OQ@ L DM O@ MMX - Spolek Verbum et musica

!
" # $$
%
&
'
%
(
(
&) * + ,- &* - - .
& /
+ ( 0+
1
" 2 0 # 3 0 " # $$
$45# #
0
6
-
6
7"
Projekt se koná za finan ní podpory statutárního m sta Brna
Úpím-li pro násilí, z stávám bez odpov di,
o pomoc volám a zastání není.
Jób 19, 7
Tento citát z knihy Jób by
docela klidn mohl být mottem
k Bergmanovu filmu Pramen
panny.
V podstat
n co
podobného volá v záv ru filmu
rytí Töre: „Bože vidíš to! Smrt
nevinného dít te a mou pomstu.
P ipustil jsi to. Nerozumím ti.
Nerozumím ti.“
Ml ení Boha, i dokonce
smrt Boha… To je myšlenka, se
kterou se Ingmar Bergman
vyrovnával po celý sv j život a
která se také objevuje ve
v tšin jeho film (Bergman byl
synem protestantského pastora, stejn jako Friedrich Nietzsche). V našem cyklu
„Povídání o filmu“ se nesetkáváme s Bergmanem poprvé – p ed asem jsme hovo ili
o jeho filmu Sedmá pe e (1957); i zde prožívá hlavní postava, rytí Antonius Block
(hraje ho, rovn ž jako v Prameni panny, Max von Sydow) podobné ml ení Boha,
reáln p ítomná je pouze smrt.
Zatímco Sedmou pe e
nato il Bergman podle své
vlastní divadelní hry „Malba na
d ev “, Pramen panny byl
vytvo en na motivy pís ové
legendy ze 13. století „Dcery
Töreho z Vänge“.
Ml ící
B h,
trvalé
Bergmanovo téma, není ale
v tomto p ípad
jediné, co
filmem prochází. Zlo, zlo in,
pomsta, ale i hr za z vykonané
pomsty, modlitba k Bohu, který
je tak nepochopitelný ve svém
ml ení, potom pokání, p edevším ale Boží odpov
– odpušt ní. To jsou hlavní
motivy p íb hu.
Rytí i Töremu a jeho žen Märet zbývá jediná dcera, Karin, všechny ostatní
d ti již zem ely. Matka dceru miluje až p ehnanou láskou a starostlivostí, je ochotna jí
prominout i dop át vše. Te je, jak se na za átku filmu dozvíme z Märetiných slov,
den utrpení našeho Pána, tedy Velký pátek. Karin má jet do vzdáleného kostela se
svícemi pro Pannu Marii, nebo tyto svíce smí p inést pouze istá panna. S ní jede
Ingeri, která u dvora rytí e Töreho
slouží.
Ingeri
je
odložené
nemanželské dít , Töre a Märeta
je vzali k sob .
Bergman
užívá
ady
výrazných
kontrast ,
které
dokreslují jak charaktery postav,
tak v podstat i jednotlivé roviny
p íb hu. Jedním ze zásadních
kontrast
jsou práv
Karin a
Ingeri. Karin – plavovlasý symbol
istoty, Ingeri –
ernovlasá,
neupravená,
navíc
t hotná
(nejspíš ani sama neví s kým),
hlavn ale plná nenávisti ke Karin. Rozdíly jsou i v životní orientaci: zatímco
v domácnosti a u celého dvora je z etelná opravdová k es anská víra (díky hluboce
v ící Märet ), Ingeri se potajmu modlí k pohanským božstv m.
Karin, nevinná a tak trochu naivn d v ivá je cestou brutáln znásiln na a
zavražd na potulnými pasáky koz. Töreho pomsta je strašná: zem ou nejenom dva
str jci d sivého inu, ale i malý chlapec, stále polomrtvý hr zou z p íšerného divadla,
jehož byl sv dkem.
Je možno odplácet nenávist nenávistí a násilí násilím? A kdo je tím vším
vinen? To jsou te otázky, které doslova drtí všechny zú astn né. Matka se
obvi uje, že byla na dceru p íliš m kká a všechno jí dovolila. Ješt v tší vinu na
sob cítí d ve ka Ingeri, nebo p ímo toužila po tom, aby se nenávid né Karin
p ihodilo n co zlého; te nem že svou vinu ani unést… A rytí , Karinin otec? Ten
klesá p ed nepochopitelným
Bohem, který tohle všechno
dopustil.
Kdo
tomu
má
rozum t? Kdo se v tom má
vyznat? Jaký je to B h, že dal
pr chod takové hr ze? Na to
lov k marn hledá odpov .
Töremu zbývá jen to jediné:
„Nerozumím ti! Nerozumím ti!“
Je to opravdu to jediné,
co lov ku v takovém okamžiku
zbývá? Töre nerozumí, ale cítí,
že je zapot ebí n co víc.
Nesta í nerozum t a na tom
skon it.
B h
neodpovídá?
Cožpak je povinen lov ku vždy na všechno okamžit odpov d t? Cožpak není
t eba sklonit se p ed jeho tajemstvím? A tak Töre p ekra uje svou beznad j a volá do
toho zdánliv nekone ného a n mého neznáma: „P esto t te prosím o odpušt ní.
Nevím, jak jinak se usmí it s vlastníma rukama. Nevím, jak jinak žít.“
A tentokrát p ijde Boží odpov
okamžit . Zazn lo totiž jedno nesmírn
d ležité sl vko: odpušt ní. Bez n ho se
skute n
nelze usmí it s vlastníma
rukama, není možné dál žit.
Pod hlavou mrtvé dívky náhle
vytryskne mocný proud k iš álov
isté
vody. Nelze v tu chvíli nevzpomenout na
slova Zjevení Janova: „A ukázal mi eku
živé vody, iré jako k iš ál, která vyv rala
u tr nu Božího a Beránkova.“ (Zj 22,1)
Takto to také zjevn pochopili všichni
zú astn ní: tento pramen je Boží odpov dí, je poselstvím odpušt ní a smývá každou
vinu.
Ml ení i dokonce snad
zdánlivá smrt Boha je v ným
Bergmanovým tématem. Tento
film ale nazna uje, že jeho
tv rce je blízký spíše t m
muž m, kte í se rad ji budou
neustále s Bohem p ít ba s ním i
zápasit, jen aby kone n dostali
odpov
na otázky, které je
trýzní, než t m, kte í se vzpurn
a zpupn proti Bohu staví.
I proto, ba hlavn proto
jsme tento film za adili do
našeho cyklu.
Miroslav Kubí ek
Základní informace
eský název: Pramen panny
Originální název: Jungfrukällan
Sv tová premiéra: 8. února 1960
Nato eno: Švédsko 1960
Režie: Ingmar Bergman
Scéná : Ulla Isaksson
Kamera: Sven Nykvist
Hudba: Erik Nordgren
Hrají: Max von Sydow (Töre), Birgitta Valberg (Märeta), Gunnel Lindblom (Ingeri), Birgitta
Pettersson (Karin), Axel Düberg (hubený pastý ), Tor Isedal (n mý pastý ), Allan Edwall
(Beggar), Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (Frida), Oscar Ljung (Simon), Tor Borong,
Leif Forstenberg
Délka: 89 minut
Žánr: Drama
Distributor: Janus Films