PREVENTIVNÍ PROGRAM ŠKOLY Školní rok 2015/2016

PREVENTIVNÍ PROGRAM ŠKOLY Školní rok 2015/2016

STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA STROJNICKÁ
A STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA PROFESORA ŠVEJCARA
Plzeň, Klatovská 109
PREVENTIVNÍ PROGRAM
ŠKOLY
Školní rok 2015/2016
Zpracovala: Mgr. Renata Švecová
Školní metodik prevence
Obsah
I.
Úvod
3
II.
Výchozí situace
1. Charakteristika školy
2. Vymezení rizikového chování
3. Školní rok 2014/2015 – zhodnocení
4. Seznámení pedagogických pracovníků s MPP
5. Základní právní dokumenty
3
3
3
5
5
5
III.
Cíle programu
1. Obecné cíle
2. Dovednosti potřebné pro život – pro žáky
7
7
7
IV.
Prevence – konkrétní cíle
8
1. Prevence závislostního chování - užívání všech
návykových látek, netolismus, gambling
8
2. Prevence šikany
8
– posilování a rozvoj mezilidských vztahů, prevence projevů xenofobie, rasismu
3. Prevence rizikového sexuálního chování
8
4. Prevence kriminality
9
5. Prevence záškoláctví
9
6. Zdravý životní styl
9
V.
Činnosti nutné k dosažení cíle
1. Prevence drogových závislostí, alkoholismu a kouření
2. Prevence šikany, projevů xenofobie…
3. Prevence rizikového sexuálního chování
4. Prevence kriminality
5. Prevence záškoláctví
6. Zdravý životní styl
7. Další činnosti
8. Práce výchovné komise
9
10
10
10
11
11
11
11
12
VI.
Závěr
12
VII. Přílohy
13
1
Seznam
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
příloh
Kontakty
Když se něco děje – správné zhodnocení situace
Specifika otrav u různých návykových látek
První pomoc při otravě návykovými látkami a alkoholem
Co dělat, když je žák pod vlivem návykové látky
Řešení nejobvyklejších případů výskytu NL ve škole
Jak poznáme, že dítě bere drogy
Základní doporučení rodičům
Netolismus
Pravidla pro děti a rodiče k bezpečnému užívání internetu
Jak postupovat při krvavém poranění injekční jehlou
Sebepoškozování
Prevence nadměrného stresu ve školním prostředí, relaxační a jiné cvičení
Mentální anorexie a mentální bulimie
Rizikové sexuální chování
HIV/AIDS
Nová náboženská hnutí
Příslušnost k subkulturám
Domácí násilí
Dotazník pro dospívající
2
I. Úvod
Jedná se o celoroční program zaměřený na osobnostní a sociální rozvoj, na výcvik
v sociálně komunikativních dovednostech žáků a na vyplnění jejich volného času. Je určen pro
žáky, jejich rodiče a pro všechny pracovníky školy.
Zasahuje výchovnou i naukovou složku vzdělávání během celého školního roku
a směřuje k pozitivnímu ovlivnění klimatu třídy, ke změně motivace žáků a pedagogů
a ke změnám vyučovacích metod.
II. Výchozí situace
1. Charakteristika školy
Střední průmyslová škola strojnická a Střední odborná škola profesora Švejcara Plzeň,
Klatovská 109 vznikla 1. 7. 2011 sloučením dvou škol.
Obě původní školy mají naprosto odlišné zaměření a někdy velmi rozdílné problémy.
K 1. 9. 2015 má škola 1165 žáků denního studia a 141 zaměstnanců.
Celý pedagogický kolektiv i ostatní nepedagogičtí pracovníci se snaží žáky pochopit,
získat si jejich důvěru, působit na ně svým vlastním příkladem a vytvářet přátelskou atmosféru.
Třídní učitelé pravidelně seznamují žáky svých tříd s aktuálními událostmi školy
a průběžně řeší problémy. Škola komunikuje s rodinami žáků při pravidelných třídních
schůzkách. V případě potřeby se mohou rodiče samostatně informovat nebo jsou do školy zváni.
Samotné sociální klima ve škole, důvěra a pocit bezpečí jsou základními kameny
prevence a lze je realizovat s podporou ředitele školy a s podporou celého pedagogického sboru.
Prevence nežádoucích návyků a závislostí a výchova ke zdravému životnímu stylu se
z organizačního hlediska dotýká nejen metodika prevence, popř. výchovného poradce, ale
i všech pedagogických pracovníků školy, zejména třídních učitelů.
Je nutné aktuálně informovat pedagogy o nových vyhláškách a akcích, které se prevence
dotýkají. Školní metodik prevence předává poznatky získané na školeních pedagogickým
pracovníkům na pedagogických radách nebo prostřednictvím intranetu.
Škola se také zapojí do projektu Kraje pro bezpečný internet, žáci při výuce vyplní
on-line test na www.kpbi.cz.
2. Vymezení rizikového chování
Primární prevence rizikového chování je na naší škole dle Národní strategie primární
prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 – 2018 zaměřena na:
a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků:
• záškoláctví a neplnění školních povinností
3
•
interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové
formy komunikace prostřednictvím multimédií, násilí, divácké násilí, intolerance,
antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie
• delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům – vandalismus, krádeže,
sprejerství a další trestné činy a přečiny
• závislostní chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling
• rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů
• rizikové chování v dopravě, prevence úrazů
• závislost na politickém a náboženském extremismu (sekty)
• rizikové sexuální chování (onemocnění HIV/AIDS a dalšími nemocemi)
b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech:
• domácího násilí
• týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání
• ohrožování výchovy mládeže
• poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie)
Základním principem strategie primární prevence rizikového chování u dětí a mládeže ve
školství je výchova žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování
a zachování integrity osobnosti.
Nespecifická primární prevence zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý životní styl
a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání
a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy,
které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti,
k odpovědnosti za sebe a své jednání.
Specifická primární prevence zahrnuje aktivity a programy, které jsou zaměřeny
specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků.
Jedná se o:
a) všeobecnou prevenci, která je zaměřena na všechny žáky, aniž by byl dříve zjišťován rozsah
problému nebo rizika,
b) selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšenou hrozbu
rizikového chování,
c) indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán
vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování.
Preventivní program je konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke
zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně
komunikativních dovedností. Je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem
preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými
zástupci žáků školy.
Každý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence rizikového chování u žáků
byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence rizikového chování u žáků
dotýká:
a) oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa
a pohybové aktivity),
b) oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence),
c) oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie),
d) oblast rodinné a občanské výchovy,
e) oblast sociálně-právní.
4
3. Školní rok 2014/2015 - zhodnocení
Školní rok 2014/2015 byl čtvrtým školním rokem po sloučení obou škol. Konaly se proto
aktivity, které byly společné pro obě školy.
Proběhly např. adaptační kurzy, beseda s pracovníky Zdravotnické záchranné služby
Plzeňského kraje, beseda s Městskou policií Plzeň, prevence drogové ve spolupráci s Policií ČR
a MPP. Zájem žáků byl velký a byli s uskutečněnými aktivitami spokojeni a doporučili by je pro
organizaci i v příštím školním roce. Beseda s MUDr. Uzlem se z organizačních důvodů, které
nebyly na straně školy, neuskutečnila.
V minulém školním roce se žáci zúčastnili i dalších aktivit např. Jeden svět na školách.
Žáci naší školy se také velmi úspěšně účastnili sportovních i odborných soutěží.
Žáci naší školy se zapojili nové studie Národního monitorovacího střediska pro drogy a
závislosti Úřadu vlády České republiky. Jednalo se o Evropskou školní studii o alkoholu a jiných
drogách (ESPAD 2015), jíž byla pověřena agentura FOCUS – Centrum pro sociální a
marketingovou analýzu.
4. Seznámení pedagogických pracovníků školy s MPP
Všichni pedagogičtí pracovníci budou seznámeni s preventivním programem školy
prostřednictvím intranetu a vyzváni ke spolupráci při zachycování varovných signálů spojených
s možností rozvoje rizikového chování u jednotlivých žáků a tříd a při preventivní práci
s třídními kolektivy apod. Také budou opět požádáni zejména třídní učitelé o pomoc při
zamýšlení se nad tím, čemu bychom měli věnovat největší pozornost, na co je podle nich se třeba
soustředit, kde vidí největší problémy…
Preventivní program bude také k dispozici na webových stránkách školy a v knihovně.
5. Základní právní dokumenty
Základní právní dokumenty:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Úmluva o právech dítěte
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
Zákon č. 29/ 1984 Sb., o soustavě základních, středních škol a vyšších odborných škol
Zákon č. 37/ 1987 Sb., o ochraně před alkoholem a jinými toxikomaniemi
Zákon č.218, o soudnictví ve věcech mládeže
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských
zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších
zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2004 Sb., zákona č.
562/2004 Sb. a zákona č. 563/2004 Sb.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon)
5
•
•
•
Zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského
zákona.
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými
výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů
Nařízení vlády:
•
Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné,
přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických
pracovníků
Vyhlášky:
•
•
•
•
Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a
školských poradenských zařízeních
Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační
komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů
Vnitroresortní předpisy MŠMT a jiné
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Metodický pokyn MŠMT k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance č. j.
14 423/99-22, Věstník MŠMT sešit 5/1999
Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů
č. j. 20 006/2007-51 ze dne 16.10. 2007, Věstník MŠMT sešit 11/listopad 2007
Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení
šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 28 275/2000-22, Věstník MŠMT
sešit 1/2001
Metodický pokyn MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků
z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví č. j. 10 194/2002-14, Věstník MŠMT sešit
3/2002
Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k vzdělávání žáků se
speciálními poruchami učení nebo chování č. j. 13 711/2001-24, Věstník MŠMT sešit
9/2002
Sdělení pro ředitele škol a školských zařízení k zajištění lepší informovanosti rodičů žáků
v případě výskytu pedikulózy (vši dětské)
Informace o spolupráci předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při
prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži
páchané č. j. 25 884/2003-24, Věstník MŠMT sešit 11/2003
Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018
Strategie prevence kriminality na období 2012-2015 a Národní strategie protidrogové
politiky na období 2010-2018
Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007 – 2017
Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v ČR na období let 2013 – 2017
6
III. Cíle programu
Cílem programu je seznámit žáky s různými riziky spojenými se závislostmi a jinými
druhy rizikového chování, posílit jejich schopnost bránit se před těmito patologickými jevy
zdravým a sociálně akceptovatelným způsobem – působit na jejich postojovou a emocionální
složku prostřednictvím posílení některých stránek osobnosti, které mohou v budoucnu hrát roli
při jejich setkání s návykovými látkami, případně společenským nátlakem, který by mohl ke
vzniku některé ze závislostí vést.
Dalším cílem programu je ukázat žákům možnosti adekvátního řešení náročných
životních situací a ověřit si fyzické, psychické i sociální schopnosti.
Dalšími cíli programu jsou optimalizovat sociální klima v jednotlivých třídách a tím
i v celé škole, posilovat komunikační dovednosti, schopnost vytvářet přátelské vazby, asertivní
dovednosti, zlepšit sebeovládání, učit se nenásilnému zvládání konfliktů, zvládat úzkost a stres.
1. Obecné cíle
•
•
•
•
•
•
•
•
Odborné a průběžné vzdělávání školního metodika prevence a ostatních pedagogických
pracovníků
Vypracování manuálů a metodických postupů pro řešení krizových situací (např.
rozpoznání šikany, co dělat, když u žáka byly nalezeny drogy, žák pod vlivem návykové
látky, žák přistižen při prodeji drog, rodič vykazuje problém s drogami atd.)
Preventivně působit v co nejširší oblasti rizikových forem chování
Spolupracovat s odbornými subjekty
Usilovat o zapojení všech pedagogických pracovníků do příprav, plnění a vyhodnocování
preventivního programu
Pravidelně navštěvovat a vyhledávat tématická divadelní a filmová představení,
přednášky a besedy s odborníky, nabízet četbu knih a časopisů s danou tematikou
Usilovat o dobré vztahy mezi rodinou a školou
Zajistit pravidelné schůzky s rodiči, nabídnout rodičům didaktické materiály
a poradenskou činnost
2. Dovednosti potřebné pro život (pro žáky)
Autoregulace a sebeovlivňování
• Schopnost motivovat se ke zdravému způsobu života
• Schopnost oddálit uspokojení nebo potěšení
• Schopnost chránit a posilovat zdravé sebevědomí
• Schopnost plánovat čas, vést přiměřený a vyvážený životní styl
• Dovednosti při zvládání náročných životních situací (rizikových duševních stavů)
• Schopnost uvolnit se, používat vhodnou relaxační techniku, odpočívat
• Schopnost pečovat o vlastní zdraví (výživa, cvičení, hygiena pohybové aktivity apod.)
Sociální dovednosti – sociální učení
• Schopnost čelit sociálnímu tlaku (např. odmítnout vrstevníky, starší nebo nadřízené, když
nabízejí alkohol nebo jiné návykové látky)
• Asertivní dovednosti (zdravé sebeprosazování)
• Schopnost empatie a porozumění životním situacím
• Schopnost komunikace, vyjednávání, nacházení kompromisu
7
•
•
•
•
Dovednosti rozhodování se a schopnost předvídat následky určitého jednání
Schopnost vytvářet vztahy a budovat si přiměřenou síť sociálních vztahů
Dovednosti týkající se volby a hledání vhodného zaměstnání nebo dalšího studia
Rodičovské dovednosti
IV. Prevence – konkrétní cíle
1. Prevence závislostního chování - užívání všech návykových látek,
netolismus, gambling
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Předcházet užívání návykových látek včetně alkoholu a tabáku
Předcházet závislosti na návykových látkách a zdravotním problémům způsobených
v důsledku konzumace drog
Snižovat poptávku po užívání návykových látek
Pro žáky 1. ročníků: Beseda s Městskou policií Plzeň
Podporovat žáky v jejich nápadech, potřebách a tvořivosti
Aktivizovat žáky k pravidelným sportovním a zájmovým činnostem
Seznámit učitele pro případ potřeby s 1. pomocí intoxikovanému žákovi
Seznámit učitele s postupem při výskytu návykových látek ve škole
Jednotný postup při odhalení návykové látky
Předcházet zdravotním, sociálním a psychickým poškozením v důsledku přílišného
užívání vir. drog – znecitlivění, ztráta reality, snížení sebekontroly, násilí, gambling,
závislosti
Stanovit a posilovat v žácích pravidla pro užívání vir. drog
Podporovat počítačové hry, filmy s kladnými stránkami obsahu (postřeh, vědomosti,
koordinace pohybů, soustředění…)
2. Prevence šikany
– posilování a rozvoj mezilidských vztahů, prevence projevů xenofobie, rasismu
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Školní program proti šikanování
Předcházet šikaně, předcházet projevům xenofobie, rasismu
Upevňovat obecně uznávané hodnoty a postoje společenského života
Vyvracet předsudky a pěstovat úctu k životu (stáří x mládí…)
Posilovat a rozvíjet zdravé vrstevnické vztahy
Podporovat v žácích jejich přirozenou zvídavost a potřebu poznávat nové
Zajistit bezpečnost žáků o přestávkách
Šířit objektivní, pravdivé informace o extremistických organizacích, nebezpečných
ideologiích, sektách, náboženstvích (fašismus, terorismus…)
v případě potřeby zajistit intervenci (pomoc pracovníků PPP, SVP)
3. Prevence rizikového sexuálního chování
•
•
•
•
•
•
Předcházet rizikovému sexuálnímu chování
Přednáška pro žáky 2. ročníků s MUDr. Uzlem
Posilovat a upevňovat obecně uznávané hodnoty – rodina, mateřství, láska…
Předcházet rizikům sexuálního zneužívání, týrání a zanedbávání – beseda pro žáky
3. ročníků s pracovníkem Fondu ohrožených dětí
Podporovat zdravé sebevědomí žáků a citlivě přistupovat k jejich problémům
Česká společnost AIDS pomoc – beseda pro 3. ročníky
8
4. Prevence kriminality
•
•
•
•
•
•
•
Vysvětlit a popsat základní projevy kriminality a delikvence
Zasvětit žáky do ustanovení trestního zákoníku, školního řádu apod.
Zasadit se o to, aby žáci znali svá práva ve společnosti – Chartu práv dítěte, Ústavu ČR
apod.
Beseda s Městskou policií Plzeň pro žáky 1. ročníků
Beseda s Policií ČR pro žáky 3. ročníků
Upevňovat základní pravidla a hodnoty společenského chování
Předkládat vhodný vzor společenského chování, dbát na dodržování zákona a být morální
podporou
5. Prevence záškoláctví
•
•
•
•
Snížit počet zameškaných hodin
Posilovat hodnotu vzdělání
Řešení neomluvené absence
Práce výchovné komise
6. Zdravý životní styl
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Podporovat zdravý životní styl žáků – životospráva, duševní hygiena, režim dne, stres…
Upevňovat kladný vztah ke svému tělu
Seznámit žáky s různými styly života – vrcholový sport, modelky, vegetariánství, život
v komunitách apod.
Předcházet negativním vlivům médií a reklamy – ideál krásy, odtržení od reality, módní
trendy apod.
Předcházet vzniku poruch příjmu potravy – anorexie, bulimie
Upevňovat a rozvíjet kladný vztah k životnímu prostředí – ekologii
Naučit žáky poskytnout první pomoc – Prezentace Zdravotnické záchranné služby
Plzeňského kraje pro žáky 1. ročníků
Exkurze u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje pro žáky studijního oboru
sociální činnost
Praktický nácvik 1. pomoci se studenty LF UK – pro žáky 2. ročníků
Den otevřených dveří MAMMA HELP centrum Plzeň, Žlutická 2
Vhodné sportovní aktivity
Beseda s PČR – bezpečnost v dopravě – rizika mladých řidičů
V. Činnosti nutné k dosažení cíle
Součástí některých předmětů jsou témata, která souvisí s problematikou návykových
látek, zdravého životního stylu, chování, duševní hygienou apod. Zejména v těchto předmětech
je prostor pro otevření diskuse a vhodného nasměrování žáků, použití různých metod práce apod.
V průběhu školního roku budou uskutečňovány různé akce – besedy, přednášky apod.
podle potřeb pedagogů, z iniciativy školního metodika prevence a podle nabídky příslušných
organizací. Bude pokračovat spolupráce s různými organizacemi (Tyfloservis, Jitřenka,
MAMMA HELP centrum, Point 14, Nezvratné osudy…).
9
Žáci školy se pravidelně účastní sportovních soutěží, Středoškolské odborné činnosti,
soutěže České hlavičky a aktivně spolupracují se Západočeskou univerzitou v Plzni.
1. Prevence drogových závislostí, alkoholismu a kouření, virtuální drog
•
•
•
•
v rámci předmětu Etická výchova, Základy společenských věd
v rámci lyžařského výcviku
výtvarná výchova: zařazování preventivní tématiky (plakáty proti drogám)
ČJ: práce s vhodnými literárními texty, cílené zaměření textů k všestrannému
jazykovému rozboru
• chemie: rozpouštědla (těkavé látky) – působení a zneužívání těkavých látek
• cizí jazyky (Problémy mládeže – dělení drog, účinky, škodlivost…)
• beseda s Městskou policií Plzeň
• v rámci předmětu Základy přírodních věd
• v rámci předmětu Zdravotní nauka
• chemie: alkaloidy – zneužívání drog, prevence, léčiva – správné používání, zneužívání,
závislost, návykové látky – třídění z hlediska chemického složení
• v rámci předmětu Psychologie, Pedagogika, VTA
• v rámci předmětu tělesná výchova
• při akcích školy (školní výlety, zájezdy apod.)
• aktuálně na nástěnce
• dle aktuální nabídky různých organizací
Zaměstnanci
• 1. pomoc obecně + 1. pomoc intoxikovanému žákovi, poranění injekční stříkačkou
• dozory
• jednotný postup při nálezu návykové látky
2. Prevence šikany, projevů xenofobie, rasismu…
Škola přijímá žáky všech národností a takovéto soužití žáků různých národností je nejlepší
prevencí před projevy rasismu a xenofobie.
1. ročník
• Adaptační kurzy (jeden den 8 – 14 h pro 1. ročníky v září)
1. – 2. ročník
• v rámci předmětů Občanská nauka, Etická výchova, Sociální politika
2. – 4. ročník
• v rámci předmětů Psychologie, Pedagogika, Český jazyk, Cizí jazyky, Veřejná správa,
Právo
Všichni žáci
• při akcích školy (lyžařský kurz, cyklistický kurz, školní výlety, zájezdy…)
• exkurze s tematikou holocaustu
Zaměstnanci
• postoje jednotlivých vyučujících a ostatních zaměstnanců školy
• dozory ve škole
• jednotný postup při odhalení šikany
3. Prevence rizikového sexuálního chování
•
•
•
•
v rámci předmětu Zdravotní nauka, Společenská kultura, Osobnostní výchova,
Pedagogika, Speciální pedagogika, Cizí jazyky, Český jazyk, Občanská nauka
prezentace na nástěnkách
beseda s MUDr. Uzlem pro 2. ročníky
Česká společnost AIDS pomoc – beseda pro 2. ročníky, Jiří Pavlát - 608700130
10
4. Prevence kriminality
1. ročník
• beseda s Městskou policií Plzeň
2. - 4. ročník
• v rámci předmětů Právo, Pedagogika, Psychologie, Osobnostní výchova, Společenská
kultura, Český jazyk, Cizí jazyky
• v rámci Biologie (2. a 3. ročník) – prevence týrání zvířat
Všichni žáci
• v rámci všech akcí školy
Navázané kontakty:
Policie ČR - Městské ředitelství Plzeň – služba kriminální policie a vyšetřování
- problematika mládeže – por. Bc. Roman Fryčka, tel. 974 325 865
- por. Ing. Bc. Štěpánka Kuthejlová, tel. 974 324 864
- por. Mgr. Tereza Andělová, tel. 974 325 111
- por. Mgr. Jana Krejčová, tel. 974 325 946
- por. Bc. Aleš Sobotka, tel. 974 325 911
- problematika toxikománie (odhalování) – por. Bc. Roman Vůcha
Obvodní oddělení Policie Plzeň – Bory
- npor. Bc. Jindřich Novotný - vedoucí oddělení – tel. 974 324 445
- prap. David Janda – policista s územní a objektovou odpovědností
tel. 974 324 479
Městská policie Plzeň
Vlčková Andrea - metodik prevence kriminality
- Tel. 378 036 931
- GSM: 777 173 201
- Email: [email protected]
- Web: www.mpplzen.cz
5. Prevence záškoláctví
•
•
•
seznámení žáků se Školním řádem
důslednost při omlouvání absence žáků
spolupráce s rodiči
6. Zdravý životní styl
•
•
•
•
•
•
•
v rámci předmětu Zdravotní nauka, Organizace volného času, Kosmetická péče,
Zdravotní a tělesná výchova, Psychologie, Aplikovaná psychologie, Ekologie, Výtvarná
výchova, Etická výchova, Osobnostní výchova, Cizí jazyky, Český jazyk
exkurze u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje
3. ročník – sociální činnost: Den otevřených dveří MAMMA HEPL centrum
AJ: reálie anglicky mluvících zemí – poznávání způsobu života mladých lidí, srovnání
kultur a hledání vhodných vzorů
výtvarná výchova: nabídka vhodných volnočasových aktivit a výtvarných technik
Nezvratné osudy – beseda
aktuálně podle nabídky různých organizací – besedy, filmy…
7. Další činnosti
Spolupráce s rodiči
• rodiče mohou využívat informační servis pomocí internetových stránek školy, kde najdou
komplexní informace o škole
11
•
•
•
•
lze využít nástěnky školy
poskytování kontaktů na příslušné instituce, odkazy na webové stránky
důležitá je účast na třídních aktivech
Den otevřených dveří
Spolupráce s výchovnými poradci
• spolupráce s výchovnou poradkyní pro žáky humanitních oborů Mgr. Vladimírou
Bezpalcovou a výchovným poradcem pro žáky strojírenských oborů Mgr. Petrem
Slavíkem bude probíhat zejména formou předávání informací a vzájemnými
konzultacemi dle potřeby
Spolupráce
• Pedagogicko-psychologická poradna – informace, vyšetření
• Městská policie Plzeň – besedy
• Policie ČR – obvodní oddělení Plzeň-Bory
• Středisko výchovné péče Plzeň, Karlovarská tř. – besedy, návštěvy zařízení
• Speciálně pedagogické centrum pro zrakově postižené – exkurze, přednášky
• Tyfloservis, tyflocentrum – přednášky, exkurze, propagační letáky
• P – centrum – besedy, informace
• Exodus Třemošná – exkurze, besedy
• 87. MŠ Plzeň – exkurze ve Zdravé mateřské škole
• Dům sv. Zdislavy – vánoční sbírka, exkurze
• Stacionář Jitřenka – předvánoční program pro klienty
• Světlušky – dobročinná akce
• Adra – velikonoční sbírka
• Fond ohrožených dětí
• Sdružení Klíč – vystoupení ke Dni dětí
• Krajská hygienická stanice – očkování, letáky, besedy
• Účast na soutěžích pořádaných AŠSK (plavání, florbal…)
• Horská služba – při lyžařském a sportovně turistickém kurzu
• Spolupráce se sdružením MáTa
• Point 14 – problematika závislostí - konzultace
• Projekt Nezvratné osudy (beseda)
• Západočeská univerzita v Plzni
8. Práce výchovné komise
•
•
•
pro lepší řešení různých výchovných problémů žáků pracuje na škole výchovná komise
složení výchovné komise: ředitel školy (zástupce řed. školy), třídní učitel, výchovný
poradce
o jednání vyhotoví komise protokol
VI. Závěr
Prevenci rizikového chování nelze chápat pouze jako jeden z dílčích úkolů školy – je to
součást života celé školy, která prolíná všemi oblastmi jejího života. Jedinečnou a
nezastupitelnou roli v prevenci má ovšem rodina. Společným cílem rodiny i školy je dobře
připravit dítě na pozdější samostatný a úspěšný život.
12
Příloha č. 1
Kontakty
Prevence sociálně patologických jevů a výchova k toleranci
Mgr. Hana Dadučová, DiS.
Oddělení mládeže a sportu - odbor školství, mládeže a sportu
Krajský úřad Plzeňského kraje
Škroupova 18, 306 13 Plzeň
tel.: +420 377 195 321
e-mail: [email protected].
Odbor sociálních věcí Plzeňského kraje - prevence kriminality
Ing. Pavlína Kučerová
Krajský úřad Plzeňského kraje
Škroupova 18
306 13 Plzeň - Kancelář 437 Patro 4
Tel.: +420 377195 087
Mob.: +420 733698688
Email: [email protected]
Protidrogová koordinátorka a manažerka projektu prevence kriminality
Magistrátu města Plzně
Bc. Monika Ježková
Magistrát města Plzně
Náměstí Republiky 1, Plzeň
tel: 378 032 230
e-mail : [email protected].
Metodička primární prevence PPP Plzeň - město
Mgr. Martina Vlčková
tel.: 733 745 841
email: [email protected]
PPP Plzeň
Poradenství v oblasti primární prevence - metodické vedení a pomoc, pomoc při zprostředkování
odborné péče, intervenční programy na ZŠ a SŠ
Koterovská 85, Internáty, Plzeň
tel. : 377 418 612
mobil: 733 745 851
Středisko výchovné péče
Pobytové a ambulantní zařízení pro děti a mládež s výchovnými problémy, rodinná terapie a
poradenství, vzdělávací kurzy pro pedagogy.
Karlovarská 67, Plzeň
www.dduplzen.cz, email: [email protected]
Tel: 377 536 459, mobil: 607 750 397
13
Zdravotní ústav Plzeň
Posláním Zdravotního ústavu je plnění úkolů stanovených na úseku ochrany veřejného zdraví
právními předpisy a statutem.(poradna HIV-AIDS, poradna zdravého životního stylu, závodní
preventivní péče a konzultace, fyziologické práce a aktivity v ochraně a podpoře veřejného
zdraví...).
Centrum veřejného zdraví
Skrétova 15, Plzeň – MUDr. D. Fránová
Tel: 377 155 220, Email : [email protected]
Oddělení podpory zdraví
Tylova 20, Plzeň - Mgr. Tatiana Pavlovská
Tel: 378 037 710 email : [email protected], www.zuplzen.cz
PMS - Probační a mediační služba
Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení
konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný
výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a
prevenci kriminality.
Mgr. Z. Benešová: [email protected], tel. 377 869 733, 734 353 616
Mgr. I. Kovářová Bártová: [email protected], tel. 377 869 774, 734 353 616
www.pmscr.cz, Edvarda Beneše 1, 301 00 Plzeň.
P – Centrum
Programy primární prevence pro žáky a studenty ZŠ, SŠ, SOU, OU, semináře pro pedagogy,
rodiče, studenty a širokou veřejnost, poradenství v oblasti prim.prev., zprostředkování odborné
péče.
P-centrum, Plachého 6, Plzeň 301 26
www.cppt.cz
e-mail: [email protected]
tel.: +420 377 220 325
Point 14
Primární prevence, nízkoprahový klub, streetwo rk, kontaktní centrum , středisko následné péče.
Husova 14, Plzeň
www.point14.cz
e-mail : [email protected]
tel: 377 235 526
Člověk v tísni
Poskytování sociálně integračních služeb lidem a rodinám v nepříznivých životních situacích.
Vedle toho realizujeme i řadu vzdělávacích aktivit, informačních projektů pro různé cílové
skupiny a kulturní aktivity pro veřejnost.
Mikulášské náměstí 552, 326 00 Plzeň
Web : www.cvtplzen.cz
Email : [email protected]
Tel : 377 240 090
TKS – Terénní krizová služba
Pomoc při řešení obtížných životních situacích, náročných událostech a neštěstích
Nonstop linka 777 167 004
e-mail: [email protected], www.dchp.cz
14
Centrum SOS Archa
Centrum SOS Archa je ambulantní krizové centrum pro děti, mládež a dospělé. V rámci projektu
“Podívej se kolem...” nabízí besedy a praktické vstupy do výuky (modelové situace, hry) pro
žáky 2. stupně ZŠ, SŠ a dále konzultace pro pedagogické pracovníky na téma krizové situace.
Terénní krizová služba a linka důvěry.
Prokopova 17 (1. patro), 301 35 Plzeň
tel.: 377 223 221
e-mail: www.diakonieplzen.cz
k.o.: Mgr. Lucie Petříčková
mobil 739 514 160
www.sosarcha.cz
Občanské sdružení EPOCHÉ
Regionální společnost pro péči o duševní zdraví nabízí: linku důvěry a psychologické pomoci,
krizové centrum, regionální institut duševního zdraví – RIDZ, EEG biofeedback centrum,
Institut psychoterapeutického vzdělávání.
Zábělská 43, Plzeň – Doubravka 31200
Linka důvěry: 377 462 312 605 965 822
e-mail: [email protected]
Linka bezpečí dětí a mládeže, rodičovská linka
Bezplatná celostátní linka pro děti a mládež v krizových životních situacích, otevřena 24 hodin
denně, včetně nedělí a svátků. Děti mohou volat anonymně.
www.linkabezpeci.cz
email: [email protected]
Zelená linka 116 111
Rodičovská linka
840 111 234 nebo 606 021 021
[email protected]
Ponton - ex Společenství ZAČÍT SPOLU
Nízkoprahový klub pro děti a mládež Pixla - nabídka volnočasových a sociálních aktivit dětem a
mládeži od poč.škol.docházky do 20 let.. Předškolní výchova Klubíčko. Bezplatné doučování
přímo v rodině.
Podmostní 1, 301 12 Plzeň
www.ponton.cz
email: [email protected]
tel: 377 222 466
fax: 377 220 557
Společnost Tady a Teď, o. p. s.
Ve spolupráci se společenstvím Začít Spolu nabízí bezplatné doučování a to minimálně 1x týdně
přímo v rodině dítěte. Doučující jsou studenti středních a vysokých škol kvalifikováni pro práci s
dětmi.
www.tadyated.org
Palackého nám. 24
326 00 Plzeň
tel.: +420 724 247 191
email: [email protected]
15
Ulice
Sociální práce, o.s. je nový (červen 2009) název občanského sdružení, kleré od roku 2001
provádí sociální práci a poskytuje služby Harm Reduction (snižování rizik) v oblasti pouliční,
klubové a privátní prostituce, uzavřené drogové scény a romské komunity (vzdělávání, semináře
pro školy).
Úslavská 31, Plzeň – Petrohrad, 326 00
www.ulice-plzen.com
email: [email protected]
tel: 377 320 352
Ledovec
Nabízí lidem s duševním onemocněním a/nebo mentálním handicapem z plzeňského regionu
podporu při udržování a zlepšování kvality jejich života v běžných podmínkách. Služby
poskytujeme ve dvou střediscích: poradenském centru a v terapeutickém centru.
www.ledovec.cz
Mozartova 1, 323 00 Plzeň
Tel: 774 321 520, 377 429 616
Email : [email protected]
Občanská poradna
Občanské sdružení Občanská poradna Plzeň, o.s. je nestátní nezisková organizace. Usiluje o to,
aby občané netrpěli neznalostí svých práv a povinností, neznalostí dostupných služeb nebo
neschopností vyjádřit své potřeby či hájit své oprávněné zájmy. Naše služby jsou bezplatné,
nezávislé, nestranné a diskrétní.
Koterovská 41, Plzeň 326 00
Tel: 377 456 468
Email : [email protected]
Web : www.opplzen.cz
Salesiánské středisko mládeže Plzeň
Balón – nízkoprahový klub pro volný čas dětí, Vzducholoď– podpora sociálních dovedností,
Kroužky – zájmová činnost, Střecha – pomoc dětem, mládeži a rodině.
Revoluční 98, Plzeň
www.sdbplzen.cz
mail: [email protected]
tel: 377 266 953
Naděje
Komunitní práce s předškolními a školními dětmi - nízkoprahový klub, Poradenství lidem v
nouzi, Sociální intervence v rodinách dlužníků za nájemné, Potravinová banka.
Železniční 36, Plzeň
www.nadeje.cz
[email protected]
tel: 377 456 912
Fond ohrožených dětí
Občanské sdružení na pomoc opuštěným, týraným a zanedbaným dětem.
Barrandova 8, Plzeň
www.fod.cz, email: [email protected]
tel: 377 455 132, 377 455 226
16
Bílý kruh bezpečí
Bílý kruh bezpečí poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům
trestných činů, včetně morální a emocionální podpory.
www.bkb.cz/index.php
tel./fax: 377 637 695
Husova ulice 11(v budově Ekonomické fakulty ZČU)
301 35 Plzeň
Krizová pomoc (linky důvěry, krizová centra) v Plzni
Diecézní charita PlzeňTerénní krizová služba
Centrum SOS Archa psychologická, duchovní a
sociální pomoc lidem v krizi
Epoché–regionální institut
duševního zdraví
Linka důvěry a
psychologické pomoci Epoché
Centrum pro zdravotně
postižené
K-centrum
kontaktní centrum - drogy
Cukrovarská
16/327
777 167 004
NONSTOP
www.kadel.cz/dchp
[email protected]
Prokopova
17/397
377 22 32 21
www.diakonieplzen.cz
[email protected]
377 462 314
Zábělská 43/5
377 462 312
Zábělská 43/5 605 965 822
Koterovská
134
377 440 854
Havířská 11
377 421 374
257 317 110
Linka Bílého kruhu bezpečí Husova 11
NONSTOP
603 210 999
Husovo
731 064 036
Linka pro ženy a dívky
náměstí 584/2 377 919 089
www.epoche.cz
[email protected]
www.epoche.cz
[email protected]
www.czppk.cz
[email protected]
www.cppt.cz
[email protected]
www.bkb.cz
[email protected]
www.poradnaprozeny.eu
[email protected]
Linka vzkaz domů
800 111 113
z mobilu 724 727 777 (tarif dle operátora)
Zavolej nám na Linku vzkaz domů – volej zdarma z pevné linky nebo z mobilního telefonu
každý den od 8 do 22 hodin.
Linka slouží především dětem a mladým lidem, které situace v rodině, ve škole nebo v ústavním
zařízení donutí k útěku nebo těm, kteří o tomto kroku prozatím jen uvažují. Dovolat se mohou
zdarma ze všech pevných linek z celé České republiky, z mobilních telefonů je služba
zpoplatněna podle tarifu jednotlivých operátorů.
Linka důvěry RIAPS Praha
Zaměření: pro celou populaci
Telefon: 222 580 697
Provoz: NONSTOP
E-mail: [email protected] WWW: http://www.mcssp.cz
pomoc v jakékoliv krizové situaci: psychické, mentální či tělesné onemocnění; znásilnění či
pohlavní zneužití; domácí či jiné násilí; závislosti; sexuální a gynekologická problematika;
vztahové problémy; sebevražedné myšlenky či pokusy, úmrtí blízké osoby; bytová či finanční
tíseň a nezaměstnanost; osamělost či ztráta smyslu života a duchovní otázky; výchova dětí či
péče o seniory, nemocné a postižené blízké osoby
17
DONA linka
Zaměření: Pro oběti domácího násilí
Telefon: 2 51 51 13 13
Provoz: NONSTOP
E-mail: [email protected] WWW: http://www.donalinka.cz
Je specializovaná celostátní telefonická služba pomoci pro osoby ohrožené domácím
násilím.Pracuje v nepřetržitém provozu od 11. září 2001. Pomáhá každému, kdo se cítí ohrožen
domácím násilím nebo je svědkem domácího násilí. Pomáhá profesionálům, kteří při výkonu
svého povolání přicházejí do prvního či opakovaného kontaktu s osobou ohroženou domácím
násilím. Respektuje anonymitu klientů. Respektuje požadavek diskrétnosti.
La Strada
Zaměření : Obchod s lidmi
Telefon : 222 71 71 71
Provoz : NONSTOP
E-mail: [email protected], [email protected] WWW: http://www.strada.cz/
La Strada Česká Republika je nevládní nezisková organizace, která působí v oblasti řešení
problematiky obchodu s lidmi (obchod se ženami, otroctví, nucená práce…)
On-line adresáře na návazná a podobná zařízení v celé republice
http://www.obcanskeporadny.cz - informace a seznam občanských poraden
http://www.amrp.cz/poradny.htm - adresář rodinných poraden
http://www.epusa.cz - úřady státní správy a samosprávy ČR
http://www.azylovedomy.cz/adresar.php - adresář azylových domů
http://www.capld.cz - linky důvěry
http://www.help24.cz/index.php?page=centra-pomoci – Help 24 – Centra psychologické pomoci
v ČR
18
Příloha č. 2
Když se něco děje
správné zhodnocení situace
Jakmile zjistíte, že se něco děje, jste postaveni před některou z těchto voleb:
 Je to nutné řešit hned?
 Je nutné řešit to vůbec?
 Nešlo by to odložit?
 Máme o tom mluvit?
 Je třeba to někomu hlásit?
 Nemůže to vyřešit někdo jiný?
 Mají o tom vědět rodiče?
1. Došlo k nějakému zranění? Je akutně ohrožen něčí život nebo zdraví?
ANO: Soustřeďte se pouze na první pomoc. Pošlete kohokoliv pro další dospělou osobu. Podle
situace volejte záchranku. Informujte vedení školy, pošlete někoho, aby čekal na RZS u
hlavního vchodu na Klatovské.
NE: Situaci není nutné řešit okamžitě, máte čas se rozmyslet. Uklidněte se, nespěchejte a
položte si další otázku:
2. Mohu, chci a dokážu to řešit právě já a právě teď?
ANO: Začněte se ptát žáků, co se přesně stalo. Problém rozkryjte, pojmenujte a rozmyslete si
řešení.
NE:
Problém nechejte otevřený, kontaktujte školního metodika prevence a řešení s ním
konzultujte. Školní metodik prevence pak kontaktuje třídního učitele, event. vedení
školy. V případě potřeby zajistí jinou odbornou pomoc. V týmu situaci zhodnotí a řeší.
V každé fázi rozhodování mějte na paměti, že musíte stále sledovat nejvyšší zájem. Situace, kdy
dojde k akutnímu ohrožení života nebo zdraví, je sice nanejvýš hrozivá, ale pro rozhodování
zdaleka nejjednodušší. V ostatních případech totiž neplatí, že každé řešení je lepší, než pasivita.
Některá řešení jsou mnohem horší než neřešení. V každé jiné chvíli, než je akutní stav, musíte
totiž myslet na více věcí současně:







Musíte ochránit oběť
Musíte ochránit pověst školy
Musíte ochránit své kolegy
Musíte ochránit sami sebe
Jestliže nejde o akutní situaci, dobře si promyslete další postup
Když nemůžete situaci zlepšit, alespoň ji nezhoršujte
Buďte znalí svých oznamovacích povinností
19
Příloha č. 3
Specifika otrav
u různých návykových látek
Alkohol
U těžších otrav je nebezpečí vdechnutí zvratků nebo zástavy dechového centra. Nepodceňujte
těžší opilost a volejte lékaře.
Marihuana a hašiš
Časté jsou úzkostné stavy. Je třeba zajistit dohled, aby osoba pod vlivem drogy neublížila sobě
nebo druhému. Lékařskou pomoc je třeba zajistit zejména proto, že po odeznění účinků drogy
přetrvávají duševní problémy.
Halucinogeny (tripy)
Je vhodné zajistit nepřetržitý dohled více osobami, pod vlivem drogy mohou postižení jednat
velmi agresivně, nesmyslně a nebezpečně. Poměrně časté jsou úzkostné stavy a pocity
pronásledování (pozor na pády z oken). Lékařská pomoc je naléhavě nutná.
Pervitin
I zde je vhodné zajistit dohled více osobami, protože i zde je riziko nesmyslného a nebezpečného
jednání. Úzkostné stavy, pocity pronásledování, někdy i halucinace.
Opioidy (heroin)
Předávkování je poměrně časté, dostavuje se tlumivý účinek na dýchání. Časté je bezvědomí a
zástava dechu. Účinky se někdy podobají těžké opilosti.
Těkavé látky (ředidla, rozpouštědla, lepidla)
Intoxikovaný je masivně cítit těmito látkami, při silné otravě může rychle dojít k zástavě dechu a
bezvědomí.
20
Příloha č. 4
První pomoc
při otravě návykovými látkami a alkoholem
Jak jednat s lidmi, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo drog
Návykové látky, zejména pervitin a halucinogeny (tripy), zvyšují riziko agresivního jednání. Je
třeba zachovávat následující pravidla:
•
logické argumenty a slovní obsah nemívají u intoxikovaných valný význam, při otravě
návykovými látkami a alkoholem nelze příliš spoléhat na komunikaci s poškozeným
•
intoxikovaní zejména drogami často prudce reagují na neverbální komunikaci; je vhodné
pokud možno vyhnout se prudkým pohybům, mluvit klidně, tišeji, pomaleji a v hlubší
hlasové poloze
•
odklad přivolání lékařské pomoci může člověka vážně ohrozit na zdraví nebo životě;
důvodem k okamžitému odbornému zákroku je i pouhé podezření z otravy.
První pomoc při otravě návykovými látkami
Zajistěte dostatek čerstvého vzduchu, nepodávejte alkohol, černou kávu ani mléko. Maximální
dostatek čerstvého vzduch je třeba zajistit zejména když k otravě došlo vdechováním škodlivých
látek. Pokud možno je třeba opatřit informace o látce (nebo látku), která byla požita. Informace
(látku) předejte přivolanému lékaři. Usnadní to další léčbu, u řady látek jsou známy účinné
protijedy.
Než přijde lékař
Při vědomí – k otravě došlo ústy
•
•
•
•
•
•
podat větší množství vody (případně s živočišným uhlím, je-li po ruce)
vyvolat stlačením kořene jazyka zvracení
zabránit prochladnutí
zajistit nepřetržitý dohled
ošetřit případná zranění
opatřit pokud možno informace o látce, která byla požita a předat ji přivolanému lékaři
Při vědomí – k otravě došlo nitrožilní cestou nebo vdechnutím
• zajistit maximálně možný dostatek čerstvého vzduchu
• zabránit prochladnutí
• zajistit nepřetržitý dohled
• ošetřit případná zranění
• opatřit informace o látce, která byla požita a předat ji přivolanému lékaři
Zvracení nemá smysl vyvolávat, látka neprošla zažívacím ústrojím.
21
Při bezvědomí
Nikdy nepodávat nic ústy ! Nesnažit se vyvolávat zvracení!
•
•
•
položit postiženého do stabilizované polohy na bok
sledovat dýchání – při zástavě dechu uvolnit dýchací cesty (odstraněním zvratků nebo
cizího tělesa tím, že sáhnete do úst a vyčistíte je, pak zaklonit hlavu)
Pokud nedýchá ani po záklonu hlavy, ani na bolestivý podnět zahájit resuscitaci: podle
nových doporučení se laikům doporučuje pouze provádění srdeční masáže (100 stlačení za
minutu)
22
Příloha č. 5
Co dělat, když je žák pod vlivem
návykové látky
1. Poskytnou první pomoc
2. Pověřit další osobu (žáka) pomocí při zavoláním rychlé záchranné služby - 155
3. Pověřit další osobu (žáka) přivoláním další dospělé osoby
4. Pověřit další osobu (žáka) informováním v sekretariátu školy, kde zajistí (pokud
je to možné) přivolání metodika prevence
5. Pověřit další osobu (žáka), aby čekala u vrátnice na příjezd RZS a doprovodila ji
na místo
6. Po příjezdu záchranné služby
• zjistit, kam žáka odvezou
• pokud to lze, zajistit doprovod
7. Zajistit informování zákonných zástupců žáka
8. Následně pohovořit s celou třídou
• zamyšlení nad situací
• pokusit se zjistit, zda spolužáci ví něco bližšího k dané situaci
9. Taková událost by neměla zůstat bez postihu
23
Příloha č. 6
Řešení nejobvyklejších případů
výskytu NL ve škole
Žáci kouří (pijí alkohol) v prostorách školy a školského zařízení nebo v době
školního vyučování:
Školním řádem je zakázáno užívat nebo nosit do zařízení jakékoliv NL. Řešení užívání NL žáky
školy mimo dobu školního vyučování nebo prostory školy nepřísluší škole, ale rodičům a obci.
Užívání NL není trestné, ale neexistuje žádná legální cesta, jak by si osoba mladší 18 let mohla
nějakou takovou látku opatřit. Musel tedy nutně někdo pochybit.
Žák se dostaví do školy pod vlivem alkoholu nebo nějaké OPL:
Nejprve zajistěte jeho bezpečí a zjistěte co nejpřesněji zdravotní stav. Je-li ve stavu akutní
intoxikace, volejte záchranku. Současně vyrozumíte zákonné zástupce a orgán sociálně-právní
ochrany dětí (OSPOD). Vyhodnotíte-li situaci tak, že lékaře není nutné volat, volejte zákonné
zástupce a trvejte na tom, aby si dítě převzali. V dané situaci nedokážete dostatečně zajistit
povinný dohled a je třeba, aby se ho ujali rodiče. Jestliže se rodiče nedostaví, zajistěte povinný
dohled po dobu školního vyučování a kontaktujte OSPOD.
Zachytíte u žáka alkohol nebo tabákové výrobky a chcete je někomu vrátit:
O zachycení věcí sepište záznam, který obsahuje datum, čas, popis předmětů, komu patří, za
jakých okolností byly zachyceny a kým. Osobám mladším 18 let žádnou takovou látku vracet
nemůžete, neboť byste je tím v konzumaci podporovali a to vám zákon zakazuje. Z nálezu
vyvoďte kázeňské důsledky ve smyslu školního řádu. Zachycené předměty vraťte zákonným
zástupcům na základě protokolu. Při předávání věcí jim opětovně vysvětlete, že nosit návykové
látky do školy není dovolené a že jste v případě jejich užívání osobou mladší 18 let povinni
informovat OSPOD.
Ve škole objevíte uživatele omamných nebo psychotropních látek:
Jestliže jste uživatele objevili, je velká pravděpodobnost, že objeven být chtěl. Jestliže s vámi
chce hovořit, potom se rozhovoru nevyhýbejte. V žádném případě mu ale neslibujte, že nebudete
nikoho informovat. Informovat budete muset zákonné zástupce a OSPOD. Situaci není třeba
dramatizovat, ale ani bagatelizovat. Nevyhýbejte se podání informace OSPOD, neboť zákonní
zástupci mnohdy nevědí, jak situaci řešit. Škola, na rozdíl od OSPOD nemá žádné možnosti, jak
je k řešení přimět. Role školy a školského zařízení je pouze preventivní a poradenská.
Zachytíte látku, o které se domníváte, že je omamná nebo psychotropní:
Objevenou látku vložíte tak, jak je, do velké obálky a tu přelepíte a uložíte do trezoru. S látkou
ani s obalem nijak nemanipulujete, nic nerozbalujete. O nálezu sepíšete písemný záznam, ve
kterém přesně uvedete, jak látka vypadá, kdo ji objevil, kde, za jakých okolností a u koho.
Protokol podepíše ředitel nebo zástupce, ten, u koho byla látka objevena, a třetí (dospělá) osoba.
24
Jestliže ten, u koho byla látka objevena (nebo ten, který látku odevzdal) odmítne záznam
podepsat, uvedete do kolonky pro jeho podpis - odmítl podepsat. Celou dobu jste nemanipulovali
s OPL, ale s látkou pro vás neznámou a podezřelou. O skutečném obsahu nálezu rozhodne
laboratoř, což také sdělíte tomu, u koho byla nalezena. Nález předáte Policii ČR.
Dozvíte se, že některé z dětí do školy přináší omamné nebo psychotropní látky
a předává je spolužákům:
Taková osoba je distributorem OPL a je zcela jedno, jestli tyto látky někomu dává nebo prodává.
Také je docela jedno, o jaké OPL se jedná. Tato osoba se dopouští závažného trestného činu a
vaší povinností je páchání tohoto trestného činu překazit. Překazit trestný čin můžete i tím, že ho
oznámíte orgánům činným v trestním řízení. Nejčastěji Policii ČR.
Právní otázky

Pro konzumaci alkoholu, tabákových výrobků ani drog není v ČR
stanovena žádná věková hranice = konzumace není trestná

Konzumace návykových látek osobami mladšími 18 let je považováno za
„vedení života nemravného a zahálčivého“ a zaměřuje se na ně sociálněprávní ochrana

Užívání drog ve škole je nežádoucí. Ošetřeno školním řádem

Distribuce drog je trestným činem
25
Příloha č. 7
Jak poznáme, že dítě bere drogy?
Není to snadné - zvláště, když dítě zkouší drogy poprvé nebo je bere pouze příležitostně. Mnohá
znamení jsou stejná, jako normální znaky dospívání. Důvodem k zamyšlení může být, vyskytneli se několik znaků současně. I v takovém případě však nedělejte unáhlené závěry.
Některé známky škodlivého užívání návykových látek
Nejzávažnější známky
 Žák nebo student sám přizná užívání drog.
 Toxikologický nález drogy v moči. Spolehlivé toxikologické vyšetření moči je poměrně
drahé. Orientačního vyšetření, např. za pomoci indikátorových papírků, zase nevylučuje
možnost mylných nálezů. Moč má smysl takto vyšetřovat pouze tehdy, jestliže byla odebrána
pod dohledem, jinak je riziko záměny vzorku. Některé drogy se vylučují poměrně pomalu a
jejich průkaz v moči je možný i po více dnech (v případě dlouhodobého požívání drog z
konopí dokonce i po týdnech). Jiné drogy se vylučují podstatně rychleji. U LSD je
toxikologické vyšetření obtížné a většinou se neprovádí.
 Pro užívání drog svědčí údaje z okolí (nejčastěji ze strany spolužáků nebo rodičů).
 Nález drog nebo pomůcek k jejich zneužívání jako jsou injekční jehly a stříkačky, speciální
dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, prázdné láhve od alkoholických
nápojů, „psaníčka“ (miniaturní obálky o málo větší než žiletka s práškem) apod.
 Jizvy po vpiších v průběhu povrchových žil, např. v loketní jamce.
 Známky intoxikace, např. žák působí dojmem, že je opilý, i když z něj není cítit alkohol,
hovoří nezřetelně, je utlumený, je zmatený, má zhoršenou pohybovou souhru.
 Přátelé, často starší, berou drogy.
 Ztotožňování se s drogovou kulturou. Zastávání se drog, pseudofilosofická vysvětlování jejich
zneužívání. Zájem o knihy nebo články o drogách.
 Krádeže ve třídě nebo v domácnosti.
 Zhoršená koordinace pohybů, motá se jako při opilosti.
 Třes.
 Pocity pronásledování.
 Útěky z domova.
Další známky












Změna či ztráta přátel a kamarádů, náhlé vzdalování se normálním vrstevníkům.
Působí dojmem nezdravosti a neduživosti.
Zvýšená potřeba peněz.
Zanedbávání péče o zevnějšek.
Náhlé zhoršení prospěchu a chování.
Neomluvené hodiny a pozdní příchody do školy.
Nespolehlivost.
Častější úrazy a nemoci u dříve zdravého dítěte.
Větší náladovost, podrážděnost, úzkostné stavy, deprese.
Uzavírání se, tajnůstkářství, tajemné telefonáty, lhaní, odmítání kontroly ze strany dospělých.
Nepřiměřené zvýšení aktivity či nápadná netečnost, případně střídání těchto stavů.
Poruchy spánku nebo naopak nadměrná spavost.
26












Náhlé zhoršení chování, konfliktnost, agresivita.
Ztráta kvalitních zájmů a zálib.
Horší soustředění a paměť.
Viditelná únava a spavost při vyučovacích hodinách.
Zvýšená podrážděnost, nervozita.
Ztráta motivace nezájem.
Častější zdravotní problémy.
Ztráta chuti k jídlu, přejídání se, náhlá změna jídelních návyků, jinak nevysvětlitelný váhový
úbytek.
Nezvykle nadměrná aktivita a hovornost.
Nevolnosti, zvracení.
Ztráta zájmu o rodinu a o aktivity, které dítě doma dříve zajímaly.
Opakovaně zarudlé oční spojivky. duchem nepřítomný pohled, rozšířené nebo naopak zúžené
zornice.
Specifické známky vzhledem k jednotlivým návykovým látkám
Specifických příznaků je mnoho. Přesto ale nebývá podle nich snadné určit, o kterou drogu se
jedná.
Marihuana: Zarudlé oči, hovoří hlasitěji, nepřiměřený smích, typický zápach po pálící se
bramborové nati, zrychlení tepu, poruchy paměti. Při dlouhodobějším braní ztráta zájmů, váhový
úbytek nebo naopak přibývání na váze.
Pervitin: Stavy nadměrné aktivity jsou charakteristické pro intoxikaci budivou látkou (pervitin,
případně halucinogen MDMA, který má zároveň budivý efekt). Pervitin také vyvolává poměrně
často pocity pronásledování a stavy zmatenosti. Poměrně typickým příznakem bývá dlouhý i
vícedenní spánek jako projev spánkového dluhu a vyčerpání po předchozí dlouhé intoxikaci
pervitinem (či MDMA). Po vysazení drogy nastávají někdy deprese.
Halucinogeny jako je LSD (tzv. tripy): Rozšíření zornic, iracionální a podivné chování, možné
pocity pronásledování a nevyprovokovaná agrese, halucinace, kolísání nálad, pohrouženost do
vnitřního světa, zmatenost.
Heroin: Jizvy po vpiších (ale heroin se také šňupe či kouří), spavost v nezvyklou dobu, při
intoxikaci nereagují zúžené zornice na světlo, zpomalení dechu, nesrozumitelná řeč. Pocit libosti
bývá střídán apatií. Při odvykacích potížích nespavost, rozšíření zornic, tekoucí nos, pocení,
podrážděnost, zvracení či nevolnost, průjmy, bolesti břicha a svalů.
Těkavé látky: Typický a nezaměnitelný je zápach těkavé látky (nejčastěji toluenu) z dechu nebo
z oděvu.
Alkohol: Typický zápach a další obecně známé příznaky opilosti.
Tlumivé léky: Působí dojmem opilosti, ale není z něj cítit alkohol.
Tabák: Typický zápach, zažloutlé prsty.
27
Závislost a její rozpoznání
Dotazník závislosti
Všechny následující otázky se týkají období 12 měsíců. Vyber tu z následujících
odpovědí, která se nejvíc blíží skutečnosti, a zatrhni ji. „Droga“ znamená i alkohol
nebo marihuanu nebo kombinaci různých návykových látek.
1. Cítil jsi během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo
nutkání užívat drogu?
Ne - Někdy - Často
2. Nedokázal jsi se ve vztahu k droze ovládat? (Vzal si ji
i tehdy, když to bylo nevhodné, nebo sis vzal víc, než jsi
původně chtěl?)
Často - Někdy - Ne
3. Měl jsi tělesné odvykací potíže („absťák“) po vysazení
drogy, nebo jsi bral nějakou drogu nebo lék proto, abys
odvykací potíže zmírnil?
Ne - Někdy - Často
4. Zvyšoval jsi dávku, abys dosáhl účinku, původně
vyvolaného nižší dávkou?
Často - Někdy - Ne
5. Zanedbával jsi dobré záliby kvůli droze, nebo jsi
potřeboval víc času k získání a k užívání drogy nebo k
zotavení se z jejího účinku?
Ne - Někdy - Často
6. Pokračoval jsi v užívání drogy přes tělesné nebo
duševní škodlivé následky, o kterých jsi věděl?
Často - Někdy - Ne
Vyhodnocení
Spočítejte odpovědi „často“ a odpovědi „někdy“
0 odpovědí „často“ a „někdy“ znamená, že se patrně nejedná se o závislost.
1 - 2 odpovědi „často“ a „někdy“ - tento výsledek ještě nesvědčí pro závislost, ale
patrně vyžaduje důkladnější vyšetření lékařem nebo jiným odborným
pracovníkem.
3 - 6 odpovědi „často“ a „někdy“ znamenají, že se patrně o závislost jedná.
Kromě závislosti na návykových látkách nacházíme v Mezinárodní klasifikaci
nemocí i diagnostické kategorie „škodlivé užívání“. Abychom stav označili jako
škodlivé užívání, nesmí se jednat o závislost a návyková látka musí působit tělesné
nebo duševní poškození. Další častou diagnostickou kategorií je akutní intoxikace.
Jak je patrné z výše z uvedeného, závislost není zdaleka jediným problémem,
který návykové látky působí. Např. k předávkování drogou může dojít
i u dospívajícího, který není závislý a který s drogou „pouze“ experimentuje.
A ještě důležitá poznámka: Ani pro lékaře nebo psychologa není vždy snadné
stav správně posoudit, aniž by měl k dispozici údaje z okolí dítěte nebo
dospívajícího.
28
Příloha č. 8
Základní doporučení rodičům
Doporučení rodičům - co je vhodné
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Když je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Požívání drog není
trestné, a dítěti proto žádný soudní postih nehrozí. Zdravotník je navíc vázán lékařským
tajemstvím. Za jeho porušení by lékaři hrozilo až dva roky nepodmíněně nebo zákaz činnosti.
S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se přít. Vážný rozhovor odložte na dobu, až bude dítě
střízlivé.
Lékaře volejte také v případě, že účinek drog odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako
halucinace nebo pocity pronásledování.
Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii.
Jejím základem je nepodporovat a neusnadňovat pokračující braní drog, naopak odměňovat
každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní. Braní drog dítěti znesnadňujte a braňte mu,
kdykoliv je to možné.
Neztrácejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Problém s návykovou látkou ještě zvyšuje jeho
emoční závislost na druhých lidech. Naslouchat dítěti je obtížné, zvláště když říká a dělá
z hlediska rodičů nesprávné věci a když hájí nepřijatelné hodnoty. Vyslechnout dítě ale ještě
neznamená přistupovat na jeho stanovisko.
Naučte se s dítětem o alkoholu a drogách hovořit. Bude-li dítě nějakou drogu obhajovat,
vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty.
Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé
a neschopné se o sebe postarat. Může pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit
prostředky k životu. I v tom je vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinni
nezletilému dítěti poskytnout, ale mělo by cítit, že je to jiné, když se chová rozumně a když
ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se postarat
o sebe. U dětí, které dosáhly zletilosti, je tento bod zvláště důležitý.
Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít
jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně.
Jestliže není dospívající ochoten ke změně, měl by nést důsledky. To se samozřejmě netýká
situací, kdy je ohrožen život, např. při předávkování, kdy je třeba zprostředkovat lékařskou
pomoc. Teprve až vážné problémy, které drogy působí, jsou často důvodem k léčbě a změně.
Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem
mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním
programem a životním stylem.
Pomozte mu odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často
podstatný význam. Jestliže vám potomek tvrdí, že chce s lidmi, se kterými dříve bral drogy,
jenom pobýt nebo povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i o
změně prostředí.
Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem
vůči chování dítěte („nelíbí se nám, že bereš drogy“) a respektem vůči jeho osobnosti a lásce
k němu („vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě“). Je to těžké, je to však nutné.
Stejně nutné je oceňovat i drobné pokroky a změnu k lepšímu. Je také třeba vidět i silné
stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které možná má z předchozí doby a na které se
dá navázat.
29
•
•
•
•
•
Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli
ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat
spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc dovolí. To by uškodilo všem. Důležitá je i
spolupráce v rámci širší rodiny, spolupráce s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími
institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy nebo hrozba ohlášení krádeže v
domácnosti na policii mohou jako krajní možnosti přimět dospívajícího přijmout léčbu.
Osvědčuje se také, když rodiče dětí s těmito problémy spolu hovoří v rámci skupinové
terapie nebo svépomocné organizace. Dokáží se navzájem pochopit a předávají si užitečné
zkušenosti.
Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste mysleli na své zdraví a svoji
tělesnou a duševní kondici a abyste měl své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na
problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat.
Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro sebe, jestliže ji dítě odmítá. V případě
manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu,
manželství a mezilidské vztahy. Užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové
intervence a další zařízení. Položte si otázku, co by bylo vašim největším problémem, kdyby
bylo dítě v pořádku. Pamatujte, že zvládáním svých problémů zvyšujete zároveň i šanci na
ovlivnění dítěte.
Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem nebo jinou drogou, shrnuje anglické sousloví
„tough love“ (čte se „taf lav“), česky to znamená „tvrdá láska“. Myslí se tím dobrý vztah k
dítěti, snaha mu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost. U nezletilých dětí je možné se
souhlasem rodičů a lékaře i léčení bez souhlasu dítěte. Je také možné nařídit ústavní
výchovu, pokud je dítě v rodině nezvládatelné. To vše by mělo problémové dítě vědět, může
vám to usnadnit jednání s ním.
Doporučení rodičům - co není vhodné
•
•
•
•
•
•
•
Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela závislost na návykové látce.
Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Měl by si naopak o
problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit. To mu pomůže se v situaci
lépe vyznat a citově i rozumově ji zvládat.
Neobviňujte partnera. Na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem dítěte staré účty
a navzájem se obviňovali, není vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost ano.
Nehledejte v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči.
Nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci
problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a vaši péči a váš zájem
potřebují.
Nezanedbávejte ani bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých dětí.
Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim za
normálních okolností neublížil. Je také třeba myslet na to, aby se drogami, které dospívající
domů přinesl, neotrávil mladší sourozenec.
Nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila
cenné předměty a nenechala se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit samotné dítě, ale jeho
„kamarádi“, kterým dluží za drogy. Jestliže začalo dítě zneužívat pervitin nebo opiáty, bývá
otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníze, šperky a další cenné předměty. Nejde tu jen
o majetek, ale také o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci, totiž rozvoji
závislosti. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, zejména prostitucí, prodejem
drog nebo krádežemi, neobstojí. Pokud bude závislost pokračovat, je pravděpodobné, že k
tomu stejně dojde.
30
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým
a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Všechna tato rizika u závislých na drogách existují.
Jenže tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, riziko nesnižují, ale zvyšují. Argument „Dám
si drogu, protože jste...“ se dá použít k čemukoliv. Pokud na něj rodič přistoupí, odměňuje a
posiluje tak závislost.
Nedejte se vydírat ani pochybnými známými dítěte, kteří na vás vymáhají peníze, jež jim dítě
údajně dluží za drogy. Z jiného telefonu, nežli je váš, ohlaste celou záležitost na policii a s
policií spolupracujte. O úmyslu informovat polici vyděračům neříkejte. Nemůžete mít jistotu,
že zaplacením peněz by celá záležitost skončila. Možná by se právě naopak stalo dítě pro
překupníky s drogami o to přitažlivějším a výnosnějším objektem zájmu.
Nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že
drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, že dříve či později pravděpodobně přijde krize.
Využijte ji a trvejte na změně životního stylu, případně na nějaké skutečně účinné formě
léčby, jestliže není dospívající schopen zvládnout problém sám.
Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. Ztráceli byste tím důvěryhodnost.
Nebijte dítě pod vlivem návykové látky. Fyzické násilí nevede většinou k cíli. Často jen živí
v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům.
Nejednejte chaoticky a impulzívně.
Nespoléhejte na prarodiče. Nastěhovat dítě, které bere drogy, k babičce nebo dědečkovi má
většinou předvídatelné důsledky. Prarodič bude okraden, možná i týrán a stav se bude
zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte vy, nezvládnou prarodiče.
Do nekonečna neustupujte. Jen by se tak živila oboustranná nenávist. Požadavek, aby známí
dítěte, kteří berou drogy, do vašeho bytu nechodili, je rozumný. V krajním případě je na
místě volat policii.
Nedělejte zbytečně dlouho „dusno“. Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě
přitažlivější.
Nevyhazujte nezletilé dítě z domova. U nezletilého by to bylo protiprávní a patrně neúčinné.
I když zletilé dítě odejde z domova, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité
podmínky (např. bude ochotné vstoupit do léčby a přiměřeně při ní spolupracovat).
Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání. Kromě toho příjemné
účinky drog mohou po čase ztrácet na intenzitě na naopak může přibývat bolestných na
nepříjemných zážitků.
31
Příloha č. 9
Netolismus
Termínem netolismus označujeme závislost (závislostní chování či závislost na procesu)
na tzv. virtuálních drogách. Mezi ně patří zejména:
• počítačové hry,
• sociální sítě,
• internetové služby (různé formy chatu),
• virální videa,
• mobilní telefony,
• televize aj.
Rizika spojená s netolismem:
Tělesná rizika
Tělesná rizika spojená s užíváním počítače se projevují především v oblasti pohybového
aparátu a vizuálního systému. V oblasti pohybového aparátu se projevují bolestí šíje, ramen,
bederní páteře, drobných kloubů, zápěstí atd.
Dalším charakteristickým jevem pro netolismus je problematika RSI (Repetition Strain
Injury), což je skupina postižení, kterou vyvolávají drobné opakované pohyby při práci s
počítačem. Společným znakem pro všechny druhy postižení je značná bolestivost. Řadí se sem
zánět obalů šlach, zánět vlastní šlachy, zánět nekloubního výčnělku.
Se sedavým způsobem života mohou být spojeny další problémy, např. obezita, cukrovka
a srdeční onemocnění. Popisovány jsou také případy epilepsie, větší tendence riskovat, která
zvyšuje riziko úrazů.
V oblasti vizuálního systému jsou typické bolesti očí, dále pak pálení, slzení očí, výskyt
tiků, skvrny před očima, zarudlost očních víček a potíže při zaostřování při přenášení pohledu z
blízkého na vzdálený cíl či naopak. U dětí byly v souvislosti s nadužíváním počítače popsány
případy astigmatismu. Na všechny problémy spojené s očima často navazují bolesti hlavy.
Psychologická a sociální rizika
V této oblasti zasahuje nadužívání počítače významně do organizace času a projevuje se
například nepravidelností v jídle nebo nedostatkem spánku. Zhoršují se mezilidské vztahy v
rodině, partnerských vztazích, ve škole, popřípadě v zaměstnání. Dochází ke zhoršování školního
prospěchu, případně pracovních výsledků. Zvyšuje se riziko závislostního chování, a to nejen ve
vztahu k počítačům, ale také k alkoholu a ostatním drogám. Zatěžování nervového systému vede
k poruchám paměti a komunikačních schopností. Předpokládá se také větší sklon k agresivitě,
rvačkám, šikanování, nepřátelskému nebo podezíravému ladění. Tato souvislost je však podle
některých autorů sporná.
Problematickým se také může stát odtržení od reality (např. postupné odpoutání od
reálných vztahů až jejich ztráta, narušené vnímání reálných následků vlastního chování). Obecně
se dá říci, že rizika spojená s netolismem rostou zejména u těch, kteří již mají problémy v
reálném světě a ty kompenzují ve světě virtuálním. Zde pak hledají útočiště a svůj neúspěch v
realitě nahrazují úspěchem v kyberprostoru. Hra se samozřejmě může stát rovněž akcelerátorem
neúspěchu v reálném světě.
32
Vznik závislosti
Mechanismus vzniku závislostí na procesech je v řadě aspektů podobný jako u látkových
závislostí, i když zpravidla přímo (primárně) nepoškozují tělo člověka, jak se děje v důsledku
intoxikace. Závislost na procesu, nelátková závislost a drogová závislost mají společné
charakteristiky, zejména pozvolný, plíživý a neuvědomělý vznik, neostrou hranici mezi
využíváním, používáním, problémovým užíváním a závislostí. Dalším společným znakem
závislostí na procesech a látkových závislostí je růst jednoho programu (způsobu chování), v
tomto případě závislosti, na úkor druhých do té míry, že je schopen vyřadit životně důležité
programy, a tak nakonec zničit celý organismus včetně sebe samého (Vacek, 2011).
A v neposlední řadě: Podobně jako u látkových závislostí manifestuje netolismus
nenaplnění některých potřeb člověka. Rizikový je tedy způsob naplňování, nikoliv vlastní
potřeba (např. potřeba úcty a sebeúcty, vytváření vztahů). V tomto kontextu bychom k
problematice závislostí měli vždy přistupovat.
Pro pochopení podstaty netolismu je třeba uvědomit si, jaké potřeby dítěte či dospělého
hraní on line her vlastně uspokojuje. Východiskem pro nás může být „pyramida“ hierarchie
lidských potřeb amerického psychologa Abrahama Maslowa.
Je patrné, že nejrůznější formy nových informačních a komunikačních technologií,
internetové služby, včetně on line her, umožňují uspokojení téměř veškerých uvedených lidských
potřeb. V případě fyziologických potřeb, kdy je jejich naplnění prostřednictvím internetu z
principu nemožné, vstupuje do hry jiný jev – tzv. flow fenomén. Ten je popisován jako vtažení
např. do hry podobné transu, které umožňuje hráčům tyto potřeby dlouhodobě potlačovat nebo
oddalovat. V ostatních případech už se zdají být možnosti naplňování potřeb docela zřejmé.
Bezpečí a jistota jsou zajištěny jasnou strukturou a pravidly např. hry (které přes veškerou
složitost nemohou dosáhnout úrovně reálného života) a také možností hru v případě neúspěchu
opakovat a tím jej změnit v úspěch (či jakoukoli jinou činnost opakovat). Sounáležitost, přijetí,
úcta a uznání jsou naplňovány především prostřednictvím online her pro více hráčů MMORPG
(Massive(ly)-Multiplayer Online Role-Playing Game), užíváním sociálních sítí a komunikačních
zařízení. Jejich prostřednictvím vzniká komunita lidí setkávajících se pouze ve virtuálním
prostředí, která je u svých členů schopna tyto potřeby naplňovat.
Uvedené potřeby lze samozřejmě uspokojit v běžném nevirtuálním světě a naprostá
většina lidí o jejich uspokojení přirozeně usiluje. Jak již tedy bylo zmíněno výše, patologické
není vlastní uspokojování potřeb, ale způsoby, kterými je to prováděno.
33
K příznakům netolismu patří:
• méně vykonané práce,
• pocit prázdnoty, když není člověk u počítače,
• ztráta kontroly nad časem stráveným u počítače,
• brzké vstávání k počítači nebo ponocování u počítače,
• rostoucí nervozita a neklid, když člověk delší dobu nemůže hrát,
• přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá,
• kradení peněz na nákup her,
• stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry,
• zkreslování, zatajování informací o své závislosti,
• hraní kvůli úniku od osobních problémů,
• narušené vztahy s rodinou,
• zanedbávání učení,
• opouštění dřívějších zájmů a přátel,
• zhoršující se školní výsledky.
(zdroj: www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.php)
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji
Zásadní pro možnost poskytnutí pomoci je vytvoření důvěryhodného vztahu mezi školou
a rodiči/zákonnými zástupci dítěte. Vzájemná spolupráce s cílem poskytnout dítěti podporu je
základní podmínkou pro započetí jakékoliv intervence.
Vlastní odborná pomoc pak může být úkolem institucí a organizací, jejichž databázi vytváří a
pravidelně aktualizuje krajský školní metodik prevence pro příslušný region. Jeho
prostřednictvím je tato databáze k dispozici školním metodikům prevence územně příslušných
škol.
Obecně se dá říci, že odbornou pomoc v oblasti netolismu mohou v daném kraji
poskytovat:
 pedagogicko-psychologická poradna
 středisko výchovné péče
 odborná zdravotnická zařízení
 nestátní organizace orientované na danou problematiku
Kromě těchto místně příslušných institucí můžete získat informace a pomoc také
prostřednictvím následujících portálů:
http://www.saferinternet.cz/
http://www.e-bezpeci.cz/
http://www.nebudobet.cz/
Legislativní rámec
Strategie prevence rizikových projevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a
tělovýchovy na období 2009–2012
Zákon č. 379/2005, o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky,
alkoholem a jinými návykovými látkami
Zákon o loteriích a jiných podobných hrách č. 202/1990 Sb.
34
Jak předcházet rozvoji netolismu:
 Sledujte, jaké hry děti hrají.
 Uvědomte si, že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh,
schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení
problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her a přiměřenost času jim věnovaného.
 Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte – pomáháte tak rozlišovat fikci od
reality.
 Stanovte striktní limity, kdy dítě může hrát a kdy ne.
 Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.
 Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.
 V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (např. po hodině) udělalo přestávku,
během ní o hře mluvte.
 Podporujte dítě v jiných zájmech.
 Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.
 Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.
Možnosti a limity pedagoga
Hlavními úkoly každého pedagoga je vzdělávat a vychovávat. Provádět úspěšné intervence
týkající se problematiky netolismu nespadá do jeho kompetencí. V této oblasti musí být pedagog
především dobrý a citlivý pozorovatel, který si všímá varovných a nežádoucích změn v chování
svých žáků. Podobně jako u většiny typů rizikového chování si můžete všimnout:
 narušení vztahů
 zhoršení prospěchu (žákovi nezbývá čas na učení)
 unavenosti (hraje dlouho do noci)
 ztráty kamarádů (vymění je za ty virtuální)
 zvýšené agresivity (spojené především s nemožností být on-line)
Učitel by měl dokázat vzbudit důvěru a nabídnout adekvátní pomoc. Tou může být
především zprostředkování kontaktů na odborná zařízení (síť takových kontaktů si můžete
vytvořit na základě kapitoly „Síť partnerů…“) a podpora žáka při řešení obtížných situací, které
mu jeho rizikové chování přináší. Nutná je vždy spolupráce s kolegy, vedením a především
rodiči/zákonnými zástupci žáka.
35
Příloha č. 10
PRAVIDLA PRO DĚTI
K BEZPEČNĚJŠÍMU UŽÍVÁNÍ INTERNETU
1. Nikdy nesděluj adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy, kam chodíš,
jména a adresy rodičů a rodinných příslušníků i jejich telefonní čísla do práce, někomu,
s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu, jestliže Ti to rodiče (nebo lidé, kteří se o
Tebe starají) přímo nedovolí.
2. Pokud se neporadíš s rodiči, neposílej nikomu po internetu fotografii, číslo kreditní karty
nebo podrobnosti o bankovním účtu a vůbec žádné osobní údaje.
3. Nikdy nikomu, ani nejlepšímu příteli, neprozraď heslo nebo přihlašovací jméno své
internetové stránky nebo počítače.
4. Nikdy si bez svolení rodičů nedomlouvej osobní schůzku s někým, s kým jsi se seznámil/a
prostřednictvím internetu. Doma musí bezpodmínečně vědět, kam jdeš a proč. I když Ti
rodiče (nebo lidé, kteří se o Tebe starají) dovolí se s takovým člověkem sejít, nechoď na
schůzku sám/sama a sejděte se na bezpečném veřejném místě.
5. Nikdy nepokračuj v chatování, když se Ti bude zdát, že se tam probírají věci, které Tě budou
přivádět do rozpaků nebo Tě vyděsí. Vždy o takovém zážitku řekni rodičům (nebo lidem,
kteří se o Tebe starají).
6. Nikdy neodpovídej na zlé, urážlivé, nevkusné nebo hrubé e-maily. Není Tvoje vina, že jsi
tyto zprávy dostal/a. Když se Ti to stane, oznam to rodičům.
7. Nikdy neotvírej soubory přiložené k elektronickým zprávám (e-mailům), pokud přijdou od
lidí nebo z míst, které neznáš. Mohou obsahovat viry nebo jiné programy, které by mohly
zničit důležité informace a významně poškodit software počítače.
8. Vždy řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o Tebe starají) o všech případech nepříjemných,
vulgárních výrazů na internetu, totéž platí pro obrázky s vulgární tematikou.
9. Vždy buď sám/sama sebou a nezkoušej si hrát na někoho, kým nejsi (na staršího, na osobu
jiného pohlaví apod.).
10. Vždy pamatuj na následující pravidlo a chovej se podle něho: jestliže některá webová stránka
bude obsahovat upozornění, že je určena jen pro dospělé nebo jen pro lidi od určitého věku,
musí se to respektovat a ti, kteří nevyhovují kritériím nemají takovou stránku otevírat.
11. Domluv se s rodiči na pravidlech používání internetu a poctivě je dodržuj. Především se
domluv, kdy můžeš internet používat a jak dlouho.
12. Provždy si zapamatuj další pravidlo: když Ti někdo na internetu bude nabízet něco, co zní
tak lákavě, že se to nepodobá pravdě, nevěř mu – není to pravda.
13. Jestliže na internetu najdeš něco, o čem jsi přesvědčen, že je to nelegální, oznam to rodičům.
36
PRAVIDLA PRO RODIČE
K BEZPEČNĚJŠÍMU UŽÍVÁNÍ INTERNETU JEJICH DĚTMI
1. Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím
zlepšete svou znalost internetu.
2. Nikdy svému dítěti nedovolte setkání o samotě s někým, s kým se seznámil na internetu,
bez Vaší přítomnosti. Pokud k setkání svolíte, své dítě doprovoďte.
3. Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí stejně jako se zajímáte o jejich kamarády
ve škole.
4. Základem při komunikaci rodiče s dítětem je otevřenost. Při nepříjemných zkušenostech
dítěte s děsivým obsahem nebo nepříjemným člověkem není řešením trestat dítě nebo mu
dokonce bránit používat internet, ale poradit mu, jak se v budoucnu nepříjemným
zkušenostem vyhnout. Jak se rodič při podobné situaci zachová, určuje, zda se mu dítě
svěří i v budoucnu.
5. Na místo s nevhodným obsahem se může dítě dostat zcela náhodou. Pro tyto případy
neexistuje stoprocentní ochrana a vyplatí se spíše vychovávat dítě tak, aby si podobné
skutečnosti interpretovalo způsobem odpovídajícím jeho věku, protože s dítětem
nemůžete trávit všechen volný čas.
6. Riziko vstupu na stránku s nevhodným obsahem lze snížit jednak prostřednictvím
možností zabudovaných přímo do internetového prohlížeče, jednak prostřednictvím
speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti
nevhodných. Tyto programy bývají k dispozici zdarma.
7. Uvažujte o společné e-mailové schránce se svými dětmi.
8. Dávejte si pozor na soubory, které dítě z internetu stahuje a ukládá je na disk.
9. Sledujte, kolik času dítě u počítače stráví. Nepohybuje se ve světě virtuálních her častěji
než na hřišti? Nepohybuje se víc na chatu a nekomunikuje s anonymními osobami
(skrytými za chatovými přezdívkami) častěji než se svými kamarády Nepozorujete u něj
projevy připomínající závislost na chatování či počítačových hrách? Nedovolte, aby
virtuální realita dítě příliš pohltila!
10. O radu při výchově dětí ke správnému užívání internetu můžete požádat pedagoga,
psychologa či pracovníky internetových firem.
PaedDr. Jiří Pilař
ředitel odboru speciálního vzdělávání
a institucionální výchovy
37
Příloha č. 11
Jak postupovat při krvavém poranění
pohozenou injekční jehlou
1.
Jehlu či předmět, který způsobil zranění z rány šetrně vyjmout
2.
Pokud rána krvácí, nechat spontánně krvácet alespoň 5 minut
3.
Ránu nehmoždit, nemačkat, nevysávat
4.
Ránu 5 – 10 minut oplachovat pod tekoucí vodou a omývat mýdlem
5.
Poté ránu ošetřit některým z běžných dezinfekčních prostředků:
6.
Pokud došlo k poranění oka, úst či nosu, vypláchnout ránu fyziologickým
roztokem nebo borovou vodou
7.
Krví potřísněné okolí rány omýt vodou a mýdlem
8.
Ránu krýt obvazem, aby v případě pokračujícího krvácení, nedošlo ke
kontaminaci okolí či jiných osob
9.
Injekční jehlu či jiný předmět, který poranění způsobil, uschovat v pevné
schránce, aby nemohlo dojít k dalšímu krvavému poranění. V žádném
případě neodhazovat do běžného odpadu, neboť musí být zlikvidován ve
zvláštním režimu, jako potenciálně nebezpečný infekční materiál.
10.
Zraněného dopravit optimálně do 2 hodin, v krajním případě však do 72
hodin k lékařskému ošetření (praktický lékař, chirurg – na poliklinice, lékař
na hygienické stanici. Tento zhodnotí, zda byl zachován standardní
racionální postup primárního ošetření a uváží, zda poraněného odešle
k erudovanému infekčnímu specialistovi k podrobnějšímu vyšetření či event.
započetí postexpoziční profylaxe.
11.
Ošetřujícímu lékaři poskytnout základní informace: datum a hodinu
poranění, způsob ošetření rány, místo a mechanismus poranění, činnost, při
které k poranění došlo, odhadnout hloubku poranění a intenzitu následného
krvácení, odevzdat k zajištění předmět, kterým k poranění došlo k jeho
bezpečné likvidaci a předložit očkovací průkaz zraněného (TAT, hepatitidy).
38
12.
Událost ohlásit městské policii či Policii ČR
13.
Kontaminované šactvo vyprat v horké vodě 70 oC za použití běžného
pracího prášku, nebo ve studené vodě za použití dezinfekčního přípravku
(Chloramin, Chlornan sodný). Dostatečně účinné je i chemické čištění.
14.
V současné době je poměrně vysoká pravděpodobnost, že náhodně nalezená
injekční jehla může být potenciálně nebezpečná z kontaminace virem
hepatitidy či HIV. Je proto z preventivních důvodů nutné informovat policii
i o pouhém nálezu těchto předmětů na veřejných prostranstvích, hřištích,
parcích, náměstích či v prostorách a prostředcích městské hromadné
dopravy. Není žádoucí tyto předměty odstraňovat sami, bez zvláštních
ochranných pomůcek a bez možnosti jejich následné odborné likvidace.
Podklady z Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni
39
Příloha č. 12
Sebepoškozování
Sebepoškozování (automutilace, selfharm) je komplexní autoagresivní chování, které na
rozdíl od sebevraždy nemá fatální následky a které lze nejlépe chápat jako nezralou,
maladaptivní odpověď na akutní anebo chronický stres, nezvladatelné emoce či myšlenkové
pochody. Přestože člověk neznalý problematiky může sebepoškození lehce vnímat jako pokus o
sebevraždu, smrt při sebepoškozujícím aktu na rozdíl od sebevražedného pokusu není v naprosté
většině případů motivem a cílem jednání (ač je ve skupině poškozujících se dětí a mladistvých
statisticky osmkrát vyšší výskyt sebevražd než v běžné populaci).
Za patologické sebepoškození se obecně nepovažuje poranění, které je v dané kultuře
tolerované a jehož primárním cílem je dekorace těla (v naší kultuře typicky piercing a tetováž),
sexuální uspokojení, spirituální zážitek v rámci rituálních praktik či začlenění se do skupiny
vrstevníků nebo demonstrace vlastní hodnoty mezi nimi (snaha být „cool“ a „in“).
Existují různé způsoby sebepoškozování (dále také jako SP) s rozdílnou závažností
poškození. Nejčastěji pozorovaným sebepoškozujícím (automutilačním) chováním je
• řezání (žiletkou, střepem atd.)
• pálení kůže.
Jinými formami jsou
• škrábání,
• píchání jehlou,
• rozrušování hojících se ran,
• značkování rozpáleným kovem nebo například značkovací pistolí,
• obrušování popálené kůže,
• kousání, údery, nárazy,
• dloubání, tahání kůže a vlasů/ochlupení a další.
Sebepoškozování se může týkat kterékoliv části těla, nejčastějším místem poškození však
bývají ruce, zápěstí a stehna. Závažnost poškození může sahat od povrchových ran až po
poranění vedoucí k trvalému znetvoření.
Celoživotní prevalence sebepoškození představovala na přelomu 20. a 21. století
přibližně jedno procento – jeden člověk ze sta se alespoň jednou za život poškodí. V 11 % jde o
opakované sebepoškozování. Procento SP je vyšší ve věkové kategorii adolescentů a mladých
dospělých: V rozvinutých zemích se poškozuje asi 1,8 % lidí ve věkovém rozmezí 15 – 35 let, 12
% středoškoláků a 13 až 24 % vysokoškoláků, 10 % mladých lidí ve věku 11 až 25 let má
zkušenost se sebepoškozením.
Sebepoškozování typicky začíná ve věku od 12 do 15 let, ale výjimkou není ani první
poškození se kolem 7 let nebo i dříve. SP může trvat týdny, měsíce nebo roky. V mnoha
případech má SP spíše cyklický než lineární průběh, je praktikováno v určitých obdobích, pak
vymizí a po přestávce se opět objevuje.
Sebepoškozující chování se dává do přímého vztahu k biologickým,
psychologickým/psychiatrickým a sociálním (rodina, výchova, sociální prostředí) vyvolávajícím
faktorům.
Z psychologického hlediska lidé, kteří se poškozují, často
• trpí chronickou úzkostí
• mají sklon k podrážděnosti
• sami sebe nemají rádi/sami sebe znehodnocují
• jsou přecitlivělí na odmítnutí
40
• mívají chronický vztek, obyčejně na sebe
• mají sklon potlačovat zlost
• mívají intenzivní agresivní pocity, které výrazně odsuzují a často potlačují nebo obracejí proti
sobě
• bývají impulzivnější a mívají oslabenou schopnost kontrolovat impulzy
• mívají sklon jednat v souladu se svou momentální náladou
• mají sklon neplánovat do budoucna
• bývají depresivní a mívají sebevražedné/sebedestruktivní sklony
• nemají flexibilní repertoár dovedností pro zvládání zátěže
• mají sklon k vyhýbavosti
• cítí se slabí, bezmocní.
Z psychiatrického hlediska se SP často objevuje u mladých s disharmonickou osobností,
typicky s hraniční poruchou osobnosti (borderline), poruchami příjmu potravy a
posttraumatickou stresovou poruchou.
V životním příběhu poškozujících se se častěji než v běžné populaci najde údaj o
tělesném, emočním nebo sexuálním násilí. Na druhou stranu zneužívání či zanedbávání v
anamnéze poškozujících se často chybí. Téměř vždy však poškozující se dítě/adolescent
zažil/zažívá tzv. invalidaci – zpochybňování správnosti, odůvodněnosti jeho pocitů a interpretací
situací blízkými dospělými. Děti jsou v dysfunkčních rodinách často závažně trestány za
vyjádření určitých myšlenek a pocitů a odnášejí si přesvědčení, že mají nesprávné pocity, kterým
nemohou důvěřovat, a že některé pocity jsou zakázané. (Přesto sebepoškozování dítěte
neznamená automaticky dysfunkční, zneužívající nebo zanedbávající rodinu. Zpochybňovat
prožitky dítěte mohou i „normální“ situace v rodině nebo škole: „Zlobíš se, a nechceš si to
přiznat.“ „Ale ano, udělal jsi to, nelži.“ „Jsi prostě jen líný.“ „Jen se málo snažíš.“ „Teď už
aspoň máš proč brečet!“, a zároveň invalidace není jediným příčinným faktorem vzniku SP.)
U části dětí je poškozování součástí procesu hledání vlastní životní filozofie a stylu,
snahy o nonkonformitu, resp. vymezení své identity ve světě – typickými představiteli této
skupiny jsou příslušníci subkultur emo a gotik. Bližší informace o subkulturách viz samostatná
příloha Subkultury. Sebepoškozování těchto dětí vykazuje několik zásadních rozdílů proti
typickému sebepoškozování popsanému výše – děti se neizolují, svá zranění často netají, naopak
považují SP za společné téma, včetně často až hororových fotografií, sdílených přes internet; v
jednotlivostech se liší i etiopatogenetický podklad sebezraňování.
Přestože je SP autoagresí, je také, a mnohem více, aktem sebezáchovy, svépomoci, který
umožňuje jedinci znovuzískání kontaktu se světem, obzvláště u mladých lidí, jež mají v
anamnéze trauma. Přestože bolest, doprovázející sebepoškození, může být fyzicky téměř
nesnesitelná, sebepoškozující jí dává přednost před psychickou trýzní a považuje ji za efektivní
prostředek tišení duševní bolesti.
Motivem SP bývá nejčastěji
• snaha zmírnit vnitřní napětí, snaha uniknout z nesnesitelné situace nebo neúnosného
duševního stavu, snaha odstranit pocity viny, studu, dosažení pocitu očištění
• snaha získat pocit kontroly nad vlastním tělem a psychikou
• snaha dosáhnout pocitu uspokojení z tělesného prožitku bolesti nebo tepla krve
• tělesné vyjádření nevyslovitelných pocitů, vyjádření hněvu na sebe, např. za vlastní slabost
nebo za nedostatek disciplíny
• odpoutání pozornosti od jiných problémů
• manifestace potřeb, demonstrace vlastní síly nebo dosažení péče a ochrany, získání pocitu
bezpečí nebo jedinečnosti
• znovuprožití traumatu ve snaze o jeho zpracování
• dosažení poranění, která jsou viditelná a léčitelná na rozdíl od těch neviditelných duševních
• dosažení neatraktivnosti pro ostatní.
41
Ač rodiče a učitelé často vnímají SP jako manipulaci, primární a vědomá snaha
dosáhnout výhod, trestat okolí nebo mu způsobit výčitky svědomí nebývá tak častá.
Přímým spouštěčem SP bývá nejčastěji pocit ztráty a opuštění, pocit studu, kritika. Emocemi,
které jsou nejčastěji přítomny před SP (ale i po něm), jsou zlost na sebe a smutek. Aktu
sebepoškození téměř vždy předchází izolace, někdy se však děti poškozují v přítomnosti
kamaráda/ky či ve skupině.
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji
Řeší: výchovný poradce, školní psycholog, třídní učitel, školské poradenské zařízení,
pediatr/pedopsychiatr, event. orgán sociálně právní ochrany dítěte
V případě přímého rizika závažného ublížení či ohrožení života (přímé riziko = žák drží ve
škole žiletku a plánuje se řezat, mluví o sebevraždě atd./nepřímý předpoklad rizika = učitel
objeví staré jizvy na zápěstí atd.)
 Psychiatrické oddělení či klinika spádové nemocnice, centrální příjem nejbližší
psychiatrické léčebny – i nedobrovolně, ideálně po předchozí telefonické konzultaci
Pokud žák není aktuálně ohrožen závažným sebezraněním (platí pro žáky motivované
k řešení situace a hledání pomoci, vynucená konzultace u odborníka málokdy přinese efekt)
 dostupná psychiatrická či psychologická ambulance – ideálně s doporučením od
dětského/dorostového lékaře, resp. po telefonickém objednání rodiči (nutno počítat
s čekacími lhůtami, zejména pokud bude konzultace hrazena zdravotní pojišťovnou
 krizová centra – netřeba doporučení zdravotnického zařízení, předchozí telefonická nebo emailová domluva vhodná, ale není nutná
 Dětské krizové centrum (V zápolí 21, 141 00 Praha 4, tel. 241 480 511, 777 664 672,
[email protected],
Provozní
doba:
Po,
St
8:00
–
16:00,
Út – Čt 8:00 – 18:00, Pá 8:00 – 14:00)
 Krizové centrum RIAPS (Chelčického 39, Praha 3, tel. 222 580 697, nepřetržitý provoz)
 Centrum krizové intervence Psychiatrické léčebny Praha-Bohnice (Ústavní 91, Praha 8,
tel. 284016110, [email protected])
 Krizové centrum Spondea (Sýpka 25, Brno – Černá Pole, tel. 541 235 511, 608 118 088,
[email protected])
 Linky důvěry (níže jsou vybrány linky důvěry, na něž mohou volat děti
i dospělí, další naleznete na http://www.dkc.cz/kontakty.php nebo www.capld.cz/linky.php)
 Linka Bezpečí – tel. 116 111, [email protected]
 Linka důvěry Centra krizové intervence PL Bohnice – tel. 284 016 666
 Linka důvěry Dětského krizového centra – tel. 241 484 149, [email protected]
 Linka důvěry RIAPS – tel. 222 580 697, [email protected]
 Telefonická krizová intervence KC Spondea – tel. 541 235 511, 608 118 088, chat
www.chat.spondea.cz
42
Legislativní rámec
Samotné sebepoškozování není trestný čin, ale navádění/nucení k sebepoškozování,
sebevraždě nebo příčiny vyvolávající SP, jako je třeba sexuální zneužívání, týrání apod., jsou
trestné činy, na něž se vztahuje oznamovací povinnost.
 Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí výslovně určuje jako povinnost
různým institucím, mimo jiné i škole a školskému zařízení, nahlásit případ ohrožení zdraví
nebo života dítěte, a to i tehdy, když se objeví pouze podezření na trestný čin. U fyzických
osob je tento postup formulován jako právo, nikoliv jako povinnost.
 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník stanovuje v § 364 až 368 povinnosti, jež má každá
fyzická osoba v případě podněcování, schvalování, nadržování, nepřekažení a neoznámení
trestného činu. Paragrafy se vztahují na celou škálu trestných činů, oblast násilných činů
páchaných na dětech a na týrání dítěte nevyjímaje (nestačí však podezření).
 Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění (§ 23). Člověka lze
hospitalizovat bez jeho souhlasu v případě, že jeví známky duševní poruchy a je nebezpečný
sobě nebo svému okolí.
Nespecifická prevence:
 posilování schopnosti dětí zvládat zátěž (schopnost zvládat zátěž obecně v populaci klesá) –
součást univerzálních i cílených preventivních přístupů (např. umožnit mladým lidem v rámci
školních a mimoškolních aktivit poznat a vyzkoušet různé metody zvládání stresu a
negativních emocí
 posilování schopnosti rozeznávat existující silné stránky a rozvíjet je
 naučit obracet se na druhé a navazovat s nimi vztahy autentickým a smysluplným způsobem a
účastnit se aktivit, při kterých mohou pociťovat smysluplnou vazbu a sounáležitost
Specifická primární prevence
Důležitá je vnímavost vůči projevům možného sebepoškozování:
 nevysvětlené popáleniny, řezné rány, jizvy a jiné shluky stop na kůži, běžným místem
sebepoškození bývají paže, zápěstí a předloktí nedominantní horní končetiny, ale stopy
sebepoškozování se mohou vyskytnout prakticky na kterékoliv části těla
 ročnímu období nepřiměřené oblečení (dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty v létě), potítka a jiné
krytí zápěstí, vyhýbání se aktivitám, které vyžadují odhalení těla (plavání, tělocvična), obvazy
a náplasti
 netypické osobní věci (žiletky a jiné pomůcky, použitelné k řezání či úderům)
 nárůst známek deprese či úzkosti
 neuvěřitelné nebo neúplné historky jako odpověď na cílené dotazy
Primární prevence indikovaná
 pomoct odhalit spouštěče sebepoškození
 pomoct zlepšit schopnost uvědomit si stresory udržující SP
 zlepšit schopnost rozeznat, prožívat a zvládat produktivnějšími, pozitivními způsoby emoční
stavy a vlastní emoce, naučit vhodnějším strategiím zvládání stresu a poskytnout adaptivnější
alternativy pro řešení zátěžových situací
 motivace a asistence při odstraňování přidružených problémů (užívání návykových látek)
43
Doporučovaný postup:
• Posoudit aktuální riziko závažného sebepoškození a v případě jeho přítomnosti odeslat dítě,
event. i proti vůli rodičů, do spádového psychiatrického zařízení
• Kontaktovat rodinu, systematická dlouhodobá spolupráce s rodinou
• Předat dítě školnímu psychologovi. Pokud škola nedisponuje školním psychologem, lze
samozřejmě využít služeb psychologa pedagogicko-psychologické poradny.
• Motivovat
dítě
a
rodinu
k
návštěvě
specialisty
–
krizové
centrum,
psychologická/psychiatrická ambulance
• Stanovit jasně hranice a pravidla na půdě školy
Ideální přístup je takový, ve kterém je SP tolerováno, ale vede ke konkrétním důsledkům –
například lze zavést pravidlo, že žák může za učitelem přijít kdykoliv, když pociťuje nutkání
poškodit se, ale učitel se mu nebude věnovat, pokud se poškodí (za podmínky, že jiný dospělý,
učitel či rodič zvládne akutní situaci s eventuálním ošetřením či zabráněním dalším následkům).
Nevhodný postup:
• snaha okamžitě odstranit sebepoškozující chování
• sankce a ignorace
Možnosti a limity pedagoga
Pedagog může v některých případech být nejdůležitějším dospělým motivujícím dítě ke
změně, resp. vyhledání odborné pomoci. Na druhou stranu bez spolupráce s rodinou je jeho
kompetence (ale i odpovědnost) limitovaná.
Poškozující se dítě/mladistvý představuje velkou zátěž na toleranci odpovědného dospělého a
rizikový faktor vzniku burn-out syndromu a dalších psychických potíží – učitel zainteresovaný
v problému poškozujícího se žáka potřebuje účinné metody prevence vyhoření, podporu
nadřízeného a v ideálním případě supervizi u certifikovaného supervizora.
44
Příloha č. 13
Prevence nadměrného stresu ve školním prostředí, relaxační
a jiná cvičení
Jedním z rizikových činitelů ve vztahu k návykovým látkám je nepochybně nadměrný anebo
příliš dlouho trvající stres. Kombinace tělesného cvičení a relaxace je velmi vhodná. Navíc se
dají za pomocí relaxace bez návykových léků mírnit různé obtíže jako jsou bolesti hlavy, tréma,
poruchy spánku a dokonce i deprese a úzkostné stavy. Následující postupy nevyžadují speciální
vybavení a dají se praktikovat v běžném prostředí třídy, aniž by se museli žáci převlékat nebo
jinak připravovat. Cvičení lze zařadit do normální vyučovací hodiny, kdykoliv to pedagog shledá
prospěšné, např. tehdy, když ochabuje pozornost žáků.
1. sestava
Procvičení krku: Ve stoji mírně rozkročném pomalu předkloňte a zakloňte hlavu. Opět možno
spojit s dýcháním. S výdechem předklon, s nádechem hlava rovně, s výdechem záklon, s
nádechem hlava rovně, s výdechem předklon. Opakujeme 5x i vícekrát. Stejným způsobem
procvičujeme krk do stran. Hlavu ukláníte střídavě k pravému a levému rameni, je to čistý úklon
bez rotace. Opět je možno spojit s dýcháním (výdech úklon, nádech střední poloha atd.).
Procvičení ramen: Ve stoji spojném se špičkami prstů dotkněte ramen (skrčte připažmo, ruce
položte na ramena). Lokty opisujte bočné kruhy, nejprve vpřed, pak vzad. Opakujte 5x v obou
směrech.
Křídla: Ve stoji spojném upažte, dlaně vpřed a nedechněte se , trup se v horní části prohýbá
vzad, hlava se mírně zaklání. Nyní vydechujte, předklánějte se a spojte dlaně natažených paží
před tělem ve výši ramen. Pohyb plynule opakujte 3 až 5x.
Cvičení představivosti: Posaďte se pohodlně a nechte tělo se uvolnit. Zavřete oči. Se
zavřenýma očima se na chvíli soustřeďte do středu mezi obočí. Pak přeneste pozornost na
promítací plátno za zavřenýma očima a čelem. S větší či menší zřetelností tam nechte vystupovat
následující obrazy: Klidná vodní hladina v záři slunce, silný a zdravý strom, květina, vysoké
nebe se spoustou hvězd, potok, v němž bublá průzračná voda, hora, chrám, opět klidná vodní
hladina v záři slunce. Nyní se můžete zhluboka nadechnout, protáhnout se a otevírat oči. Cvičení
končí.
2. sestava
Nebeské protažení
Nohy jsou asi 10 cm od sebe, prsty zaklesněte do sebe a dlaně vytočte vzhůru, paže natažené. S
nádechem přejděte do výponu, pěkně se protáhněte, krátké zadržení dechu, s výdechem zpět na
plná chodidla. Opakujte několikrát.
Strom ve větru: Ve stoji rozkročném vzpažte, propleťte prsty, vytočte dlaně vzhůru. Uklánějte
trup s nataženými pažemi střídavě doprava a doleva. Opakujte zhruba 5x na obě strany. Nakonec
s výdechem spusťte paže podle těla.
Poloviční protažení: Postavte se do stoje roznožného, nohy v šíři ramen. S nádechem vzpažte
nataženou pravou ruku, natažená levá se dotýká zadní strany stehna. S výdechem se zaklánějte v
hrudní oblasti, dívejte se za vzpaženou pravou rukou, vytahujte ji vzhůru a vzad. Levou dlaň
45
suňte po zadní straně stehna. S nádechem se vracejte zpět do vzpřímeného stoje, s výdechem
připažte pravou ruku. Opakujte 3x i vícekrát na obě strany.
Cvičení představivosti: Viz 1. sestava
3. sestava
Sekání dříví (bez podřepu): Široký stoj rozkročný, propleťte prsty, natažené paže předpažte. S
nádechem zdvíhejte natažené paže s propletenými prsty nad hlavu a mírně se zaklánějte v hrudní
oblasti. S výdechem je vracejte do vodorovné polohy.
Hadí protažení: Ve spojném stoji propleťte prsty za zády. Propnutím paží a tahem lopatek k
sobě a záklonem hlavy proveďte hrudní záklon. S výdechem se vraťte nazpět do vzpřímeného
stoje, prsty u rukou zůstávají propletené, ale paže se uvolní. Opakujte 3 až 5x.
Trojúhelník: Postavte se do širokého stoje rozkročného, upažte. S výdechem se uklánějte
vpravo, pravá ruka se dotýká zevní strany levé nohy, vnitřní strana levé paže jde k levému uchu.
S nádechem se vracejte do stoje, s výdechem na opačnou stranu. Cvičte na obě strany 3x.
Cvičení představivosti: Viz 1. sestava
Relaxace:
Posaďte se co nejpohodlněji, neměly by se vám křížit ani ruce ani nohy. Kdybyste cvičili doma,
můžete se pohodlně položit na záda, což je ještě vhodnější. Můžete se ještě pohnout a najít si v
rámci základní polohy co nejvhodnější pozici. Pak byste měli zůstat nehybně. Nejprve si
uvědomte, kde se tělo dotýká podložky. Jsou to paty, lýtka, stehna, hýždě, záda, temeno hlavy.
Uvědomte si všechna tato místa současně. Uvědomte si místa příjemné tíže, tíže přicházející z
různých částí těla..., tělo je příjemně těžké... Uvědomujte si dotyk pravé nohy a podložky.
Dotýká se patou..., lýtkem, stehnem, hýždí... Dotyk pravé ruky... a levé ruky... Uvědomujte si
dotyk pravé lopatky a podložky, levé lopatky, necháváte je uvolnit... Uvolňuje se i oblast
bederní..., záda jsou příjemně těžká... s nádechem nechávejte uvolňovat břicho, s výdechem
hrudník... Nechte uvolnit šíji a krk včetně hlasivek... Uvolňuje se čelist, svaly kolem úst i kolem
očí, čelo... Uvědomte si celé tělo, nechte ho uvolnit... Celé tělo... Znovu celá pravá noha, levá
noha, pravá ruka, levá, celý trup, krk a obličej... Celé tělo, celé tělo, celé tělo, příjemná tíže v
celém těle.
Přeneste pozornost k dechu, uvědomujete si dotyk vdechovaného a vydechovaného vzduchu v
nose, vnímejte přirozený dech. Nechte ho spontánně plynout, pouze si uvědomujte každý nádech
a výdech. Spojte s počítáním: Nádech 1, výdech 1, nádech 2, výdech 2, nádech 3, výdech 3...
Počítejte určený počet dechů, např. do 12 nebo do 27. Zůstávejte bdělí a pozorní, i když
uvolnění. Pokud by se objevovaly různé myšlenky, nechte je přicházet a odcházet a trpělivě,
laskavě se vracejte k uvědomování si dechu.
Na závěr se zhluboka nadechněte, protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku,
otevřete oči. Relaxace končí.
46
Příloha č. 14
Mentální anorexie a mentální bulimie
Jsou to především poruchy myšlení a jednání ve vztahu k jídlu a k proporcím vlastního těla.
Dívky trpí těmito onemocněními významně častěji než chlapci. Projevy onemocnění u chlapců
jsou prakticky téměř totožné, chlapci ale popisují svoje důvody k hubnutí v jiných termínech než
dívky a zdůrazňují přání po sportovním vzhledu těla.
Charakteristiky
Pro nemocné mentální anorexií je typický chorobný strach ze ztloustnutí, omezování až
odmítání jídla, které později vede ke ztrátě chuti k jídlu a pocitu hladu. Narušené je vnímání
vlastního tělesného schématu (myslí si, že jsou tlustší, než objektivně jsou). Typické je vyhýbání
se jídlům "po kterých se tloustne", používání různých podpůrných prostředků ke snížení váhy
(projímadla, nadměrné cvičení apod.) a ztráta menstruace. Na počátku onemocnění jde o boj s
chutí a hladem a nacházení potěšení ve schopnosti kontrolovat se, ovládnout se, zhubnout. Na to
navazuje další paradox: tam, kde obvykle člověk nachází slast a relaxaci (jídlo, sexualita,
pasivita), tam dívka s mentální anorexií prožívá hluboké ohrožení a úzkost a těmto pocitům se
brání právě tím, že zesiluje svoje kontrolující chování.
Pro nemocné mentální bulimií je charakteristická rychlá konzumace velkého množství potravy
v malých časových intervalech a následná snaha potlačit "výkrmný" účinek jídla některým z
následujících způsobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavými
obdobími hladovění a přejídání, užívání anorektik, diuretik. Časté jsou hmotnostní výkyvy větší
než 5 kg. Na počátku tohoto onemocnění je často epizoda mentální anorexie. V prožívání
nemocných se objevují depresivní nálady, pocity viny, studu a sebeodsuzování. Neustálé
zabývání se jídlem (jeho nakupováním, konzumací a zvracením) vede v důsledku k narušení
dosavadních sociálních kontaktů a následně sociální izolaci. U nemocných se mohou projevit
poruchy v regulaci sebekontroly i v jiných než jídelních oblastech - drogy, promiskuita.
Jaké jsou příčiny poruch příjmu potravy?
Příčiny těchto onemocnění jsou jak individuální (typické rysy osobnosti, jako je např. přehnaná
touha po dokonalosti, zvýšená sebekontrola, vysoká úroveň konformity - snaha přizpůsobit se
očekávání druhých, chudší vyjadřování emocí, obava z přijetí sekundárních pohlavních znaků a
vlastní sexuality), tak rodinné a sociokulturní. Ze sociokulturních vlivů vystupuje do popředí
touha po štíhlosti determinovaná módními trendy (prostým výpočtem můžeme zjistit, že
modelka v současné době váží přibližně o 23 procent méně, než průměrná žena). V prototypu
úspěšného a zdravého člověka, který je prezentován médii je téměř vždy obsažen aspekt štíhlého
těla. Velice snadno potom vzniká dojem, že štíhlý = krásný, zdravý, mladý, oblíbený, úspěšný,
který u disponovaných jedinců může podpořit anorektické či bulimické jednání. Riziko
onemocnění dále vzrůstá spolu s příslušností ke střední nebo vyšší společenské vrstvě a ke
společnosti, kde je role žen konfliktní. Mezi rodinné faktory ovlivňující vznik onemocnění patří
především výchova orientovaná na výkon, nebo výchova nadměrně ochraňující, kontrolující,
problematický vztah mezi rodiči, nedostatečná schopnost členů rodiny vyjadřovat přímo emoce,
přehnaná zaměřenost jednoho z rodičů nebo obou na tělesnou hmotnost (jídlo a jeho omezování
47
je doma častým tématem). Navenek působí tyto rodiny jako stabilní, obtíže se objevují až v
období, kdy dítě dospívá a začne se od rodiny osamostatňovat.
Léčení
Léčba nemocných s poruchami příjmu potravy je obtížná a zdlouhavá, výjimkou není chronický
průběh onemocnění a asi 10% onemocnění končí smrtelně. Nejčastější formou léčby, zejména u
mladších pacientek, je hospitalizace, obvykle na psychiatrickém nebo dětském oddělení. Cílem
léčby by však neměl být pouze váhový přírůstek, ale změna prožívání. Nezbytná je také
terapeutická práce s celou rodinou.
Jak předcházet vzniku poruch příjmu potravy u svých dětí?
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Neodměňujte dítě pomocí jídla. Nabídněte mu za odměnu jiné věci nebo činnosti.
Nenuťte vaše dítě vždy dojídat vše, co je na talíři. Učte ho, že množství jídla, které
sní, závisí především na jeho potřebách.
Zamyslete se nad tím, jak tělesná hmotnost ovlivňuje Vaše sebevědomí a vztah k
vlastnímu tělu. Poučte své děti o základních sexuálních rozdílech, fyzickém vývoji a
různých tělesných typech a také o tom, jak škodlivé může být vytváření předsudků
vůči určitému typu.
Zkoumejte do hloubky své sny, cíle a požadavky, které kladete na blízké a
milované. Dáváte velký důraz na fyzickou krásu? Vyvarujte se výroků typu: "Když
zhubneš, budeme tě mít víc rádi." "Nejez moc, budeš se víc podobat modelkám z
časopisů." "Snaž se vejít do užších šatů..." apod.
Naučte se povídat si se svými dětmi o následujícím: jak je nebezpečné držet diety,
jak je důležité jíst pestrou a vyváženou stravu, v pravidelných denních dávkách.
Vyhýbejte se rozdělování jídel na dobrá a bezpečná - tzn. netučná a nízkokalorická a
špatná a nebezpečná - tzn. tučná nebo vysokokalorická. Snažte se být dobrým
vzorem pro své dítě v oblasti stravování, cvičení a přijímání sebe sama.
Dbejte na to, aby oblečení vašeho dítěte bylo pohodlné a nezdůrazňovalo nedostatky
jeho postavy.
Pomozte svým dětem bránit se vlivu médií, propagujícím tělesnou krásu spojenou s
vyhublostí a nadměrnou štíhlostí. Nejen štíhlé tělo může být přitažlivé a krásné.
Poučte chlapce o tom, jak důležité a mocné jsou jejich názory na ženskou krásu a
jaký mohou mít vliv jejich výroky na dívčí sebevědomí.
Povzbuďte své děti k tomu, aby byli aktivní pro radost a nezabývali se zbytečně
počtem přijatých a vydaných kalorií (samozřejmě pokud to není doporučeno
lékařem ze zdravotních důvodů).
Snažte se zvýšit sebedůvěru svých dětí i v jiných oblastech než je fyzický vzhled
(škola, sport, kultura, koníčky, vztahy). Dávejte stejnou šanci, možnosti a
povzbuzení dětem obou pohlaví. Kladné přijímání sebe sama je nejlepším lékem
proti nesmyslným dietám a špatným stravovacím návykům.
48
Příloha č. 15
Rizikové sexuální chování
Rizikové sexuální chování může negativně ovlivňovat jedince, který se ho dopouští, a to
jak v čase, kdy se odehrává, tak i v budoucnosti. Následně se může projevit ve vývoji psychiky
(např. posun hodnot, posílení manipulativních schopností, oploštělost emocionality), v
psychologicko-sexuologické oblasti (např. psychosexuální nezralost, preference patologických
sexuálních aktivit, upřednostňování virtuálního erotického materiálu před normálním lidským
kontaktem, nejasná, resp. nevyhraněná sexuální orientace apod.), ve zdravotní (např. pohlavně
přenosné nemoci včetně HIV/AIDS, narkomanie) a sociální oblasti (navazování neadekvátních
sociálních vazeb, ztráta vztahů nebo nekvalitní vztahové vazby, problémy v rodině atd.)
K rizikovému sexuálnímu chování patří předčasný začátek pohlavního života (do této
skupiny řadíme také zvýšenou konzumaci pornografie před 15. rokem života), vysoká frekvence
pohlavních styků, náhodné známosti, promiskuita, prostituční chování, prezentování vlastních
explicitně erotických materiálů na internetu, krvavé sexuální praktiky, vaginální, anální a orální
styk bez použití kondomu mimo dlouhodobé partnerství, kde se předpokládá věrnost partnerů.
V širším slova smyslu se k rizikovému sexuálnímu chování pojí i další faktory, například
asociální chování, agresivita, nadužívání alkoholu a drog. Výskyt pohlavních chorob je do
značné míry indikátorem společenských a výchovných jevů. V prevenci je nutné vycházet z
epidemiologie STD (Sexually Transmitted Disease = Sexuálně přenosné choroby) a HIV v dané
geografické oblasti a kulturního a sociálního prostředí cílové skupiny. (Výskyt nově
infikovaných virem HIV, způsobujícím dosud nevyléčitelné a smrtelné onemocnění AIDS, v ČR
bohužel v posledních letech stoupá. V ČR evidujeme nejvyšší procento nově nakažených mužů
praktikujících sex s muži v přepočtu na obyvatele v rámci celé EU.)
Dítě může být buď aktivním konatelem rizikového sexuálního chování, nebo jeho obětí.
U dětí a dospívajících mohou na rizikovost upozornit jednak nevhodné sexuální projevy, jakými
jsou například nutkavá masturbace nebo atypický sexuální vývoj (je potřeba je odlišit od projevů
normální sexuální zvídavosti, experimentace s vlastním tělem i tělem druhých dětí), jednak
projevy nesexuální, které se následně mohou rozvinout až do sexuální deviace. U chlapců může
docházet k nárůstu fyzické agrese, u dívek spíš k sebepoškozování.
Na riziko sexuálního rizikového chování nás může upozornit tzv. „triáda symptomů“:
noční pomočování i po dvanáctém roce života, krutost ke zvířatům a žhářství.
Projevy sexuální deviace je třeba podchytit včas a také dítěti včas poskytnout adekvátní
pomoc; jedině tak je možné předejít spáchání trestného činu.
Primární prevencí se rozumí hlavně vytváření zdravých postojů, které následně ovlivňují chování
jedinců (případně i změnu postojů), a to ještě dříve, než k sexuálnímu rizikovému chování
skutečně dojde. Právě tento druh prevence je zejména v kompetenci škol a jejich pedagogů, kteří
pro tuto činnost vytvářejí dobrý prostor. Ostatní, explicitnější vyjádření sexuálního rizikového
chování u dětí již vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.
Za sexuální rizikové chování je považován soubor behaviorálních projevů
doprovázejících sexuální aktivity a vykazujících prokazatelný nárůst zdravotních, sociálních a
dalších typů rizik. Může se přitom jednat o fenomény v populaci relativně frekventované
(například nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti, výrazně promiskuitní chování,
rizikové sexuální praktiky, kupříkladu v nevhodných hygienických podmínkách). Může také
docházet ke kombinaci více typů rizikového chování, např. ke kombinaci užívání návykových
látek a rizikového sexu. Patří sem také různé nové fenomény přinášející riziko i jiných než pouze
zdravotních dopadů, jako je například zveřejňování intimních fotografií na internetu či jejich
49
zasílání mobilním telefonem, ev. nahrávání na video se zvýšeným rizikem zneužití takového
materiálu.
Sexuální orientace (heterosexuální i homosexuální) je celoživotní, neměnný, nositelem
nezapříčiněný a nezvolený stav výlučné nebo převažující erotické a citové preference osob
daného pohlaví. Rozhodující pro rozpoznání sexuální orientace jsou erotické představy, sny,
fantazie a kvalita erotické citové náklonnosti – zamilovanosti. Sexuální orientace není otázkou
volby, ale je podmíněná, především biologicky.
V roce 2000 vydala Americká psychiatrická asociace (APA) dokument, v němž
nedoporučuje léčení homosexuality jako vědeckou metodu, protože chybí dostatečně
prokazatelné studie o účinnosti léčení. Odmítá považovat homosexualitu za stav vyžadující
léčbu.
Za zdravotní poruchu je považována pouze orientace, s níž její nositel není vyrovnán,
nebo také nejistota v sexuální orientaci.
Bisexualitu nechápeme jako sexuální orientaci, ale jako schopnost sexuálního chování a
atrakce k příslušníkům obou pohlaví, popř. jako formu náhražkového sexuálního chování.
Sexuálně rizikové chování se může pojit s heterosexuálním, homosexuálním i
bisexuálním chováním.
SEXUÁLNÍ ODCHYLKY
Pohlavní identita
Pohlavní identita vyjadřuje subjektivně vnímaný pocit sounáležitosti, či naopak rozpor s
vlastním tělem, jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky a se sociální rolí
přisuzovanou danému pohlaví.
Transsexualita je definována jako stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako
příslušník opačného pohlaví.
FtM … female to male
MtF … male to female
o zevní projevy pohlavní identity nazýváme pohlavní rolí
o podstatou transsexualismu jako poruchy pohlavní identity nejsou charakteristiky
sexuální, ale charakteristiky pohlavní role
Sexuální deviace (parafilie) jsou poruchy sexuální preference – charakterizované
sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní.
Deviace v aktivitě: poruchy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení
voyeurismus, exhibicionismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní
sadismus, sadismus a masochismus
Deviace v objektu: kvalitativní poruchy sexuální motivace charakterizované
neadekvátním zaměřením erotické touhy
pedofilie, fetišismus, transvestitismus, nekrofilie, zoofilie
SEXUÁLNĚ PŘENOSNÁ ONEMOCNĚNÍ
(STD – Sexually Transmitted Diseases)
Ženy jsou vůči STD zranitelnější než muži a u mnohých z nich nákaza probíhá
nepozorovaně. Jediným ochranným prostředkem vůči STD je kondom (důležité je vědět, že
existuje, a v případě potřeby také vědět, jak s ním zacházet)
Psychosociální aspekty STD:
 obava z přenosu onemocnění
 strach z opakovaného výskytu
 pocity viny
50




obavy z reakcí sexuálního partnera
rozpady partnerských vztahů
sexuální dysfunkce
stigmatizace nebo sociální vyloučení
Prevence STD
 vzdělávání nejen ohrožených skupin a poskytování poradenství o způsobech, jak předcházet
STD změnami v sexuálním chování (zejména tento aspekt prevence spadá do kompetence
pedagoga)
 vytváření a podpora zdravých postojů k vlastnímu tělu, mezilidským vztahům i sexu jako
takovému (i zde sehrává škola významnou roli)
 identifikace infikovaných osob, které samy nemají potřebu vyhledat zdravotní péči; bez
ohledu na to, zda ony samy na sobě příznaky pozorují, či nikoliv (pedagog může identifikovat
riziko a symptomy STD a informovat dítě/rodiče o možnostech dalšího postupu – doporučit
odborníky)
 účinná diagnostika a léčba infikovaných osob
 vyšetření, léčba a poradenství poskytované sexuálním partnerům infikovaných osob
 preexpoziční vakcinace osob s rizikem nákazy STD v případech, kdy je vakcína k dispozici
 testování STD zajišťuje obvodní lékař, venerolog, infekční oddělení, gynekolog/urolog a
speciální organizace (např. Česká společnost AIDS pomoc, která provozuje Dům světla a
poskytuje preventivní služby)
Základní principy prevence STD ve škole:
 preventivní programy přizpůsobit věku a vzdělání cílové skupiny (informovat o formě
ochrany před STD; o právech dítěte a důstojnosti člověka; o tom, co je sexuální zneužívání a
rizikové sexuální chování; podporovat tvorbu zdravých postojů k vlastnímu tělu, vztahům a
sexuálnímu chování; minimalizovat projevy nesnášenlivosti, předsudky apod. v oblasti
vztahů, sexu a sexuální orientace)
 zabezpečit lepší spolupráci školy a rodiny
 propojit zdravotní, sociální a výchovné intervence
Ohrožené osoby
 mladiství (jsou biologicky náchylnější k infekci, praktikují častěji nechráněné pohlavní styky,
mají častěji krátkodobé vztahy a často odmítají návštěvu zdravotnických zařízení)
 děti (sex s osobou mladší 15 let je trestný činí)
 homosexuální muži a ženy
ANTIKONCEPCE (kontracepce) je souhrnný název pro metody, které způsobují dočasnou a
vratnou ztrátu schopnosti oplodnění, a tak brání vzniku neplánovaného těhotenství.
NÁVYKOVÉ LÁTKY A SEX
Společné rysy u pravidelných konzumentů drog (s ohledem na rizikové sexuální chování):
 vyšší frekvence dokončených sexuálních styků (penis ejakuluje v pochvě)
 nižší průměrný věk prvního sexuálního styku
 více zkušeností se sexuálním stykem s prostitutkou či prostitutem v porovnání s jedinci
nemajícími zkušenost s abúzem
 častější sexuální dysfunkce, potíže a pohlavní nemoci v anamnéze
51
Hlavní okruhy vlivu užívání psychoaktivních látek na sexuální chování a rizika s tím spojená
(WHO):
 přenos infekce HIV a dalších sexuálně přenosných nemocí
 vlivy na sexuální aktivitu a partnerství, včetně přenosu infekčních nemocí na partnera
neužívajícího drogy
 nechtěné těhotenství
 komplikace a obtížné zvládání těhotenství
 vertikální přenos sexuálně přenosných chorob (tedy z matky na dítě během těhotenství či
porodu)
 novorozenecký abstinenční syndrom
 nedostatečný přístup ke zdravotním službám v oblasti sexuálního chování
Psychoaktivní látky ovlivňují (dle WHO):
 sexuální apetenci a aktivitu
 bezpečnost sexuálního chování – především užívání kondomu
 sexuální vztahy
 výběr sexuálních partnerů
 sociální a fyzické prostředí, ve kterém dochází k užívání psychoaktivních látek, se překrývá s
prostředím, kde jsou dojednávány sexuální styky a v němž je vysoký výskyt prostituce i
využívání jejích služeb
Existují tři základní ukazatele, kdy lze sexuální chování pokládat za škodlivé a kdy by měl
učitel zasáhnout:
1. pokud ho dítě neprovádí v soukromí;
2. pokud vznikne podezření, že při něm nějak zraňuje sebe nebo někoho dalšího;
3. pokud se ze sexuálního chování stane nutkavé chování (to znamená, že tomu dítě věnuje
tolik prostoru, že zanedbává svoje běžné povinnosti, hygienu, přátele, učení a podobně).
V případě, že se jedná o patologii rodiny, je vhodné doporučit psychoterapeutickou pomoc.
Prevence
Nejdůležitějším prvkem primární prevence je VZTAH. Učitel by měl a priori pracovat na
vytváření dobrého vztahu s každým dítětem jednotlivě. Když si vytvoří k dítěti dobrý vztah a
respektuje ho, je i dítě následně motivováno akceptovat to, co učitel říká. To je obzvlášť obtížné
s problematickými dětmi v různých oblastech života, avšak právě tyto děti individuální přístup
nejvíce potřebují.
V neúspěšném dítěti je potřeba podporovat sebevědomí a dopřát mu prostor pro zažití
úspěchu, kdykoliv to jde (když ne ve vědomostních aktivitách, tak alespoň prostřednictvím
zájmových činností).
Následně by se dítě mělo seznámit se základními sexuálními pojmy, mělo by dokázat
rozeznat nebezpečí, mělo by znát svá práva a umět je chránit. Dobrá sexuální výchova rozvíjí a
pomáhá utvářet nejen chování, ale i postoje a dovednosti dítěte, klade akcent na práva a
důstojnost každého člověka. Tady je velmi důležitá informační role pedagoga.
Součástí účinné prevence má být také včasné poučení dítěte, na koho se může obrátit v
případě nouze nebo ohrožení (policie, učitel, zdravotník atd.).
Chceme-li, aby se dítě dokázalo samo dostatečně bránit, a v rámci teoretické výuky ho
také učíme, aby umělo říci NE, měli bychom to také respektovat v praktické rovině. Děti by
měly mít naopak možnost projevit v přijatelné, slušné formě nesouhlas s učitelem nebo jiný
názor, aniž by za to byly trestány.
52
Nejefektivnější diagnostickou a intervenční pomůckou zůstává MLUVENÍ (přičemž se
nejedná o domlouvání, ale je to myšleno ve smyslu kvalitní komunikace). Trestáním dětí za
drzost se nic nedozvíme, ani nepodpoříme proces změny v jejich jednání. Měli bychom dávat
limity, určit jasná pravidla, ale zachovávat pochopení a možnost otevřené komunikace.
Ověřenými způsoby ve výchově jsou vyprávění (jde o umění mluvit v příbězích),
vysvětlování (umět i zdánlivě složité jevy vysvětlit jednoduše), popis (k tomu je potřeba
operovat dostatečným množstvím vědomostí) a předvádění (využití pohádek, praktické ukázky a
propojování s ostatními předměty).
Mezi nejvíce ohrožené skupiny patří děti, mládež i dospělí s mentální retardací, u nichž
jsou na jedné straně mnohé sexuální projevy bagatelizovány (veřejná onanie, obnažování aj.), na
druhé straně jsou velmi snadno zmanipulovatelní a zneužitelní ze strany dospělých i vrstevníků.
Sexuální výchově dětí s mentální retardací je třeba věnovat zvláštní pozornost a zvolit specifické
přístupy (např. Kracík, 1992; Orfeus, 2004).
Konkrétní rady:
Učitel by měl o částech lidského těla týkajících se pohlavních orgánů mluvit bez
zvláštního emočního náboje (bez očividného zděšení, přílišného nadšení, pohoršení a podobně),
např. když reaguje na dětskou hru nebo i neadekvátní chování. Měl by se vyhýbat výrokům jako
„To je fuj!“, „To se nesmí!“.
Děti projevují zájem o vysvětlení nejrůznějších sexuálních projevů, slov se sexuálním
obsahem. Protože se jim toho v dostatečné míře nedostávalo a nedostává, používají vulgární
výrazy po svém. Často však jejich obsah jen tuší nebo ho vůbec neznají.
Dítě by mělo být informováno o všem, co ho zajímá, důležitou však zůstává forma sdělení.
Někdy bývá náročné mluvit o sexu otevřeně, jazykem dítěte, a ještě k tomu zachovávat patřičnou
dávku intimity, kterou dané téma vyžaduje, a zároveň potřebné profesionální hranice. Dospělí
často ve snaze ochránit dítě (nebo i sebe) pravdu zamlčují nebo zamlžují. Tím se vytváří kolem
tématu větší tabu, než by bylo zapotřebí. Dítě si pak informace hledá jinde: na internetu, u
kamarádů, v neodborných časopisech. Nejenže se často jedná o nedůvěryhodné zdroje, ale toto
pátrání s sebou nese i další rizika, jako například předčasné vystavení dítěte pornografickému
materiálu nebo chatování na internetu s neznámými lidmi. Pokud se necítíte zcela jistí či
nedokážete odpovědět na nějakou otázku dítěte, je důležité dát dítěti najevo, že jeho otázku
slyšíte, že neubíráte na jejím významu, jenomže neumíte přesně odpovědět. Zároveň byste měli
mít v záloze někoho, na koho můžete dítě odkázat a o kom víte, že k němu má důvěru.
Období od třinácti do patnácti let věku dítěte je obdobím rychlých a velkých tělesných
změn. Tím je ovlivněno především vlastní prožívání těla dospívajícího, které je se sexuálním
chováním přímo spojené. Je to velmi citlivé období a učitel by do něj neměl zasahovat osobními
otázkami až do doby, kdy o to dospívající sám požádá. Naopak teoretické/neosobní znalosti jsou
v tomto období víc než žádoucí. V ideálním případě by se s informacemi o sexuálním životě děti
měly postupně seznamovat od raného dětství. Začínat v tomto věku je už docela pozdě.
Učitel si může všimnout v chování dítěte čehokoliv, co mu přijde nápadné, zvláštní
(vodítkem může být obsah úvodní části textu), nebo dítě může pedagoga samo vyhledat. Pokud
to v učiteli vyvolává určité a oprávněné obavy nebo si s tím neví rady, chybějí mu informace a
podobně, určitě je namístě poradit se s odborníkem (třídní učitel, školní metodik prevence,
výchovný poradce, školní nebo klinický psycholog). Učitel má také vědět, jestli jde o osobu s
patřičným vzděláním a profesními zkušenostmi z dané oblasti.
Učitel si může všímat i tělesných změn u dítěte (např. při vývoji sekundárních pohlavních
znaků) viditelných pouhým okem. Pokud by v této oblasti učitel shledal něco podezřelého nebo
něco, co se mu zdá mimo normu (např. nápadně ženský tvar prsou u kluka, nadměrné ochlupení
v obličeji nebo na rukou u holky, nápadně nezmutovaný nebo částečně zmutovaný hlas u
dospívajícího chlapce, nápadné a časté drbání se nebo sahání si do oblasti rozkroku i přes oděv),
53
měl by na to upozornit rodiče a nabídnout jim návštěvu odborníka (pediatr, sexuolog, u
adolescentů pak ve spolupráci se samotným dítětem to může být i gynekolog, androlog či
urolog).
Pedagog by si měl být vědom, že je potřeba brát vážně každé sdělení dítěte, a
nepodceňovat je. Učiteli rovněž nepřísluší posuzovat pravdivost oznámení či tvrzení dítěte. To
přísluší až soudu, resp. soudnímu znalci.
Možnosti a limity pedagoga
Školy a další výchovné ústavy by měly být zodpovědné za doplňující vzdělávání svých
pedagogů, školních psychologů či metodiků primární prevence (zajišťují např. NÚV nebo
VISK). V každé škole nebo instituci, která pracuje s mladými lidmi, by měla být kompetentní
osoba, která je s tématem seznámena jak teoreticky, tak prakticky (měla by být vybavena
patřičnými dovednostmi, jak se v kritických fázích zachovat). Aby pedagog nebo psycholog
uměl adekvátně zareagovat, musí se sám v daném tématu dobře orientovat a měl by mít v záloze
někoho, na koho se může obrátit a s kým může dané téma ještě odborně konzultovat.
V jakém případě vyrozumět Policii ČR / OSPOD
Dospělý je povinen chránit a prosazovat nejlepší zájem dítěte. Zjištěné násilí páchané
na dítěti (i sexuální) je povinen ohlásit Orgánům sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) nebo
na Policii ČR. Další možnost, jak anonymně ohlásit zjištěné násilí na dětech, nabízejí internetové
stránky http://www.protikorupcni-linka.cz/cs/Obecna-temata/Nasili-na-detech/.
54
Příloha č. 16
HIV/AIDS
Testování
Test na HIV se provádí ve většině zdravotních ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí), v
sedmi AIDS centrech bývalých krajských měst a u každého praktického lékaře, kde vyšetření
hradí zdravotní pojišťovny. Žadatel za vyšetření na HIV v některých zdravotních ústavech platí
určitý poplatek. Ve výjimečných případech může lékař zdravotního ústavu provést test i
bezplatně.
Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k provedení testu na HIV protilátky patří:
1. Trvale rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit.
2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém
chování. Po tu dobu je potřeba se chovat bezpečně (sexuální styk pouze s kondomem nebo
abstinence).
3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně
(pokud ten druhý není bez sexuálních zkušeností) a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před
testem chovali bezpečně.
ZÚ Plzeň, 17. listopadu 1, st 8-9.30 hod.
Fakultní nemocnice Plzeň, Skrétova 15, út 13.30-15.30 zdarma
Fakultní nemocnice Rokycany, Svazu bojovníků za svobodu 68,
po 13.30-15.30 zdarma
Klatovy, I.poliklinika, 2.patro, Pod nemocnicí 789/2, st 12.30-18 hod
AIDS Centrum – Doc. MUDr. D. Sedláček, CSc.
FN – inf. odd.
E. Beneše 13
305 99 Plzeň
tel.: 377 402 264
Prevence přenosu HIV/AIDS
•
•
•
Vyhýbat se alkoholu a drogám. Oslabují opatrnost a snižují schopnost se přenosu infekce
bránit. Navíc oslabují přirozené obranné schopnosti organismu.
Neaplikovat drogy nitrožilně. Nebezpečné jsou nejen infikované jehly, ale i stříkačky.
K rizikovým formám sexu patří vaginální, orání nebo anální styk, při kterém dochází k
míšení tekutin těla. Kondom před infekcí nechrání naprosto, ale riziko přenosu infekce
výrazně snižuje. Kondomy pro anální sex jsou zvláště zesíleny, v krajním případě je možné
použít dva obyčejné kondomy. Kondom by neměl mít prošlou záruční dobu a měl by pokrýt
celý penis. Účinnost kondomu zvyšují spermicidní látky. Naopak účinnost snižují tukové
látky a vazelína. Po styku, ještě než dojde k ochabnutí erekce, je třeba přidržet okraj
kondomu a opatrně se oddělit.
55
•
•
•
•
Zajímat se o partnera. Zeptat se ho, jestli bral nitrožilně drogy, jak sexuálně žil a požádat
ho případně o to, aby se nechal vyšetřit na AIDS. Spolehlivost partnera nebo partnerky je
důležitá.
Nechat si provést vyšetření na HIV
Vyhýbat se sexu s lidmi, kteří nitrožilně berou drogy nebo mají hodně sexuálních
partnerů (prostitutky). Riziko, že by mohli být virem AIDS nakaženi je pronikavě vyšší.
Opatrnost při styku s cizí krví. To se týká zejména zdravotníků, ale také poskytování první
pomoci při úrazu.
HELP LINE AIDS
800 144 444 - zdarma z celé ČR
56
Příloha č. 17
Nová náboženská hnutí
Než začneme hovořit o „nových náboženských hnutích“, zastavíme se nejprve u pojmu
„kult“. Ten je v souvislosti s těmito skupinami běžně užíván, ovšem může se týkat i skupin,
které náboženský charakter nemají (třebaže mají často podobné rysy, které v extrémnější podobě
mohou být patologické, například využívání psychické manipulace) – viz níže.
Pod pojmem „sekta“ rozumíme v kontextu primární prevence rizikového chování určitou
ohraničenou sociální skupinu, jejíž členové sdílejí ideologický koncept, jehož prostřednictvím se
skupina vymezuje vůči svému okolí, a dochází při tom k postupné sociální izolaci, manipulaci a
ztrátě soukromí.
Steven Hassan (1994) definuje následující čtyři skupiny kultů, které v různých oblastech
života společnosti využívají psychickou manipulaci.
1. Náboženské kulty:
Jsou nejčastější, nejznámější, nejpočetnější, mediálně nejoblíbenější. Orientují se na
rozmanitá náboženská učení. Vycházejí z nejrůznějších zdrojů – od Bible přes tajné nauky
starého Egypta, druidů, Orientu, UFO až po výmysly zakladatelů a vůdců těchto kultů.
2. Politické kulty:
Tyto skupiny, na první pohled živořící na okrajích politického spektra, jsou obvykle
označovány jako „extremistické“, „okrajové“, „marginální“. Přesto se k nim hlásí
nezanedbatelný počet lidí (především mladých), kteří podléhají jejich kouzlu. To je do jisté
míry vyvoláno i metodami náboru a udržování členství. „Věrouka“ i „rituál“ politických kultů
se svou přesvědčivostí neliší od náboženských kultů. Základem je určitá politická ideologie,
která se s postupem času halí do stále mystičtějšího oparu. Patří sem nebezpečné kulty
osobností historie 20. století, zejména kulty vůdců fašistického, nacistického a
komunistického režimu.
3. Psychoterapeuticko-výchovné kulty:
Zaměřují se na zprostředkování „duševních vizí“, „osvícení“ či dalších „vrcholných
duchovních zážitků“ (za nemalý finanční obnos) a používají některé techniky psychické
manipulace. Často nabízejí na sebe navazující (stále nákladnější) kurzy, které mají vyústit v
poznání „konečné pravdy“. Ti členové, kteří již nemohou platit, musejí skupinu opustit (což
už někdy nezvládnou sami, o své vůli) nebo se stát jejími náboráři, „dealery“.
4. Komerční kulty:
Fungují na principu peněz. Manipulují a podvádějí lidi, kteří jsou pak v několikaúrovňových
(multi-level marketing, MLM) či pyramidových organizacích nuceni pracovat za minimální
provizi nebo zcela zdarma, přičemž nedočkavě vyhlížejí slíbené bohatství a prosperitu. Pokud
se nedostavují (což je záměrem), je snižováno jejich sebevědomí a „prodejní schopnosti“, a to
jim brání v tom, aby si stěžovali – „je to jen vaše vina, že neumíte získat lidi, prodat zboží…“.
Nadále se budeme věnovat skupinám, které mají náboženský charakter. V médiích i v
odborné literatuře se používá řada termínů, které často splývají – kult, sekta, denominace a
církev. Charakteristické znaky těchto skupin jsou uvedené v následující tabulce (Schaefer, 1989).
57
Církev
Denominace
Sekta
Kult
Velikost
velká
velká
malá
malá
Náboženské
služby
formální,
omezená
participace
formální,
omezená
participace
neformální,
emocionální
proměnlivé,
nestálé
Doktrína
specifická, ale
může být
tolerantně
interpretována
specifická, ale
může být
tolerantně
interpretována
specifická,
neustále
důraz kladený
zdokonalovaná
na její čistotu
Duchovenstvo
specializace až
profesionální, profesionální,
nespecializovana určitém
specializované specializované
né
stupni
Členství
rituálem
přijetím
doktríny
přijetím
doktríny
emocionální
závazek
Bohatství
značné
značné
omezené
proměnlivé
tolerantní
odmítá nebo je
v opozici k
převládajícím nezajímající se
kulturním
standardům
schvaluje
převládající
Vztah ke státu kulturní
a sociální
organizace
Za rizikové považujeme především skupiny řazené ke kultům a sektám (řada těchto
skupin se sama označuje za církve, aniž by ovšem splňovala výše uvedené znaky).
Abychom mohli skupinu identifikovat jako sektu (případně kult), musíme se zaměřit na určité
charakteristické rysy. Ronald Enroth (1995) definoval devět společných znaků, jejichž existenci
lze u sekty očekávat. V každé takovéto skupině některé z nich nalezneme, každá ovšem nemusí
nutně obsahovat všechny uvedené znaky.
1. Autoritářské:
V sektářské organizaci existuje charismatem obdařený vůdce vyžadující naprostou a
nediskutovatelnou moc nad ostatními členy, jejich věrnost a oddanost. Autorita vedoucího je
všezahrnující a nezpochybnitelná. Vlastní identita jednotlivých členů je změněna, společně s
cíli redefinována a je smysluplná pouze ve spojení s vůdcem.
2. Opoziční:
Sama podstata sekty, její chování i hodnoty jsou v přímém protikladu k chování a hodnotám
majoritní společnosti a kultury. Skupina se často staví do pozice oponenta a soupeře
ústředních společenských institucí; ty jsou často terčem napadání ze strany sekt za údajné
„pronásledování“. Asi nejhůře je tímto postojem postižena rodina.
3. Výlučné:
Častým rysem je elitářství a posilování pocitu originality a výlučnosti. Skupina je tou jedinou,
která šíří „pravdu“, a proto její případné opuštění znamená pro odpadlíka ohrožení spásy (i
života).
58
4. Zákonické:
Zákonický rámec řídí vše – od duchovních záležitostí po každodenní drobnosti. Existují
takřka nekonečné (a neustále doplňované) seznamy pravidel, zásad a zákazů, které jsou
nejvyšší autoritou pro celý život.
5. Subjektivní:
Sektářské skupiny kladou značný důraz na zkušenosti, zážitky, pocity a emoce.
6. Pocit pronásledování:
Rys, který se vyskytuje u naprosté většiny sekt. Neustálý pocit vnějšího ohrožení je silným
tmelem vnitřní homogenity skupiny. Zároveň to podporuje pocit vlastní významnosti a
výjimečnosti.
7. Důraz na sankce:
Jakékoliv nepřizpůsobivé chování, vzpurnost, veřejný nesouhlas či pochybnosti jsou přísně
sankcionovány. Existuje mnoho prostředků od manipulace členů po jejich vyloučení.
8. Esoterické:
Existence společně sdíleného tajemství je dalším tmelem skupiny. Je to naprosto nezbytnou
součástí každé doktríny a opět vzbuzuje ve členech pocit vlastní výlučnosti.
9. Protikněžské:
Mezi jednu ze základních charakteristik sekt patří absence placeného profesionálního
duchovenstva – zdůrazňují aktivní účast všech členů. Opozice vůči církevní hierarchii však
nevylučuje existenci vlastní (často komplikované) vnitřní hierarchie, která má ovšem poněkud
odlišný charakter.
Daniel Goleman (1988) shrnul praktické indikátory poukazující na potenciální
nebezpečnost uzavřených skupin. Podle něj je nutné dávat si pozor na:
 tabuizovaná témata (otázky, které nemohou být položeny, nejistoty, které nemohou být
sdíleny, pochybnosti, které nemohou být vysloveny);
 tajnosti (omezení přístupu k informacím);
 duchovní klonování (stereotypizované chování, kdy lidé chodí, mluví, myslí, jedí a oblékají se
stejně jako jejich vůdce);
 skupinové myšlení (myslíme jako „MY“);
 neexistence „odpadlíků“ (skupinu, která tvrdí, že z ní nikdy nikdo neodešel, lze považovat za
potenciálně velmi nebezpečnou);
 testy loajality (členové jsou nuceni dokazovat loajalitu ke skupině tím, že dělají něco, co
znásilňuje jejich osobní etický kodex);
 centralizované porozumění (jediný pohled na svět je užíván k vysvětlení čehokoliv a všeho);
 absence smyslu pro humor.
Pokud se tyto znaky ve větší míře vyskytnou ve skupině, o jejímž nabídnutém členství
uvažujete, je lepší si celou věc ještě jednou důkladněji promyslet. Lze rovněž konstatovat, že tyto
indikátory mají obecnou platnost, platí tedy i v běžném životě – například v zaměstnání nebo
partnerském soužití.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Ladislav Hora (1995) rekapituluje charakteristické rysy sekt takto:
izolovanost, relativní uzavřenost
posilování pocitu výlučnosti
udržování nonkonformního opozičního postavení
touha po zbudování ideálního společenství
zdůrazňování etických rozměrů náboženského života
autoritativní systém řízení
existence jednotného a vysvětlujícího univerzálního klíče
eklekticismus
59
Nyní si představíme náboženské skupiny, které působí v České republice. Jedná se o
výběr těch skupin, které jsou buď početné, nebo něčím zajímavé. To, že jim věnujeme větší
pozornost, nijak neimplikuje, že by byly nebezpečné, přesto na některé kontroverzní momenty
poukážeme (čerpáme ze zdrojů uvedených v seznamu literatury a ze zkušeností autorek textu).
Společenství svědků Jehovových (jehovisté)
Hlavním bodem jehovistického učení je očekávání nadcházejícího konce světa, jehož
součástí bude soud nad světem, armagedonská bitva a nástup Božího království na obnovené
Zemi. V ČR se k jehovistům hlásí 13 000 osob (podle sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011).
Proslulí jsou zejména neúnavnou misijní činností, kdy obcházejí domácnosti a nabízejí
náboženskou literaturu, mimo jiné vlastní časopis Strážná věž, a také intenzivním studiem Bible.
Jehovisté byli u nás perzekvováni během 2. světové války i pozdějšího komunistického
režimu. Důvodem perzekuce bylo jednak striktní odmítání vojenské služby, jednak neúčast na
politickém životě a odmítání jakékoliv formy „uctívání“ státu a jeho symbolů. V roce 1993 se
jehovisté stali státem registrovanou náboženskou společností, což rozpoutalo diskuse nad
některými dalšími body jejich věrouky. Zejména se hovořilo (a dodnes hovoří) o odmítání krevní
transfuze, i v případě, kdy to je nezbytně nutné pro záchranu života – dnes jehovisté uvádějí, že
jde o osobní rozhodnutí každého jednotlivce, nicméně i nadále v jejich volně šířených
materiálech nacházíme oceňování odmítnutí krve a krevních derivátů. Problematickou může být
i „nadřazenost Božího zákona“, což v praxi znamená, že jehovisté v případě střetu Božích a
světských zákonů jednoznačně upřednostňují Boha jako jedinou autoritu.
Možné problémy: Jehovisté neslaví obecně sdílené církevní ani státní svátky, odmítají i
oslavu narozenin. To přináší problémy zejména dětem, které tak nemohou s vrstevníky sdílet
například Vánoce nebo narozeninové oslavy, což je ve výsledku značně vyděluje z kolektivu.
Dalším rizikem je zranění vyžadující krevní transfuzi. Ačkoliv Ústavní soud v roce 2004
rozhodl, že může dokonce dojít i k omezení rodičovských práv, přesto jde stále o problém,
přičemž řada jehovistů raději děti nepouští na školní výlety, čímž jsou děti dále izolovány.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dní (mormoni)
Učení vychází z protestantských tradic, přičemž důležitou roli hraje mormonská nauka o
historii ztracených izraelských kmenů v Americe (tomu je věnován spis „Kniha Mormon“), o
Ježíšově založení církve v Americe nebo o poslušnosti „žijícímu prorokovi“ – prezidentovi
církve.
Skupina byla založena Josephem Smithem v USA v roce 1830. Od samého počátku se
potýkala s problémy, přičemž hlavním důvodem bylo schvalování mnohoženství, které (nejen)
puritánská Amerika striktně odmítala. Mnohoženství bylo odvoláno v roce 1890, ale zůstaly ještě
minimálně dva problémové body: rasismus (církev odmítala přijímat černochy, protože být
černochem bylo podle jejich názoru Božím trestem) a také nábožensky motivované násilí
(„smíření krve“, trestání těch, kdo vystoupí proti církvi – od něj se sice upustilo už koncem 19.
století, přesto na případy takového chování narážíme i ve 20. století).
U nás mormoni působí oficiálně od roku 1929, ale v roce 1950 je komunisté zakázali a k obnově
došlo v roce 1990. V současné době se k mormonům hlásí necelá tisícovka osob (925 ve sčítání
v roce 2011) a nejvíce jich je v Praze a v Brně.
Možné problémy: Mormoni jsou církví, která se mimo jiné zaměřuje na poskytování
preventivních programů v oblastech, které jsou neslučitelné s jejich náboženským přesvědčením
(odmítají samozřejmě drogy a předmanželský sex, ale i např. kávu). Nelze vyloučit, že se mezi
americkými lektory, kteří u nás také vyučují, může objevit někdo z tzv. Pravé Církve Ježíše
60
Krista Svatých posledních dní, kteří patří k extremistickému křídlu, v USA hlavním proudem
mormonů odmítanému. Tito „praví“ mormoni totiž zastávají některé z kritizovaných
staromileckých názorů, včetně „smíření krve“. Na druhé straně je toto riziko v podstatě mizivé,
protože jejich výskyt na evropské půdě nebyl prozatím zaznamenán.
Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanstva (Církev sjednocení;
moonisté)
Hnutí vycházející z učení kontroverzního reverenda Moona, který se prezentoval jako
vyvolený, který má dokončit Ježíšem započaté dílo a nastolit Boží království na Zemi. Ve
skutečnosti jde o organizaci s mnoha názvy, která zaštiťuje kromě věrouky také politické,
společenské a ekonomické aktivity. Zejména metody nábory nových členů jsou v případě
moonistů považovány za problematické. Noví členové jsou často k církvi lákáni pod zcela jinou
záminkou, a navíc je proti nim používána manipulativní technika „bombardování láskou“, která
je silně neetická. Skupina, respektive nedávno zesnulý Moon, je již dlouhodobě obviňována z
ekonomického zneužívání svých členů a také z totalitních praktik. Mediálně nejvděčnějším
momentem moonistického učení jsou „hromadné svatby“, kdy reverend Moon oddával až tisíce
párů svých následovníků, které předtím – prostřednictvím Boží inspirace – spojil dohromady
skrze země a kontinenty, což často zavánělo tradicí „domluvených“ sňatků.
V současné době je Církev sjednocení ve velkých problémech, protože na podzim 2012
zemřel reverend Moon a stále není jasné, kdo se stane jeho nástupcem.
Možné problémy: Skupina byla jako velmi riziková vnímána především v 90. letech, kdy
se zde snažila plně etablovat a získávat nové členy i technikami náboru, které lze označit za silně
manipulativní a ohrožující psychické zdraví. Jako velký problém byla vnímána i snaha předáků
moonistů separovat a izolovat nové členy od jejich rodin a předešlého života. Hlavním
problémem však bylo to, že velmi často nebylo zjevné, zda nabízená aktivita (například
programy protidrogové prevence, vzdělávání problémových dětí nebo péče o mladistvé matky)
je garantována právě Církví sjednocení.
V současné době mají moonisté svá střediska v Praze, Brně, Olomouci a Plzni.
Scientologická církev (scientologie)
Organizace založená americkým spisovatelem sci-fi a dobrodružné literatury Lafayettem
Ronaldem Hubbardem, který v roce 1950 vydal základní knihu „Dianetika“. Scientologové věří,
že člověk může studiem získat vlastní nesmrtelnost tím, že přetne koloběh zrození a smrti, do
nějž jsme vstoupili v minulosti. Každý z nás je totiž Thétanem, který má božské schopnosti
(vysokou inteligenci, absolutní zdraví apod.), ale tyto schopnosti jsou omezeny zábranami mysli
vzešlými z našich minulých životů. A právě tyto zábrany, které nám v současnosti komplikují
život, lze odstranit pomocí vhodných metod, především auditingem.
V případě scientologie je problematické především využívání pseudoterapeutických
metod a také pro podezření z využívání manipulativních technik, které mohou vést až k destrukci
osobnosti. Spor je však veden i ze strany scientologů proti moderní psychiatrii, kterou obviňují
především z nevhodného používání psychofarmak.
Scientologická církev je také často zmiňována v médiích, protože se k ní hlásí řada
známých osobností – například Tom Cruise nebo John Travolta.
V České republice sídlí scientologové v Dianetickém centru v Praze, pobočky mají i v
Brně a Plzni; počet členů je obtížné odhadnout, ale aktuálně u nás nepřesahuje několik desítek
aktivních jedinců.
61
Možné problémy: Scientologové jsou obviňováni z využívání neetické metody při
získávání nových členů, kterým slibují mimořádné pokroky v jejich životech (dokonce čelili
obvinění z klamavé reklamy).
V poslední době se hodně hovoří o jazykové škole LITE, protidrogovém programu
Narconon nebo o organizaci usilující o diskreditaci psychiatrie s názvem Občanská komise pro
lidská práva – i tady často platí, že je nabízena primárně jiná služba, než která je posléze zájemci
poskytnuta.
Satanismus
Jedná se o organizačně i myšlenkově zcela nejednotný proud různých směrů a hnutí,
které spojuje především uctívání „padlého anděla“ Satana, jenž je chápán jako faktický protiklad
a odpůrce Boha. Jde o historický koncept, který se neustále vyvíjel, nicméně v současné době je
především anglosaský svět ovlivněn satanismem, jak jej prezentoval velekněz Anton Szandor La
Vey, který v roce 1966 (o Valpuržině noci, 30. dubna) založil Církev Satanovu a poté vydal
„Satanskou bibli“ (v 90. letech vyšla i v českém překladu). Satanismus (nebo řada jeho symbolů
– číslice „666“ označující Antikrista, obrácený kříž, pentagram apod.) je součástí mnoha
krvavých zločinů. Ovlivňuje nejen kulturu (inspiruje malíře, spisovatele a hudebníky, například
blackmetalovou hudbu), ale i společnost jako takovou. Rozhodně jej nelze ztotožňovat pouze s
čarodějnictvím, ďáblem nebo lidskými oběťmi, ale přesto právě tyto fenomény jsou pro řadu lidí
tím nejpřitažlivějším.
Satanismus, respektive jeho uctívání temnoty a smrti inspirovalo také řadu dalších směrů,
včetně například nyní oblíbeného fenoménu „Gothic“ – tedy uctívání „temného umění s
nádechem smrti“. S tím souvisí i vlna zvýšeného zájmu o taková témata, jako jsou upíři,
vlkodlaci nebo zombie.
Možné problémy: V současné době nejsou rizikem ani tak lidské oběti nebo vraždy ve
jménu Satana, ale spíše komerční zneužívání touhy mladistvých po něčem zakázaném a
tajemném. Dochází tak ke zneužívání návykových látek (především marihuany), alkoholu, k
rizikovému sexuálnímu chování, ale může hrozit také sebevražedné jednání u těch dospívajících,
kteří se příliš ztotožní s literárními postavami a touží po smrti a osudu upíra.
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji
U každého podezření o výskytu daného jevu by měly být vždy informovány tyto osoby:
• ředitel školy/školského zařízení
• rodiče/zákonný zástupce
• třídní učitel
V odůvodněných případech je možné kontaktovat tato pracoviště:
• školní poradenské pracoviště (školní psycholog, školní metodik prevence, výchovný poradce,
speciální pedagog)
• PPP (pedagogicko-psychologická poradna)
• SVP (střediska výchovné péče)
• OSPOD (oddělení sociálně právní ochrany dětí)
• Policie ČR
• Linka důvěry
62
Prevence
Negativní působení sekt: i přes diskusi o tom, jaká kritéria jsou pro definici sekty
přijatelná, a jaká nikoli, chápeme z hlediska prevence tuto oblast jako soubor psychologických,
sociálních, ekonomických a dalších důsledků působení sekty.
Z hlediska prevence je klíčová oblast důsledků pro duševní a somatické zdraví, sociální
postavení, ekonomickou oblast, ojediněle též trestně-právní důsledky (nabádání či podpora
trestné činnosti páchané v zájmu sekty).
Primární prevence na školách:
1. seznámit žáky s riziky a praktikami (myšlenkovou ideou) těchto (různých) skupin
2. umět zmapovat existenci (skutečnost) a základní charakteristiku konkrétních sekt v České
republice
3. naučit žáky rozlišovat mezi sektou a tradičním náboženstvím a možnostmi pojetí/výkladu
tradičních náboženství
4. vymezit pojem sekta, jeho významové roviny
5. seznámit žáky s možnými riziky vstupu do sekty a s procesem závislosti na sektě
(manipulace, pronásledování, pocity viny a méněcennosti, zmocňování se majetku členů,
využívání profesního či mocenského postavení členů apod.)
6. zabývat se základními předpoklady inklinace lidí k těmto skupinám (osobní krize – potřeba
bezpečí, potřeba spirituálního rozměru, sociálního kontaktu, emoční a intelektová vyzrálost)
7. umět diskutovat se žáky o dané tematice a snažit se odpovědět na případné dotazy
Vždy platí základní pravidla primární prevence:
 vždy naslouchejte svým žákům a studentům, mějte přehled o tom, jaké jsou mezi nimi
aktuální informace – tedy co čtou, co poslouchají nebo co sledují v televizi;
 nikdy striktně nekažte a neodsuzujte, spíše vysvětlujte a snažte se o posilování pouta důvěry;
 vyhýbejte se tomu, abyste nějaká témata tabuizovali – mluvit se dá i o satanismu, jde jen o to,
jak;
 snažte se vždy poskytovat co nejobjektivnější informace za využití všech dostupných
uvedených zdrojů;
 nesnažte se vnucovat „správný“ pohled na věc a nechte zaznít i jiné názory – nejlépe v
moderované diskusi;
 nikdy nezesměšňujte nebo nedegradujte (nejen mediální) „idoly“;
 máte-li podezření, že se ve vašem okolí objevil nějaký problém z této oblasti, vždy se snažte
získat co nejvíce informací, než začnete jednat;
 pokud už se rozhodnete jednat, vždy se to snažte konzultovat s odborníky.
Často se setkáváme s případy, kdy je dítě (žák) pod silným vlivem rodiče-sektáře, což
samozřejmě determinuje možnosti jeho pohledu na okolní svět. Takový mladý člověk může začít
hledat alternativu k dosavadnímu způsobu svého života. Je na učitelích, aby byli připraveni mu
poskytnout oporu, pokud ji u nich bude hledat, a aby byli schopni mu zprostředkovat vnější
realitu. Nikdo však nemá právo na to, aby měnil názory kohokoli jiného násilím či sankcemi jen
proto, že jeho pohled je odlišný od toho majoritního.
Je také nezbytně nutné si uvědomit, že u velké části mladistvých, kteří ostentativně
demonstrují svoji příslušnost např. k satanistům, jde o pózu úzce související s touhou odlišit se
od ostatních, být „in“ a případně i provokovat. Než tedy vyhledáte pomoc odborníka pro
takového „satanisty poblouzněného“ žáka, je lepší si s ním pohovořit a zjistit, zda se nejedná
právě o demonstrativní projev.
Pokud se však mezi vašimi žáky objeví někdo, kdo vykazuje průkaznější znaky
příslušnosti k některé sektě (může jít o fyzické znaky – symboly, změny oblečení, účesu, ale také
63
o psychickou změnu, která je hůř vystopovatelná – změny chování, nevyrovnanost, přílišná
introvertnost, noví známí a přátelé, o nichž žák odmítá mluvit, změna zájmů, komunikačních
schopností atd.), je lepší se s ohledem na osobnost žáka pokusit zjistit, o jakou skupinu jde, jak
dlouho je s ní dotyčný v kontaktu, jak silně je do hnutí zapojen, jaký je jeho současný vztah k
okolí, zda je ochoten mluvit o své nové příslušnosti, ale především: chovat se k němu jako k
člověku, na kterém nám záleží, nesnižovat jeho inteligenci, k ničemu ho nenutit, nevyhrožovat,
nevydírat, nepoučovat, nestrašit následky a především mu dát najevo, že budeme vždy nablízku,
pokud si bude chtít promluvit – tedy to, že jsme na jeho straně. Pokud dotyčný začne hledat
pomoc, je dobré se obrátit na odborníky.
 Pokud je rodina členem společenství se znaky sekty a není podezření na zanedbávání péče či
jiný trestný čin vůči dítěti, není možné ze strany pedagoga ovlivnit zapojení dítěte do tohoto
společenství.
 Pedagog si musí stanovit své cíle, kterých může ve své pomoci dosáhnout (zejména předávat
informace o rizicích sekt, nerozbít s dítětem vzájemný vztah apod.).
 Je nutné, aby si pedagog zachoval chladnou hlavu a vyhnul se nepřiměřenému tlaku na žáka;
čím větší je tlak ze strany pedagoga, tím větší je destrukce vztahu ve směru k dítěti i od něj.
 Nesnažit se ,,pravdivě argumentovat“, je to zbytečné.
 Zachovat si ,,životní optimismus“ (vyhledat jiné pedagogy, co mají stejný problém ve třídě,
radit se s nimi, sdílet i jejich názory, snažit se být přes veškeré vyčerpání trpělivý a vyčkávat,
nezapomenout stále žít také ,,svůj“ život).
Viz Miovský, Skácelová (2012): Návrh doporučené struktury minimálního preventivního
programu prevence rizikového chování pro základní školy (část Sekty – informace, dovednosti,
kompetence).
Užívání náboženských symbolů ve školách:
V českých právních předpisech není žádným způsobem omezeno nošení náboženských
symbolů ve veřejném prostoru, tedy ani ve škole, což vyplývá ze Zprávy o šetření veřejné
ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D. Sp. zn.: 173/2013/DIS/EN (blíže zde:
http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Kauzy/vzdelavani/173-13DIS-EN.pdf ). Žák/yně tedy může ve školním prostředí nosit/užívat náboženské symboly, avšak
jen tehdy, pokud nezvyšují riziko ohrožení zdraví žáka či ostatních, či neznemožňují výkon
určité činnosti.
Nedoporučuje se tak např. nošení řetízků při hodinách tělesné výchovy aj. Nošení
muslimských šátků (hidžábu) by nemělo především ohrožovat bezpečnost nositelek atd.
V jakém případě vyrozumět Polici ČR/OSPOD
Pokud má pedagog jistotu, že byl spáchán trestný čin, má ze zákona povinnost obrátit se
na orgány činné v trestním řízení; pokud má takové podezření, zákon určuje školskému zařízení
za povinnost nahlásit tuto skutečnost obecnímu úřadu, tedy sociálnímu pracovníkovi z orgánu
sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). V případě, že rodiče/zákonní zástupci odmítají
spolupracovat se školou a odmítají se účastnit výchovných komisí, je škola opět oprávněna
vyrozumět OSPOD.
64
Příloha č. 18
Příslušnost k subkulturám
Subkultury jsou přirozenou součástí života dospívajících, inklinace k nim se tedy začíná
výrazně projevovat od cca 13. roku života. V rámci psychického vývoje tato příslušnost
představuje důležitou součást přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Umožňuje dospívajícímu
především odpoutat se od pasivního následování hodnot rodičů a autorit, vytváří předpoklad pro
budoucí tvorbu vlastní identity v rámci společnosti a představuje první krok v rámci nacházení
vlastní svébytnosti (proces individuace).
Přestože je přínos subkultur pro psychický vývoj dospívajícího zřejmý, negativním
dopadem příslušnosti k některým subkulturám může být osvojení si některých forem rizikového
chování, nejčastěji různé formy závislostního jednání (konzumace nejrůznějších drog či ulpívání
na jednom typu činnosti).
Kolem 12. roku věku jedince dochází k výraznému kroku v rámci procesu individuace a
separace (oddělování od rodičů či významných dospělých v životě jedince a vytváření vlastní
svébytnosti v sociálním prostoru). Jedinec postupně začíná přemýšlet o světě jako systému
hodnot, smyslu, směřování, etiky apod., což vytváří potřebu formulovat vlastní názor na jevy
spojené s vlastním životem či životem společnosti. Vzhledem ke komplikovanosti daného úkolu
(jak z hlediska intelektuálního, tak z hlediska postmoderního pluralismu, tedy společné
koexistence mnoha různých a vzájemně se popírajících výkladů světa a společnosti) dospívající
přirozeně sahají po „přemostění“ této reality prostřednictvím zjednodušujících a paušalizujících
výkladů jednotlivých subkultur. To má svou mimořádnou naléhavost zejména v městském
prostředí, ve kterém je koexistence různých výkladů světa těsnější a vyžaduje ostřejší vyhranění.
Kromě tohoto „filozofického“ pohledu mají subkultury klíčovou vlastnost jako platforma pro
setkávání jedinců jedné generace a kromě pocitu sounáležitosti vytvářejí prostor pro navazování
intimnějších a také milostných a sexuálních vztahů. Pocit blízkosti s ostatními dává jedinci
jistotu, že (zjednodušeně řečeno) nebude sám.
Subkultury jsou tedy pro dospívající klíčovým prostorem, z toho vyplývajícím rizikem je
skutečnost, že jedinec může být ochotnější a povolnější k činnostem, které by za jiných okolností
odmítal.
Rozlišujeme dvě různé formy příslušnosti k subkulturám vycházející z vývoje identity
(dle Jamese Marcii, 1966):
1. Zástupné ztotožnění
– zpravidla dočasná příslušnost k dané skupině, naivní ztotožnění se s hodnotami, možná
fluktuace mezi jednotlivými subkulturami
2. Pravé ztotožnění
– relativně stálá příslušnost, dlouhodobá elaborace vlastního přístupu, častá je aktivní
angažovanost v realizaci společných akcí apod.
Níže uvedený popis nejčastěji se vyskytujících subkultur by měl pomoci porozumění
základním atributům subkultur a zároveň přináší přehled možných (nikoli nutných) typických
rizik.
65
Anarchismus
Mezinárodní politické hnutí, které odmítá jakoukoliv formu státního zřízení a aplikaci
centrální moci na řízení či omezování života jednotlivce. Klíčovým pojmem zde je osobní
svoboda. Toto politické hnutí neakceptuje zřízení, kde je uplatňována moc člověka nad druhým
člověkem.
Ideové kořeny tohoto hnutí lze vysledovat např. ve vzniku evangelických církví (které
odmítaly uznat katolickou církev jako zastoupení Boha na Zemi), u některých hnutí aktivních
během Francouzské revoluce či na pozadí bolševické revoluce v Rusku. Ideové základy hnutí
dostalo v 19. století, zejména pak během revolucí na konci 40. let. S tímto obdobím je nejvíce
spjato jméno Michaila Bakunina, který byl v této době oponentem Marxových myšlenek.
V současné době existují po celém světě nejrůznější formy anarchismu, některé směřují
spíše ke kolektivismu (výrobní prostředky vlastní společenství, které je řízeno vůlí všech
jednotlivců) ale také k individualismu (např. anarchokapitalismus), který odmítá jakoukoli formu
státního aparátu a organizace ze strany státu a vše nechává na dohodě jednotlivců. V České
republice jsou v současnosti anarchistické směry sdruženy pod hlavičkou Československé
anarchistické organizace. Jejich aktivita je zaměřena na pořádání demonstrací (zejména pochody
proti neonacistům či zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze),
pravidelně vydávají časopis A-kontra (aktuálně čtvrtletník), který se věnuje šíření anarchismu a
reflexi aktuálního dění ve společnosti.
Rizika: Chování členů této subkultury může být namířeno proti autoritám,
pravděpodobně bude patrný odpor vůči nařízením, pravidlům, školní disciplíně apod. Jednotlivci
vyznávající tuto ideologii se budou stavět na odpor vůči represivním postupům a budou velmi
citliví na jakoukoliv formu byť jen domnělé nespravedlnosti ze strany autorit. Budou mít však
pravděpodobně zájem se vzdělávat a budou ochotni k diskusi na společenská témata. U jedinců,
kteří patří mezi radikální skupiny v rámci anarchistického hnutí, lze předpokládat, že se budou
účastnit demonstrací a také střetů s příslušníky nacionalisticky a rasisticky orientovaných
skinheads, neonacistických uskupení apod.
Emo
Subkultura vycházející z punku, vyznačující se výraznou vnější image, doprovázená
deklarovanou i skutečně prožívanou emocionální citlivostí, bohatými vnitřními prožitky,
přemýšlivostí a inklinací k různým formám umění.
Součástí vnější image jsou výrazné účesy (černé, rovné vlasy, česané na „patku“), upnuté
džíny a triko se spíše strohými nápisy, boty značky Converse. Časté je používání odznaků,
tenisových nátepníků, výrazných pásků a dalších doplňků.
Se subkulturou není spojena žádná politická či ideologická orientace ani nadměrná
konzumace drog. Členové subkultury se scházejí především na sociálních sítích a na koncertech
spřízněných kapel. V minulosti bylo emo často spojováno s údajně častým sebepoškozováním či
dokonce sebevraždami členů této subkultury, emo jako hudební a životní styl však toto chování
přímo nepodporuje, někteří členové se dokonce proti tomuto chování přímo vymezují.
Chování členů subkultury je vůči okolnímu světu indiferentní, nenese prvky agresivního či
antisociálního jednání.
Rizika: možná apatie vůči školním povinnostem, výrazná až provokující image, u
labilních jedinců známky sebepoškozování
66
Gothic/Witch
Hudební a módní kultura vycházející z post-punku a metalu na počátku 80. let 20. století.
Využívá odkazy na „gotické“ romány z 19. století, využívá vizuální stránky hororových filmů a
ladění temné a melancholické hudby. Je spojena především s velmi výrazným zevnějškem,
zejména pak výrazným líčením (i chlapci), využíváním výhradně černé barvy, stříbrných cvočků,
ostnů a jiných kovových prvků včetně piercingu. Na většinovou populaci působí úprava
zevnějšku členů subkultury zcela nepochopitelně a temné ladění u běžné populace vyvolává
spíše odkazy na psychické poruchy. Je však spíše projevem vysoké citlivosti, přemýšlivosti a
možné introverze daného jedince. Výrazný zevnějšek pak může mít funkci spíše „obranné
vrstvy“ vůči okolí než agresivního či útočného ladění. Zároveň však tato subkultura může být
atraktivní právě pro patologické jedince se sklonem k násilí, a přestože sama subkultura
jakoukoliv formu projevovaného násilí nepodporuje, může být těmito jedinci zneužita.
Běžní členové však zpravidla jeví spíše zájem o kulturu a umění, často čtou beletrii či
básně (spíše vážně až tragicky laděné), zajímají se o temné stránky existence člověka (např. smrt,
násilí nebo deprese), spíše však z „teoretického hlediska“.
Rizika: horší navazování běžných sociálních kontaktů, časté předsudky okolí, v
ojedinělých případech podpora již existujících patologií – např. depresivita či sklon k násilí
Hip-hop
Jedná se především o hudbu a s ní spojený životní styl. Subkultura vychází z afroamerických a hispánských subkultur předměstí amerických měst ze 70. let 20. století. Reflektuje
život nižších socioekonomických vrstev bez jasné perspektivy, stojících mimo zájem většiny.
Hodnotově je subkultura orientovaná proti jakýmkoliv formám rasismu, materialismu, sexismu a
dalším formám diskriminace nebo domnělé redukce života a vztahů na zisk a bohatství.
Hudba je specifická svou monotónní rytmikou (beat) reprodukovanou z gramofonových
desek či jiných přehrávačů (které ovládá tzv. DJ, čti dýdžej) a odříkávaným, důsledně
rytmizovaným a zpravidla rýmovaným textem (interpretovaným tzv. MC, čti emsí). Text
zpravidla nese poselství, sdělení a neslouží jen k prosté konzumaci.
Členové subkultury nejeví zájem o „kariéru“ v běžném slova smyslu, odmítají usilovat o
materiální blahobyt, orientují se na vztahy a zaštiťují se proklamacemi o dodržování hodnot, jako
např. solidarita, humanismus apod.
Součástí hip-hopové kultury je také graffiti jako další z nástrojů tzv. kultury ulice.
Původně sloužilo pro označení teritoria pouličními gangy a pro rozšiřování názorů politických
aktivistů. Hip-hopovou subkulturou je graffiti pojímáno jako umělecká forma vyjádření stojící
mimo hlavní proud umění. Součástí tohoto vyjádření je také malování graffiti na nelegální
plochy (většinou zdi dopravních staveb, méně již domů), což je projevem pomyslného
obsazování městské ulice jako „domova“ členů dané subkultury. V řadě měst existují také
legální plochy, na které je možné graffiti malovat, pro některé je však tato forma neatraktivní a
dokonce z jistého úhlu pohledu i odporující jejich hodnotám a zásadám.
S hip-hopovou subkulturou se mnohdy pojí také konzumace převážně tzv. „měkkých“ drog,
především pak marihuany. Hip-hopová subkultura je tvořena společenstvími, zpravidla kolem
lokálních „guru“, hudebních skupin či alternativních hudebních vydavatelství „labelů“, které pak
tvoří tzv. „crew“. Ty mezi sebou navazují buď partnerské, či rivalitní vztahy, a vytvářejí tak
vnitřní lokálně specifickou strukturu v rámci subkultury.
Rizika: tvorba graffiti (přestupek), konzumace marihuany, dlouhodobá rezignace na
školní povinnosti – výrazná a dlouhotrvající demotivace
67
Punk
Hnutí, hudební a životní styl formovaný v první polovině 70. letech 20. století jako
protest vůči vládnímu establishmentu a kulturnímu mainstreamu. Ideově vychází z hnutí, které v
Anglii té doby reprezentovaly postoje dělnické třídy tzv. „na okraji“ společnosti nedisponující
výrobním a kulturním kapitálem. Punk v sobě zosobňuje protest vůči jakékoliv formě státní
autority a vůči většinově sdílené hodnotě peněz a majetku (viz např. sdílené heslo „no future!“).
Součástí vnějších znaků hnutí punk jsou velmi výrazné účesy (tzv. „číra“), vysoké pevné
boty, kožená nebo džínová bunda s cvočky a nášivkami. Není to však nutnou podmínkou.
Hudba se vyznačuje živelnou energií a přirozenou, neškolenou instrumentací. Členové
hnutí také obsazují neobydlené budovy a na těchto místech zakládají lokální kulturní centra, tzv.
squaty (což je fenomén alternativního způsobu života, který se nedotýká jen punku, ale i
anarchismu a dalších směrů).
Hnutí již nemá radikální znaky jako v době svého vzniku, někteří členové této subkultury
se běžně zapojují do společenského života, přesto se však stále jedná o významnou subkulturu i
v České republice (viz heslo „Punk’s not dead“).
Hnutí je politicky výrazně levicové, v některých svých podobách splývá s idejemi
anarchismu, často se vymezuje vůči nejrůznějším formám diskriminace a podporuje emancipaci
žen.
Rizika: možná dlouhodobá rezignace na „běžné“ hodnoty, riziko záškoláctví, sníženého
prospěchu, obtíže s autoritami – zejména nekázeň, drzost, nadměrná konzumace alkoholu,
okrajově také marihuany, přestupky vůči veřejnému pořádku, zejména na politických akcích
(zejména pak členové anarchistických hnutí, specificky pak hnutí AntiFa)
Ska/Reggae
Ska je hudební styl s původem na Jamajce vyznačující se rychlou rytmikou a pozitivní
atmosférou písní. Ve ska jsou často používané dechové nástroje hrající v tzv. „sekci“, zpravidla
se jedná o trubku, saxofon a pozoun. Později se na základě ska (zjednodušeně řečeno jeho
„zpomalením“) vytvořilo reggae.
Ska bylo oblíbené v 70. letech anglickými skinheads (tehdy dělnické hnutí mající jen
málo společného se současnými skinheads, tak jak je známe z ČR) a mods (módní a umělecká
subkultura v Anglii v 60. a 70. letech).
Subkultura je politicky orientována levicově, vystupuje proti fašismu, nacismu a jiným
formám militarismu a diskriminace, přesto však neužívá politický aktivismus jako formu
sebeprezentace. Subkultura je vnitřně velmi soudržná a kulturně činná.
Příslušníci se občas označují jako „rude boys“, což je původní název pro mladistvé delikventy na
Jamajce, v současnosti je však pojem užívaný jako odkaz ke kořenům dané subkultury a nemá
primárně kriminální obsah.
Z hlediska image je využívána především černá a bílá barva. Časté je elegantní oblečení
jako saka, kravaty, košile, často lze zaznamenat černobílý kostkovaný vzor na nejrůznějších
částech oblečení.
Rizika: konzumace především tzv. „měkkých“ drog, zejména marihuany, občas se
vyskytují také syntetické drogy, přestupky vůči veřejnému pořádku, zejména na politických
akcích
68
RPG komunity / síťové PC hry
RPG, tedy Role-playing games jsou epické, dlouhodobé skupinové hry odehrávající se ve
fiktivním („fantasy“) světě. Specifikum těchto her je to, že se účastník věnuje rozvoji vlastní
herní postavy, která je součástí světa, jenž má vlastní vývoj, důležité milníky a události, a
zároveň je také (ve skutečném světě) součástí komunity spoluhráčů.
RPG lze provozovat jako stolní hry, počítačové hry přes internet či lokální síť nebo v
přírodě, kde jsou realizovány např. velké bitvy či různá shromáždění včetně kostýmů a
nejrůznějších rekvizit. Společenství tedy může být virtuální i skutečné, tedy fyzické.
Z hlediska vizuálního či politického nemají většinou tyto skupiny lidí žádný jednotící
prvek. Z pedagogického hlediska můžeme při silné identifikaci s postavou u některých
jednotlivců zaznamenat sníženou motivaci k činnostem v reálném světě. K tomu dochází
zejména tehdy, pokud hráč ve fiktivním světě (či v reálné komunitě) dominantně realizuje
některé ze svých potřeb (např. potřebu úspěchu, dominance, přátelství a lásky). Skutečný svět se
pak může jevit jako nezajímavý a/nebo nepřátelský. Samotné hry však tento efekt nevyvolávají a
naprostá většina účastníků dokáže v praxi realizovat své životní cíle (v těchto případech má život
ve fiktivním světě podobnou funkci a efekt jako například sledování televizních seriálů
většinovou populací).
Rizika: možné „vzdálení se“ od reality a postupná ztráta zájmu o školní a jiné povinnosti,
snížené množství prožitků nejrůznější povahy z reálného světa (např. prožitá láska, přátelství,
zábava apod.), možná tvorba závislosti při zvýšené frekvenci hraní
Skinheads
Tato subkultura vznikla v Anglii v 60. letech 20. století jako opozice k „umírněným“
proudům dělnických a uměleckých subkultur. Členové se identifikovali s jamajskými „rude
boys“ a příležitostně prosazovali své zájmy násilnou pouliční formou. V průběhu 70. let se
někteří skinheads začali účastnit aktivit namířených proti přistěhovalcům, a tak se původně
politicky indiferentní skupina postupně stávala více národně orientovaným hnutím. Skinheads se
tak rozdělili na původní „oi-skinheads“, kteří zastávají levicové názory a ostře se staví proti
rasismu a nacionalismu (hudebně se orientují na ska, ska-punk), a skupinu skinheads, kteří jsou
orientováni pravicově, veřejně vystupují proti přistěhovalcům, homosexuálům, narkomanům a
dalším menšinám vymykajícím se jejich představě zdravé součásti národa. V ČR jsou s pojmem
skinheads identifikovány spíše skupiny vyznávající nacionalistickou, v extrému až
neonacistickou ideologii, ve skutečnosti však lze za „skinheads“ označit celou řadu dílčích
názorových a ideologických proudů, které s neonacismem a rasistickými postoji nemají nic
společného (např. Redskins, S.H.A.R.P. apod.).
Extrémně pravicové skupiny jsou zpravidla velmi dobře organizovány, vyznávají
hierarchické řízení a realizují bohatou mezinárodní spolupráci. Mezi jejich ideologické cíle patří
boj proti imigrantům, homosexuálům a jiným minoritám, včetně použití provokativních akcí
(např. pochody vyloučenými lokalitami), či dokonce násilí, a dále podpora celé řady sociálních
témat.
Členové této subkultury nosí pevné vysoké boty (tzv. kanady), koženou nebo džínovou
bundu (např. tzv. „křivák“ či „bomber“), časté jsou nášivky, které dávají najevo příslušnost
daného jedince k nějaké podskupině či ideologii.
Tyto skupiny jsou výrazně orientovány na sdílené hodnoty a principy (soustředění na
„české“ hodnoty a tradice, výrazně např. husitství), vystupují proti multikulturalismu a
přistěhovalectví, jsou velmi dobře organizováni a vzhledem k ilegálnosti některých jejich aktivit
jsou také velmi uzavření a vůči sociální majoritě nedůvěřiví.
69
Rizika: vyšší riziko agresivního chování (např. konflikty s radikálními anarchistickými
skupinami či Romy); možné podílení se na protizákonných aktivitách ve smyslu činností
ukotvených v trestním zákoníku v paragrafu „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení
práv a svobod člověka“, zločinů z nenávisti, popírání genocidy aj.
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji
Školní metodik prevence s výchovným poradcem, školním psychologem, třídním
učitelem, se školským poradenským zařízením, v součinnosti s rodiči/zákonnými zástupci.
Spolupracovat na odhalování příčin a možných negativních dopadů, tj. rizikového chování
vyplývajícího z příslušnosti k subkultuře může školské poradenské zařízení (zejm. SVP a PPP).
Legislativní rámec
 Příslušnost k subkulturám není upravena žádným legislativním předpisem. S některými
extremistickými skupinami se pojí specifické chování upravené trestním zákoníkem,
konkrétně:
o §196 trestního zákoníku Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
o §198 trestního zákoníku Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení
o §198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
o §236 trestního zákoníku Omezování svobody vyznání
o §260 trestního zákoníku Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv
a svobod člověka
Nespecifická a specifická primární prevence
Preventivní působení v oblasti subkultur je minimálně sporné, a to z důvodu, který je
zmiňován už v úvodu textu, že příslušnost k určité skupině (třeba menšinové) je přirozeným
vývojovým krokem v životě dospívajících. Můžeme tedy mluvit o prevenci některých rizikových
projevů chování, které jsou s určitými subkulturami úzce a někdy typicky spjaty.
Na úrovni nespecifické primární prevence je možné se zaměřit (stejně jako v případě
projevů jiných typů RCH) na vytváření bezpečného prostředí, v jehož rámci se mohou
subkultury bezpečně rozvíjet a projevovat. Do této oblasti patří podpora otevřenosti k názorům
druhých (tolerance k názorové pluralitě), rozvíjení dovednosti naslouchat, podpora koheze
třídních kolektivů, ale také nastavování organizačních a vztahových pravidel uvnitř skupiny
(třídy, školní komunity). Příslušnost k jakékoliv subkultuře nesmí být zdrojem nebezpečí ani pro
jedince, ani pro skupinu v jeho okolí, ani pro společnost.
Specifická prevence se potom může zaměřovat na jednotlivé rizikové faktory provázející
jednotlivé typy subkultur, tak jak jsou popsány v rámci části Východiska. Zásadním krokem pro
takové působení by mělo být seznámení se skutečnou historií a vývojem jednotlivých subkultur a
informace o jevech, které mohou být pro jedince a jeho okolí rizikové.
1) Samotná příslušnost k subkultuře ještě nic neznamená, nenese automaticky nebezpečí
výskytu rizikového chování. Negativní pohled na danou subkulturu může být výsledkem
vlastních předsudků.
- nenechte se zmást vzhledem – to, že někdo vypadá pro dospělého nepřijatelně, ještě
nemusí znamenat, že se nepřijatelně i chová
70
snažte se akceptovat příslušnost žáka k subkultuře jako jeho vývojovou potřebu,
nezesměšňujte jej, nekomentujte to, co lze z pohledu dospělého jedince považovat za
nevhodné či směšné
- kritizujte chování, nikoliv subkulturu: případnou kritiku směřujte na daného jedince a
jeho chování, nikoliv na jeho příslušnost k dané skupině, nebo snad na skupinu jako celek
(„to je těmi tvými kumpány a tou hudbou, kterou posloucháte“), vytváří to pocit křivdy a
„házení do jednoho pytle“
2) Snažte se o dané subkultuře něco dovědět – pomůže vám to v komunikaci s daným
jedincem. Naprostá většina dospívajících je vnitřně nejistá, proto uvítá spíše přijetí než
kritiku – na tu bude reagovat defenzivně.
3) Možná rizika dané subkultury berte jako možnost, ne jako jistotu.
- skutečnost, že v rámci dané subkultury existuje zvýšené riziko rizikového chování, ještě
neznamená, že tak jednají všichni.
-
Specifická intervence je řízena povahou rizikového chování (viz doporučený postup při
závislosti na návykových látkách, záškoláctví apod.).
Co by mělo být cílem řešení: Cílem řešení by mělo být oddělit příslušnost k subkultuře a
projevy rizikového chování. Tj. neřešit a nesankcionovat příslušnost k subkultuře, ale pouze
rizikové chování. Žádná subkultura nemá za „povinnost“ brát drogy či chodit za školu.
Možnosti a limity pedagoga
Pedagog se může k žákovi či studentovi „přiblížit“ akceptací žákovy příslušnosti
k subkultuře a vyjádřeným porozuměním jeho situaci. Měl by být schopen podat pomocnou ruku
a dát jasné hranice nepřijatelným formám chování. Pokud tento přístup nebude účinný, pak je
třeba situaci řešit společně s rodiči/zákonnými zástupci a poradenským zařízením.
71
Příloha č. 19
Domácí násilí
Domácí násilí řadíme mezi typy rizikového chování, které mohou ohrozit zdravý vývoj
žáků a mít nepřímé dopady do chování žáků. Má negativní vliv na harmonický vývoj dětí a
mladistvých zejména v oblasti emocionální, vztahové, může ohrozit i zdravý tělesný vývoj.
Domácí násilí je netypickou formou rizikového chování pro školní prostředí, navíc je složité ho
přesně identifikovat a správně vyhodnotit míru a potřebu podpory z vnějšího prostředí. Špatně
zvolená forma intervence může mít paradoxně závažné negativní dopady na řešení celé situace.
Násilí, které se odehrává v rodině, se může projevovat v chování žáka a může být jedním z
důvodů dalších forem rizikového chování (např. záškoláctví, zneužívání návykových látek,
sebepoškozování, násilné chování aj.).
Rodina, v níž se odehrává domácí násilí, představuje rizikové prostředí, které má přímé
dopady na všechny členy rodinného systému, zejména pak na děti. Negativně ovlivňuje vývoj
dětí a mladistvých zejména v oblasti psychické, sociální a emocionální a promítá se do chování
dítěte.
Domácí násilí představuje obvykle fyzické, psychické, nebo sexuální násilí mezi
blízkými osobami, k němuž dochází skrytě v soukromí. Je typické, že se intenzita násilného
chování v průběhu času stupňuje, což snižuje schopnost oběti i agresora toto chování zastavit a
pracovat na nápravě narušeného vztahu.









Klíčové charakteristiky domácího násilí:
Je opakované.
Je neveřejné, probíhá v soukromí domácnosti.
Eskaluje. Domácí násilí se stupňuje jak ve svých formách (od urážek a ponižování až k
fyzickému násilí), tak i ve své hloubce (od první facky až po velice brutální napadání, jež
může vést k ohrožení na životě).
Role oběti a agresora jsou jasně rozdělené, nezaměňují se.
Zcela zásadní pro identifikaci násilí je zneužívání moci a kontroly, která v oběti vzbuzuje
strach.
Pachatel bývá násilný většinou jen ke své oběti, nikoli navenek, mívá „dvojí tvář“. Okolí se
může jevit sympatický. Pouze část pachatelů je agresivní i navenek.
Pachatel považuje svoje chování za ospravedlnitelné, má pocit nároku na takové chování.
K domácímu násilí dochází v cyklech: znamená to, že se střídají období vzrůstání napětí a
násilí, období relativního klidu a opětovného narůstání tenze a opětovného násilí.
Chování oběti je zaměřeno na zajištění přežití (např. minimalizace nebo snižování násilí,
přebírání odpovědnosti za násilí, ochrana násilníka, setrvávání v násilném vztahu).
Domácí násilí nabývá různých forem, z nichž všechny jsou škodlivé a ohrožují zdravý vývoj
osobnosti a vzájemné vztahy mezi blízkými osobami.
72
Psychické násilí
Patří sem např.: zastrašování, výhružky; zvýšená kontrola; ponižování a neustále
kritizování; odpírání spánku, sledování, vyhrožování sebevraždou, zpochybňování hodnoty
jedince a jeho hodnot i duševního zdraví; vyhrožování a vydírání; nucení k naprosté poslušnosti
aj.
Agresor v rámci psychického násilí mnohdy využívá i další osoby (vyhrožování, že děti
nebude mít druhá osoba ráda, že jimi opovrhuje; ponižování a urážení např. rodičů; vyhrožování
násilím vůči dalším blízkým osobám aj.).
Psychické násilí má silné dopady na sebehodnocení a sebevědomí oběti, která obvykle po
čase přijme sebeobraz, který jí vnucuje agresor. To velmi snižuje schopnost danou situaci řešit a
opustit agresora.
Fyzické násilí
Jakékoli opakované, násilné projevy mezi blízkými osobami, kdy jedna osoba je vždy
obětí, druhá agresorem. Fyzické násilí může i nemusí zanechávat viditelné následky. Může vést
k vážnému ohrožení zdraví i života jedince, vždy negativně ovlivňuje jeho psychiku.
Sexuální násilí/zneužívání
Nejčastějšími formami jsou znásilnění, donucení k odmítaným sexuálním praktikám,
osahávání aj., může mít ale i verbální podobu spočívající ve slovní produkci se sexuálním
podtextem nebo v nucení ke sledování pornografie apod. Agresor často zneužívá závislého
postavení oběti.
Ekonomické zneužívání
Nejčastěji se projevuje v zamezení přístupu k jakýmkoli prostředkům, v systematickém
nátlaku např. v nátlaku na přepsání nemovitých statků, nucení k převzetí dluhů aj.
Sociální násilí/izolace
Jedná se o formu psychického násilí. Agresor oběť izoluje od její rodiny a přátel,
zamezuje jí v kontaktu se světem (zákaz vycházek, odejmutí telefonu apod.), izoluje ji od
informací o vnějším světě a veřejném dění.
Dítě jako oběť a svědek domácího násilí
Ve všech formách domácího násilí může dítě figurovat jako oběť i jako svědek, přičemž
obě tyto role ohrožují jeho další vývoj, psychické zdraví a následný život, zejména vztahy.
Neexistují přesné statistiky evidující domácí násilí, což vyplývá z jeho klíčové
charakteristiky – neveřejnosti a také z častého studu oběti. Přesto dle odhadů se domácí násilí
páchané na dětech týká ročně asi 40 000 dětí mladších 15 let. S domácím násilím se setká až 38
% českých žen a děti jsou v roli svědků až v 90 % případů domácího násilí, násilný rodič zaútočí
i na své dítě ve 40 – 60 % případů (zdroj: Rosa, o.s.).
73
Děti jsou za svědky domácího násilí považovány, pokud vidí či slyší násilné projevy, vidí
důsledky (zranění) násilí. Přítomnost dítěte u domácího násilí je považuje WHO (Světovou
zdravotnickou organizací) za psychické týrání dítěte.
Pokud jsou děti svědky domácího násilí, často se projevují stejně, jako děti-oběti. Rovněž
i důsledky pro jejich další vývoj a život jsou srovnatelné s těmi, s nimiž se potýkají děti, které
jsou v roli oběti.
Děti, které jsou vystaveny násilí mezi rodiči, na tuto situaci reagují podobnými
symptomy, jako děti, které jsou samy týrány a zneužívány. Strach a bezmoc totiž zažívají i ty
děti, které násilí „jen“ vidí nebo slyší. Násilí se totiž dotýká všech členů rodiny a celého jejího
systému. Pokud se navíc dítě rozhodne oběť bránit, vystavuje se samo nebezpečí přímého
fyzického, ale i psychického násilí.
Povinnosti a omezení školy
Včasná identifikace domácího násilí v rodině žáka a studenta může vést k dřívější a
efektivnější podpoře a intervenci pro děti a jejich rodiny. Škola tedy obvykle nemůže být tím,
kdo primárně zasahuje do řešení situace v rodině. Učitelé ale musí vědět, jak v takových
případech postupovat, aby jejich intervence násilí v rodině ještě více nevystupňovala.
Není úlohou pedagoga, usuzovat na domácí násilí na základě svých pocitů, vyvozovat je
z chování a projevů dítěte. Pedagog je však povinen jednat v okamžiku, kdy se mu například dítě
svěří, či pokud zaznamená dlouhodobé nezpochybnitelné známky násilí páchaném na dítěti
(podvýživa, modřiny aj.), (podrobněji viz kap. Doporučené postupy z hlediska pedagoga ×
nevhodné postupy).
Situaci nemůže řešit pedagog sám, ale vždy s dalšími odborníky. Vhodné je obrátit se na
nejbližší středisko výchovné péče (podrobněji viz kap. Síť partnerů, spolupráce v komunitě,
kraji).
Pokud se ukáže, že je dítě obětí domácího násilí, které splňuje skutkovou podstatu
trestného činu, je zaměstnanec školy povinen tuto skutečnost oznámit Policii ČR a OSPOD.
Pokud tak neučiní, porušuje § 368 Trestního zákona. (podrobněji viz kap. Kdy, koho a v jakém
případě vyrozumět – škála rizika ve vztahu k typům prevence)
Učitel nemůže poskytovat terapeutické služby, nutit dítě k výpovědi či intervenovat v
rodině.
Rizikové prostředí, v němž dítě, které je svědkem či obětí domácího násilí vyrůstá, může
vést sekundárně k četným formám rizikového chování, jejichž je dítě aktérem.
Rizika spojená s domácím násilím
Domácí násilí není ojedinělá hádka či konflikt. Jde o opakované a promyšlené napadání a
používání moci. Navíc se násilí opakuje v cyklech a má rostoucí tendenci. Při těchto opakujících
se situacích je ohrožen nejen psychický stav a sociální vztahy, ale i fyzický stav dětí. Ty totiž na
systematické týrání a ponižování reagují trvalým napětím. Zkušenost s násilím může ovlivnit
negativně rozvoj dětského mozku a jeho funkcí. Děti mohou mít potíže zejména s koncentrací,
učením, schopností empatie a s rozvíjením normálních vztahů s druhými.
Vystavení dítěte domácímu násilí má dopad do kvality života dítěte a mnohdy přetrvává i
do dospělosti.
Dlouhodobé důsledky domácího násilí (platí pro děti-oběti i děti-svědky):
Psychické důsledky:
 snížené sebevědomí
 posttraumatická stresová porucha
74








psychosomatická onemocnění
neurózy, poruchy osobnosti
poruchy příjmu potravy
únik k závislostnímu chování
sebevražedné tendence
CAN (Syndrom týraného a zneužívaného dítěte)
regresivní chování
opožděný psychomotorický vývoj
Důsledky v oblasti jednání a sociálních vztahů:
 bázlivost, nejistota
 izolace – nemají žádné kamarády nebo mají odstup ve vztazích
 tendence opakovat rodinné vzorce (přijetí role oběti X přijetí role násilníka – dítě napadá
dospělou oběť i sourozence)
 nedůvěra k druhým (dospělým, mužům, ženám aj.)
 neschopnost navázat hlubší vztah
 špatné dovednosti řešit konflikty
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji
Domácí násilí ovlivňuje celou řadu oblastí života rodiny. Rozhodne-li se oběť situaci
řešit, bude potřebovat pomoc několika institucí. Pro efektivní pomoc obětem domácího násilí, ale
i jejich dětem, které jsou situací v rodině ovlivněny, je nezbytná spolupráce poskytovatelů služeb
a klíčových institucí a organizací.
Jedná se o orgány sociálně právní ochrany dětí, které by v případech, kdy jsou děti
svědky násilí v rodině, měly spolupracovat s Policií ČR, soudy, se specializovanými centry pro
oběti domácího násilí, bezpečnými azylovými domy. Někdy je nezbytná také spolupráce s lékaři
a zdravotnickými zařízeními, školou atd.
Kvalitní první intervence může významně ovlivnit, zda oběť bude spolupracovat a
nebude ohrožen její život a život nebo vývoj dětí v domácnosti.
Pracovnice orgánů sociálně právní ochrany dětí sehrávají klíčovou roli v identifikaci
ohrožených dětí, nasměrování dětí a jejich matek k vyhledání adekvátní pomoci a také k zajištění
vhodných podmínek pro sociální změnu. Na oddělení sociálně právní ochrany dětí se školy,
lékaři i oběti domácího násilí obracejí zejména v situacích, kdy k násilí v rodině již nějakou dobu
dochází a jsou jím ohroženy i nezletilé děti (jako svědci násilí mezi rodiči nebo přímo jako
oběti). Sama oběť se na tyto instituce obrací zejména v případech, kdy se rozhodne násilný vztah
ukončit a hledá možnosti azylového ubytování, žádá o úpravu poměrů k nezletilým dětem nebo
se ocitla v sociální nouzi. Není neobvyklé, že se oběti násilí na oddělení sociálně právní ochrany
dětí obracejí v první fázi spíše se zástupnými problémy, neidentifikují se s rolí oběti, případně se
stydí o násilí hovořit a jako primární problém uvádějí jiné důvody.
Na Policii se osoby ohrožené domácím násilím obracejí zejména v situacích eskalace
násilí a přímého ohrožení (voláním na linku 158) či v situacích, kdy akutní ohrožení násilím již
pominulo a oběť chce podat na pachatele trestní oznámení. Úloha policie v případech domácího
násilí spočívá zejména v intervenci a v poskytnutí ochrany oběti. Následně probíhá vyšetřování
s cílem shromáždění faktů a důkazů a zajištění řádné pomoci od dalších organizací. Školy se na
policii obracejí v případě podezření na trestný čin týrání dítěte.
75
Lékaři a pracovníci zdravotnických zařízení mohou být jedni z prvních, na koho se oběť
domácího násilí obrátí, a to zejména v situacích bezprostředně po útoku. Oznamovací povinnost
mají ale lékaři pouze v případě zranění dětí nebo osob, které byly z nějakého důvodu svěřeny
do péče jiné osoby. Dospělou oběť domácího násilí by však měli informovat o možnosti podat
trestní oznámení apod.
Domácí násilí je velmi specifický problém, jehož řešení si vyžaduje specializovaný
přístup. Pro oběti domácího násilí, stejně jako pro děti, které byly svědky násilí, je důležité, aby
se jim dostalo odborné pomoci a péče, a aby poskytovatelé služeb pro tuto skupinu ohrožených
osob byli vyškoleni a uměli pracovat se specifiky daného problému. Ve většině případů
poskytují specializované služby pro oběti či osoby ohrožené domácím násilím nestátní neziskové
organizace, prvotní záchyt pak Intervenční centra zřízená v každém kraji.
Neziskové organizace - pro oběti násilí a jejich příbuzné:
Asociace pracovníků intervenčních center (adresář všech center v celé ČR): www.domacinasili.cz
DONA linka (nonstop telefonická linka): www.donalinka.cz
Bílý kruh bezpečí: www.bkb.cz
ROSA, (centrum pro ženy, oběti domácího násilí): www.rosa-os.cz (specializovaná poradna,
azylový dům, telefonická krizová pomoc 602 246 102)
Adresář rodinných poraden: www.amrp.cz
Adresář občanských poraden: www.obcanskeporadny.cz
Adresář linek důvěry: www.capld.cz
Pomoc pro děti:
Dětské krizové centrum Praha www.ditekrize.cz
Linka bezpečí dětí a mládeže linkabezpeci.cz tel.: 116 111
Gaudia (program sociální inkluze pro násilné osoby a osoby mající problém se zvládáním
agrese): www.gaudia.cz
Triangl - centrum pro rodinu - www.csspraha.cz/triangl
-individuální terapie a poradenství pro děti, dospívající a dospělé klienty (vztahové, emoční,
komunikační aj. potíže), adaptační a intervenční programy pro třídy ZŠ, profesní podpora
pedagogům
Dům Tří přání - www.dumtriprani.cz
azylový dům, pomoc rodinám v přechodné krizi, pro děti se syndromem CAN
Primární prevence nespecifická
Primární nespecifická prevence spočívá v posilování sebevědomí dítěte, schopnosti říci
„ne“, podpoře funkčních sociálních vztahů aj.
V rámci prevence by se škola měla zaměřit zejména na rozvoj schopnosti řešit konfliktní
situace nenásilným a bezpečným způsobem.
Děti by měly mít informace o nebezpečných situacích, kdo jim a jak může pomoci v
případě ohrožení, jak a komu mohou telefonovat, pokud se cítí ohrožené.
Děti by měly umět nejen znát své hranice, ale i pojmenovávat a vyjadřovat své emoce.
76
Primární prevence specifická
Spočívá zejména v seznámení dětí s jejich právy a povinnostmi a to adekvátně jejich věku.
Děti by měly být seznámeny zejména s tím, že:
 domácí násilí má různé formy
 násilné chování v rodině není omluvitelné
 mýty týkající se domácího násilí (např. ženy si za to mohou samy; násilí se týká jen sociálně
slabších vrstev; domácí násilí se týká jen minima rodina aj.) neplatí
 za násilí může ten, kdo jej koná, protože si sám volí, jak se bude chovat
 každý má právo rozhodovat o sobě samém
 každý má právo vyjádřit nesouhlas, pokud se mu nelíbí, co druhý dělá
 nikdo se nesmí dítěte dotýkat se sexuálním podtextem a ani jej k sexuálním praktikám nutit
 na koho se v rámci školy mohou obrátit se svými starostmi (školní psycholog, výchovný
poradce apod.), jaké existují neziskové organizace apod.
 jak říci NE, stanovit si hranice a bránit se násilí (nikoli však fyzicky)
 jak vypadají zdravé a nezdravé vztahy
 hranice ve vztahu, co už je kontrola, slídění, násilí
 jaké jsou varovné signály začínajícího násilí
 proč si někdo nechá násilí líbit a nedokáže říci „Stop“
 co jsou to genderové stereotypy (např. muž musí být silný, chlap nebrečí…)
 jak se cítit bezpečně ve vztahu, na ulici i doma (prevence znásilnění)
 jak zvládat vztek
 co je stalking a v čem spočívá jeho nebezpečí
 zneužívání na sociálních sítích (jaké počínání ve virtuálním prostoru je trestným činem; jak
minimalizovat riziko sledování na sociálních sítích).
Působení na děti, které se s domácím násilím setkali ať již ve formě obětí či svědků
náleží odborníkům (psychologům, terapeutům, příp. psychiatrům), nikoli škole. Pedagog by
však (pokud ví, že dítě bylo obětí, svědkem násilí) měl toto zohlednit ve svém přístupu k dítěti a
třídě jako celku – měl by se k dítěti chovat stejně jako k ostatním (zbytečně nelitovat apod.), ale
zároveň by měl být opatrný ve svých výrocích a hodnoceních, aby zbytečně dítěti neublížil.
Doporučené postupy z hlediska pedagoga × nevhodné postupy
Jak se vyvarovat chyb, pokud už s obětí hovoříte:
 Povzbuďte oběť, aby vyhledala pomoc v organizacích pomáhajících obětem domácího násilí.
 V případě náhlé traumatické situace doporučte vyhledat krizové centrum, např. Riaps.
 Uklidněte oběť, že nebudete o situaci hovořit s agresorem.
 Sdělte dospělé osobě (obvykle rodič neagresor), že ona musí ochránit své dítě před násilím.
 Jasně si vymezte, kdy už musíte situaci oznámit Oddělení sociálně právní ochrany dětí –
podezření na týrání dítěte.
Doporučené postupy
Pokud se dítě samo svěří učiteli, měl by mu učitel projevit důvěru, nebagatelizovat jeho
sdělení, neobviňovat jej ze lži a podpořit jej. Měl by jej informovat o tom, že se na domácí násilí
(splní-li skutkovou podstatu trestného činu) vztahuje ohlašovací povinnost a on musí jednat
v souladu s ní.
77
Není úlohou učitele domácí násilí „diagnostikovat“, ani intervenovat v rodině. Rolí
učitele je zprostředkovat dítěti potřebné informace a přizvat k řešení situace odborníky,
kteří se dané problematice systematicky věnují.
Když se dítě pedagogovi svěří:
Klaďte dítěti otevřené otázky, které umožňují, aby Vám svými slovy popsalo, co se stalo:
 Řekni mi, co se stalo…
 Co se stalo potom?
 Kde jsi přišel/a k této modřině?
Nepokládejte otázky, které:
 již obsahují domněnky, co se stalo nebo kdo to způsobil, např.: „Tu modřinu máš od toho, jak
tě maminka uhodila?“
 opakují, co Vám již dítě řeklo, např.: „Jsi si jistý, že to byl strýček Pavel?“ (dítě si pak může
myslet, že mu nevěříte)
 se dotazují na to, proč se to stalo (děti si pak často myslí, že je z násilí obviňujete)
Co by mělo v případném rozhovoru určitě zaznít?
 Násilí a to, co se doma odehrává, není vinou dítěte.
 Za násilí nemohou ani sourozenci.
 Za násilí je odpovědný ten, kdo jej vykonává.
 Je velmi dobře, že se rozhodlo o situaci někomu říci.
 Nikdo nemá právo se k někomu chovat násilně a to ani v rodině, ani když je silnější, ani když
je to rodič.
 Násilí dítě nemůže zastavit samo, ale jen s pomocí okolí, proto je tak důležité, že se svěřilo.
Pokud se na pedagoga obrátí rodič – oběť domácího násilí, měl by jej pedagog odkázat na
další odborníky, kteří se této problematice systematicky věnují (viz Síť partnerů).
Nevhodné postupy
Úlohou školy není intervence v rodině. V případě podezření na domácí násilí je zcela
nevhodné řešit situaci s možným agresorem – tento postup by se mohl obrátit proti dítěti.
Škola nemůže poskytovat terapeutické služby.
Pedagog by se měl rovněž vyhnout postupům, které mohou dítě poškodit (stigmatizovat,
traumatizovat jej apod.), jako je např.:
 otevřené řešení podezření před třídou;
 nepřiměřený tlak na dítě, aby hovořilo o problému doma;
 obvinění ze lži.
Kdy, koho a v jakém případě vyrozumět – škála rizika ve vztahu k typům
prevence
Pokud získá pracovník školy hodnověrným způsobem poznatky o tom, že někdo
připravuje, páchá nebo již spáchal jednání, které lze posoudit jako týrání dítěte, má podle
platných zákonů tzv. oznamovací povinnost. V případě zanedbání této povinnosti nastupuje pro
tuto osobu trestní odpovědnost za nepřekažení nebo neoznámení trestného činu.
Každý, kdo přijde do kontaktu s dětmi v roli obětí násilí, má právo obrátit se na orgán
sociálně právní ochrany dítěte a upozornit na porušení povinností nebo zneužití práv
vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, nebo na skutečnosti, že na dětech byl spáchán trestný
čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo je podezření ze
78
spáchání takového činu; nebo jsou děti ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami
odpovědnými za výchovu dítěte. Jakmile se tedy kdokoli ve škole dozví o násilí páchaném na
dítěti, pak by toto jeho oznámení orgánům činným v trestním řízení mělo být bezodkladné.
Souběžně je povinností školy informovat také orgán sociálně-právní ochrany dětí.
U trestných činů § 198 trestního zákona (týrání svěřené osoby), § 199 trestního zákona
(týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě) ani § 187 trestního zákona (pohlavní
zneužívání) není ze zákona zapotřebí vůbec zjišťovat souhlas poškozeného s trestním stíháním
pachatele.
Co může dělat učitel, pokud má podezření na domácí násilí a zároveň týrání dítěte a rodiče
odmítají se školou komunikovat?
V první řadě by se škola měla snažit komunikovat s obětí domácího násilí a přimět jí
situaci v zájmu dítěte řešit – například odkázáním na centra pomoci pro oběti domácího násilí.
Pokud přesto rodič odmítá komunikovat, má škola v případě podezření na trestný čin povinnost
dát podnět policii, informovat OSPOD – sociální pracovnice může vyšetření dítěte psychologem
nařídit. Psycholog ale nesmí dát zprávu o vyšetření učiteli bez informovaného souhlasu rodičů.
Podněty je možné dávat i přímo státnímu zastupitelství a jako oznamovatel žádat, aby byla škola
informována o přijatých opatřeních ve lhůtě do 30 dnů. Škola musí popsat skutečný stav, který je
příčinou podezření na trestný čin a samozřejmě vychází z okolností a ze situace, z jaké se o
podezření spáchání trestného činu dozvěděla. Pokud se později trestný čin neprokáže, nemůže
být pracovník školy odsouzen za pomluvu. Navíc OSPOD musí zachovat mlčenlivost o
oznamovateli.
Může dítě samo iniciovat svou ochranu?
Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany, školy, školská zařízení a
zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv. Tyto orgány,
právnické a fyzické osoby a pověřené osoby jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc.
Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu
dítěte
Škola versus rodiče
V případech těžkého násilí bývá často řešením rozvod partnerů. Proto by měla škola
vědět, který z rodičů má dítě svěřené do své péče a zejména kdy a za jakých podmínek má druhý
rodič soudně či dohodou určený styk s dítětem.
Pokud je styk druhého rodiče s dítětem soudně upraven či omezen (např. styk pouze za
přítomnosti kurátora), měl by první rodič školu o tomto opatření informovat. Rovněž by měl
škole poskytnout rozhodnutí či dohodu o úpravě styku. Škola pak postupuje v souladu se
soudním rozhodnutím či dohodou rodičů.
Pokud se druhý rodič i přes soudem nařízené omezení domáhá styku s dítětem na půdě
školy, neměla by škola dítě rodiči vydat. Škola by v takovém případě měla ihned informovat
druhého rodiče. Dále by měla doporučit rodiči, který se styku domáhá, aby se pro řešení této
otázky obrátil na orgán sociálně právní ochrany dětí, nikoli na školu, která nemá v kompetenci
takové situace řešit a ani je zprostředkovávat. Je možné zde odkázat na povinnost žáka, který
musí dodržovat školní a vnitřní řád a pokyny školy a plnit pokyny pedagogických pracovníků
škol vydané v souladu s tímto řádem. (srov. JUDr. Pavlíková, I,: Manuál pro učitele ZŠ, ROSA,
2008)
79
Možnosti a limity pedagoga
Pro dítě, které se doma potýká s násilím, může být třída jediným bezpečným místem.
Učitelé proto mohou a měli by podpořit bezpečné a přijímající prostředí ve škole, kde se nebude
tolerovat násilí v jakékoli podobě. Prevence násilí by měla být součástí vyučování.
Školy mohou v rámci primární prevence domácí násilí zařadit do svých rámcových
vzdělávacích programů, aby se změnil pohled na domácí násilí obecně, narušily se přetrvávající
stereotypy vzorů chování pro muže a ženy, vytvořilo se prostředí netolerující násilí.
Pedagog by se měl proto zaměřovat zejména na primární prevenci. Informovat žáky o
existenci domácího násilí, jeho formách a poučit je o jejich právech.
Pedagog nemůže nahrazovat služby dalších odborníků – zejména ne psychologů,
terapeutů apod. Nevhodnou intervencí může naopak dítěti ublížit.
80
Příloha č. 20
Dotazník pro dospívající
Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti (volně podle R. E. Tartera
adaptovali Nešpor, Csémy, Müllerová a Provazníková) Verze 7/98
Odpověz, prosím, na všechny následující otázky. Zakroužkuj „souhlasí“ nebo „nesouhlasí“.
I když to nebude úplně přesné. Odpověz podle toho, jestli je pravdivá odpověď podle tvého
názoru blíže souhlasu nebo blíž nesouhlasu. Odpovědi se týkají období posledních 12 měsíců,
pokud není uvedeno jinak.
1. oblast
1. Sportuješ nebo cvičíš méně nežli vrstevníci?
Souhlasí
Nesouhlasí
2. Odcházíš večer před dny, kdy je škola nebo jiné povinnosti, z
Souhlasí
domova bez dovolení?
Nesouhlasí
3. Věnuješ se obvykle více než 2 hodiny denně televizi nebo
Souhlasí
počítačovým hrám?
Nesouhlasí
4. Nebyli rodiče na večírcích, kterých ses v poslední době účastnil Souhlasí
(účastnila)?
Nesouhlasí
5. Sport a cvičení tě většinou nebaví?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Trávíš volný čas většinou tím, že se jen tak touláš s přáteli?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Nudíš se většinou?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Trávíš většinu volného času sám (sama)?
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Bereš alkohol nebo drogy jako způsob odpočinku?
Souhlasí
Nesouhlasí
10. Máš ve srovnání s většinou vrstevníků méně koníčků a zájmů Souhlasí
mimo domov?
Nesouhlasí
11. Jsi nespokojen (nespokojená) s tím, jak trávíš volný čas?
Souhlasí
Nesouhlasí
12. Unavíš se rychle při námaze?
Souhlasí
Nesouhlasí
2. oblast
1. Často prosazuješ své názory za každou cenu, třeba
i nevhodně?
2. Často zdůrazňuješ, že jsi lepší než druzí?
3. Trápíš někdy zvířata nebo si na nich vyléváš zlost?
4. Často křičíš?
5. Stojíš často za svým názorem, i když tušíš, že není správný?
6. Často kleješ nebo mluvíš sprostě?
7. Podezíráš často druhé, že ti chtějí ublížit?
81
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Úmyslně a často druhé zlobíš a děláš jim schválnosti?
9. Míváš špatnou náladu?
10. Působí ti výraznější obtíže jednání zejména s cizími lidmi?
11. Vyhrožuješ druhým násilím?
12. Mluvíš hlasitěji nežli většina tvých vrstevníků?
13. Snadno se dáš vyvést z rovnováhy?
14. Děláš často věci a neuvažuješ před tím o jejich následcích?
15. Děláš často riskantní nebo nebezpečné věci?
16. Využíváš druhé lidi, když k tomu máš příležitost?
17. Často se rozčiluješ?
18. Trávíš většinu volného času o samotě?
19. Utekl (utekla) jsi z domova nebo nějakého zařízení na více
než 48 hodin?
20. Hodně ti vadí, když tě někdo kritizuje?
3. oblast
1. Chodíš na pravidelné lékařské kontroly kvůli nějaké nemoci?
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
2. Stal se ti nějaký úraz nebo nehoda, jejímiž následky trpíš?
Souhlasí
Nesouhlasí
3. Trpíš nespavostí nebo naopak spíš nadměrně?
Souhlasí
Nesouhlasí
4. Přibral (přibrala) nebo jsi zhubl (zhubla) v poslední době o víc
Souhlasí
než 5 kg?
Nesouhlasí
5. Máš méně energie, nežli myslíš, že bys měl (měla) mít?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Míváš dýchací potíže nebo kašel?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Máš nějaké problémy týkající se sexu nebo pohlavních orgánů? Souhlasí
Nesouhlasí
8. Měl (měla) jsi někdy sexuální kontakty s někým, kdo bere
Souhlasí
drogy?
Nesouhlasí
9. Míváš bolesti břicha nebo nevolnosti?
Souhlasí
Nesouhlasí
10. Měl (měla) jsi během posledních 12 měsíců žloutenku?
Souhlasí
Nesouhlasí
11. Trpíš nějakými jinými dlouhodobějšími bolestivými problémy? Souhlasí
Nesouhlasí
12. Trpíš nějakým tělesným onemocněním, které tě ve srovnání s Souhlasí
vrstevníky omezuje nebo znevýhodňuje?
Nesouhlasí
82
4. oblast
1 Poškodil (poškodila) jsi někdy schválně majetek někoho jiného? Souhlasí
Nesouhlasí
2. Kradl (kradla) jsi opakovaně?
Souhlasí
Nesouhlasí
3. Pereš nebo hádáš se častěji než tví vrstevníci?
Souhlasí
Nesouhlasí
4. Trpíš často nedostatkem energie?
Souhlasí
Nesouhlasí
5. Nedokážeš v klidu sedět a jsi neklidný (neklidná)?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Snadno cítíš zklamání?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Obtížně se soustřeďuješ?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Často se cítíš hodně smutný (smutná)?
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Okusuješ si nehty?
Souhlasí
Nesouhlasí
10. Máš neklidný spánek?
Souhlasí
Nesouhlasí
11. Jsi nervózní?
Souhlasí
Nesouhlasí
12. Dostaneš snadno strach?
Souhlasí
Nesouhlasí
13. Děláš si hodně starosti?
Souhlasí
Nesouhlasí
14. Je pro tebe obtížné pustit věci z hlavy?
Souhlasí
Nesouhlasí
15. Máš pocit, že se na tebe lidé dívají?
Souhlasí
Nesouhlasí
16. Slýcháš věci, které jiní lidé neslyší, slyšel jsi někdy „hlasy“?
Souhlasí
Nesouhlasí
17. Myslíš, že máš nějaké zvláštní síly, které druzí lidé nemají?
Souhlasí
Nesouhlasí
18. Míváš mezi lidmi strach?
Souhlasí
Nesouhlasí
19. Je ti často do pláče?
Souhlasí
Nesouhlasí
20. Míváš často tolik energie, že nevíš, co s ní udělat?
Souhlasí
Nesouhlasí
5. oblast
1. Jsi mezi vrstevníky málo oblíbený (oblíbená)?
Souhlasí
Nesouhlasí
2. Jsi většinou nespokojen (nespokojená) s tím, jak se zapojuješ Souhlasí
do toho, co dělají kamarádi nebo kamarádky?
Nesouhlasí
3. Je pro tebe těžké nacházet ve skupině neznámých lidí přátele? Souhlasí
Nesouhlasí
4. Využívají tě druzí ke svým zájmům?
Souhlasí
Nesouhlasí
5. Bojíš se hájit vlastní zájmy?
Souhlasí
Nesouhlasí
83
6. Je pro tebe hodně těžké požádat druhé o pomoc?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Vrstevníci tě snadno ovlivňují?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Baví tě spíše společnost starších než společnost vrstevníků?
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Děláš si často starosti, jak to, co děláš, bude působit na druhé? Souhlasí
Nesouhlasí
10. Dělá ti těžkosti hájit svůj názor?
Souhlasí
Nesouhlasí
11. Dělá ti těžkosti odmítat druhým?
Souhlasí
Nesouhlasí
12. Cítíš se nepříjemně, když tě někdo chválí?
Souhlasí
Nesouhlasí
13. Vnímají tě druzí jako málo přátelského (přátelskou)?
Souhlasí
Nesouhlasí
14. Když mluvíš s druhými, vyhýbáš se často pohledu na ně?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. oblast
Pokud jsi nebyl (nebyla) poslední rok s rodinou ve styku a nemáš o ní zprávy, odpovídej
za předchozí období. Jestliže není možné ani to, tuto oblast vynech.
1. Stalo se, že někdo z užší rodiny (matka, otec, bratr nebo
Souhlasí
sestra) si vzal marihuanu, kokain, heroin nebo pervitin?
Nesouhlasí
2. Stalo se, že by se někdo z rodiny opil tak, že by z toho měl
Souhlasí
problémy v rodině, v práci nebo s přáteli?
Nesouhlasí
3. Byl někdo z blízké rodiny během tvého života uvězněn?
Souhlasí
Nesouhlasí
4. Často se s rodiči nebo pěstouny hádáš a při tom na sebe
Souhlasí
křičíte?
Nesouhlasí
5. Bývá rodina zřídka pohromadě?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Rodiče nebo pěstouni neví, co se ti líbí a co ne?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Ve tvé rodině neexistují jasná pravidla, co smíš?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Nevědí rodiče nebo pěstouni, co si doopravdy myslíš
Souhlasí
Nesouhlasí
o věcech, které jsou pro tebe důležité?
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Hádají se rodiče nebo pěstouni často?
Souhlasí
Nesouhlasí
10. Nevědí často rodiče nebo pěstouni, kde jsi a co děláš?
Souhlasí
Nesouhlasí
11. Bývají rodiče nebo pěstouni většinou mimo domov?
Souhlasí
Nesouhlasí
12. Máš pocit, že se o tebe rodiče nebo pěstouni nestarají?
Souhlasí
Nesouhlasí
13. Jsi nespokojen (nespokojená) s uspořádáním života?
Souhlasí
Nesouhlasí
14. Necítíš se doma bezpečně?
Souhlasí
Nesouhlasí
15. Bijí tě doma často?
Souhlasí
Nesouhlasí
84
16. Stalo se, že tě někdo z blízké rodiny sexuálně obtěžoval?
Souhlasí
Nesouhlasí
17. Trpí nebo trpěl někdo z rodičů nebo pěstounů vážnou duševní Souhlasí
chorobou?
Nesouhlasí
7. oblast
Pokud jsi nebyl (nebyla) poslední rok ve škole, odpovídej za předchozí období.
1. Školu nemáš rád (ráda)?
Souhlasí
Nesouhlasí
2. Těžko se ve škole nebo při učení soustřeďuješ?
Souhlasí
Nesouhlasí
3. Máš podprůměrné známky?
Souhlasí
Nesouhlasí
4. Chodíš za školu častěji nežli dva dny v měsíci?
Souhlasí
Nesouhlasí
5. Máš často zameškané hodiny?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Uvažoval jsi vážně o tom, že ze školy odejdeš?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Stává se často, že nenapíšeš úkoly?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Jsi ve třídě často ospalý (ospalá)?
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Přicházíš často na hodiny pozdě?
Souhlasí
Nesouhlasí
10. Změnil jsi přátele ve škole ve srovnání s předchozím rokem? Souhlasí
Nesouhlasí
11. Cítíš se ve škole podrážděný a rozrušený?
Souhlasí
Nesouhlasí
12. Nudíš se ve škole?
Souhlasí
Nesouhlasí
13. Zhoršil se tvůj školní prospěch?
Souhlasí
Nesouhlasí
14. Cítíš se ve škole fyzicky ohrožován (ohrožována)?
Souhlasí
Nesouhlasí
15. Propadl (propadla) jsi někdy v životě?
Souhlasí
Nesouhlasí
16. Cítíš se během mimoškolních aktivit nebo v zájmových
Souhlasí
kroužcích nevítaný (nevítaná)?
Nesouhlasí
17. Vynechal (vynechala) jsi někdy školu nebo jsi přišel (přišla)
Souhlasí
pozdě kvůli alkoholu nebo drogám?
Nesouhlasí
18. Měl (měla) jsi někdy ve škole problémy kvůli alkoholu nebo
Souhlasí
drogám?
Nesouhlasí
19. Stalo se, že alkohol nebo droga ti zabránily napsat úlohu nebo Souhlasí
se připravit do školy?
Nesouhlasí
20. Stalo se někdy v životě, že tě z nějaké školy vyloučili?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. oblast
Jestliže jsi nikdy žádnou placenou práci ani brigádu nedělal (nedělala), tuto oblast vynech.
1. Měl (měla) jsi nějakou placenou práci (i brigádu) a propustili tě Souhlasí
z ní předčasně?
Nesouhlasí
85
2. Přestal (přestala) jsi někdy do nějaké práce nebo na brigádu
prostě chodit?
3. Při hledání práce nebo brigády potřebuješ pomoc druhých?
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
4. Chodil (chodila) jsi často do práce nebo na brigádu pozdě nebo Souhlasí
jsi vynechával (vynechávala) práci úplně?
Nesouhlasí
5. Bylo pro tebe těžké dokončovat pracovní úkoly?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Vydělal (vydělala) jsi někdy peníze nezákonným způsobem?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Vzal (vzala) sis někdy v práci alkohol nebo drogy?
Souhlasí
Nesouhlasí
8. Propustili tě někdy z práce kvůli alkoholu nebo drogám?
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Měl (měla) jsi problémy vycházet s nadřízenými?
Souhlasí
Nesouhlasí
10. Chodil (chodila) jsi někdy do práce proto, abys měl (měla)
Souhlasí
peníze na alkohol nebo na drogy?
Nesouhlasí
11. Měl (měla) jsi v práci konflikty nebo problémy se
Souhlasí
spoluzaměstnanci?
Nesouhlasí
12. Ještě nevíš, jaké práci by ses chtěl (chtěla) v budoucnu
Souhlasí
věnovat?
Nesouhlasí
9. oblast
1. Pije některý z přátel pravidelně alkohol nebo bere drogy?
Souhlasí
Nesouhlasí
2. Dává nebo prodává některý z přátel drogy vrstevníkům?
Souhlasí
Nesouhlasí
3. Švindluje někdo z přátel při písemkách ve škole nebo nějak
Souhlasí
podvádí v zaměstnání?
Nesouhlasí
4. Nemají rodiče tvoje kamarády rádi?
Souhlasí
Nesouhlasí
5. Měl někdo z tvých přátel problémy se zákonem?
Souhlasí
Nesouhlasí
6. Je většina tvých přátel starších než ty?
Souhlasí
Nesouhlasí
7. Chodí tvoji přátelé často za školu nebo žádnou školu
Souhlasí
nenavštěvují a ani nechodí do práce?
Nesouhlasí
8. Nebaví přátele večírky, kde se nepodává alkohol nebo kde
Souhlasí
nejsou drogy?
Nesouhlasí
9. Přinesli přátelé na nějaký večírek během posledních 12 měsíců Souhlasí
alkohol nebo drogy?
Nesouhlasí
10. Ukradli přátelé něco v obchodě nebo úmyslně poškodili cizí
Souhlasí
majetek během posledních 12 měsíců?
Nesouhlasí
11. Patříš do party, která se zabývá něčím nezákonným?
Souhlasí
Nesouhlasí
12. Trápí tě v současnosti nějaký problém, který máš s přítelem
Souhlasí
nebo přítelkyní?
Nesouhlasí
13. Nemáš žádného dobrého přítele nebo přítelkyni, kterým by
Souhlasí
ses mohl (mohla) svěřit?
Nesouhlasí
14. V porovnání s vrstevníky máš málo přátel?
Souhlasí
Nesouhlasí
86
10. oblast (A)
1. Cítil (cítila) jsi někdy silnou touhu nebo přání po alkoholu, jiných
drogách nebo hazardní hře?
2. Stalo se ti někdy, že jsi musel (musela) zvyšovat množství
alkoholu nebo drog, abys dosáhl (dosáhla) účinku, ke kterému ti
dříve stačilo menší množství?
3. Měl (měla) jsi někdy pocit, že pití alkoholu, braní drog nebo
hazardní hru přestáváš ovládat?
4. Měl (měla) jsi někdy pocit, že jsi na alkoholu, drogách nebo
hazardní hře závislý (závislá)?
5. Stalo se ti někdy, že jsi utratil (utratila) příliš mnoho peněz za
alkohol, jiné drogy nebo hazardní hru a přišel (přišla) jsi tak o jiné
aktivity, věci, hodnoty?
6. Stalo se ti někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco
nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz
mimo domov nebo porušil (porušila) zákon?
7. Mění se ti často vlivem alkoholu nebo drog nálada z velmi
šťastné do velmi smutné?
8. Měl (měla) jsi někdy úraz pod vlivem alkoholu či drog?
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
Souhlasí
Nesouhlasí
9. Ublížil (ublížila) jsi někdy někomu nechtěně pod vlivem drog
Souhlasí
nebo alkoholu?
Nesouhlasí
10. Stalo se, že ses pod vlivem alkoholu nebo drog vážně
Souhlasí
pohádal (pohádala) s přáteli nebo s někým z rodiny?
Nesouhlasí
11. Měl (měla) jsi někdy kvůli alkoholu, drogám nebo hazardní hře Souhlasí
problémy s přáteli, kteří takové věci odmítají?
Nesouhlasí
12. Měl (měla) jsi někdy odvykací potíže (absťák) po vysazení
Souhlasí
alkoholu nebo drog?
Nesouhlasí
13. Stalo se ti někdy, že sis později nepamatoval (nepamatovala), Souhlasí
co jsi dělal (dělala) pod vlivem alkoholu?
Nesouhlasí
14. Chlubil (chlubila) ses nebo ses předváděl (převáděla), kolik
Souhlasí
alkoholu vydržíš?
Nesouhlasí
15. Dělá ti problémy se nenapít, nevzít alkohol, drogy nebo
Souhlasí
hazardně nehrát?
Nesouhlasí
10. oblast (B)
Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? Zaškrtni
příslušné políčko.
Ani 1x 1-2x 3-9x
10-20x Víc než Ne v posledních 30
20x
dnech, ale dřív






1. Alkohol včetně piva
2. Tabák
3. Marihuana nebo hašiš
4. Pervitin, efedrin či
amfetamin
5. LSD (tripy), ecstasy
a jiné halucinogeny
6. Tlumivé látky a léky na
spaní
7. Léky proti bolestem
8. Opiáty (heroin, braun,
kodein)
9. Těkavé látky (čichání)
87
10. Kokain
11. Jiné návykové látky
(jaké)
12. Hazardní hra
(automaty, karty o peníze,
sázky apod.)
 Čemu z předchozích 12 položek z oblasti 10 (B) jsi dával (dávala) případně přednost?
Před příslušný název napiš velké P.
 Co z předchozích 12 položek ti případně působilo největší problémy? Před příslušný název
udělej vykřičník.
Projdi prosím ještě jednou odpovědi na otázky ze všech oblastí a ověř si, že u každé otázky je
zakroužkována odpověď.
Vyhodnocení dotazníku
1. Ubezpečte se, že všechny otázky byly zodpovězeny.
2. Sečtěte souhlasné odpovědi v první oblasti. Počet souhlasných odpovědí převede podle
následující tabulky na procento souhlasných odpovědí. Procento souhlasných odpovědí v tabulce
zakroužkuje. Stejně pokračujte u 2. až 10. oblasti, část A.
3. Procento problémových odpovědí vyneste do grafu, v němž velikost vodorovné úsečky bude
odpovídat procentu problémových odpovědí v příslušné oblasti. Grafické hodnocení umožňuje
přehledné porovnání procentních hodnot problémových odpovědí v jednotlivých oblastech. Pod
graf přeneste výčet návykových látek a rizik z oblasti 10B, u nichž dospívající odpověděl jinak
než „Ani 1x“, a frekvenci jejich užívání v posledních 30 dnech.
4. Jestliže na základě znalostí dospívajícího a jeho situace pochybujete o záměrném nebo
bezděčném zkreslení údajů v některé oblasti, udělejte vedle příslušné úsečky v grafu otazník.
5. Uvažujte o tom, která z problémových oblastí je primární a která je sekundární. Budete při
tom vycházet ze znalostí dospívajícího i z toho, v jaké časové posloupnosti se problémy objevily.
Primárně problémovou oblast (nebo oblasti) vyznačte v grafu silnější vodorovnou úsečkou
odpovídající procentu problémových odpovědí.
6. Identifikuje oblasti, kde je nejnižší procento problémových odpovědí, tedy oblasti, kde je
dospívající poměrně úspěšný.
7. Nepovinnou součástí hodnocení je výpočet celkového problémového indexu.
 Sečtěte počty procent souhlasných odpovědí v jednotlivých oblastech.
 Uvedený součet vydělte počtem oblastí (většinou 10, případně 9, jestliže se vynechala oblast
„pracovní adaptace“).
Tabulka na převod souhlasných odpovědí na procenta
1. oblast. Volný čas a rekreace: 0=0%, 1=8%, 2=17%, 3=25%, 4=33%, 5=42%, 6=50%,
7=58%, 8=67%, 9=75%, 10=83%, 11=92%, 12=100%
2. oblast. Chování: 0=0%, 1=5%, 2=10%, 3=15%, 4=20%, 5=25%, 6=30%, 7=35%, 8=40%,
9=45%, 10=50%, 11=55%, 12=60%, 13=65%, 14=70%, 15=75%, 16=80%, 17=85%, 18=90%,
19=95%, 20=100%
3. oblast. Zdravotní stav: 0=0%, 1=8%, 2=17%, 3=25%, 4=33%, 5=42%, 6=50%, 7=58%,
8=67%, 9=75%, 10=83%, 11=92%, 12=100%
4. oblast. Duševní zdraví: 0=0%, 1=5%, 2=10%, 3=15%, 4=20%, 5=25%, 6=30%, 7=35%,
8=40%, 9=45%, 10=50%, 11=55%, 12=60%, 13=65%, 14=70%, 15=75%, 16=80%, 17=85%,
18=90% 19=95%. 20=100%
5. oblast. Sociální zdatnost: 0=0%, 1=7%, 2=14%, 3=21%, 4=29%, 5=36%, 6=43%, 7=50%,
8=57%, 9=64%, 10=71%, 11=79%, 12=86%, 13=93%, 14=100%
6. oblast. Rodinný systém: 0=0%, 1=6%, 2=12%, 3=18%, 4=24%, 5=29%, 6=35%, 7=41%,
8=47%, 9=53%, 10=59%, 11=65%, 12=71%, 13=76%, 14=82%, 15=88%, 16=94%, 17=100%
88
7. oblast. Škola: 0=0%, 1=5%, 2=10%, 3=15%, 4=20%, 5=25%, 6=30%, 7=35%, 8=40%,
9=45%, 10=50%, 11=55%, 12=60%, 13=65%, 14=70%, 15=75%, 16=80%, 17=85%, 18=90%,
19=95%, 20=100%
8. oblast. Pracovní adaptace: 0=0%, 1=8%, 2=17%, 3=25%, 4=33%, 5=42%, 6=50%, 7=58%,
8=67%, 9=75%, 10=83%, 11=92%, 12=100%
9. oblast. Vztahy s vrstevníky: 0=0%, 1=7%, 2=14%, 3=21%, 4=29%, 5=36%, 6=43%,
7=50%, 8=57%, 9=64%, 10=71%, 11=79%, 12=86%, 13=93%, 14=100%
10A. oblast. Návykové látky - problémy: 0=0%, 1=7%, 2=13%, 3=20%, 4=27%, 5=33%,
6=40%, 7=47%, 8=53%, 9=60%, 10=67%, 11=73%, 12=80%, 13=87%, 14=93%, 15=100%.
10B. oblast: Výčet návykových látek a rizik, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“.
_____________________________________________________________________
Grafické znázornění výsledků
Procento souhlasných odpovědí vyneste vodorovnou čarou do grafu. Jestliže máte k dispozici i
výsledky dospívajícího i např. jeho rodičů, je výhodné vynést je do jednoho grafu. Hodnoty
dospívajícího a rodičů můžete odlišit jinou barvou nebo vynést výsledky rodičů svislou lomenou
čarou a výsledky dospívajícího vodorovnými úsečkami.
Procenta souhlasných odpovědí
------------------------------------------------------------------------------------------------------1. Volný čas 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
2. Chování
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
3. Zdraví
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
4. Duš. zdraví 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
5. Soc. zdatnost
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
6. Rodina
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
7. Škola
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
8. Práce
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
9. Vrstevníci 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
10.A Návyky 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
10.B Výčet návykových látek a rizik, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“.
(U dospívajících je riziková každá návyková látka včetně alkoholu a tabáku.)
100
100
100
100
100
100
100
100
100
100
Některé možné intervence v oblastech, kde se hromadí problémy
Následující návrh intervencí vznikal ve spolupráci s pracovníky, kteří mají s rizikovými dětmi
a dospívajícími mnohaleté zkušenosti. Jeho hlavním smyslem je povzbudit tvořivost dospělého,
který se snaží dítěti nebo dospívajícímu pomoci. Při plánování specifické intervence se
doporučuje následující postup:
Některé intervence se opakují ve více oblastech, protože do více oblastí zasahují. Samozřejmě
většinou se nepoužijí všechny intervence v dané oblasti. Individuálně se může lišit i jejich časová
posloupnost.
1. oblast. Volný čas a rekreace: Posoudit příčiny (materiální okolnosti, životní styl rodiny,
nedostatek kvalitních přátel apod.) Spolupráce s rodinou. Často intervence na úrovni rodiny s
cílem, aby dítě nebo dospívající trávil více času s rodiči nebo s někým z příbuzných. Navázat
na dobré rodinné tradice. Otázky životního stylu, kvalitní zájmy a záliby s přihlédnutím ke
specifickým možnostem a orientaci. Dětské organizace a organizace pro dospívající s pozitivním
programem (sportovní kluby, chovatelství, skautink, ochrana přírody atd.). Uvažovat o vhodné
volbě nepovinných předmětů.
89
2. oblast. Chování: Diferenciální diagnostika poruch chování ve spolupráci s pedagogickopsychologickou poradnou či jiným zařízením. (Může se jednat např. o hyperaktivní dítě
s poruchami pozornosti vyžadující přizpůsobení životního stylu a zvláštní péči.) Intervence na
úrovni rodiny, pokud problémy v této oblasti souvisejí s její dysfunkcí nebo negativními modely
v rodině. Nácvik sociálních dovedností, relaxační trénink jako prostředek lepší sebekontroly,
tělesná cvičení a další lepší způsoby odreagování. Za určitých okolností i psychoterapie nebo
rodinná terapie. Vyhnout se přehnané kritice, pokud možno chránit sebevědomí dítěte nebo
dospívajícího.
3. oblast. Zdravotní stav: Kvalitní lékařská péče, informace o udržování zdraví,
nefarmakologické metody léčby bolesti (relaxace, psychoterapie, rehabilitace atd.). Otázky
životního stylu. Napomoci lepšímu uplatnění v životě, i přes případné zdravotní potíže.
Spolupráce s rodinou. Někdy může být užitečné se souhlasem dítěte a rodičů taktně informovat
spolužáky o příslušném zdravotním problému (např. cukrovka) a pomoci tak ostatním dítě s
problémem lépe pochopit a přijmout do kolektivu.
4. oblast. Duševní zdraví: Posouzení stavu, vyšetření dětským a dorostovým psychiatrem nebo
psychologem (v případě podezření na duševní chorobu). Duševní problémy často souvisejí s
jinými oblastmi, nejčastěji s rodinným systémem. Bývají vhodné nefarmakologické postupy,
umožňující přeladění (psychoterapie, relaxační techniky, tělesná cvičení jako způsob přeladění
apod.). Pokud je příčinou nadměrný anebo příliš dlouho trvající stres, snížit míru zátěže,
přizpůsobit životní styl, napomoci lepší adaptaci (např. relaxační techniky, životní styl, příroda či
jiné vhodné prostředí apod.). Informovat o možnostech pomoci v krizi v dané oblasti - např.
linky důvěry.
5. oblast. Sociální zdatnost: Posoudit příčiny malé sociální zdatnosti. Nácvik sociálních,
komunikačních a asertivních dovedností (např. umět druhé ocenit a pochválit, naučit se udržovat
konverzaci nebo navazovat kontakt, dovedností odmítání). Psychoterapie, poradenství.
Spolupráce s rodinou. Volba vhodných přátel, úprava životního stylu a vyvážení životní
orientace (např. nahradit televizi nebo videohry vhodnou vrstevnickou skupinou). Lze využívat i
zpětnou vazbu ze strany vrstevníků, při zvyšování sociální zdatnosti dávat zvládnutelné úkoly a
jejich splnění ocenit. Životní styl, rozvoj pozitivních zálib, při nichž lze najít kvalitní přátele.
Dobré zkušenosti jsou i se zlepšením držení těla a zvýšením fyzické kondice, což přispívá k
sebedůvěře a lepšímu přijetí vrstevníky. Důležitá je pochvala za pokroky v této oblasti ze strany
rodiny, vrstevníků i v rámci terapie. Posilování sebevědomí.
6. oblast. Rodinný systém: Posoudit situaci v rodině a spolupracovat s ní. Výchovné
poradenství poskytované rodičům. Někdy alespoň rodiče varovat a sledovat situaci. Rodinná
terapie či manželská terapie rodičů (poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy) nebo
jiné formy poradenství a léčby, jestliže jsou indikovány a rodina na ně přistoupí. Případně pomoc
v rodinné krizi. V některých případech i léčba rodičů pro problémy s návykovými látkami nebo
duševní chorobu nebo spolupráce se sociální službou, oddělením péče o děti apod. Někdy je
nutné uvažovat i o pomoci při výchově v rámci širší rodiny a využít pozitivní modely v širší
rodině. V krajním případě kontaktovat odbor péče o děti okresního úřadu a uvažovat o náhradní
výchově. V obtížných sociálních poměrech je někdy nutná konkrétní pomoc týkající se
základních životních potřeb, což vyžaduje spolupráci s dalšími institucemi.
7. oblast. Škola: Diagnostika neprospěchu (např. špatné podmínky doma pro přípravu, poruchy
pozornosti s hyperaktivitou, dyslexie, poruchy soustředění, nižší intelektová úroveň, rodinné
problémy nebo vztahové problémy ve škole). Pomoc při učení. Zvyšovat motivaci k učení.
Hledat pozitiva a cesty, jak chránit sebevědomí dítěte nebo dospívajícího a nezhoršovat jeho
postavení mezi vrstevníky. Oceňovat ho v oblastech, kde je relativně úspěšný. Přizpůsobit
90
nároky na dítě nebo dospívajícího jeho možnostem, poradenství týkající se jeho vhodného
uplatnění. Za určitých okolností i nácvik sociálních dovedností, relaxační trénink (např.
u úzkostných), práce s rodinou. Spolupráce rodiny a pedagogů. Uvažovat o způsobech, jak dítě
lépe integrovat v kolektivu třídy, jak zlepšit problémový vztah s určitým učitelem nebo s
některými vrstevníky, jak zlepšit komunikaci mezi rodinou a školou. Vnitřní diferenciace třídy,
upravit režim ve škole. Častější přestávky, odpočinková plocha ve třídě, individuální učební
plán, vyrovnávací třídy, mikrotřídy, zařazení do speciální školy, pokud je indikováno. Jak již
uvedeno, respektovat okamžité meze výkonu, ale vnímat také pozitivní možnosti a potenciál.
Předcházet šikanování a zjednat nápravu a pomoc, jestliže k němu došlo.
8. oblast. Pracovní přizpůsobení: Poradenství při volbě zaměstnání s ohledem na specifické
možnosti a zájmy. Nácvik sociálních dovedností, efektivní komunikace v pracovním prostředí.
Otázky životního stylu, nácvik pracovních dovedností v rámci nějakého strukturovaného
programu zaměřeného na získávání pracovních návyků. Posilování pokroků pochvalou a
oceněním.
9. oblast. Vztahy s vrstevníky: U dospívajících velmi důležité. Uvažovat o důvodech volby
nevhodné společnosti (příčinou může být např. neutěšená situace v rodině). Odpoutání
od rizikové party nebo partnera, někdy i za cenu změny prostředí. Často nutná těsnější dočasná
reintegrace do rodiny jako příprava na pozdější zralejší osamostatnění. Zdravější životní styl,
předcházet nudě, zapojení do dětské organizace nebo organizace pro mladé lidi s pozitivním
programem. Zvyšovat schopnost čelit sociálnímu tlaku a dovednosti odmítání. Životní styl,
rozvoj pozitivních zálib, při nichž lze najít dobré přátele.
10. oblast. Návykové látky: Posoudit stav a možná rizika. Spolupráce s rodinou, pokud je to jen
trochu možné. Dohodnout určitá pravidla vzájemného soužití a opatření v případě jejich
dodržování nebo nedodržování. Poskytnout relevantní informace o riziku návykových látek a
možnostech, jak ho snížit. Využívání svépomocných materiálů. Snížit dostupnost návykových
látek. Někdy je užitečná změna prostředí. Odhalovat specifickou motivaci k užívání návykových
látek a hledat k nim alternativy. Informovat o možnostech léčby. Ta může podle závažnosti stavu
zahrnovat:
A. Jednorázovou konzultaci či krátkodobé poradenství.
B. Soustavnější ambulantní léčbu.
C. Krátkodobé ústavní léčení s navazující ambulantní léčbou.
D. Středně dlouhou léčbu trvající řádově týdny až měsíce.
E. Dlouhodobé léčení v komunitě trvající déle než rok.
U dětí a dospívajících se léčba pokud možno orientuje k abstinenci a k dobrému začlenění do
rodiny. Jestliže to není možné, alespoň usilujeme o mírnění škod.
91