimiin€meckybásník
m61 namyslihrbzyfrancouzskhrevolute a jeimajív
dneSníchdobáchdvojnásobhluboky
vyznam.
Str. 260. Concordia ho (zvon) naztivem: concordia,
lat. Svornost.
Lenka.
S t r . 261. VdruhCredakci(Sebranychspisech)básník
zmënilhojn5verS6,
t é i vnápiseponechalBürgerovooznaEení Lenora.
d0leiitbjIích
Z
rozdíld
obou
recensí
budi2
aspoñ vytEeno, i e pfivodní pieklad shodoval se S originPlem,
pokud se tyEe odjezdu VilBrnova. ,,On S pluky krále prusk6ho
by1 dobojetáhpraisk6ho";JungmannponecháváEasové
urEení války sedmileté. V pozdbjgí úprav6 zmbnil tyto verge
(aby Vilkm nemusiltáhnoutiproti.Rakouskuacechám)
Josef Jungmam: Vybran6 spisy.
21
322
JOSEF JUNOMANN:
WBRANE SPISY.
p?enesldbj dcválektureckych:.,On
na BClohrad U voji
Laudonemtáhlku
boji".
Str. 264. Pak U u r d potnekvuh a hieb jen zficha,zlehka
klepklepklep; na vratech vise1 kovovy kruh, na n5jZ pHchozí
klepitkem zabu3il.
a
S
Elegie na hrobldch verkfch.
Str. 269. Omylem napsal J ungmann v- podtitule v Hlasateli l l. 1807 P. Gray a tak pFeSlo takC do vSech pozd8j9ích
vydhnl. Autor se nazyvalThomas Gray, fil vle tech 17 16- 177 I .
studoval priva klasickC
a
PeE1, mnoho cestovalPO l talii a kecku
afilpakjakosoukromy
uEenec v OxTordb. Mirno slavnou
t u t 0 elegii, O jejímf úsp6chu a cen€ viz v úvod6, napsal n&kterC krisnd ody pfírodnía bisn€ filosofickoreflexivní (Oda na
jaro, Oda na neiitbtí). Básnb jeho nejsou
EetnC, z a t o cennC
umblecky, a sprhvnb pfipisuje mu staré anglickC vydiní vatu
Quintiliánovu:Multumetveraegloriae,quamvisunolibro
meruit; zaslouZil mnoho upFímnC chvPly i zajedinousvou
knihu.
Str. 271. Sloha:
Tumnohf,jehoiblaigívedlastrana,
T h u r n obce odpoEívihrdinny,
tumnohflefínbmfRokycana
aZitka,krví
Eeskou nevinny;
jest volnt!upravena,nebofv
anglickCmoriginálejmenuja
bdsnlkpflrozenbvynikajícímuse
svCho n4roda:
Some village Hampden, that with dauntless breast,
the little Tyrant of his fields withstood;
somemuteingloriousMiltonheremayrest,
someCromwellguiltess
of hiscountry's-.blood.
I
i
I
m
I
I
:
!
i
i
!
i
i
-
'
323 -
P a d Eloizy Abeludovi.
Str. 274. O bisníku Alex. Popeovi viz na- str. 301. Ab¿.
l a r d ( p s h tdfAbailard,Abaielardus,Baillart
a p.) Eil v leteah
1079-1 143, by1 vynikající kazatel, slavnf uEenec scholastick.9. .
UEil sedmnictiletou netef kanovníka Fulberta Heloisu a mladiEkA dívka vzplanula k osmatficetilet6mu rnufi viHnivoul b kou. Heloisa iila jako jeptiSka dlouhi lCta osamble v kláStePe
Parakldtu (SV. Ducha)nadSeinou,kami
by1 Abelardpoc h o v h ; Eloizabylapohfbenapakdojehohrobu.
Lbka
jejichstala se slavnoudopisyEloizinymi
a vylíEenímmi- .
lostn6horominkuodAbelardasam6hovespiseHistoria
calamitatum. V literatufe pozdbjSí byla látka tat0 m n o h o k r i t
zpracována.
Pourtevník.
S r . 286. Oliver Goldsmith ( l 728 a2 1774) by1 syn irskdho
knbze. V mladí toulal se' pa horách a lesích svb zádumEivt
vlasti,romantick9smyslpropfirodní
k r k y o b j e v u j e se jii:
U nbho zieteln8. Putoval Francií, Svycarskem, Italií bez peni5z
a bezurEit6hoplánu,vydl5lávaje
si nejpotfebnbj6ífivobytí
hrou na fl6tnu. Kdyf pak
se vratil, nedovedl opbt ustrnouti
na jediném povolání; by1 lbkirníkem, uEitelem, 16kafem a spisovatelem. 2 prací jeho je nejznám6jHí idylla VikBF wakefieldsky,je2 m61a velikyvlivnaidyllickyeposnbmecky.
..
Thutn, Jindfich
Mat.
hrab€
z 'Thurnu (1569-1633)
by1 e hlavních vedcd EeskCho povstini v letech 1618-1620,
je2 pfivodilonestastnoubitvub6lohorskou.
Mistr f a n Rokycona (1396-1471), vynikající knbz kalisnicky, M n í kn a
koncilu
basilejskem,
arcibiskup
Lltrakvisticky a S isovatelihorlivlkazatelnbboiensky.
f a n! i f k a
P Trocnova (asi 1377--1424), nejslavnCj5í
nCvileEník Eesky z dobhusitkych,prosluIfvit62nad
rneckfmi vojsky kfifácklmi na
hoPe Vítkov¿, U Kutnd Hory
P Nim. Brodu. GcniPlní byla jeho vojenski vyprava do Uher.
na nlf pronik! a5 k TrenEínu.
PRIPOMENVTf. Od stadich vyddnl Jungrnannovfch spis&lis1 se tat0 edies
v prvnl Pad6 PO strhce textovl pshlftejlc (a2 na nepatrn6 vfjimky) k prvnlm
znhlm knitdm a Easopiseckgm, jei jsou jak pro obpzujlcl se Eeskou mluvu
tak pro osvetleni jazykovbho h i l l Jungmàilnovacharakterietická.
GE prvnlch recensl bfvA tli namn07~Eistejsl a jadmejil nelli v fiprsvL!dnlh6.
,
6. Stavba
Pand'aemonia
7. SvrZení
zohubenych
and6lb
8. Vìd6ní Adamova
a ) Kaìn a Abel
..........
st-
........
169
173
. . . . . . . . . . . . . 176
. . . . . . . . 179
9.
10.
11:
12.
OBSAH.
....................
....................
............
Strelln
...................
..............
.....
.
.
.
.
.
5
41'
68
76
87
93
.
100
109
.
110
. . . . . . . . . . . . . . 1 11
. . . . . . 112
. 121
. 121
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 126
. 129
..........
. 131
....
.
. 134
. 140
..,"'.!
. ISS
. 155
.
.
161
163
,
165
. . . . . . . . . . 167
. . . . . . . . 186
. . . . . . . . 195
. . . . . . . . . 196
. . . . . . . . 197
Frant.Aug.ChateaubriandaAtalaanebLáskadvou
divochdnapougti.
1805 . . . . . . . . . . 198
Pfedmluvakvydání
200
h o d
. . . . . . . . . . . . . 205
Vypravování.
Lovci
220
Jednání
Pohfeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242
Píseiiozvonu. 2 Schillera
248
Lenka. 2 Bürgera . . . . . . . . . . . . . . . . 261
Elegie na hrobkách veskych. Podle anglického T. Crayc 269
PsaníEloizyAbelardovi
. . . . . . . . . . . . . . 274
Poustevník.RomancedleColdsmitha
. . . . . . . 286
Poznirmky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
292
Y
ovod
1. Pdvodnístatiprosou:
O jazyku Eeskdm
'*
O rfizn6ní EeskCho písemního
jazyka
O klassiEnPstivliteratufevfibecazvláIt6Eeské
.
Rozepfe
mezi
písmeny
. . . i . . . . . .
S16zski
povodeh
.............
Plivník . . . . . . . . . . . . . . . . .
2. Pdvodplbhsnb:
. T6Zk6 vybrání . . . . . . . . . . . . . .
Ldtavímravenci.
.............
Jese f i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . l l O
RybAiski
píseii
Elegie nasmrtStanislavaVydry
SlavlSnka Slavínovi . . . . . . . . . . . .
Old?ich a Bofena . . . . . . . . . . . . .
Zuzanna
Hv6zdohora . . . . . . . . . . . . . . .
.
Krok
'. . . . . . . .
3. Vybor z pfekladb:
O beáních
akademick)kh
. . . . . . . . .
H r a v gachy
. . . . . . . . . . . . . .
Vybrané EAsti z Miltonova
Ztracenkho
ráje
.Pi.edmluva .k prvnímuvydání.
. . . . .
1. VzjvAní
Musy
. . . . . . . . . . . .
2. Písefi
andelií
O sláv6 bofí
. . . . . .
3. Adamovarannímodlitba
. ' . . .
4 Chvalozphand6ld
PO stvoFení s v ë t a
5. Probuzení
Satanovo
b ) Noe . . . . . . . . .
Ret5 Satana-svddce k E v ë
Obrazplovoucíholodstva
L a h o d dv á n k ym o f s k é
.
Idyla
venkovská
....
l
l
.cI
i
.
II L
. .-..
.I
.
,
..,
I
rl
m
.
a grafickou vjizdobou Or. s t b f h
d o p o r u C u j e m ej a k on á d h e r n fd a r .
S * illÜstraEní
Slavná, nevadnoucí biseñ, vedle Kollárovy
,,Slávy dcery" jistlrnejpopulárnëjjLí a Eeskému srdci nejmilejgí."Máj"svojfmladiatvou, tklivou melancholií a poetickou mluvou
i d d n í m p o f a d a v k h vyhovující, zhtane
vfdy ryzí, vroucí modlitbou vgech mladfch
srdcí. Po velkolepém
úspëchu
,Cikánb"
sáhli jsme k tomuto stëiejnímu díluPoesie
Máchovyavypravili,,Máj"
tak, jak toho
jii dávno zaslouiil. Malí? a grafik Ot. Stáfl
vyzdobil "Máj" náladovfmi obrazy a vypravil
jej ve stylu a formát6 ,,Cikánb" S porozumëním dílu a S noblesou umëlce, ovládajícíhocelf graficki moderní material.
.
Vydáni BIBLIOFILSKÉ, tiitëné na jemném papíie, vazba
moderní, stylová. Cena vEetnë drahotní piiráiky K 12'-.
Na skladë
U
viech knihkupcfi.
N A K L A D A T E L S T V ~J. OTTO V PRAZE,
Karlovo nám. 34.
.
.
;
.
....
i
I
L