Ordinarium missae. Zpevy ordinaria. Organ

ORDINARIUM MISSAE
Zpěvy ordinária
ORDINARIUM - I
ORDINARIUM - I
P. Angelik Zd. Mička, OP
KYRIE
Ky- ri - e, e -
Ky - ri - e,
le - i - son.
e - le - i- son.
Chri- ste, e - le - i - son.
Ky - ri - e,
e - le - i - son.
GLORIA
2
Chri - ste, e -
le - i - son.
Ordinarium - I, GLORIA
3
Ordinarium - I
CREDO
4
Ordinarium - I, CREDO
5
Ordinarium - I
SANCTUS
AGNUS DEI
6
ORDINARIUM - II
ORDINARIUM - II
J. Hrubý
KYRIE
(1)
(2)
Pane, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
(Kyrie 3 - str. 10)
7
Pane, smiluj se.
Pane, smi - luj
se.
Ordinarium - II
GLORIA (1)
8
Ordinarium - II, GLORIA 1
9
Ordinarium - II, Kyrie 3, GLORIA 2
KYRIE (3)
Pane, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Kriste,
smi - luj
se.
Kriste, smi - luj
GLORIA (2)
10
se.
Pane, smiluj se.
Pane, smiluj
se.
Ordinarium - II, GLORIA 2
11
Ordinarium - II
CREDO
12
Ordinarium - II, CREDO
13
Ordinarium - II
SANCTUS (1)
14
Ordinarium - II, SANCTUS
SANCTUS (2)
SANCTUS (3)
15
Ordinarium - II, SANCTUS, AGNUS DEI
SANCTUS (4)
Svatý, Svatý, Sva - tý
Pán, Bůh
na vý -
Po - že - hna - ný, který přichá - zí
so- stech.
zástupů.
Ne - be i
AGNUS DEI (1)
16
země jsou
plny
ve jménu Pá-ně.
tvé
Ho -
slá- vy.
sa - na
Ho - sa
- na
na vý - so - stech.
Ordinarium - II, Agnus Dei
AGNUS DEI (2)
AGNUS DEI (3)
17
Ordinarium - II, Agnus Dei; K Y R I E
AGNUS DEI (4)
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
GREGORIÁNSKÁ SESTAVA
(1)
Kyrie A
(2)
Kyrie B
KYRIE
18
/z jiných zpěvníků/
(3)
KYRIE
(4)
M.Orszag
Pane, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
(5)
19
Pane, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Části mešního ordinaria
KYRIE
Invokace „Kyrie, eleison, Christe, eleison“ je ve své dnešní podobě zbytkem litanií (4. - 5. stol.).
Stejně jako zvolání „Gospodi pomiluj“ ve slovanské liturgii, je i řecké Kyrie známé už z předkřesťanské antiky jako hold panovníkovi,
nebo nějakému božstvu. Nový zákon, především sv. Pavel, dává čestný titul Kyrios (Pán) Kristu, a s ním spojuje vyznání jeho božství.
V římské liturgii volání Kyrie, eleison (Pane, smiluj se) následuje po úkonu kajícnosti. Je to zpěv, kterým věřící oslavují Pána a vyprošují si jeho
milosrdenství. Kyrie odpadá, pokud celebrant použije 3. úkonu kajícnosti (Byls poslán uzdravovat duše, Pane, smiluj se nad námi...), nebo je-li kropení
svěcenou vodou (asperges), nebo pokud je Kyrie obsaženo ve vstupní písni (JK č. 514, 520). Kromě Improperií (Hagios o Theos...) je Kyrie jediným
pozůstatkem řeckého jazyka v římské liturgii. (Pozn.: ve slovu “Christe...“ vyslovuj „ch“)
GLORIA
Gloria in excelsis Deo - Sláva na výsostech Bohu - je starobylý a úctyhodný hymnus, původně vánoční. Náleží k hymnům, které se zpívaly od
nejstarších dob církve, ještě dříve, než se základním zpěvem staly žalmy. Zpočátku bylo Gloria vyhrazeno pouze biskupovi, kněží ho směli užívat až od
12. stol. o Velikonocích.
První část obsahuje po andělském chvalozpěvu (Lk 2,14) hold Otci a Synu (původně i Duchu Sv.), druhá část je velkým hymnem na Krista. Od liturgické
reformy se Gloria zpívá o slavnostních příležitostech, k nimž patří všechny slavnosti, svátky a všechny neděle mimo dobu adventní a postní. Gloria se má
vždy zpívat, není vhodné tento hymnus recitovat.
CREDO
O slavnostech a nedělích se modlí nebo zpívá Credo, vyznání víry, jehož text je starý asi 1700 let. Součástí mše je od 11. století.
Jeho vnitřním smyslem je přisvědčení věřících k Božímu slovu slyšenému ve čteních a v homilii a k podstatným skutečnostem víry, zároveň je však také
chvalozpěvem na trojjediného Boha, dárce naší spásy.
V podobě většího nicejsko-cařihradského vyznání víry vstoupilo do římské mše teprve na přelomu tisíciletí. Toto symbolum bylo původně křestním
vyznáním východní církve, zatímco na Západě se při křtu recitovalo kratší „apoštolské vyznání víry“. Proto je Credo v eucharistické slavnosti rovněž
připomínkou křtu a výzvou ke křestní obnově.
SANCTUS
Chvalozpěvem „Svatý, Svatý, Svatý....“ se celé shromáždění připojuje k nebeským zástupům ...
Trojí Sanctus je součástí eucharistické modlitby a zdůrazňuje její povahu chvalozpěvu. Za základ chvalozpěvu slouží dvě místa
v Písmu sv.: chvalozpěv andělů ve vidění Izaiášově (6,2n) a holdování lidu při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma (Mt 21,9).
Sanctus patří k nejstarším složkám téměř všech liturgií a jeho první část byla pravděpodobně přejata z židovské modlitební bohoslužby.
„Hosana“ je hebrejské slovo, v původním významu „tak pomoz“. Později se stalo holdujícím zvoláním ke cti Boží a ke cti krále.
Sanctus by měli zpívat pokud možno všichni společně s knězem.
AGNUS DEI
„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ - slova sv. Jana Křtitele, když uviděl Ježíše (Jan 1,29.36).
Ve spojení s myšlenkou na zabitého beránka ze Zjevení Janova tak vznikl zpěv, který od konce 7. století provází lámání chleba. Kněží i lid zpívali Agnus
Dei tak dlouho, jak bylo potřeba k lámání chleba.
Asi od 11. stol. , kdy se lámání chleba omezilo na hostii kněze, zavedlo se trojí opakování. Zpěv už nedoprovázel lámání chleba, ale políbení pokoje a
celkově byl chápán jako výzva k pokoji. Proto se ve třetím opakování objevuje prosba „daruj nám pokoj“.
Nový řád vrací Agnus Dei původní funkci průvodního zpěvu k lámání chleba. Opakuje se tak dlouho, než se lámání dokončí. Nakonec se uzavře slovy
„daruj nám pokoj“.
ORDINARIUM
MISSAE
Nápěvy stálých částí mše svaté
OBSAH
Ordinarium I
- Kyrie, Gloria
- Credo
- Sanctus
- Agnus Dei
-
str.
str.
str.
str.
2
4
6
6
Ordinarium II
- Kyrie
- Gloria (1)
- Gloria (2)
- Credo
- Sanctus
- Agnus Dei
-
str.
str.
str.
str.
str.
str.
7, (10)
8
10
12
14-16
16-18
Kyrie (jiné nápěvy) - str. 18 (gregoriánská sestava)
- str. 19
© J. Hrubý, 2013