projektu o Indii

Různé podmínky života u nás a
v Indii – adopce
Projekt VII.B
2005/2006
Obsah
Úvod (K.Marek) ----------------------------------------------------------------------------- 2
1. Geografie (H.Šimůnková, D.Čejková, B.Lintymerová, E.Náprstková) ---------- 2
2. Podnebí a přírodní podmínky (V.Charvát, M.Trojan)------------------------------- 4
3. Jazyky a písmo (M.Hataš, M.Šimek, L.Kostecký, S.Poláková) ------------------- 6
4. Náboženství a svátky (K.Divišová, K.Kohoutová) --------------------------------- 9
5. Školský systém (M.Mrázková, N.Šnoblová) ----------------------------------------12
6. Oblékání (D.Hammerová, N.Jirásková, Z.Paulíková, K.Burgerová) ------------13
7. Kuchyně (O.Minařík, P.Surý, J.Šlesingr, T.Červenka) ----------------------------18
1
ÚVOD
Děti ze VII.B přispívají již druhým rokem v rámci projektu
České katolické charity „Adopce na dálku“ na vzdělání indického
chlapce Maheshe Ambiga, který žije se svými rodiči a čtyřmi sourozenci v městě Honavar ve státě Karnátaka. Chodí do školy, kterou spravuje a mimo jiné i z darů obyvatel bohatších zemí financuje sociální středisko svatého Ignáce.
Aby se dozvěděly něco více o životě v této vzdálené a exotické zemi, dostaly za úkol
zpracovat tento projekt.
1.GEOGRAFIE
ROZLOHA:
- celkem 3 287 590 km2
- Indie je svou rozlohou v pořadí 7. na světě
- 9,5% vodní plochy
CHARAKTERISTIKA:
Indie je druhá nejlidnatější země na světě. Má přes miliardu obyvatel. Leží na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Na východě Indie hraničí s Bangladéší a Barmou. Za severní
hranicí leží Čína, Bhútán a Nepál. Na severozápadě probíhá hranice s Pákistánem. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.
GEOGRAFIE:
Indie, zabírající velkou část indického subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od 8.
až k 37. stupni severní šířky. Na severu je od svých sousedů dělena Himalájským pohořím
indický subkontinent, který směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem:
na západě Arabským mořem, na východě Bengálským mořem. Nejvyšším bodem je Kančendžunga mezi Sikkimem a Nepálem s 8598 m nadmořské výšky. Indií protékají tři velké řeky:
Indus, Ganga a Brahmaputra.
2
SPOLKOVÉ STÁTY A SVAZOVÁ TERITORIA:
Indická republika je rozdělena na 28 spolkových států.
viz. mapa
KARNÁTAKA
Hlavní město je Bangalore
Karnátaka leží v jihozápadní části poloostrova Přední Indie a svojí rozlohu 191 791
2
km a počtem obyvatel (52,8 mil.) se řadí mezi prvních deset největších a nejlidnatějších indických států.
3
Indičtí geologové ji rozdělují na dvě části:
- menší západní nazývají malnád - hornatá země
- větší východní vyvýšenině pokryté lávovými příkrovy říkají maidán.
Karnátaka je především venkovským a zemědělským státem, kde je nezbytné zavodňování.
Větším problémem zůstává odlesnění velké části centrální a severní Karnátaky, které
s sebou přináší problémy spojené s půdní erozí.
Okresy Karnátaky jsou:
Bagalkot
- Bellary
Bangalore (město)
- Bidar
Bangalore (venkovský okres)
- Bijapur
Belgaum
- Chamrajnagar
Chikmagalur
- Gadag
Chitradurga
- Gulbarga
Dakshina Kannada (Canada)
- Hassan
Davangere
- Haveri
Dharwad
- Kodagu (Coorg)
2. PODNEBÍ A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY
Indie se rozkládá na poloostrově Přední Indie, přilehlé části asijské pevniny a na ostrovech Andamany a Nikobary v Bengálském zálivu a na Lakadivách ležících v Arabském
moři. Indie je nezávislý stát. Státním zřízením je federativní republika, oficiální název Indie je
Indická republika. Hlavou státu je prezident a zákonodárným orgánem dvoukomorový parlament skládající se ze Sněmovny lidu a Rady států. Rozloha Indie je 3 287 590 km2, počet
obyvatel více než 1 000 000 000, hlavní město je Nové Dillí a má 25 států a 7 svazových
teritorií.
Indie je rozmanitou zemí, rozpínající se od vysokých štítů a hlubokých údolí Himalájí
na severu až k tropickým nížinám na jihu. Naleznete zde fascinující chrámové komplexy,
dech beroucí paláce, zapomenutá a opuštěná města, bujnou vegetaci, čajové plantáže i dlouhé
zlaté pláže a modravé vody oceánu. Indie znamená přepych i bídu, na jedné straně životní styl
v palácích maharádžů a na straně druhé dětí spících na ulici.
V Indii se nacházejí pohoří Východní a Západní Ghát ležící na poloostrově Přední
Indie. Na severních hranicích Indie se nachází pohoří Himaláje a Karakoram. Nejvyšší horou
4
Indie je Čogori 8611 m n. m. Mezi Himalájem a plošinou Dekan se rozkládá velmi úrodná
Indoganžská nížina vytvořená říčními náplavy.
Řeky v povodí Gangy a Brahmaputry mají poměrně vyrovnané vodní stavy, protože
jsou napájeny z himálajských ledovců. Řeky plošiny Dekan jako Mahándí, Gódávarí a Krišna
mají naproti tomu nestálý vodní stav.
Na úpatí severních horských pásem je subtropické podnebí, na zbylém území je podnebí tropické a monzunové. Teploty se pohybují mezi 20-33°C. Srážky jsou velmi nevyrovnané a vlivem monzunových dešťů dosahují místy světových maxim. Například v Čérápundží (ve státě Asám) naprší až přes 12 000 mm srážek ročně. Na severozápadě je nedostatek
vláhy, protože sem již nedosahují monzunové deště. Nachází se zde poušť Thár.
Z přírodních a nerostných surovin se v Indii těží dřevo, černé uhlí, ropa a zemní plyn
(blízko Bombaje), rudy mědi, železa a manganu, zinek, olovo, chrom, měď, zlato, bauxit,
magnezit, diamanty, slída, sůl, fosfáty a grafit.
Mezi nejvýznamnější průmyslová odvětví Indie patří průmysl potravinářský, textilní,
hutnický a strojírenský,chemický a kožedělný.
V zemědělství, které je velmi zaostalé a závislé na klimatických výkyvech, pracuje
61% obyvatel, kteří obdělávají asi 51% území. 4% plochy Indie jsou pastviny a 20% je zalesněno. Mezi nejpěstovanější rostliny patří rýže s roční produkcí asi 190 milionů tun, která řadí
Indii na druhé místo ve světě. Dále pšenice s produkcí asi 45 milionů tun a třetím místem ve
světě a čirok s přibližně 22 miliony tun a prvým místem ve světě. V roce 1991 byla Indie s 13
miliony tun největším světovým producentem cukru. Z hospodářských plodin se dále pěstují
podzemnice olejná, banány, fazole, čaj, juta, ječmen, brambory, bavlna, tabák a kaučuk.
Stáda skotu se 196 miliony kusů a stáda buvolů se 77 miliony kusů jsou největší na
světě. Dalšími domácími zvířaty jsou ovce a kozy a výjimečně i prasata. I přes takto velká
stáda trpí značná část obyvatel hladem. Kráva je pro hinduisty posvátné zvíře a nesmí být
zabita. I malé počty prasat mají náboženský důvod. Pro hinduisty je prase nečisté a korán zakazuje požívat vepřové maso vyznavačům islámu. Přes 80% obyvatel Indie tedy nejí hovězí a
přes 90% vepřové.
V dopravě převládá železnice, která měla v roce 1991 celkem 63 287 km tratí. Silnice
jsou málo kvalitní. Hlavními přístavy v Indii jsou Bombaj a Kalkata. Indie má přibližně 100
letišť. Největší města Kalkata, Madrás, Bombaj, Dillí
5
STÁT KARNÁTAKA
Karnátaka je krásnou a kulturní zemí jižní Indie. Kromě krásné přírody zde najdete i
mnoho chámů, architektonických památek, které pocházejí zejména z období, kdy zemi vládli
muslimové, a v neposlední řadě vynikající kuchyni. Rovněž tzv. majsúrská sárí mají své jméno po celém světě...
Pár historických zajímavostí:
Karnátaka se v dávných časech nazývala Karunadu (vyvýšená země). Později se dostala pod správu slavné Maurijské dynastie a právě nejznámější vládce, Čandragupta Maurja, ve
Šravanabelagole přijal učení džinismu a vzdal se trůnu. Největšího rozkvětu se Karnátaka
těšila během říše Vidžajanágara s hlavním městem v Hampi, kdy bylo na vrcholném vzestupu
umění, architektura i vzdělanost. Tato říše ale padla za oběť Dekánskému sultánu v roce 1565
a postupem času se nejdůležitějším, městem stal Bídžapur, které je dodnes, hned po Dillí,
nejbohatším městem na historické památky a monumenty. Muslimští sultánové později dlouho odolávali Britům, dokud nebyl sultán Tipu, kterému se přezdívalo Karnátacký tygr, zavražděn. Britové dali tomuto státu jméno Majsúr a jméno Karnátaka získal až v roce 1973.
Svátky
V Indii se slaví nepřeberné množství svátků, z nichž jeden má obzvláštní důležitost v
Karnátace. Je to svátek Dussehra, který se slaví po deset dní od září do října. Oslavuje vítězství bohyně Čamundéšvarí (Durgy) nad démonem Mahišásurou, který je považován za vítězství dobra nad zlem. Palác v Majsúru je celý měsíc slavnostně nasvícený a poslední den jde
velký průvod vojáků a vozů, v jehož středu se na bohatě ozdobeném slonu veze božstvo Durgy, do místa vzdáleného asi 5 kilometrů. Noc končí jezdeckou přehlídkou a mnoha ohňostroji.
3. JAZYKY A PÍSMO
Indie se skládá z dvaceti pěti menších států, které mají své vlastní parlamenty, tím pádem i volby, nebo například své vlastní systémy školství. Protože se v Indii mluví mnoha jazyky a nářečími, je k domluvě potřeba dobře ovládat angličtinu a hindštinu, kromě nich se
v Indii používá ještě dalších čtrnáct úředních jazyků např. bengálština, telugština, kannadština, urijština, paňdžábština, ásámština, kašmírština, sindhština, sanskrt..
Jazyk byl východiskem pro vytvoření indických států po vyhlášení nezávislosti. Současná Karnátaka byla vytvořena připojením oblastí mluvících jazykem Kannada z mnoho
okresů dnešních států Tamilnádu, Maharaštra a Andhrapradéš k bývalému království Majsúr,
6
v letech 1950-1957. V roce 1973 byl stát Majsúr oficiálně pojmenovaný Karnátaka. Je v něm
celkem 27 okresů.
Hlavními jazyky Karnátaky jsou kannadština (úřední), telugština, maráthština, tamilština, tulu, kónkanština. Kannadština je oficiálním jazykem státu. Jinými jazyky používanými
národnostními menšinami jsou urdština, hindština a malayalamština.
Kannada je jeden z nejstarších drávidských jazyků. V jeho různých dialektech jím
mluví zhruba 45 milionů lidí. Je to státní jazyk Karnátaky, jednoho ze čtyř jižních států
v Indii. Jeho písmo má 52 písmen a je fonetické, ale nemůže vyjádřit všechny jevy. Samotné
písmo, které se podobá písmu Telugu, je docela komplikované. Abeceda je klasifikovaná do
tří kategorií: swaras (samohlásky), vyanjanas (souhlásky) a yogavaahas (rozdělí samohlásku
nebo souhlásku na části).
Ukázka kannadského písma:
7
Ukázka hindského písma:
8
4. NÁBOŽENSTVÍ A SVÁTKY
V Indii je asi 824 miliónů (82%) hinduistů, 123 (12%) muslimů, 19 miliónů křesťanů,
18 miliónů sikhů, 7 miliónů buddhistů, 4 milióny jainů, 17 tisíc židů a pak lidé vyznávající i
některá přírodní a kmenová náboženství.
Asi 83,9 procent obyvatelstva Karnátaky vyznává hinduismus, což přibližně odpovídá
celoindickému průměru. Podíl muslimů a křesťanů je 12,2 a 1,9 procenta. Rozložení ve státě
je však nerovnoměrné. Muslimské obyvatelstvo je soustředěné zejména na severu státu a
v Bengalůru, téměř všichni křesťané žijí na pobřeží. Vyznavači džinizmu tvoří sice jen bezvýznamnou menšinu asi okolo 0,8 procenta, ale jejich podíl v dějinách kultury a hospodářství
Karnátaky je velmi důležitý. Další menšinu tvoří Budhisti 0,7 procenta a 0,5 procenta vyznává jiná náboženství.
DŽINISMUS
Přikázání "Nezabiješ!" se v určité obdobě vyskytuje ve většině světových náboženství.
Avšak jen jediné z nich je povýšilo na hlavní princip. Pro čtyři miliony vyznavačů džinismu
platí ochrana života bez výjimky.
Zakladatelem džinismu byl Mahávíra ("Velký hrdina"), současník Buddhy a čtyřiadvacátý v řadě tírthankarů ("budovatel brodů"), to jest ten, který připravuje cestu pro ostatní.
Jeho životopis se - zřejmě vlivem rozšířených tradic - nápadně podobá životopisu Buddhovu.
Narodil se v knížecí rodině, ve třiceti letech však rozdal veškerý majetek, opustil ženu a dceru
a začal žít asketickým životem. Po třinácti měsících odložil oděv a nadále se důsledně řídil
pěti přikázáními, mezi nimiž dominoval zákaz jakéhokoliv, tedy i bezděčného zabití živého
tvora. Prožil pak ještě řadu let v údolí řeky Gangy, dopracoval se vrcholného poznání a jako
džina („vítěz“) dosáhl nirvány. Datum jeho úmrtí nelze přesně stanovit, údaje kolísají od konce 6. století do první třetiny 5. století před naším letopočtem.
Dnešní džinisté tvoří v Indii výraznou a poměrně vlivnou skupinu obyvatel. Mahávíra
radil svým stoupencům, aby se věnovali činnostem, při nichž se nemusí příliš pohybovat, a
riskovat tak zahubení živých tvorů. Proto dnes příslušníci tohoto náboženství tvoří velké procento obchodníků, brokerů a bankéřů. I ve velkoměstech, jako je Bombaj, si udržují své zvyky a pospolitost. V bankovní čtvrti se scházejí v restauraci s přísně vegetariánským jídelníčkem. Některá jídla jsou navíc označena hvězdičkou. Znamená to, že neobsahují vejce a žádnou zeleninu, která roste pod zemí. Ortodoxní džinisté totiž nesmějí pozřít ani takové potraviny, při jejichž získávání mohli být usmrceni živočichové. Džinistické myšlení, rozšířené v
9
indickém státě Gudžarát, výrazně ovlivnilo také činnost Mahátmy Gándhího. On sám byl sice
hinduista, avšak askezi a nenásilí zvolil jako hlavní zásady své politiky.
Od prvního století našeho letopočtu jsou džinisté rozděleni na dvě větve. Švétámbarové („bělooděnci“) připouštějí možnost spásy cestou askeze i pro ženy (které vždy tvořily významnou část vyznavačů) a jsou umírněnější ve svých zásadách. Digambarové („odění vzduchem“) chodí zásadně bez oděvu, aby v jeho záhybech mimoděk nezahubili drobné tvory.
Džinističtí mniši skládají velký slib (mahávráta) shrnující hlavní zásady náboženství: nezabíjet, nelhat, nekrást, uchovávat sexuální zdrženlivost a nehromadit majetek. Po složení slibu si
vytrhají vlasy (často si předem větší část hlavy oholí a ponechají si k odstranění jen symbolický chomáček), dostanou misku na almužny, mušelínovou roušku (aby nevdechli hmyz) a
malé košťátko, kterým pak před sebou zametají cestu, aby omylem nešlápli na nějakého živočicha. Ortodoxní digambarové pijí pouze filtrovanou vodu, v noci nikam nechodí a za tmy nic
nejedí. Dodržováním slibů, meditací a přísnou askezí se snaží očistit svou duši od nánosů
hmotné karmy, kterou si představují jako jemný prach, jenž ulpívá na nehmotné duši (džíva) v
důsledku nesprávného jednání. Výsledkem snažení je vymanit se z neustálého koloběhu
převtělování a dosáhnout stavu absolutní oproštěnosti - nirvány.
Džinističtí mniši nežijí v klášterech, ale po celý rok chodí ve skupinách po kraji. Kromě období monzunových dešťů, protože v rozmoklé půdě by mohli zašlápnout nějakého červa. Věřící vítají mnichy ve svých vesnicích, u oltářů jim omývají nohy a jako oběť jim kladou
na cestu rozpůlené kokosové ořechy. Při slavnostním uvítání hraje v ulicích hudba, průvod
míří zaplněnými ulicemi do chrámu, kde se ženy vrhají před nahými mnichy na zem. Ne každý den je však plný podobného vzruchu. Namáhavé prázdné dny džinistů jdou za sebou většinou jeden jako druhý a oni putují v letním horku a prachu cest. Když mniši ráno zaklepou u
dveří svých souvěrců, uvaří jim ženy jídlo bez koření a bez zvláštní chuti. "Odění vzduchem"
ho snědí vestoje. Do večera je to jejich jediná strava. Potom se posadí na návsi a muži z vesnice kolem nich. Představený krátce odpoví na otázky a udělí shromážděným rady. V poledne
zahájí na žhnoucím slunci meditaci a navečer pokračují do další vesnice. Způsob života mnichů rozhodně není přitažlivý, zejména pro mladé lidi. Přesto se každý rok pár mladých mužů
rozhodne utéci ze znečištěných velkoměst a zvolí nový život. Oholí si hlavu, nechají doma
džíny a přehrávač CD a rozloučí se s matkou, která na jedné straně pláče, na druhé straně však
je na svého syna hrdá.
Džinistické náboženství vytvořilo řadu chrámů, které patří mezi nejkrásnější stavby v
Indii. Nejslavnější z nich najdeme v severozápadní Indii - na Mont Abu, vrcholku vystupují-
10
cím tisíc metrů nad pouštní planinu Gudžarátu, a na pahorcích Arávalí. Jejich architektura
vyjadřuje džinistickou filozofii. Všechno pozemské je znečištěno chtivostí a nenávistí, člověk
však má zároveň možnost zvolit i neskonalou krásu a dokonalost. Vstoupíte-li do džinistického chrámu, jako byste vstupovali do takového dokonalého světa. Sluneční paprsky pronikající
vstupní bránou se odrážejí v neuvěřitelně jemném dekoru,který zdobí mramorové sloupy. Postavy tanečnic, slonů, koní a hudebníků doprovázejí vyobrazené osudy džinistických svatých
mužů - tírthankarů, budovatelů brodů a cest k dokonalému bytí. V posvátné dny se ke chrámům sjíždějí procesí statisíců věřících. Malé město Sravanabelagola v indickém státě Karnátaka je jedním z cílů podobných výprav. Dvanáct metrů vysoká socha Gommaty, džinistického proroka nenásilí, je zřejmě největší socha na světě vytesaná z jediného kusu skály. Podle
legendy kdysi byl Gommata králem jižní Indie. Jeho bratr, vládnoucí na severu, se ho marně
snažil přemoci a dobýt jižní území. Z hoře nad bratrovou lačností se nakonec Gommata vzdal
vlády a odešel do džungle. Tady se věnoval meditacím, až jeho tělo obrostlo liánami. Jeho
příběh je spolu s příběhy dalších předchůdců džinismu vyobrazen na stěnách chrámu. Každých dvanáct let se tu schází na milion džinistů, aby rituály oslavili svého světce. Sochu při
tom polévají třtinovou šťávou, kokosovým mlékem, rozpuštěným máslem, šafránovým olejem a vonnými esencemi. Celá socha je pak z vrtulníku zasypána lístky květů. Džinistická
filozofie vyjadřuje etické ideály srozumitelné i po mnoha staletích od jejich zrodu. Ne každý
bude ochoten je následovat, je však užitečné se nad nimi alespoň zamyslet. Každé zabití živého tvora, říkají ortodoxní džinisté, je předstupněm k válce. Máme na vybranou pouze ze dvou
možností: ahinsa (nenásilí), nebo atomová bomba. Kompromis neexistuje.
SVÁTKY
V Indii se slaví nepřeberné množství svátků, z nichž jeden má obzvláštní důležitost v
Karnátace. Je to svátek Dussehra, který se slaví po deset dní od září do října. Oslavuje vítězství bohyně Čamundéšvarí (Durgy) nad démonem Mahišásurou, který je považován za vítězství dobra nad zlem. Palác v Majsúru je celý měsíc slavnostně nasvícený a poslední den jde
velký průvod vojáků a vozů, v jehož středu se na bohatě ozdobeném slonu veze božstvo Durgy, do místa vzdáleného asi 5 kilometrů. Noc končí jezdeckou přehlídkou a mnoha ohňostroji.
11
Majsúrský palác při svátku Dussehra
Dalším významným svátkem je Dípáválí (Svátek Světla, též Diválí) – oslava narození
Bhagavána šrí Dípa Nárajana Maháprabhudžího. Tento svátek provází v Indii řada zvyků:
satsang (zpívání), zapalování svíček nebo vynášení světla na vršek Arunáčaly. Lidé si dávají
dárky asi tak jako u nás o Vánocích.
V Indii probíhá množství festivalů a zvláštních událostí dle jednotlivých států. Následující svátky byly po celé zemi v roce 2005:
21.1. - Id-ul-Zuha
26.1. - Den republiky
23.5. - Buddha Purnima
15.8. - Den nezávislosti
2.10. - Narození Mahatmy Gándhího
12.10. - Vijaya Dasami, Dussehra, Ramlila
1.11. - Diválí
3.11. - Id ul-Fitr (konec Ramadánu)
15.11. - Narození Guru Nanaka
25.12. – Vánoce
5. ŠKOLSKÝ SYSTÉM
Předškolní vzdělávání je v rámci projektu Adopce na dálku podporováno jen ve výjimečných případech, především v chudých rodinách, které jsou na příjmech obou rodičů nebo
v rodinách bez otce a bez podpory širší rodiny.O děti, které zůstávají v pracovní době rodičů
doma samy, se nemá kdo starat. Protože se v Indii mluví mnoha jazyky a nářečími, je
k domluvě potřeba dobře ovládat angličtinu a hindštinu.
12
V Indii je tak jako u nás povinná školní docházka, ale v chudých vrstvách Indů se stále
dává přednost předávání vědomostí v rodině z generace na generaci. To hlavně díky tomu, že
děti musí pomáhat rodičům pracovat a vydělávat peníze. Povinná školní docházka začíná první třídou základní školy, tzn. v šestém roce věku dítěte. Základní škola má na rozdíl od českých deset tříd. Absolvování jedenácté a dvanácté třídy znamená pro studenta dokončené
střední vzdělání a velkou naději na osamostatnění se a získá dobrého vzdělání. Osnovy na
základních školách jsou téměř stejné jako v České republice. Známkování se ale liší. Děti za
jednotlivé písemky, úkoly či zkoušení získávají bodové, resp.procentuální ohodnocení. V závěru nedostávají vysvědčení v podobě tištěného certifikátu, je jim pouze oznámeno bodové
ohodnocení z každého předmětu. Žáci musí v průběhu studia složil několik zkoušek hodnocených vždy stupni A až D
První velká zkouška se koná po čtvrté třídě (mnoho dětí z chudých dětí končí školu
právě vykonáním této zkoušky), postupové zkoušky jsou na konci každého dalšího ročníku,
zkouška po desáté třídě uzavírá základní stupeň vzdělání, žáci mohou skládat různé úrovně
zkoušek, podle toho, jaké jsou jejich studijní ambice v budoucnosti, zkouška po dvanácté třídě
je obdobou naší maturity, uzavírá střední školu a je podmínkou pro přijetí na vyšší školy.
Některé obory mohou studenti absolvovat po dokončení 10.třídy základní školy. Tyto učňovské obory jsou většinou 2 – 3 leté, jsou označované jako vocational courses, student získává
certifikát. Některé učňovské obory a vyšší odborné školy studují žáci po ukončení PUC, tzn.
12.třídy. Jsou opět 2 – 3 leté, označované jako diploma courses - vyšší odborná škola, absolvent získává diplom. Absolvent PUC může pokračovat na univerzitě, kde získá bakalářský
titul (college) nebo dokonce magisterský titul (university).
Prázdniny jsou v dubnu až květnu - letní prázdniny, začátek školního roku - 1.června,
poslední 2 týdny v říjnu - státní svátek Pooja, několik dní volna je i na Vánoce a Diválí, státní svátky (liší se v každé oblasti).
6. OBLÉKÁNÍ
SÁRÍ
Sárí je dámský oděv, který se nosí v Indii, Nepálu, Bangladéši a na Šrí Lance. Je to
vlastně dlouhý pruh látky, který se zamotá na tělo. Sárí bývají 4 - 6 metrů dlouhá, jihoindická
a svatební mohou mít i 8 metrů. Po obou stranách mívají sárí zdobené okraje a jeden konec
tvoří tzv. vlečka (pallava, pallu, headpiece), která bývá zdobena jinak, než sárí a nosí se buď
přehozená přes rameno jako šátek nebo přes hlavu jako závoj.
13
Pod sárí se nosí spodnička z bavlněného plátna, za kterou se sárí zastrká a tak drží na
těle a čoli, což je obtažená blůzka, většinou odhalující bříško,
se zapínáním vepředu. Čoli
mívají často zdobené okraje
rukávků a zadní část u výstřihu.
Čelo - na čele se nosí
tradiční tečka – bindí
Vlasy - často se nosí různé řetízky nebo perlové korále (ratnadžali)
přichycené k vlasům. Zdobnějším čelenkám a korunám se říká mukuta nebo
kirita. Vlasy nosily Indky tradičně
spletené do copu nebo drdolu, i když
dnes je nechávají i rozpuštěné. Hlavu si
také zdobily květy.
Uši - Indky jsou přebornice v
nošení obrovských nazdobených náušnic. Klasikou jsou náušnice kruhové (kundala), zvonečkové a ve tvaru kapky. Kruhové náušnice, ze kterých jsou spuštěny provázky drahých kamenů, se nazývají kančuka kundala. Náušnice, které se nosí v hodní části boltce, se jmenují bali
Nos - častou indickou ozdobou je kamínek ze strany nosu, také
můžete vidět kapičku zavěšenou na nosní přepážce.
Krk - na krku jsou Indky zvyklé nosit více různých šperků, které se k sobě ani nemusí
na první pohled hodit. Penízkovému náhrdelníku se říká niška, řetízek s drahým kamenem na
konci je hemasútra, bohatě zdobený zlatý náhrdelník s drahokamy se nazývá vidžajantika a
krátkým perlovým korálům se říká haravstí (pokud ovšem mají uprostřed drahokam, jmenují
se hara), zatímco dlouhým tarahara. Jednoduchý řetízek se nazývá sútra. Těsný zlatý náhrdelník s jedním velkým drahokamem se jmenuje kantha.
Ruce – náramky se nosí stejné na obou rukách a většinou jich bývá
mnoho, často je nakombinovaných mnoho různých typů. Podle mé zkušenosti pěkně vypadá 5 - 10 zlatých nebo stříbrných jednoduchých kroužků
na obou rukách. Na prstenech můžete nechat vyřádit svoji fantazii.
14
Pas - pásky přes sárí (mékhala) se nosí spíše na taneční vystoupení.
Nohy - prstýnky na nohu nejrůznějších tvarů a barev jsou naprosto
běžné. Indickou specialitou ale jsou dnes tak
populární nákotníčky. V Indii se většinou
nosí výraznější, často s drobnými rolničkami, ale nikdy nejsou těsně na nohu, jsou
spíše volnější, což opticky nohy prodlužuje.
Jsou dva základní druhy - bez ozdob (nupura) a s drahými kameny (manipura).
Oblékání sárí (ulti - běžný způsob):
1.
Jedním z tajemství je spodnička. Měla by být
ušita z plátna, měla by sahat až na zem a v
pase by měla mít navlečený provázek (ne
gumu!), který pevně utáhneme. Na horní část
těla si oblékneme krátkou blůzku - pravé čoli
vypadá nejlépe, ale použít můžeme i nějaké
body, tričko, nebo cokoli, co vypadá hezky.
15
2.
Začínáme na břiše. Horní cíp sárí (nezdobeného konce, samozřejmě) zastrčíme do
spodničky tak, aby nám vyhovovala délka.
3.
V sárí se otočíme úplně kolem dokola (po
směru hodinových ručiček) a po celém obvodu si ho pozastrkáme do spodničky, takže
vznikne zavinovací sukně. Dáváme dobrý
pozor na délku - musí být stejná vepředu i v
zadu. pokud chceme v sárí opravdu dobře
vypadat, mělo by sahat až na zem.
4.
Na sárí začneme dělat v malinkých odstupech sklady asi 10 cm dlouhé, tak, aby vytvářely řasení. Uděláme jich asi 5 až 10, podle délky sárí. Dáme pozor na to, aby sárí
pokračovalo stále stejným směrem, tzn. pod
levé rameno (jako na obrázku).Sklady založíme do spodničky tak, aby se sklady rozdělovaly přesně pod pupíkem.
16
5.
V sárí se otočte podruhé a tentokrát sárí nezastrkávejte do spodničky, ale veďte ho pod
pravým ramenem a přehoďte přes levé.
6.
Část, která nyní visí přes rameno, by měla
být zdobená vlečka. pokud je příliš krátká
nebo dlouhá, musíme upravit počet skladů.
Sárí se vyskládá na rameno tak, aby byl hezky vidět jeho spodní okraj a zároveň aby
horní okraj nebyl povolený, ale vedl těsně
pod pravým ramenem.
17
7.
A pokud jde o klouzavé sárí, můžeme ho na
rameni připnout k halence špendlíkem nebo
broží.
PAŇDŽÁBÍ
Paňdžábí není tradičním indickým oděvem v pravém
slova smyslu, protože se v Indii nosí "pouhých" 600 let. Do
Indie přišlo z islámských zemích, kde ho nosí ženy i muži. V
Indii můžete paňdžábí vidět zejména ve velkých městech. Ve
velké oblibě ho mají vyznavačky islámu nebo sikhského náboženství. Přezdívku paňdžábí získalo právě proto, že se nejvíce
nosí v severoindickém státě Paňdžáb, kde je většina obyvatel
Sikhů. Skládá se vlastně ze tří částí - dlouhé haleny, téměř šatů,
perského střihu. Pod ní se nosí široké, ale opravdu velmi široké
kalhoty a vše doplňuje elegantní šála, barevně perfektně sladěná s celým kompletem, která se
nosí elegantně přehozená kolem krku nebo mnoha jinými způsoby.
7. KUCHYNĚ
S indickou kuchyní je to podobné jako s čínskou. Snad každý už z ní něco ochutnal,
ale jenom málokdo může říci, že ji doopravdy zná v celé její rozmanitosti, pestrosti a originalitě. Pravá „čína“ je totiž úplně jiná v Kantonu než v Pekingu či Sečuánu. A její evropské variace mají ke skutečně originální čínské kuchyni daleko. A stejně je tomu u kuchyně indické,
kterou zatím známe v její rozmanitosti ještě méně než čínskou.
Na severu země pracují hodně s jogurty, smetanou, oříšky a máslem ghí. Jih - to je pálivost sama. Chilli, kokosové mléko a kokosový olej snad nechybějí v žádném z pokrmů. A k
tomu nejpestřejší směs tropického ovoce a zeleniny. Pro zmírnění pálivé palčivosti se podáva-
18
jí chladivé saláty. Třeba něco na způsob řeckého tsatsiki. Pro východ země jsou typické ryby
a hořčicový olej. Nejpestřejší z indických kuchyní je na západě země, kde přijali nejvíc mezinárodních ingrediencí a s nimi dobývají svět. Zde jde hlavně o pestré směsky koření, které
tvoří typické aróma, jaké jsme zvyklí spojovat s indickou kuchyní. Samostatnou kapitolou
jsou Bombaj a Madrás.
GOANSKÉ RYBÍ KARÍ (pro 4 osoby)
* 400 g jakékoliv kvalitní ryby
* karí pasta
* 150 g strouhaného kokosu
* půl lžičky kmínu
* 3 stroužky česneku
* 10 g bílého pepře
* 15 g koriandru
* 1 zelená chilli paprička
* 2O g červených chilli papriček
* 1 cibule
* 50 g tamarinu, který vyvaříme ve vodě
Pastu, kterou jsme získali rozetřením všech ingrediencí, dáme s trochou vody do hrnce, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli, chilli papričky a povaříme. Přidáme vývar z tamarinu a
kousky ryby a pomalu vaříme, až je ryba uvařená.
SKOPOVÉ CHILLIFRY (pro 4 osoby)
* 400 g vykostěného skopového masa
* 200 g cibule
* 160 g rajčatového protlaku
* olej
* 80 g strouhaného kokosu
* 1 lžička garam masala
* 1 kávová lžička mletého koriandru
* sůl
* 1/2 kávové lžičky chilli
* 60 g česneku
* 60 g strouhaného zázvoru
* 10 g sušených chilli papriček
19
Na pánvi rozehřejme olej, skopové maso nakrájíme na kostky a dáme na pánev, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a ostatní ingredience. Za stálého míchání orestujeme a potom pomalu dusíme, až je maso měkké.
MAJSÚRSKÁ MASALA DÓŠA
Ingredience:
1 šálek vařené rýže
1 šálek syrové rýže
1/4 šálku urad dálu (v nouzi lze použít i naše čočka)
3 pol. lžíce thúr dálu(v nouzi lze použít naše čočka nebo dostupný červený dál)
3 pol. lžíce krupice
sůl
Na masalu:
3 brambory
kousek zázvoru
čerstvé koriandrové listy (lze použít i petržel)
7 zelených chilli (jen pokud snesete pálivé)
2 čaj. lžičky garam masala
sůl
olej dle potřeby
1 pol. lžíce indického kmínu
šálek oloupaných rajčat
několik kari listů (lze použít i bobkové)
Rýži i oba dály nechejte namočené po 4 hodiny. Pak rozmixujte s trochou vody, dokud nevznikne velice jemné těsto. Osolte a přidejte trochu krupice, aby se těsto dalo tvarovat. Masalu připravíte tak, že uvaříte a oloupete brambory a nakrájíte na
malé dílky. Rozmixujte zázvor, koriandrové listy a chilli na pastu.
Rozpalte trošku oleje na pánvičce a přidejte indický kmín. Ten po
chvíli zesvětlá a jakmile znovu ztmavne, přidejte připravenou pastu a smažte. Pak přidejte kousky rajčat a brambor a smažte, dokud
vše nezměkne. Osolte, přidejte kari listy a nakonec dochuťte garam masalou. Nakonec se dělají dóši. Rozehřejte velkou pánev s máslem. Dóši pak děláte stejně, jako palačinky - nalijete
tolik těsta, aby vznikla tenká placka. Tu pak smotejte a naplňte masalou. Podávejte s kokosovým čatný a polévkou na listu z kokosové palmy.
20