Co bychom měli vědět o EU? - Informační kancelář Evropského

Transkript

Co bychom
měli vědět o EU?
Aktualizace a doplnění:
Ing. Lucie Mádlová, Ph.D.
Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni
Obsah
I. EVROPSKÁ UNIE – SEN O SJEDNOCENÍ EVROPY SE NAPLŇUJE . . . . . . . . . . . . . . 7
1) Které země jsou členy EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
2) Co jsou kandidátské země? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
II. BUDOVÁNÍ EVROPY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
3) Jaké události předcházely budování Evropy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
4) Jak vznikla první forma evropské spolupráce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
5) Jak se uskutečnil přechod od vládní spolupráce k ekonomické integraci? . . . . . 10
6) Co jsou zakládající smlouvy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
7) Jaké smlouvy byly podepsány v Římě v r. 1957? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
8) Co označoval termín „Evropská společenství”? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
9) Co znamenala „politika prázdné židle“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
10) Co je obsahem Jednotného evropského aktu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
11) Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem? . . . . . . . . . . 12
12) Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
13) Jaké smlouvy byly podepsány v Maastrichtu v roce 1992? . . . . . . . . . . . . . . . 13
a) Co obsahovala Smlouva o Evropské unii z r. 1992? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
b) Co bylo obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství z r. 1992? . . . . . . . 14
c) Čím se v letech 1993–2009 lišily Evropská unie a Evropské společenství? . . . . . . . . 14
d) Co byly „tři pilíře“ Evropské unie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
14) Co definovala Amsterdamská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
15) Co stanovila Smlouva z Nice? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
16) Co je Lisabonská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
a) Jak a proč vznikla Lisabonská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
b) Co je cílem a obsahem Lisabonské smlouvy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
c) Co přinese Lisabonská smlouva občanům? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
17) Jak jsou rozdělené pravomoci mezi EU a členské státy? . . . . . . . . . . . . . . . . 17
18) Co znamenají zásada subsidiarity a zásada proporcionality? . . . . . . . . . . . . . 18
III. EVROPSKÉ HODNOTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19) Co označuje pojem „evropské hodnoty“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20) Co je obsahem Listiny základních práv a svobod? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
21) Jaká práva má občan EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
18
19
19
IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
22) Jaké orgány EU existují? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
23) Co znamená „nadnárodní“ charakter orgánů EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
24) Kde se nacházejí orgány EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
25) Jaká je úloha řídících orgánů EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
a) Jakou úlohu má Evropský parlament? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
b) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva? . . . . . . . . . . . 21
c) Podle jakých kritérií jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? . . . . . . . . . 22
d) Kolik poslanců má Evropský parlament? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
e) Jaká je úloha Evropské rady? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
f) Jakou roli má Rada EU (Rada ministrů)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Co bychom měli vědět o EU?
26)
27)
28)
29)
30)
31)
32)
33)
34)
g) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU (Radě ministrů)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
h) Jakou úlohu plní Evropská komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
ch) Kolik komisařů má Evropská komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Jakou úlohu hrají kontrolní a poradní orgány? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
a) Jakou roli má Soudní dvůr EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
b) Jakou úlohu má Účetní dvůr? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
c) Co je úkolem Hospodářského a sociálního výboru? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
d) Jaké kompetence má Výbor regionů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Jakou úlohu plní finanční orgány EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
a) Jakou roli hraje Evropská centrální banka (ECB)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
b) Jakou úlohu má Evropská investiční banka (EIB)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Má EU prezidenta? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Co je mezivládní konference? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Jaké formy má „evropské právo“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Jak vzniká komunitární legislativa? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Jak probíhá spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU? . . . . . . . . 28
Může se občan odvolávat na komunitární právo u národního soudu? . . . . . . . 29
Co jsou generální ředitelství Evropské komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
V. FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35) Co je víceletý finanční rámec (finanční perspektiva)? . . . . . . . . . . . . . . . . . .
36) Co tvoří finanční zdroje EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
37) Jaké výdaje financuje rozpočet EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38) Které orgány spravují rozpočet EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39) Kdo jsou tzv. čistí příjemci a čistí plátci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
30
30
30
31
31
VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
40) Co je hospodářská a měnová unie (HMU)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41) Jakým způsobem se realizuje HMU v Evropě? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42) Co je Evropská měnová unie a eurozóna? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43) Jak se vytvářela Evropská měnová unie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44) Co jsou konvergenční (maastrichtská) kritéria? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
45) Jaké výhody plynou z členství v eurozóně? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
46) S jakými riziky je členství v eurozóně spojené? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
47) Které státy jsou členy eurozóny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48) Co je Pakt stability a růstu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
31
32
32
32
33
33
33
34
34
VII. POLITIKY EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
49) Co označuje pojem „jednotný trh EU“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
50) Co zahrnuje společná obchodní politika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
51) Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
52) Jaké jsou principy politiky hospodářské soutěže? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
53) Co zahrnuje sociální politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
a) Existuje v EU sociální dialog? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
b) Co je obsahem tzv. Obnovené sociální agendy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
c) Jaké změny zavedla v sociální politice Lisabonská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . 36
54) Jaká je úloha a cíle regionální a strukturální politiky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
55) Co jsou strukturální fondy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
56) Co je Fond soudržnosti (Kohezní fond)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
57) Co je obsahem společné zemědělské politiky (SZP)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
58) Realizuje Evropská unie ekologickou politiku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
a) Jaké jsou priority EU v oblasti životního prostředí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
c) Jaké důsledky má pro EU přijetí Kjótského protokolu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
59) Jaké programy organizuje EU pro mládež a studenty? . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
60) Co zahrnuje zahraniční politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
61) Jakými oblastmi se zabývá zahraniční politika Evropské komise? . . . . . . . . . . 41
62) Jaké instituce jsou zodpovědné za rozvojovou politiku EU? . . . . . . . . . . . . . . 41
63) Na které regiony se zaměřuje vnější ekonomická a rozvojová politika EU? . . . . 42
64) Jaké jsou cíle Generálního ředitelství pro rozvoj? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
65) Jaké dohody byly uzavřeny v rámci rozvojové pomoci? . . . . . . . . . . . . . . . . 44
66) Co byly Loméské dohody? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
67) Co je Dohoda z Cotonou? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
68) Jaká je úloha Úřadu pro humanitární pomoc (ECHO)? . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
69) Jaké úkoly plní EuropeAid? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
70) V čem spočívá společná zahraniční a bezpečnostní politika EU? . . . . . . . . . . . 46
a) Proč existuje SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
b) Kdo představuje SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
c) Jak funguje SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
d) Co reprezentuje diplomacie EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
e) Jak se vyvíjela myšlenka společné evropské obrany? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
f) Proč existuje společná bezpečnostní a obranná politika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
71) V čem spočívá spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? . . . . . . . . . . . . . . 47
a) Jak vznikla spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
b) Jaká rizika jsou spojena s volným pohybem osob? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterdamskou a Lisabonskou smlouvou? . . . . . . . 48
VIII. EVROPA A GLOBALIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
72) Co je globalizace a jaké jsou její důsledky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
73) Jaká je role Evropské unie v procesu globalizace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
a) Rozvojová pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
c) Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
d) Životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
IX. ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
74) Kdy a s kým vstoupily do EU současné členské státy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
75) Jak probíhal proces „východního“ rozšíření EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
76) Jaké výhody přineslo „východní“ rozšíření EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
77) Kdo se může stát členem EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
78) Jaká kritéria je nutné splnit před vstupem do EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
79) V čem spočívá proces rozšiřování? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
a) Co je předmětem činnosti Evropské konference? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
b) Co zahrnují etapy procesu přistoupení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
80) Co je „screening acquis communautaire“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
81) Co je obsahem tzv. pravidelných zpráv Evropské komise? . . . . . . . . . . . . . . . 53
82) Které země mají status kandidátské země a kdy se začlení do EU? . . . . . . . . . . 53
X. EKONOMICKÁ STRATEGIE A BUDOUCNOST EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83) Co byla „Lisabonská strategie“ a jak byly plněny její cíle? . . . . . . . . . . . . . . . .
84) Co obsahovala „Nová lisabonská agenda“ a jaké stanovila priority? . . . . . . . . .
85) Co je „Evropa 2020“ a jaké jsou její cíle? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
86) Čím byl vyhlášen rok 2011? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
87) Jaké jsou v roce 2012 hlavní cíle Evropského roku aktivního stárnutí . . . . . . . .
a mezigenerační solidarity? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
88) Které činnosti či aktivity jsou realizovány k dosažení výše uvedených cílů? . . . .
89) Co je „Sdělení o CSR“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
90) Kdo se 1. července 2012 ujal předsednictví v Radě EU
a jaké jsou jeho hlavní cíle? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
91) Co je cílem novéinformační kampaně EUROPE DIRECT? . . . . . . . . . . . . . . . .
53
54
54
54
55
56
56
56
57
57
57
notné Evropy a k zahájení jejího budování. Je
to budování stavby, jež není zdaleka dokončena, ale ještě nikdy jsme nebyli tak blízko
sjednocené Evropě. To, co se v současnosti
nazývá „Evropská unie“ (EU), nebylo vybudováno přes noc. Tato nedokončená stavba je
plodem evropského uvědomění a přesvědčení, že Evropa může potvrdit svoji ekonomickou a politickou moc jen tehdy, bude-li
mluvit jedním hlasem.
I. EVROPSKÁ UNIE – SEN
O SJEDNOCENÍ EVROPY
SE NAPLŇUJE
Sjednocení Evropy je sen, který provází Evropany již od rozdělení říše Karla Velikého v 9.
století. Přesto až do 20. století jakákoli snaha
o sjednocení neměla úspěch. Evropa suverénních států 17. století stejně tak jako Evropa národních států 19. století byla rozdělena
válkami, které byly vždy jen na čas přerušovány mírovými smlouvami.
1) Které země jsou členy EU?
Od r. 2007 má EU 27 členských zemí (v závorce je uveden rok vstupu): Německo (1957),
Francie (1957), Itálie (1957), Belgie (1957),
Nizozemsko (1957), Lucembursko (1957),
Velká Británie (1973), Irsko (1973), Dánsko
(1973), Řecko (1981), Španělsko (1986), Portugalsko (1986), Rakousko (1995), Švédsko
(1995), Finsko (1995); Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta,
Polsko, Slovensko a Slovinsko přistoupily
v r. 2004 a Bulharsko a Rumunsko v r. 2007.
Vedle bulharštiny a rumunštiny je k 1. lednu
2007 přiznán statut oficiálního jazyka také
irštině. Počet oficiálních jazyků EU je tedy
v dnešní době 23.
2) Co jsou kandidátské země?
Kandidátské země jsou státy, které podaly
přihlášku ke členství v Evropské unii a kterým
orgány EU přiznaly status kandidátské země.
Současnými kandidáty jsou Černá Hora,
Chorvatsko, Island, Makedonie (FYROM),
Turecko a Srbsko (stav k březnu 2012).
Chorvatsko se má stát členským státem EU
1. července 2013, Evropská unie tak bude
mít 28 členů. Chorvatsko bude mít do té
doby na většině zasedání pracovních skupin
Rady ministrů EU a výborů Evropské komise
tzv. status pozorovatelské země, čímž se mu
má podařit lépe proniknout do tajů vnitřní
institucionální struktury EU a jejího fungování. Všechny tyto země mají statut kandidátské země. ( (více o tématu v kapitole IX
– Rozšiřování EU).
Myšlenka společné Evropy přesto dlouhou
dobu klíčila v myslích mnoha lidí. Již v 15. století se snažil český král Jiří z Poděbrad prosadit
velkorysý projekt mírového sjednocení evropského kontinentu, daleko předbíhající svou
dobu. V 18. století filozof Kant chápal sjednocení jako organizaci pro udržení stálého míru.
V 19. století Ital Mazzini založil hnutí „Mladá
Evropa“ bojující za Evropu pro lidi. Vizionář Victor Hugo předpovídal sjednocenou Evropu.
Ve 20. století pak otřes způsobený dvěma
světovými válkami, meziválečné pacifistické nadšení a vědomí, že Evropa zaostává za
Spojenými státy americkými, přivedly intelektuály, politiky a filozofy k myšlence jed
II. BUDOVÁNÍ EVROPY
3) Jaké události předcházely
budování Evropy?
1814–1815:
Vídeňský kongres, zasedající po pádu Napoleona, mění uspořádání Evropy.
1914–1918:
Zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda
d’Este bylo pro Rakousko-Uhersko záminkou
k vyhlášení války Srbsku, což vedlo k rozpoutání první světové války mezi Německem a Rakousko-Uherskem na jedné straně
a Francií, Ruskem a Velkou Británií na straně
druhé. Již v tomto období pacifistické hnutí
prosazuje mír a soulad mezi evropskými státy.
1939:
Německo rozpoutává druhou světovou válku. Hitler do r. 1945 uplatňuje mimo jiné
politiku deportací a vyvražďování, která způsobila smrt téměř šesti milionů Židů, téměř
pěti set tisíc Romů a mnoha desítek tisíc příslušníků evropských národů.
1919:
Založení Společnosti národů (SN) je institucionální odpovědí na pacifistický ideál. Ale ani
USA ani Německo nejsou jejími členy.
1922:
Richard Coudenhove-Kalergi přichází s myšlenkou „panevropské unie“ založené na francouzsko-německém smíření.
1925:
Ministři zahraničních věcí Francie a Německa
Aristide Briand a Gustav Stresemann navrhují projekt evropské unie.
1944:
Na popud belgického ministra zahraničních věcí Paula-Henriho Spaaka vzniká
Benelux – celní unie spojující Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Smlouva o vytvoření Beneluxu, na které se shodly všechny
zúčastněné země v roce 1944, vstoupila
v platnost 17. března 1948. Benelux od svého vzniku fungoval jako celní unie s cílem
rozvíjet vzájemný obchod mezi zúčastněnými zeměmi. S ohledem na značný stupeň protekcionismu ve světě po 2. světové válce bylo založení Beneluxu krokem,
který významně sblížil uvedené země.
Benelux se tak stal prvním integračním
sdružením, které bylo po 2. světové válce
1929:
Vypuknutí světové hospodářské krize (tzv.
černý pátek na newyorské burze) ukončilo
francouzsko-německé přibližování i projekt
evropské unie.
1933:
Německá Třetí říše je založena na vládě
jediné strany, k moci se dostává Hitler. Po
svém zvolení kancléřem v roce 1933 Hitler rozvrací ústavu a nastoluje nacistickou
diktaturu.
4) Jak vznikla první forma
evropské spolupráce?
v Evropě vytvořeno. Všechny tři zakládající země se v padesátých letech 20. století
také staly zakládajícími zeměmi dalších
dvou integračních sdružení – ESUO a EHS
(viz dále).
1948:
Země západní Evropy založily Organizaci pro
evropskou hospodářskou spolupráci, která
se mimo jiné zabývala rozdělováním pomoci
plynoucí z Marshallova plánu. Tato mezivládní spolupráce však byla omezena pouze na
hospodářskou oblast. V roce 1960 byla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci nahrazena Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Únor 1945:
Jaltská konference dělí Evropu na zónu
východního a zónu západního vlivu, což
v následujících letech vede k rozdělení
Evropy na dva bloky: východní, založený na
komunistických režimech a centrálně plánované ekonomice, a západní, postavený
na demokratických principech uplatňujících tržní ekonomiku.
1948:
Vzhledem ke stupňující se studené válce
podepsaly země Beneluxu, Francie a Velká
Británie tzv. Bruselský pakt, smlouvu o vzájemné vojenské pomoci, která se stala základem Západní unie. V roce 1954 se Západní
unie změnila po přistoupení Německa a Itálie v Západoevropskou unii (ZEU).
1949:
S americkou hospodářskou pomocí v rámci Marshallova plánu se pojí také vojenská
ochrana, která podporuje Západoevropskou unii a dává vzniknout Severoatlantické
smlouvě neboli Severoatlantickému paktu
(NATO).
1949:
Signatáři Bruselského paktu spolu s Itálií,
Irskem, Dánskem, Norskem a Švédskem
zakládají v r. 1949 Radu Evropy s cílem při-
1947:
Britský premiér Winston Churchill přichází
s myšlenkou „Spojených států evropských“.
Spojené státy americké v tomto roce navrhují tzv. Marshallův plán, který má Evropě
pomoci při poválečné rekonstrukci a zamezit
šíření komunismu.
1948:
Evropský kongres seskupuje politické, kulturní a ekonomické elity okolo myšlenky sjednocené Evropy. Ale brzy se objeví dva koncepty: federální (nadnárodní) a mezivládní,
obhajovaný Brity a francouzským generálem
de Gaullem.
1951:
V rámci jednání o Schumanově plánu podepsalo v dubnu 1951 šest zemí (Francie,
Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) tzv. Pařížskou smlouvu, což byla dohoda o propojení uhelného a hutního průmyslu
uvedených zemí. Tímto aktem vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva,
která byla uzavřena na dobu 50 let, vstoupila
v platnost 27. 7. 1952 (v r. 2002 toto integrační
sdružení ukončilo svoji činnost). Cílem ESUO
bylo postupně zrušit mezi členskými zeměmi
cla a další obchodní omezení na trhu s uhlím
a ocelářskými a hutními výrobky a v dalším
období vytvořit společný trh s těmito komoditami. V zájmu plnění stanoveného cíle byly
ustaveny řídící orgány ESUO, jimž členské státy předaly potřebnou část svých suverénních
práv. Byla tak vytvořena první nadstátní organizace s nadstátními pravomocemi v západní
Evropě.
Prvním předsedou Rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli se v roce 1952
stal Belgičan Jean Duvieusart.
pravit podmínky pro vytvoření jednotné
Evropy. Rada Evropy se zaměřila na rozvoj
spolupráce v oblasti ekonomické, politické,
kulturní a sociální. Nebyla však vybavena
potřebnými pravomocemi k řešení naléhavých politických a ekonomických problémů a evropské země nebyly připraveny
na předání části své státní suverenity této
nově vzniklé organizaci. Významným úspěchem Rady Evropy se v roce 1950 stalo přijetí Evropské konvence (Úmluvy) o ochraně
lidských práv a základních svobod, která
vstoupila v platnost v roce 1953 a na jejíž
respektování Rada Evropy dohlíží. Sídlem
Rady Evropy je Štrasburk. Všechny členské
země musí být parlamentními demokraciemi, které respektují lidská práva a jejichž
hospodářství je založeno na volném trhu
a konkurenci.
Evropská Úmluva o ochraně lidských práv
a základních svobod, podepsaná v roce
1950, uznává základní lidská práva (svoboda myšlení, shromažďování, …) a odsuzuje
týrání a nehumánní a degradující zacházení
a tresty. Úmluva je dnes ratifikována všemi
členskými státy Evropské unie.
Pozor:
Rada Evropy není institucí Evropské unie
a nelze ji zaměňovat s Evropskou radou ani
s Radou Evropské unie.
5) Jak se uskutečnil přechod od
vládní spolupráce k ekonomické
integraci?
1950:
Robert Schuman, francouzský ministr zahraničních věcí, inspirován Jeanem Monnetem,
navrhl dne 9. května 1950 společné řízení
francouzské a německé těžby uhlí a výroby
oceli, dvou strategických odvětví hospodářství. Tak se zrodil „Schumanův plán“, jenž
navázal na předchozí myšlenky směřující
k „evropské federaci“. Pro připomínku této
události, která dala podnět k dalšímu rozvoji evropských integračních procesů, se
9. květen stal „Dnem Evropy“.
1956–1957:
Konference „Šestky“ (šest zemí, které založily
ESUO) v italské Messině v r. 1956 otevřela cestu pro jednání, která dospěla dne 25. března
1957 k podepsání tzv. Římských smluv, tedy
Smlouvy o založení Evropského společenství
pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouvy
o založení Evropského hospodářského společenství (EHS). Smlouva o EURATOMu upravila
podmínky spolupráce při mírovém využívání
jaderné energie. Smlouva o založení EHS
sledovala komplexní cíl: během 12–15 let
10
Zakládající smlouvy byly novelizovány
a měněny následujícími smlouvami: Jednotným evropským aktem (1986/1987),
Smlouvou o Evropské unii (1992/1993),
Smlouvou o založení Evropského společenství (1992/1993), Amsterdamskou smlouvou
(1997/1999), Smlouvou z Nice (2001/2003)
a Lisabonskou smlouvou (2007/2009).
Poznámka: V závorkách je uvedený rok podpisu dané smlouvy a rok, kdy smlouva vstoupila
v platnost.
7) Jaké smlouvy byly podepsány
v Římě v r. 1957?
vytvořit společný trh s volným pohybem
zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil (jednalo se o realizaci tzv. čtyř svobod). Do
budoucna se počítalo s dalšími integračními
kroky. Obě smlouvy byly uzavřené na dobu
neurčitou a vstoupily v platnost 1. 1. 1958.
Tímto dnem zahájilo svoji existenci Evropské hospodářské společenství – předchůdce
dnešní Evropské unie. Cesta k rozvoji evropské ekonomické integrace byla otevřená.
25. 3. 1957 byly v Římě podepsány dvě
smlouvy zakládající evropskou integraci:
Smlouva o založení Evropského společenství
pro atomovou energii a Smlouva o založení
Evropského hospodářského společenství
(tzv. Římské smlouvy). Obě smlouvy vstoupily v platnost 1. 1. 1958. Smlouva o založení
EHS stanovila ambiciózní cíl: do 12 až 15 let
vytvořit společný trh – tedy prostor, ve kterém se bude uplatňovat volný pohyb zboží,
služeb, kapitálu a pracovních sil.
6) Co jsou zakládající smlouvy?
Zakládající smlouvy, které představují tzv.
primární právo, tvoří základní rámec rozvoje integračních procesů. Tvoří je Smlouva
o založení Evropského společenství uhlí
a oceli (1951/1952), Smlouva o založení
Evropského společenství pro atomovou
energii (1957/1958) a Smlouva o založení
Evropského hospodářského společenství
(1957/1958).
8) Co označoval termín
„Evropská společenství”?
Od r. 1958, kdy vstoupily v platnost smlouvy podepsané v Římě v předcházejícím roce,
existovala v západní Evropě tři integrační
společenství (ESUO, EHS a Euratom), která
11
10) Co je obsahem Jednotného
evropského aktu?
sdružovala stejné členské státy (Německo,
Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko). Na základě tzv. Slučovací smlouvy počala tato společenství v r. 1967 slučovat své
aparáty a vytvářet společné orgány: Evropskou komisi, Radu ministrů, Shromáždění
a Soudní dvůr. Od tohoto roku se také začal
užívat název Evropská společenství, který
označoval tři výše uvedená integrační seskupení se stejnou členskou základnou.
V polovině 80. let v rozporu s původními
cíli EHS ještě nebyl realizován společný trh.
V r. 1986 byl proto přijat Jednotný evropský
akt, který v následujícím roce zahájil proces
odstraňování fyzických, administrativních
a daňových překážek bránících realizaci tzv.
čtyř svobod (volnému pohybu zboží, služeb,
kapitálu a osob). Tento proces vyvrcholil
v roce 1992 vytvořením „jednotného vnitřního trhu“ v prostoru bez vnitřních hranic.
Fyzickými překážkami, které bránily realizaci jednotného vnitřního trhu, byly hraniční
kontroly na vnitřních hranicích členských
států; administrativními překážkami byly
především odlišné normy v jednotlivých
členských státech, daňové překážky představovaly velmi rozdílné sazby daně z přidané
hodnoty a spotřebních daní.
Aby bylo možné přijímat směrnice nezbytné pro fungování vnitřního trhu, rozšířilo se
přijímání rozhodnutí hlasováním kvalifikovanou většinou, které zabránilo blokování rozhodnutí jednomyslným hlasováním.
9) Co znamenala „politika
prázdné židle“?
V roce 1965 vyvolal francouzský prezident
de Gaulle v Evropském hospodářském
společenství vážnou krizi. Požadoval totiž
financování společné zemědělské politiky
ze strany EHS a odmítal vzrůstající význam
Evropské komise a perspektivu hlasování
kvalifikovanou většinou. Francouzský prezident se rozhodl uplatňovat tzv. „politiku
prázdné židle“: Francie se přestala účastnit
zasedání Rady ministrů. O rok později však
státy EHS schválily „Lucemburský kompromis“, podle nějž musela Rada ministrů
vypracovat řešení přijatelné pro všechny
členské státy EHS. Tato dohoda vedla až
do přijetí Jednotného evropského aktu v r.
1986 k příliš častému užívání jednomyslného hlasování.
11) Co jsou čtyři svobody
definované Jednotným
evropským aktem?
Čtyři svobody, které charakterizují společný
trh, zahrnují volný pohyb (neboli svobodu
pohybu) zboží, služeb, kapitálu a pracovních
sil. Mohou se uskutečnit pouze za předpokladu zrušení vnitřních hraničních kontrol mezi
členskými státy a odstraněním technických
a daňových překážek. Jednotný evropský
akt stanovil volný pohyb nejen pracovních
sil, ale všech osob. Východiskem pro volný
pohyb osob se stala Schengenská smlouva,
která vyústila v realizaci – tzv. schengenského prostoru.
12) Co je Schengenská smlouva
a schengenský prostor?
12
Schengenská smlouva (pojmenovaná podle
lucemburského města, kde byla vypracována)
byla podepsána v roce 1985, v platnost vstoupila až o deset let později. Smlouva zrušila na
společných hranicích členských zemí hraniční
kontroly (kontroly dokladů), společné hranice
účastnických zemí tak lze překračovat kdekoliv a kdykoliv. Schengenská smlouva, která se
v r. 1997 stala součástí Amsterdamské smlouvy, také předpokládá zesílenou kontrolu na
vnějších hranicích EU, harmonizaci vízové
a azylové politiky a posílení spolupráce policejních a justičních orgánů členských zemí.
Státy, které ratifikovaly Schengenskou smlouvu, tvoří tzv. schengenský prostor.
Součástí schengenského prostoru je v r. 2011
celkem 22 členských států EU (Belgie, Česká
republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie,
Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko) a 3 nečlenské státy
(Island, Norsko a Švýcarsko). ČR se k schengenskému prostoru připojila 21. 12. 2007.
Součástí schengenského prostoru nejsou Velká Británie, Irsko, Kypr, Bulharsko
a Rumunsko. Nově vytvořený prostor bezcelního pohybu osob se tak rozkládá od Islandu
až po Řecko, od Portugalska až po Estonsko.
a měnové unie (HMU). K její realizace bylo
nutné připravit novou smlouvu. V této době,
na základě požadavku německého kancléře
Helmuta Kohla, se také uvažovalo o posílení
politické spolupráce v rámci evropské integrace. Všechny tyto otázky byly zahrnuty do
dvou nových smluv: Smlouvy o Evropské
unii a Smlouvy o založení Evropského společenství. Obě tyto smlouvy byly uzavřeny na
dobu neurčitou, byly podepsány 7. 2. 1992
v nizozemském Maastrichtu a v platnost
vstoupily 1. listopadu 1993.
Obě smlouvy byly postupně upraveny
Amsterdamskou smlouvou (1999), Smlouvou z Nice (2003) a naposledy Lisabonskou
smlouvou, která vstoupila v platnost 1. 12.
2009.
a) Co obsahovala Smlouva o Evropské
unii z r. 1992?
Smlouva o EU, podepsaná v r. 1992, definovala nově vznikající Evropskou unii jako „novou
etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co možná nejblíže občanovi.
Unie je založena na Evropských společenstvích doplněných politikou a formami spolupráce zaváděnými touto smlouvou. Jejím
úkolem je utvářet vztahy mezi členskými
13) Jaké smlouvy byly
podepsány v Maastrichtu v roce
1992?
V červnu 1989 se Evropská rada v Madridu zabývala problematikou hospodářské
13
státy a jejich národy způsobem projevujícím
soudržnost a solidaritu“.
EU na základě této smlouvy zahrnovala
Evropské společenství včetně hospodářské a měnové unie, společnou zahraniční
a bezpečnostní politiku (SZBP) a spolupráci
v oblasti justice a vnitřních věcí. Uvedené tři
oblasti se označovaly termínem „tři pilíře“
EU. Zde je však nutné upozornit, že Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 12.
2009, změnila uvedené vymezení EU a zrušila pilířovou strukturu EU (viz otázka č. 16).
ochrany, neinflačního růstu, vysoké úrovně
ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality
života, hospodářské a sociální soudržnosti
a solidarity mezi členskými státy. Zde je však
nutné upozornit, že Lisabonská smlouva k 1.
12. 2009 zrušila Evropské společenství a za
jeho právní nástupkyni stanovila Evropskou
unii. Smlouva o Evropském společenství
byla Lisabonskou smlouvou přejmenována
na Smlouvu o fungování Evropské unie (viz
otázka č. 16).
c) Čím se v letech 1993–2009 lišily Evropská unie a Evropské společenství?
b) Co bylo obsahem Smlouvy o založení
Evropského společenství z r. 1992?
Evropské společenství, na rozdíl od Evropské unie, mělo právní subjektivitu a v některých oblastech mohlo uzavírat mezinárodní
smlouvy. Mělo také vlastní právní řád, pro
který se používá francouzský termín „acquis
communautaire“, který je nadřazen národnímu právu členských zemí. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 12. 2009,
udělila Evropské unii právní subjektivitu
a ustanovila ji právní nástupkyní Evropského
společenství, čím došlo k ukončení existence
Evropského společenství (viz otázka č. 16).
Smlouva o založení Evropského společenství byla rozšířením původní Římské smlouvy o založení EHS z r. 1957. Smlouva byla
v Maastrichtu rozšířena o nové prvky, k nimž
Evropská společenství dospěla do začátku
90. let. Změnil se také název: původní Evropské hospodářské společenství (EHS) se touto
smlouvou přejmenovalo na Evropské společenství (ES), čímž se zdůraznilo, že jeho činnost se neomezuje pouze na ekonomickou
sféru.
Cílem Evropského společenství se mimo
jiné stala podpora harmonického a trvale
udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální
d) Co byly „tři pilíře“ Evropské unie?
Pilíře EU vymezovala Smlouva o EU ve
znění platném v období 1993–2009. Prv14
rozšíření EU o velký počet zemí ze střední a východní Evropy a ze Středomoří –
v tomto bodě zaznamenala amsterdamská
jednání určitý neúspěch, který se pokusila
překonat Smlouva z Nice.
ní pilíř zahrnoval Evropské společenství,
vzniklé z původního Evropského hospodářského společenství na základě Smlouvy
o založení Evropského společenství (podepsána v Maastrichtu společně se Smlouvou
o Evropské unii). V důsledku toho první pilíř
obsahoval všechny společné (nadnárodní)
a komunitární politiky přijaté v ESUO, EHS
a EURATOMu. Jednalo se především o společnou obchodní, zemědělskou, měnovou
a dopravní politiku, problematiku celní unie,
jednotného trhu, hospodářské a měnové
unie, dále o rozvojovou pomoc, regionální,
sociální a energetickou politiku, vědecký
výzkum a politiku životního prostředí.
Druhý pilíř zahrnoval společnou zahraniční
a bezpečnostní politiku (SZBP). Byl odezvou
na vzrůstající spolupráci zahraničních politik členských zemí EU a na vznik společné
evropské bezpečnostní a obranné politiky.
Třetí pilíř se týkal spolupráce v oblasti justice
a vnitřních věcí. V r. 1999 vstoupila v platnost
Amsterdamská smlouva, která zavedla „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a převedla některé záležitosti ze třetího pilíře do
prvního. Do kompetencí prvního pilíře od r.
1999 spadala zejména problematika týkající
se víz, azylu a imigrace, která vyžaduje úzkou
spolupráci mezi policií, celními orgány a soudy členských zemí.
Pilířovou strukturu EU zrušila Lisabonská
smlouva, která vstoupila v platnost 1. 12.
2009 (viz otázka č. 16).
Amsterdamská smlouva, do které byla zahrnuta Schengenská smlouva, vytvořila „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a zavedla
koncept „zesílené spolupráce“. Zesílená spolupráce umožnila členským státům EU usilovat o prohlubování integrace, aniž by byly
zdržovány méně rozvinutými zeměmi, které
zatím nejsou schopné se prohlubování integrace účastnit. Jestliže nejméně polovina
členských států si přeje zřídit zesílenou spolupráci, ostatní země se mohou zdržet, aniž
by tak blokovaly činnost. Předzvěstí zesílené spolupráce byla například Schengenská
smlouva.
15) Co stanovila Smlouva z Nice?
Smlouva z Nice stanovila nové principy fungování evropských institucí z důvodu rozšiřování EU směrem na východ. Smlouva byla
podepsána 26. února 2001 a po složitém ratifikačním procesu vstoupila v platnost 1. února 2003. Výsledky dohodnuté v Nice se v EU
uplatňují od 1. listopadu 2004, problematiku obsaženou ve Smlouvě z Nice následně
upravila Lisabonská smlouva.
Smlouva z Nice se mimo jiné zabývala:
• velikostí a složením Evropské komise,
• hlasováním kvalifikovanou většinou
v Radě EU,
• složením Evropského parlamentu,
• užší spoluprací.
14) Co definovala
Amsterdamská smlouva?
Amsterdamská smlouva byla podepsána
v roce 1997, v platnost vstoupila 1. května
1999. Tato smlouva definovala čtyři nové cíle
EU:
• postavit zaměstnanost a občanská práva
do středu pozornosti EU,
• odstranit poslední překážky volného
pohybu osob a posílit bezpečnost,
• zesílit hlas EU ve světě a upevnit její postavení v mezinárodních vztazích,
• reformovat evropské instituce z důvodu
16) Co je Lisabonská smlouva?
a) Jak a proč vznikla Lisabonská smlouva?
Lisabonská smlouva je výsledkem politických jednání po neúspěšné ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu (tzv. Evropské ústavy). Navržená Evropská ústava představovala
dokument, který měl nahradit dosavadní
15
bonská smlouva poté vstoupila v platnost
1. 12. 2009.
b) Co je cílem a obsahem Lisabonské
smlouvy?
Cílem Lisabonské smlouvy je zpřehlednit
právní úpravu EU, poskytnout EU do té doby
chybějící právní subjektivitu, upravit fungování institucí EU, zvýšit efektivnost rozhodovacího procesu, posílit uplatnění EU v mezinárodních vztazích a zvýšit akceschopnost
EU v podmínkách globalizace.
Lisabonskou smlouvu tvoří preambule a dvě
hlavní části: změny Smlouvy o EU a změny
Smlouvy o založení Evropského společenství (tato smlouva se Lisabonskou smlouvou
přejmenovala na Smlouvu o fungování EU).
Text je zakončen obecnými a závěrečnými
ustanoveními a doplněn protokoly a deklaracemi.
Lisabonská smlouva udělila Evropské unii
právní subjektivitu a zrušila pilířovou strukturu Evropské unie, která existovala od r. 1993
na základě Smlouvy o EU. Na základě Lisabonské smlouvy Evropská unie nahradila
Evropské společenství (stala se jeho právní
nástupkyní). Jako samostatný právní subjekt
i nadále zůstal EURATOM. Na rozdíl od zakládajících smluv a všech jejich předchozích
revizí Lisabonská smlouva poprvé stanovila
přesná pravidla postupu při žádosti členského státu o vystoupení z EU.
Ustanovení Lisabonské smlouvy, která se
týkají orgánů EU a další problematiky, jsou
uvedená v příslušných částech tohoto textu.
Znění Lisabonské smlouvy je k dispozici např.
na adresách: http://europa.eu/lisbon_treaty/
index_cs.htm
http://www.euroskop.cz/192/sekce/lisabonska-smlouva---ke-stazeni/.
zakládající smlouvy. Základním cílem Evropské ústavy bylo zjednodušit a zpřehlednit
dosavadní právní rámec evropské integrace, zjednodušit fungování EU po rozšíření
o nové členské státy a nastínit vize dalšího
vývoje integračních procesů. Text Evropské
ústavy podepsali 29. 10. 2004 představitelé
všech členských států EU. Dokument však
v platnost nevstoupil – proces jeho ratifikace byl zastaven poté, co schválení dokumentu bylo zamítnuto v referendu ve Francii
a v Nizozemsku.
V následných politických jednáních se místo
Evropské ústavy tvořil všeobecně přijatelný
text, který by se zaměřil především na aktuální otázky fungování EU a méně na dlouhodobé vize, u kterých dosud chybí jednotný
pohled členských států.
Lisabonská smlouva nebyla tvořena jako text,
který nahradí dosavadní zakládající smlouvy,
ale jako text, který je pozmění a doplní.
Lisabonská smlouva byla podepsána
13. 12. 2007 v Lisabonu. Její následná ratifikace probíhala v členských zemích dle
národních zvyklostí: formou schválení v parlamentu nebo v referendu. V České republice schválil Lisabonskou smlouvu Parlament
ČR. Na základě stížnosti senátorů Ústavní
soud přezkoumával, zda Lisabonská smlouva není v rozporu s Ústavou ČR. Poté, co
Ústavní soud 3. 11. 2009 rozhodl, že dokument je v souladu s Ústavou ČR, smlouvu
ratifikoval prezident ČR Václav Klaus. Lisa-
c) Co přinese Lisabonská smlouva občanům?
Lisabonská smlouva zvyšuje akceschopnost
EU díky větší soudržnosti ve vnějších vztazích, širšímu spektru vnitřních politik, vyšší
efektivitě, pokud jde o dosahování konkrétních výsledků pro občany, a moderním insti16
tucím přizpůsobeným Unii o 27 členech.
Smlouva dává Evropské unii silnější a jednotnější hlas ve světě díky funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní
politiku, který je zároveň místopředsedou
Komise a má na svou podporu nově zřízenou
službu pro vnější činnost. Občanům, kteří
cestují mimo EU, smlouva zajišťuje praktičtější diplomatickou a konzulární pomoc.
Lisabonská smlouva reaguje na obavy evropských občanů. Plně například odráží politickou vůli řešit vzájemně provázané problémy
změny klimatu a energetické politiky. Poprvé
v historii je tak ve smlouvách EU zakotvena
část o energetice, podle níž je cílem Evropské
unie zajišťovat bezproblémové fungování
trhu s energií a bezpečnost dodávek energie
a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie.
Smlouva vytváří nové možnosti například
pro řešení přeshraničních otázek veřejného zdraví a civilní ochrany a pro podporu
přeshraničních aktivit v oblasti sportu. Do
středu svých priorit staví svobodu, spravedlnost a bezpečnost. Evropská unie je tak
lépe vybavena pro boj proti pašování lidí,
podporu prevence trestné činnosti a boj
proti terorismu prostřednictvím zmrazování
finančních prostředků. Lisabonská smlouva
též potvrzuje závazek EU vytvořit společnou přistěhovaleckou politiku. Smlouva dále
obsahuje tzv. „doložku solidarity“, podle níž
mají EU a její členské státy jednat společně
v duchu solidarity, pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku nebo
obětí přírodní nebo člověkem způsobené
pohromy.
Tato nová ustanovení Unii umožňují účinněji
provádět politiky zaměřené na podporu hospodářského růstu a konkurenceschopnosti,
na zlepšování sociálních podmínek a zaměstnanosti, na zvyšování osobní i kolektivní
bezpečnosti, na ochranu životního prostředí
a zdraví, na podporu soudržnosti a solidarity
mezi členskými státy a podporu vědeckotechnického pokroku a na zvyšování akceschopnosti na mezinárodní scéně.
Lisabonská smlouva rovněž vytváří stabilní
institucionální systém, který umožňuje rozhodovat rychleji a transparentněji, s větší
demokratickou kontrolou a s lepším zajištěním toho, že se rozhoduje na odpovídající úrovni. Občané tak budou mít jasnější
představu o tom, kdo za co odpovídá a proč
Evropská unie daná opatření přijímá.
Novinkou je ustanovení, podle kterého může
jeden milion občanů z několika členských
států přímo vyzvat Komisi, aby přijala určitou
iniciativu v oblasti působnosti EU.
734
17) Jak jsou rozdělené
pravomoci mezi EU a členské
státy?
Lisabonská smlouva podrobně vymezuje
pravomoci EU, což přispělo k vyjasnění rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy.
Pravomoci EU se člení do tří kategorií:
• pravomoci výlučné,
• pravomoci sdílené a podpůrné,
• pravomoci koordinační a doplňkové.
V oblastech, které spadají do výlučné pravomoci EU, může pouze EU vytvářet a přijímat právně závazné akty. Členské státy tak
mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu
EU zmocněny nebo provádějí-li akty EU.
Do výlučné pravomoci EU patří celní unie;
stanovení pravidel hospodářské soutěže
nezbytných pro fungování vnitřního trhu;
měnová politika pro členské státy, jejichž
měnou je euro; zachování biologických moř17
ských zdrojů v rámci společné rybářské politiky; společná obchodní politika.
V oblastech, které spadají do pravomocí sdílených a podpůrných, se EU na pravomocích
podílí spolu se členskými státy. Členské státy
mohou v těchto oblastech vytvářet a přijímat právně závazné akty a uplatňovat svou
pravomoc v rozsahu, v jakém ji EU nevykonala. Do sdílených pravomocí EU a členských
států patří vnitřní trh; část sociální politiky;
hospodářská, sociální a územní soudržnost;
zemědělství a rybolov (kromě zachování
biologických mořských zdrojů); životní prostředí; ochrana spotřebitele; doprava; transevropské sítě; energetika; prostor svobody,
bezpečnosti a práva; společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví.
Pravomoc koordinační a doplňkovou EU
vykonává v oblastech, které patří do pravomoci členských států a EU se v těchto oblastech
rozhodla svou pravomoc nevykonávat. EU má
v těchto oblastech pouze pravomoc provádět
činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo
doplňuje činnosti členských států. Jde o následující oblasti: ochrana a zlepšování lidského
zdraví; průmysl; kultura; cestovní ruch; všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež
a sport; civilní ochrana; správní spolupráce.
Cílem uvedených zásad je minimalizovat
zbytečně centralizované rozhodování – EU
v oblastech mimo své výlučné pravomoci rozhoduje pouze tam, kde je její činnost
efektivnější než činnost na nižší úrovni.
18) Co znamenají zásada
subsidiarity a zásada
proporcionality?
III. EVROPSKÉ HODNOTY
19) Co označuje pojem
„evropské hodnoty“?
Zásada subsidiarity a zásada proporcionality upravují výkon pravomocí Evropské unie.
Podle zásady subsidiarity jedná EU v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů
zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě
dosaženo členskými státy na úrovni ústřední,
regionální či místní, ale spíše jich může být
dosaženo na úrovni Unie (především z důvodu rozsahu či účinků zamýšlené činnosti).
Podle zásady proporcionality nepřekročí
obsah ani forma činnosti EU rámec toho, co
je nezbytné pro dosažení cílů Smlouvy o EU
a Smlouvy o fungování EU.
Evropské hodnoty – přesněji hodnoty Evropské unie – jsou uvedené v novelizované
Smlouvě o EU v článku 2, který byl do této
smlouvy vložen Lisabonskou smlouvou:
„Unie je založena na hodnotách úcty k lidské
důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti,
právního státu a dodržování lidských práv,
včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty
jsou společné členským státům ve společnosti
vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou
a rovností žen a mužů.“
Členské země EU musí respektovat principy
18
Rýnem ve dnech 3. a 4. června 1999 rozhodla
o sepsání návrhu dokumentu, který by shrnul
základní práva občanů v rámci Evropské unie.
Listina byla zveřejněna v prosinci 2000.
V roce 2007 byla Listina novelizována v souvislosti s přípravou Lisabonské smlouvy,
která obsahuje odkaz na tento dokument.
Plný název Listiny je „Listina základních práv
Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění
upraveném dne 12. prosince 2007“.
demokracie a právního státu, svobody jednotlivců a menšin. Stejně tak se musí angažovat
v boji proti rasismu, xenofobii, organizovanému zločinu, diskriminaci jednotlivců na základě náboženského a osobního přesvědčení.
S uplatňováním a ochranou evropských hodnot také souvisí vznik Evropského střediska
pro sledování rasismu a xenofobie, které EU
založila v roce 1997. V roce 2007 bylo nahrazeno Agenturou Evropské unie pro základní
práva, jež má své sídlo ve Vídni.
Listina obsahuje šest kapitol:
• Důstojnost,
• Svobody,
• Rovnost,
• Solidarita,
• Občanská práva,
• Soudnictví.
Orgány nově vzniklé Agentury Evropské unie
jsou strukturovány následovně:
• správní rada (plánovací a kontrolní orgán)
se skládá z jedné nezávislé osoby jmenované každým členským státem, z jedné nezávislé osoby jmenované Radou Evropy a ze
dvou zástupců Komise. Funkční období členů správní rady je pětileté a nelze jej prodloužit. Správní rada přijímá roční pracovní
program a výroční zprávu o činnosti. Jmenuje a v případě potřeby odvolává ředitele
agentury. Vytváří návrh ročního rozpočtu
a konečný rozpočet;
• výkonná rada se skládá z jednoho předsedy
a místopředsedy správní rady, dvou dalších
členů správní rady zvolených správní radou
a z jednoho ze zástupců Komise ve správní
radě. Člen správní rady, kterého jmenovala Rada Evropy, se může zasedání výkonné rady účastnit. Úkolem výkonné rady je
pomáhat správní radě;
• vědecký výbor se skládá z 11 nezávislých
osob s vysokou úrovní odbornosti v oblasti
základních práv. Členové vědeckého výboru
jsou jmenováni správní radou agentury na
základě výběrového řízení a po konzultaci
příslušného výboru Evropského parlamentu.
Funkční období členů vědeckého výboru je
pětileté a nelze jej prodloužit. Vědecký výbor
zajišťuje úroveň činnosti agentury z vědeckého hlediska.
Po ratifikaci Lisabonské smlouvy se Listina
základních práv Evropské unie stala součástí
primárního práva EU a získala stejnou právní
sílu jako zakládající smlouvy, tj. stala se právně závaznou.
21) Jaká práva má občan EU?
Smlouva o EU zavedla v roce 1993
pojem „občanství Evropské unie“, které
přiznává občanům členských zemí EU
tato práva:
• svobodu pohybu a usazování na celém
území EU,
• právo volit a být volen v komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu ve státě pobytu,
• diplomatickou ochranu úřady všech členských států, jestliže stát, jehož je dotyčný
příslušníkem, nemá zastoupení v nějakém
třetím státě,
• právo petiční a právo na odvolání k evropskému ombudsmanovi.
Evropský občan (občan EU) je každý, kdo má
státní občanství některého z členských států
EU. Občanství EU však nenahrazuje státní
občanství daného členského státu, pouze ho
doplňuje.
20) Co je obsahem Listiny
základních práv a svobod?
Evropská rada na svém zasedání v Kolíně nad
19
IV. FUNGOVÁNÍ
EVROPSKÉ UNIE
voleni přímo občany členských států na pětileté
funkční období (předtím poslance volily parlamenty členských zemí). Na rozdíl od národních
parlamentů členských států nemá EP výhradní
legislativní pravomoc. Má ovšem oprávnění,
jež mu ve velkém počtu oblastí umožňuje přijímat rozhodnutí společně s Radou EU. Úlohou
EP je také vyjadřovat názor na návrhy evropských textů, schvalovat rozpočet EU společně
s Radou EU a kontrolovat Evropskou komisi.
Evropský parlament má právo vyjádřit Komisi
nedůvěru, a může ji tak donutit k rezignaci.
22) Jaké orgány EU existují?
Orgány EU se vzájemně doplňují. Jejich pravomoci a způsob spolupráce jsou stanovené
Smlouvou o EU. Je třeba rozlišovat:
a) řídící orgány: Evropský parlament, Evropská rada, Rada EU (tzv. Rada ministrů nebo
pouze „Rada“), Evropská komise,
b) kontrolní a poradní orgány: Soudní dvůr
EU, Účetní dvůr, Hospodářský a sociální
výbor, Výbor regionů,
c) finanční orgány: Evropská centrální banka, Evropská investiční banka.
b) Jak se Evropský parlament podílí na
tvorbě komunitárního práva?
Dlouhou dobu byla role Evropského parlamentu omezena pouze na poradní funkci.
Rada EU měla povinnost informovat Parlament o svých iniciativách, ale EP neměl žádnou rozhodovací pravomoc. Význam EP začal
narůstat od r. 1979, kdy proběhly první přímé
volby do EP. Díky demokratické legitimitě je
EP od té doby oprávněn více se účastnit rozhodovacích procesů. Jednotným evropský
akt z roku 1987 zavedl tzv. proces spolupráce a upřednostnil dialog mezi Radou EU a EP.
Amsterdamská smlouva v roce 1999 zavedla tzv. proces spolurozhodování a nastolila
rovnováhu sil mezi Radou EU a EP. Při spolurozhodovacím procesu nemůže být přijato
žádné ustanovení, pokud nebylo dosaženo
souhlasu mezi těmito dvěma orgány. Úlohu
Parlamentu ještě více posílila Lisabonská
smlouva, která přesunula do procedury spolurozhodování více oblastí a politik EU. Došlo
tak k výraznému posílení role EP, především
jeho legislativní a kontrolní funkce. Významnou funkcí EP je také rozpočtová funkce: EP
spolu s Radou EU schvaluje rozpočet EU.
Lisabonská smlouva zahrnula do procedury
spolurozhodování nové oblasti, např. oblast justiční spolupráce v trestních věcech a policejní
spolupráce, oblast provádění společné zemědělské politiky, vízové a přistěhovalecké politiky, společné obchodní politiky atd. Celý tento
vývoj svědčí o stále rostoucím významu EP.
EP však nedisponuje legislativní iniciativou
(tu má Evropská komise), na legislativní podněty ale reagovat může.
23) Co znamená „nadnárodní“
charakter orgánů EU?
Nadnárodní charakter orgánů EU se zakládá
na nezávislosti Evropské komise na národních
vládách, na právu EU, které má přednost před
právem národním, a na legislativních a rozpočtových pravomocích Evropského parlamentu,
jenž je volen přímým hlasováním. Většinové
hlasování Rady EU je také výrazem nadnárodnosti a znamená, že rozhodnutí Rady EU mohou
převýšit svrchovanou vůli členského státu.
24) Kde se nacházejí orgány EU?
Sídla evropských orgánů nejsou soustředěna
na jednom místě: Evropská komise a Rada EU
(Rada ministrů) sídlí v Bruselu, Soudní dvůr EU
se nachází v Lucemburku, Evropský parlament
má svá měsíční plenární zasedání ve Štrasburku a parlamentní výbory se scházejí v Bruselu.
25) Jaká je úloha řídících orgánů
EU?
a) Jakou úlohu má Evropský parlament?
Evropský parlament (EP) je jedinou přímo volenou institucí EU. Poslanci EP jsou od roku 1979
20
c) Podle jakých kritérií jsou seskupeni
poslanci Evropského parlamentu?
Počet poslanců z každého členského státu
stanoví Smlouvy. V jednacím sále zasedají
poslanci podle politických skupin, nikoli podle národních delegací. V současné
době působí v Parlamentu sedm politických
skupin; vedle nich jsou zde i „nezařazení“
poslanci, kteří nejsou členy žádné politické skupiny. Politické skupiny sdružují
poslance z více než stovky politických stran
z členských států. Každá politická skupina
má předsedu, předsednictvo a sekretariát.
Politická skupina musí splňovat podmínku,
že jejími členy jsou poslanci reprezentující
alespoň 1/5 členských států a musí mít minimálně 19 členů (viz. čl. 29 až 32 Jednacího
řádu).
Před hlasováním v plénu posuzují politické
skupiny zprávy parlamentních výborů z hlediska svého politického zaměření a často
k nim předkládají pozměňovací návrhy. Hrají
také významnou roli při rozhodování o pořadech jednání plenárních zasedání a při výběru aktuálních témat, která budou na pořad
jednání zařazena.
Přehled politických skupin v Evropském parlamentu
Zdroj: www.evropsky-parlament.cz
Anglická zkratka
Politické skupiny v Evropském parlamentu (2009–2014)
EPP
Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů)
Group of the European People‘s Party (Christian Democrats)
S & D
Skupina Progresivní aliance socialistů
a demokratů v Evropském parlamentu
Group of the Progressive Alliance of Socialists and Democrats
in the European Parliament
ALDE
Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu
Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe
ECR
Skupina Evropských konzervativců a reformistů
European Conservatives and Reformists Group
Greens/EFA
Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance
Group of the Greens / European Free Alliance
EUL / NGL
Skupina konfederace Evropské sjednocené levice
a Severské zelené levice
Confederal Group of the European United Lef - Nordic Green Left
EFD
Evropa Svobody a Demokracie
Europe of Freedom and Democracy Group
NI
Nezařazení poslanci
Non-attached Members
21
d) Kolik poslanců má Evropský parlament?
ské unie prostřednictvím přímo volených
zástupců, tzv. europoslanců, kteří svůj úřad
zastávají po pětileté funkční období. Parlament má (po rozšíření Evropské unie na
27 členů) 754 poslanců (před rozšířením
Evropský parlament (EP) je největším mnohonárodním parlamentem na světě. Reprezentuje téměř půl miliardy občanů. Evrop-
Poslanci EP podle členského státu a politické skupiny
– 7. volební období
NI
BE
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
HU
MT
2
NL
1
5
26
6
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
NI
85
30
Zdroj: europarl.europa.eu, 2012
22
754
f) Jakou roli má Rada EU (Rada ministrů)?
732 poslanců). Počet zástupců z jednoho
státu je určen Maastrichtskou smlouvou
(Smlouva o Evropské unii/ SEU/ Smlouva
o EU). Maastrichtská smlouva také určuje,
že každý občan členské země EU, který žije
v jiné zemi EU, může v této zemi také volit
poslance EP. Smlouva z Nice zvýšila maximální počet poslanců na 785 a změnila početní
zastoupení jednotlivých zemí, aby tak vytvořila místo pro budoucí nové členy EU.
Od ledna 2012 se stal novým předsedou
Evropského parlamentu německý sociální
demokrat Martin Schulz. Zvítězil s přehledem již v prvním kole hlasování díky dohodě
dvou nejsilnějších parlamentních uskupení.
Ve funkci po dvou a půl letech vystřídal polského lidovce Jerzyho Buzka, který byl prvním předsedou EP z nových členských zemí.
Rada Evropské unie (též nazývaná Rada
ministrů nebo pouze „Rada“) je hlavním
orgánem s rozhodovací pravomocí. Každý
členský stát do ní vysílá jednoho zástupce na
ministerské úrovni. Rada se schází v různém
složení ministrů, a to podle projednávané
problematiky. Zasedání Rady EU se zúčastňuje předseda Evropské komise.
Rada EU, která sídlí v Bruselu, plní tyto funkce:
• schvaluje legislativu (ve většině případů
společně s Evropským parlamentem),
• schvaluje rozpočet EU (společně s Evropským parlamentem),
• koordinuje hospodářské politiky členů EU,
• pověřuje Komisi uzavíráním dohod se třetími státy nebo mezinárodními organizacemi,
• má rozhodující pravomoc v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky
a v oblasti justice a vnitřních věcí.
e) Jaká je úloha Evropské rady?
Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí EU, předseda
Evropské komise a stálý předseda Evropské
rady. Evropská rada je nejvyšším politickým
orgánem EU, avšak bez vlastní legislativní
pravomoci. Přijímá základní politická rozhodnutí o činnosti EU a stanoví další směr vývoje
evropské integrace. Zasedání Evropské rady
(tzv. evropské summity) se konají nejméně
dvakrát ročně v Bruselu. Tato zasedání však
nemohou ovlivňovat primární legislativu.
K tomu mají mandát pouze mezivládní konference členských států EU. Evropská rada
předkládá Evropskému parlamentu zprávu
o každém svém zasedání a každoročně také
zprávu o pokroku dosaženém v EU.
Lisabonská smlouva stanovila funkci stálého předsedy Evropské rady (neoficiálně
označovaného za „prezidenta EU“), který je
volen na funkční období 2,5 roku s možností
znovuzvolení dvakrát po sobě. Předsedu volí
i odvolává Evropská rada. Jeho úkolem je
řídit politiku Evropské rady a zastupovat Unii
v mezinárodních vztazích. Od prosince 2009
vykonává tuto funkci Herman Van Rompuy.
Pozor: Evropská rada není totožná s Radou
EU ani s Radou Evropy!
Návrhy Radě předkládá Komise, a jsou-li
schváleny, stávají se směrnicemi nebo nařízeními. Členské země EU přebírají předsednictví Rady EU na dobu 6 měsíců. Předsednická země má možnost určovat agendu
a priority Rady, a tím ovlivnit směr, kterým se
ubírá celá EU.
V současnosti se Rada schází v deseti různých složeních v závislosti na projednávané
problematice:
• Rada pro obecné záležitosti,
• Rada pro zahraniční věci,
• Rada pro hospodářské a finanční věci,
• Rada pro spravedlnost a vnitřní věci,
• Rada pro zaměstnanost, sociální politiku,
zdraví a ochranu spotřebitele,
• Rada pro konkurenceschopnost (vnitřní
trh, průmysl, výzkum a vesmír),
• Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku,
• Rada pro zemědělství a rybolov,
• Rada pro životní prostředí,
• Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu
a sport.
23
definice kvalifikované většiny. Kvalifikované
většiny je dosaženo současným splněním tří
podmínek:
• Rozhodnutí je podpořeno minimálně 255
hlasy z celkového počtu 345 hlasů. Každý
členský stát má určitý počet hlasů, který
je odvozen od počtu jeho obyvatelstva.
Stát nemůže své hlasy dělit, musí je použít
všechny najednou.
• Rozhodnutí je schváleno nadpoloviční
většinou členských států (pokud se hlasuje o návrhu předloženém Komisí). U ostatních rozhodnutí je nutná dvoutřetinová
většina členských států.
Navíc může každý členský stát požádat
o potvrzení, že hlasy odevzdané ve prospěch návrhu zastupují nejméně 62 %
celkového obyvatelstva Unie. Pokud tato
podmínka není splněna, není rozhodnutí
přijato.
Jedinou formací Rady, pro kterou neplatí
rotující předsednictví, je Rada pro zahraniční
věci. Jejím předsedou je Vysoký představitel
pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
volený na pětileté funkční období. Od prosince 2009 tuto funkci vykonává Catherine
Ashton. Předsedá Radě pro zahraniční věci
a řídí společnou zahraniční a bezpečnostní
politiku. Zároveň zastává úlohu místopředsedkyně Evropské komise, což jí umožňuje
zajišťovat soudržnost a koordinaci vnější činnosti Evropské unie.
Radě EU pomáhá Výbor stálých zástupců
(Coreper). Jsou to představitelé členských
států, kteří hájí národní zájmy svých zemí
a připravují materiály, k nimž se vyjadřuje
Rada EU.
Rozdělení hlasů v Radě EU od 1. 1. 2007
Země
Pozor – nezaměňujte!
Rada EU (tzv. Rada ministrů),
Evropská rada (summit představitelů států
a vlád),
Rada Evropy (je samostatnou organizací,
není institucí EU).
Počet hlasů
Francie, Itálie, Německo,
Velká Británie
29
Polsko, Španělsko
27
Rumunsko
14
Nizozemsko
13
Belgie, Česká republika,
Maďarsko, Portugalsko, Řecko 12
Bulharsko, Rakousko, Švédsko
10
Dánsko, Finsko, Irsko, Litva,
Slovensko
7
Estonsko, Kypr, Lotyšsko,
Lucembursko, Slovinsko
4
Malta3
Celkem hlasů
Kvalifikovaná většina
g) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU
(Radě ministrů)?
345
255
Další úpravu kvalifikované většiny stanovila
Lisabonská smlouva: od 1. listopadu 2014 je
kvalifikovaná většina vymezena jako minimálně 55 % členů Rady tvořených nejméně
patnácti z nich a zastupujících členské státy,
V souvislosti s rozšířením EU o Rumunsko
a Bulharsko vstoupilo dne 1. 1. 2007 v platnost nové vážení hlasů (viz tabulka) a nová
24
•
•
•
•
•
hy jsou předkládány Radě EU, Evropskému
parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu
výboru,
realizuje rozhodnutí Rady EU a různé politické aktivity EU,
se zmocněním Rady EU může projednávat
obchodní smlouvy s nečlenskými zeměmi
a spravovat zemědělské trhy,
sestavuje rozpočet EU, který předkládá
Radě EU a Evropskému parlamentu,
spravuje fondy EU a řídí společnou politiku
v oblasti zemědělství, regionálního rozvoje
a zaměstnanosti,
kontroluje dodržování dohod a může podat
žalobu u Soudního dvora na kterýkoli členský stát, který neplní své závazky.
Administrativní aparát Komise sídlí v Bruselu
a Lucemburku. Komise je největší institucí EU,
její aparát čítá přes 24 tisíc pracovníků, kteří
mají status evropských úředníků a jsou placeni z rozpočtu EU.
které představují alespoň 65 % obyvatelstva
EU. Tzv. blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná
většina považuje za dosaženou.
h) Jakou úlohu plní Evropská komise?
ch) Kolik komisařů má Evropská komise?
Evropská komise (též pouze „Komise“) je
výkonným orgánem EU. Je nezávislá na vládách členských států a zodpovídá se pouze
Evropskému parlamentu. Komise plní následující funkce:
• navrhuje legislativu – je jediným orgánem
EU, který má obecnou pravomoc předkládat návrhy právních dokumentů; její návr-
Komise se od r. 2007 skládá z předsedy a 26 členů (z každého členského státu tak pochází jeden
komisař). Komisaři jsou nezávislí na zemi svého
původu a jsou jmenováni na pět let. Jmenování podléhá schválení Evropským parlamentem.
Každý člen má přesně určenou odpovědnost,
ale rozhodnutí Komise jsou kolektivní.
25
Předseda Evropské komise je volen Evropskou radou a schvalován Evropským parlamentem na funkční období pěti let. V září
2009 byl předsedou EK opětovně zvolen
José Manuel Barroso.
26) Jakou úlohu hrají kontrolní
a poradní orgány?
a) Jakou roli má Soudní dvůr EU?
Soudní dvůr EU sídlí v Lucemburku. Je soudní institucí, která dohlíží na dodržování
komunitárního práva, na jeho interpretaci
a na aplikaci evropských smluv. Na soud se
může obrátit kterýkoli členský stát, instituce
EU nebo jednotlivec. Soud může rozhodovat
také v případech řešených národními soudy,
jestliže se proces dotýká legislativy EU. Jeho
rozsudky jsou závazné pro všechny soudy
všech členských států.
ho přijímat příkazy a své funkce vykonávají
zcela nezávisle, v zájmu EU. Výbor se může
vyjadřovat ke všem návrhům Komise.
d) Jaké kompetence má Výbor regionů?
Výbor regionů sídlí v Bruselu. Je poradním
orgánem, se kterým musí být konzultovány
otázky týkající se např. životního prostředí,
profesního vzdělávání, zahraniční spolupráce, dopravy, výchovy a vzdělání, zdravotnictví a kultury. Výbor regionů je složen z 344
zástupců místních a regionálních orgánů
členských států. Česká republika v něm má
12 zástupců. Členové jsou jmenováni Radou
EU na čtyřleté období. Cílem existence Výboru regionů je pomoci co nejlepšímu využívání principu subsidiarity (viz otázka č. 18).
b) Jakou úlohu má Účetní dvůr?
Účetní dvůr sídlí v Lucemburku, jeho úkolem
je dodržování rozpočtového režimu a disciplíny všech unijních institucí. Má pravomoc
prověřovat rozpočet EU. Jádrem činnosti
Účetního dvora je výroční zpráva o rozpočtu EU. Z této zprávy také vychází Evropský
parlament při posuzování činnosti Evropské
komise.
c) Co je úkolem Hospodářského a sociálního výboru?
27) Jakou úlohu plní finanční
orgány EU?
Hospodářský a sociální výbor sídlí v Bruselu.
Je poradním orgánem Komise a Rady EU.
Sdružuje zástupce zaměstnanců, zaměstnavatelů a občanských organizací ze všech
členských států. Komise musí s Výborem
konzultovat návrhy ze sociální nebo ekonomické oblasti předkládané Radě ministrů.
Současných 344 členů výboru je rozděleno
do tří skupin: zaměstnanci, zaměstnavatelé
a různé zájmy (zemědělci, svobodná povolání, družstva atd.). Jednotlivé země jsou ve
Výboru zastoupeny poměrně podle počtu
obyvatel. Česká republika má ve Výboru 12
zástupců, kteří jsou jmenováni Radou EU na
čtyři roky. Členové Výboru nesmějí od niko-
a) Jakou roli hraje Evropská centrální
banka (ECB)?
Evropská centrální banka, která zahájila svoji
činnost v r. 1999, je nástupcem Evropského
měnového institutu (EMI). Vede nezávislou
měnovou politiku Evropské měnové unie.
Mezi její funkce patří: řídit společnou měnovou politiku, dohlížet na stabilitu cen, emitovat společnou měnu euro, vést kurzovní
operace, udržovat oficiální měnové rezervy
a zajistit dobré fungování platebního systému. Sídlo banky je ve Frankfurtu nad Mohanem.
26
b) Jakou úlohu má Evropská investiční
banka (EIB)?
ní akty přijaté orgány EU (sekundární právo). V širším pojetí lze za součást práva EU
považovat také základní právní principy
a judikaturu Soudního dvora EU.
Právní akty EU přijaté Radou EU nebo Evropským parlamentem a Radou EU v rámci spolurozhodování mohou mít některou z následujících pěti forem:
Evropská investiční banka je významnou finanční institucí. Poskytuje půjčky na financování
investičních projektů, které přispívají k rozvoji
a integraci EU. Banka má sídlo v Lucemburku.
28) Má EU prezidenta?
Nařízení a směrnice: jsou srovnatelné
s národními zákony, neboť jsou právně
závazné a mají všeobecnou platnost. Nařízení se aplikují přímo, stávají se součástí
právního řádu ihned po svém schválení.
Pokud jsou v rozporu se zákony některého
členského státu, mají přednost. Směrnice
zavazuje členské státy k určitým integračním cílům, ale nechává na nich výběr prostředků, jak těchto výsledků dosáhnou; za
tímto účelem členské státy vydávají vlastní
právní normy.
Rozhodnutí: jsou právně závazná v celém
rozsahu; vztahují se pouze na ty subjekty,
jimž jsou adresována.
Doporučení a stanoviska: nejsou právně
závazná.
Ne, nemá. Termín „prezident EU“ se však
používal v diskusích nad návrhem tzv. Evropské ústavy. Na základě Lisabonské smlouvy,
která z neschválené „Evropské ústavy“ vychází, byla zřízena funkce stálého předsedy
Evropské rady s funkčním obdobím 2,5 roku
a možností prodloužení o jedno funkční
období. Tato funkce je v angličtině označena
termínem „President of the European Council“. Podobně je předseda Evropské komise
či Evropského parlamentu v angličtině nazýván „President of the European Commission“
a „President of the European Parliament“.
Stálým předsedou Evropské rady se
1. 12. 2009 stal Herman Van Rompuy.
29) Co je mezivládní
konference?
31) Jak vzniká komunitární
legislativa?
Mezivládní konference je nástrojem vyjednávání mezi vládami členských zemí. Změny zakládajících smluv EU vyžadují souhlas
všech vlád členských států EU. Proces diskusí
o změnách zakládajících smluv je znám pod
názvem mezivládní konference (Intergovernmental Conference, IGC). Mezivládní konference je pořádána zemí předsedající Evropské
radě na doporučení Rady EU a po konzultacích s Evropským parlamentem, Evropskou
komisí a popřípadě i Evropskou centrální
bankou. Výsledkem mezivládní konference je
např. text Lisabonské smlouvy.
Vytváření komunitární legislativy (práva EU) je společný úkol Evropské komise,
Evropského parlamentu a Rady EU. Lisabonská smlouva definuje řádný legislativní postup, který spočívá v tom, že Evropský parlament a Rada přijímají společně
na návrh Komise nařízení, směrnice nebo
rozhodnutí. Ve zvláštních případech stanovených smlouvami je přijetí nařízení,
směrnice nebo rozhodnutí Evropským parlamentem za účasti Rady nebo Radou za
účasti Evropského parlamentu zvláštním
legislativním postupem.
30) Jaké formy má „evropské
právo“?
Ve specifických případech vymezených ve
smlouvách mohou být legislativní akty přijímány také z podnětu skupiny členských
států nebo Evropského parlamentu, na
V užším slova smyslu zahrnuje právo EU
zakládající smlouvy (primární právo) a práv27
procedury spolurozhodování uvádí Smlouva
o fungování EU v článku 294:
• Komise předloží Evropskému parlamentu
a Radě návrh.
První čtení
• Evropský parlament zaujme svůj postoj
v prvním čtení a postoupí jej Radě. Schválíli Rada stanovisko Evropského parlamentu, je dotyčný akt přijat ve znění odpovídajícím postoji Evropského parlamentu.
• Neschválí-li Rada stanovisko Evropského
parlamentu, přijme svůj postoj v prvním
čtení a postoupí jej Evropskému parlamentu. Rada v tom případě podrobně
informuje Evropský parlament o důvodech, na základě kterých přijala stanovisko v prvním čtení. Komise podrobně informuje EP o svém postoji.
doporučení Evropské centrální banky nebo
na žádost Soudního dvora nebo Evropské
investiční banky.
Druhé čtení
• Jestliže ve lhůtě tří měsíců od tohoto
postoupení Evropský parlament:
a) schválí postoj Rady v prvním čtení nebo
nepřijme žádné usnesení, pokládá se
dotyčný akt za přijatý ve znění odpovídajícím postoji Rady;
b) odmítne postoj Rady v prvním čtení většinou hlasů všech svých členů, pokládá se
navrhovaný akt za nepřijatý;
c) navrhne většinou hlasů všech svých členů změny postoje Rady v prvním čtení,
postoupí se změněný text Radě a Komisi,
která k těmto změnám zaujme stanovisko.
32) Jak probíhá
spolurozhodování Evropského
parlamentu a Rady EU?
Změny zakládajících smluv postupně rozšířily rozhodovací pravomoc Evropského parlamentu prostřednictvím procedury spolurozhodování. Na základě této procedury je
značná část legislativy schvalována Radou
EU i Evropským parlamentem. Parlament
postupně získal právo rozhodovat společně
s Radou EU o většině legislativních návrhů
Evropské komise. Jde především o následující oblasti: vnitřní trh, volný pohyb pracovních sil, oblast justiční spolupráce v trestních
věcech a policejní spolupráce (s výjimkou
operativní spolupráce), společná zemědělská politika, některé otázky týkající se volného pohybu osob, vízová a přistěhovalecká
politika, přijímání některých opatření hospodářské a měnové politiky, opatření v oblasti
dopravy, strukturálních fondů, provádění společné obchodní politiky a přijímání
finančních nařízení.
Procedura spolurozhodování zahrnuje jedno, dvě nebo tři čtení. Důsledkem je znásobení kontaktů mezi Evropským parlamentem a Radou a Evropskou komisí. Průběh
• Jestliže ve lhůtě tří měsíců od obdržení
změn Evropského parlamentu Rada kvalifikovanou většinou:
a) schválí všechny tyto změny, pokládá se
dotyčný akt za přijatý;
b) neschválí všechny změny, svolá předseda
Rady po dohodě s předsedou Evropského
parlamentu ve lhůtě šesti týdnů dohodovací výbor. O návrzích změn, k nímž
Komise zaujala odmítavé stanovisko, Rada
rozhoduje jednomyslně.
Dohodovací postup
Dohodovací výbor se skládá ze členů Rady
28
33) Může se občan odvolávat na
komunitární právo u národního
soudu?
Ano. Evropský soudní dvůr uznává dva principy, které garantují existenci právního řádu
EU. Jedná se o princip přímé aplikace komunitárního práva a princip přednosti komunitárního práva před národním právem. Na
základě principu přednosti komunitárního
práva před právem národním má komunitární právo přednost před veškerým národním
právem, předcházejícím i následujícím.
34) Co jsou generální ředitelství
Evropské komise?
Úředníci zabezpečující činnost Evropské
komise se člení do generálních ředitelství
a úřadů specializovaných služeb. Generální ředitelství jsou srovnatelná s národními
ministerstvy. V čele generálních ředitelství stojí generální ředitel, který je podřízený komisaři. Komisař je zodpovědný
za práci daného generálního ředitelství.
O celkový chod Komise se stará generální
sekretariát.
a ze stejného počtu členů zastupujících
Evropský parlament. Má za úkol dosáhnout
přijetí dohody o společném návrhu kvalifikovanou většinou členů Rady a většinou členů
zastupujících Evropský parlament ve lhůtě
šesti týdnů od svého svolání, a to na základě
postojů Evropského parlamentu a Rady ve
druhém čtení.
Komise se účastní jednání dohodovacího výboru a vyvíjí činnost potřebnou ke
sblížení stanovisek Evropského parlamentu
a Rady.
• Neschválí-li dohodovací výbor ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání společný návrh,
pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý.
Přehled generálních ředitelství a úřadů
Evropské komise (stav k 1. 7. 2012):
GŘ pro komunikaci
GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti
GŘ pro podniky a průmysl
GŘ pro hospodářskou soutěž
GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a sociální
začleňování
GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova
GŘ pro energetiku
GŘ pro mobilitu a dopravu
GŘ pro oblast klimatu
GŘ pro životní prostředí
GŘ pro výzkum a inovace
GŘ pro komunikační sítě, obsah a technologie
GŘ pro námořní záležitosti a rybolov
GŘ pro vnitřní trh a služby
GŘ pro regionální politiku
GŘ pro daně a celní unii
GŘ pro vzdělávání a kulturu
Třetí čtení
• Schválí-li dohodovací výbor v této lhůtě
společný návrh, mají Evropský parlament,
který se usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, jež rozhoduje kvalifikovanou většinou, ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný
akt v souladu se společným návrhem.
• Pokud tak neučiní, pokládá se navrhovaný
akt za nepřijatý.
29
GŘ pro zdraví a spotřebitele
GŘ pro vnitřní věci
GŘ pro spravedlnost
GŘ pro obchod
GŘ pro rozšíření
GŘ pro rozvoj a spolupráci (EuropeAid)
GŘ pro humanitární pomoc a civilní ochranu
(ECHO)
Eurostat
GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost
GŘ pro informatiku
GŘ pro rozpočet
Evropský úřad pro boj proti podvodům
GŘ pro tlumočení
GŘ pro překlady
Úřad pro publikace Evropské unie
Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Bruselu
Úřad pro správu a vyplácení individuálních
nároků
Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Lucemburku
Úřad pro výběr personálu Evropských společenství
Výkonná agentura pro konkurenceschopnost
a inovace
Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu
a audiovizuální oblast
Výkonná agentura pro zdraví a spotřebitele
Výkonná agentura pro transevropskou
dopravní síť
Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum
Výkonná agentura pro výzkum
parlamentu. Víceletý finanční rámec vymezuje maximální výši a strukturu plánovaných
výdajů rozpočtu EU na základě předpovědi
budoucího ekonomického růstu EU. Hlavní
funkcí víceletého finančního rámce je kontrola rozpočtové disciplíny (tzn. výdajů společného rozpočtu). Z víceletého finančního
rámce (finanční perspektivy) se vychází při
tvorbě ročních rozpočtů EU, přičemž je nutné dodržovat pravidlo, že výdaje jednotlivých ročních rozpočtů EU nesmí přesáhnout
tzv. strop daný pro jednotlivé roky víceletým finančním rámcem. Současná finanční
perspektiva je stanovená pro období 2007–
2013. Pro jednotlivé roky tohoto období je
daný strop vlastních zdrojů (a tím i strop ročních výdajů) ve výši 1,24 % hrubého národního produktu EU. Celková suma, se kterou
Evropská unie v tomto finančním období
hospodaří, je 864,3 miliardy euro.
36) Co tvoří finanční zdroje EU?
Neexistuje žádná speciální „evropská“ daň
pro tvorbu rozpočtu EU. Rozpočet EU se plní
prostřednictvím tzv. vlastních zdrojů.
Vlastní zdroje EU tvoří:
• cla (každá členská země odvádí do rozpočtu EU 75 % vybraných cel a ponechává
si 25 % cel na úhradu nákladů spojených
s jejich výběrem),
• daň z přidané hodnoty (každá členská země
odvádí do rozpočtu EU 0,5 % z harmonizovaného vyměřovacího základu DPH),
• zemědělské vyrovnávací dávky (platby
vybírané za dovoz zemědělské produkce
z nečlenských zemí do EU),
• příspěvek každého členského státu stanovený jako podíl na jeho hrubém národním
důchodu.
V. FINANCOVÁNÍ
EVROPSKÉ UNIE
35) Co je víceletý finanční rámec
(finanční perspektiva)?
Víceletý rozpočtový rámec je termín, kterým
Lisabonská smlouva nahradila dříve užívaný
termín „finanční perspektiva“. Je to označení
pro střednědobý finanční plán, který se přijímá ve formě nařízení minimálně na dobu
pěti let, a to jednomyslným schválením
v Radě EU po obdržení souhlasu Evropského
37) Jaké výdaje financuje
rozpočet EU?
Největší podíl na výdajích má dlouhodobě
společná zemědělská politika, druhou výraz30
Řízení rozpočtu je složitý úkol, protože se
netoleruje žádný deficit – rozpočtové příjmy
musí pokrýt veškeré výdaje.
39) Kdo jsou tzv. čistí příjemci
a čistí plátci?
Rozpočet Evropské unie je založený na principu solidarity bohatších zemí s chudšími,
což se projevuje v přerozdělování finančních
prostředků prostřednictvím společného rozpočtu ve prospěch méně vyspělých zemí.
Realizace principu solidarity vede k tomu, že
se členské země EU rozdělují na dvě skupiny:
• tzv. čistí plátci, kteří přispívají do rozpočtu
více, než z něj získávají; jedná se především o Nizozemsko, Švédsko, Německo,
Belgii, Itálii, Francii a Velkou Británii,
• tzv. čistí příjemci, kteří z rozpočtu více získávají, než kolik do něj přispívají; jedná se
o méně vyspělé země, jako např. Španělsko,
Řecko, Portugalsko a členské země, které
do EU vstoupily v letech 2004 a 2007.
nou položku představují výdaje na financování strukturální politiky.
Ve finančním období 2007–2013 jsou výdaje z rozpočtu EU členěné do následujících
položek dle cílů integračního procesu:
• udržitelný růst (výdaje na vzdělání, výzkum,
inovace, dopravu a energetické sítě),
• ochrana a hospodaření s přírodními zdroji
(výdaje na zemědělství, rozvoj venkova,
ochranu životního prostředí),
• občanství, svoboda, bezpečnost a právo (výdaje na zajištění bezpečnosti, řízení migrace, boj proti terorismu, ochranu
základních lidských práv, soudní spolupráci, podporu kultury, ochranu spotřebitele),
• EU jako globální partner (pomoc kandidátským zemím a potenciálním kandidátům, pomoc v rámci tzv. sousedské politiky, pomoc rozvojovým zemím),
• administrativa (výdaje na financování chodu všech institucí EU).
• kompenzace (Bulharsko, Rumunsko)
VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ
UNIE
40) Co je hospodářská a měnová
unie (HMU)?
Obecně je HMU vyšší formou mezinárodní
ekonomické integrace, která následuje po
realizaci společného trhu. HMU se ve srovnání se společným trhem vyznačuje sjednocením či alespoň určitým stupněm harmonizace národních hospodářských politik. Cílem je
odstranit diskriminaci vznikající v důsledku
rozdílné hospodářské politiky v členských
zemích a zaručit stejný postup v hospodářské politice vůči konkurenčním zemím. Tento
stupeň integrace předpokládá také sjednocení měnové politiky, vytvoření společné
měny a nadnárodního orgánu, jehož rozhodnutí v měnových otázkách jsou závazná pro
všechny členy.
38) Které orgány spravují
rozpočet EU?
• Rada EU a Evropský parlament, které
představují rozpočtové orgány, projednávají a schvalují rozpočet EU a také určují
finanční perspektivu,
• Evropská komise, jež je pověřena přípravou a plněním rozpočtu,
• Evropský parlament a Účetní dvůr, které
kontrolují plnění rozpočtu a účetní doklady.
31
41) Jakým způsobem se realizuje
HMU v Evropě?
spolupráce mezi centrálními bankami.
• Druhá etapa (od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1998):
cílem této etapy byla konvergence měnových a fiskálních politik (pro zajištění stability cen a dobrý stav veřejných financí)
a vytvoření Evropského měnového institutu. Členské státy se zaměřily na plnění tzv.
konvergenčních kritérií, tedy podmínek
vstupu do třetí, závěrečné etapy formování Evropské měnové unie.
• Třetí etapa (od 1. 1. 1999 do 28. 2. 2002): 1.
ledna 1999 zahájila svou existenci Evropská měnová unie a eurozóna. Jejími členy
se stalo 11 členských zemí EU. Mimo eurozónu v té době zůstaly čtyři země: Velká
Británie a Dánsko (neměly zájem o účast ve
třetí etapě a při maastrichtských jednáních
si vyjednaly tzv. neúčastnickou doložku),
Švédsko (odmítlo vstoupit do třetí etapy,
přestože neúčastnickou doložku si nevyjednalo) a Řecko (nesplnilo konvergenční
kritéria a stalo se 12. členskou zemí eurozóny až od 1. 1. 2001). K datu 1. 1. 1999
vzniklo euro jako samostatná měna, svou
činnost zahájila Evropská centrální banka,
která převzala odpovědnost za provádění
společné měnové politiky, a začal fungovat Evropský systém centrálních bank. Od
1. 1. 1999 do 31. 12. 2001 se euro používalo
pouze jako bezhotovostní měna. Do obě-
Hospodářská a měnová unie se v Evropě realizuje od 1. 1. 1999 formou Evropské měnové
unie (EMU), která zavedla společnou měnovou politiku a společnou měnu euro pro
státy tzv. eurozóny. Harmonizace hospodářských politik členských zemí EU nebylo zatím
dosaženo, nelze proto hovořit o hospodářské unii.
42) Co je Evropská měnová unie
a eurozóna?
Evropská měnová unie (EMU) je výsledkem
integračních procesů, které následovaly jako
logický důsledek realizace jednotného trhu
EU. Je to forma ekonomické integrace, která
se vyznačuje volným pohybem zboží, služeb,
kapitálu a osob, společnou měnovou politikou a společnou měnou euro.
Evropská měnová unie vznikala postupně ve
třech etapách. Poslední etapa jejího vytváření zahrnuje plně funkční měnovou unii
– tzv. eurozónu. V roce 2012 tvoří eurozónu
17 zemí EU, které mají společnou měnovou
politiku a společnou měnu euro. Zbylých 10
zemí EU nevstoupilo do třetí etapy vytváření EMU – některé z těchto zemí do eurozóny vstoupit nechtějí (Velká Británie, Dánsko,
Švédsko), jiné na to ještě nejsou připravené
(Bulharsko, ČR, Litva, Lotyšsko, Maďarsko,
Polsko, Rumunsko). Pro vstup do eurozóny
musí nové země splnit tzv. Maastrichtská kriteria. (viz. otázka 44)
43) Jak se vytvářela Evropská
měnová unie?
Proces vytváření EMU probíhal ve třech etapách:
• První etapa (od 1. 7. 1990 do 31. 12. 1993):
cílem bylo odstranění posledních překážek, které bránily volnému pohybu kapitálu mezi členskými státy, posílení koordinace hospodářských politik a prohloubení
32
bodu průměrnou míru inflace ve třech
zemích s největší cenovou stabilitou,
• kritérium stability na finančních trzích:
dlouhodobá nominální úroková míra nesmí překročit o více než dva procentní body
průměrnou dlouhodobou nominální úrokovou míru tří zemí s největší cenovou stabilitou,
• kritérium stability na devizových trzích:
národní měna země musí dodržovat určená pásma oscilace nejméně po dobu dvou
let před šetřením bez devalvace ústředního kurzu k měně jiného členského státu,
•fiskální stabilita: poměr plánovaného nebo
skutečného schodku veřejných financí
k hrubému domácímu produktu (HDP)
nesmí překročit 3 % a
• poměr veřejného vládního dluhu k HDP za
rok nesmí překročit 60 %.
45) Jaké výhody plynou
z členství v eurozóně?
hu ve formě bankovek a mincí bylo euro
dáno 1. 1. 2002, zároveň začalo stahování
národních měn členských zemí z oběhu.
Od 1. 3. 2002 je v oběhu členských zemí
EMU pouze euro, proces vzniku plně
funkční měnové unie byl dokončen.
K nejčastěji uváděným výhodám pro firmy
i domácnosti patří zejména:
• zrušení tzv. transakčních poplatků v rámci
eurozóny (tj. poplatků spojených se směnou rozdílných národních měn),
• eliminace kurzových rizik, které souvisely
se změnami měnových kurzů národních
měn,
• jednodušší srovnávání cen pro kupující v důsledku existence jedné společné
měny euro, posílení jednotného trhu EU
prostřednictvím zavedení jedné společné
měny euro,
• vytvoření příznivého makroekonomického prostředí (cenová stabilita, stabilita na finančních trzích, fiskální stabilita)
v důsledku plnění konvergenčních kritérií,
• vytvoření silné evropské měny a upevnění
mezinárodního postavení Evropské unie.
44) Co jsou konvergenční
(maastrichtská) kritéria?
Konvergenční (též maastrichtská) kritéria
jsou podmínky, které musí splnit členský stát
EU, aby následně mohl přijmout společnou
měnovou politiku a společnou měnu euro.
Jde tedy o podmínky vstupu do eurozóny.
Cílem konvergenčních kritérií je dosáhnout
měnové a fiskální stability jednotlivých členských zemí, a zabránit tak problémům po
jejich vstupu do EMU.
46) S jakými riziky je členství
v eurozóně spojené?
Jde o tato kritéria:
• kritérium cenové stability: země musí
udržovat míru inflace na úrovni, která
nepřesáhne o více než 1,5 procentního
• Vstupem do měnové unie ztrácejí člen33
Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Tři státy jednotnou měnu odmítly: Velká Británie, Dánsko
a Švédsko. Nové členské státy, které do EU
vstoupily od r. 2004, mají povinnost se do
eurozóny zapojit po splnění konvergenčních
kritérií. Jako první ze skupiny nových členských států se zapojilo Slovinsko (1. 1. 2007),
dále Malta a Kypr (2008), Slovensko (2009)
a Estonsko (2011).
Rok vstupu České republiky do eurozóny
není stanoven, vzhledem k problémům ve
veřejných financích se vstup v nejbližších
letech nepředpokládá.
ské státy svou vlastní měnovou politiku
a národní měnu, a tedy možnost reagovat
na vnější šoky změnami kurzu své měny.
To představuje riziko především pro ekonomicky slabší země, které změnami kurzu
své národní měny ovlivňovaly svou konkurenceschopnost v zahraničním obchodě.
• Dalším problémem měnové unie je stanovení vhodné společné měnové politiky
– tento problém souvisí s rozdílnými strukturami a rozdílným ekonomickým vývojem členských zemí měnové unie.
• Problémem měnové unie se také může
stát nerovnováha mezi vysokou centralizací měnové politiky a decentralizovanou
rozpočtovou politikou.
47) Které státy jsou členy
eurozóny?
48) Co je Pakt stability a růstu?
Členy eurozóny je 17 členských států: Belgie,
Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr,
Pakt stability a růstu byl přijatý na zasedání
Evropské rady v Amsterdamu v roce 1997.
Smyslem Paktu je dohlížet na to, zda země
dodržují konvergenční kritéria i po vstupu
do třetí etapy EMU (do eurozóny). Členské
státy se přijetím Paktu zavázaly k dodržování
cíle, kterým je stav blízký rozpočtové vyrovnanosti. Pakt stability a růstu umožňuje Radě
sankcionovat členské země, které nepřijaly
nezbytná opatření, aby zamezily nadměrnému schodku, zejména jedná-li se o schodek
větší než 3 % HDP.
V březnu 2005 Rada EU na popud Francie
a Německa schválila nová pravidla Paktu
34
stability a růstu: zvětšil se počet možností,
kdy lze překročit tříprocentní deficit veřejných financí a prodloužilo se období, než EU
přistoupí k sankcím. Tyto změny byly velmi
kritizovány menšími státy, které se snažily
udržet schodky svých rozpočtů ve stanovených mezích. Dodržování dohodnutých
rozpočtových pravidel je v době pomalého
ekonomického růstu velice komplikované.
Země se musí rozhodnout, zda dodrží tříprocentní hranici salda veřejného rozpočtu i za
cenu snížení ekonomického růstu, nebo zda
dá přednost domácí ekonomice před pravidly Paktu stability a růstu.
VII. POLITIKY EU
49) Co označuje pojem
„jednotný trh EU“?
na celní unii členských států EU, to znamená,
že zahrnuje společný dovozní režim a společný celní tarif, který se aplikuje stejným způsobem ve všech členských státech. Společná
obchodní politika se uplatňuje od r. 1968.
Jednotný trh se týká vnitřního obchodu EU
(tzv. intrakomunitární obchod). Čtyři svobody EU (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu
a osob) umožňují národním trhům spojit se
v jeden trh bez vnitřních hranic. Díky jednotnému trhu může evropský občan cestovat,
žít a pracovat v zemi podle svého výběru
a přitom si zachovat sociální ochranu (sociální a zdravotní pojištění). Občan jako spotřebitel má k dispozici větší výběr prodávaných
výrobků a služeb za výhodnější ceny. Podniky těží z velikosti trhu (490 milionů spotřebitelů) a z intenzifikace obchodu: více než 60
% obchodních transakcí se uskutečňuje mezi
členskými státy EU. Odstraněním hraničních
kontrol se zkrátily dodací lhůty, zredukovaly se náklady na dopravu a stimulovaly se
ekonomiky chudších zemí. Jednotný trh byl
vytvořen v r. 1992.
51) Co je Evropský hospodářský
prostor (EHP)?
Evropský hospodářský prostor je oblast,
která zahrnuje celou EU a dále Norsko,
Island a Lichtenštejnsko. Dohoda o založení
EHP byla podepsána v květnu 1992, v platnost vstoupila v r. 1994. Z členských států
ESVO nevstoupilo do EHP Švýcarsko, které
vyjednalo s EU sérii bilaterálních smluv, jež
mu dávají do značné míry obdobné postavení, jako mají ostatní členské státy EHP.
V prosinci 2008 se Švýcarsko stalo součástí
schengenského prostoru, což znamená, že
na společných hranicích se státy EU zrušilo
hraniční kontroly.
Impulsem pro vznik EHP byla příprava jednotného trhu. Vytvořením EHP se státy ESVO
začaly podílet na výhodách jednotného trhu,
aniž by se staly členy Evropské unie. Nešlo
50) Co zahrnuje společná
obchodní politika?
Společná obchodní politika se týká vnějšího
obchodu EU se třetími zeměmi. Je založená
35
však pouze o využívání výhod, ale i o přípravu a realizaci celého komplexu opatření
vedoucích ke sblížení EU a ESVO a k propojení jejich integračních procesů a hospodářských komplexů.
52) Jaké jsou principy politiky
hospodářské soutěže?
Politika hospodářské soutěže stanoví pět
základních principů:
• zákaz kartelových dohod mezi společnostmi a zákaz sdružování podniků vedoucí
k poškození obchodu mezi členskými
zeměmi nebo k omezení hospodářské
soutěže,
• zákaz zneužívání dominantního postavení
na trhu,
• kontrola státních podpor, u kterých hrozí
porušování pravidel hospodářské soutěže
upřednostňováním některých podniků,
• možnost zakazovat fúze z preventivních
důvodů, když očekávané obraty přesáhnou jistou úroveň,
• liberalizace určitých odvětví, která se vyvíjejí jako monopol (například trh s telekomunikacemi a energií).
letí“, ve kterém zhodnotila výsledky EU
v sociální politice a zdůraznila změny způsobené technologickým pokrokem a stárnutím
obyvatelstva. EK v tomto dokumentu navrhla v sociální oblasti nové cíle, např. vytváření nových příležitostí, poskytování přístupu
ke kvalitnímu vzdělávání, sociální ochraně,
zdravotní péči, dále boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci. Cílem dokumentu je zajistit, aby politiky Evropské unie
účinně reagovaly na současné ekonomické
a sociální problémy.
53) Co zahrnuje sociální
politika EU?
a) Existuje v EU sociální dialog?
Ano. Sociální dialog iniciovaný Evropskou
komisí v roce 1985 je procesem slaďování
zájmů vedený sociálními partnery na evropské úrovni. Tyto vzájemné konzultace se
týkají zejména odborného vzdělávání, školství, nových technologií a ekonomického
růstu a mohou dospět ke společné úmluvě
(jako jsou např. úmluvy, které se týkají rodičovské dovolené a částečných úvazků).
c) Jaké změny zavedla v sociální politice
Lisabonská smlouva?
Lisabonská smlouva změnou Smlouvy
o fungování EU zavedla mezi obecné cíle EU
plnou zaměstnanost a společenský pokrok.
Nově je ve Smlouvě o fungování EU zakotvena tzv. horizontální sociální klauzule,
která zavazuje EU přihlížet ve všech svých
politikách k cílům sociální politiky. Smlouva
o fungování EU zdůrazňuje roli sociálních
partnerů. Na základě jejich společné žádosti je mohou členské státy pověřit realizací
b) Co je obsahem tzv. Obnovené sociální
agendy?
V červenci 2008 Evropská komise zveřejnila
dokument „Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. sto36
rální politiky EU. Výdaje na strukturální fondy
a Fond soudržnosti (viz dále) představují asi
36 % z celkových výdajů rozpočtu EU.
Cíle regionální a strukturální politiky se stanovují vždy na několikaleté finanční období
(jde o tzv. finanční perspektivu, resp. víceletý finanční rámec). Pro období 2007–2013
byly definovány tři cíle strukturální politiky:
1. cíl: „Konvergence“ – je určen k urychlení
hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů, které mají HDP na obyvatele pod 75 % průměru EU.
2. cíl: „Regionální konkurenceschopnost
a zaměstnanost“ – předpokládá naplnění
obsahu Lisabonské strategie (viz kapitola X
– Ekonomická strategie a budoucnost EU)
na regionální úrovni a zaměřuje se také na
výrazné zvýšení zaměstnanosti v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti.
3. cíl: „Evropská územní spolupráce“ – tento cíl je zaměřen na podporu společných
programů přeshraniční spolupráce, na
součinnost nadnárodních oblastí a na
vytvoření sítě pro spolupráci a výměnu
zkušeností v celé EU.
směrnic a nově také prováděním dohod
mezi sociálními partnery na úrovni EU. Právně závaznou součástí Lisabonské mluvy se
také stala Listina základních práv Evropské
unie, která má přispívat k lepší ochraně práv
občanů (výjimku v rámci protokolu č. 30 získaly Velká Británie, Irsko, Polsko a dále ČR
v rámci deklarace č. 53).
54) Jaká je úloha a cíle
regionální a strukturální politiky?
S postupným rozšiřováním se EU stala ekonomicky heterogenním celkem, ve kterém
chudší jižní a východní Evropa kontrastuje s bohatší západní a severní Evropou.
Snižování rozdílů ve vyspělosti jednotlivých
regionů a posilování jejich soudržnosti se
stalo hlavním úkolem regionální a struktu-
55) Co jsou strukturální fondy?
K financování projektů, které sledují výše
uvedené cíle regionální a strukturální politiky, slouží ve finančním období 2007–2013
dva strukturální fondy:
37
• Evropský fond regionálního
(ERDF),
• Evropský sociální fond (ESF).
rozvoje
Získání prostředků ze strukturálních fondů předpokládá v každé zemi vypracování
programových dokumentů, efektivní administrativní řízení, dostatek kvalitně zpracovaných projektů a schopnost podílet se na
spolufinancování projektů.
56) Co je Fond soudržnosti
(Kohezní fond)?
Vedle strukturálních fondů existuje od roku
1994 Fond soudržnosti (také nazývaný
Kohezní fond). Tento fond poskytuje finanční
prostředky členským zemím EU, které vykazují hrubý domácí produkt na obyvatele pod
90 % průměru EU a zároveň realizují program
hospodářské konvergence. Fond pomáhá
těmto státům financovat investice s dlouhým
obdobím návratnosti, a to dopravní a energetickou infrastrukturu a ekologická opatření. Čerpání prostředků z Fondu soudržnosti
umožňuje zemím realizovat finančně náročné investice a zároveň plnit konvergenční
kritéria v oblasti veřejných financí.
šit výkonnost zemědělství, zajistit přijatelné
ceny zemědělské produkce pro spotřebitele
a prostřednictvím přiměřeného ohodnocení
zemědělců zvýšit životní úroveň na venkově.
Plnění těchto cílů bylo zajišťováno především
cenovou politikou a exportními dotacemi na
zemědělskou produkci.
Stanovených cílů bylo dosaženo za cenu
vysokých výdajů ze společného rozpočtu.
Realizace SZP se stávala čím dál více nákladnou vzhledem k nadprodukci a vysokým
evropským cenám v porovnání se světovým
trhem. Z tohoto důvodu musela být SZP od
80. let podrobena několika reformám. Cílem
reformy v období 2000–2006 bylo zajistit
nezávadnost potravin, podporovat udržitelný rozvoj v zemědělství a posílit konkurenceschopnost zemědělských výrobků. Součástí
reformy bylo i snížení garantovaných cen
zemědělské produkce, které bylo zemědělcům kompenzováno přímými platbami za
podmínky snížení osevních ploch a stavu
dobytka. Reformy se setkaly s nepříznivým
ohlasem zemědělských organizací členských
zemí.
SZP byla do konce roku 2006 financovaná
Evropským zemědělským usměrňovacím
a záručním fondem, ve finančním období
2007–2013 k jejímu financování slouží Evropský zemědělský záruční fond (financování
57) Co je obsahem společné
zemědělské politiky (SZP)?
EHS zavedlo SZP v reakci na velký nedostatek
potravin v prvních letech po skončení druhé
světové války. Prvotním cílem SZP bylo zvý38
tržních a dalších opatření) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (financování
programů rozvoje venkova).
58) Realizuje Evropská unie
ekologickou politiku?
a) Jaké jsou priority EU v oblasti životního prostředí?
EU realizuje politiku životního prostředí, jejímž cílem je nejen chránit a zlepšovat kvalitu
životního prostředí, ale dbát i o zdraví obyvatel a přiměřeně využívat přírodní zdroje.
Šestý akční program EU pro životní prostředí,
který byl přijat pro období 2002–2012, uvádí
mezi klíčovými prioritami politiky životního
prostředí EU boj proti klimatickým změnám,
ochranu přírody a biologické rozmanitosti,
ochranu zdraví a odpovědné nakládání s přírodními zdroji a odpadem.
V roce 1994 vznikla Evropská agentura pro
životní prostředí, jež vypracovává analýzy
nejnovějších trendů vývoje životního prostředí a hospodářských i sociálních tlaků,
které je ovlivňují.
Velký význam pro realizaci politiky životního
prostředí má tzv. klimaticko-energetický
balíček, který Evropský parlament schválil
v roce 2008. S jeho pomocí by měla EU do
roku 2020 naplnit tři konkrétní cíle: snížit
emise skleníkových plynů o 20 %, posílit
energetickou účinnost o 20 % a dosáhnout
20% podílu obnovitelných zdrojů energie. Balíček byl zpracován do čtyř předpisů: směrnice o podpoře využívání energie
z obnovitelných zdrojů (č. 2009/28), směrnice modifikující systém obchodování s emisními povolenkami (č. 2009/29), směrnice
o geologickém ukládání oxidu uhličitého (č.
2009/31) a rozhodnutí (č. 2009/406) o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí
skleníkových plynů.
b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU?
V rámci politiky životního prostředí se ve
finančním období 2007–2013 využívá několik nástrojů, např.:
•finanční nástroj: program LIFE+,
•finanční pomoc Evropského fondu pro
regionální rozvoj, Fondu soudržnosti
a některých speciálních rámcových programů, které se týkají výzkumu a inovací,
• technické nástroje: ekologická značka,
systém pro vyhodnocování soukromých
a veřejných environmentálních projektů.
c) Jaké důsledky má pro EU přijetí Kjótského protokolu?
Kjótský protokol byl přijatý v prosinci 1997
a připojený k Rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu. Tímto protokolem se průmyslové země zavázaly, že v průběhu let 2008–
2012 sníží emise skleníkových plynů alespoň
o 5 % v porovnání s hodnotami z roku 1990.
Členské státy EU se zavázaly, že v uvedeném
39
období sníží tyto emise až o 8 %. V roce 2000
byl objem emisí skleníkových plynů v zemích
EU o 3,5 % menší než v roce 1990. Evropská
unie a její členské státy ratifikovaly Kjótský
protokol k 31. květnu 2002.
•
59) Jaké programy organizuje
EU pro mládež a studenty?
•
Školství, odborná příprava a podpora mládeže jsou tři prioritní oblasti Evropské komise, neboť umožňují mladým Evropanům
rozvíjet kvalifikaci, kreativitu a schopnost
přizpůsobit se. EU realizuje řadu programů,
které podporují mobilitu a výměny mládeže
a studentů:
•
•
• Comenius: cílem programu je zvýšit kvalitu školního vzdělávání, podpořit mobilitu, jazykovou výuku, studentské výměny
a spolupráci mezi školami různých zemí.
•
•
•
•
•
•
40
Studenti SŠ mají možnost v rámci tohoto
programu strávit několik měsíců v hostitelské škole a rodině v zahraničí.
Mládež v akci: posláním programu je podpořit mobilitu uvnitř EU i za jejími hranicemi. Je určen pro všechny mladé lidi bez
ohledu na úroveň vzdělání. Program zahrnuje několik aktivit:
Mládež pro Evropu: výměnné pobyty
mládeže od 13 do 30 let s cílem podpořit
vzájemné diskuse a získávání poznatků
o různých tématech,
Evropská dobrovolná služba: podpora
dobrovolné služby v jiné zemi po dobu až
12 měsíců,
Mládež ve světě: podpora výměny
a odborné přípravy mládeže sousedních
partnerských zemí,
Systémy podpory mládeže: rozvoj programů výměny a odborné přípravy, není
věkově omezeno,
Evropská spolupráce v oblasti mládeže:
rozvoj spolupráce v oblasti mládežnických
politik, součinnost s mezinárodními organizacemi vyvíjejícími aktivity v oblasti mládeže (např. s Radou Evropy, OSN).
Leonardo da Vinci: cílem programu je usnadnit přístup k odbornému vzdělání zlepšováním národních školských systémů, podporou
inovací a celoživotního vzdělávání. Program
podporuje aktivity, které vedou k předávání znalostí, inovací a odborných zkušeností
v mezinárodním měřítku. Je určen učňům,
studentům, absolventům na trhu práce, učitelům, podnikům, neziskovým organizacím atd.
Erasmus: program zaměřený na vysokoškolské vzdělávání, který podporuje mobilitu studentů a učitelů a rozvoj spolupráce
mezi vysokými školami.
Erasmus Mundus: program cílený na podporu spolupráce a mobility v oblasti vysokoškolského postgraduálního vzdělávání
v EU a v mimoevropských zemích.
Spolupráce s průmyslovými zeměmi:
program podporuje společné studijní
programy s dalšími průmyslově vyspělými zeměmi, zejména ze Severní Ameriky
a asijsko-tichomořské oblasti.
richtskou smlouvou v roce 1993. Nebyla koncipována jako nadnárodní politika s výlučnými pravomocemi EU, ale jako mezivládní
politika členských států EU.
61) Jakými oblastmi se zabývá
zahraniční politika Evropské
komise?
Zahraniční politika Komise se zaměřuje na
následující oblasti:
• vnější obchod,
• rozšiřování EU,
• mezinárodní vztahy,
• rozvojová pomoc,
• humanitární pomoc.
62) Jaké instituce jsou
zodpovědné za rozvojovou
politiku EU?
Zájemci o další informace k tomuto tématu
se mohou obrátit na:
EURODESK
Evropská informační síť pro mládež
Národní institut dětí a mládeže
Na Poříčí 1035/4, 110 00 Praha 1
tel. +420 221 850 901 nebo +420 221 850 902
E-mail: [email protected]
www.eurodesk.cz
Za iniciaci legislativy a provádění rozvojové
politiky je zodpovědná Evropská komise.
Za konkrétní problematiku rozvojové politiky od r. 1999 odpovídá několik generálních
ředitelství EK:
• Generální ředitelství pro rozvoj: vztahy
se zeměmi subsaharské Afriky, Karibiku
a Tichomoří, s Africkou unií, regionálními
hospodářskými společenstvími a zámořskými zeměmi a územími.
• Generální ředitelství pro vnější vztahy:
vztahy EK s mezinárodními organizacemi
(např. s OSN, Radou Evropy) a vztahy se
zeměmi Střední Asie, Středomoří, Blízkého východu, Latinské Ameriky, Tichomoří
a Asie.
• Generální ředitelství pro obchod: aktivity
pro zlepšení přístupu chudých zemí na trh
EU.
• Generální ředitelství pro rozšíření: finanční
pomoc potenciálním budoucím členským
zemím EU a státům Východního partnerství.
• Úřad pro humanitární pomoc (ECHO):
od r. 1992 poskytuje přímou pomoc při
mimořádných událostech (obětem katastrof a válek) mimo EU.
60) Co zahrnuje zahraniční
politika EU?
Zahraniční politika EU zahrnuje vnější ekonomické vztahy EU a společnou zahraniční
a bezpečnostní politiku (SZBP). Vnější ekonomické vztahy jsou nejstarší a nejvíce integrovanou částí zahraničních vztahů (zahrnují
např. společnou obchodní politiku, která se
uplatňuje od r. 1968). Na základě výlučné
pravomoci jedná ve vnějších obchodních
vztazích místo jednotlivých členských států
Evropská komise, která zároveň předkládá
návrhy obchodních opatření a iniciativy ke
sjednávání mezinárodních dohod.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Evropské unie (SZBP) byla založena Maast41
du. Bilaterální obchodní jednání o prohloubení ekonomické výměny jsou vedena také
s představiteli Ukrajiny. Ke dni 1. března
2012 nabyla účinnosti ujednání o zóně volného obchodu mezi EU a Marokem, jenž
jsou součástí Asociační dohody uazvřené
mezi těmito dvěma subjekty. Od března
2012 byly tedy na dovoz veškerých nových
průmyslových výrobků z EU do Maroka
(vyjma osobních vozidel) odbourány celní
tarfiy. Toto opatření je důležitým milníkem
na vzájemných obchodních vztazích – stáy
EU patří k njedůležitějším obchodním partnerům Maroka (jejich podíl na celkovém
dovozu zboží na marocký trh se pohybuje
kolem 50 %). Průmyslové zboží z EU mířící
na marocký trh je tak nyní pouze zatíženo
dovozní DPH (cca 20 % hodnoty transakce)
a parafiskální daní z dovozu ve výši 0,25 %
ad valorem.
• Úřad pro rozvoj a spolupráci (EuropeAid):
od r. 2001 zodpovídá za realizaci projektů
a programů ve všech regionech světa kromě kandidátů na vstup do EU.
63) Na které regiony se zaměřuje
vnější ekonomická a rozvojová
politika EU?
3. Evropsko-středomořské partnerství
S otevřením Evropsko-středomořského partnerství na Barcelonské konferenci v roce 1995
vytvořila EU novou strategii mezinárodních
hospodářských, obchodních a politických
vztahů s dvanácti středomořskými zeměmi:
Alžírskem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem,
Kyprem, Libanonem, Maltou, Marokem, Sýrií,
Tuniskem, Tureckem a Palestinskou samosprávou.
Partnerství má tři cíle: podporovat politickou
stabilitu a demokracii, vytvořit zónu volného
obchodu a spolupracovat v oblasti sociální,
kulturní a humanitární. Nástrojem umožňujícím finančně podporovat rozvoj partnerů EU
je program MEDA.
1. Země střední a východní Evropy
Od pádu komunismu v roce 1989 se vztahy
mezi EU a státy střední, východní a jihovýchodní Evropy silně rozvinuly. V průběhu 90.
let EU uzavřela asociační dohody s mnoha
zeměmi tohoto regionu. Rozvoj vzájemných
vztahů vyústil v letech 2004 a 2007 ve dvě
vlny rozšíření EU. V současné době se hlavní aktivity v této oblasti zaměřují na země
západního Balkánu, které se rovněž snaží
zintenzivnit své vztahy s EU.
2. Společenství nezávislých států (SNS)
Bezprostředně po navázání oficiálních vztahů se Sovětským svazem v roce 1988 normalizovala EU (EHS) hospodářské vztahy
s touto evropskou velmocí, a to především
proto, aby podpořila mírový proces zahájený Michailem Gorbačovem. Od r. 1992 byly
uzavřeny smlouvy o partnerství a spolupráci s Ruskem a dalšími státy nově vytvořeného Společenství nezávislých států (SNS
sdružuje státy bývalého Sovětského svazu,
s výjimkou Estonska, Litvy a Lotyšska).
Evropská komise v současné době jedná
s Ruskem o vytvoření zóny volného obcho42
7. Asie
V roce 1991 přijaly EU a Japonsko společnou
deklaraci zabývající se konkrétní spoluprací
v ekonomické a politické oblasti. Tato deklarace obsahuje také kapitolu o ochraně společných hodnot. Partnerství s Čínou obnovila Evropská unie deset let po masakru na
náměstí Tian An Men (tehdy, v r. 1989, EU styky s Čínou přerušila). Partnerství s Čínou má
za cíl politický dialog, zvláště na poli lidských
práv, a integraci Číny do světové ekonomiky.
EU se podílí také na rozvíjení regionu SAARC
(Sdružení zemí jižní Asie) poskytováním
finanční a technické pomoci a ekonomickou
spoluprací. Prvořadou úlohu v rámci nové
strategie vůči Asii hraje ASEAN (Sdružení
zemí jihovýchodní Asie). Ekonomické a politické vztahy s asijskými zeměmi se podstatně
rozvinuly po euro-asijském summitu v roce
1996. Od roku 2006 vede EU bilaterální
obchodní jednání se státy ASEAN, Jižní Koreou a Indií.
4. Spojené státy a Kanada
„Nová transatlantická agenda“ zintenzivňuje
politickou a obchodní spolupráci mezi EU
a Spojenými státy. Tato agenda je zaměřena
na podporu míru a demokracie a na oživení
světového obchodu. Do nové transatlantické strategie byla zahrnuta také Kanada.
5. Latinská Amerika
EU udržuje pevné vazby s Latinskou Amerikou prostřednictvím „strategického partnerství“, jehož cílem je posílení politického
dialogu, liberalizace obchodu a vznik spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání a vědy.
EU také každoročně obnovuje „Dialog ze San
José“, kterého se zúčastňují země Střední
Ameriky. Kromě toho EU uzavřela v r. 1995
dohody směřující ke zřízení zóny volného
obchodu se skupinou MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay) a v roce 1997
s Mexikem.
8. Oceánie
EU udržuje s Austrálií a Novým Zélandem
významné historické a ekonomické vazby.
EU si je vědoma narůstajícího významu tohoto regionu a hodlá se zeměmi této oblasti
udržovat stabilní obchodní vztahy a oboustranně prohlubovat vzájemnou spolupráci.
6. Státy Perského zálivu
Od roku 1990, kdy vstoupila v platnost dohoda mezi EU a Radou pro spolupráci se zeměmi Perského zálivu (Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Saúdská Arábie, Omán, Katar
a Kuvajt), se zástupci obou organizací každoročně setkávají, aby konsolidovali vztahy na
ekonomické a technické úrovni a povzbuzovali a podporovali stabilitu regionu.
9. Afrika
EU přikládá velký význam prohlubování
partnerství s Afrikou obecně, zvláště pak
se zeměmi v oblasti afrických Velkých jezer
(Rwanda, Burundi a Kongo). V roce 2005
se v Bruselu uskutečnila ministerská euro43
• povzbuzovat integraci rozvojových zemí
do světové ekonomiky,
• snižovat chudobu v rozvojových zemích,
• konsolidovat demokracii, právní stát
a respektování lidských práv v rozvojových zemích.
africká konference, která zahájila realizaci
závěrů africko-evropského summitu v Káhiře. V průběhu této konference se představitelé států a vlád obou kontinentů zasadili
o vytvoření „nové strategické dimenze globálního partnerství mezi Afrikou a Evropou
pro 21. století“. Dohodli se na akčním plánu,
který se týká zahraničních dluhů afrických
zemí, regionální spolupráce a integrace,
předcházení konfliktům, lidských práv,
zabezpečení potravinami, boje proti AIDS
a životního prostředí. Realizace těchto
závazků na úrovni EU probíhá na základě
dokumentu „Evropská unie a Afrika: Směrem ke strategickému partnerství“, přijatého v prosinci 2005, jehož naplňování je
každoročně podrobeno vyhodnocování.
EU financuje spolupráci s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi z vlastního
rozpočtu i z rozpočtu Evropského rozvojového fondu, jehož objem v letech 2008–2013
dosáhne 22,7 mld. eur.
65) Jaké dohody byly uzavřeny
v rámci rozvojové pomoci?
EU vede již téměř čtyřicet let politiku rozvojové pomoci s mnoha zeměmi třetího světa. Například Partnerství Sever-Jih vytyčuje
vztahy mezi EU a třetím světem nebo rozvojovými zeměmi.
EU je největším poskytovatelem pomoci
národům třetího světa a často představuje
nejvýznamnějšího obchodního partnera
pro rozvojové země. Tato veřejná pomoc je
rozdělována buď na základě regionálních
dohod, udělujících určitá privilegia, nebo
v návaznosti na akce konané na celosvětové
úrovni.
64) Jaké jsou cíle Generálního
ředitelství pro rozvoj?
Rozvojová pomoc a spolupráce se stala
samostatnou politikou EU v roce 1993. Ukládá členským státům koordinovat rozvojovou
politiku, spolupracovat se třetími zeměmi
a odpovědnými mezinárodními organizacemi a respektovat čtyři cíle evropské politiky
vzájemné spolupráce:
• stimulovat trvalý ekonomický a sociální
pokrok v rozvojových zemích,
Regionální dohody se týkají:
• afrických zemí, zemí Karibiku a Pacifiku,
a to od r. 2000 prostřednictvím Dohody
z Cotonou (do r. 2000 prostřednictvím
Dohod z Lomé),
• některých zemí středomořské oblasti
(Alžírska, Tuniska, Maroka, Egypta, Jordánska, Sýrie a Libanonu), a to prostřednictvím tzv. asociačních dohod.
Celosvětové akce se týkají:
• latinskoamerických a asijských zemí
– na základě projektů rozvojové pomoci,
obchodních dohod nebo systému všeobecných výhod,
• různých zemí světa – prostřednictvím
humanitární pomoci a zvláštních fondů
pro boj proti hladomoru.
44
67) Co je Dohoda z Cotonou?
Po uplynutí platnosti Dohody z Lomé IV
byla v červnu 2000 v Cotonou podepsaná
dohoda o partnerství mezi EU a 77 africkými,
karibskými a tichomořskými zeměmi (ACP).
Dohoda byla uzavřena na dvacet let, v platnost vstoupila v roce 2003. Jejím hlavním
cílem je snížení chudoby v rámci udržitelného rozvoje a postupná integrace zemí ACP
do světové ekonomiky. Ve srovnání s Loméskými dohodami se Dohoda z Cotonou týká
posílení politického dialogu, postavení
nových subjektů partnerství, úlohy soukromého sektoru, nového uspořádání vzájemného obchodu a principů alokace finančních prostředků. Dosavadní nereciproční
obchodní výměna měla být nahrazena novými obchodními dohodami založenými na
principu reciprocity. Obchodní režim mezi
EU a zeměmi ACP daný Dohodou z Cotonou
nevyhovoval pravidlům Světové obchodní
organizace (WTO) a na základě výjimky mohl
platit pouze do konce roku 2007.
68) Jaká je úloha Úřadu pro
humanitární pomoc (ECHO)?
66) Co byly Dohody z Lomé?
Dohody z Lomé (Loméské dohody) byly
multilaterální dohody o obchodu a rozvoji
uzavřené mezi EHS/EU a sedmdesáti státy Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP). Na
jejich základě země ACP získávaly finanční
pomoc a obchodní výhody v přístupu na trh
EU. Dohody zahrnovaly princip partnerství
a systém kombinující obchodní a politickou
pomoc. To mimo jiné znamenalo, že pokud
nebyla respektována lidská práva, demokratické principy a právní systémy, mohla EU
své příspěvky zrušit.
V zájmu úspěšného řízení rozvojových projektů spolupracuje Generální ředitelství
pro rozvoj úzce s Úřadem pro humanitární
pomoc (ECHO). Tato instituce byla vytvořena
v roce 1992, aby poskytovala asistenci a naléhavou pomoc lidem postiženým přírodními
katastrofami nebo obětem konfliktů mimo
území EU. Tato pomoc je přímo orientovaná
na obyvatelstvo nacházející se v tísni, bez
rozdílu rasy, náboženství nebo politických
názorů. Aktivity tohoto úřadu dokládají vůli
EU posílit svou účast na všech významných
mezinárodních humanitárních akcích.
Loméské dohody byly uzavírány opakovaně:
Dohoda Lomé I (1975, platnost 5 let), Lomé II
(1980), Lomé III (1985), Lomé IV (1990, platnost 10 let). Dohody Lomé IV byly doplněny
úmluvami, které se týkaly ochrany lidských
práv a rozvoje demokracie. Po vypršení platnosti dohody Lomé IV byly v roce 2000 uzavřeny Dohody z Cotonou.
69) Jaké úkoly plní EuropeAid?
Úřad pro rozvoj a spolupráci (EuropeAid)
vznikl 1. ledna 2001 v rámci reformy správy
zahraniční pomoci EU. Je zodpovědný za
45
realizaci projektů a programů ve všech regionech světa kromě kandidátů na vstup do
EU.
• je místopředsedkyní Komise pro vnější
vztahy,
• vede Evropskou službu pro vnější činnost.
70) V čem spočívá společná
zahraniční a bezpečnostní
politika EU?
Evropskou unii v otázkách SZBP zastupuje
také stálý předseda Evropské rady, kterým
se stal prosinci 2009 Belgičan Herman Van
Rompuy.
Lisabonská smlouva, která zavedla úřad stálého předsedy Evropské rady od prosince
2009, však neřeší přesnější vymezení pravomocí mezi oběma uvedenými funkcemi.
Reálný způsob jejich spolupráce se bude
vytvářet teprve praxí.
a) Proč existuje SZBP?
Za celou dobu budování jednotné Evropy
si EU vytvořila pevné ekonomické vazby
se zbytkem světa. Může se však politický
význam EU na mezinárodní scéně rovnat jejímu obchodnímu a ekonomickému
významu?
EU, jež se zavázala pomáhat při politickém
řešení konfliktů, se rozhodla vybavit se
společnou zahraniční a bezpečnostní politikou (SZBP), která zahrnuje také rozvíjení
společné bezpečnostní a obranné politiky.
SZBP, jež byla ustavená Maastrichtskou
smlouvou (platná od 1. 11. 1993) a revidovaná Amsterdamskou smlouvou (platná
od 1. 5. 1999), dává zemím EU možnost
promlouvat na mezinárodní scéně jednotným hlasem, a to jak v záležitostech čistě
zahraniční politiky, tak i ve věcech obecné bezpečnosti a obrany. V současnosti
je posláním SZBP posilování evropské
a mezinárodní bezpečnosti, dohled nad
udržováním obecných hodnot, dále zachování míru, podpora demokracie, právního
státu a mezinárodní spolupráce. Dle Lisabonské smlouvy je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky
společná bezpečnostní a obranná politika
(SBOP).
c) Jak funguje SZBP?
SZBP je politikou mezivládní spolupráce, při
které mají členské státy EU výlučné postavení
v rozhodovacím procesu. EU nemůže v rámci SZBP přijímat žádná legislativní opatření.
Všechna rozhodnutí přijatá v SZBP se vztahují pouze ke konkrétním situacím a nemají
obecnou platnost.
Obecné směřování SZBP vymezuje svými rozhodnutími Evropská rada. Konkrétní realizaci
SZBP provádí Rada EU v rámci vymezených
směrů a strategických cílů, a to prostřednictvím rozhodnutí ve formě společných akcí
a společných postojů EU.
Rada EU a Evropská rada musí svá rozhodnutí přijímat jednomyslně. Ke každodennímu dění ve světě se Unie vyjadřuje pomocí
deklarací.
d) Co reprezentuje diplomacie EU?
Zahraniční politiky jednotlivých členských
států pochopitelně vznikem SZBP nezanikly. EU se však může na některých otázkách
mezinárodní politiky dohodnout s členskými
zeměmi. SZBP umožňuje členským zemím
sladit svá hlediska, hovořit jednohlasně
v rámci mezinárodních organizací a jednat
společně. V současné době udržuje EU diplomatické styky s více než 160 zeměmi.
b) Kdo představuje SZBP?
Hlavní postavou SZBP je vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, kterou byla v prosinci 2009
jmenována Britka Catherine Ashton.
Vysoká představitelka plní následující funkce:
• zastupuje Unii navenek v otázkách SZBP,
• předsedá Radě pro vnější vztahy (bez hlasovacího práva),
e) Jak se vyvíjela myšlenka společné
evropské obrany?
Jako první přišla s projektem evropské obra46
se Evropská rada dohodla na vybudování
třinácti mnohonárodnostních vojenských
jednotek po 1 500 vojácích, kteří by mohli
být nasazeni k provádění operací ve velmi
krátkém časovém úseku. Součástí bojovných skupin by měly být pozemní, letecké
i námořní jednotky.
V r. 2009 Lisabonská smlouva změnila „evropskou bezpečnostní a obrannou politiku“ na
„společnou obrannou a bezpečnostní politiku“ (SBOP).
f) Proč existuje společná bezpečnostní
a obranná politika?
ny Francie, když v roce 1952 navrhla vytvořit
Evropské obranné společenství. Projekt však
nebyl nikdy realizován, protože francouzské
Národní shromáždění jej odmítlo ratifikovat.
V roce 1948 vznikla Západoevropská unie
(ZEU) jako evropská organizace kolektivní
obrany a bezpečnosti, jež sdružovala země
Beneluxu, Spojeného království a Francii
v jedné alianci, která se zanedlouho rozšířila o Německo, Itálii a později o většinu
zemí dnešní EU. Svoji činnost ZEU ukončila
v roce 2010, kdy vypršela platnost smlouvy.
V roce 1993 nabyla platnosti Smlouva o EU,
která poprvé v procesu evropské integrace
ustanovila společnou bezpečnostní a zahraniční politiku (SZBP), jež v sobě zahrnovala
i evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP).
V prosinci 1999 Evropská rada v Helsinkách
vyhlásila vytvoření rozhodujících struktur pro
projekt společné bezpečnosti a obrany EU
a zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem
v červnu 1999 rozhodlo o tom, že EU má mít
„evropskou bezpečnostní a obrannou politiku“.
Toto rozhodnutí padlo poté, co EU, konfrontovaná po několik let s narůstáním nestability
na východě Evropy (válečné konflikty na Balkáně), došla k závěru, že je třeba získat vlastní
autonomní vojenské kapacity a nikoli se nadále pouze spoléhat na vojenskou pomoc NATO
včetně Spojených států amerických.
Na zasedání Evropské rady v Helsinkách
v roce 1999 byly stanoveny konkrétní úkoly,
z nichž prvním bylo vytvoření „sil rychlého
nasazení“ – evropských bojových jednotek
o síle přibližně 60 000 mužů. V roce 2004
Vytvoření SBOP bylo reakcí na neschopnost
evropských států vypořádat se s válečnými
konflikty na Balkáně v 90. letech. Do řešení válečné situace se tehdy zapojilo NATO
v čele s USA. Vytvoření SBOP Evropské unie
bylo nejvhodnějším řešením dané situace.
Evropská unie v rámci SBOP zrealizovala
zhruba 25 zahraničních vojenských a civilních operací, kromě svého bezprostředního okolí i v subsaharské Africe, na Blízkém
a Středním východě nebo v Indonésii.
Lisabonská smlouva definuje úlohu SBOP
takto:
„Společná bezpečnostní a obranná politika
je nedílnou součástí společné zahraniční
a bezpečnostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní
a vojenské prostředky. Unie je může použít
pro mise vedené mimo území Unie k udržení
47
míru, předcházení konfliktům a posílení
mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů.
Plnění těchto úkolů je založeno na využití
schopností poskytnutých členskými státy.“
71) V čem spočívá spolupráce
v oblasti justice a vnitřních věcí?
a) Jak vznikla spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí?
Soudní a policejní orgány mají národní charakter, proto postupná realizace čtyř svobod
(volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob)
musela být doprovázena harmonizací činnosti policejních orgánů a justice. Tento způsob spolupráce zavedla Smlouva o Evropské
unii z r. 1993. V oblasti justice byla součinnost
posílena v občanské a trestní rovině. V prvním případě se spolupráce týká zejména
vzájemného uznávání soudních rozhodnutí,
ve druhém případě jde o vydávání zločinců
a vzájemnou pomoc. Celní správy jednotlivých zemí bojují společně proti obchodu
s drogami, zbraněmi, nebezpečným odpadem a jadernými surovinami. Policejní orgány kooperují prostřednictvím Evropského
policejního úřadu (tzv. Europol) v boji proti
terorismu, mezinárodnímu a organizovanému zločinu, obchodu s drogami, zneužívání
žen a dětí či falšování peněz.
ší hranice EU, což bylo následně příčinou
zrodu spolupráce mezi policií, celníky a imigračními úřady. Mimo jiné přiměl tento fakt
EU ke koordinaci politik v otázkách imigrace
a azylu.
c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterdamskou a Lisabonskou smlouvou?
Pozor – nezaměňujte!
Europol = Evropský policejní úřad, působící
od 1. 7. 1999
Interpol = Mezinárodní organizace kriminální policie
Protože EU nechtěla být jen prostorem pro
obchod všeho druhu, vytvořila Amsterdamská smlouva v roce 1997 „prostor svobody,
bezpečnosti a práva“. Co bylo cílem? Bojovat
účinnějším způsobem proti organizovanému zločinu a podvodům, aniž by byl narušen
volný pohyb osob.
EU jako prostor svobody, bezpečnosti a práva potvrdila také Lisabonská smlouva z r.
2009, která nově přesunula oblast justice
a vnitřních věcí do právního rámce Smlouvy
o fungování EU. Tím se tato oblast stala sférou sdílených pravomocí. Nedotčená zůstala výlučná odpovědnost členských států za
udržování veřejného pořádku a ochranu
vnitřní bezpečnosti.
b) Jaká rizika jsou spojena s volným
pohybem osob?
Zavedení volného pohybu osob v rámci
schengenského prostoru vyvolalo určité obavy související s vnitřní bezpečností
každého státu. Se zrušením hraničních kontrol na vnitřních hranicích EU se členské
země vzdaly důležitého národního nástroje
pro kontrolu vstupu a totožnosti osob. Tyto
kontroly byly v podstatě přemístěny na vněj48
VIII. EVROPA
A GLOBALIZACE
Již několik let je téma globalizace předmětem, který se objevuje ve všech diskusích.
Ale co je globalizace? Jaké jsou její důsledky?
Jakou roli hraje v procesu globalizace EU?
72) Co je globalizace a jaké jsou
její důsledky?
Globalizace je vývojový proces ve světové
ekonomice. S rozvojem a rychlým rozšiřováním informačních technologií (např. internetu) během 90. let 20. století začalo stále více
společností operovat celosvětově, vytvořila
se obrovská konkurence, počalo docházet
k rychlým přesunům peněz, informací, zboží
a osob. Transfery se nejen výrazně urychlily,
ale také zlevnily, což vedlo k jejich obrovskému růstu v mezinárodním měřítku. Vše ve
světové ekonomice je stále více propojeno,
takže dění na určitém místě ovlivňuje ekonomiku na opačné straně zeměkoule. Svět
začal být vnímán jako jeden celek.
Z celosvětového hlediska je globalizace vnímána poněkud rozporuplně. Na jednu stranu přináší liberalizace obchodu internacionalizaci podnikání a stimul pro ekonomický
růst. Rozvoj informačních technologií pak
společnostem umožňuje šetřit čas i náklady.
Na druhou stranu je ekonomická globalizace
spojená také s celou řadou rizik a negativních jevů: globální ekonomika může výrazně
ovlivnit distribuci bohatství mezi zeměmi
a vyvolat růst globální nerovnováhy. Globalizace může značně prohloubit sociální rozdíly, vyvolat silné vnitřní pnutí ve společnosti
a může vést k sociální explozi.
zelo i ke spravedlivému rozdělení bohatství.
K tomu EU vyvíjí aktivity na více frontách:
v oblasti rozvojové pomoci, ochrany evropských hodnot a lidských práv, mezinárodního obchodu a životního prostředí.
a) Rozvojová pomoc
Cílem rozvojové politiky je podporovat trvalý
rozvoj, který napomůže k odstranění chudoby v rozvojových zemích a k jejich integraci
do světové ekonomiky. S těmito ekonomickými cíli se pojí i změny politického uspořádání, jež mají přispět k upevnění demokracie
a právního státu a k respektování lidských
práv a základních svobod.
Rozvojová spolupráce EU (viz také otázky č. 62 a 63) je v úzkém vztahu s politikou
členských států, kromě toho se také počítá
s propojením politiky rozvojové spolupráce a ostatních politik EU (např. společná
obchodní politika a společná zemědělská
politika), které mohou ovlivnit rozvojové
země.
73) Jaká je role Evropské unie
v procesu globalizace?
EU se snaží dosáhnout „etické globalizace“,
tedy zajistit, aby se globalizace neomezovala
pouze na zvyšování účinnosti, ale aby dochá49
Dnes je Evropská unie hlavním partnerem
rozvojových zemí především v oblasti humanitární pomoci, vzájemného obchodu a přímých zahraničních investic.
v oblastech, jež pro rozvojové země představují sféru zvláštního zájmu, dále nových
pravidel týkajících se investic či konkurence
a technické pomoci související s obchodem.
b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv
d) Životní prostředí
Pouze díky globálním dohodám je možné zmírňovat následky klimatických změn
a oteplování Země. Evropská unie je iniciátorem mezinárodních diskusí, zejména pak
ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jejím přáním je, aby jednání WTO zahrnovala
problematiku životního prostředí v takovém
rozsahu, který dovolí otevřít a řešit otázky
vztahu mezi obchodem a životním prostředím. Přístup k této problematice nesmí
dovolit prosazování protekcionismu ve jménu ochrany životního prostředí.
Evropská unie se na všech mezinárodních
fórech, do nichž je zapojena, angažuje v boji
za základní společné hodnoty Evropanů.
Jsou jimi svoboda, tolerance, rovnost, solidarita a kulturní rozmanitost. Zavedení těchto
principů zeměmi třetího světa je výchozím
předpokladem vzniku spolupráce. Díky svému ekonomickému a politickému významu
se EU může stát prvkem stabilizace a posílení demokracie a lidských práv.
Respektování lidských práv a základních
svobod tvoří jeden z hlavních cílů společné
zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).
Z tohoto důvodu bude velké množství dohod
se třetími zeměmi obsahovat část nazvanou
„politický dialog“, která se týká právního státu, demokratizace, lidských práv atd. Tato
složka je začleněna do všech nových strategií Evropské unie.
IX. ROZŠIŘOVÁNÍ
EVROPSKÉ UNIE
74) Kdy a s kým vstoupily do EU
současné členské státy?
c) Mezinárodní obchod
EU podporuje úsilí rozvojových zemí o začlenění do světového obchodního systému,
včetně čerpání výhod, které s tím souvisí.
Týká se to zejména širšího přístupu na trhy
V letech 1957 až 1986 vstoupilo do tehdejšího Evropského hospodářského společenství
12 zemí. V r. 1993 vznikla na základě Maastrichtské smlouvy Evropská unie, do které
50
2007
Do EU vstoupily Bulharsko a Rumunsko.
Vznikla EU-27.
75) Jak probíhal proces
„východního“ rozšíření EU?
Po roce 1989 se bývalé komunistické státy
střední a východní Evropy přihlásily k cílům
integrace probíhající na západní části kontinentu. Na počátku devadesátých let byl
tak zahájen proces, jenž měl tyto státy
přivést k úplnému začlenění do Evropské
unie. Prvním důležitým krokem bylo určení politických a hospodářských podmínek,
které musely státy usilující o členství v EU
splnit – šlo o tzv. kodaňská kritéria. Dalším
významným krokem bylo zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997, kdy se
EU rozhodla zahájit přístupová jednání s 11
kandidátskými zeměmi. S dalšími státy byla
zahájena jednání v roce 1999. V roce 2002
byly v Kodani tyto rozhovory úspěšně završeny s deseti státy – ČR, Estonskem, Kyprem,
Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem. Uvedené
země vstoupily do EU v roce 2004. V roce
2007 je následovaly Bulharsko a Rumunsko.
v roce 1995 vstoupily 3 země. V roce 2004
došlo k největšímu rozšíření v dosavadní
historii evropské integrace, při kterém do EU
vstoupilo 10 států. V lednu roku 2007 vstoupily do EU Bulharsko a Rumunsko. Současná
EU má tedy 27 členských zemí.
Země vstupovaly v tomto pořadí:
1957
Byla podepsána Římská smlouva, na jejímž základě zahájilo v r. 1958 svoji existenci
Evropské hospodářské společenství (EHS).
Mezi 6 zakládajících zemí patřily: Belgie,
Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko
a Spolková republika Německo. Vznikla
„Evropská šestka“.
1973
„Evropská šestka“ přijala Spojené království,
Dánsko a Irsko. Byla vytvořena „Evropská
devítka“.
1981
Do EHS vstoupilo Řecko.
1986
Do EHS vstoupily Španělsko a Portugalsko.
Vznikla „Evropská dvanáctka“.
1995
Evropská unie přijala Rakousko, Finsko
a Švédsko. Svou historii začala psát „Evropská patnáctka“ (EU-15).
76) Jaké výhody přineslo
„východní“ rozšíření EU?
2004
Do EU vstoupilo 10 nových členských zemí:
Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko,
Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko,
Slovinsko. Byla vytvořena EU-25.
Rozšíření EU, které proběhlo v roce 2004
a 2007, v dlouhodobé perspektivě zajistí
stabilitu ve střední, východní a jihovýchod51
ní Evropě, posílí vliv EU ve světové politice
a bude stimulovat hospodářský růst v členských zemích. Vždyť jednotný vnitřní trh se
rozšířil z 373 na 487 milionů spotřebitelů!
77) Kdo se může stát členem EU?
Každý evropský stát může požádat o členství v EU. Kandidátská země adresuje svůj
požadavek Radě EU, která po konzultaci
s Komisí a se souhlasným stanoviskem EP
jednomyslně rozhodne o zahájení vyjednávání. Podmínkou ke vstupu do EU je splnění
tzv. kodaňských kritérií.
šiřování EU. V rámci Evropské konference
se setkávají zástupci členských států EU
a evropských zemí, které se chtějí stát členy
EU. Evropská konference je multilaterálním
fórem pro politické konzultace, které se
týkající otázek všeobecného zájmu, justice
a vnitřních věcí, hospodářských záležitostí
a regionální spolupráce.
78) Jaká kritéria je nutné splnit
před vstupem do EU?
Před vstupem do EU je nutné splnit tzv.
kodaňská kritéria. Za podmínky pro vstup do
EU Evropská rada v Kodani v r. 1993 prohlásila:
• stabilitu institucí zajišťujících demokratické uspořádání a právní řád, dodržování
lidských práv, respektování a ochranu práv
národnostních menšin (tzv. politické kritérium),
• fungující tržní hospodářství a schopnost
země obstát v ostré konkurenci po vstupu
do EU (tzv. ekonomické kritérium),
• převzetí veškerého právního základu EU
(tzv. acquis communautaire),
• akceptování cílů hospodářské, měnové
a politické unie.
b) Co zahrnují etapy procesu přistoupení?
Předvstupní etapy zahrnují:
• Evropské asociační dohody (tzv. eurodohody): na základě těchto ujednání se
země stává přidruženou zemí EU. Obsahem těchto dohod je rozvoj ekonomické
a politické spolupráce mezi přidruženou
zemí a EU.
• Přístupová partnerství: jsou založena na
vypracování národních programů přípravy na přistoupení k EU a určují pro každou
zemi priority, na které se má zaměřit.
• Formy předvstupní pomoci: různé formy
předvstupní pomoci byly v r. 2007 nahrazeny „Nástrojem pro předvstupní pomoc“
(IPA – Instrument for Pre-Accession
Assistance), který poskytuje kandidátským
zemím a zemím, které uvažují o vstupu do
EU v pozdější době, cílenou pomoc s ohledem na jejich specifické potřeby.
79) V čem spočívá proces
rozšiřování?
Proces rozšiřování má dva rozměry, jimiž
jsou:
• Evropská konference,
• přístupový proces.
a) Co je předmětem činnosti Evropské
konference?
Vyjednávání mohou začít tehdy, když kandidátské země splní kodaňská kritéria (viz
otázka č. 78).
Evropská konference byla zřízena v r. 1997
s cílem poskytnout rámec pro proces roz52
ne o pokračování nebo přeorientování jednání.
82) Které země mají status
kandidátské země a kdy se
začlení do EU?
Kandidátské země jsou státy, které podaly
přihlášku ke členství v Evropské unii a kterým orgány EU přiznaly status kandidátské
země.
Proces rozšiřování EU rokem 2007 zřejmě
nekončí. V současné době se o členství ucházejí Chorvatsko, Makedonie, Turecko, Island,
Černá Hora a Srbsko (stav k březnu 2012).
Chorvatsko se má stát členským státem EU 1.
července 2013, Evropská unie tak bude mít
28 členů.
Všechny tyto země mají statut kandidátské
země. Zejména případný vstup Turecka vzbuzuje u představitelů některých členských států negativní reakce vyvolané skutečností, že
se na rozdíl od současných členů jedná o stát
se silnou rolí armády, s problematickým vztahem k západoevropským demokratickým
Standardům, a že jde o muslimskou zemi,
která by v případě vstupu byla nejlidnatějším
státem EU a tomu by odpovídal i počet hlasů
v Radě EU. Blízký vztah udržují s EU také Norsko a Švýcarsko, přestože nejsou členy Unie.
V minulosti tyto země požádaly o vstup do
EU, nicméně tento krok byl následně odmítnut v referendu jejich občany.
80) Co je „screening acquis
communautaire“?
Acquis communautaire představuje společný základ práv a povinností, který zavazuje
členské státy a formuluje cíle EU. Kandidátské země musí toto acquis přijmout před
svým přistoupením k EU. Evropská komise pravidelně vyhodnocuje stav začlenění
acquis communautaire do právního řádu
každé kandidátské země. To umožňuje včas
odhalit nezbytné technické úpravy pro přistoupení.
X. EKONOMICKÁ
STRATEGIE
A BUDOUCNOST EU
81) Co je obsahem tzv.
pravidelných zpráv Evropské
komise?
83) Co byla „Lisabonská
strategie“ a jak byly plněny její
cíle?
Komise předkládá Radě ministrů pravidelné zprávy, které informují o pokroku každé
kandidátské země. Následně Rada rozhod-
V roce 2000 schválila Evropská rada na svém
zasedání v Lisabonu strategické cíle pro nové
53
však doplněna časovým harmonogramem
plnění, nedostatečná byla i implementace
Strategie v jednotlivých členských zemích
a chyběla také širší podpora ze strany veřejnosti. Plnění Lisabonské strategie se navíc do
určité míry ocitlo v pozadí jiných, naléhavějších úkolů: přechodu na jednotnou společnou měnu euro, rozšíření EU o státy střední
a východní Evropy a reformy institucí EU.
Evropská rada proto v březnu 2005 schválila
tzv. Novou lisabonskou agendu.
84) Co obsahovala „Nová
lisabonská agenda“ a jaké
stanovila priority?
desetiletí. Stanovení cílů bylo vyvoláno změnami ve světovém hospodářství: během 90.
let se stále výrazněji ukazovalo, že hnací silou
ekonomiky jsou především nové znalosti
a jejich využívání v praxi. Tzv. Lisabonská strategie vytyčila Evropské unii nový strategický
cíl: stát se do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou,
schopnou udržitelného hospodářského růstu, s větším počtem lepších pracovních míst
a s lepší sociální soudržností“.
K dosažení tohoto cíle byla vytvořena komplexní strategie, jejímž úkolem bylo:
• připravit přechod k ekonomice a společnosti založené na znalostech,
• modernizovat evropský sociální model
a investovat do lidí,
• udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled, a to aplikací vhodné
kombinace hospodářských politik.
Tato revidovaná Lisabonská strategie (viz
otázka č. 83) se zaměřila především na
dosažení dlouhodobého ekonomického růstu a zvýšení míry zaměstnanosti a představila soubor menšího množství jasně definovaných priorit. Jejich realizace má být dosažena
plněním tří cílů:
• udělat Evropu přitažlivou pro investory
a osoby zde pracující,
• znalosti a inovace učinit motorem ekonomického růstu,
• vytvořit a zajistit více a lepších pracovních
míst.
85) Co je „Evropa 2020“ a jaké
jsou její cíle?
„Evropa 2020“ je ekonomická strategie EU
pro období příštích deseti let, která byla zveřejněna na jaře 2010. Ve srovnání s předchozí Lisabonskou strategií je stručnější, stanoví
menší počet cílů a zavádí přísnější kontrolní
mechanismy. Strategie definuje pět hlavních
cílů, které má EU splnit do roku 2020:
• 75% obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let
by mělo být zaměstnáno,
• 3% HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
• v oblasti klimatu a energie by mělo být
dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení
závazků na snížení emisí na 30%, pokud
Vytyčená strategie měla vytvořit podmínky
pro dosažení plné zaměstnanosti a posílení
regionální soudržnosti. Posun ke znalostní
(digitální) ekonomice byl označen za „mocný
motor růstu, konkurenceschopnosti a zvýšení
počtu pracovních míst.“ Měl také přispět ke
zlepšení kvality života obyvatel a životního
prostředí.
V březnu 2005 Evropská rada projednávala
střednědobé hodnocení Lisabonské strategie. Výsledky nebyly příliš uspokojivé. Strategie sice obsahovala ambiciózní cíle, nebyla
54
Evropská komise bude národní programy
reforem jednotlivých členských zemí vyhodnocovat jednou ročně a bude je předkládat
Evropské radě.
• 75% obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let
by mělo být zaměstnáno,
• 3% HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
• v oblasti klimatu a energie by mělo být
dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení
závazků na snížení emisí na 30%, pokud
budou podmínky příznivé),
• podíl dětí, které předčasně ukončí školní
docházku, by měl být pod hranicí 10%
a nejméně 40% mladší generace by mělo
dosáhnout terciální úrovně vzdělání,
• počet osob ohrožených chudobou by měl
klesnout o 20 milionů.
budou podmínky příznivé),
• podíl dětí, které předčasně ukončí školní
docházku, by měl být pod hranicí 10%
a nejméně 40% mladší generace by mělo
dosáhnout terciální úrovně vzdělání,
• počet osob ohrožených chudobou by měl
klesnout o 20 milionů.
Každý členský stát si na základě vytyčených
cílů stanoví své vlastní úkoly pro dané oblasti.
Ke splnění cílů navrhuje Komise následující
iniciativy, jejichž provedení je společnou prioritou. Opatření budou muset být přijímána na všech úrovních: na úrovni organizací
EU, členských států, místních a regionálních
orgánů.
Iniciativy v rámci strategie „Evropa 2020“:
• Unie inovací
• Mládež v pohybu
• Digitální agenda pro Evropu
• Evropa méně náročná na zdroje
• Průmyslová politika pro éru globalizace
• Program pro nové dovednosti a pracovní
místa
• Evropská platforma pro boj proti chudobě
86) Čím byl vyhlášen rok 2011
a co bylo jeho obecným účelem?
24. listopadu 2009 přijala Rada ministrů zodpovědných za kulturu rozhodnutí, jímž se rok 2011
vyhlásil jako „Evropským rokem dobrovolných
činností na podporu aktivního občanství“
55
mezi jednotlivými členskými státy, jakož
i zúčastněnými subjekty na všech úrovních s cílem podporovat politiku aktivního
stárnutí, určit a šířit osvědčené postupy
a podporovat spolupráci a součinnost
v dané oblasti;
c.nabídnout rámec pro závazky a konkrétní opatření, které umožní Unii, členským
státům a zainteresovaným subjektům na
všech úrovních, při výrazném zapojení
občanské společnosti, sociálních partnerů
a podniků a se zvláštním důrazem na podporu informačních strategií, aby prostřednictvím konkrétních činností vypracovaly
inovativní řešení, politiky a dlouhodobé
strategie, včetně komplexních strategií
řízení zohledňujících věkovou strukturu
v oblasti zaměstnanosti a práce, a sledovaly konkrétní cíle týkající se aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity;
d.podporovat činnosti, které pomohou
bojovat proti diskriminaci na základě věku,
překonávat stereotypy související s věkem
a odstranit bariéry, zejména pokud jde
o zaměstnatelnost starších osob.
Zároveň stanovila, že obecným účelem
evropského roku je podněcovat a podporovat úsilí, které Společenství, členské státy, místní a regionální orgány vyvíjejí, aby
občanské společnosti vytvořily podmínky
pro dobrovolnictví v Evropské unii (EU)
a zajistily větší zviditelnění dobrovolných
činností v EU, a to zejména výměnou zkušeností a osvědčených postupů.
87) Jaké jsou v roce 2012 hlavní
cíle Evropského roku aktivního
stárnutí a mezigenerační
solidarity (dále jen EY)?
88) Které činnosti či aktivity
jsou realizovány k dosažení výše
uvedených cílů?
Celkovým cílem EY 2012 je usnadnit vytvoření kultury aktivního stárnutí založené na
společnosti vstřícné pro všechny věkové
skupiny.
Mezi konkrétní cíle EY 2012 patří:
a.zvýšit obecné povědomí o významu
aktivního stárnutí a jeho různých aspektů
a zajistit, aby mu bylo přiznáno významné postavení v politické agendě subjektů
zúčastněných na všech úrovních, s cílem
vyzdvihnout cenný přínos starších lidí
pro společnost a hospodářství a více jej
uznávat, podporovat aktivní stárnutí, solidaritu mezi generacemi a vitalitu a důstojnost všech lidí, více se snažit o mobilizaci
potenciálu starších lidí bez ohledu na
jejich původ a umožnit jim vést nezávislý
život;
b.podněcovat diskuzi, předávat si informace
a rozvíjet vzájemnou výměnu zkušeností
• konference, akce a iniciativy, s aktivním
zapojením všech příslušných zúčastněných subjektů, s cílem podpořit diskuzi,
zvyšovat povědomí a podněcovat závazky ke konkrétním cílům přispívajícím
k udržitelným a trvalým dopadům;
• informační, propagační a vzdělávací kampaně využívající multimédia;
• výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů, a to mimo jiné prostřednictvím otevřené metody koordinace
a sítí zúčastněných subjektů usilujících
o dosažení cílů evropského roku;
• výzkum a šetření na úrovni Unie, celostátní nebo regionální úrovni a šíření výsledků s důrazem na hospodářský a sociální
dopad podpory aktivního stárnutí a s ním
spojených politik.
56
90) Kdo se 1. července 2012 ujal
předsednictví v Radě EU a jaké
jsou jeho hlavní cíle?
V čele Evropské unie bude stat Kypr. V době
nejistoty a obav z uplynulé hospodářské krize
nebude mít lehké místo. Hlavním cílem jeho
předsednictví v příštích 6 měsících je zajistit
stimulaci růstu, dale uzpůsobit veřejné rozpočty statů EU a dbát na to, aby dodržovaly
stanovené rozpočtové limity. Kypr bude dále
pokračovat v prohlubování koordinace hospodářskýh politik členských zemí a dohlížet
na nepřekročení sjednaných limitů státních
rozpočtů, zasazovat se o podporu zdravějšího životního stylu a realizovat programy
v oblasti aktivnějšího stárnutí evropské
populace (viz otázka č. 87)
91) Co je cílem nové informační
kampaně EUROPE DIRECT?
Informační střediska EUROPE DIRECT zahajují novou kampaň, která se zaměřuje především na studenty středních a vysokých škol.
Cílem kampaně je přiblížit informační síť
EUROPE DIRECT jako spolehlivého průvodce
pro život v Evropě. Mimo jiné kampaň informuje studenty o příležitostech ke studiu
v členských zemích EU a možnostech pracovních stáží v evropských institucích.
Pobyt v zahraničí přináší studentům nové
příležitosti a zlepšuje jejich pozici na pracovním trhu. Možnost vycestovat do zahraničí
v rámci nejznámějšího programu ERASMUS
doposud využilo 50 000 českých studentů.
89) Co je „Sdělení o CSR“?
Sdělením o CSR vyhlásila Evropská komise
(2011) veřejnou konzultaci ke společenské
odpovědnosti. Evropská unie stala dynamickou a konkurenčně nejzdatnější znalostní ekonomikou na světě. Cílem tohoto
Sdělení je stanovení konsenzu ohledně
nejefektivnějšího způsobu řízení firem v EU.
Evropská komise tak reaguje na ekonomickou krizi z roku 2008 a snaží se o zmírnění
jejích dopadů. Mimo jiné řeší povinný nefinanční reporting, způsob monitorování
a prosazování stávajících vnitřních kodexů
v oblasti řízení podniků a správy či zvýšení
účasti akcionářů na vedení podniku.
V zájmu maximalizace společné hodnoty se
podnikům doporučuje přijmout dlouhodobý
strategický přístup k společenské odpovědnosti a zaměřit se na možnosti vývoje inovativních produktů, služeb a podnikových
modelů, které přispívají ke zlepšení životních
podmínek ve společnosti a ke zvýšení kvality
a produktivity pracovních míst.
57
Seznam použitých zkratek
ACP . . . . . . . . . . . . . . . . . Země Afriky, Karibiku a Tichomoří
ECB . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská centrální banka
EHP . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský hospodářský prostor
EHS . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské hospodářské společenství
ECHO . . . . . . . . . . . . . . . . Úřad pro humanitární pomoc
EIB . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská investiční banka
EK . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská komise
EMI . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský měnový institut
EMU . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská měnová unie
EP . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský parlament
ERDF . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský fond pro regionální rozvoj
ES . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství, Evropská společenství
ESF . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský sociální fond
ESUO . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství uhlí a oceli
ESVO . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské sdružení volného obchodu
EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská unie
EURATOM . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství pro atomovou energii
Europol . . . . . . . . . . . . . . Evropský policejní úřad
HMU . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářská a měnová unie
HSV . . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářský a sociální výbor
IGC . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezivládní konference (Intergovernmental Conference)
SEU . . . . . . . . . . . . . . . . . Smlouva o Evropské unii
SFEU . . . . . . . . . . . . . . . . Smlouva o fungování EU
SBOP . . . . . . . . . . . . . . . . Společná bezpečnostní a obranná politika
SZBP . . . . . . . . . . . . . . . . Společná zahraniční a bezpečnostní politika
SZP . . . . . . . . . . . . . . . . . Společná zemědělská politika
ZEU . . . . . . . . . . . . . . . . . Západoevropská unie
58
Poznámky:
59
60

Co bychom měli vědět o EU? - Informační kancelář Evropského

Transkript

Podobné dokumenty

121-24. CZ-EVROPSKÁ UNIE

digitální učební materiál - Základní a Mateřská škola Klecany

Evropská Unie bude demokratizována. Anebo se rozpadne!

Bios - CEBRE