Informační bulletin SMO - Svaz marginálních oblastí

SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ
ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
květen-červen 2013 / č.53
Mýty a skutečnost ohledně
soběstačnosti české
zemědělské produkce
ú v o d e m
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)
Snad nejčastějším klišé současného českého zemědělství je nářek nad
tím, jak nejsme soběstační v produkci potravin a jak rostou schodky agrárního zahraničního obchodu. Ekonomická sekce SMO proto analyzovala, zda
je to vůbec pravda a zda je vůbec možné náš schodek eliminovat. Z dlouhodobých čísel vyplývá, že ani před rokem 1989 jsme nebyli nikdy soběstační
a dokonce jsme na tom byli hůře než dnes. Ve světle tohoto faktu pozbývají
důvěryhodnosti argumenty propagátorů stimulování produkce za každou cenu.
A vede to nutně k otázce, zda pouze nesledují své vlastní zájmy a za tímto účelem zkreslují realitu.
Vážení přátelé,
náš svaz se stal signatářem Společné výzvy ke strategii, která navázala na materiál „Konkurenceschopné a moderní a zemědělství - Výzva odpovědných sedláků“
a která apeluje na ekonomický přístup
v zemědělské politice namísto laciné demagogie. Společnou výzvu přetiskujeme
v tomto bulletinu.
Původní i aktualizovaná výzva vyvolaly
velký ohlas a k prvotním signatářům se
připojují další významné organizace. Mezi
jinými to byly i některé okresní agrární
komory, což je dáno tím, že se na veřejnost začínají dostávat materiály o tom, co
skutečně prosazuje vedení Agrární komory na odborných jednáních – staví se proti živočišné výrobě, prosazuje maximální
přímé platby nevázané na chov dobytka
a minimalizaci prostředků v Programu
rozvoje venkova, resp. sazeb LFA a AEO,
které jsou podmíněny chovem dobytka.
Potěšilo nás, že se okresní agrární komory, a to nejenom ty podepsané pod
Společnou výzvou, postavily proti vyřizování účtů a konfrontačnímu stylu vedení
AK. Uvedené vyvolalo rozruch ve vedení
AK, které si do Prahy předvolalo zástupce trutnovské a bruntálské AK, aby jim
vysvětlilo, že se jedná o „nedorozumění“
a mohlo i nadále v klidu prosazovat politiku maximalizující peníze do úrodných
oblastí a poškozující oblasti méně úrodné.
Čísla o negativním saldu agrárního zahraničního obchodu (AZO) jsme čerpali z publikace
„České zemědělství očima těch, kteří u toho
byli“. Konkrétně publikace vyčísluje schodky
AZO za roky 1970-1984. Tyto údaje jsou srovnány se saldy let 2000-2012 dle údajů Českého statistického úřadu. Všechna dosažená salda byla pro srovnatelnost přepočítána na rok
2012 a to pomocí indexu průměrných mezd.
Uvedená veličina je sledována za dostatečně
dlouhé časové období a spolehlivě zohledňuje
změny cenové hladiny i rozdílných měn (Kčs,
Kč). Srovnání v paritě kupní síly je přitom nejvýstižnějším způsobem.
Do roku 1984 je v uvedeném grafu zahrnuta
bilance celé bývalé federace, ale lze racionálně
předpokládat, že zemědělské saldo Slovenské
socialistické republiky nebylo zásadně odlišné
od salda českého.
V případě, že bychom šli více do hloubky uvedeného srovnání a zároveň chtěli
eliminovat kvantitativní rozdíly Československa a ČR, dopadla by doba sedmdesátých a osmdesátých let ještě hůře,
protože tehdejší krytí dovozu vývozem
bylo za výše uvedené roky z období 19701984 na úrovni pouhých 28 %, tzn. dovoz
A protože nejpodstatnějším argumentem
používaným pro přesun peněz od neúrodných oblastí k úrodnějším je tvrzení
o zhoršování soběstačnosti a salda agrárního zahraničního obchodu ČR, tak jsme
se v tomto bulletinu rozhodli toto tvrzení
prověřit. K našemu překvapení jsme zjistili, že schodky po vstupu do EU klesají
a jsou dokonce nižší, než v dobách největší prosperity socialistického zemědělství. Právě v době 70. a 80. let, která je
dávána tak často za příklad, se agrární
schodky pohybovaly mezi 60 a 100 miliardami korun, zatímco od vstupu do EU
nedosahují v průměru ani poloviny a činí
20 až 50 miliard korun v cenové hladině
roku 2012.
Podstatné je, že cílem nepravdivého tvrzení o rostoucích schodcích je snaha z veřejných peněz ještě více stimulovat produkci tržních komodit, resp. soukromých
statků. Věříme, že nový ministr zemědělství velmi dobře rozlišuje mezi pojmy „při-
byl tehdy téměř čtyřikrát větší než vývoz. Naproti tomu míra krytí vývozu v letech
2000-2012 dosáhla 75 %, tzn. dovozy se velmi blížily vývozům.
Období netržní / socialistické ekonomiky vychází z hlediska agrárního obchodu nejhůře, protože i v období první republiky 1919 až 1938 byl československý agrární dovoz
kryt vývozem ze 62,4 % (P. Tuček a Zd. Hrabánek, 1987). Tehdy jedinou agrární položkou v nomenklatuře „celních tříd“ s trvale aktivním přebytkem byl cukr a všechny
ostatní položky byly v souhrnu netto dovozní, jak uvádí studie „Reálný prostor pro
snižování záporného salda českého agrárního obchodu“ (VÚZE, Kraus a kol.), z níž
pochází i následující dlouhodobé srovnání:
SALDO (SCHODEK) ZEMĚDĚLSKÉHO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU
Saldo
v běžných
cenách
Rok
-4
-5
-6
-9
-9
-8
-9
-8
-8
-17
-19
-23
-25
-32
-25
-34
-32
-24
-32
-34
-36
-24
863
775
997
418
038
733
242
297
733
282
817
866
454
296
002
195
453
117
027
644
293
884
1915
2313
2382
2597
2656
2699
2765
2822
2875
13219
14378
15524
16430
17466
18344
19546
20957
22592
23344
23864
24436
25112
Index
1311%
1086%
1054%
967%
945%
930%
908%
890%
873%
190%
175%
162%
153%
144%
137%
128%
120%
111%
108%
105%
103%
100%
Saldo
přepočtené
na rok 2012
-63
-62
-73
-91
-85
-81
-83
-73
-76
-32
-34
-38
-38
-46
-34
-43
-38
-26
-34
-36
-37
-24
770
699
765
068
453
253
937
832
279
830
612
606
904
434
226
933
887
807
453
456
297
884
1970
1975
1976
1979
1980
1981
1982
1983
1984
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
1970
1975
1976
1979
1980
1981
1982
1983
1984
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Průměrná
hrubá měsíční
mzda
0
měřená potravinová bezpečnost země“
a „honba za soběstačností ve všech komoditách“, která se v podmínkách globálního trhu jeví v našich geografických podmínkách jako absurdní, stejně jako snaha
o její dosažení podporou z veřejných prostředků za cenu poškození neúrodných
oblastí a zhoršení veřejné služby zemědělství. Byl to koneckonců právě Miroslav
Toman, který loni jednoznačně prohlásil,
že suroviny už umí vyrobit v Evropě každý, důležitý je odbyt. Věříme, že nový
ministr, který není v oboru žádným nováčkem, najde odvahu říci, že základem
dlouhodobé konkurenceschopnosti každé
komodity je především její alokace do oblasti s nejnižšími náklady a nikoliv to, kolik
se na ní podaří „utrhnout“ podpor.
SMO se též musí ohradit vůči nepravdivému tvrzení prezidenta AK, že „dnes
se seká pouze polovina tuzemských luk“
a „často se stává, že co na jaře vyroste,
to na louce zůstane.“
Ing. Milan Boleslav,
předseda Svazu marginálních oblastí
tel.: 737 284 225
Silný kurz koruny je problémem méně
efektivních odvětví českého zemědělství
v evropském měřítku, jako je např. chov
prasat. Pokud by byl český průmysl slabší
a kurz koruny někde v oblasti 35 Kč/Eur,
pak by bylo smysluplné rozvíjet i chov prasat v ČR, protože evropská cena 1,7 Eur/
kg by namísto stávajících 44 Kč/kg znamenala 60 Kč/kg.
Je však velmi nepravděpodobné, že by
naše zemědělské exporty dokázalo v nějaké významné části nahradit 3 biliony korun
průmyslového exportu, když doposud nejlepší výsledek činil loni 147 mld. Kč.
-10 000
-20 000
-30 000
-40 000
-50 000
-60 000
-70 000
-80 000
-90 000
Saldo agrárního
zahraničního obchodu
1970-2012 (mil. Kč)
-100 000
Zajímavý fakt ve světle dnešní snahy
o podporu živočišné výroby přinášejí z minulé doby autoři publikace „České zemědělství očima těch, kteří u toho byli“, když
uvádějí, že potřebu mohutných dovozů
vyvolávala větší orientace na živočišnou
výrobu s nutností dovozu krmiv.
2
Důvody záporného salda
Jak jsme již dříve uvedli, musí se zemědělství v ČR potýkat s faktem, že jsme první
či druhá nejprůmyslovější země Evropy.
Exportní síla českého průmyslu je důvodem silného kurzu koruny, který představuje velký tlak na zemědělství, které v nepříhodných středoevropských podmínkách
nemůže vykázat takovou produktivitu, aby
v celé své šíři obstálo.
Řešení záporného agrárního salda
Pokud by se však přeci jen podařilo utlumit export českého průmyslu a stimulovat
zemědělský export, jak po tom volá vedení
Agrární komory, pak si musíme uvědomit,
že by nesporně došlo ke zhoršení směnných relací zahraničního obchodu, tzn.
ke zhoršení efektivnosti české ekonomiky.
A vzhledem k tomu, že s rostoucí nucenou
zemědělskou produkcí by dále stoupaly
její průměrné náklady a ztrátovost, vedl
by růst podílu zemědělské produkce k poklesu hrubého domácího produktu České
republiky.
Ekonomie versus politika
Přestože je výše uvedeno několik problémů, které poukazují na nesmyslnost volání po soběstačnosti, tak je nutno konstatovat, že samozřejmě lze za příslušných
ztrát vždy podřídit ekonomické principy
politickým aspektům a ignorovat ekonomické komparativní výhody či nevýhody,
A jak to dopadlo u nás, popisuje odborná ekonomie následovně: „v 80. letech
vrcholila i politicky preferovaná a ekonomicky nesmyslná snaha o soběstačnost
v produkci zemědělských výrobků, což
vedlo k rozšiřování orné a zemědělské
půdy i do klimaticky nevhodných a neefektivních oblastí, obrovskému růstu nákladů na zemědělskou výrobu, dotovaných ze státních prostředků. Prudce rostla
spotřeba minerálních hnojiv a chemických
látek na podporu a ochranu rostlinných
a živočišných výrobků, což při nešetrném
a plošném používání vedlo spíše než k růstu zemědělské produkce k růstu znečišťování půdy, povrchových i spodních vod.“
(Ing. Vlastimil Gejdoš, CSc., Karlova univerzita)
Ekonomická argumentace
K populistické politice soběstačnosti se
výstižně vyjadřuje např. studie „Reálný
prostor pro snižování záporného salda
českého agrárního obchodu“ (VÚZE, Kraus
a kol.) konstatující: Koncepci soběstačnosti v podmínkách jednotného trhu a liberalizujícího světového agrárního trhu nelze
přijmout, protože vytváří iluzi, že se jejím
prostřednictvím otvírá prostor pro růst
Stejná studie přichází dále s možná překvapivým, ale pravdivým konstatováním
ohledně nižší významnosti salda agrárního zahraničního obchodu, jehož zápornou
hodnotu dává do souvislosti s tím, zda je
uvedená země průmyslová či zemědělská,
čímž se shoduje s dlouhodobými závěry
ekonomické sekce SMO:
„Ukazatel celkového salda zahraničně obchodní bilance má z hlediska jednotlivých
zemí nepochybně zásadní význam a odpovídající vypovídací schopnost, ale již tomu
tak není v případě salda AZO. Dlouhodobě platí, že existuje skupina zemí, jejichž
AZO je trvale pasivní a naopak. Tato skutečnost není v těchto zemích předmětem
kritiky, jak je tomu u nás, protože ukazatel
prakticky nevypovídá o výkonnosti země-
dělství, resp. o tom, jak resort plní svou
společenskou funkci. Vymezení členských
zemí na převážné vývozce či dovozce potravinářských výrobků je dáno historicky
a zčásti vypovídá o stupni průmyslového
rozvoje té které země, aniž by však tento
závěr platil obecně.“
Komparativní výhodou ČR je průmysl
Česká republika musí vždy zvažovat, kde
jsou její komparativní výhody v rámci evropského prostoru, který má na nás největší vliv. A je zřejmé, že i v rámci EU,
která patří k nejprůmyslovějším světovým
společenstvím, jsme v průmyslu nadprůměrní.
Průmysl Evropské unie zaměstnává 38
milionů lidí z celkového počtu 218 milionů
pracujících, tzn. 18 % všech ekonomicky
aktivních lidí. Česká republika tento průměr vysoce převyšuje a nachází se v ní
dokonce tři z pěti nejprůmyslovějších regionů EU měřeno procentem zaměstnanosti
v průmyslu.
Základní ukazatele vývoje AZO v dlouhodobé časové řadě (mil. Kč)
a stupeň krytí dovozů vývozy (%)
Rok
Vývoz
1
1935
1936
1960
1965
1970
1975
1980
1981
1982
1983
1984
1993
1994
1995
1996
1997
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Československo
Že uvedené lze, předvedli např. i barmští
generálové, kteří se po převzetí moci rozhodli Barmu přeorientovat na socialistický
systém hospodářství a produkci rýže. Sázka
na agrární ekonomiku vedla k tomu, že dnes
je Barma jedním z nejchudších států světa a její mizérie vyniká ve srovnání s Thajskem, které mělo obdobnou výchozí úroveň.
produkčních kapacit či alespoň udržení
existujícího rozměru zemědělství. Nemůže
tomu tak být mj. proto, že tato koncepce
je trvale spojena s vysokou neefektivností,
tj. nealokuje výrobu do nejpříhodnějších
přírodních, resp. ekonomických podmínek,
kde nákladově cenové relace jsou nositeli
komparativních výhod.“
Česká republika
jak se tomu dělo před rokem 1989.
933
809
943
1 087
1 209
2 173
3 876
3 790
3 872
3 461
3 966
32 276
28 722
35 596
33 473
39 479
47 724
49 418
45 124
48 794
61 526
78 520
79 008
96 880
106 931
101 708
105 364
120 381
147 152
Dovoz
2 200
2 120
4 158
4 533
6 071
7 948
12 914
12 523
13 115
11 758
12 700
31 497
40 195
47 636
55 589
59 928
64 883
69 081
68 850
74 029
93 544
103 744
111 940
129 333
131 048
133 735
140 008
156 674
172 036
Saldo
Stupeň krytí
dovozů vývozy
-1 267
-1 311
-3 215
-3 446
-4 862
-5 775
-9 038
-8 733
-9 243
-8 297
-8 734
779
-11 473
-12 040
-22 116
-20 449
-17 159
-19 663
-23 726
-25 235
-32 018
-25 224
-32 932
-32 453
-24 117
-32 027
-34 644
-36 293
-24 884
42,4
38,2
22,7
24,0
19,9
27,3
30,0
30,3
29,5
29,4
31,2
102,5
71,5
74,7
60,2
65,9
73,6
71,5
65,5
65,9
65,8
75,7
70,6
74,9
81,6
76,1
75,3
76,8
85,5
1)
Za roky 1935 a 1936 v nomenklatuře celních tříd; za období poválečného Československa v propočtu za pomoci VRCU v nomenklatuře 0 (potraviny a živá zvířata), 1 (nápoje a tabák), 4 (živočišné
a rostlinné produkty); od roku 1993 v členění na kap. 01 až 24 celního sazebníku.
Pramen: Statistické ročenky Republiky Československé (1938); Statistické ročenky zahraničního
obchodu ČSÚ. Zpracoval: P. Tuček, Z. Hrabánek
Údaje za roky 2007-2012 doplněny Svazem marginálních oblastí dle údajů ČSÚ
3
Pět nejprůmyslovějších regionů EU (dle procenta zaměstnanosti v průmyslu za rok 2011)
1.
2.
3.
4.
5.
Moravsko-Slezský region
Severovýchod
Střední Morava
Západ
Centrální Transdubia
Česká republika
(regiony Liberec, Hradec Králové a Pardubice) Česká republika
(regiony Olomouc and Zlín) Česká republika
(regiony Arad, Caraş-Severin, Hunedoara a Timiş) Rumunsko
(regiony Fejér, Komárom-Esztergom a Veszprém) Maďarsko
Produkce aut (ks/rok na 100 obyvatel, 2011)
zdroj: International Organization of Motor Vehicle Manufacturers
Slovensko
Česká republika
Korea
Německo
Japonsko
Kanada
Belgie
Španělsko
Francie
USA
Spojené království
Polsko
Maďarsko
Itálie
4
11,7
11,4
9,3
7,7
6,6
6,1
5,3
5,0
3,4
2,7
2,3
2,2
2,1
1,3
Síla průmyslové produkce vyniká
např. v číslech ohledně výroby aut,
kde jsme druzí na světě za Slovenskem. Ve světle těchto faktů je
zřejmé, proč veřejnost u českého
zemědělství oceňuje spíše mimoprodukční funkce, než případnou
stimulaci výroby s další zátěží pro
životní prostředí.
36.3%
35.9%
35.5%
35.2%
34.9%
Agrární komora ohrožuje nepravdivými
informacemi evropské dotace
Svaz marginálních oblastí se musí ohradit vůči tvrzení prezidenta Agrární komory, že dnes se seká pouze polovina
tuzemských luk.
Svaz marginálních oblastí pokládá za nutné, aby jasně zaznělo,
že uvedené není pravdou a dokládají to kontroly SZIF. Na tom nemůže nic změnit ani případná neinformovanost prezidenta Agrární
komory.
Zpochybnění funkčnosti SZIF
Nepravdy tohoto typu bohužel znamenají, že je nefunkční kontrolní systém české platební agentury - Státního zemědělského
intervenčního fondu. A tento rozsah nefunkčnosti by znamenal
pozastavení evropských peněz pro české zemědělství s fatálními
důsledky.
Již v minulém bulletinu jsme na příkladech ukázali, jaké kroky prosazuje Agrární komora s cílem poškodit zemědělství v méně úrodných oblastech České republiky. Informace o tom, že „dnes se seká pouze polovina tuzemských luk“
a „často se stává, že co na jaře vyroste, to na louce zůstane“
zapadají do dlouhodobé snahy AK za každou cenu zvýhodňovat
úrodné oblasti vůči neúrodným i za cenu nepravdivých informací
a demagogických tvrzení o soběstačnosti či zaměstnanosti.
Zveřejněné nepravdy
Níže si dovolujeme citovat ze dvou zveřejněných zpráv:
Dalším důvodem, proč se voda při prudkých deštích nevsakuje,
je nedostatečné sekání luk a snižování jejich výměry. „Louky, a to
se moc neví, jsou přírodní vodní pumpy,“ tvrdí Veleba. Na jednu
tunu zelené hmoty spotřebuje louka 600 litrů vody. Kdysi se louky
sekaly až třikrát ročně, nyní se podle něj často stává, že co na jaře
vyroste, to na louce zůstane, což také snižuje retenční schopnosti
krajiny.
http://mediafax.nova.cz/clanek/finance/povodne-zvysi-ceny-zeleniny-ktere-druhy-podrazi-nejvice.html
Veleba odhaduje, že ze 670 000 hektarů tuzemských luk se dnes
seká pouze polovina. „Louky jsou přírodní vodní pumpy. Na vyprodukování jedné tuny trávy louka potřebuje 600 litrů vody,“ uvedl.
V případě, že se louka neseká, potřeba vody a její schopnost zadržet vodu klesá.
http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=782156
Ani dvě nepravdy nemohou dohromady
dát pravdu
Propagátoři potravinové bezpečnosti, resp. soběstačnosti často argumentují tím, že nám přinese nižší ceny potravin
podobně jako před rokem 1989.
V hlavním článku tohoto bulletinu jsme sice
už vyvrátili předpoklad uvedeného argumentu, tzn. iluzi o soběstačnosti před rokem 1989. Ale předpokládejme tolerantně
alespoň na chvíli, že jsme dříve byli soběstačnější než dnes, a analyzujme, jak
na tom byla dřívější cenová úroveň potravin. Pro ověření pravdivosti tvrzení o levnějších potravinách v minulosti je nejlepší
vyrazit do historie a provést cenové srovnání na konkrétních produktech, tak jak
to učinil Český statistický úřad – viz aplikace „Kolik jsem si mohl koupit ...?“ na
www.czso.cz.
Všechno je jinak
Ze statistických dat vyplývá, že dnes jsou
potraviny výrazně levnější než před rokem
1989. Tzn. ani druhé klišé není pravdivé.
Skutečnost je tedy zcela obrácená, než
jak nám ji servírují demagogové, tzn. nižší
ceny potravin i nižší schodky máme ve skutečnosti dnes.
Paradoxně, na základě kombinace obou
uvedených závěrů, tzn. že dnes jsou
schodky agrárního zahraničního obchodu
i ceny potravin nižší než za socialismu, by
však stále mohl někdo tvrdit, že existuje
vztah mezi levnějšími potravinami a nižšími schodky (vyšší soběstačností). Ve skutečnosti však pouze došlo k souběhu dvou
věcí, které spolu naprosto nesouvisí.
Abychom zůstali u odborného pohledu, tak
samozřejmě musíme uvést, že v ekonomii
neplatí uvedené spojení nižších schodků
a nižších cen. Naopak ekonomiky platí vysokou cenu ve formě vyšších cen potravin
za pokusy o potravinovou soběstačnost,
omezování obchodu či stimulaci neefektivní
produkce. Takže demagogové jsou mimo
i potřetí. Nikoliv překvapivě. Farmářské
ceny i ceny potravin jsou v Česku tvořeny
na otevřeném evropském trhu bez ohledu
na dílčí agrární schodky jednotlivých zemí.
Níže přinášíme výstup z avizovaného srovnání cen, které na základě údajů ČSÚ zveřejnil časopis Týden:
Ceny z roku 1989: máslo 75, kuře 225 korun
Vepřová konzerva za 120 korun, čtvrtka
másla za 75, kilogram kuřete za 225, kilogram vepřových jater za 300 a sirup lesní
směs za 75 korun. To jsou ceny vybraných
potravin z jara roku 1989. Nevěříte, že byly
tak vysoké? Přesvědčí vás o tom odborníci
z Českého statistického úřadu.
Iluze o levné komunistické „sámošce“
jsou jen nostalgickým mámením, na které
však sázejí dnešní komunisté i část sociálních demokratů. Český statistický úřad
(ČSÚ) proto ve snaze srovnat „socialistický“ a „kapitalistický“ konzum vytvořil
5
postavu „pana Průměrného“. Díky tomu si
na webu ČSÚ může každý spočítat, kolik
si mohl koupit potravin za průměrný plat
v roce 1989 a kolik dnes. Výsledky mohou
leckoho překvapit.
Kuřecí skóre 389:105
Současná průměrná hrubá mzda (průměr
za rok 2008) činí 23 542 korun, přičemž
v roce 1989 to bylo 3 170 korun. Z grafu
statistiků tak například vyplývá, že si „pan
Průměrný“ mohl v roce 1989 za výplatu nakoupit celkem 105 kilogramů kuřat, zatímco dnes si může naložit do košíku hned 389
kilogramů kuřat (při statisticky průměrné
ceně kilogramu kuchaného kuřete 30 Kčs
v roce 1989 a 60,47 Kč v roce 2009).
„V porovnání s rokem 1989 a s průměrnou mzdou jsou dnes ceny potravin velmi
příznivé,“ říká Michaela Králová, vedoucí
týmu ČSÚ, který srovnání připravoval. Graf
statistiků obsahuje dvanáct vybraných po-
vodními cenami v Kčs). Hrubá mzda se
od roku 1989 zvedla sedmapůlkrát. Proto
tehdejší cena vynásobená číslem 7,5 ukazuje cenu, za jakou by se zboží mělo prodávat dnes. Například kilogram vepřových
jater (cena v roce 1989 činila 40 Kčs za kilogram) by dnes přišel na 300 Kč. Kilogram
šunkového salámu (60 Kčs) na 450 Kč
(a stejně tak i kilogram vepřové pečeně
upravené na řízky), kilogram cikánské pečeně (85 Kčs) na 637 Kč, kilogram kostkového cukru (8 Kčs) na 60 Kč, konzerva
vepřového masa ve vlastní šťávě (16
Kčs za 415 g) na 120 Kč, kilogram kapra
(23 Kčs) na dnešních 172 Kč, litr plnotučného mléka (3,10 Kčs) za 23,25 Kč,
kilogram Eidamu (23 Kčs) na 172 Kč,
sklenice sterilovaných okurek (9,40
Kčs) na 70,50 Kč, černý pepř celý (25 g
za 3,75 Kčs) na 28 Kč, chlupaté knedlíky
v prášku (400 g za 7,30 Kčs) na dnešních
54 Kč, rýže loupaná výběrová (500 g za 8
Kčs) na 60 Kč, sodová voda (0,33 l za 70
haléřů) na 5,25 Kč, sirup zahradní směs
ložek potravin (máslo, mléko, vejce, kuřata, cukr aj.), z nichž nejradikálněji zlevnila
čokoláda. V roce 1989 si „pan Průměrný“
mohl koupit za výplatu 243 kilogramů čokolády, po dvaceti letech si však může dovolit nákup neuvěřitelných 1 176 kilogramů čokolády. Zato třeba chléb je levnější
jen o trochu, v roce 1989 si zákazník mohl
za průměrnou mzdu koupit 720 kilogramů
pšeničného konzumního chleba, o dvacet
let později je to 1 028 kilogramů chleba.
Kilo cikánky za 637 Kč
On-line deník TÝDEN.CZ porovnal ceny ještě podrobněji než ČSÚ, když si v archivu
opatřil ceník veškerého potravinářského
zboží z roku 1989. Jde o seznam třiceti tisíc
položek, které měly za socialismu pevnou
cenu, a ta musela být dodržována ve všech
obchodech od Aše až po Košice (části seznamu přinášíme v obrazové příloze i s pů-
6
ňuje Michaela Králová z ČSÚ. Třeba člověk, který dnes prodává lístky na nádraží
nebo sedí u pokladny v supermarketu, nosí
domů sotva dvanáct tisíc čistého měsíčně.
Takoví lidé často považují statistické údaje za „klausovskou lež“; ti starší dokonce
s hořkostí tvrdí, že „za Husáka se žilo lépe“.
„Statistiky jsou v tomto směru opravdu poněkud zavádějící. Když se jeden přejí celým
kuřetem a druhý hladoví, tak se statisticky
v průměru oba dobře najedli,“ připouští Michaela Králová z ČSÚ.
Zkusme tedy čísla přiblížit všední realitě.
Dnešní prodavačky v samoobsluze dosáhnou zhruba na mzdu 12 tisíc korun, zatímco
v roce 1989 to mohlo být maximálně 1 500
korun. Statistikům z toho pořád vyplývá, že
dnešní prodavačka je na tom lépe než její
předchůdkyně v komunistickém krámu. Ta
dnešní si koupí 198 kilogramů kuchaných
kuřat, ta z roku 1989 jen 50.
Levněji než za Jakeše
Neznamená to však, že se každému obyvateli republiky od roku 1989 automaticky zvýšila celková životní úroveň. Radost
z nejlevnějších potravin kazí mnohým rodinám třeba pohled na účty za nájem a energie. „Ukazujeme pouze růst životní úrovně
z pohledu konkrétního výrobku a možností jeho konzumace,“ říká Michaela Králová
z ČSÚ. Jedno je ale jisté. Navzdory postkomunistické nostalgii po levné socialistické
„sámošce“ statistikové s dostatečnou vážností prokázali, že v Česku jsou dnes potraviny levnější než před dvaceti lety, když
nad komunistickou zemí bděl generální tajemník KSČ Milouš Jakeš.
(900 g za 10 Kčs) na 75 Kč nebo pivo desítka (jakákoliv desítka stála 2,50 Kčs)
na 18,75 Kč či lahvový Plzeňský prazdroj
(6 Kčs) na 45 Kč v obyčejné samoobsluze
s potravinami.
I chudý si koupí více
Na hrubou mzdu ve výši 23 542 korun dnes
samozřejmě nedosáhne zdaleka každý
obyvatel Česka, nicméně stejně výjimečná
byla i mzda 3 170 korun v roce 1989. „Je
třeba si uvědomit, že při vyčíslení průměrné mzdy se nejedná o čistou, ale hrubou
mzdu - s daněmi a pojištěním,“ upozor-
Zdroj:
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/
historie/krach-komunismu/ceny-z-roku-1989-maslo-75-kure-225-korun_122416.
html 31.05.2009,
Foto: Ivan Motýl
Produkce na travních porostech roste
Za posledních deset let vzrostly stavy masných krav na 136 % původního stavu. Počty koní vzrostly na 168 %, počty
ovcí na 190 % a počty koz dokonce na 202 %. V uvedených případech se jedná pouze o zvířata s těsnou vazbou na travní porosty. Výsledkem růstu počtu zvířat ve srovnání s téměř stabilním podílem travních porostů je zvyšování intenzity
živočišné výroby na travních porostech.
Ukazuje se tak, že funguje politika Ministerstva zemědělství ČR,
které podporuje živočišnou výrobu prostřednictvím agroenvironmentálních programů (AEO), ekologického zemědělství a LFA (tzv.
méně příznivé oblasti). Zatímco první dva programy jsou dostupné
zemědělcům ve všech oblastech, tak program LFA je specificky
zaměřený jen na neúrodné oblasti.
Ministerstvo zemědělství po vstupu do EU zvolilo v Programu rozvoje venkova poměrně striktní přístup, kdy nárok na uvedené podpory mají pouze zemědělci chovající stanovené počty zvířat, a to
po dobu minimálně 5 let. Jedná se o účinný nástroj, jak navracet
pasoucí se zvířata do horských a podhorských oblastí České republiky. Zároveň je zřejmé, že bez těchto podpor by se tohoto stavu
nedosáhlo, což dokazuje fakt, že mimo systémy AEO nejsou tato
zvířata prakticky chována.
Chov zvířat je pro krajinu přínosný, protože produkuje statková
hnojiva, která jsou nenahraditelnou částí systémů výživy a hnojení
rostlin. Zvyšují biologickou činnost půdy a její schopnost zadržovat vodu, zlepšují využití živin a pozitivně ovlivňují tvorbu půdní
struktury. V neposlední řadě přispívají k čistotě vod, protože živiny
v nich obsažené podléhají vyplavování méně než u průmyslových
hnojiv.
Svaz marginálních oblastí proto prosazuje zavedení povinné podmínky intenzity chovaných zvířat i v dalších oblastech ČR, aby
mohla být navýšena živočišná výroba v celé České republice.
Plošné platby podmíněné intenzitou se ukázaly pro podporu živočišné výroby jako efektivnější než cokoliv jiného. Navíc, na rozdíl
od podpor vázaných na jednotku produkce či investice, nezpůso-
bují nechtěné produkční a cenové výkyvy. Kromě toho prostředky
vynaložené na dotování investic živočišné výrobě k růstu nepomohly.
Svaz marginálních oblastí si je vědom, že je potřeba podporovat
živočišnou produkci, současně je však potřeba zajistit, aby nevznikala příliš velká nadprodukce, jak je tomu např. u vajec, či dlouhodobě u mléka a obilovin. Nadprodukce totiž vede k nižším cenám
a zhoršování ekonomické situace farmářů, popř. k vybíjení zvířat,
jak aktuálně uvádějí chovatelé nosnic.
Veškerá produkce proto musí být podporována po zralé ekonomické úvaze, v souladu se životním prostředím a jen tehdy, pokud je
pro ni odbyt. Naopak velmi často zmiňované vázání podpor na tržby či zaměstnanost zní sice krásně, ale při bližší analýze neobstojí.
Tyto přístupy jdou proti trhu a vedou k výrobě zboží a potravin,
o které nikdo nestojí. Žádná výroba totiž není samoúčelná, resp.
nemá smyslu sama o sobě jen kvůli vytváření zaměstnanosti. Výroba neprodejné produkce je vždy jen mařením ekonomických
zdrojů a snižováním národního bohatství.
Při řízení zemědělství, ať již z hlediska produkčních či mimoprodukčních funkcí je proto potřeba vždy respektovat ekonomické
propočty a tržní poptávku. Jen tak bude zemědělství dlouhodobě udržitelné a prosperující ve všech oblastech České republiky.
A jsme si vědomi, že prosperita zemědělců v úrodných i neúrodných oblastech jsou spojené nádoby. Nebudou prosperovat jedni,
aniž by prosperovali i ti druzí.
Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 26. 6. 2013
Svaz marginálních
oblastí pomáhá postiženým povodněmi
Travní porosty nás chrání před povodněmi, ale samotné velmi utrpěly
Výbor Svazu marginálních oblastí rozhodl o poskytnutí 50.000,- Kč z rozpočtu svazu ve prospěch těch, které nejvíce poškodily letošní povodně. Uvedený
příspěvek byl odeslán na účet sbírky organizované Českým svazem chovatelů
masného skotu (ČSCHMS), který je významnou členskou organizací našeho svazu.
Svaz marginálních oblastí (SMO) vyzývá
své členy, kteří by chtěli přispět postiženým farmám, aby své příspěvky směřovali
na již existující sbírku ČSCHMS, viz www.
cschms.cz. SMO se rozhodl nezakládat
vlastní sbírku, aby nedocházelo k tříštění
sil při pomoci postiženým. Svaz marginálních oblastí se dohodl s ČSCHMS na koordinaci i z hlediska materiální pomoci.
Vydatné deště, které zapříčinily na mnoha
místech ČR extrémní povodně, způsobují
zemědělcům velké problémy, a to zejména
v dobytkářských oblastech v pohraničí, kde
dochází ke značnému rozbahnění půdy.
Díky tomu, že travní porosty zadrží 40x
větší objem vody než kukuřičné pole a 30x
více vody než pole osázené bramborami,
neskončí značná část vody rychle v řekách
a zásadně tak snižuje rozsah povodní.
tí porostů a vzhledem k množství vody
a rychlému růstu jejich polehávání. Následný vysoký podíl vlákniny a nižší podíl
živin vede k dalšímu zhoršení kvality sena
a senáží. „Jedná se o stejnou komplikaci,
jakou představují v nížinách mokré žně,“
říká Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí. Nižší výživná hodnota krmení samozřejmě znamená nižší dojivost
a nižší přírůstky.
Bohužel je vlivem těchto extrémních přírodních podmínek v první řadě ohroženo
krmení dobytka a jeho zásobení. Kvůli letošním dešťům budou farmáři hospodařící
na loukách a pastvinách schopni sklízet krmení pro zvířata ve formě senáží až od poloviny června, přestože standardní období
pro senážování trvá od poloviny května
do konce června. Budou mít tak jen třetinu obvyklé doby na to, aby udělali první
zásoby krmení na zimu. To znamená problémy s kapacitami pro sekání, obracení,
nahrabování, sběr hmoty s řezáním a svážení krmení k farmám. V druhé řadě znemožňují nadměrné srážky i výrobu sena,
která bude muset být odložena na pozdější
období.
Posun sklizně přitom způsobuje stárnu-
Svaz marginálních oblastí bude apelovat
na ministra zemědělství Petra Bendla, aby
uvedené jeho úřad zohlednil u zemědělců
s nadprůměrným podílem travních porostů
a dobytka na nich paseného. „Budeme žádat o posunutí úředních termínů sečí, protože současné zpoždění prací činí 3 týdny
a zemědělci v méně úrodných oblastech
mají sklizeno zhruba desetinu toho, co loni
touto dobou,“ dodává Boleslav.
Tisková zpráva, Svaz marginálních
oblastí, dne 10. 6. 2013
7
Celkově se však i v letošních deštích znovu
ukázalo, že krajina mnohem lépe odolává
extrémním klimatickým jevům díky změně výrobní struktury hospodaření v podhorských oblastech započaté v 90. letech
minulého století. Letošní srážková a povodňová situace důkladně prověřila stabi-
litu systému extenzivnějšího hospodaření
s vyšším podílem travních porostů a dobytka v neúrodných a erozí ohrožených oblastech.
Zemědělci v těchto oblastech hospodaří
v souladu se životním prostředím, což je
vykoupeno nižší produkcí. Za to, že nemohou vyrobit tolik potravin však musí snášet účelové a nepravdivé výtky o nevýrobě
od neinformovaných zemědělských předáků z nížiny. Uvedené je ale dáno především
nepochopením faktu, že cílem zemědělstvím není pouze produkce potravin, ale
také mimoprodukční funkce vodohospodářské, hygienické, protierozní a další. Minulé
povodně i tato poslední tuto skutečnost bezezbytku potvrdily.
Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 9. 6. 2013
Kukuřice a řepka na svažitých polích vodu nezadrží
Co nezničila voda, dokonalo bahno. Ekologičtí zemědělci sčítají škody. Poničené
nemovitosti, zaplavená úroda, ale také
znehodnocené louky a stresovaná zvířata.
Za to všechno může velká voda. Ovšem vinit pouze počasí nelze. Na mnoha místech
by škody nemusely být tak vysoké, když
by všichni, kdo obhospodařují zemědělskou
půdu, k ní přistupovali zodpovědně a s respektem k rázu krajiny. Kukuřice a řepka
na svažitých polích vodu nezadrží. To, co se
ví dávno, potvrdily i letošní záplavy.
Nevhodný výběr plodin na výše položených
polích způsobil spolu s vydatnými srážkami problémy v údolích. „Počasí je bohužel
neúprosné a záplavy se nevyhnuly ani ekologickým zemědělcům. Retenční schopnost
krajiny je taková, jaká je, což bohužel pro
mnohé znamená obrovské ztráty,“ uvedla
Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO
Svazu ekologických zemědělců.
Jak se dostat z domu nebo kudy se dopravit
na všechny pozemky, řeší třeba Jindřiška
Kopková z Farmy Mlýnec u Jistebnice, která hospodaří ve dvou lokalitách. Ani jedna
nebyla ušetřena. Rozvodněný potok Brzina strhl most. Rovněž přístupová cesta
na Smrkov je zničená. Voda s blátem ze
strání se k tokům připojila a zalila zemědělské plochy. „Vypadá jako by zde tekla řeka
metr hluboká,“ popsala Jindřiška Kopková.
Situace je o to složitější, že pozemky Farmy
Mlýnec jsou v ekologickém režimu. Ovšem
výše nad nimi je již několik let k energetickým účelům pěstována kukuřice, která
se občas střídá s řepkou. Pole vodu nezadržela. „Nedaleko, nad Hrachovem, byla
pole na kopci zatravněna. Tam měli štěstí.
Na rozdíl od nás, je tentokrát voda nevyplavila,“ uvádí konkrétní příklad Jindřiška
Kopková.
Retenční schopnost polí, zvlášť těch se širokorozchodnými plodinami, je daleko menší
než třeba u jindy často kritizovaných travních porostů. Déletrvající nebo prudké deš-
ťové srážky pak půda nedokáže vstřebat.
Valící se voda ze strání pak rozvodňuje toky
a působí nemalé škody. Potvrzují to konkrétní příklady z historie. Třeba v Litomyšli, bude tomu 30 let, kdy zemědělci osázeli
kukuřicí a řepou pole na svazích nad městem. Stačila jediná bouřka a z náměstí byl
rybník.
„Zdá se, že jsme nepoučitelní. Přitom pěstování vhodných plodin a užívání správných
agrotechnických postupů by mělo být pro
všechny zemědělce prioritou, bez ohledu
na rozmary počasí. Stálo by za zvážení, zda
do protipovodňových opatření nezahrnout
i tento faktor,“ říká Kateřina Nesrstová.
Chyby, které se v souvislosti s abnormalitami počasí vždy projeví, mají nedozírné
následky. Nejen, že je znehodnocena práce
nebo majetek, ale i sama zemědělská půda
je zasažena erozí.
Tisková zpráva, Svazu ekologických
zemědělců PRO-BIO, dne 7. 6. 2013
K povodním přispělo upřednostňování zemědělské
produkce před krajinou
Voda zaplavuje čím dál tím rozsáhlejší území, protože se zhoršuje schopnost zemědělské krajiny zadržet vodu a předcházet
ničivým povodním. Jedním z důvodů je
upřednostňování rostlinné výroby, bioplynových stanic a produkce za každou cenu.
Lány kukuřice, řepky a pšenice se staly
symbolem českého zemědělství v novém
tisíciletí.
Mezi lety 2007 a 2012 snížilo Ministerstvo
zemědělství platby vyplácené na pasené travní porosty, které svými vlastnostmi nejlépe brání povodním, o 14 %. Jedná
se o tzv. agroenvironmentální platby AEO
a LFA. Tyto platby, které zajišťují vodohospodářské a další veřejné funkce krajiny,
nekopírují ani inflaci, takže dochází k jejich
reálnému, a dokonce i nominálnímu poklesu. Naopak tzv. jednotná platba na plochu,
která je vyplácena bez ohledu na to, jak
se zemědělec chová k životnímu prostředí,
vzrostla na 193 %, což vysoce překonává
inflaci.
Nejen proto patří ČR k zemím s nejvyšším podílem orné půdy v Evropě. Navíc
se pod hesly o potravinové soběstačnosti
a zaměstnanosti daří v ČR prosazovat více
a více peněz na maximalizaci produkce. Intenzivní zemědělství zaměřené po desítky
8
let na co nejvyšší výnosy má však i svou
odvrácenou stranu - škody na krajině a přírodě.
ginálních oblastí je to Asociace soukromého
zemědělství a Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů.
Situaci zhoršuje fakt, že základní nástroje,
které by měly zemědělce vést k šetrnému
hospodaření, jsou vystavěny tak, aby byly
v zásadě bezzubé. Přes Zemědělský svaz
a Agrární komoru neprošly v roce 2009
návrhy, aby podmínkou hospodaření byla
organická hnojiva, nebo zlepšující plodiny,
např. vojtěška či jeteloviny, které přispívají
k obsahu humusu v půdě a její schopnosti
vypořádat se s povodněmi, suchem či erozí.
Fakt, že standardy Dobrého zemědělského
a environmentálního stavu (GAEC) jsou nastavené „jenom jako“, už vedl k tomu, že
ČR dostala pokutu od Evropské komise.
Věříme, že po současných zkušenostech
Zemědělský svaz a Agrární komora přestanou blokovat zavedení zlepšujících plodin,
coby povinné podmínky do přímých plateb.
Zatím, bohužel, místo schválení takto samozřejmých a odpovědných postupů navrhují odebrat další peníze z plateb na veřejné statky (travní porosty) a přesunout
je ve prospěch plateb na soukromé statky
– vojtěšku či jeteloviny na orné půdě, které umí ochránit jen necelou čtvrtinu půdy,
na níž jsou pěstovány, protože je nelze zařazovat do osevních postupů častěji než
jednou za čtyři až pět let.
Pokud by měli všichni zemědělci minimálně
21 % stálých pastvin, jak nařizují podmínky
EU pro přímé platby, pak by povodně měly
mnohem menší dopady na českou krajinu
a obyvatelstvo. Proti zlepšení povodňové
situace a proti podpoře travních porostů
a živočišné výroby se však přes všechny
deklarace staví Agrární komora a její členská organizace Zemědělský svaz. Pro jsou
na druhé straně tři z pěti nejvýznamnějších
organizací zemědělců – kromě Svazu mar-
Svaz marginálních oblastí proto apeluje
na ministra zemědělství Petra Bendla, aby
stát používal veřejné peníze pouze na placení veřejných statků. Bohužel aktuální plány Ministerstva zemědělství směřují čím dál
tím více k placení soukromých statků bez
ohledu na to, co je v moderní ekonomice
úlohou státu a co naopak úlohou trhu.
Tisková zpráva, Svaz marginálních
oblastí, dne 7. 6. 2013
ČSCHMS odmítá snižování podpor AEO a LFA
Český svaz chovatelů masného skotu jednoznačně odmítá snahy o snížení podpor
zemědělců z méně příznivých oblastí, jak
byly oficiálně prezentovány na Agrárním
fóru pořádaném Agrární komorou v minulém týdnu. Jedním z požadavků formulovaných v závěrech z tohoto setkání, který
jednoznačně demonstruje záměr přesunout finanční prostředky z méně úrodných
oblastí, je nesouhlas účastníků s převodem
finančních prostředků z I. pilíře do II. pilíře.
Tento názor je zdůvodňován a obhajován
obavou ze snížení konkurenceschopnosti
českých zemědělců a negativním dopadem
do plateb spojených s produkcí.
Za líbivou frází o konkurenceschopnosti se
však skrývá prostá snaha o maximalizaci
sazby SAPS, která však má se skutečnou
podporou živočišné výroby pramálo společného. Naopak, jediné dvě plošné platby
AEO a LFA, u kterých je výplata podmíněna
chovem hospodářských zvířat a tudíž jsou
jednoznačně spojeny s živočišnou výrobou,
chtějí účastníci fóra výše uvedeným způsobem minimalizovat.
Již za Marie Terezie se vyplácela diferenciální renta, která zohledňovala úrodnost
a produkční schopnost různých zemědělsky produkujících oblastí. Dodnes myšlenku této renty naplňuje platba LFA. Zrušení,
resp. snížení, této platby popírá veškeré
historické zkušenosti z praxe. Vstup zemědělců do AEO programu pak zase naplňuje
společenskou zakázku na údržbu krajiny
a zavazuje je po pět let plnit stanovené
podmínky. Obdržená platba je i kompenzací za to, že zemědělec nemůže po tuto dobu
travní porost rozorat a rychleji přejít na lukrativnější, lépe placenou komoditu.
Není pochyb o tom, že představená „Strategie pro růst“ (dále jen strategie) je důležitým a potřebným dokumentem, který
do určité míry může pomoci řešit problémy českého zemědělství. Agrární komora
je hlavní nevládní organizací, která se zasazuje za rychlé přijetí tohoto dokumentu,
9
ale na druhé straně prosazuje kroky, které jdou v některých ohledech zcela proti filozofii tohoto materiálu. Jedním z cílů,
uvedených ve strategii, je totiž požadavek
na zvýšení zatravnění, resp. snížení zornění
na 64 % a zvýšení početních stavů krav bez
tržní produkce mléka. Náš svaz dlouhodobě
upozorňuje, že podíl zornění je s ohledem
na klimatické a geografické podmínky v ČR
příliš vysoký, a proto zvýšení podílu trvalých travních porostů (TTP) podporujeme.
Efektivně zužitkovat travní hmotu, za současného plnění mimoprodukčních funkcí
na plochách TTP, je ve větší míře schopna
pouze kategorie skotu bez tržní produkce
mléka. Návrh na cílový počet krav bez tržní
produkce mléka, kdy je ve strategii uvedena jako indikativní hodnota cca 200.000
KBTPM, považujeme za zcela nedostatečný. Už při vyjednávání našeho přístupu
do Evropské unie, bylo ze strany České
republiky oficiálně požadováno přidělení
kvóty na KBTPM ve výši 230 tis. ks, a to
už v době, kdy byly stavy KBTPM na úrovni okolo 80.000 krav. Při dnešním pohledu
je evidentní, že České republika má díky
velmi příznivým podmínkám a kvalitnímu
systému plemenářské práce předpoklady
k chovu mnohem vyššího počtu KBTPM, než
je současný stav a než jaký uvádí strategie.
Údaje z ústřední evidence skotu však ukazují, že počet KBTPM se zastavil na úrovni
178 tis. kusů a od roku 2011 už nedochází
k žádnému nárůstu početních stavů KBPTM.
Bez toho, aniž by byl ze strany Ministerstva
zemědělství sektor chovu masného skotu
dostatečně finančně podporován, nedojde
ani k dosažení už tak poddimenzovaného
počtu KBTPM uvedeného ve strategii.
V této souvislosti je nezbytné připomenout,
že v současné době aplikovaný model výplaty AEO a LFA plateb, kritizovaný rovněž
i ve strategii, přinesl za posledních několik
let pouze velmi zanedbatelné zvýšení ploch
TTP. Ukazuje se tedy, že zatravňování orné
půdy není tak lukrativní činností, jak je
mnohdy prezentováno, a to ani přes strategií zmiňovanou „předotovanost“ tohoto
sektoru. Má-li být cílem efektivní využívání
ploch TTP chovem přežvýkavců, je nutno
podporu těchto oblastí řešit komplexně, a to
i formou dostatečné výše plateb a příplatků
bez kterých není takový způsob hospodaření ekonomicky rentabilní. Určité zvýšení
plateb na plochu bez podmínění chovem
hospodářských zvířat na straně jedné a výrazné snížení plateb AEO a LFA na straně
druhé, nikdy nebude dostatečným stimulem k tomu, aby docházelo k masivnějšímu
zatravňování orné půdy a jejímu následnému využívání chovem přežvýkavců. Pokud
na toto nebude pamatováno, bude docházet k opačnému efektu, tedy ke snižování
obhospodařovaných ploch v méně úrodných oblastech a poklesu stavů chovaného
skotu. Je proto nezbytné přistoupit k využití maximální možné výše vázaných podpor ve prospěch chovu přežvýkavců a podmínění všech plateb intenzitou zatížení se
zohledněním regionálních rozdílů a zároveň
minimálně zachování současného reálného
objemu prostředků v druhém pilíři, ze kterého jsou hrazeny AEO a LFA platby.
Ano, i my chceme v naší zemi mít ornou
půdu, louky, pastviny a u farem stáje s dobytkem, jako vidí pan prezident Agrární
komory při cestě vlakem z Rakouska. Přesunem peněz od sedláků z hor a podhor
do nížin a štědřejší podporou intenzivních
výrob však kýženého stavu nedocílíme.
Dočkáme se pouze toho, že uvidíme nevzhlednou krajinu ve formě nekonečných
lánů orné půdy a v tom lepším případě
na kopcích tu a tam nějaké krávy, v tom
horším pak opuštěnou zarostlou krajinu
všude tam, kde se chov skotu a intenzivní výroba ekonomicky nevyplácí. Důvody,
proč bychom měli i u nás mít pastviny plné
dobytka, díky špatně nastaveným dotačním podmínkám zcela pominou.
Ing. Miroslav Vráblík,
předseda ČSCHMS, Tisková zpráva,
ČSCHMS, dne 21. 5. 2013
Společná výzva ke strategii
Svaz marginálních oblastí se stal signatářem Společné výzvy ke strategii, která navázala na materiál „Konkurenceschopné a moderní zemědělství - Výzva odpovědných sedláků“ a je nejširším apelem sjednocujícím zúčastněné zemědělské svazy a organizace v podpoře živočišné výroby. Signatáři vyzývají zejména k přesunu peněz z I. do II. pilíře za
účelem podpoření živočišné výroby, která je největším nositelem trvalé udržitelnosti zemědělského hospodaření, tzn.
multifunkčnosti zemědělství.
(KOMPLETNÍ SEZNAM SIGNATÁŘŮ VČETNĚ TĚCH, KTEŘÍ SE KE SPOLEČNÉ VÝZVĚ PŘIPOJILI DODATEČNĚ, JE UVEDEN POD NÁSLEDUJÍCÍM
DOKUMENTEM.)
10
K dnešnímu dni se připojily tyto organizace:
Agrární komora Bruntál
Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky
Asociace svazů chovatelů koní České republiky
Český svaz chovatelů masného skotu
Okresní agrární komora Česká Lípa
Okresní agrární komora Liberec, Jablonec nad Nisou
PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
Svaz chovatelů koz a ovcí
Svaz marginálních oblastí
Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368
předseda Ing. Milan Boleslav
Internet: www.lfa.cz, email: [email protected]
11