Zpravodaj 215 - III. 2012

Dě
tsk
ým
st
ašk
ra
na
arn
5
ík
arn
ev
al
STROPNICKÝ ZPRAVODAJ
Vydává Obecní úřad Horní Stropnice / www.horni-stropnice.cz / březen 2012 / číslo 215 / Zdarma
Mrazivý masopust
Dnes už je to jenom vzpomínka, ale
to sobotní ráno 11. 2. 2012 bylo opravdu mrazivé. Nebylo to sice takové, jak
meteorologové předpovídali, ale -22 až
-26°C bylo úplně dostatečné k tomu, aby
nám cvakaly zuby i doma v teple. Největší strach jsem měla z obutí. Na tělo si
vezmete více vrstev, ale na nohy to nejde. I když jsem měla dvoje teplé ponožky a teplé boty, nohy zábly. A když zebou
nohy, zima je po celém těle.
Ještě ráno jsem se musela trošku přemlouvat, abych do té zimy šla. Ale vše
bylo domluveno, připraveno a Aranka
musela vyrazit.
Přípravy, malování a horká polévka
ve Stropnické hospodě, to bylo v pohodě.
Nejvíc jsem obdivovala, a ne sama, naše
koledníky, kteří šli v gumovkách. A strach
jsem měla i z muziky. Jak propána budou hrát na dechové nástroje? Vždyť jim
budou zamrzat. A co ty ruce? Ale muzikanti si poradili, koledníci zatli zuby i prsty na nohou, a my maškary jsme to taky
zvládly.
Slaměná koleda, která vyrazila do osad
hnedle po 20 letech, měla úspěch, ve který jsme ani nedoufali. Většině mládenců
vydržel hlas až do konce, jenom matka
slaměné koledy ho někde cestou ztrácela.
Některé masky se nám trošku motaly, ale není divu při tom zahánění zimy.
Taky se nám stalo, že při zkrácení cesty
přes Bedřichov nám medvědář s medvědem, farářem a miminem trošku ztratili balanc a hodnou chvíli se všichni čtyři
váleli ve velké hromadě roští, která byla
za brankou. Nebylo síly, která by je zvedla. Z části za to mohly nejisté nohy a hlav-
ně přitažlivost zemská. Bylo slyšet jenom
praskání větví a smích, kolem se vznášely
spršky sněhu. Už se myslelo, že budou
muset zavolat p. Staníka s traktorem, aby
je navijákem vyprostil. Po delší době to
ale zvládli. Velká škoda, že kamera byla
vpředu. Opravdu to stálo za zhlédnutí.
Před bytovkou čp. 208 v Horní Stropnici proběhl sraz koled a potom už se
střídavě došlo až ke Stropnické hospodě,
odkud jsme ráno vycházeli. Tam proběhla
poslední fáze denního koledování a setkání (společné dohadování hejtmanů
a střapáčů) obou koled. Nakonec hejtmani poklekli na most (ze střapáčů) a v míru
a shodě si připili na dobrý konec.
Byli jsme šťastní, že jsme „doma“
a v teple. K jídlu byl vynikající guláš
od Emila a Milana a dobré pivo. Po odpočinku jsme se přesunuli na halu na večerní
věneček. Od 20 hodin si masky užily ještě
trochu legrace a to tehdy, když farář oddával naši dvojici ženicha a nevěstu. Protože
nevěsta byla už v 10. měsíci těhotenství,
přepadly ji porodní bolesti hned po vdavkách, a musely jsme ji odrodit. Ve velkých
bolestech (jak jenom chlap umí hekat) se
narodil krásný vytáhlý gumový kohout.
Ve 21 hodin začal věneček a potom se
tančilo až do rána. Věřím, že se nám ma-
sopust povedl a vám, že se líbil.
Chci moc poděkovat všem, kteří koledě, dělostřelcům a maskám věnovali nějaký finanční obnos. Vím, že v dnešní době je
to opravdu těžké. Dále chci moc poděkovat všem, kteří ještě nelitovali peněz, času
a v mrazu nás přišli ven pohostit. Moc děkujeme za peněžní a materiální dary, které
nám v ten mrazivý den pomohly vydržet.
Doufáme, že jsme nikoho neurazili, nikomu neublížili, a když přece jenom trochu,
tak to nebylo ze zlého úmyslu.
Neděle byla dnem úklidu na hale a dopitné. Koledy zůstaly na hale a my masky
ve své domácí „Jedové chýši“ ve Dlouhé
Stropnici. Díky vámi poskytnutým darům
jsme se dobře najedli a ještě napili. Nevím
jak na hale, ale v chýši jsme si to moc užili
– pěkně v teple.
Dovolte mi ještě jednou a naposledy:
„Děkujeme všem spoluobčanům za dary,
za to, že jste byli s námi a za účast ve večerním věnečku.“ Přeji nám všem, abychom se příští rok všichni ve zdraví zase
sešli u masopustního veselí.
Za všechny zúčastněné
Marta Kotrčová
březen 2012
2 Stropnický zpravodaj
Vážení spoluobčané,
skončil masopust a nastávají dny rekapitulace. Dovolte mi, abych v tomto článku
poděkoval lidem, kteří tuto tradici v Horní
Stropnici chtějí udržet, a proto se tomu věnují ve svém volném čase. Nedělají to proto, aby z toho něco měli, ale proto, že je to
baví a mají k tomu nějaký vztah.
Myslím si, že letošní masopust se povedl. Poprvé šly dvě koledy. Bylo nám
sděleno, že v okolních osadách jsme
chodili naposledy v roce 1993. Letos
jsme byli mile překvapeni, že jste na nás
čekali a byli připraveni. Chtěli bychom
vám všem poděkovat, že díky vám dostal
náš masopust na vážnosti a byla vynikající atmosféra. Chtěli bychom se omluvit
za to, že jsme někde něco nesnědli nebo
nevypili, ale opravdu se to nedalo, to už
bychom na konec ani nedošli.
Zatím jsme na letošní masopust slyšeli
kladné ohlasy, ale sneseme i kritiku. Jestli
někdo máte nějaké poznatky, připomínky
a nápady, dejte nám to vědět, neříkejte to
pouze někde za rohem, ať víme, čeho se
třeba máme příště vyvarovat.
A nyní bych chtěl vyjmenovat pár lidí
a poděkovat jim za naši podporu:
Obci Horní Stropnice, panu Miklovi,
Kavárna Sport (za pomoc a poskytnutí prostor při vařením dobrého jídla i při
dozdobování klobouků a našich dalších
schůzkách a za sponzorování občerstvení při večerním věnečku pro muziku
a security), panu Maškovi, Stropnická
hospoda (ve které to všechno začalo
a skončilo, děkujeme za profesionální
a lidský přístup), panu Miroslavu Vránovi,
Autoopravna (za vození slaměné koledy
po osadách, věnované jako sponzorský
dar), firmě Kamion servis Lišov (za zapůjčení vozu na vození slaměné koledy),
panu řidiči Zdenku Kotrčovi, (který s námi
celý den po osadách jezdil a dělal nám
zásobovací službu), panu Miroslavu Papouškovi za zapůjčení vozu na zásobování mladé koledy), panu Miroslavu Miklovi (dalšímu řidiči), ženám z OS Maňásek
i všem ostatním ženám, (které vyráběly
růžičky a karafiáty na naše klobouky),
paní Věře Maxové (za ušití nových šerp),
panu Vladimíru Rolínkovi a Václavu Kučerovi (za dodání kohoutků na ranní polévku)
a samozřejmě panu Františku Kovácsovi
(za oškubání těchto zvířat). Poděkování
patří určitě oběma koledám, maškarám,
dělostřelcům i maskám, muzikám, které
nás v mrazivém dni doprovázeli.
A samozřejmě děkujeme všem lidem,
kteří své příbytky otevřeli a koledy obdarovali.
Na konec bych nám všem chtěl popřát,
abychom se ve zdraví dožili příštího masopustu a aby byl krásný jako letošní.
Za masopustní výbor Petr Šafránek st.
březen 2012
Stropnický zpravodaj 3
MĚSÍČNÍ PLÁN:
St 7. 3. 13,30 hodin - místní knihovna - setkání důchodců
St 7. 3.
19,30 hodin – KD T. Sviny – Divadlo Kalich – Ondřej Havelka a scénárista Milan Vačkář:
Zločin v posázavském pacifiku – hudební retrokomedie – vstupné se slevou obce 215,-
Pá 16. 3.
20,00 hodin – Stropnická hospoda – hasičský ples SDH Horní Stropnice
St 21. 3.
19,30 hodin – KD T. Sviny – Divadelní spolek Frída – Divadlo Bolka Polívky
– INTERWIEV S UPÍREM – vstupné se slevou obce 155,-
So 24. 3.
15,00 hodin – sál Stropnické hospody – dětský maškarní karneval
Čt 29. 3.
18,00 hodin – zasedací místnost obecního úřadu – veřejné zasedání zastupitelstva obce
So 31. 3.
10,00 hodin – Hotel Máj Nové Hrady – 34. ročník Taneční soutěže Novohradská číše
So 31. 3.
14,00 hodin – Horní Stropnice – Velikonoční trhy
So 31. 3.
14,30 hodin – Hotel Hojná Voda – dětský maškarní bál
So 31. 3.
začátek jarní části fotbalové sezóny oddílů Hraničáře Horní Stropnice
So 31. 3. 14,30 hodin - Hotel Hojná Voda - "Dětský maškarní bál"
Připravujeme:
So 7. 4.
20,00 hodin – sál restaurace U České lípy v Rychnově u N. Hradů – Velikonoční zábava,
k tanci a poslechu hrají Flamendři – vstupné 50,- Kč
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Srdečně blahopřejeme všem, kteří se v březnu dožívají svých životních jubileí:
Michal Pazúr
Miloslava Lukášová
Marie Raabová
Miloslav Kučera
Josef Zborník
Jan Malík
Věroslava Boučková
Zdeňka Bahenská
Vlasta Rejdalová
Světví
Rychnov
Střeziměřice
Horní Stropnice
Horní Stropnice
Horní Stropnice
Dlouhá Stropnice
Rychnov
Horní Stropnice
Nepřehlédněte:
2. 4. 2012 bude nově otevřena prodejna potravin v restauraci U České lípy.
Otevírací doba pondělí – neděle, i večerní prodej.
Sponzoři obce:
1. jihočeská zemědělská a. s.
NEMA spol. s. r. o. Olešnice
SWIETELSKY stavební s. r. o.
ČEZ
březen 2012
4 Stropnický zpravodaj
Směrnice pro přijímání dětí do mateřské školy Základní školy
a Mateřské školy Horní Stropnice
PŘIJÍMÁNÍDĚTÍ
Místo a termín pro podání žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání pro následující školní rok stanovuje ředitel ZŠ spolu se ZŘŠ
pro MŠ po dohodě se zřizovatelem.
Tato informace je rodičovské veřejnosti zprostředkována ve Zpravodaji OÚ, v místním rozhlasu a písemně v budovách obou škol
a v osadách.
O přijetí dítěte do mateřské školy rozhoduje ředitel školy po ukončení zápisu do MŠ na základě stanovených kritérií ve správním řízení.
O integraci zdravotně postiženého dítěte do MŠ rozhoduje ředitel školy na základě žádosti zástupce dítěte, aktuálních podmínek školy,
vyjádření pediatra či speciálně pedagogického centra příslušného zaměření.
Do mateřské školy se zpravidla přijímají děti smyslově, tělesně a duševně zdravé, starší tří let.
Kritéria pro přijímání dětí
Ředitel ZŠ a MŠ spolu se ZŘŠ pro MŠ stanovují následující kritéria, podle kterých bude postupováno při rozhodování o přijetí dětí
do předškolního vzdělávání v mateřské škole v případech, kdy počet žádostí podaných zákonnými zástupci o přijetí překročí stanovenou kapacitu školy
1. Trvalý pobyt dítěte v Horní Stropnici a spádových osadách
2. Vzdělávání dítěte v posledním roce před zahájením povinné školní docházky -předškoláci a děti s odkladem školní docházky
3. Zaměstnanost rodičů
4. Celodenní péče má přednost před polodenní
5. Pravidelná docházka dítěte do MŠ
6. V MŠ nebo ZŠ se již vzdělává starší sourozenec
Při rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v MŠ bude ředitel školy brát v úvahu důležitost jednotlivých kritérií ve výše
uvedeném pořadí.
Platnost od 1. 1. 2008
Miroslava Kučerová ZŘŠ pro MŠ
Zprávy z obce
Jistě jste si všimli, že začala rekonstrukce fary. Tu provádí firma NEMA. Tato rekonstrukce by měla být za 12 400 000 Kč.
Někomu se to může zdát moc, ale na faře
se budují v horním podlaží tři malometrážní byty pro sociálně slabé. Dole vpravo byt
pro potřeby církve a nalevo společenská
místnost s kuchyňkou a zázemím pro potřeby všech místních organizací. Z bývalé
garáže vzniknou „konečně“ veřejné WC.
Z toho mám já osobně největší radost, neboť ne že bych je tolik využívala, ale rozhodně se někomu z vás už stalo, že jste
je kdesi po městečkách zoufale hledali
a nakonec jste museli do restaurace (tedy
pokud byla otevřená), kde jste si něco dali
k pití a ještě to člověku přišlo trapné. Turistický ruch chceme rozvíjet, ale veřejné WC
je mnohdy důležitější než pořádná restaurace. Co si budeme povídat – podle čistoty
WC soudíme všechno, můžou to mít na
náměstí třeba ze zlata. Ale to jsem odbočila, ty záchodky mě tak nadchly, protože
jsme o nich mluvili roky.
PaedDr. Jaroslav Baláš
ředitel školy
Oznámení
Je připravená částečná rekonstrukce
veřejného osvětlení na Dobré Vodě.
Obec taky dostala dotaci z EU na opravu cyklotrasy ze Šejb na Veveří. Oprava
bude stát zhruba asi 20 000 000 Kč. Další
peníze z EU jdou na dvě místa setkání. První na Dobré Vodě a druhé na Hojné Vodě.
O tom už jsem vás informovala v loňském roce, letos se to začne uskutečňovat. Obec žádá i o další granty. V získávání grantů jsme dost úspěšní.
Ještě k domku na koupališti. Je to nízkonákladový domek, postavený částečně
z darů a částečně z obecní kasy a bude
sloužit k pronájmu.
Jelikož jsme teď měli krutou zimu, nedělali se žádné větší práce (kromě udržování cest a chodníků). Až se jaro ozve
a začne se něco budovat, budu vám podávat další informace.
Zápis dětí do mateřské školy
v Horní Stropnici pro školní rok
2012 – 2013
Uskuteční se v budově MŠ dne 21. 3. 2012
od 10,00 do 13,00 hodin a 22. 3. 2012
od 12,00 do 16,00 hodin. K zápisu dítěte do MŠ s sebou, prosím, přineste
následující doklady: občanský průkaz,
rodný list dítěte, doklad o zdravotním
pojištění.
Marta Kotrčová
Miroslava Kučerová
ZŘŠ pro MŠ
PaedDr. Jaroslav Baláš
ředitel Základní školy a Mateřské školy Horní
Stropnice
březen 2012
Stropnický zpravodaj 5
Komise pro mládež a kulturu
a občanské sdružení MAŇÁSEK uspořádají
v sobotu 24. 3. od 15,00 hodin na sále Stropnické hospody
Zveme vás všechny – dědečky, babičky, maminky, tatínky
a samozřejmě děti.
Prosíme maminky i babičky, jako už tradičně, o něco na zub, aby naše
ratolesti neměly při tom běhání hlad
a mohly něco zakousnout.
Budeme soutěžit, hrát si a samozřejmě tancovat.
Soutěž o nejhezčí masku!
Vstupné: dospělí 20,- Kč
31. 3. od 14,00 hodin pořádáme pro vás
„Velikonoční sousedské trhy“
Přijďte se podívat na sousedy, posedět, odpočinout a poklábosit, dát si
něco k snědku a pití a trošku provětrat peněženky.
Doufáme v příznivé počasí a bohatou návštěvnost!
Za KMK a OS Maňásek Marta Kotrčová
SDH Horní Stropnice
srdečně zve všechny občany na tradiční
Hasičský ples
Kdy: 16. března 2012
Kde: sál Stropnické hospody
Od: 20,00 hodin
Vstupné:
do 21,00 hodin 80,- Kč
21,00 – 23,00 hodin 100,- Kč
23,00 – 03,00 hodin 150,- Kč
Hraje: skupina TORO band
březen 2012
6 Stropnický zpravodaj
Tříkrálová sbírka
Vážení spoluobčané,
v minulých dnech úspěšně proběhla
Tříkrálová sbírka, z jejíhož výtěžku bude
70% posláno na Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích a 30% na
potřeby Charity v Třeboni.
Tak jako v minulých ročnících, i letos
jsme našli vaše srdce otevřená pro druhé
a štědrá k pomoci. Letos jsme nově
zavítali do Nakolic a do Domova seniorů
na Chvalkově.
A jak jsme dopadli? V Dobré a Hojné Vodě se vybralo celkem 4.542,- Kč,
v Rychnově 5.908,- Kč, v Horní a Dlouhé
Stropnici 18.803,- Kč, v Údolí 3.687,- Kč,
v Byňově a na Jakuli 5.290,- Kč, v Nakolicích a na Nových Hradech 38.893,- Kč,
v Olešnici 15.572,- Kč a v Domově seniorů ve Chvalkově 2.633,- Kč – celkem se
tedy vybralo 95.328,- Kč. Velké díky všem
dárcům!
Nesmíme ale zapomenout i na všechny
ty dobrovolníky, kteří se do sbírky zapojili.
Celkem bylo na obecních úřadech v Horní
Stropnici a na Nových Hradech zapečetěno 28 kasiček a pomohlo nám přibližně 110 dobrovolníků, především dětí.
Díky tomu, že jsme zhotovili nové obleky,
zvládli jsme letos koledovat všude v jednom víkendu. Již tradičně chodí pomáhat
dobrovolní hasiči a skauti z Horní Stropni-
ce. Každý rok nám vydatně pomáhají děti
z věřících rodin. Stejně jako vloni jsme se
obrátili s prosbou o pomoc i na dobrovolné hasiče z Nových Hradů. Letos jsme
s P. Tomášem poprvé navštívili se svolením pana ředitele I. stupeň ZŠ v Nových
Hradech, kde jsme pozvali děti k účasti
na koledování. Zájemcům jsme následně
rozdali letáčky s informacemi pro rodiče.
Jsme rádi za všechny děti, které přišly.
Srdečně děkujeme všem dobrovolníkům,
dospělým i dětem a také těm, kteří kromě
daru do kasičky obdarovali děti nějakou
sladkostí a úsměvem.
Všem dárcům upřímné Pán Bůh zaplať!
P. Tomáš Libant
– představený Kláštera Božího Milosrdenství
a Václav Švarc
– ředitel Oblastní charity Nové Hrady
Úspěch žáků základní školy ve stolním tenise
Ve čtvrtek 16. 2. 2012 se v prostorách
oddílu Orel České Budějovice uskutečnilo okresní finále základních škol a nižších
stupňů víceletých gymnázií ve stolním tenise. Tato soutěž byla pořádána pro kategorii IV, tj. ročníky 1996 – 1998. Naše
škola vyslala do tohoto turnaje družstvo
starších žáků. Školu reprezentovali Claudio Costa E Silva, Roman Valíček, Tomáš
Kořínek a Dominik Chovanec.
Turnaje se v chlapecké části zúčastnilo dvanáct škol. Ty byly nalosovány do
čtyř skupin, kdy vítěz měl zajištěn postup
do finálové části, zbylá družstva hrála
o umístnění. Naši hoši se střetli s Gymná-
ziem Trhové Sviny a ZŠ Dubné.
V prvním utkání naši žáci svedli velmi
vyrovnané utkání s Gymnáziem Trhové Sviny, bohužel jsme prohráli 4:2, ale
všechna utkání byla vyrovnaná. Druhé
utkání bylo z naší strany velmi povedené a vítězství 4:1 nám zajistilo postup do
skupiny o 4. – 6. místo. Zde si kluci poradili se ZŠ Nerudova 4:1 a ZŠ Pohůrecká
taktéž 4:1. Z výsledku jsme měli samozřejmě velkou radost. O to větší byla při
předávání diplomů. Na našem diplomu
bylo napsáno třetí místo. Nevěděli jsme
proč, a tak jsme se šli informovat. Družstvo Gymnázia Trhové Sviny bylo diskvali-
fikováno za nedodrženou věkovou hranici
hráčů. I když měli hráče mladší, nesplňovali regule soutěže. Největší radost panovala z výkonu kluků. Byli jediní v soutěži,
kteří neměli žádného hráče registrovaného v soutěži stolního tenisu.
Za výkon a zároveň umístnění zaslouží
všichni velkou pochvalu, vždyť ne z každé
soutěže na okresní úrovni vozí naši žáci
podobné úspěchy.
Zbyněk Drbout
březen 2012
Stropnický zpravodaj 7
HOJNOVODSKÁ ZLATÁ LYŽE
11. února 2012 se měl v 9:30 odstartovat 7. ročník „Hojnovodské Zlaté lyže“.
Čekali jsme, zda napadne sníh a bude
vůbec nějaká zima, ale sněhu nakonec
napadlo až moc a mrzlo, až praštělo.
Ranních -18° C jistě odradilo některé závodníky, ale přesto se na startu sešlo 19
závodníků – 15 mužů a 4 ženy. Start byl
posunut o ¾ hodiny a v 10:15 závod odstartoval pan Vít Golombek, místostarosta
Horní Stropnice. Závod začal a zimní počasí nemělo chybu, sluníčko svítilo a teploměr se posunul na -13° C. Do cíle dojeli
všichni spokojeni a uchváceni krásným
zimním dnem, sněhem a dobrou stopou.
Jela se trať dlouhá 17,5 km a 35 km.
35 km jela „Elita“ a to 8 mužů, zvítězil Jan
Petrou z Velešína časem 2.26.38, druhý
se umístil Jiří Paštika z Českých Budějovic v čase 2.34.40, třetí dojel Lukáš Nový
z Dubného v čase 2.41.50, čtvrtý František Lošek z Olešnice, pátý Martin Brožka z Trhových Svinů, šestý Luboš Šulista
z Hojné Vody, sedmý Václav Havlis z Jindřichova Hradce, osmý Aleš Kurz z Velkého Jindřichova. Závodu se také zúčastnil
jeden z horkých favoritů na přední umístění, Milan Souček z Jindřichova Hradce, ale z obavy o zhoršení dosavadního
zranění jel bez startovního čísla, a tím se
připravil o stupně vítězů.
Kategorii „Hobby“ – 17,5 km jelo 6 závodníků a jeden v kategorii Junioři, Šimon
Strýhal z Konratic. Kategorii Hobby vyhrál
Jan Plánek z Prachatic časem 1.22:14,
druhý dojel Jiří Steinbauer z Rejt, třetí
Petr Socha z Prahy, čtvrtý Dan Dvořák
z Českých Budějovic, pátý Ludvík Fabián
st. Také z Českých Budějovic a šestý Jiří
Hájek z Prahy.
Ženy jely trať dlouhou 17,5 km a svými časy by se mohly zařadit do kategorie
„Elita“. Vítězka Jana Candrová z Borovan
ujela závod krásným časem 1.20.49, druhá byla Markéta Šulistová z Hojné Vody,
třetí Michaela Fabiánová z Českých Budějovic, čtvrtá Naďa Jansová z Prahy.
Závod měl dobrý průběh a pod vedením
ředitele závodu Petra Šulisty vše proběhlo
v klidu a pohodě.
Odpoledne odstartovala Dětská Zlatá
lyže. Na startu se sešlo 9 dětí a startovaly ve třech kategoriích v délce trati 200
m, 1000 m a 1500 m. Ve svých kategoriích zvítězily: 200 m Kateřina Šulistová z
Hojné Vody, na druhém místě byla Eliška
Fabiánová z Českých Budějovic; 1000 m
Josef Šulista z Dobré Vody a v dívkách
zvítězila Anna Vašková ze Starých Hutí,
druhá Eliška Vašková také ze Starých
Hutí; 1500 m Vojta Macek z Hojné Vody
na druhém místě František Šulista a v dívkách 1500 m byla na prvním místě Lucie
Šulistová z Hojné Vody a na druhém místě
Anna Fabiánová z Českých Budějovic.
Chtěli bychom poděkovat hlavně OÚ
Horní Stropnice, který poskytl vše potřebné při organizaci závodu a finančně
přispěl na ceny. Dále panu Petru Sochovi
z časopisu Snow, který dodal věcné dary,
ceny pro umístěné, dále prodejně TREFA
z Horní Stropnice, která dodala občerstvení pro závodníky, majiteli Hotelu Hojná
Voda, který připravil občerstvení na startu
a uvařil pro účastníky výborný oběd. Firmě NEMA za zapůjčení stanu, firmě ATIKA
za propanbutanové bomby, paní Čoudkové za připojení el. proudu. Dále děkujeme
všem pomocníkům na startu, na trati i v
prostorách cíle, i těm, kteří pomáhali před
závodem a při úklidu po závodě. Díky patří také všem účastníkům, že neodradila
ranní mrazivá teplota, přijeli a Hojná Voda
je odměnila sluníčkem a krásným dnem
prožitým v Novohradských horách.
Nyní něco z historie šesti ročníků Hojnovodské Zlaté lyže. První ročník se jel
v roce 2006, trať byla dlouhá 20 km, ženy
jely 10 km. Na startu se sešlo 12 běžkařů.
Závod mužů vyhrál Milan Souček z Jindřichova Hradce, jel tak rychle, že si dal
ještě jeden okruh, než dojeli ostatní závodníci. Za ženy jela jen Markéta Šulistová z Hojné Vody a za juniory Matěj Brožka
z Trhových Svinů.
V roce 2007 se závod nejel, bylo jarní
počasí, a tak si závodníci udělali výlet na
kolech po Novohradských horách. Třetí ročník Zlaté lyže v roce 2008 se neuskutečnil, sněhu bylo málo. Čtvrtý ročník
v roce 2009 odstartovalo deset závodníků, jen mužů, kteří jeli trať dlouhou 20 km.
Vyhrál Ladislav Kresl z Motoru České Budějovice. Odpoledne byla poprvé odstartovaná Dětská Zlatá lyže pro 13 závodníků, kteří jeli na tratích dlouhých 800 m,
1100 m, 2200 m a 3300 m.
Zatím nejúspěšnější ročník Hojnovodské Zlaté lyže byl ročník pátý v roce 2010.
Na startu se sešlo 48 závodníků, z toho
35 mužů, 11 žen a 2 junioři. Muži jeli trať
dlouhou 25 km za ideálního zimního počasí ve třech kategoriích. Kategorii M40
vyhrál loňský vítěz Lad. Kresl z Č. Budějovic, kat. M50 vyhrál Jan Petrou z Velešína.
Veterány vyhrál Milan Souček z Jindřichova Hradce. Ženy jely trať dlouhou 12,5 km
ve dvou kategoriích F1 vyhrála Alice
Piklová z Větřní, F 2 vyhrála Eliška Sudová z Č. Budějovic. V juniorské kategorii,
která měřila 12,5 km, jela Anna Macková
z Hojné Vody a Matěj Brožka z Trhových
Svinů. Odpoledne odstartovala Dětská
Zlatá lyže pro 13 závodníků, v podstatě
pro ty samé, co v loňském roce, jen byli
o rok starší.
Šestý ročník v roce 2011 se neuskutečnil – nebyl sníh a bylo špatné počasí.
Hojnovodské Zlaté lyži přejeme mnoho
dalších ročníků, hodně závodníků i dobrého zimního počasí.
Za Sport klub Hojná Voda a OSV Hojná Voda
– Květa Šulistová
Sport klub Hojná Voda a OSV Hojná Voda pořádají
v sobotu 31. 3. 2012 DĚTSKÝ MAŠKARNÍ BÁL.
Začátek je od 14:30 hod. v Hotelu na Hojné Vodě.
březen 2012
8 Stropnický zpravodaj
Lyžařský kurz
V termínech od 19. – 20. ledna a 24. –
26. ledna 2012 se 13 žáků ze VII. a VIII. třídy vydalo na lyžařský kurz na Hojnou
Vodu. Na začátku nás páni učitelé Drbout
a Franc zavedli do školní dílny, kde nás
poučili o bezpečnosti a správném chování. Také nám vysvětlili, jak správně voskovat a jak se lyžuje.
Každé ráno jsme se sešli u školy, odkud nás pan školník vozidlem SDH vyvezl
na Hojnou Vodu. Ze začátku to bylo strašné, protože skoro nikdo nic neuměl, ale
jak dny ubíhaly, začali jsme více jezdit na
lyžích a méně padat do sněhu.
Pan Šulista nám každé ráno obnovil
stopu. Pokaždé jsme vyrazili někam jinam, jednou jsme jeli okolo Kraví hory,
podruhé okolo Vysoké. V posledních
dvou dnech jsme asi na hodinu zajeli na
sjezdovku na Hojné Vodě, kde jsme si vyrobili ze sněhu skokánek, přes který jsme
na lyžích skákali. Na konec výcviku jsme
uskutečnili velkou sněhovou válku, která
se všem líbila.
Lyžařský výcvik nás moc bavil a určitě
bychom si ho zopakovali.
Adéla Zemanová a Eliška Stanková,
VII. třída
Bruslení v Budvar Aréně v Českých Budějovicích
V pondělí 23. ledna 2012 jsme vyrazili
do Českých Budějovic. Akce se zúčastnili
zájemci o bruslení od IV. do IX. třídy.
Nejdříve jsme se šli podívat do planetária, kde jsme pozorovali noční oblohu s hvězdami, která byla promítána na
stropní kopuli. Pracovnice hvězdárny nám
řekla něco o hvězdách a souhvězdích.
Poté jsme se přemístili do kinosálu, zde
nám promítla krátký film o sondě v podobě autíčka, která míří na Mars. Bylo to
velice zajímavé.
Z planetária jsme se přesunuli na zimní
stadion. Podívali jsme se na trénink hokejistů HC Mountfield. V šatně jsme si obuli
brusle, nasadili helmy a rukavice a s radostí vyrazili na led. Pan Jiří Maršálek si
pro nás připravil různé hry, např. slalom,
střelbu na bránu a různé závody. Mezitím
jsme měli vždy čas na volné bruslení. Také
jsme se vyfotili s hráči HC Vítkovice Steel.
Mockrát děkujeme panu Maršálkovi za
ochotu a za to, že nám vše zařídil. Byl to
velice zdařilý den a moc se nám líbil.
Kučerová Markéta, Charvátová Kateřina
a Halačková Alena, IX. třída
březen 2012
Stropnický zpravodaj 9
Návštěva knihovny v Horní Stropnici
VI. a VII. třída se vydala za doprovodu slečny učitelky Zifčákové do místní
knihovny v Horní Stropnici. Sedmáci vyrazili první vyučovací hodinu v pondělí
6. února a šesťáci v úterý 7. února.
Uvítala nás paní knihovnice Miroslava
Kusáková, usadili jsme se ke stolu a poslouchali její vyprávění. Dozvěděli jsme
se, že v první místnosti jsou knihy pro děti
a mládež a ve druhé pro dospělé. Knížky
jsou seřazeny abecedně podle příjmení
autora. Paní knihovnice nám řekla jména
autorů a knih, které by pro nás byly vhodné a mohli jsme si je přečíst.
Jedna informace nám ale vyrazila dech,
a to ta, že mezi knihovnami je něco jako
pošta. To znamená, že si vzájemně mezi
sebou posílají knížky, které by si čtenáři
rádi přečetli, ale nenajdou je ve své místní knihovně. V pohodlí domova si můžete najít knihu na internetových stránkách
knihovny, zjistit, zda není vypůjčená, kolik
má stran a o čem je. Můžete si ji rezervovat a v knihovně pak vyzvednout.
Po uvedení do světa knih a knihovny
jsme měli ještě chvíli čas, a tak nás paní
knihovnice pustila do svého ráje. Někteří
se dokonce zaregistrovali jako čtenáři.
V knihovně se nám moc líbilo, bylo to
tam takové útulné. Doufáme, že se tam
půjdeme zase někdy podívat. Byla to
suprová hodina literatury.
Za VII. třídu Anna Hájková a Adéla Zemanová
Šachové střípky
•
Dominik Rolinek uhrál v krajském
přeboru v rapid šachu, který se
hrál 7. ledna 2012 v Táboře, třetí
výkonnostní třídu. Tím se stal nejsilnějším hráčem v Horní Stropnici
v kategorii školní mládež.
•
Na posledním šachovém turnaji,
který se hrál v rámci krajského přeboru v rapid šachu 18. února 2012
v Českých Budějovicích, se sourozenci Lucie a Dominik Rolinkovi
umístili v první desítce startujících.
Jedná se o velmi dobrý výkon!
•
Dominik Rolinek je v kategorii hoši
do 12 let v současné době druhým
náhradníkem do krajského finále. V uvedeném finále hraje deset
nejúspěšnějších hráčů krajského
přeboru, který se hraje v sérii pěti
zápasů. Zbývá odehrát ještě jedno kolo, takže Dominik má naději
probojovat se do krajského finále
přímo.
•
O tom jak si vedou naše mladé šachové naděje, vypovídá následující tabulka:
Dominik Rolinek, nositel III. výkonnostní třídy v šachu
•
Šachová činnost školní mládeže v Horní Stropnici se postupně
rozvíjí a zkvalitňuje, což bylo kladně hodnoceno na výroční členské
schůzi šachového oddílu Hraničář
Horní Stropnice, která se konala
dne 12. ledna 2012.
název akce – počet kol
Krajský přebor mládeže v šachu
Grand Prix
2011/2012
4 kola
•
Šachový trénink školní mládeže
(šachový kroužek) pravidelně navštěvuje osm zájemců. Trénujeme
každé pondělí od 14:00 hodin do
15:00 hodin v učebně výtvarné výchovy v ZŠ a MŠ Horní Stropnice.
Vilibald Rolínek
hráči / kategorie – hoši, dívky
ve věku do … let
konečné pořadí / ze všech startujících
/ počet startů … z 5 možných
Lucie Rolinková / D10
9 / z 18 / 2
Jan Jindra / HD10
Tadeáš Janeček / HD10
23 / ze 70 / 3
48 / ze 70 / 1
Dominik Rolinek / HD12
12 / z 52 / 4
Tereza Gondeková / HD16
13 / z 22 / 4
březen 2012
10 Stropnický zpravodaj
„…sv. Matěj ledy láme, nebo staví“.
Máme za sebou pěkně tuhé mrazy. Co
naplat, leden přešel v mrazivý únor. Byl to
ale i krásný pohled. Jak z obrázků pana
Lady, obrázků mého dětství. Tehdy jsem
si zalezl pod klavír a tam si jimi listoval.
Ani nevím, proč to nedělám i dnes. Představoval jsem si, jak tam jsem. Stejně jako
na obrázku s ponocným, nebo sáňkujících dětí, padá i teď modrošedá tma na
Hojnou Vodu. Stejně jako tehdy na Hrusice. Z komínů stoupá kouř vzhůru a k večeru se začíná pokládat a proudit ke Starým Hutím. Zní mi v uších vzpomínka na
starého pana Kalianka, jak se mnou vždy
rozmlouval a říkal: „.. když de kouř takle, tak to bude velkej mráz..!“. A byl. Jen
škoda, že proti těm obrázkům z Hrusic,
na Hojné Vodě už jinak není vidět nic. Ani
rozsvícená okénka zapadaných chalup
jako v Hrusicích. A to měli tehdy spíš jen
petrolejky a svíčky. Dnes nic, než ten kouř.
Starý pán už nerozmlouvá a mezi domy
se vkradl mráz. Zamrzá voda, ten kouř jakoby taky zamrzal, začíná stékat ze střechy, líně se válí po závěji a do modrošedé
tmy občas zavyje pes od nějaké boudy.
Zamrzá všechno. Zamrzly i lidské duše?
„Ne, duše nemůže zamrznout“, říkám si,
když házím další polena do kotle, „duše
může jen onemocnět.“ Projedu mrzutě
programy televize a vztekle házím ovladač někam. Kouknu ještě jednou z okna:
„..no, opravdu se tam hýbe jen ten kouř!“
„Drrrrrr…..!!!“, drnčí mobil. „Pane Nedvěde, tak jak to bude s tou Sladkou?“,
ptá se hlas na druhém konci. „Sedím
tady u okna a koukám, jak tam stoupá jen
kouř a říkám si, že takhle to přeci nemůže
být!“, říká ten hlas. Začíná mi proudit krev
a obrázky pana Lady ožívají sousedskou
hospodskou scénou. Snad se i rozednívá
a já vyprávím o srdečné a upřímné akci
„rakouského biatlonu“, který nedávno na
Hojné Vodě odstartoval a skončil v Hischenwiese. Vyprávím o tom, jak teple nás
sousedi z Rakouska přijali, a v ledu byla
slyšet velká rána. „ Je možné, že pukají..?“ . A bum! Další rána! Po Hojné Vodě
pobíhají mužíci a ženušky v přiléhavých
oblečcích a pan místostarosta pouhým
cvaknutím startovací pistole odstartoval
do mrazivého dopoledne zřejmě dosud
nejtěžší závod z řady Hojnovodské zlaté
lyže. Pouhá představa délky trati mi naháněla hrůzu a přicházely obavy o startující.
Zřejmě od dob mého účinkování u vodní
záchranné služby, hledání utopenců pod
ledem řek nebo přehrad, nemám extrémy
rád. Zapomněl si přebít. Druhá rána už
vyšla, ale to už závodníci dávno vyběhli
a na startovní čáře zůstal jen smích. „Tak
na tohle si musíme připít“, přitočil se pan
Zifčák, a já ani nevím, odkud vytáhl tři
nerezové kalíšky, nalil slivovici, co v tom
mraze chutnala jako voda. Ale voda to
tedy rozhodně nebyla! Bum! Zase rána!
„To už asi musí být ty ledy“, říkám si, když
přikládám další poleno do kotle… .
„No, a jak to tedy s tou, no s tou, Hojnovodskou Sladkou …, uděláme..?“, naléhal hlas druhého mobilu. „Já nevím“,
přiznávám trochu se studem, strachem
a nadějí. „Ono je to jedno, hlavně, že se
uvidíme, bude legrace, a ono už to nějak
dopadne.. , “ odpovídám asi posmutněle.
„Nebuďte smutný, ono Vás něco napadne! Vždyť se na to všichni těšíme!“, povzbuzuje hlas. „Nebudu!“, říkám a nejsem
si jist, jestli to dodržím. Závodníci dávno
odjeli, chalupy se zavřely a na Hojné Vodě
zase jen stoupá z komínů kouř do modrošedé tmy…. . „Tak tedy sv. Matěj co ledy
láme!.. A nebo staví?“
„
březen 2012
Stropnický zpravodaj 11
„…sv. Matěj ledy láme, nebo staví“ - ještě jednou.
Hojnovodská Sladká ….“ zavírá lyžařskou sezónu v okolí Hojné Vody, zavírá se
právě uběhlý rok. Je vlastně pravý „Silvestr“, tak proč se neveselit? S koncem
roku patrně souvisejí i oslavy vrcholu období masopustu, v dobách historických
zřejmě období velmi významného, když
se nakonec tyto pohanské oslavy staly
v zásadě základem pro stanovení data
Velikonoc. Na pomoc se vzal i úplněk… .
Těšíme se na jaro. Vždyť kolem sv.
Matěje v kalendáři se v přírodě začínají
dít podivné věci. Nadarmo dříve nekončil únorem starý rok a nezačínal rok nový.
Stále více se přikláním k tomu, že takto
stanovený konec roku je správný. Mělo
to svoji logiku. Začínal nový cyklus úkonů
a prací, které naši předkové museli pravidelně vykonávat, aby udrželi v chodu své
hospodářství, aby mohli pečovat o obdělávané pozemky a přilehlé lesy. Jsou to
dovednosti, které se stále více vytrácejí.
Nepochybně s tím souvisí i změna počítání kalendáře a posunutí konce roku na
prosinec – december, tedy desátý měsíc.
Teprve v tom pravém dvanáctém měsíci
– februaru, jedno končí a vše nově ožívá. Dnes už se vlastně vůbec neví, že rok
neměl čtyři roční období, tak jak je dnes
uvádíme, tedy jaro , léto, podzim a zimu,
ale bylo jich osm!
Proto se dnes stále častěji potýkáme
s tím, že neumíme počasí přiřadit k tomu
správnému ročnímu období, vždyť v zimě
je jako na podzim, na jaře jako v létě,
v létě jako na podzim, na podzim jako na
jaře, a já nevím, jaké kombinace ještě slyšíváme. Osm ročních období se u nás používalo ještě na přelomu 19. a 20. století,
zejména na venkově. Ke každému období
se vztahovaly konkrétní práce, které bylo
třeba zahájit a ukončit. Proto se tato roční období neodvíjela od data v kalendáři, ale od konkrétní situace, která nastala
v přírodě. Lidé vnímali dění v přírodě, byli
s ním totiž existenčně spjati. Proto v období konce roku, tedy na konci februara,
začínalo zpravidla období, které nazývali
„Pozimek“. Praskají ledy, ptáci začínají
zpívat a označovat si svá budoucí teritoria. Všechny procesy spojené se zakládáním nové generace v přírodě se probouzejí a pečlivé oko pozorovatele je zachytí
i dnes. Ale už jen jejich zlomek. Spoustu jich nevnímáme, protože jsme ztratili
schopnost posoudit, jaký pro nás mají význam. Proto i pranostika z nadpisu dává
na výběr, jestli se budou ledy lámat, nebo
stavět. Stejně jako živočichové a rostliny
našeho okolí, i tehdejší člověk dobře poznal, jestli pozimek už je, nebo si musí ještě nějaký ten týden počkat. Po pozimku,
přišlo „Jaro“. To pravé, kdy vše pučí, překotně se probouzí. Je to ten pravý závod.
Jaro pravděpodobně nikdy netrvalo příliš
dlouho, a tak se musely práce s ním splnit stůj co stůj. Vyhrával jen nejlepší. „Na
sv.Řehoře, hloupý sedlák, co neoře“, bylo
vlastně jen takové upozornění, že ostatní už možná odstartovali a ukončili práce
pozimku. „Předléto“ (někdy i předlétí) už
nám nedalo nic zadarmo. Vše bylo v květu, vše už přivádělo na svět nová pokolení, na nějakou orbu už nemohlo být ani
pomyšlení, pokud jsme nechtěli vyrobit
ze svého pole poušť. A přišlo „Léto“. Období, kdy dnes ani nevíme, co má vlastně být za počasí. Každé z těchto období
je totiž charakteristické tím, že se stále
prolínají, a jen zkušený pozorovatel mohl
poznat jaké právě je. „Hloupý sedlák má
největší brambory“ platilo a stále platí jen
velmi obrazně. Zpravidla jsme zklamáni,
protože v období, které my dnes považujeme za léto, tj. období letních prázdnin, se mohou prolínat i tři roční období.
Prázdniny skončí, dítka jdou do školy
a my nadáváme, jaké že to bylo hrozné
léto. Často teprve začíná. Po létě přichází
„Polétí“. Asi to nejhezčí z „dnešního“ léta.
Všeho je hojnost, sklízíme úrodu, je krásně teplo a noci příjemně chladné, rána
studená s rosou jako po lijáku.. . Jedno
takové ráno se probudíme a vidíme, že
přišel „Podzim“. Cítíme, že se něco děje,
stejně jako nyní okolo Matěje. Nevíme
úplně co to je, ale víme, že je to tu. Začínáme podvědomě uklízet a dřevník se
plní dřevem. Není to vlastně ještě třeba,
ale cítíme, že by to asi mělo být. A najednou bác! Hora Vysoká si nasadí čepici
z mraku, kterou nepustí celý den. Spadne
všechno listí a na stromech zůstanou jen
studené kapky. Večer padne tma, mlha
z Vysoké se stáhne do okolí našich domů.
Je hrobové ticho, až zlověstné. „Kap,
kap, kap!“ Nikde se nic nepohne. Přišla
„Předzima“. Kdo nestihl, musí teď! Sníh
se občas usadí na dvoře a někdy se už
země nechce pustit. Na Vánoce, v desátém měsíci roku – decemberu, ale téměř
pravidelně přichází oteplení. Nadáváme,
jaké že to jsou Vánoce, co je to za zimu
bez Vánoc na sněhu! Zima ale teprve přichází. Udeří zpravidla okolo Tří králů-tedy
v období Štědrého dne pravoslavných Vánoc. Je dávno po zimním slunovratu, ale
teprve okolo 5. z jedenáctého měsíce – januaru, je Slunce nejdále od Země. Říká se
tomu perihelion a letos nastal okolo jedné
hodiny v noci. A udeřily mrazy. Tentokrát
pořádné, a byla tu „Zima“.
Všechno se zjednodušuje. Díváme se
očima města. Tam je ten správný život!?
Spousta nám toho připadá zbytečná, nakonec i sousedi a naši pradávní předkové. Výkyvy počasí jsou globální oteplování, a roční období jsou už jen dvě; podle
některých máme jen léto a zimu. Ano, ve
městech nepochybně. Nám lidem se to
však jistě jednou vrátí, protože přírodě
jsme jako živočich lhostejní. Kde zůstalo
osmero ročních období? Jsou opravdu
zbytečná? Jsou zbytečná stejně jako naslouchání jednoho druhému? A tak díky
za každou chvíli, kdy se sousedi sejdou
a je trochu legrace. Hezký nový rok, milí
sousedé!
(Redakčně neupraveno)
Petr Nedvěd z Hojné Vody
březen 2012
12 Stropnický zpravodaj
Svébohy odedávna
Svébohy jsou vesnice existující už na
počátku 15. století. Její jedinečnost a zejména jedinečnost jejího okolí nelze asi
vnímat na první pohled. Je to vesnice
s dávnou minulostí (poprvé zmiňována
r. 1416 jako majetek Petra ze Svojboh),
vesnice s vladyckou tvrzí, vzniklou na
počátku 15. století při Vitorazské cestě,
která si svůj renesanční vzhled z druhé
poloviny 15. století zachovala do dneška,
tvrzí, na níž zejména v současné době neúnavně hlodá zub času, tvrzí s historicky
doloženým, i v té době dosti neobvyklým
příběhem, který se, ovšem s poněkud
jiným koncem, často odehrává i dnes.
Příběhem, za který by byli jistě vděční na
některém hradě nebo zámku, na němž se
nezjevuje bílá paní či jiná pohádková bytost.
Svébohy, jmenovitě jejich okolí zaznamenalo na konci středověku tak rozsáhlé
zásahy do původního přírodního prostředí, že jejich uskutečnění za současného
stavu naší příliš demokratické společnosti
ovlivňované často neziskovými ekologickými organizacemi (přes technické možnosti, které by mohly být k dispozici) by
bylo neproveditelné. Byly to zásahy, jejichž technické řešení bylo nesrovnatelně
těžší, než v případě Žárského rybníka.
Zásahy, jejichž důsledkem bylo vytvoření
nové krajiny v okolí Svéboh. Krajiny, jejíž
estetické hodnoty nedokážeme docenit.
Zřejmě proto, že si nedokážeme představit, jak vypadala dřívější krajina (nejen)
v okolí Svéboh. A to nám často brání vidět
či vnímat stopy lidí, kteří tehdy postupně
přetvářeli původní prostředí do současné
podoby.
Ze Svéboh vedou všechny cesty do
kopce. Vyvýšené blízké okolí má tvar nepravidelné podkovy. Uvnitř této podkovy,
v relativně ploché proláklině, z níž může
voda odtékat pouze ve směru na sever
a východ, byla v 16. století vybudována
rybniční soustava osmi snad původně nebeských velkých rybníků a nejméně stejného množství malých rybníčků, zpravidla
nad velkými, které zřejmě při dokončování
lovení spodního rybníka měly dodat čerstvou vodu, případně po uzavření výpustního zařízení zajistit alespoň minimální
stav vody do té doby, než voda z nebes
a drobných blízkých pramenů rybníky
naplní. Avšak především tyto malé mělké rybníky sloužily jako třecí a plůdkové,
větší, taktéž mělké, dobře prohřívané jako
tzv. výtažníky, kde plůdek odrůstal a odkud násada přecházela do velkých rybníků, kde ryba dorůstala do tržní velikosti,
respektive váhy, po další jedno až tři ob-
dobí „horka“.
Na silnici od Žárského rybníka do Svéboh, poté, co jsme překonali vrchol stoupání, vpravo od cesty svítí hladina rybníka
případně nazvaného V kolíbce (8,53 ha),
z nějž přebytečná voda odtéká do Kartáčového (6,84 ha) a z toho pak do Žára.
Totéž platí pro rybník Svébožský (Nový)
(11,75 ha), do jehož jižního ramene přitéká krátký potůček od Olbramova a od
jihozápadu vodoteč, která zároveň odvádí
vodu z nebeských rybníčků od Střeziměřic. Voda z nejvýše položeného, taktéž
nebeského rybníka Tomandl (4,54 ha) a tří
malých rybníčků pěkných jmen v jeho
blízkosti – Kudla (0,36 ha), Kalený (1,03
ha) a Podlesný (0,76 ha) – odtéká také do
Svéboh.
Na levé straně cesty, proti bývalé baště
do značné míry ukrytý v rákosí se rozprostírá rybník příznačného jména Rákosový
(8,15 ha). Pod ním, za lesíkem v širokém
údolí leží rybník Královský (4,48 ha). Jejich přebytečné vody odtékají stokou do
Stropničky hluboko pod Humenickou přehradou ve spodní části Tereziina údolí.
Vlevo při cestě ze Svéboh k Horní
Stropnici zhruba ve spodní třetině mírného stoupání se nacházejí další dva rybníky
Velký (3,91 ha) a Malý Bobří (3,00 ha), jejichž odtoková stoka se po kilometru spojuje s předchozí. Tyto rybníky, stejně jako
rybník Kopříkovský (7,87 ha) a tři malé
v jeho sousedství na pravé straně cesty
leží poměrně vysoko (posledně jmenované za terénním vrcholem na svahu ke
Stropnici s odtokem do Lužního potoka).
Zejména jejich obhospodařování, pokud
by záviselo pouze na dostatku dešťových
srážek, by bylo velmi problematické.
Mimochodem Humenickou přehradu,
jejíž nepochybný význam pro omezení
každoročních opakovaných zátop v dlouhém plochém údolí na středním toku
Stropničky od Petříkova k Borovanskému
mostu, a malebné Tereziino údolí s umělým vodopádem nad vinoucí se Stropničkou by bylo chybou nenavštívit, pokud
jsme už to dříve neudělali.
Vraťme se však k Svébožským rybníkům. Jejich umístění do zvlněné krajiny
do většinou neplodných, zamokřených,
křovinami zarostlých údolí byl obdivuhodný čin. Zkusme se postupně postavit na hráz několika vypuštěných rybníků
a položit si otázku, proč právě tam umístil
stavitel hráz. Budeme-li se dobře dívat,
uvědomíme si jistě, co si zřejmě i on musel uvědomit: totiž jak asi obrovské přívaly
vod ve velmi pradávných dobách musely
padat z mraků, aby se v průběhu věků
z nerovného povrchu vyschlého předvěkého jezera či mořského dna vytvořily na
mnoha místech plochá, trychtýřovitě se
svažující a prohlubující údolí a údolíčka,
z nichž voda odtékala rýhami s postupně
strmějšími břehy do potoků a řek. Uvědomíme si, že stavitel skoro vždy zatopil
ploché údolí a zpravidla v místě, kde terén
začíná náhle klesat, umístil hráz s lovištěm a výpustí. Zjistíme také, že se snažil
najít místo, kde to šlo udělat s nejmenšími
obtížemi. Pochopíme, že mu šlo o to, aby
ryba v mělké vodě dobře prohřívané sluncem, tudíž s dostatkem přirozené potravy
dobře rostla a aby po skončení léta v přiměřené hloubce u stavidla mohla beze
škody třeba i pod ledem přečkat zimu.
Bohužel, byl zde již zmíněný jistý nedostatek, který bránil plnému hospodářskému využití rybníků. Tkvěl v nedostatku
vody v závislosti na tehdejších i současných dešťových srážkách (cca 800 –
900 mm ročně), potažmo nedostatečném
přítoku z pramenů. V dostupné literatuře
se nepodařilo najít, kdo tento nedostatek
vyřešil, ani kdo rybníky projektoval. Dá se
pouze s jistou pravděpodobností předpokládat, kdo to případně mohl být.
Na Novohradsku od roku 1566 k prospěchu svého pána Viléma z Rožmberka
působil Jakub Krčín z Jelčan, věhlasný
stavitel mlýnů, dvorů, ovčínů, pivovarů
a rybníků, jako purkrabí na Krumlově a od
r. 1570 regent Rožmberského panství,
který v Březanových Životech posledních Rožmberků o sobě ve veršovaném
životopise, kromě mnoha dalších zásluh
o celé panství, uvádí:
„Ovčín novohradský postavil také toho
roku a ze Žáru ke Kapínosu udělal stoku.
(v roce 1566 za přítomnosti vladaře)
Musil ji před Jeho Milostí pánem měřiti
neb Jeho Milost pán i jiní nechtěli tomu
věřiti.
Hned pod ní veliký rybník vyměřil, (viz rybníky na Janovce)
aby jeden každý tomu věřil,
že tou stokou půjde dostatek vody,
z čehož Jeho Milost pán nebude jmíti
žádné škody,
ač ne všichni rádi toho viděli
a snad pohříchu i za to (se) styděli“.
Uvedená místa jsou sice velice blízko
Svéboh, avšak o svébožských rybnících
se zde Krčín ani Václav Březan a bohužel ani historik Josef Haubelt v podrobné
životopisné knize – Jakub Krčín z Jelčan
– nezmiňuje a ani v jiné dostupné literatuře nejsou svébožské rybníky zmiňovány. Zřejmě proto, že Svébohy nepatřily k Rožmberskému majetku a možná
i proto, že svébožská rybniční soustava
v porovnání s navazujícími je co do rozlohy nevelká. (Ves roku 1416 vlastnil Petr
ze Svojboh, dále Pouzarové z Michnic,
březen 2012
v roce 1570 získal Svébohy Mikuláš Častoral z Dlouhé Vsi a jeho dcera Eliška je
přinesla věnem svému muži Petru Kořenskému z Terešova, což byl „mundšenk –
číšník dvorský“ v rožmberských službách,
svatba se konala na Krumlově 13. 2. 1575,
jméno nevěsty Březan neuvádí. Svébohy
od Petra Kořenského koupil (ale až) v roce
1598 novohradský hejtman Vincent Holzsparer z Holsteina. Avšak už lednu roku
1580 mění Krčín s vladařem Leptáč resp.
Kratochvíli za Sedlčany a v krátké době
odchází tamtéž).
Poněkud jsme odbočili, nicméně ať
svébožské rybníky zřizoval Krčín nebo
někdo jiný pro Petra Kořenského nebo
pro někoho jiného, určitě si jistě už na začátku stavby rybníků uvědomoval, že nezbytnou podmínkou pro jejich plné využití
je přivedení „živé“ vody odjinud v dostatečném množství, aby nebylo třeba čekat
s osádkou ryb do doby než velké horní
rybníky naplní déšť.
Nejbližší dostatečný zdroj mohl poskytnout pouze Lužní potok pramenící na
severozápadním úpatí Kraví hory, protékající rákosinami pod Chlupatou Vsí, dál
mělkým zamokřeným údolím (na podobných místech byly založeny (nejen) Svébožské rybníky), potok, podtékající pod
mostem v nejnižším místě cesty k Rychnovu, pokračující hlubokým zářezem
v Bedřichovském lese, jímž si voda v dávných dobách prorazila hluboké koryto do
mělkého údolí zarostlého olšemi, jívami
a travinami rostoucími na mokřinách směrem ke Stropnici.
Jestliže i dnes se na první pohled zdá
být tento zdroj příliš nízko, oč těžší to
muselo být pro Jakuba Krčína, o němž
se snad dá s jistou pravděpodobností předpokládat, že to byl právě on. Pak
jistě mnoho přemýšlel a mnoho kroků
ušel, než našel řešení, než se mu podařilo
zjistit, že přece jen lze převést vodu přes
zjevné terénní převýšení mezi zmíněným
potokem a Svébohami. Je obdivuhodné,
pokud to slovo stačí, že se zřizovateli
a spolupracujícím měřičkům podařilo nejen vytyčit trasu náhonu, ale i najít nejnižší
bod na silničce k Olbramovu, jímž by bylo
možné nejsnáze převést vodu přes převýšení, a v závislosti na tom v Bedřichovském lese vzdáleném dobrý kilometr vyměřit vhodné místo, kde musel být potok
přehrazen jezem a umístěn začátek náhonu. (Na jezu ještě v šedesátých létech
minulého století pracoval trkač – zařízení,
které vytlačovalo vodu z potoka vodovodem do výše položeného olbramovského
dvora.) Bylo třeba nejen vyměřit potřebný
spád a zároveň v závislosti na něm vytyčit
nejvýhodnější umístění průběhu náhonu,
Stropnický zpravodaj 13
respektive stoky, jak se tehdy říkalo, tak,
aby uskutečnění díla nebylo pracné nad
nezbytnou míru. I na tom velmi záleželo,
neboť veškeré práce, kromě potahových,
byly prováděny ručně. Nicméně přesto
bylo třeba v průběhu převýšení vykopat
hlubokou stoku, která na nejnižším místě silničky k Olbramovu dosahuje pod
mostem hloubky dvou metrů, a zejména
na začátku náhonu vedeného po úbočí
v prudkém svahu nad potokem v Bedřichovském lese a na některých dalších
místech bylo třeba vyložit, udusat a řádně
utěsnit náhon dovezenou vrstvou nepropustné hlíny.
Známí stavitelé jihočeských rybníků
Štěpánek Netolický, Ruthard z Malešova
či Jakub Krčín z Jelčan a tím méně jim
podřízení měřičkové tehdy neměli k dispozici optické přístroje k měření vzdáleností, výšek a sklonů, ani podrobné mapy
s vyznačením stejných nadmořských
výšek vrstevnicemi, a přesto většinou
v nepřehledném terénu dokázali nebývale
povznést jihočeskou krajinu vytvořením
velkých rybničních soustav, z nichž svébožská, sice malá, je přesto jedinečná
právě v přivedení vody novou stokou přes
zjevné nemalé převýšení. I zde museli
vystačit z našeho pohledu s primitivními
pomůckami – krokvicí na tyči zavěšenou
či příložnou, což byl rovnoramenný trojúhelník s delší základnou, zpravidla 6 m
dlouhou, z jehož vrcholu byla spuštěna
olovnice, či s jednoduchou vodováhou
s průhledy podobnými mířidlům na obou
koncích a tyčí s vyznačenými mírami
(např. palci) a taktéž vodováhou, obojí
na měření sklonů. Na měření délek používali tzv. rybníkářské provazce, provazce
s uzly, sáhovky v tehdy běžných mírách,
loktech, stopách a palcích.
Zcela jistě se už v průběhu vyměřování
poklidný život na svébožské tvrzi i ve vesničce od základu změnil.
Jak bylo řečeno, Jakub Krčín, nejvyšší
regent všech statků obrovského rožmberského panství, zřizovatel pivovarů, mlýnů,
ovčínů a později zejména rybníků, vybavený vladařem Vilémem z Rožmberka
s ohledem na hospodářské výsledky své
činnosti velkou pravomocí, který zejména v době, kdy zajížděl na novohradské
panství, byl jistě také jako vzácný host
zván na návštěvu k majitelům tvrze Petru Kořenskému z Terešova (pokud nebyl
služebně na Krumlově) a jeho ženě, rozené Častoralové, která Svébohy přinesla
věnem od svého otce Mikuláše Častorala
z Dlouhé Vsi nedlouho po svatbě v únoru
1575.
Stejně jako jinde v krátké době po vyměření rybníků vtrhli i do Svéboh rybníkáři
v čele se svým hejtmanem a zřídili tábor
v dosahu stavby. Zřejmě není náhodou, že
se nedaleko ve směru na severovýchod
od Svéboh nachází osada Krčín, dříve
Kročnov, založená v rámci české kolonizace na konci 15. století.
Rybníkářský hejtman odpovídal zadavateli za celou stavbu, za chod a pořádek
v táboře a v rámci možností i za doprovodné profese, které zajišťovaly, aby
vydělané peníze nezůstávaly dlouho ve
stejných rukou. Hejtmanovi podléhali měřičkové a fišmajstři, kteří se starali nejen
o průběh stavby, ale i o rybníkáře, ubytování v táboře, u ženatých rybníkářů i o jejich rodiny a měli na starost na základě
pověření od hejtmana i vyplácení mzdy.
Když přitáhly tlupy rybníkářů, jejichž
počet několikanásobně převýšil počet
místních, určitě to místním „usedlým“ nejen ve Svébohách, ale i v okolních vsích
život neulehčilo. Jak to asi tenkrát vypadalo, zřejmě nejen o masopustě, dokládá
jihočeský masopustní zvyk pocházející určitě z tehdejší doby. Při něm doprovodné
masky a z nich zejména otrhaní rybníkáři,
zatímco koledníci svým „kolečkem“ zaměstnávají hospodáře a jeho rodinu, bez
pozvání prolézají stavení, v komoře hledají
zavěšené šunky uzeného masa a především se zaměřují na kurníky, kde zastupují
hospodyně při sbírání snesených vajec,
případně k vejcím občas přiberou i slepici.
Je známo, že se v rybníkářských táborech
rodilo hodně dětí, takže získávání slepic
na slepičí polévku pro rodičku tehdy, na
rozdíl od dneška, bylo snad méně zavrženíhodné.
Životní úroveň nižší šlechty v šestnáctém století se nedá srovnat s životní
úrovní poddaných ve Svébohách a stejně
naprosto nesrovnatelné byly podmínky,
v jakých žili rybníkáři přesto, že jejich výdělky několikanásobně převyšovaly mzdu
panské čeledě. Přesto žili v bídě, protože
byli bez půdy, bez domácích zvířat, bez
střechy nad hlavou a s hrozbou nejisté
budoucnosti žili na nejnižším stupni tehdejší společnosti. Mezi rybníkáři se často
ukrývali lidé před trestem, zběhlí poddaní, váleční veteráni, lidé, kteří se nehlásili
ke své minulosti, vyvrženci. Po nesmírně
úmorné ruční práci za každého počasí
při nedostatečném oblečení, v létě často nazí a v kdovíjakém obutí si rybníkáři
svůj těžký úděl ulehčovali u zmíněných
doprovodných profesí. V táboře společná
kuchyně a zároveň hospoda poskytovala
nejen stravu, ale i dostatek piva a kořalky.
Na své si přišli i různí šumaři. Pokud hospoda v táboře nestačila, nevítáni navštěvovali rybníkáři hospody, případně i stavení poddaných v okolních vsích. Bylo to
březen 2012
14 Stropnický zpravodaj
bouřlivé období s hospodskými rvačkami,
krádežemi domácích zvířat a potravin
a dlouho trvalo, než „trhani“ či „nezvedená cháska rybníkářská“ práci dokončila
a odtáhla.
Byl to čas ne nepodobný, respektive
jen velmi vzdáleně podobný útrapám obyčejných lidí v dřívějších a zejména v následujícím století, kdy tlupy žoldnéřů bez
žoldu či dezertérů táhly krajem a zajišťo své potřeby u poddaných někdy
valy si
i po dobrém. Důsledky ve srovnání s působením rybníkářů nesrovnatelné. Po rybníkářích rybníky, po těch druhých nemoci,
vraždy, násilí, požáry, bída a hlad a aby
toho nebylo málo i opakující se morové
epidemie, při nichž mnohde vymřely celé
vesnice – v jižních Čechách ubylo přes
polovinu původního obyvatelstva – to
obyvatelstvo byli lidé stejní jako jsme my.
Důsledkem pak byla následná německá
kolonizace, která nahradila původní české obyvatelstvo.
Když se na okamžik vrátíme do současnosti, nebude možná na škodu si
uvědomit, že jsme potomky těch i oněch
a žijeme v podmínkách nesrovnatelných
s těmi, v jakých žili oni… Snad z řečeného
vyplývá – važme si toho, co máme.
Vraťme se však zpět do sedmdesátých
let 16. století, kdy si lidé ve Svébohách
žili vcelku spokojeně, aniž by o tom věděli
(podobně jako nyní my, aniž si to myslíme.).
(Zdroje jsou jednak zmíněny v textu
a za nezmíněné informace patří poděkování pracovníkům Rybářství Nové Hrady
a. s. .)
(Redakčně neupraveno!)
VV
březen 2012
Stropnický zpravodaj 15
300leté jubileum poutního kostela Panny Marie Nanebevzaté na Dobré Vodě
Poutní chrám Panny Marie Nanebevzaté, jehož význam překračuje hranice kraje i státu, se chystá oslavit velké výročí.
V roce 2015 uplyne 300 let od dokončení
stavby kostela. Při této příležitosti by se
barokní interiér, jehož vybavení v průběhu let značně utrpělo, měl znovu zaskvět
v plné kráse.
Původ poutí k Panně Marii sahá do
roku 1701. Toho roku měl Matyáš Egidi z Bedřichova (Friedrichschlag) u Horní
Stropnice zjevení. Zjevil se mu ukřižovaný Ježíš spolu s Bolestnou Matkou
a prosili ho, aby dal u pramene postavit
kostel, který by byl zasvěcený Panně Marii.
Samo nebe potvrdilo tyto vize už v lednu 1702 pozoruhodnými uzdraveními. Zázračně uzdravená byla například desetiletá slepá dívka z obce Paseky (Schlagles)
a hluchý Urban Hartl z Dlouhé Stropnice.
Počet poutníků na toto místo rostl velmi
rychle a podobně rychle přibývaly i milodary a sbírky na kostel, takže už v roce 1706
mohl být položen základní kámen kostela. V roce 1715 byla stavba dokončena
a roku 1718 byl pozlacen hlavní oltář.
V polovině 18. století bylo ročně rozdáno
60 tisíc svatých přijímání a ještě začátkem
20. století sem přicházelo ročně kolem
50 tisíc poutníků (více než 400 procesí).
Velmi brzy, díky mnohým uzdravením na
těle i na duši a zároveň i nespočetnému
množství vyslyšených modliteb, dostalo
toto poutní místo Panny Marie na Dobré
Vodě krásný titul – jihočeské Lurdy.
Toto poutní místo ovšem zažilo i těžké
časy. Po druhé světové válce, kdy byli odsud vysídleni obyvatelé německé národnosti, byl kostel udržován jen díky obětavosti dobrých lidí; na zásadní opravy
a údržbu ovšem nebyly kapacity, peníze
a především souhlas tehdejší vrchnosti.
Šindelová střecha začala promáčet a hniloba se objevila i uvnitř. Velké škody způsobila vlhkost hlavně na brokátové malbě
klenby a ostatních stropních výmalbách.
Po pádu železné opony v roce 1989
se podařilo celou střechu opravit díky heroickému úsilí a práci pátera Bonfilia M.
Wagnera OSM, jakož i s podporou a pomocí ze strany českého státu. Na rekonstrukci interiéru kostela ovšem už žádné
prostředky nezbyly.
Od té doby uplynulo více než 20 let
a je nejvyšší čas darovat důstojný Boží
dům Panně Marii a jejímu Božskému
Synu, který živý přebývá ve svatostánku.
Pěkně zrenovovaný kostel zdvihá duši
k Bohu, člověk rád přichází do tohoto
„zlatého domu“, aby strávil čas u Mariiných nohou – vždyť ona přivádí duši člověka k Ježíši.
Na dvojitém sloupu sv. Augustina byl
proveden vzorový návrh zrestaurovaného kostela. Tak mají návštěvníci už nyní
možnost představit si, jak bude celý kostel po dokončení všech rekonstrukčních
a restaurátorských prací vypadat. Aby
bylo dosaženo světlosti a jasu původního barokního interiéru, musela být nejprve odstraněna tmavá barva z 19. století
a technikou vápenné glazury se provedlo vybílení vápenným mlékem. Je třeba
ještě očistit a vyleštit povrch štukového
mramoru, hlavní římsu a zlacené hlavice
sloupů. Oltáře a sochy byly při poslední
rekonstrukci v roce 1888 pečlivě opravené a velmi dobře pozlacené, takže je bude
potřeba jen důkladně očistit a vyleštit.
Začalo se odvlhčením vnějších i vnitřních základů kostela, následně byla obnovena vlhkostí poškozená omítka uvnitř
kostela a vyhuben červotoč. Nyní probíhají
práce na nové podlaze, elektrické instalaci
a vytápění. Na jaře 2012 by mělo přijít na
řadu samotné restaurování stěn a pilastrů,
kazatelny, varhan, oltářů a soch.
Velmi si vážíme poctivé práce všech
zúčastněných firem, jakož i všestranné
podpory a pomoci Obce Horní Stropnice,
jejíž zastupitelé i zaměstnanci nám ochotně vycházejí vstříc v administrativních
i provozních záležitostech.
Milí přátelé Panny Marie, jak vidíte, je
před námi ještě kus práce. My však pevně
důvěřujeme v Boží pomoc i vaši podporu,
aby se tento nádherný poutní kostel Panny Marie Nanebevzaté mohl opět brzo zaskvět v plné kráse.
K obnově poutního místa Panny Marie
Nanebevzaté, duchovního centra nejen
jihočeského regionu, ale i jeho širokého
okolí, může přispět každý, komu není lhostejný odkaz předků a všestranný, tedy
nejen materiální rozkvět našeho domova.
Srdečné Pán Bůh zaplať!
Číslo účtu pro dary na rekonstrukci kostela Panny Marie Nanebevzaté:
563 495 369 / 0800
P. Tomáš Libant, administrátor Římskokatolické
farnosti Dobrá Voda
březen 2012
16 Stropnický zpravodaj
Dárkový poukaz na 11 aplikací lymfodrenáží
Potěšíte - prospějete
Lymfodrenáž se užívá při léčbě otoků dolních končetin jakéhokoliv
původu.
Přístrojová lymfodrenáž stlačuje končetinu a vyvolává tlakové vlny, které
se snaží obnovit jak lymfatický, tak žilní systém.
Procedura má zdravotní i kosmetické indikace.
Zdravotní
 žilní nedostatečnost, křečové žíly
 neuropatie, chronické neuralgie
 ischemická choroba dolních končetin
 diabetická angiopatie, postupná ztráta citlivosti v nohách
 akrocyanóza, porucha prokrvení, pocit studených nohou
 chronické otoky
 stavy po úrazech dolních končetin
 úponové bolesti v oblasti dolních končetin
Kosmetické
 celulitida
 prevence křečových žil
 lipedém
 syndrom těžkých nohou
 detoxikace
 zlepšení elasticity kůže
 postliposukční péče
Poukaz je k zakoupení v ordinaci MUDr. Albertové, je přenosný na jinou
osobu, v případě, že dodatečně zjistíte, že pro vašeho blízkého není
procedura ze zdravotního hlediska vhodná. Před první aplikací je
provedena kontrola zdravotního stavu lékařem.
Cena pro registrované pacienty je 1400,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc
zdarma.
Pro ostatní zájemce 1900,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc zdarma.
Případné dotazy v ordinaci, ev. na tel. 725 122 317.
MUDr. Adriana Albertová
STUDIO ŠTĚPÁNKA
MANIKURA, PEDIKURA
HORNÍ STROPNICE
Bližší informace:
723 141 222
Uzávěrka příštího čísla zpravodaje bude 20. 3. 2012