stáhnout - Tre-fa

VĚŽNÍK
VĚŽNÍK
KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI
Svatým tady a teď . . . . . . . . . . . . . 4
Tématy prvních dvou listopadových dnů,
nad kterými možná přemýšlíme, jsou: „Jak se mohu
stát svatým, je to vůbec možné dnes?“ a „Pomíjivost lidského života, smrt“. Jsou to témata, která úzce spolu souvisí a nelze odtrhnout jedno od
druhého ...
ADORACE včera a dnes . . . . . . . 5
5. listopadu 2006 - č. 45
... Za původ a počátek adorací je považováno zjevení sv. Markétě Marii Alakok, ve kterém
byla P. Ježíšem vyzvána, aby každou noc ze čtvrtka
na pátek se s P. Ježíšem společně modlila a byla
účastna jeho smrtelné úzkosti a tím vyprosila Boží
milosrdenství ...
KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI
www.farnosttrest.me.cz
[email protected]
Šéfredaktor:
Ing. Vladislav Hynk (VH)
Redakce:
Mgr. Martina Hynková (MH)
Bc. Zuzana Nováková (ZN)
Mgr. Květa Zažímalová (KZ)
O BS
S AA
H H
OB
Obsah
VĚŽNÍK
VĚŽNÍK
Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2
Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Svatým tady a teď / Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Adorace včera a dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Brzy navštívíme hřbitovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Další autoři příspěvků:
Pavel Kovář (KP)
Petra Dolská (PD)
Josef Bílý (JB)
Jana a Jiří Hybáškovi (JH)
Vzpomínka / Řekli o utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Jazyková korektura:
Mgr. Květa Zažímalová
Děkujeme / Děkujeme Matce Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Grafická úprava
a předtisková příprava:
David Zažímal
Tisk zajistil:
Zdeněk Havlíček
soukromá pojišťovací kancelář
registrace MFČR č.001087PPZ
zast.makléřské fy. Křížek-Telč
tel./zázn.: +420 567 214 394
mobil: +420 606 237 655
[email protected]
Diecézní pouť rodin a farností 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Schönstattské hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Krev svatého Januária / O výchově dětí . . . . . . . . . . . . . . . 11
Výlet do Jindřichova Hradce 29.9. 2006 . . . . . . . . . . . . . . . 12
Vliv mého patrona / Výzva - přání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Letní tábor Chlum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
K minulému číslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Toulavý fotoaparát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
20. srpna 1912 - 4. října 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Distribuce:
Distribuci zajišťuje redakce
nákladem 210 výtisků.
Z diáře otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Adresa redakce:
Sv. Čecha 1395, Třešť 589 01
VCK 06 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Kolportéři:
redakce; Jiří a Tereza Staňkovi;
Jan a Jana Duchanovi;
Michael a Marie Bambulovi;
Hynkovi st.
a kolportéři z bratrských farností
Stanovisko redakce se nemusí
ztotožňovat s obsahem zveřejněných
příspěvků. Anonymní příspěvky
nezveřejňujeme!
Orel Třešť / Biskupství brněnské informuje . . . . . . . 20
Přespolní olympijské hry / Růženská poutní procesí . . . . 22
Záchrana slouží již 95 let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Uzávěrka příštího čísla bude 10. prosince 2006!
Úvodní slovo
editorial
Vážení a milí farníci,
všichni jsme po někom pozůstalí. Vztahem k místu, kde tito naši
„odešlí příbuzní“ byli pochováni, se však lišíme. Někteří z nás navštěvují
hřbitovy pravidelně a často. Jiní občas nebo nikdy. Ti, kteří občas, často
právě na „Dušičky“. Je správné, alespoň v této době zavzpomínat na naše
blízké, kteří nás předešli na cestě na věčnost…
V polovině září jsme měli ve farnosti velký FARNÍ DEN. Myslím
si, že se vyvedl. Ať již počasím, tak i programem. Příjemným zjištěním
bylo to, že po mši svaté mnoho z nás přijalo pozvání na posezení do farního areálu, kde nás čekal chutný oběd. I když nás bylo opravdu hodně,
jídla i pití byl dostatek ;o). Po přednášce či dětských hrách a setkání s
kouzelníkem nás čekal koncert a společný den byl zakončen táborákem.
Věřím, že podobné akce dokáží naši farnost více sjednotit, lépe se vzájemně poznat a třeba i „někam“ (duchovně i lidsky) posunout.
Při farní pouti bude po půlročních opravách zpřístupněn kostel
sv. Martina. Doufám, že opravu fasády, která je oproti původnímu stavu
opravdu radikální, přijmete s porozuměním. Při složitých jednáních bylo
nutné akceptovat především vyjádření památkářů. Pokud budou pro příští
rok finanční prostředky, měla by být zahájena poslední část opravy, a to
oprava vnitřku kostela.
Stalo se již téměř tradicí, že navrhuji témata pro příspěvky do
následujícího čísla. Pro tentokrát jsem se rozhodl k psaní pouze na dvě
- zato si myslím důležitá - témata:
• vánoční svátky ... a jak je prožívám já?
• betlémy a betlémářství
Chtěl bych Vás vyzvat, abyste se nebáli napsat i o tom, co se Vám
nelíbí - myslím si, že i z těchto názorů se můžeme poučit a třeba si uvědomit, že můžeme něco dělat lépe. Názor více lidí je vždy užitečný.
A co bych Vám popřál do následujících dnů? Aby doba přípravy
na Vánoce - ADVENT - nebyla pouze časem horečných nákupů a úklidů. Abychom dali přednost duchovnímu obsahu této doby a využili jsme
každý den k přípravě na setkání s Mesiášem.
Za Vaše modlitby i finanční dary děkuje a u příštího čísla se těší
Vladislav Hynk
šéfredaktor
Slovo duchovního otce
Svatým tady a teď
Tématy prvních dvou listopadových dnů, smrtelná úzkost v Getsemanské zahradě a jeho
nad kterými možná přemýšlíme, jsou: „Jak se výkřik na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne
mohu stát svatým, je to vůbec možné dnes?“ a opustil? takovému obrazu svatosti neodpovídají.
„Pomíjivost lidského života, smrt“. Jsou to téma- Existuje ale ještě jiná svatost, svatost příta, která úzce spolu souvisí a nelze odtrhnout jedno tomného okamžiku, která je dostupná nám všem
od druhého. Týká se to každého z nás, ať už jsme právě teď. Ta předpokládá, že odevzdáme Bohu
mladí či staří, ač chceme nebo ne. I sama příro- právě teď to, co máme. Možná je to málo, téměř
da, která se pomalu nic, jenže ono „téměř nic“ ho nesmírně potěchystá k zimnímu ší. Třeba je to pouhá myšlenka, kterou mu tu a
spánku, nám pomá- tam během dne věnujeme, jen pár nepodařených
há k těmto myšlen- pokusů věnovat každodenně chviličku tiché modkám. Naše oči by litbě, třeba je to pomocná ruka nabídnutá druhéměly být upřeny na mu člověku, milý úsměv v ranním autobusu anejeden cíl, na Boha bo nějaká drobnost, kterou si ve prospěch druhého
- Lásku, který čeká odřekneme. Není-li v našich silách více, Bůh ani
na mě. Je tomu tak víc neočekává. Jediné, po čem touží, je, abychom
u nás, a nebo se mu odevzdali to málo, co máme. A abychom byli
necháváme stáh- před ním pokorní, pravdiví a upřímní. Z toho se
nout tímto světem, raduje.
kterému jde jen o Může snad svatost spočívat v něčem jiném
to, co nejvíc si užít než v tom, že budeme působit Bohu radost? a seberealizovat se? Jak žít dnes, abych se mohl
stát svatým 3. tisíciletí? Je to otázka podstatná a
P. Tomáš Caha
závažná, nad kterou bychom se měli často zamýšlet. Každý večer bychom měli zpytovat svědomí,
podívat se zpětně na to, nejen kdy jsme zhřešili,
jak a co špatného jsme udělali, ale co já dělám pro
Křty:
to, abych se stal svatým a vůbec, jak já spolupracuji s Boží milostí, abych dosáhl věčného života
Adam Petr Novotný
(modlím se, čtu Písmo sv., chodím pravidelně ke Jakub Maryška
svátostem?).
Monika Marie Bambulová
Pokud to někdy vůbec děláme, představu- jeme si ideál kdesi daleko před námi. Jsme přesvědčeni, že odpověď na otázku, jak tento ideál
Pohřby:
vypadá, nalezneme v životopisech svatých. A
když nějaký ten životopis svatého čteme, říkáme Josef Němec
si, že na to nemáme. Máme představu, že být sva- Františka Kubíková
tým znamená: nikdy se nerozčílit, nikdy se nerozhněvat, netrpět střídáním nálad nebo depresemi.
Svatby:
Člověk je svatý tehdy, jsou-li všecky ctnosti v
zahradě jeho duše v plném květu.
Peter Skalka a Jana Keprtová
Není ale poněkud nebezpečné žít s ide- Miroslav Nováček a Květa Kame-
álem, který odsouvá skutečný život někam do níková (Růžená)
budoucna a navíc je naprosto nereálný? Ježíšova Statistika
Adorace
ADORACE včera a dnes...
Svoji úvahu bych začal Hymnem sv.
Tomáše Akvinského „Klaním se Ti vroucně, skrytý Bože náš“ obsaženém v Kancionálu - píseň č.
712, řazena v rubrice Písně k požehnání ve vydáních před r. 1968.
Jelikož se domnívám, že značná část mladší populace neví, co si má pod pojmem požehnání
představit, začnu zeširoka. Požehnání byla forma
bohopocty zavedená církví k uctívání Nejsvětější
Svátosti Oltářní každou neděli odpoledne v mateřské řeči - na rozdíl od Eucharistie konané vždy v
latině. I když to byla vlastně adorace se vším všudy (adorace = klanění), nazývalo se to požehnání
podle závěrečného aktu žehnání přítomných. Po
II. Vatikánském koncilu bylo od tohoto slavení
vesměs upuštěno, i když nebylo zrušeno.
Za původ a počátek adorací je považováno zjevení sv. Markétě Marii Alakok, ve kterém
byla P. Ježíšem vyzvána, aby každou noc ze čtvrtka na pátek se s P. Ježíšem společně modlila a
byla účastna jeho smrtelné úzkosti a tím vyprosila Boží milosrdenství. Později byla zavedena
v jejím klášteře společná adorace a ještě později
bylo i v jiných klášterech ustaveno Bratrstvo sv.
hodiny konající adoraci. Papež Lev XIII. udělil
odpustky věřícím, kteří se dali zapsat do tohoto
bratrstva a konali čtvrteční adoraci.
V roce 1946 sepsali a sestavili u nás P.
Ondřej Ziegler a P. Petronius Válek smírnou
pobožnost nočního klanění, tzv. Svatou hodinu,
a přičinili se o to, aby se v každé farnosti sešlo a
ustavilo 52 osob podle počtu týdnů v roce a každý
z nich by jeden čtvrtek v noci od 11 do 12 hodin
konal Svatou hodinu, a tak aby byly pokryty
všechny čtvrtky. Mělo to být konáno v kostele, v
případě nouze doma. Společně pak všichni zapsaní ji konali na Zelený čtvrtek u Božího hrobu a na
svátek Božího Těla.
I u nás v Třešti bylo Sdružení ustanoveno
a fungovalo ještě do nedávné doby, dokud neprořídly řady členů a již se nepodařilo sehnat náhradu. K dnešnímu dni odhaduji počet členů v řádu
jedné desítky.
Avšak jako plnohodnotnou náhradu za
téměř zaniklou pobožnost Sv. hodiny považuji
zavedení do současnosti trvající čtvrteční adorace. Zavedl ji v r. 1975 P. Karel Pavlíček zprvu
jedenkrát měsíčně před prvním pátkem v měsíci
vždy od 11 do 12 hod. jako tichou, před Nejsvětější Svátostí. Tyto tiché adorace považuji dodnes
za nejhezčí i přesto, že přinášely trochu těžkostí,
totiž že se chodilo druhý den do práce, také někdy
i na půl šestou hodinu, což představovalo jen čtyři hodiny spánku. Za působení P. Karla Obrdlíka
byla posunuta na 10. až 11. hodinu. Zúčastnění si
mohli zvolit libovolnou formu adorace, jaká jim
nejvíce vyhovovala. Někdo volil tiché rozjímání,
jiný četbu s příslušným námětem, jiný bolestný
růženec přibližující utrpení Páně právě ve čtvrtek v noci. Potěšitelné přitom bylo, že se zúčastňovalo průměrně na 30 osob, někdy i 34! Ještě
později, tuším za P. Pavla Procházky, byl začátek
posunut na 9. hodinu a byla zavedena jiná forma
adorace. Byl přečten podnět k rozjímání, zavedeny přímluvy, prosby a díky. Za přínos tehdejších
adorací považuji vstupy minisboru, kterými adorace obohatila Květuška a její kolegyně. To už
ale pamatují současní adoranti. Ještě později byla
zavedena adorace na každý čtvrtek - plníme tak
původní záměr všech, kdo chtěli uskutečňovat
přání P. Ježíše - adoraci každý čtvrtek - a zkrácena nejprve na ¾ hodiny, později na ½, s tím,
že byli pozváni všichni - třeba jen na 10 minut
poklonit se Kristu.
Musím se ale přiznat, že jsem někdy zaskočen. To když někdy při nabídce námětu k meditaci
se předčítající „nedrží zadání“ a nabízí jinou alternativní tematiku, vyjadřující spíše prosby atd.,
což mi nepřipadá jako klanění. Možná se mýlím.
Jak jsem již na začátku uvedl, dávám přednost
tiché adoraci, ale pokud druzí dávají přednost formě hlasité, včetně hudby a zpěvu, navrhoval bych
pravidelné střídání několika forem adorace, aby
každý měl možnost alespoň některou prožít tak,
jak mu nejlépe vyhovuje.
Nyní musím něco vysvětlit: Tato úvaha
má svůj počátek dříve než před rokem a ležela
nevyužita. Měl jsem totiž obavy, aby se nedotkla Kdo byli?
někoho, ať již z účastníků nebo aktérů. Nerad
bych totiž vzbuzoval zlou krev, eventuálně zášť
ve farnosti. Proto jsem otálel s prezentací. Teprve
po otisknutí článku Po poločase jsem se rozhodl pro zveřejnění a očekávám odezvu, protože se
domnívám, že adorace, i přesto, že je poměrně
řídce navštěvovaná, není okrajovou záležitostí,
naopak jsem přesvědčen, že má svou důležitost
na jedné straně, a za druhé má velmi pozitivní
účinek pro život farnosti. Osobně souhlasím s
obsahem článku, i když ten se týkal jen adorace
na Silvestra. Já bych ho rozšířil na všechny adorace v roce.
Může se snad vyskytnout námitka, že
nemáme adoraci pro svůj zážitek nebo pro svoje uspokojení, ale pro oslavu Boha, a to všemi
možnými způsoby. Proti tomu ale může existovat
námitka, aby pod efektem klanění a oslavy nebyl
podtext sebeprezentace.
Nakonec ještě prosbu. Uvítal bych, kdyby adorace byly opravdu každotýdenní, tj. bez
vynechání některého čtvrtku z jakéhokoli důvodu, třeba i proto, že připadne třeba na svátek či
byla ten večer již sloužena mše sv. Vždyť kdysi
bývalo ono na začátku zmiňované Požehnání - tj.
adorace - často i bezprostředně po mši, eventuálně jako součást Eucharistie. Byla by tak dodržena
nepřetržitá souvislá řada čtvrtečních adorací.
Bylo by jistě krásné, kdyby, jak doufá
autorka DP, se zvýšila kvalita a já přidávám i návštěvnost aspoň k té třicítce, jak bylo zpočátku. O
důvodech a potřebnosti jistě není potřeba diskutovat.
Vím, že jsou problémy i rozpory v mých
úvahách. Samozřejmě např. ticho a pozdní hodina původních adorací, jakož i četnější návštěvnost přinášely spolu i doprovodný úkaz - sem tam
některá prošedivělá hlavinka připomínala klanění
Židů u Zdi Nářků, jak padala dolů, ale qui dormit,
non peccat.
Vracím se na začátek článku. ADORACE
včera, dnes... a zítra?
P.S.: Prosím o prominutí a pochopení.
- JB Kdo byli?
Svatá Markéta Skotská
Markéta se narodila kolem roku 1046
v Resce v Uhrách a byla dcerou krále Eduarda
Athelinga, vypovězeného z Anglie, a uherské
princezny Agáty. Od roku 1057 žila v Anglii. Po
slavné bitvě u Hastingse v roce 1066 uprchla ve
svých dvaceti letech do Skotska, kde se později
vdala za krále Malcolma III.
Mladá královna působila v dalších letech
při reformě církevního života ve své zemi, podporovala křesťanskou výchovu a odstraňovala
staré keltské zvyky. Velkoryse podporovala chudé a založila opatství Dunfermline.
Markéta Skotská zemřela 16. listopadu
1093 v Edinburghu. Byla pochována po boku
svého manžela v opatském kostele Dunfermline.
Během reformace byly její ostatky převezeny do
Madridu.
Tato světice platila po staletí za vzor vladařky a matky rodiny. Svátek svaté Markéty Skotské slavíme 16 listopadu.
podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ -
Informace
Informace
královna
narozena: kolem roku 1046 v Resce v Uhrách
zemřela: 16. listopadu 1093 v Edinburghu,
Skotsko
patronka Skotska
Vzpomínka
Brzy navštívíme hřbitovy
Snad každý z nás opět bude stát v následujících listopadových dnech nad hrobem někoho,
koho měl rád a kým byl také milován. Nad hrobem rodičů, manžela, manželky. Bolest a smutek
poutají nás živé k mrtvým. Někdy snad s lítostí si
uvědomujeme, kolik jsme zůstali dlužni: mnohé
dobré slovo, pohlazení, povzbuzení a poděkování. Nic však již nemůžeme učinit.
My, věřící, máme víru a důvěru v Pána.
Modlitba za duše našich zemřelých je mocná.
Pán Ježíš přišel mezi nás, abychom měli život v
hojnosti jak nyní, tak na věčnosti. Nebojme se o
budoucnost, ale pevně důvěřujme a věřme. Apoštol národů, svatý Pavel, v listu Korinťanům napsal: „Co oko nevidělo ani ucho neslyšelo, co člověku ani na mysl nepřišlo, to připravil Bůh těm,
kdo ho milují.“ O to je třeba usilovat, abychom
toho skrze milosrdenství a odpuštění Pána dosáhli, a to přejme a vyprošujme našim blízkým.
Jedna z modliteb za zemřelé zní: „Bože,
dej, ať zemřelí patří znovu na tvou tvář a také my,
ať se jednou spolu s nimi u tebe radujeme“. A o to
Pána prosme, ať se tak stane a je nám to povzbuzením.
- KP -
Vzpomínka
Kouzelný podzim hrající všemi barvami a
milé „babí léto“ prochází naší krajinou. A v té kráse běží čas. Opět obracíme list v kalendáři a vítáme měsíc listopad. Jeho první dny jsou sváteční
- památka „VŠECH SVATÝCH a DUŠIČEK“.
Brány „SVATÝCH POLÍ“ se otevírají a
my přicházíme se vzpomínkami i s vroucími díky
v srdci za našimi drahými, abychom kytičkou a
světýlkem uctili jejich památku.
Za to vše, co jim za vykonané dobro dlužíme, prosíme Pána za jejich odměnu v této modlitbě:
Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících,
uděl duším svých služebníků a služebnic odpuštění všech hříchů, ať pro naše modlitby dosáhnou
prominutí, jak si vždy přáli, který žiješ a vládneš
na věky věků.
Pane, komu ty otevřeš bránu nebeského
domova, tomu ji
nikdo
nezavře.
Uveď do svého
světla
zemřelé,
kteří umírali s
nadějí na vzkříšení.
Věčné odpočinutí dej jim Pane,
a světlo věčné ať
jim svítí! Ať odpočívají v pokoji!
Amen
„Mé útočiště, má pevná
tvrz, je můj Bůh, v nějž doufám.“
Vybrala
O. Hrbková
Řekli o utrpení
F. Sheen: Kříž je skutečnost, které nelze v
životě uniknout.
K. Foucauld: Ježíš volí pro každého takové utrpení, které se v jeho očích nejlépe hodí k
posvěcení, často kříž, který ukládá, je mezi všemi kříži, jež je člověk ochoten přijmout, tím jediným, který by člověk odmítl, kdyby ho potěžkal.
Ten kříž, který nám dává, je vždycky ten, který
člověk nejméně chápe.
Kardinál S. Wyszyňski: Nemysleme příliš na to, co je pryč, ani na to, co přijde. Kdo z nás
je pánem minulosti nebo budoucnosti? Nám patří
jen přítomnost. Když Bůh sesílá slávu, každý se
staví jeho přítelem. Když však sesílá utrpení, pak
se mu stavějí často na odpor dokonce i jeho přátelé.
Sv. František Saleský: Co na tom záleží,
zda k nám Bůh mluví z trní, nebo z vonných květů!
- KP Setkání
Diecézní pouť rodin a farností 2006
Na stránkách Věžníku bych se ještě ráda
vrátila k diecézní pouti rodin a farností, která se
uskutečnila 2.9.2006 ve Žďáře nad Sázavou. Mottem pouti bylo „Poznejme své hřivny“ a cílem
skrze toto motto připomínat, že „největší hodnoty nemusíme kupovat, protože je dostáváme od
Boha darem“.
Otec biskup Vojtěch Cikrle ve svém úvodním slově pro poutníky označil pouť jako „šanci prodloužit své kořeny k pramenu živé vody,
kterou můžeme nalézt v Ježíši Kristu“ a tak do
svých domovů ke svým rodinám přivézt „ovoce
hodné tohoto zakořenění“.
Proto, aby poutníci mohli nalézat své hřivny a pramen živé vody vedoucí ke Kristu, byl připraven bohatý program. Po pontifikální mši svaté, která se konala dopoledne, to byly pro dospělé
účastníky zejména přednášky pro mládež a
manžele. Mne osobně zaujala přednáška manželů
Nečasových ze schönstattského hnutí, která byla
nazvána „Citová banka“. Mohlo by se zdát, že slovo „banka“ zní v této souvislosti nepatřičně, ale
musím opravdu říct, že šlo opravdu pouze o první
dojem. Manželé Nečasovi se chtěli zabývat tématem manželství a partnerství netradičně, z jiného
úhlu pohledu. Proto bylo přirovnáno manželství
k „citové bance“, a to proto, že je velmi důležité,
zda my osobně každý za sebe do manželství
vkládáme a vybíráme. Pokud jen vkládáme a jen
vybíráme, jde o nerovnováhu, která může vztah
poškodit. V souvislosti s „vkládáním“ a „vybíráním“ do citové banky se často opakovalo slovo
„naslouchání“, které právě s „vkládáním = investováním“ do vztahu souvisí. Manželé Nečasovi
usilovali o to, aby objasnili, co to vlastně to pravé
naslouchání je – není to pusté odkývání partnerových slov (jedním uchem tam, druhým ven), ani
strategie, např.: „Já mám rád vážnou hudbu, proto potěším partnera/ku koupí dalšího CD.“ Zde
neplatí doslovně, jak zdůraznili manželé Nečasovi: „Miluj bližního svého jako sebe sama.“ Každý člověk je jiný a nemůžeme ho tudíž hodnotit
dle sebe, je třeba nejprve zjistit, co má partner/ka
v oblibě, co ho/ji trápí, s čím by se nám rád/a svěřil/a. A to je právě to, jak manželé Nečasovi zdůrazňovali, co často neumíme, nesnažíme se nebo
to opomíjíme a
stavíme vztah
pouze na svých
představách a
dojmech (často mylných) o
svém partnerovi/partnerce, nesnažíme
se navzájem
se
duchovně obohacovat. Žijeme si
tak
mnohdy
ve svém světě vedle svého
partnera/part-
Schönstatt
ství: „Dotýkat se navzájem svých
duší je jako kráčet po posvátné
půdě.“
„Jak to vidí ženy“
zdroj: www.schoenstatt.cz
Naříkání nad manželem
Máme jiný způsob
nerky, ale ne s ním/s ní. Tak vlastně svůj protějšek
ani sebe a tím naše manželství nijak neobohacujeme, a to je škoda. Vždyť když přijde manžel či
manželka z práce a nemá zrovna dobrou náladu,
neznamená to, že je nazlobený/á na svoji rodinu,
ale že má nějaké starosti, že se potřebuje prvně
uvolnit, odpočinout, pak si třeba o svých starostech popovídat…
Důležitými předpoklady partnerství jsou
podle manželů Nečasových především pokora,
vzájemná úcta a ocenění bohatství partnera (toho,
co on „přináší“ do „citové banky“). Chtěla bych
svůj článek ukončit citátem, který zazněl na této
přednášce a naprosto vystihuje svátost manžel-
Když se bavím s kamarádkami nebo se známými, stále znovu
zažívám, že se rozhovor nakonec
stočí na naše muže: Co všechno
zase neudělali nebo co řekli...
Už před časem jsem se rozhodla, že takové rozhovory rychle ukončím otázkou: „Řekla jsi mu to už někdy?“ Většinou slyším
překvapené: „Ne.“ Nebo také: „To přece musí
vědět!“
Věřím, že naši muži by byli opravdu rádi,
kdybychom jim naše přání nebo to, co nám vadí,
říkali - a ještě pokud možno přátelskou nebo
humornou formou! Ve většině případů to totiž
nedělají ze zlomyslnosti. Postupem času se také
naučíme, co partnerovi nejvíc vadí. A to ušetří
spoustu energie!
- PD -
Schönstattské hnutí
V Porýní, nedaleko německého města
Koblenz, leží mariánské poutní místo Schönstatt
(v překladu Krásné místo). Zde se nachází mezinárodní centrum Schönstattského hnutí. Duchovním centrem je malá kaplička, kde P.Josef Kentenich (1885-1968) společně se seminaristy dal
impuls k založení Schönstattského hnutí dne
18.října 1914.
V průběhu následujících desetiletí se toto
hnutí rozšířilo do 4 světadílů, do mnoha zemí. V
naší zemi je již od roku 1939.
Malá kaplička v Schönstattě se stala na
základě svobodné spolupráce lidí, jako Božích
nástrojů, s Bohem skrze Pannu Marii poutním
místem milosti, kde je možné zažít obdarování 3
poutními milostmi: darem domova, darem vnitřní proměny a darem apoštolské plodnosti. Toto
působení Boží milosti nazývá zakladatel tajemstvím Schönstattu a je možné jej zažít i ve všech
filiálních kapličkách na celém světě jako zvláštní dary Ducha svatého. Schönstattská kaplička
postavená podle původní se v naší zemi nachází v
Rokoli, nedaleko Nového Města nad Metují.
Schönstattské duchovní dílo žije v podstatě z předpokladu praktické víry v Boží prozřetelnost a chápe křesťanský život jako následování Schönstatt
života Panny Marie v jejím mariánském vnitřním
postoji zaměřeném na Krista a skrze něj v Duchu
svatém na Boha Otce.
P.J.Kentenich hovoří o charismatu praktické víry v Boží prozřetelnost a o charismatu mariánském jako o zvláštních darech Ducha svatého
pro schönstattskou rodinu. Dalšími charismaty
Schönstattu je charisma pedagogické a charisma
rodinnosti.
Schönstattské hnutí je široce rozvětvená duchovní rodina, do které patří kněží, osoby
zasvěceného života i laici. Podle stavu a podle
intenzity společného života je vnitřně strukturováno. Jeho součástí je šest sekulárních institutů:
Schönstatt-Patres, Diecézní kněží, Schönstattské
sestry Mariiny, Mariini bratři, Schönstattské paní
a Institut rodin. Mimo nich jsou zde také další
společenství mužů, žen, chlapců, děvčat, kněží,
rodin (svaz, liga, poutní hnutí). Toto rozvětvení
umožňuje, aby se každý mohl zapojit podle svého osobního charakteru a vloh. Celé Schönstattské hnutí je vybudováno na principu rodinnosti,
tzn. že základní struktura, výstavba a funkce jsou
analogické přirozené rodině. Rodinnost je chápána jako ideální vztahy členů společenství mezi
sebou. Totéž platí podle P.Kentenicha i pro vztahy
mezi jednotlivými společnostmi Schönstattského
hnutí, proto se také používá pojmenování schönstattská rodina.
Zakladatel se také orientoval na uplatňování tohoto principu, který viděl zakotvený v
prvokřesťanské idei o Corpus Christi mysticum,
v církvi a ve světě.
Schönstattská spiritualita je zaměřena
10 na nábožensko-mravní obnovu církve a světa.
Zakladatel hovoří o trojím poslání
Schönstattu, orientuje se přitom na
Pannu Marii, na její dokonalé vydání se pro Ježíšovo poslání: formace
nového člověka v nové společnosti s
universálním apoštolským ražením,
záchrana a uskutečnění poslání
křesťanského Západu v dějinách
spásy, a vytvoření světového apoštolského svazu.
Schönstattské hnutí má své pole
působnosti v různých oblastech
života: ve výchově mládeže, rodin,
mužů, žen, kněží, v práci s nemocnými i v dalších povoláních. Mnozí členové se zaměřují na
hlubší modlitbu v adoračním hnutí. Apoštolátem
nejrůznějších forem spolupracují s kněžími a biskupy při evangelizaci. V naší zemi jsou členové
schönstattské rodiny ve všech diecézích. Působí
zde několik sekulárních institutů:
Schönstattské sestry Mariiny, Institut diecézních kněží, Schönstatt-Patres, Institut rodin.
Dále Svaz schönstattských žen, Svaz schönstattských rodin, širší okruh maminek, děvčat, chlapců, studentů a studentek, kněží, mužů, nemocných
a rodin.
Členové Schönstattského hnutí připravují nejen pro sebe ale i pro ostatní různé formy
exercicií, duchovních obnov, formačních setkání,
přednášek atd.
Kontaktní adresy:
Sekulární institut Schönstattských sester Mariiných, Nad Koulkou ll, 150 00 Praha 5 - Smíchov,
telefon: 251 554 769
E-mail: putovní[email protected]
Sekulární institut Schönstatt-Patres, Mašatova 8,
148 00 Praha 4-Kunratice, telefon: 244 911 148,
E-mail: [email protected]
AKTIVITY
Schönstattské hnutí nabízí - setkání pro rodiny,
setkání pro mládež, setkání pro kněze a jáhny
zdroj: www.schoenstatt.cz, www.vira.cz
š
Postrehy
Děkujeme
Krev svatého Januária
Mám radost, že byli vyzváni farníci a byla
zadána témata, na která můžeme psát své zážitky,
zkušenosti, ale i zklamání, těžkosti, neúspěchy,
duševní i tělesné, včetně sportu! Děkujeme.
1.
Děkujeme našemu ochotnému kostelníkovi p. Pavlu Kovářovi (ve Věžníku pod
monogramem KP), že on, jediný, napsal do Věžníku č. 44 – modlitba růžence posvátného – tak,
jako on se modlil již ve svém mládí ...
2.
Děkujeme p. Františku Novákovi
ml., že napsal o našich vitrážích ve farním kostele
sv. Martina! Dá-li Bůh, napíši o nich své zkušenosti do příštího čísla ...
3.
Děkujeme kmenu Ašer za putování
do Zaslíbené zemi – o táboře Chlum u Třebíče.
Při prvním oznámení tohoto farního tábora, jež
přednesla Marie Kapounová, ne dosti zřetelně,
jsme se domnívali, že to bude tábor pro naše děti
v Chlumu u Třeboně, který známe, neboť tam
jsme se zájezdem cestovali, také jednou projížděli (se spolkem betlémářů) a dále tam žije dobrá
- výborná - početná rodina Kučerova, jež několik
let bydlela zde ... Paní Kučerová pořádala zájezd
žáků (učila při své rodině náboženství) k nám, k
našim betlémům, v zimě, a tento zájezd dětí provázela ...
Radio Vatikán v úterý 19. září oznámilo,
že téhož dne ve svátek svatého Januária, biskupa a mučedníka, proběhla mše svatá ve městě
Neapol v místní katedrále jako každý rok. Zde
se uchovává zapečetěná ampule se zaschlou krví
svatého Januária. Tato zaschlá krev se mění po
přiblížení k lebce světce během mše svaté v tekutou a započne vřít a její objem se stále zvětšuje.
Tak se stalo i tentokráte. Starosta města Neapole
mávnutím bílým šátkem dal na vědomí věřícím i
divákům televize, že tento proces započal a právě
probíhá. Tuto mši svatou vysílala přímým přenosem místní televize. Tento úkaz je dodnes vědecky nevysvětlitelný.
- KP -
O výchově dětí - od narození
- k víře v Boha
Děkujeme Matce Boží - Panně Marii, že
můžeme spolu s věrnými farníky slavit Její růžencový měsíc říjen desátky sv. růžence před každým
slavením mše svaté v našem kostele a spolu zpívat
růžencovou píseň (č.814) a JÍ opakovaně pozdravovat a tak cítit JEJÍ Přímluvu - Pomoc - Ochranu
po celý ČAS, který nám Pán dává prožívat. Víme,
že je to velký dar. Kéž všem trvá.
Letos ve vánoční době jsem se po příchodu z večerní mše svaté zaposlouchala do čtvrthodinového českého vysílání Radia Vatikán. Velice
mě zaujala zkušenost staršího katolického kněze
(dle hlasu) - jméno jsem si nestačila poznamenat.
Hovořil mile na téma: „Napomínání + napodobování.“ Radil asi v tomto smyslu - ne stále dítě
napomínat, ale vědět, že více pomáhá ve výchově napodobování rodičů, respektive maminčino.
Jak v dobrém, tak ve špatném! Ano, měl pravdu!
Nikoli stále napomínat, ale jít příkladem. Vždyť
se říká - slova zní, příklady táhnou! Svěřovala se
mi jedna mladá maminka s manželem, že jejich
Monička dělá to, co ona. Když uklízí, je u ní a
sbírá ručkama smetí z podlahy, které třeba ona
nevidí nebo přehlédne, má veliký zájem pomáhat, pracovat - a to sotva se naučila chodit. Kéž
by byla další vnímavá děvčata - uklízečky také
takové! Je to mé velké přání!
Lidmila Vokřínková
Lidmila Vokřínková
Lidmila Vokřínková
Děkujeme Matce Boží
11
Výlet
Výlet do Jindřichova Hradce –
29.9.2006
V pátek 29.9.2006
jsme se vypravili do Jindřichova Hradce. Sešli jsme
se na vlakové zastávce
Třešť-město, ze které jsme
společně odjeli vlakem do
Kostelce.V Kostelci jsme
přestoupili na jiný vlak a
pak jsme ještě jednou přestupovali v Cerekvi.
Když jsme dojeli
do Hradce, začali jsme se
počítat. Jelo sedm dospělých a devatenáct dětí, jenže na zastávce jedno
dítě chybělo. Nikdo nevěděl kdo, až se zjistilo,
že chybějící dítě je Míra Pernička, který se mezi
dospělými „ztratil“.Tak už jsme byli všichni
a vyrazili jsme do kostela, kde na nás čekal P.
Habart, aby nám řekl něco o kostele Nanebevzetí
Panny Marie a o Jindřichově Hradci. Po výkladu
jsme si kostel prohlédli a při východu z kostela
jsme nezapomněli překročit patnáctý poledník. U
kostela jsme si udělali přestávku na oběd a vyfotili společné foto.
Po ,,obědě“ jsme šli do muzea na pohyblivé Krýzovy jesličky, ale protože v muzeu přes
poledne zavírali, šli jsme nejprve do zámku-hradu. Zde jsme hodinu čekali na prohlídku a stihli
jsme si tak dojít na zmrzlinu. Prohlídka zámku
byla zajímavá. Nejvíce ze všeho nás zaujal rondel
– koncertní síň, kde muzikanti hráli v podzemí,
aby se panstvo nemuselo dívat na obyčejné lidi a
hudba se do koncertní síně linula dírou uprostřed
podlahy. Po prohlídce jsme si chvilku oddechli (někteří tím, že se pokoušeli vylovit peníze z
kašny, jiní fotografováním). Čekala nás ještě
odložená prohlídka muzea, kde jsme zhlédli velice zajímavé Krýzovy jesličky, ostrostřelecké terče, obytné místnosti měšťanské i vesnické, expozici věnovanou operní zpěvačce Emě Destinové
a pokoj s knihami a knihtiskem. Prohlídka nás
12 doslova vyčerpala a tak na nádvoří muzea došlo
na zaslouženou svačinu, hru na nálety a ,,pokus“,
kolik dětí na sobě Jenda unese.
Následoval půlhodinový rozchod (abychom všem umožnili utratit zbytek peněz, který
ještě měli). Společně jsme odešli na nádraží, kde
jsme si prohlédli obrázky malované dětmi z jindřichohradeckých škol, zašli jsme do odstaveného vagónu, kde bylo putovní muzeum o železnici
a přivítali jsme parní mašinku, která přijela po
úzkokolejce.
Pak už přijel náš vlak a my jsme se dvoupatrovým vagonem vydali směrem domů. Cestou
jsme „zamordovali“ Burdu. V Kostelci už se nám
přestupovat nechtělo, ale museli jsme. Po půl
osmé večer jsme konečně dojeli do Třeště. Kupodivu se nikdo neztratil a nikomu se nic nestalo.
Děkujeme tímto také panu faráři za financování návštěvy zámku a muzea v Jindřichově
Hradci a vzhledem k zvýšeným nákladům za
vstupné věříme, že „do výplaty“ nebyl o chlebu
a vodě. Škoda jen, že kvůli povinnostem nemohl
jet s námi. Tak snad příště.
Za spokojené cestovatele všechny zdraví
Lucka Havlíčková
(foto Zdeněk, Lucka a Vojta Havlíčkovi)
P.S.: Zájemci o fotografie, obraťte se, prosím, na
pana Zdeňka Havlíčka.
Patron
Vliv mého patrona…
Když jsem si pročítala šéfredaktorem
„zadaná“ témata, zaujalo mě téma, které se ptá po
vlivu mého křestního patrona. Já se ale od tématu
poněkud odchýlím, protože budu psát o své biřmovací patronce…
Vracím se do let před rokem 1989 a vzpomínám na naše „holčičí“ sobotní schůzky. Myslím
tím schůzky, které nás opravdově ovlivňovaly,
vzdělávaly, utvářely, stmelovaly a samozřejmě i
bavily. Vedly nás tehdy Maruška Štumarová (dnes
Vejmělková) a Hana Brychtová (dnes Šalandová).
Jak už jsem napsala, šlo o scházení v době, která
těmto aktivitám nepřála. A tak měla tato setkání i
takovou nějakou tajemnou příchuť.
O prázdninách jsme pak vyjížděly na tzv.
chaloupky, kde jsme se potkávaly s děvčaty z
jiných farností, vždy nás bylo tak okolo dvaceti
(ty, které tohle zažily, vědí, co je to např. Sirákov…☺). Já se teď ale vrátím k tématu a ke své
biřmovací patronce…
Myslím, že to bylo asi o prázdninách 1988
(ale to jen tuším), kdy jsme opět vyjely na společný týden, tentokrát do vzdáleného místa – do
Tanvaldu. Na tomto místě se nás sešlo víc než
obvyklých dvacet, a dokonce si pamatuji, že i
různého věku (a také si pamatuji, že když jsme
měly odjíždět domů, probděly jsme celou noc a
hrály s ostatními nejrůznější hry, byla to opravdu
dobrá sešlost…). A sem spadá i mé „seznámení“
s mou biřmovací patronkou.
Byl to týden mnohých duchovních, sportovních i společenských aktivit. A já si dodnes
pamatuji, že se tam jeden večer sledoval na videu
film o sv. Františku z Assisi a sv. Kláře (video byla
opravdická vymoženost!!!). Tuším, že se jmenoval BRATR MĚSÍC A SESTRA LUNA. Děj mě
tehdy úplně pohltil, ač šlo o film, který byl nadabován tím dnes tak úsměvným způsobem. Ani
jsem nevěnovala pozornost tomu, že mě ten večer
štípla včela…
„Filmová“ svatá Klára mě opravdicky
„dostala“. Svým chováním i svým vzhledem
(nebudeme si nic nalhávat, třináctiletou holku
bezesporu zaujmou nádherné vlasy…). A tak
jsem si tuto světici nesla v srdci. A když přišlo
rozhodování, jaké bude moje biřmovací jméno,
nebylo co řešit.
K této světici mě z velké části dovedly mé
dětsky romantické představy, ale jsem tomu ráda.
Člověk vlastně nikdy neví, co, kdy, jak a nakolik
ho ovlivní a zanechá nesmazatelnou stopu…
-KZ-
Výzva - přání - našeho redaktora, napsat o svém křestním
patronu
Letošní zářijová pouť o státním svátku
28. září - patrona země České ve Staré Boleslavi,
byla slavná. My jsme měli též v našem kostele sv.
Kateřiny Sienské slavnou mši svatou a tak jsme
za vše děkovali ...
V Katolickém týdeníku jsme potom četli
a viděli snímky i otce kardinála Miloslava Vlka,
jak přináší lebku sv. Václava a společně jsme byli
duchovně spojeni mnohými prosbami se všemi
poutníky tam - i doma ...
Sv. Václav a jeho babička sv. Ludmila,
naše milá patronka a první křesťanka, kterou
pokřtil s jejím manželem Bořivojem sv. Metoděj
a Cyril na Velké Moravě. Moji maminku, mne i
dceru pokřtili zdejší kněží, kteří zde působili, a
to českým Lidmila (neboť Ludmila je od slovenského slova lud). Ale jméno je to stejné a slavíme
jmeniny společně 16. září.
Všem těmto jmenovkyním je velkým vzorem sv. Ludmila - ve výchově. Též jsem si vždy
velice přála mít tu Boží a její milost, abych tak
činila a též svým příkladem - po malých krůčcích a s trpělivostí vedla. Vážím si každé chvilky,
slova, věty, které jim mohu dát a dle vůle Boží
zapustí alespoň malé kořínky v jejich myšlení,
i když jsou to vnoučata „nové“ doby ... Vždyť:
Víra Naděje a Láska zůstává a nikdy nepřestává.
Přece v Písmu čteme: 2 Korintským 5,17: „Kdo
je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“
Lidmila Vokřínková 13
Letní tábor
Letní tábor Chlum 1.7. - 8.7. 2006
z pohledu kmene Benjamín
První týden v červenci jsme strávili na
faře v Chlumu. Čekalo nás milé přivítání Kláry,
od které jsme dostali první úkol - projít faru po
slepu a držet se za ruce. Nikdo se nesměl pustit
toho druhého, ale přesto jsme se několikrát pustili, protože například já jsem narazila do futer. Pak
nám vedoucí řekli, kde budeme spát. Když jsme
se vybalili, šli jsme si opéct buřty. Po večeři jsme
byli rozřazeni do družstev. Ještě před odchodem
do koupelny jsme byli seznámeni s táborovým
řádem, rozvrhem dne a naším vůdcem Mojžíšem,
který nám předal mapu cesty do zaslíbené země.
Po snídani pod širým nebem jsme si hráli
na zahradě. V 10 hodin jsme se šli připravit na
mši svatou, která začínala o půl jedenácté. Pan
farář měl tak dlouhé kázání, že někteří účastníci usnuli. K obědu nám Klára připravila špagety.
Když jsme si po obědě dost odpočinuli, šli jsme
do lesa. Tam jsme hledali 101 nikoliv dalmatinů
ale písmen modlitby Izraelitů. My jsme zvítězili, ale přišlo se na to, že Robík podváděl a tak
jsme byli diskvalifikováni. Pak jsme si štafetově
předávali jména synů Izraele. Štafeta dopadla celkem dobře, až na to, že jsme pomotali písmena a
tak vznikla úplně jiná jména. Například ze jména
Benjamín vzniklo Bejvalín. Večer přišel Mojžíš
a vyzval nás, abychom si vybrali jméno kmene.
Před spaním jsme se pomodlili modlitbu Izraelitů a Marcela nám přečetla pohádku o Čertovi a
Káče.
Druhý den jsme měli rozcvičku ve vodě.
Po rozcvičce jsme se najedli a potom jsme si s
Májou malovali znaky kmenů na trička. My jsme
se nemohli dohodnout. Páťa chtěl jako znak jakýsi
klikyhák, ale ostatní nesouhlasili. Nakonec jsme
se domluvili, že Páťův návrh může být součást
znaku. A tak je v našem znaku Páťův klikyhák,
hvězda, slunce, květina a velké B jako „Benjamín“ uprostřed. Po obědě jsme dostali informaci,
že si máme odpočinout, abychom nabrali hodně
sil. A bylo to opravdu potřeba. Po odpočinku jsme
14 totiž šli do lesa a tam jsme museli stavět modely
staveb. My jsme udělali model našeho úkrytu. Po
příchodu na faru jsme si chvíli odpočinuli, pak
jsme běhali po zahradě a kolem kostela a hledali
jsme části mapy Chlumu a okolí. Po večeři došlo
na zlatý hřeb večera – přišel Mojžíš a řekl nám,
že v nejbližší době opustíme Egypt a přejdeme
přes Rákosové moře (hlavně proto jsme měli po
obědě odpočívat). Nepříjemné probuzení od Marka a Kláry nás čekalo už v jednu hodinu v noci.
Museli jsme se teple obléknout a vyjít na louku.
Tam nám bylo řečeno, že musíme jít podle svíček.
My jsme jednou světlo neviděli, tak jsme křičeli:
SVĚTLO! Světlo se ukázalo a Patrik začal zpívat: „Pohoda, klídek, tabáček“. Tak jsme došli až
k silnici. Silnice se zdála být zelená a my jsme si
mysleli, že je to močál. Najednou se ze tmy vynořil Honza a převedl nás přes asfaltku. Tak jsme
přišli ke koupališti (Rákosovému moři) a museli
jsme ho přejít. Moře jsme úspěšně přešli a dostali
klíč k dalšímu úkolu. Tím klíčem byl pergamen
se znaky. Na faře jsme vylili moře ze svých bot a
šli si ještě na chvíli lehnout.
Ráno byl budíček o hodinu posunutý.
Odpoledne jsme podstoupili cestu pouští a museli jsme cestou zodpovědět třicet otázek. Při cestě
jsme špatně přešli říčku a tím i dvě otázky. Já s
Robinem jsme zbytek našeho kmene nechali u 21.
otázky a vraceli jsme se zpět. Když jsme došli k
otázce č.18, zjistili jsme, že jsme šli špatně. I přesto náš kmen zvítězil. Večer jsme malovali křepelky (aby bylo druhý den co k obědu). Ve středu
ráno jsme šli do kostela. Po mši jsme si museli najít v zahradě a na dvoře snídani. Po snídani
jsme chytali křepelky k obědu. Odpoledne Marek
zapískal bodovaný nástup, při kterém jsme zjistili, že chybí nejmladší táborníci. Na zahradě jsme
našli obálku se vzkazem, z něhož jsme se dozvěděli, že je unesli Amaléčané. A tak jsme se s Marcelou vydali je hledat. U hřbitova nás čekal další
vzkaz, který jsme si museli zasloužit. Abychom
se dostali k našim nejmladším táborníkům, museli jsme zvládnout přenést vodu v dlaních do kalíš-
Letní tábor
ku, poslepu poznat věc ve sklenici, projít určitý
úsek se zavázanýma nohama a nakonec vypsat
co nejvíce lesních zvířat. Nakonec kluci naštvali
holky, protože jsme mohli louku obejít a nemuseli jsme lézt v kopřivách. U vězení čekal pan farář,
který nám řekl, co máme udělat, abychom zajatce vysvobodili. Všechny zajatce se nám podařilo
vysvobodit a společně jsme se vrátili do tábora. K
večeři jsme měli typické izraelské jídlo – placky a
to s typickými českými škvarky a pak (abychom
se dojedli) byl ještě táborák s opékáním buřtů. Po
táboráku jsme šli na horu Sinaj, kde jsme dostali
„Desatero“.
Ve čtvrtek jsme se vypravili na hrad
Rokštejn, který pro nás představoval Jericho. Po
cestě jsme měli hodinu na to, abychom našli co
nejvíce brouků (jsou velmi výživní, ale nakonec
jsme je museli pustit a z večeře nebylo nic). Na
Rokštejně jsme měli mši svatou. Po mši jsme si
dali oběd a Markovi jsme odevzdali papírové náboje, kterými nám potom obránci Jericha znepříjemňovali naše dobývání. Ale nebylo jim to nic
platné, stejně jsme Jericho dobyli. Po cestě domů
jsme hráli nálety. Večer jsme se rozloučili s panem farářem a šli jsme spát.
V pátek po snídani jsme měli netradiční
olympiádu, ve které jsme například lovili jablka,
praskali balonky, přetahovali se lanem nebo sváděli rytířské souboje. Potom jsme si až do oběda
připravovali scénky k závěrečnému ohni. Po obědě jsme se šli koupat a mezitím nám Filištýnci
ukradli Desatero. Konečně přišel čas na pergamen se znaky. Pomocí znaků jsme rozšifrovali
údaje, podle kterých jsme hledali další zprávy.
Desatero bylo ukryto ve sklepě a všichni nálezci
zde měli jako odměnu připravené křížky na krk.
Po úspěšně zvládnuté závěrečné hře jsme ještě
chvíli nacvičovali scénky a pak už jsme rozdělali
oheň. Po večeři jsme se dozvěděli vyhodnocení
všech soutěží - náš kmen byl druhý. Zvláštní cenu
dostal Filip za záchranu Dáji po uklouznutí v rybníce, já za vzorný dohled nad Dájovými alergiemi a Dája za to, že přežil. Potom jsme přehráli
scénky a šli jsme spát. Čekala nás už jen sobotní
společná cesta domů.
Děkujeme všem vedoucím, že pro nás připravili tenhle skvělý program na celý týden - moc
se nám to všem líbilo a rádi bychom jeli příští rok
zase.
za kmen „Benjamín“ Lucka Havlíčková
(kmen „Benjamín“ - Lucka Havlíčková, Monča Štumarová, Mája Kaňkovská, Evča Hartlová,
Páťa Pečenka a Robík Vacula)
Slogan kmene Benjamín:
Zelená je tráva, Benjamín je kmen,
sousední kmen Ašer, to je nepřítel!
Tak si každý z nás na něj pozor dej,
za Judu se hnedka schovávej!!!!!!!
K minulému číslu…
Ve Věžníku č. 44: Zamyšlení nad Otčenášem, jsem se zmínila také o dobré farnici a
naší přítelkyni z mládí, sl. Františce Kubíkové, o kterých to ženách píše v č. 43 p. Josef
Bílý a nazval: Esej o Božím království. Uvedl
zde větu z Nového Zákona: „Království Boží
je mezi vámi“ či „je ve vás“ ...
Netušili jsme, že v ohláškách této neděle, 15.10., budeme slyšet, že „naše Fany Kubíková“, jak jsme ji oslovovali, se odebrala na
Věčnost a bude ve čtvrtek 19.10. pohřbena na
našem hřbitově a ve farním kostele sv. Martina obětujeme mši svatou za její nesmrtelnou duši. Její dobré skutky, které ve farnosti
a okolí konala, než se odebrala do Domova
důchodců, bylo jich mnoho, hlavně pro
duše osamocených - jistě Bůh Otec zhodno-
tí ...
Kéž odpočívá v pokoji, vždyť předešel
jí nedávno jejich soused, p. děkan Alois Bumbálek. Ona, stejně jako on, dokázala sloužit
Bohu a lidem ...
Lidmila Vokřínková
15
Toulavý fotoaparát
Toulavý fotoaparát
Vítám vás opět na cestách s toulavým
fotoaparátem. Minule jsme zavítali na jeden z
nejmocnějších českých hradů – hrad Křivoklát.
Dnes pro změnu navštívíme jednu z největších a
nejzachovalejších goticko-renesančních pevností
v Evropě – moravský hrad Pernštejn.
Doložených skutečností o založení hradu
mnoho není, a tak o vzniku hradu i slavného rodu
Pernštejnů vypráví hlavně tzv. erbovní pověst
Pernštejnů. Podle ní žil ve zdejších hlubokých
lesích uhlíř Věňava, který vlastnoručně polapil
nebezpečného zubra. Od panovníka se mu dostalo
odměny v podobě povýšení do šlechtického stavu, udělení erbu s černou zubří hlavou ve zlatém
poli a věnování značné části zdejších pozemků.
Věňava pak v místě dnešního hradu založil dřevěné hradiště pro svého syna Prštenu – odtud název
Pernštejn (s větší pravděpodobností je ale jméno
odvozeno od německého názvu Bärenstein – Medvědí kámen, což souvisí s blízkou obcí Nedvědice, ve středověku Medwidicz). Zakladateli hradu kamenného byli ve 13.stol. páni z Medlova,
prvním historicky doloženým je Štěpán z Medlova, služebník moravského markraběte Jindřicha
Vladislava a krále Přemysla Otakara I. Od konce
16 13.stol. se již objevují jako páni z Pernštejna. Z
nich nejznámější jsou Vilém I. z Pernštejna, který
na přelomu 14. a 15.stol. v časech markraběcích
válek mezi Joštem a Prokopem loupil a raboval
ve službách markraběte Jošta, a Vilém II. z Pernštejna – renesanční šlechtic a výtečný hospodář,
politik a finančník, který na přelomu 15. a 16.stol.
rozmnožil majetek na trojnásobek oproti do tehdy
nejmajetnějšímu rodu Rožmberků. V té době hrad
získal svoji pohádkovou podobu – protože byl
vybudován na úzkém, ze tří stran nepřístupném
skalním ostrohu, nebylo
možné stavbu rozšiřovat v přízemí a tak hrad
rostl do výšky a ve velké míře bylo k získání
většího prostoru v patrech použito krakorců
– proto je půdorys hradu
v patrech rozlehlejší než
v přízemí, což je velká
rarita. Bohatství rodu
dokazuje i nová výzdoba interiérů – vzácná
diamantová (sklípková) klenba ve vstupním
prostoru nebo honosný
rytířský sál. K výzdobě
se z velké části používal
zdejší bílý nedvědický
mramor. Schopnosti svého děda Viléma II. však
nezdědil jeho vnuk Vratislav. Výhodně se sice
oženil za španělskou šlechtičnu Marii Manriquez
de Lara a zastával funkci nejvyššího kancléře
Českého království, ale pernštejnské panství upadalo do dluhů. Jeho syn Jan v bídném hospodaření
pokračoval a nakonec byl nucen na přelomu 16.
a 17.stol. celý rodový majetek vč. Pernštejna prodat. Vystřídala se zde pak řada majitelů, posledním soukromým vlastníkem byl rod Mitrovských
z Nemyšle. Hrad nebyl nikdy dobyt, hlavně
díky mohutnému pozdně gotickému opevnění se
složitým systémem hradeb s baštami. Svoji úlohu
zde hrála i charakteristická čtyřhranná věž spojená s palácem dvěma mostky – poslední útočiště
František Fajtl
při případném dobytí hradu. Dnes je věž o patro
nižší a vyhlídka umožňuje díky barevným sklům
spatřit z jednoho místa čtvero ročních období.
Důležitou součástí obrany hradu bylo i dlouhé
a úzké, mohutně opevněné předhradí, rozdělené
čtyřmi branami.
Co se nepodařilo útočníkům, podařilo se
živlům. V roce 2005 došlo na hradě k požáru
– naštěstí jen v bývalé sýpce, která sloužila jako
depozitář. I tak ale došlo ke zničení cca 700 historických předmětů nevyčíslitelné hodnoty. K
zahoření došlo v době, kdy se v depozitáři brousili podlahy – podle kriminalistických expertiz
zapadla jiskra do prostoru pod
podlahou. Zde si vytvořila své
vlastní mikroklima, v němž je
schopna žhnout i několik dnů.
Pak dojde v podstatě k chemické reakci a malému výbuchu.
Jako výbuch popsal vznik požáru i lesník, který z protilehlého
kopce vše viděl.
Hrad ale vydržel, možná i
proto, že se stále zelená mohutný tis, rostoucí u vstupní brány.
Je vysoký 15 metrů s obvodem
kmene 450 cm a stářím údajně
1000 let. Podle pověsti vyrostl
z hole, kterou tady po svém příchodu na Moravu zabodl do země sám sv. Metoděj a dokud prý tis bude stát, bude stát i hrad.
Hrad se stal také oblíbeným cílem filmařů,
například se zde točila pohádka Jak se budí princezny nebo v naší TV nedávno uvedený americký
film Dobrý král Václav. Přesto vám ale doporučuji hrad Pernštejn
navštívit osobně, určitě nebudete litovat a třeba
potkáte i zdejší Bílou paní.
Zdeněk Havlíček
20.srpna 1912 - 4.října 2006
František Fajtl byl jedním z hrdinů, díky
kterým dnes můžeme žít svobodně v naší zemi.
Patřil k západním letcům, kteří během druhé světové války bránili demokracii.
Fajtl utekl z Československa v březnu
1939. Nejdříve bojoval ve Francii. Poté, co i ona
padla do rukou nacistů, se dostal přes severní
Afriku do Velké Británie. Zúčastnil se bitvy o Británii a sám byl sestřelen. Jeho dramatická pouť
pak vedla přes Španělsko zpět do Británie, kde se
znovu úspěšně zapojil do bojů.
V roce 1944 spolu s dalšími piloty odešel
do Sovětského svazu, aby pomáhal při osvobození Československa.
17
František Fajtl
Po válce se
mu ale jeho vlast zle
odvděčila. Byl odsouzen jako nepřítel státu. Později zastával
různé dělnické profese. Částečné rehabilitace se dočkal v
roce 1964, plných
poct se mu ale dostalo až po pádu komunismu.
František
Fajtl byl nositelem řady vyznamenání. Jsou to:
státní vyznamenání České republiky, Řád bílého
lva, Řád Milana Rastislava Štefánika a britský
Distinguished Flying Cross. V anketě Největší
Čech uspořádané Českou televizí v roce 2005 se
umístil na 91. místě.
Své vzpomínky a zážitky sepsal i knižně.
Mezi jeho knihy patří Sestřelen, První doma,
Vzpomínky na padlé kamarády, Bitva o Británii,
Dva údery pod pás, Pouta nebes a další. Napsal
také knihu o jednom z našim nejznámějších letců
Františku Peřinovi - Generál nebe.
Čerpáno z www.nekrolog.cz
V souvislosti s úmrtím F. Fajtla by bylo
dobré zmínit, že je smutným faktem ta skutečnost,
jak se společnost odvděčuje (tedy spíše neodvděčuje) těm, kteří se zasloužili o naši zemi a kteří
18 měli na mysli na prvním místě dobro pro všech-
ny ostatní. Velmi
smutné je, že mnozí
byli pronásledováni
nejen za 2.světové
války, ale také po
ní, a to příslušníky
vlastního
národa
- komunistickou
zvůlí (např. českoslovenští letci, politici, osobnosti kulturního života, ale také běžní lidé, kteří
nechtěli zapřít svoje přesvědčení, svoji víru, své
ideály). Mnozí z těchto lidí skončili na popravišti
(M. Horáková, H. Píka a další), mnozí byli krutě
týráni a umučeni (P. Josef Toufar), mnozí trpěli v
dlouholetém krutém vězení (mimochodem jejich
mučitelé a věznitelé jsou často dodnes “bezúhonnými” občany), mnozí, a to zejména věřící, byli
pronásledováni v zaměstnání, ve společnosti, bylo
jim zasahováno do jejich soukromého života, byli
soustavně diskriminováni a zastrašováni. O této
zvůli vypráví také vzpomínky pronásledovaných
křesťanů , které pod názvem “Kamínky” v několika svazcích shromáždil a vydal Mons. Karel
Otčenášek, emer. b. královéhradecký. Žijeme v
novém tisíciletí, pár let zažíváme demokracii, ale
společnost je minulostí dosud zasažená a často ji
lze v určitém smyslu označit, jak říká Max Kašparů, jako “nemocnou” (např. v souvislosti s činy a
chováním našich veřejných představitelů, ale také
celkovým nezájemem o duchovní stránky života
a pravidla slušnosti). Proto je dobré si připomenout, že ne vždy bylo možné žít svobodně a že
byly a ještě jsou osobnosti, které se o svobodu a
demokracii velmi zasloužily (ač své skutky nikdy
nijak nezveličovaly a žily skromně a pokorně). Těmto lidem se z větší části dosud nedostalo ani morální satisfakce ani uznání společnosti, ve které žili a někteří dosud žijí, a to je velmi smutné.
Tito “velcí” lidé (ač často “mediálně” neznámí,
neboť o kdekom se v novinách píše a mluví mnohem více než o skutečných osobnostech) by proto
měli mít naši velkou úctu.
- PD -
Informace
Z diáře otce Tomáše
5.11.
15:00 Pobožnost na hřbitově za všechny zemřelé
8.11.
18:30 Katechismus pro dospělé (rozbor modlitby Věřím v Boha)
11.11.
17:15 Jezdovice - pouť ke sv. Martinovi
12.11.
poutní mše sv. u sv. Martina
10:00 mše sv. sloužena novoknězem P. Kamilem Siardem Novotným,
OPraem z Nové Říše 17:30 mše svatá
25.11.
Luka nad Jihlavou - setkání mládeže děkanátu Jihlava, Telč, Třebíč
2.12.
19:00 - 20:15 adventní bdění v kostele sv. Kateřiny (příprava na advent)
3.12.
14:30 setkání dětí s Mikulášem v kostele sv. Kateřiny
6.12.
18:30 Katechismus pro dospělé
8.12.
17:30 Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny hříchu dědičného
13. a 15.12.14:30 - 17:30 zpovídání 16.12.
09:00 - 13:00 vánoční dílny pro děti a mládež
22.12.
17:30 adventní mše sv. při svíčkách
23.12.
Kostelec - 16:00 mše sv. s nedělní platností
Růžená - 17:30 mše sv. s nedělní platností
24.12.
4. neděle adventní
08:00 mše sv. u sv. Kateřiny
Štědrý den - živý betlém
16:00 Kostelec - mše sv. z vigilie Slavnosti Narození Páně
20:30 Růžená
22:30 Třešť
25.12.
Boží hod vánoční - mše sv.
09:00 Třešť - sv. Martin
10:30 Růžená
16:00 Kostelec
17:30 Třešť - sv. Kateřina
26.12.
Svátek sv. Štěpána - mše sv.
08:00 Třešť
10:00 Růžená
28.12.
Hodice - mše sv.
31.12.
Svátek Svaté Rodiny - mše sv.
08:00 Třešť
10:00 Růžená
17:30 Třešť
23:00 - 24.00 adorace u sv. Kateřiny
1.1. 2007
Slavnost Matky Boží Panny Marie - mše sv.
09:00 Třešť
10:30 Růžená
16:00 Kostelec
17:30 Třešť
5.1. 17:30 Vigilie Slavnosti Zjevení Páně - žehnání vody, křídy a kadidla
19
Orel
Biskupství brněnské
informuje
Diecézní setkání katechetů
OREL TŘEŠŤ
Termín zahájení futsalové ligy pro Orel
Třešť se přiblížil, první utkání se odehraje v
půli listopadu. Sestava zůstává víceméně stejná.
Během října procházíme přípravou v podobě přátelských zápasů, zároveň nám začíná pronájem
haly. Je to hodina od 18:00 – 19:00 každou sobotu
od 21. října. Také jsme podpořili účastí tradiční
florbalovou bitvu v areálu fary. Přátelské futsalové utkání proti posílenému kádru týmu Mahulena - Dáša můžete vidět 23.10. v 18:00 v Městské
hale. Zdokumentování jeho průběhu hledejte na
stránkách Orla Třešť.
***
Přípravné utkání proti SB EUROCLUB
14.10. skončilo prohrou Orla. Tým byl ovšem
zcela nekompletní v útočných řadách. Byla to
historicky první výhra Euroclubu, s kterým jsme
obvykle zvyšovali naše bodové konto v tabulce.
Finální skóre tohoto utkání se uzavřelo na 4:3
pro soupeře. Za zmínku stojí druhý náš gól, kdy
útočník Radim Kubálek prokličkoval celé hřiště a
vstřelil branku z úhlu.
***
Dne 7.10. se nám podařilo zvítězit v miniturnaji na orelské půdě v Kněžicích. Hrály se 4
zápasy, z nichž jsme dokázali ve svůj prospěch
úspěšně udolat 3 a stali jsme se tak absolutními
vítězi turnaje. Změna strategie po prvním utkání a především její dodržování přinesla kýžená
vítězství v řadě za sebou. Předsazeného hráče na
předním postu výborně odkopali Radim Kubálek
a Ondřej Vít. Druhý jmenovaný svoji nekompromisní hrou a bojovností hecoval tým a měl
lví podíl na celkovém vítězství. Brankář Šebesta
nakonec během turnaje přesvědčil svým výkonem, i když si dokázal vybrat i slabší chvilky.
20
Tomáš Niederhafner
Diecézní setkání katechetů a všech, kteří
se věnují katechetické službě v brněnské diecézi, se uskuteční v sobotu 11. listopadu 2006 v
aule Biskupského gymnázia v Brně na Barvičově ulici.
Výstava Česká Bible v průběhu
staletí
Ve dnech 9.11.-31.12.2006 bude pod
záštitou brněnského biskupa Vojtěcha Cirkleho probíhat v Muzeu Vysočiny Třebíč výstava
„Česká Bible v průběhu staletí“.
Vernisáž výstavy za přítomnosti generálního vikáře brněnské diecéze Jiřího Mikuláška
se uskuteční 9.11. v 17.00 hodin v kamenném
sále zámku v Třebíči.
V Předklášteří připomenou
výročí kanonizace sv. Anežky
České
V klášteře Porta coeli v Předklášteří u
Tišnova každoročně slaví děkovnou bohoslužbu u příležitosti výročí kanonizace sv. Anežky
České.
Předklášteří: Výročí kanonizace sv.
Anežky České (12.11.1989) bude slaveno také
letos v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve
starobylém klášteře Porta coeli v Předklášteří u
Tišnova, který vybudovala královna Konstancie, matka světice.
Letošní mši bude celebrovat litoměřický
biskup Pavel Posád v neděli 12. listopadu od
10.00 hodin. Bohoslužbu doprovodí zpěvem
akademický pěvecký sbor Moravan z Brna.
V Podhoráckém muzeu je současně možné si prohlédnout stálou expozici „Dějiny a
současnost kláštera Porta coeli“.
VCK
VCK 06
V sobotu 7. 10. 2006 se uskutečnil již
6. ročník seriálu Velké ceny konírny. Letošní flor-
balový turnaj poprvé v dosavadní historii představil i určité své poselství, motto chcete-li, které
zní: „Běhám si to mezi žlaby.“
A skutečně, podstatnou část tribuny pro
sedící diváky tvoří právě již zmíněné žlaby, které celému prostoru vtiskávají neopakovatelnou
atmosféru.
A v této konstelaci se proti sobě postavily
4 týmy. Za organizátory musím přiznat, že jsme
čekali daleko větší účast především mladších borců. „PR“ celého podniku si myslím byla dostatečná (SMS, vyhlášení v kostele, plakáty)… Tak
třeba příště.
Vraťme se ale k vlastnímu průběhu turnaje. Opět suverénní výkon předvedla dvojice, která
si říká „Kopcolezci“ (M.Majdič a H.Novotný).
Nepoznali hořkost porážky a stali se opět vítězi
letoší „řežby“. Dvojka pod názvem „Tržiště“
(T.Niederhafner, R.Budař) obsadila místo druhé.
Tento tým jsme ze začátku pasovali na černého
koně celého turnaje. Nicméně projevila se únava,
která jim nedovolila porazit ty nejlepší. Je fér zde
zmínit, že jeden z borců reprezentoval naši farnost v náročném miniturnaji ve futsale, který se
konal tentýž den, a proto asi nemohl splnit ambice, s kterými do turnaje vstupoval.
Tým „Natvrdlých“ (J. Roháček, M.
Kameník) byl v úvodní fázi v určité křeči, ale
zlepšoval se každým zápasem. Dokázal zaujmout
především vyrovnaným soubojem s pozdějšími
vítězi, což se cenní. Zařadil se tak na třetí místo.
Čtvrté a zároveň poslední místo obsadila
dvojice „IBK FINSTA“ ve složení K. Mareček a
P. Kubala. Tito borci vynikali především výborným pohybem a neskutečnou bojovností, která byla pro soupeře velmi nepříjemná. Vyzdvihl
bych především utkání s „Tržištěm“, které skončilo spravedlivou remízou 9:9.
Co nakonec? Blahopřejme vítězům, oceňme poražené. A za rok při 7. ročníku Velké ceny
konírny nashledanou.
Za pořadatele
Jan Alois Bartoloměj Roháček
21
Olympijské hry
Přespolní olympijské hry
Jak jistě všichni víme, v sobotu 23.9.2006
od osmi ráno proběhly PPOH v Kněžicích! Také
víme, že v této olympiádě dochází ke srovnání sil
všech farností z kraje Vysočina, které přijedou!!
Tento rok se zúčastnily tyto farnosti: domácí Kněžice, Luka nad Jihlavou, Růžená, Dačice,
Rokytnice, Havlíčkův Brod a samozřejmě Třešť.
Letos bylo devět disciplín.
První disciplínou byly kuličky, ve kterých
jsme se umístili na třetím místě (ze šesti týmů).
Pak následovala biblická soutěž, kterou jsme
vyhráli (z pěti týmů). Třetí disciplínou byla štafeta, v níž jsme byli čtvrtí (ze šesti). Čtvrtou disciplínou byl petangue, v němž jsme se umístili na
posledním místě (šestí). V nohejbale jsme byli
také poslední (ze čtyř). V badmintonu jsme se
umístili na třetím místě (ze čtyř týmů). V kubbu
jsme byli na čtvrtém místě (z pěti). A ve volejbale
jsme obhájili stejně jako vloni poslední (čtvrté)
místo. Ale o největší překvapení se postaraly naše
dvě reprezentantky Veronika Matysová ve čtyřboji mladších dívek druhým místem a Maruška
Kapounová, která získala ve stejné disciplíně třetí
místo za starší dívky!!
V celkovém hodnocení vyhrála putovní
pohár farnost Kněžice, druhá byla farnost Rokytnice, třetí farnost Dačice, na čtvrtém místě farnost
Růžená, na pátém farnost Třešť, na šestém farnost Havlíčkův Brod a na sedmém farnost Luka
nad Jihlavou.
Jak jistě víme: „Není nutno vyhrát, ale
zúčastnit se!!“ Ani nevím, kdo tuto větu pronesl
první, ale měl pravdu. Já neznám člověka z naší
farnosti, kdo se tohoto hesla nedrží!!! Znáte někoho takového, kdo se snaží být ve všem první, musí
vždy vyhrávat, myslí si, že je nejlepší a že na něj
nikdo nemá? Tak takový člověk, když prohraje, je
naštvaný, nevrlý na ostatní účastníky olympiády a
pak celá olympiáda stojí za zlámanou grešli, protože ten duch toho týmu (družstva) se rozpadne a
panuje tam zlost na ostatní, protože mohl podat
lepší výsledky, výkon a on to neudělal, pak ten
člověk je smutný a to by být správně nemělo! Já
neříkám, že když se jede, tak se pomýšlí na první
místo! I s umístěním, kterého se dosáhlo, to stojí
za to! I když se prohraje, bere se to s úsměvem na
rtech!
Vadí mi na této olympiádě, že jsou malé
účasti ze všech farností, také z naší farnosti bylo
jenom 15 lidí. A to je podle mě k zamyšlení, proč
nás jezdí tak málo? To kvůli těm soutěžím, které tam jsou? Nebo proto, že se nám nechce jet si
zasoutěžit, srovnat si své síly s jinými farnostmi?
To vás baví sedět doma a koukat na televizi nebo
do počítače? Nebylo by lepší, kdyby se jeden den
měl věnovat sportu za farnost? Zamysleme se nad
těmito otázkami!
Petr Kubala
Růženská poutní procesí
V minulém století vycházela pravidelně
poutní procesí z Růžené na Křemešník a do Kostelního Vydří.
Následující sobotu po sv. Trojici se poutníci sešli ráno v růženském kostele. Po krátké adoraci vyšel poutní průvod směrem k Lovětínu. Průvod zahajoval ministrant s křížkem, následovaly
družičky, pan farář s ministranty a kostelníkem.
Někdy nesli poutníci korouhve. Zvony doprová22 zely průvod k obrázku na Farském vršku. Tam pan
farář popřál poutníkům šťastnou cestu a udělil jim
požehnání. S ministranty a kostelníkem se vrátili.
Poutní průvod se seřadil a pod vedením „celfotra“ za zpěvu zejména mariánských písní pokračoval směrem Lovětín, Batelov, Rohozná. Většinu
mariánských písní uměli poutníci zpaměti, některé méně známé „celfotr“ (Ondráček) předříkával.
Poutníci a zejména poutnice šli většinu cesty bosi,
boty, které často tlačily, si obouvali ve vesnicích
a městech. Večer dorazili na večerní požehnání
Záchrana
(mše se tehdy sloužily jen dopoledne).V neděli
ráno nakoupili dary příbuzným a známým. Byly
to svaté obrázky, růžence, křížky, kostelní knížky,
kancionály. Tyto předměty se při mši svaté světily. Po mši se unavení poutníci s odřenýma nohama seřadili a vydali se na cestu domů. Ve farním
vršku je očekával pan farář s ministranty, příbuznými a sousedy.
Za mohutného vyzvánění zvonů se všichni
odebrali do kostela k děkovnému požehnání.
Procesí k Panně Marii Karmelské (po
16.7.) se sešlo v sobotu ráno. Za zvonění zvonů
doprovodil pan farář ministranty k Trojanovému
kříži na třeštické cestě. Průvod do Kostelního
Vydří býval početnější než na Křemešník. Bylo
to blíže a šli i starší školáci, kteří měli prázdniny.
Starší družičky nesly na nosítkách sošku Panny
Marie. Večer přicházela procesí z celého okolí,
některá i s dechovou kapelou. Poutníci hodnotili nejhezčí a nejpočetnější procesí. K noclehům
posloužili přede žněmi prázdné stodoly. V neděli
ráno probíhal obdobný proces jako na Křemešníku. Děti se nejvíce těšily ze svatých obrázků,
které nám tety přinesly.
Ojediněle se na poutě chodilo i na jiná
poutní místa. V rodině se vypráví, že děda byl na
pouti až v Mariazell v Rakousku a to pěšky.
V posledních letech se tradice poutí opět
oživuje. Chválihodný je i způsob dopravy. Mladí
lidé chodí na Hostýn nebo na Velehrad na kolech
nebo pěšky. Šetří tak naši přírodu od výfukových
plynů.
- JH -
Záchrana slouží již 95 let
V tichosti a bez halasu se dne 7. května
2006 dožil významného jubilea 95 let činnosti Vzájemný dobročinný spolek ZÁCHRANA v
Třešti. Bez halasu proto, že v jeho řadách pracují
nezištní a obětaví pracovníci, kteří si nepotrpí na
halasné oslavování.
O to víc si však zaslouží veřejné uznání za to, že činnosti ve spolku věnují své volno
bez nároku na jakoukoliv odměnu - je to činnost
humanitární, projevující solidaritu s potřebnými
bližními.
Spolek ZÁCHRANA v Třešti založil v roce
1911 třešťský lékař a lidumil Dr. František Richter s několika dalšími váženými občany města,
kteří tehdy provedli první sbírku na pomoc rodině
po zemřelém živiteli, která neměla prostředky na
pohřeb.
Od té doby spolek ZÁCHRANA již 95 let
provádí tyto sbírky mezi svými členy - bylo tak již
vybráno a pro 3053 rodin vyplaceno 16.724.293
Kč!
Výběr příspěvků (za každého zemřelého
člena jen 3,50 Kč) zajišťuje osobním stykem 5
výběrčích, z vybraných příspěvků se ihned vyplácí pozůstalým podpora ve výši 6.000 Kč.
Základem fungování tohoto principu je
dostatečný počet přispívajících členů. Bohužel v
posledních letech se počet členů neustále snižuje
- staří členové umírají a noví členové z řad mladších generací se obtížně získávají.
Aby tomuto spolku po tak dlouhé době
nehrozil zánik (pokud víme, je touto činností
unikátní), obracíme se na občany našeho města a
okolí s výzvou:
STAŇTE SE ČLENY SPOLKU
ZÁCHRANA V TŘEŠTI!
Členem se může stát každá osoba starší 18
let. Zájemci o členství obdrží přihlášku od některého z členů výboru, např. od:
p. Josefa Zudy - tel. 567 224 120
p. Marie Kopečné - tel. 567 224 033
p. Jana Daniela - tel. 567 214 887
p. Miroslava Šindlera - tel. 567 214 766
nebo od výběrčích:
p. Ladislava Gutvalda
p. Marie Vonkové
p. Jaroslavy Kodysové v Hodicích
p. Dany Majdičové v Jezdovicích
a nebo p. Marie Herzové v Batelově.
23
Svatba
Církev
Expedice ...
Informace
Dodává sílu a chuť k plnění jedné z nejnáročnějších životních rolí a profesí - rodičovství.
Odpolední kurz, vhodný pro rodiče dětí
školního věku, začne 7.11. 2006. Informace a při
Víme, že ve farnosti je hodně maminek na hlášky na tel.č. 542 217 464 nebo na eliska.vondmateřské dovolené, ne všem zřejmě vyhovuje stře- [email protected]
deční termín odpoledne v 15:30 hod., proto byla
účast na podzimních setkáních nízká (1-2 maminky). Navrhujeme proto změnu termínu, např. na
středu dopoledne - asi od 9:00 hod. Prosíme proto
maminky, aby se k tomuto návrhu vyjádřily (jaký
Poděkování
termín a hodina by vám vyhovovaly). Napište
také, prosím, jaká náplň setkání by se Vám líbila
Děkujeme našemu panu faráři za zor(povídání s panem farářem o duchovních témaganizování farního dne. Program byl velmi
tech, s lékařem o dětských nemocech, výživě, atd
dobře připraven a každý, kdo se tohoto dne
...). Své připomínky zašlete, prosím, na e-mail
zúčastníl, si našel „své“.
pana faráře: [email protected] nebo na dolska.petDěkují farníci
[email protected] nebo pomocí SMS na 606 311 242
nebo písemně na faru (vyjádřete se, prosím, do
poloviny listopadu).
Termín, který všem bude vyhovovat, bude
zveřejněný prostřednictvím ohlášek.
Setkání maminek (nejen)
na mateřské dovolené na faře
Petra Dolská
Růžena Nováková
Pozn. Setkání jsou otevřená pro všechny maminky (nejen na mateřské dovolené) a pokud by chtěli přijít i tatínkové s dětmi, jsou samozřejmě také
vítáni.
Kurz efektivního rodičovství
- výchova krok za krokem
Rodičům, kteří se snaží být zodpovědní,
chápající a přesto si občas nevědí rady s výchovou, nabízí Centrum pro rodinu v Brně kurz, který jim pomůže v jejich nejistotách.
Pomocí nácviku modelových situací z
běžného života si osvojí základní metody výchovy, která usiluje o vztah rodič - dítě, založený na
důvěře, respektu a vzájemné úctě. Kurz pomáhá
lépe porozumět dítěti, správně komunikovat, řešit
konflikty bez křiku. Nabízí návody, jak nabyté vědomosti procvičovat v domácím prostředí.
Vtip tohoto čísla
Protrhne se hráz a
voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni
už jsou pryč, jenom farář
stojí na věži kostela a modlí se. Přijede k němu člun
požárníků: „Pojďte otče, odvezeme vás.“ „Ne, já
tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Člun tedy odjede.
Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam
stojí farář, drží se kříže a modlí se. Přijede k němu
loď domobrany: „Pojďte otče, odvezeme vás.“
„Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“Loď
odjede.
Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody
kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra:
„Pojďte otče, hodíme vám lano.“ „Ne, já tady
zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Helikoptéra odletí a
farář se utopí.
Potom v nebi potká Ježíše a ptá se ho:
„Proč jsi mě nezachránil???“ „A co bys ještě
chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!“