2014_15_1oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Transkript

Šk. rok 2014/15
1.číslo
Co to
znamená být
„normální“?
Texty o
zvláštnostech
naší duše
Nová
anglická
příloha!
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy
Editorial
Zprávy o škole
Život ve škole
Za dveřmi školy
Žáci
Dopisy jinak
Duel
Ze života
Co jsme plácli
Věřte nevěřte
Anglická příloha
Literatura
Umělecké fotografie
Doporučujeme si knížky…
Komiks
Závěr
3
4
5
8
12
13
14
15
17
18
20
21
31
32
34
36
Kdo jsme
další.
CHAOS
TEENAGERŮ
Adresa redakce:
Editorial (úvodní slovo redakce)
Základní škola a mateřská
škola Ostrava-Bělský Les, B.
Dvorského 1, příspěvková
organizace
Bohumíra Dvorského 1049/1
700 30 Ostrava-Bělský Les
Redakční e-mail:
Ahojte,
[email protected]
Šéfredaktorka:
Michaela Bolková
zima už je tady, Vánoce se blíží a jako
dárek pro Vás máme první číslo
časopisu tohoto školního roku. Nechte
se unášet vánoční atmosférou a
začněte číst! V tomto čísle můžete
najít různé příběhy, básně, dopis
jinak, fotografie, obrázky a spoustu
dalších příspěvků, co vytvořila nejen
naše redakce, ale i mnozí další žáci.
Zpříjemněte si čekání na vánoční čas s
naším časopisem.
Vedoucí učitel:
Mgr. Jan Goj
Obrázky:
Ing. Gabriela Bezručová
Rubriky:
Top zprávy o škole: J. Škarek,
M. Bolková, 9.B
Život ve škole: B.
Schaffelhoferová, 9.B
Žáci: L. Jemelková, 9.B
Duel: J. Škarek, 9.B
Ze života: J. Riedel, 9.B, V.
Vymazalová, 8.B
Za dveřmi školy: M. Bolková,
9.B
Co jsme plácli: redakce
Knihy: R. Plachta, 7.B
Věřte-nevěřte: S. Lukešová,
9.B
Literární příloha: redakce
Michaela Bolková, šéfredaktorka
Recepty: B. Schaffelhoferová,
M. Bolková, J. Riedel, 9.B
Komiks: Aneta Lindovská, 8.B
Grafika: M. Bolková a J.
Škarek 9.B, J. Chwalek, 7.B
Obr. titulní str.: P. Beran, 9.A
Kdo jsme
další.
TOP ZPRÁVY O ŠKOLE
Vychází nový Almanach žákovských prací
Právě vychází další, v pořadí již čtvrtý, almanach literárních
a výtvarných prací našich žáků. Tentokrát je v mnohém
odlišný od těch předchozích. Protože jsme na publikaci
spolupracovali s naší partnerskou školou Gimnazjum Pawla
Stellera z Katowic, najdete v ní také texty polských žáků
v jejich rodném jazyce a rovněž anglické překlady příspěvků
nebo jejich částí. Příběhy s tématy ostravského i polského
regionu, jejich historie či ekologické situace, ilustrovali naši
žáci 2. stupně a děti ve školní družině. Rádi bychom
poděkovali městu Ostrava, které finančně podpořilo jak
tento almanach, tak naše setkávání se s polskými přáteli.
Red.
Naši kluci vyhráli obvodní kolo ve florbalu!
Naši žáci 8. a 9. ročníku zvítězili v obvodním kole
turnaje ve florbalu a postoupili do kola okresního.
Do okresu postoupily i mladší dívky. Gratulujeme.
Red.
Modelářský podzim:
Z Děčína pohár a z Dubence 5 cen!
V Děčíně proběhla v říjnu mezinárodní soutěž
papírových modelů Děčínský pohár. Malinký pohár zde
vyhrála Lucka Nogolová z 5.B za model rozhledny
Tanečnice z Mikulášovic. V Dubenci u Jaroměře
proběhla o víkendu soutěž papírových modelů Papír v
Dubenci, která je součástí seriálu soutěží Liga modelářů
ČR. Náš klub zde skončil na 3. místě v hodnocení osmi
soutěžních klubů z ČR. Text i foto: Martin Svoboda, ŠD
Kdo jsme
další.
ŽIVOT VE ŠKOLE
Jak jsme prožili adaptační pobyt
V pondělí 6. října jsme se vypravili (šesté třídy a deváťáci na výpomoc učitelům) na
adaptační pobyt do Frýdlantu nad Ostravicí.
Kolem osmé hodiny ráno jsme se sešli u školy a hned poté jsme vykročili na tramvaj,
která jela na nádraží Ostrava-Střed. Když jsme usedli do vlaku, jel asi 45 minut,
připadalo nám to jako velmi krátká cesta. A potom jsme museli jít asi dva kilometry
pěšky k penzionu
Šance, kde jsme byli
ubytováni. Dále po
ubytování si každý
pokoj vymyslel svůj
vlastní
pokřik.
Potom
začal
adaptační program
(hry). K večeru jsme
dostali
za
úkol
vymyslet
nějakou
scénku, básničku na
téma
voda.
Po
shromáždění,
kde
jsme si zazpívali
karaoke, byla večerka o půl desáté večer.
Další den o půl osmé nás probouzeli deváťáci a po chvíli jsme sešli dolů na snídani.
Tam nám pan učitel Pracný sdělil, že se po obědě vypravíme na velkou procházku, na
Lysou horu. Dopoledne jsme hráli hru jménem Šifry.
Po obědě začala naše cesta na Lysou horu. Šlapali jsme do kopce po zelené značce, až
ke Zbujovi (horská chata). Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina se
vydala na vrchol Lysé hory a druhá skupina se vracela okruhem zpět do našeho
penzionu. Skupina, která zdolávala kopec, musela bojovat se silným větrem, mlhou a
prudkým stoupáním. Jakmile jsme dosáhli vrcholu, byli jsme velmi šťastni, ale i
trochu zklamaní. Protože mlha byla tak velká, že nebylo nic vidět. Sedli jsme si do
malé restaurace a dali si něco teplého k jídlu nebo pití, poněvadž byla velká zima.
Chvíli jsme na vrcholu zůstali a pak se dali na sestup. Trval nám asi dvě hodiny, takže
do penzionu jsme dorazili až večer.
5
ŽIVOT VE ŠKOLE
Hned, jak jsme si dali batohy na pokoj, šli jsme na večeři, po které následovala
diskotéka. Ta skončila po desáté hodině večer a pak jsme unaveni ulehli ke spánku.
Ráno po snídani pomalu náš adaptační pobyt končil. Byl čas na zhodnocení celého
našeho pobytu a za účast jsme dostali sladké lízátko. Po sbalení jsme se rozloučili a
vypravili se na vlakové nádraží,
kde jsme nastoupili na vlak. Po
chvíli jízdy se vlak zastavil. Po
krátkém stání přišel pán průvodčí
a řekl nám, že vlak nemůže dál
pokračovat a že musíme
přestoupit na jiný vlak, na který
jsme čekali asi dalších 15 minut.
Další cesta vlakem proběhla bez
potíží. V Ostravě jsme nastoupili
na tramvaj. Tramvají jsme se
dostali bezpečně domů. Cestou
domů jsme již mohli rodičům
povídat, jaký to byl báječný výlet,
který mohl trvat i déle!
Veronika Glumbíková a Jana Friedrichová, obě 6.B
ANKETA s žáky 6. třídy
Jak se líbí žákům 6. třídy na 2. stupni?
Pro šesťáky, kteří ještě loni chodili na první stupeň, musí být přechod na stupeň
druhý docela velká změna. Zajímalo nás, jak to vidí sami žáci. Ptali jsme se v 6.A.
Daniel Mitura
Na druhém stupni jsou sice přísní učitelé, ale zase se toho hodně naučíme, poznáme
více lidí. Máme volné hodiny a taky máme skříňky. Nelíbí se mi židle.
Jindřich Niesporek
Líbí se mi, že máme trochu více volnosti. Líbí se mi, že je třída vymalovaná. Líbí se mi,
že mám skříňku i volné hodiny. Líbí se mi, že jsem ve sportovní třídě. Nelíbí se mi
lavice a židle.
Beáta Hošová
6
ŽIVOT VE ŠKOLE
Jsem ráda, že jsme dostali pana učitele Pracného. Líbí se mi naše vymalování třídy.
Máme tady volnost. Nelíbí se mi poničené knihy.
Daniel Kereškéni
Máme více volna, nové skříňky, které nebyly na prvním stupni, vymalovanou třídu,
odpolední vyučování. Nelíbí se mi, že máme více vyučujících a taky rozbité lavice a
židle.
Matěj Fegler
Na druhém stupni se mi hlavně líbí, že tady máme větší volnost, například můžeme
chodit do bufetu. A líbí se mi, že máme na chodbě pin pong. A jsem rád, že jsme jeli
na adapční pobyt abychom se lépe poznali.
Natálie Staňková
Je to tady lepší, máme více volnosti.
Nelíbí se mi židle, lavice a tabule. A také se mi ze začátku nelíbila třída, ale díky
holkám je to lepší. A taky je tady lepší společnost.
Jakub Macej
7
Na druhém stupni se mi líbí, že tady máme více volnosti a že máme více tělocviku.
Josef Krejsa
Na druhém stupni se mi líbí, že nás méně hlídají. O přestávkách můžeme hrát pingpong. Taky se mi líbí, že máme více tělesné výchovy. Nelíbí se mi, že máme na každý
předmět jinou paní učitelku. A také, že máme odpolední vyučování.
Nikola Kroupová
Líbí se mi tady, že máme větší volnost a můžeme chodit do bufetu, máme více tělesné
výchovy. Byli jsme na adaptačním pobytu a mohli jsme se seznámit. Máme své vlastní
skříňky. Mohli jsme si sami vymalovat třídu. Dobré je, že hned u třídy máme stůl na
ping-pong. Nelíbí se mi tady, že máme poničenou tabuli, lavice a židle.
Lukáš Vojta
Jaký mám názor na tuto třídu? Třída se mi líbí, protože je čerstvě vymalovaná. Co
říkám na nové skříňky? Je to užitečné, protože si tam můžeme schovat věci, ale zato
můžeme ztratit klíče od skříňky.
Radomír Plachta a Jiří Chwalek, oba 7.B
Na výletě v Nové Pace – ráji sběratelů kamenů
O letošních prázdninách jsem
sice nebyl u moře, ale na výletě
v Podkrkonoší – v Nové Pace.
Nová Paka není velké město, ale
je rájem sběratelů kamenů.
Zdejším lákadlem je 8,2 metrů
dlouhý kmen araukaritu, nejdelší
zkamenělý
strom
v České
republice.
V tomto městě a v okolí se
nacházejí
drahokamy
a
polodrahokamy, zejména jaspisy, karneoly a acháty.
Navštívil jsem Městské muzeum Nová Paka, klenotnice drahých kamenů a expozice
spiritismu, hrad Pecka a zříceninu
hradu
Kumburk,
který
se
v současné době opravuje, ale
pohled na Podkrkonoší a Krkonoše
je nádherný.
Výlet se mi moc líbil, protože bylo
krásné počasí, a výlet jsem vybíral
já. Ale nestihli jsme zajet na moc
pěknou zříceninu hradu Trosky a
Levín. Já jsem tam byl jen na den,
ale doporučuji přespat, protože
stihnete více památek.
Text i foto: Radomír Plachta, 7.B
8
Jak jsme kreslily číšníky v Chorvatsku
„Doufám, že tady budou normální
číšníci,“ řekla Aneta Tereze. A najednou
z poza rohu… ČÍŠNÍK! Na první pohled
byl celkem pěkný, ale když přišel blíž,
změnily jsme názor. Na hlavě měl
naježené blonďaté vlasy, oči ala “do
všech stran“, nejvíce nás ale dostal
jeho vylízaný pohled a slova: „PITY?“
ucha. Takže jsme si o nich udělaly
obrázek a dělaly jsme si srandu, že je to
“Milostný trojúhelník“.
Jednou na pláži, když naše mamky šly
na Aqua aerobik, jsme šly do moře a
dělaly jsme tam jako vždy hovadiny. Z
ničeho nic si Tereza všimla, že se vedle
Anetiných bot položených u moře
Tento objev jsme nazvaly “Pidlovoko“ a
rozvaluje nějaký kluk… A Tereza
Aneta ještě dodala “Hrvatský“ přízvuk
najednou: „Proboha! To je Marco!“
“Pidlovóšči“. Když nesl
Marco se najednou
polévky, mrskl Terezu
vymrštil ze své osušky a
nechtěně utěrkou po
šel si zaplavat. A my
Ten byl zase “FOREVER
hlavě. Když jsme pak
jsme dostaly záchvat
ALONE
POMÝVAČ
šly ráno na snídani,
smíchu. Marco nás
NÁDOBÍ“.
čekaly
jsme
zase
poznal a pro jistotu
“Pidlovóščího“,
ale
plaval, jak nejrychleji
jelikož jsme si snídani
dokázal, aby se na nás
braly samy, obsluha bohužel nebyla. U
nemusel koukat. Pak seděl na osušce a
baru ale pomýval nějaký kluk nádobí.
podle Anety prý koukal po holce, co si
Tereze se samozřejmě líbil. Měl hnědé
hrála v moři! Marco dokonce Anetě
vlasy a ofinu nahoru. Ten byl zase
odhodil boty na bok, a Aneta se z toho
“FOREVER ALONE POMÝVAČ NÁDOBÍ“.
zhroutila. Po nějaké době odešel pryč.
Postupem času jsme zjistily, že se
Ještě ten den nás napadlo, že je
pravým jménem jmenuje Marc(K?)o.
ztvárníme na papír. Ještě ten den večer
Byl tam ještě jeden Anetin oblíbenec
jsme se šly projít do Bašky Vody a
trochu starší… Dala mu jméno “Usagi“
cestou zpátky jsme potkaly Marca na
(=Japonsky králík). Začaly jsme je
čtyřkolce s nějakým klukem. Tereze to
potkávat všude možně. Večer byla
ze začátku nedošlo. Aneta dostala
v hotelu párty a Marco tam dělal
záchvat a začala vykřikovat: „To není
drinky. Obsluhovali i ti dva. Přišel
milostný trojúhelník! To je milostný
“Pidlovóšči“ k Marcovi a začali se spolu
mnohoúhelník!!“ V tu chvíli šli zrovna
vášnivě smát. Po nějaké době přišel
kolem nás nějací Češi, co měli dvojku
“Usagi“ a taky si s ním začal něco
v žíle. A jeden z nich zařval na Anetu:
povídat, a dokonce si šeptali něco do
„To není milostný trojúhelník, to je
9
dokonce milostný čtyřúhelník!“ Aneta
dostala záchvat smíchu a Tereza jen
nevěřícně koukala.
sklopil hlavu a neustále se za námi
otáčel. Uznaly jsme tedy, že asi gay
nebude.
Dalších pár dnů se nic zajímavého
nestalo, a tak jsme pokračovaly dál
v našem oblíbeném kreslení. Nakonec
po dlouhém čekání jsme Marca
potkaly, když jsme šly hodit pohledy.
Vystoupil z auta s nějakými dvěma
holkami a s tím klukem, co byl na
čtyřkolce. Šli stejným směrem jako my.
Když nás zpozoroval, přešel ho smích,
Potom se blížil den odletu zpět do ČR.
Na naši poslední večeři jsme se rozjely
úplně. Mamky fotily “Usagiho“ a Marca
v akci. Aneta slintala nad chodícím
“Usagim“, který chodil kolem nás a
Tereza mezitím blejskla “Pidlovóščího“,
který se na náš poslední den vyzdobil…
jeho vlasy připomínaly sluníčko.
Dostávaly jsme z toho záchvaty smíchu.
Tereza Sulková a Aneta Lindovská, obě 8.B
Tartanové hřiště a houpačka úrazů
Slyšela jsem, že tam spadlo více lidí!
Když bylo zamračené odpoledne, šly s kamarádkou na tartanové hřiště. Když jsme
přišly, hned jsme se šly houpat na zvonovitou houpačku, jinak řečeno „hrušku“.
Houpala jsem se jenom já, protože moji kamarádku bolela ruka. Jak jsem se tam tak
houpala a chtěla jsem se otočit, tak mi podjela noha a já letěla na zem. První, co mi
proběhlo hlavou, bylo to, že to nedopadne moc dobře!
Když už jsem tak ležela na zemi, tak jsem si nejdřív říkala, že to nebude nic vážného,
zvedla jsem se a chvíli tam ještě byla. Když už jsem šla domů, ruka mi začala podivně
natékat.
Otéká to, otéká!
Když jsem přišla domů, tak mi mamka začala cpát na ruku ledové obklady. Večer jak
jsem se na to tak dívala, připadalo mi to pořád stejné a nakonec jsem to nemohla ani
ohnout. Ráno to bylo ještě více nateklé a nakonec jsme jely na chirurgii. Nakonec
jsem tu ruku měla nalomenou. Na hodině žurnalistiky jsem od pana učitele zaslechla,
že tam spadlo více lidí. A teď se bojím na to zakleté hřiště chodit.
Marie Krišová, 7.B
10
Na tiskovce jsme si povídali o tancování i si sami zatančili
Že břišní tance byly původně mužský tanec?
To i mnoho dalšího jsme se dozvěděli na další "tiskovce"
„Ve
víru tance“, neboli jedna z dalších žáky velmi oblíbená tisková konference v SVČ
Ostrčilova, která se konala 24. října, tentokráte s taneční tématikou. Byla opět
vydařená.
Byli zde zástupci z různých tanečních škol a tanečních stylů, od street dance, přes
lidové až po břišní tance. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, například že
street dance se dělí ještě na několik různých stylů, jako je hip-hop, dance hall a další.
Taky že tyto styly vznikly v Americe a do Česka se dostaly až po revoluci v roce 1989,
dále že lidové tance se tančí v krojích a ty má každý kraj odlišné nebo že břišní tance
byly původně tancem mužů a mnoho dalšího.
Na závěr si žáci stihli i zatančit a samozřejmě nechyběla ani autogramiáda hostů.
Dominik Kalocsai, 9.B
Výstava amerických aut
Na konci srpna jsem navštívil na Výstavišti Černá louka výstavu amerických aut,
anglický název AMERICAN CLASSIC CARS. Bylo tam spoustu aut, jedno auto dokonce
vlastnil Jan Werich, také motorky.
U každého auta byl popis, jak se auto jmenuje, kolik dolarů stálo… Když jste přišli na
výstavu, mohli jste vyhrát jednu ze zajímavých cen, stačilo si jen vybrat auto, které se
vám nejvíce líbilo. Vystavených aut bylo asi čtyřicet.
Text i foto: Radomír Plachta, 7.B
11
ŽÁCI
Jak jsem se začala učit japonsky
Japonština se mi zdá jako úžasný jazyk. Od 1. února 2014 jsem začala chodit do
japonštiny, je to teda skoro rok, co ji navštěvuji. Tento jazyk jsem si vybrala, protože
jsem dlouho sledovala japonské seriály (anime). Japonština se mi dlouho líbila a
strašně se mi líbily japonské znaky. Chodím tam každé pondělí od 16:30 až do 18:00.
Na lekce jezdím až do Poruby.
V hodině jsem jediná a učí mě učitel Kamil Růžička. Ze začátku jsem se začínala učit
první dvě abecedy, Katakanu a Hiraganu, a později jsem se začala učit i Kandži. Učím
se i slovíčka, věty, psaní a tak dále. Hiragana s Katakanou je normální abeceda
skládaná z: a,e,i,o,u,ka,ke,ki… Hiragana moc těžká nebyla, uměla jsem ji asi za necelé
dva měsíce, ale Katakana mi dělá problémy doteď. Kadži je abeceda, pro kterou je
určené jedno slovo jak třeba: žena, pes a podobně. Každé to slovo má vlastně svůj
znak. Moc mě to baví a chodím tam ráda.
Pár slov:
Ahoj – Konnichiwa (こんにちわ)
Jmenuji se Tereza – Watashi no
namae wa Tereza desu (私の名前
はテレサです)
Je mi 13 let – Watashi wa 13-sai
desu (私は13歳です)
Mám ráda anime – Watashi wa
anime ga suki desu (私はアニメが
好き)
Katakana - カタカナ
Hiragana: ひらがな
Kandži: 漢字,Žena:女
Tereza Sulková, 8.B
12
DOPISY JINAK
Dopis v portugalštině
Olá mamãe, aqui na casa de
campo beskydy é tudo
ótimo. A casa é na floresta
perto do rio. Aqui a vovó
tem
muitas
vacas
e
Carneirinhos, assim temos
leite fresco todos os dias.
Saudades. Seu querido filho.
Ahoj mami, tady na chatě v
Beskydech s babičkou je to
velmi fajn. Chata je v lese
blízko jezera, babička má
hodně krav a ovcí, takže
máme čerstvé mléko každý
den. Chybíš mi, tvůj drahý
syn.
13
Zpracoval Dominik Kalocsai, 9.B
Autorem textu je Dominikův kamarád, se kterým se seznámil
na prázdninovém anglickém táboře.
DUEL
Pes, nebo kočka
Co je lepší, kočka, nebo pes?
Podle mého názoru je mnohem
lepší mít kočku, protože kočky jsou
mnohem mazlivější než psi. Navíc
se s nimi nemusí chodit ven.
Já osobně mám rezavého kocoura
jménem Miki, který vypadá jako
Garfield. Dvakrát skočil z okna, z
druhého patra, protože viděl
motýla. Měl jenom zlomenou
nohu, což je v pohodě, představte
si psa, který skočí z druhého patra!
Jsou mu tři roky a, považte, je to
takový dva v jednom: kočka s
povahou psa! Jednak aportuje,
jednak si vyskakuje na velké psy.
Takže to je další důkaz, že kočka je
lepší než pes – protože můj kocour
je současně pes.
Michaela Bolková, 9.B
Podle mě jsou lepší psi,
protože se dají vycvičit a
poslouchají
svého
pána.
Skutečnost, že se psi musí
venčit, může být někdy
výhodou, například když máte
zaracha, tak je to skvělá
záminka, jak se dostat ven.
Psi
taky
nemají
žádný
smradlavý domácí záchod,
který musíte čistit.
Přiznávám, že někdy může být
pes nevýhoda v domácnosti,
protože pokud je nevychovaný,
tak může dělat nepořádek.
Barbora Schaffelhoferová, 9.B
14
ZE ŽIVOTA…
Noční běsy
Můj bratranec trpí nočními běsy. Trvá
to už rok. Jsou to vždy jen období tří
měsíců, nebo více, pak nějaký čas nic, a
zase to začíná. V noci se probudí,
posadí se, vytřeští oči, křičí a ukazuje
do jednoho místa. Zabíralo, když ho
někdo objal nebo rozsvítil světlo.
Po nějakém čase to přestalo pomáhat,
a ke křiku se přidalo tleskání. Ráno,
když se probudí, vůbec nic si
nepamatuje a směje se tomu. Jeho
maminka je nešťastná a bojí se.
Posedlý zlým duchem?!
Nejprve moje teta říkala, že dostává
samý úsměv a vtip. Přesto je to
noční můry. Ale ono to tak není. Je to
poslední dobou horší a horší… Budí se
paranormální, jejich
dvakrát do noci, a i
dům je postaven na
když
ho
maminka
Trvá to už rok. Jsou to vždy jen
bývalém podhradí, a
chytne, odstrčí ji a dál
období tří měsíců, nebo více…
tak si bratrancova
ukazuje a křičí: „TAM!!
maminka myslí, že ho posedl duch. Ani
TAM!!“ Dokonce i vstane a tleská. Má
byste nevěřili, kdybyste ho viděli. Je
otevřené oči, ale spí.
Přejde to?
Nic s tím nikdo nezkoušel dělat. Teta říká, že je citlivý (pláče kvůli každé blbosti) a za
čas to přejde, až bude vyzrálejší. Bratrancova maminka zase říká, že pozve nějakého
“vymítače duchů“. Nikdy jsem to nezažila na vlastní kůži, ale myslím, že má pravdu
teta, a po čase ho to přejde. No,
ale kdo ví…?
Aneta Lindovská, 8.B
15
ZE ŽIVOTA
Jak jsem si vzala psa z útulku
30. října 2013, tedy den po mých narozeninách, jsme s babičkou jely do psího útulku.
Nevěděli jsme, že si jednoho ze psů odvezeme domů. Když jsme vystoupily z
autobusu v Heřmanicích, šly jsme po poli, kde jsme už věděly, že se blížíme na místo,
kde běhali psi. Přišli jsme k malému domku, psi byli i za plotem. Jeden ze psů chtěl
přelézt plot, ale o něho se obojkem zachytil. Pomohla jsem mu tedy dolů. Babička si
prohlížela psy. Všichni skákali na plot, ale byl tam jeden, který byl zalezlý pod stolem.
Babičce se líbil a mně taky.
Už od štěněte ho mlátili…
Když jsme řekly, že bychom ho chtěly,
přinesli ho k nám. Měl roztrhané oko,
na břiše měl ránu a natržené ucho.
Zeptaly jsme se proč? Řekli, že se
popral s jiným psem. Už od štěněte ho
mlátili.
Bál se nás, ale i tak udělal takový
nejistý krok ke mně, koukl se na mne a olízl mi tvář. Když jsme mu daly řemínek s
vodítkem, nechtěl jít. Tak jsem ho celou cestu musela nést na rukou. Teď to bude rok,
co ho máme. Poslouchá na slovo a je rád za každé pohlazení.
Silvie Jehlářová, 8.A
Samomluva
Příběh mojí kamarádky
Co se vám vybaví, když se řekne samomluva? Pro někoho to může být problém a
někomu tahle zvláštnost naopak pomáhá s překonáním pocitu samoty.
Mám kamarádku Nelu, která mi vyprávěla, jak si vymyslela bytosti, s nimiž si
povídá.
Tady je její příběh:
Já vlastně ani nevím, jak se to stalo. Bylo mi zhruba sedm, když to začalo. Začala jsem
si povídat sama se sebou a nakonec jsem si vymyslela blešky. Jsou to pro mě jako
16
ZE ŽIVOTA
kdyby nejlepší přátelé, sice mi nikdy neodpověděly, ale vždy mě vyslechly a myslím,
že i porozuměly.
Kdo jsou moji malí kamarádi
Když se nudím, tak si třeba popovídám.
Mám je rozdělené na holky a kluky.
Holky mají mašli a růžové kšandy a
kluci je mají zase modré. Někomu to
přijde podivné, dokonce i jako šílenství,
ale mně se to zdá naprosto, no ne jako
přímo normální, ale zase to jako úplné
šílenství není, to vím jistě.
Já si myslím, že je budu mít, dokud na
ně nezapomenu. Už jsem to několikrát zkoušela, ale nešlo to. Vždycky jsem si s nimi
začala povídat, už to mám prostě ve zvyku. Sice já sama jsem si občas řekla, že je to
divné, ale co s tím mám dělat. Odvyknout si nemůžu a já vlastně ani nechci. Když nad
tím tak přemýšlím, tak mi to přijde naprosto normální.
Marie Krišová, 7.B
CO JSME PLÁCLI
Z důvodů plánované rekonstrukce naší rubriky vás seznámíme s přezdívkami našich
učitelů i spolužáků.
P.S.: bez urážky, prostě nás to napadlo
Žáci
Učitelé
Cukrouš
Chobotnice
TBC
Praha-Brno
Matylda
Tanker
Jahoda
Vraní hnízdo
Džem
Buldok
17
CO JSME PLÁLI
Delta-Té
Zetorka
Květoslav
Plachta
Vraní oko
Apetito
Aspik
Redakce Chaosu
teenagerů
VĚŘTE -NEVĚŘTE
Tajemství třídních schůzek
Taky se sami sebe ptáte, proč jsou rodiče vždy po třídních schůzkách takoví
divní? Je to reakce na to, co o nás řekli učitelé, nebo za tím vězí něco jiného?
Naše redakce pro vás má děsivé odhalení!!!
Možná vám to přijde normální. Možná nám to nebudete věřit, ale zkuste se zamyslet
nad chováním vašich rodičů po posledních třídních schůzkách nebo těch předtím. Už
vám to připadá divné? Po tom, co si toto přečtete, už nikdy nebudete žít jako dříve!
Máme anonymního svědka, který se rozhodl, že nám celou tuto záležitost vyjasní. Ale
poté, co nám vše sdělil, záhadně zmizel. Prosíme vás, pokud se po vydání tohoto
časopisu delší dobu neukážeme ve škole, tak rychle utečte, protože vy jste do toho už
také zapletení!
„Zdálo se to jako normální den do té doby, než mi moje mamka řekla, že s ní musím
na třídní schůzky. Když jsme přišli do třídy, tak tam bylo plno vonných svíček. Jakmile
18
VĚŘTE-NEVĚŘTE
přišel pan učitel, všechny je zapálil pohledem. To už začalo být velmi divné, bohužel
to přišlo zvláštní jen mně, vonné svíčky totiž asi působí jen na dospělé, protože já
jsem zůstal při smyslech,“ řekl svědek vyděšeně.
„Poté začal pan učitel promlouvat
neskutečně máchal rukama.
opakovali: „Naše děti se musí
učit.“ Chvíli byl klid, ale
„Naše děti budou hodné,
Najednou
hodné.“ Najednou všichni
všichni upadli
Bál jsem se, a proto jsem
do kómatu…
kómatu
upadl
také,“
svědek s hrůzou v obličeji.
zvláštním
jazykem
a
Rodiče po něm náhle
učit, naše děti se musí
zanedlouho
zase:
naše děti budou
upadli do kómatu.
dělal, že jsem do
pokračoval
náš
„Za malou chvíli se všichni
probudili. Když jsem se
ptal, co to mělo znamenat, nikdo o
ničem nevěděl. Běžel jsem
po schodech dolů do sborovny a tam seděla celá řada učitelů v čarodějnickém obleku
a s velkými kouzelnickými klobouky. Uprostřed sborovny stála věštecká koule, ze
které vyšlehávaly fialové paprsky, v nichž se zobrazovaly tváře žáků této školy!“
Podle toho, co nám náš svědek řekl, si můžeme udělat obrázek o celé situaci. Poté, co
prozradil své tajemství, náhle zmizel…
Silvie Lukešová a Libuše Jemelková, obě 9.B
19
ANGLICKÁ PŘÍLOHA
What kind of music is the most popular?
Pop, Rap or maybe country? Which of these kinds of music is your favourite? One
hundred people one hundred views, but one has to be most favourite! Which is it?
We have found it for you in this survey!
We asked some people of our
school on their favourite music.
(we asked 20 people of our school)
Location:
1) pop- 50% people
2) rap
3) hip-hop
4)rock, oldies
5) techno, czech music, klasik.
Interview
Jakub Riedel:
My favourite style is pop (Miley Cyrus, Avicii) I listen to music every day on the
computer
Ilona Adámková:
I like the sixties (Beatles, Leonard Cohen) I listen to music very often in car, if i
cook or in radio.
Michaela Bolková:
Pop (Ed Sheeran, Selena Gomez) every day I listen to music, in public transport
(tram, bus) and at school.
20
ANGLICKÁ PŘÍLOHA
Tereza Jeklová:
I like rap and pop (Majk Spirit, Justin Bieber) I listen to music in public transport, at
home or when I go out, every day.
Silvie Lukešová:
Pop, Hip-hop, I listen it every day at home, public transport and if I‘m out.
Magda Frištenská:
I like czech music (Lucie Bílá, Daniel Landa) and klasik music. I listen to music when
im in the mood (1x-2x to week) at home.
Vlasta Krmášková:
I like melodic music (Klasic music) i dont like techno. I like organ, Beatles, Abba. I
listen to music every day in work, at home in train or in concert.
Explanations (vysvětlivky):
Survey- přehled
Location- umístění
Sixties- šedesátá léta
21
Mood- nálada
Organ- varhany
Dominik Kalocsai 9.B
LITERATURA
Ema a Fousek, její nejlepší přítel
Marie Krišová 7.B
Emě byly dva roky, když jí zemřela ta nejbližší. Umřela jí máma. Emě to ve dvou letech
ještě tak nedocházelo, ale stejně nebyla tak hloupá a věděla, že tam někdo přece jen
chybí. Když jí bylo pět, zemřel její otec. Ema nakonec skončila v dětském domově.
LITERATURA
Jak tak roky plynuly, Ema dospívala a přesně na den jejích třináctých narozenin přišla
do jejího pokoje, kde byla tehdy sama, protože všichni byli venku, její oblíbená
vychovatelka. Ema si myslela, že jí jde popřát, ale za ní šli dva cizí lidé. Ema po čase
přišla na to, že to zanedlouho budou její noví rodiče. Emě připadali milý a hodní, ale
představa, že bude zase u cizích, ji děsila. Ale co s tím může dělat, bylo by zbytečné
utíkat, stejně by ji našli a měla by z toho ještě větší problémy.
Ema začala být unavená, už se začalo stmívat a řekla si, že by mohla jít spát. Ale celou
noc nemohla usnout, celou noc jí vrtalo hlavou, jak to u pana a paní Sinkarových bude
vypadat. Den předtím než měla odjet se začala balit. Když už měla sbaleno, vytáhla si
ze šuplíku fotku, kde byla ona a její rodina a byl k tomu nalepený obrázek pejska, spíš
štěňátka. Ema měla přání mít pejska, ale u nových rodičů ho mít nemohla, protože
pan Sinkar měl alergii na psí srst.
Ema si šla před obědem provětrat hlavu na své nejoblíbenější místo do lesíka. Když
tam ale přišla, uslyšela takové divné kvíkání, podívala se tam. A co tam neviděla?
Malého psíka, jak tam leží a
kňučí, protože je celý od
bodláčí. Ema si ho rychle
vzala pod kabát a šla na
oběd. Chtěla ho dát nahoru
do pokoje, ale už to
nestihla, tak šla na oběd i
s pejskem. Ale musela ho
hlídat, ať ho nikdo nevidí,
tam totiž nesměli mít
jakékoliv zvíře.
Jak šli po obědě do pokoje
vytáhla ho a očistila. Všechny holky se na něho vrhly. „Ale nikomu to nesmíte říct!“
řekla Ema. Holky jenom přikývly a dál si hrály s pejskem. „A jak se bude jmenovat?“
zeptala se Lucka. Ema chvíli přemýšlela a řekla: „Fousek.“ Holkám se to jméno moc
líbilo.
Další den si pro Emu přijeli její noví rodiče. Ema rychle schovala Fouska a šla dolů.
Sinkarovi už tam byli. Ema se rozloučila a nastoupila do auta i s taškou. Fousek zrovna
kvíknul. Naštěstí to nikdo neslyšel. Když přijeli k nim domů, Ema položila svůj kufr na
zem, ale tašku s Fouskem pořád držela. Paní Sinkarová ukázala Emě byt a její vlastní
pokoj, který měla jenom pro sebe. Když se zavřely dveře za paní Sinkarovou Ema
vytáhla Fouska z tašky. Fousek vyběhl a začal poskakovat po celém pokoji. Ema měla
dokonce vlastní balkón, a proto Fouskovi udělala pelíšek tam. Měl tam prostor, jídlo i
pití.
22
LITERATURA
Jak čas plynul, Fousek rostl, ovšem víc než Ema čekala, měřil 65cm. A vážil skoro 73kg.
Ema nakonec zjistila, že to byla doga. Když to byl přesně rok, co byla Ema u
Sinkarovích, bylo jí čtrnáct. Zrovna to ráno vstala Ema levou nohou. Celý den měla
smůlu, a když přišla domů, pan a paní Sinkarovi jí připravili překvapení. Koupili jí
kočku, když nemůže mít toho psa.
Ema byla zaskočená a nevěděla, co má říct. Vzala si tehdy ještě kotě do pokoje a
položila ho na zem. Šla na balkón za Fouskem, v duchu se jí promítaly nápady, co
udělá, ale nakonec přišla jen na to, že jediné řešení bude utéct i s Fouskem pryč. Ema
si v noci sbalila věci a až Sinkarovi usnuli, tak vyšla. Šla přes park a nad ránem zašla
pod most i s Fouskem.
Ráno když se pan Sinkar vzbudil, šel do Eminého pokoje a zjistil, že Ema je pryč.
Nahlásili to a dopoledne už hledali všichni, Sinkarovi i policie. Ema nakonec pod
mostem usnula. Když slyšela, že ji hledají, říkala si, že bude asi lepší tady počkat do
večera a pak pokračovat. Jenže než se nadála, tak ji už našli. Fouska poslali pryč a
policie ji vzala domů. Doma všechno vysvětlila, ale kde byl Fousek, nikdo nevěděl. Ale
jednou po několika týdnech kdosi viděl plakát Hledá se pes Fousek. Zavolal na
uvedené číslo, a když Ema přišla ze školy, rodiče byli nadšení. Zavázali Emě oči,
nasedli do auta a jeli do útulku. Když Emu vytáhli z auta, Ema slyšela štěkání.
23
„Proč tu jsme?“ zeptala se, když jí pan Sinkar sundával šátek z očí. Bylo vidět, že Ema
si vzpomněla na Fouska. Už jí málem tekla slza, ale sotva vešli do útulku, uviděla Ema
Fouska. Rozveselila se a bylo vidět, že Fousek ji taky poznal.
Když už jeli domů, Ema se s Fouskem mazlila, ale viděla, že ho budou muset trošku
vykrmit. Když přijeli domů a otevřeli, před dveřmi seděla a čekala na páníčky kočka.
Fousek ji viděl, očuchal si ji a byl v pohodě. Kočka ho taky vzala hodně dobře. Ema
čekala jinou reakci, ale byla ráda, že to všechno takhle dobře dopadlo.
Když se řekne navždy, tak navždy
Barbora Schaffelhoferová 9.B
Ani nevím jak začít, přišlo to tak náhle
Ano, každý s tím počítal, ale teď!?
Už od prvního krůčku si s námi byla
Hrála si a skotačila, bonbóny před námi schovávala
Stále mladá a krásná, ano to je babička
LITERATURA
Teď už hvězdička jasná!
Svět není pohádka, abychom byli nesmrtelní
A proto každý se slzami v očích jen hledí
Už kráčela si po schodech nahoru
Tak vysoko jako kdybys šlapala na horu
Andělé do svých rukou si tě vzali
A to možná proto, že jste se na sebe podobali
Každý by si takovou maminku, babičku, manželku, tetu, tchýni přál
Protože vedle tebe by se každý cítil jako pán
Nic není tak věčné a silné jako vzpomínky na tebe a na tvůj úsměv
Jsme tu navždy pro tebe a to je náš celoživotní úspěch.
Cesta
Lucie Zedníková, 6.B
Ten příběh dlouhý,
okamžik pouhý,
co zdál se býti
snem,
překážky zvládat,
za těžké
pokládat,
teď přivři oči jen.
Vidíš tu cestu,
je bohužel ve
snu.
Pravda je vpřed,
nebude to sladké jako med.
Když něco chceš, tak si věř
a za tím běž. Věř mi, že to dokážeš.
24
LITERATURA
Tak to bylo, je a bude…
Je těžké chodit s dírou na srdci,
Barbora Schaffelhoferová, 9.B
Ale hold život je boj
Dívám se do slunce a baví mě to
A nelze říct „já nechci“
I přes to že pálí to
Láska nebeská
Stojím na dešti a líbí se mi to
Radek Tihon, 6.B
I přes to že studí to
Stojím na kopci při měsíčku
Každé ráno, každou noc,
A dostávám nápad na básničku
myslím na tebe moc a moc.
Na poezii u velké luny
Chtěl bych tě mít vedle sebe
Vyjádřit to neumím ale
a jen s tebou jít do nebe.
Pocitů mám tuny.
Celý život po tvém boku,
Chce se mi plakat a smát
lásku, štěstí cítit,
Chce se mi držet smutek a řvát
Se zlomeným srdcem po světě chodím
Né, zlomené láskou ale přátelstvím.
Místy na to zapomenu a potom?
V posteli ležím a zase si vzpomenu
nedovolím nikomu mezi nás se vmísit.
Ty jsi dívka do života, jakou jsem si přál,
nikdy já tě neopustím, na to ti
přísahám.
Miluji tě!!!
Lízátko
Mušličky
Všichni lízátko rádi mají,
Najdou ručičky
když ho dostanou, tak ho nedají!
na pláži hezké mušličky.
Každý sladkou chuť cítí,
Barvy mají pleťové,
lízátkem se sytí.
jsou teď velmi stylové.
Avšak na ně pozor dej,
Jen malí šikulové
ať tě zuby nebolí celý den!
vyrobí z nich náramky nové.
Jana Friedrichová, 6.B
25
LITERATURA
Pohádky na dobrou noc
Štěpánka Ježíková, 4.A
O vlaštovce Klárce
Jak skončily prázdniny, tak letěla vlaštovka do školy. Vlaštovka se jmenovala Klárka.
Byla moc hodná a spravedlivá.
Když už začala hodina matematiky,
tak se Klárka s kamarády učila na
prověrku. Nejvíce jí pomohl Šimon,
byl Klárčin nejlepší kamarád,
vždycky jí pomáhal. Byl moc hodný.
Měla Šimona moc ráda.
Šimon byl pes a moc krásný. A další
kamarádi jsou: Adam. Byl fajn, ale
hleděl jenom na sebe a pořád
myslel jak udělat, aby byl ještě
krásnější. Adam se pořád česal, byl
to taky tučňák, takže co od něj
mohla Klárka čekat. A další je
Eliška, byla taky moc hodná, ale
byla na druhém místě, protože
moc nepomáhala, skoro nikdy
nikomu nepomohla, když byl v
nesnázích.
Jak skončila prověrka z matematiky, tak Klárka zesmutněla, protože dostala čtyřku.
Jak šla Klárka domů, tak se za Klárkou zastavil Šimon. Chtěl Klárku uklidnit, ale marně.
Tak šel Šimon zase domů. Jak přišli rodiče, chtěli, aby Klárka ukázala žákovskou a jak
ukázala, tak se rodiče od Klárky moc a moc naštvali, že Klárka dostala zákaz na dva
týdny na počítač.
O tygrovi, který byl moc nemocný
Byl jeden tygr, který se jmenoval Artur. Byl moc hodný a pomáhal lidem. Jednou se
vydal do světa a potkal svého kamaráda, který se jmenoval Pavel, byl taky moc hodný
a vždycky se rozdělil. Pavel byl jednorožec. A chtěl, aby šel s ním do světa.
26
LITERATURA
A tak šli a šli a vtom viděli chaloupku, šli do chaloupky a řekl Artur: „Hmmmm……
docela útulný. Mám nápad, zabydlíme se tu.“ Tak se v chaloupce zabydlili a začalo
pršet. Artur musel jít něco ulovit do lesa, protože neměli nic k jídlu. Tak šel Artur do
lesa a viděl srnku, ulovil ji a přišel domů.
Po třech týdnech byl Artur nemocný. Tak se o Artura staral Pavel, pečoval o něj jako o
vlastního bratra, dával mu čaj z bylinek, jídlo mu vařil sám. A za pár měsíců byl zdravý.
Artur řekl: „Děkuji ti za opatrování, dával jsi mi jíst, pít, jsi hodný, Pavle.”
Školní předměty hovoří
Představte si, že věci, třeba ty, které se nacházejí u nás ve škole,
můžou mluvit.
Hádejte, který předmět v následujících textech mluví.
Pane bože! Už je to tu
zas!
Banda
nevychovaných děcek se
kolem mě hrnou a
ukazují si na mě. To je
trapas, tolik se stydím.
Nikdo z nich se na mě
neopovažuje
sáhnout,
všichni na mě jen blbě
koukají a smějí se.
Tak dlouho už čekám, až
ke mně někdo z nich
přijde a setře mě z téhle
ulepené
stěny.
Ne!
Nikdo mi nepomůže,
budu tu navždy. Stále
vzpomínám
na
ten
osudný den, kdy mě usmolené ruce společně s rohlíkem a párkem mázly o zeď. Stihl
jsem jim jen věnovat děkovný pohled z očí do očí, za ty poslední chvíle mého
svobodného bytí. Zůstal jsem sám, neschopen se odtamtud vyprostit. Mé tekuté tělo
27
LITERATURA
se rozpínalo na kousku stěny a mně nezbývalo nic jiného, než jen zírat do schodů
pode mnou. (kečupová kaňka na stěně u schodů)
Nikola Nyklová, 8.B
Co zas čučí?! Všichni tady na mně s nechápavým výrazem ve tváři zírají a já to nemůžu
ovlivnit. V tom se jedno z těch děcek zvedlo a přikráčelo ke mně. Mokrou nechutnou
věcí do mě plácalo a neomaleně třískalo. Smylo mé tetování, co mě zdobilo sotva pár
minut a za malou chvíli do mě rylo zase. Bledou hranatou věcí mě opět tetovalo a
broukalo si přitom nějaké nesmysly. Tahle nechutná práce mi snad nikdy neskončí.
(tabule)
Nikola Nyklová a Martina
Škopková, obě 8.B
Tolik je lituju. Všem těm
malým podivínům musím
ukončit vše, co je na té
nudné škole nejlepší. Vždy
je slyším nadávat a
pokřikovat: „To nemůžeme
mít volno chvíli déle?! Furt
se jenom učit!“ Ano, je sice
pravda, že jim i onu radost
přináším, ale za malou
chvilku ji musím zase
ukončit.
Tahle práce mi trhá srdce.
Je mi jedno, že mě za to
nikdo nepochválí. Cítím se jen vinen tím, že mají špatnou náladu. Ale pokaždé mě
potěší, jak na konci dne všechny ve škole pošlu domů a oni se divoce rozutíkají a
vesele jásají. (zvonek)
Nikola Nyklová a Martina Škopková, obě 8.B
Jako obvykle mě umatlávaly ulepené ruce. Házely mě do vzduchu a snažily chytit. V
životě jsem si nepomyslela, že k téhle práci patří i kaskadérství. Jen jsem žila svůj
nudný a krátký život, zpocené prsty mě náhle pevně chytly a třely mým tělem o
nepříjemný povrch. Svědivý a drsný pocit se neustále opakoval. Vždy se na to snažím
nemyslet a užívat si své poslední chvilky.
28
LITERATURA
Neměla jsem ráda svůj život, byl těžký, nespravedlivý a až nemožně krátký. Ruka
mnou intenzivně skřípala a táhle mě po povrchu, začala jsem se postupně zmenšovat.
Docházely mi síly, už jsem to vzdávala. Moje tělo se najednou začalo drolit a dělit na
malé kousky. Odešla jsem s pocitem, že jsem ve světě zanechala svůj podpis,
vzpomínku na mě pro ostatní. (křída)
Jsem upírka a nestydím se za to
Martina Boturová, 6.A
(první díl povídky)
Ahoj, já jsem Emily Tailor, na úvod chci říct, že je mi dvanáct, nemám kluka a
ani ho nechci! Vlastně nemám kamarády, ani mi to nevadí! Co to vlastně
kecám, vadí mi to móóc. Mám těhotnou mámu (přeji si, ať je to holka), nechci
bráchu, opakuji ještě jednou: NECHCI!!! Už jednoho mám, jmenuje se Joe a je
mu šestnáct! Zbytek se dovíte.
29
Pátek: OSLAVA
Dnes jsem si uvědomila, že můj život nestojí za nic! Máma mi řekla: „ Na úterní
oslavu si vem nanejvýš osm kamarádek.“ A já smutně kývla. Kde mám sehnat
osm holek! Já zapomněla na „upírské schopnosti“. O tom jsem vám zapomněla
říct: Jsem upírka! A je to super, až na to, že piju krev, nesnáším česnek atd. Ale
umím kouzlit! Učí mě máma, ale nebaví mě to, je to nuda. Promiňte, ale musím
končit! Čau, zítra!!!
Druhý „život" (úryvek z knihy)
Běžel jsem dlouhou chodbou školy. Blikající světla na stropu mně přinutily zrychlit.
Nohy se mi ze strachu potácely. V tu chvíli se mi z koutku oka vyronila první slza. V
hlavě mi pořád zněl ten jejich příšerný smích. Do očí mně stále dráždily poškozené
zářivky. Vrazil jsem do nejbližších dveří a schoval se tam. Po nějaké době mi došlo, že
jsem na chlapeckých toaletách. Opřel jsem se o špinavou stěnu a fňukal. Studené slzy
mi ztékali po tváři.
LITERATURA
Schoval jsem svůj obličej do dlaní a pomalu klesal až na zem. Nakonec se mi nohy
podlomily a já skončil na ledové podlaze. Svěsil jsem hlavu a plakal ještě víc. „Proč?!
Proč mi to musí pořád dělat?!" mluvil jsem ze smutku a vzteku sám se sebou. „Jsem
snad od ostatních nějak odlišný?!" měl jsem dost toho, jak si ze mě každý utahuje.
Zarazil jsem se. V tmavé místnosti zářilo jen malé světélko z chodby přes klíčovou
dírku. V tom se však nepřetržitě míhaly něčí stíny. Přestal jsem plakat a upřel zrak na
ty stíny. V tom tichu jsem ale uslyšel i něčí hlasy. Byli to oni, mí noví škodolibí
spolužáci. Pozorovali mně skrz klíčovou dírku a povídali si o mně. Dle hlasů jsem
usoudil, že je tam snad celá třída.
Slyšel jsem ten jejich protivný smích a hnusná slova, co patřila mě. Znovu jsem se
rozbrečel a zaryl své nehty do vlhké stěny. Kousek omítky se oddělil od zdi a zůstal mi
za nehty. Když spolužáci zaslechli mé vzlyky, znovu se hlasitě rozřehtali. „Sklapněte.
Sklapněte. Sklapněte..." opakoval jsem tiše. „ Sklapněte už!" zaječel jsem. Byl jsem
tolik vzteklý. Snažil jsem se uklidnit, ale vztek byl
silnější než já. Najednou mně překvapilo zvonění,
které volalo žáky zpátky do lavic. Setřel jsem si
slzy z tváře, postavil se a přešel přes místnost.
Opřel jsem se rukama o umyvadlo a zíral na sebe
do flekatého zrcadla. Čekal jsem než mé oči i
tváře přestanou být rudé.
Prohlížel jsem si své krátké černé vlasy, kolem
obličeje sestříhané tak, že zakrývaly mé pravé
oko. Bílou pleť a tenké světlé rty. Nejvíc jsem se
však soustředil na své levé oko, které však
nemělo žádnou přirozenou barvu. Proto se mně
zřejmě všichni tak báli a posmívali se mi. Duhovka
v mém oku byla temně černá a tak splývala s mou
panenkou. Nikdo se mi nechtěl dívat do očí. Rval
jsem se za vlasy a zatnul zuby. Tolik jsem se nenáviděl. Proč jsem jiný než ostatní a
přitom se ničím neliším. Kdybych umřel byli by všichni šťastnější. Celá má mysl se
stále točila jen kolem mého jediného přání. A to smazání z tohoto světa. Do dlaní
jsem nabral studenou vodu z tekoucího vodovodního kohoutku. Opláchnul jsem si s ní
obličej a zhluboka se nadechl. Uvědomil jsem si, že hlasy utichly. Všichni už byli ve
třídě. Opatrně jsem otevřel dveře a kontroloval okolí. Chodba byla prázdná. Vykročil
jsem tedy a spěchal na hodinu.
30
Michaela Bolková, 9.B
31
32
33
Komiks
Aneta Lindovská, 8.B
34
35
36
Naše škola, foceno 27. 11. 2014
Autor: Michaela Bolková, 9.B

2014_15_1oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Transkript

Podobné dokumenty