Rámcovou - Výzkumný ústav rostlinné výroby, vvi

Transkript

Rada genetických zdrojů
Výzkumný ústav rostlinné výroby
Praha - Ruzyně
RÁMCOVÁ METODIKA
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a
agro-biodiversity
Editoři:
Ing. Ladislav Dotlačil, CSc.
Ing. Zdeněk Stehno, CSc.
Mgr. Iva Faberová
Ing. Vojtěch Holubec, CSc.
Praha 2004
RÁMCOVÁ METODIKA
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a
agro-biodiversity
Díl I. – Část všeobecná
Kapitola 1. - 5.
Autoři:
Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z.
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 2004
Genetické zdroje č. 90
OBSAH
DÍL I.
ČÁST VŠEOBECNÁ (KAPITOLA 1-5)
str.
1. ÚVOD …………………………………………………………………………………
2
2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ
REPUBLICE A VE SVĚTĚ …………………………………………………………………
2
2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání
genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2004 – 2008) ………………………
2
2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů …………………………………………
5
2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů …………………………….
2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů …………………………………
5
6
2.1.4 Uchování genetických zdrojů ……………………………………………………..
2.1.4.1 Regenerace …………………………………………………………………
6
6
2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance ………………………….
2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům) ……………………………
2.3 Mezinárodní spolupráce ………………………………………………………..
7
7
8
3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN ….
9
3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích ………………………………..
3.1.1 Sběrové expedice ……………………………………………………………..
3.1.1.1 Sběratel – subjekt ………………………………………………….
3.1.1.2 Předmět sběru – materiál ………………………………………….
3.1.1.3 Odborná příprava expedice ………………………………………
3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování …………………………………
3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků ………………………………………..
3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům ………………………….
9
9
9
10
10
11
11
12
3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů ……..
3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou …………………….
12
12
3.2 Dokumentace GZR ..................................................................................................
3.2.1 Úvod ...............................................................................................................
3.2.2 Dokumentace GZR ve světě..........................................................................
3.2.2.1 GRIN.................................................................................................
3.2.2.2 SINGER …………………………………………………………..
3.2.2.3 WIEWS ……………………………………………………………
3.2.2.4 IPGRI, ECP/GR ………………………………………………….
3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat ………………………………….
3.2.3.1 Pasportní data …………………………………………………….
3.2.3.2 Popisná data ………………………………………………………
13
13
13
13
13
14
14
14
14
15
3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází ……………..
3.2.4.1 Struktura EVIGEZ ……………………………………………..
3.2.4.1.1 Pasport …………………………………………………
3.2.4.1.2 Popis ……………………………………………………
3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu ……………………………………
3.2.4.1.2.2 Klasifikátory ………………………………………
3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace ……………………
3.2.4.1.3. Sklad ………………………………………………….
3.2.5 Služby EVIGEZ …………………………………………………………..
3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR ……………………………….
3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat ………………………………………
3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech ………
3.2.5.3.1
Pasport …………………………………………….
3.2.5.3.1.1
3.2.5.3.1.2
3.2.5.3.2
3.2.5.3.3
str.
15
15
16
17
17
18
18
19
21
21
21
22
22
Pasport - změny v kódování stávajících pasportních
deskriptorů ……………………………………………
22
Pasport – změny : Nově zaváděné pasportní
deskriptory ……………………………………….
Popis – změny …………………………………….
Sklad – změny …………………………………….
23
25
25
3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin …………..
3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR ………………………………………………
3.3.1.1 Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých
pro intenzivní využívání shromážděné kolekce ……………..
3.3.1.2 Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou
v kolekcích uchovávány ……………………………………….
3.3.1.3 Organizační zajištění …………………………………………..
3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin – obecné zásady …………….
3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení ………………………………..
3.3.1.4.2 Základní hodnocení ………………………………….
3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace ……………….
3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základnoho hodnocení
plodinových kolekcí GZR ……………………….
3.3.1.4.3 Speciální hodnocení …………………………………
3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ ……
3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem
vlastního hodnocení ………………………………….
3.3.1.5 Uchování kolekce GZR …………………………………………
3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin….
3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování
v živém stavu – regenerace ……………………………………..
3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR …………...
3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených
GZR rostlin……………………………………………..
25
25
25
25
26
26
26
27
27
27
28
29
29
30
31
31
31
31
str.
3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ ……
3.4.1. Úvod ……………………………………………………………………..
3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ …………
32
32
32
3.4.2.1 Vlastnosti vzorků ………………………………………………
3.4.2.2 Typy kolekcí …………………………………………………..
3.4.2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku ………………………
3.4.2.3.1 Příjem vzorku ………………………………………..
3.4.2.3.2 Uchování vzorku …………………………………….
32
33
34
34
35
3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů ………………….
3.4.3.1. Konzervace GZR v ultranízkých teplotách
- kryokonzervace ………………………………………………
3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance …
3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance ……….
3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring
uchovávaných GZR ………………………………………….
35
36
36
36
3.4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance ……….
37
3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin „in situ" ……………………………….
3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci ……………………………………
3.5.2 Předmět konzervace in situ – materiál ………………………………….
3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ
pro navrhovanou lokalitu ………………………………………………..
3.5.4 Dokumentace in situ konzervace ………………………………………..
3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa …………………………………………….
37
38
38
38
38
39
3.6 Konzervace gentických zdrojů rostlin metodou „on farm“ ……………………
39
4. VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI
‚NÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ
ROSTLIN A AGRO-BIODIVERSITY‘ ……………………………………………………..
40
4.1. Formy využívání GZR ……………………………………………………………
4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR ………………………………………………
4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování ………………………………….
4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity …………………………
40
40
40
40
5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ
AGRO-BIODIVERSITY
36
………………………………………
41
5.1 Rozšiřování plodinového spektra …………………………………………………
41
5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd ……………………..
41
5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství …………………………………………
41
Díl II.
PŘÍLOHY K VŠEOBECNÉ ČÁSTI (KAPITOLA 6)
str.
Příloha 6.1 ……………………………………………………………………………… 42
Přehledy kolekcí GZR v ústavech Národního programu k 31.12. 2003
Příloha 6.2 ……………………………………………………………………………… 42
Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ
Příloha 6.3 ………………………………………………………………………………
Přehled GZR podle skupin plodin uložených v genobance VÚRV Praha
k 31.12. 2003
43
Příloha 6.4 ………………………………………………………………………………
Přehled GZR podle plodin uskladněných ve skladu genobanky k 31.12. 2003
44
Příloha 6.5a …………………………………………………………………………….
FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December 2001
48
Příloha 6.5b …………………………………………………………………………….
FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
FAO/IPGRI Pasportní deskriptory prosinec 2001 (Český překlad 2003)
52
Příloha 6.5c …………………………………………………………………………….
Dodatek 6 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR
57
Příloha 6.6 ………………………………………………………………………………
Struktura databáze EVIGEZ
58
Příloha 6.7 ………………………………………………………………………………
Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ
59
Příloha 6.7.1 …………………………………………………………………………….
Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů
„Národního programu“ používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01)
71
Příloha 6.7.2 …………………………………………………………………………….
Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ
72
Příloha 6.7.3a ……………………………………………………………………………
Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu
–řazeno dle kódů plodin
72
Příloha 6.7.3b …………………………………………………………………………… 84
Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ
(obsah číselníku EVGC02)
Příloha 6.7.4 ……………………………………………………………………………..
Zodpovědnosti řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci
„Národního programu …“
str.
102
Příloha 6.7.5 ……………………………………………………………………………..
Transliterace textů z některých jazyků
105
Příloha 6.7.6 …………………………………………………………………………….
Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166)
(abecední řazení podle anglického názvu)
106
Příloha 6.7.7 ……………………………………………………………………………..
Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů
113
Příloha 6.8 ……………………………………………………………………………….
Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ
114
Příloha 6.8.1 ……………………………………………………………………………..
Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů
116
Příloha 6.8.2 ……………………………………………………………………………..
Platnost klafifikátorů pro plodiny – číselník kódů plodin pro popisnou část
117
Příloha 6.8.3 ……………………………………………………………………………..
Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu:
119
Příloha 6.8.4 ……………………………………………………………………………..
Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR
120
Příloha 6.8.5 …………………………………………………………………………….
Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory
klasifikátoru Humulus L.)
121
Příloha 6.8.6 ……………………………………………………………………………..
Protokol o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin EVIGEZ
122
Příloha 6.9.1 …………………………………………………………………………….
Schéma činnosti genové banky
123
Příloha 6.9.2 ……………………………………………………………………………
Protokol o předání vzorků do genové banky VÚRV
124
Příloha 6.9.3 …………………………………………………………………………….
Rozmístění vzorků ve skladu genové banky
126
str.
Příloha 6.9.4 ………………………………………………………………………………
Doporučená vlhkost osiv vhodných k uložení do genové banky
127
Příloha 6.9.5 ………………………………………………………………………………
Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných
pro dlouhodobé uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících)
(dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.)
128
Příloha 6.9.6 ………………………………………………………………………………
128
Druhy a plodiny, u kterých může mít semeno před uložením v genobance nižší klíčivost než
85 % - doporučené hodnoty
Příloha 6.9.7 ………………………………………………………………………………
129
Minimální požadavky na klíčivost a čistotu semenných vzorků předávaných pro konzervaci
v genobance (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.)
Příloha 6.10 ………………………………………………………………………………
Literární zdroje - seznam dokumentů
130
Díl III.
PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÉ METODIKY (KAPITOLA 7)
(číslování od 1)
str.
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin
(Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, P. Martinek, L. Nedomová)………………..3
7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin
(M. Pavelek, M. Hýbl )…………………………………………………………...11
7.3 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin
(R. Koprna)…………………………………………………………………….….24
7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav
(J. Pelikán, M. Ševčíková) …………………………………………………….…31
7.5 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru
(J. Domkářová, V. Horáčková, L. Kreuz) ……………………………………….43
7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných druhů..……………...51
7.6.1 Část ovocné dřeviny
(F. Paprštejn, J. Ludvíková)…………………………………………….…52
7.6.2 Část teplomilné ovocné dřeviny
( B. Krška, I. Oukropec) ………………………………………….…….…56
7.7 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele
(V. Nesvadba) ……………………………………………………………………60
7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné
(O. Jandurová, V. Pacík, E. Postbiegl) …………………………………………..67
7.9 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických,
kořeninových a léčivých rostlin ...……………………………………………...70
7.9.1 Část zeleniny
(V. Chytilová, E. Křístková, J. Losík, K. Petříková, H. Stavělíková) …….70
7.9.2. Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny
(K. Dušek, E. Dušková, K. Petříková) ……………………………………86
7.9. Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin
(V. Benetka, B. Krška) ………………………………………………………...105
1. ÚVOD
Existence živé zárodečné hmoty, která je schopna autoreprodukce a přenosu dědičné informace,
činí Zemi výjimečnou v celém dosud poznaném vesmíru. Veškeré různorodé formy existence
zárodečné plasmy na Zemi jsou označovány souhrnným názvem biodiversita. Mezi živými
organismy zaujímají klíčové postavení rostliny díky jejich schopnosti poutat sluneční energii a
ukládat ji v chemických vazbách organické hmoty. Ta je pak využívána živočichy a
mikroorganizmy.
Sílící úbytek druhů rostlin, živočichů i mikroorganismů tzv. genetická eroze vyvolává
nevyhnutelnou potřebu ochran biodiversity v celé její šíři.
Na mezinárodní úrovni se potřeba ochrany, ale i cíleného využívání biodiversity, projevuje a
nabývá konkrétních forem realizace v sedmdesátých letech minulého století. Formují se
genobanky a prudce narůstají sbírky (kolekce) genetických zdrojů rostlin.
Genetické zdroje rostlin zahrnují genetickou diversitu přítomnou v tradičních (krajových)
odrůdách, šlechtěných odrůdách (moderních i starších, již restringovaných), experimentálních a
šlechtitelských liniích a planých druzích příbuzných kulturním druhům. Jde o materiály, které
mohou být v současnosti či budoucnosti využity ku prospěchu lidstva, pro produkci potravin,
léčiv, krmiv, vláken, stavebních a jiných materiálů, energie a řady dalších produktů. Tyto zdroje
mají pro lidstvo mimořádnou a nenahraditelnou hodnotu jako zdroje genů a genových komplexů
pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu zemědělských plodin.
Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění
vyšší bezpečnosti a kvality potravin, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života.
V České republice se díky podpoře Ministerstva zemědělství, které založilo v roce 1994 prvý
„Národní program (NP) konzervace a využití genetických zdrojů rostlin“ podařilo navázat na
dlouholeté tradice shromažďování a využívání genetických zdrojů rostlin.
Etablováním NP došlo k jasnému definování role jednotlivých subjektů zapojených do této
činnosti a zvýšila se možnost koordinování dílčích aktivit. Jedním z nástrojů k zabezpečení
dlouhodobě jednotného provádění dílčích činností NP byly rámcové metodiky doplněné
metodickými postupy pro jednotlivé skupiny plodin. Metodiky byly v průběhu trvání NP
aktualizovány, tak aby podchytily změny a nové přístupy k uchování, dokumentaci, hodnocení i
využívání shromážděných kolekcí.
Metodické postupy uváděné v této metodice navazují na zásady užívané v předchozích etapách
výzkumu genetických zdrojů v České republice, který má již desetiletou tradici. Současně však
tato metodika odráží aktuální stav výzkumu genetických zdrojů u nás i ve světě. Vychází z nově
přijaté legislativy, kterou je Zákon o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a
mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství č. 148/2003 Sb. a jeho prováděcí
vyhláška č. 458/2003 Sb. Metodické zásady jsou závazné pro všechny stávající i nově
přistupující účastníky „Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a
agro-biodiversity“.
Na zásady shrnuté v této Rámcové metodice (Díl I. a díl II. Přílohy) navazují podrobné metodiky
(Díl III.)specializované na skupiny genetických zdrojů blízkých taxonomicky nebo na skupiny
plodin shodného způsobu využití (obilniny, luskoviny, zeleniny, ovocné dřeviny…)
2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V
REPUBLICE A VE SVĚTĚ
ČESKÉ
2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání
genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2004 – 2008)
2
Rokem 2004 začíná nová etapa výzkumu a využívání genetických zdrojů rostlin, která vychází
z ustanovní zákona 148/2003 Sb. a prováděcí vyhlášky 258/2003 Sb. Tato fáze bude navazovat
na předchozí etapu řešenou v letech 2001 – 2003.
Rok 2003 byl jedenáctým rokem, kdy základní aktivity v péči o genetické zdroje zemědělských
plodin v ČR byly soustředěny do “Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin”,
tedy standardní formy péče o genofondy, užívané ve vyspělých státech a metodicky řízené na
mezinárodní úrovni (FAO, Global Plan of Action). V rámci tohoto projektu zajišťují
spolupracující instituce nezbytné činnosti při sběrech, shromažďování, dokumentaci,
charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání rostlinných
genetických zdrojů pro potřeby výživy a zemědělství (dále jen GZR). Vedle bezpečné konzervace
je dlouhodobě věnována zvýšená pozornost rovněž shromažďování dat a získávání
experimentálních údajů o GZR, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZR
uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím tak, aby
shromážděné kolekce GZR byly efektivně využívány. V rámci projektu je rovněž zabezpečováno
plnění mezinárodních závazků vyplývající pro resort zemědělství z podpisu Úmluvy o biologické
rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a International Treaty on Plant Genetic Resources for Food
and Agriculture (FAO, 2001), která nahradila „International Undertaking on Plant Genetic
Resources“ (FAO, 1983) a vytváří nový právní základ pro mezinárodní spolupráci, včetně
vymezení práv a povinností signatářských států. Zabezpečování mezinárodní spolupráce a úkolů
vyplývajících z mezinárodních dohod, jakož i úkolů a služeb vyplývajících pro resort zemědělství
ze Zákona 134/1999 Sb. (Úmluva o biologické rozmanitosti) je rovněž součástí Národního
programu.
Národní program konzervace a využití genofondů rostlin, zvířat a mikroorganismů, významných
pro zemědělství a lesnictví“, vyhlášený na období 2004 – 2008 naváže na dosud vykonané
aktivity v oblasti zemědělsky využívaných genofondů a vytvoří větší prostor a vyšší míru
bezpečnosti pro práci s genofondy v příštím období. Účelem NP a navazující legislativy je
zabezpečit organizační a věcně podmínky pro uchování a setrvalé využívání genetických zdrojů
rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro zemědělství, výživu a lesnictví, které se
nalézají na území České republiky, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti (č. 134/1999
Sb.), Zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů (č. 148/2003 Sb.) a Zákona o
šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (č. 154/2000 Sb.).
Podprogram uvedeného projektu pro genetické zdroje rostlin nazvaný „Národní program
konzervace a využití genofondu rostlin a agrobiodiversity“ je vyhlašován na období let 2004 až
2008 a naváže na dosud probíhající Národní program pro konzervaci a využití genofondu rostlin.
Dosavadní program aktualizuje a uvádí zásady práce s genofondy do plného souladu s výše
uvedenými zákonnými normami a mezinárodními dohodami. Dotváří rovněž nezbytný
legislativní a organizační rámec pro další rozvoj práce s genofondy a jejich lepší zabezpečení pro
budoucnost.
V souladu s vývojem ve světě a mezinárodními prioritami (FAO, Global Plan of Action) se
významnou součástí Národních programů konzervace a využívání genetických zdrojů stává úsilí
o rozšíření agro-biodiversity, podporu principů setrvalého rozvoje v zemědělství a jeho
nevýrobních funkcí. V České republice se podařilo dosáhnout úspěchů i v této oblasti, např.
rozšíření druhové pestrosti lučních a pastevních porostů, rozšiřování opomíjených plodin
(zejména pro zajištění vysoké nutriční hodnoty produktů), výběr vhodných druhů a odrůd pro
alternativní využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných
krajových odrůd atd. Potřebný výzkum byl a je zajišťován zejména v rámci projektů
aplikovaného zemědělského výzkumu, popř. jiných výzkumných projektů; hodnocení
3
genetických zdrojů pro potřeby rozšiřování agro-biodiversity je výrazněji akcentováno i v poslání
nového Národního programu.
Na počátku nové etapy zahrnuje NP síť čtrnácti pracovišť patřících jedenácti právním subjektům
ze sféry státních výzkumných pracovišť (VÚRV Praha - pracoviště Genové banky v Praze,
Genové banky v Olomouci a Výzkumná stanice vinařská Karlštejn; dalším státním ústavem je
VÚKOZ Průhonice), zemědělských univerzit (Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, MZLU
Brno) a soukromých společností, které se zabývají zemědělským výzkumem (ZVÚ Kroměříž,
AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI Žatec, VŠUO Holovousy, VÚP Troubsko,
OSEVA PRO – [se svými pracovišti VST Zubří a VÚO Opava] a AMPELOS Znojmo-Vrbovec).
Koordinaci a servisní činnosti (národní informační systém GZR EVIGEZ, dlouhodobé uchování
semenných vzorků v genobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR genobanka ve VÚRV
Praha – Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných druhů jsou uchovávány na
pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů, ve většině případů jako polní kolekce (polní
genobanky), popř. v “in vitro” kultuře (brambory). Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených
vegetativně množených kolekcí běžné služby genobanky (poskytování a výměny materiálů
z kolekcí, výměna informací).
Počet shromážděných genetických zdrojů v ČR dosáhl k 31. 12. 2003 celkem 48 691 položek,
zahrnutých do kolekcí v rámci ČR (Příloha 6.1). Vedle těchto GZR jsou na některých
pracovištích uchovávány v pracovních kolekcích vzorky ze sběrových expedic (celkem
evidováno 3 719 sběrových položek), z nichž část bude po přesevu a zhodnocení zařazena do
kolekce. V pracovních kolekcích je uchováváno dalších cca 2,5 tisíce položek pro potřeby
jednotlivých pracovišť (zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce bude teprve
rozhodnuto, podobně jako u materiálů ze sběrů). Z celkového rozsahu kolekcí (48 691 položek)
představují generativně množené druhy 40 042 položek (tj. 82,2 %) a k vegetativně množeným
druhům patří 8 648 položek (tj. 17,8 %).
Nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha (25 651 položek, tj. 52,7 %
z celkového rozsahu národních kolekcí). Rozsáhlé jsou rovněž kolekce ZVU Kroměříž, s.r.o. (5
208 položek), AGRITEC Šumperk, s.r.o. ( 4 737 položek), OSEVA PRO- VST Zubří (1 720
položek) a VÚP Troubsko (2 502 položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů
uchovává VŠÚO Holovousy (2222 položek) a VÚB Havlíčkův Brod (2 018 položek).
V plodinovém a druhovém složení jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště
pšenice (11 338 vzorků, včetně příbuzných planých druhů) a ječmen (4 338 položek). Rozsáhlé
jsou kolekce zelenin (9 818 položek), z nichž rozsáhlé jsou kolekce rodů Lactuca (1 435
položek), Cucumis (984 položek), Cucurbita (751 položek), dále kolekce česneků (614 položek),
paprik (508 položek), zahradních hrachů (1 208 položek), fazolí (1 089 položek) a rajčat (1 611
položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických a léčivých rostlin (763 položek) jsou
orientovány zejména na shromažďování domácích druhů a ekotypů. Významné jsou rovněž
kolekce pícnin (zejména jetelovin- 1 845 položek) a polních luskovin (zejména hrachů). U
vegetativně množených druhů jsou mezinárodně významné kolekce ovocných dřevin (jabloně
1 034 položek, slivoně 244 položek, třešně a višně 442 položek, meruňky 306 položek, réva
vinná 878 položek). V ČR jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní kolekce - Mezinárodní
kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na pracovišti Olomouc,
VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve stejném ústavu na pracovišti GB
v Praze (91 původních populací z celého světa). Za originální a relativně velké kolekce
považujeme také kolekci lnu (2 017 položek v AGRITEC Šumperk) a kolekci brambor, která
patří k velkým a dobře vedeným kolekcím ve světě (2 018 položek ve VÚB Havlíčkův Brod), ale
i menší, avšak významnou kolekci chmele v CHI Žatec (316 položek).
4
Řešení Národního programu se řídí mezinárodně užívanými postupy a standardy, které dosud
konkretizovala Rámcová metodika “Národního programu konzervace a využití genofondu
rostlin“ (naposledy inovovaná v roce 2000). Na rámcovou metodiku tradičně navazují pracovní
metodiky pro jednotlivé skupiny plodin, zpracované odpovědnými řešitelskými pracovišti
příslušných kolekcí. Poradním a oponentním orgánem Národního programu je Rada genetických
zdrojů (RGZ), kde jsou vedle řešitelů kolekcí a pracovníků genobanky zastoupeni pracovníci
MZe a přední specialisté v oblasti studia a využívání GZR. Práce RGZ se řídí jejím statutem a
organizačním řádem.
2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů
Kolekce jsou doplňovány s předem připravenou strategií a záměry, kladoucími důraz na kvalitu a
potřebu nově získávaných zdrojů. Hlavními zdroji přírůstků nových položek do kolekcí jsou
výměny se zahraničními pracovišti a materiály poskytnuté domácími (případně zahraničními)
šlechtiteli, výzkumníky a jinými donory. Rovněž sběrové expedice doma i v zahraničí jsou
významným zdrojem nové genetické diversity. Domácí sběrové expedice jednotlivých pracovišť
se v poslední době podílely zejména na rozšíření kolekcí aromatických a léčivých rostlin a travin.
Zahraniční sběry rozšířily zejména kolekce chmele, planých druhů Allium, pícnin a léčivek.
Kromě vlastní sběrové aktivity byly vytipovány 2 ohrožené lokality, které jsou navrženy na
ochranu „in situ“.
2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů
Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je v současnosti využíván všemi
pracovišti, která se podílejí na řešení Národního programu. EVIGEZ je provozován genobankou
ve VÚRV Praha - Ruzyně. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje
pasportní údaje s popisnými daty (výsledky charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu
genobanky. Výměna informací s řešitelskými pracovišti probíhá elektronickou formou (e-mailem
nebo předáváním nosičů).
Pro fungování tohoto způsobu výměny informací je nutný určitý základní stupeň unifikace
přípravy a zpracování dat. Tato unifikace je předpokladem výměnu dat na národní úrovni i pro
komunikaci s mezinárodními databázemi a pro dostupnost dat na informačních sítích. Česká
republika se na přípravě, unifikaci a provozování mezinárodních databází významně podílí
(VÚRV Praha, Genová banka, má odpovědnost za Evropskou databázi pšenice, AGRITEC, s.r.o.
Šumperk odpovídá za mezinárodní databázi lnu a OSEVA PRO, s.r.o., VST Zubří za evropské
databáze ovsíku a trojštětu; tyto databáze trav jsou umístěny na serveru VÚRV Praha).
Plná unifikace EVIGEZu pro potřeby všech pracovišť je funkční od roku 1995. Všechna
pracoviště využívají stejné programy a kódovací tabulky, data jsou poskytována všem kurátorům
kolekcí. Kurátoři kolekcí generativně množených druhů mají k dispozici rovněž údaje o vzorcích
umístěných v genobance. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genobance
VÚRV Praha. Aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce), v centrální
evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů
je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu. Od roku
1998 je zde EVIGEZ dostupný na URL http://www.genbank.vurv.cz/genetic/resources/.
Internetová aplikace EVIGEZ je průběžně aktualizována.
Při dalším rozvoji informačního systému EVIGEZ se počítá s jeho rozšířením o evidenci
kryokonzervace a ”in vitro” konzervace. Charakterizace vybraných genetických zdrojů bude
doplněna o zápis některých genetických charakteristik (charakteristiky DNA markerů, zásobních
bílkovin, popř. enzymů) a o obrazovou dokumentaci.
5
Pro větší přehled o pohybu GZR jsou nové materiály evidovány v pracovní kolekci až do
rozhodnutí o jejich zařazení do aktivní kolekce či vyloučení z další práce. Část těchto vzorků
bude zařazena do kolekcí v následujících letech.
Počet položek, u nichž jsou k dispozici určité popisné údaje (v různém rozsahu), se zvýšil
koncem roku 2003 na 22 865, což znamená, že popisná data jsou k dispozici u 47,9 % GZR. Pod
tímto číslem se skrývá značný pokrok oproti začátkům Národního programu a velmi dobrá
úroveň IS EVIGEZ i v mezinárodním srovnání.
Hodnocení genetických zdrojů a zpracování popisných dat je podmíněno přípravou klasifikátorů
(u malých kolekcí podle minimálních seznamů deskriptorů). Celkový počet publikovaných
klasifikátorů (v tištěné či pouze v elektronické formě) zahrnuje 38 rodů (druhů); za poslední 4
roky tak přibylo 20 nových klasifikátorů, z nich však klasifikátory pro Vitis a Brassica napus
pouze nahradily starší verze. Z tohoto počtu 30 klasifikátorů existuje v tištěné formě a osm
klasifikátorů (seznamů deskriptorů) pouze v elektronické podobě (Příloha 6.2).
Pokrok při přípravě klasifikátorů nesporně přispěl k dalšímu hodnocení GZR a budování
databáze popisných dat. U malých kolekcí a minoritních plodin není požadována příprava
složitých klasifikátorů a potřeba dokumentace se úspěšně řeší přípravou minimálního seznamu
vybraných deskriptorů, které jsou zapracovány přímo jako součást IS EVIGEZ. S přípravou
těchto seznamů deskriptorů pro další druhy/rody se počítá i v metodice nového Národního
programu.
2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů
Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní praktické využití
a jednou z dlouhodobých priorit Národního programu. Pro potřeby databáze popisných dat IS
EVIGEZ jsou GZR hodnoceny ve 2 – 3 letých polních pokusech, hodnocení je prováděno podle
národních klasifikátorů, vytvořených pro jednotlivé druhy plodin, popř. rody. Příprava nových
klasifikátorů (minimálních seznamů deskriptorů) je proto podmínkou rozšiřování hodnocení
kolekcí. Hodnocení v polních pokusech je zpravidla doplněno laboratorními testy, podle potřeby
a dle druhů plodin.
Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam tzv. charakterizační data, která umožňují
jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i např. hodnocení genetické rozdílnosti v rámci
souborů, popř. i využití jako markerů významných znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro
tento účel stále více využívány DNA markéry a charakteristiky bílkovin. V rámci Národního
programu jsou tyto aktivity sledovány prvý rok; je však zřejmé, že současné rozsahy
(charakterizace 231 položek provedené pouze na třech pracovištích) bude nutné rozšířit, tak jak
se to děje i v technologicky pokročilých zahraničních programech.
Velké rozsahy hodnocení (zahrnující většinu položek v kolekcích) provádějí každoročně
pracoviště pečující o polní kolekce vegetativně množených druhů (zejména trvalých kultur jako
jsou ovocné dřeviny, vinná réva a chmel), kde jsou důležité informace o genetických zdrojích
v průběhu více let existence těchto kultur.
Větší rozsahy hodnocení byly v poslední době provedeny u kolekcí pšenice, ječmene, ovsa, lnu,
česneku, vybraných druhů květin, travin, chmele, jabloní, hrušní, třešní a višní, broskvoní a
meruněk.
2.1.4 Uchování genetických zdrojů
2.1.4.1 Regenerace
6
Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich regenerace a
následná konzervace. Bez zajištění potřebných regenerací nelze považovat zabezpečení
genofondů za dostatečné. Dle údajů z pracovišť národního programu vyžaduje v současné době
regeneraci 5 207 položek v kolekcích,
Z uvedeneného počtu vyplývá, že přes dosažený pokrok regenerace kolekcí zůstává prioritou
Národního programu i v příštím období. Potřeba rozsáhlých regenerací materiálů je přes
několikaleté úsilí stále na pracovišti VÚRV Praha v Olomouci, kde je nutné regenerovat ještě
více jak 2,5 tisíce položek generativně množených druhů a část z položek získaných sběry.
K tomu přistupuje každoroční potřeba regenerace cca 1000 položek vegetativně množených
druhů (zejména kolekce Allium). Pracoviště věnuje této činnosti značnou část svých kapacit.
Značná potřeba regenerace materiálů je stále ve VÚP Troubsko. Část regenerací zbývá dokončit i
ve VÚRV Praha a VUKOZ Průhonice. Každoroční rozsáhlou regeneraci vyžaduje kolekce
brambor, uchovávaná „in vitro“ ve VÚB Havlíčkův. Poměrně značná potřeba regenerací
vegetativně množených ovocných dřevin je rovněž ve stále ve VUKOZ Průhonice a CHI Žatec.
Velmi významnou pomocí při konzervaci GZR vegetativně množených druhů bude uplatnění
metod kryokonzervace, jejichž výzkum v ČR intenzivně probíhá a dospěl do stádia praktického
využití u několika plodin. Na základě dosažených výsledků doporučila RGZ zahájit ve VÚRV
Praha od 1. 1. 2004 rutinní provoz kryobanky pro ty kolekce vegetativně množených druhů (část
materiálů) pro které jsou k dispozici vyhovující kryoprotokoly.
2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance
Z celkového rozsahu kolekcí v ČR (48 691 položek) bylo k 31. 12. 2003 v genobance ve VÚRV
Praha uloženo 33 543 vzorků, to je 83,8 % všech generativně množených položek (40 042).
(Příloha 6.3, 6.4) V polních kolekcích se uchovává 6 480 položek generativně množených
položek a v „in vitro“ kultuře dalších 1 961 položek brambor a 64 okrasných rostlin. Jako
bezpečnostní duplikace bylo ve VÚRV Piešťany ve Slovenské genové bance uloženo 1 349
vybraných semenných vzorků.
Nejvíce položek uložila do skladu genobanky následující pracoviště. VÚRV Praha (GB Praha14 704 vzorků, GB Olomouc 5 244 vzorků genetických zdrojů), dále VÚB Kroměříž (5 116
vzorků) a AGRITEC Šumperk (4 025 vzorků). Tomu odpovídá i plodinová struktura skladu
genobanky, s největším zastoupením obilovin (53%), luskovin (12%), zelenin (9%), technických
plodin (6%), pícnin včetně trav (8%) a olejnin (4%).
Semenné vzorky všech generativně množených plodin jsou uchovávány v genobance ve VÚRV
Praha, která tuto službu zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR. Vzorky jsou vysoušeny na 5-8 %
vlhkosti a uchovávány ve sklenicích s hermetickým uzávěrem při teplotě - 5 0 C (aktivní
kolekce) a -180 C (základní kolekce, ale také aktivní kolekce vybraných citlivých druhů).
Všechny semenné vzorky jsou uloženy v aktivní kolekci, genetické zdroje domácího původu a
vybrané cenné materiály duplikovaně rovněž v základní kolekci. Ve skladu genobanky jsou
umístěny další semenné vzorky- cca 5,5 tisíc položek v pracovních kolekcích a rovněž
bezpečnostní duplikace 1880 vybraných materiálů ze Slovenské genové banky v Piešťanech (na
základě dvoustranné dohody mezi oběma pracovišti- stejnou službu poskytuje Slovenská genová
banka České genové bance, v souladu s mezinárodními doporučeními FAO a IPGRI).
2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům)
7
Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání, a
to pouze pro nekomerční využití. Vzorky GZR jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a
bezplatnosti, avšak za určitých stanovených podmínek – v souladu s Mezinárodní dohodou o
rostlinných genetických zdrojích (IT/PGRFA- International Treaty on Plant Genetic Resources
for Food and Agriculture, FAO 2001). V souladu s touto novou multilaterální mezinárodní
dohodou dojde oproti dřívější praxi k určitým omezením v poskytování GZR do zahraničí a
naopak.V rámci Národního programu se proto počítá s přijetím jednoduchých zásad, které by
poskytování GZR (zejména v mezinárodní výměně) podmiňovaly určitými podmínkami
(reciprocita, zpětné informace, omezení při poskytování GZR třetím osobám). Modelovou verzi
takových zásad (tzv. Material Transfer Agreement) zpracovávaly evropské státy spolupracující
v rámci ECP/GR a stane se zřejmě předlohou pro přijetí národních pravidel do doby, než bude
vypravována takováto dohoda komisí FAO (jednání probíhají) a přijata signatáři IT/PGRFA.
V ČR bylo se zněním této dohody počítáno již při přípravě Zákona č. 148/2003 a příslušné
prováděcí vyhlášky č. 458/2003 Sb.
Využívání GZR je přímo úměrné dostupnosti informací o GZR pro uživatele. S tímto cílem byly
publikovány katalogy pasportních dat, ale zejména údaje o vlastnostech a znacích, původu,
přítomnosti genů velkého účinku apod. Za zásadní krok v přiblížení kolekcí pro domácí a
zejména zahraniční uživatele je považováno umístění a průběžné doplňování pasportní databáze
IS EVIGEZ na webové stránce internetu.
2.3 Mezinárodní spolupráce
Ochrana, uchování a využívání biologické rozmanitosti mají globální charakter a mezinárodní
spolupráce a koordinace aktivit na tomto úseku má proto podstatný význam. Impulsem pro práci
s genofondy rostlin bylo v posledním desetiletí zejména přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti
(CBD, UNCED, 1992) a GPA -„Global Plan of Action“ (FAO, 1996); oba tyto dokumenty určují
současnou strategii monitorování, studia, konzervace a využívání genetických zdrojů ve světě. V
práci s genofondy zemědělských plodin se uplatňuje mezinárodní spolupráce na globální,
regionální i bilaterální úrovni. Koordinaci mezinárodního úsilí na globální úrovni zajišťují
zejména FAO a IPGRI, s úzkými vazbami na mezinárodní výzkumná centra CGIAR.
FAO koordinuje ”Globální plán akcí” zaměřený na vytváření celosvětových sítí a opatření pro
záchranu, konzervaci a využívání genofondů zemědělských plodin. Jedním z úkolů FAO je
připravit a zavést mezinárodní systém dohod, mechanismů a nástrojů, které podpoří celosvětové
aktivity a přispějí k dosažení uvedených cílů. Důležitým úkolem FAO a jeho Komise pro
genetické zdroje je rovněž zavedení a kontrola účinnosti mezinárodní multilaterální dohody o
genetických zdrojích, která má zajistit široký přístup ke genetickým zdrojům při respektování
národní suverenity, ve smyslu Dohody o biologické rozmanitosti. Dále je to „Světový informační
systém včasného varování“ (WIEWS), jehož hlavním úkolem je zvýšit bezpečnost
konzervovaných genetických zdrojů. Česká republika se na aktivitách FAO významně podílí,
zejména prostřednictvím ”Národního programu”. Jsme zapojeni např. do přípravy mezinárodní
sítě základních kolekcí pod patronací FAO a přípravy Systému včasného varování pro genetické
zdroje rostlin. V létech 2003- 2004 obdržel VÚRV Praha grant FAO pro ověření a zavedení
monitorovacího systému „Global Plan of Action“ (GPA) a jeho aktivit na národní úrovni (v
podmínkách ČR). Výsledky projektu budou využity pro optimalizaci systému monitorování GPA
v celosvětovém měřítku. VÚRV Praha odpovídá rovněž za „International sunflower collection“.
Tato činnost navazuje na starší aktivity FAO/ESCORENA, věnované výzkumu genetiky a
šlechtění slunečnice, kdy byl VÚRV Praha pověřen shromažďováním, hodnocením a uchováním
8
světové kolekce populací slunečnice. V kolekci je nyní shromážděno 91 populací z celého světa,
které jsou ve své většině originálními materiály.
IPGRI je další klíčovou organizací s celosvětovou působností, která koordinuje mezinárodní
spolupráci. Tento ústav úzce spolupracuje s FAO a jeho aktivity jsou mimo jiné orientovány na
projekty v jednotlivých regionech. V Evropě je to ”Evropský program spolupráce pro genetické
zdroje rostlin” (ECP/GR), který byl zahájen již v roce 1980 a bývalé Československo se k němu
připojilo v roce 1983. Až na několik výjimek jsou nyní do tohoto projektu zapojeny všechny
evropské státy. ECP/GR vstupuje do své VII. organizační fáze (2004 - 2008), základem
spolupráce jsou pracovní skupiny pro skupiny (druhy) plodin a několik tématických pracovních
skupin (dokumentace kolekcí a mezinárodní databáze, technická spolupráce, „in situ a „on farm“
konzervace GZR). Čeští specialisté se podílejí na práci všech těchto skupin a účast v ECP/GR
považujeme pro ČR za velmi přínosnou.
VÚRV Praha, genobanka v Olomouci odpovídá v rámci ECP/GR za mezinárodní kolekci
vegetativně množených druhů rodu Allium, která má v současnosti přes 900 položek (zejména
614 vzorků vegetativně množených dlouhodenních typů česneků a pouze menší část, cca 121
položek, tvoří šalotky, zbytek tvoří plané příbuzné druhy a jiné materiály). Další významnou
činností v rámci ECP/GR je vývoj Evropské databáze pšenice (EWDB), za niž je zodpovědné
oddělení genové banky VÚRV Praha, které spolupracuje s GEVES (Francie). Internetová
aplikace EWDB, která je vyvíjena v genobance VÚRV Praha, v současné době zahrnuje 131 896
pasportních popisů a 9 800 charakterizací genetických zdrojů. Domovská internetová stránka
EWDB je umístěna na serveru ve VÚRV Praha a je dostupná na adrese: URL
http://www.genbank.vurv.cz/ewdb/. Předpokládá se další rozšiřování databáze o základní
charakterizační data a postupné zařazení dalších evropských kolekcí pšenice.
Na serveru VÚRV Praha jsou rovněž umístěny databáze dvou druhů trav (Arrhenatherum elatius
– 254 popisů vzorků/ a Trisetum flavescens (86 vzorků/), http://www.genbank.vurv.cz/arrh_tri/
které dokumentují vzorky uvedených druhů z evropských kolekcí. Autorem této databáze je
OSEVA PRO, s.r.o., Výzkumná stanice travinářská v Zubří, která má v rámci ECP/GR za oba
výše uvedené druhy odpovědnost.
AGRITEC Šumperk koordinuje jednu z etap projektu ESCORENA „Flax and Other Bast Plants
Network“a je pověřen vedením mezinárodní databáze lnu (IFDB), ve které je nyní 6 725
záznamů od 15 přispěvatelů; IFDB popisuje vzorky s využitím 22 pasportních a 24 popisných
deskriptorů.
Zásadní význam pro mezinárodní spolupráci a podporu Národního programu v ČR má naše účast
v pracovních skupinách Evropského programu spolupráce (ECP/GR). Lze říci, že ČR možností
tohoto programu maximálně využívá a aktivně se podílí na činnostech prakticky všech skupin.
V posledních létech spolupracují čeští odborníci také na projektech EU zaměřených na genetické
zdroje rostlin (program GENRES). Do této spolupráce se zapojily např. kolekce řepy, ječmene,
brambor, vinné révy, Lactuca a několika dalších druhů. V roce 2003 skončil úspěšný projekt
Evropské databáze genetických zdrojů a propojení evropských informačních systémů
(EURISCO), u kterého byl VÚRV Praha pověřen úkolem koordinátora pro střední a
jihovýchodní Evropu.
Mezi českými a zahraničními ústavy existují rovněž četné dohody a programy dvoustranné
spolupráce jejichž náplň je orientována na genofondy rostlin. Za významnou je považována
zejména dohoda o spolupráci mezi Národními programy konzervace a využití genofondů v ČR a
na Slovensku, která se mj. zaměřuje na vzájemné zajištění bezpečnostních duplikací vybraných
kolekcí a dělbu práce při regeneraci a hodnocení GZR.
9
3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN
3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích
3.1.1 Sběrové expedice
Jednou z metod shromažďování genofondu do ex situ kolekcí je sběr vzorků GZR v terénu.
3.1.1.1 Sběratel - subjekt
Sběr, mapování a případně další výzkum a hodnocení jsou prováděny na expedicích s účastí
jednoho nebo více účastníků Národního programu. Podle účastníků jsou expedice zaměřené na
jednu nebo více plodin. Sběratel musí mít dostatečné biologické, zejména botanické znalosti o
příslušné plodině, rodu a druhu/druzích a musí být seznámen se zásadami ochrany přírody a
jednotlivých taxonů.
I při užším zaměření je žádoucí, aby sběratel sbíral i další plodiny/druhy, pokud se takové na
území nacházejí a jeho znalosti to kvalifikovaně dovolují. Tyto materiály pak předá příslušnému
specializovanému účastníku Národního programu spolu s pasportní dokumentací.
Sběrové expedice zahraničních subjektů na území ČR mohou být prováděny pouze na žádost
těchto subjektů, doporučenou pověřeným pracovištěm Národního programu. Zásady pro
provádění sběrových expedic jsou shrnuty v dokumentu FAO "International Code of Conduct for
Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994).
V souladu s těmito zásadami je vyžadována
-
účast domácího specialisty (specialistů) na expedici
prokázání znalosti materiálu a sběrových metod sběratelských subjektů
poskytnutí seznamu rostlinného materiálu, který je předmětem předpokládaných sběrů
předběžný návrh regionu/lokalit sběrů, načasování expedice
plán využití sebraného materiálu včetně způsobu hodnocení a následného šlechtitelského
využití
- příslib poskytnutí dat a informací z následného hodnocení a využití materiálu
- sebrané vzorky se dělí rovným dílem nebo dle dohody mezi zúčastněné strany.
Česká strana poskytne kladné nebo zamítavé stanovisko k expedici na základě posouzení žádosti
pověřenou osobou (popř. po projednání s MZe) a splnění podmínek.
Po skončení expedice sběratel musí:
- vypracovat zprávu o expedici a seznam sebraných vzorků s co nejúplnějšími pasportními
údaji
- poskytnout duplikáty vzorků hostitelské zemi
- varovat orgány hostitelské země a FAO v případě, že zjistil ohrožení nějaké populace
nebo náhle zvýšenou genetickou erozi
3.1.1.2 Předmět sběru – materiál
Předmětem sběru jsou genetické zdroje kulturních rostlin v širokém smyslu:
a) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy
využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a
pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné a krajinářské
účely, popř. plevelné nebo jiné indiferentní druhy agrofytocenóz).
b) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin.
c) Pěstované a restringované šlechtěné odrůdy.
10
U genetických zdrojů domácího původu je nutné potřebu jejich co nejúplnějšího shromáždění a
uchování zdůraznit, neboť z globálního pohledu jde o nejcennější část genofondu každého státu.
Sbíranými částmi rostlin jsou přirozené diaspory (semena, spory, klásky, plody, plodenství,
vegetativní rozmnožovací částice jako viviparní rostlinky, cibulky, pacibulky apod.) a vegetativní
části rostlin (rouby, očka, oddenky, odnože, části polykormonů apod.) a celé rostliny, pokud
nejsou plodné nebo zralé (např. trsy trav).
3.1.1.3 Odborná příprava expedice
Pro každou expedici je potřebné předem připravit trasu na základě floristických a herbářových
údajů, účelná je i předem připravená mapka výskytu druhů. Je prospěšné konzultovat výskyt
cílových druhů s regionálními specialisty – botaniky, pomology, ekology a na regionálním
referátu životního prostředí.
Jednou z důležitých podmínek úspěšnosti expedice je její správné načasování. Zdrojem informací
zde mohou být fenologické údaje o kulturních plodinách, flory, floristické publikace a herbáře.
Optimální pro expedici je doba, kdy lze sbírat semena, avšak na rostlinách jsou zachovány ještě
některé části s diakritickými znaky pro jejich správné určení (nezralé plody, popř. květy).
Správné načasování expedice umožňuje provést výběr v populaci rostlin. Lze se soustředit na
sběr především zdravého materiálu, případně s dalšími odlišnými ekonomicky významnými
znaky. Výběr na stanovišti dovoluje snížit rozsah sbíraného materiálu a zvýšit jeho kvalitu.
3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování
Průběžně při expedici je povinnost provádět dokumentaci sbíraného materiálu. Každý sběratel
nebo expedice musí mít mít svůj sběrový deník, kde se zaznamenávají všechny sběry v
chronologickém sledu. Každá sebraná položka musí mít své sběrové číslo. Je třeba uvádět datum
sběru, jméno rostliny, podrobně místo sběru, nadmořskou výšku a stanovištní podmínky
(geologický podklad, půda, vegetace, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní
poměry). Dále je doporučeno uvádět ještě hojnost výskytu, fenofázi rostlin, zdravotní stav, údaje
o případném prováděném výběru apod. Přesná lokalizace místa sběru se provádí přístrojem GPS
(Global Positioning System) v zeměpisných souřadnicích a nadmořské výšce. Po připojení
přístroje GPS k počítači lze souřadnice hromadně za expedici nahrát do digitální mapy (např.
Geobáze, GIS apod.). V nouzi lze dodatečně doplnit zeměpisné souřadnice lokality
z topografické mapy.
Údaje ze sběrového deníku je třeba zpracovat pro dokumentační systém a pro další využití
nejlépe do tabulky (xls, dbf, apod.).
Všechny sběry semen nebo částí rostlin, kde determinace není jasná, by měly být dokumentovány
sběrem položky pro herbář se stejným expedičním (sběrovým) číslem a měly by být podle toho
později určeny.
Jakýkoliv prováděný výběr v populaci musí být řádně dokumentován v expedičním deníku a
sběrové databázi.
3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků
Množství sbíraného vzorku by mělo být takové, aby reprezentovalo variabilitu populace.
Zpravidla se sbírají hromadné vzorky z co největšího počtu rostlin v různých ekologických
nikách v rámci lokality. Pro speciální účely (např. šlechtění, resistence) lze sbírat jedno/několika
semenné vzorky odděleně v počtu minimálně 30 v rámci lokality, čímž se zajistí rovnoměrnější
podíl různých mikro-ekotypů ve výběrovém souboru z lokality.
11
Pro přímé uložení do kolekce v genobance je zapotřebí okolo 4 tisíce semen samosprašných
druhů a 12 tisíc semen cizosprašných druhů v hromadném vzorku. V praxi se však sběratel musí
přizpůsobit místním podmínkám.
Pokud se jedná o populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a
poškodit málopočetné populace nadměrným sběrem.
Originální vzorek představuje cenný materiál neovlivněný kultivací, a proto jeho přímé uložení
do genobanky je preferováno. Zároveň je však třeba vzorek opatřit charakterizací a hodnocením,
má-li být trvale zařazen do plodinové kolekce. Proto části vzorků nebo celé malé vzorky jsou
podrobeny regeneraci v kolekci účastníka národního programu doprovázené příslušným
hodnocením.
U odběru roubů a sběru vegetativních částí rostlin se jedná o klonový homogenní vzorek. Pro
získání větší variability lze sbírat části z různých polykormonů, ale ani to není jednoznačné.
3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům
Potenciálně vhodným zdrojem pro získávání krajových populací a primitivních kultivarů jsou
odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Opuštěné a zaniklé
osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu jsou jedinečným zdrojem
mnohdy již zapomenutého materiálu ovocných dřevin a dalších zplanělých druhů. Dalšími zdroji
materiálu, zejména polních plodin, jsou záhumenky a políčka, kde farmáři sejí z vlastních semen.
Lze je získat přímým kontaktem s farmáři nebo i na venkovských trzích. Některé staré místní
formy lze nalézt i jako příměsi v pěstovaných odrůdách v regionu.
Plané druhy je třeba hledat na stanovištích s co nejpůvodnější vegetací. Např. luční druhy je
třeba sbírat přednostně na loukách vzniklých samovolnou sukcesí, které nebyly uměle osévány
kulturním osivem, nebo které nebyly alespoň po dlouhou dobu orány. Tyto informace je třeba
získávat od místních farmářů. Ruderální stanoviště v okolí sídlišť mohou být cenným zdrojem
starých zapomenutých zahradních rostlin, ale nejsou vhodným nalezištěm pro plané druhy.
Při sběru ze soukromých pozemků sběratel musí respektovat vlastnická práva pozemků a pokud
je to možné, odebírat vzorky po dohodě s majitelem (zemědělský podnik, soukromník, Správa
ochrany přírody atd). Původ/dárce krajové odrůdy se zaznamenává do sběrového deníku a do
databáze.
Pokud rostlinný materiál má statut chráněných druhů nebo se zamýšlené lokality sběru nacházejí
na chráněných územích, povolení ke vstupu a sběru materiálu vydávají příslušné orgány ochrany
přírody z referátu Ministerstva životního prostředí.
3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů
V minulosti probíhalo doplňování kolekcí GZR většiny plodin z velké části i dovozem
registrovaných odrůd. Hlavním posláním kolekcí genetických zdrojů a genových bank však je
podchycení geneticky podmíněné diversity pěstovaných odrůd v okamžiku, kdy končí péče o
jejich uchování z jiného titulu (nejčastěji v okamžiku jejich ukončení registrace a ukončení
udržovacího šlechtění). Často jsou proto do kolekcí zařazovány odrůdy registrované ještě před
ukončením udržovacího šlechtění. Jsou získávány především od domácích šlechtitelů, ale i od
vlastníků odrůd ze zahraničí. Podmínkou je souhlas a ochota majitele vlastnických práv k odrůdě
poskytnout vzorek do kolekce genetických zdrojů k využití pro šlechtitelské, výzkumné a
vzdělávací účely.
Do kolekcí GZR jsou zařazovány vedle odrůd také šlechtitelské polotovary s cennými znaky a
vlastnostmi (donory), pokud je autor k tomuto účelu nabídne.
12
Efektivním způsobem získávání cenných GZR jsou přímé spolupráce se zahraničními partenry a
účast v mezinárodních projektech, ve kterých jsou materiály dostupné podle předem stanovených
pravidel (etických kodexů atp.)
3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou
Existence široké sítě praracovišť genetických zdrojů a genových bank skýtá možnost výměny
vzorků GZR mezi těmito pracovišti. Dříve značně volná výměna vzorků je v posledním období
specifikována v tzv. Dohodách o výměně materiálů (Material Transfer Agreement – MTA). MTA
předem definuje podmínky, za kterých genobanka vzorek genetického zdroje poskytne. Tyto
dohody jsou vytvářeny každou GB samostatně, ale většina vychází z mezinárodně
doporučovaného vzoru.
Řešitel kolekce se ve svých požadavcích zaměřuje především na cílené doplňování a rozšiřování
svěřené kolekce GZR. Při doplňování se soustřeďuje na GZR, které v kolekci dříve byly jsou
zachována jejich data, ale nepodařilo se uchovat rozmnožovací materiál. V rámci této skupin jsou
nejdůležitější domácí materiály, které v kolekci chybí, ale které jsou dostupné v jiných GB
(repatriace GZR).
Dalším cílem řešitele kolekce je rozšiřování sbírky GZR tak, aby byla co nejvíce pokryta
genetická diversita existující v rámci plodiny (rostlinného druhu) co nejmenším počtem vzorků.
Tento cíl v sobě obsahuje prvky racionalizace práce s kolekcemi GZR a je v určitém ohledu
nástrojem vytváření ‚core’ kolekcí. Nedochází pak k neúměrnému nárůstu počtu vzorků v
kolekcích, a přesto je v nich obsažena a uchována co nejširší genetická diversita.
3.2 Dokumentace GZR
3.2.1 Úvod
Dokumentace je jednou ze základních činností spojených obecně s prací s kolekcemi genetických
zdrojů. Informace doprovázející genetický zdroj se podílí významně na hodnotě genetického
zdroje, je jeho nedílnou součástí.
Dokumentační systémy zemědělsky využívaných genetických zdrojů rostlin (GZR) bývají
součástí širších informačních systémů zahrnujících též kolekce živočichů a mikroorganismů. Ve
většině případů byla dokumentace rostlinných kolekcí nejdůkladněji propracována a systém
dokumentace GZR využívající vysokého stupně standardizace posloužil jako předloha pro
dokumentaci dalších skupin zemědělsky využívaných organismů.
Informaci o GZR lze rozdělit do čtyř základních kategorií (upraveno podle IPGRI/FAO):
I. Pasport - obecná základní informace, společná pro všechny GZR
II. Popis - specifická informace pro genetický zdroj
a) Charakterizace - specifická informace, projev znaku má nízkou interakci s prostředím,
jedná se o znaky viditelné pouhým okem (převážně morfologické znaky)
b) Hodnocení ("evaluation") - specifická informace, projev znaku je vysoce ovlivněn
prostředím (biologické znaky, hospodářské znaky)
c) Identifikace - informace vysoce specifická, minimálně ovlivněna prostředím, (znaky na
cytologické a molekulární úrovni)
III. Prostředí a lokalita - doplňková obecná informace o podmínkách sběru, regenerace a
přemnožování
IV. Skladování - obecná informace, řízení procesů při uchovávání genetického zdroje,
pravidla přemnožování a regenarace
13
3.2.2 Dokumentace GZR ve světě
Nejznámější informační systémy propojují údaje o zemědělsky využívaných rostlinných,
živočišných a mikrobiálních genetických zdrojích. Paralelně jsou uspořádány informační systémy
botanických zahrad, které se zaměřují především na planou a ohroženou flóru a informační
systémy lesnicky využívaných dřevin.
3.2.2.1 GRIN
Ve světovém měřítku je nejznámější systém GZ nazvaný GRIN (Germplasm Resources
Information Network), který je provozován ve Spojených státech a je dostupný na adrese
http://www.ars-grin.gov. Systém je centralizovaný a obsahuje informace zahrnující zemědělsky
využívané rostliny, živočichy a mikroorganismy. Jeho součástí je National Plant Germplasm
System (NPGS) (http://www.ars-grin.gov/npgs/index.html) věnovaný GZR obsahující pasportní,
popisné informace a místo uchování vzorku. Systém je zdrojem informací o 439,5 tis. položkách
GZR uložených v síti specializovaných repositorií a genových bank, kde je možno rostlinný
materiál elektronickou formou i objednat. Jeho součástí je rovněž rozsáhlá taxonomická
databáze, která je v současné době využívána jako jeden z taxonomických standardů.
3.2.2.2 SINGER
Centrální dokumentační systém SINGER (System-wide Information Network for Genetic
Resources) (http://singer.cgiar.org/) shrnuje informace o kolekcích GZR, které jsou uchovávány
v kolekcích sítě 16 institucí CGIAR (Consultative Group on International Agricultural Research)
a týká se více než 522,7 tis. vzorků. Systém obsahuje pasportní, charakterizační a popisná data,
podrobné geografické údaje a informace o uchování vzorků. Týká se jen kolekcí rostlinných
genetických zdrojů.
3.2.2.3 WIEWS
Systém
FAO-WIEWS
(World
Information
and
Early
Warning
System)
(http://apps3.fao.org/wiews/) poskytuje informaci o 190 národních programech konzervace a
využití GZR pro potravu a zemědělství (Plant Genetic Resources for Food and Agriculture,
PGRFA) a monitoruje umístění ex situ kolekcí v celosvětovém přehledu. Poskytuje přehled
institucí zabývajících se prací s genofondy rostlin. V současné době je tvořen více než 8 500
záznamy institucí včetně typu aktivit a jmen zainteresovaných pracovníků. Systém je
aktualizován on-line sítí pověřených kontaktních osob, nejčastěji 1 osoba zodpovídá za údaje
z jednoho státu.
3.2.2.4 IPGRI, ECP/GR
Na evropské úrovni je nejvýznamnější institucí na poli genetických zdrojů rostlin International
Plant Genetic Resources Institute (IPGRI) http://www.ipgri.cgiar.org/, který je součástí světové
sítě institucí CGIAR http://www.cgiar.org/. IPGRI vznikl v r. 1991 z původního International
Board for Plant Genetic Resources (IBPGR), poradního tělesa pod administrací FAO. Otázkami
dokumentace a jejich koordinací na evropské úrovni je v rámci IPGRI pověřen ECP/GR
(European Cooperative Programme on Plant Genetic Resources). Webová stránka ECP/GR
http://www.ecpgr.cgiar.org/ poskytuje data týkající se GZR (důležité mezinárodní dokumenty,
standardy, adresáře institucí, evropské centrální plodinové databáze, Evropský katalog EURISCO
s více než 882 tis. záznamy o GZR a odkazy na další instituce). Spolu s FAO je garantem za
tvorbu standardů pro výměnu dat.
14
3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat
3.2.3.1 Pasportní data
Pasportní deskriptory poskytují základní informaci o vzorku včetně sběrových údajů. Jsou
obecného charakteru a mezinárodní standard, který je vyvíjen průběžně od 70. let minulého
století IBPGR/IPGRI a FAO je všeobecně přijímán pro uchování a výměnu pasportních dat
kolekcí GZR.
V současné době je platným standardem dokument Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD)
vydaný v prosinci 2001 IPGRI a FAO a je uveden v příloze v původním znění i v českém
překladu (Příloha č. 6.5a, 6.5b ). Standard vznikl úpravou a doplněním verse MCPD z února
1997. Pasportní deskriptory MCPD sestávají z 28 deskriptorů. Standard definuje obsah
deskriptorů, promítá se do formátu polí, jejich názvů, zkratek i kódovacích tabulek. Evropské
centrální plodinové databáze používají stejného standardu a všechna pasportní data do nich
předávaná mají dbát pravidel MCPD.
Široce diskutovanou otázkou, na niž není zcela jednotný názor, je seznam institucí a jejich kódů.
Pro deskriptory používající kódového označení institucí (genobanky, ústavy donora, šlechtitele,
sběratele a instituce uchovávající bezpečnostní duplikace) je v mezinárodním měřítku v poslední
době používán jako standard soubor INSTCODE vypracovaný ve FAO obsahující více než 8500
záznamů a je součástí výše zmíněného systému WIEWS. Je vlastně novou rozšířenou versí
dříve používaného standardu ACRONYM (identifikátorem ústavu byl Acronym, tj. zkratka
názvu ústavu složená z tří písmen kódu státu dle ISO 3166 a až sedmi písmen vyjadřující slovní
zkratku názvu instituce). Nový soubor INSTCODE zahrnuje kromě původního kódu Acronym
(označovaný zde jako ECP-acronym) nové pole Instcode sestávající z tří písmen zkratky státu dle
ISO 3166 a tří až čtyř číslic pro kód ústavu. Pole Instcode je jednoznačným kódovým označením
instituce. Pro celou řadu nových institucí již není uveden starší ECP-acronym. Soubor
INSTCODE však již neobsahuje zrušené ústavy, proto je nutné jeho „nestandardní“ rozšíření o
tyto již neexistující instituce, které jsou uvedeny ve starší dokumentaci (jako je tomu v případě IS
EVIGEZ). Problém standardních a nestandardních institucí byl vyřešen v seznamu deskriptorů
používaném pro Evropský katalog EURISCO. Standard MCPD z roku 2001 (Příloha 6.5c)
rozšířený o 6 deskriptorů, které vedle kódu NI („National inventory“ označující stát) a URL
odkazu na další informace o příslušném GZR vyhrazují tzv. nestandardním institucím čtyři
zvláštní pole (instituce dárce, šlechtitele, sběratele a uchovatele bezpečnostní duplikace).
Pasportní data jsou volně dostupná pro většinu kolekcí GZR.
3.2.3.2 Popisná data
Vytvoření standardu pro specifické znaky charakterizace a vlastního hodnocení není tak
jednoznačné jako u pasportních deskriptorů. Základem pro hodnocení kolekcí genetických zdrojů
rostlin je hodnocení kolekcí z pohledu variability, které je odlišné od hlediska UPOV.
Klasifikátory UPOV mají za cíl definovat odlišlnost, homogenitu a stabilitu (DUS, Distinctness,
Uniformity, Stability) genetického zdroje, a to především z morfologického hlediska. Hodnocení
kolekcí genetických zdrojů má za úkol definovat variabilitu vzorků v širším pohledu, přičemž
morfologie tvoří pouze část sledovaných znaků.
Mezinárodním standardem pro záznam popisných dat v kolekcích GZR na evropské úrovni jsou
klasifikátory (Descriptor Lists) publikované IBPGR/IPGRI. Klasifikátory hodnotí znaky
morfologické, fenologické, reakce na biotické a abiotické stresy, znaky biochemické,
15
hospodářské a cytologické. Klasifikátory IPGRI obsahují rovněž deskriptory charakterizující
podrobně podmínky prostředí při hodnocení, regeneraci a sběrech. Úroveň projevu znaku je
hodnocena stupněm, celočíselnou jednomístnou hodnotou, vyjadřující průměrnou hodnotu znaku
ve víceletém hodnocení v různých podmínkách. Datové údaje jsou v některých případech
fenologických znaků zaznamenána v datovém tvaru.
Obsahem klasifikátorů IPGRI je dále standardní seznam pasportních deskriptorů a podrobně
rozpracované deskriptory pro část skladování.
Celkem bylo vydáno 85 klasifikátorů nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin, přičemž
velkou část tvoří plodiny tropického a subtropického pásu.
Klasifikátory IPGRI jsou sestavovány týmy odborníků zabývajících se jednotlivými kolekcemi
GZR a jsou používány jako základ pro hodnocení národních plodinových kolekcí.
Mezinárodní standard pro vlastní formát popisných dat je v současné době ve stadiu příprav.
Dostupnost popisných dat, především vlastního hodnocení, dosud nebyla v mezinárodním
měřítku rozřešena.
3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází
Český dokumentační systém genetických zdrojů rostlin EVIGEZ byl vyvíjen od poloviny 70. let
a v současné době má dvě podoby:
- Uživatelský program EVIGEZ, který je provozován a vyvíjen centrálně ve VÚRV Praha,
je současně používán v síti 11 institucí lokalizovaných na 14 místech zapojených v Národním
programu konzervace a využití genetických zdrojů rostlin. Zahrnuje všechny kategorie
informace v oblasti pasportní, popisné i skladové.
Internetovská
aplikace
EVIGEZ,
která
je
dostupná
na
adrese
<http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/>, zahrnuje pouze pasportní informace o plodinových
kolekcích uchovávaných v ČR.
3.2.4.1 Struktura EVIGEZ
Název českého informačního systému EVIGEZ vznikl jako zkratka z EVIdence GEnetických
Zdrojů.
EVIGEZ je též název speciálního uživatelského programu vyvíjeného ve VÚRV Praha-Ruzyně s
počátky v roce 1976. Dosud pracuje jako relační databázový program v prostředí FoxPro2,5 pod
operačním systémem DOS (dřívější verse v dBase, FoxPro 1.0 a později 2.0). Od roku 1995 je
používán v síti spolupracujících ústavů "Národního programu" a slouží k záznamu pasportních,
popisných a skladových informací a jejich výměně mezi jednotlivými plodinovými kolekcemi a
centrálním pracovištěm v genobance VÚRV Praha.
Databáze EVIGEZ se skládá ze tří pracovních oblastí:
pasport -19 tabulek
popis - 6 tabulek
sklad - 5 tabulek
Sada tabulek všech tří zmíněných částí je propojených relacemi podle schématu v Příloze 6.6.
Téměř všechna pole používají typ „charakter“, výjimečně „numerický“ nebo datový.
3.2.4.1.1 Pasport
Pasportní část obsahuje základní informace o genetickém zdroji.
16
Tabulky pasportní části:
Pasport
základní tabulka
Pascol
tabulka s expedičními (sběrovými) údaji
Synonym
synonyma názvů GZ
Notes
poznámka – další upřesňující údaje
(Struktura těchto čtyř tabulek a příslušné tabulky číselníků jsou podrobně popsány
v Příloze č. 6.7)
Číselníky pasportní části:
Acronym
kódy ústavů dárce, šlechtitele
Pole: acronym, instcode, název ústavu, adresa
Taxon
kódy použitých taxonů
Pole: plodina, bchar, rod, druh, autor druhu, spojené pole: rod, druh,
autor, subspecies, convarieta, varieta, forma, autor poddruhové
kategorie, spojené pole:poddruhové úrovně taxonu, autor
poddruhového názvu, taxonomické synonymum
EVGC01
EVGC02
EVGC03
EVGC04
EVGC07
EVGC08
EVGC10A
EVGC15
EVGC16
EVGC17
EVGC18
EVGC19
EVGC20
kódy řešitelských ústavů (viz Příloha 6.7.1)
kódy plodin (viz Příloha 6.7.2, 6.7.3a, 6.7.3b)
dostupnost
způsob udržování GZR (alternativně EVGC04A, Příloha 6.7)
herbářová položka
core kolekce
způsob získání/sběru
kódy států
(viz Příloha 6.7.6)
ploidie
status
typ vegetace
vytrvalost
metoda šlechtění
Číselníky EVGC obecně sestávají z kódu a vysvětlivky v češtině a angličtině
a mají následující pole:
kod
kód
Text text v češtině
Text_a text v angličtině
Stav technický deskriptor
Základní pasportní tabulka (PASPORT) obsahuje z větší části kódované údaje, podrobný přehled
pasportních dekriptorů včetně většiny kódovacích tabulek je uveden v Příloze 6.7.
Pasportní část obsahuje ještě další informace o genetickém zdroji, které nejsou uvedeny v
MCPDL. Tato pole a k nim náležející číselníky jsou specifické pro použití v systému EVIGEZ
(kód spolupracujících českých ústavů, skupina plodin, plodina, taxonomie, dostupnost, herbářová
položka, typ růstu, vytrvalost, ploidie, metoda šlechtění, atd.)
Formulář pro záznam pasportních údajů (pasportní karta) je uveden na obrázku v Příloze 6.7.7.
17
Příloha 6.7.4 uvádí zodpovědnosti řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci
Příloha 6.7.5 uvádí příklady transliterace textů z některých jazyků.
3.2.4.1.2 Popis
3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu
Do popisné části mohou být zaznamenány údaje o genetických zdrojích, které byly evidovány
v pasportní části (mají přidělené ECN) a byly hodnoceny podle dohodnutých pravidel.
Pro podrobný popis genetických zdrojů jsou vytvářeny tzv. klasifikátory, číselníky pro část
popisnou, které určují pravidla pro hodnocení projevů popisných znaků. Klasifikátory jsou
rodově nebo druhově specifické.
Národní klasifikátory pro hodnocení českých kolekcí používají mezinárodní klasifikátory IPGRI
jako základ, který bývá rozšířen o specifické znaky významné pro naše geografické a klimatické
podmínky. Plodiny, pro něž klasifikátor IPGRI neexistuje, mají svůj originální národní
klasifikátor.
Národní klasifikátory slouží k hodnocení kolekcí genetických zdrojů rostlin a jejich záznamu do
informačního systému EVIGEZ. Jejich cílem je podchytit variabilitu kolekcí. Klasifikátory mají
obdobnou strukturu, zahrnují znaky morfologické, fenologické, odolnosti k abiotickým a
biotickým stresům, hospodářské a výnosové znaky a návod k jejich hodnocení. Základní pravidla
k vytvoření nových klasifikátorů jsou v Příloze 6.8.
3.2.4.1.2.2 Klasifikátory
V současné době existují podrobné národní klasifikátory pro většinu významných u nás
pěstovaných zemědělských plodin (Příloha č. 6.2). V prvním období 1984-1992 bylo vytvořeno
21 klasifikátorů, které zahrnovaly až 110 popisných znaků. Konstrukce klasifikátorů v tzv. nové
řady zahrnuje hodnocení v 60-100 deskriptorech pro další běžné plodiny Tato druhá řada
klasifikátorů začala vycházet tiskem v r. 1999 a byla ukončena v roce 2004. Aby bylo možné
hodnotit v popisné části i další menší plodinové kolekce, doporučuje se vypracování vybraných
sad deskriptorů (10-40), které budou zahrnuty pouze v IS EVIGEZ, ale nebudou už samostatně
publikovány. V tištěné formě budou pouze součástí výročních zpráv jednotlivých ústavů.
Popisné údaje (charakterizace, hodnocení a identifikace) jsou v systému zaznamenávány ve
stupních 1-9, pro čemž 1 znamená nejnižší a 9 nejvyšší projev znaku.
Rozmezí některých hodnot u znaků je uváděno absolutními hodnotami, avšak u mnohých
deskriptorů je nezbytné zohlednit výslednou hodnotu ve vztahu ke kontrolnímu kultivaru, který
mívá střední úroveň projevu ve stupnici hodnocení. Absolutní hodnoty, které jsou uváděny
v klasifikátorech mají tedy jen orientační hodnotu, která pomáhá přiřadit stupeň hodnocené
úrovni znaku.
Bodové hodnocení vychází jako průměr nejméně ze tříletých pokusů, které mohou být zakládány
současně na více než jedné lokalitě. Počet pokusných lokalit násobený počtem pokusných let
udává celkový počet pokusů, který
figuruje jako jeden z doplňkových znaků spolu
s identifikátorem genetického zdroje, kterým je přidělené ECN. Dalším doplňkovým
deskriptorem je poslední rok hodnocení a ECN kontrolního kultivaru, pokud je používán.
Jako další informaci lze použít záznam klimatických podmínek místa hodnocení, půdní
podmínky atd.
Formulář pro záznam hodnocených znaků v popisné části obsahuje až 110 znaků. (Příloha 6.8.1,
obrázek 2)
18
3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace
Tabulky popisné části:
Popis2
vlastní hodnocení – základní tabulka popisu
(Poznámka: název Popis2 vznikl při transformaci struktury původního souboru
Popis, který byl uspořádán tak, že k jednomu ECN náležela sada hodnocení
v jednom řádku, tj. nebylo možno vztahovat různé podmínky hodnocení
k jednotlivým deskriptorům.)
Popi_env
pokusné podmínky vztahující se k vlastním hodnotám v tabulce Popis2
Číselníky popisné části:
Deskript
plodinově specifický seznam deskriptorů dle platných klasifikátorů
(viz publikované klasifikátory nebo číselník EVIGEZu)
Hod_desk
seznam stupňů hodnocení a odpovídajících hodnot k jednotlivým
deskriptorům dle platných klasifikátorů (viz publikované klasifikátory nebo
číselník EVIGEZu)
Klasifik
platnost klasifikátorů pro případ, že jeden klasifikátor lze použít pro více než
jednu plodinu (Příloha č. 6.8.2)
Cis_env
číselník zemědělských oblastí (Příloha č 6.8.3)
Číselníky obecně sestávají z kódovacího pole, českého a anglického textu a poznámky
Tabulka Popis2:
Struktura tabulky popisu se shoduje s právě vyvíjeným mezinárodním standardem pro popis.
Jedna hodnota odpovídá jednomu znaku zhodnoceném za určitých pokusných podmínek.
Seznam polí tabulky Popis2:
ECN
evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10]
Cis_desk
pořadové číslo deskriptoru vázané na plodinu [num 3]
Hodnota
úroveň hodnocení znaku [char 1]
Rok
poslední pokusný rok [char 4]
Datum
datum zápisu [datum] doplňován automaticky
Poznámka
komentář vztahující se k hodnocenému znaku [char 8]
Stav
technický deskriptor [char 1]
Tabulka Popi_env:
Doplňkové údaje k podmínkám hodnocení (Příloha 6.8.4). Doplňkové údaje mohou být ještě
rozšířeny o další tabulku s informací o průběhu klimatických faktorů jednotlivých let hodnocení.
ECN
evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10]
Obl_hod
oblast hodnocení (dle číselníku, Příloha č. 6.8.3)
Rok
poslední rok hodnocení [char 4]
Poc_pok
součin počtu let a lokalit v nichž probíhalo hodnocení [char 2]
Kon_ecn
ECN kontrolního kultivaru [char 10]
Stav
19
Součástí klasifikátorů jsou i schematická vyobrazení vysvětlující podrobněji význam
jednotlivých hodnot v morfologické části . Obrázky budou vloženy do programu EVIGEZ po
jeho převedení do prostředí Visual FoxPro.
V současné době odpovídá jednomu genetickému zdroji jedna sada hodnocených znaků, která
vyjadřuje průměrnou hodnotu projevu znaku. Jednotlivé hodnoty však mohou pocházet z různých
let hodnocení.
Příloha 6.8.5 ukazuje příklad formuláře – tabulky k záznamu popisných deskriptorů (první dva
deskriptory klasifikátoru rodu Humulus) .
Příloha 6.8.6 uvádí předávací protokol pro pasportní a popisná data do centrální evidence
EVIGEZ.
3.2.4.1.3 Sklad
Do skladové části mohou být zařazeny pouze genetické zdroje, které byly dříve evidovány
v pasportní části, tj. mají přiděleno ECN.
Údaje ve skladové části jsou většinou nekódovaná data. Skladová část má jen jeden vlastní
číselník EVGC_kol. V současnosti je centrálně evidován jen sklad genobanky VÚRV pro
generativně množené druhy, ale počítá se i s podrobnou dokumentací vegetativně množených
druhů (dokumentace polních kolekcí, in vitro a kryo uchovávaných GZR).
Tabulky skladové části
Sklad
seznam přijatých vzorků se základními údaji
Umist
lokalizace vzorku a jeho objem v klimatizovaném skladu GB
Odber
odebrané vzorky
Adresát
objednávky, adresáti expedovaných vzorků
EVGC_kol
typ kolekce
Přehled polí v tabulce Sklad:
ECN
evidenční číslo vzorku [char 10]
Cprij
číslo příjmu [num 5]
Datprij
datum příjmu [datum]
Rskliz
rok sklizně [num 4]
Vlhk
vlhkost [num 4] (99,9)
Klic
klíčivost [num 5] (999,9)
Dat_uloz
datum uložení [datum]
Uroven_reg úroveň regenerace [char 10]
Označuje, zda se jedná o originální osivo nebo určuje pořadové číslo přesevu,
Ze kterého uložený vzorek pochází: „orig.osivo“
„n-tý přesev“
Poznamka
Další doplňková informace vztahující se ke konkrétnímu vzorku. [char 20]
Hts
hmotnost tisíce semen [num 7] (999,999)
Stav
Přehled polí v tabulce Umist:
ECN
C_prij
20
Kol
Kom
Reg
Pol
Pre
Skl
Mnzg
Stav
Dupl_kod
Puv_kod
Novy_kod
typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; P=pracovní; S=bezpečnostní dupl.)
komora [char 1] (pořadové č. komory)
regál [char 1]
police [char 1]
přepravka [char 1]
sklenice [char 2] (01 – 20)
množství v g [num 6] (9999.9)
Přehled polí v tabulce Odber
ECN
C_prij
Kol
typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; P=pracovní; S=bezpečnostní dupl.)
Dat_odber
daum odběru [datum]
Puv_mnzg
původní množství v gramech [num 6] (9999.9)
Odber_g
odebrané množství v gramech [num 6] (9999.9)
Prijemce
zkratka příjemce Acronym + zkratka jména příjemce[char 15]
Puv_klic
původní klíčivost [num 5] (999,9)
Klic
nově zjištěná klíčivost [num 5] (999,9)
Kom
komora [char 1] (pořadové č. komory)
Reg
regál [char 1]
Pol
police [char 1]
Pre
přepravka [char 1]
Skl
sklenice [char 2] (01 – 20)
Cis_objed
číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9]
Stav
Přehled polí v tabulce Adresat
Cis_objed
číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9]
Adresat
jméno adresáta [char 34]
Organiz1
název oraganizace [char 34]
Organiz2
pokračování - název oraganizace [char 34]
Postcode
PSČ [char 15]
Street_pob
ulice, číslo [char 34]
City_state
město, čtvrť [char 34]
Country
stát [char 34]
Instcode
kód ústavu FAO INSTCODE [char 6] viz Pasportní deskriptory v Příloze 6.7
Acronym
akronym ústavu [char 10] viz Pasportní deskriptory v Příloze 6.7
Stav
EVGC_kol
typ kolekce
Pole v tabulce jako u ostatních číselníků typu EVGC:
kod
kód [char 1]
21
Text text v češtině [char 30]
Text_a text v angličtině [char 30]
Stav technický deskriptor [char 1]
3.2.5 Služby EVIGEZ
3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR
EVIGEZ podává informace o kolekcích GZR v části pasportní, popisné a přehled skladovaných
semenných vzorků v genobance.
Centrální evidence používá relační databázové struktury se sadou kódovacích tabulek, které
zaručují kompatibilitu dat při mezinárodní výměně.
Data jsou zpracovávána speciálním uživatelským programem ve VÚRV Praha (autor Ivan Hon) ,
který je provozován centrálně ve VÚRV a na všech řešitelských pracovištích Národního
programu. Pracoviště dokumentace v genové bance VÚRV Praha poskytuje konzulatce týkající
se instalace a provozu uživatelského programu. Na pracovišti VÚRV bude vyvíjena
internetovská aplikace pro on-line aktualizaci dat na serveru VÚRV.
Současně s tím bude provozována též výměna dat jako dosud, aby všichni uživatelé měli
okamžitý přístup k datům.
3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat
Centrální sběr dat byl prováděn kombinovaně v závislosti na možnostech řešitelů - dodavatelů a
autorů dat: emailem, na disketách (off-line) nebo výjimečně na papírových formulářích. Výměna
dat a aktualizovaných versí probíhala minimálně jednou ročně, většinou však podle potřeby
jednotlivých kolekcí několikrát do roka. Předávaná pasportní a popisná data by měla být
doplněna předávacím protokolem (Příloha 6.8.6).
Pro další období je počítáno s novou formou výměny dat. Řešitelé kolekcí budou pasportní a
popisná data zadávat on-line pomocí internetovské aplikace přímo na centrální server.
Data bude možno editovat buď přímo v on-line aplikaci, která bude vyžadovat stálé internetové
spojení po dobu editace nebo bude možno dávkovým programem poslat data editovaná na
lokálním počítači jednorázově na centrální server. Druhá možnost výrazně zlevní spojovací
poplatky pro řešitele využívající pro spojení na Internet vytáčenou linku.
Prováděna bude automatická kontrola integrity dat, tj. údaje nevyhovující kódovacím tabulkám
budou eliminovány. Pro přístup k aplikaci s možností aktualizace údajů budou udělena práva
jednotlivým řešitelům kolekcí. Přístupová práva umožní řešitelům též náhled do skladové
databáze genobanky, aby byli informováni o položkách své kolekce skladovaných v genobance.
Data skladové databáze budou na rozdíl od pasportu a popisu pouze v prohlížecím režimu, tj.
řešitelé nebudou mít možnost jejich editace.
Pro případ okamžité nedostupnosti dat přes Internet bude zachována paralelně též forma
uživatelského programu v prostředí Visual FoxPro, která může být provozována samostatně na
lokálním počítači jako dosud. S rozšířením verse kódu ústavů (soubor INSTCODE), klasifikátorů
a obrazové dokumentace bude však celkový rozsah dat vyžadovat instalaci z CD. Tato forma v
aktuální versi bude řešitelům poskytována na vyžádání. A naopak, bude zajištěna i aktualizace
v centrální versi.
Prohlížecí režim pasportních dat pro všechny uživatele je zajištěn u webového katalogu EVIGEZ
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/.
Dostupnost popisných dat pro uživatele zůstává zatím otevřenou otázkou a bude se řídit
evropskými pravidly. Skladové údaje budou pro běžného uživatele nedostupné.
22
Použití mezinárodních standardů v dokumentaci umožňuje výměnu dat na národní i mezinárodní
úrovni. Pasportní data (tj. včetně sběrových údajů) jsou volně dostupná a mohou být volně
distribuována. V současné době jsou pasportní data českých plodinových kolekcí součástí
Evropského webového katalogu EURISCO, který je provozován v IPGRI Řím
http://eurisco.ecpgr.org/. Pasportní data některých plodin jsou součástí Centrálních evropských
plodinových databází ECP/GR (CCDBs). V současné době existuje 55 takových centrálních
databází http://www.ecpgr.cgiar.org/Databases/Databases.htm.
Rozhodnutí o dostupnosti popisných dat, alespoň v části vlastního hodnocení („evaluation“),
zatím nepadlo. Evropské státy zatím volnou distribuci popisných dat nepodporují, avšak popisná
data jsou volně k dispozici v rámci amerického informačního systému GRIN.
Výjimku tvoří jen základní charakterizační data, tj. morfologie a některé znaky kategorizované
jako základní hodnocení („preliminary evaluation“ ).
3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech
3.2.5.3.1 Pasport
Kódovací tabulky (číselníky) používané systémem EVIGEZ od svého počátku v polovině 70. let
sledovaly mezinárodní standardy. Proto současný stav standardizace českých pasportních dat je
velmi dobrý. Téměř všechny deskriptory IS EVIGEZ zahrnuté v MCPD používají standardní
kódy (Příloha č. 6.5a, 6.5b)
3.2.5.3.1.1 Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů
Pro deskriptor "Status vzorku" dříve v našem systému označovaný jako "Původ" je používána
odlišná kódovací tabulka než mezinárodní standard. Doporučuje se proto rozšíření pole na 3
charaktery a přechod na nové standardní kódovaní podle IPGRI jak je uvedeno v následující
tabulce:
Nový kód
IPGRI
100
110
120
200
300
400
410
411
412
413
414
415
420
500
999
Původní kód
EVIGEZ
1
2
4
3
-
Status vzorku
planý
přírodní (původní)
polo-přírodní/planý
plevelný
tradiční/místní kultivar
šlechtitelský/výzkumný materiál
šlechtitelská linie
syntetická populace
hybrid
šlechtitelský zdroj/základní populace
inbrední linie (rodič hybridního kultivaru)
segregující populace
mutantní/genetická zásoba
pokročilý kultivar
Jiný specifikujte v poznámce
23
Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude
provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni.
Dosud běžně používaná verse standardu ACRONYM pro zkratky institucí, který je mj. využíván
i EVIGEZem by měl být postupně nahrazen novou versí FAO WIEWS INSTCODE (srov. kap.
3.2.3.1). Přechod na novou versi kódování je doporučen při uvedení nové internetovské aplikace
pro aktualizaci EVIGEZ (srov. kap. 3.2.5.2 ).
V současné době jsou deskriptory týkající se institucí (donor, firma, instituce sběratele a instituce
uchovávající bezpečnostní duplikace ) uvedeny paralelně ve dvou polích, přičemž jedno pole
obsahuje Acronym a druhé pole nový kód podle schématu FAO WIEWS. Systém je tedy
připraven na překódování institucí. Je účelné zachovat i původní acronymy pro případ zpětné
kontroly.
Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude
provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni.
Změna technického charakteru se projevila i v deskriptoru označeném jako BCHAR (kódu
taxonu a též v odpovídající tabulce Taxon). Nevyplněný (prázdný) první charakter byl nahrazen
nulou, takže kód „bchar“ je nyní vyplněn ve všech šesti pozicích. První tři místa deskriptoru
bchar označují druhovou úroveň a další tři místa jsou vyhrazena poddruhové kategorii.
Tabulka Taxon zůstala obsahově zachována, ale doznala technických úprav pro dodržení
kompatibility s MCPD. Byla rozšířena o další deskriptory, které vznikly jen rozdělením
stávajících na oddělené pole pro rod (Genus), druh (Species), jméno nebo zkratka jména autora
druhového jména (Spauthor), společné pole pro poddruhové kategorie (Subtaxa), jméno nebo
zkratka jména autora poddruhové kategorie na nejnižší úrovni (Subtauthor). V dalších polích jsou
poddruhové kategorie ještě jednou odděleně: subspecies, convarieta, varieta, forma a pole
s taxonomickým synonymem uvedeného taxonu. Změnou je i označení kategorie subspecies
zkratkou „subsp.“ místo dosud používané zkratky „ssp.“.
Pasportní deskriptory byly v části sběrových údajů rozšířeny v polích zeměpisných souřadnic
(Latitude, Longitude) o dvě místa pro určení vteřin, aby bylo možno vkládat údaje
z automatického systému GPS v souhlase s MCPD. První charakter udává směr příslušné
souřadnice. Nuly na předních místech jsou povinné a chybějící minuty a sekundy musí být
nahrazeny pomlčkou. Záznam zeměpisné šířky bude mít vždy vyplněných 7 charakterů a záznam
zeměpisné délky bude mít vždy vyplněných 8 charakterů. Desetinná čísla je nutno předem
převést na hexadecimální jednotky.
Datum sběru bude uváděno ve formě textu podle schématu YYYYMMDD, přičemž chybějící
údaje budou nahrazeny pomlčkou. Dosud byl používán datový formát, který nepřipouští
chybějící měsíc nebo den.
3.2.5.3.1.2 Pasport – změny :Nově zaváděné pasportní deskriptory
24
Sada pasportních deskriptorů byla již v roce 1999 rozšířena o deskriptor „Core kolekce“, který
dosud nebyl využíván. Jeho vyplnění bude navazovat na projekty, jejichž výsledkem budou core
kolekce pro jednotlivé plodiny. Zahrnutí GZR do core kolekce je označeno písmenem „Y“,
v opačném případě zůstává deskriptor nevyplněný.
Deskriptor instituce uchovávající bezpečnostní duplikace bude dalším dodatečným pasportním
deskriptorem (DUPLSITE). Její kódování se bude řídit tabulkou WIEWS Instcode.
Do pasportní části byl připojen nově deskriptor instituce sběratele (COLLINST). Její kódování se
bude řídit tabulkou WIEWS Instcode.
Deskriptor „běžný název plodiny“ (CROPNAME) lze z velké části odvodit od existujícího
deskriptoru „plod“ (kód plodiny), který je součástí ECN. Nejsou v něm však podchyceny
plodiny jako např. okurka nakládačka, olejnopřadný len, jejichž speciální použití je vhodné
zaznamenat.
Způsob získání/sběru genetického zdroje „Collecting source“ je dalším nově zaváděným
deskriptorem. Jeho kódování se bude řídit následující tabulkou.
Při vyplňování deskriptoru lze využít dvou úrovní: buď tučně vytištěné (10, 20, 30, atd.) nebo
podrobnější úroveň (11, 12, 13, atd.)
Tabulka způsobu získání genetického zdroje (COLLSRC)
10
11
12
13
14
15
20
21
22
23
24
25
26
27
28
30
40
50
60
61
62
99
Plané prostředí
Les/stromový porost
Křovinatý porost
Travní porost
Poušť/tundra
Vodní prostředí
Farma nebo kultivované prostředí
Pole
Sad
Zahrádka (městská, příměstská, venkovská)
Lado, neobdělaná plocha
Pastvina
Farma
Mlat
Park
Trh nebo obchod
Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
Semenářská společnost
Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí
okraj (podél) cesty
okraj pole
Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
25
Velká část údajů z deskriptoru „Ekologická charakteristika“, která zčásti odpovídá zdroji získání
genetického zdroje v případě expedičních sběrů, byla již převedena do nového kódu.
Další zásadní změny v pasportních deskriptorech se nepředpokládají.
3.2.5.3.2 Popis – změny
Počítá se do budoucna s rozšířením charakteristik prostředí vztahujících se k vlastnímu
hodnocení, které jsou součástí klasifikátorů IPGRI. Informace o klimatických poměrech (průběh
teplot, srážek), složení půdy (kvalita a typ, pH, hnojení, ..) lze připojit formou dalších relacemi
propojených tabulek.
Popisná data se budou rozšiřovat o další znaky získané jako výsledek biochemických a
molekulárních analýz (elektroforeogramy zásobních bílkovin, výsledky analýz DNA atd.)
Podmínky hodnocení jako je průběh klimatických faktorů lze doplnit dodatečně podle lokality,
kde bylo hodnocení prováděno, existují-li záznamy.
Doporučeno je uchování tabulek hodnocení též v absolutních hodnotách pro další zpracování
formou plochých tabulek (*.xls, *.dbf ,atd.), případně i převod archivních materiálů do
elektronické formy.
3.2.5.3.3 Sklad - změny
Doplnění deskriptoru „úroveň regenerace“ pro zpřesnění informace o počtu přemnožování
původního materiálu.
Počítá se do budoucna s rozšířením charakteristik prostředí vztahujících se k regeneracím, které
jsou součástí klasifikátorů IPGRI podobně jako u popisu. Počet přemnožování originálního
materiálu,je vyznačen v novém deskriptoru v souboru Sklad a je označen jako „úroveň
přemnožování“. Dále bude možné doplnit tabulky s průběhem klimatických faktorů (teploty,
srážky, převládající větry), složení půdy (pH, způsob a množství hnojiva, předchozí plodina
pěstovaná na pozemku, atd.).
Tabulka byla rozšířena o deskriptor hmotnost tisíce semen (HTS), který je zvláště využíván pro
trávy a aromatické a léčivé druhy.
Rozšířena bude i dokumentace skladování jiného typu, než je sklad genobanky. Obdobným
způsobem budou dokumentovány GZR uchovávané v polních kolekcích, in vitro a kryo bankách.
Součástí skladové dokumentace je i centrální přehled o bezpečnostních duplikacích, které jsou
uloženy ve slovenské genové bance ve VÚRV Piešťany.
Počítá se s rozšířením informace o veškerých manipulacích se vzorkem v souvislosti se
zavedením normy ISO 9000.
3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin
3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR
3.3.1.1. Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání
shromážděné kolekce
K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZR, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší podle
plodin (vegetativně x generativně množené, samosprašné x cizosprašné, jarního x ozimého
charakteru atp.) Data o hodnocených znacích a vlastnostech jsou využívána na jedné straně pro
charakterizaci GZR a jejich přesné identifikaci, na straně druhé jako informace potřebná pro
uživatele GZR, nejčastěji šlechtitelů. Na základě těchto informací může uživatel vybírat
genetické zdroje vhodné pro dosažení cílů jeho šlechtitelského programu, nebo vhodné pro
výzkumný projekt či vzdělávací účel.
26
3.3.1.2. Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích uchovávány
Příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ (její části,
věnované popisným datům) a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat
informaci o vzorcích v kolekcích GZR. Popisná data, která je účastník NP povinen předávat
pověřené osobě podle § 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují orientaci uživatele při výběru
materiálů k realizaci jeho cílů.
3.3.1.3 Organizační zajištění
Hodnocení kolekcí GZR je na základě § 12 (1) zákona 148/2003 zabezpečováno účastníky
„Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“,
podle odsouhlasených garancí za jednolivé plodinové kolekce (viz Příloha 6.7.4). Podle výše
uvedeného zákona je účastník NP povinen kolekce, za které má garance, hodnotit dle zásad
vyhlášky 458/2003 Sb., dle této Rámcové mediky a především dle metodik specializovaných na
skupiny genetických zdrojů. Specializované metodiky jsou součástí této Rámcové metodiky.
3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin – obecné zásady
Systém hodnocení je zpravidla specifický pro každou druhovou kolekci nebo kolekci na úrovni
rodu. Méně často je hodnoceno více rodů společně. Postup hodnocení kolekcí i jeho cíle jsou
výrazně specifické podle druhů či podle hospodářského určení skupin GZR v rámci jednotlivých
druhů.
Přes výše uvedenou specifiku v hodnocení kolekcí lze charakterizovat hlavní zásady pro
hodnocení GZR rostlin. Schematicky jsou obecné rysy systému hodnocení GZR znázorněny
v následující tabulce.
Schéma systému hodnocení GZR rostlin
Úroveň
hodnocení
Materiál
Účel hodnocení
Využití získaných dat
Předběžné
Všechny nově získané
genetické zdroje
Eliminace nevyhovujících
zdrojů
Výběr vzorků
k zařazení do kolekce
- Cílevědomá tvorba
kolekce
Karanténa
Namnožení zdrojů
Základní
Všechny zdroje přijaté
– zařazené do kolekce
Speciální,
Vybrané
nadstavbové nejperspektivnější
GZR
Hodnocení široké škály znaků
s důrazem na znaky s nízkou
interakcí s prostředím
Široká informace o
genetické variabilitě
v rámci kolekce
Použití klasifikátorů nebo sady
deskriptorů
Základní informace o
jednotlivých GZR
Popisná data pro informační
systém
Uložení popisných
dat v databázi
EVIGEZ
Cílené, podrobné hodnocení pro Uplatnění vybraných
výběr donorů vlastností a znaků GZR ve
šlechtitelských
programech, resp.
zemědělské praxi
27
3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení
Genetické zdroje rostlin (GZR), nově získané do kolekce jsou zpravidla předběžně hodnoceny ve
školkách nových GZR, karanténních školkách či jinak organizovaných výsevech (výsadbách).
Převažuje jednoduché subjektivní hodnocení zpravidla malého množství vybraných znaků.
Rozsah pozorování spojených s funkcí karantény je druhově specifický, daný platnými předpisy.
GZR, získané ze zahraničí jsou zpravidla doprovázeny fytosanitárním osvědčením, které vylučuje
přítomnost karanténních chorob na dodaných vzorcích. Výjimky stanovuje prováděcí Vyhláška
č. 83/1997 Sb. zákona 147/1996 Sb. Obecně je nutné věnovat zdravotnímu stavu získaných
materiálů velkou pozornost, podle potřeby zabezpečit izolaci neprověřeného materiálu a před
jeho prověřením jej nerozšiřovat na další pracoviště. Pokusy s GZR, pěstovanými prvým rokem
mají plnit i úlohu karantény. U plodin, kde to vyžadují předpisy, provádějí orgány ÚKZÚZ
předepsané kontroly. Řešitelé kolekcí GZR jsou povinni předložit seznamy nově získaných GZR,
popř. další dokumentaci kontrolním orgánům.
Podle potřeby se provádí taxonomické zařazování nově získaných GZR, hodnocení zdravotního
stavu, evidování základních fenologických údajů popř. dalších znaků jako jsou ukazatele kvality.
Předběžné hodnocení se zpravidla neprovádí u víceletých druhů, resp. jeho náplň splývá s další
etapou hodnocení.
Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných
GZR (duplicitní materiály, GZR naprosto nevhodné pro pěstování v podmínkách ČR, příliš nízké
parametry významných znaků, nevyrovnanost a vyštěpování odlišných genotypů atp.). Plánovitý
a cílený výběr v předběžném hodnocení je základní metodou účelné tvorby kolekce. Jsou-li
k dispozici pouze velmi malé vzorky GZR (což je častý případ), slouží tento krok k namnožení
materiálu.
Údaje získané v předběžném hodnocení slouží především pro potřebu řešitele kolekce, některé
z nich však mohou být použity jako upřesnění pasportních dat (např. taxonomické údaje), jiné
mohou být užitečné pro uživatele (např. údaje o jednoduše založených kvalitativních znacích,
manifestace genů velkého účinku atp.)
Předběžné hodnocení je zpravidla jednoleté.
3.3.1.4.2 Základní hodnocení
Genetické zdroje vybrané v předběžném hodnocení dostávají národní evidenční číslo (ECN, které
přiděluje pouze řešitel příslušné kolekce na pověřeném pracovišti dle jednotných pravidel) a jsou
tak zařazeny do kolekce.
3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace
Současně s přidělením ECN zakládá řešitel kolekce kartu pasportních dat ať již v podobě tištěné
nebo elektronické. Na ní soustřeďuje všeny dostupné pasportní údaje a postupně je doplňuje. Při
vnášení dat do centrální databáze EVIGEZ používá řešitel způsoby popsané v části 3.2.4 a 3.2.5
této metodiky.
3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základnoho hodnocení plodinových kolekcí GZR
Základním hodnocením musí projít všechny GZR příslušné kolekce vzhledem k tomu, že je tento
krok zdrojem popisných dat o uchovávaných vzorcích.
Většina GZR zpravidla přichází do tohoto kroku z předběžného hodnocení, u víceletých druhů
přímo z introdukce (po případném karanténním prověření). Některé GZR (např. nové domácí
odrůdy, významné produktivní odrůdy ze zahraničí z klimaticky blízkých oblastí) u nichž je
28
význam zřejmý a je k dispozici dostatek osiva (sádě) jsou zařazeny přímo do této etapy
hodnocení.
Metodickým základem hodnocení je zpravidla srovnání s kontrolní odrůdou (odrůdami). Jako
kontrola je zařazována registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou v reakci na odlišné
podmínky jednotlivých let hodnocení a s co nejvyšší stabilitou v projevu významných znaků a
vlastností. Pokud možno měla by být kontrola shodná s kontrolní odrůdou, používanou v
odrůdovém zkušebnictví. Zvláště v pokusech bez opakování by měla být volena co nejhustší síť
kontrol, což umožní dosáhnout vyšší objektivity hodnocení při srovnávání výsledků (např.
využití matematického modelu při překrývání pokusných sérií).
Základní hodnocení je hlavním zdrojem informací pro budování databáze popisných dat IS
EVIGEZ. Zjištěné údaje po 2 – 3letém hodnocení jsou převedeny podle národních klasifikátorů
pro jednotlivé rody či druhy na bodové hodnoty (9ti bodová stupnice). Zpracování popisných dat
probíhá na řešitelském pracovišti tak, aby mohly být využity odborné zkušenosti
specializovaných pracovníků. Výsledky jsou pak zaslány do informačního systému EVIGEZ
v genobance, kde jsou údaje zkontrolovány a začleněny do databáze popisných dat.
Jako nástroj pro ohodnocení znaků nebo pro převod naměřených hodnot do bodových stupnic
slouží národní klasifikátory. K 31. 12. 2003 jich v rámci ‚Národním programu …‘ bylo vytištěno
30 a 8 jich je v elektronické versi zařazeno do IS EVIGEZ. (viz. Příloha 6.2)
Základní hodnocení je většinou 2 – 3leté, popř. i dlouhodobější. U samosprašných rostlin se
zpravidla v dalších letech zkoušení používá osivo z předchozího roku, u cizosprašných nové
osivo z rezervy či z izolovaného přesevu. V případě výskytu klimaticky mimořádně odlišného
roku či kalamitního poškození pokusu se zkoušky prodlužují o rok a údaje z kalamitního roku se
vylučují. Účelné je, aby se podmínky zkoušení pokud možno blížily praktickým podmínkám
pěstování dané plodiny.
Při základním hodnocení v polních pokusech jsou hodnoceny morfologické znaky, fenologické
charakteristiky, je odhadována produktivita a její struktura, testována kvalita produktů a další
hospodářsky významné znaky. Hodnocení se zaměřuje především na znaky s nízkou interakcí
s prostředím a na znaky založené mono- a oligogenně. Dle potřeby a možnosti je v polních,
skleníkových či laboratorních testech zjišťována rezistence k chorobám, škůdcům, abiotickým
stresům, případně jsou prováděna i jiná hodnocení.
Údaje o morfologických znacích jsou využívány kromě jejích významu hospodářského též pro
identifikaci a charakterizaci jednotlivých GZR. V této souvislosti jsou pro případné pozdější
určování pravosti GZR důležité odběry plodů, plodenství a herbářových položek. Tyto materiály
trvale skladuje řešitel kolekce, zejména pro případné revize kolekce.
Dalšími metodami, umožňujícími identifikaci GZR jsou elektroforézy zásobních bílkovin a
metody DNA fingerprintingu. Těmito metodami je třeba charakterizovat přednostně GZR
domácího původu, případně donory velmi cenných vlastností a znaků.
Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZR (databáze popisných dat
EVIGEZ) je účelem základního hodnocení získání poznatků o rozsahu genetické variability
kolekce. Na tomto základě by měla být kolekce dále plánovitě doplňována.
V řadě případů je účelné vedle hodnot transformovaných do bodové stupnice podle klasifikátorů
evidovat též přímo měřené hodnoty. Zvláště jde-li o opakované pokusy, umožňuje evidence
metrických dat jejich další a podrobnější zpracování a získání cenných dodatečných informací.
V takovýchto případech se doporučuje vytvářet vlastní databázi měřených hodnot znaků. Tento
postup je rovněž nezbytný u těch kolekcí, kde dosud není k dispozici klasifikátor ani minimální
soubor deskriptorů s příslušnými bodovými stupnicemi.
29
Bodové stupnice klasifikátorů a souborů deskriptorů jsou po celou dobu hodnocení závazné. Při
případné transformaci z jiných stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr,
kdy nejnižší nebo nejhorší projev znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je
povoleno používat pouze číselné vyjádření projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků.
Podrobné metodické postupy základního hodnocení GZR pro jednotlivé kolekce jsou
rozpracovány ve speciální části této metodiky a vycházejí zejména z potřeb šlechtění, výzkumu,
odrůdového zkušebnictví, popřípadě zemědělské praxe.
3.3.1.4.3 Speciální hodnocení
Speciální hodnocení svými cíli i rozsahem prací přesahuje rámec ‚Národního programu …‘ a
není jeho součástí. Základní hodnocení GZR prováděné jako součást ‚Národního programu…‘
však pro tuto činnosti vytváří předpoklady a umožňuje předvýběr materiálů pro detailní studium
užšího souboru perspektivních materiálů. Speciální hodnocení by mělo být předmětem
navazujících projektů výzkumného charakteru, případně objednávky ze strany šlechtění.
Do speciálního hodnocení jsou zařazovány GZR vybrané na základě výsledků základního
hodnocení případně podle jinde získaných informací. Rozsah hodnocených materiálů závisí na
cílech a potřebách (formulovaných zpravidla uživateli tj. šlechtiteli, výzkumníky či zemědělskou
praxí) a na pracovních možnostech. Postup hodnocení sleduje vytčené cíle jako je výběr donorů
určitých znaků a vlastností, ověření produktivity, výnosové stability, vhodnosti pro introdukci
atp. Metodický postup by měl umožnit posouzení vlivu prostředí a spolehlivosti interpretace
výsledků (statistické vyhodnocení), což vyžaduje opakované pokusy; u polních testů víceleté
výsledky nejlépe z více stanovišť.
3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ
Průměrné hodnoty znaků a vlastností, získané během hodnocení genetického zdroje (2 – 3 leté
hodnocení) jsou převáděny pomocí klasifikátoru na bodové vyjádření. V případě značných
ročníkových rozdílů se přihlíží k reakci kontrolních odrůd na podmínky ročníku, ve kterém se
rozdíly projevily. Popisná data v bodové podobě jsou vnášena do databáze IS EVIGEZ dle zásad
uvedených v části 3.2.5.2.
3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního hodnocení
Cenné informace o vlastnostech a znacích GZR jsou získávány též z literárních zdrojů.
Významné jsou takovéto údaje především pro cílené rozšiřování druhové kolekce a u znaků
s vysokou dědivostí. Zdrojem těchto informací mohou být např. odborné a vědecké publikace,
popisy odrůd v listinách doporučených odrůd, publikované výsledky odrůdových zkoušek, různé
typy katalogů, sdělení šlechtitelů, atp. Průběžné rešerše dostupných informací o genofondu
daného druhu a jejich využití při budování informační databáze patří k práci každého řešitele
kolekce. Takto získané údaje mohou být začleněny do poznámkové části informačního systému.
3.3.1.5 Uchování kolekce GZR
V průběhu hodnocení udržuje řešitelské pracoviště vzorky GZR v pracovní kolekci.
Jakmile je během základního hodnocení generativně množených druhů získáno dostatečné
množství kvalitních semen je připraven semenný vzorek od každého GZR pro uložení ve skladu
genobanky. Vzorky jsou pak předány genobance ve VÚRV Praha – Ruzyně přesně označené,
doprovázené předávacím protokolem (Příloha 6.9.2). Předávané vzorky musí vyhovovat svým
zdravotním stavem, úrovní klíčivosti a počtem předávaných semen ustanovením vyhlášky
458/2003 Sb. V případě, že je vzorek určen k uložení i v základní kolekci a bezpečnostní
duplikaci předává účastník NP 2 resp. 3-násobek množství semen uvedeného ve vyhlášce.
30
Uchování vegetativně množených druhů zajišťují během i po ukončení hodnocení řešitelská
pracoviště v polních kolekcích, “in vitro“ kolekcích, popřípadě mohou organizovat i konzervaci
‚in situ‘ v původním areálu výskytu. V některých případech jsou metody kombinovány, např.
polní kolekce a metoda in vitro u chmelu. Významným přínosm k uchování některých
vegetativně množených druhů je etablování kryobanky v listopadu 2003. Ta bude postupně
přebírat garanci za uchování vybraných kolekcí vegetativně množených GZR.
3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin
Hodnocení probíhá často na trvalém stanovišti (např. ovocné stromy, chmel, vinná réva). Ve
výsadbě jsou rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují srovnání a statistické hodnocení
získaných údajů. Hodnocení je dlouhodobé většinou po velkou část výsadby, u chmelu po 5 let.
Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcích dle
deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. Po sklizni následují
rozbory, zaměřené na kvalitu získaného produktu.
U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, (převod na bodové vyjádření je až
následný) je vytvořena též metrická databáze.
Systém hodnocení GZR brambor se více méně blíží hodnocení generativně hodnocených druhů.
Sestává z předběžného hodnocení na přípravné parcele a vlastního dvouletého hodnocení na
parcele pracovní.
3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu - regenerace
3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR
Za regeneraci genetického zdroje zodpovídá účastník NP, který má garanci za příslušnou
plodinovou kolekci. Regeneraci dříve uložených vzorků semen provádí na vyzvání genobanky.
Genobanka žádá o regeneraci osiva v případě že:
- následkem odběru semen pro uživatele klesá zásoba k limitní hranici
- je zjištěn pokles klíčivosti uskladněného vzorku blízko k minimální přípustné hranici
Během regenerace musí dodržovat účastník NP veškerá opatření, která zabezpečí originalitu,
čistotu vzorku a parametry klíčivosti a počtu předávaných semene jako při prvém uložení vzorku
do genobanky (viz. bod 3.3.1.5 této metodiky).
K zabezpečení originality vzorku musí učastník NP zachovávat původní označní vzorku během
celého procesu regenerace. U vzorků cizosprašných rostlin musí zajistit vhodný způsob technické
nebo prostorové izolace. Preciznost práce při setí a sklizni je základním předpokladem pro
zajištění čistoty regenerovaného vzorku.
3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených GZR rostlin
- ovocné stromy
Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu
více než 50% jedinců z položky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde
je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště.
- chmel
Po ukončení hodnocení jsou GZ chmelu uchovávány v tzv. depozitní části kolekce, zde také
probíhá regenerace (po 15 – 20 letech) postupem, specifikovaným v speciální části metodiky.
- vinná réva
31
GZ révy vinné je třeba regenerovat po 20 letech pokud nedošlo k jejich poškození abiotickými či
biotickými vlivy. V případě silného poškození je přirozeně nutno provést regeneraci
bezprostředně po poškození.
- brambory
Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící živné médium
(převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se používají k pasáži na
média pro dlouhodobé udržování.
3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ
3. 4.1. Úvod
Dlouhodobé uchovávání genetických zdrojů pro budoucí potřebu je zcela základním
úkolem práce s genofondem; tento úkol musí být zajišťován prioritně. U druhů rozmnožovaných
semeny s ortodoxním charakterem zajišťuje dlouhodobé uchování semenných vzorků pro
všechny kolekce v ČR genobanka ve VÚRV Praha, která má charakter národní genobanky.
Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí,
případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status
genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře „in vitro“ nebo metodou
kryokonzervace.
Obecné zásady bezpečného uchování genofondu rostlin jsou platné pro generativně i vegetativně
rozmnožované druhy (Zákon 148/2003 Sb.).
3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ
GB získává semenné vzorky od řešitelů kolekcí, kteří po zařazení GZR do kolekce
(přidělení národního evidenčního čísla, ECN) a namnožení osiva zasílají vzorky v dohodnutém
objemu a kvalitě a s potřebnými informacemi pro dlouhodobé skladování v GB. GB může
zajišťovat dlouhodobé skladování osiva i pro další subjekty, které se zabývají genofondem
rostlin (např. šlechtitele, instituce ochrany přírody), projeví-li o to tyto subjekty zájem a jsou-li na
pracovišti GB potřebné technické a personální předpoklady.
Vlastní činnost genobanky charakterizuje schéma v příloze 6.9.1.
3.4.2.1 Vlastnosti vzorků
Genobanka získává vzorky od řešitelů kolekcí, kteří jim přidělují národní evidenční číslo (ECN)
jako jednoznačný identifikátor pro GZR. Systém přidělování ECN je dán pravidly centrálního
dokumentačního systému EVIGEZ. Uskladňované vzorky musejí splňovat základní požadavky
na vlastnosti a kvalitu:
- Identifikátor (ECN) včetně pasportní dokumentace, tj. základní informace o názvu a původu
vzorku, bez něhož vzorek nelze uskladnit
- Homogenita – vzorek semen musí pocházet z homogenního porostu, v případě cizosprašných
druhů musí být zajištěna ochrana (např. izolace) před nežádoucím opylením
- Čistota – vzorek musí být čistý (98%) bez příměsí cizích látek a úlomků rostlinného materiálu,
nemořený
- Zdravotní stav – vzorek musí být prost viditelného poškození nebo přítomnosti infekce, plísní
a škůdců
- Klíčivost – klíčivost vzorku musí splňovat minimální stanovenou hodnotu 95%, pro některé
druhy je 85% a jen výjimečně je povolena nižší klíčivost (dle příslušné normy)
32
- Vlhkost – vstupní vlhkost vzorku by neměla přesahovat běžnou hodnotu 12-15%
- Hmotnost – minimální hmotnost vzorku v kolekci musí být 4000 klíčivých semen u
samosprašných druhů, u cizosprašných druhů 12 000 klíčivých semen (n- násobky tohoto
základního množství podle typu kolekce)
-Vzorek musí být doprovázen předávacím protokolem s informací o roku a způsobu sklizně, typu
kolekce, hmotnosti vzorku a jeho klíčivosti případně vlhkosti a HTS. (předávací protokol
v příloze 6.9.2)
Podrobné parametry vzorků stanoví vyhláška 458/2003 Sb.
3.4.2. 2 Typy kolekcí
Podle cíle a s ním souvisejících požadavků na dlouhodobé uchování jsou semenné vzorky skladovány v
následujících typech kolekcí:
Základní kolekce slouží pro bezpečné dlouhodobé uchování GZR (50 a více let). Zahrnuje
původní domácí GZR, za něž nese genobanka a řešitel garanci a další vzácné materiály dle
rozhodnutí řešitele, v doporučeném objemu 1- až 3–násobek minimální hmotnosti vzorku.
Základní kolekce je uchovávána při teplotě – 18 oC a duplikuje aktivní kolekci na témže místě.
Semena jsou odebírána pouze výjimečně (kontrola klíčivosti, regenerace). Vzorky základní
kolekce neslouží k distribuci.
Aktivní kolekce slouží pro střednědobé uchování životnosti semen (15 a více let) a zahrnuje
veškeré GZR shromážděné v kolekcích jednotlivých semenných druhů. Je uložena při teplotě –
5°C (snadno skladovatelné druhy) nebo – 18°C (druhy citlivější ke skladování). Je využívána pro
popis a hodnocení GZR, pro regeneraci a distribuci semen uživatelům. Dostupnost vzorků
uchovávaných v aktivní kolekci může být volná (Y), omezená (L), vázaná na svolení řešitele,
případně některé vzorky nemusejí být určeny k distribuci vůbec (N) z důvodu zachování
autorských práv, přechodného nedostatku osiva nebo jiného závažného důvodu. Dostupnost
vzorku v aktivní kolekci se řídí údajem (deskriptor označený „DOS“) v dokumentaci pasportní
části EVIGEZ. Aktivní kolekce, která sestává ze všech tří kategorií dostupnosti (Y, L, N) je
uvedena v katalogu GZR (http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/).
Pracovní kolekce – speciální kolekce donorů, rozpracovaných výzkumných a šlechtitelských
materiálů, jimiž plně disponuje pouze jejich majitel (řešitel kolekce), nejsou zahrnuty v katalogu
GB a nejsou součástí základní nebo aktivní kolekce. Minimální množství není stanoveno.
Bezpečnostní duplikace (safety duplication) – dlouhodobě uchované vzorky ještě v jiné genové
bance pro případ katastrofy nebo ztráty vzorku (nejčastěji duplikovaný obsah základní kolekce),
doporučený objem je minimální množství. Bezpečnostní duplikace jsou uchovávány při teplotě –
18°C většinou na základě smluv mezi genovými bankami. Materiál zůstává majetkem genobanky
dárce.
V genobance při VÚRV Praha – Ruzyně je uložena bezpečnostní duplikace vybraných vzorků
GZR Slovenské národní GB a recipročně bezpečnostní duplikace vybraných českých GZR jsou
uchovány ve VÚRV Piešťany na základě dvoustranné dohody. Do bezpečnostní duplikace jsou
zahrnovány nejcennější vzorky z kolekcí jednotlivých druhů zemědělských plodin. Cílem
bezpečnostní duplikace je zajistit co největší bezpečnost cenných materiálů – např. v případě
živelní katastrofy a jiných nepředvídatelných okolností, které by mohly poškodit uchovávané
GZR. Bezpečnostní duplikace svým charakterem odpovídá základní kolekci, je však plně
spravována majitelem GZR. Bezpečnostní duplikace zajišťují zejména původní materiály ČR a
Slovenska (vyšlechtěné odrůdy, staré krajové odrůdy ohrožené vymizením, cenné materiály
získané expedičními sběry , originální genetické linie apod).
33
Pro vytváření bezpečnostních duplikací jsou povinni přispívat vybranými materiály všichni
řešitelé kolekcí v ČR. Za výběr vzorků do bezpečnostních duplikací odpovídá genobanka spolu
s řešiteli příslušných kolekcí.
Rozvržení kolekcí ve skladu genobanky je uvedeno v Příloze 6.9.3.
3.4. 2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku
3.4.2.3.1 Příjem vzorku
K dlouhodobému uložení jsou přebírány pouze vysoce kvalitní partie semen genetických zdrojů
označené evidenčním číslem a opatřené záznamem v pasportní části EVIGEZ, které splňují
požadavky pro uskladnění v genobance. Uchování hybridů (pokud je vyžadováno) je řešeno
uložením zásoby semen v GB podle přání řešitele; tyto materiály však nejsou uváděny v katalogu
GZR. Za genetické zdroje lze považovat pouze rodičovské komponenty hybridů.
Pro vlastní dlouhodobé skladování jsou rozhodující údaje určující režim skladování - typ kolekce
(základní, aktivní, pracovní, omezení distribuce semen - určuje řešitel kolekce), skladovací
teplota, počáteční vlhkost, klíčivost a kritická klíčivost. Řešitel kolekce by měl podle možnosti,
popř. dle dohody s genobankou otestovat klíčivost jím zasílaných vzorků a příslušné údaje
poskytnout GB.
Po převzetí vzorku s potvrzením předávacího protokolu následuje kontrola čistoty a zdravotního
stavu, klíčivosti a vlhkosti semen a evidence všech údajů.
Kontrola čistoty a zdravotního stavu – vizuální hodnocení (lupa, mikroskop). Předpokládá se
98% čistota vzorku, vzorek nesmí obsahovat cizorodé částice nebo úlomky rostlinného materiálu.
Vzorek nesmí být mořený nebo obsahovat viditelné závady ze zdravotního hlediska.
Kontrola klíčivosti - dle standardních metod ISTA (Petriho misky, vlhčený filtrační papír,
teplota 20-25 °C, osvětlení dle druhových požadavků). K odstranění případné dormance lze osivo
vystavit nízkým teplotám po dobu několika dní. U tvrdosemenných vzorků nutno použít
skarifikace. Požadovaná klíčivost pro uložení v genobance je 95%, resp 85%, u některých vzorků
je povolena i nižší vstupní klíčivost (tabulka doporučených klíčivostí v Příloze 6.9.6 a 6.9.7)
Vysoušení semen - Evidovaný a zkontrolovaný vzorek je označen štítkem a předsoušen v misce
sušárenského vozíku v běžných laboratorních podmínkách. Po předsušení je dosušován na
konečný obsah vody 4-8% v sušárně při teplotě 20-25 °C a relativní vzdušné vlhkosti 30-33%.
Doba vysoušení je různá pro různé druhy. Vlhkost je kontrolována gravimetrickou metodou po
žíhání do konstantní hmotnosti při 130°C resp.105°C u olejnatých semen. Po dosažení vlhkosti,
která odpovídá optimálnímu obsahu vody pro dlouhodobé uchování, se znovu u části vzorků
provádí kontrola klíčivosti (tabulka doporučených vlhkostí Příloha 6.9.4).
Ukládání vysušených semen do skleněných kontejnerů s objemem 370 cm3 nebo 210 cm3 se
vzduchotěsným "twist" - uzávěrem. Do každého kontejneru je vkládán sáček s 3,5 g resp. 1,5 g
silikagelu a jmenovka se základními údaji: ECN, názvem , taxonem, rokem sklizně, číslem
příjmu a kódem skladu. Kontejnery jsou ukládány do přepravek po dvaceti kusech a umísťovány
ve skladu podle šestimístného označení místa – kódu skladu a typu kolekce. Kód skladu je dán
označením komory (1-5), regálu (A-Q), police (A-M ), přepravky (1- 8) a pořadovým číslem
kontejneru (1-20). Kód skladu je vyznačen rovněž na víčku skladovacího obalu. Vzorky téhož
ECN se nikdy nesesypávají dohromady. Jedno ECN může mít několik různých čísel příjmu
34
(např. podle různých let sklizně). Jedno zařazené číslo příjmu může mít více skladovacích obalů
(tj. více kódů skladu - u velkosemenných druhů 5 až 8 kontejnerů).
Vzorky jsou ukládány v pořadí, v jakém byly přijaty do GB. Vzhledem k doporučovaným
minimálním rozsahům vzorků (většinou 4 tis. klíčivých semen) by měly vzorky ukládané do GB
zahrnovat 6 tisíc a více semen. Minimální požadované rozsahy vzorků pro uchování v aktivní a
základní kolekci GB jsou podle druhů (skupin druhů) uvedeny v tabulce Příloha 6.9.5.
Evidence vzorků – uskladňované vzorky jsou ihned po převzetí označeny štítkem s ECN a údaje
zaznamenány do příjmové knihy. Je jim přiděleno číslo příjmu a při ukládání vzorku do
klimatizovaného prostoru též kód skladu (lokalizace vzorku ve skladu genobanky). Do příjmové
knihy jsou zaznamenány všechny skladovací údaje: ECN, číslo příjmu, typ kolekce, kód skladu,
klíčivost, rok sklizně, hmotnost vzorku, datum příjmu, datum uskladnění, hmotnost tisíce semen,
úroveň regenerace, případně poznámka na základě údajů z předávacího protokolu a vstupní
kontroly.
Všechny tyto údaje jsou zároveň uloženy do informačního systému EVIGEZ. V roce 2003 začalo
nové označování skladovacích kontejnerů pomocí štítků s čárovým kódem. Štítek s čárovým
kódem označujícím kód skladu je umístěn na víčko skladovacího obalu. Štítek se všemi údaji
(ECN, číslo příjmu, kód skladu, taxon, název vzorku, rok sklizně) je umístěn na vlastní
skladovací obal i dovnitř obalu. V průběhu nového označování všech uložených vzorků je
kontrolována hmotnost vzorků a namátkově i klíčivost.
Stejným způsobem jako je vedena evidence generativně množených druhů ve skladu genobanky
ve VÚRV je nutno evidovat i polní kolekce, in vitro kolekce a kryo kolekce v dalších ústavech
fungujících jako genobanky vegetativně množených druhů.
3.4.2.3.2 Uchování vzorku
Vzorky jsou uchovávány v skladovacích obalech ve dvou teplotních režimech: střednědobé
uchování při –5°C a dlouhodobé uchování při s teplotou –18°C. Stálost teploty
v klimatizovaných komorách je sledována monitorovacím systémem, který oznamuje přesažení
kritické teploty –11°C v komoře klimatizované na –18°C a –1°C v komoře klimatizované na –
5°C. Data průběhu teplot jsou dlouhodobě uchovávána.
K základním činnostem GB patří monitorování dlouhodobého skladu semen, zejména
kontrola životnosti (po pěti až deseti letech), namátkově i vlhkosti semen. Na základě výsledku
monitorování skladu je řízena regenerace vzorků (při poklesu životnosti či zásoby semen pod
kritické množství – sledované uživatelským programem EVIGEZ). Materiál k regeneraci zasílá
GB z aktivní (výjimečně ze základní) kolekce v potřebném stanoveném množství, spolu s
informací o klíčivosti, popř. dalších charakteristikách osiva. Regeneraci vzorků je nutné věnovat
maximální pozornost; zabezpečit dostatečný rozsah, u cizosprašných spolehlivou izolaci,
zachování čistoty vzorků a získat osivo co nejvyšší kvality bez jakýchkoliv příměsí.
Obecným cílem práce GB a řešitelů kolekcí musí být co největší omezení potřeby přesevů
- což je základním předpokladem uchování genetické hodnoty GZ.
3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů
Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí,
případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status
genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře „in vitro“ nebo metodou
kryokonzervace. Zvolená metoda uchování GZ bude závislá na druhové specifitě. U některých
35
plodin, zejména jednoletých a dvouletých (např. brambory) se pro konzervaci používají
explantátové „in vitro“ kultury, u vybraných druhů se užívá metody kryokonzervace, při
prodloužení potřeby regenerace v polní kolekci se efektivně uplatní "in vitro" kultury. Využití
metod uchování vegetativně množených druhů je uvedeno podrobně v speciální části metodiky
jednotlivých plodin/skupin plodin.
3.4.3.1 Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace
Kryoprezervace vegetativně množených rostlin, nebo částí je metoda pro jejich uchování
v nízkých nebo ultranízkých teplotách za účelem uchování biodiversity. Podstatou této metody je
ve většině případů vitrifikační stav, při kterém se netvoří krystaly ledu, které mají jinak za
následek nevratné poškození rostlinných buněk.
3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance
Výchozím materiál pro uchování GZR v kryobance jsou rostliny napěstované v podmínkách in
vitro. Vypreparované vzrostné vrcholy s meristematickými buňkami jsou použity jako zdroj
rostlinné části pro kryoprezervaci.
Pro dlouhodobé skladování kryoprezervovaných rostlinných vzorků je použit systém skladování
v tekutém dusíku (při teplotě -196 °C). Rostlinné vzorky jsou umístěny v krympulích. Jedna
položka minimálně ve dvou Dewarových nádobách.
Metody kryoprezervace jsou postupně
optimalizovány pro jednotlivé druhy plodin.
Kryoprotokol pro příslušný rostlinný druh je založen na metodách vyvolávající vitrifikační stav,
který je výhodný pro dlouhodobé uchování genetické informace.
Za genotyp úspěšně uchovaný v kryobance lze považovat je-li minimálně 140 vzrostných vrcholů
zamrazeno a z nich je minimálně 20 odtáto s takovou regenerační schopností, že ve vzorku
v kryobance zůstane s pravděpodobností P>= 0,95 aspoň 20 regenerace schopných vzrostných
vrcholů rostlin, Tyto jsou uloženy v minimálně 6 krympulích, v minimálně 2 Dewarových
nádobách.
3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance
Informační systém EVIGEZ vypracovaný pro genobanku je základem pro dokumentaci GZR v
kryobance. K databázi EVIGEZ bude přidána databáze kryoprotokolů. Kryoprotokol obsahuje
údaje o původu vzorku, o datu jeho převzetí do kryobanky, o předkultivaci (době, času, teplotě),
o složení kultivačního média (hlavně o hormonálním složení média), o datu a podmínkách
kryoprezervace. Kryoprotokol dále obsahuje podmínky pro odtátí, které byly použity pro
stanovení regenerace kontrolního vzorku. Dále jsou uchovány údaje o procentu regenerace a
teplotě pro bezpečné skladování. Kryoprotokol obsahuje i důležitou poznámku experimentátora,
který navrhne metodu odtátí (teplotu, rychlost, rehydrataci).
Manipulace při skladování položek a komunikace se skladovou databází v PC se realizuje pomocí
terminálu čárového kódu. Každá krympule je označena jedinečným alfanumerickým kódem. Kód
obsahuje pořadové číslo uchovaného vzorku, jeho pozici v Dewarově nádobě a datum zamrazení.
3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring uchovávaných GZR
Nebezpečí případné technické havárie je monitorováno dvouúrovňovým měřením teploty v každé
Dewarově nádobě. Bezpečnost práce v kryobance je hlídána kyslíkovým čidlem spojeným
s výstražnou sirénou. Zabezpečení kryobanky proti vniknutí nepovolané osoby je zajištěno
propojením 3 okruhů zabezpečovacího systému na pult centrální ochrany.
36
Virtuální inventura kryobanky bude prováděna jedenkrát ročně spolu se zálohováním dat.
Jedenkrát ročně budou odtávány kontrolní vzorky rostlin ke stanovení úrovně regenerace.
Jedenkrát za 10 let bude provedena fyzická inventura vzorků uložených v kapalném dusíku.
3. 4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance
Pro efektivní spolupráci mezi pracovišti zodpovědnými za uchování genofondu, řešiteli
kolekcí a uživateli GZR platí zejména následující zásady a povinnosti.
a) Národní genová banka ve VÚRV Praha garantuje uchování kolekcí semenných druhů,
poskytuje metodickou a konzultační pomoc řešitelským pracovištím kolekcí a
koordinuje dokumentaci, ukládání a regeneraci semenných vzorků za spolupráce
jednotlivých pracovišť.
b) Pracoviště zodpovědná za uchování vegetativně množených druhů, plní pro tyto druhy
funkci genobanky, zajišťují dlouhodobé uchování GZR, sledují jejich stav a zásobu a v
případě potřeby organizují regeneraci GZR.
c) Genobanka a genofondové kolekce vegetativně množených druhů zajišťují distribuci
GZR a příslušných informací uživatelům v ČR i v zahraničí; přitom dodržují platné
zákony a předpisy, respektují právní ochranu odrůd v rámci dohody UPOV a případná
omezení vyžádaná řešitelem kolekce, či majitelem GZR.
Řešitel kolekce (majitel GZR) má za povinnost zajišťovat zejména:
a) předání dokumentovaných vzorků GZR do GB (na pracoviště udržující vegetativně
množené kolekce) v dohodnutém termínu, množství a kvalitě;
b) v případě potřeby zajišťuje ve spolupráci s GB regeneraci GZR;
Kriteriem pro regeneraci vzorků GZR je:
1. Nevhodný materiál zaslaný k uložení - nízká klíčivost, špatný zdravotní stav
(vzorek není ke skladování přijat).
2. Snížení zásoby semen v aktivní kolekci pod kritickou hranici.
3. Snížení klíčivosti uloženého vzorku pod kritickou hranici.
Po zaslání osiva k regeneraci (z aktivní kolekce) zůstává uloženo ještě minimálně
dvojnásobné množství osiva, nutné k regeneraci. Velikost vzorku nutného k regeneraci,
určuje řešitel kolekce po dohodě s GB.
c) zabezpečuje skladování pracovní kolekce;
Množství osiva poskytovaného uživatelům je závislé na celkové zásobě semen, genetické
homogenitě (samosprašné a cizosprašné druhy), případně na účelu využití a je uvedeno
v prováděcí vyhlášce č. 458/2003 Sb.
Pro uživatele je závazné:
a) využívat GZR pouze pro potřeby šlechtění, výzkumu či vzdělávání;
b) u povolených odrůd v plné míře respektovat autorská práva šlechtitele v rozsahu
platných právních úprav k ochraně odrůd;
c) poskytnout informace o využití GZR.
3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin „in situ"
In situ konzervace je uchování rostlinných genetických zdrojů v jejich přirozených biotopech
nebo na místě jejich dlouhodobého historického pěstování. Je dosud málo využívaná a měla by
37
nalézt větší uplatnění např. u dřevin, trav či některých planých druhů, významných pro kulturní
genofondy.
Jedná se o dynamický způsob uchování, který umožňuje spontánní hybridizaci a další koevoluci
druhu s doprovodnými druhy, včetně patogenních mikroorganismů. Pokud je tento druh
konzervace technicky možný, je to nejlepší metoda. Měla by však být doprovázena konzervací ex
situ, tj. uložením semen v genobance nebo pěstováním materiálu v polní nebo jiné školce.
3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci
1. Konzervaci planých rostlin in situ, památných stromů a cenných přírodních celků v ČR
zajišťuje Správa ochrany přírody podléhající MŽP. V rámci existující sítě chráněných objektů lze
realizovat program ochrany zemědělsky cenných druhů, jednotlivých rostlin nebo objektů na
základě vzájemné a oboustranně výhodné dohody. Tuto síť lze rozšířit podáním návrhu na zřízení
nového objektu ochrany.
2. Mimo tuto síť Správy ochrany přírody konzervaci genetických zdrojů rostlin in situ zajišťuje
účastník Národního programu. Přitom je účastník Národního programu povinen chovat se podle
§13 zákona č. 148/2003 Sb.:
3.5.2 Předmět konzervace in situ – materiál
Předmětem ochrany jsou genetické zdroje kulturních rostlin následujících kategorií:
d) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy
potenciálně využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně
pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné účely,
popř. plevelné druhy původních agrofytocenóz).
e) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin.
f) Staré restringované šlechtěné odrůdy.
Tyto genetické zdroje jsou domácího (autochtonního) původu. Kulturní materiály mohou být i
původu neznámého nebo středoevropského, ale byly v teritoriu České republiky historicky a
dlouhodobě pěstovány (např. historické kultivary révy vinné, ovocných dřevin).
3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou lokalitu
Pokud se jedná o plané druhy, vyhlášení reservace předchází dlouhodobější botanický výzkum
podle kritérií MŽP.
V případě kulturních druhů výzkum na lokalitě závisí na typu původní kultury (zplanělé polní
kultury, jednoleté, vytrvalé, sady, vinohrady apod.). Pro zplanělé kultury zapojené do přirozené
vegetace jsou požadavky na výzkum v terénu obdobné jako u planých druhů.
U ovocných dřevin (historický sad, alej, památné stromy a pod) a vinohradů výzkum musí
zahrnovat jen ekologické charakteristiky stanoviště a těžiště spočívá ve víceletém pomologickém
výzkumu vycházejícím z historických pramenů potvrzujích oprávněnost konzervace příslušných
krajových odrůd. Výzkumná zpráva musí dále obsahovat
- přehled odrůd a jejich stáří
- fytopatologické hodnocení stromů, keřů, révy a ovoce
- mrazové poškození, odolnost a odhad budoucího rizika
3.5.4 Dokumentace in situ konzervace
Materiál uchovávaný in situ musí být vybaven pasportními údaji z IS EVIGEZ, dále údaji
analogickými sběrovým deskriptorům, tj. geografická lokalita, podrobné souřadnice z GPS,
ekologické údaje o lokalitě, a dále speciální údaje týkající se in situ:
38
Plané a zplanělé druhy:
- datum založení in situ
- cílový druh/druhy
- zodpovědná osoba/instituce
- charakteristika populace
- fytocenologické charakteristiky, snímek, případně mikromapování, alespoň početnost a
pokryvnost, sociabilita
- fytopatologické hodnocení
- možné faktory ohrožení
- charakter a stupeň ohrožení
- údaje o pravidelném monitorování lokality
- existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu
Historické výsadby dřevin:
- datum založení in situ
- druhy a kultivary, krajové formy
- zodpovědná osoba/instituce
- charakteristika materiálu
- minulá a současná vegetace
- fytopatologické hodnocení a odolnost / poškození mrazem
- možné faktory ohrožení
- charakter a stupeň ohrožení
- údaje o pravidelném monitorování lokality
- existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu
3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa
Potenciálně vhodným místem zbytkového výskytu krajových populací a primitivních kultivarů
jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Zejména se
jedná o opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu.
Zplanělé materiály lze nalézt v místech minulého a historického pěstování, zejména v místech
zaniklých sídlišť.
U planých druhů navrhnutých pro in situ konzervaci, je-li možnost výběru, je třeba preferovat
stanoviště s co nejpůvodnější vegetací. Zahrnutí do stávající sítě chráněných územím je
optimální variantou.
Je třeba respektovat vlastnická práva pozemků. Pokud je to možné, preferovat lokality
s vyjasněnými vlastnickými právy a kde se lze s majitelem (např. obec, stát, zemědělský podnik,
soukromník, Správa ochrany přírody atd.) snadněji dohodnout.
In situ konzervace musí být s majitelem pozemku legislativně ošetřena smlouvou s dlouhodobou
zárukou trvání.
3.6 Konzervace gentických zdrojů rostlin metodou „on farm“
On farm konservace je uchování/pěstování kulturních rostlinných genetických zdrojů
hospodářem v regionu jejich minulého tradičního pěstování. Metodu on farm lze aplikovat na
všechny druhy plodin – polní, zahradní a ovocné dřeviny. Doporučeny jsou technologie
extenzívní blízké původním a popř. podmínkám organického zemědělství. Zejména se jedná o
nízké vstupy – nízká úroveň hnojení, minimální ochrana a dobrá agrotechnika. Ovocné dřeviny se
39
doporučuje roubovat na semenáče a pěstovat jako vysokokmeny ve velkých rozestupech
v zatravněných sadech.
On farm je výhodné provozovat ve skanzenech, v národních parcích a CHKO, a při muzeích. On
farm mohou ale rovněž provozovat zemědělské podniky, a soukromníci zejména hospodařící
organicky. Doporučuje se ekonomická návaznost na zpracovatele produkce s koncovkou např.
jako obchody zdravé výživy. Ekonomika on farm produke je u těchto firem podmínkou.
GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI ‚NÁRODNÍHO
PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGROBIODIVERSITY‘
4. VYUŽÍVÁNÍ
V genových bankách ve světě je poslední období charakteristické vysokou pozorností, která je
věnována využívání genetických zdrojů. Po období sedmdesátých a osmdesátých let minulého
století, kdy převládalo mezi činnostmi na úseku genetických zdrojů rostlin především jejich
shromažďování a uchování v podmínkách ex situ, je v posledních deseti až patnácti letech
akcentováno hodnocení vlastností a znaků a jejich genetické podmíněnosti. Takto získané
informace o významných charakteristikách GZR výrazně přispívají k cílenému užití genetického
zdroje ve šlechtění či výzkumu.
Uplatnění genetického zdroje je vedle jeho uchování nejvýznamnější a vlastně finálním cílem a
smyslem všech činností na tomto úseku.
4.1. Fomy využívání GZR
Vzhledem k skutečnosti, že jsou v kolekcí NP shromažďovány genetické zdroje významné pro
výživu (potravu) a zemědělství je jejich uplatnění směřováno především do šlechtitelského
zlepšování pěstovaných rostlin nebo je orientována na přímé pěstitelské využití rostlin
netradičních, opomíjených či minoritních.
4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR
Dobře zhodnocené GZR mohou velmi efektivně přispět k tvorbě odrůd se zdokonalenými
vlastnostmi. V tomto ohledu mohou být GZR zdrojem odolnosti k chorobám a zvláště
k měnícímu se spektru patogenních organismů. Další oblastí pro kterou jsou GZR cenným
zdrojem genů a genových komplexů je kvalita získávaných rostlinných produktů.
K dosažení takovýchto cílů je nezbytná co nejtěsnější spolupráce osoby pověřené hodnocením
plodinové kolekce se šlechtitelem. Pro usměrňování introdukce i pro upřednostňování
hodnocených znaků a vlastností je velmi důležitý názor uživatele GZR – v tomto případě
šlechtitele. Údaje získané během hodnocení GZR slouží šlechtiteli při výběru vhodných materálů
– donorů znaků a vlastností. Předávání takových informací může mít formu předání výsledků
hodnocení v původní podobě nebo předání údajů z víceletých hodnocení v bodovém ohodnocení.
Velmi významné jsou osobní kontakty mezi řešiteli kolekcí GZR a šlechtiteli.
4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování
U některých druhů, zejména okrajových či nově zaváděných do kultury, může studium GZR
významně přispět k rozšíření spektra pěstovaných rostlin se specifickými formami vyuřití např.
ve zdravé výživě, využívání rostlin jako zdrojů obnovitelné energie atp.
4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity
40
Na tomto úseku je nutná co nejtěsnější spolupráce s orgány státní správy, organizacemi ochrany
přírody i zájmovými sdruženími působícími v této oblasti.
Významná je z tohoto pohledu především konzervace GZR in situ.
5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY
5.1 Rozšiřování plodinového spektra
V historii zemědělství se skladba plodin významně měnila, zejména s příchodem některých
nových plodin (v našich podmínkách např. brambory , kukuřice), změnou pěstebních technologií
a intenzifikací zemědělské výroby, pro kterou byly některé původní plodiny nevhodné a nebyly
proto dále pěstovány a šlechtěny. Rovněž plošné zavádění velkovýroby v době kolektivizace
zemědělství vedlo k omezení pěstování těch plodin, pro které nebyly k dispozici vhodné
velkovýrobní technologie.
Pro ekologické zemědělství, minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí a vytvoření
předpokladů pro setrvalý rozvoj je ovšem potřebné využít širší vnitrodruhové i mezidruhové
diversity zemědělských plodin, včetně dosud opomíjených druhů a krajových odrůd. Z polních
plodin, které byly historickými předchůdci dnešních obilnin na území ČR, lze jmenovat např.
pluchaté pšenice (jednozrnka, dvouzrnka a pšenice špalda, která jako jediná si udržela komerčně
významné plochy i v současnosti), proso a pohanku; podobné příklady lze nalézt též u zelenin,
ovocných dřevin a léčivých a aromatických rostlin. Tyto plodiny se zpravidla produktivitou
nevyrovnají současným prošlechtěným a rozšířeným druhům, přesto však zájem o jejich
pěstování roste, zejména v souvislosti s některými jejich kvalitativními vlastnostmi (např.
vhodnost pro racionální výživu, specifickou chuť, technologickou kvalitu apod.), ale i vhodností
pro hospodaření se sníženými vstupy či pro organické zemědělství. Významným přínosem jejich
pěstování je rovněž rozšíření nabídky kvalitní produkce pro spotřebitele. Je ovšem potřebné, aby
vedle samotného pěstování těchto plodin bylo zajištěno i zpracování a marketing výrobků, které
mají často charakter regionálních specialit. Tento koncept je podporován např. ve státech EU jako
doplněk či jedna z alternativ k intenzivní zemědělské výrobě; důraz je kladen zejména na
původní či tradiční druhy pro jednotlivé regiony.
5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd
Genetické zdroje se široce uplatňují při rozšiřování genetického základu odrůd, který je u řady
plodin značně úzký v důsledku šlechtění na základě velmi omezeného spektra moderních
intenzivních odrůd. Řada odrůd má pak velmi blízký genetický základ, což může byt nebezpečné
např. v odolnosti k chorobám. Jestliže je odolnost k patogenu založena u většiny pěstovaných
odrůd na podobném nebo totožném genetickém základě je v případě výskytu nové rasy patogena
nebezpečí jeho kalamitního rozšíření. Uplatnění různých zdrojů odolnosti, které pochází
z různých GZR a vytváření širšího genetického základu je tak významnou prevencí proti
takovýmto případům.
5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství
Odrůdy se široce založenou odolností k chorobám a s maximální využitelností přijatých živin
jsou velmi významné pro rozvoj systému setrvalého zemědělství. Takovéto odrůdy jsou
předpokladem pro snižování vstupů během jejich pěstování. Nevyžadují častou nebo žádnou
ochranu proti chorobám a škůdcům, dobře využívají i menší zásobu živin v půdě a tudíž snižují
náklady na hnojiva i jejich aplikaci.
Setrvalost systému pěstování je podporována též širším spektrem pěstovaných plodin i
využíváním meziplodin jako zdroje organické hmoty a živin pro následné plodiny.
41
RÁMCOVÁ METODIKA
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin
a agro-biodiversity
Díl II. – Přílohy k všeobecné části
Kapitola 6.
Autoři:
Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z.
6. Přílohy k všeobecné části
Příloha 6.1
Přehledy kolekcí GZR v ústavech Národního programu k 31.12. 2003
Ustav
VURV Praha
ZVU Kroměříž
AGRITEC Šumperk
VUB Havlíčkův Brod
CHI Žatec
VURV GB Olomouc
VŠUO Holovousy
VUKOZ Průhonice
VUP Troubsko
OSEVA PRO Zubří
OSEVA PRO VUO Opava
VURV VS Karlštejn
MZLU Lednice
AMPELOS Znojmo-Vrbovec
Celkem
Počet položek zařazených v kolekci
Z toho množených
celkem vegetativně generativně
14798
0
14798
5 208
0
5 208
4737
0
4737
2018
2018
0
316
316
0
10581
1110
9471
2222
2222
0
1642
1396
246
2502
0
2501
1720
112
1608
1320
0
1320
272
272
0
1069
916
153
286
286
0
48 691 8 648
40 042
Příloha 6.2
Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ
Druh/rod
Publikované:
Armeniaca P. MILL.
Armoracia P. Gaertn., B. Mey et Scherb.
Avena L.
Beta L.
Brassica napus L., B. rapa L.
Carthamus tinctorius L.
Cerasus MILL.
Cicer arietinum L.
Glycine WILLD.
Helianthus L.
Hordeum L.
Humulus L.
Lens MILL.
Lupinus L.
Lycopersicon MILL.
Medicago L.
Persica P. MILL.
Rok vydání
1992
1998
1986
1991
1984, 2001
2001
1992
1999
1987
1992
1986
2000
1991
2000
1988
1985
1992
Počet položek v
pracovní kolekci
sběrové
ostatní
položky
položky
207
241
153
1053
0
532
668
0
0
1570
1459
0
0
22
62
26
0
257
3 719
2 531
Phaseolus L.
Pisum L.
Rheum L.
Rhododendron L.
Secale L.
Solanum L.
Trávy
Trifolium L.
xTriticale MUNTZ.
Triticum L.
Tulipa L
Vitis L.
Zea mays L.
Jen v elektronické versi (nepublikované) :
Calendula L.
Capsicum L.
Dahlia CAV.
Faba ADANS.
Fragaria x ananassa DUCHESNE
Lavandula L.
Malus MILL.
Vicia L. (V.sativa, V. pannonoca,V.villosa)
1991
1986
2001
2002
1986
1987
2002
1985
1991
1985
2000
1988, 1999
1986
2003
2002
2003
2000
2001
2003
2003
2001
Příloha 6.3
Přehled GZR podle skupin plodin uložených v genobance VÚRV Praha k 31.12. 2003
Skupina plodin
Obilniny
Luskoviny
Zeleniny
Technické plodiny
Olejniny
Trávy
Pícniny
Kukuřice a alternativní obilniny
Aromatické a léčivé rostliny
Květiny
Řepa, semenné okopaniny
Druhy květnatých luk
Ostatní okrasné dřeviny
Ostatní technické plodiny
Sklad GB celkem
Počet GZR
17857
3644
3145
2068
1417
1517
1339
1067
650
519
184
119
13
4
33543
Příloha 6.4
Přehled GZR podle plodin uskladněných ve skladu genobanky k 31.12. 2003
Plodina
Počet GZR
řebříček
18
proskurník s.l.
15
kopr
21
kmín
87
fenykl
15
třezalka
34
bazalka
42
dobromysl
31
jitrocel
27
šalvěj
38
saturejka
21
pupalka
16
Ostatní aromatické a léčivé rostliny
285
Aromatické a léčivé rostliny celkem
650
řepa cukrovka
32
řepa krmná
28
řepa salátová
100
mangold
21
Ostatní řepa, semenné okopanin
3
Řepa, semenné okopaniny celkem
184
Obilniny
pšenice ozimá
5655
pšenice jarní
4012
žito ozimé
640
ječmen ozimý
1684
ječmen jarní
2485
oves jarní
1877
oves ozimý
17
tritikale ozimé
205
tritikale jarni
218
pšenice ozimá (prac. kol.)
98
pšenice jarní (prac. kol.)
95
mnohoštět
856
Ostatní obilniny
15
Obilniny celkem
17857
Květiny
astra čínská
103
hvozdík
20
fiala
27
šalvěj <okras.>
30
aksamitnik
30
ostálka
sasanka
slunečnice <okras.> (hybr.)
Ostatní květiny
Květiny celkem
Trávy
psineček tenký
ovsík
sveřep s.l.
srha
kostřava rákosovitá
kostřava ovčí s.l.
kostřava luční
kostřava červená s.l.
jílek hybridní
jílek mnohokvětý
jílek vytrvalý
bojínek luční
lipnice luční s.l.
lipnice (ostatní druhy)
Ostatní trávy
Trávy celkem
Zeleniny
cibule kuchyňská
miřík celer
zelí hlávkové
kedluben
květák
brukev pekingská, b. čínská
brukev (ostatní druhy)
paprika
okurka setá
okurka (ostatní druhy)
tykev
mrkev obecna
locika salát
locika (ostatní druhy)
rajče tyčkové
rajče keříčkové
ředkev
ředkvička
tetragonia, novozéland. špenát
Ostatní zeleniny
Zeleniny celkem
Luskoviny
hrách setý
16
23
15
255
519
25
62
36
110
75
27
64
149
21
148
346
101
175
28
150
1517
116
35
103
26
35
15
44
139
222
25
86
242
540
304
504
397
15
111
15
171
3145
1415
hrách peluška
vikev setá
bob
fazol
soja luštinatá
vlčí bob
čočka jedlá
cizrník
hrachor (ostatní druhy)
vikev huňatá
vikev (ostatní druhy)
Ostatní luskoviny
Luskoviny celkem
Druhy květnatých luk
knotovka
Ostatní různé, druhy květnatých luk
Druhy květnatých luk celkem
Olejniny
řepka olejka ozimá
řepka olejka jarní
řepice ozimá
řepice jarní
hořčice bílá
brukev (hořčice) černá
brukev hořčičná sareptská
mák setý
lnička
slunečnice roční
světlice
Ostatní olejniny
Olejniny celkem
Pícniny
vojteška setá
jetel luční
jetel plazivý
jetel zvrhlý
jetel (ostatní druhy)
kozinec
čičorka
kručinka
štírovník
tolice dětelová
tolice hybr.
komonice
vičenec
Ostatní pícniny
222
163
345
969
210
55
81
20
28
59
58
19
3644
20
99
119
551
175
40
41
95
28
86
172
86
91
15
37
1417
398
248
182
34
130
38
27
19
37
24
25
51
19
107
Pícniny celkem
Technické plodiny
len (linie)
len (krajové populace)
len (kultivary)
tabák
Technické plodiny celkem
Kukuřice a alternativní obilniny
kukuřice (linie)
kukuřice (kultivary)
kukuřice (populace)
proso seté
bér italský (čumíza, mohár)
pohanka obecná
laskavec
Ostatní kukuřice, alternativní
Kukuřice a alternativní obilniny celkem
Ostatní okrasné dřeviny listnaté
Ostatní technické plodiny
Sklad GB celkem
1339
452
504
923
189
2068
606
40
95
151
19
43
83
30
1067
13
4
33543
Příloha 6.5a
December 2001
The list of multi-crop passport descriptors (MCPD), is developed jointly by IPGRI and FAO
to provide international standards to facilitate germplasm passport information exchange.
These descriptors aim to be compatible with IPGRI crop descriptor lists and with the
descriptors used for the FAO World Information and Early Warning System (WIEWS) on
plant genetic resources (PGR).
For each multi-crop passport descriptor, a brief explanation of content, coding scheme
and suggested fieldname (in parentheses) is provided to assist in the computerized exchange
of this type of data. It is recognized that networks or groups of users may want to further
expand this MCPD List to meet their specific needs. As long as these additions allow for an
easy conversion to the format proposed in the multi-crop passport descriptors, basic passport
data can be exchanged worldwide in a consistent manner.
General comments:
• If a field allows multiple values, these values should be separated by a semicolon (;)
without space(s), (i.e. Accession name:Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon).
• A field for which no value is available should be left empty (i.e. Elevation). If data is
exchanged in ASCII format for a field with a missing numeric value, it should be left
empty. If data is exchanged in a database format, missing numeric values should be
represented by generic NULL values.
• Dates are recorded as YYYYMMDD. If the month and/or day are missing this should be
indicated with hyphens. Leading zeros are required. (i.e. 197506--, or 1975----)
• Latitude and longitude are recorded in an alphanumeric format. If the minutes or seconds
are missing, this should be indicated with hyphens. Leading zeros are required.
• Country names: Three letter ISO codes are used for countries. The ISO 3166-1: Code List
can be found at: http://www.un.org/Depts/unsd/methods/m49alpha.htm. Country or area
numerical codes added or changed are not available on line, but can be obtained from
IPGRI [[email protected]].
• For institutes the codes from FAO should be used. These codes are available from
http://apps3.fao.org/wiews/ for registered WIEWS users. From the Main Menu select:
“PGR” and “Download”. If new Institute Codes are required, they can be generated online
by national WIEWS administrators, or by the FAO WIEWS administrator
[[email protected]].
• Preferred language for free text fields is English (i.e. Location of collecting site and
Remarks).
MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
1. Institute code
(INSTCODE)
Code of the institute where the accession is maintained. The codes consist of the 3-letter ISO
3166 country code of the country where the institute is located plus a number. The current set
of Institute Codes is available from FAO website (http://apps3.fao.org/wiews/).
2. Accession number
(ACCENUMB)
This number serves as a unique identifier for accessions within a genebank collection, and is
assigned when a sample is entered into the genebank collection.
3. Collecting number
(COLLNUMB)
Original number assigned by the collector(s) of the sample, normally composed of the name or
initials of the collector(s) followed by a number. This number is essential for identifying
duplicates held in different collections.
4. Collecting institute code
(COLLCODE)
Code of the Institute collecting the sample. If the holding institute has collected the material,
the collecting institute code (COLLCODE) should be the same as the holding institute code
(INSTCODE). Follows INSTCODE standard.
5. Genus
(GENUS)
Genus name for taxon. Initial uppercase letter required.
6. Species
(SPECIES)
Specific epithet portion of the scientific name in lowercase letters. Following abbreviation is
allowed: “sp.”
7. Species authority
(SPAUTHOR)
Provide the authority for the species name.
8. Subtaxa
(SUBTAXA)
Subtaxa can be used to store any additional taxonomic identifier. Following abbreviations are
allowed: “subsp.” (for subspecies); “convar.” (for convariety); “var.” (for variety); “f.” (for
form).
9. Subtaxa authority
(SUBTAUTHOR)
Provide the subtaxa authority at the most detailed taxonomic level.
10. Common cropname
(CROPNAME)
Name of the crop in colloquial language, preferably English (i.e. 'malting barley’, 'cauliflower',
or 'white cabbage')
11. Accession name
(ACCENAME)
Either a registered or other formal designation given to the accession. First letter uppercase.
Multiple names separated with semicolon without space. For example: Rheinische
Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon
12. Acquisition date [YYYYMMDD]
(ACQDATE)
Date on which the accession entered the collection where YYYY is the year, MM is the month
and DD is the day. Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros
are required.
13. Country of origin
(ORIGCTY)
Code of the country in which the sample was originally collected. Use the 3 letter ISO 3166-1
extended country codes.
14. Location of collecting site
(COLLSITE)
Location information below the country level that describes where the accession was collected.
This might include the distance in kilometres and direction from the nearest town, village or
map grid reference point, (e.g. 7 km south of Curitiba in the state of Parana).
15. Latitude of collecting site1
(LATITUDE)
Degree (2 digits) minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by N (North) or S (South)
(e.g. 103020S). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen.
Leading zeros are required (e.g. 10----S; 011530N; 4531--S).
16. Longitude of collecting site1
(LONGITUDE)
Degree (3 digits), minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by E (East) or W (West)
(e.g. 0762510W). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen.
1
To convert from longitude and latitude in degrees (º), minutes ('), seconds (''), and a
hemisphere (North or
South and East or West) to decimal degrees, the following formula
should be used:dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600)
where h = 1 for the Northern and Easter hemisphere and -1 for the Southern and Western
hemisphere. I.e.,
30º30'0'' S = -30.5 and 30º15'55'' N = 30.265.
Leading zeros are required. (e.g. 076----W).
17. Elevation of collecting site [m asl]
(ELEVATION)
Elevation of collecting site expressed in meters above sea level. Negative values are allowed.
18. Collecting date of sample [YYYYMMDD]
(COLLDATE)
Collecting date of the sample where YYYY is the year, MM is the month and DD is the day.
Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros are required.
19. Breeding institute code
(BREDCODE)
Institute code of the institute that has bred the material. If the holding institute has bred the
material, the breeding institute code (BREDCODE) should be the same as the holding institute
code (INSTCODE). Follows INSTCODE standard.
20. Biological status of accession
(SAMPSTAT)
The coding scheme proposed can be used at 3 different levels of detail: Either by using the
general codes (in boldface) such as 100, 200, 300, 400 or by using the more specific codes such
as 110, 120 etc.
100) Wild
110) Natural
120)
Semi-natural/wild
200) Weedy
300) Traditional cultivar/landrace
400) Breeding/research material
410) Breeder's line
411) Synthetic population
412) Hybrid
413) Founder stock/base population
414) Inbred line (parent of hybrid cultivar)
415) Segregating population
420) Mutant/genetic stock
500) Advanced/improved cultivar
999) Other (Elaborate in REMARKS field)
21. Ancestral data
(ANCEST)
Information about either pedigree or other description of ancestral information (i.e. parent
variety in case of mutant or selection). For example a pedigree 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas'
or a description 'mutation found in Hanna', 'selection from Irene' or 'cross involving amongst
others Hanna and Irene').
22. Collecting/acquisition source
(COLLSRC)
The coding scheme proposed can be used at 2 different levels of detail: Either by using the
general codes (in boldface) such as 10, 20, 30, 40 or by using the more specific codes such as
11, 12 etc.
10) Wild habitat
11) Forest/woodland
12) Shrubland
13) Grassland
14) Desert/tundra
15) Aquatic habitat
20) Farm or cultivated habitat
21) Field
22) Orchard
23) Backyard, kitchen or home garden (urban, peri-urban or rural)
24) Fallow land
25) Pasture
26) Farm store
27) Threshing floor
28) Park
30) Market or shop
40) Institute, Experimental station, Research organization, Genebank
50) Seed company
60) Weedy, disturbed or ruderal habitat
61) Roadside
62) Field margin
99) Other (Elaborate in REMARKS field)
23. Donor institute code
(DONORCODE)
Code for the donor institute. Follows INSTCODE standard.
24. Donor accession number
(DONORNUMB)
Number assigned to an accession by the donor. Follows ACCENUMB standard.
25. Other identification (numbers) associated with the accession
(OTHERNUMB)
Any other identification (numbers) known to exist in other collections for this accession. Use the
following system: INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB;… INSTCODE and
ACCENUMB follow the standard described above and are separated by a colon. Pairs of
INSTCODE and ACCENUMB are separated by a semicolon without space. When the institute is
not known, the number should be preceded by a colon.
26. Location of safety duplicates
(DUPLSITE)
Code of the institute where a safety duplicate of the accession is maintained. Follows
INSTCODE standard.
27. Type of germplasm storage
(STORAGE)
If germplasm is maintained under different types of storage, multiple choices are allowed,
separated by a semicolon (e.g. 20;30). (Refer to FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 for
details on storage type)
10) Seed collection
11) Short term
12) Medium term
13) Long term
20) Field collection
30) In vitro collection (Slow growth)
40) Cryopreserved collection
99) Other (elaborate in REMARKS field)
28. Remarks
(REMARKS)
The remarks field is used to add notes or to elaborate on descriptors with value 99 or 999
(=Other). Prefix remarks with the field name they refer to and a colon (e.g.
COLLSRC:roadside). Separate remarks referring to different fields are separated by
semicolons without space.
Příloha 6.5b
FAO/IPGRI Pasportní deskriptory
Prosinec 2001
(Český překlad 2003)
Seznam plodinových pasportních deskriptorů (MCPD) byl vyvinut ve spolupráci IPGRI a
FAO za účelem vytvoření mezinárodních standardů pro výměnu pasportní informace o
genofondu rostlin. Tyto deskriptory jsou kompatibilní s plodinovými klasifikátory IPGRI
(IPGRI crop descriptor lists) a s deskriptory používanými v systému FAO WIEWS ( FAO
World Information and Early Warning System on plant genetic resources).
Pro každý plodinový pasportní deskriptor je udvedeno krátké vysvětlení obsahu, kódovací
schéma a navržený název (pole v závorkách) usnadňující výměnu tohoto typu dat v
elektronické formě. Očekává se, že sítě nebo skupiny uživatelů budou iniciovat další
rozšíření tohoto seznamu deskriptorů podle dalších specifických požadavků. Protože tyto
dodatky umožňují snadnou konversi do navrženého MCPD formátu dat, základní pasportní
data budou moci být vyměňována bez problémů v celosvětovém měřítku .
Základní poznámky:
• Pokud pole dovoluje vkládat vícečetné hodnoty, pak tyto hodnoty musí být odděleny
středníkem (;) bez následné mezery, (např. Accession name:Rheinische
Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon).
• Pole, u něhož není k dispozici příslušná hodnota, zůstává nevyplněné (např. Elevation).
Pokud jsou data vyměňována ve formátu ASCII, pole s chybějící numerickou hodnotou
musí být ponecháno volné (nevyplněné). Při výměně dat v databázovém formátu jsou
prázdné numerické hodnoty nahrazovány genericky nulovými hodnotami (NULL).
• Datum Je zaznamenáváno ve formátu YYYYMMDD. V případě, že není znám měsíc
a/nebo den, jsou chybějící hodnoty nahrazovány pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné
(např. 197506--, nebo 1975----)
• Zeměpisné souřadnice (šířka a délka) jsou zazamenány v alfanumerickém formátu. V
případě, že nejsou známy minuty nebo sekundy, jsou chybějící hodnoty nahrazeny
pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné .
• Názvy států: použity jsou tří-písmenové ISO kódy. Seznam států ISO 3166-1: lze najít
na adrese: http://www.un.org/Depts/unsd/methods/m49alpha.htm. Numerické kódy států a
oblastí doplněných nebo změněných nejsou sice dostupné on-line, ale mohou být získány
od IPGRI [[email protected]].
• Pro ústavy musí být používány kódy FAO. Tyto kódy jsou dostupné na adrese
http://apps3.fao.org/wiews/ pro registrované uživatele WIEWS . Z hlavního menu zvolit :
“PGR” a “Download”. V případě, že ústav není evidován , je vyžadován nový kód , který
může být vygenerován on-line národním administrátorem, nebo administrátorem FAO
WIEWS [[email protected]].
• Preferovaný jazyk pro volný text je angličtina (např. Location of collecting site a
Remarks).
MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS
1. Institute code
(INSTCODE)
(Kód instituce)
Kód instituce, v níž je vzorek uchováván. Kódy sestávají z tří-písmenového
ISO 3166 kódu země, kde je instituce umístěna a čísla. Současně platná sada kódů institucí
je dostupná na webové stránce FAO (http://apps3.fao.org/wiews/).
2. Accession number
(ACCENUMB)
( Evidenční číslo genetického zdroje)
Toto číslo slouží jako jednoznačný identifikátor vzorku v rámci kolekce v genové bance a je
přidělen vzorku při zavedení do kolekce.
3. Collecting number
(COLLNUMB)
(Číslo sběru)
Originální číslo přiřazené sběratelem/sběrateli vzorku, obyčejně se skládající ze jména nebo
iniciál sběratele a čísla. Toto označení je nezbytné pro identifikaci duplikací, které jsou
uchovávány v jiných sbírkách.
4. Collecting institute code
(COLLCODE)
(Kód instituce sběratele)
Kód instituce sbírající vzorek. V případě, že instituce držitele kolekce je zároveň i sběratelem,
kód instituce sběratele (COLLCODE) je shodný jako instituce držitele kolekce (INSTCODE).
Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE.
5. Genus
(GENUS)
(Rod)
Rodové jméno pro taxon. První písmeno je vždy velké.
6. Species
(SPECIES)
(Druh)
Druhová část latinského názvu malými písmeny. Povolena je zkratka “sp.”
7. Species authority
(SPAUTHOR)
(Autor druhového označení)
Autor druhového jména
8. Subtaxa
(SUBTAXA)
(Poddruhová kategorie taxonu)
Obsahuje všechny další doplňkové taxonomické identifikátory. Povoleny jsou následující
zkratky: “subsp.” (pro subspecies); “convar.” (pro konvarietu); “var.” (pro varietu); “f.” (pro
formu).
9. Subtaxa authority
(SUBTAUTHOR)
(Autor poddruhového označení taxonu)
Autor poddruhového jména na nejnižší taxonomické úrovni.
10. Common cropname
(CROPNAME)
(Obecný název plodiny)
Název plodiny v obecném jazyce, preferována je angličtina (např. 'malting barley’,
'cauliflower', nebo 'white cabbage')
11. Accession name
(ACCENAME)
(Název genetického zdroje)
Buď registrovaný název nebo jiné formální označení genetického zdroje. První písmeno velké.
Vícečetná označení jsou oddělena středníkem bez mezery. např : Rheinische
Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon
12. Acquisition date [YYYYMMDD]
(ACQDATE)
(Datum zařazení do kolekce)
Datum, kdy byl genetický zdroj zařazen do kolekce, přičemž YYYY je rok, MM měsíc a DD
je den.
Chybějící údaje (MM a DD) je nutno vyznačit pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné.
13. Country of origin
(ORIGCTY)
(Stát původu)
Kód státu, v němž byl vzorek originálně sbírán. Použití rozšířeného tří-písmenového ISO 31661 kódu.
14. Location of collecting site
(COLLSITE)
(Místo sběru)
Informace o umístění v rámci státu, která popisuje, kde byl vzorek sbírán. Může to
představovat vzdálenost v kilometrech a směr od nejbližšího města, vesnice nebo mapového
srovnávacího bodu (např. 7 km south of Curitiba in the state of Parana).
15. Latitude of collecting site1
(LATITUDE)
(Zeměpisná šířka místa sběru)
Stupně (2 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány N (North, sever)
nebo S (South, jih) (např. 103020S). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda) musí být
nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např. 10----S; 011530N; 4531--S).
16. Longitude of collecting site1
(LONGITUDE)
(Zeměpisná délka místa sběru)
Stupně (3 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány E (East, východ)
nebo W (West, západ) (např. 0762510W). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda)
musí být nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např. 076----W).
17. Elevation of collecting site [m asl]
(ELEVATION)
(Nadmořská výška sběru )
Nadmořská výška místa sběru vyjádřená v metrech nad mořem. Záporné hodnoty jsou
povoleny.
18. Collecting date of sample [YYYYMMDD]
(COLLDATE)
(Datum sběru vzorku)
Datum sběru vzorku kde YYYY je rok, MM je měsíc a DD je den. Chybějící údaje (MM nebo
DD) musí být nahrazeny pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné
19. Breeding institute code
(BREDCODE)
(Kód instituce šlechtitele)
Kód instituce, která materiál vyšlechtila. V případě, že instituce držitele kolekce materiál i
vyšlechtila, pak kód instituce šlechtitele (BREDCODE) bude shodný s kódem instituce
držitele kolekce (INSTCODE). Kódování deskriptoru používá stejný standard jako
INSTCODE.
20. Biological status of accession
(SAMPSTAT)
(Biologický status genetického zdroje)
Navrhované kódovací schema lze používat ve třech úrovních podrobnosti: lze použít jen
všeobecné kódy (vyznačeny tučně), tedy 100, 200, 300, 400 nebo lze použít podrobnějších kódů
např. 110, 120 atd.
Pro konversi zeměpisné délky a šířky ve stupních (dº), minutách (m'), sekundách(s'')
a označení polokoule (N , sever nebo S, jih a E, východ nebo W, západ) na desetinná čísla
je nutno použít následující vzorec:
dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600)
kde h = 1 pro severní a východní polokouli a -1 pro jižní a západní polokouli. tj.
30º30'0''S = -30.5 a 30º15'55'' N = 30.265.
1
100) Planý
110) přírodní (původní)
121)
polo-přírodní/planý
200) Plevelný
300) Tradiční / místní kultivar (landrace)
400) Šlechtitelský / výzkumný materiál
410) Šlechtitelská linie
411) Syntetická populace
412) Hybrid
413) Šlechtitelský zdroj/základní populace
414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru)
415) Segregující populace
420) Mutantní/genetická zásoba
500) Pokročilý / zlepšený kultivar
999) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS)
21. Ancestral data
(ANCEST)
(Rodokmen, informace o předcích)
Rodokmen nebo jiná popisná informace o předcích (např. rodičovský kultivar v případě
mutace nebo selekce). Příklad rodokmenu 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas' nebo příklad popisu
'mutation found in Hanna' (mutace nalezená v cv. Hanna), 'selection from Irene' (výběr z cv.
Irene) nebo 'cross involving amongst others Hanna and Irene' (křížení zahrnující mezi jinými
též cv. Hanna a Irena).
22. Collecting/acquisition source
(COLLSRC)
(Způsob sběru/ získání)
Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné
kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd.
10) Plané prostředí
11) Les/stromový porost
12) Křovinatý porost
13) Travní porost
14) Poušť/tundra
15) Vodní prostředí
20) Farma nebo kultivované prostředí
21) Pole
22) Sad
23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská)
24) Lado, neobdělaná plocha
25) Pastvina
26) Farma
27) Mlat
28) Park
30) Trh nebo obchod
40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
50) Semenářská společnost
60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí
61) okraj (podél) cesty
62) okraj pole
99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
23. Donor institute code
(DONORCODE)
(Instituce dárce)
Kód instituce dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE.
24. Donor accession number
(DONORNUMB)
(Číslo dárce)
Číslo, které genetickému zdroji přiřadil dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard
jako ACCENUMB.
25. Other identification (numbers) associated with the accession
(OTHERNUMB)
(Ostatní identifikátory (čísla) spojené(á) s genetickým zdrojem)
Jakákoli jiná identifikace (čísla), která existuje pro tento gentický zdroj v jiných kolekcích.
Používá se následující systém:
INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB;… INSTCODE a ACCENUMB se řídí
standardem popsaným výše a jsou odděleny dvojtečkou. Páry INSTCODE a ACCENUMB jsou
odděleny navzájem středníkem bez mezery. Není-li znám ústav, pak je uvedena před číslem
samotná dvojtečka.
26. Location of safety duplicates
(DUPLSITE)
(Umístění bezpečnostní duplikace)
Kód instituce, v níž je uchovávána bezpečnostní duplikace. Kódování deskriptoru používá stejný
standard jako INSTCODE.
27. Type of germplasm storage
(STORAGE)
(Typ konzervace genofondu)
Pokud je genetický zdroj uchováván za různých podmínek, je dovolena vícenásobná volba a
oddělovačem je středník (např. 20;30). (viz FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 pro detaily o
typu skladování)
10) Semenná kolekce
11) krátkodobá
12) střednědobá
13) dlouhodobá
20) Polní kolekce
30) In vitro kolekce (pomalý růst)
40) Kryo kolekce
28.Remarks
(REMARKS)
(Poznámky)
Pole Remarks se používá k doplnění poznámek nebo k vypracování deskriptorů s hodnotou 99
nebo 999 (=Ostatní). Poznámce předchází vždy název pole, k němuž se poznámka vztahuje, a
dvojtečka (např. COLLSRC:roadside). Oddělené poznámky vztahující se k různým polím se
oddělují středníkem bez mezer.
Příloha 6.5c
Dodatek 6 Deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR
EURISCO DESCRIPTORS
0. National Inventory code
(NICODE)
Code identifying the National Inventory; the code of the country preparing the National Inventory.
Exceptions are possible, if agreed with EURISCO such as NGB.
Example: NLD
29. Decoded collecting institute
(COLLDESCR)
Brief name and location of the collecting institute. Only to be used if COLLCODE can not be used
since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available.
Example: Tuinartikelen Jan van Zomeren, Arnhem, The Netherlands
30. Decoded breeding institute
(BREDDESCR)
Brief name and location of the breeding institute. Only to be used if BREDCODE can not be used
since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available.
Example: CFFR from Chile
31. Decoded donor institute
(DONORDESCR)
Brief name and location of the donor institute. Only to be used if DONORCODE can not be used since
the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available.
Example: Nelly Goudwaard, Groningen, The Netherlands
32. Decoded safety duplication location
(DUPLDESCR)
Brief name and location of the institute maintaining the safety duplicate. Only to be used if
DUPLSITE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available.
Example: Pakhoed Freezers inc., Paramaribo, Surinam
33. Accession URL
(ACCEURL)
URL linking to additional data about the accession either in the holding genebank or from another
source.
Example: www.cgn.wageningen-ur.nl/pgr/collections/passdeta.asp?accenumb=CGN04848
Příloha 6.6 Struktura databáze EVIGEZ
Příloha 6.7
SEZNAM PASPORTNÍCH DESKRIPTORŮ EVIGEZ
Deskriptory používané v uživatelském programu EVIGEZ s odkazem na odpovídající
deskriptory uvedené v dokumentu Multi-Crop Passport Descroptors (MCPD, příloha 6.5a,
6.5b), mezinárodně používaném standardu pro výměnu pasportních informací o kolekcích
genetických zdrojů rostlin (GZR), který byl vypracován IPGRI/FAO v r. 2001.
I. Deskriptory vztahující se k vzorku:
1.
Evidenční číslo národní - ECN [char 10] (povinný deskriptor)
(skládá se ze tří polí UST, PLOD, CIS)
kódovací tabulka pro ústav EVGC01, pro plodinu EVGC02
Jednoznačný identifikátor genetického zdroje (GZR) v kolekcích genetických zdrojů
užitkových rostlin v České republice.
Jakmile je národní evidenční číslo jednou přiřazeno, nesmí být žádnému jinému
genetickému zdroji přiřazeno totéž číslo. I když je biologický materiál ztracen, číslo nesmí
být znovu použito (informace se uchovává i nadále, i když příslušné ECN již nefiguruje
v přehledech kolekcí).
Národní evidenční číslo se skládá z 10 charakterových znaků, z nichž první dva znaky
(číslice) označují kód ústavu - držitele kolekce (viz Příloha 6.7.1), následují 3 znaky (text,
číslice) určující kód plodiny (viz Příloha 6.7. 2 a Příloha 6.7.3a a 6.7.3b), posledních 5 znaků
(číslice) je pořadovým číslem genetického zdroje v rámci dané plodiny.
Schéma:
kód ústavu 99
kód plodiny X99 / XX9
pořadové číslo 99999
Pravidla pro přidělování ECN v IS EVIGEZ:
ECN je přiřazováno při zařazení genetického zdroje do kolekce řešitelem kolekce dané
plodiny (pokud je v ČR udržována jediná hlavní kolekce dané plodiny, je to její řešitel,
v jiném případě určuje Rada GZR řešitele, který přiřazuje čísla pro všechny kolekce dané
plodiny v ČR) - viz tabulka v Příloze 6.7.4.
Poznámka: některé taxony se výjimečně mohou objevit ve dvou i více plodinách podle jejich
typu použití. V takovém případě je nutno řešit přidělování ECN po dohodě řešitelů obou
takových kolekcí s pracovníkem centrální dokumentace genové banky VÚRV Praha.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 2: Accession number, ACCENUMB
2.
Kód botanického názvu („botanická charakteristika“) - [char 6] (povinný deskriptor)
(BCHAR), kódovací tabulka Taxon
Údaj "Bchar" (botanický kód) figuruje pouze ve vztahu k plodině (srov. tabulka v Příloze
6.7.3b), tj. nemůže se vyskytovat sám, ale pouze v kombinaci s kódem plodiny. Jedná se
šestimístný kód (vyjádřený číslicemi, avšak typ položky je charakterový), jehož první pozice
znázorňuje ploidii. Není-li ploidie známa, potom je první pozice Bchar vyplněna nulou.
(Tento znak nabývá na významu především u skupiny obilnin, kde ploidie je znakem úzce
spojeným s taxonomií.) Dvě další pozice vyjadřují kód druhu v rámci plodiny a poslední 3
místa vyjadřují poddruhovou úroveň taxonu. Pokud existuje v číselníku botanických jmen kód
(Bchar) pro danou plodinu (srovnej soubor Taxon nebo též kód taxonu, který je součástí
národního klasifikátoru), používá se tento kód. V opačném případě je nutno doplnit chybějící
taxon a jeho kód (Bchar) přes centrální dokumentaci do kódovací tabulky Taxon. Při vkládání
nového záznamu taxonu je třeba uvést botanické jméno v plném textu ("celý botanický
název"). Jména se uvádějí včetně jmen autorů zkrácených podle mezinárodních pravidel. Před
jmény taxonů nižších než druh se uvádějí následující zkratky:
subsp.
convar.
var.
subvar.
f.
pro subspecies
pro convarietu
pro varietu
pro subvarietu
pro formu
Celý seznam taxonů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako číselník Taxon.
Pro jeho značnou rozsáhlost (5826 záznamů) však není zde uveden v příloze. V číselníku
Taxon je uveden rod, druh, poddruhová jednotka v oddělených polích dle taxonomické
kategorie, jméno autora u druhu a poddruhové jednotky a synonymum. Případná synonyma
botanických jmen jsou uvedena v hranatých závorkách a uvozena zkratkou [syn:
].
Několikanásobná synonyma jsou oddělena navzájem středníkem.
Poznámka: jedná se o pouze synonyma taxonomická, tj. nikoliv o synonyma názvů kultivarů.
Jeden taxon se ve výjimečných případech může vyskytnout ve dvou, popř. více plodinách,
např. Carthamus tinctorius je číslován v kolekci olejnin (O14) a v kolekci květin (D79),
avšak kód Bchar přiřazený takovému taxonu je v obou případech shodný.
Odpovídající deskriptory MCPD č. 5,6,7,8,9: GENUS, SPECIES, SPAUTHOR, SUBTAXA
SUBTAUTHOR
3.
Název genetického zdroje [char 30] (NAZEV)
Je uveden v řeči státu původu a přepisu latinkou bez diakritických znamének.
Používají se malá i velká písmena, číslice a všechny typy znaků včetně mezer. Jména psaná
původně azbukou a německé přehlásky ("Umlauts") se přepisují transliterací pomocí tabulky
(viz. tabulka Příloha 6.7.5).
Poznámka: původně transliterované názvy z azbuky, které nerespektovaly zcela standard
uvedený v tabulce 6, jsou uchovány tak, jak byly do databáze původně vloženy a transliterace
podle platné normy je uvedena v zvláštním poli „synonyma názvu genetického zdroje“(viz
následující deskriptor).
Poznámka: Nová verse systému, která bude podporovat Multicode page, bude obsahovat dvě
pole pro název genetického zdroje: nové včetně diakritiky a původní bez diakritiky.
Současně platná verse je bez diakritiky.
Odpovídající deskriptor MCPDč. 11: Accession name, ACCENAME
4.
Synonymum názvu genetického zdroje [char 50]
Jiný název nebo označení téhož genetického zdroje. Vícenásobný výskyt oddělit
středníkem.
Poznámka: zde uvést název, pod kterým je kultivar registrován v jiném státu, nebo byl-li
kultivar dříve registrován pod jiným názvem, název kultivaru v jiné transliteraci apod.
Nejdená se zde o synonyma v taxonomickém smyslu.
Pravidla záznamu jsou stejná jako pro deskriptor „Název genetického zdroje“.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 11: Accession name, ACCENAME
5.
Stát původu [char 3] (SP), kódovací tabulka EVGC15
Zkratka státu, ve kterém byl vzorek vyšlechtěn nebo sebrán expediční činností.
Třípísmenové zkratky se používají podle mezinárodní normy ISO 3166 rozšířené o staré kódy
náležející již neexistujícím státům, ty jsou označeny hvězdičkou (*). Přehled zkratek států je
uveden v tabulce 4.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 13: Country of origin , ORIGCTY
6.
Status (původ) [char 3] (PV), kódovací tabulka EVGC17 (EVGC17A)
Podle nové verse MCPD je navrženo alternativně následující členění s možností větší
podrobnosti záznamu - buď jen tučně vyznačené nebo podrobnější členění:
100) Planý
110) přírodní (původní)
120) polo-přírodní/planý
200) Plevelný
300) Tradiční / místní kultivar (landrace)
400) Šlechtitelský / výzkumný materiál
410) Šlechtitelská linie
411) Syntetická populace
412) Hybrid
413) Šlechtitelský zdroj/základní populace
414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru)
415) Segregující populace
420) Mutantní/genetická zásoba
500) Pokročilý / zlepšený kultivar (moderní kultivar)
999) Jiný (specifikovat v poli REMARKS- poznámka)
Poznámka: Zde nastává významná změna oproti původní versi číselníku, který měl nejen
jednomístný kód, ale i jiné pořadí položek.
Původní znění kódu pro status vzorku:
1 - planá forma
2 - krajový nebo primitivní kultivar
3 - šlechtitelský kultivar
4 - šlechtitelský zdroj
Změna kódování statutu vzorku proběhne podle dohody řešitelů naráz pro celý systém.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 20: Biological status of sample, SAMPSTAT
7.
Dostupnost materiálu [char 1] (DOS), kódovací tabulka EVGC03
YLNX-
8.
volně k dispozici
omezeně se souhlasem držitele kolekce
(šlechtitelský materiál, linie, jiný důvod omezení distribuce, atd.)
ne, vzorek byl poškozen (velmi nízká klíčivost, minimální rozsah,
licenčně vázaný vzorek apod.).
ne, vzorek byl ztracen (např. neklíčivý)
Způsob/y udržování vzorku 3 x [char 1] (UDR1, UDR2, UDR3),
kódovací tabulka EVGC04
Uvedou se nejvýše tři z následujících způsobů:
SFTBVKNO-
semena
trvalá výsadba
hlízy, cibule
pupeny (rouby)
in vitro
kryokonzervace
in situ
on farm
Zčásti odpovídá deskriptoru MCPD č. 27: Type of germplasm storage, STORAGE (viz kap.
V. Další deskriptory používané v MCPD)
9.
Herbářová položka / konzervovaná část rostliny [char 1] (HE),
kódovací tabulka EVGC07
Existence vzorku v herbáři nebo části rostliny v konzervovaném stavu
1ano
W - ano, originální expediční sběr z přírody nebo z místa pěstování při expedici
Cano, z pěstování
0ne
Poznámka: Původně dva deskriptory byly sloučené do jednoho.
10.
Datum zařazení do kolekce [char 8] (DATUM_PUV)
Rok, měsíc, den ve tvaru YYYYMMDD, ve kterém byl vzorek zařazen do kolekce.
Původně uveden jen rok zařazení do kolekce. Údaj nemá datový, ale textový formát,
chybějící údaje o měsíci nebo dni nutno nahradit polmčkou.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 12: Acquisition date, ACQDATE
11.a,b Institut dárce (akronym, instcode) [char 10, char 6(7)] (DONOR, DONORINSTC),
kódovací tabulka ACRONYM
Institut dárce vzorku. Zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři
označují stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci,
firmu nebo jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů
firem, který byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže dárce
není v rámci státu získání znám, použije se pouze třípísmenový kód státu (viz tabulka č. 4).
Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig.
jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského
programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena
v příloze.
Paralelně je institut dárce uveden i v poli 11.b označeném jako Donorinstc.
V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv.
INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají
zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam
INSTCODE má více než 8800 záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde
uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu).
V použití jsou doposud alternativně oba systémy, existuje možnost plného převedení starého
do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru.
Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze
vytvářet vlastní zkratky!
Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli
kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového
souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem
ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 23: Donor institute code, DONORCODE
12.
Evidenční číslo katalogu dárce [char 12] (DONORNO)
Číslo z katalogu nebo Indexu seminum/plantarum dárce, identifikátor v kolekci dárce.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 24: Donor accession number, DONORNUMB
13.
Jiné evidenční číslo [char 12] (OTHERNO)
Jiné známé číslo přiřazené genetickému zdroji v jiných katalozích, které může pomoci
při identifikaci materiálu. Zde se neuvádí národní evidenční číslo, číslo introdukce, ani číslo
v kolekci dárce (viz deskriptory č. 1, 12, 18). Ve výjimečném případě se zde však může
vyskytnout číslo sběru - viz deskriptor č. 26. Jedná se pak o duplikaci údaje z důvodu
správné identifikace sběrových materiálů v systému EVIGEZ
Odpovídající deskriptor MCPD č. 25: Other identification number(s) associated with the
accession, OTHERNUMB
14.
Stupeň ploidie [char 1] (PL), kódovací tabulka EVGC16
1 - haploid (n)
2 - diploid (2n)
3 - triploid (3n)
4 - tetraploid (4n)
5 - pentaploid (5n)
6 - hexaploid (6n)
7 - heptaploid (7n)
8 - oktaploid (8n)
9 - polyploid
15.
Typ vegetace [char 1] (TV), kódovací tabulka EVGC18
A - jarní
I - přechodný
H - ozimý
pro květiny se používá stupnice:
1 - letničky
2 - dvouletky
3 - trvalky, generativně množené
4 - skleníkové, generativně množené
5 - cibulnaté nebo hlíznaté
6 - trvalky, vegetativně množené
7 - skleníkové, vegetativně množené
16.
Vytrvalost [char 1] (VYT), kódovací tabulka EVGC19
1 - jednoletý
2 - dvouletý
9 - vytrvalý
17.
Součást „core - collection“ [char 1] (CORE), kódovací tabulka EVGC08
10-
18.
ano
ne
Číslo introdukce [char 6] (CIN)
Šestimístný textový řetězec - číslo přiřazované od roku 1976 do roku 1991
genetickým zdrojům při introdukci do ČR. První dvě cifry označovaly rok introdukce, další
čtyři číslice vlastní pořadové číslo. U odrůd introdukovaných vícekrát se uvádělo číslo té
dodávky, z níž byl odvozen biologický materiál v kolekci.
Poznámka: Deskriptor historického významu, číslo introdukce ztratilo svůj význam po roce
1990, kdy byl zrušen centrální dovoz vzorků z ciziny. V současné době může být používán
jako vlastní číslo platné v rámci ústavu řešitele kolekce. Neshoduje nikdy s ECN (deskriptor
č.1).
II. Deskriptory vztahující se k šlechtění:
19.
Metoda šlechtění [char 1] (MS), kódovací tabulka EVGC20
Uvede se jen jedna podstatná nebo nejdůležitější metoda, o které rozhodne řešitel
kolekce.
1 - nešlechtěná
2 - hromadný výběr
3 - individuální výběr
4 - křížení
5 - mutace
6 - polykros
7 - heterozní křížení
8 - polyploidizace
9 - genová manipulace
x - jiná metoda (upřesnit v poznámce - deskriptor č. 33)
Poznámka: Tento deskriptor se částečně kryje s novým deskriptorem MCPD č. 20
vyjadřujícím biologický status vzorku (SAMPSTAT) viz deskriptor EVIGEZ č. 6.
20.
Rok ukončení šlechtění [char 4] (RUS)
Uvádí se rok, kdy bylo ukončeno šlechtění.
21.
Rok - začátek registrace [char 4] (RP)
Uvádí se rok původní registrace ve státu původu.
22.
Rok - ukončení registrace [char 4] (RR)
Uvádí se rok ukončení registrace ve vztahu k předchozímu deskriptoru č. 21
23.a,b Šlechtitelská firma, původce (akronym, instcode)[char 10, případně char 6(7)]
(FIRMA, BREEDINSTC), kódovací tabulka ACRONYM
Uvádí se mezinárodní akronym a instcode ze stejného seznamu a podle stejných
pravidel, jako v případě institutu dárce (deskriptor č. 11).
Šlechtitelská firma - zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři označují
stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci, firmu nebo
jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů firem, který
byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže šlechtitelská firma
není v rámci státu získání známa, použije se pouze třípísmenový kód státu (viz tabulka č. 4).
Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig.
jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského
programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena
v příloze.
Paralelně je institut šlechtitele uveden i v poli 23.b označeném jako Bredinstc.
V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv.
INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají
zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam
INSTCODE má více než 8800 záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde
uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu).
V použití jsou doposud alternativně oba systémy, existuje možnost plného převedení starého
do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru.
Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze
vytvářet vlastní zkratky!
Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli
kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového
souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem
ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben).
Odpovídající deskriptor MCPD č. 19: Breeding institute code, BREDCODE
24.
Rodokmen [char 120] (RODOKMEN)
Rodokmen nebo jiná informace o původu genetického zdroje. Používá se některý z
obecně doporučených systémů pro zpracování rodokmenů na počítači, nejčastěji podle
publikací:
Purdy, H. W. et al.: A proposed standard method for illustrating pedigrees of small grain
varieties, Crop Sci. 8 (1968), 405 - 406
Zeven, A. C. , and N.C. Zeven - Hissink: Genealogies of 14.000 Wheat Varieties,
Netherlands Cereal Centre, Wageningen, 1976
Tj. systémy používající lomítka pro vyznačení křížení. V rodokmenu lze použít následující
zvláštní značky:
/
//
/3/, /4/,…
*
?
SLV,
M+
(..)
jednoduché křížení
dvojnásobné křížení
trojnásobné a vícenásobné křížení s vyznačením čísla mezi lomítky
zpětné křížení
před názvem odrůdy značí nejistotu, zda byla tato
odrůda skutečně použita
výběr (selection)
krajový kultivar (local variety)
mutace
opylení směsí pylu
vysvětlivky (vysvětlující texty je vhodné uvádět anglicky, vysvětlivky,
které nemají těsný vztah k rodokmenu, uvádějte v poznámce deskriptor č. 34)
Názvy vzorku typu „krajový“ a pod. by měly být uvedeny v tomto deskriptoru místo
deskriptoru č. 3. Pro přepis azbuky platí stejné zásady jako v deskriptoru č. 3
Poznámka: V případě křížení označeném „/“ nepoužívat v názvech materiálů lomítko v jiném
smyslu, např. k určení dvojčíslí roku (SG-S 146/96). Pro tento účel je doporučeno použít
pomlčku nebo tečku.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 21: Ancestral data, ANCEST
III. Deskriptory vztahující se k sběrům:
25.
Název expedice, sběratel [char 50] (COLNAME)
Pro materiál sebraný v přírodě se předpokládá vytvoření vlastního seznamu akronymů
expedic a sběratelů. Původně plánovaný mezinárodní seznam expedic a jejich zkratek nebyl
uveden v platnost, lze uvádět vlastní zkratky vystihující např. zemi (deskriptor č. 5), jméno
sběratele a rok sběru.
26.
Číslo sběru přiřazené sběratelem [char 20] (COLNO)
Číslo přiřazené vzorku sběratelem v průběhu expedice podle expedičního deníku.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 3: Collecting number, COLLNUMB
27.a,b Datum sběru originálního vzorku [date, char 10] DD/MM/RRRR; YYYYMMDD
(COLDATE, COLLDATE)
Původní datový typ nepovoluje jiný formát vstupu dat než Den, měsíc, rok s
oddělovačem „/“, např. 13/04/1999. Nelze zaznamenat údaj s chybějícím měsícem nebo
dnem, který je běžný u starších dat.
Alternativně dvě pole: ve formátu původním - datovém (COLDATE)
novém – charakterovém (COLLDATE).
Počítá se s budoucím použitím jen charakterového typu, chybějící údaje je nutno vyplnit pomlčkou.
Příklad: pokud je znám jen měsíc a rok sběru 199809-Odpovídající deskriptor MCPD č. 18: Collecting date of original sample, COLLDATE
(formát YYYYMMDD)
28.
Lokalizace místa sběru, lokalita [char 80] (COLSITE)
Zeměpisné označení území (provincie, oblast) a místa sběru (město, vesnice,
vzdálenost a směr od bodu uvedeného v atlasu). Volný text - doporučený jazyk angličtina,
místní názvy nepřekládat.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 14: Location of collecting site, COLLSITE
29.
Ekologická charakteristika místa sběru [char 100] (ECOLOGY)
Stanoviště, geologický podklad, půda, orientace vůči světovým stranám, svažitost,
vlhkostní poměry, vegetace, hojnost výskytu, fenofáze v době sběru a popřípadě další údaje.
Volný text - doporučený jazyk angličtina
Zčásti odpovídá deskriptoru MCPD Collecting/acquisition source č. 22 COLLSRC – viz kap.
V. Další deskriptory používané v MCPD
30.
Zeměpisná šířka [char 7] (LATIT)
YDDMMSS
Y určuje polokouli (N - severní, S - jižní)
DD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy
Nulou vyplňovat nepřítomné desítky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy) vyplnit
pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 7 charakterů v poli "zeměpisná šířka" s ohledem
na přesné umístění jednotlivých znaků!
Příklad: N0715--
Odpovídající deskriptor MCPD č. 15: Latitude of collecting site, LATITUDE
31.
Zeměpisná délka [char 8] (LONGIT)
XDDDMMSS
X určuje směr (E - východ, W - západ)
DDD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy
Nulou vyplňovat nepřítomné desítky a stovky. Chybějící údaje (např. minuty,
sekundy) vyplnit pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 8 charakterů v poli "zeměpisná
délka" s ohledem na přesné umístění jednotlivých znaků!
Příklad: E02507--
Odpovídající deskriptor MCPD č. 16: Longitude of collecting site, LONGITUDE
32.
Nadmořská výška [char 4] (ALTIT)
Nadmořská výška je zaznamenávána v metrech, výšky pod úrovní hladiny moře jsou
označeny znaménkem minus (-).
Poznámka: Hodnoty zaznamenávat tak, aby jednotky [m] byly umístěny ve sloupci zcela
vpravo.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 17: Elevation of collecting site, ELEVATION
IV. Doplňkové deskriptory:
33.
Poznámka [ char 150] (POZNAMKA)
Další důležité informace o vzorku, které nejsou obsaženy v deskriptorech uvedených
výše, případně pokračování informace z jiného deskriptoru, jejíž text byl zkrácen z důvodu
pevného formátu příslušného pole. Text (doporučuje se v angličtině) vztahující se k
jednotlivým deskriptorům uvádět názvem deskriptoru a dvojtečkou. Jsou-li poznámky k
několika deskriptorům v jednom záznamu, pak je navzájem oddělovat středníkem.
Příklad: donor: SS Domoradice; registration DEU:1999
Odpovídající deskriptor MCPD č. 28: REMARKS
34.
Původní datum záznamu [datový] (DATUM_PUV)
Technický deskriptor využívaný správcem databáze.
35.
Datum poslední změny zápisu [datový] (DATUM)
Technický deskriptor doplňovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při
jakékoli změně v zápisu (ať již opravy nebo doplňky zaslané řešitelem nebo technické změny
provedené administrátorem databáze).
36.
Stav [ char 1]
Technický deskriptor generovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při
jakékoli změně nebo přidání záznamu .
Pasportní údaje se vkládají přímo v rámci uživatelského programu EVIGEZ do elektronické
pasportní karty nebo v archivní formě na pasportní kartu viz obrázek, Příloha 6.7.7.
V. Další deskriptory používané v MCPD, které budou zařazeny do EVIGEZu:
37. Kód instituce - Institute code INSTCODE - deskriptor MCPD č. 1
38. Kód instituce sběratele - Collecting institute code COLLCODE - deskriptor MCPD č. 4
39. Obecný název plodiny - Common cropname CROPNAME - deskriptor MCPD č. 10
40. Umístění bezpečnostní duplikace - Localisation of safety duplicates DUPLCODE
deskriptor MCPD číslo 26
VI. Deskriptory používané v MCPD s transformací pro deskriptory EVIGEZ:
A) Způsob sběru/získání Collecting/acquisition source COLLSRC - deskriptor MCPD č. 22,
který zčásti odpovídá existujícímu deskriptoru EVIGEZ č. 29 „Ekologická charakteristika
místa sběru“ - Ecology - pro část způsob sběru v kombinaci s informací o dárci vzorku.
Navržená kódovací tabulka EVGC10A
10) Plané prostředí
11) Les/stromový porost
12) Křovinatý porost
13) Travní porost
14) Poušť/tundra
15) Vodní prostředí
20) Farma nebo kultivované prostředí
21) Pole
22) Sad
23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská)
24) Lado, neobdělaná plocha
25) Pastvina
26) Farma
27) Mlat
28) Park
30) Trh nebo obchod
40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
50) Semenářská společnost
60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí
61) okraj (podél) cesty
62) okraj pole
99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
B) Typ konzervace genofondu - Type of germplasm storage STORAGE - deskriptor MCPD č.
27 s velmi podobným rozsahem jako deskriptor EVIGEZ č. 8 .
Navržená kódovací tabulka EVGC04A zohledňuje kódovací tabulku EVGC04
10) Semenná kolekce
11) krátkodobá
12) střednědobá
13) dlouhodobá
20) Polní kolekce
21) trvalý porost
22) hlízy, cibule
23) pupeny, rouby
30) In vitro kolekce (pomalý růst)
40) Kryo kolekce
41) meristémy
42) pyl
50) In situ
60) On farm
Příloha 6.7.1
Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů „Národního programu“
používaných v IS EVIGEZ
Kód1 Akronym2
INSTCODE3 Ústav
01
CSKRUZYNE
CZE122
VÚRV Praha-Ruzyně, odbor genet. a
šlecht.
03
CSKKROME
CZE047
ZVÚ s.r.o., Kroměříž
05
CSKSUMPERK
CZE090
AGRITEC s.r.o., Šumperk
07
CSKHBROD
CZE027
VÚB s.r.o., Havlíčkův Brod
08
CSKZATEC
CZE112
CHI s.r.o., Žatec
09
CSKOLOMOUC CZE061
VÚRV Olomouc
10
CSKHOLOVOU CZE031
VŠÚO s.r.o., Holovousy
12
CSKPRUHON
CZE079
VÚKOZ Průhonice
13
CSKTROUBSK
CZE096
VÚP s.r.o., Troubsko u Brna
14
CSKZUBRI
CZE082
OSEVA PRO s.r.o., VST Zubří
15
CSKOPAVA
CZE065
OSEVA PRO s.r.o., VÚO Opava
24
CSKKARLST
CZE041
VÚRV Karlštejn
42
CSKLEDNICE
CZE050
MZLU ZF Lednice na Moravě
48
CZEZNOJMO
CZE005
AMPELOS a.s., Znojmo - Vrbovec
1
Kód ústavu používaný v EVIGEZu (chybějící čísla v řadě náležela slovenským
ústavům v rámci Československa)
2
Akronym, kódy ze staršího seznamu ústavů FAO/IBPGR sestávající z 3 písmen
zkratky státu podle rozšířeného ISO kódu 3166 a zkratky názvu ústavu
3
INSTCODE – nový mezinárodní kód ústavů FAO WIEWS sestávající z z 3 písmen
zkratky státu podle rozšířeného ISO kódu 3166 a 3 číslic kódu ústavu (tj. pořadového
čísla v rámci státu)
Příloha 6.7.2
Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ
Kód
A
B
C
D
E
F
G
H
L
M
O
S
T
V
W
X
Y
Z
Skupina plodin
Obilniny
Květiny
Pěnišníky a růže sadové
Ovocné dřeviny
Trávy
Zeleniny
Luskoviny
Různé druhy květnatých luk
Olejniny
Brambor
Pícniny (kromě trav)
Réva vinná
Okrasné dřeviny listnaté
Technické plodiny
Jehličnany
Kukuřice, alternativní obilniny
Crop group
Aromatic and medicinal plants
Beet, seed root crops
Cereals
Flowers
Rhododendron, Rosa
Fruit woody plants
Grasses
Vegetables
Food legumes
Miscelaneous, species of flowering meadows
Oil crops
Potato
Fodder legumes, fodder crops (Grasses excl.)
Vine grape
Ornamental woody plants- broadleaves
Industrial crops
Conifers
Mais, alternative cereals
Příloha 6.7.3a
Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu –řazeno dle kódů
plodin
Kód
A
A01
A05
A06
A08
A09
A10
A11
A12
A13
A14
A15
A16
A17
A19
A20
A21
A22
Latinsky
Česky
Aromatické a léčivé rostliny (Aromatic, medicinal plants)
Achillea L.
řebříček
Agrimonia L.
řepík
Armoracia GAERTN.
křen
Althaea L.
proskurník
Ammi L.
morač
Anthemis L.
rmen
Anethum L.
kopr
Archangelica L.
andělika
Arctium L.
lopuch
Arctostaphylos ADANS.
medvědice
Aristolochia L.
podražec
Arnica L.
prha
Artemisia L.
pelyňek
Atropa L.
rulík
Borago L.
brutnák
Calendula L.
měsíček
Carum L.
kmín
A23
A26
A27
A31
A33
A34
A38
A39
A41
A42
A43
A44
A47
A49
A50
A51
A52
A53
A55
A56
A57
A58
A59
A60
A61
A62
A63
A64
A65
A68
A69
A71
A72
A73
A75
A76
A79
A80
A81
A82
A83
A84
A85
A86
A89
A90
A92
A93
Centaurium HILL
Centaurea s.L.
Cnicus benedictus L.
Coriandrum L.
Datura stramonium L.
Digitalis L.
Filipendula P.MILLER
Foeniculum vulgare ssp. vulgare
Galega officinalis L.
Galium L.
Gentiana L.
Glycyrrhiza L.
Heracleum L.
Hyoscyamus L.
Hypericum L.
Hyssopus L.
Inula L.
Iris L.
Lavandula L.
Leonurus L.
Levisticum HILL
Linaria MILLER
Majorana MILLER
Malva L.
Marrubium L.
Chamomilla recutita (L.) RAUSCH.
Melissa L.
Mentha L.
Menyanthes L.
Ocimum L.
Origanum L.
Trigonella foenum-graecum L.
Pimpinella L.
Plantago L.
Ononis L.
Potentilla L.
Ruta L.
Salvia L.
Saponaria L.
Satureja L.
Sedum L.
Silybum ADANS.
Solanum dulcamara L.
Solidago L.
Thymus L.
Tanacetum vulgare L.
Valeriana L.
Verbascum L.
zeměžluč
chrpa
čubet
koriandr
durman obecný
náprstník
tužebník
fenykl
jestřabina lékařská
svízel
hořec
lékořice
bolševník
blín
třezalka
yzop
oman
kosatec
levandule
srdečník
libeček
lnice
majoránka
sléz
jablečník
heřmánek pravý
meduňka
máta
vachta
bazalka
dobromysl
pískavice řecké seno
berdník (anýz)
jitrocel
jehlice
mochna
routa
šalvěj
mydlice
saturejka
rozchodník
ostropestřec
lilek potměchuť
zlatobýl
mateřídouška
vratič
kozlík
divizna
A94
A95
A96
A97
AA2
AA7
AB1
AB6
AC3
AC4
AC5
AC8
AD4
AD5
AD6
AD8
AE1
AE3
AE4
AE5
AE9
AF2
AF6
B
B01
B02
B03
B04
B05
C
C01
C02
C03
C04
C05
C06
C07
C08
C09
C10
C11
C12
C13
C19
C21
C22
C23
C24
Anchusa L.
pilát
Anthriscus PERS.
kerblík
Agastache CLAYTON
agastache
Bellamcanda L.
Bellamcanda
Betonica L.
bukvice
Chamaenerion RAFIN.
vrbka
Eryngium L.
máčka
Geranium L.
kakost
Leucanthemum MILLER
kopretina
Lithospermum L.
kamejka
Lobelia L.
lobelka
Nasturtium R. BROWN
potočnice
Polemonium L.
jirnice
Primula L.
prvosenka
Rhodiola L.
rozchodnice
Sanguisorba L.
krvavec
Scutellaria L.
šišák
Taraxacum WEBER
smetanka
Veratrum L.
kýchavice
Verbena L.
sporýš
Ostericum HOFFM.
matizna
Echinacea MOENCH.
echinacea
Oenothera L.
pupalka
Řepa a semenné okopaniny (Beta, seed root crops)
Beta vulgaris L. var. altissima DOELL
řepa cukrovka
Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH.
řepa krmná
Beta vulgaris L. var. vulgaris
řepa salatová
Beta vulgaris L. var. cicla L.
mangold
Beta L. (wild sp.)
řepa (plané druhy)
Obilniny (Cereals)
Triticum L. (winter)
pšenice ozimá
Triticum L. (spring)
pšenice jarní
Secale L. (winter)
žito ozimé
Secale L. (spring)
žito jarní
Hordeum L. (winter)
ječmen ozimý
Hordeum L. (spring)
ječmen jarní
Avena L. (spring)
oves jarní
Avena L. (winter)
oves ozimý
xTriticosecale WITTM. (winter)
tritikale ozimé
xTriticosecale WITTM (spring)
tritikale jarni
Triticum L. (winter, work. col.)
Triticum L. (spring, work. col.)
Secale L. (winter, work. col.)
žito ozimé (prac. kol.)
xTriticosecale WITTM (winter, work. col.) tritikale ozimé (pracov. kol.)
Aegilops L.
mnohoštět
Hordelymus (JESSEN) JESSEN
ječmenka
Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D
kosmáč
Haynaldotricum HYL.
Haynaldotricum
C25
C26
C27
C28
C29
C30
C31
C32
C33
C34
C37
C42
C51
D
D01
D02
D03
D04
D05
D06
D07
D09
D10
D11
D12
D13
D14
D15
D16
D17
D19
D20
D21
D22
D25
D26
D27
D28
D29
D30
D31
D32
D33
D34
D35
D36
D37
D38
Leymus HOCHST.
Psathyrostachys NEVSKI
Pascopyrum LOEVE
Agropyron J.GAERTN.
Elymus L.
Elytrigia DESV.
Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE
Thinopyrum LOEVE
Taeniatherum NEVSKI
Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP.
Heteranthelium HOCHST
Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV.
xAegilotricum
Květiny (Flowers)
Allium L. (hybr. cvs.)
Antirrhinum L.
Begonia L.
Calendula L. <hort. cvs.>
Callistephus chinensis (L.) NEES
Canna L.
Chrysanthemum L. <hort. cvs.>
Cyclamen L.
Dahlia pinnata CAV.
Consolida S.F. GRAY <fl.pl.>
Dianthus L.
Freesia KLATT
Gaillardia FOUG.
Gerbera BOLUS
Gladiolus L.
Helichrysum MILLER <hort.>
Lathyrus odoratus L.
Lilium L.
Limonium MILLER
Matthiola L.
Pelargonium HORT.
Petunia A.L. JUSS.
Phlox L.
Primula L. <hort. cvs.>
Rhododendron L. <greenhouse>
Rudbeckia hirta L.
Saintpaulia H.WENDL.
Salvia L. <hort. cvs.>
Senecio L. <hort. cvs.>
Sinningia D.C. NEES
Tagetes L.
Tropaeolum L.
Tulipa L.
Verbena L. <hort.cvs.>
ječmenice
Psathyrostachys
Pascopyrum
žitnák
pýrovník
pýr
Pseudoroegneria
Thinopyrum
Taeniatherum
puštinec
Heteranthelium
Crithopsis
xAegilotricum
česnek
hledík
kysala
měsíček <okras.>
astra čínská
dosna
zlateň, chryzantéma <okras.>
brambořík
jiřinka zahradní
ostrožka <plnokv.>
hvozdík
fresie
kokarda
gerbera
mečík
smil (slaměnka)
hrachor vonný
lilie
statice
fiala
pelargonie
petunie
plamenka
primule <okras.>
pěnišník <skleník.>
třapatka
jonatka
šalvěj <okras.>
starček <okras.>
gloxinie
aksamitnik
lichořeřišnice
tulipán
sporýš <okras.>
D39
D40
D45
D46
D48
D50
D51
D53
D55
D56
D59
D63
D64
D69
D70
D72
D74
D75
D76
D79
D81
D82
D86
D88
D89
D90
D95
D97
D98
DA1
DA2
DA5
DA7
DA9
DB1
DB2
DB4
DB5
DB6
DB7
DB8
DC1
DC5
DC8
DC9
DD2
DD5
DE1
Viola L. <hort. cvs.>
Zinnia L.
Ageratum MILLER
Alcea rosea L. <fl.pl.>
Alyssum L.
Amberboa L.
Ammobium R.BR.
Anemone L.
Anthurium BIRDSEY
Aquilegia L.
Argyranthemum L.
Aster L.
Asteriscus L.
Bellis perennis L. <hort. cvs.>
Bidens JACQ..
Brachycome BENTH.
Bupleurum L.
Calceolaria VOSS
Campanula L.
Carthamus tinctorius L. <hort. cvs.>
Celosia L.
Centaurea L. <hort. cvs.>
Cheiranthus L. [syn.: Erysimum]
Cirsium japonicum DC.
Clarkia PURSH
Cleome CHODAT
Coleus BENTH.
Convallaria L. <hort. cvs.>
Convolvulus L. <hort. cvs.>
Coreopsis L.
Cosmos CAV.
Cuphea A. DC
Cynoglossum L. <hort. cvs.>
Delphinium x cultorum VOSS
Dendranthema grandiflora TZVELEV
Diascia HOOK.
Didiscus DC.
Dieffenbachia LOOD.
Digitalis L. <hort. cvs.>
Dimorphoteca DC.
Dolichos L.
Dorotheanthus (BURM.) N.
Erigeron L. <hort.cvs.>
Erysimum x allonii HORT.
Eschscholtzia CHAM.
Euphorbia PURSH [syn.:Agaloma]
Felicia L.
Gazania L.
maceška <okras.>
ostálka
nestařec
topolovka <plnokv.>
tařice
budělník
slaměnka
sasanka
Anthurium
orlíček
Argyranthemum
hvězdnice
Asteriscus
chudobka sedmikráska <okras.>
dvouzubec
všelicha
prorostlík
pantoflíček
zvonek
světlice barvířská <okras.>
nevadlec
chrpa <okras.>
chejr
pcháč japonský
lokanka
Cleome
pochvatec
konvalinka <okras.>
svlačec <okras.>
krásnoočko
krásenka
Cuphea
užanka <okras.>
stračka
listopadka
Diascia
Didiscus
dieffenbachie
náprstník <okras.>
dvoutvárka
Dolichos
Dorotheanthus
turan <okras.>
trýzel
sluncovka
pryšcovec <okras.>
Felicia
úborovka
DE6
DE7
DE8
DE9
DF2
DF3
DF4
DF5
DF6
DF7
DG1
DG2
DG8
DG9
DH5
DH7
DH8
DI1
DI2
DI5
DI6
DI7
DI8
DI9
DJ1
DJ2
DJ3
DJ4
DJ5
DJ7
DJ8
DK1
DK4
DK6
DK8
DL1
DL3
DL6
DL9
DM1
DM5
DM6
DN2
DN3
DN4
DN5
DN7
DN8
Godetia LINDL.
Gomphrena KLOTZSCH
Goniolimon ( L.) BOISS.
Gypsophila M.BIEB.
Helenium L.
Helianthemum L.
Helianthus L. <hort.> (hybr.)
Heliopsis PERS.
Heliotropium L.
Helipterum DC.
Heterocentron HOOK. et ARN.
Heuchera L.
Iberis L.
Impatiens L. <fl.pl.>
Kalanchoe ADANS.
Kochia L.
Lantana L.
Lavatera L. <hort. cvs.>
Lewisia PURSCH
Linum grandiflorum DESF.
Lobelia L.<hort.>
Lobularia L.
Lonas L.
Lotus <hort.>
Lupinus polyphyllus LIND. <hort.>
Lysimachia L.
Malope trifida CAV.
Marrubium L.<hort.>
Matricaria maritima L. <fl.pl.>
Mimulus L.
Mirabilis L.
Monarda L.
Myosotis L.
Nemesia BENTH.
Nicotiana <hort. cvs.>
Nigella damascena L.<fl. pl.>
Ocimum L. <hort. cvs.>
Osteospermum ecklonis DC. NORL.
Papaver L. <hort. cvs.>
Penstemon BENTH.
Phacelia JUSS. <hort.>
Pharbitis ROTH
Plectranthus BENTH.
Polygonum capitatum BUCH.
Portulaca grandiflora HOOK.
Psylliostachys suworowii ROSHK.
Reseda L.
Ricinus communis L.
Godetia
pestrovka
Goniolimon
šater
záplevák
devaterník
janeba
otočník
smilek
Heterocentron
dlužicha
štěničník
netýkavka
kolopojka
bytel
Lantana
slézovec <okras.>
hořkavička
len velkokvětý
lobelka <okras.>
Lobularia
Lonas
štírovník <okras.>
vlčí bob mnoholistý <okras.>
vrbina
slézovka trojklaná
jablečník
heřmánkovec <plnokv.>
kejklířka
nocenka
zavinutka
pomněnka
hledíkovka
tabák <okras.>
černucha damašská <plnokvět.>
bazalka <okras.>
Osteospermum
mák <okras.>
dračík
svazenka <okras.>
Pharbitis
Plectranthus
rdesno <okras.>
šrucha velkokvětá
Psylliostachys
reseda
skočec obecný
DN9
DP1
DP3
DP4
DP5
DP9
DQ1
DQ6
DQ8
DR4
DR5
DR6
DR8
DR9
DS1
DS2
DS3
DS4
DS6
DS7
DS8
DT1
DT4
DU1
DU2
DU4
DU5
DU6
DU7
DU8
DU9
E
E01
E02
F
F01
F02
F07
F09
F15
F16
F18
F19
F20
F21
F24
F25
F26
Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON
Sanvitalia LAM.
Scabiosa L.
Scaevola saligna G. FORST.
Schizanthus x wisetonensis LOW
Silene L.
Solanum <hort. cvs.>
Tanacetum parthenium SCHULTZ-BIP.
Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE
Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR.
Vaccaria hispanica RAUSCHERT
Venidium JACQ.
Veronica L. <hort. cvs.>
Wedelia trilobata (L.) HITCHC.
Xanthisma DC.
Xeranthemum annuum L. <fl.pl.>
Zantedeschia aethiopica SPRENG.
Acalypha
Anagallis L.
Anisodontea
Aptenia
Euryops
Glechoma L.
Monopsis
Plumbago L.
Leucanthemum MILLER <hort. cvs.>
Lychnis <hort.cvs.>
Echinacea MOENCH.<hort.cvs>
Lamium L. <hort.cvs.>
Gnaphalium L. s.L.<hort.cvs>
Russelia L.
Rhododendron, Rosa
Rhododendron L.
Rosa L. <hort.cvs.>
Ovocné dřeviny (Fruits)
Malus domestica BORKH.
Malus P.MILLER (other sp.)
Pyrus communis L. (European cvs.)
Pyrus L. (wild sp.)
Sorbus aucuparia L.
Aronia melanocarpa ELLIOT
Prunus domestica L.
Prunus L.
Prunus cerasifera EHRH.
Prunus L. (other sp.)
Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.)
Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.)
Armeniaca SCOPOLI (other sp.)
jazylka
Sanvitalia
hlaváč
Scaevola
Schizanthus
silenka
lilek (okras.)
řimbaba obecná <okras.>
Tithonia
Ursinia
kravinec polní
Venidium
rozrazil <okras.>
Wedelia
Xanthisma
suchokvět roční
Zantedeschia
Acalypha
drchnička
Anisodontea
Aptenia
Euryops
popenec
Monopsis
olověnec
kopretina <okras.>
kohoutek <okras.>
Echinacea <okras.>
hluchavka <okras.>
protěž s.l. <okras.>
russelia
pěnišník
růže <záhonové, sadové>
jabloň obecná
jabloň (ostatní druhy)
hrušeň obecná (evrop. cv.)
hrušeň (plané druhy)
jeřáb ptačí
jeřáb černý
slivoň švestka
slivoň
myrobalán
slivoň (ostatní druhy)
meruňka (evropské cv.)
meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.)
meruňka (ostatní druhy)
F28
F30
F32
F35
F37
F38
F40
F41
F43
F46
F51
F54
F59
F60
F63
F64
G
G01
G02
G03
G04
G05
G06
G07
G08
G09
G10
G11
G12
G13
G14
G15
G16
G17
G18
G19
G20
G21
G22
G23
G24
G28
G29
G30
G34
G35
G36
G37
Persica vulgaris P.MILLER
Persica P.MILLER
Amygdalus communis L.
Cerasus avium (L.) MOENCH
Cerasus vulgaris P.MILLER
Cerasus P.MILL. (other sp. and hybr.)
Rubus idaeus L. (cvs.)
Rubus L. (other rapsberr. and hybrids)
Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild)
Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE
Juglans regia L.
Corylus avellana L.
Ribes rubrum L. (red and white)
Ribes nigrum L.
Grossularia uva-crispa (L.)MILL.
Grossularia P.MILLER (other. sp.)
Trávy (Grasses)
Agrostis L. (other sp.)
Agrostis canina L.
Agrostis gigantea ROTH
Agrostis stolonifera L.
Agrostis capillaris L.
Alopecurus L.
Arrhenatherum L.
Bromus s.L.
Cynosurus L.
Dactylis L.
Deschampsia caespitosa (L.)BEA
Festuca arundinacea SCHREB.
Festuca L. (other sp.)
Festuca ovina L. s.L.
Festuca pratensis L.
Festuca rubra L. s.L.
xFestulolium ASCHERS. et GRAEB
Lolium x hybridum HAUSSKN.
Lolium multiflorum LAM.
Lolium perenne L.
Lolium L. (other sp.)
Phalaroides arundinacea RAUSCH.
Phleum L. (other sp.)
Phleum pratense L.
Poa pratensis L. s.L.
Poa L. (other sp.)
Trisetum PERS.
Anthoxanthum L.
Apera ADANS.
Avenella flexuosa (L.) DREJER
Beckmannia eruciformis (L.) HOST
broskvoň obecná
broskvoně - podnože
mandloň obecná
třešeň ptačí
višeň obecná
třešeň (ostatní druhy a hybr.)
ostružiník maliník (cv.)
ostružiník (ostatní a hybridy)
ostružiník křov. (cv. a plané)
jahodník zahradní
ořešák královský
líska obecná
rybíz červený (a bílý)
rybíz černý
srstka obecná (angrešt)
srstka (ostatní druhy)
psineček (ostatní druhy)
psineček psí
psineček velký
psineček výběžkatý
psineček tenký
psárka
ovsík
sveřep s.l.
poháňka
srha
metlice trsnatá
kostřava (ostatní druhy)
kostřava luční
kostřavojílek
jílek hybridní
jílek mnohokvětý
jílek vytrvalý
jílek (ostatní druhy)
chrastice rákosovitá
bojínek (ostatní druhy)
bojínek luční
trojštět
tomka
chundelka
metlička křivolaká
housenkovec zduřelý
G39
G41
G50
G61
G62
G64
G66
G68
G70
G72
G74
G77
G81
G85
G98
GA1
GA2
GA3
GA4
GA5
GA6
GA7
GA8
GA9
H
H01
H02
H04
H05
H06
H07
H10
H13
H14
H15
H17
H18
H19
H20
H21
H22
H23
H24
H25
H26
H27
H28
H29
Brachypodium BEAUV.
Briza L.
Danthonia DC. in LAM. et DC.
Glyceria R.BROWN
Helictotrichon [syn.: Avenastrum]
Holcus L.
Koeleria PERS.
Melica L.
Molinia SCHRANK
Phalaris L.
Puccinellia PARL.
Sesleria SCOP.
Juncus L.
Carex s.L. [Vignea]
Lamarckia. [syn.: Cynosurus L.]
Cortaderia SHULT. et SCHULT.
Lagurus L.
Miscanthus THUNB.
Polypogon L.
Achnatherum BEAUV.
Hakonechloa
Spartina SCHREB.
Spodiopogon
Chasmanthium
Zeleniny (Vegetables)
Allium sativum L.
Allium cepa L.
Allium schoenoprasum L.
Allium ampeloprasum L.
Allium porrum L.
Allium (other sp.)
Apium graveolens L.
Asparagus L.
Atriplex hortensis L.
Benincasa SAVI
Brassica oleracea var. acephala DC.
Brassica oleracea var. capitata L.
Brassica oleracea var. sabellica L.
Brassica oleracea var. sabauda L.
Brassica oleracea var. gemmifera DC.
Brassica oleracea var. gongylodes L
Brassica oleracea var. botrytis L.
Brassica oleracea var. italica PL.
Brassica rapa L.
Brassica rapa L. ssp. rapa
Brassica rapa var. pekinensis HAN.
Brassica napus var. napobrassica
Brassica sp. (other sp.)
válečka
třeslice
plevnatec
zblochan
ovsíř
medyněk
smělek
strdivka
bezkolenec
lesknice
zblochanec
pěchava
sítina
ostřice s.l. [tuřice]
zlatochvost
pampas
sametovka
ozdobnice
vousec
osinatec
Hakonechloa
Spartina
Spodiopogon
Chasmanthium
česnek kuchyňský
cibule kuchyňská
pažitka pobřežní
pór francouzský, letní
pór
česnek
miřík celer
chřest
lebeda zahradní
Benincasa
krmná kapusta
zelí hlávkové
kapusta kadeřavá
kapusta hlávková
kapusta růžičková
kedluben
květák
brokolice
řepka ladní
vodnice
tuřín
H31
H34
H35
H36
H37
H39
H40
H41
H42
H44
H48
H53
H54
H57
H58
H59
H61
H63
H64
H65
H67
H68
H69
H70
H71
H73
H74
H75
H77
H81
H82
H83
H85
L
L01
L02
L03
L04
L05
L06
L07
L08
L09
L11
L14
L15
L16
L17
Capsicum L.
Chrysanthemum coronarium L.
Cichorium intybus L.
Cichorium endivia L.
Citrullus SCHRAD.
Cucumis sativus L.
Cucumis melo L.
Cucumis L. (other sp.)
Cucurbita L.
Cynara L.
Daucus carota L.
Foeniculum vulgare ssp. dulce DC.
Helianthus tuberosus L.
Lactuca sativa L.
Lactuca L. (other sp.)
Lagenaria SER.
Lepidium L.
Luffa P.MILLER
Lycopersicon MILLER <indetermin.>
Lycopersicon MILLER <determin.>
Nicandra L.
Momordica L.
Pastinaca L.
Petroselinum A.W.HILL
Physalis L.
Raphanus sativus L. var. major
Raphanus sativus L. var. radicula
Rheum L.
Scorzonera L.
Solanum melongena L.
Spinacia L.
Trichosanthes L.
Tetragonia L.
Luskoviny (Food legumes)
Pisum sativum L. convar. sativum
Pisum sativum L. convar. speciosum
Vicia sativa L.
Faba ADANS.
Phaseolus L.
Glycine max (L.) MERR.
Lupinus L.
Lens culinaris MEDIC.
Pisum (other sp.)
Cicer L.
Lathyrus sativus L.
Lathyrus (other sp.)
Vicia pannonica CRANTZ
Vicia villosa ROTH.
paprika
kopretina-chrysantema
čekanka
štěrbák, endivie
meloun vodní, lubenice
okurka setá
meloun cukrový
tykev
artyčok, karda
mrkev obecna
fenykl (zeleninový)
topinambur
locika salát
lagenarie
řeřicha
lufa
rajče tyčkové
lilík
Momordica
pastinák
petržel
mochyně
ředkev
ředkvička
reveň
černý kořen
lilek baklažán
špenát
Trichosanthes
hrách setý
hrách peluška
vikev setá
bob
fazol
soja luštinatá
vlčí bob
čočka jedlá
hrách (ostatní druhy)
cizrník
hrachor setý
hrachor (ostatní druhy)
vikev panonská
vikev huňatá
L18
L21
M
M01
M02
M03
M04
M05
M06
M07
M08
M09
M10
M12
M13
M14
M15
M16
M17
M18
M19
M20
M21
M22
M23
M24
M25
M26
M27
M28
M29
O
O01
O02
O03
O04
O05
O06
O07
O08
O09
O10
O11
O12
O13
O14
O16
Vicia (other sp.)
vikev (ostatní druhy)
Psophocarpus tetragonolobus L.
praskavec
Různé, druhy květnatých luk (Miscelaneous, species of flowering meadows)
Agrostemma L.
koukol
Colymbada HILL [syn.:Centaurea
čekánek (chrpa)
scabiosa]
Hieracium L. [syn.:Pilosella]
chlupáček (jestřábník)
Knautia L.
chrastavec
Lembotropis GRISEB.
čilimníkovec
Leontodon L.
pampeliška
Melandrium ROEHLING
knotovka
Prunella L.
černohlávek
Steris ADANS. [syn.: Viscaria]
smolnička
Tragopogon L.
kozí brada
Clinopodium L.
klinopád
Dictamnus L.
třemdava
Peucedanum L.
smldník
Melittis L.
medovník
Myrrhis MILLER
čechřice
Corothamnus (KOCH.) C.B.PRESL
kručinkovec
kručinečka
Genistella ORTEGA
Cimicifuga L.
ploštičník
Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE
prostřelenec
Bifora HOFFM.
štěničník
Caucalis L.
dejvorec
Ranunculus L.
pryskyřník
Lychnis L.
kohoutek
Angelica L.
andělika
Pyrethrum ZINN.
řimbaba
Serratula L.
srpice
Hypochaeris L.
prasetník
Cathartolinum REICHENB.
lneček
Olejniny (Oil crops)
Brassica napus L. var. napus (winter)
Brassica napus L. var. napus (spring)
Brassica rapa L. f. biennis THELL.
řepice ozimá
Brassica rapa L. f. praecox THELL.
řepice jarní
Sinapis alba L.
hořčice bílá
Brassica nigra (L.) KOCH.
Brassica juncea (L.) CZERN.et C
Papaver somniferum L.
mák setý
lnička
Camelina CR.
Raphanus sativus L. var. oleiforme
ředkev olejná
Crambe L.
katrán
Eruca MILL.
roketa
Helianthus annuus L.
slunečnice roční
Carthamus L.
světlice
tuřín olejný
S
S01
S02
S03
S04
S05
T
T01
T02
T03
T04
T05
T06
T08
T09
T10
T11
T12
T13
T14
T15
T16
T17
T18
T21
T22
T23
T25
T27
T31
T34
T36
T37
T38
T39
T40
V
V01
V02
V03
V04
W
W24
W77
W93
X
X11
X12
Brambor (Potato)
Solanum tuberosum L. (cvs.)
brambor obecný (kultivary)
Solanum tuberosum L. (hybrids)
brambor obecný (hybridy)
Solanum L. (other sp.)
brambor (ostatní druhy)
Solanum L. (interspecific hybrids)
brambor (mezidruhové hybridy)
Solanum tuberosum L. (dihaploids)
brambor obecný (dihaploidy)
Jeteloviny, pícniny (Fodder legumes, fodder crops)
Medicago sativa L.
vojteška setá
Trifolium pratense L.
jetel luční
Trifolium repens L.
jetel plazivý
Trifolium hybridum L.
jetel zvrhlý
Trifolium sp. (other sp.)
Anthyllis L.
úročník
Astragalus L.
kozinec
Coronilla L.
čičorka
Chamaecytissus LINK.
čilimník
Dorycnium MILLER
bílojetel
Galega L. (other sp.)
jestřabina (ostatní druhy)
Genista L.
kručinka
Lotus L.
štírovník
Medicago lupulina L.
tolice dětelová
Medicago x varia MARTYN
tolice hybr.
Medicago L. (other sp.)
tolice (ostatní druhy)
Melilotus MILLER
komonice
Onobrychis MILLER
vičenec
Ornithopus L.
ptačí noha
Tetragonolobus SCOP.
ledenec
Trigonella L. (other sp.)
pískavice (ostaní druhy)
Malva L.
sléz
Leuzea DC.
parcha
Silphium L.
mužák
Scorpiurus L.
štírovka
Securigera
Securigera
Stylosanthes
Stylosanthes
Phacelia JUSS.
svazenka
Spergula L.
kolenec
Réva vinná (Vine grape)
Vitis vinifera L.
réva vinná
Vitis, wild hybrids and root stocks
réva, hybr. planých a podnože
Vitis, V.vinifera x wild species
réva, V.vinifera x plané druhy
Vitis L., wild species
réva, plané druhy
Okrasné dřeviny listnaté (Ornamental woody plants - broadleaves)
Crataegus L.
hloh
Sarothamnus WIMMER
janovec
Malus MILL. <hort. cvs.>
jabloň <okras.>
Technické plodiny (Industrial crops)
Linum usitatissimum L.(lines)
len (linie)
Linum usitatissimum L.(landraces)
X13
X15
X90
X95
Z
Z01
Z02
Z03
Z05
Z11
Z12
Z15
Z16
Z17
Z23
Z24
Z25
Z26
Z27
Z29
Z30
Z50
Z51
Z52
Z55
Linum usitatissimum L.(advanced cvs.)
len (kultivary)
Cannabis sativa L.
konopě setá
Humulus lupulus L.
chmel otáčivý
tabák
Nicotiana sp.
Kukuřice a alternativní obiloviny (Mais and alternative cereals)
Zea mays L. (lines)
kukuřice (linie)
Zea mays L. (cultivars)
Zea mays L. (populations)
Zea mays L. (hybrids)
kukuřice (hybridy)
Panicum miliaceum L.
proso seté
Panicum (other sp.)
proso (ostatní druhy)
Sorghum bicolor (L.) MOENCH.
čirok zrnový
Sorghum saccharatum (L.) MOENCH.
čirok cukrový
Sorghum sudanense PIPER.
čirok sudánský
Setaria italica (L.) P.BEAUV.
Setaria BEAUV. (other sp.)
bér (ostatní druhy)
Eleusine J.GAERTN.
kalužnice
Eragrostis BEAUV.
milička
Pennisetum L.
Pennisetum
Digitaria HALLER
rosička
Echinochloa BEAUV.
ježatka
Fagopyrum esculentum MOENCH.
pohanka obecná
Fagopyrum (other sp.)
pohanka (ostatní druhy)
Amaranthus L.
laskavec
Chenopodium quinoa WILLD.
quinoa
Příloha 6.7.3b
Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ
Kód
DS4
A01
D41
D42
GA5
A02
D43
A03
F74
D44
A04
C21
A96
Latinsky
Acalypha
Achillea L.
Achillea L. <hort. cvs.>
Achimenes LINDL.
Achnatherum BEAUV.
Aconitum L.
Aconitum L.<hort. cvs.>
Acorus L.
Actinidia LINDL.
Adonis L. <hort. cvs.>
Adonis vernalis L.
Aegilops L.
Agastache CLAYTON
Česky
Acalypha
řebříček
řebříček <okras.>
Achimenes
osinatec
oměj
oměj <okras.>
puškvorec
aktinidie
hlaváček <okras.>
hlaváček jarní
mnohoštět
agastache
D45
A05
C28
M01
G01
G02
G05
G03
G04
D46
A07
H07
D01
H05
H02
H06
H01
H04
G06
D47
DS5
A08
D48
Z52
D50
A09
D51
F33
F32
DS6
D52
A94
D53
A11
M25
DS7
A10
G34
A95
D55
T06
D02
G35
H10
DS8
D56
D57
D58
Ageratum MILLER
Agrimonia L.
Agropyron J.GAERTN.
Agrostemma L.
Agrostis L. (other sp.)
Agrostis canina L.
Agrostis gigantea ROTH
Alcea rosea L. <fl.pl.>
Alchemilla L.
Allium L.(other sp.)
Allium L. (hybr. cvs.)
Allium ampeloprasum L.
Allium cepa L.
Allium porrum L.
Allium sativum L.
Allium schoenoprasum L.
Alopecurus L.
Alstroemeria RUIZ et PAVON
Alternanthera
Althaea L.
Alyssum L.
Amaranthus L.
Amberboa L.
Ammi L.
Ammobium R.BR.
Amygdalus L. (other sp.)
Amygdalus communis L.
Anagallis L.
Anaphalis L.
Anchusa L.
Anemone L.
Anethum L.
Angelica L.
Anisodontea
Anthemis L.
Anthoxanthum L.
Anthriscus PERS.
Anthurium BIRDSEY
Anthyllis L.
Antirrhinum L.
Apera ADANS.
Apium graveolens L.
Aptenia
Aquilegia L.
Arabis caucasica WILLD.
Aralia THUNB. [syn.: Fatsia DEC.]
nestařec
řepík
žitnák
koukol
psineček (ostatní druhy)
psineček psí
psineček tenký
psineček velký
psineček výběžkatý
topolovka <plnokv.>
kontryhel
česnek
česnek
pór francouzský, letní
cibule kuchyňská
pór
česnek kuchyňský
pažitka pobřežní
psárka
alstroemerie
Alternanthera
proskurník
tařice
laskavec
budělník
morač
slaměnka
mandloň (ostatní druhy)
mandloň obecná
drchnička
plesnivka
pilát
sasanka
kopr
andělika
Anisodontea
rmen
tomka
kerblík
anthurium
úročník
hledík
chundelka
miřík celer
Aptenia
orlíček
huseník
aralka
A12
A13
A14
D59
A15
F26
F25
F24
D60
A06
A16
F16
H12
G07
A17
H13
D61
A18
D62
D63
D64
D65
T08
D66
H14
A19
D68
C36
C07
C17
C08
C18
G36
G37
D03
A97
G38
AA1
D69
H15
B05
B01
B04
B02
B03
AA2
D70
M21
Archangelica L.
Arctium L.
Arctostaphylos ADANS.
Argyranthemum L.
Aristolochia L.
Armeniaca SCOPOLI (other sp.)
Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.)
Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.)
Armeria (DC.) WILLD.
Armoracia GAERTN., MEY. et SCH
Arnica L.
Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT
Arracacha DC.
Arrhenatherum L.
Artemisia L.
Asparagus L.
Asparagus densiflorus (KUNTH.) JES.
Asperula L.
Asphodeline [syn. Asphodelus]
Aster L.
Asteriscus L.
Astilbe ARENDS
Astragalus L.
Astrantia L.
Atriplex hortensis L.
Atropa L.
Aubrietia GUSS.
Australopyrum LOEVE
Avena L. (spring)
Avena L. (spring, work. col.)
Avena L. (winter)
Avena L. (winter, work. col.)
Avenella flexuosa (L.) DREJER
Beckmannia eruciformis (L.) HOST
Begonia L.
Bellamcanda L.
Bellardiochloa violacea (BELL.) CHIOV.
Bellis perennis L.
Bellis perennis L. <hort. cvs.>
Benincasa SAVI
Beta L. (wild sp.)
Beta vulgaris L. var. altissima DOELL
Beta vulgaris L. var. cicla L.
Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH.
Betonica L.
Bidens JACQ.
Bifora HOFFM.
andělika
lopuch
medvědice
Argyranthemum
podražec
meruňka (ostatní druhy)
meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.)
trávnička
křen
prha
jeřáb černý
Arracacha
ovsík
pelyňek
chřest
chřest (hustokvětý)
mařinka
Asphodeline
hvězdnice
Asteriscus
čechrava
kozinec
jarmanka
lebeda zahradní
rulík
tařička
Australopyrum
oves jarní
oves jarní (prac. kol.)
oves ozimý
oves ozimý (prac. kol.)
metlička křivolaká
housenkovec zduřelý
kysala
Bellamcanda
kostřavinec fialový
chudobka sedmikráska
chudobka sedmikráska <okras.>
Benincasa
řepa cukrovka
mangold
řepa krmná
řepa salatová
bukvice
dvouzubec
štěničník
A74
AF4
A20
G40
D71
D72
G39
O07
O02
O01
O16
H28
O06
H16
H17
H23
H18
H21
H22
H24
H20
H19
H25
O03
O04
H26
H27
H29
G41
G08
D73
AA3
D74
G44
D75
A21
D04
D05
AA4
O09
D76
D06
X15
AA5
H31
D78
G85
AA6
Bistorta (L.) ADANS.
Blechnum L.
Borago L.
Bothriochloa L.
Bouvardia CAV.
Brachycome BENTH.
Brachypodium BEAUV.
Brassica juncea (L.) CZERN.et C
Brassica napus L. var. napus (spring)
Brassica napus L. var. napus (winter)
Brassica nigra (L.) KOCH.
Brassica oleracea L
Brassica oleracea L. var. acephala (DC.)
Brassica oleracea var. botrytis L.
Brassica oleracea var. capitata L.
Brassica oleracea var. gemmifera DC.
Brassica oleracea var. gongylodes L.
Brassica oleracea var. italica PLENCK.
Brassica oleracea var. sabauda L.
Brassica oleracea var. sabellica L.
Brassica rapa L.
Brassica rapa L. f. biennis THELL.
Brassica rapa L. f. praecox THELL.
Brassica rapa L. ssp. rapa
Brassica rapa var. pekinensis HANELT
Brassica sp. (other sp.)
Briza L.
Bromus s.l.
Browallia HOOK.
Bryonia L.
Bupleurum L.
Calamagrostis ADANS.
Calceolaria VOSS
Calendula L.
Calendula L. <hort. cvs.>
Calluna SALISB.
Camelina CR.
Campanula L.
Canna L.
Cannabis sativa L.
Capsella MEDIC.
Capsicum L.
Carduus defloratus L.
Carex s.l. [Vignea]
Carlina L.
hadí kořen
žebrovice
brutnák
vousatka
Bouvardia
všelicha
válečka
tuřín olejný
tuřín
brukev zelná
krmná kapusta
květák
zelí hlávkové
kapusta růžičková
kedluben
brokolice
kapusta hlávková
kapusta kadeřavá
řepka ladní
řepice ozimá
řepice jarní
vodnice
třeslice
sveřep s.l.
Browallia
posed
prorostlík
třtina
pantoflíček
měsíček
měsíček <okras.>
astra čínská
vřes
lnička
zvonek
dosna
konopě setá
kokoška
paprika
bodlák
ostřice s.l.
pupava
O14
D79
A22
F79
D80
M29
M22
D81
D82
A26
A23
D83
T28
D84
F38
F35
F37
D85
H32
T10
AA7
A62
GA9
D86
A24
H33
Z55
D87
D07
H34
L11
H36
H35
A25
M19
D88
H37
F76
D89
D90
D91
M12
D92
A27
D93
D94
A28
D95
Carthamus L.
Carthamus tinctorius L. <hort. cvs.>
Carum L.
Castanea P.MILLER
Catharanthus L.
Cathartolinum REICHENB.
Caucalis L.
Celosia L.
Centaurea L. <hort. cvs.>
Centaurea s. l.
Centaurium HILL
Centranthus L.
Cephalaria SCHR. ex. ROEM. et SCH.
Cerastium L.
Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.)
Ceropegia R. BR.
Chaerophyllum L.
Chamaecytissus LINK.
Chamaenerion RAFIN.
Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT.
Chasmanthium
Cheiranthus L. [syn.: Erysimum]
Chelidonium L.
Chenopodium L.
Chenopodium L.
Chionodoxa BOISS.
Chrysanthemum L. <hort. cvs.>
Chrysanthemum coronarium L.
Cicer L.
Cichorium endivia L.
Cichorium intybus L.
Cicuta L.
Cimicifuga L.
Cirsium japonicum DC.
Citrullus SCHRAD.
Citrus s.l.
Clarkia PURSH
Cleome CHODAT
Clerodendrum G. DON
Clinopodium L.
Clivia LINDL.
Cnicus benedictus L.
Cobaea CAV.
Colchicum L. <hort.cvs.>
Colchicum autumnale L.
Coleus BENTH.
světlice
světlice barvířská <okras.>
kmín
kaštanovník
Catharanthus
lneček
dejvorec
nevadlec
chrpa <okras.>
chrpa
zeměžluč
mavuň
hlavatka
rožec
třešeň ptačí
višeň obecná
Ceropegia
krabilice
čilimník
vrbka
heřmánek pravý
Chasmanthium
chejr
vlaštovičník
merlík
merlík
ladonička
zlateň, chryzantéma <okras.>
kopretina-chrysantema
cizrník
štěrbák, endivie
čekanka
rozpuk
ploštičník
pcháč japonský
meloun vodní, lubenice
citroník
lokanka
Cleome
blahokeř
klinopád
řemenatka
čubet
vilec
ocún <okras.>
ocún jesenní
pochvatec
D96
M02
A29
AA8
D11
A30
D97
AA9
D98
D99
DA1
A31
F57
T09
M17
GA1
A32
F55
F54
G46
DA2
O11
DA3
W24
C35
C42
DA4
D08
H41
H40
H39
H42
DA5
D09
H43
F13
H44
DA6
Z28
DA7
AB1
G09
G86
H47
G10
D10
G50
C23
Columnea C. V. MORTON
Colymbada HILL
Conium L.
Consolida (DC.)S.F. GRAY
Consolida S.F. GRAY <fl.pl.>
Convallaria L.
Convallaria L. <hort. cvs.>
Convolvulus L.
Convolvulus L. <hort. cvs.>
Cordyline L.
Coreopsis L.
Coriandrum L.
Cornus mas L.
Coronilla L.
Corothamnus (KOCH.)C.B.PRESL
Cortaderia SHULT. et SCHULT.
Corydalis s.l.
Corylus L. (other sp.)
Corylus avellana L.
Corynephorus L.
Cosmos CAV.
Crambe L.
Craspedia BENTH.
Crataegus L.
Critesion RAFIN.
Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV.
Crocosmia PAPPE ex HOOK.
Crocus L.
Cucumis L. (other sp.)
Cucumis melo L.
Cucumis sativus L.
Cucurbita L.
Cuphea A. DC
Cyclamen L.
Cyclanthera SCHRAD.
Cydonia P.MILLER
Cynara L.
Cynara cardunculus L. <hort. cvs.>
Cynodon dactylon (L.) PERS.
Cynoglossum L. <hort. cvs.>
Cynoglossum officinale L.
Cynosurus L.
Cyperus L.
Cyphomandra MART. ex SENDTNER
Dactylis L.
Dahlia pinnata CAV.
Danthonia DC. in LAM. et DC.
Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D
Columnea
čekánek (chrpa)
bolehlav
ostrožka
ostrožka <plnokv.>
konvalinka
konvalinka <okras.>
svlačec
svlačec <okras.>
dračinka
krásnoočko
koriandr
dřín obecný
čičorka
kručinkovec
pampas
dymnivka
líska (ostatní druhy)
líska obecná
paličovec
krásenka
katrán
Craspedia
hloh
ječmen
Crithopsis
Crocosomia
šafrán
meloun cukrový
okurka setá
tykev
Cuphea
brambořík
Cyclanthera
kdouloň
artyčok, karda
artyčok kardový
troskut prstnatý
užanka <okras.>
užanka lékařská
poháňka
šáchor
Cyphomandra
srha
jiřinka zahradní
plevnatec
kosmáč
DA8
A33
H48
DA9
DB1
G11
D12
DB2
DB3
M13
DB4
DB5
A34
DB6
Z29
DB7
H49
DB8
DB9
DC1
T11
DC2
DS9
AB2
DC3
H51
AF2
DU6
Z30
DC4
G87
Z25
C29
C30
AB3
A35
Z26
C34
A36
DC5
G88
DC6
AF5
O12
DC7
AB4
DC8
DC9
Datura L. (other sp.)
Datura stramonium L.
Daucus carota L.
Delphinium x cultorum VOSS
Dendranthema grandiflora TZVELEV
Deschampsia caespitosa (L.)BEA
Dianthus L.
Diascia HOOK.
Dicentra L.
Dictamnus L.
Didiscus DC.
Dieffenbachia LOOD.
Digitalis L.
Digitalis L. <hort. cvs.>
Digitaria HALLER
Dimorphoteca DC.
Dioscorea L.
Dolichos L.
Doronicum L.
Dorotheanthus (BURM.) N.
Dorycnium MILLER
Dracaena L.
Drosanthemum
Drosera L.
Dyssodia DC.
Ecballium A.RICHARD
Echinacea MOENCH.
Echinacea MOENCH.<hort.cvs>
Echinochloa BEAUV.
Echinops L.
Eleocharis R.BROWN
Eleusine J.GAERTN.
Elymus L.
Elytrigia DESV.
Epilobium L.
Equisetum L.
Eragrostis BEAUV.
Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP.
Erigeron L.
Erigeron L. <hort.cvs.>
Eriophorum L.
Eriophyllum PURSH
Erodium L'HER
Eruca MILL.
Eryngium <hort. cvs.>
Eryngium L.
Erysimum x allonii HORT.
Eschscholtzia CHAM.
durman
durman obecný
mrkev obecna
stračka
listopadka
metlice trsnatá
hvozdík
Diascia
srdcovka
třemdava
Didiscus
dieffenbachie
náprstník
náprstník <okras.>
osička
dvoutvárka
Dioscorea
Dolichos
kamzičník
Dorotheanthus
bílojetel
dracena
Drosanthemum
rosnatka
Dyssodia
tykvice
echinacea
Echinacea <okras.>
ježatka
bělotrn
bahnička
kalužnice
pýrovník
pýr
vrbovka
přeslička
milička
puštinec
turan
turan <okras.>
suchopýr
Eriophyllum
pumpava
roketa
máčka <okras.>
máčka
trýzel
sluncovka
DD1
DD2
A37
DT1
DD3
DT3
DD4
L04
Z51
Z50
DD5
G13
G12
G14
G15
G16
DD6
A38
A39
H53
F47
F46
D13
DD7
DD8
A40
D14
T12
A41
AB5
A42
DD9
DE1
T13
M18
A43
DE2
AB6
DE3
D15
DE4
AB7
DE5
D16
AB8
DT4
G61
Eucalyptus L'HER.
Euphorbia PURSH
Euphrasia L.
Euryops
Eustoma RAF.
Evolvulus
Exacum BALF. <fl.pl.>
Faba ADANS.
Fagopyrum (other sp.)
Fagopyrum esculentum MOENCH.
Felicia L.
Festuca L. (other sp.)
Festuca arundinacea SCHREB.
Festuca ovina L. s.l.
Festuca pratensis L.
Festuca rubra L. s.l.
Ficus L.
Filipendula P.MILLER
Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare
Foeniculum vulgare ssp. dulce
(DC.)BERT.
Fragaria L.
Freesia KLATT
Fritillaria L.
Fuchsia L.
Fumaria L.
Gaillardia FOUG.
Galega L. (other sp.)
Galega officinalis L.
Galeopsis L.
Galium L.
Gamolepis LESS.
Gazania L.
Genista L.
Genistella ORTEGA
Gentiana L.
Gentiana L. s.l. <hort. cvs.>
Geranium L.
Geranium L. <hort. cvs.>
Gerbera BOLUS
Gesneria LINDL. ex C. MORR.
Geum L.
Geum L. <hort. cvs.>
Gladiolus L.
Glechoma L.
Glechoma L.
Glyceria R.BROWN
blahovičník
pryšcovec <okras.>
světlík
Euryops
Eustoma
Evolvulus
Exacum
bob
pohanka (ostatní druhy)
pohanka obecná
Felicia
kostřava (ostatní druhy)
kostřava luční
smokvoň
tužebník
fenykl
fenykl (zeleninový)
jahodník
jahodník zahradní
fresie
řebčík
fuchsie
zemědým
kokarda
jestřabina (ostatní druhy)
jestřabina lékařská
konopice
svízel
Gamolepis
úborovka
kručinka
kručinečka
hořec
hořec s.l. <okras.>
kakost
kakost <okras.>
gerbera
Gesneria
kuklík
kuklík <okras.>
mečík
popenec
popenec
zblochan
L06
A44
DU8
DE6
DE7
DE8
X01
F64
F63
DE9
GA6
C24
T41
DF2
DF3
DF4
O13
H54
AB9
D17
G62
DF5
DF6
DF7
DF8
A45
DF9
C38
A46
A47
A48
C37
DG1
DG2
M03
G63
DG4
F58
G64
C22
C06
C16
C05
C15
X90
D18
A49
A50
Glycyrrhiza L.
Gnaphalium L. s.l.<hort.cvs>
Godetia LINDL.
Gomphrena KLOTZSCH
Goniolimon ( L.) BOISS.
Gossypium L.
Grossularia P.MILLER (other. sp.)
Gypsophila M.BIEB.
Hakonechloa
Haynaldotricum HYL.
Hedysarum L.
Helenium L.
Helianthemum L.
Helianthus tuberosus L.
Helichrysum MILLER
Helichrysum MILLER <hort.>
Helictotrichon BESSER
Heliopsis PERS.
Heliotropium L.
Helipterum DC.
Helleborus L.
Helleborus niger L.
Hemerocallis L.
Henrardia C.E.HUBB.
Hepatica MILLER
Heracleum L.
Herniaria L.
Heteranthelium HOCHST
Heterocentron HOOK. et ARN.
Heuchera L.
Hieracium L. [syn.:Pilosella]
Hierochloe R.BROWN
Hippeastrum HERBERT
Hippophae rhamnoides L.
Holcus L.
Hordelymus (JESSEN) JESSEN
Hordeum L. (spring)
Hordeum L. (spring, work. coL.)
Hordeum L. (winter)
Hordeum L. (winter, work. coL.)
Humulus lupulus L.
Hyacinthus L.
Hyoscyamus L.
Hypericum L.
soja luštinatá
lékořice
protěž s.l. <okras.>
Godetia
pestrovka
Goniolimon
bavlník
srstka (ostatní druhy)
šater
Hakonechloa
Haynaldotricum
kopyšník
záplevák
devaterník
slunečnice roční
topinambur
smil
smil (slaměnka)
ovsíř
janeba
otočník
smilek
čemeřice
čemeřice černá
denivka
Henrardia
jaterník
bolševník
průtržník
Heteranthelium
Heterocentron
dlužicha
chlupáček (jestřábník)
tomkovice
hvězdník
rakytník řešetlákový
medyněk
ječmenka
ječmen jarní
ječmen jarní (prac. kol.)
ječmen ozimý
ječmen ozimý (prac. kol.)
chmel otáčivý
hyacint
blín
třezalka
DG6
DG7
A51
DG8
DG9
AC1
A52
DH1
DH2
H56
DT5
A53
DH3
DT6
M11
DH4
F52
F51
G81
DH5
M04
DH6
DH7
G66
H58
H57
H59
GA2
G98
A54
DU7
DT7
DH8
L15
D19
L14
A55
T30
DI1
M05
L08
M06
A56
H61
AC3
DU4
T31
A57
Hypochaeris L.
Hypoestes BAK.
Hyssopus L.
Iberis L.
Impatiens L. <fl.pl.>
Imperatoria L.
Inula L.
Inula L. <hort. cvs.>
Ipomoea L.
Ipomoea batatas (L.) LAM.
Iresine
Iris L.
Iris L. <hort. cvs.> (hybr.)
Isotoma
Jasione L.
Jasione L. <hort. cvs.>
Juglans L. (other sp.)
Juglans regia L.
Juncus L.
Kalanchoe ADANS.
Knautia L.
Kniphofia L.
Kochia L.
Koeleria PERS.
Lactuca L. (other sp.)
Lactuca sativa L.
Lagenaria SER.
Lagurus L.
Lamarckia MOENCH
Lamium L.
Lamium L. <hort.cvs.>
Lampranthus
Lantana L.
Lathyrus (other sp.)
Lathyrus odoratus L.
Lathyrus sativus L.
Lavandula L.
Lavatera L.
Lavatera L. <hort. cvs.>
Lembotropis GRISEB.
Leontodon L.
Leonurus L.
Lepidium L.
Leucanthemum MILLER
Leucanthemum MILLER <hort. cvs.>
Leuzea DC.
Levisticum HILL
prasetník
Hypoestes
yzop
štěničník
netýkavka
všedobr
oman
oman
povijník
batáty
Iresine
kosatec
kosatec <okras.> (hybrid. cv.)
Isotoma
pavinec
pavinec <okras.>
ořešák (ostatní druhy)
sítina
kolopojka
chrastavec
mnohokvět
bytel
smělek
locika salát
Lagenarie
sametovka
zlatochvost
hluchavka
Hluchavka <okras.>
Lampranthus
Lantana
Hrachor (ostatní druhy)
Hrachor vonný
Hrachor setý
levandule
slézovec
Slézovec <okras.>
čilimníkovec
čočka jedlá
pampeliška
srdečník
řeřicha
kopretina
kopretina <okras.>
parcha
libeček
DI2
C25
DI3
D20
D21
A58
DI4
X14
DI5
X13
X12
X11
AC4
AC5
DI6
DI7
G21
G19
G20
G18
DI8
F80
DI9
T14
H63
L07
DJ1
G82
DU5
M24
H65
H64
AC6
DJ2
AC7
A59
DJ3
W93
F02
F01
T27
A60
H66
A61
DJ4
DJ5
D22
T17
Lewisia PURSCH
Leymus HOCHST.
Liatris L.
Lilium L.
Limonium MILLER
Linaria MILLER
Linaria MILLER <hort.cvs.>
Linum L.(other sp.)
Linum grandiflorum DESF.
Linum usitatissimum L. (advanced cvs.)
Linum usitatissimum L. (landraces)
Linum usitatissimum L. (lines)
Lithospermum L.
Lobelia L.
Lobelia L.<hort.>
Lobularia L.
Lolium L. (other sp.)
Lolium multiflorum LAM.
Lolium perenne L.
Lolium x hybridum HAUSSKN.
Lonas L.
Lonicera edulis TURCZ. ex FREYN
Lotus <hort.>
Lotus L.
Luffa P.MILLER
Lupinus L.
Lupinus polyphyllus LINDLEY <hort.>
Luzula L.
Lychnis <hort.cvs.>
Lychnis L.
Lycopersicon MILLER <determinate>
Lycopersicon MILLER <indeterminate>
Lycopus L.
Lysimachia L.
Lythrum L.
Majorana MILLER
Malope trifida CAV.
Malus P.MILLER (other sp.)
Malva L.
Malva L.
Manihot MILL.
Marrubium L.
Marrubium L.<hort.>
Matricaria maritima L. <fl.pl.>
Matthiola L.
Medicago L. (other sp.)
hořkavička
ječmenice
šuškarda
lilie
statice
lnice
lnice <okras.>
len (ostatní druhy)
len velkokvětý
len (kultivary)
len (linie)
kamejka
lobelka
lobelka <okras.>
Lobularia
jílek (ostatní druhy)
jílek mnohokvětý
jílek vytrvalý
jílek hybridní
Lonas
zimolez (jedlý)
štírovník <okras.>
štírovník
lufa
vlčí bob
vlčí bob mnoholistý <okras.>
bika
kohoutek <okras.>
kohoutek
rajče tyčkové
karbinec
vrbina
kyprej
majoránka
slézovka trojklaná
jabloň <okras.>
jabloň (ostatní druhy)
jabloň obecná
sléz
sléz
Manihot
jablečník
jablečník
heřmánkovec <plnokv.>
fiala
T15
T01
T16
DJ6
M07
G68
T18
A63
M15
A64
A65
F50
G69
DJ7
DJ8
GA3
G70
DJ9
H68
DK1
C40
DU1
DK2
F78
DK3
DK4
M16
DK5
D24
G71
AC8
DK6
AC9
DK7
AD1
H67
DK8
X95
DK9
A66
DL1
DL2
A67
A68
DL3
DL4
AF6
T21
Medicago sativa L.
Melampodium H.B.K.
Melandrium ROEHLING
Melica L.
Melilotus MILLER
Melissa L.
Melittis L.
Mentha L.
Menyanthes L.
Mespilus L.
Milium L.
Mimulus L.
Mirabilis L.
Miscanthus THUNB.
Molinia SCHRANK
Moluccella L.
Momordica L.
Monarda L.
Monerma BEAUV.
Monopsis
Monstera LIEBM. [syn.:Philodendron]
Morus L.
Muscari L.
Myosotis L.
Myrrhis MILLER
Naegelia REGEL
Narcissus L.
Nardus stricta L.
Nasturtium R. BROWN
Nemesia BENTH.
Nepeta L.
Nerine L.
Nerium L.
Nicandra L.
Nicotiana <hort. cvs.>
Nicotiana sp.
Nierembergia MIERS
Nigella L.
Nigella damascena L.<fl. pl.>
Nolana MIERS
Nuphar SMITH
Ocimum L.
Ocimum L. <hort. cvs.>
Oenothera L.
Oenothera L.
Onobrychis MILLER
tolice dětelová
vojteška setá
tolice hybr.
Melampodium
knotovka
strdivka
komonice
meduňka
medovník
máta
vachta
mišpule
pšeníčko
kejklířka
nocenka
ozdobnice
bezkolenec
Molucella
Momordica
zavinutka
plevovka
Monopsis
monstera
moruše
modřenec
pomněnka
čechřice
Naegelia
narcis
smilka tuha
potočnice
hledíkovka
šanta
Nerine
oleandr
lilík
tabák <okras.>
tabák
Nierembergia
černucha
černucha damašská <plnokvět.>
Nolana
stulík
bazalka
bazalka <okras.>
pupalka
pupalka
vičenec
T20
A75
A69
DL5
T22
Z20
DL6
AE9
L99
AZ9
DZ9
T99
F99
GZ9
DL7
F72
DL8
Z12
Z11
DL9
O08
C41
C27
H69
D25
Z27
DM1
DM2
DM3
DM4
F30
F29
F28
A70
H70
D26
M14
T39
DM5
G72
G22
DM6
L05
DM8
G23
G24
D27
G73
Ononis L.
Ononis L.
Origanum L.
Ornithogalum L.
Ornithopus L.
Oryza L.
Osteospermum ecklonis DC. NORL.
Ostericum HOFFM.
Other Fabaceae
Other aromatic and medicinal plants
Other flowers
Other forages
Other fruit woody plants
Other grasses
Oxalis DC. <hort.>
Oxycoccus HILL
Paeonia L.
Panicum (other sp.)
Panicum miliaceum L.
Papaver L. <hort. cvs.>
Parapholis C.E.HUBBARD
Pascopyrum LOEVE
Pastinaca L.
Pelargonium HORT.
Pennisetum L.
Penstemon BENTH.
Pentas FORSSK.
Peperomia RUIZ et PAV.
Perilla L.
Persica P.MILLER
Persica davidiana CARRIERE
Petasites MILL.
Petroselinum A.W.HILL
Petunia A.L. JUSS.
Peucedanum L.
Phacelia JUSS.
Phacelia JUSS. <hort.>
Phalaris L.
Phalaroides arundinacea (L.) RAUS.
Pharbitis ROTH
Phaseolus L.
Philodendron K. KOCH et SELLO
Phleum L. (other sp.)
Phleum pratense L.
Phlox L.
Phragmites ADANS.
jehlice
jehlice
dobromysl
snědek
ptačí noha
rýže
Osteospermum
matizna
Ostatní vikvovité
Ostatní aromatické a léčivé r.
Ostatní květiny
Ostatní pícniny
Ostatní ovocné dřeviny
Ostatní trávy
šťavel <okras.>
klikva
pivoňka
proso (ostatní druhy)
proso seté
mák <okras.>
mák setý
chudojílek
Pascopyrum
pastinák
pelargonie
Pennisetum
dračík
Pentas
pepřinec
Perilla
broskvoň davidova
broskvoň obecná
devětsil
petržel
petunie
smldník
svazenka
svazenka <okras.>
lesknice
chrastice rákosovitá
Pharbitis
fazol
Philodendron
bojínek (ostatní druhy)
bojínek luční
plamenka
rákos
H71
DM9
AF1
A72
AD2
L09
L01
L02
A73
DN1
DN2
DU2
G29
G28
AD4
T32
DN3
GA4
DN4
H72
A76
AD5
D28
M08
F19
F21
F20
F18
C26
C31
L22
L21
DN5
G74
A77
M26
AD3
F08
F09
F07
M23
DN6
H73
H74
O10
DN7
H75
AD6
Physalis L.
Physostegia L.
Phytolacca L.
Pimpinella L.
Pinguicula L.
Pisum (other sp.)
Plantago L.
Platycodon JACQ.
Plectranthus BENTH.
Plumbago L.
Poa L. (other sp.)
Poa pratensis L. s.l.
Polemonium L.
Polygonum L.
Polygonum capitatum BUCH.
Polypogon L.
Portulaca grandiflora HOOK.
Portulaca oleracea L.
Potentilla L.
Primula L.
Primula L. <hort. cvs.>
Prunella L.
Prunus L.
Prunus domestica L.
Psathyrostachys NEVSKI
Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE
Psophocarpus NECK. (other sp.)
Psophocarpus tetragonolobus (L.) DC.
Psylliostachys suworowii ROSHK.
Puccinellia PARL.
Pulmonaria L.
Pyrethrum ZINN.
Pyrola L.
Pyrus L. (Asiatic cvs.)
Pyrus L. (wild sp.)
Ranunculus L.
Ranunculus L. <hort. cvs.>
Raphanus sativus L. var. major A. VOSS
Raphanus sativus L. var. radicula PERS.
Raphanus sativus L. var oleiforme
Reseda L.
Rheum L.
Rhodiola L.
mochyně
Physostegia
líčidlo
berdník (anýz)
tučnice
hrách (ostatní druhy)
hrách setý
hrách peluška
jitrocel
Platycodon
Plectranthus
olověnec
jirnice
rdesno
rdesno <okras.>
vousec
šrucha velkokvětá
šrucha zelná
mochna
prvosenka
primule <okras.>
černohlávek
slivoň
myrobalán
slivoň švestka
Psathyrostachys
Pseudoroegneria
praskavec (ostatní druhy)
praskavec
Psylliostachys
zblochanec
plicník
řimbaba
hruštička
hrušeň (asijské cv.)
hrušeň (plané druhy)
pryskyřník
pryskyřník <okras.>
ředkev
ředkvička
ředkev olejná
reseda
reveň
rozchodnice
E01
D29
F61
F60
F59
DN8
E02
F49
A78
AD7
F41
F43
F44
F40
D30
H76
DU9
A79
D31
X20
DN9
A80
D32
F56
AD8
AD9
DU3
DP1
A81
DP6
G92
T36
H77
AE1
C04
C14
C03
C13
H78
T37
A83
DP7
DP8
AE2
D33
M27
G77
Z24
Rhododendron L.
Rhododendron L. <greenhouse>
Ribes L. (other sp.)
Ribes nigrum L.
Ricinus communis L.
Rosa L. <hort.cvs.>
Rosa villosa L. [syn.:R.pomifera HER.]
Rosmarinus L.
Rubia L.
Rubus L. (other rapsberr. and hybrids)
Rubus fruticosus agg. (hybrids)
Rudbeckia hirta L.
Rumex L.
Russelia L.
Ruta L.
Saintpaulia H.WENDL.
Salix viminalis L.
Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON
Salvia L.
Sambucus L.
Sanguisorba L.
Sanicula L.
Santolina
Sanvitalia LAM.
Saponaria L.
Scilla L.
Scirpus L.
Scorpiurus L.
Scorzonera L.
Scutellaria L.
Secale L. (spring)
Secale L. (spring, work. col.)
Secale L. (winter)
Secale L. (winter, work. Col.)
Sechium P.BROWNE
Securigera
Sedum L.
Sedum spurium M. BIEB.
Sempervivum altum TURILL
Senecio L.
Senecio L. <hort. cvs.>
Serratula L.
Sesleria SCOP.
Setaria BEAUV. (other sp.)
pěnišník
pěnišník <skleník.>
rybíz (ostatní druhy)
rybíz černý
skočec obecný
růže <záhonové, sadové>
růže <ovoc.>
rozmarýn
mořena
ostružiník (ostatní a hybridy)
ostružiník křov. (hybridy)
třapatka
šťovík
russelia
routa
jonatka
vrba košíkářská
jazylka
šalvěj
šalvěj <okras.>
bez
krvavec
žindava
svatolina
Sanvitalia
mydlice
ladoňka
skřípina
štírovka
černý kořen
šišák
žito jarní
žito jarní (prac. kol.)
žito ozimé
žito ozimé (prac. kol.)
Sechium
Securigera
rozchodník
rozchodník pochybný
netřesk
starček
starček <okras.>
srpice
pěchava
bér (ostatní druhy)
Z23
H79
T33
DP9
T34
A84
O05
D34
H80
DQ1
S04
S03
A85
H81
S01
S05
S02
A86
DQ2
F17
F15
Z18
Z15
Z16
Z17
GA7
T40
H82
GA8
A87
M09
G76
DQ3
T38
DQ4
DQ5
A88
C33
D35
DQ6
A90
AE3
H85
T23
AF3
DQ7
C32
A89
Setaria italica (L.) P.BEAUV.
Sicana NAUD.
Sida L.
Silene L.
Silphium L.
Silybum ADANS.
Sinapis alba L.
Sinningia D.C. NEES
Sium L.
Solanum <hort. cvs.>
Solanum L. (interspecific hybrids)
Solanum L. (other sp.)
Solanum dulcamara L.
Solanum melongena L.
Solanum tuberosum L. (cvs.)
Solanum tuberosum L. (dihaploids)
Solanum tuberosum L. (hybrids)
Solidago L.
Solidago arguta AIT.
Sorbus L. (other sp.)
Sorbus aucuparia L.
Sorghum (other sp.)
Sorghum bicolor (L.) MOENCH.
Sorghum saccharatum (L.) MOENCH.
Sorghum sudanense STAPF in PRAIN
Spartina SCHREB.
Spergula L.
Spinacia L.
Spodiopogon
Stachys L.
Steris ADANS. [syn.: Viscaria]
Stipa L.
Streptocarpus VOSS
Stylosanthes
Surfinia
Sutera
Symphytum L.
Taeniatherum NEVSKI
Tagetes L.
Tanacetum parthenium (L.) SCH.-BIP.
Tanacetum vulgare L.
Taraxacum WEBER
Tetragonia L.
Tetragonolobus SCOP.
Teucrium L.
Thalictrum L.
Thinopyrum LOEVE
Thymus L.
Sicana
vlákeň
silenka
mužák
ostropestřec
hořčice bílá
gloxinie
sevlák
lilek (okras.)
brambor (mezidruhové hybridy)
brambor (ostatní druhy)
lilek potměchuť
lilek baklažán
Brambor obecný (kultivary)
brambor obecný (dihaploidy)
Brambor obecný (hybridy)
zlatobýl
Zlatobýl (okras.)
jeřáb (ostatní druhy)
jeřáb ptačí
čirok (ostatní druhy)
čirok zrnový
čirok cukrový
čirok sudánský
spartina
kolenec
špenát
Spodiopogon
čistec
smolnička
kavyl
Streptocarpus
Stylosanthes
Surfinia
Sutera
kostival
Taeniatherum
aksamitnik
řimbaba obecná <okras.>
vratič
smetanka
ledenec
ožanka
žluťucha
Thinopyrum
mateřídouška
DQ8
DQ9
DR1
DR2
M10
H86
M20
H83
T04
T02
T03
T05
T25
A71
G30
C02
C12
C01
C11
DR3
D36
D37
A91
H87
DR4
T35
DR5
F68
F69
F67
F71
A92
H88
DR6
AE4
A93
DR7
AE5
D38
DR8
AE6
L16
L03
L17
H89
AE7
D39
V04
Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE
Torenia LINDEN.
Trachelium caeruleum L.
Tradescantia L.
Tragopogon L.
Tragopogon L. <vegetables>
Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE
Trichosanthes L.
Trifolium repens L.
Trifolium sp. (other sp.)
Trigonella L. (other sp.)
Trigonella foenum-graecum L.
Trisetum PERS.
Triticum L. (spring, work. col.)
Triticum L. (winter, work. col.)
Trollius x cultorum BERGM.
Tropaeolum L.
Tulipa L.
Tussilago L.
Ullucus LOZANO
Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR.
Urtica L.
Vaccaria hispanica RAUSCHERT
Vaccinium L. (American cvs.)
Vaccinium L. (other sp.)
Vaccinium myrtillus L.
Vaccinium vitis-idaea L.
Valeriana L.
Valerianella MILLER
Venidium JACQ.
Veratrum L.
Verbascum L.
Verbascum L. <hort. cvs.>
Verbena L.
Verbena L. <hort.cvs.>
Veronica L. <hort. cvs.>
Veronica officinalis L.
Vicia sativa L.
Vicia villosa ROTH.
Vigna SAVI
Vinca L.
Viola L. <hort. cvs.>
Vitis L., wild species
Tithonia
Torenia
Trachelium
podeňka
kozí brada
kozí brada <zelenina>
prostřelenec
Trichosanthes
jetel zvrhlý
jetel luční
jetel plazivý
pískavice (ostaní druhy)
pískavice řecké seno
trojštět
pšenice jarní
pšenice ozimá
upolín
lichořeřišnice
tulipán
podběl
Ullucus
Ursinia
kopřiva
kravinec polní
borůvka (kanadská)
borůvka (ostaní druhy)
borůvka černá
brusinka
kozlík
kozlíček
Venidium
kýchavice
divizna
divizna <okras.>
sporýš
sporýš <okras.>
rozrazil <okras.>
rozrazil lékařský
vikev panonská
vikev setá
vikev huňatá
Vigna
brčál
maceška <okras.>
réva, plané druhy
V01
V03
V02
G78
DR9
DS1
DS2
DS3
Z02
Z05
Z01
Z03
D40
C51
C50
G17
F65
C20
C10
C09
C19
Vitis vinifera L.
Vitis, V.vinifera x wild species
Vitis, wild hybrids and root stocks
Vulpia C.C.GMEL.
Wedelia trilobata (L.) HITCHC.
Xanthisma DC.
Xeranthemum annuum L. <fl.pl.>
Zantedeschia aethiopica PRENG.
Zea mays L.(cultivars)
Zea mays L.(hybrids)
Zea mays L.(lines)
Zea mays L.(populations)
Zinnia L.
xAegilotricum
xElytricum
xFestulolium ASCHERS. et GRAEB
xNigrolaria
xTriticosecale WITTM. (spring, work.
coL.)
xTriticosecale WITTM. (spring)
xTriticosecale WITTM. (winter, work.
coL.)
réva vinná
réva, V.vinifera x plané druhy
réva, hybr. planých a podnože
mrvka
Wedelia
Xanthisma
suchokvět roční
Zantedeschia
kukuřice (hybridy)
kukuřice (linie)
ostálka
xAegilotricum
xElytricum
kostřavojílek
nigrolarie
tritikale jarní (pracov. kol.)
tritikale jarni
tritikale ozimé
tritikale ozimé (pracov. kol.)
Příloha 6.7.4
Zodpovědností řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci
Kód (ACRONYM)
(INSTCODE)
Plodina
plodina česky
(ústav)
rod/druh latinsky
01 CSKRUZYNE
CZE122
VÚRV Praha - Ruzyně
Obilniny
C01-C02
pšenice jarní, ozimá
Triticum L.
C05
ječmen ozimý
Hordeum L. (hiem.)
C09-C10
tritikale
xTriticosecale WITTM.
C21-C51
plané druhy tribu Triticeae
Olejniny
O13
*slunečnice
Kukuřice, alternativní obiloviny
Z01-Z05
*kukuřice
Zea mays L
Z11-Z12
proso
Panicum L.
Z23-Z24
bér
Setaria L.
Z25-Z30
alternativní obiloviny čel. Poaceae
Z50-Z51
pohanka
Fagopyrum MOENCH.
Z52
laskavec
Amaranthus L.
Z55
merlík
Chenopodium quinoa WILLD.
Řepa
B01-B02
*řepa cukrovka,krmná
Beta vulgaris L.
03 CSKKROME
CZE047
Obilniny
C03-C04
žito
C06
ječmen jarní
C07-C08
oves
ZVÚ s.r.o. Kroměříž
Secale L.
Hordeum L. (aestiv.)
Avena L.
05 CSKSUMPERK
CZE090
Luskoviny
L01-L02
hrách polní, peluška
L03, L16-L18 vikev
L04
bob
L05
fazol polní
L06
soja luštinatá
L07
vlčí bob
L08
čočka jedlá
L11
cizrník
Technické plodiny
X11-X13
len
X15
konopí seté
AGRITEC s.r.o. Šumperk
07 CSKHBROD
CZE027
Brambor
S01-S05
brambor
VÚB s.r.o. Havlíčkův Brod
08 CSKZATEC
Technické plodiny
X90
chmel
CHI s.r.o. Žatec
CZE112
Pisum sativum L.
Vicia L.
Faba ADANS.
Phaseolus L.
Lupinus L.
Cicer L.
Linum L.
Cannabis sativa L.
Solanum L.
Humulus L.
09 CSKOLOMOUC
CZE061
VURV, odd. genová banka Olomouc
A02-AF8…
Aromatické a léčivé rostliny (kromě řebříčku, křenu a lékořice A01, A06 a A44)
Řepa
B03-B05
Řepa zahradní
Beta vulgaris L.
Zeleniny
H01-H85
Zeleniny (kromě chřestu a reveně H13 a H75)
Luskoviny
L01
hrách zahradní
Pisum sativum L.
L05
fazol zahradní
Phaseolus L.
Technické plodiny
X95
*tabák
Nicotiana sp.
10 CSKHOLOVOU
CZE031
VŠUOD s.r.o. Holovousy
Ovocné dřeviny kromě teplomilných druhů (meruňky, broskvoně a mandloně, F24-F32)
a málo využívaných ovocných dřevin ( F13, F57-F58, F80)
F01-F02
jabloň
Malus P.MILLER.
F07- F09
hrušeň
Pyrus L.
F15-F16
jeřáb
Sorbus L., Aronia
F18-F21
slivoň
Prunus L.
F35-F38
třešeň , višeň
Cerasus P.MILLER
F40 -F43
ostružiník
Rubus L.
F46
jahodník
F51
ořešák
Juglans L.
F54
líska
Corylus L.
F59-F60
rybíz
Ribes L.
F63-F64
srstka
Grossularia L
F67-F71
borůvka, brusinka
Vaccinium L.
F72
klikva
Oxycoccus HILL.
12 CSKPRUHON
CZE079
VÚKOZ Průhonice
Květiny
D01-DU9…
květiny kromě astry, dosny, salvie, aksamitníku, ostálky, světlice a slunečnice
(D05, D06, D32, D35, D40, D79, DF4 )
E01
pěnišník
Rhododendron L.
E02
růže záhonové, sadové
Rosa L. <hort.cvs.>
Okrasné dřeviny listnaté
W93
jabloň <okras.>
13 CSKTROUBSK
CZE096
VÚP s.r.o. Troubsko
Pícniny
T01, T15-T17 vojtěška
Medicago L.
T02-T05
jetel
Trifolium L.
T06-T14, T18-T40 ostatní druhy pícnin kromě trav
H17
krmná kapusta
Brassica oleracea var. acephala
L14-L18
vybrané druhy luskovin ke krmivářskému využití (hrachor, vikev)
M01-M60…
vybrané druhy květnatých luk
O14
světlice (olejná a pícní )
Carthamus L.
14 CSKZUBRI
CZE082
OSEVA PRO s.r.o. Zubří
Trávy
G01-GB2…
trávy (pícní, trávníkové, okrasné) Gramineae
M01-M29…
vybrané druhy květnatých luk
15 CSKOPAVA
CZE065
Olejniny (kromě slunečnice a lnu)
O01-O02
řepka olejka
O03-O04
řepice
O05-O07
hořčice
O08
O09-O16
H29
OSEVA PRO s.r.o. Opava
Brassica napus L. var. napus
Brassica rapa L.
Sinapis alba L., Brassica nigra,
Brassica juncea (L.) CZERN.
mák setý
ostatní olejniny menšího rozsahu (Crambe, Camellina, Eruca, Carthamus, Raphanus)
hořčice habešská
Brassica carinata A. BRAUN
24 CSKKARLST
CZE041
VÚRV Praha, VSV Karlštejn
Réva vinná ( kromě teplomilných cvs.)
V01-V05
réva vinná
Vitis vinifera L.
42 CSKLEDNICE
CZE050
Aromatické a léčivé‚ rostliny
A01
řebříček
A06
křen
A44
lékořice
Květiny
D05
astra čínská
D06
dosna
D32
šalvěj <okras.>
D35
aksamitnik
D40
ostálka
D79
světlice <okras.>
DF4
Teplomilné ovocné dřeviny a réva
F24-F26
meruňka
F28-F30
broskvoň
F32
mandloň
V02-V03
réva- hybridy (teplomilné)
Zeleniny
H13
chřest
H75
reveň
Málo využívané ovocné dřeviny
F13
kdouloň
F57
dřín
F58
rakytník
F80
zimolez
Alternativní obiloviny
Z15-Z17
čirok
ZF MZLU Lednice
48 CZEZNOJMO
CZE 005
Réva vinná ( teplomilné cvs.)
V01
réva vinná-teplomilné kultivary
AMPELOS s.r.o., Znojmo - Vrbovec
Achillea L.
Armoracia GAERTN.
Glycyrrhiza L.
Canna indica L.
Tagetes L.
Zinnia L.
Carthamus tinctorius L. <hort.>
Armeniaca LAM.
Persica P.MILLER
Amygdalus L.
Vitis vinifera L. (pod koordinací VSV Karlštejn)
Asparagus L.
Rheum L.
Cydonia oblonga MILLER
Cornus mas L.
Hippophae rhamnoides L.
Lonicera caerulea var. edulis TURCZ. ex FREYN.
Sorghum L
(pod koordinací VSV Karlštejn)
Pozn. * převzatá, zakonzervovaná kolekce, která není dále rozšiřována ani hodnocena
… plodiny, které nemají ukončený seznam (trávy, květiny, aromatické a léčivé, druhy květnatých luk)
Příloha 6.7.5
Transliterace textů z některých jazyků
České texty v názvech genetických zdrojů píšeme do pole název anglickou abecedou, tj. bez
národních znaků.
Národní znaky ve správné versi s použitím národních znaků budou uváděny do tabulky
Synonyma, kde jsou uvedeny české názvy. Při použití kódování textů ve versi uni-code bude
možno zobrazit texty ve správné versi v různých jazykových mutacích.
Transliterace některých přehlásek
Znak
Ä,ä
Æ, æ
Å, å
Ö, ö
Ø, ø
Ü, ü
ß
Transliterace
Ae, ae
Ae, ae
Aa, aa
Oe, oe
Oe, oe
Ue, ue
ss
Transliterace azbuky
Znak
А/а
Б/б
В/в
Г/г
Д/д
Е/е, Ё/ё
Ж/ж
З/з
И/и
Й/й
К/к
Л/л
М/м
Н/н
О/о
П/п
Transliterace
A,a
B,b
V,v
G,g
D,d
E,e
ZH, zh
Z,z
I,i
I,i
K,k
L,l
M,m
N,n
O,o
P,p
Znak
Р/р
С/с
Т/т
У/у
Ф/ф
Х/х
Ц/ц
Ч/ч
Ш/ш
Щ/щ
Ъ/ъ
Ы/ы
Ь/ь
Э/э
Ю/ю
Я/я
Transliterace
R,r
S,s
T,t
Příloha 6.7.6
Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166)
(abecední řazení podle anglického názvu)
** světadíly a dříve používané zkratky v seznamu FAO (mimo ISO 3166)
* neexistující státy a neplatné kódy tzv. rozšířený („extended“) kod ISO 3166
Stát
**Afrika
**Amerika
**Asie
**Západní Berlín
**Evropa
**Mezinárodní instituce…
**Německo do r. 1949
**Neutrální zóna
**Regionální instituce…
**UK-Anglie
**UK-Wales
*Běloruská SSR
*Burma
*Československo
*Dahome
*Východní Timor
*Francouzské vých. teritorium
*Německá demokr. republika
*Neutrální zóna
*Nové Hebridy
*Pacifické ostrovy
*Panama kanálová zóna
*Rumunsko (nová zkr. ROU)
*Sikkim
*Jižní Rhodesie
*Sovětský Svaz
*Vietnamská dem. republika
*Jemenská demokr. republika
*Zaire
Afghanistán
Albánie
Alžírsko
Americká Samoa
Andorra
Angola
Anguilla
Antarktida
Zkratka Country
AFR
**Africa
AME
**America
ASI
**Asia
WEB
**Berlin West
EUR
**Europe
INT
**International institutions ...
GER
**Germany (till 1949)
NTZ
**Neutral Zone
REG
**Regional organisations...
GBE
**UK-England
GBW **UK-Wales
BYS
*Byelorussian SSR
BUR
*Burma
CSK
*Czechoslovakia
DHY
*Dahomey
TMP
*East Timor
ATF
*French Southern Territory
DDR
*German Democratic Republika
NTZ
*Neutral Zone
NHB
*New Hebrides
PCI
*Pacific Islands (Trust Territory)
PCZ
*Panama Canal Zone
ROM *Romania (new abbr. ROU)
SKM
*Sikkim
RHO
*Southern Rhodesia
SUN
*Union of Soviet Socialist Republics (USSR)
VDR
*Viet-Nam, Democratic Republic of
YMD *Yemen, Democratic
ZAR
*Zaire
AFG
Afghanistan
ALB
Albania
DZA
Algeria
ASM
American Samoa
AND
Andorra
AGO
Angola
AIA
Anguilla
ATA
Antarctica
Antigua a Barbuda
Argentina
Arménie
Aruba
Austrálie
Rakousko
Azerbajdžán
Bahamy
Bahrain
Bangladéš
Barbados
Bělorusko
Belgie
Belize
Benin
Bermuda
Bhutan
Bolívie
Bosna a Hercegovina
Botswana
Bouvetův ostrov
Brazílie
Britské terit. v Indic.Oceánu
Britské Panenské ostrovy
Brunei
Bulharsko
Burkina Faso
Burundi
Kampučia
Kamerun
Kanada
Cape Verde
Kajmanské ostrovy
Středoafrická republika
Kokosové (Keelingovy) ostrovy
Kolombie
Komory
Kongo
Cookovy ostrovy
Costa Rica
Pobřeží slonoviny
Chorvatsko
Kuba
Kypr
Česká republika
ATG
ARG
ARM
ABW
AUS
AUT
AZE
BHS
BHR
BGD
BRB
BLR
BEL
BLZ
BEN
BMU
BTN
BOL
BIH
BWA
BVT
BRA
IOT
VGB
BRN
BGR
BFA
BDI
KHM
CMR
CAN
CPV
CYM
CAF
CCK
COL
COM
COG
COK
CRI
CIV
HRV
CUB
CYP
CZE
Antigua and Barbuda
Argentina
Armenia
Aruba
Australia
Austria
Azerbaijan
Bahamas
Bahrain
Bangladesh
Barbados
Belarus
Belgium
Belize
Benin
Bermuda
Bhutan
Bolivia
Bosnia and Herzegowina
Botswana
Bouvet Island
Brazil
British Indian Ocean Territory
British Virgin Islands
Brunei Darussalam
Bulgaria
Burkina Faso
Burundi
Cambodia
Cameroon
Canada
Cape Verde
Cayman Islands
Central African Republic
Cocos (Keeling) Islands
Colombia
Comoros
Congo
Cook Islands
Costa Rica
Cote d'Ivoire
Croatia
Cuba
Cyprus
Czech Republic
Demokratická lidová rep. Korea
Demokratická rep. Kongo
Dánsko
Džibuti
Dominica
Dominikánská republika
Ekvádor
Egypt
El Salvador
Rovníková Guinea
Eritrea
Estonsko
Etiopie
Faroeské ostrovy
Falklandy (Malvíny)
Fidži
Finsko
Francie
Franc. Guiana
Franc. Polynésie
Gabun
Gambie
Gruzie
Německo
Ghana
Gibraltar
Řecko
Grónsko
Grenada
Guadeloupe
Guam
Guatemala
Guinea
Guinea-Bissau
Guyana
Haiti
Ostrovy Heard a McDonald
Vatikán
Honduras
Hong Kong
Maďarsko
Čad
Chile
Čína
Vánoční ostrov
PRK
COD
DNK
DJI
DMA
DOM
ECU
EGY
SLV
GNQ
ERI
EST
ETH
FRO
FLK
FJI
FIN
FRA
GUF
PYF
GAB
GMB
GEO
DEU
GHA
GIB
GRC
GRL
GRD
GLP
GUM
GTM
GIN
GNB
GUY
HTI
HMD
VAT
HND
HKG
HUN
TCD
CHL
CHN
CXR
Democratic People's Republic of Korea
Democratic Republic of the Congo
Denmark
Djibouti
Dominica
Dominican Republic
Ecuador
Egypt
El Salvador
Equatorial Guinea
Eritrea
Estonia
Ethiopia
Faroe Islands
Falkland Islands (Malvinas)
Fiji
Finland
France
French Guiana
French Polynesia
Gabon
Gambia
Georgia
Germany
Ghana
Gibraltar
Greece
Greenland
Grenada
Guadeloupe
Guam
Guatemala
Guinea
Guinea-Bissau
Guyana
Haiti
Heard Islands and Mcdonalds Islands
Holy See (Vatican)
Honduras
Hong Kong Special Admin. Region of China
Hungary
Chad
Chile
China
Christmas Island
Island
Indie
Indonesie
Írán
Irák
Irsko
Israel
Itálie
Jamaika
Japonsko
Jordánsko
Kazachstan
Kenya
Kiribati
Kuwait
Kyrgyzstán
Laos lid. dem. republika
Lotyšsko
Libanon
Lesotho
Liberia
Libyjská Arabská Džamahírie
Lichtenštejnsko
Litva
Lucembursko
Macao
Makedonie (dříve Jugosl.rep.)
Madagaskar
Malawi
Malajsie
Maledivy
Mali
Malta
Marshallovy ostrovy
Martinik
Mauretánie
Mauritius
Mayotte
Mexiko
Mikronesie, Federace
Monako
Mongolsko
Montserrat
Maroko
Mozambik
ISL
IND
IDN
IRN
IRQ
IRL
ISR
ITA
JAM
JPN
JOR
KAZ
KEN
KIR
KWT
KGZ
LAO
LVA
LBN
LSO
LBR
LBY
LIE
LTU
LUX
MAC
MKD
MDG
MWI
MYS
MDV
MLI
MLT
MHL
MTQ
MRT
MUS
MYT
MEX
FSM
MCO
MNG
MSR
MAR
MOZ
Iceland
India
Indonesia
Iran (Islamic Republic of)
Iraq
Ireland
Israel
Italy
Jamaica
Japan
Jordan
Kazakhstan
Kenya
Kiribati
Kuwait
Kyrgyzstan
Lao People's Democratic Republic
Latvia
Lebanon
Lesotho
Liberia
Libyan Arab Jamahiriya
Liechtenstein
Lithuania
Luxembourg
Macao Spec. Admin. Region of China
Macedonia, Former Yugoslav Republic of
Madagascar
Malawi
Malaysia
Maldives
Mali
Malta
Marshall Islands
Martinique
Mauritania
Mauritius
Mayotte
Mexico
Micronesia, Federal States of
Monaco
Mongolia
Montserrat
Morocco
Mozambique
Myanmar
Namibie
Nauru
Nepál
Nizozemí
Nizozemské Antily
Nová Kaledonie
Nový Zéland
Nikaragua
Niger
Nigérie
Niue
Norfolk
Severní Marianské ostrovy
Norsko
Okupované palestinské území
Omán
Pákistán
Palau
Panama
Papua Nová Guinea
Paraguay
Peru
Filipiny
Pitcairn
Polsko
Portugalsko
Portoriko
Qatar
Republika Korea
Moldavská republika
Reunion
Rumunsko
Ruská Federace
Rwanda
Svatá Helena
Saint Kitts a Nevis
Svatá Lucia
Saint Pierre a Miquelon
Svatý Vincent a Grenadiny
Samoa
San Marino
Sao Tome a Principe
Saudská Arabie
Senegal
MMR
NAM
NRU
NPL
NLD
ANT
NCL
NZL
NIC
NER
NGA
NIU
NFK
MNP
NOR
PSE
OMN
PAK
PLW
PAN
PNG
PRY
PER
PHL
PCN
POL
PRT
PRI
QAT
KOR
MDA
REU
ROU
RUS
RWA
SHN
KNA
LCA
SPM
VCT
WSM
SMR
STP
SAU
SEN
Myanmar
Namibia
Nauru
Nepal
Netherlands
Netherlands Antilles
New Caledonia
New Zealand
Nicaragua
Niger
Nigeria
Niue
Norfolk Island
Northern Mariana Islands
Norway
Occupied Palestinian Territory
Oman
Pakistan
Palau
Panama
Papua New Guinea
Paraguay
Peru
Philippines
Pitcairn
Poland
Portugal
Puerto Rico
Qatar
Republic of Korea
Republic of Moldova
Reunion
Romania
Russian Federation
Rwanda
Saint Helena
Saint Kitts and Nevis
Saint Lucia
Saint Pierre and Miquelon
Saint Vincent and the Grenadines
Samoa
San Marino
Sao Tome and Principe
Saudi Arabia
Senegal
Srbsko a Černá Hora
Seychelly
Sierra Leone
Singapur
Slovensko
Slovinsko
Šalomounovy ostrovy
Somálsko
Jižní Afrika
Ostrovy Jižní Georgia a Jižní
Sandwich
Španělsko
Sri Lanka
Súdán
Surinam
Ostrovy Svalbard a Jan Mayen
Swazilsko
Švédsko
Švýcarsko
Syrská Arabská republika
Taiwan, Prov. Číny
Tádžikistán
Thajsko
Timor-Leste
Togo
Tokelau
Tonga
Trinidad a Tobago
Tunisko
Turecko
Turkmenistán
Ostrovy Turks a Caicos
Tuvalu
Uganda
Ukrajina
Spojené Arabské Emiráty
Velká Británie
Sjednocená republika Tanzánie
Spojené Státy Americké
Spoj. Státy Panenské ostrovy
Uruguay
Uzbekistán
Vanuatu
Venezuela
Vietnam
YUG
SYC
SLE
SGP
SVK
SVN
SLB
SOM
ZAF
Serbia and Montenegro
Seychelles
Sierra Leone
Singapore
Slovakia
Slovenia
Solomon Islands
Somalia
South Africa
SGS
ESP
LKA
SDN
SUR
SJM
SWZ
SWE
CHE
SYR
TWN
TJK
THA
TLS
TGO
TKL
TON
TTO
TUN
TUR
TKM
TCA
TUV
UGA
UKR
ARE
GBR
TZA
USA
VIR
URY
UZB
VUT
VEN
VNM
South Georgia and The South Sandwich Islands
Spain
Sri Lanka
Sudan
Suriname
Svalbard and Jan Mayen Islands
Swaziland
Sweden
Switzerland
Syrian Arab Republic
Taiwan, Province of China
Tajikistan
Thailand
Timor-Leste
Togo
Tokelau
Tonga
Trinidad and Tobago
Tunisia
Turkey
Turkmenistan
Turks and Caicos Islands
Tuvalu
Uganda
Ukraine
United Arab Emirates
United Kingdom
United Republic of Tanzania
United States of America
United States Virgin Islands
Uruguay
Uzbekistan
Vanuatu
Venezuela
Viet Nam
Ostrovy Wallis a Futuna
Západní Sahara
Jemen
Zambie
Zimbabwe
WLF
ESH
YEM
ZMB
ZWE
Wallis and Futuna Islands
Western Sahara
Yemen
Zambia
Zimbabwe
Příloha 6.7.7
Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů
Příloha 6.8
Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ
Nová řada klasifikátorů pro hodnocení popisných znaků genetických zdrojů v plodinových
kolekcích je vydávána pod hlavičkou České Rady genetických zdrojů, řešitelského pracoviště
příslušné kolekce a spoluúčasti VÚRV Praha (spolupráce při taxonomii, standardizaci,
jazykových i věcných úpravách). V zásadních rysech dodržuje pravidla starší řady
klasifikátorů vydaných v letech 1984 - 1992.
Klasifikátory slouží k zaznamenání údajů do popisné části informačního systému EVIGEZ.
Jejich vydávání je finančně podpořeno při rozpisu prostředků na řešení Národního programu a
z důvodu zachování jednotné metodiky je po formální stránce koordinováno. Tisk
klasifikátorů zajišťuje VÚRV Praha.
Hlavními autory jsou řešitelé kolekcí z pracovišť podílejících se na Národním programu
uchování a konzervace GZR a spoluautorem garantujícím formální jednotnost pracovník GB
VÚRV Praha. Na vypracování klasifikátorů se budou podílet řešitelé v rámci odborných
Klasifikátory budou číslovány průběžně v řadě publikací „Genetické zdroje“.
Klasifikátory, které budou používány pro hodnocení popisných údajů v plodinových
kolekcích v České republice by měly vycházet z již zpracovaných klasifikátorů IPGRI
(/IBPGR) s přihlédnutím na případné specifické požadavky spojené s plodinami pěstovanými
ve střední Evropě
Klasifikátory jsou vydávány v česko-anglické versi paralelně (jako u starší řady) a pokud
možno mají obsáhnout celý taxonomický rod, výjimečně jen druh. Deskriptory jsou
číslovány pořadovými čísly, která udávají jejich postavení v popisné části EVIGEZ a zároveň
mají přiřazeno hierarchické číslování v rámci jednotlivých kapitol podle následujícího
schématu:
I.
II.
III.
Úvod (společný)
Přehled doplňkových deskriptorů (společný)
Vlastní hodnocení sestávající z kapitol:
1. morfologie (podkapitoly: celá rostlina, jednotlivé části)
2. biologické znaky (včetně odolnosti k abiotickým stresům,
chorobám a škůdcům)
IV.
V.
VI.
3. hospodářské a výnosové znaky
4. biochemické (obsah sledovaných látek )
5. cytologické a molekulární znaky (markery, alely, …)
Taxonomický přehled rodu resp. druhu (co nejpodrobnější s
použitím kódovacího systému EVIGEZ)
Seznam použité literatury
Přílohy – pomocná vyobrazení k jednotlivým deskriptorům
(Přičemž některé body lze po dohodě sloučit nebo vypustit.)
Významné znaky, které by neměly být při hodnocení opomenuty, tzv. „minimální sada
popisných deskriptorů“ , jsou vyznačeny hvězdičkou u pořadového čísla deskriptoru.
Všechny deskriptory by měly mít odpovídající stupnici hodnocení, která je doplněna
srovnávacím rozmezím absolutních hodnot v poli „hodnoty“ a specifikaci růstové fáze
hodnocení v poli „poznámka“.
Hodnocení projevu znaků ve stupnici 1 - 9 má dodržovat následující pravidla:
a) Kvantitativní znaky plynule se měnící zaznamenávat v devítibodové stupnici
1 - 9, kde manifestace znaku je označena stupněm:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
velmi nízký
velmi nízký až nízký
nízký
nízký až střední
střední
střední až vysoký
vysoký
vysoký až velmi vysoký
velmi vysoký
b) Není-li pro deskriptor použitelná stupnice 1 - 9, "0" značí, že znak není vyjádřen nebo není
aplikovatelný s dalším odstupňováním, přičemž přednost je dávána lichým číslům:
1, 3, 5, 7, 9 resp. 3,5,7 + odpovídající slovní vyjádření
c) Absence nebo presence znaku:
0
chybí, nevyskytuje se
1
přítomen
d) Mezera se požívá v případě, že údaj není dosud dostupný ( v tomto případě nikdy
nepoužívat nulu !)
e) Formát data:
Naše národní klasifikátory nepoužívají datový formát - všechny údaje jsou převedeny
na stupně 1 – 9.
f) Používané jednotky v systému SI v hranatých závorkách, které následují za názvem
deskriptoru
g) Použití standardní srovnávací stupnice např. Royal Horticultural Society Colour Chart
(příp. jiný standard ) lze uvádět jen v poznámce.
Systém popisu v IS EVIGEZ umožňuje pouze hodnocení ve stupních 1 – 9. Rozšíření lze
docílit rozvržením barvy do několika deskriptorů (např. základní barva, doplňková barva,
intenzita barvy, barva kresby apod.)
Společné části úvod a číselník oblastí dodává koordinační pracoviště.
Příloha 6.8.1
Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů
Příloha 6.8.2
Platnost klafifikátorů pro plodiny – číselník kódů plodin pro popisnou část
Kód Platn.
A06 A06
A21 A21
D04
A55 A55
B01 B01
B02
B03
B04
B05
C01 C01
C02
C21
C03 C03
C04
C05 C05
C06
C07 C07
C08
C09 C09
C10
D10 D10
D37 D37
E01 E01
F01 F01
F24 F24
F25
F26
F28 F28
F29
F30
F35 F35
F37
F38
F46 F46
G01 G01H31 H31
H64 H64
H65
L01 L01
L02
L09
L03 L03
L16
L17
Plodina česky
křen
měsíček
měsíček
levandule
řepa cukrovka
řepa krmná
řepa salatová
mangold
pšenice ozimá
pšenice jarní
mnohoštět
žito ozimé
žito jarní
ječmen ozimý
ječmen jarní
oves jarní
oves ozimý
tritikale ozimé
tritikale jarní
jiřinka zahradní
tulipán
pěnišník
jabloň
meruňka (mezidr.hybr.)
meruňka (ostatní dr.)
broskvoň obecná
broskvoň davidova
třešeň ptačí
Višeň obecná
třešeň (ostatní druhy)
Jahodník zahradní
Trávy –čel. lipnicovité i další
paprika
rajče tyčkové
hrách setý
hrách peluška
hrách ostatní
vikev setá
vikev panonská
vikev huňatá
Plodina latinsky
Armoracia P.GAERTN.,B. MEY. et SCHERB.
Calendula L.
Calendula L.
Lavandula L.
Beta vulgaris L. var. altissima
Beta vulgaris L. var. rapacea
Beta vulgaris L. var. cicla
Beta L. (wild spp.)
Aegilops sp.
Secale L. (winter)
Secale L. (spring)
Hordeum L. (winter)
Hordeum L. (spring)
Avena L. (spring)
Avena L. (winter)
xTriticosecale WITTM. (spring)
Dahlia pinnata CAV.
Tulipa L.
Rhododendron L.
Malus MILL.
Armeniaca vulgaris LAM. (Europ . cvs.)
Armeniaca SCOPOLI (interspec. Hybr.)
Armeniaca SCOPOLI (other spp.)
Persica davidiana CARRIERE
Persica P.MILLER
Cerasus vulgaris P. MILLER
Cerasus P. MILLER (other spp.)
Fragaria x ananassa (DUCH.) GUE.
Grasses - Poaceae and other families
Capsicum annuum L.
Lycopersicon MILLER (indetermin.)
Lycopersicon MILLER (determin.)
Pisum L. other spp.
Vicia sativa L.
Vicia villosa ROTH.
L04
L05
L06
L08
L07
L11
O01
O13
O14
S01
T01
T02
V01
X90
Z01
L18
L04
L05
L06
L08
L07
L11
O01
O02
O03
O04
O13
O14
D79
S01
S02
S03
S04
T01
T08
T12
T15
T16
T17
T18
T21
T39
T02
T03
T04
T05
T14
V01
V02
V03
V04
X90
Z01
Z02
Z03
Z05
vikev - ostatní druhy
bob
fazol
soja luštinatá
čočka jedlá
vlčí bob
cizrna
řepka ozimá
řepka jarní
řepice ozimá
řepice jarní
slunečnice roční
světlice barvířská (olej.)
světlice barvířská (okras.)
brambor obecný
brambor
brambor (plané druhy)
brambor (hybridy)
vojteška setá
kozinec (prozatímní)
jestřabina (prozatímní)
tolice dětelová
tolice hybr.
komonice (prozatímní)
vičenec (prozatímní)
svazenka (prozatímní)
jetel luční
jetel plazivý
jetel zvrhlý
štírovník (prozatímní)
réva vinná
réva, podnože a hybr. pl.
réva vinná (mezidr. hyb.)
réva (plané druhy)
chmel
kukuřice (linie)
kukuřice (hybridy)
Vicia L.(other spp.)
Faba vulgaris L.
Phaseolus L.
Lupinus L.
Cicer arietinum L.
Brassica napus ssp. oleifera f. biennis
Brassica napus ssp. oleifera f. annua
Brassica rapa ssp. oleifera f. biennis
Brassica rapa ssp. oleifera f. praecox
Carthamus tinctorius L. (oil pl.)
Carthamus tinctorius L. (flowers)
Solanum tuberosum L.
Solanum L. (breeding material)
Solanum L. (wild species)
Solanum L. (hybrids)
Medicago sativa L.
Astragalus L. (temp.)
Galega L. (other sp.) (temp.)
Medicago L. (other species)
Melilotus MILLER (temp.)
Onobrychis MILLER (temp.)
Phacelia JUSS. (temp.)
Trifolium repens L.
Trifolium sp. (other species)
Lotus L. (temp.)
Vitis vinifera L.
Vitis, root stocks and wild hybr.
Vitis vinifera L. (infrasp.hybr.)
Vitis L. (wild species)
Humulus L.
Zea mays L.(lines)
Zea mays L.(cultivars)
Zea mays L.(populations)
Zea mays L.(hybrids)
Příloha 6.8.3
Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu:
Kód/Co
de
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
520
521
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
Oblast hodnocení
Growing region/zone
Československo
Česká republika
Slovenská republika
Čechy
Morava
VTK - Česká republika
VTK - Slovenská republika
VTK - Morava
VTR - Československo
VTR - Česká republika
VTR - Slovenská republika
VTR - Čechy
VTR - Morava
VTB - Československo
VTB - Česká republika
VTB - Slovenská republika
VTB - Čechy
VTB - Morava
VTBO - Československo
VTBO - Česká republika
VTBO - Slovenská republika
VTBO - Čechy
VTBO - Morava
VTH - Československo
VTH - Česká republika
VTH - Slovenská republika
VTH - Čechy
VTH - Morava
VTK+VTR - Československo
VTK+VTR - Slovenská republika
VTK+VTR - Morava
VTR+VTB - Československo
VTR+VTB - Česká republika
VTR+VTB - Slovenská republika
VTR+VTB - Čechy
VTR+VTB - Morava
VTB+VTBO - Československo
VTB+VTBO - Česká republika
VTB+VTBO - Slovenská
republika
VTB+VTBO - Čechy
VTB+VTBO - Morava
VTBO+VTH - Československo
Czechoslovakia
Czech Republic
Slovak Republic
Bohemia
Moravia
VTK - Czech Republic
VTK - Slovak Republic
VTK - Moravia
VTR - Czechoslovakia
VTR - Czech Republic
VTR - Slovak Republic
VTR - Bohemia
VTR - Moravia
VTB - Czechoslovakia
VTB - Czech Republic
VTB - Slovak Republic
VTB - Bohemia
VTB - Moravia
VTBO - Czechoslovakia
VTBO - Czech Republic
VTBO - Slovak Republic
VTBO - Bohemia
VTBO - Moravia
VTH - Czechoslovakia
VTH - Czech Republic
VTH - Slovak Republic
VTH - Bohemia
VTH - Moravia
VTK+VTR - Czechoslovakia
VTK+VTR - Slovak Republic
VTK+VTR - Moravia
VTR+VTB - Czechoslovakia
VTR+VTB - Czech Republic
VTR+VTB - Slovak Republic
VTR+VTB - Bohemia
VTR+VTB - Moravia
VTB+VTBO - Czechoslovakia
VTB+VTBO - Czech Republic
VTB+VTBO - Slovak Republic
VTB+VTBO - Bohemia
VTB+VTBO - Moravia
VTBO+VTH - Czechoslovakia
542
543
544
545
VTBO+VTH - Česká republika
VTBO+VTH - Slovenská
republika
VTBO+VTH - Čechy
VTBO+VTH - Morava
VTB - výrobní typ bramborářský
VTH - výrobní typ horský
VTK - výrobní typ kukuřičný
VTO - výrobní typ obilnářský
VTR - výrobní typ řepařský
VTBO+VTH - Czech Republic
VTBO+VTH - Slovak Republic
VTBO+VTH - Bohemia
VTBO+VTH - Moravia
- potato growing zone
- mountain growing zone
- maize growing zone
- cereal growing zone
- beet growing zone
Příloha 6.8.4
Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR
Identifikátor genetického zdroje - (ECN)
Identification number of the genetic resource - (ECN)
Národní evidenční číslo (ECN)
National accession number (ECN)
Společné deskriptory vztahující se k prostředí pokusů
Common descriptors related to the environment of experiments
Počet pokusů
Number of trials
(počet let x počet lokalit )
(number of years x number of localities)
Poslední rok hodnocení
Last year of evaluation
Oblast hodnocení (kód***)
Region code (code***)
ECN kontrolního kultivaru
ECN of the check cultivar
(***) Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu
Region code (used in former Czechoslovakia)
10 char.
2 char.
4 char.
3 char.
10 char.
Příloha 6.8.5
Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.):
EVIGE
Z
č.
deskr.
/Desc.n
o.
Pořad. Znak
číslo/
Numb
er
Stupnice
Hodnoty/Values Descriptor
1.
1 Morfologické znaky / Morphological characters
1. 1
Rostlina / Plant
1.1.1
Rostlina 1 dvoudomá samičí
pohlavnost
2 dvoudomá samčí
3 jednodomá
2.*
1.1.2
Rostlina - habitus 1 kuželovitý
2 vřetenovitý
3 válcovitý,
pravidelný
4 válcovitý,
nepravidelný
5 kyjovitý
obrázek 1
/ figure 1
Scale
Poznámka/Note
Plant - sexuality
1 dioecious female
2 dioecious male
3 monoecious
Plant - habit
před sklizní
1 conical
/ before harvest
2 spindle
3 cylindrical, regular
4 cylindrical, irregular
5 clavate
Příloha 6.8.6
PROTOKOL
o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin
EVIGEZ
Instituce:…………………………………………………………………
……………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………
Pasportní data
Datum předání: …………………………..
Nových
Počet záznamů (= počet ECN)
Aktualizovaných
Popisná data
Datum předání: ……………………….
Typ dat
Počet popisovaných ECN
Nových
Aktualizovaných
Poznámka: Specifikujte typ předávaných popisných dat (např. morfologie, hospodářské
znaky, celá popisná sada)
……………………….
předal
………………………..
převzal
za GB VÚRV Praha
Příloha 6.9.1
Schéma činnosti genové banky
Sběr, sklizeň,
introdukce GZR
Dokumentace Pasportní část
Příjem
semenného vzorku
(kontrola čistoty,
zdravotního stavu)
Dokumentace a
monitorování
skladu GB
Testy klíčivosti
Vysoušení semen
Dlouhodobé a střednědobé skladování
Základní
kolekce
-18°C
Bezpečn.
duplik.
-18°C
Pracovní
kolekce
-5(-18)°C
Aktivní
kolekce
-5(-18)°C
Pohyb semenenných vzorků
Přenos informace
Regenerace
Distribuce vzorků
semen
Příloha 6.9.2
PROTOKOL
o předání vzorků do genové banky VÚRV
Instituce předávající vzorky:
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
Řešitel kolekce: ………………………………..
a) Souhrnná informace o předávaných vzorcích
Celkový počet vzorků (tj. počet ECN): …………
Rok předání: …………….
Rok sklizně: …………….
z toho počet vzorků do kolekce aktivní: ……………..
do kolekce základní: …………….
do bezpečnostní duplikace: ……..
Požadavek na skladování aktivní kolekce v -20°C pro druhy……
…………………………………………………………………………
Způsob sklizně:
ruční
mechanizovaná
kombajnová
jiná, specifikujte ……………………………………………………
Distribuce :
volná
vázaná na svolení řešitele
nepočítá se s distribucí
podrobně vyznačeno v tabulce
(Pozn.: Případné omezení distribuce vzorku se týká jen kolekce aktivní, a to musí být
předem vyznačeno v pasportu v poli „Dostupnost“ : Y= volná dostupnost, L=vázaná na
svolení řešitele, N= nepočítá se s distribucí. Pro všechny vzorky v základní kolekci a v
bezpečnostní duplikaci se automaticky nepočítá s distribucí. )
Manipulace se vzorky před odesláním (vysoušení, chlazení,ap.)……………………….
……………………………………………………………………………………………
Zdravotní stav: ……………………..
Další sdělení řešitele:…………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………
Předal: …………………….
Převzal za GB:………………………
Datum: ……………………
Datum: …………………………….
(Součástí předávacího protokolu je následující tabulka s podrobnými údaji:)
Podrobná informace - seznam vzorků:
Pořad. ECN
číslo
vzorku
Druh
Název GZR
Hmotnost (g) pro kolekci Rok
sklizně
Aktiv. Zákl. Bezpeč.
Sběrové
číslo
Klíč.(%)
HTS
(g)
Dostup.
Příloha 6.9.3
Rozmístění vzorků ve skladu genové banky
Sklad genové banky má kapacitu 93.000 skladovacích obalů v pěti klimatizovaných
komorách. Komory č. 1, 3, 5 pracují v teplotním režimu -5°C a mají kapacitu 64 tisíc
skladovacích obalů. Komory č. 2 a 4 pracují v teplotním režimu -18°C a mají kapacitu 29 tisíc
skladovacích obalů. Chlazená chodba mezi klimatizovanými komorami při teplotě +5°C
slouží jako manipulační prostor.
Lokalizace skladovacích obalů je dána šestimístným kódem skladu, který sestává z čísla
komory (1-5), regálu (A-O), police (A-M), přepravky (1-8) a pořadového čísla sklenice
v rámci přepravky (01-20)
Aktivní kolekce (A):
Skladovací teplota: -5°C
Umístění:
Komora 1, 5 všechny regály a police
Komora 3 regál B-G, všechny police A-M
Všechny běžné generativně množené druhy (obilniny, trávy, luskoviny, pícniny, olejniny),
s výjimkou plodin/druhů s klesající životaschopností, jejichž aktivní kolekce musí být
uchovávána při teplotě -18°C. Umístění aktivní kolekce v komorách 2 a 4 s teplotou -18°C má
pevné vymezení podle následujícího schématu:
Umístění:
Komora 2, regál D,E, police A-M
Komora 2, regál G, police K,L,M
Komora 4, regál D,E, police A-H
Plodiny/druhy, jejichž aktivní kolekce je uložena při teplotě -18°C:
Aromatické a léčivky
Květiny
Druhy květnatých luk a chráněné druhy
Zeleniny kromě salátu, luskovin, ….
Slunečnice, řepa, laskavec a další vzorky na vyžádání řešitele.
Základní kolekce (Z):
Umístění:
Komora 2, regál A, B, C, F všechny police A-L
Komora 2, regál F všechny police A-M
Komora 4, regál A,B,C všechny police A-L
Komora 4, regál F, police A-E
Všechny druhy, zvláště kultivary místního původu a vzácné cizí materiály.
Bezpečnostní duplikace (S):
Umístění:
Komora 2, regál G, police A-J
Komora 4, regál G, police A-L
Všechny druhy uskladněné většinou recipročně na základě dvoustranných smluv.
Pracovní kolekce (P):
Běžně v teplotě -5°C se stejnými pravidly jako aktivní kolekce, tj. vybrané citlivé druhy při
teplotě -18°C.
Umístění:
-5°C: Komora 3 regál A, police A-L
-18°C: Komora 4, regál F, police F-L
Příloha 6.9.4
Doporučená vlhkost osiv vhodných k uložení do genové banky
PLODINA
VLHKOST
9-10 %
komonice, bojínek
peluška
tabák
8-9 %
pšenice, oves, kukuřice, pohanka
fazol, hrách, vikev
jílek, lipnice
7-8 %
ječmen, žito, proso
lupina, vičenec, srha, psineček
bob
měsíček
6-7 %
bér, jetel, vojtěška, kostřava
čirok
sója
špenát, brukev, pažitka, pór, kmín, kopr, čekanka, levandule, šalvěj
5-6 %
psárka
hořčice, mák, len
řepa
rajče, okurka, zelí, cibule, mrkev, petržel, majoránka
3-5 %
řepka, slunečnice
tykev, ředkvička, salát
3-4 %
paprika, lilek
Příloha 6.9.5
Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé
uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících)
(dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.)
Druh,
skupina druhů
Charakter množení
Standard 1
Standard 2
Čirok (Sorghum Adans.)
Chřest (Asparagus L.)
Konopí seté (Cannabis sativa L.)
Pískavice (Trigonella L.)
Šalvěj (Salvia L.)
Trávy - okrasné druhy jednoleté
Trávy - plané druhy
Vičenec (Onobrychis L.), lupina (Lupinus
L.), bob (Vicia faba L.), fazol (Phaseolus L.),
vikev (Vicia L.), hrách (Pisum L.), hrachor
(Lathyrus L.)
Ohrožené druhy rostlin - obecně
samosprašné
cizosprašné
cizosprašné
cizosprašné, dvoudomé
cizosprašné
cizosprašné
cizosprašné
převážně cizosprašné
samosprašné
i cizosprašné
Typ kolekce
Aktivní Základní
6
4
16
12
12
8
0,5
0,5
8
6
4
3
12
8
9
7
3
1
3
2
1
1
Příloha 6.9.6
Druhy a plodiny, u kterých může mít semeno před uložením v genobance nižší klíčivost
než 85 % - doporučené hodnoty
PROCENTA
min. 80 %
PLODINA
sója, fazol
řepa, čekanka
bér, vičenec, jetel bílý, psárka
cibule, paprika, špenát, salát, tykev, ředkvička
kmín, heřmánek
75 %
celer, štěrbák
koriandr, měsíček, tymián
70 %
čirok
anýz, saturejka
65 %
řepík, sléz, fenykl, majoránka
petržel, mrkev
60 %
šalvěj, kopr, proskurník
55 %
levandule, některé květiny
Příloha 6.9.7
Minimální požadavky na klíčivost a čistotu semenných vzorků předávaných pro
konzervaci v genobance (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.)
Druh, skupina
druhů
Plané druhy rostlin sběry
Ohrožené druhy
rostlin
Přípustná minimální
klíčivost (%)
40
Přípustná minimální
čistota osiva (%)
90
10
(včetně tvrdých semen)
90
Trávy - okrasné
jednoleté
70
70
Čeleď Fabaceae
85
85
98
65
90
Svazenka
(Phacelia Juss.)
Aromatické,
kořeninové a léčivé
rostliny
Poznámka
( druhy s nízkou
klíčivostí.
Týká se obecně
všech ohrožených
druhů
druhy s dlouze
osinatými a
ochmýřenými
obilkami.
98
druhy s nízkou
klíčivostí semen.
Komentář: Doplnění- tak aby
text u všech tabulek byla na stejné
informativní úrovni
Příloha 6.10
Literární zdroje - seznam dokumentů
Convention on Biological Diversity (Úmluva o biologické rozmanitosti),(CBD, UNCED,
1992) a její uzákonění v ČR zákon č. 134/1999 Sb.
Global Plan of Action on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (GPA), Leipzig,
Germany, 1996
International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994)
International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (FAO, 2001)
(Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pto výživu a zemědělství)
International Undertaking on Plant Genetic Resources (FAO, Rio de Janeiro, 1983)
Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů
významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství . MZe ČR 2003.
Rámcová metodika „Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ . VÚRV
Praha 1995, aktualizovaná verse 2000.
Zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů č. 148/2003 Sb.
Prováděcí vyhláška 548/2003 Sb. k zákonu č. 148/2003 Sb.
Zákon o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů č. 147/1996 Sb. a
jeho prováděcí vyhláška č. 83/1997 Sb.
Zákon o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat č. 154/2000 Sb.
http://www.ars-grin.gov
http://singer.cgiar.org/
http://apps2.fao.org/wiews/
http://www.cgiar.org/ecpgr/platform/index.htm
RÁMCOVÁ METODIKA
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin
a agro-biodiversity
Díl III. –Speciální plodinové metodiky
Kapitola 7.
Autoři:
Benetka V., Domkářová J., Dotlačil L., Dušek K., Dušková E., Faberová I., Holubec
V., Horáčková V., Hýbl M., Chytilová V., Jandurová O., Koprna R., Kreuz L.,Krška
B., Křístková E., Losík J.,Ludvíková J.,Martinek P., Milotová J., Nedomová L.,
Nesvadba V., Oukropec I., Pacík V., Paprštejn F., Pavelek M., Pelikán J., Petříková
K., Postbiegl E., Stavělíková H., Stehno Z., Ševčíková M., Šrámek P., Urbánek H.,
Vymyslický T.
1
Kapitola 7.
SEZNAM PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÝCH METODIK
STR.
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin
(Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, P. Martinek, L. Nedomová)……………..…3
7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin
(M. Pavelek, M. Hýbl )…………………………………………………………...11
7.3 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin
(R. Koprna)…………………………………………………………………….….24
7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav
(J. Pelikán, M. Ševčíková) …………………………………………………….…31
7.5 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru
(J. Domkářová, V. Horáčková, L. Kreuz) ……………………………………….43
7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných druhů..……………...51
7.6.1 Část ovocné dřeviny
(F. Paprštejn, J. Ludvíková)…………………………………………….…52
7.6.2 Část teplomilné ovocné dřeviny
( B. Krška, I. Oukropec) ………………………………………….…….…56
7.7 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele
(V. Nesvadba) ……………………………………………………………………60
7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné
(O. Jandurová, V. Pacík, E. Postbiegl) …………………………………………..67
7.9 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických,
kořeninových a léčivých rostlin ………………………………………………...70
7.9.1 Část zeleniny
(V. Chytilová, E. Křístková, J. Losík, K. Petříková, H. Stavělíková) …….70
7.9.2. Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny
(K. Dušek, E. Dušková, K. Petříková) …………………………………….86
7.9. Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin
(V. Benetka, B. Krška) ……………………………………………………….…104
2
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických
zdrojů drobnozrnných obilnin
Pracoviště: Oddělení genové banky (GB) VÚRV Praha - Ruzyně (kolekce GZ ozimé a jarní
pšenice, ozimého a jarního tritikale, ozimého ječmene a planých Triticeae)
Oddělení genetiky a šlechtění ZVÚ Kroměříž (kolekce GZ jarního ječmene, ovsa a
žita)
Odpovědní řešitelé: Ing. Zdeněk Stehno, CSc. -
Oddělení GB VÚRV Praha – Ruzyně
Dr. Ing. Jarmila Milotová -
Oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž
Ing. Vojtěch Holubec, CSc. -
Oddělení GB VÚRV Praha – Ruzyně
Ing. Petr Martinek, CSc. -
Ing. Lenka Nedomová -
Praha, Kroměříž 2003
3
Přehled kolekcí genetických zdrojů drobnosemenných obilnin
Pšenice setá
Triticum aestivum L.
Pšenice tvrdá
Triticum durum Desf.
Pšenice špalda
Triticum spelta L.
Pšenice dvouzrnka
Triticum dicoccum Shűbl. + Triticum dicoccoides Schweinf.
Pšenice jednozrnka
Triticum monococcum L. + Triticum boeoticum L.
Další druhy rodu Triticum
Ječmen setý
Hordeum vulgare L.
subsp. distichon (L.) Koern.
subsp. vulgare (convar. hexastichon Alef.)
Hordeum spontaneum Koch
subsp. spontaneum
subsp.agriocriton (Aoberg)Trof.
Oves setý
Avena sativa L.
Další druhy rodu Avena
Žito seté
Secale cereale L.
Další druhy rodu Secale
Tritikale
xTriticosecale (Wittmack) Műtzing
Příbuzné plané druhy tribu Triticeae
Hlavní cíle řešení:
1. Systematické a cílevědomé rozšiřování kolekcí genetických zdrojů (GZ) obilovin k zajištění potřeb
výzkumu a šlechtění.
Hlavními zdroji rozšiřování kolekcí jsou nové genetické zdroje získané z několika skupin zdrojů:
- sběrovými expedicemi jsou získávány plané formy, příbuzné hospodářsky využívaným
drobnosemenným obilninám. Expedice jsou plánovitě směrovány do oblastí výskytu těchto GZ a
orientovány na druhy, které mohou být potenciálními donory cenných vlastností nebo znaků. Kromě
sběrů v přírodě se členové expedičních skupin zaměřují i na získávání krajových odrůd obilnin,
pěstovaných v odlehlých lokalitách nebo uchovávaných jako tradičně pěstované formy pro speciální
využití.
- výměnou semenných vzorků s obdobnými pracovišti v zahraničí mohou být získávány různé
kategorie GZ. U tohoto zdroje je nutno postupovat uvážlivě a cíleně. Je využíván především pro
doplnění těch semenných vzorků, které v kolekci byly, jsou od nich získaná data, ale nepodařilo se
udržet klíčivý vzorek semen a to především pokud se tak stalo u vzorku domácího původu. Ve druhém
případě je tento zdroj využíván pro rozšíření kolekce o nositele významných genů, které se ve stávající
kolekci nevyskytují nebo jen u malého počtu GZ.
4
- šlechtěné odrůdy obilnin domácího původu jsou zařazovány do kolekcí nejpozději v okamžiku jejich
restrinkce. Donorem vzorku může být v takovém případě majitel odrůdy, subjekt odpovědný za
udržovací šlechtění, případně ÚKZÚZ.
- v případě získávání zahraničních odrůd od šlechtitelů či udržovatelů je nutno brát v úvahu vhodnost
těchto materiálů k využití pro podmínky v ČR a upřednostnit GZ z klimaticky blízkých regionů.
- se souhlasem majitele odrůdy může být do kolekce zařazena registrovaná odrůda nebo se souhlasem
autora šlechtitelský materiál.
2. Získání informací o vlastnostech znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné
kolekce
K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZ obilovin, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší
podle plodiny, v případě drobnosemenných obilnin především podle biologických odlišností
(samosprašnost x cizosprašnost, ozimý x jarní charakter, atp.) a podle směru hospodářského využívání.
Získané údaje o znacích a vlastnostech jsou využívány na jedné straně pro identifikaci GZ a na straně
druhé při uplatnění GZ, např. ve šlechtění.
3. Zabezpečení dostupnosti informací o GZ, které jsou v kolekcích obilnin uchovávány
Příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ a následné
zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat informaci o vzorcích obilnin v kolekcích GZ.
Popisná data, která je účastník NP povinen předávat pověřené osobě podle § 12 (2) zákona 148/2003,
pak usnadňují orientaci uživatele při výběru materiálů k realizaci jeho cílů.
4. Poskytovat semenné vzorky drobnosemenných obilnin pro jejich uchování v genové bance
Příprava semenných vzorků GZ obilovin k předání do genové banky musí proběhnout tak tak, aby
byly využitelné pro další výzkumné a šlechtitelské účely. Vzorky semen v náležitém množství a
kvalitě (viz. vyhláška) jsou předpokladem pro možnost jejich praktického využití.
5. Zabezpečovat kontinuitu v uchování klíčivého vzorku semen v genové bance případně
v bezpečnostní duplikaci
Obnova semenného vzorku obilovin v případě poklesu jeho klíčivosti či vyčerpání zásoby osiva v
genové
bance je na pokyn genové banky zabezpečována řešitelem kolekce tak, aby byla plně
zachována jeho originalita. V případě drobnosemenných obilovin se technologie této činnosti,
především nároky na izolaci, liší podle způsobu opylení.
6. Racionalizovat práci s velkými kolekcemi drobnosemenných obilnin
Rozsáhlé kolekce drobnosemenných obilnin je třeba převádět do systému ‚core‘ kolekcí, aby bylo
možno snižovat náklady na jejich udržování při zachování co nejširší genetické variability. Metodika
tvorby a vlastní vytváření ‚core‘ kolekce je součástí samostatně financovaného projektu.
Hodnocené vlastnosti a znaky
V metodice hodnocení navazuje současná praxe na dlouhodobou tradici práce s GZ obilovin v ČR. Ve
srovnání se zahraničními pracovišti je věnována velká pozornost hodnocení širokého spektra znaků,
včetně znaků významných pro hospodářské využití příslušné plodiny. Je tak vytvářen reálný
předpoklad využití výsledků hodnocení k výběru vhodných donorů znaků či vlastností. Popisy a
hodnocení se člení na skupiny
1. Údaje, které charakterizují podmínky, za kterých byly znaky a vlastnosti hodnoceny
Jedná se o významná data upřesňující podmínky, za kterých bylo hodnocení prováděno. Důležitou
úlohu hrají v těchto údajích kontrolní odrůdy, podle kterých lze uvádět do relace výsledky hodnocení
z různých let, tedy z odlišných povětrnostních podmínek ročníku. Kontrolní odrůda (odrůdy) se
vysévají opakovaně mezi hodnocenými GZ.
2. Skupina znaků morfologických
5
Morfologické znaky jsou hodnoceny a využívány pro dva účely a to pro charakterizaci GZ, ale
současně jsou mnohé z nich významnými znaky hospodářskými.
Příkladem morfologických znaků využívaných u obilnin k charakterizaci je výskyt a tvar listového
jazýčku a oušek, ojínění a zabarvení stébla pod klasem a klasu samotného, tvar a barva plevy atp.
Převážná většina morfologických znaků má však významnou informační hodnotu pro obě oblasti jako
např. velikost a postavení listů, délka a hustota klasu či laty, osinatost klasu a lámavost klasového
vřetene, typ klasu (počet řad zrn) atp.
3. Znaky biologické
Skupina biologických znaků v sobě zahrnuje popis růstových a vývojových fází, odolnosti k biotickým
a abiotickým stresům a odolnosti k poklesu kvality zrna v předsklizňovém období. Jedná o se skupinu
znaků velmi důležitých z pěstitelského hlediska. Údaje o ranosti jsou využitelné při volbě odrůdy,
vhodné pro určitou oblast pěstování. Odolnosti k biotickým a abiotickým stresům ukazují na stupeń,
jakým je ohrožena realizace výnosového potenciálu u GZ.
4. Hospodářské znaky
Do této skupiny patří soubor výnosových prvků, odhad výnosu hlavního produktu a jeho kvalita.
Výnosové prvky mohou být definovány s relativně vysokou přesností. Výnos hlavního produktu je
odhadován na různé hladině významnosti podle typu pokusu. Ve většině pokusů s velkým počtem
položek GZ drobnozrnných obilnin se však jedná o pokusy bez opakování a údaje o výnosu jsou pak
pouze velmi orientační. Významnými znaky v této skupině jsou údaje o kvalitě produktu příslušného
GZ podle směru jeho využití.
Nástroje hodnocení
Nástroji pro tato hodnocení jsou klasifikátory pro jednotlivé plodiny (Bareš et al. 1985, Lekeš et al.
1986, Macháň et al. 1986a, Macháň et al. 1986b, Rychtárik et al. 1991), které jsou ve srovnání
s mnoha zahraničními a mezinárodními klasifikátory podrobnější a obsáhlejší.
1. Bodovací stupnice
Stupnice, uvedené v klasifikátorech jsou pro oblast hodnocení GZ závazné. Při transformaci z jiných
stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr, kdy nejnižší nebo nejhorší projev
znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je povoleno používat pouze číselné vyjádření
projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků,
2. Povinné deskriptory
Pro skupinu drobnosemenných obilnin je nutno vždy uvádět
-
kontrolní odrůdu nebo jiný srovnávací GZ.
-
alespoň 3 morfologické znaky sloužící k charakterizaci GZ v rámci příslušného rodu
-
údaje o nástupu rozhodující vývojové fáze (např. metání, kvetení či zralost)
-
odolnost k nejvýznamnější chorobě (chorobám),
-
v případě ozimých forem zimuvzdornost
-
údaje o nejvýznamnějších znacích kvality výsledného produktu
Zabezpečení kontinuity v hodnocení GZ drobnosemenných obilnin
Tato metodika bezprostředně navazuje na metodiku předchozí (Stehno, Kryštof, 1995) a zachovává
základní momenty hodnocení GZ drobnosemenných obilnin.
Dlouhodobě jsou používány schválené klasifikátory a významné znaky jsou hodnoceny stejnými
metodami. Při přechodu na jinou metodu hodnocení (např. změna hodnocení sedimentace dle Axforda
na metodu dle Zelenyho) je nutno vypracovat systém převodu mezi výsledky získanými těmito
odlišnými způsoby hodnocení. Nejčastěji jsou vzorky v přechodném období hodnoceny oběma
metodami současně a z toho je vyvozena relace mezi metodami.
6
Kontrolní odrůdy jsou používány pokud možno dlouhou dobu. Je vhodné požívat alespoň 2 kontroly.
Při změně jedné pak druhá z kontrol zajišťuje kontinuitu v porovnávání GZ.
Metody využívané při hodnocení GZ
1. Polní experimenty
Předběžné hodnocení
Nově získané vzorky genetických zdrojů obilovin jsou předběžně hodnoceny ve školkách nových
genetických zdrojů. Patří mezi ně nově povolené odrůdy v ČR i v zahraničí, šlechtitelské materiály
získané z výzkumných pracovišť i krajové odrůdy a příbuzné plané druhy, získané sběrovými
expedicemi.
Způsob výsevu ve školkách nových GZ závisí na velikosti získaného vzorku. Materiály ze sběrových
expedic a malé vzorky z genových bank či jiných pracovišť jsou vysévány v řádcích podle množství
osiva. Větší vzorky se vysévají bezezbytkovým secím strojem na parcelkách o velikosti 1 - 2,5 m2
V této etapě převažuje jednoduché, subjektivní hodnocení s důrazem na kontrolu zdravotního stavu. U
plodin cizosprašných (žito) je nutno zabezpečit izolaci převážně technickými prostředky.
Vzhledem k tomu, že se jedná o počátek práce s příslušnou skupinou GZ, je důležité co nejpodrobněji
podchytit veškeré pasportní údaje tak, aby byly v době zařazení vzorků do kolekce co nejkompletnější.
V této fázi se provádí též taxonomické zařazení vzorku, včetně odběru kontrolního klasového vzorku
(herbářové položky).
Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných GZ
(duplicitní materiály, ekologicky nevhodné GZ, vzorky nevyrovnané nebo mající příliš nízké
parametry významných znaků).
Údaje získané z předběžného hodnocení slouží především pro řešitele kolekce nebo k doplnění
pasportních charakteristik (taxonomické zařazení).
Podle výsledků předběžného hodnocení rozhoduje řešitel kolekce o zařazení vzorků do sbírky GZ, což
realizuje přidělením národního evidenčního čísla (ECN) a převedením vzorků do vyššího stupně
hodnocení.
Základní hodnocení genetických zdrojů je rozhodující etapou v systému hodnocení GZ obilovin.
Zdrojem materiálů pro tento krok je předchozí stupeň předběžného hodnocení a v některých
případech (vzorky nových odrůd získané v dostatečném množství z ekologicky blízkých podmínek)
též nově získané GZ.
Pokusy jsou zakládány na parcelkách v jednom až ve třech opakováních, vysévaných bezezbytkovým
secím strojem v pásech vedle sebe. Rozměry parcelek přesahují velikost jejich sklizňové části a
odděleně sklízené čelní okraje slouží k omezení tzv. okrajového efektu. K zajištění relativního
porovnání GZ slouží co nejhustší síť parcelek (např. po každých 5 - 10 GZ) s kontrolní odrůdou
(odrůdami). Jako kontrola je řazena registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou a výnosovou
stabilitou, případně známý, dobře popsaný GZ. Hodnocení každého genetického zdroje probíhá po dva
až tři roky.
V kolekci planých druhů Triticeae je hodnocení a přemnožování GZ zajišťováno na záhonech v
částečné izolaci prostým střídáním vzdáleněji příbuzných druhů.
Základní hodnocení je hlavním zdrojem dat pro popisnou část databáze EVIGEZ. Získané údaje mají
buď formu bodového ohodnocení znaku dle klasifikátoru, nebo metrického údaje. Metrická data se do
podoby bodového vyjádření převádí následně pomocí klasifikátorů pro příslušné plodiny. Původní
naměřené hodnoty jsou však uchovávány též v metrické podobě jako cenná informace pro šlechtitelské
případně pěstitelské využití.
Během základního hodnocení jsou hodnoceny znaky morfologické, fenologické charakteristiky,
odolnosti biotickým a abiotickým stresům, je odhadována produktivita GZ, její základní struktura a
jsou odebírány vzorky k analýze struktury klasu a testování pekařské, sladařské či krmivářské
hodnoty.
Odolnost k biotickým stresům je testována v podmínkách přirozeného výskytu chorob na pokusném
stanovišti, nebo pokud možno v infekčních školkách za standardizovaného infekčního tlaku.
I v této fázi je důležitý odběr vzorků klasů, lat či herbářových položek pro případnou revizi kolekcí.
7
Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZ (databáze popisných dat EVIGEZ)
je důležitá analýza poznatků o genetické variabilitě kolekce, podle jejichž výsledků by tato měla být
plánovitě doplňována.
Výstupem základního stupně hodnocení však nejsou pouze popisná data předaná do IS EVIGEZ a
zachované původní výsledky, ale též semenné vzorky předané v příslušné kvalitě (nejlépe z prvého
roku hodnocení) do dlouhodobého skladu GB.
2. Laboratorní postupy
V laboratorních podmínkách jsou prováděny posklizňové analýzy ke stanovení výnosových prvků.
Klasickými postupy je stanovována struktura klasu či laty včetně významné hodnoty, kterou je
hmotnost 1000 semen (HTS).
Důležitá jsou laboratorní stanovení ukazatelů kvality zrna, které je kromě několika výjimek hlavním
produktem plodin této skupiny GZ. Obsah N-látek se stanovuje modifikovanou automatizovanou
Kjeldahlovou metodou a obsah lepkových bílkovin včetně gluten indexu na přístroji Glutomatic.
K nepřímému posouzení vhodnosti GZ pšenice pro pekařské využití je využíván sedimentační test dle
Zelenyho. Dalším kvalitativním ukazatelem je stanovení čísla poklesu na přístroji Falling Number.
Jakost zrna jako jedna z hlavních hospodářských vlastností jarního ječmene je určována mimo dalších
ukazatelů především množstvím bílkovin a množstvím extraktivních látek ve sladu, což umožňuje
klasifikaci sledovaných odrůd jak z hlediska sladovnických, tak i nesladovnických - krmivářských.
Obsah N-látek v zrně je stanoven Kjeldáhlovou metodou, obsah hrubých bílkovin je stanoven
přepočtem (N x 6,25). Obsah extraktivních látek v sušině sladu je zjišťován konvenční (standardní)
metodou. U ovsa se provádí stanovení N-látek, škrobu, pluchatosti, u žita je hodnoceno číslo pádu.
Náročná chemická stanovení jsou pokud možno nahrazována expeditivním stanovováním obsahových
látek na přístroji NIRS v závislosti na vytvoření dostatečně přesných kalibračních rovnicích, které jsou
v současné době k dispozici pro obsah N-látek a obsah lepku. U ječmene pro stanovení obsahu škrobu,
tuku a vlákniny.
Další prováděná hodnocení
Speciální hodnocení genetických zdrojů obilnin v polních pokusech zpravidla přesahuje možnosti
hodnotit takto celé kolekce a může se proto týkat pouze jejich částí.
Cílem speciálního hodnocení bývá výběr donorů určitých znaků a vlastností (donory rezistencí vůči
chorobám, škůdcům, abiotickým stresům - donory pekařské, sladařské či krmivářské kvality ...)
Dalším cílem je rozšíření a prohloubení informace o GZ, poskytované uživatelům, na jejímž základě
by bylo možné doporučit konkrétní využití těchto donorů ve výzkumu a šlechtění.
Do specializovaného hodnocení jsou zařazovány GZ na základě výsledků základního hodnocení nebo
informací publikovaných v odborné literatuře (vědecké a odborné články, katalogy atp.).
Organizace a způsob zakládání pokusů závisí na cílech hodnocení (infekční školky, testy
mrazuvzdornosti, pokusy s více opakováními, které umožní statistické vyhodnocování výsledků,
zakládání speciálních laboratorních testů atp.).
Kontrolní odrůdy řazené do těchto pokusů by měly být totožné s kontrolními odrůdami v základním
hodnocení, aby bylo možno využít získaných dat i k doplnění databází popisných dat IS EVIGEZ.
Ke statistickému vyhodnocení výsledků je nutno použít adekvátních biometrických postupů z nichž
bude nejčastěji přicházet v úvahu analýza variance či klastrová analýza.
Speciální laboratorní hodnocení je orientováno především na využití metod mikrosatelitů a
elektroforézy bílkovin jednak pro účely identifikace skupiny významných GZ a dále pro získání
významných informací ve formě bílkovinných markérů.
Používané metody a standardy regenerace GZ
Udržování kolekce GZ příslušné plodiny v živém stavu je součástí spolupráce řešitelského pracoviště
příslušné kolekce a GB (§ 14 (c) zákona 148/2003 Sb.). V případě poklesu zásoby osiva určitého
8
vzorku v dlouhodobém skladu GB nebo při poklesu jeho klíčivosti pod stanovenou mez zasílá GB
takovýto vzorek k přemnožení řešitelskému pracovišti.
Tyto vzorky jsou vysévány v samostatné školce na parcelkách postačujících k získání dostatku
čerstvého osiva. U drobnosemenných obilovin obvykle postačuje plocha 2 m2. Pro rostliny cizosprašné
je nutno zabezpečit izolaci parcelek technickými prostředky nebo při malém počtu vzorků izolací
prostorovou.
Během vegetace je nutno provádět kontrolu homogenity vzorku a před sklizní kontrolu identity
genetického zdroje. V případě nesrovnalostí je třeba provést porovnání s uloženými klasovými
sbírkami a zjednat nápravu např. objednáním nového originálního vzorku.
Přehled spoluprací
Domácí kontakty a spolupráce na úseku genetických zdrojů rostlin existují ve dvou rovinách.
Jedná se jednak o vztah řešitelů kolekcí ke genové bance, kde je veden dokumentační systém EVIGEZ
a dlouhodobý sklad semenem množených GZ, a dále o rozdělení zodpovědnosti za vedení
plodinových kolekcí drobnosemenných obilnin. Ta se u obilovin týká oddělení GB VÚRV PrahaRuzyně a oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž, s.r.o. a je uvedena v titulním listu této metodiky.
Zahraniční kontakty a spolupráce na úseku GZ mají v ČR mnohaletou tradici (Dotlačil et al. 1995).
Oddělení GB zachovává platnost dříve uzavřených dvoustranných dohod a rozvíjí spolupráci s dalšími
pracovišti GZ rostlin ve světě.
Na úrovni mezinárodních organizací udržují pracovníci GZ obilovin kontakty především s Evropským
programem spolupráce na úseku genetických zdrojů (EC/PGR), kde má Česká republika zástupce v
pracovních skupinách ‚Wheat‘, Avena a ‚Barley‘. Pracoviště GZ obilovin z ČR přispěla též předáním
dat o kolekcích GZ pšenice a ječmene k tvorbě mezinárodních plodinových databází GZ.
Specifickou formou zahraničních kontaktů je pořádání sběrových expedic s mezinárodní účastí v
oblastech přirozeného výskytu planých rostlin, příbuzných zemědělským plodinám nebo krajových
odrůd obilovin.
K nejširšímu navazování kontaktů se zahraničními pracovišti dochází při výměně informací a vzorků
GZ s obdobnými pracovišti v zahraničí a při získávání nových odrůd od zahraničních šlechtitelských
firem.
Genetické zdroje pšenice jsou též hodnoceny v rámci mezinárodního pokusu WWEERYT, který je
organizačně zabezpečován CIMMYTem a do kterého je ČR zapojena.
Krajovými odrůdami ozimé pšenice z evropského regionu se zabývá mezinárodní projekt, do kterého
je zapojena řada středoevropských zemí a v rámci kterého je rozvíjena těsná spolupráce se
Slovenskem.
Obdobně byl GZ pšenice věnován 3letý projekt Barrande v jehož rámci se realizovala spolupráce mezi
VÚRV Praha – Ruzyně a INRA Clermont – Ferrand. Tato spolupráce dále pokračuje projektem,
zaměřeným na využití mikrosatelitů při formování ‚core‘ kolekce pšenice.
Ve všech formách zahraniční spolupráce dochází k prohlubování kontaktů a zintenzivňování výměny
informací i semenných materiálů.
Přímá spolupráce s uživateli
Dobrou úroveň kontaktů s uživateli GZ představuje předávání výsledků hodnocení a semenných
vzorků výzkumným a šlechtitelským pracovištím, která je mohou využívat pro experimentální a
šlechtitelské záměry. Těsné jsou, případně byly, vztahy mezi pracovišti GZ obilovin a významnými
šlechtitelskými firmami jako např. Selgenem a..s. šlechtitelské stanice Stupice, Uhřetice a Lužany,
Monsanto, a.s. šlechtitelská stanice Branišovice, Plant Select, a.s. šlechtitelská stanice Hrubčice,
CEZEA a.s. šlechtitelská stanice Čejč.
GZ ječmene jsou využívány přímo řešitelským pracovištěm kolekce jarního ječmene, které je zároveň
šlechtitelem nových odrůd této plodiny.
Použitá literatura
BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M. - VLACH, M. - KRYŠTOF , Z. - AMLER,
P. - MALÝ, J. - BERÁNEK, V.: Klasifikátor - genus Triticum L. Praha 1985
9
DOTLAČIL L. - STEHNO, Z. – FABEROVÁ, I. – ŠKALOUD, V.: Rámcová metodika
Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin. Praha,1995
LEKEŠ, J. - ZEZULOVÁ, P. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M.: Klasifikátor genus Hordeum L. Praha 1986
MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.:
Klasifikátor - genus Avena L. Praha 1986
MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.:
Klasifikátor - genus Secale L. Praha 1986
RYCHTÁRIK, J. – MOGILEVA, V. I. – BENEŠ, F. – SEHNALOVÁ, J. – BAREŠ, I.:
Klasifikátor – genus xTriticale Műntzing, Praha 1991
STEHNO, Z. – KRYŠTOF, Z.: Hodnocení genetických zdrojů obilovin. Metodika dílčího
úkolu. Praha, Kroměříž 1995
10
7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů
přadných rostlin a luskovin
Odpovědní řešitelé:
Ing. Martin Pavelek, CSc. (přadné rostliny)
Ing. Miroslav Hýbl Ph.D. (luskoviny)
AGRITEC výzkum, šlechtění a služby s. r.o.
Zemědělská 16, 787 01 Šumperk
Šumperk
2003
11
1. Úvod
Předmětem řešení jsou genetické zdroje přadných rostlin (len setý a konopí seté) a
luskovin (hrách setý, vikev jarní, vikev panonská, vikev huňatá, bob setý, fazol obecný, sója
luštinatá, lupina bílá, lupina žlutá, lupina úzkolistá, čočka jedlá a cizrna beraní)
shromážděných na pracovišti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk.
Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních
rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů
přadných rostlin a luskovin.
2. Hlavní cíle
U kolekce lnu bude hlavní důraz kladen na dokončení regenerací a uložení
k dlouhodobému uchování v genové bance VÚRV Praha – Ruzyně. Počínaje rokem 2004
bude systematická pozornost věnována popisné části kolekce, vyplnění popisných deskriptorů
a jejich dodání do popisné databáze systému EVIGEZ. Současně bude nejcennější část
kolekce vedena jako „safe duplication“ ve VÚRV Piešťany, kam budou pro její založení
zasílány vybrané vzorky. Po dokončení projektu NAZV č.: 1123 – Zvyšování
konkurenceschopnosti odrůd lnu (Linum usitassimum L.) a diverzifikace jejich užití
šlechtěním klasickými a biotechnologickými postupy, který končí v roce 2004, budou jeho
výsledky týkající se zejména obrazové analýzy morfologických znaků doplněny do systému
EVIGEZ a v tomto smyslu bude doplněn i klasifikátor lnu. Pro hodnocení kolekce se počítá s
větším využitím moderních popisných biotechnologických metod než tomu bylo doposud
založených na analýze DNA
V rámci koordinace mezinárodní databáze lnu ve firmě AGRITEC s.r.o. Šumperk bude
maximální úsilí věnováno rozšíření databáze o evidenci dalších vzorků a průběžnému
doplňování pasportní i popisné části s cílem zpřístupnění této databáze na INTERNETU.
Databáze je v současné době plně zapojena do networků při IPGRI, využívá jejich systému
MultiCropPassportDescriptors – MCPD s cílem zmapovat alespoň 50 % všech evropských i
zámořských genetických zdrojů lnu, kterých je cca 25 000. Organizačně je začleněna v nově
navržené pracovní skupině pro len a konopí v rámci Industrial Crop Network Group a čeká se
na schválení Steering Committée.
U kolekce konopí bude hlavní pozornost věnována získání dalších vzorků do kolekce,
jejímu fyzickému rozšíření a vytvoření minimálního seznamu deskriptorů pro hodnocení.
V tomto směru je možno využít navázané spolupráce s ISCI Boloňa, kde je v rámci pracovní
skupiny pro len a konopí při Industrial Crop Network Group koordinována mezinárodní
databáze konopí Další sledovanou problematikou bude regenerace, protože klíčivost u konopí
klesá během 3 – 4 let až o 50 %.
Kolekce luskovin jsou převážně tvořeny odrůdami domácího a zahraničního původu,
krajových odrůd a planých forem je méně. Jsou konzervovány metodou ex situ výhradně
v semenném stavu. U všech citovaných kolekcí jsou shromažďována pasportní a popisná data,
která jsou uchovávána v databázovém informačním systému nazvaném EVIGEZ.
Česká republika je členem pracovní skupiny pro luskoviny pracující v rámci ECP/GR
v rámci které se podílí na koordinaci práce s genovými zdroji luskovin v Evropě.
Hlavní cíle práce vycházejí ze všeobecných pravidel pro práce s kolekcemi genových
zdrojů rostlin:
- shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů luskovin,
- dlouhodobé a spolehlivé uchovávání shromážděného genofondu a jeho regeneraci,
12
- systematické studium a hodnocení kolekcí luskovin,
- dokumentaci genetických zdrojů luskovin,
- poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genové bance.
Položky z kolekcí genových zdrojů jsou využívány především odbornou šlechtitelskou
veřejností, která má zájem o donory nových kvalitativně lepších vlastností, nové zdroje
genetické variability, které využívají ve šlechtitelských programech.
3. Přehled kolekcí
Kolekce přadných rostlin je v ČR reprezentována 2017 vzorky, z toho je 515 krajových
odrůd, 1010 odrůd a 492 vzorků šlechtitelského materiálu. Z hlediska hospodářského využití
kolekce lnu zahrnuje 53,27 % přadných typů, 38,31 % olejných typů a 8,42 % olejnopřadných
typů. Z hlediska geografického zastoupení kolekce pokrývá Evropu, Asii, Afriku, Ameriku
Kolekce konopí je zakládána od roku 1998 a v současné době zahrnuje 8 odrůd
technického konopí ze Slovenska, Polska, Ukrajiny a Rumunska.
Kromě výše zmíněných dvou kolekcí, které jsou považovány za nosné v rámci přadných
rostlin budou současně udržovány v klíčivém stavu další druhy rodu Linum jako např. L.
grandiflorum, flavum, perene, angustifolium a další, které nemají přímé hospodářské využití,
ale rozšiřují genetickou diversitu rodu Linum a zároveň i jiné rody jako např. abutilon, ibišek,
ramie, kenaf apod.
Kolekce genových zdrojů luskovin jsou v ČR vedeny na třech pracovištích. Na pracovišti
spol. AGRITEC Šumperk, kde je již od roku 1952 vedena kolekce polních luskovin
jmenovitě: hrachu, jarní a ozimé pelušky, jarních a ozimých vikví, bobu, fazolu, sóji, čočky,
lupiny a cizrny. Druhým pracovištěm, které se podílí na práci s kolekcí zahradních druhů
luskovin je VÚRV Praha – pracoviště Olomouc. Uvedené pracoviště zajišťuje kolekce
dřeňového hrachu, zahradního fazolu a bobu. VÚP Troubsko je garantem za kolekci cizrny
beraní.
Kolekce luskovin vedená na pracovišti AGRITEC k 31. 10. 2003 zahrnovala 2720
položek z toho 1230 položek rodu Pisum, 252 položek druhu Vicia sativa, 19 položek druhu
V. pannonica, 57 položek druhu V. villosa, 13 položek ostatních druhů rodu Vicia, 337
položek druhu Vicia faba, 298 položek druhu Phaseolus vulgaris, 226 položek druhu Glycine
max, 154 položek druhu Lens culinaris 74 položek rodu Lupinus a 57 položek druhu Cicer
arietinum a 3 položky ostatních druhů r. Pisum.
3.1. Přadné rostliny
Linum usitatissimum L.
Cannabis sativa L.
3.2. Luskoviny
Pisum sativum ssp. hortense
Pisum sativum ssp. arvense
Pisum sativum ssp. medullare
Vicia sativa
Faba vulgaris
Phaseolus vulgaris
Glycine max
Lupinus albus
Lens culinaris
13
Další druhy rodu Pisum
Cicer arietinum
Vicia pannonica
Vicia villosa
Další druhy rodu Vicia
4. Metody uchování
Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle § 13 a 14 zákona 148/2003
Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje.
4.1. Konzervace ex situ v genobance
Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích přadných rostlin a luskovin většinu,
jsou podle § 14 zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením semenných vzorků ex situ
v genové bance ve VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování
v genové bance je stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb.
4.2. Konzervace on farm
Tyto metody nejsou u přadných rostlin a luskovin doposud využívány, i když v budoucnu může být
tato metoda perspektivní pro alternativní uchování uvedených kolekcí.
4.3. Konzervace in situ
I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae jsou již monitorovány na původních
lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ.
5. Metody hodnocení
5.1. Přadné rostliny
Kolekce lnu bude hodnocena pasportními a popisnými deskriptory uvedenými
v klasifikátoru lnu dokončeném v roce 2000, který však dosud nebyl publikován. Pro jeho
sestavení byl použit původní klasifikátor pro len (ROSENBERG, TRNKA, PROCHÁZKA,
1978), systém UPOV (1980, 1994, 2001), mezinárodní klasifikátory pro len (RYKOVA a
kol., 1987, 1989) a deskriptory navržené pro mezinárodní databázi lnu (PAVELEK, 1994,
1995).
Zahrnuje 25 pasportních a 55 popisných deskriptorů a 4 doplňující údaje týkající se
hodnocení kolekcí, které se vztahují k půdně klimatickým podmínkám pokusů.
Pasportní údaje budou obsahovat veškeré dostupné informace o jednotlivých vzorcích i
s uvedením čísla v mezinárodní databázi, pokud bude ten který vzorek v mezinárodní databázi
evidován.
Popisné deskriptory budou zahrnovat morfologické znaky, biologické a hospodářské
vlastnosti. V průběhu řešení bude rozšířen počet popisných deskriptorů o nové deskriptory
umožňující identifikaci genotypů na základě izoenzymových spekter bílkovin anebo analýz
DNA. (KRULÍČKOVÁ, POŠVEC, 1999, POŠVEC, KRULÍČKOVÁ, 1999), obrazové
analýzy morfologických znaků (PAVELEK a kol.,2003 a analýz DNA (PAVELEK a
kol.,2003).
14
5.1.1. Metody využívané při hodnocení GZ
Práce budou probíhat s ohledem na specifitu jednotlivých kolekcí. U lnu bude směrována
do dvou hlavních problémových okruhů:
a) Národní kolekce – shromažďování, evidence, studium, hodnocení, popisování,
uchování a praktické využití genofondu v ČR
b) Mezinárodní databáze lnu (International Flax Data Base – IFDB) - další rozšíření
IFDB, doplňování pasportních a popisných údajů, analýzy duplikací, podklady pro vytvoření
„core“ kolekce, zpřístupnění na INTERNETU
ad a) v rámci první části řešení budou zakládány následující pokusy:
5.1.1.1. školky hodnocení nově získaných odrůd do kolekce
Ve školkách pro hodnocení nově získaných odrůd ze zahraničí budou vysévány odrůdy
v jednom opakování na parcelách velikosti 0,6 – 1 m2 Pro výsev se bude používat
samochodný bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odvislé od typu lnu,
přadné lny – 2 500 semen na m2, olejné lny – 900 semen na m2, za každou 10 parcelou budou
řazeny standardní odrůdy totožné se standardními odrůdami pro přadný a olejný len ve
Státních registračních zkouškách. Školka tohoto typu bude sloužit pro získání prvotních
vstupních informací o zahraničních odrůdách a bude zahrnovat zejména morfologické znaky a
biologické vlastnosti. Budou prováděny popisy podle schváleného klasifikátoru lnu,
zhodnocen zdravotní stav v polních podmínkách a po sklizni provedeny základní rozbory
zahrnující celkovou a technickou délku stonku, počet tobolek na rostlinu, počet semen na
tobolku a celkový počet semen na rostlinu. Technologické rozbory zahrnující obsah a výnos
dlouhého i celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a kvantitativní i kvalitativní
složení oleje budou prováděny až v blokových odrůdových zkouškách po dosažení většího
množství osiva. Tyto zkoušky budou zakládány při minimálním počtu 8 – 10 nově získaných
odrůd.
5.1.1.2. přesevy sortimentu pro obnovu klíčivosti
Paralelně budou prováděny přesevy sortimentu s cílem obnovení jejich klíčivosti a získání
dostatečného množství osiva pro dlouhodobé uskladnění v Genové bance VÚRV Praha –
Ruzyně. V současné době je celá kolekce lnu prakticky ze 100% přeseta, takže regenerace se
budou provádět především u nově došlých vzorků k namnožení osiva a pro hodnocení
výnosových schopností v blokových pokusech v opakováních. Pro výsev se bude používat
rovněž bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odpovídat množitelským
porostům, tj. 1000 semen na m2 u přadných typů a 800 semen na m2 u olejných typů.
Současně budou doplňovány popisy podle popisných deskriptorů klasifikátoru lnu.
5.1.1.3. blokové pokusy pro hodnocení vybraných zahraničních odrůd
Po prvotním hodnocení ve školce nově došlých odrůd budou vybrané perspektivní odrůdy
přadných i olejných lnů zařazovány do odrůdových zkoušek. Odrůdové zkoušky budou
zakládány jako blokové pokusy ve 4 opakováních s náhodným rozmístěním pokusných členů,
velikost parcely 11,5 m2, čistá sklizňová plocha 10 m2. Pro setí se používá bezezbytkový secí
15
stroj OYORD, výsevní množství bude odvislé od typu lnu, přadné lny – 2 500 semen na m2,
olejné lny – 900 semen na m2. Hodnocení, které se bude provádět bude totožné s hodnocením
ve firemních zkouškách, předzkouškách i ve Státních registračních pokusech včetně stejných
standardních odrůd jak pro přadné, tak pro olejné lny. Bude zahrnovat hodnocení
morfologických znaků podle klasifikátoru lnu. Povinně se budou vyplňovat všechny
deskriptory nutné pro vyplnění přihlášky pro registraci a dle množství získaných odrůd i
kapacity pracoviště všechny ostatní znaky uvedené v klasifikátoru. Biologické vlastnosti
budou zahrnovat délku vegetační doby od setí do počátku kvetení, do počátku zralosti, která
se bude hodnotit v závislosti na technologické zralosti podle typu lnu (u přadných lnů – raně
žlutá zralost, u olejných lnů žlutá – plná zralost). Dále bude hodnocena odolnost proti
poléhání ve třech termínech (A-první polehnutí, B-polehnutí v době květu, C-polehnutí před
sklizní) a rezistence proti chorobám v polních i provokačních podmínkách. Z výnosových
parametrů bude hodnocen výnos neroseného stonku a semene, obsah a výnos dlouhého i
celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a jeho kvalitativní složení dané
skladbou mastných kyselin. Výsledky budou zpracovány statisticky analýzou rozptylu. Do
těchto zkoušek budou zařazovány odrůdy ze zahraničí, které prošly školkou hodnocení
nových odrůd a jsou perspektivní z hlediska případné registrace a pěstování v ČR.
ad b) v rámci druhé části bude prováděno:
5.1.1.4. analýza současného stavu IFDB
Bude zhodnocen současný stav databáze z hlediska počtu evidovaných vzorků,
geografického zastoupení, původu, hospodářského typu, detekce a analýzy duplikací,
dodržení struktury databáze. Podle časového plánu prací schváleného IPGRI budou podávány
průběžné a konečné zprávy na IPGRI.
5.1.1.5. doplňování databáze dalšími vzorky přispívajících genových bank
Podle pravidel přijatých na mezinárodních kongresech FAO Flax and other Bast Plants
Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Valery en Coux 1995) a závěrů jednání zástupců
evropských genových bank v Praze-Ruzyni v roce 2001 budou přijímány další vzorky do
databáze. V případě zařazení i jiných vzorků, kde země genové banky není totožná s místem
jejich původu, bude uveden kód genové banky, ze které byl genový zdroj získán a zároveň
bude uveden kód země původu. Do databáze budou zahrnuty postupně všechny dostupné
genetické zdroje lnu, ať už na základě přímé spolupráce s genovými bankami nebo na základě
databází zveřejněných na INTERNETU s cílem zmapovat alespoň 50% všech genetických
zdrojů lnu.
5.1.1.6. doplnění pasportní i popisné části databáze
Průběžně budou doplňována všechna pasportní a popisná data podle deskriptorů
mezinárodní databáze schválených na jednání pracovní skupiny pro Šlechtění a Genové
zdroje při FAO Flax and other Bast Plants Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Petersburg
1998) a na jednání zástupců evropských genových bank a IPGRI (Praha 2001). Pasportní část
je plně v souladu s pasportními deskriptory IPGRI – MultiCropPassportDescriptors (MCPD).
Struktura jednotlivých databází, která je ve většině případů odlišná, bude přizpůsobena
struktuře mezinárodní databáze.
16
5.1.1.7. zpřístupnění mezinárodní databáze na INTERNETu
Předpokládá se zpřístupnění pasportní i popisné části mezinárodní databáze na
INTERNETU po doplnění všech chybějících údajů a vytvoření potřebného software
umožňujícího rychlou orientaci v databázovém systému, vyhledávání podle zadaných hesel
apod. V rámci spolupráce s IPGRI byla již vytvořena webová stránka pro len, databáze bude
převedena z DbaseIII+ do Accessu a ve spolupráci s VÚRV Praha – Ruzyně bude vytvořeno
softwarové prostředí, tak, aby mezinárodní databáze lnu byla provozuschopná na
INTERNETU.
U konopí budou pokračovat práce na vytvoření Národní kolekce konopí v několika
etapách
5.1.1.8. vlastní tvorba fyzické kolekce
V první etapě bude cílem získání maximálního počtu jednotlivých vzorků okolních států
do kolekce. Pro tento účel bude využito osobních kontaktů a styků řešitele s kurátory
zahraničních genových bank okolních Evropských států a budou vyžádány semenné vzorky
pro tvorbu vlastní kolekce. Jedná se zejména o genové banky VIR Petrohrad, IKWN Poznaň,
VÚPR Glukhiv. Dále bude požádáno o spolupráci pracoviště ISCI Bologna – Itálie, kde je
v rámci pracovní skupiny pro len a konopí při Industrial Crop Network při IPGRI v Římě
vedena mezinárodní databáze konopí.
5.1.1.9. tvorba minimálního počtu deskriptorů
Vzhledem k tomu, že pro konopí není zpracován klasifikátor, předpokládá se vytvoření
minimální sady pasportních i popisných deskriptorů umožňujících základní evidenci a popisy
získaných vzorků. Pro tento účel budou získány informace přes INTERNET a z genových
bank, které vedou kolekce konopí a využije se především spolupráce s ISCI Boloňa, tak, aby
se využívalo stejné sady deskriptorů, jaké budou používány pro mezinárodní databázi konopí.
5.1.1.10. popisy a hodnocení kolekce
V první fázi po získání minimálního počtu vzorků (alespoň 10) budou zakládány pouze
školky hodnocení nově získaných odrůd, výsev secím strojem OYORD na parcely min 6 m2
v jednom opakování, kde budou provedeny základní popisy podle minimální sady
deskriptorů. Orientačně bude možno vyhodnotit z těchto parcel podíl vlákna ve stonku a
obsah THC v semeni.
Odrůdové zkoušky v blokovém uspořádání v opakováních budou zakládány pouze
s perspektivními odrůdami s nízkým obsahem THC, které by našly uplatnění pro pěstování
v ČR a budou srovnávány na standardní odrůdy používané ve Státních registračních
zkouškách. V současné době jsou to pouze dvě registrované odrůdy zastupované firmou
AGRITEC s.r.o., BENIKO z Polska a JUSO-11 z Ukrajiny.
5.2. Luskoviny
5.2.1. Charakteristika stanoviště
17
Polní pokusy bývají každoročně zakládány na pozemcích účelového hospodářství VÚCHS
Rapotín,
bramborářský výrobní typ,
subtyp bramborářsko pšeničný
nadmořská výška - 315 m
7,450C - průměrná teplota (dlouhodobý průměr)
693 mm srážek ročně (dlouhodobý průměr)
půdní typ - hnědozem (podle FAO)
půdní druh - písčitohlinitá (podle Nováka)
pH - 6,05
5.2.2. Hodnocené znaky a vlastnosti
Metodika polního vedení školky hodnocení bude pro všechny kolekce stejná a je uvedena
níže.
Hodnocení kolekce r. Pisum L. budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Pisum, (Pavelková a kol. 1986).
Hodnocení kolekce r. Vicia budou vycházet především z hodnocení morfologických znaků
a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků z minimálního
seznamu vybraných deskriptorů, (viz. příloha).
Hodnocení kolekce r. Faba budou vycházet rovněž z hodnocení morfologických znaků a
dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků podle minimálního
seznamu vybraných deskriptorů, (viz. příloha).
Hodnocení kolekce r. Phaseolus budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Phaseolus L. (Horňáková a kol.,
1991).
Hodnocení kolekce r. Glycine budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Glycine Willd. (Pastucha a kol.,
1987).
Hodnocení kolekce r. Lupinus budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Lupinus L. (Hýbl, Faberová,
v tisku).
Hodnocení kolekce r. Lens budou prováděna na základě zjišťování morfologických,
biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Lens Mill. (Horňáková a kol.,
1991).
Hodnocení kolekce druhu Cicer arietinum L. budou prováděna na základě zjišťování
morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru druhu. Cicer
arietinum L. (Hýbl a kol., 1998).
5.2.3. Školka hodnocení nových odrůd
Velikost vzorků nově získaných zahraničních odrůd se pohybuje v rozmezí od 40 do 60
semen. Z tohoto důvodu jsou vzorky pro namnožení nejprve vysévány do nádob ve skleníku a
to po pěti semenech do jedné nádoby. Při tomto postupu bude ponechána rezerva minimálně
10 semen původního osiva.
Po dostatečném namnožení osiva, tj. minimální zásobě 300 semen, budou nově získané
materiály vysévány na pole do školky nových odrůd. Jednotlivé odrůdy budou vysévány
18
kazetovým secím strojem HEGE 90 na dílce dlouhé 1 m a široké 1,5 m, což je při
meziřádkové vzdálenosti 0,25 m 6 řádků. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je 0,75
m. Za každou desátou parcelu bude zařazena kontrolní odrůda shodná s kontrolními odrůdami
používanými ve Státních registračních pokusech. Školka bude zakládána v případě, že bylo
získáno více jak 10 nových odrůd.
V polním deníku budou odrůdy výrazně označeny a v průběhu vegetace budou prováděna
běžná fenologická pozorování, základní hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu.
V době vegetace bude návěskami ve středu parcely označeno dvacet rostlin, které budou
sklizeny k mechanickým rozborům. Okrajové části parcely budou sklizeny odděleně za
dodržení odrůdové čistoty a získané osivo bude použito k semenářským a technologickým
rozborům. Zbytek bude po pečlivém vytřídění uschován jako rezerva.
Mechanické rozbory budou prováděny kombinací hromadného a individuálního rozboru.
Individuálně budou zjišťovány: celková délka, délka po první lusk a počet větví. Hromadným
rozborem budou stanoveny: počet lusků, párové nasazení, počet semen a hmotnost semen.
Počet semen bude zjišťován z průměrného vzorku 50 lusků. HTS bude dopočítána.
Po výmlatu zbytku rostlin bude výnos přepočten na jednotku plochy a srovnán s kontrolní
odrůdou. Výsledky ze školky nových odrůd rozhodují o jejich zařazení do kolekce a dalším
způsobu využívání. Málo životaschopné genotypy, které nelze udržovat v našich podmínkách
nebudou do sbírky zařazovány.
5.2.4. Školka hodnocení
Do školky hodnocení budou zařazovány významné domácí a zahraniční odrůdy s cennými
hospodářskými vlastnostmi. Doba zkoušení bude 3 roky. V případě výskytu povětrnostně
mimořádně odlišného roku budou zkoušky prodlužovány o jeden rok. K výsevu bude použito
osivo z přesevu, nebo množení předchozího roku, případně z originálu, bude-li odrůda
zařazena přímo do školky hodnocení (pokud je dostatek osiva a je z literatury známa její
šlechtitelská úroveň).
Školka hodnocení bude vysévána ve čtyřech opakováních, jednotlivé genotypy potom na
dílce dlouhé 3,3 m a široké 1,5 m při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Počet rostlin na
parcele, určené k dozrání do semenné zralosti, bude po vzejití upraven na 80 semen na m2.
Bloky budou zakládány po dobu 3 let, během kterých se počet ani odrůdy nemění. Kontrolní
odrůdy budou zařazeny jako člen souboru a budou shodné s odrůdami používanými v rámci
státních registračních pokusů. Nový blok bude zakládán, když bude získáno nejméně 10
nových odrůd, maximálně však třicet pokusných členů. Základem hodnocení odrůd
zařazených ve školce hodnocení budou víceleté výsledky. K vyhodnocení metrických dat
jednotlivých genotypů bude použito dostupných metod statistických analýz.
Během vegetace bude školka udržována v bezplevelném stavu a podle potřeby bude
ošetřována proti škůdcům. Bude prováděno fenologické pozorování, podrobně budou
sledovány morfologické znaky a důležité hospodářské vlastnosti podle dostupných
klasifikátorů.
V době semenné zralosti bude ze středu každé parcely odebráno 20 – 25 rostlin
k individuálním mechanickým rozborům, při kterých bude zjišťována struktura výnosu a další
morfologické znaky podle klasifikátorů. Zbytek rostlin z parcely bude sklizen a mlácen
odděleně podle odrůd a opakování. Bude zjišťován výnos z plochy k relativnímu srovnání
s kontrolními odrůdami. Osivo ze sklizně všech opakování poslouží k technologickým a
semenářským rozborům. Zbytek osiva bude po pečlivém vytřídění uložen jako rezerva.
5.2.5. Udržování kolekce
19
Osivo odrůd zařazených do kolekce bude předáváno k dlouhodobému uložení do genové
banky, kde bude skladováno v kontrolovaných podmínkách při nízké vlhkosti a teplotách,
takže by nemělo docházet k rychlému poklesu jeho klíčivosti. Osiva jsou ukládána ve dvou
typech kolekcí – základní a pracovní. Posláním základní kolekce je uchování nejcennější části
kolekce, která by měla zůstat zachována za normálních okolností jako nedotknutelná zásoba.
Pro její naplňování jsou vybírány výhradně genotypy s jedinečnými vlastnostmi - původní,
staré, krajové, nebo jinak vzácné jejichž ztrátou by vznikla nenávratná újma. Naplnění
základní kolekce luskovin je jedna z hlavních priorit pro kterou platí stejné metodické postupy
jako pro udržování a regeneraci kolekce.
Ze zásob osiva dlouhodobě skladovaného v pracovní kolekci jsou uspokojovány žádosti
vyplívající z výzkumných potřeb domácích i zahraničních pracovišť. Pokud dojde ke snížení
uložené zásoby osiva, nebo ke snížení klíčivosti uloženého vzorku, bude řešitel kolekce
genovou bankou vyzván k přemnožení a regeneraci osiva. Pro tyto účely bude řešitelskému
pracovišti zasláno takové množství osiva, aby mohla být zajištěna minimální rezerva 300 g
kvalitního osiva což odpovídá minimální výsevní ploše 5 m2 . Přesevy na obnovu klíčivosti a
pro naplnění základní a pracovní kolekce budou prováděny na parcelách 3,3 m dlouhých a 1,5
m širokých při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě
je 0,75 m.
Během vegetace budou parcelky udržovány v bezplevelném stavu a podle potřeby budou
ošetřovány proti škůdcům. Budou prováděna běžná fenologická pozorování, základní
hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu. V době semenné zralosti budou parcely ručně
sklizeny, případně dosušeny na dřevěných sušácích. Osivo bude vymláceno na stacionární
mlátičce, vyčištěno, přebráno a odesláno k dlouhodobému uložení do G.B. Při veškeré
manipulaci bude pečlivě sledována odrůdová pravost znaků rostliny a semene.
6. Používané metody a standardy regenerace
Pro zajištění spolehlivé klíčivosti i vzcházivosti v polních podmínkách budou jednotlivé
vzorky kolekce přesévány nejpozději po 5 letech uchování. U obou kolekcí se bude jednat o
obnovu regenerace v ex situ podmínkách.
6.1. Regenerace kolekce lnu
Vzhledem k tomu, že regenerace kolekce lnu byla v roce 2003 prakticky dokončena a
kolekce je regenerována ze 100% a dlouhodobě uskladněna v genové bance VÜRV Praha –
Ruzyně, bude regenerace v letech 2004 – 2008 prováděna především u vzorků nově získaných
do kolekce. V jednotlivých letech předpokládáme následující počty regenerovaných vzorků:
2004
2005
2006
2007
2008
5
8
5
8
7
Současně budou znovu přesévány genetické zdroje, u kterých již v minulosti byla
prokázána nízká klíčivost, tak, aby nedošlo k jejich ztrátě. Pokud se nepodaří některé vzorky
regerovat, budou vyžádány z jiných genových bank. Vlastní regenerace bude probíhat na
parcelách 0,60 m2, setých bezezbytkovým secím strojem Hege, které by měly být dostačující
pro zajištění minimálního množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění.
6.2. Regenerace kolekce konopí
20
Kolekce konopí v současné době obsahuje 8 odrůd. Vzhledem k tomu, že klíčivost konopí
klesá velmi výrazně již po dvou až třech letech, budou jednotlivé položky přesévány
pravidelně po dvou letech. Vlastní regenerace bude probíhat na parcelách 1 – 2 m2 setých
bezezbytkovým secím strojem Oyord, které by měly být dostačující pro zajištění minimálního
množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění. V jednotlivých letech předpokládáme
následující počty regenerovaných vzorků:
2004
2005
2006
2007
2008
0
0
2
2
2
7. Přehled spoluprací
7.1. Mezinárodní spolupráce na úseku přadných rostlin
V rámci kolekce lnu funguje rozsáhlá zahraniční spolupráce, která vyplývá z členství
firmy Agritec s.r.o. Šumperk a ČR ve FAO Flax and other Bast Plants Network, což je jeden
z 15 networků pracujících v rámci ESCORENA. Kurátor kolekce lnu je zároveň presidentem
pracovní skupiny WG1 – Breeding and Genetic Resources. Firma AGRITEC je současně od
roku 1994 koordinátorem a gestorem mezinárodní databáze lnu, do které přispívají tyto
Evropské i zámořské genové banky: VIR Petrohrad – Rusko, IL Toržok – Rusko, VÚPR
Glukhiv – Ukrajina, ÚIRG Sadovo – Bulharsko, ÚGVR Gatersleben, SRN, ÚPR FAL
Braunschweig – SRN, BS Armagh Loughall – Severní Irsko, IKWN Poznaň – Polsko,
VÚOPP Fundulea – Rumunsko, INRA Versailles, Francie, Lelystad – Holandsko, Sluiskil –
Holandsko, Fargo Severní Dakota – USA. Byla rovněž navázána spolupráce s IPGRI s cílem
propojení FAO ESCORENA networků s networky IPGRI. Byla navržena skupina pro len a
konopí při Industrial Crop Network, která zabezpečuje mezinárodní databáze lnu a konopí.
Nadále bude pokračovat s tuzemskými i zahraničními uživateli. Nejčastěji se bude jednat o
poskytování vzorků pro výukové účely středním školám, dále pro výzkumné účely
výzkumným organizacím, šlechtitelům doma i v zahraničí (MZLU Brno, ČZU Praha, Van de
Bilt Zaden, Holandsko, Cooperative Liniere, Francie, Cebeco Seeds, Holandsko apod.)
7.2. Mezinárodní spolupráce na úseku luskovin
Od prvního setkání ECP / GR v roce 1995, kdy byla založena Grain Legumes Working
Group, jsou všechny dílčí kolekce, které jsou součástí kolekce luskovin, součástí
mezinárodních databází.
Databáze r. Pisum, je součástí databáze, která existovala již před tímto setkáním a je
spravována z JIC Norwich, UK a Plant Experimental Station, Wiatrowo, Poland.
Databáze r. Glycine je spravována z Vavilov Institute of Plant Industry, St. Petersburg,
Russia.
Databáze r. Lupinus je součástí databáze vedené v Plant Experimental Station, Wiatrowo,
Poland.
Databáze r. Phaseolus je vedena ve Federal Office of Agrobiology, Linz, Austria.
Databáze Vicia faba je vedena jako součást evropské databáze v INRA, Le Rheu, France.
Řešitelské pracoviště je v neustálém kontaktu s kurátory výše uvedených databází, na
základě jejichž výzev bývají databáze pravidelně aktualizovány a upravovány.
Jako velice významná je hodnocena spolupráce s Ruským centrem pro výzkum luskovin
v Orle. Za dobu spolupráce, která se datuje od r. 1995 byla z této ekogeografické oblasti
získána řada genotypů, z nichž některé nalezly uplatnění i kolekci GZ a následně ve šlechtění.
21
Jako nadstavbová část práce s kolekcemi je považována přímá spolupráce se
šlechtitelskými subjekty v ČR i zahraničí. Na základě dvoustranných dohod, společných
výzkumných projektů atd. jsou získávány i poskytovány informace, které zkvalitňují a
zhodnocují práci kolekcemi. Za nejvýznamnější lze v tomto ohledu považovat spolupráci
se Selgenem, a.s., společností SEMO Smržice, ze zahraniční potom Dr. R. J. Mansholt's
veredelingsbedrijf BV, HR Szelejewo, PHR Poznan, VÚRV Piešťany a Š.S. Horná Streda.
8. Literatura:
HORŇÁKOVÁ, O., HOFÍREK, P., HÁJEK, D., BOLEBRUCH, J., GABLECHOVÁ, L.,
TECLOVÁ, M., PIPPALOVÁ, E., PASTUCHA, L., MRSKOŠ, M., BAREŠ, I. a
SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Phaseolus L. VÚRV Praha – Ruzyně, „Genové
zdroje“ č. 54. 1991.
HORŇÁKOVÁ, O., PASTUCHA, L., BENKOVÁ, M., HÁJEK, D., SEHNALOVÁ, J. a
BAREŠ, I.: Klasifikátor genus Lens MILL. VÚRV Praha – Ruzyně, “Genové zdroje” č.
53. 1991.
HÝBL, M. a FABEROVÁ, I.: Klasifikátor genus Lupinus L. VÚRV Praha, AGRITEC s.r.o.
Šumperk, “Genetické zdroje” č. 78. 2000.
HÝBL, M., SMOLÍKOVÁ, M. a FABEROVÁ, I.: Klasifikátor Cicer arietinum L. VÚRV
Praha, AGRITEC s.r.o. Šumperk, “Genetické zdroje” č. 67. 1998.
KRULÍČKOVÁ, K., POŠVEC, Z: Biochemické markery použitelné pro identifikaci odrůd
lnu (Linum usitatissimum L.). Sbor. ref. Konf. „Výživa rostlin, kvalita produkce a zprac.
využití“, MZLU Brno, 1999, Brno, ČR.
PASTUCHA, L., ŠINSKÝ, T., HOFÍREK, P., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor
genus Glycine Willd. VÚRV Praha – Ruzyně. “Genové zdroje” č. 36. 1987.
PAVELEK, M.: Recent State of International Flax Data Base and future development. In:
European Cooperative Network on Flax - Report of Flax Genetic Resources Workshop,
2nd,meeting FAO Reur Rome and State Institute for Testing in Agriculture Brno and
AGRITEC Ltd. Šumperk, Brno 8-10 November, 1994, p. 57-63.
PAVELEK, M.: Further development of International Flax Data Base and special descriptors
for more detail evaluation of agronomic and processing characters. In: Proceedings of the
Third meeting of the International Flax Breeding Research Group / Breeding for fibre and
oil quality in flax. St. Valery en Caux, France, November 7-8, 1995, p. 1-13.
PAVELEK, M., TEJKLOVÁ, E., HORÁČEK, J., ODSTRČILOVÁ, L., RAKOUSKÝ, S.:
Proj. NAZV č.: 1123 – Zvyšování konkurenceschopnosti odrůd lnu (Linum usitassimum
L.) a diverzifikace jejich užití šlechtěním klasickými a biotechnologickými postupy,
výroční zpráva 2003 – v tisku
PAVELKOVÁ, A., MORAVEC, J., HÁJEK, D., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor
genus Pisum L. VÚRV Praha – Ruzyně, “Genové zdroje” č. 32. 1986.
POŠVEC, Z., KRULÍČKOVÁ, K.: Identification of Flax (Linum usitatissimum L.) cultivars
by isozyme markers. ESNA, XXIX Annual Meeting, University of London, United
Kingdom, 7 – 12 September, 1999, London
PROCEEDINGS: Breeding for fibre and oil quality in Flax. Third meeting of the
International Flax Breeding Research Group, St. Valéry en Caux, France, 7-8 November,
1995, 190 p.
22
REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, First meeting, Poznan, 9-10 November,
1993, 19 p.
REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, Second meeting, Brno , 8-10 November,
1994, 69 p.
ROSENBERG, L., TRNKA, M., PROCHÁZKA, F.: Klasifikátor lnu. [Závěrečná zpráva DÚ
"Genetické základy šlechtění a semenářství rostlin - Kolekce přadných rostlin"], VŠÚTPL
Šumperk, 1978, 52 s.
RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA,
Z., BONDIRA, N.: Širokij unificirovannyj klassifikator CEV vida Linum usitatissimum L.,
SSSR, Leningrad 1987, 20 s.
RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA,
Z., BONDIRA, N.: Meždunarodnyj klassifikator SEV vida Linum usitatissimum L., SSSR,
Leningrad 1989, 39 s.
UPOV - FLAX (Linum usitatissimum L.): International Union for the Protection of new
Varieties of Plants. Guidelines for the Conduct of Tests for Distinctness, Homogenity and
Stability, Genéve, 1980, 1994, 2001, 20 p.
23
7.3 METODIKA ŘEŠENÍ
Kolekce genetických zdrojů olejnin
OSEVA PRO s.r.o.
odštěpný závod Výzkumný ústav olejnin
OSEVA PRO Ltd.,
Research institute of oilseed crops
Purkyňova 6, 746 01Opava, Czech Republic
Odpovědný řešitel: Ing. Radoslav Koprna
Opava, Česká republika
2004
24
1. Úvod
V kolekci genetických zdrojů České republiky jsou zařazeny i olejniny, kde v rámci
pracoviště OSEVA PRO s.r.o., o.z. Výzkumný ústav olejnin tvoří hlavní část kolekce řepka
ozimá a jarní, různé druhy hořčic a máku.
Systematika olejnin v kolekci genových zdrojů (podle Volfa et al., 1988):
Z čeledi Brassicaceae (brukvovité) jsou konzervovány tyto rostlinné druhy:
- hořčice habešská Brassica carinata L.
- řepka olejka ozimá Brassica napus L. f. biennis
- řepka olejka jarní Brassica napus L. f. annua Thell.
- řepice ozimá
Brassica rapa L.var. silvestris f. autumnalis /DC/
- řepice jarní
Brassica rapa L. f. praecox /DC/
- hořčice bílá
Sinapis alba L.
- hořčice černá
Brassica nigra L. Koch
- hořčice sareptská Brassica juncea L.
- ředkev olejná
Raphanus sativus var. oleiformis
- katrán habešský
Crambe abyssinica Hochst.
- roketa setá
Eruca sativa
- tuřín
- lnička setá
Camelina sativa L.
Další čeledí v kolekci genových zdrojů olejnin jsou Papaveraceae (mákovité)
- mák setý
Papaver somniferum
Jako okrajové olejniny uložené v kolekci v omezeném počtu jsou také:
- tykev olejná
Cucurbita pepo var. oleifera (čeleď Cucurbitaceae- tykvovité)
- saflor (světlice barvířská) Carthamus tinctorius L. (čeleď Astraceae- hvězdnicovité)
Ozimé druhy zastupují zhruba polovinu kolekce olejnin, přičemž jevíce zastoupenou
plodinou je ozimá řepka olejka (41 % ze všech vzorků v kolekci).
Další brukvovité druhy, které způsobem použití nejsou olejninami (hlávkové zelí,
květák, kedluben, kapusta a další) jsou zařazeny v jiných kolekcích genových zdrojů.
Největší zastoupení v kolekci genetických zdrojů olejnin ve VÚOl Opava má řepka
ozimá a jarní, mák a jednotlivé druhy hořčic. Kolekce safloru je uchovávána ve Výzkumném
ústavu pícninářském v Troubsku, kolekce slunečnice ve VÚRV Praha. K olejninám patří také
len olejný, který je uchováván v rámci kolekce přadného lnu. V předešlé kolekci byli zahrnuty
i koriandr, pupálka a ricinus, které byli převedeny do kolekce GZ VÚRV Olomouc.
V kolekcích jsou shromážděny odrůdy a novošlechtění různého stáří a původu. Důraz
je kladen hlavně na genetické zdroje domácího původu. Zařazování planých druhů do kolekce
přichází v úvahu jen výjimečně, protože u většiny shromažďovaných olejnin se plané druhy v
přírodě nevyskytují. Hybridní, ani geneticky modifikované odrůdy nejsou do kolekce
zařazovány. Cíle činnosti vycházejí ze všeobecného zaměření kolekcí genových zdrojů
kulturních rostlin.
Prvořadým cílem činnosti v NP je zajištění dostatečného množství genetických zdrojů
se známými vlastnostmi pro výzkum a šlechtění a zachování dostatečné biodiversity.
Významné je také zachování domácích genetických zdrojů pro možné budoucí využití. Podle
25
vypracovaných klasifikátorů řepky, řepice a máku je nutné dokončit popisy genetických
zdrojů. Současnou regenerací GZ bude probíhat i popisování jednotlivých GZ.
Zvláštně důležité postavení má kolekce řepky vzhledem k nástupu nových
kvalitativních typů a z toho vyplývající rychlé obměny odrůd v posledních desetiletích.
Obecně lze říci, že "životnost" odrůd řepky na současném trhu je zhruba 5 let.
2. Přehled kolekce
Genetické zdroje olejnin jsou dlouhodobě uchovány v ex situ (v mrazících boxech při teplotě
-18 ˚C). Všechny vzorky jsou hodnoceny v ex situ polních podmínkách. Většinu vzorků
zastupují odrůdy, v menším počtu jsou zastoupeny domácí a zahraniční novošlechtění a
krajové formy. Plané druhy brukvovitých jsou zde zastoupeny jen výjimečně. Ke dni
1.11.2003 bylo v kolekci evidováno 1320 položek olejnin.
Genetické zdroje olejnin zařazené do kolekce GZ jsou děleny dle způsobu získání do těchto
skupin:
- šlechtitelský kultivar (odrůda)
- šlechtitelský zdroj (novošlechtění)
- krajový nebo primitivní kultivar
- planá forma
Podle místa získání jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje:
- domácího původu
- zahraničního původu
3. Metody uchování genových zdrojů:
Všechny olejniny patří do skupiny ortodoxních semen, u kterých je možnost konzervace po
vysušení na 6 %, při teplotě -18 ˚C ověřena a dlouhodobě praktikována. Takto uchovávaná
semena neztrácí klíčivost i po několika desetiletích. Při pokojové teplotě se klíčivost u řepky
zachovává po dobu 1 – 7 let. Ta se výrazně snižuje po 8-11 letech, po 12 letech je klíčivost
téměř nulová (Du-Yan et al., 2001). Praktické zkušenosti se semeny olejnin korelují
s indexem skladovatelnosti, který uvádí Copeland et al. (1995). Ten uvádí snížení klíčivosti
na polovinu po 3-5 letech. Ze zkušenosti je doba použitelnosti semena uchovávaného při
pokojové teplotě 5 – 7 let. Takto se skladují jen některé vzorky v pracovní kolekci. Všechny
další vzorky jsou uchovávány v centrální genové bance ve VÚRV, ale i na pracovišti OSEVA
PRO s.r.o., VÚOl Opava při nízké teplotě po předchozím vysušení. Genové zdroje domácího
původu jsou z bezpečnostních důvodů duplicitně uchovány v genové bance VÚRV Piešťany.
Všehny vzorky genetických zdrojů olejnin jsou uchovány v ex situ kolekci při nízké teplotě
v mrazících boxech. Z důvodu krátké vegetační doby (většina olejin jsou 1- leté plodiny) není
potřebné uchovávat tyto zdroje v polních kolekcích. Jedná se o generativně množené druhy,
proto se jeví tato metoda konzervace jako nejvhodnější.
4. Metody hodnocení:
Metodika hodnocení genetických zdrojů olejnin se řídí podle systému pasportních dat
IS Evigez a podle vytvořených klasifikátorů a v nich uvedených deskriptorů (Klasifikátor
řepky a řepice, 2001, Klasifikátor máku, nepublikován).
Klasifikátor řepky a řepice byl vnesen do IS Evigez a podle něho se provádějí popisy
cílových druhů plodin. Pro ostatní olejniny (s výjimkou máku a tykve) jsou využívány
26
vybrané deskriptory z tohoto klasifikátoru. Z důvodu nízkého počtu jednotlivých genetických
zdrojů v rámci těchto druhů není efektivní vytvářet další klasifikátor. Pro skupinu genetických
zdrojů máku je vytvořena pracovní verze klasifikátoru, podle které už probíhají hodnocení
genetických zdrojů. Údaje z hodnocení jsou zatím uchovávány ve formě polních zápisů na
pracovišti řešitele.
Hodnocení genetických zdrojů podle dostupných deskriptorů je zatím provedeno asi u 35 %
položek. Je potřebné dokončit hodnocení zůstávajících nepopsaných genetických zdrojů podle
vybraných deskriptorů.
Postup zařazování nových položek:
a) kompletace primárních dat o nové položce včetně evidence pasportních dat (u
registrovaných odrůd zároveň proběhne zařazení do aktivní kolekce, novošlechtění zůstávají
v pracovní kolekci)
b) regenerace genového zdroje v polních podmínkách na ploše 2 – 3 m2 (minimální počet
izolovaných rostlin je 60)
c) evidence popisných dat o genetickém zdroji
d) analýza kvality
e) v případě odlišnosti a zároveň uniformity novošlechtění jsou tyto přesunuty z pracovní do
aktivní kolekce
4.1. Pasportní data o genovém zdroji:
Tyto data slouží jako základní data o nově získaném genovém zdroji. Každé položce zařazené
do kolekce je přiděleno evidenční číslo ECN. Důležitými údaji o genetickém zdroji jsou:
- botanický druh (viz. systematika v části 1- úvod)
- typ vegetace (všechny olejniny s výjimkou nekolika položek jsou jednoleté ozimé a jarní
formy)
- stupeň ploidie (jedná se o diploidní rostliny, i když Brassica carinata /genomová struktura
BBCC/, B.juncea /AABB/ a B.napus jsou amfidiploidní /syn. aleotetraploidní/ druhy, které
mají tetraploidní genom ze dvou různých druhů)
- vytrvalost (olejniny v kolekci jsou 1-leté druhy)
- údaje o původu vzorku (stát původu, dárce – podle kódů).
- údaje o dostupnosti vzorků (nedostupné jsou vrozky kdy je poskytnutí GZ vázáno na souhlas
majitele genetického zdroje, nebo v případě malého množství GZ)
- způsob udržování GZ (všechny olejniny jsou uchovávány v semenném stavu)
- další znaky
4.2. Popisná data o genovém zdroji:
Popisná data jsou shromažďována na základě vytvořených klasifikátorů a v nich obsáhnutých
deskriptorů. Klasifikátory pro skupinu olejnin jsou rozděleny do těchto částí:
A) morfologické znaky:
- 18 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice
- 27 deskriptorů v klasifikátoru máku*
B) biologické znaky:
- 23 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice
- 6 deskriptorů v klasifikátoru máku*
C) hospodářské a výnosové znaky: - 2 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice
- 3 deskriptory v klasifikátoru máku*
D) biochemické znaky:
- 4 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice
- 4 deskriptory v klasifikátoru máku*
Celkový počet deskriptorů: klasifikátor řepky a řepice – 47
klasifikátor máku* - 40
27
* Poz. Klasifikátor máku (autoři Havel J., Judlová-Hájková M., Koprna R.) je k dispozici
v pracovní podobě.
Metody využívané při hodnocení GZ lze obecně rozdělit na:
A) polní hodnocení (většinou v rámci regenerace GZ) - sledování nejdůležitějších
morfologických rozdílů a hospodářských vlastností jednotlivých položek. Velikost parcelky je
zpravidla 3-5 m2 a během vegetace jsou prováděna standardní agrotechnická opatření. Toto
hodnocení probíhá ve 2 letých pokusech.
B) laboratorní rozbory - stanovení obsahu oleje, složení mastných kyselin v oleji, u
vybraných brukvovitých olejnin stanovení obsahu celkových glukosinolátů a zastoupení
jednotlivých glukosinolátů, příp. stanovení obsahu alkaloidů.
Standardně využívané laboratorní metody stanovení kvality semen:
- kapalinová chromatografie (HPLC - High Pressure Liquid Chromatography)
- plynová chromatografie (GC – Gas Chromatography)
- nukeární magnetická resonance (NMR)
- infračervená spektrofotometrie (NIRS – Near Infrared Spectroscopy)
- screeningové metody (Paladiový test, glukotest)
- chromatografie na tenké vrstvě (TLC – Thin Layer Chromatography)
5. Regenerace GZ:
5.1. Regenerace GZ olejnin je prováděna v těchto případech:
a) při snížení klíčivosti vzorku pod hranici 80 – 85 % (podle druhu plodiny)
b) u položek, kde je potřebné získat popisná data podle vytvořených deskriptorů
c) v případě GZ u kterých došlo k poklesu zásoby ohrožující daný genový zdroj
d) pro potřeby dalších hodnocení (doplnění chybějících popisných dat, ověření vybraných
vlastností genových zdrojů pro účely národního programu a výzkumných projektů)
Genetické zdroje olejnin v kolekci jsou uchovávány výhradně generativně ve formě
semen. Až na výjimky (saflor, tykev olejná) se jedná o drobnosemenné plodiny, objem
skladovaných vzorků je proto malý. Olejniny obecně patří k plodinám se střední délkou života
semen, z těchto důvodů je hlavním způsobem konzervace olejnin skladování při nízkých
teplotách, nejlépe pod bodem mrazu, kdy je klíčivost dlouhodobě beze změn. Semeno olejnin
se vyznačuje vysokou klíčivostí - většinou okolo 95%. Všechny olejniny patří mezi
fakultativně cizosprašné rostliny, je proto nutné je regenerovat jako cizosprašné rostliny.
5.2. Termíny výsevu a výsadby jednotlivých plodin:
Druh
Výsev
Brassica napus L. f. biennis
srpen
Brassica napus L. f. annua
březen – duben
Brassica rapa L. f. autumnalis
srpen
Brassica rapa L. f. praecox /DC/
březen – duben
Brassica juncea, B. carinata, B. nigra,
březen – duben
Sinapis alba
Raphanus sativus var. oleiformis
březen – duben
Camelina sativa
březen – duben
Papaver somniferum
duben
5.3. Metody regenerace:
28
Jednotlivé druhy jsou přímo vysévány na pole, předpěstování rostlin je používáno jen u tykve
oeljné. Pro regeneraci je nutno dodržet minimální stanovený počet rostlin (50 - 100) pro
izolaci. Pěstitelská technologie se řídí zásadami platnými pro příslušný botanický druh. Pro
zamezení cizosprášení je použit některý z následujících způsobů množení v izolaci:
a) technická izolace.
- izolace za použití technických izolátorů (kostka z technické síťoviny o rozměru cca 1,2 x 1,2
m). Jedná se o nejpoužívanější základní metodu regenerace.
- izolace perforovanými polypropylenovými, nebo papírovými sáčky - vhodná pro regeneraci
jednotlivých rostlin za účelem získání malého množství sklizeného semene
- izolace pomocí pytlů ze síťoviny - omezené použití u vybraných genotypů, např. je - li k
dispozici jen několik rostlin. Nevýhodou je velká pracnost při izolování většího množství
rostlin, v izolátoru je omezené množství semen a rostliny jsou zvýšenou měrou napadány
chorobami.
b) setí do kulisové plodiny - minimalizuje riziko cizosprášení (jako kulisová plodina se
používá např. hořčice bílá)
c) izolace prostorová - omezeně využívána pro množení většího množství osiva (jedná se také
o provozní plochy, v případě, že se v okolí nenachází jiná odrůda daného druhu plodiny)
6. Přehled spolupráce:
6.1. Spolupráce na domácí úrovni:
a) GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení „Národního programu konzervace a využití
genofondu rostlin“ (metodická spolupráce, IS EVIGEZ atd.).
b) práce s genovými zdroji na základě výzkumných projektů:
- Projekt NAZV „Inovace šlechtitelských postupů u řepky ozimé s využitím zlepšených
výchozích materiálů a biotechnologických metod.“ (koordinátor VÚRV- Praha)
- Projekt NAZV „Vývoj komplexních systémů ochrany proti významným chorobám a
škůdcům obilnin, řepky a hrachu s cílem širokého uplatnění integrovaných způsobů
ochrany.“ (koordinátor VÚRV- Praha)
- Projekt NAZV „Využití inovovaných metod a specifických šlechtitelských materiálů pro
zvýšení efektivnosti tvorby nových odrůd ozimé řepky“ (koordinátor VÚRV- Praha)
c) poskytování genegických zdrojů domácím uživatelům, mezi které patří vysoké zemědělské
školy, střední zemědělské školy a výzkumné organizace, kterým jsou pravidelně
poskytovány vzorky zástupců jednotlivých druhů olejnin.
6.2. Spolupráce na mezinárodní úrovni:
Zahraniční spolupráce je zatím hlavně orientována na výměnu genových zdrojů,
pasportních a popisných dat.
Mezi zahraniční uživatele (oboustranná výměna vzorků) patří např.:
- Deutsche Saatveredelung Lippstadt (Německo), Norddeutsche Pflanzenzucht Holtsee
(Německo), P.H. Petersen –Lundsgaard (Něměcko), Instytut Genetyki Roślin, Polska
Akademia Nauk (Polsko), Institut Hodowli i Aklimatyzacji Roślin Poznaň - (Polsko), Malino
Consult (Dánsko), Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany (Slovenská republika) a další.
29
7. Předávání genetických zdrojů olejnin:
Předávání vzorků genetických zdrojů olejnin se řídí dle ustanovení §19 zákona č.
148/2003 Sb. Genetické zdroje jsou poskytovány v případě položek u kterých nehrozí jejich
ztráta poskytnutím genetického zdroje uživateli. GZ se poskytují pro účely šlechtění,
výzkumu a vzdělávání bezplatně.
8. Použitá literatura:
Copeland, McDonald (1995) Principles of seed science and technology. Seed enhances.
Chapman and Hall, New York.
Česká rada genetických zdrojů rostlin (1998),Metody konzervace genofondu rostlin a
možnosti jejich využití v ČR ,19.11.1998, VÚRV Praha- Ruzyně. Sborník referátů 96
str.
Du Yan, Jiang Hai Yu, Yan YuanXin, Du Y., Jiang H.Y., Yan Y.X. (2001) Studies on the
storage characteristics of rape seeds. Plant Phys. Communic. 2001, 37: 4, 290-293.
Havel J., Hájková M., Faberová I. (2001) Klasifikátor Brassica napus L. ssp. napus, Brassica
rapa L. ssp. oleifera (DC.) Metzg. Česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA
PRO, VÚO Opava, 15 str.
Volf F., Šebánek J., Procházka S., Sladký Z, Kubjatko F., Kropáč Z. (1988) Zeměělská
botanika. Státní zemědělské nakladatelství- Praha, 383 str.
30
7.3 Metodika kolekce genetických zdrojů
pícnin a trav
Ing. Jan Pelikán, CSc. (pícniny)
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.
Zahradní 1, 664 41 Troubsko
Ing. Magdalena Ševčíková (trávy)
OSEVA PRO s.r.o.,
odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří,
Hamerská 698, 756 54 Zubří
Troubsko, Zubří
2003
31
1. Úvod
Předmětem řešení jsou genetické zdroje pícnin (jeteloviny a pícniny jiných čeledí) a trav
(pícní a trávníkové druhy trav, včetně okrasných travin), shromážděné na dvou pracovištích –
Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o., Troubsko (dále jen VÚP Troubsko) a OSEVA PRO
s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří (dále jen VST Zubří).
Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních
rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů pícnin a
trav především domácího genofondu, jejich využití pro výzkum a šlechtění, zachování starých
domácích odrůd i nových šlechtitelských materiálů pro jejich možné využití v budoucnosti.
Sběrové expedice především na území ČR zůstanou i v dalším období hlavním zdrojem pro
rozšiřování kolekce, aby se zvýšil podíl planých materiálů v kolekci.
Shromážděná kolekce, evidovaná v národním informačním systému EVIGEZ, zahrnuje k
31. 10. 2003 celkem ve VÚP Troubsko 2003 a ve VST Zubří 1720 dostupných položek
genetických zdrojů jetelovin, pícnin dalších čeledí, pícních a trávníkových druhů trav,
okrasných travin a některých lučních bylin. Kolekce zahrnují druhy jednoleté, víceleté i
vytrvalé, ozimé i jarní, cizosprašné i samosprašné, hmyzosnubné a větrosnubné, množené
generativně i vegetativně.
Nejvýznamnější druhy pícnin a trav v kolekcích uvádí následující přehled.
2.1. Jeteloviny (Kurátor: VÚP Troubsko)
Hlavní druhy jetelovin
Jetel luční
Jetel plazivý
Jetel zvrhlý
Vojtěška
Ostatní jeteloviny
Čičorka pestrá
Jetel alexandrijský
Jetel nachový
Jetel perský
Komonice bílá
Tolice dětelová
Úročník bolhoj
Vičenec ligrus
Plané druhy jetelovin
Trifolium pratense
Trifolium repens
Trifolium hybridum
Medicago spp.
Coronilla varia
Trifolium alexandrinum
Trifolium incarnatum
Trifolium resupinatum
Melilotus albus
Medicago lupulina
Anthylis vulneraria
Onobrychis viciifolia
plané druhy čeledi Fabaceae
2.2. Pícniny dalších čeledí (Kurátor: VÚP Troubsko)
Krmný sléz
Svazenka vratičolistá
Světlice barvířská
Malva verticillata
Phacelia tanacetifolia
Carthamus tinctorius
2.3. Trávy - pícní a trávníkové druhy (Kurátor: VST Zubří)
Bojínek hlíznatý
Bojínek luční
Phleum hubbardii D. Kováts
Phleum pratense L.
32
Chrastice rákosovitá
Jílek hybridní
Jílek mnohokvětý
Jílek vytrvalý
Kostřava červená
Kostřava luční
Kostřava ovčí
Kostřava rákosovitá
Lesknice kanárská
Lipnice bahenní
Lipnice hajní
Lipnice luční
Lipnice smáčknutá
Metlice trsnatá
Ovsík vyvýšený
Poháňka hřebenitá
Psárka luční
Psineček obecný
Psineček veliký
Psineček výběžkatý
Rodové hybridy Lolium x Festuca
Srha hajní
Srha laločnatá
Sveřepy
Trojštět žlutavý
Plané druhy trav
Phalaroides arundinacea (L.) Rauschert
Lolium x hybridum Hausskn.
Lolium multiflorum Lam.
Lolium perenne L.
Festuca rubra L. s.l.
Festuca pratensis Huds.
Festuca ovina L. s.l.
Festuca arundinacea Schreb.
Phalaris canariensis L.
Poa palustris L.
Poa nemoralis L.
Poa pratensis L.
Poa compressa L.
Deschampsia caespitosa (L.) Beauv.
Arrhenatherum elatius (L.) Beauv. ex J. et C. Presl
Cynosurus cristatus L.
Alopecurus pratensis L.
Agrostis gigantea Roth
xFestulolium
Dactylis polygama Horvátovszky
Dactylis glomerata L.
Bromus spp.
Trisetum flavescens (L.) Beauv.
plané druhy čeledi Poaceae
2.4. Okrasné traviny (Kurátor: VST Zubří)
Zahrnuje generativně i vegetativně množené druhy trav (Poaceae) a travám morfologicky
podobné druhy (Cyperaceae, Juncaceae aj.), využívaných v zahradnictví.
Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle § 13 a 14 zákona 148/2003
Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje.
3.1. Konzervace ex situ v genobance
Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích pícnin a trav většinu, jsou podle § 14
zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením semenných vzorků ex situ v genové bance ve
VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je
stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb.
3.2. Konzervace ex situ v polních kolekcích
Konzervaci genetických zdrojů ex situ v polní kolekci zajišťuje podle § 13 zákona
148/2003 Sb. účastník Národního programu. Genetické zdroje vytrvalých, vegetativně
množených druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní kolekci ve VST Zubří.
Minimální počet udržovaných okrasných travin je podle vzrůstnosti druhu 2 – 5 (Příloha č. 2
vyhlášky 458/2003 Sb.).
Současná kolekce vegetativně množených okrasných travin vyžaduje převedení na
standardní stav ve smyslu zákona 148/2003 Sb. Jde o rozšíření na vyhláškou požadovaný
33
počet rostlin a celkové zabezpečení kolekce (oplocení pozemku). Záměrem je vybudování
areálu pro polní genovou banku, pro který byl zpracován a předložen projekt.
3.3. Konzervace ex situ v kulturách in vitro, kryokonzervace
Tyto metody nejsou u pícnin a trav dosud využívány, i když v budoucnu může být
kryokonzervace perspektivní metodou pro alternativní uchování kolekce vegetativně
množených okrasných travin.
3.4. Konzervace on farm
U vybraných starých odrůd trav rožnovského šlechtění se zjišťují možnosti on farm
konzervace ve Valašské muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
3.5. Konzervace in situ
I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae a Poaceae jsou již monitorovány na
původních lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ.
4.1 Charakterizace genetických zdrojů
Předmětem fenotypové charakterizace (základního hodnocení) genetických zdrojů pícnin
jsou morfologické znaky podle příslušných klasifikátorů. Morfologické rozbory se provádějí u
reprezentativního vzorku např. u 30 orgánů genetického zdroje v laboratoři nebo přímo na
parcele (např. v případě regenerace). Zaznamenané metrické údaje jsou uchovávány formou
protokolu nebo v metrické databázi.
U trav a Trifolium pratense se v rámci zavedení dokonalejších metod identifikace a
charakterizace genetických zdrojů plánuje hodnocení úrovně ploidie pomocí průtoková
cytometrie (flow-cytometrie) u taxonomicky problematičtějších skupin např. Festuca rubra.
a F. ovina nebo ověření ploidie u Lolium perenne, které je smluvně zajištěno v biochemické
laboratoři ŠS Hladké Životice s.r.o.
Metody molekulární genetiky, náročné na přístrojové vybavení a know-how, byly ve
VST Zubří v minulosti rozpracovány jen okrajově. Metody se mohou uplatnit pro detailní
rozlišení shromážděných materiálů na úrovni odrůd i populací, identifikaci jejich genetické
kontaminace (např. po regeneraci) nebo pro určení a ověření jejich původu. U trav jsou
reference o využití allozymů v zahraničí u jílku vytrvalého, lipnice luční, psinečku tenkého a
srhy laločnaté. Z metod využívajících DNA byly u trav využity techniky 1) RAPD např. u
jílku vytrvalého, kostřavy luční, lipnice luční, psinečku výběžkatého, srhy laločnaté; 2) AFLP
např. u bojínku lučního, jílku vytrvalého, lipnice luční; 3) RFLP u jílku vytrvalého, kostřavy
luční a kostřavy rákosovité, psinečku výběžkatého a 4) mikrosatelitů u jílku vytrvalého. Cílem
v novém národním programu je zhodnotit stav využívání těchto metod v ČR, navázat
spolupráci s některým pracovištěm v ČR, které by mohlo analýzy smluvně zajistit.
4.2 Metody hodnocení genetických zdrojů
4.2.1. Hodnocení v polních podmínkách
4.2.1.1. VÚP Troubsko
Polní pokusy jsou zakládány metodou znáhodněných bloků na parcelách 5m2 ve třech
opakováních na píci a třech opakováních na semeno. Pokusy jsou zakládány ze vzorků
originálního osiva. Výsevky jednotlivých pokusných členů jsou stanovovány na základě
čistoty, klíčivosti a hmotnosti tisíce semen. Do pokusů jsou vkládány kontrolní odrůdy shodné
s odrůdami používanými ÚKZÚZ. V průběhu vegetace jsou sledovány morfologické
34
charakteristiky a základní hospodářské vlastnosti jednotlivých variant. Porosty víceletých
pícnin jsou ponechávány kromě roku založení na dva, případně tři užitkové roky.
Hodnocené znaky a vlastnosti závisí na rozšíření a významu jednotlivých druhů.
Hodnocení vojtěšky seté je prováděno dle klasifikátoru, pro jetel plazivý je zpracován
inovovaný klasifikátor, jetel luční a okrajové druhy jetelovin jsou hodnoceny dle klasifikátoru
jetelovin. Ostatní druhy jsou hodnoceny nejdůležitějšími deskriptory.
4.2.1.2. VST Zubří
Polní pokusy pro hodnocení kolekce se zakládají ve znáhodněných blocích podle
praktického způsobu využití genetických zdrojů trav. Výsevná množství, termíny sklizní
pícních druhů a frekvence sečí u trávníkových druhů se řídí podle Metodiky státních
odrůdových zkoušek (ÚKZÚZ, 1983). Znaky a vlastnosti jsou hodnoceny podle klasifikátoru
Trávy (Poaceae).
a) Genetické zdroje pro pícninářské využití jsou hodnoceny při třísečném (lučním) nebo
vícesečném (simulovaném pastevním) způsobu využití 1 – 3 užitkové roky.
b) Genetické zdroje pro trávníkové využití jsou hodnoceny ve variantě intenzivního a
extenzivního ošetřování trávníku 4 užitkové roky.
c) Semenářské vlastnosti se hodnotí v řádcích (trsech) pro charakterizaci nebo v rámci
regenerace.
d) Okrasné traviny vegetativně množené, využívané v sadovnictví, jsou hodnoceny
v trvalých výsadbách, které současně představují polní kolekci ex situ. Hodnocení probíhá
4 – 6 užitkových let po výsadbě; pro zpracování popisných dat do EVIGEZ se berou
v úvahu údaje získané z plně vyvinutých rostlin po 3 vegetační sezóny. V dalších letech se
hodnotí jen pěstitelská vytrvalost a odolnost vůči biotickým a abiotickým stresům v letech
s extrémním průběhem počasí a při výskytu patogenního činitele. Generativně množené
druhy, využívané jako letničky a v květinářství, jsou v hodnoceny v 1 - 2letých kulturách.
Kolekce
Plocha parcely (m2)
Pícní trávy
2
Trávníkové trávy
1,5
Ekotypy
0,5 x 0,25 m
Okrasné traviny
- vytrvalé
- jednoleté
Způsob výsevu (výsadby)
5 řádků à 0,2 m
na široko
1 řádek à 7 trsů
Pokusné uspořádání
2 - 3 opakování
2 - 3 opakování
3 opakování
2 – 10 trsů podle vzrůstnosti
2 řádky
bez opakování
4.2.2. Laboratorní rozbory
a) Chemické analýzy biomasy jednotlivých variant (sušina, veškeré dusíkaté látky,
stravitelné dusíkaté látky, vláknina, bílkoviny a popel) dle běžných metod.
b) Kvalitativní hodnocení píce u trav využitím metody NIRS je plánováno ve spolupráci
s VÚRV Praha – VSTE Jevíčko. Stanovení základních krmivářských charakteristik obsah sušiny, dusíkatých látek a vlákniny, stravitelnost organické hmoty, koncentrace
netto energie – bude zajištěno smluvně.
c) Morfologické rozbory podle klasifikátorů
d) Semenářské rozbory – hmotnost tisíce semen, klíčivost, čistota (podle ČSN 46 0610)
35
4.3. Další prováděná hodnocení
4.3.1. Metrická databáze
Kromě záznamů v polních záznamnících je vedena metrická databáze kvantitativních
znaků počítačovou formou.
4.3.2. Hodnocení zdravotního stavu v porostu
Je prováděno u jetele lučního a vojtěšky z důvodu vyhledávání zdrojů rezistence
k virovým, bakteriálním a houbovým patogenům. U trav se jedná o stanovení výskytu
endofytních hub rodu Neotyphodium v semeni, případně listové pochvě.
4.3.3. Umělá infekce v laboratorních podmínkách
U vybraných materiálů jetelovin se provádí hodnocení rezistence vůči nejdůležitějším
patogenům v kontrolovaných podmínkách (laboratorní a skleníkové testy) dle příslušných
metodik zpracovaných ve VÚP Troubsko, spol. s r.o.
4.3.4. Hodnocení odolnosti vůči mechanickému narušení drnu u trávníkových trav
VST Zubří je vybavena samochodným mechanismem na simulované narušování drnu
sportovních trávníků. Zatěžování a hodnocení schopnosti odolávat mechanickému narušení
drnu probíhá v intenzivní variantě polní kolekce trávníkových trav ve 2. užitkovém roce nebo
je u omezeného počtu genetických zdrojů trávníkového typu založen speciální pokus:
Plocha parcel
1,5 x 1,5 m
Počet opakování 3
Varianty
Kontrolní
(intenzivně sesekávaná, nezatěžovaná))
Zatěžovaná (intenzivně sesekávaná, ve vegetačním období 1 – 2x
týdně zatížená)
5. Regenerace
5.1. Regenerace generativně množených druhů
Regenerace genetických zdrojů pícnin a trav je vzhledem k jejich převážné cizosprašnosti,
větrosnubnosti nebo hmyzosnubnosti a hojnému výskytu planých i kulturních forem
v přirozených i umělých travních porostech velmi náročná. Je nutno ji provádět v prostorové
či technické izolaci. Doporučený standardní postup regenerace v evropských kolekcích pícnin
publikoval Sackville Hamiltonem et al. (1998) s počtem rodičovských rostlin 30 –100.
Víceleté položky jsou obecně regenerovány podle schématu:
Rok Pracovní postup
1. a) předpěstování rostlin
– výsev semen do bedniček nebo sadbovačů
(nebo přesazení klíčivých rostlin z testu
klíčivosti)
– pikýrování a přesazení do sadbovačů
– přesazení do kontejnerů (7x7 nebo 9x9 cm)
– výsadba na parcely nebo do izolátorů
b) přímý výsev na parcely
2. sklizeň semen v optimální zralosti
– postupná (u nerovnoměrně dozrávajících)
nebo jednorázová (u rovnoměrně dozrávajících)
36
Měsíc
Místo
II
skleník
IV
VI – VII
IX
pařeniště
pařeniště
pole
IV – V
VI – VIII
pole
pole
–
–
3.
většinou hromadná
individuální (z každé mateřské rostliny zvlášť) jen
ve výjimečných případech
posklizňová úprava
– sušení
– mlácení - čištění – vážení
stanovení kvalitativních parametrů semenných
vzorků
– HTS, klíčivost,čistota
distribuce do kolekcí GB
od sklizně do IX
X – XI
XI – XII
skleník, sušárna
laboratoř
laboratoř
I – II
laboratoř
V našich kolekcích jsou používány různé regenerační postupy.
5.1.1. Prostorová izolace
Při této formě regenerace je nutno dodržet izolační vzdálenost minimálně 300 m u
jetelovin a 100 – 200 m u trav podle travního druhu (Vyhláška MZe č. 191/96 Sb.). Touto
formou lze v jednom roce regenerovat jen velmi málo položek jednoho druhu.
5.1.2. Izolace v kulisové plodině
Množení v kulisové plodině vyššího vzrůstu (např. x Triticosecale, Secale cereale)
v kombinaci s prostorovou izolací je systém používaný u trav ve VST Zubří. Počet
rodičovských rostlin na položku je 49 (7 x 7), minimálně 30 rostlin. Schéma regenerace je
uvedeno v Příloze.
5.1.3. Technická izolace
U jetelovin jsou využívány izolátory různých velikostí (1 – 10 m2), do kterých se vysévají
řádky dle množství originálního osiva. Do izolátorů jsou v době kvetení dodáváni opylovači
(čmelák zemní - Bombus terestris, příp. včela medonosná – Apis melifera). Množství
regenerovaných genetických zdrojů je závislé na množství izolátorů a množství připravených
úlků s opylovači. Při této formě regenerace je nutno ošetřovat regenerující porosty chemicky
proti škůdcům, především mšicím.
5.1.4. Regenerace bez izolace
Přichází v úvahu u planých forem pícnin ze sběrů ve volné přírodě, které se nevyskytují
v okolí množitelských ploch a také u okrasných jednoletých druhů trav. Provádí se v řádcích,
vysévaných ručně nebo v trsech vysazených z předpěstovaných rostlin. Do pokusů je
zařazována co nejširší škála druhů po jednom zástupci každého druhu. Při výsevu
dvouděložných druhů je nutno z důvodu poměrně pomalé vzcházivosti přimíchávat
značkovací plodinu (např. ředkvička), aby nenastávaly problémy při ručním odplevelování.
5.2. Regenerace vegetativně množených travin
Genetické zdroje vytrvalých druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní
kolekci ve VST Zubří. Jsou množeny vegetativně, protože řada botanických druhů je
introdukována z teplejších zeměpisných oblastí a v našich klimatických podmínkách vůbec
nevytváří životaschopná semena (např. rody Cortaderia, Miscanthus, Pennisetum). Rovněž
charakteristické vlastnosti kultivarů, odlišné od základního botanického druhu (např. tvar a
barva květenství, textura, barva a vzorování listu) lze udržet pouze vegetativním množením.
Regenerace genetických zdrojů v kolekci je nezbytná za 3 - 5 let po výsadbě, kdy rostliny
vykazují zhoršený zdravotní stav a méně vitální růst. Provádí se klonováním, kterým se získá
37
homogenní, geneticky identické potomstvo s vlastnostmi mateřské rostliny, a to následujícími
způsoby:
a) dělením matečné rostliny na několik životaschopných dílů u malých (např. Festuca
spp.) a středně vzrůstných druhů (např. Deschampsia caespitosa) nebo odběrem části
matečné rostliny u vzrůstných trsnatých druhů (např. Cortaderia selloana, Miscanthus
sinensis),
b) odběrem dceřiných rostlin vyrůstajících z podzemních oddenků (rhizomů), např.
Glyceria maxima, Phalaroides arundinacea nebo zakořeňujících z nadzemních
výběžků (stolonů) mateřské rostliny u výběžkatých druhů (např. Buchloe dactyloides),
c) z vegetativních částí mateřské rostliny, jako např. oddenkovými řízky (např. Leymus,
bambusy), hlízkami u Arrhenatherum elatius subsp. bulbosum.
U druhů pocházejících z mírného pásma je ideální dobou množení časné jaro, případně i
počátek podzimu. U velmi pozdě rašících druhů se klonuje koncem jara nebo koncem
podzimu ve skleníku. Klony se vysadí do kontejnerů, umístí do pařeniště nebo chladného
skleníku, přistíní a zalévají. Po řádném prokořenění se rostliny vysazují na stanoviště
(začátkem podzimu nebo příští jaro).
6.1. Mezinárodní spolupráce
6.1.1. Evropský program spolupráce při výměně a uchování rostlinných genetických zdrojů
(ECP/GR)
Obě pracoviště se prostřednictvím svého zástupce podílejí na činnosti v pracovní
skupině pro pícniny. Aktivity jsou směrovány do oblastí:
a) Evropské centrální databáze
VST Zubří je pověřena vedením evropské databáze rodů Arrhenatherum a Trisetum, které
jsou dostupné on-line na Internetu (Ševčíková, Hon 2002). Databáze Arrhenatherum
(Trisetum) obsahuje pasportní data 254 (86) položek uložených v 15 (11) evropských
genových bankách, pocházejících z 25 (9) zemí a zahrnuje 60 (17) odrůd, 7 (2) krajových
odrůd, 2 (3) šlechtitelské materiály, 107 (53) planých a 78 (11) položek neznámého původu.
Data byla zahrnuta do evropského katalogu EURISCO (http://eurisco.ecpgr.org) v rámci
projektu 5. rámcového programu EU „European Plant Genetic Resources Information InfraStructure“ (EPGRIS).
b) Sdílení odpovědnosti (Sharing of responsibilities)
Na základě úkolů ze schůzky pracovní skupiny pro pícniny v Linci (2003) probíhají práce
směřující k zefektivnění konzervace a managementu evropských kolekcí pícnin. U
nejvýznamnějších rodů pícnin Lolium, Trifolium, Poa, Dactylis, Medicago, Festuca a Phleum
probíhá identifikace nejoriginálnějších položek (Most Original Samples - MOS), podle
postupu navrženého Sackville Hamiltonem (2000) a definice primárního držitele položek
MOS. Pasportní data genetických zdrojů pícnin jsou podle požadavků zasílána správcům
příslušných databází, jejichž přehled uvádí tabulka:
Plodina
Agropyron
Agrostis, Phalaris, Phleum, minoritní
pícní trávy
Arrhenatherum, Trisetum
Ústav
IIPGR Sadovo, Bulharsko
NGB Alnarp, Švédsko
OSEVA PRO, VST Zubří, ČR
38
Bromus, Trifolium pratense, minoritní
pícní leguminózy
Dactylis, Festuca
Lathyrus
Lolium, Trifolium repens
Lupinus
Poa
Trifolium alexandrinum, T.
resupinatum
Trifolium subterraneum, jednoleté
druhy Medicago
Vytrvalé druhy Medicago
Vicia spp.
Ostatní Vicieae
RCA Tápiószele, Maďarsko
IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz, Polsko
LEM/IBEAS, Univerzita Pau, Francie
IGER Aberystwyth, Velká Británie
Institute of Plant Genetics, Polish Academy of
Sciences,
Poznan, Polsko
IPK – Genbank, Malchow, Německo
Institute of Field Crops, ARO Volcani Center, Bet Dagan,
Izrael
Junta de Extremadura, Servicio de Investigación y
Desarrollo Tecnológico, Guadajira (Badajoz)
Španělsko
GEVES Montpellier, Francie
Istituto di Genetica Vegetale, Bari ,Itálie
University of Reading, Velká Británie
c) Mezinárodní projekt 5. rámcového programu EU
Improving germ-plasm conservation methods for perennial European forage species
(ICONFORS) - projekt zaměřený na zlepšení metod regenerace genetických zdrojů pícnin,
s cílem zabránit genetické erozi genofondů, se řeší na 7 evropských pracovištích včetně ČR
(VST Zubří) v letech 2001 – 2004.
6.1.2. Výměna vzorků osiva
Spolupráce se semenářskými a šlechtitelskými firmami, genovými bankami při výměně
vzorků osiva a poskytování souhrnných výsledků výnosových a trávníkových charakteristik
v podmínkách ČR majitelům odrůd.
6.1.3. Sběrové expedice
Jsou plánovány společně s VÚRV Piešťany (Slovensko), IHAR Radzikow a IHAR,
Botanická zahrada Bydgoszcz (Polsko), Institut für Agrarbiologie, GB Linz (Rakousko), KIS
Ljubljana (Slovinsko).
6.1.4. Výzkumné ústavy
U jetelovin probíhá třístranná spolupráce s KIS Ljubljana (Slovinsko) a s VÚRV Piešťany
při hodnocení sortimentů bobovitých pícnin odrůd českého, slovenského a slovinského
původu z hlediska výnosových charakteristik a zdravotního stavu.
6.2. Národní spolupráce
6.2.1. Výzkumné ústavy
VÚRV Praha – Ruzyně, Olomouc a VSTE Jevíčko - poskytování vzorků originálního
osiva přezkoušených genetických zdrojů pro jejich výzkumné projekty.
6.2.2. Vysoké a střední školy
Přednášková činnost (JZU České Budějovice, MZLU Brno), exkurze, předávání
semenných vzorků a rostlinného materiálu genetických zdrojů pícnin a okrasných travin pro
účely výuky.
39
6.2.3. Ochrana přírody
Správy CHKO (spolupráce při výběru sběrových lokalit) NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty,
CHKO Moravský kras (tvorba regionálních kolekcí, monitoring výskytu druhů). Banka semen
ohrožených druhů při muzeu Olomouc – předávání vzorků semen mizejících a ohrožených
druhů.
7. Využití genetických zdrojů uživateli
7.1. Šlechtitelské stanice
Agrogen s.r.o. Troubsko (ŠS Želešice a ŠS Slavice), ŠS Hladké Životice s.r.o., Oseva UNI
a.s. Choceň (ŠS Větrov a ŠS Domoradice), Tagro Červený Dvůr s.r.o. - předávání semenných
vzorků, vedení paralelních odrůdových pokusů, přehlídky zkoušených sortimentů, výměna
výsledků.
7.2. Ochrana přírody
Monitoring výskytu rostlinných druhů, množení komponent pro druhově bohaté louky,
metodická spolupráce při obnově květnatých luk (NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty, CHKO
Moravský kras).
7.3. Lesy České republiky a ČMS
Tvorba druhově bohatých jetelotravních směsí a výběr druhů pro zvýšení úživnosti
mysliveckých honiteb.
8. Poskytování vzorků genetických zdrojů
Vzorky genetických zdrojů jsou poskytovány podle zákona č. 148/2003 Sb. Velikost
vzorků genetických zdrojů poskytovaných uživatelům je stanovena vyhláškou č. 458/2003 Sb.
Předání vzorků je doloženo protokolárním zápisem.
9. Literatura
Forage Passport Descriptors. In: Maggioni, L., P. Marum, R. Sackville Hamilton, I. Thomas,
T. Gass and E Lipman, compilers. 1998. Report of a Working Group on Forages. Sixth
meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: 158-161.
Metodiky státních odrůdových zkoušek. Polní plodiny. ÚKZÚZ v Praze a Bratislavě, 1983.
NEDĚLNÍK, J.: Studium interakcí hub rodu Fusarium s Trifolium pratense L. a Medicago
sativa L. Dokt. Disert. Práce, MZLU Brno, 1999.
PELIKÁN, J.: Metodické a metodologické přístupy hodnocení znaků a vlastností v kolekcích
bobovitých pícnin. Proc. Sci. Conf. Conservation of Plant Biodiversity, Nitra, 1995, 111-112.
POKORNÝ, R.: Studium rezistence pícnin z čeledi Viciaceae k virovým patogenům. Dokt.
Disert. Práce, MZLU Brno, 1999.
SACKVILLE HAMILTON, N. R., CHORLTON, K. H.: Regeneration of accessions in seed
collections: a decision guide. Handbook for Genebanks No. 5. IPGRI Rome, Italy. 1997.
SACKVILLE HAMILTON, N.R., CHORLTON, K.H., THOMAS, I.D.: Guidelines for
regeneration of accessions in seed collection of the main perennial forage grasses and legumes
of temperate grassland. In: Maggioni, L., P. Marum, R. Sackville Hamilton, I. Thomas, T.
Gass and E Lipman, compilers. Report of a Working Group on Forages. Sixth meeting, 6-8
March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix III: 167-183. 1998.
SACKVILLE HAMILTON, N.R. The identification of most original samples (MOS). In:
Maggioni, L., P. Marum, R. Sackville Hamilton, Hulden, M. and E Lipman, compilers.
Report of a Working Group on Forages. Seventh meeting, 18-20 November 1999, Elvas,
Portugal. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: 214-217. 1998.
40
ŠEVČÍKOVÁ, M., HON, I. (2002): European Arrhenatherum and Trisetum Databases.
Dostupné z URL http://genbank.vurv.cz/arrh_tri/.
Vyhláška MZe č. 191/96 Sb. o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. Od 1. 9. 2003
platí zákon 219/2003 Sb.o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně
některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby).
Vyhláška MZe č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a
mikroorganismů.
Zákon č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů
významných pro výživu a zemědělství
Zkoušení osiva. ČSN 46 0610. Praha. 1983.
Přílohy
Plány aktivit v Národním programu 2004 – 2008 VÚP Troubsko a VST Zubří
(Tabulky xls)
Seznam používaných národních klasifikátorů
Kolektiv: Klasifikátor rodu Medicago
Kolektiv: Klasifikátor rodu Trifolium
ŠEVČÍKOVÁ, M., ŠRÁMEK, P., FABEROVÁ, I. (2002): Klasifikátor. Trávy (Poaceae).
Schéma polní regenerace genetických zdrojů trav
Uspořádání množitelského bloku
20 m
20
5
20
5
20
5
kulisová
plodina
20 m
Izolace:
kulisová plodina
(tritikale)
+ prostorová vzdálenost
(20 m)
20 m
množitelská
parcela
5x5m
20 m
41
Detail množitelské parcely:
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● 7 x 7 rostlin ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
42
1
parcela:
4 - 6 položek různých
druhů
1 genetický zdroj:
7 x 7 rostlin (0,25 x 0,25
m)
7.5 Metodika řešení
GENOFONDU BRAMBORU
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.
Odpovědný řešitel: Ing. Jaroslava Domkářová, Ph.D.
Řešitelé: Ing. Vendulka Horáčková, CSc.
Ing. Lukáš Kreuz
Havlíčkův Brod, 2003
43
1.
Úvod
Shromažďováním, studiem a udržováním genetických zdrojů bramboru se již od roku
1952 zabývá Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, který je po celou dobu
jediným pracovištěm na území České republiky nesoucím zodpovědnost za práci
s genofondem bramboru.
Známy jsou dva systémy taxonomického zařazení bramboru a to zařazení podle pojetí
prof. J. G. Hawkese a klasifikace podle prof. S. M. Bukasova. V rodu lilek (Solanum Tourn.),
kam patří brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.) navrhl BUKASOV (1971) sekci
Tuberarium Dun. Buk., do které zahrnul podsekci Basarthum s druhy, které netvoří hlízy a
podsekci Hyperbasarthum s druhy tvořícími hlízy. V této podsekci pak vydělil BUKASOV
(1971) 32 sérií, z nichž série Tuberosa zahrnuje kulturní druh S. tuberosum a série Andigena
druh S. andigenum. Naproti tomu HAWKES (1990) uvádí v sekci Petota subrodu Potatoe dvě
subsekce. V první subsekci Estolonifera jsou zahrnuty druhy, které netvoří stolony nebo hlízy.
Druhy ve všech 19 sériich subsekce Potatoe tvoří hlízy a jsou potenciálně využitelné
šlechtiteli. Hlízotvorné druhy Solanum (235 druhů) mají stejný základní počet chromozomů
(x=12) a vyskytují se v rozsahu diploid (2n=2x=24) až hexaploid (2n=6x=72). Oba druhy
zařazení jsou známy kurátorům kolekcí ve světě, ale v rámci sjednocení evidence kolekcí se
přešlo na pojetí klasifikace podle profesora J. G. Hawkese.
2. Hlavní cíle v práci s genofondem bramboru
Z metodického hlediska bude pracoviště i nadále zajišťovat těchto šest na sebe
navazujících náplní:
- shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů bramboru,
- dlouhodobé a spolehlivé uchovávání shromážděného genofondu bramboru a jeho
regeneraci,
- systematické studium, hodnocení a charakterizace vzorků zařazených do genofondu
bramboru,
- dokumentaci genetických zdrojů bramboru,
- mezinárodní spolupráci v oblasti genetických zdrojů bramboru,
- poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genobance.
Brambory jakožto vegetativně množená plodina vyžadují při udržování genových zdrojů
specifický přístup. Původní udržování prostou polní přesadbou hlízových vzorků, kdy kolekce
podléhala přirozenému infekčnímu tlaku, bylo postupně nahrazeno a nyní již probíhá
výhradně kultivací in vitro. V genové bance in vitro je v současné době udržováno 2018
genotypů – 1100 odrůd, 280 tetraploidních kříženců Solanum tuberosum, 249 indukovaných
dihaploidů Solanum tuberosum, 187 genotypů od 5 kulturních druhů rodu Solanum, 106
genotypů od 23 planých druhů rodu Solanum a 94 mezidruhových hybridů rodu Solanum . Od
každého vzorku je minimálně uchováváno 6 tuberizujících rostlin. Pro zajištění bezpečného
uchování zvláště cenných vzorků, především domácího původu, budou zahájeny ve
spolupráci s koordinačním pracovištěm přípravné práce na vytvoření kryobanky bramboru.
3. Metoda uchování
Základní kolekce genofondu bramboru v České republice uchovávána výhradně
v kultuře in vitro. Technika udržování a klonování in vitro umožňuje časově prakticky
neomezené udržování širokého spektra materiálu v definovaných podmínkách, bez nebezpečí
reinfekce viry. Kultury vyžadují minimální nároky na skladovací prostory, umožňují snadnou
44
detekci a ozdravení od virů a v případě potřeby rychlé namnožení žádaných genotypů.
Usnadňují rovněž mezinárodní výměnu materiálu bez provádění řady fytokaranténních
opatření.
Postup dlouhodobé kultivace bramboru in vitro sestává z následujících kroků:
a) Karanténní výsadba nově získaných materiálů
Karanténní výsadba je prováděna za účelem detailního prověření zdravotního stavu
před převodem do prostředí in vitro. Použit je test ELISA pro stanovení šesti
nejvýznamnějších virů, elektroforéza v PAA gelu a molekulární hybridizace c DNA pro
detekci viroidu vřetenovitosti bramboru (DĚDIČ, 1990, DĚDIČ, PTÁČEK, 1995).
b) Aseptický převod do prostředí in vitro
K převodu do kultury in vitro se používají především stonkové segmenty skleníkových
nebo polních rostlin, případně klíčky hlíz. Použít lze i přímo výsev semen na agar, což je
využíváno především u špatně klíčících semen planých druhů.
K odstranění vnitřních kontaminací, které mají původ v cévních svazcích převáděného
segmentu a přetrvávají i po povrchové sterilizaci se používá krátkodobá, případně opakovaná
kultivace na půdách s antibiotiky (např. gentamycin, rifampicin).
c) Kultivační média pro dlouhodobé udržování
Každý k udržování připravený genotyp je pasážován na tři živná média. Základem je
médium MS (MURASHIGE, SKOOG, 1962) bez růstových regulátorů.V prvém případě je
médium doplněno zvýšenou dávkou sacharózy (6 %), která pozitivně ovlivňuje tuberizaci in
vitro. Ve druhém případě je zvýšený obsah sacharózy kombinován s růstovým retardantem
Alar 85 v dávce 5 mg/l, působícím na prodloužení periody růstu před nasazením mikrohlízek
a na stimulaci jejich tvorby. Ve třetím médiu je normální obsah sacharózy (3 %) doplněn
zvýšenou dávkou Alaru 85 (30 mg/l).
d) Dlouhodobé udržování a subkultivace in vitro
Do chladového režimu genové banky jsou přenášeny již vyvíjející se rostliny.
Kultivace probíhá při teplotě 10° C, desetihodinové fotoperiodě a intenzitě osvětlení 3000
luxů.
Subkultivace na nová média pomocí mikrohlízek se provádí u většiny materiálů po 10
– 14 měsících. Některé udržované materiály (např. dihaploidy, plané druhy apod.) vyžadují
individuální přístup a pasážování na nová média po kratší době (6 – 8 měsíců).
V závislosti na genotypu se projevuje jistá variabilita růstové reakce, proto je nutná
průběžná kontrola stavu udržovaného materiálu.
V případě požadavku se u vybraného genotypu mohou kdykoliv v průběhu roku použít
živé části uchovávané kultury k pasážování na množící médium MS a materiál je připraven
k množení nebo expedici.
Schéma kultivačního postupu během uchovávání kultur bramboru in vitro
Kultivační fáze
1.
2.
Kultivační režim
20 ˚C, 16 hod.
Fotoperioda
10 ˚C, 10 hod.
Fotoperioda
Stav kultury
regenerující řízky na
na bankovních půdách
rostliny nasazující
mikrohlízky
45
Délka kultivační fáze
2 týdny
4-6 měsíců
3.
4.
10 ˚C, 10 hod.
Fotoperioda
10 ˚C, 10 hod.
Fotoperioda
zasychající stonek
dormantní mikrohlízky
mikrohlízky rašící,
případně se stonkem
schopným řízkování
Celkem
4-5 měsíce
6-7 měsíce
14-18 měsíců
e) Ozdravování od virových chorob in vitro
K ozdravování od virových chorob v kultuře in vitro je využívána především metoda
spočívající v kombinaci termoterapie s následným odběrem vrcholových meristémů. Metoda
využívá efektu klesající koncentrace virů směrem k vegetačnímu vrcholu a inhibice
reprodukce a šíření virů v důsledku termoterapie. Vedle toho je rovněž využíváno
ozdravování pomocí chemoterapie, s využitím virostatických preparátů vnášených do živných
médií.
Ve většině případů se jedná o odstranění virů S, X a M, což jsou viry nejobtížněji
eliminovatelné, neboť pronikají vysoko do terminálních buněk vegetačního vrcholu a
projevují se jako více termostabilní.
Po uložení do genové banky in vitro jsou materiály zaevidovány a dále vedeny pod
evidenčním číslem v systému EVIGEZ.
Uživatelům udržované kolekce genetických zdrojů jsou vyžádané vzorky poskytovány
převážně ve formě rostlin in vitro, případně hlíz z technických izolátorů. Služby genové
banky využívají praktičtí šlechtitelé, výzkumná pracoviště a školy v České republice i
v zahraničí. Poskytované materiály slouží k šlechtitelským účelům nebo jsou využívány při
řešení řady výzkumných projektů.
4. Hodnocené znaky a vlastnosti
Během vegetace bude proveden morfologický popis znaků natě. Dále bude hodnocena
energie počátečního růstu, stejnoměrnost vzcházení, doba zrání, zdravotní stav (virové
choroby, kořenomorka, plíseň v nati). Při mechanických rozborech bude stanoven výnos,
morfologický popis hlíz, zdravotní stav hlíz z hlediska výskytu skládkových chorob.
V laboratorních zkouškách bude stanovena odolnost hlíz proti mechanickému poškození,
stolní hodnota hlíz a vhodnost k výrobě smažených lupínků, obsah škrobu, obsah sušiny,
obsah bílkovin a redukujících cukrů. Dále bude stanovena odolnost k háďátku bramborovému
a rakovině brambor.
Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního růstu,
vegetační doby, zdravotního stavu, výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí
proti chorobám a škůdcům bude prováděn podle „Klasifikátoru pro genus Solanum L.“
(VIDNER et al., 1987), který využívá devítibodové bonitační stupnice.
5. Metody využívané při hodnocení a charakterizaci GZ
Polní studijní kolekce
Za účelem hodnocení genových zdrojů bude vysazována polní studijní kolekce, která
bude zahrnovat přípravnou a pracovní parcelu.
Přípravná parcela
46
Do přípravné parcely budou zařazovány nově získané, případně starší dosud
nehodnocené genotypy. Bude zde vyráběna egalizovaná sadba pro následnou výsadbu
genotypů v pracovní parcele. Současně s egalizací nově získané sadby se bude provádět i
egalizace srovnávacích odrůd, jejichž výběr bude konzultován s pracovníky Hlavní odrůdové
zkušebny ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu.
Rozsah výsadby: 20 – 40 vzorků (počet hlíz podle možnosti, maximálně však 40 hlíz)
Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x
29 cm, velikost jedné parcely bude maximálně 4 x 10 hlíz. Příprava půdy a
ošetřování během vegetace bude prováděno podle zásad správné
agrotechniky za využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti
plevelům. Bude zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a
proti přenosu viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání dvouřádkovým
vyorávačem typu TEK.
Rozsah hodnocení: Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního
růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, vybraných hospodářských
vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům.
Pracovní parcela
V pracovní parcele bude během 2 let dokončeno základní hodnocení hospodářsky a
šlechtitelsky důležitých znaků a vlastností. Pro první rok hodnocení bude použita sadba
z přípravné parcely, pro druhý rok pak přesadba z pracovní parcely.
Rozsah výsadby: 60 - 100 vzorků po 20 hlízách
Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x
29 cm, velikost jedné parcely bude 2 x 10 hlíz. Příprava půdy a ošetřování
během vegetace bude prováděno podle zásad správné agrotechniky za
využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti plevelům. Bude
zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a proti přenosu
viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání dvouřádkovým vyorávačem typu
TEK.
Rozsah hodnocení: Hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu,
výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a
škůdcům.
Doplňkové pokusy k pracovní parcele
Hodnocení odolnosti proti plísni bramborové v nati
Hodnocení polní odolnosti proti plísni bramborové v nati bude prováděno ve dvouletých
zkouškách.
Rozsah výsadby: 60 – 100 vzorků po 5 hlízách
Nebude prováděna ochrana proti plísni bramborové.
Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt plísně bramborové v nati.
Vytrvalostní pokus
Hodnocení polní odolnosti proti virózám bude prováděno ve tříletých zkouškách
v degenerační ranobramborářské oblasti. Do pokusu budou zařazeny pouze vybrané vzorky
z přípravné parcely.
Rozsah výsadby: Nová sadba – 20 – 40 vzorků po 16 hlízách
1. přesadba – 20 – 40 vzorků po 30 hlízách
47
2. přesadba – 20 – 40 vzorků po 30 hlízách
Nebude prováděna ochrana proti přenosu viróz.
Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt virových chorob a stanoven výnos hlíz.
Kolekce in vitro
Živé části uchovávaných vzorků mohou být kdykoliv v průběhu roku použity
k pasážování na množící médium MS a následně využity k charakterizaci vzorků bramboru
pomocí DNA markerů.
Charakterizace vzorků pomocí DNA markerů bude především využívána k
- charakterizaci genetických zdrojů domácího původu
- identifikaci případných duplicit
- identifikaci vzorků po kryokonzervaci
- analýze donorů kvalitativních a kvantitativných znaků u cíleně vybíraných
materiálů.
Metodické postupy
Při hodnocení vzorků zařazených do základního hodnocení bude použito následujících
metodických postupů:
- morfologický popis bude prováděn podle „Klasifikátoru pro genus Solanum L.“ (VIDNER
et al., 1987),
- testování výskytu viróz: metoda DAS – ELISA (CLARK, ADAMS, 1977) s modifikacemi
podle DĚDIČE a NOHEJLA (1985),
- odolnost hlíz proti rakovině brambor a háďátku bramborovému: provokační zkoušky na
karanténním pracovišti VÚB v Kunraticích u Šluknova podle POTOČKA (1987),
- odolnost hlíz proti mechanickému poškození: metoda hodnocení pružnosti dužniny hlíz
odrazovým kyvadlem dle ZADINY a DOBIÁŠE (1975, 1980) a GALLA (1994),
- obsah škrobu polarimetricky podle Ewerse (DAVÍDEK et al., 1977),
- obsah sušiny: vážkově sušením při 105 °C do konstantní váhy (ŠTAMPACH a BLECHA,
1955),
- obsah bílkovin: metodou podle Kjeldahla (DAVÍDEK, et al., 1977),
- obsah redukujících cukrů: metoda podle Zuff-Schoorla (DAVÍDEK, et al., 1977),
- fertilita pylu: metoda barvení pomocí jodu (FRČEK, 1988),
- stolní hodnota hlíz: podle ČSN 46 22 11,
- vhodnost k výrobě lupínků standardní metoda EAPRu (ANONYM, 1977), barva podle
barevné škály IBVL Wageningen.
- k charakterizaci vzorků pomocí DNA markerů bude využito výsledků projektů:
- NAZV EP 9107 Analýza donorů rezistence k háďátku bramborovému v genofondu
bramboru pomocí DNA markerů
- NAZV QC 1164 Charakterizace genotypů bramboru metodou DNA „fingerprintingu“
6. Regenerace GZ
Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící
živné médium (převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se
používají k pasáži na média pro dlouhodobé udržování.
48
Na smluvním základě probíhá spolupráce mezi genovou bankou a šlechtitelskými
firmami na území České republiky (Sativa Keřkov, a.s., Selekta Pacov, a.s., Vesa
Velhartice, šlechtění a množení brambor, a.s., Vysočina Vyklantice, a.s.).
Rovněž spolupráce s Hlavní odrůdovou zkušebnou pro brambory v Lípě u Havlíčkova
Brodu je založena na smlouvě o odborné spolupráci mezi Výzkumným ústavem
bramborářským Havlíčkův Brod, s.r.o a Státním kontrolním a zkušebním ústavem
zemědělským v Brně.
Zahraniční spolupráce je zaměřena především na aktivní činnost v rámci pracovní
skupiny pro brambory v rámci programu ECP/GR. Pracovní priority skupiny je možno
shrnout do následujících bodů
-
poskytování pasportních a popisných dat do databází
-
ozdravování, regenerace genetických zdrojů bramboru
-
udržování genetických zdrojů bramboru
-
duplikační kolekce
-
charakterizace potenciálních genových zdrojů z hlediska kvalitativních znaků a
rezistence vůči chorobám
-
racionalizace kolekcí brambor
-
ostatní výzkumné aktivity.
Pracoviště VÚB Havlíčkův Brod je aktivně zapojeno do poskytování pasportních a
popisných dat do „The European Cultivated Potato Database“ (v předešlých letech předáno
944 pasportních a 70 popisných dat) a „The Database for Related Solanum species „(v
předešlých letech předáno 216 pasportních dat).
VÚB Havlíčkův Brod udržuje bezpečnostní duplikaci v in vitro podmínkách vzorků
slovenského původu pro Výskumný a šľachtitelský ústav zemiakarsky Veľká Lomnica. (45
vzorků).
8. Přímá spolupráce s uživateli
Uživatelům z ČR i ze zahraničí (genové banky, šlechtitelská a výzkumná pracoviště a
školy) jsou na základě vyžádání poskytovány vzorky a to buď rostlinky z genové banky in
vitro nebo hlízové vzorky z polní studijní kolekce.
Uživatelům jsou rovněž poskytovány údaje o udržovaných a hodnocených vzorcích
formou následujících informačních přehledů a publikací:
Seznam kolekce genových zdrojů in vitro
Genofond bramboru – Jednoleté informativní výsledky z polní studijní kolekce
genofondu bramboru
Polní studijní kolekce genofondu bramboru
Kartotéka odrůd světového sortimentu brambor
9. Citace
ANONYM: Methods of Assessment for Potatoes and Potato Products. European Association
for Potato Research, 68, 1977
49
CLARK, M. F., ADAMS, A. M.: Characteristics of the microplate method of enzyme linked immunosorbent assay for the detection of plant viruses. Gen. Virol. 34, 1977, 475-483
DAVÍDEK, J.: Laboratorní příručka analýzy potravin, SNTL, Praha 1977, 718
DĚDIČ, P.: Studium nových metod diagnózy virů a viroidů u brambor. (Závěrečná zpráva.)
Havlíčkův Brod, VÚB, 1990
DĚDIČ, P., NOHEJL, J.: Racionalizace metod diagnózy virů brambor. Úsek B:
Imunoenzymatická diagnóza virů brambor. Závěrečná zpráva. VÚB Havlíčkův Brod, 1985
DĚDIČ, P. - PTÁČEK, J.: Exaktní diagnoza a charakterizace chorob virové etiologie u
brambor. (Závěrečná zpráva.) Havlíčkův Brod, VÚB, 1995
FRČEK, J.: Nepřímá metoda pro stanovení fertility pylu odrůd bramboru Solanum tuberosum
L. Genetika a šlechtění, 24, 1988, 85-86
GALL, H.: Hinweise zu Einsatz des elektronischen Pendelschlagwerkes MIDAS 88 P in der
Sortenprufunf und Forschung bei Kartoffeln. Sensorik/Entwickllung und Applikation 1/94,
1994
HAWKES, J.G.: The importace of genetic resources in plant breeding. Biological Journal of
the Linnean Society, 1991, vol. 43, s. 3-10
MURASHIGE, T. - SKOOG, F.: A revised medium for rapid growth and bioassays with
tobacco tissue cultures. Physiol. Plant., 15, 1962: 473 – 497
POTOČEK, J.: Metodiky testování rezistence proti rakovině brambor a háďátku
bramborovému. VŠÚB Havlíčkův Brod, 1987
ROCA, W.M. – BRYAN, J.E. – ROCA, M.R. – BRYAN, J.E.: Tissue culture for the
international transfer of potato genetic resources. Amer. Potato J., 56, 1979: 1 – 10
ŠTAMPACH, S., BLECHA, A.: Jakost brambor, SZN Praha, 1955
VIDNER, J., DOBIÁŠ, K., KONRÁD, J. et al.: Klasifikátor - genus Solanum L. VŠÚB
Havlíčkův Brod, VÚRV Praha - Ruzyně, 1987
ZADINA, J., DOBIÁŠ, K.: Laboratorní test k zjištění odolnosti brambor proti mechanickému
poškození a jeho využití ve šlechtění. Rostlinná výroba, 21, č. 2, 1975, 135 – 143
ZADINA, J., DOBIÁŠ, K.: Odolnost brambor proti mechanickému poškození. Rostlinná
výroba 26, 1980, 283-290
50
7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů
ovocných druhů
7.6.1 Speciální část ovocné dřeviny
Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy
s.r.o.
Research and Breeding Institute of Pomology Holovousy, Ltd.,
Holovousy 1, 508 01 Hořice v Podkrkonoší, Czech Republic
Odpovědný řešitel: Ing. František Paprštein, CSc.
Holovousy 2004
51
7.6.1 Speciální část - metodika práce s kolekcemi ovocných dřevin
Pracoviště: V Š Ú O Holovousy s.r.o.
Odpovědný řešitel: Ing. František Paprštein, CSc.
Spoluřešitel: Ing. Jarmila Ludvíková
jabloň obecná
hrušeň (asijské cv.)
jeřáb ptačí
jeřáb černý
slivoň švestka
slivoň
myrobalán
třešeň ptačí
višeň obecná
ostružiník křov. (hybridy)
jahodník zahradní
jahodník
líska obecná
rybíz černý
borůvka (kanadská)
klikva
Pyrus L. (Asiatic cvs.)
Sorbus aucuparia L.
Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT
Prunus domestica L.
Prunus L.
Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.)
Rubus fruticosus agg. (hybrids)
Fragaria L.
Juglans regia L.
Corylus avellana L.
Ribes nigrum L.
Vaccinium L. (American cvs.)
Oxycoccus HILL
Pro řešení úkolu bude využíváno 26,5 ha stávajících výsadeb. Pro namnožení stromků k založení
nových výsadeb a doplňování stávajících výsadeb bude nutno zabezpečit každoročně 0,5 ha školky.
Použité spony, podnože a rok výsadby u kolekcí ovocných dřevin
Plodina
Jabloně
Hrušně
Slivoně
Třešně
Podnož
M9
semenáč
myrobalán
P-TU-2
52
Spon
(m)
Rok výsadby
4x2
5x3
6x5
6x6
1986
1982
1982
1990
Višně
Líska
Vlašský ořešák
Jeřáb
Jahodník
Maliník
Ostružiník
Angrešt
Rybíz červený
Rybíz černý
Rybíz bílý
Kanadské borůvky
Klikva
P-TU-2
líska turecká
semenáč
sorbus acuparia
meruzalka
-
5x4
6x5
10 x 10
8x5
kontejnery
kontejnery
kontejnery
3 x 0,8
3 x 1,5
3 x 1,5
3 x 1,5
3 x 1,5
kontejnery
1990
1992
1989
1992
1995
1996
1997
1997
1997
1997
1997
1996
1997
Počty položek v genofondu VŠÚO Holovousy s.r.o.
Kolekce
Počet položek v kolekci
(1.11. 2003)
46
137
1053
75
20
29
4
17
54
2
11
36
18
257
337
108
18
2222
Angrešt
Hrušně
Jabloně
Jahodník
Jeřáb
Kanadské borůvky
Klikva
Líska
Maliník
Ostružiník
Rybíz bílý
Rybíz černý
Rybíz červený
Slivoně
Třešně
Višně
Vlašský ořešák
Celkem
2. Hlavní cíle
-
dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích pro
potřeby budoucích generací,
introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů vhodnými
genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a nepříznivým podmínkám
prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.),
u genofondu pokračovat v hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování databáze na
počítači. Tvorba popisných dat pro EVIGEZ,
aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a na území
sousedních států. Hodnocení lokálních odrůd a jejich zařazení do uchovávaného genofondu.
53
Hodnocení znaků bude probíhat v rozsahu nutném pro identifikaci odrůdy a obecnou
charakteristiku dle deskriptorů pro jednotlivé druhy. Zjišťování dalších charakteristik se děje v případě
potřeby jen u vybraného souboru odrůd. Charakterizace GZ bude v rozsahu cca 120 položek ročně.
Hodnocení GZ bude probíhat každoročně u 800 odrůd.
Mimo pasportních a popisných údajů bude hodnocena i sklizeň u všech GZ.
4. Metody využívané při hodnocení GZ
Genofondy ve VŠÚO Holovousy jsou vysazeny na trvalé stanoviště podle doby zrání
odrůd. Ve většině případů jsou vysazeny 3 ks stromků od odrůdy a s jedním opakováním. Navíc
jsou ve výsadbě rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují statistické hodnocení získaných
údajů. Kromě odrůd budou ve výsadbách připraveny stromky, na které se roubuje introdukovaný
rostlinný materiál ze zahraničí nebo položky získané v ČR.
Účelné výběry odrůd pro rozšíření odrůdových sbírek budou prováděny na základě literární
dokumentace. Výměnu genetických zdrojů předpokládáme přímou spoluprací s partnerskými
organizacemi v zahraničí.
Agrotechnické zásahy, hnojení, ochrana a řez budou v souladu se současnými metodikami
jednotně na celé ploše daného druhu.
Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcí dle
deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením.
5. Další prováděná hodnocení
U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, bude vytvořena metrická databáze.
Budeme pokračovat v testování genofondů na virózy ELISA testem. V případě potřeby u vysoce
perspektivních odrůd zahájíme ozdravovací proces.
6. Používané metody a standardy regenerace GZ
Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu
více než 50% jedinců z položky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde
je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště.
Regeneraci GZ předpokládáme kolem 60 položek ročně. Počet je závislý na riziku poškození
odrůd nepříznivými povětrnostními podmínkami (př. silné mrazy) a napadení kolekcí chorobami a
škůdci.
7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi
V rámci výměny odrůd spolupracuje VŠÚO Holovousy s partnerskými ústavy těchto zemí:
Belgie, Bulharsko, Čína, Dánsko, Francie, Itálie, Indie, Jihoafrická republika, Jugoslávie, Kanada,
Makedonie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko,
Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, USA, Velká Británie.
VŠÚO Holovousy je zapojen do pracovní skupiny pro rod Prunus a Malus Evropského
kooperačního programu pro uchování a výměnu genetických zdrojů rostlin. Spolupráce je
zaměřena na vypracování mezinárodních unifikovaných klasifikátorů a na podchycení evidence
uchovávaných genofondů v Evropě.
54
Pokračuje spolupráce v rámci projektu EUFRIN, kde se hledají možnosti jak získat nové
patentované odrůdy od šlechtitelů a stanovení podmínek pro hodnocení a zařazení do kolekcí.
8. Přímá spolupráce s uživateli a další aktivity
Uživateli genofondu jsou ovocnářské a školkařské podniky v ČR v rámci monitoringu
nových odrůd pro zakládání ověřovacích výsadeb, instituce zabývající se studiem a šlechtěním
ovocných druhů u nás a v zahraničí a vybrané zahrádkářské organizace.
Jsou připravovány periodicky výstavy ovoce pro zájemce z řad pěstitelů, ale i uživatelů
genofondu z výzkumných, šlechtitelských institucí a pedagogických ústavů.
Je organizována celostátní degustace jablek pro širokou ovocnářskou veřejnost.
Výsledky hodnocení jsou zveřejňována v ročních zprávách o hodnocení genofondu a
publikována v odborném tisku a vědeckých časopisech.
9. Citace
PAPRŠTEIN, F. - KAREŠOVÁ, R.: Testing of Plum Germplasm for Sensitivity to Plum Pox Acta
virologica, 42, 1998, č.4, s. 257-259, tab.
PAPRŠTEIN, F.: Susceptibility of sour cherry cultivars to blossom infection from Monilia laxa
(Aderh. et Ruhl.) In: Proceedings of the Aniversary Conference of Hungarian Sweet Cherry Breeding,
16-19 June 1998, Budapest. s. 192-197, 2 tab.
PAPRŠTEIN, F.: Prunus collection in the Czech Republic. Prunus Genetic Resources Newsletter,
1998, č.4, s.[4]
PAPRŠTEIN, F. - KLOUTVOR, J.: Mapování genofondu ovocných dřevin v České republice.
Vědecké práce ovocnářské, 16, 1999, s. 103-108.
PAPRŠTEIN, F. - BLAŽEK, J. - LÁNSKÝ, M.: Rozdíly ve výskytu strupovitosti na jabloních
vysázených v jednoodrůdových blocích a ve smíšené výsadbě genofondu jabloní. Zahradnictví, 26,
1999, č.2, s. 41-44, tab.
PAPRŠTEIN, F., BOUMA, J. - New pears from the Czech Republic. Proceedings of the Eucarpia
Symposium on Fruit Breeding and Genetics, Dresden, 6-10 September, 1999. - Acta Horticulturae.
538, 2000, s. 741-744, 2 tab.
PAPRŠTEIN, F., KAREŠOVÁ, R. - Long term evaluation of plum cultivars artificially infected by
PPV. Proceedings of the 18th International Symposium on Virus Virus-like Diseases of Temperate
Fruit Crops. Top Fruit Diseases. Acta Horticulturae. 550, 2001, s. 121-123, 1 obr., 2 tab.
PAPRŠTEIN, F., KLOUTVOR, J., PLÁŠILOVÁ, J. - Hodnocení perspektivních odrůd slivoní.
Vědecké práce ovocnářské 17, 2001, s. 65-72, 6 tab.
PAPRŠTEIN, F., KLOUTVOR, J. - Inventarizace krajových forem ovocných dřevin. Vědecké práce
ovocnářské, 17, 2001, s. 159-162.
PAPRŠTEIN, F. - KLOUTVOR, J. - HOLUBEC, V. - Mapping of the regional cultivars of fruit
woody plants in the Czech Republic - In: Broad Variation and Precise Characterization - Limitation
for the Future. EUCARPIA, Poznaň, 2002, s. 71-76, 1 obr.
55
7.6.2 Speciální část - metodika práce s kolekcemi
teplomilných ovocných dřevin
Speciální část : meruňky a broskvoně
Pracoviště: ZF MZLU Brno, Lednice na Mor.
Kolekce: Meruňky a mezidruhové hybridy.
Odpovědný řešitel:Doc. Dr. Ing. Boris Krška
Pro řešení úkolu budou využívány 4 ha výsadeb.
Kolekce: Broskvoně, mandloně a mezidruhové hybridy.
Odpovědný řešitel: Ing. Ivan Oukropec
Pro řešení úkolu bude využíváno 5 ha stávajících výsadeb.
Současný stav kolekcí:
MZLU
Lednice
306
134
8
448
Meruňky
Broskvoně
Mandloně
Celkem
2. Hlavní cíle
- dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích
pro potřeby budoucích generací.
- introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů
vhodnými genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a
nepříznivým podmínkám prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.)
- u genofondu pokračovat v hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování
databáze na počítači. Tvorba popisných dat pro EVIGEZ.
- aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a jejich
zařazení do uchovávaného genofondu
- hodnocení a prověření vlastností nově získaných genových zdrojů z genových center nebo
šlechtitelsky významných zemí (Čína, Turecko, Střední Asie)
- soustředění materiálu s co nejvíce možnou biodiverzitou včetně původních domácích a
zahraničních položek.
- zajištění položek ze všech eko-geografických skupin, zejména těch s vysokým stupněm
adaptability
- výběr donorů nejrůznějších znaků pomologických i hospodářských
- úchova zúžené kolekce (core kolekce) v bezvirozním stavu v insect-proof podmínkách
- soustřeďování položek významných v minulosti
- rozšíření genového základu kolekce
- hodnocení odolnosti k mrazu, suchu, houbovým chorobám, bakteriozám
- převod core-kolekce do technické izolace (viry „ESFY“)
- předání výchozích zdrojů pro šlechtitelskou činnost
- hodnocení podnožárské a školkařské vhodnosti vybraných kultivarů
56
Hodnocení znaků bude probíhat v rozsahu nutném pro identifikaci odrůdy a obecnou
charakteristiku dle deskriptorů pro jednotlivé druhy. Zjišťování dalších charakteristik se děje
v případě potřeby jen u vybraného souboru odrůd. Mimo pasportních a popisných údajů je
hodnocena i sklizeň v jednotlivých letech pro zjištění výnosového potenciálu.
Budou připravovány fotografie plodů případně květů a převáděny v digitální formě do
programu EVIGEZ.
Hodnocené znaky jsou popisovány na základě národního deskriptoru
pro meruňky: Klasifikátor genus Armeniaca – Praha 1992
pro broskvoně: - hodnocené znaky uvedeny v deskriptoru Descriptor List genus Persica
P.Mill. , Praha 1992
pro mandloně : hodnocen vybraný soubor pomologických znaků
U teplomilných druhů je nutné vzhledem ke zvýšené mortalitě vysazovat minimálně 5
rostlin z každé položky. V kolekcích meruněk a broskvoní jsou zařazeny rovněž kontrolní
odrůd umožňující srovnání a statistické vyhodnocení, připravuje se laboratorní
hodnocení některých pomologických znaků.
Účelné výběry odrůd pro rozšíření odrůdových sbírek budou prováděny na základě
literární dokumentace. Výměnu genetických zdrojů předpokládáme přímou spoluprací s
partnerskými organizacemi v zahraničí.
Agrotechnické zásahy, hnojení, ochrana a řez jsou prováděny podle současných
metodik jednotně na celé ploše daného druhu.
Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcí
dle deskriptorů, popisem, fotografováním, vážením případně hmotnostním odhadem a
měřením.
Zjišťování mrazuodolnosti promražováním jednoletých výhonů (modifikovaná metoda
Layne-Harrow), hodnocení délky dormance, samosprašnosti, fingerprinting vybraného
souboru odrůd v rámci přípravy identifikační metody ve spolupráci s molekulární
laboratoří Zahradnické fakulty.
Budeme pokračovat v testování genofondů na virózy a ESFY ELISA testem a PCR
metodou. V případě potřeby u vysoce perspektivních odrůd zahájíme ozdravovací proces.
6 Používané metody a standardy regenerace GZ
Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě
úhynu více než 50% jedinců z položky tj. více než 3 stromy. Stromy napadené šarkou jsou
likvidovány. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován
jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. Připravuje se
metodika pro úchovu GZ v kontejnerové kultuře pro omezení rizik virových a
fytoplazmatických onemocnění.
Používané metody a standardy regenerace GZ:
57
-
regenerace se provádí dopěstováním stromků ve školce na běžných podnožích pro
meruňky M-VA-1-3, Lesiberin, Isthara. Kmenným tvarem je čtvrtkmen s volně rostoucí
korunou (meruňky) anebo zákrsek – dutá koruna (broskvoně).
Trvalá aktivní spolupráce ZF MZLU v oblasti genofondu je s těmito pracovišti:
Nikitská botanická zahrada v Jaltě - Ukrajina, Výzkumný ústav ovocnářský v Pekingu Čína, I.N.R.A. v Avignonu - Francie. Dalšími pracovišti a institucemi jsou: Mondial
Fruit – Francie, Star Fruits – Francie, Vivai Batistina – Itálie, Poljoprivredni fakultet
v Novém Sadu – Jugoslávie, Výzkumný ústav ovocnářský v Čačku - Jugoslávie,
Research farm v Stehlenbosh – JAR, ŠVS Veselé při Piešťanoch – Slovenská republika,
Research institut of crop production – gene bank.
Bude vyvinuta aktivita pro zapojení se do mezinárodní sítě genetických zdrojů rodu
Prunus.
Domácí spolupráce – SEVA Flora s.r.o. Valtice, Lyvana s.r.o. Šakvice, Agrosad s.r.o.
Velké Bílovice.
8. Přímá spolupráce s uživateli a další aktivity
Uživateli genofondu jsou ovocnářské a školkařské podniky v ČR v rámci monitoringu
nových odrůd pro zakládání ověřovacích výsadeb, instituce zabývající se studiem a
šlechtěním ovocných druhů u nás a v zahraničí a vybrané zahrádkářské organizace
(v okrajových pěstitelských zónách pro testování odolnosti genotypů teplomilných druhů
k nepříznivým abiotickým faktorům (Plzeňsko, Valašsko)
Jsou připravovány periodicky výstavy ovoce pro zájemce z řad pěstitelů, ale i
uživatelů genofondu z výzkumných, šlechtitelských institucí a pedagogických ústavů.
Výsledky hodnocení jsou zveřejňována v ročních zprávách o hodnocení genofondu a
publikována v odborném tisku a vědeckých časopisech.
9. Citace
Vachůn, Z.: Variability of 21 apricot (Prunus armeniaca L.) cultivars and hybrids in
selected traits of fruit and stone, Hort. Sci. (Prague), 30, 2003 (3):90-97
Vachůn,Z.: Variability of fruit weight of apricot genotypes within a period of six years.
Acta hort. et regiotect., 2003, 1,:25-28
Vachůn,Z.: Precocious beginning of blossoming and tree decline in apricot cultivar
Bergeron. Hort. Sci. (Prague), 30, 2003(2):59-66
Vachůn, Z.: Phenophases of blossoming and picking maturity and their relationships in
twenty apricot genotypes for a period of six years, Hort. Sci. (Prague), 30, 2003 (2):43-50
Vachůn, Z.: Evaluation of the taste and soluble matter of fruit of 24 apricot genotypes in a
6-year period, Acta Agriculturae Serbica, 1993 (v tisku)
58
Vachůn, Z.: Evaluation of the quantity of flower buds, flowers, fruits and weight of
harvest, their quanititative relations and variability on 24 genotypes of apricot in a 6-year
period, , Acta Agriculturae Serbica, 1993 (v tisku)
Vachůn, Z.: Six-year evaluation of selected traits of fruit colour and their
interdependences in a set of 24 apricot genotypes, Hort. Sci. (Prague) (po oponování
v tisku).
Krška, B., Vachůn, Zd., Nečas, T.: Genetic Resources of Prunus armeniaca L. in the
Czech Republic, Acta Hort. Angers, Eucarpia ( v tisku).
Krška B., Salava J., Polák J., Komínek P.: Genetic of Resistance to Plum Pox Virus in
Apricot. Acta Hort. Valencia, (v tisku)
Hričovský I., Řezníček V., Sus J.: Jabloně, hrušně, kdouloně a mišpule. Príroda, 2003,
ISBN 80-07-11223-5, Bratislava.
Bartošová M., Řezníček V.: Stanovení vybraných ukazatelů v kdouloních. Sborník ze
semináře. MZLU Brno, 20.2.2003, s. 16.
Řezníček V.: Méně pěstované druhy ovocných dřevin. Sborník odbor. semináře pro
učitele ovocnictví a školkařství. Lednice 2003, s.90-95.
59
7.10 Metodika řešení kolekce
genetických zdrojů chmele
Chmelařský institut s.r.o.
Hop Research Institute, Co., Ltd.,
Kadaňská 2525, 438 46 Žatec, Czech Republic
Odpovědný řešitel: Ing. Vladimír Nesvadba, PhD.
Žatec, Česká republika
2003
60
1. Úvod
V kolekci genetických zdrojů České republiky je zařazena i technická plodina CHMEL.
1.1. Systematika rodu chmel
Zařazení rodu chmele do botanické systematiky probíhalo neustálými změnami. LINNÉ
zařadil rod chmel do čeledi morušníkovitých (Moraceae), další autoři rod chmel zařadili do čeledi
kopřivovitých (Urticeae). V současné době je rod chmel zařazen do čeledi konopovitých
(Cannabaceae) (RYBÁČEK, 1980). NEVE (1991) uvádí, že nelze jednoznačně zařadit rod chmel do
určité čeledi, protože výsledky pokusů poukazují na příbuznosti k rodům dvou čeledí konopovitých
(Cannabaceae) a kopřivovitých (Urticeae).
1.2. Fylogeneze chmele
VENT (1963) dělí chmel na 3 druhy:
1. Chmel otáčivý (Humulus lupulus L.)
2. Chmel japonský (Humulus japonicus Sieb. et Zucc.)
3 Chmel oplétavý (Humulus scandens Lour. et Merrill.), tento druh ze Střední Asie NEVE (1991)
označuje Humulus yunnanensis a je pravděpodobně původní populací, ze které se chmel rozšířil do
celého světa a poté vznikly jednotlivé suspecies a variety.
KIŠGECI (2002) uvádí rozdělení druhu Humulus lupulus L. na tři poddruhy:
1. Chmel srdčitolistý (ssp. cordifolius Maxim.)
2. Chmel evropský (ssp. europaeus Ryb.)
3. Chmel novomexický (ssp. neomexicanus Nels. et Cockerell)
RYBÁČEK (1991) rozdělil poddruh Humulus lupulus L. ssp. europaeus na tři variety:
1. zakrslý (var. irenea minima Blatt.)
2. planý (var. spontanea Ryb.)
3. kulturní (var. culta Ryb.)
2. Přehled kolekce
Genetické zdroje chmele jsou uchovány v polní kolekci ex situ tzn., že všechny položky
zařazené do kolekce jsou hodnoceny na stanovišti polní kolekce. Stav kolekce k 11.11.2003 je 316
položek. Mimo polní kolekce je v pracovní kolekci hodnoceno 153 položek planých chmelů.
V současné době není prováděno hodnocení in situ (mimo kolekce na původním stanovišti).
Genetické zdroje chmele zařazené do unikátní kolekce jsou děleny dle způsobu získání do
těchto skupin::
⇒ Krajové a primitivní formy.
⇒ Pěstované a restringované odrůdy.
⇒ Ostatní biologický materiál (nová šlechtění, význačné komponenty hybridů).
⇒ Plané chmele.
Dle místa získání jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje:
⇒ Tuzemského původu.
⇒ Zahraničního původu.
Chmel je vytrvalá rostlina, která je na stanovišti desítky let (výkonnost produkčních porostů
klesá po 15 až 20 letech v závislosti na genotypu). Genetické zdroje chmele byly vždy zařazeny do
polní kolekce. V současné době lze pro uchování kolekce využít in vitro rostlin a v budoucnu i
kryokonzervaci. Současně lze uchovat genetické zdroje chmele na původním stanovišti a zde provádět
jejich hodnocení.
61
3.1 Polní kolekce ex situ
Založení polní kolekce je dle metodiky výsadby chmelnic (Fric a Beránek, 1997) a to ve sponu
300 cm meziřadí (dle mechanizační techniky) a mezi rostlinami je vzdálenost minimálně 80 cm a
maximálně 120 cm. V polní kolekci jsou všechny položky množeny klonováním pro zachování
genetické identity. Na stanovišti je každý genotyp po výsadbě udržován 15 až 20 let. Po této době je
regenerován opět klonováním. Tento způsob uchování kolekce je nutný jak z důvodu hodnocení
položek, tak z hlediska nižší frekvence genetických změn (mutací) než u následujících metod.
3.2 Původní stanoviště in situ
V současné době není zahrnuto do kolekce hodnocení in situ. Dle uvedené metodiky se bude i
toto hodnocení využívat a to při výběru planých chmelů na nalezených stanovištích.
3.3 In vitro
Jedná se o metodu, která umožňuje uchování kolekce v umělém prostředí. Tato metoda je
nákladově méně náročná, ale položky nelze hodnotit. Polní kolekce bude touto metodou duplicidní.
Uchování in vitro bude prováděno dle zpracované metodiky Chmelařského institutu s.r.o. Žatec
(Svoboda, 1991).
3.4 Kryokonzervace
Metoda, která se začíná uplatňovat i u chmele. V současné době je na tuto problematiku řešen
výzkumný projekt NAZV MZe QF 3039 „Založení kryobanky pro konzervaci vegetativních vrcholů
brambor a chmele“. V budoucnu bude tato metoda využívána i pro uchování genetických zdrojů
chmele.
Metodika hodnocení jednoznačně uvádí jak hodnotit genetické zdroje chmele. Má dlouhodobý
charakter, aby i po několika letech bylo možné vyhodnotit kolekci genetických zdrojů chmele, včetně
dlouhodobých záznamů. Z tohoto důvodu je nutné metodiku každoročně dodržovat a případné změny
provádět tak, aby nebyl narušen celkový charakter uvedené metodiky.
Všechny metodiky pro hodnocení musí být dodržované, případné změny v metodice je nutné
registrovat a především ověřit zda získané hodnoty budou zařazeny do shodných tříd jako u předešlé
metodiky.
4.1 Postup zařazení nových položek
Při zařazování nových položek do kolekce GZ chmele je nutné dodržovat tyto základní body:
a) Kompletace informací o nové položce.
b) Zaevidování pasportních dat do IS EVIGEZ.
c) Rozmnožení získaného materiálu na min. počet 10 rostlin.
d) Hodnotit zdravotní stav.
e) Výsadba do izolované chmelnice.
f) Předběžně popsat základní znaky.
g) Připravit sadbu pro zařazení do aktivní kolekce.
4.2 Založení a hodnocení aktivní kolekce
Nejdůležitější část hodnocení GZ chmele. Nové položky se získávají postupně. Zpravidla se
po několika letech vysadí do aktivní kolekce k hodnocení, tato výsadba je v sérii (série I, série II. atd.).
V této části je nutné dodržet tyto body:
a) Výsadbu provést dle metodiky výsadby chmele.
b) Výsadba aktivní kolekce bude ve 3 opakováních po 8 rostlinách. Současně zajistit zapojení
porostu a chybějící rostliny průběžně doplňovat.
c) V prvním roce pěstování se jednotlivé položky nehodnotí (nedosahují plné výkonnosti).
62
d) Hodnocení se provádí od druhého roku pěstování a to min. 5 let. Pokud budou v průběhu
některého roku nepříznivé povětrnostní podmínky, které ovlivnily růst či vývoj rostlin chmele,
je nutné hodnocení opakovat v následujícím roku.
e) Hodnocení provádět pouze na základě Klasifikátoru chmele (Humulus lupulus L.), který je
platný od roku 2000 a ve kterém jsou uvedeny tyto základní znaky:
⇒ Morfologické znaky – 31 deskriptorů.
⇒ Biologické znaky
– 15 deskriptorů.
⇒ Hospodářské znaky
– 17 deskriptorů.
⇒ Dodatkové znaky
– 5 deskriptorů.
Celkem
- 71 deskriptorů
Každý znak je hodnocen bodovou stupnicí, která má lichý počet tříd. Střední třída
charakterizuje průměr daného znaku. V případě doplnění či oprav v Klasifikátoru chmele je nutné toto
třídění zachovat. V Klasifikátoru chmele jsou vždy uvedeny metody hodnocení jednotlivých znaků. Je
nutné tyto metody vždy dodržovat!
f) Závěrečné výsledky (5 let hodnocení, 3 opakování) předat do IS EVIGEZ.
g) Doplňkové údaje: - u položek bude provedena DNA analýza, na základě
současné
metodiky
(Patzak,
2001,
2002,
2003)
- velmi důležitý poznatek je přenos významných znaků
z rodičů
na
potomstva,
jedná
se
především
o
přenos
chmelových pryskyřic (Nesvadba et al., 2003).
h) Po uzavření hodnotící série se doporučuje publikovat dosažené výsledky ve vědeckém a
odborném periodiku.
4.3 Depozitní kolekce
Po hodnocení aktivní kolekce budou položky přesazeny do depozitní části polní kolekce.
Všechny položky budou vždy v polní kolekci GZ chmele a to z těchto důvodů:
⇒ Je možné každoročně z každé položky poskytnout uživatelům vzorky ve formě
chmelových hlávek a listů, popřípadě chmelové sádě.
⇒ Je možné každoročně využívat všechny položky pro křížení chmele.
⇒ Při extrémních podmínkách lze hodnotit důležité znaky (odolnost k mrazu, suchu či
zamokření, odolnost vylamování pazochů při vichřici atd.).
⇒ Je možné odstranit zjištěné mutace, na stanovišti se projevují všechny znaky
genotypu.
Stručné zásady pro depozitní část polní kolekce GZ chmele:
a) Výsadba dle metodiky výsadby chmele.
b) Minimální počet 4 rostliny od každé položky.
c) Vybrat soubor „zajímavých“ (ve světě rozšířených) genotypů, které budou sledovány
po celou dobu pěstování. Tím se určí stabilita výkonnosti, což je u chmele jeden
z nejdůležitějších hospodářských znaků.
d) Regenerace po 15 až 20 letech od výsadby.
e) Duplikace všech materiálů v in vitro.
4.4 Plané chmele
Velmi důležitá část genetických zdrojů chmele. V současné době je v kolekci GZ chmele
zařazen nízký počet planých chmelů, proto se této části musí věnovat zvýšená pozornost. Z historie
chmele je patrné, že se chmel pěstoval téměř na celém území České republiky (Beránek a Fric, 1994).
Proto je nutné postupně v těchto lokalitách nalézt tyto původní rostliny, sledovat je a popřípadě zařadit
do GZ chmele. Součástí je i sběr zahraniční, kde jsou odlišné genotypy než v ČR a dle informací byly
nalezeny plané chmele s vysokou odolností jak ke škůdcům a chorobám, tak i k vnějším podmínkám
(sucho, vysoká hladina spodní vody atd.). Současně byly nalezeny genotypy s odlišným složením
chmelových pryskyřic i silic. Tyto poznatky jsou uvedeny v řadě odborných publikací, např.
(Hampton et al., 2002). Sběr planých chmelů realizovat dle 3 základních etap.
4.4.1 Hodnocení planých chmelů na stanovišti
63
Při hodnocení planých chmelů na stanovišti je nutné dodržovat tyto základní body:
a) Popis stanoviště.
b) Základní popis rostlin na stanovišti (max. 10 hlavních deskriptorů charakterizující popis
rostlin), chemické analýzy chmelových hlávek.
c) Po 2 až 3 letech hodnocení vybrat genotypy jak typické pro danou oblast, tak geneticky
zajímavé (odolnost, znaky které nejsou v GZ chmele).
d) Namnožit min. 8 rostlin pro výsadbu do pracovní kolekce.
4.4.2 Hodnocení planých chmelů v pracovní kolekci
Pro zjištění znaků je nutné plané chmele vysadit do chmelnice, kde je umístěna pracovní
kolekce. Řada znaků je polygenně založena a je ovlivněna prostředím, proto je nutné stanovené znaky
na stanovišti ověřit i v polních podmínkách. V této části je nutné dodržovat tyto základní body:
a) Výsadba pracovní kolekce dle metodiky výsadby chmele.
b) Minimální počet je 4 rostliny od každého genotypu.
c) Hodnocení základních deskriptorů shodných jako na stanovišti.
d) Hodnocení bude prováděno min. 3 roky.
e) Analýza DNA.
f) Zpracovat souhrnné výsledky z jednotlivých lokalit.
4.4.3 Zařazení do polní kolekce GZ chmele
Na základě výsledků z předešlých etap budou nové genotypy zařazeny do polní kolekce GZ
chmele, dle následujících bodů:
a) Na základě dosažených výsledků vybrat nové genotypy do polní kolekce GZ chmele.
b) Protokolární zápis o předání planých chmelů do GZ chmele.
5. Regenerace
Jak bylo výše uvedeno (3.1) je nutné po 15 až 20 letech provádět regeneraci jednotlivých
položek v GZ chmele. Optimální bude provádět výsadbu v depozitní části vždy po ukončení
hodnocení (celá série bude převedena do depozita) a po 15 až 20 letech opět regenerovat celou sérii.
Regenerace bude provedena dle stručného uvedeného postupu:
a) Namnožení minimálně 15 ks sadby od každé položky – 1. rok.
b) Následný rok vysadit min. 4 ks (ostatní balíčková sadba bude ponechána jako rezerva
materiálu) sadby na náhradní pozemek – 2. rok.
c) Pokud bude vysazený materiál v pořádku, vyorat staré rostliny v depozitní části (po sklizni –
tím bude zajištěna duplicita rostlin) – 3. rok.
d) Regenerace půdy (kultivace, dusíkaté vápno, meziplodiny, hluboké kypření atd.) po dobu až 3
let a současně se budou ničit všechny zbytky původních rostlin – 4. až 6. rok.
e) Množení sadbového materiálu pro výsadbu regenerovaných položek v depozitní části kolekce
– 6. rok.
f) Výsadba regenerovaných položek do depozitní části – 7. rok.
g) Pokud bude vysazený regenerovaný materiál v pořádku, vyorat rostliny na náhradním
pozemku (po sklizni – bude zajištěna duplicita) – 8. rok.
Pokud nebude k dispozici náhradní pozemek je možné namnožený materiál ponechat v balíčkové
formě 2 roky a po jednoleté pauze vysadit na původní stanoviště. V tomto případě musí být
regenerovaná položka vysazena na původní místo shodné položky.
Dle uvedené metodiky je patrná vysoká náročnost regenerace GZ chmele, která bude trvat
min. 8 let. Metodika zajišťuje originalitu původních rostlin a především připravenost pozemku pro
výsadbu regenerovaného materiálu. Je nutné připomenout, že depozitní část bude duplicitní v in vitro
pro případ nepříznivých povětrnostních vlivů.
6. Přehled spolupráce
64
Smluvně je podložena spolupráce na kolekci GZ chmele s následujícími domácími pracovišti:
⇒ GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení „Národního programu konzervace a
využití genofondu rostlin“ (metodicka spolupráce,
IS EVIGEZ atd.).
⇒ UMBR AV ČR České Budějovice - Molekulární testace biologického materiálu a
studium genomu chmele. Studium virů a viroidů chmele.
⇒ Další spolupráce – jedná se o spolupráci na základě společných výzkumných projektů.
Např. ČZU Praha, ÚEBAV Olomouc, atd.
Se zahraničními partnery spočívá spolupráce ve výměně vzorků genetických zdrojů chmele
včetně základních identifikačních a popisných dat, ve vzájemné prohlídce a informovanosti o
kolekcích. Dále se jedná o pracoviště, která spolupracují v oblasti sběru planých chmelů. Jedná se o
tyto významné zahraniční pracoviště:
⇒ Institut za hmeljarstvo in pivovarstvo, Žalec, Slovinsko
⇒ Hopfenforschungsinstitut, Wolnzach, Německo
⇒ Institut Uprawy , Nawozénia i Gleboznawstwa, Pulawy, Polsko
⇒ Horticulture Research International, Ashford, Kent, Anglie
⇒ West-Vlaanderen Onderzoeks-en Voorlichtingscentrum voor Land-en, Tuinbouw,
Belgie
⇒ Oregon Agricultural Experiment Station, Corvallis, USA
⇒ Washington State University, Irrigated Agriculture Research and Extension Centre,
Prosser, USA
⇒ Agriculture Argi-Food, Research Centre, Saskatoon, Kanada
⇒ South Africa Breweries, Hop Farms (Pty) Limited, George, Jihoafrická republika
7. Přehled spolupráce s uživateli
Rozsah a zaměření využití kolekce genetických zdrojů chmele je dán tím, že chmel je
specifickou a maloplošnou plodinou. Nejrozsáhlejším je využití ve výzkumné činnosti na pracovišti
Chmelařského institutu s.r.o. Žatec:
⇒ Výběr vhodných donorů výkonností a odolnosti
⇒ Vlastní provedení křížení v porostu kolekce
⇒ Odběr rostlinného materiálu pro potřeby virologie a biochemických testací
⇒ Výběr vzorků dle potřeb molekulární biologie
Mimo vlastní pracoviště je účelná spolupráce s následujícími organizacemi:
⇒ ÚKZÚZ při odrůdovém zkušebnictví porovnání nových genotypů přihlášených do
registračních pokusů s podobnými genotypy v zahraničí.
⇒ VÚPS při výzkumu chmelových genotypů v pivovarnictví.
⇒ Chmelařství, družstvo Žatec při ověřování možnosti zavedení vybraných
genotypů do praxe a především zpracování nových genotypů chmele.
⇒ SRS Žatec využívá společně s řešitelem GZ chmele pro identifikaci a projevu
chorob u různých genotypů.
Z dalších aktivit lze zvýraznit:
⇒ Demonstrační a školící význam (praxe, zahraniční návštěvy, školní exkurze atd.).
⇒ Ostatní (vzorky hlávek v suchém i čerstvém stavu , sadba pro okrasné účely i
drobné využití, výstavnictví).
65
8. Předávání genetických zdrojů chmele
Při předání položek z kolekce GZ chmele musí být proveden protokolární zápis. Tím bude zaručena
pro uživatele vzorků identita materiálu!
9. Literatura
1. BERÁNEK, F., FRIC, V.: Nezbytnost šlechtění vlastních odrůd chmele, Chmelařství, 1994 (7): 81
- 83.
2. FRIC, V., BERÁNEK, F.: Šlechtění chmele s obsahem nad 12 % alfa hořkých kyselin v roce
1996, Výroční zpráva Chmelařského institutu Žatec, 1997.
3. HAMPTON, R., NICKERSON, G., WHITNEY, P., HAUNOLD, A.: Comparative chemical
attributes of native North American hop, Humulus lupulus var. Lupuloides E. Small.
Phytochemistry 2002 (61): 855 – 862.
4. KIŠGECI, J.: Hmelj, Beograd, Partenon, 2002.
5. NESVADBA, V., ČERNÝ, J., KROFTA, K.: Transfer of the hop (Humulus lupulus L.) alphabitter acid content to progenies of F1 and I1 generations in selected parental. Plant soil environ,
49, 2003 (6): 269 - 276.
6. NEVE, R. A.: Hops, Chapman and Hall, 1991
7. PATZAK, J.: Comparison of RAPD, STS, ISSR and AFLP molecular methods used for
assessment of genetic diversity in hop (Humulus lupulus L.). Euphytica 121: 9-18, 2001.
8. PATZAK, J.: Characterization of Czech hop (Humulus lupulus L.) genotypes by molecular
methods. Rostlinná výroba 48: 343-350, 2002.
9. PATZAK, J.: Assessment of somaclonal variability in hop (Humulus lupulus L.) in vitro meristem
cultures and clones by molecular methods. Euphytica 131: 343-350, 2003.
10. RÍGR, A., FABEROVÁ, I.: Klasifikátor chmele Humulus lupulus L., 2000.
11. RYBÁČEK, V. a kol.: Chmelařství, SZN Praha, 1980.
12. SVOBODA, P.: Clonal propagation of hop in vitro. Rostlinná výroba (37) 1991: 705 – 708.
13. RYBÁČEK, V.: Hop Production, Elsevier Science Publishers, Amsterdam 1991.
14. VENT, L. a kol.: Chmelařství organizace a technologie výroby, SZN Praha, 1963.
66
7.8 Metodika řešení kolekce genetických
zdrojů révy vinné
Koordinátor a koordinační pracoviště kolekce révy vinné: RNDR. Olga Jandurová CSc, Výzkumný
ústav rostlinné výroby Praha-Ruzyně, Výzkumná stanice vinařská,
Karlštejn od.1.6.2002.
Genetické zdroje révy vinné jsou soustředěny do tří následujících polních kolekcí, za které
zodpovídají řešitelé:
1. Výzkumný ústav rostlinné výroby - Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn ,
řešitel RNDr. Olga Jandurová CSc.
Těšinská
2. Ampelos a.s., Znojmo , řešitel Ing. Vladimír Pacík
3. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zahradnická fakulta, Lednice na Moravě,
řešitel Doc. Ing. Eduard Postbiegl, CSc
1.
2.
3.
4.
Genetické zdroje révy vinné (rod Vitis L.) tvoří odrůdy a další cenné formy
druhu Vitis vinifera L.
kříženci planých druhů a forem (převážně podnožové odrůdy a jiné formy)
křížence Vitis vinifera L. x plané druhy
plané druhy
Složení rodu Vitis L. je uvedeno v národním klasifikátoru rodu Vitis L. (Hubáčková, Faberová,
1999).
2. Hlavní cíle
V letech 2005 až 2010 bude činnost v kolekcích zaměřena především na následující úkoly:
1. dohledání zbývajících, ve staré české literatuře popsaných odrůd (Bláha 1939, 1941,
1947 a 1952), pěstovaných ve 20. století ve vinohradnických oblastech České republiky
(např. Trolínské, Láhnské rané, Zierfahndler, Muškát svatovavřinecký, Muškát modrý)
2. popsání dalších položek na všech pracovištích, minimálně třicet položek s tříletým opakováním.
Pro popis bude využit mezinárodní klasifikáteo révy vinné a případná upřesnění deskriptorů budou
po dohodě se skupinou Vitis IPGRI respektována.
3. regenerace položek ze starších výsadeb kolekcí, zejména ve VSV Karlštejn a MZLU-ZF Lednice
na Moravě
Položky révy vinné naroubované na podnožovou révu budou nadále vysazovány ve
středním nebo širokém sponu v počtu 14 – 16 keřů od každé z nich ( všechny keře ve dvou polích
mezi třemi sloupky) . Uhynuté keře po poškození mrazem, mechanicky nebo z jiných příčin budou co
nejrychleji dosazovány. Ve všech třech kolekcích budou vysazeny následující standardní odrůdy: pro
bílé moštové odrůdy Ryzlink rýnský, pro červené moštové Svatovavřinecké a pro stolní odrůdy
Chrupka bílá.
67
Ošetřování keřů a půdy v polní kolekci bude zajištěno stejným způsobem jako v běžných vinicích
pro produkci hroznů, nebo podnožových řízků u podnožových odrůd. U odrůd se zvýšenou rezistencí
k houbovým chorobám bude snížený počet ochranných postřiků proti houbovým chorobám (Lednice
na Moravě).
U révy vinné bude hodnoceno celkem 72 morfologických, biologických, hospodářských
a výnosových znaků podle výše zmíněného klasifikátoru. Morfologické znaky budou hodnoceny u
mladého výhonu, letorostu, úponku, listu, květenství, hroznu a bobule. U listů a bobulí se rozlišují
znaky hodnocené vizuálně a měřitelné znaky. Z biologických znaků budou hodnoceny 2 znaky
fenologické (doba rašení a začátek dozrávání bobulí), rezistence k abiotickým stresům (stupeň
zimovzdornosti oček; toleranci k jarním mrazům lze do značné míry odvodit z doby rašení) a
rezistence ke 3 biotickým stresům (k plísni révové, padlí révovému a k plísni šedé). Z hospodářských
znaků bude sledována plodnost bazálních oček, typ květenství, vzpřímenost růstu letorostů,
z výnosových znaků je sledována úrodnost a kvalita úrody (výnos, cukernatost, celkový obsah kyselin
a pH moštu).
Rozhodující většina znaků bude u každé položky hodnocena v jednom roce 10 krát, tj. na 10
dospělých listech, mladých výhonech, letorostech nebo hroznech v klasifikátoru předepsané době.
Každý znak bude u všech položek hodnocen ve třech po sobě jdoucích letech s výjimkou rezistence
k mrazům nebo houbovým chorobám. V polních podmínkách je hodnocení možné jen v letech se
škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem původců houbových chorob.
Následnost hodnocení položky v letech nemusí být dodržena také v letech se silným poškozením
orgánů keřů v důsledku krupobití nebo jiného silného poškození.
4. Metody využívané při hodnocení révy vinné
Morfologické znaky mladého výhonu, letorostu, květenství a částečně také listů, hroznů
a bobulí jsou hodnoceny vizuálně přímo na keřích ve vinici. Měřitelné znaky listů a bobulí budou
hodnocené běžnými laboratorními metodami podle postupu uvedeného v klasifikátoru.
Běžnými laboratorními metodami budou dále podle platného klasifikátoru hodnoceny následující
znaky kvality produkce: obsah cukru v moštu, celkový obsah kyselin v moštu a pH v moštu. Obsah
pH v moštu bude měřen pomocí běžného pH metru.
Hodnocení zimovzdornosti pupenů a rezistence k houbovým chorobám bude provedeno v letech se
škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem plísně révové, padlí révového a plísně
šedé.
V Letech 2006 – 2008, kdy bude vyhodnocena deskriptory více než polovina položek kolekce by bylo
žádoucí zařadit její vyhodnocení clusterouvou analýzou, zaměřenou na šlechtitelsky významné
deskriptory. Výsledky tohoto zhodnocení jsou cenné pro případné využití genofondových položek pro
další šlechtění a vyhledávání nositelů pozitivních vlastností.
6. Používané metody a standardy regenerace genetických zdrojů
Regenerace celých položek starších než 20 let, nebo i mladších slabo rostoucích po silném
poškození abiotickými nebo biotickými faktory bude v polní kolekci řešena opětovní výsadbou
v kolekci. Vegetativní rozmnožení představuje klasické rozmnožení naštěpením na podnožovou révu ,
stratifikaci a pěstování sazenice v révové školce, nebo naštěpením na zakořeněnou podnožovou révu
přímo na trvalém stanovišti. Položky podnožové révy budou pro regeneraci rozmnožené zakořeněnými
řízky.
Kromě regenerace celé položky budou v kolekci průběžně regenerovány také jednotlivé uhynulé
keře stejným způsobem jako celé položky.
68
Výzkumná stanice vinařská v Karlštejně a v menší míře také Ampelos Znojmo (přes VSV
Karlštejn) se podílely na řešení projektu EU GENRES – CT 96, No. 081 „European network for
grapevine genetic resources conservation and characterisation“. Projekt skončil v prosinci 2000.
Podíl na řešení projektu představuje především kompletní charakterizaci 25 položek Vitis vinifera (z
toho 5 položek společných se všemi kolekcemi zahrnutými do spolupráce) podle požadavků EU,
včetně fotografické dokumentace mladých vrcholků letorostů, obou stran listů a hroznů. Skupina
řešitelů tohoto projektu spolupracuje i nadále pod patronací IPGRI jako Vitis group. Jedná se
především o harmonizaci deskriptorů u révy které jsou používány v různých databázích a snahu co
nejvíce zjednodušit a unifikovat celé hodnocení..
VSV Karlštejn bude dále spolupracovat s Höhere Bundeslehranstalt für Wein- und Obstbau
v Klosterneuburg v Rakousku na instalaci tabletu a využítí programu pro elektronické hodnocení
měřitelných znaků listů.
Spolupráce se zahraničními i domácími institucemi souvisící s výměnou genetického materiálu
vyplyne z konkrétních údajů o nově evidovaných položkách, případně z množství materiálu
poskytnutého konkrétním uživatelům. ZF MZLU v Lednici má navázanou spolupráci na mezinárodní
úrovni s Výzkumným ústavem vinohradnickým a vinařským v Kecskémétu a Výzkumnou stanicí
vinohradnickou v Pécsi. Díky této spolupráci je možné rozšířit genofondovou sbírku o další
položky.Totéž se týká spolupráce se Statním vinohradnickým ústavem ve Freiburgu a Weinsbergu
v SRN.
8 . Přímá spolupráce s uživateli
Bude zajištěna prostřednictvím členství řešitelů úkolu v Sdružení šlechtitelů révy vinné České
republiky a bude se řídit platnými pravidly o poskytování genetického materiálu z Národní banky
genetických zdrojů.
9. Použité citace
Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné pěstované v ČSR, část II. Knihovna ústředního svazu
vinařů česko-slovenských. Brno l939, sv. l5, 34 s.
Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné, část III. Knihovna ústředního svazu vinařů . Brno l94l,
sv. l6, 78 s.
Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy pěstované v ČSR, část IV. Knihovna ústředního svazu vinařů česko slovenských. Brno l947, sv.l9, 8O s.
Bláha, J.: Československá ampelografia. Oráč, Bratislava l952, 36l s.
Hubáčková, M. – Faberová, I.: Klasifikátor – Descriptor List. Genus Vitis L. Výzkumný ústav
rostlinné výroby, Praha-Ruzyně, VSV Karlštejn, l999, 82 s.
69
7.9 Metodika řešení kolekce zelenin,
aromatických, kořeninových a léčivých rostlin
7.9.1
Speciální část: Zelenina
Chytilová Věra1, Křístková Eva1, Losík Jan1, Petříková Kristína2, Stavělíková Helena1
1
Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně, Odbor Genetiky a šlechtění,
Oddělení genové banky, Pracoviště Olomouc, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc - Holice
2
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zelinářství a
květinářství, 691 44 Lednice na Moravě
1.
Přehled kolekcí
Genové zdroje zelenin představují rozsáhlou a značně rozmanitou skupinu hospodářsky
využívaných rostlin se specifickými nároky na regeneraci, které vyplývají z biologie
jednotlivých druhů. V roce 2003 bylo na pracovištích v Olomouci a Lednici na Moravě
udržováno téměř 10.000 položek reprezentujících přibližně 150 botanických druhů těchto
rodů, napřklad: Allium, Apium, Armoracia, Asparagus, Benincassa, Beta, Brassica,
Capsicum, Cichorium, Citrullus, Cucumis, Cucurbita, Daucus, Lactuca, Lagenaria, Luffa,
Lycopersicon, Momordica, Pastinaca, Petroselinum, Physalis, Raphanus, Rheum,
Scorzonera, Spinacia. Tuto základní skupinu doplňují minoritní druhy, jako např. Lepidium
sativum, Eruca sativa.
2. Hlavní cíle
Prvořadým cílem práce s kolekcemi genových zdrojů zelenin je soustředit a uchovat
všechny staré domácí a krajové odrůdy a odrůdy tradičně pěstované v místních
podmínkách, rozšířit kolekce o sběry planě rostoucích příbuzných druhů či forem na území
České republiky a ve střední Evropě a o progenitory vytvořené v rámci vlastních výzkumných
a studijních programů. Mezi současné priority náleží vytvoření bezpečnostních duplikací
kolekcí nebo jejich nejcennějších částí a smluvní zajištění jejich uložení na obdobném
pracovišti v Evropě, např. v Genové bance VÚRV v Piešťanech (Slovenská republika).
Kompletace popisných dat udržovaných položek je kontinuální proces, jehož předpokladem je
dokončení národních klasifikátorů. Základním východiskem k pořízení odpovídajících
pasportních i popisných dat je přesná taxonomická determinace jednotlivých položek, a to
zejména v těch kolekcích, které zahrnují planě rostoucí druhy (např. rody Cucumis, Lactuca).
Porovnání morfologických a případně dalších dostupných parametrů (např. biochemických a
molekulárních) je předpokladem vyloučení duplicit v kolekcích a jejich racionalizaci. Další
pozornost by měla být zaměřena na možnosti využití metod kryoprezervace jako alternativy
klasického postupu uchovávání genových zdrojů.
Spolupráce s výzkumnými pracovišti, universitami a šlechtitelskými firmami v České
republice i v zahraničí umožňuje detailní hodnocení morfologických, biologických i
hospodářských vlastností položek a je předpokladem jejich využití v praktickém šlechtění.
Značný význam má také popularizace práce s genovými zdroji na regionální i mezinárodní
úrovni pořádáním výstav, polních dnů, seminářů i mezinárodních konferencí. Základní
70
informace o kolekcích jsou již přístupny uživatelům na internetu a jejich postupné doplňování
posílí zájem o jejich praktické využití.
Pořizování popisných dat je prováděno během regenerace položek jednotlivých kolekcí.
Soubor sledovaných znaků je uveden v národních klasifikátorech, které byly vypracovány pro
některé skupiny plodin, resp. botanické rody. Pro hodnocení některých skupin jsou používány
mezinárodní klasifikátory IPGRI. V rámci pracovních skupin ECP/GR byly vypracovány
minimální sady deskriptorů. Pro hodnocení těch skupin genových zdrojů, u nichž dosud není
k dispozici ani jeden z výše uvedených typů klasifikátoru, byly vypracovány národní
minimální sady deskriptorů. Přehled všech dostupných typů klasifikátorů pro jednotlivé
skupiny genových zdrojů zeleniny je uveden v Tabulce 1.
Tabulka 1. Přehled klasifikátorů pro charakterizaci a hodnocení genových zdrojů zeleniny
EVIGEZ
číslo plodiny
H01, H02,
H06
H10
Skupina, rod,
druh
Allium spp.
A06
H13
Armoracia spp.
Asparagus
officinalis
Petříková et al., 1998
národní minimální sada
deskriptorů
B03, B04
Beta spp.
IBPGR, 1991
H18 až H28
Brassica spp.
IBPGR, 1990
H31
Capsicum spp.
IPGRI, 1995
H35
Cichorium intybus Leafy Vegetables WG
ECP/GR, 2003 (Report from
the meeting in Skierniewice,
Poland, 2003, in press)
Cichorium endivie Leafy Vegetables WG
rod Cucumis
Křístková et al., 2003
H36
H39, H40,
H41
H39
H42
Klasifikátor
Poznámka
IPGRI, 2001
mezinárodní klasifikátor
IPGRI
minimální sada
deskriptorů (uvedeno
v příloze)
národní klasifikátor
minimální sada
v příloze)
IPGRI
IPGRI
IPGRI
minimální sada
v příloze)
Apium graveolens národní minimální sada
deskriptorů
Cucurbitaceae WG ECP/GR,
2003 (Report from the
meeting in Skierniewice,
pěstované druhy Cucurbitaceae WG ECP/GR,
rodu Cucurbita
2003 (Report from the
Cucumis sativus
71
minimální sada
v příloze)
publikace ve vědeckém
časopise
minimální sada
v příloze)
minimální sada
H48
Daucus carota L.
H57
Lactuca sativa
H58
Lactuca spp.
meeting in Skierniewice,
IPGRI, 1998
Křístková et al., 2001a
(připraveno pro tisk)
Leafy Vegetables WG
Křístková et al., 2001b
(připraveno pro tisk)
Doležalová et al., 2002
Doležalová et al., 2003
H64, H65
H70
H73, H74
H75
H81
H82
v příloze)
IPGRI
předán RGZ v roce 2001
minimální sada
v příloze)
předán RGZ v roce 2001
časopise
časopise
minimální sada
v příloze)
Leafy Vegetables WG
Lycopersicon spp. Pekárková-Troníčková et al., národní klasifikátor
1988
národní minimální sada
minimální sada
Petroselinum
deskriptorů
hortense
v příloze)
Raphanus spp.
IBPGR, 1990
IPGRI
Rheum spp.
Turečková et al., 2001
národní klasifikátor
IBPGR, 1990
Solanum
IPGRI
melongena
minimální sada
Spinacia oleracea Leafy Vegetables WG
ECP/GR, 2003 (Report from deskriptorů (uvedeno
the meeting in Skierniewice, v příloze)
Při hodnocení odolnosti genových zdrojů vůči rostlinným patogenům jak v polních tak
v laboratorních podmínkách jsou využívány metodiky, které publikoval Lebeda et al. (1986),
Schwartz a Mohan (1995), van Dijk (1995) a Verbeek et al. (1995). Determinace původců
chorob a škůdců česneku, diagnostika virů a jejich eliminace in vitro vychází z metodiky
Diekmann (1977)
Stanovení nutriční hodnoty vybraných zeleninových druhů je prováděno podle metodiky
Davídka et al. (1977) a Javorského et al. (1987).
Součástí pořizování popisných dat k jednotlivým položkám genových zdrojů je
fotodokumentace, příprava, udržování a doplňování její digitalizované verze, pořizování
otiskových obrazů (např. cibule, zelí), skenování a také klasická herbarizace, která má
nezastupitelnou úlohu při studiu detailních znaků položek.
72
6. Používané metody a standardy regenerace GZ
Podrobné metodiky regenerace jednotlivých skupin zelenin byly zpracovány v roce 1995
byly schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin České republiky. Při regeneraci
jsou respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých
druhů zelenin a respektují specifické požadavky na případnou technickou izolaci. Regenerační
protokoly pro všechny nejvýznamnější skupiny zelenin byly vypracovány v rámci pracovních
skupin ECP/GR a jsou připravovány k publikaci. Optimální počet rostlin při regeneraci jedné
položky cizosprašných druhů (např. Cucumis, Cucurbita, Brassica, Daucus, Beta) je 60 - 120,
minimální počet rostlin při regeneraci samosprašných druhů (Lactuca, Lycopersicon) je 6-20.
Položky rodů Armoracia a Rheum a druhu Asparagus oficinalis jsou udržovány
v trvalých porostech. Celá kolekce vegetativně udržovaných druhů rodu Allium (česnek,
šalotka) je každoročně sklízena a opět vysazována. Cibule, hlávky či kořeny dvouletých druhů
(např. Alliaceae, Brassicaceae, Umbelliferae) jsou pro přezimování uloženy v sazečkárně a
v dalším roce probíhá regenerace v izolačních klecích, stejně jako u jednoletých
cizosprašných druhů (např. čeleď Cucurbitaceae). Vlastní opylování je prováděno ve
vyjímečných případech ručně, obvykle se využívá včel a čmeláků. Předmětem současného
studia jsou možnosti využití uměle chovaných opylovačů (např. pestřenky rodu Eristalis a
samotářské včely rodu Osmia)
Pro izolaci větrosnubných druhů jsou využívány speciální izolační sítě. Z důvodu
zabránění infekce virem mozaiky salátu jsou v izolačních klecích regenerovány rovněž
položky Lactuca sativa a obdobný postup se uplatňuje také při regeneraci bezvirózního
česneku. Sklizeň, sušení, čištění a úprava osiva před uložením vychází ze specifických
požadavků jednotlivých skupin zelenin.
Přehled pracovišť, s nimiž je navázána spolupráce na úrovni výměny informací,
materiálů, a řešení společných výzkumných úkolů:
Česká republika:
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta Lednice na Moravě
Státní rostlinolékařská správa, pracoviště Olomouc
Univerzita Palackého Olomouc, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky
zahraničí:
Danish Institut of Agricult. Sciences Aarslev
Plant Introduction Station, Iowa State University, Ames, USDA
University of Wisconsin, USA
Plant Introduction Station and Research Center, Salinas, USDA
HRI, Wellesbourne, England
Newe Ya´ar Research Center, Haifa, Israel
PRI – Centre for Genetic Resources, Wageningen, The Netherlands
INRA Montfavet, Francie
NGB Nordic Gene Bank, Aalnarp, Sweeden
8. Přímá spolupráce s uživateli, další aktivity
Spolupráce se šlechtiteli:
Moravoseed s.r.o. Mikulov-Mušlov
Agritec s.r.o. Šumperk
73
Pedagogické aktivity:
Genofondové kolekce jsou využívány při studiu sortimentů posluchači Mendelovy
zemědělské a lesnické university v Brně a její Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě a
studenty University Palackého v Olomouci, k řešení diplomových a doktorandských prací
(Turečková, 1999). Kurátoři kolekcí genových zdrojů jsou v některých případech také
vysokoškolskými pedagogy.
Členství v mezinárodních odborných sdruženích:
Allium Working Group ECP/GR
Brassica Working Group ECP/GR
Umbelliferae Working Group ECP/GR
Cucurbitaceae Working Group ECP/GR
Leafy Vegetables Working Group ECP/GR
Solanaceae Working Group ECP/GR
The Cucurbit Genetics Cooperative (USA)
Účast ve výzkumných projektech
GENE-MINE:mezinárodní projekt Evropské Unie (Fifth Framework programme EU)
Improved use of germplasm collections with the aid of novel methodologies for integration,
analysis and presentation of genetic data sets (číslo projektu QLK5-CT-2000-00722)
Předpokládané aktivity, týkající se práce s genovými zdroji zelenin v letech 2004 – 2008, jsou
uvedeny v Tabulce „nové tabulky pro NP“.
9. Citace
Davídek, J. et al.: Laboratorní příručka analýz potravin, SNTL, Praha, 1977.
Diekmann, M.: FAO-IPGRI Technical Guidelines for the Safe Movement of Germplasm. No
18.: Allium spp., FAO Rome, International Plant Genetic Resources Institute, Rome,
1997.
Doležalová I., Křístková E., Lebeda A., Vinter V.:Description of morphological characters of
wild Lactuca L. spp. genetic resources (English-Czech version). Horticultural Science
(Prague), 29 (2):56-83, 2002.
Doležalová I., Křístková E., Lebeda A., Vinter V., Astley D., Boukema I.W.: Basic
morphological descriptors for genetic resources of wild Lactuca spp. Plant Genetic
Resources Newsletter, 134: 1-9, 2003. ISSN 1020-3362.
IBPGR, CGN (Fresee L. et al.): Descriptors for Beta. International Board for Plant Genetic
Resources, Rome, Centre for Genetic Resources, The Netherlands, 37 pp., 1991. IBPGRI:
Descriptor for eggplant, International Board for Plant Genetic Resources, Rome, Italy, 23
pp., 1990, ISBN 92–9043-200-4.
IPGRI Descrptor for Capsicum (Capsicum spp.) International Plant Genetic Resources
Institute, Rome, Italy, 49 pp., 1995, ISBN 92–9043–216–0
IPGRI: Descriptor for Allium (Allium spp) International Plant Genetic Resources Institute,
Rome, Italy, 42 pp,, 2001, ISBN92 – 9043 – 506 - 2
IPGRI (T. Badra et cont.): Descriptors for wild and cultivated carrots (Daucus carota L.).
International Plant Genetic Resources Institute, Rome, Italy, 65 pp., 1998.
IBPGR. Descriptors for Brassica and Raphanus. International Board for Plant Genetic
Resources, Rome Italy, 91, 1990.
Javorský, et al.: Chemické rozbory v zemědělských laboratořích. České Budějovice,
Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, 1987.
74
Křístková, E., Doležalová, I., Lebeda, A., Vinter, V., Faberová, I.: Klasifikátor Lactuca
sativa. Rada pro genové zdroje rostlin České republiky, 2001a. (připraveno pro tisk).
Křístková, E., Doležalová, I., Lebeda, A., Vinter, V., Faberová, I.: Klasifikátor Lactuca spp.
Rada pro genové zdroje rostlin České republiky, 2001b. (připraveno pro tisk).
Křístková E., Lebeda A., Vinter V., Blahoušek, O.: Genetic resources of the genus Cucumis
and their morphological description (English-Czech version). Horticultural Science
(Prague), 30 (1): 14-42, 2003, ISSN 0862-867X.
Lebeda, A. (ed.): Metody testování rezistence zelenin vůči rostlinným patogenům. VHJ
Sempra, Výzkumný a šlechtitelský ústav zelinářský Olomouc, Československá
vědeckotechnická společnost, Olomouc, 265 pp, 1986.
Pekárková-Troníčková, E., Moravec, J., Sehnalová, J., Bareš, I.: Klasifikátor – genus
Lycopersicon Mill. Genové zdroje, č. 41, 40 pp., Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha
– Ruzyně, ČSSR, 1988.
Petříková, K., Urbánková, J., Faberová, I., : Klasifikátor, Descriptor List Genus Armoracia
P.Gaertn., B.Mey et Scherb. Genetické zdroje č. 70, 11 pp., VURV Praha, MZLU ZF
Lednice na Moravě, 1998.
Turečková, J., Petříková, K., Hlaváčová, S., Faberová, I. : Klasifikátor, Descriptor List
Genus Rheum L Genetické zdroje č.80, 11 pp., VÚRV Praha, MZLU ZF Lednice na
Moravě, 2001.
Schwartz, H.F., S.K.Mohan (eds.): Compendium of Onion and Garlic Diseases. 205 pp., APS
Press, Inc., St Paul, MN, USA, 1995.
van Dijk,P.: Carlavirus isolates from cultivated Allium species represent three viruses.
Neth.J.Plant Pathol., 1993, 99:233-257.
Verbeek,M.P., P.van Dijk, P.M.A.. van Well: Efficiency of eradication of four viruses from
garlic (Allium sativum) by meristem tip culture. Eur. J.Plant Pathol., 1995 101:231-239
75
Minimální sada deskriptorů pro celer (Apium graveolens L.) – číslo plodiny H10
Číslo znaku
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
Název
List - barva
Stupnice
1
3
5
7
9
Řapík – přítomnost 0
antokyanu
9
Řapík – šířka ( cm ) 3
5
7
Bulva
0
1
Bulva – tvar
1
v podélném řezu
3
Bulva – hmotnost
3
(g)
5
7
Bulva - hrbolatost
3
5
7
Bulva – výška
3
nasazení kořenů
5
7
Bulva – síla kořenů 3
5
7
Bulva – barva
1
pokožky
2
3
Bulva – zbarvení
1
dužniny
2
Bulva – dutina v
1
dužnině
3
5
7
76
Projev znaku
Poznámka
žlutozelená
vzrostlé listy
světle zelená
středně zelená
tmavě zelená
šedozelená
nepřítomen
přítomen
úzký ( < 1 )
střední (1 – 1,5 )
široký ( > 1,5 )
netvoří
tvoří
kulovitý
protáhlý
malá ( < 250 )
střední ( 250 – 500 )
velká ( > 500 )
slabá
střední
silná
nízké (<1/4 výšky)
střední (1/4- 1/3 výšky)
vysoké (> 1/3 výšky)
slabé
střední
silné
bílá
žlutá
hnědá
bílá
slonové kosti
chybí nebo velmi malá
malá (<1/5dužniny)
střední( 1/5-1/3dužniny)
velká (> 1/3 dužniny)
Minimální sada deskriptorů pro chřest Asparagus officinalis L. – číslo plodiny H13
Číslo znaku
1
Název
Zbarvení vrcholu
rašícího výhonu
2
Počet výhonů na
rostlině
3
Výška výhonu na
konci
vegetace
Průměrná délka
fylokládií
4
Stupnice Projev znaku
1
bílé
2
fialové
3
fialovozelené
4
zelené
3
5
7
3
5
7
3
5
7
malý
střední
vysoký
nízká < 1,3 (m)
střední1,31-1,7 (m)
vysoká 1,71> (m)
krátké <10 (mm)
střední 11-20 (mm)
dlouhé 21> (mm)
3
5
7
malý <5 (ks)
střední 6-10 (ks)
vysoký 11 > (ks)
5
Průměrný počet
fylokládií
6
Procento plodů
0
vytvořených volným 3
opylením
5
7
Procento plodů
0
vytvořených
3
partenogenezí
5
7
Procento plodů
0
vytvořených
3
záměrným opylením 5
7
7
8
žádné
0 (%)
nízké
1-15 (%)
střední 16-40 (%)
vysoké 41-70 (%)
žádné 0 (%)
nízké 1-10 (%)
střední 11-20 (%)
vysoké 21-50 (%)
žádné 0 (%)
nízké 1-15 (%)
střední 16-40 (%)
vysoké 41-70 (%)
77
Poznámka
Dle ČSN 463170 –
u rašícího výhonu.
Výhon označený
v normě jako pryt.
Chřest bílý
Chřest fialový hlavička musí být
růžová až fialová
nebo purpurová a
část prýtu musí být
bílá
Chřest
fialovozelený část prýtu fialově
až zeleně zbarvená
Chřest zelený hlavička a větší
část prýtu musí být
zelená
Počítá se na konci
vegetace
Fylokládia se měří
ze střední části
výhonu a to na
konci vegetace
Provádí se
současně
s měřením délky
fylokládií
Měřeno na 1
výhonu; (počet
samičích květů na
výhonu = 100%)
Měřeno na 1
výhonu; (počet
samičích květů na
výhonu = 100%)
Měřeno na 1
výhonu; (počet
opylených květů
= 100%)
9
Obsah vitaminu C
ve výhonech
3
nízký <150
(mg.1000 g-1)
střední151-450
(mg.1000 g-1)
vysoký >450
(mg.1000 g-1)
velmi nízký< 30
(mg.1000 g-1)
nízký 31-50
(mg.1000 g-1)
střední >50
(mg.1000 g-1)
velmi raný < -10 (dní)
raný –1 do –10 (dní)
střední 0 kontrola (dní)
pozdní +1 do +10 (dní)
velmi pozdní > +10
(dní)
raný > -7 (dní)
střední O ± 7 (dní)
pozdní > +7 (dní)
5
7
10
Obsah dusičnanů ve 3
výhonech
5
7
11
Začátek rašení
1
3
5
7
9
12
Začátek kvetení
3
5
7
13
Konec kvetení
3
Začátek zasychání
nad zemní částí
15
Citlivost vůči
Stemphylium
botryosum
3
5
7
16
Citlivost vůči
Botrytis cinerea
3
5
7
17
Citlivost vůči
Puccinia asparagi
3
5
7
18.
Citlivost ke
Crioceris
duodecimpunstata
3
mg.1000 g-1
čerstvé hmoty
Hodnocena
odchylka od
kontrol. cv.
Kontrola = cv. Iva
Hodnocena
odchylka od
kontrol. cv.
Kontrola = cv. Iva
raný > -7 (dní)
Hodnocena
odchylka od
kontrol. cv.
střední O ± 7 (dní)
Kontrola = cv. Iva
pozdní > +7 (dní)
raný > -7(dní)
Hodnocena
odchylka od
střední O ± 7(dní)
kontrol. cv.
pozdní > +7(dní)
Kontrola= cv.Iva
10% uschlých
rostlin
nízká > 64 (%)
% přezimovaných
střední 65 – 84 (%) rostlin. Stanovuje
vysoká 85 – 100 (%) se do 4. roku po
výsadbě
nízká > 64 (%)
% přezimovaných
rostlin. Stanovuje
střední 65 – 84 (%)
se do 4. roku po
vysoká 85 – 100 (%)
výsadbě
nízká > 64 (%)
% přezimovaných
rostlin. Stanovuje
střední 65 – 84 (%)
se do 4. roku po
vysoká 85 – 100 (%)
výsadbě
nízká0-10 (dospělců na Zjišťuje se počet
1 rostlině)
brouků na jedné
střední11-30 (dospělců rostlině.
na 1 rostlině)
5
7
3
5
7
14
mg.1000 g-1
čerstvé hmoty
5
78
7
vysoká 30 > (dospělců
na 1 rostlině)
Minimální sada deskriptorů pro čekanku salátovou (Cichorium intybus) – číslo plodiny
H35:
Číslo znaku Název
Poznámka
1.
List – barva
1
zelená
2
žlutavě zelená
3
červenavě zelená
4
červená
2.
List – intenzita
3
slabá
barvy
5
střední
7
silná
3.
List – přítomnost
0
nepřítomen
ve sklizňové
antokyanu
zralosti
1
přítomen
4.
Hlávka – tvorba
0
netvoří se
ve sklizňové
zralosti
1
tvoří se
5.
Hlávka –
1
zelená
ve sklizňové
převládající barva
zralosti
2
žlutavě zelená
vnějších listů
3
červenavě zelená
4
červená
Minimální sada deskriptorů pro endivii (Cichorium endivia L.) – číslo plodiny H36:
Číslo znaku
1.
Název
Srdíčko – barva
2.
Srdíčko – intenzita
barvy
3.
List – barva
4.
List – intenzita
barvy
5.
List – dělení
6.
Květ – barva
Stupnice
1
2
3
5
7
1
2
3
3
5
7
0
3
5
7
9
1
2
3
4
79
Projev znaku
žlutavě zelená
zelená
slabá
střední
silná
žlutavá
zelená
šedavě zelená
slabá
střední
silná
list celokrajný
list peřenolaločný
list peřenoklaný
list peřenodílný
list peřenosečný
bílá
růžová
modrá
fialovomodrá
Poznámka
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
Minimální sada deskriptorů pro okurku setou (Cucumis sativus L.) – číslo plodiny H39:
Číslo znaku
1.
2.
Název
Rostlina – růstový
typ
Plod – poměr (w)
délky k šířce
3.
Plod – krček
4.
Plod – tvar na
stopkovém konci
Plod – barva ostnů
mladého plodu
5.
6.
Plod – typ ostnů
mladého plodu
7.
Plod – převládající
barva pokožky
mladého plodu
barva pokožky
zralého plodu
8.
9.
Partenokarpie
10.
Reprodukční
strategie
Stupnice
1
2
1
3
5
7
0
1
1
2
0
1
2
3
0
1
2
3
1
2
3
1
2
3
4
5
6
0
1
1
2
3
4
5
6
7
80
Projev znaku
determinantní, keříčkovitý
indeterminantní
w<1
3>w>1
5>w>3
w>5
nepřítomen
přítomen
ostrý
tupý
ostny nepřítomny
černá
hnědá
bílá
ostny nepřítomny
jemné
ostré
jemné i ostré na jednom
plodu
bílá
žlutá
zelená
bílá
krémová
žlutá
zelená
oranžová
hnědá
nezjištěna
zjištěna
monoecie (samčí a samičí
květy na téže rostlině)
gynomonoecie
(hermafroditnéí a samičí
andromonoecie
(hermafroditní a samčí
hermafroditismus (pouze
hermafroditní květy)
androecie (samčí linie)
gynoecie (samičí linie)
dioecie (samčí a samičí
květy na různých
rostlinách)
Poznámka
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
mladý plod
do 10 dnů po
rozkvětu
mladý plod
do 10 dnů po
rozkvětu
ve sklizňové
zralosti
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
v době
plného
kvetení
8
polygamie (hermafroditní,
samčí i samičí květy na
téže rostlině)
Minimální sada deskriptorů pro pěstované druhy rodu Cucurbita – číslo plodiny H42:
Číslo znaku
1.
Název
Rostlina – růstový
typ
Stupnice
1
2
3
Projev znaku
determinantní, keříčkovitý
přechodný
indeterminantní, plazivý
2.
List – hloubka
zářezů
3.
List – kresba
0
3
5
7
9
0
3
nedělený
dlanitolaločný
dlanitoklaný
dlanitodílný
dlanitosečný
bez kresby
kresba pokrývá méně než
20% plochy listu
kresba pokrývá 20% 50% plochy listu
kresba pokrývá více než
50% plochy listu
kulovitý
zploštělý
elipsoidní
válcovitý
diskovitý
na podélném řezu srdčitý
hruškovitý
turbanovitý
jiný
bílá
žlutá
oranžová
růžová
červená
zelená
šedá
hnědá
černá
bílá
žlutá
oranžová
růžová
5
7
4.
Plod – tvar
5.
barva pokožky
6.
Plod – sekundární
barva pokožky
1
2
3
4
5
6
7
8
9
1
2
3
4
5
6
7
8
9
1
2
3
4
81
Poznámka
hodnoceno
dvakrát za
vegetaci – na
počátku
kvetení a v
botanické
zralosti
stříbřité nebo
zelené skvrny
na listech
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
7.
Plod – tvar stopky
na příčném průřezu
8.
Plod – typ stopky
v místě přisedání k
plodu
5
6
7
8
9
1
2
3
1
červená
zelená
šedá
hnědá
černá
kruhovitý
slabě hranatý
silně hranatý
tvrdá, nálevkovitě se
rozšiřující
tvrdá, nálevkovitě se
nerozšiřující
nálevkovitě se
nerozšiřující, ztlustlá
tvrdým korkem
nálevkovitě se
nerozšiřující, ztlustlá
měkkým korkem
osemení není lignifikováno
bělavá
žlutá
hnědá
černá
osemení není lignifikováno
bělavá
žlutavá
hnědá
2
3
4
9.
Semeno – barva
osemení
10.
Semeno – barva
okraje
0
1
2
3
4
0
1
2
3
82
v botanické
zralosti
v botanické
zralosti
vyzrálé
vysušené
semeno
vyzrálé
vysušené
semeno
Minimální sada deskriptorů pro salát setý (Lactuca sativa L.) – číslo plodiny H57:
Číslo znaku
1.
Název
Semeno - barva
osemení
2.
List – přítomnost
antokyanu
3.
Vnější list – barva
4.
List – intenzita
barvy
5.
Hlávka – tvorba
6.
Hlávka – tvar na
podélném řezu
7.
Homogenita
Stupnice
1
2
3
4
0
3
5
7
1
2
3
4
5
3
5
7
0
3
5
7
1
2
3
4
3
5
7
83
Projev znaku
krémově bílá
žlutá
hnědá
černá
nepřítomen
slabě přítomen
středně silně přítomen
silně se vyskytující
žlutozelená
zelená
šedozelená
modrozelená
červeno - zelená
světlá
střední
tmavá
netvoří se
slabě vyvinutá
středně vyvinutá
dobře vyvinutá
eliptický
široce eliptický
kruhovitý
příčně eliptický
heterogenní
neúplně homogenní
homogenní
Poznámka
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
ve sklizňové
zralosti
Minimální sada deskriptorů pro petržel zahradní (Petroselinum hortense HOFFM.) –
číslo plodiny H70
Poznámka
1.
List - dělení
1
slabé
3
střední
5
silné
2.
List - barva
3
světle zelená
5
středně zelená
7
tmavě zelená
3.
Kořen – délka (cm) 3
krátký ( < 7 )
5
střední (7 – 12 )
7
dlouhý ( > 12 )
4.
Kořen - větvení
0
žádné
3
slabé
5
střední
7
silné
5.
Kořen - povrch
1
hladký
5
střední
7
hrubý
6.
Kořen – tvar
1
kulovitý
v podélném řezu
2
obvejčitý
3
obráceně
trojúhelníkovitý
7.
Kořen – barva
1
bílá
dužniny
2
nažloutlá
8.
Kořen - rzivost
3
malá
5
střední
7
velká
84
Minimální sada deskriptorů pro špenát setý (Spinacia oleracea L.) - číslo plodiny H82
1.
Semeno - ostny
Poznámka
0
chybí
1
přítomny
2.
Stonek -výskyt
0
nepřítomen
antokyanu
3
slabý
5
střední
7
silný
3.
List – tvar
1
eliptický
hodnocen 7.list
2
široce eliptický
3
okrouhlý
4
vejčitý
5
široce vejčitý
6
trojúhelníkovitý
4.
List - barva
1
žlutozelená
2
šedozelená
3
tmavě zelená
5.
List – intenzita barvy 3
světlá
5
střední
7
tmavá
6.
List - bublinatost
0
chybí
3
slabá
5
střední
7
silná
7.
monoecie (samčí a
0
žádné rostliny
samičí květy na téže 3
25% rostlin
rostlině)
5
50% rostlin
7
75% rostlin
9
všechny rostliny
Pro pastinák, novozélandský špenát, černý kořen, topinambury budou vypracovány min.sady
deskriptorů do konce roku 2004.
85
7.9.2 Speciální část – metodika práce s kolekcemi –
aromatické, kořeninové a léčivé rostliny
Dušek Karel, Dušková Elena - Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha – Ruzyně, Odbor genetiky a
šlechtění, Oddělení genové banky, Pracoviště Olomouc, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc-Holice
Petříková Kristína – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav
zelinářství a květinářství, 691 44 Lednice na Moravě
1. Přehled kolekcí AKLR:
Genové zdroje AKLR zahrnují rozsáhlou skupinu rostlin se specifickými požadavky na regeneraci,
které jsou dané biologickými charakteristikami jednotlivých druhů.
Na pracovišti v Olomouci je soustředěno přes 70 rodů AKLR, zastoupených více než 500 položkami.
K nejpočetněji zastoupeným kolekcím patří zejména rody Althea, Anethum, Artemisia, Borago,
Calendula, Carum, Foeniculum, Hyssopus, Malva, Ocimum, Origanum, Salvia, Satureja .
Z minoritních rodů jsou to Majorana, Cnisus, Coriandrum, Sylibum, Potentilla, Bellamcanda,
Amsonia, Tagetes a další.
Podrobný seznam je součástí této metodiky.
Na pracovišti MZLU v Lednici na Moravě je soustředěna kolekce rodu Achillea a rodu Glycyrrhiza.
2. Hlavní cíle
– Hlavním cílem práce s genovými zdroji na pracovišti je udržování a rozšiřování genofondu
AKLR s důrazem na uchovávání starých domácích krajových odrůd a druhů tradičně
pěstovaných v místních podmínkách.
– Rozšíření kolekcí o sběrové položky dosud planě rostoucích druhů, získání popisných dat
včetně nutričních a hospodářských charakteristik, získání dostatečného množství osiva,
popřípadě rostlin pro jejich následné možné začlenění zpět do volné přírody (in situ, on farm).
– K další prioritě náleží vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších
částí a uložení na odborném pracovišti mimo republiku, pro AKLR v Genové bance VÚRV
Piešťany (Slovenská republika).
- Získáváním pasportních a popisných dat doplnit údaje u jednotlivých položek a nabídnout
tak
uživatelům kvalitní vstupní informace pro další práci s GZ
- Popularizovat práci s genovými zdroji AKLR na regionální a mezinárodní úrovni pořádáním a
účastí na
výstavách, seminářích a mezinárodních konferencích.
V současné době nejsou pro hodnocení AKLR vypracovány mezinárodní klasifikátory.
V rámci WG on MAPs se počítá s přípravou klasifikátorů pro vybranou skupinu druhů AKLR –
Carum, Gentiana, Artemisia, Hypericum, Melisa, a pod.
Proto se na pracovišti v Olomouci zpracovávají minimální sady deskriptorů pro skupiny druhů AKLR
s větším zastoupením položek. Při jejich zpracování se vychází ze směrnice UPOV (heřmánek, kopr a
pupalka).
Součástí předkládané metodiky jsou „Minimální sady deskriptorů“ pro: levanduli, měsíček, bazalku,
proskurník a kmín.
Pro ostatní, početně více zastoupené druhy AKLR, budou postupně zpracovávány Minimální sady
deskriptorů (Foeniculum, Oenothera, Hyssopus, Malva apod.).
86
Méně početně zastoupené druhy AKLR budou popsány slovně, doplněny přiloženou fotodokumentací
a zpracovány v digitální podobě.
Pořizování popisných dat je u AKLR na pracovišti prováděno během vegetace u regenerovaných a
nově získaných položek.
3.1.Metody využívané při hodnocení GZ
– polní experimenty
- laboratorní postupy
- kvantitativní a kvalitativní stanovení silice u siličnatých drog – ČL 2002, separáty-viz citace
- kvantitativní a kvalitativní stanovení tříslovin – ČL 2002, separáty
- stanovení flavonoidů – podniková norma UNIGEO, Ostrava, ČL 2002
- stanovení čísla bobtnavosti - Farmaceutický kodex, ČL 2002
3.2 Další prováděná hodnocení
Popisná a pasportní data jsou doplněna fotodokumentací , skenováním. a digitalizovaným
zpracováním.
4. Používané metody regenerace
Podrobné metodiky regenerace jednotlivých skupin AKLR byly zpracovány a schváleny Radou pro
genetické zdroje kulturních rostlin ČR. Při regeneraci jsou respektovány mezinárodní standardy, které
vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a respektují požadavky na technickou izolaci.
A. Generativně množené kolekce:
Využití běžných metod generativního množení v polních podmínkách s nutností prostorové izolace
(minimálně 50, 100, 300, 500 m s ohledem na biologické vlastnosti regenerovaných druhů) nebo
v stabilních a přenosných izolačních klecích
1. jednoleté – Anethum, Borago, Calendula, Cnicus, Coriandrum, Datura, Ocimum,
Pimpinella , aj.
2. dvou- a víceleté – Arctium, Carum, Digitalis, Foeniculum, Inula, Lavandula, Malva,
Origanum, Plantago, Salvia, Satureja, Verbascum aj.
3. vytrvalé – Achillea, Agrimonia, Althea, Artemisia, Hypericum, Hyssopus, Leonurus,
Melissa, Origanum, Ruta, Thymus aj.
B. Vegetativně množené kolekce:
S využitím běžných metod vegetativního množení - oddenky, řízky, puky apod.
Althaea officinalis - Robusta, Acorus calamus, Arctostaphylos uva-ursi, Artemisia dracunculus,
Mentha sp., Lavandula angustifolia, Origanum vulgare, Thymus vulgaris - Aroma, Lemona, Mixta,
Thymus serpyllum, Rhodiola rosea
Regenerace kolekcí:
A- na parcelách o velikosti 3 x 2 m, vzdálenost mezi parcelkami a mezi řadami je 1,5 m
87
B- v řadách vzdálených od sebe 2 - 3 m
C- v pevných izolačních klecích s rozměry 5 x 2,7 m
Během vegetace jsou parcely a izolační klece ručně udržovány v bezplevelném stavu a podle potřeby
ošetřovány proti chorobám a škůdcům. Při výsadbě rostlin v řadách je možno využívat drobnou
mechanizaci pro ošetřování i při sklizni.
U rostlin je prováděno základní hodnocení morfologických, biologických a hospodářských znaků,
kontrola zdravotního stavu a běžná fenologická pozorování.
V době semenné zralosti jsou semenné části rostlin ručně sklízeny, přirozenou cirkulací vzduchu
dosoušeny v pytlích ze síťoviny, osivo je nahrubo vyčištěno na čistících strojích, ručně přečišťováno a
odesláno k dlouhodobému uskladnění do GB. Po celou dobu manipulace s rostlinným materiálem je
pečlivě sledována a zajišťována odrůdová a druhová pravost znaků rostliny a semene.
K opylování rostlin v izolátorech se využívá jak klasické ruční opylování, tak i opylování pomocí
oddělků včel, čmeláků a pestřenek.
ÚKZÚZ Brno – poskytování vzorků semen pro srovnávací zkoušky při povolování nových odrůd
6. Přímá spolupráce s uživateli –
a) MZLU Brno, Ústav zelinářství a květinářství, Zahradnická fakulta, Lednice na Moravě – spolupráce
při řešení projektů NAZV, GAČR, diplomových a doktorandských prací
b) MZLU Brno, Ústav genetiky, oddělení genetiky rostlin
7. Členství v mezinárodních odborných sdruženích:
ECP/GR Working Group on Medicinal and Aromatic Plants
9. Citace – (používané metodiky byly vybrány z následující literatury, separátů)
Květena České republiky, 1. – 6. díl, 1988-2000, Praha, Academia
Klíč ke květeně ČR, 2002, Praha, Academia
Český lékopis 2002 (ČL 2002), 1. – 5. díl, 2002, Praha, Grada Publishing a. s.
Český farmaceutický kodex, 1993, I. vydání, Praha, X-EGEM.
Český lékopis 1997 (ČL97), 1. – 3. díl, 1997, Praha, Grada Publishing, spol. s r.o.
Český lékopis 1997, doplněk 1999 (ČL97-Dopl.99), 1.-2. díl, 1999, Praha, Grada Publishing, spol.
s r.o.
Československý lékopis, doplněk, 4. vydání, 1991, Praha, Avicenum
Československý lékopis, 1. – 3. díl, 4. vydání, 1987, Praha, Avicenum
Spices, herbs and edible fungi – editet by Charalambous G., (Developments in Food Science 34),
1994, Elsevier, Amsterdam, The Netherlands
Hiller, K.: Zur Kenntnis der Inhalstsstoffe einiger Saniculoideae. Pharmazie, 1965, 20, 574.
Gracza, L. , Rulf, P.: Rosmarinsäure in Arzneibuchdrogen und ihre HPLC-Bestimmung. Arch. Pharm.
(Weinheim) 317, 339-345 (1984).
88
Methods for the Analysis of licorice Root Extract Powder. Journal of
Chromatography, Vol. 15, October 1992, 645.
High Resolution
Podniková norma UNIGEO a.s. Divize UNILAB, Ostrava: Obsah apigeninu- spektrofotometricky.
Lachowicz, K.J. et al.: Characteristics of Plants and Plant Extracts from Five Varieties of Basil
(Ocimum basilicum L.) Grown in Australia. J. Agric. Food Chem. 1997, 45, 2660-2665.
Jankovský, M. a kol.: Těkavé látky bazalky (Ocimum gratissimum L.). Zahradnictví, 17, (XX), 1990,
č. 1, 59-67.
Marotti, M., Piccaglia, R., Giovanelli, E.: Differences in Essential Oil Composition of Basil (Ocimum
basilicum L.) Italian Cultivars Related to Morphological Characteristics. J. Agric. Food Chem., 1996,
44, 3926-3929.
Baratta, M.T. et al.: Antimicrobial and Antioxidant properties of Essential Oils. Flavour Fragr. J., Vol.
13, 235-244 (1998).
Sheen, L. Y. et al.: Flavor Characteristic Compounds Found in the Essential Oil of Ocimum basilicum
L. with Sensory Evaluation and Statistical Analysis. J. Agric. Food Chem., 1991, 39, 939-943.
Grayer, R.J. et al.: Infraspecific taxonomy and essential oil chemotypes in Ocimum basilicum, 1039.
Přehled druhů zastoupených v kolekci
aromatických, kořeninových a léčivých rostlin 2003
Kód
plodiny
Název
Počet položek v
kolekci
A 01
A 05
A 08
A 11
A 12
A 13
A 17
A 19
A 20
A 21
A 22
A 26
A 27
A 31
A 33
A 34
A 38
A 39
A 41
A 49
A 50
A 51
A 52
A 55
Achillea
Agrimonia
Althea
Anethum
Archangelica
Arctium
Artemisia
Atropa
Borago
Calendula
Carum
Centaurea
Cnisus benedictus
Coriandrum
Datura
Digitalis
Filipendula
Foeniculum
Galega
Hyoscyamus
Hypericum
Hyssopus
Inula
Lavandula
7
2
18
22
1
3
8
1
10
12
102
1
6
5
7
5
1
14
5
1
8
10
5
7
Počet položek
v pracovní
kolekci
1
2
2
5
5
1
5
29
89
Poznámka
A 56
A 57
A 59
A 60
A 61
A 62
A 63
A 64
A 68
A 69
A 71
A 72
A 73
A 75
A 76
A 79
A 80
A 81
A 82
A 84
A 85
A 86
A 89
A 90
A 92
A 93
A 94
A 95
A 97
A A2
AB3
AB4
AC1
AD4
AD6
AD8
AE 1
AF2
AF6
AF7
AF8
D35
DK1
T 13
T 31
Leonurus
Levisticum
Majorana
Malva
Marubium
Chamomilla
Melissa
Mentha
Ocimum
Origanum
Trigonella
Pimpinella
Plantago
Ononis
Potentilla
Ruta
Salvia
Saponaria
Satureja
Silybum
Solanum
Solidago
Thymus
Tanacetum
Valeriana
Verbascum
Anchusa
Anthriscus
Bellamcanda
Betonica
Epilobium
Eryngium
Imperatoria
Polemonium
Rhodiola
Sanquisorba
Scutelaria
Echinacea
Oenothera
Amsonia
Dracocephalum
Tagetes
Monarda
Genista
Leuzea
Celkem
2
1
5
13
1
1
6
10
41
29
6
3
7
1
2
7
24
2
18
7
1
1
8
2
3
5
1
2
2
1
2
1
1
1
2
2
2
2
15
1
1
3
1
1
2
510
4
6
15
1
1
11
5
1
3
2
99
90
Minimální sada popisných deskriptorů-Althea sp. - číslo plodiny A 08
Poř.číslo Znak
1.Morfologické znaky
1.1 Rostlina
1.
1.1.1
Rostlina - habitus
2.
1.1.2
Rostlina - výška [ cm]
3.
1.1.3
Rostlina - větvení
4.
1.1.4
Rostlina - odění stonku
1.2 List
6.
1.2.1
List – tvar
7.
1.2.2
List - okraj
8.
1.2.3
List - barva
9.
1.2.3
List - velikost
10.
1.2.4
List – olistění
Stupnice
1.vzpřímený
2.rozložitý
3.nízká
5.střední
7.vysoká
9.velmi vysoká
0.bez větvení
1.bazální
2.větvení od báze
k vrcholu
3.větvení
v horních dvou
třetinách
4.větvení v horní
třetině stonku
0.bez odění
3.slabé
5.střední
7.silné
1.vejčitý
2.srdčitý
3.třílaločnatý
4.pětilaločnatý
5.dlanitodělený
1.zubatý
2.pilovitý
3.hluboce pilovitý
1.šedý
2.šedozelený
3.zelený
4.tmavě zelený
3.malý
5.střední
7.velký
3. slabé
5.střední
7.husté
91
Hodnoty
<150
150-180
151-200
> 200
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Althea sp - číslo plodiny A08
Poř.číslo Znak
1.4 Květ
11.
1.4.1
12.
1.4.2
Květ - barva
Květ – velikost [cm]
(průměr květu)
13.
1.4.3
Květ - korunní plátky
14.
1.4.4
15.
1.4.5
Květ - vzájemné
postavení blizny a
prašníků
Květ - barva tyčinek a
prašníků
1.5 Plod
16.
1.5.1
1.6 Kořen
17.
1.6.1
Stupnice
1.bílá
2.bílo růžová
3.růžová
4.tmavě růžová
5.fialová
3.malý
5.střední
7.velký
0. bez tmavšího
žilkování
1.s tmavším
žilkováním
1.ponořená
2.na stejné úrovni
3.vyčnívající
1.světle růžové
2.růžové
3.fialové
4.tmavofialové
Plod
0.netvoří semena
1.tvoří semena
Kořen - rozložení
kořenového systému
1.vodorovné
/převažující/
2.šikmé
Hodnoty
<1,5
1,5-3,5
> 3,5
kořeny svírají
s povrchem
půdy 20o
kořeny svírají
s povrchem
půdy 20-60o
kořeny svírají
s povrchem
půdy 60-90o
3. svislé
18.
1.6.2
Kořen - váhový poměr
čerstvých silných
kořenů (nad 1 cm)
ke slabým [ % ]
(průměrný vzorek z 10
rostlin)
19.
1.6.3
Kořen - barva na
příčném řezu
1.převažují slabé
kořeny
2.vyrovnaný
poměr
3.převažují silné
kořeny
1.bílá
2.šedá
3.žlutá
92
Poznámka
>70
50
>70
Minimální sada popisných deskriptorů- Althea sp.- číslo plodiny A 08
Poř.číslo Znak
2. Biologické znaky
2.2 Výskyt chorob a škůdců
20.
2.2.1
Puccinia sp.
3.Hospodářské znaky
3.2 Biochemické znaky
21.
3.2.1
List - číslo bobtnavosti
22.
3.2.2
Kořen - číslo
bobtnavosti
23.
3.2.3
24.
3.2.4
List - obsahkvercitrin
List - obsahkyselina chlorogenová
Stupnice
Hodnoty
0.absence
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízké
5.střední
7.vysoké
3.nízké
5.střední
7.vysoké
0.ne
1.ano
0.ne
1.ano
93
<12
12
>12
<10
10
>10
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Calendula sp. – číslo plodiny A 21
EVGEZ Poř.číslo Znak
Č.znaku
1. Morfologické znaky
1.1 Rostlina
1.
1.1.1
Rostlina – habitus
2.
1.1.2
Rostlina – výška [cm]
3.
1.1.3
1.2 List
4.
1.2.1
List - olistění
5.
1.2.2
List - tvar
6.
1.2.3
List - okraj
7.
1.2.4
List – vrchol
8.
1.2.5
List - barva
9.
1.2.6
List –velikost [cm]
(délka listu)
1.3 Úbor
10.
1.3.1
Úbor –velikost [cm]
(průměr)
Stupnice
Hodnoty
1.vzpřímený
2.poléhavý
3.plazivý
1.velmi nízká
3.nízká
5.střední
7.vysoká
9.velmi vysoká
3.řídké
5.střední
7.husté
< 25
26-40
41-50
51-60
>60
3.řídké
5.střední
7.husté
1.eliptický
2.vejčitý
3.obvejčitý
4.kopisťovitý
5.podlouhlý
6.kopinatý
1.celookrajný
2.pilovitý
3.zubatý
4.vykrajovaný
1.tupý
2.zašpičatělý
1.světle zelená
2.tmavozelená
3.malý
5.střední
7.velký
<5
6-10
>10
3.malý
5.střední
7.velký
<2
3-5
>6
94
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů-Calendula sp.- číslo plodiny A 21
Č.znaku
1.4 Květ
11.
1.4.1
Květ - barva
jazykovitých květů
12.
1.4.2
Květ - barva
trubkovitých květů
13.
1.4.3
Květ - plnokvětost
2.Biologické znaky
2.2 Výskyt chorob a škůdců
14.
2.2.1
Erysiphe sp.
Stupnice
1.zelenožlutá
2.světle žlutá
3.sytě žlutá
4.žlutá
s oranž.kresbou
5.světle oranžová
6.oranžová
7.sytě oranžová
8.oranžová
s červenou
kresbou
9.oranžově
červená
1.žlutá
2.oranžová
3.hnědá
1.jednoduchý
2.poloplný
3.plný
3.nízký
5.střední
7.vysoký
95
Hodnoty
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Carum sp.- číslo plodiny A 22
Poř.číslo Znak
1.1 Rostlina
1.
1.1.1
Rostlina - habitus
2.
1.1.2
3.
1.1.3
Rostlina - výška [cm]
1.2 List
4.
1.2.1
List – délka
5.
1.2.2
List - šířka
6.
1.2.3
List - barva
7.
1.2.4
List - šířka úkrojků
8.
1.2.5
List - olistění
1.3 Květenství
9.
1.3.1
Květenství – velikost
[cm]
(průměr)
10.
1.3.2
Květenství –
paprsky v okolíku
(viz. vyobrazení)
Stupnice
Hodnoty
3. rozložený
5. polovzpřímený
7.vzpřímený
3.slabé
5.střední
7.silné
1.velmi nízká
3.nízká
5.střední
7.vysoká
9.velmi vysoká
<25
25-50
51-70
71-80
> 80
3.malý
5.střední
7.velký
3.malý
5.střední
7.velký
3.světlezelený
5.zelený
7.tmavozelený
3.úzké
5.střední
7.široké
3.řídké
5.střední
7.husté
3.malé
5.střední
7.velké
3.řídké
5.středně husté
7.husté
96
<4
4-6
>6
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Carum sp.- číslo plodiny A 22
Poř.číslo Znak
1.5 Plod
11.
1.5.1
12.
1.5.3
Plod - velikost nažek
[mm]
Plod - opadavost nažek
[%]
2.Biologické znaky
2.1 Porost a vegetační doba
13.
2.1.1
Vegetační doba začátek kvetení
terminálního okolíku
14.
2.1.2
Vegetační doba fyziologická zralost
nažek
3.1 Výnos
15.
3.1.1
Hmotnost tisíce semen
(HTS) [g]
16.
3.2.1
Obsah - silice [ml/kg
bezvodé drogy]
17.
3.2.2
Obsah - karvon [ %]
18.
3.2.3
Obsah - limonen [%]
Stupnice
Hodnoty
3.malý
5.střední
7. velký
3.malá
5.střední
7.velká
<3
3-5
>5
<20
20-40
>40
3.krátká
5.střední
7.dlouhá
3.krátká
5.střední
7.dlouhá
1.velmi nízká
3.nízká
5.střední
7.vysoká
9.velmi vysoká
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
97
<25
25-30
>30
<50
50-60
>60
<40
40-50
>50
Poznámka
Minimální sada deskriptorů pro lékořici Glycyrrhiza L., číslo plodiny A44
Číslo znaku
Název
1
povrch
stonku
2
barva stonku
3
průřez stonku
4
lesk listu
5
lepkavost
listu
hustota
květenství
6
7
barva křídel
květu
8
tvar plodu
9
povrch plodu
10
barva na
povrchu
kořene
%
glycyrrhizunu
11
Stupnice
Projev znaku
1
2
3
1
2
3
1
2
0
1
2
0
1
3
5
7
1
2
3
1
lysý
slabě pokryt chlupy
silně pokryt chlupy
světle zelená
zelená
načervenalá
kruhový
nepravidelný
chybí
střední
vysoký
chybí
je přítomna
řídký hrozen
středně hustý hrozen
hustý hrozen
bílá
růžová
fialová
jednoduchý lusk
2
lusky seskupeny
v hustém plodenství
lysý
pokryt ostny
silně pokryt ostny
světle žlutá
žlutá
hnědožlutá
malé < 0,5
střední 0,5-2,5
vysoké >2,5
1
2
3
1
2
3
3
5
7
98
Poznámky
Minimální sada popisných deskriptorů- Lavandula sp. – číslo plodiny A 55
Č.znaku
1.1 Rostlina
1.
1.1.1
Rostlina –habitus
2.
1.1.2
Rostlina-výška [cm]
3.
1.1.3
Rostlina- šířka [cm]
1.2 List
4.
1.2.1
List- olistění
5.
1.2.2
List- tvar
6.
1.2.3
List-vrchol
7.
1.2.4
List- barva
8.
1.2.5
List-velikost-délka[cm]
9.
1.2.6
List-velikost-šířka[cm]
1.3 Květenství
10.
1.3.1
Květenství-délka [cm]
(měřeno od
nejspod.lichopřeslenu
k vrcholu)
Stupnice
Hodnoty
1. vzpřímený
2.rozložený
3.poléhavý
1.velmi nízká
3.nízká
5.střední
7.vysoká
9.velmi vysoká
3.úzká
5.střední
7.široká
< 20
20-30
31-40
41-60
> 61
< 35
36-70
> 71
3.řídké
5.střední
7.husté
1.čárkovitý
2.kopinatý
3.eliptický
4.peřenodílný
5.peřenosečný
1.tupý
2.zašpičatělý
3.vykrojený
1.šedý
2.šedozelený
3.zelenošedý
4.zelený
5.tmavozelený
3.krátký
5.střední
7.dlouhý
3.úzký
5.střední
7.široký
< 2,0
2,1-4,5
> 4,5
< 0,2
0,3-0,5
> 0,6
3.krátké
5.střední
7.dlouhé
< 2,0
2,1-10,0
>10,1
99
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Lavandula sp.- číslo plodiny A 55
Č.znaku
1.4 Květ
11.
1.4.1
Květ-barva kalichu
12.
1.4.2
Květ-barva koruny
2. Biologické znaky
2.1 Vegetační doba
13.
2.1.1
Doba kvetení [dny]
(od plného kveteni do zaschnutí
všech květů v květenství)
14.
2.1.2
Remontování
15.
3.1.1
Obsah-Limonen [%]
16.
3.1.2
Obsah- 1,8Cineol [%]
17.
3.1.3
Obsah-Kafr [%]
18.
3.1.4
Obsah –Linalool [%]
19.
3.1.5
Obsah-Linalylacetat
[%]
Stupnice
Hodnoty
1.šedá
2.šedozelená
3.zelená
4.zelenošedá
5.světle fialová
6.fialová
7.tmavofialová
0.bílá
1.bílá s okem
2.růžová
3.růžová s okem
4.světle modrá
5.modrá
6.tmavomodrá
7.světle fialová
8.fialová
9.tmavofialová
3.krátká
5.střední
7.dlouhá
0.ne
1.ano
< 20
20-25
>25
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
<1,0
1,0-2,0
>2,0
<2,5
2,5-10,0
>10,0
<1,2
1,2-2,0
>2,0
<20,0
20,0-45,0
> 45,0
< 25,0
25,0-46,0
>46,0
100
Poznámka
20.
3.1.6
Obsah-Lavandulylacetat
[% ]
21.
3.1.7
Obsah silice
[ml/kg bezvodé drogy]
3.2 Vhodnost k sušení
22.
3.2.1
Opadavost květů po
usušení [%]
(sušení ve stínu, proudícím
vzduchem, při teplotě do
35oC)
22.
3.2.2
Barevná stálost
sušených květenství
3.nízký
5.střední
7.vysoký
3.nízký
5.střední
7.vysoký
1.nízká
<0,2
0,2-5,0
>5,0
<13,0
13,0-18,0
>18,0
<10
2.střední
10-30
3.vysoká
>30
3.nízká
5.střední
7.vysoká
101
Minimální sada popisných deskriptorů- Ocimum sp.- číslo plodiny A 68
Poř.číslo Znak
1.1. Rostlina
1.
1.1.1
Rostlina -habitus
2.
1.1.2
Rostlina – výška [ cm]
3.
1.1.3
Rostlina - výška
1.větvení [cm] (měřeno
od povrchu půdy k prvnímu
větvení)
4.
1.1.4
Rostlina - odění stonku
1.2 List
5.
1.2.1
List - tvar
6.
1.2.2
List - okraj
7.
1.2.3
List-odění
8.
1.2.4
List
Stupnice
Hodnoty
1.vzpřímený
2.polovzpřímený
3.rozložený
1.velmi nízká
3.nízká
5.střední
7.vysoká
9.velmi vysoká
3.nízká
5.střední
7.vysoká
3.slabé
5.střední
7.silné
<20
20-30
31-40
41-50
>50
<10
10-15
>15
1.kopinatý
2.podlouhlý
3.vejčitý
4.eliptický
1.celookrajný
2.řídce pilovitý
3.pilovitý
4.hluboce pilovitý
5.zubatý
0. bez odění
3.řídké
5.střední
7.husté
1.hladký
2.zvlněný
3.jemně
puchýřovitě
zvlněný
4.puchýřovitě
zvlněný
5.zvlněný podél
nervatury
102
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Ocimum sp.- číslo plodiny A 68
Poř.číslo Znak
Stupnice
Hodnoty
9.
1.2.5
List - velikost [ cm]
<3
3-6
>6
10.
1.2.6
List - barva
3. malý
5. střední
7. velký
1.světle zelená
2.zelená
3.tmavě zelená
4.fialově zelená
5.fialová
3.malý
5.střední
7.velký
1.světle zelená
2.zelená
3.tmavozelená
4.fialová
0 ne
1.ano
1.bílá
2.fialová
<1,0
1,0-1,5
>1,5
0.nevyrovnaný
< 70% rostlin v porostu má
rozkvetlou
½ květenství
> 70% rostlin v porostu má
rozkvetlou ½ květenství
1.3 Květ
11.
1.3.1
Květ - velikost [ cm]
12.
1.3.2
Květ - barva kalichu
13.
1.3.3
Květ - odění kalichu
14.
1.3.4
Květ - barva koruny
2.Biologické znaky
2.1 Porost a vegetační doba
15.
2.1.1
Vyrovnanost porostu
[%]
1.vyrovnaný
16.
3.1.1
Obsah silice
[ml/kg bezvodé drogy]
17.
3.1.2
Obsah-methylcavicol
18.
3.1.3
Obsah-linalool
19.
3.1.4
Obsah-kafr
20.
3.1.5
21.
3.2.6
Obsah-cinnamic acid
methyl ester
Obsah-eugenol
3.nízký
5.střední
7. vysoký
0.ne
1.ano
0. ne
1.ano
0 ne
1.ano
0 ne
1.ano
0.ne
1.ano
103
<2,0
2,0-4,0
>4,0
Poznámka
7.10 Metodika řešení kolekce genetických
zdrojů okrasných rostlin
Ing. Vojtěch Benetka, CSc
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
252 43 Průhonice
Doc. Ing. Boris Krška, PhD
Mendlova zemědělská a lesnická universita,Brno
fakulta zahradnická, Lednice na Moravě
Průhonice, Lednice na Moravě
2003
104
Úvod
Kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin se řeší na dvou pracovištích: ve
Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice a v
Mendlově zemědělské a lesnické universitě,Brno, fakulta zahradnická, Lednice na Moravě.
Zahrnuje sbírky vybraných druhů okrasných dřevin a květin. Zařazení jednotlivých druhů
vychází z obvyklého zahradnického třídění s ohledem na způsob množení jednotlivých druhů.
Kolekce okrasných rostlin zahrnují 3 rody okrasných dřevin a větší množství rodů a druhů
květin.
Kolekce se člení na následující tématické celky:
I. Okrasné dřeviny
II. Květiny
a) generativně množené taxony ze skupiny letniček,dvouletek i trvalek
b) vegetativně množené taxony ze skupiny cibulovin, trvalek a letniček
Vzhledem k odlišnosti práce s jednotlivými skupinami (kolekcemi) rostlin, je metodika
zpracována pro každou skupinu zvlášť, kromě některých obecných částí.
Při shromažďování genofondů vychází se z obecné zásady, uchovat především sortimenty
domácích odrůd, které jsou již vyloučeny z běžného pěstování. Vedle využití genofondů ve
šlechtění nových odrůd okrasných rostlin, mohou tyto staré sortimenty najít specifické
uplatnění při obnově historické kulturní krajiny.
Přehled kolekcí
OKRASNÉ DŘEVINY
Kolekce je udržována ve VÚKOZ v Průhonicích. Zahrnuje následující rody:
Rhododendron L., Malus Mill.a Rosa L.
Hlavní cíle
-
uchovat rozsáhlou sbírku taxonů (odrůd i původních druhů) domácí i cizí provenience pro
účely šlechtění i jako výchozí množitelský materiál, využívaný pro účely krajinářské a
obnovu historické kulturní krajiny;
vyhodnotit sbírky a popsat významné znaky důležité pro výběr vhodných taxonů pro
krajinářské využití
revize shromážděného sortimentu (odrůdová případně druhová pravost)
Rhododendron
Hodnocené znaky a vlastnosti
Jednotlivé znaky jsou hodnoceny podle vypracovaného klasifikátoru . Hodnotí se znaky
morfologické, fyziologické a hospodářské (které odpovídají funkci okrasných rostlin) . Důraz
se klade na sledování zimovzdornosti a schopnosti vegetativního rozmnožování.
105
Celý genofond je uchováván v polní kolekci. Taxony, u kterých jsou již ukončeny podrobné
popisy podle klasifikátoru a jsou ukončeny srovnávací pokusy jsou umístěny ve sbírce na
Dendrologické zahradě VÚKOZ. Výsledné hodnocení je výsledkem tříletého pozorování.
Každý taxon je vysázen (uchováván) minimálně v pěti kusech; pokusy se zakořeňováním
zakládají se ve 3 letech po 40 ks v jednom opakování. Zvlášť je hodnocena schopnost
zakořeňování u položek uchovávaných v podmínkách in vitro.
U vybraných taxonů sleduje se resistence vůči houbovým chorobám (Phytophthora) a
škůdcům (lalokonosec)
Regenerace rostlin je u všech položek prováděna vegetativní cestou – řízkováním případně
roubováním. U vybraných položek se používá i metoda in vitro.
Přehled spoluprací při práci s kolekcemi
Spolupráce spočívá především ve vzájemném rozšiřování kolekcí s botanickými zahradami :
Ogrod Botaniczny Uniwersytetu Wroclawskiego; Katedra Rośtlin Ozdobnych Akademia
Rolniczna Kraków, Botanický ústav AV ČR Průhonice, Botanická zahrada SŠZ Praha.
Jedná se hlavně o výběr sortimentu pro parky. Dále jako zdroj odrůdově pravého
množitelského materiálu a o výukový materiál pro odborné školy všech stupňů.
Malus
Hodnocení se provádí podle vypracovaného seznamu deskriptorů. Hodnocení zahrnuje
především: fenologické údaje (doba rašení, kvetení, opad listu), morfologické znaky ,
hospodářské znaky (bohatost kvetení, násada plodů, rychlost růstu, estetická působnost),
rezistence (choroby a škůdci, zimovzdornost).
Celý genofond je uchováván v polní kolekci původně v řadách vzdálených 6m a v řadě ve
vzdálenosti 3m .Jednotlivé taxony jsou vysázeny v počtu 6 kusů (před rozvolněním). Podle
potřeby (velikosti stromů) jsou výsadby rozvolňovány.
Regenerace rostlin je prováděna vegetativní cestou – očkováním případně roubováním,
převážně ve tvaru polokmenů
S arboretum v Kórniku v Polsku a arboretum MZLU v Brně
Nejvýznamnější je spolupráce při rekonstrukcích parků
Rosa
106
Hodnocení se provádí podle vypracovaného seznamu deskriptorů (viz příloha) a zahrnuje
především: fenologické údaje, morfologické znaky, stupeň rezistence (choroby a škůdci,
zimovzdornost).
Celý genofond je uchováván v polní kolekci v počtu 3 ks od každé odrůdy.
Rostliny jsou regenerovány vegetativní cestou – očkováním případně z polotvrdých řízků
zakořeněných na množárně.
KVĚTINY
Přehled kolekcí
a) kolekce udržovaná ve VÚKOZ v Průhonicích zahrnuje následující skupiny:
- generativně množené květiny (letničky, dvouletky, trvalky)
- vegetativně množené květiny (letničky a skleníkové květiny)
- cibuloviny
b) kolekce udržováná v MZLU v Lednici zahrnuje taxony následujících rodů:
- generativně množené květiny: Helianthus; Zinnia; Carthamus; Callistephus, Tagetes, Salvia
- vegetativně množené: Canna
Hlavní cíle
-
uchování rozsáhlejší sbírky taxonů (odrůd i původních druhů), především domácí
provenience, pro účely šlechtění a obnovu historické kulturní krajiny;
vyhodnocení kolekcí a záznamy o významných znacích důležitých pro výběr taxonů
vhodných pro zahradnické využití
revize shromážděného sortimentu (odrůdová případně druhová pravost)
Generativně množené květiny
Protože se jedná o skupinu více taxonů (okolo 100 druhů) s větším počtem odrůd (okolo
250ti) s nimiž se pracuje postupně (tak jak dochází k regeneraci taxonů se sníženou
klíčivostí), také deskriptory jsou pro každý z hodnocených rodů vytvářeny postupně. Obecně
lze shrnout, že v polní výsadbě jsou hodnoceny: znaky habituelní, morfologie stonků, listů a
květenství, velikost, barva a počet květů, doba kvetení .
Metody využívané při hodnocení GZ : Polní experimenty – předpěstované rostliny vysazují se
v počtu minimálně 200 ks s přihlédnutím k metodikám udržovacího šlechtění; běžné
hodnocení podle souboru deskriptorů
- estetické hodnocení
- testování rezistence vůči Fusarium oxysporum u čínských aster (vč. testování závislosti
rezistence metodou RAPD)
107
-
testování závislosti rezistence u polyploidů
Používané metody regenerace
Při regeneraci (přesevy položek se sníženou klíčivostí semen) jsou respektovány standardy,
které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a respektují specifické požadavky na
případnou technickou izolaci. Vzešlé rostliny po výsevu ve skleníku jsou přepichovány do
sadbovačů a v agrotechnickém termínu vysazovány na pole. Pro regeneraci jedné položky
vysazujeme z důvodů praktických 200 rostlin od odrůdy a to jak u taxonů převážně
cizosprašných tak i u převážně samosprašných. U taxonů náročnějších na teplo případně na
sucho v době dozrávání semen vysazují se sazenice v isolačním skleníku, případně jsou
využívány i speciální izolační sítě. Izolační vzdálenosti, jakož i spon výsadby a sklizeň se řídí
metodikami udržovacího šlechtění okrasných rostlin. Při výběru položek k regeneraci
upřednostňují se odlišné druhy, aby se snížila potřeba prostorové isolace.
SEVA-Flora Valtice – přehlídky šlechtitelských porostů, konzultace, zajištění a případně
výměna osiva. Účast na výstavách, poskytování materiálu pro odborné školy, poradenská
činnost. Studijní materiál pro posluchače ZF MZLU (kolekce v Lednici).
Vegetativně množené květiny
Vedle převážně zahraničního sortimentu vegetativně množených letniček udržuje se soubor
domácích odrůd od druhu Petunia × atkinsiana D.Don (vegetativně množené převislé
petúnie) a rodu Chrysanthemum × grandiflorum (Ramat.) Kutam.
Pro hodnocení je vypracován jednoduchý deskriptor, který umožňuje hodnocení taxonomicky
nesourodé skupiny květin. Cílem je popsat charakteristické znaky morfologické, fyziologické,
hospodářské a stupeň resistence vůči chorobám.
Metody využívané při hodnocení
Jednotlivé taxony je nutné každoročně regenerovat. Hodnocení letniček se provádí
minimálně na 5 rostlinách, ve skleníkových podmínkách podle souboru deskriptorů. Petúnie
hodnotí se ve třech prostředích (ve skleníkových podmínkách , v závěsných nádobách a ve
volné půdě) po třech rostlinách. Chryzantémy se hodnotí jedenkrát ročně jako kvetoucí
rostliny a během celého roku se hodnotí zdravotní stav. Pokud při vizuálním hodnocení je
podezření na virovou infekci testuje se taxon laboratorními nebo biologickými testy.
Estetické hodnocení.
Používané metody regenerace.
Jednotlivé taxony jsou přes zimu uchovávány formou matečných rostlin z kterých se koncem
zimy odebírají bylinné řízky na vypěstování rostlin, vždy minimálně v počtu dvanácti jedinců.
Laboratorní postup : Petúnie a chryzantémy se udržují i v podmínkách in vitro. Primární
kultury jsou založeny z vegetačních vrcholů. Pro přemnožování a uchovávání klonů je
použito modifikované MS médiu (Murashige and Skoog, 1962) bez přítomnosti růstových
látek. Kultivace probíhá ve fytotronu
při zářivkovém osvětlení (2 800 Lx, 12 hod
fotoperioda) a teplotě 10 °C. Při této teplotě dochází k pomalejšímu růstu a je dosažena lepší
108
kvalita výhonů. Mikrořízky jsou zakořeňovány ex vitro v propařeném množárenském
substrátu (rašelina, perlit, vápenec) při teplotě 22 °C.
Každoročně je připraven výchozí množitelský materiál v dobrém zdravotním stavu pro
příslušné zájemce.
Cibuloviny a hlíznaté květiny
Přehled kolekcí :
Dahlia Cav.
Gladiolus L.
Tulipa L.
Canna L.
Hlavní cíle
Dahlia : uchování vybraných zahraničních odrůd a původních českých odrůd vyšlechtěných
po roce 1970. Pozornost je věnována virovým a bakteriálním chorobám, které jsou
nejvážnějšími patogeny tohoto druhu.
Gladiolus : uchování nejdůležitějších zahraničních odrůd a původních českých odrůd
vyšlechtěných po roce 1980. Hlavním problémem je prevence a eliminace onemocnění
vyvolávaném houbou Fusarium oxysporum f. gladiolii (Mass.)Snyd. et Hans. a přenosu
některých virových chorob, zejména mozaiky okurky a žluté mozaiky fazolu
Tulipa : Zachování rozsáhlého sortimentu druhů a odrůd některých původních druhů a
historických odrůd, které jsou cenným genetickým materiálem. Jejich vlastnosti a vliv na
potomstvo je ověřený. Dále se týká domácího genofondu a jeho zachování v plném rozsahu.
Naše původní odrůdy se vyznačují vynikající kvalitou, zejména vysokou odolností k virovým
chorobám, která je jedním z hlavních kriterií při hodnocení genofondu. Rovněž dosahují
vysoké úrovně v množitelském koeficientu, jehož sledování je rovněž stálou součástí
hodnocení.
Canna : uchování původních českých odrůd, vybraných odrůd zahraničních a druhů nativních.
Dahlia : podle deskriptoru jsou hodnoceny morfologické a fyziologické znaky a ranost
nakvétání, výskyt chorob a škůdců – zdravotní stav (viz příloha).
Gladiolus : podle deskriptoru jsou v polní výsadbě hodnoceny znaky : výška rostlin, barva a
velikost květů, ranost nakvétání a zdravotní stav rostlin (viz příloha)
Tulipa : pro tulipány byl vypracován klasifikátor, který je od roku 1999 používán. Obsahuje
68 deskriptorů, rozdělených na morfologické, biologické a hospodářské vlastnosti
Canna: rostliny jsou vegetativně udržovány v každoročně obnovovaných porostech;
předběžný klasifikátor byl publikován v r. 2001.
Metody využívané při hodnocení
Polní experimenty – opakované hodnocení morfologických znaků a hospodářských vlastností
zvláště u nově zařazených odrůd. Každoroční sledování biologických znaků, které jsou
proměnlivé. V některých letech nelze příznaky virových chorob spolehlivě určit a používají
se laboratorní postupy (ELISA – test; v budoucnu molekulární marky). Pro hodnocení se
zakládají výsadby v jednom opakování v následujícím počtu rostlin: u rodu Dahlia 10 ks; u
rodu Gladiolus 30 ks a rodu Tulipa 50 ks
109
U květin má důležitý význam estetické hodnocení, které v klasifikátoru nelze zcela
postihnout. K nejdůležitějším estetickým znakům náleží barva a její rozložení na květech.
Další hodnocení spočívá proto v podrobném popisu barev podle tabulek RHS Colour Chart.
Používané metody a standardy regenerace
Dahlia : občasné vegetativní přemnožení přestárlých hlíz pomocí řízků ze vzrostných vrcholů
ve skleníku (každoročně cca 5% vzorků), které po zakořenění se vysazují na pole..
Gladiolus : Průběžné nahrazování přestárlých hlíz mladými hlízami vypěstovanými ve
skleníku z rozmnožovacích korálků (každoročně cca 10% vzorků).
Tulipa : Každoroční výsadba přiměřeného vzorku kvalitních cibulí.
Canna: průběžné obnovování rostlin vegetativním množením - dělením oddenků
VÚRV Praha – Ruzyně, Biofyzikální ústav ČAV Brno, ÚEB Olomouc
Genofond je využíván na vlastním pracovišti a HOZ ÚKZÚZ Dobřichovice ke srovnávacím
pokusům při registraci nových odrůd. Genetické zdroje jsou využívány při novošlechtění ve
VÚKOZ Průhonice. Propagace genofondu některých květin na výstavách.
Pedagogické aktivity:
Kolekce genových zdrojů využívají posluchači zahradnické fakulty Mendelovy
zemědělské a lesnické university v Brně také ke studiu květinových sortimentů a k řešení
diplomových a doktorandských prací. Kurátoři kolekcí genových zdrojů jsou v některých
případech také vysokoškolskými pedagogy.
Literatura
Apple, pommier apfel (Malus Mill.), 1986, UPOV.
Asjes C.J., Elbertsen M. (1982): Tulpenmozaiekvirus in tulpen – de symptomem en het ziek
zoeken. Laboratorium voor Bloembollenonderzoek Lisse/Wageningen, 40 s.
Bočanceva Z.P. (1962): Tjulpany – morfologija, citologija i biologija. – Taškent , 407 s.
Bugala W., Straus H. (1980): Jablonie ozdobne w Arboretum Kórnickim i dotychczasowe
wyniki ich uprawy. – Arboretum Kórnickie, XXV., s. 85 – 116.
Čuriová S.(1989): Československá genová banka kulturních rostlin. – VÚRV, Praha-Ruzyně, 30 s.
Dostál, J. - Futák, J. – Novák, F.A. (1966): Flóra Slovenska I., Slovenská akademia vied,
Bratislava, 602s.
Dotlačil L., Stehno Z., Faberová I., Škaloud V. (1995): Rámcová metodika národního programu konzervace a využití genofondu rostlin. – VÚRV Praha – Ruzyně.
Fiala Fr. J. L. (1994): Flowering crabapples: the genus Malus. – Timber Press, Portland.
Hall A.D. (1940): The Genus Tulipa. – London, 171 s.
Hofbauer J., Uher J., Faberová I.: Klasifikátor – Descriptor List – Carthamus tinctorius L.
Genetické zdroje č.74, VÚRV Praha, VÚP Troubsko, MZLU v Brně 2001 - 14 s.
Klasifikátor pro jabloň (Malus silvestris) pouze plodící odrůdy, 1990, Ústřední kontrolní a
zkušební ústav zemědělský v Praze, Odbor odrůdového zkušebnictví
110
Kočí A., Jakábová A., Jíchová I., Ondrušková L. (1974): Semenárstvo letničiek, Príroda (samex),
Bratislava, 310 s.
Krüssmann G. (1974): Rosen, Rosen, Rosen. Paul Parey, Berlin und Hamburg , 447 s.
Krüssmann G. (1977): Handbuch der Laubgehölze, 2., Paul Parey, Berlin und Hamburg, s.
294 – 311.
Matouš J., Průchová A. (1983): Metodiky udržovacího šlechtění okrasných rostlin. – VHJ
Sempra, Praha, 43 s
Mokrá V. (1983): Možnosti boje proti šíření virové infekce u tulipánů, mečíků a lilií. – Závěrečná zpráva VÚOZ Průhonice, 47 s., 11 tab.
Nachlingerová V. (2002): Stromkové květiny (kbelíkové květiny s korunkou na kmínku). – 1. vyd., 99
s. Grada, Praha.
Petrová E., Faberová I. (2000): Klasifikátor – Genus Tulipa L., 24 p. – ČRGZ, VÚKOZ Průhonice, VÚRV, Genová banka Praha –Ruzyně.
Petrová E., Plavcová O. (1996): Hodnocení tulipánů ze sortimentu VÚOZ Průhonice z let 1984-1994.
– Acta Průh., 63:41-76.
Průcha J. a kol. (1966): Letničky a dvouletky. SZN Praha, 261s.
R.H.S. Colour Chart (1966) – The Royal Horticultural Society London. .
Straus H. (1959): Wartości dekoracyjne niektórych gatunków i odmian rodzaju Malus Mill. –
Arboretum Kórnickie, IV., str 183 – 203.
Uher J. (1995): Srovnání vybraných kultivarů světlice barvířské (Carthamus tinctorius L.) z
hlediska květinářského využití. Zahradnictví (Horticultural Science) 22 (3): 89-94,
CS ISSN 0862-867X
Uher J. (1997): Safflower in European horticulture. in: Corleto A., Mündel H.-H. (eds.):
Safflower: a multipurpose species with unexploited potential and world adaptability
Proc.4th International Safflower Conference, Adriatica Editrice, Bari 1997, 41-42.
Uher J., Nováková A. (1997): Study on the descriptors of Callistephus chinensis NEES. in Kobza F.,
Pidra M. (eds.): Biological and technical development in horticulture. Proc. International Horticultural Scientific Conference, MZLU Brno, Lednice na Moravě, 362.
Uher J., Svitáčková B.(2001): A preliminary synopsis of Canna descriptors. Proc. 9th International Conference of Horticulture, vol.2, 401-406, MZLU Brno, ISBN 80-7157-524-0
Václavík J. (2002): Mečíky v zahradě. – Jubilejní ročenka 2001 pěstitelů jiřinek, mečíků
a ostatních cibulnatých a hlíznatých květin, s. 29–31.
Votruba R. (2001): Převislé petúnie z Průhonic. – Inform. Zahradn., 5/8: 27.
Working paper on draft test guidelines for ornamental apple (Malus Mill.), 1998, UPOV.
111
PŘÍLOHY
Používané klasifikátory pro rod:
Tulipa
Rhododendron
Deskriptory:
Rod Dahlia
- tvar květního úboru : dle mezinárodního třídění 11 skupin
- velikost květního úboru : velký, střední, malý
- barva květního úboru : slovní popis
- ranost nakvétání : velmi raný, raný, střední, pozdní srovnávaný se standardní odrůdou
- výška rostliny : vysoká, střední, nízká, velmi nízká
- pevnost rostliny : pevná, středně pevná, poléhavá
- zdravotní stav : dobrý, vyhovující, špatný
Rod Gladiolus
- výška rostliny : vysoká, střední, nízká
- barva květu : slovní popis
- velikost květu : velký, střední, malý, miniaturní
- ranost nakvétání : velmi raný, raný, střední, pozdní, velmi pozdní, srovnávaný se
standardní odrůdou
Rod Rosa
- výška rostliny : vysoká, střední, nízká
- list: matný; lesklý
- barva květu : slovní popis
- charakter květu : jednoduchý; poloplný, plný
- opakování kvetení : ano; ne
- zimovzdornost: odolný, středně, málo
Rod Carthamus http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Carthamus.pdf
rod Canna http://www.zf.mendelu.cz/veda-vyzkum/9thconference/sbornik/v242.doc
112

Rámcovou - Výzkumný ústav rostlinné výroby, vvi

Transkript

Podobné dokumenty

Rámcová metodika Národního programu konzervace a využívání

RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a

sborník příspěvků - Symposium o nových směrech výroby a

Budoucnost ohrožených druhů zvířat

Přehled práva o životním prostředí

Genus Rhododendron L.

Genus Tulipa L. - Výzkumný ústav rostlinné výroby

Prezentace aplikace PowerPoint - isb

Trávy (Poaceae) - Výzkumný ústav rostlinné výroby, vvi

Prodej - RE/MAX Malta

Genetické zdroje rostlin v ČR po 20 letech existence Národního