Zde - Energy Centre České Budějovice

Transkript

Obnovitelné
zdroje energie
Informační brožura
pro starosty, města a obce
Tato brožura byla spolufinancována
z prostředků Evropské unie.
2006
© Energy Centre České Budějovice, 2006
Obsah
1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
2. Ekonomika, energetika, ekologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
3. Proč investovat do obnovitelných zdrojů energie . . . . . . . . . . . . . 13
3.1. Snížení vlastních nákladů na energii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
3.2. Podnikatelský záměr na výrobu elektrické
energie s dodávkou do sítě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
4. Využívání obnovitelných zdrojů energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
4.1. Solární energie pro vytápění
a ohřev užitkové vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
4.2. Solární energie pro výrobu elektřiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
4.3. Biomasa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
4.4. Bioplyn, kapalná biopaliva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
4.5. Větrná energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
4.6. Vodní energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
4.7. Tepelná čerpadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
5. Možnosti dotací na využívání obnovitelných
zdrojů energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
6. Poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
7. Odpadové hospodářství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
8. Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
9. Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
3
1. Úvod
Během dvacátého století se zvýšila populace na zeměkouli celkem
4 x, ale spotřeba energie se zvýšila 16 x. Vliv na zvýšení poptávky po
energii má i růst průmyslové výroby. Podle prognóz bude tento trend
pokračovat a do roku 2030 se zvýší poptávka po energii o dalších 50 %
ve srovnání se současným stavem. Očekává se další nárůst populace
o 50 % a zvýšení hospodářského růstu v Číně a v Indii.
Hlavní podíl spotřeby energie ve světě, zhruba 85 %, je v současné
době získáván z fosilních paliv, z uhlí, ropy a ze zemního plynu. Tyto
energetické suroviny pocházejí ze starověké flóry a fauny. Jsou proto
neobnovitelnými zdroji a hrozí jejich úplné vyčerpání.
Celosvětově se zvyšuje závislost na dovozech energetických produktů, zejména ropy a zemního plynu. Postupně klesá produkce těchto surovin v zemích mimo OPEC. Podle odhadů Evropské unie dojde
v následujících dvaceti až třiceti letech k pokrytí až 70 % spotřeby zemí
EU energií z dovozu, pokud se nepodaří zvýšit konkurenceschopnost
energetického průmyslu. To je dalším důvodem pro hledání nových
zdrojů energie, protože značná část tohoto dovozu pochází z politicky
nestabilních zemí.
V současné době je v Evropské unii snaha o dokončení liberalizace trhu s energií s cílem vytvořit jednotný trh, kde si budou moci
odběratelé vybírat dodavatele. Tím by mělo být dosaženo zvýšení
konkurenceschopnosti a snížení cen pro odběratele. Se snižováním
cen energie však nelze počítat ani v současnosti, ani v budoucnu. Lze
5
1.
Úvod
předpokládat, že spolu se snižováním zásob bude naopak docházet ke
zvyšování cen.
Pro zastavení vzrůstající závislosti na dodávkách ropy ze zahraničí
bude nutno v dohledné době vynaložit značné investice, podle odhadu
až jeden trilion Euro. Tyto investice bude nutno vynaložit na nahrazení
stávající infrastruktury.
Rovněž je nutno zvýšit podpory směřující k využívání alternativních
zdrojů energie a ekonomickými nástroji omezovat spotřebu energie.
Kromě hrozby vyčerpání zásob fosilních paliv má jejich využívání negativní vliv i na životní prostředí. Vědci zabývající se vývojem
klimatu na zemi a problematikou trvale udržitelného rozvoje jsou
přesvědčeni, že je třeba významně snížit spotřebu fosilních paliv, aby
bylo možno zabránit kritickým klimatickým změnám způsobenými
emisemi.
Úmluva o realizaci opatření ke snížení emisí CO2, která byla přijata
v prosinci r. 1997 je známa pod názvem Kjótský protokol. Pro země EU
z této úmluvy vyplývá povinnost snížit do období 2008 až 2012 emise
skleníkových plynů o 8 % oproti úrovni emisí dosažené v r. 1990. Tato
povinnost se tedy týká i ČR. Pro realizaci záměrů protokolu se předpokládá vynaložit v r. 2010 finanční částku ve výši 0,1 až 2 % z hrubého
národního produktu.
6
2. Ekonomika,
energetika, ekologie
Trvale udržitelný rozvoj spočívá v hledání souladu mezi člověkem
a přírodou. Je to soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat materiální, kulturní
a duchovní potřeby lidstva. Podle statistických studií je možné trvale
udržitelný energetický rozvoj zajistit jen harmonickým vyvážením tří
základních pilířů, jimiž jsou:
- ekonomika a z ní vyplývající potřeba energie a náklady na zabezpečení energie,
- energetika, dostupnost energetických zdrojů,
- ekologie, vliv těžby surovin, výroby a spotřeby energie na životní
prostředí.
Z těchto tří základních pilířů by mělo vycházet i rozhodování o využívání obnovitelných energetických zdrojů a to tak, aby žádný z nich
nebyl opomíjen.
Ekonomika
Ekonomickou efektivnost a výhodnost využívání obnovitelných
energetických zdrojů ovlivňují následující ekonomické veličiny:
■ investiční náklady, které zahrnují veškeré jednorázové výdaje na
přípravu stavby, projekt, dodávku a montáž technologického zařízení, stavební úpravy, vybudování přípojek a náklad na výkup
pozemků,
■ doba životnosti zařízení, tj. doba po kterou bude možno využívat pro-
7
2.
Ekonomika, energetika, ekologie
■
■
■
■
dukce vznikající provozem obnovitelného energetického zdroje, aniž
by bylo nutno vynakládat další investiční náklady na obnovu zdroje,
provozní náklady na obsluhu zařízení, na pravidelnou údržbu, opravy, pojištění majetku, nákup paliv a energie, daně a další poplatky,
velikost úspor energie, roční produkce elektřiny a tepla,
způsob financování stavby, velikost úvěru, doba splácení a úroková
sazba,
daň z příjmů, daňové úlevy a poskytnuté podpory pro realizaci.
Výpočet ekonomické efektivnosti porovnává dosažené výnosy s náklady vynaloženými na realizaci investice a na její provoz. Ekonomická efektivnost se měří v penězích. Nemůže proto obsahovat veličiny,
které nelze penězi vyjádřit, např. vliv provozu energetického zdroje na
zlepšení životního prostředí.
Nejjednodušší posouzení ekonomického přínosu investice lze provést výpočtem prosté doby návratnosti vynaložených prostředků. Tímto výpočtem zjistíme, za jak dlouhou dobu se vynaložené prostředky
vrátí v podobě úspor. Po uplynutí doby návratnosti bude provoz zařízení ziskový. Výpočet prosté doby návratnosti neuvažuje časovou hodnotu peněz a předpokládaný budoucí růst cen energie. Pro orientační
představu o výhodnosti investice je však plně postačující.
Pro výpočet prosté doby návratnosti slouží jednoduchý vzoreček:
Tn = IN : (V – Np)
kde:
Tn = prostá doba návratnosti investice (rok)
IN = vynaložené investiční náklady (Kč)
V = výnosy z realizace, např. roční hodnota úspor (Kč za rok)
Np = roční provozní výdaje (Kč za rok)
Energetika
Energetika je úzce spjatá s dalšími předpoklady trvale udržitelného
rozvoje, tj. ekonomikou a ekologií. Sociálních jistot a ekonomického
růstu může být dosaženo pouze tehdy, bude-li zajištěn spolehlivý a dostupný zdroj energie. Energie se tak stala strategickou komoditou, ze
které se odvíjejí služby uspokojující základní životní potřeby, jako jsou
potraviny a bydlení.
8
V současné době jsou dominantní složkou energetické spotřeby
fosilní paliva, zejména uhlí, ropa a zemní plyn. Pokud bude trvat
současný trend, bude se zvyšovat podíl zemního plynu na úkor ropy.
Podíl uhlí zůstane podle předpokladu stejný. Hlavním problémem zabezpečení dostatku energie bude dostupnost těžitelných zásob. Podle
statistik budou celosvětové zásoby ropy vyčerpány za 40 let, zemního
plynu za 65 let a uhlí za cca 200 let.
Regionální rozložení nalezišť světových energetických zásob v jednotlivých částech světa je následující:
Surovina
Stř. Východ
Rusko
Lat. Amerika
Afrika
ropa
63 %
9%
9%
9%
zemní plyn
41 %
35 %
8%
Jižní Asie
8%
Zdroj: Energy in Europe – Economic Foundations for Energy Policy.
European Commission, 1999, s. 3
Rozmístění energetických surovin v ekonomicky a politicky nestabilních regionech představuje nebezpečí rostoucí závislosti Evropských zemí na dovozu energetických surovin.
Závislost zemí EU na dovozu již dnes představuje u ropy 75 %
a u zemního plynu 45 %.
9
2.
EU proto ve svých programech apeluje na potřebu dalšího rozvoje
a rozšiřování využití obnovitelných zdrojů.
Ekologie
Mezi uvedenými základy trvale udržitelného rozvoje je nejvíce opomíjenou složkou ekologie. Je to dáno tím, že realizace ekologických
opatření vyžaduje vynaložení finančních prostředků, ale jejich přínos
není přímo penězi měřitelný. Je to jeden z důvodů, proč jsou stále využívána pro výrobu energie fosilní paliva.
Atmosféra zeměkoule obsahuje 78,1 % dusíku a 20,9 % kyslíku.
Zbytek 1 % tvoří inertní plyny. Spalováním fosilních paliv jsou ale do
atmosféry vypouštěny další plyny, zejména oxid uhličitý CO2, oxidy
síry SOx a oxidy dusíku NOx, které jsou souhrnně označovány jako
skleníkové plyny. Způsobují totiž v atmosféře skleníkový efekt, kdy
sluneční záření dopadající na zemi se od povrchu odráží, ale vrstvou
těchto skleníkových plynů je odráženo zpět k zemi. To má za následek
zvyšování průměrné teploty na Zemi, tání ledovců, zvyšování hladiny
moří a oceánů a další nežádoucí jevy.
Množství těchto plynů, vznikajících při spalování různých paliv, je
patrné z dále uvedených emisních hodnot, vztažených na výrobu 1 GJ.
Palivo
Oxidy síry SOx
Oxidy dusíku NOx Oxid uhličitý CO2
topný olej
90 g/GJ
75 g/GJ
74 kg/GJ
mazut
495 g/GJ
150 g/GJ
74 kg/GJ
hnědé uhlí
1 120 g/GJ
650 g/GJ
190 kg/GJ
koks
600 g/GJ
265 g/GJ
100 kg/GJ
dřevo
130 g/GJ
130 g/GJ
0*
sláma
130 g/GJ
130 g/GJ
0*
zemní plyn
0
150 g/GJ
57 kg/GJ
bioplyn
0
100 g/GJ
0
Zdroj: Energetické systémy s využitím obnovitelných zdrojů energie,
2.díl, str. 8, SFŽP, KV-BIO
*Při spalování biomasy vznikají stejné základní látky jako při spalování jiných paliv. Při jejich růstu je však z atmosféry spotřebováván
oxid uhličitý a to ve stejném množství, v jakém se uvolňuje při jejich
10
spalování. Proto emise oxidu uhličitého nezvyšují jeho obsah v atmosféře a z hlediska znečišťování ovzduší jsou pokládány za nulové.
Z přehledu je patrno, že zatímco obsah oxidů síry a oxidů dusíku,
připadající na 1 vyrobený GJ tepla, se pohybuje ve stovkách gramů,
u CO2 je situace podstatně horší a množství emisí je v kg/GJ. Oxid u–
hličitý je tak hlavní složkou skleníkových plynů.
Aby se životní prostředí dále nezhoršovalo a omezil se vliv skleníkových plynů, byl přijat Kjótský protokol. Pod tímto názvem je známa
úmluva o realizaci opatření ke snížení emisí CO2, která byla přijata
v prosinci r. 1997. Pro země EU z této úmluvy vyplývá povinnost snížit
do období 2008 až 2012 emise skleníkových plynů o 8 % oproti úrovni
emisí dosažené v r. 1990. Tato povinnost se tedy týká i ČR. Pro realizaci
závěrů protokolu se předpokládá vynaložit v r. 2010 z hrubého národního produktu 0,1 až 2 %.
Množství skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší jednotlivými státy řešila i Evropská unie. Ta stanovila jednotlivým zemím limity
pro vypouštění skleníkových plynů a od počátku r. 2005 zavedla pro
9 400 velkých elektráren a továren možnost obchodování s povolenkami na emise CO2. Producent, který stanovený limit nevyčerpá, jej může
prodat a naopak znečišťovatel, který by limit nesplňoval, musí patřičné
množství přikoupit.
Snížení emisí v ČR je zahrnuto v „Energetické politice ČR“, schválené usnesením vlády ČR č. 50 z 12. ledna 2000. Tato energetická politika
dává do souvislosti zajišťování a bezpečnost dodávek energie, podporu konkurenční schopnosti ekonomiky, ochranu životního prostředí
a respektování zásad udržitelného rozvoje. Cílem je vytvořit funkční,
nediskriminační, průhledný a motivující systém podpory úspor energie, využívání obnovitelných zdrojů energie a kombinované výroby
elektřiny a tepla.
K dosažení tohoto cíle slouží především Státní program úspor
energie a využívání obnovitelných zdrojů podle usnesení vlády
č. 480/1998. S úsporami energií souvisí i zákon č. 406/2000 Sb.
o hospodaření energií, který uložil všem krajům zpracování Územní
energetické koncepce, která obsahuje mimo jiné i hodnocení využitelnosti obnovitelných zdrojů energie a to v souladu se státní energetickou koncepcí a jeho novely ve znění pozdějších předpisů.
Dále je vždy Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zpracováván na období 4 let Národní
11
2.
program hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných
energetických zdrojů.
K legislativním předpisům, které upravují nakládání s energií patří
i Energetický zákon č. 458/2000 Sb.
1.
2.
3.
4.
Energetická politika ČR je zaměřena na:
úsporné hospodaření s energií
růst podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě
vývoj nových zdrojů energie a způsobů akumulace energie
omezení negativních vlivů na životní prostředí.
Na úsporách energií a na snížení energetické náročnosti staveb se
zatím neprojevil vliv energetických auditů, které byly povinně zpracovány na budovy v majetku jednotlivých krajů či obcí.
Překážkou realizace energeticky úsporných opatření navržených
v auditech je skutečnost, že většina auditů byla dokončena v současné
době a zejména také nedostatek finančních prostředků.
12
3. Proč investovat
do obnovitelných zdrojů
energie
Zásoby všech fosilních paliv jsou neobnovitelné, a proto je nutno
včas řešit jejich možnou náhradu. Podle současných znalostí a provedených průzkumů je možnost těžby jednotlivých druhů omezena
na poměrně krátká období. Zásoby jednotlivých druhů fosilních paliv
a vliv jejich spalování na znečišťování ovzduší jsou následující:
■ uhlí zabezpečuje 24 % světové primární spotřeby energie a zůstává
hlavním energetickým zdrojem pro výrobu elektřiny, kterou pokrývá ze 40 %. Světové zásoby se odhadují na 200 let. Nevýhodou
tohoto paliva jsou emise oxidu uhličitého (CO2) a oxidů síry (SOx),
kterých v porovnání s ostatními palivy vzniká nejvíce.
■ ropa je pro výrobu elektřiny využívána asi ze 7 %. Její hlavní nevýhodou je nestabilita její ceny. Současné zásoby by měly vydržet asi 40 let.
■ zemní plyn je většinou doprovodnou surovinou při těžbě ropy nebo
uhlí. Předpokládá se, že v r. 2030 bude zemní plyn zabezpečovat asi
25 % světové spotřeby energie. Životnost ložisek zemního plynu je blízká životnosti ložisek ropy a je odhadována na 65 let. Při spalování zemní
plyn produkuje nejméně oxidu uhličitého ze všech uvedených paliv.
Prodloužení životnosti zásob fosilních paliv a snížení vlivu emisí na
životní prostředí lze dosáhnout několika základními způsoby:
■ efektivnějším využíváním stávajících energetických zdrojů
■ využíváním obnovitelných energetických zdrojů
13
3.
Proč investovat do obnovitelných zdrojů energie
■ snížením energetické náročnosti budov
■ snížením energetické náročnosti strojů a zařízení, modernizací výrobních technologií
■ modernizací a omezením dopravy.
Pro využívání obnovitelných energetických zdrojů jsou mimo důvodů ekologických ještě další důvody ekonomické.
3.1 Snížení vlastních nákladů na energii
Pro porovnání je v následující tabulce uvedena u každého druhu
paliva jeho výhřevnost, cena měrné jednotky, průměrná dosažitelná
účinnost při využití a výsledná cena získané energie.
Tabulka potřeb a cen paliv a energií na vytápění (duben 2006)
(autor tabulky: Lubomír Klobušník, ECČB)
Druh paliva
a energie
Měrná
jednotka
Cena
Výhřevn.
paliva a
paliva
energie
Cena
využitelné
energie
Průměrná
účinnost
zdroje
m.j.
MJ
mj
Kč
mj
Kč
GJ
Kč
kWh
%
Hnědé uhlí
kg
18
1.61
89.4
0.32
65
Černé uhlí
kg
22.7
2.54
111.9
0.40
67
Koks
kg
26.3
4.05
154.0
0.55
70
Brikety z HU
kg
23
2.19
95.2
0.34
67
Dřevo kusové
kg
14.6
0.95
65.1
0.23
70
Dřevěné brikety
kg
18
3
166.7
0.60
75
Dřevěné pelety
kg
18.5
3.25
175.7
0.63
80
Zemní plyn
m
33.4
10.458
313.1
1.13
80
Zemní plynkond. kotel
kWh
3.6
0.996
276.7
1.00
80
kg
46.4
21
452.6
1.63
80
Propan
Topný olej
3
kg
42
14.0
333.3
1.2
80
Elektřina akum.
kWh
3.6
1.27
352.8
1.27
96
Elektřina přímot.
kWh
3.6
1.61
447.2
1.61
98
Tepelné čerpadlo
kWh
3.6
1.59
441.7
1.59
300
CZT (teplárna)
kWh
3.6
1.19
330.6
1.19
95
14
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že stejné množství energie můžeme získat za značně rozdílnou cenu. Vhodnou volbou paliva tak lze
snížit náklady vynakládané na zabezpečení dodávek energie.
Tabulka neobsahuje všechny možnosti získávání energie. Zejména
není uvedena energie solární, kterou slunce poskytuje zdarma a kterou lze použít jak na vytápění a ohřev užitkové vody, tak na přímou
výrobu elektrické energie, a není uvedena energie větru a vody, kterou
lze rovněž použít pro výrobu elektrické energie. Dále není uvedena
možnost získávání energie pomocí tepelných čerpadel ze země, z vody
nebo ze vzduchu. Tyto způsoby získávání energie vyžadují investiční
náklady na pořízení technického zařízení a ekonomii jejich instalace
je nutno posuzovat individuálně pro každou možnost.
Vhodnou volbou zařízení a rekuperací tepla z odpadního vzduchu
lze u vhodně navržených budov dosáhnout až naprosté energetické soběstačnosti. V některých případech může být produkce energie z technických zařízení domu vyšší než její spotřeba a přebytek je dodáván do
sítě. Takovéto domy jsou označovány jako „plusové“.
3.2 Podnikatelský záměr na výrobu
elektrické energie s dodávkou do sítě
Pro podporu využívání obnovitelných energetických zdrojů pro
výrobu elektřiny byly Energetickým regulačním úřadem stanoveny
výkupní ceny elektrické energie. Tyto ceny jsou uvedeny v cenovém
rozhodnutí č. 10/2005 ze dne 18. listopadu 2005 pro jednotlivé energetické výrobny:
Druh obnovitelného zdroje
Výkupní cena
elektřiny
dodané do sítě
v Kč / MWh
malé vodní elektrárny uvedené do provozu po 1. 1. 2006
2 340
větrné elektrárny uvedené do provozu po 1. 1. 2006
2 460
větrné elektrárny uvedené do provozu před 1. 1. 2004
3 140
výroba elektrické energie spalováním biomasy po
1. 1. 2006 – kategorie O1 (účelově pěstovaná biomasa)
2 930
výroba elektrické energie spalováním biomasy po
1. 1. 2006 – kategorie O2 (dřevní odpad, vedlejší produkt)
2 600
15
3.
Proč investovat do obnovitelných zdrojů energie
výroba elektrické energie spalováním biomasy
po 1. 1. 2006 – kategorie O3 (piliny, hobliny, biopaliva)
2 290
výroba elektrické energie spalováním
bioplynu v bioplynových stanicích uvedených
do provozu po 1. 1. 2006
2 980
výroba elektrické energie využitím
geotermální energie po 1. 1. 2006
4 500
výroba elektrické energie využitím
slunečního záření po 1. 1. 2006
13 200
Z tržeb za dodávku elektrické energie do sítě jsou spláceny investiční náklady a po jejich splacení jsou příjmy za dodanou energii ziskem
provozovatele.
16
4. Využívání obnovitelných
zdrojů energie
4.1 Solární energie pro vytápění
a ohřev užitkové vody
Za rok u nás dopadne na plochu 1 metr čtvereční 800 až 1200 kWh
sluneční energie. Kdybychom ji dokázali stoprocentně využít, postačila by pro krytí celorepublikové spotřeby primárních energetických
zdrojů (0,5 mil. GWh) plocha 500 km 2, tedy 0,6 % území republiky. Pro
srovnání – zhruba stejná plocha je v ČR pokryta asfaltem silnic.
Sluneční záření je nízkopotenciální energie, která se hodí zejména
pro získávání tepla o nižších teplotách (do 100 °C). V průmyslu, kde je
potřeba vyšších teplot, sluneční energie zatím nedokáže konkurovat
fosilním palivům. Sluneční záření je možné přeměnit i na elektřinu
(viz další kapitola). Převážně se sluneční energie využívá pro vytápění
budov a ohřev užitkové vody a přitápění.
Nevýhodou sluneční energie je to, že nejméně je jí k dispozici v zimě, kdy potřebujeme nejvíce tepla. Pokud by dům měl být vytápěn
pouze solární energií, je nutný velký sezónní zásobník. Protože zásobník je velmi nákladný, lze se s tímto řešením setkat jen výjimečně.
Běžně se solární energie používá k přitápění na jaře a na podzim, pro
přípravu teplé vody lze využít solární systém 9 měsíců v roce.
Nejjednodušší je tzv. pasivní využití solárních zisků. To znamená,
že sluneční paprsky necháme dopadat do budovy okny nebo jiným
prosklením. Záření se v interiéru přemění na teplo. Prosklení je třeba
navrhnout správně, aby nedocházelo k letnímu přehřívání budovy. Ve
17
4.
Využívání obnovitelných zdrojů energie
středoevropských podmínkách není nutno dobře navrženou budovu
aktivně chladit (klimatizací).
Pasivní zisky mohou ohřívat přímo obytné místnosti domu. Současná kvalitní okna propustí do budovy více energie, než jimi unikne
během noci. Jinou možností je vybudovat u domu zimní zahradu, která bude sloužit jako zdroj teplého vzduchu. V bytových domech může
zimní zahradu nahradit zasklená lodžie. Má-li však zimní zahrada
fungovat jako sluneční kolektor, špatně se v ní bydlí. Naopak, je-li
zimní zahrada obývána, a to i v zimě, velmi roste spotřeba energie na
její vytápění. To je důvod, proč současné nízkoenergetické domy zimní
zahradu většinou nemají (na rozdíl od nízkoenergetických budov z devadesátých let).
Orientace
Energie dopadající
během topné sezóny
jih
400 kWh/m2
JZ, JV
360 kWh/m2
západ, východ
210 kWh/m2
SV, SZ
160 kWh/m2
sever
150 kWh/m2
Pro aktivní využití slunečního záření je potřebný solární systém, jehož nejdůležitější součástí je kolektor. Kolektorů je celá řada, můžeme
se setkat zejména s kapalinovými (vodními) a vzduchovými kolektory.
18
Vzduchový kolektor lze napojit přímo na vyhřívanou místnost, takže
odpadá potřeba akumulátoru (teplo se akumuluje do stavebních konstrukcí domu). Tato výhoda je však i nevýhodou – teplo nelze využít,
pokud slunce nesvítí.
Kapalinových kolektorů existuje na trhu celá řada. Liší se zejména účinností a cenou. V těch nejjednodušších systémech se používají
kolektory přímo protékané (tj. ohřívaná voda prochází přímo kolektorem). Ty samozřejmě nelze použít v zimě, kdy by zamrzly. Proto se
v ČR používají jen výjimečně. Většina kolektorů je plněna nemrznoucí
směsí (voda + propylenglykol + inhibitory koroze), takže mohou pracovat i v zimě. Je nutno ji vyměňovat po třech až pěti letech.
Kolektory
bez zasklení (absorbéry)
ploché deskové
s jednoduchým zasklením
s vícenásobným zasklením
se speciální izolací (aerogely, nízké vakuum)
přímo protékané
trubicové
tepelné trubice
s koncentrátorem
Ploché deskové kolektory bez zasklení. Jde obvykle o plastové,
přímo protékané absorbéry. Kvůli své nízké účinnosti se hodí pro
sezónní ohřev, využívají se zejména pro ohřev bazénové vody, pro přípravu užitkové vody jen výjimečně, pro vytápění se nehodí. Výhodou
je jejich nízká cena.
Ploché deskové kolektory s jednoduchým zasklením. Nejrozšířenější typ. Absorbér je obvykle měděný nebo hliníkový, protékaný
nemrznoucí směsí. Kvalitnější typy snesou vyšší tlak v absorbéru. To
umožní zvýšit tlak natolik, že se teplonosná tekutina nezačne vařit
ani při teplotách okolo 140 °C – taková situace snadno nastane, není-li
odběr tepla. Absorbéry jsou opatřeny různými typy povrchů (nátěry,
oxidy kovů). V poslední době prakticky všechny kvalitní typy mají
povrch, který umožní zpracovat i difúzní záření (kolektor tak pracuje
i při zatažené obloze, jakkoli je energetický zisk malý). Pro kvalitu kolektoru je důležitá i spodní izolace absorbéru.
19
4.
Ploché deskové kolektory mají poměrně jednoduchou konstrukci,
takže je nabízí mnoho firem. Lze je v uspokojivé kvalitě vyrobit i svépomocí; díky nižším nákladům se pak instalují větší plochy.
Ploché deskové kolektory s vakuovou izolací. Specifický typ plochého kolektoru, který má mezi krycím sklem a kolektorovou vanou
rozpěrky. Díky tomu je možno vyčerpat z kolektoru vzduch a vytvořit
tak nízké vakuum, které poměrně dobře izoluje. Jeho účinnost je oproti
běžným plochým kolektorům vyšší.
Vakuové trubicové kolektory. Absorbér je uzavřen ve skleněné
trubici, z níž je odčerpán vzduch. Vakuum tak velmi výrazně snižuje
tepelné ztráty (podobně jako termoska), takže vakuové kolektory velmi dobře pracují i v zimě. Absorbér může být přímo protékaný nemrznoucí kapalinou. Jinou možností je použití tzv. tepelných trubic, kdy je
v každé trubici kolektoru vlastní náplň. Výhodou je pak to, že v případě poruchy stačí vyměnit jednu trubici, nikoli demontovat celý kolektor. Vakuové kolektory se někdy doplňují koncentrátory (zrcadly), což
zvýší jejich výkon i teplotu ohřívané vody. Zásadní výhodou je vyšší
20
účinnost oproti deskovým kolektorům, zejména v zimě. Hodí se také
pro horské oblasti. Vakuové kolektory také nemají samorozmrazovací
schopnost – pokud na ně v zimě napadá sníh, je nutno ho mechanicky
odstranit, zatímco deskové kolektory sníh rozehřejí samy.
Koncentrační kolektory. Používají se zejména v případě, že požadujeme vyšší teplotu výstupního média. Obvykle jde o trubici protékanou teplonosnou kapalinou, k níž je doplněno parabolické zrcadlo. To
na trubici soustřeďuje paprsky z větší plochy. Tím klesají ztráty a roste
účinnost. Tyto kolektory jsou však nákladnější, takže nejsou příliš
rozšířené.
Koncentrační kolektory s Fresnelovými čočkami. Tyto kolektory
nemají zrcadla, ale sluneční paprsky se koncentrují průchodem skleněnou čočkou. V ČR je vyvinut unikátní typ kolektoru s lineární čočkou (soustřeďuje paprsky do přímky, ne do bodu jako kulatá čočka).
Protože Slunce se po obloze pohybuje, mění se i ohnisko. Proto musí
být absorbér pohyblivý a automaticky přesouvaný tak, aby byl stále
v ohnisku. Tento kolektor se nabízí pro zastřešení interiérů, plní tak
současně osvětlovací funkci (část světla proniká čočkou rozptýleně)
a funkci energetickou. Současně však rostou tepelné ztráty prosklenou
střechou (jsou vždy větší než u neprůhledné střechy s tepelnou izolací). Tento způsob použití je tedy třeba pečlivě dimenzovat.
Kolektory se nejčastěji umisťují na konstrukci nad střešní krytinu.
Lze je také integrovat do krytiny; jsou i typy, které vyhlížejí jako střešní okno, takže na domě velmi málo ruší. Výhodou jsou i menší tepelné
ztráty. V případě poruchy je však k integrovaným kolektorům horší přístup. Úspora nákladů za střešní krytinu je vzhledem k ceně kolektorů
zanedbatelná (krytina je desetkrát levnější), naopak rostou náklady na
klempířské prvky, těsnění mezi kolektory atd.
Energetický zisk závisí nejen na účinnosti kolektorů, ale také na
jejich orientaci vůči světovým stranám a sklonu. Nemá-li dům střechu
s orientací na jih, je nutno buď příslušně zvětšit plochu kolektorů, nebo
je umístit jinam, např. na konstrukci na terén. Pro celoroční provoz je
vhodný sklon kolektorů 35–50° (od vodorovné roviny). Pro letní provoz (např. ohřev bazénu) lze použít menší sklon, naopak kolektory
umístěné svisle (na fasádě) budou mít v létě nižší zisky, což může být
výhodné, pokud pro letní energii není využití.
Další velice důležitou součástí solárního systému je akumulátor.
Pro několikadenní akumulaci se používají tlakové nádoby s vodou
21
4.
(může jít o vodu přímo ze systému ústředního vytápění). Tlakové nádoby jsou poměrně nákladnou součástí systému, kromě toho je nutno
doplnit je tlakovými expanzními nádobami, protože voda zahříváním
zvyšuje svůj objem. V případě, že potřebujeme větší zásobník, můžeme použít beztlakovou nádrž (z plastu, betonu atd.). To je investičně
levnější. Do této nádrže je nutno vložit další výměník pro ohřev užitkové vody, případně vody pro systém ústředního topení. To zhoršuje
efektivitu systému.
V akumulační nádrži je výhodné využít stratifikaci – výškové rozvrstvení vody s různou teplotou. Zásobník je tedy vhodné umisťovat
na výšku. Teplota vstupní vody do kolektoru by měla být co nejnižší,
pak roste účinnost. Kolektor by měl ohřívat vodu u dna nádrže, v horní
části nádrže je vhodné umístit výměník pro ohřev vody.
Akumulátory na bázi štěrku, betonu nebo jiných pevných látek se
příliš nepoužívají, protože voda je levné a dostupné médium, s velkou
tepelnou kapacitou (vztaženo na objem). Vyvíjejí se však akumulátory
využívající skupenské teplo tání (např. s parafinem), zatím však jsou
příliš drahé nebo nejsou dořešeny po technické stránce.
Časté tvrzení, že solární energie je zadarmo, není bohužel pravdivé.
Slunce sice září bezplatně (a zatím i bez zdanění), ale zařízení pro využití sluneční energie už zadarmo není. Solární systém má životnost
okolo 20 roků a za tu dobu přinese určité množství energie. Přepočteme-li náklady vložené do solárního systému na získanou energii, zjistíme skutečnou cenu energie, která je „zadarmo“. Není vhodné zanedbat
ani provozní náklady – údržbu, výměnu kapaliny, spotřebu elektřiny
pro oběhová čerpadla, výměnu opotřebených dílů atd.
Tím, že sluneční energie je více v létě, nastává často situace, kdy
pro letní přebytky není využití. Tím klesá energetická výtěžnost kolektorů. Kvalitní kolektor je schopen získat za rok 500 až 800 kWh/m 2
tepla, pokud však není pro toto teplo využití (např. se neohřívá bazén),
může být ekonomicky využita jen část tohoto přínosu. To dále zvyšuje
konečnou cenu získané energie.
4.2 Solární energie pro výrobu elektřiny
Sluneční záření lze kromě tepla přeměnit i na elektřinu. Zatímco
pro ohřev vody postačí i obyčejný plechový sud natřený načerno,
k získání elektřiny potřebujeme složitější zařízení. Jde o tzv. fotovoltaický článek, což je polovodičový velkoplošný prvek s P-N přechodem.
22
Schéma zapojení pro využívání solární energie pro
ohřev vody
1)
2)
3)
4)
5)
6)
Sluneční kolektor
solární zásobník
kotel ústředního vytápění
elektronická regulace solárního systému
elektrické topné těleso
výměník tepla okruhu
ústředního vytápění
7) výměník tepla solárního okruhu
8) teploměry
9) tlakoměr
10)
11)
12)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
expanzní nádoba
oběhové čerpadlo
pojišťovací ventil
odvzdušňovací ventil
výstup teplé vody
uzavírací ventil
zpětná klapka
plnící kohout
vstup studené vody
z vodovodního řadu
23
4.
V ozářeném solárním článku jsou vybuzeny elektricky nabité částice
(pár elektron – díra). Elektrony a díry jsou poté separovány vnitřním
elektrickým polem P-N přechodu. Rozdělení náboje má za následek
napěťový rozdíl mezi předním (-) a zadním (+) kontaktem článku. Zátěží (elektrospotřebičem) připojenou mezi oba kontakty potom protéká
stejnosměrný elektrický proud, jenž je přímo úměrný ploše solárních
článků a intenzitě dopadajícího slunečního záření.
Jednotlivé články lze libovolně zapojovat sériově nebo paralelně,
abychom získali požadované výstupní napětí. Ze stejných článků lze
sestavit zdroj pro miniaturní spotřebič (kalkulačka) i elektrárnu s výkonem několik megawatt.
Účinnost fotovoltaické přeměny může být teoreticky až 30 %.
V současné době jsou nejrozšířenější solární články vyrobené z krystalického křemíku ve formě monokrystalu (účinnost 14 až 17 %) nebo
polykrystalu s účinností 12 až 15 %.
Protože výkon článků závisí pochopitelně na intenzitě dopadajícího
záření, udává se jejich výkon jako tzv. špičkový, tedy při dopadajícím
záření s intenzitou 1 000 W/m 2 (to odpovídá přibližně slunečnímu záření v poledne při jasné obloze). Například článek s účinností 19 % má
při ploše 1 m 2 špičkový (peak) výkon 190 Wp. Výkon článků s věkem
24
klesá, většina výrobců garantuje, že během 20 let poklesne výkon max.
na 80 % původní hodnoty. Výkon článků klesá i s rostoucí teplotou.
Protože na elektřinu se přemění jen část dopadajícího záření, článek se
zahřívá. Při instalaci je tedy třeba dbát na dostatečné odvětrání zadní
plochy článků – zejména při integraci do střešní krytiny nebo do fasády. Vyvíjejí se i kombinované články, chlazené vodou, která slouží pro
ohřev užitkové vody nebo pro vytápění.
Fotovoltaické články se mohou použít v místech, kde není k dispozici veřejná síť (chaty, jachty atd.). V tom případě se kombinují s akumulátorem (např. autobaterií) a v objektu je rozvedeno jen stejnosměrné
napětí 12 V nebo 24 V.
V poslední době se díky klesající ceně a výhodným výkupním
cenám a dotacím používá fotovoltaika i v budovách připojených
k síti. Stejnosměrný proud z panelů se pak musí přeměnit na střídavý
pomocí elektronického střídače; tato přeměna je spojena se ztrátou
6 až 14 %. Systém pak zásobuje budovu; není-li odběr, přebytky se
prodávají do sítě.
Pokud jsou panely umístěny pevně (např. na střeše), je optimální sklon 35° a orientace přímo na jih. Menší odchylky neznamenají
závažné zhoršení. Pro dosažení maximálního výkonu se používají
i systémy s automatickým natáčením za Sluncem. Ty pochopitelně nelze instalovat na šikmé střeše, nosná konstrukce musí být dostatečně
ukotvena a odolná proti namáhání větrem. Jiným trendem je využití
fotovoltaických panelů v architektuře – panely mohou tvořit plášť budovy, pro prosklené plochy jsou vyvinuty panely propouštějící světlo.
Umístění panelů
Zisk
pevně na střeše nebo na zemi, sklon 35°,
orientace na jih
cca 1100 kWh/m2
(100 %)
na konstrukci s automatickým
sledováním Slunce
cca 1500 kWh/m2
(136 %)
pevně na svislé fasádě, orientace na jih
cca 750 kWh/m2
(68 %)
4.3 Biomasa
Pod pojmem biomasa rozumíme látky biologického původu, vhodné
k získávání energie. Podle typu můžeme tyto látky rozdělit na:
■ rostliny k energetickému využití přímo pěstované:
25
4.
■
■
■
-
rychle rostoucí dřeviny – např. topol, vrba
rychle rostoucí rostliny – např. šťovík
zemědělské plodiny, vhodné k energetickému využití:
cukerné plodiny – např.cukrová řepa
škrobové plodiny – např. brambory, kukuřice, obilí
olejové plodiny – např. řepka olejná, slunečnice
odpady ze zemědělské a průmyslové výroby k výrobě tepla spalováním:
lesní odpad – např. větve, klestí
dřevní odpad z průmyslové výroby – např. piliny, hobliny, kůra, kusový odpad
odpady ze zemědělské a průmyslové výroby k výrobě bioplynu:
zemědělské odpady – např. hnůj, sláma
odpady z čističek odpadních vod – čistírenský kal
odpady z potravinářského průmyslu – např. z mlékáren, závodů na
zpracování masa
odpady ze závodů veřejného stravování – např. z hotelů, restaurací,
závodních jídelen
organické složky z komunálního odpadu.
Výskyt biomasy, která se nabízí k energetickému využití, není
zanedbatelný. VÚZT Praha udává následující množství využitelné
biomasy:
Biomasa
Výskyt v mil. T
odpadní a palivové dřevo
1,7
obilní a řepková sláma
2,7
dřeviny a energetické plodiny
1,0
komunální odpad
1,5
odpad z průmyslové výroby
1,0
celkem
7,9
Zdroj: Biomasa,
obnovitelný zdroj
energie,
FCC PUBLIC s. r. o.,
Praha, str. 19
Technologii zpracování odpadu je nutno volit podle druhu odpadu.
a) Pro výrobu tepla přímým spalováním bez další úpravy jsou vhodná
pouze sláma, rychle rostoucí rostliny, lesní odpad a dřevní odpady
z průmyslové výroby. Tyto odpady lze rovněž k lepšímu využití dále
zpracovat na štěpky, dřevěné brikety, pelety nebo na dřevěné uhlí.
26
b) Pro výrobu kapalných paliv jsou vhodné uvedené zemědělské plodiny, zejména řepka olejná, cukrová řepa, brambory, kukuřice nebo
obilí. Výsledným výrobkem je bioetanol nebo bionafta.
c) Pro výrobu plynu jsou vhodné všechny uvedené odpady.
Odpadní a palivové dřevo
Odpadní a palivové dřevo k energetickému využití je charakterizováno následujícími vlastnostmi:
■ druhem dřeva
■ geometrickými rozměry
■ vlhkostí
■ výhřevností.
Podle druhu rozeznáváme dřevo jehličnaté (měkké) a listnaté (tvrdé). Z jehličnatých dřev se většinou využívá odpad z jedle, borovice
a smrku. Z listnatých nejčastěji dub a buk. Využití ostatních dřevin je
spíše výjimečné.
Pokud nemá dřevo geometrické rozměry vhodné pro spalování
v krbech, kamnech nebo kotlích, je nutno jej upravit rozřezáním
a rozštípáním. Pro spalování v průmyslových kotlích větších výkonů je
většinou součástí kotle podávací cesta paliva i jeho úprava. V podávací
cestě je sekačka, která dřevo zpracuje na rozměry vhodné pro spalování. Takto jsou upravovány latě a odřezky prken a trámků.
27
4.
Jednou z možností úpravy dřevního odpadu na palivo je výroba dřevěných briket či pelet. Dřevní odpad se rozdrtí, promíchá a lisuje pod
vysokým tlakem a za vyšší teploty na požadovaný tvar. Vyšší teplotou
měknou pryskyřice v dřevě obsažené, které působí jako pojivo. Vyráběné brikety mají tvar nepravidelného válce nebo šestihranu o průměru 5 až 6 cm a o délce kolem 25 až 30 cm. Pelety mají rovněž válcový
tvar o průměru nejčastěji 0,6 až 1,2 cm. Pro výrobu briket a pelet je
vhodné používat suchý vstupní materiál, zejména odpady z truhlářské
nebo nábytkářské výroby. Na brikety nebo pelety lze upravovat i jiný
rostlinný odpad, např. pazdeří, slámu a další. Jsou vyráběny i směsné
pelety ze směsi dřevního odpadu a částí usušených rostlin.
Nevýhodou těchto úprav je potřeba elektrické energie na pohon
strojního zařízení s příkonem kolem 50 až 70 kW.
Dřevěné brikety a pelety mají následující vlastnosti důležité pro
spalování:
Výhřevnost
18 až 20 MJ/kg
Obsah vlhkosti
5 až 9 %
Objemová hmotnost
800 až 1000 kg/m3
Obsah síry %
do 0,07 %
Obsah popelovin
do 1,2 %
Zdroj: Biomasa,obnovitelný zdroj energie, FCC PUBLIC
s. r. o., Praha, str. 47
Velkou perspektivu má zřejmě využívání pelet pro vytápění rodinných domků. Jejich výhodou jsou stálé rozměry, které umožňují
automatizaci provozu kotle, včetně zapalování a řízení výkonu. Automatizovat lze i přikládání šnekovým dopravníkem ze sila do kotle.
Nespornou výhodou je i minimální množství vznikajícího popela,
který lze navíc použít jako minerální hnojivo. Znečišťování ovzduší
spalováním pelet je minimální, jak již bylo uvedeno.
Dřevo může být upravováno mobilními nebo stacionárními sekačkami na štěpky. Dřevní štěpkou se rozumí části dřeva s maximálními
rozměry 150 x 50 x 30 mm. Štěpkováním je možno upravovat větve ze
stromů, kmínky menšího průměru a delší odřezky prken a trámků.
28
Vzniklé štěpky lze skladovat na volně sypaných hromadách a vytvářet
tak zásobu paliva na topné období.
Při štěpkování dřevního odpadu z lesní těžby nebo čerstvě poražených dřevin je nutno počítat s vyšší vlhkostí paliva v rozsahu od 20 do
60 % a tedy s nižší výhřevností.
Spalovací proces probíhá v následujících fázích:
V první fázi je dřevo přivedené do topeniště zahříváno na zápalnou
teplotu. Současně se zahříváním dochází k odpařování vody ve dřevě
obsažené. Na toto odpaření je spotřebovávána část energie uvolněné
spalováním. Po dosažení zápalné teploty nastává hoření a uvolňování
tepelné energie. Výhřevnost dřeva značně závisí na jeho vlhkosti. Vliv
obsahu vody na výhřevnost je v následující tabulce:
Obsah vody %
Výhřevnost MJ/kg
0
18,5
10
16,4
20
14,3
30
12,2
40
10,1
50
8,0
60
6,0
Zdroj: Biomasa,obnovitelný
zdroj energie, FCC PUBLIC s.r.o.,
Praha, str. 84
29
4.
Z uvedených hodnot výhřevnosti je zřejmé, že zásobu paliva je nutno skladovat v suchém prostředí. Pokud je palivo vlhké, spotřebovává
se na dosažení stejného množství vyrobeného tepla mnohem větší
množství paliva. Nevhodným skladováním tedy dochází k znehodnocování paliva. Lepší než skladování na volném prostranství jsou proto
jednoduché přístřešky, které ochrání zásobu paliva před přímým deštěm a před sněhem.
Potřebný prostor pro uskladnění 1 GJ tepelné energie v palivu je pro
jednotlivé druhy paliva následující:
Polena
0,17 m3/GJ
Odřezky
0,22 m /GJ
Štěpka
0,34 m3/GJ
Dřevěné brikety
0,06 m3/GJ
Pelety
0,06 m3/GJ
30
3
Zdroj: Biomasa, obnovitelný
zdroj energie, FCC PUBLIC s. r. o.,
Praha, str. 90
Skladování dřevní štěpky na nekrytém prostranství nelze doporučit. Zvyšováním vlhkosti dochází k poklesu výhřevnosti a zároveň se
zvyšuje vnitřní teplota v hromadě. Skladovaný materiál počíná po cca
15 dnech plesnivět a vytváří se podmínky pro vznik plísní a hub. Proto
se nedoporučuje skladování štěpky po dobu delší než tři měsíce. Zásobu paliva je proto vhodnější skladovat v nezpracovaném stavu v podobě polen, krajinek nebo kusů a zpracovat na štěpku až před použitím.
Specifickým zpracováním dřevního odpadu je výroba dřevěného
uhlí, která je nejstarší, ale stále používanou metodou na zpracování
dřeva. Dřevěné uhlí je produktem suché destilace dřeva, prováděné
bez přístupu vzduchu. Po zapálení a rozhoření pouze žhne bez viditelného plamene a vydává sálavé teplo. Nehodí se proto k vytápění.
Jeho použití v domácnosti je pro přípravu pokrmů grilováním. Z rozdrceného dřevěného uhlí z tvrdého dřeva jsou vyráběny i brikety
v podobě nepravidelné čočky o průměru cca 4,5 cm. Dřevěné částice
jsou spojovány potravinářským pojivem a lisováním. Jejich výhodou
oproti neupravenému dřevěnému uhlí je stejnorodost materiálu, vyšší
výhřevnost a lepší prohoření. Významnější je však užití dřevěného
uhlí v průmyslu pro výrobu speciálních uhlíkatých ocelí.
Vlastnosti dřevěného uhlí
Výhřevnost
27,2 MJ/kg
Obsah vlhkosti
do 8 %
Objemová hmotnost
200 kg/m3
Obsah síry %
zanedbatelný
Obsah popelovin
do 2 %
zdroj energie, FCC PUBLIC
s.r.o., Praha, str. 58
Obilní a řepková sláma
Obilní a řepková sláma je odpadem zemědělské výroby, který nebyl
energeticky využíván. Sláma je v současné době sklízena sběracími
vozy volně ložená, nebo sběracími lisy ve stlačeném stavu, v podobě
válcových nebo hranatých balíků. Na stupni slisování závisí objemová
hmotnost balíku.
Kotle pro přímé spalování slámy jsou konstruovány buď pro spalování celých balíků, nebo je nutno balíky před spalováním rozebrat na
menší části, vhodné pro topeniště kotle.
31
4.
Ze slámy lze vyrábět brikety nebo pelety stejně tak jako z dřevního
odpadu. Slisovanou slámu ze sběracího lisu je nutno znovu rozpojit,
rozřezat nebo rozdrtit a znovu slisovat do žádaného tvaru. Nevýhodou tohoto zpracování jsou investiční náklady na pořízení zpracovatelské linky.
Vlastnosti slámy
Výhřevnost
15 až 17,5 MJ/kg
Obsah vlhkosti
12 až 25 %
Objemová hmotnost
150 až 350 kg/m3
Obsah popelovin
3,5 až 6,5 %
s. r. o., Praha, str. 86
Dřeviny a energetické plodiny
Nevyužívanou zemědělskou půdu lze využít k pěstování energeticky využitelných rostlin. Jako vhodné dřeviny jsou dřeviny rychle
rostoucí, např. olše nebo bříza, ale zejména topol. Po těžbě je vhodné
nechat dřeviny alespoň částečně vysušit a pak je upravit na palivo již
zmíněným štěpkováním. Nevýhodou je potřeba velké plochy, protože
využitelných rozměrů dosahují dřeviny až po deseti letech.
Na nevyužívané půdě je rovněž možno pěstovat energeticky využitelné rostliny. Některé z vhodných rostlin mají následující výnosy
suché hmoty z hektaru:
Rostliny jednoleté
Výnos t/ha
konopí
9,03
čirok
12,2–14,7
hyso
17,29
Rostliny trvalé
křídlatka česká
34,50
šťovík krmný
8–12
pajasan žláznatý
16,97
bělotrn
16,50
32
Zdroj: Biomasa,
obnovitelný zdroj energie,
FCC PUBLIC s. r. o.,
Praha, str. 22,
Ing. Petr Hutla, CSc.,
seminář ECČB 27. 7. 2006
Jako energeticky perspektivní rostlina se jeví zejména šťovík vzhledem k vysokým výnosům suché hmoty a vysoké výhřevnosti. Z jednoho hektaru šťovíku lze získat až 250 GJ tepelné energie.
Komunální odpad
Komunální odpad je odpad z domácností, který obsahuje zejména
papír, sklo, kovy, umělé hmoty a odpady organického původu. Prvním
a základním stupněm pro využití komunálního odpadu je jeho důsledná separace, to je roztřídění jednotlivých složek podle původu a možného následného využití. Papír, sklo, kovy a některé umělé hmoty je možno recyklovat a následně použít jako surovinu pro další nové výrobky.
Podle materiálů MŽP byl výskyt komunálního odpadu v r. 2004 ve
výši 4 651 943 t. Pro r. 2005 se odhaduje výskyt na 4 800 000 t a pro
r. 2010 již na 5 000 000 t.
V České republice byly v r. 2004 provozovány 3 spalovny s kapacitou:
Umístění spalovny
Kapacita t/rok
Praha
310 000
Liberec
96 000
Brno
240 000
Celkem
646 000
Českobudějovické listy,
5. 5. 2006. Pro energetické využití
zbývajících 4 005 900 t
komunálního odpadu nemáme
dostatečné kapacity.
Výhodnost výroby energie z jinak nevyužitelného odpadu dokládají
výsledky spalovny v Liberci, která byla v r. 2005 vytížena na 97 % své
kapacity a ze spálených odpadů vyrobila 660 000 GJ tepla a 7000 MWh
elektrické energie. Spalováním odpadů ušetřila 60 000 t uhlí. Z odpadů
navíc vytřídila 1800 t železného šrotu.
4.4 Bioplyn, kapalná biopaliva
Odpady ze zemědělské výroby, z čističek odpadních vod, z potravinářského průmyslu, ze závodů veřejného stravování, z hotelů
a restaurací, z čistírenských kalů a organické složky z komunálního
odpadu je možno použít k výrobě bioplynu. Bioplyn vzniká rozkladem
organických látek bez přístupu vzduchu (anaerobní proces). Skládá se
z více plynných složek, ve kterých převažují metan (CH4) a oxid uhličitý (CO2). Podle původu nebo místa vzniku rozeznáváme:
33
4.
■
■
■
■
■
■
zemní plyn, historicky nejstarší, obsahující 98 % metanu
důlní plyn, který se objevuje zejména v hlubinných dolech
kalový plyn, který vzniká v čistírnách odpadních vod
bahenní plyn, který vzniká v rašeliništích a močálech
skládkový plyn, vznikající na skládkách komunálního odpadu
bioplyn, vznikající řízeným procesem ve fermentorech.
Všechny tyto plyny, bez rozlišení původu, jsou vesměs označovány
jako bioplyn a všechny jsou energeticky využitelné. Jejich výhřevnost
závisí na obsahu metanu. Pro energetické využití je však nutno jejich
vznik řídit a regulovat ve vhodném technologickém zařízení.
Zemědělské plodiny vhodné k výrobě kapalných biopaliv
Podle informací komise pro evropskou dopravní politiku se v rozmezí od r. 1990 do r. 2010 očekává zvýšení emisí CO2 z dopravy o 50 %,
celkem na 1 113 milionů tun. Na tomto množství se podílí automobilová doprava 84 %. Jednou z možností, jak snížit toto množství emisí
a omezit závislost na dovozu energií, jsou i kapalná biopaliva. Výhodou kapalných biopaliv je, že mohou pocházet z místních zdrojů, tj.
z dosud nevyužívaných zemědělských ploch. I energetická náročnost
jejich výroby je výhodná, protože při spotřebě jedné jednotky z fosilního paliva mohou být vyrobeny 2 až 3 jednotky obnovitelného paliva.
Mezi zemědělské plodiny, vhodné k výrobě kapalných biopaliv, patří zejména cukrová řepa, brambory, kukuřice, obilí a olejové plodiny
(řepka, slunečnice a další). Kapalná biopaliva mohou být používána
jako čistá, nebo smíchaná s palivy vyrobenými z minerálních olejů.
Pro následující roky je plánován následující podíl kapalných biopaliv
na celkové spotřebě motorových paliv:
Rok
Podíl biopaliv %
2005
2
2010
6
2015
7
2020
8
34
s.r.o., Praha, str. 200
Kapalná biopaliva můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin:
a) Metylester řepkového oleje (bionafta)
Bionafta se vyrábí lisováním semen olejnatých rostlin šnekovými
lisy, čímž se získá cca 50 % obsahu oleje. Dalších cca 50 % se získává
technickým rozpouštědlem, které se oddestiluje a vrací do technologického procesu. Po následné rafinaci získáváme rostlinný olej s kvalitou
jedlého oleje. Tímto postupem je možno získat až 98 % obsahu oleje
obsaženého v semenech.
Výhřevnost motorové nafty, bionafty a jejich směsi je následující:
Palivo nebo směs, označení
Výhřevnost MJ/Kg
motorová nafta MN
43,228
metylester řepkového oleje FARME
37,667
směs 75 % MN + 25 % FARME
41,838
40,448
39,057
Zdroj:
Biomasa,
obnovitelný
zdroj energie,
FCC PUBLIC
s. r. o., Praha,
str. 209
Pro používání bionafty je ale nutná úprava vznětových motorů. Po
patřičných úpravách je možno dosáhnout téměř stejného výkonu motoru jako při používání klasického paliva.
35
4.
b) Bioetanol (alkohol)
Výroba etanolu ze škrobu a cukru je již dlouho známá a vyzkoušená technologie. Přimíchávání bietanolu do benzínu pro pohon zážehových motorů je možné bez úprav motoru do podílu bioetanolu do 5 %.
Pro větší podíl, nebo pro spalování samotného bioetanolu je nutno mít
motory pro toto palivo speciálně konstruované.
Průměrná spotřeba surovin na výrobu 100 litrů bioetanolu:
Surovina
Spotřeba suroviny
cukrová řepa
932 kg
brambory
1 211 kg
pšenice
260 kg
kukuřice
265 kg
žito
241 kg
Zdroj: Biomasa,obnovitelný zdroj
energie, FCC PUBLIC s. r. o.,
Praha, str. 237
Pro pěstování obilovin je v republice osevní plocha 1 452,3 tis. hektarů s výnosností 3,93 až 4,33 t obilovin na hektar. Při průměrné sklizni
obilovin 4 000 kg z hektaru a průměrné spotřebě suroviny 260 kg/100
litrů bioetanolu je výnosnost výroby cca 1 540 litrů bioetanolu z hektaru. Nabízí se tedy možnost výroby dostatečného množství biopaliva
využíváním dočasně neobhospodařovaných zemědělských ploch.
4. 5 Větrná energie
Energie větru se v naší republice využívala od středověku. Největší
rozvoj byl v 18. a 19. století; z té doby známe lokality 260 větrných
mlýnů.
V posledních letech se Evropa k větrné energii vrací, neboť jde o jednoduchý způsob, jak vyrobit vysoce žádanou elektřinu. Ostatní tzv.
obnovitelné zdroje se totiž hodí spíše pro výrobu tepla.
Dnes jsou vyvinuty větrné elektrárny vhodné i pro vnitrozemský
provoz, kde klimatické podmínky způsobují námrazu na lopatkách,
časté změny směru větru, výraznější kolísání rychlosti větru, turbulence a obecně i nižší rychlosti větru než v přímořských oblastech.
Trendem je neustále zvětšovat velikost větrných elektráren. V ČR se
tak můžeme setkat s nabídkou repasovaných elektráren, tedy strojů,
které byly demontovány a nahrazeny větším a výkonnějším strojem
36
(obvykle z Německa). V současnosti se staví elektrárny s výkonem
1 MW a více, s výškou stožáru okolo 100 m a průměrem rotoru i 90 m.
V ČR není potenciál pro výstavbu větrných elektráren příliš velký,
odhaduje se na 4 000 MWh (asi 5 % spotřeby elektřiny v roce 2004). Obvykle se uvádí, že v lokalitě by měla být průměrná roční rychlost větru
více než 5 m/s. Při této hodnotě je skutečně produkce elektřiny taková,
že investice do elektrárny je obvykle návratná. Nemusí to ale platit
vždy, ekonomika investice totiž závisí i na výkupních cenách elektřiny
z větru. Ještě větší vliv má případná dotace na projekt (v současnosti až
30 %). Lze také použít elektrárnu s větším průměrem rotoru, která dává
přijatelný výkon i při nižších rychlostech větru. Naopak negativní vliv
na ekonomiku má případná nutnost vybudovat elektrickou přípojku,
případně zlepšit přístupové cesty, aby se na místo dostaly montážní
jeřáby a transportní kamiony.
Lokality pro větrnou elektrárnu se v ČR hledají v oblastech s nadmořskou výškou přes 600 m n. m. Tato místa jsou často součástí chráněných území (přírodní parky, rezervace, tzv. ptačí oblasti atd.), kde je
stavba vyloučena nebo obtížná. Dalším omezením mohou být územní
plány obcí a sídelních celků, ochranná pásma letišť nebo vojenských
prostorů atd. Elektrárna by rozhodně neměla být ani v místě tahu ptáků (např. čápi), jinak by docházelo ke kolizím.
První odhad rychlosti větru v dané lokalitě lze zjistit z různých počítačových modelů (VAS, WAsP). Jsou-li modelové výsledky dobré, je
třeba provést měření přímo v místě výstavby. Měření by mělo trval ale-
37
4.
spoň jeden rok. Teprve poté je vhodné zpracovat studii proveditelnosti,
která navrhne vhodný stroj a vyčíslí ekonomiku investice (obvykle
variantně).
Větrným elektrárnám jsou vytýkána různá negativa, vesměs však
neopodstatněně:
Hluk současných strojů je poměrně nízký, navíc elektrárny jsou
stavěny v dostatečné vzdálenosti od obydlí. V praxi za větrného počasí
hluk elektrárny zaniká v akustickém šumu pozadí (šumění stromů,
trávy atd.). Hluková studie bývá součástí dokumentace nutné ke stavebnímu povolení. Stroboskopický efekt (vrhání pohyblivých stínů,
je-li Slunce nízko nad obzorem) není v praxi závažný, je-li elektrárna
dost daleko od lidských obydlí. Podobně i odraz Slunce na lopatkách
je díky matným nátěrům již minulostí. Rušení televizního signálu
může nastat. Závisí na pozici televizního vysílače, elektrárny a domů,
které mají anténu. Týká se opět jen blízkého okolí elektrárny. Rušení
zvěře podle praktických zkušeností nenastává. Dokladem jsou ovce
a krávy, ale i divoká zvěř pasoucí se v těsné blízkosti elektráren. Podle
některých studií se v okolí elektráren zvýšil i počet hnízdících ptáků.
Vysvětluje se to jednak tím, že elektrárny jsou dobrým orientačním
bodem v krajině a jednak tím, že rotory mohou rušit dravé ptáky.
Podobně se nepotvrdilo ani to, že by rotující listy zabíjely proletující
ptáky. Ke kolizím dochází, ale poměrně vzácně, zejména v noci a za
mlhy. Výjimkou byly případy, kdy elektrárna stála např. v místě tahu
migrujících ptáků.
Narušení krajinného rázu je nejspíše nejproblematičtější. Někomu
se elektrárny líbí, někomu ne. V české krajině, kde lze jen s obtížemi
najít panorama nerušené stožáry elektrického vedení, představují
větrné elektrárny další, nezvyklý prvek. Paradoxně se u nich někdy
dostává do konfliktu požadavek státní ochrany přírody na „nenápadnost“ elektrárny s požadavkem bezpečnosti leteckého provozu na
umístění zábleskového zařízení na vrchol stožáru kvůli viditelnosti.
Trend stavět stále větší stroje vede k tomu, že elektráren může být
méně, ale současně budou více vidět. Elektrárny však mohou také
pomoci snížit počet různých stožárů v krajině. Na stožár jedné elektrárny lze umístit několik různých telekomunikačních zařízení (zejména vysílače mobilních telefonů), které bohužel často mají každý
svůj vlastní stožár. Díky umístění ve větší výšce mohou pak vysílače
pokrýt větší území.
38
4. 6 Vodní energie
Využití energie vodních toků má v naší republice bohatou tradici.
Před II. světovou válkou zde bylo více než 11 tisíc malých vodních elektráren. Většina z nich byla později zrušena, zato se však vybudovalo
několik velkých vodních elektráren, zejména tzv. vltavská kaskáda.
V roce 2004 představovaly vodní elektrárny 5,8 % instalovaného výkonu v ČR, dalších 6,6 % připadalo na přečerpávací vodní elektrárny. Na
celkové produkci elektřiny se však vodní elektrárny podílejí méně než
4 %. V roce 2003 vyrobily malé i velké vodní elektrárny celkem 2 551
MWh elektřiny.
Stále však existuje potenciál pro další využití vodní energie, jehož
velikost je odhadována zhruba ve výši 1 500 MWh ročně. Většinou
jde o lokality pro malé vodní elektrárny (MVE). Může jít o výstavbu
v místech bývalých mlýnů, pil a hamrů, kde často jsou více nebo méně
zachovalé zbytky vodního díla (hráze, jezu, náhonu). Další potenciál
se skrývá v použití modernějších technologií ve stávajících elektrárnách. Jde zejména o náhradu letitých turbín novými turbínami s lepší
39
4.
účinností, podobně lze zvyšovat účinnost v převodech a generátorech.
Další možností je instalace nových turbín, které umožní využít dosud
nevyužívané průtoky vody (sezónní). Jiné místo pro využití vodní
energie představují vodárenská zařízení, kde lze nahradit škrtící armatury vodní turbínou. Využije se tak energie vody, která se dnes maří
bez užitku. Současné technologie umožňují použít turbíny i v systémech pitné vody.
Aby byla vodní elektrárna skutečným přínosem pro životní prostředí, je třeba dodržovat některá pravidla již při výběru lokality, přípravě
projektové dokumentace, vlastním provádění stavby a hlavně při provozu. Správně provozovaná elektrárna často přispěje v lokalitě a jejím
okolí k revitalizaci místního říčního systému, protože čistí a provzdušňuje tok.
Problematické jsou zejména tyto okruhy:
Dodržování minimálního sanačního průtoku v toku mimo elektrárnu. Minimální sanační průtok je předepsán v rámci vodoprávního
řízení a odpovídá obvykle 330, 355 nebo 364 dennímu průtoku vody,
který je nutno ponechat v řečišti a nelze s ním kalkulovat pro využití.
Při nedodržování minimálního sanačního průtoku, resp. nedodržování odběru jsou časté konflikty zejména s rybáři. Jsou ohroženy také
dřevěné prvky jezů, které mají být trvale ve vodě. V extrémním případě
koryto původního toku zarůstá náletem. Nejvhodnějším opatřením je
využívání spolehlivých automatik v souvislosti s hladinovou regulací.
Začlenění do krajiny a toku. Vždy je nutné dodržet způsob provedení a typ objektu, respektovat místní omezení daná územním plánem, aby stavbou nebyl narušen místní krajinný ráz.
Odstraňování naplavenin vytažených z vody. Vždy je nutno zajistit jejich odvoz a likvidaci, v žádném případě je nelze vracet do toku.
Instalace jemných česlí a odpuzovačů ryb. Je nutno zabránit vniknutí ryb a úhořů do turbíny.
Kontaminace vody ropnými produkty – u nových technologií se
předpokládá maximální využití samomazných ložisek a používání
ekologicky nezávadných maziv na bázi rostlinných olejů, u starších
technologií je vždy možné řešení, které nepoškodí přírodu.
Akustické emise. Pokud by elektrárna za provozu narušovala nepřípustným hlukem prostředí, je nutno provést úpravu technologie
nebo stavební části tak, aby se hluk snížil.
40
Pro předběžný odhad výkonu a výroby elektřiny lze použít tyto
vzorce:
Výkon: P = k . Q . H . 9,81
Výroba elektřiny: E = P . T
kde:
P = je výkon [kW]
E = je množství vyrobené energie během roku [kWh]
Q = je průtočné množství vody, průměrný průtok [m3/s]
H = je spád využitelný turbínou v [m]
k = je konstanta uváděná v rozsahu 0,5–0,8 pro malé vodní elektrárny, 0,8–0,85 pro střední a velké; vyjadřuje celkovou účinnost
soustrojí a další ztráty
T = je počet provozních hodin během roku [h] - měl by být alespoň
4000.
4.7 Tepelná čerpadla
I když se o tepelných čerpadlech mluví jako o ekologickém zařízení,
je třeba si uvědomit, že spotřebovávají nemalé množství elektřiny, jejíž
41
4.
výroba významně zatěžuje životní prostředí. Jsou tedy velmi vhodnou
alternativou tam, kde nahrazují elektrické vytápění nebo ohřev vody.
Jinou vhodnou oblastí uplatnění je využití nízkopotenciálního tepla
(např. z odpadní vody). Nasazení tepelných čerpadel tam, kdy by bylo
možno použít dřevo nebo zemní plyn je velice sporné, zejména emise
CO2 jsou u zemního plynu nižší a u dřeva nulové.
Tepelné čerpadlo je chladicí zařízení, které ochlazuje vzduch v okolí budovy, půdu pomocí zemních kolektorů nebo pomocí hlubinných
vrtů, může ochlazovat i odpadní vodu nebo vzduch odváděný ventilačním systémem budovy. Většina tepelných čerpadel dodává teplo
ve formě teplé vody přímo do systému ústředního vytápění budovy.
Maximální výstupní teplota je obvykle 50 nebo 60 °C. To může být
komplikací při rekonstrukcích, kdy původní systém byl navržen na
provoz s teplotním spádem 90/70 °C. Pak je nutno buď zvětšit plochu
radiátorů, nebo budovu zateplit.
Zásadním parametrem tepelného čerpadla je topný faktor (ε). Vyjadřuje poměr dodaného tepla k množství spotřebované energie.
ε=Q/E
Q = teplo dodané do vytápění [kWh]
E = energie pro pohon TČ [kWh]
Topný faktor se pohybuje od 2 do 5. Závisí na vstupní a výstupní
teplotě, typu kompresoru a dalších faktorech. Dodavatelé obvykle udávají topný faktor při různých teplotách vstupního a výstupního média.
Důležité je započíst i spotřebu oběhových čerpadel (resp. ventilátorů),
která jsou nutná pro provoz TČ. Pro ekonomiku provozu je potřeba počítat s celoročním topným faktorem, který bývá o něco horší než uvádí
výrobce pro určité okrajové podmínky.
Topný faktor je důležitý nejen pro určení spotřeby elektřiny, ale i při
žádostech o dotaci – někdy se dotace uděluje jen pro tepelná čerpadla
s určitým topným faktorem.
Zdrojem tepla pro tepelné čerpadlo může být:
Okolní vzduch – Je k dispozici všude, vzduchová TČ jsou investičně
méně náročná. Vzduch se ochlazuje ve výměníku tepla umístěném vně
42
budovy. Protože ve vzduchu je tepla poměrně málo, musí výměníkem
procházet velké objemy vzduchu. Je tedy nutný výkonný ventilátor.
Ten je zdrojem určitého hluku, proto je potřeba volit umístění výměníku pečlivě, aby hluk neobtěžoval obyvatele domu ani sousedy. Venkovní část by neměla být ani v místech, kde se mohou tvořit „kapsy“
studeného vzduchu. Vzduchová TČ jsou schopná pracovat i když je
venku cca -12 °C, poté je nutné zapnout další (bivalentní) zdroj. Při
nízkých teplotách se na venkovním výměníku tvoří námraza. Energie
spotřebovaná na její odtávání může výrazně zhoršit celkový topný faktor a tím zvýšit provozní náklady.
Odpadní vzduch – Ochlazuje se vzduch odváděný větracím systémem objektu, který má vždy relativně vysokou teplotu (18 až 24 °C).
Tepelné čerpadlo může pracovat efektivně i za podmínek, kdy běžně
užívané systémy zpětného získávání tepla (rekuperace) nelze použít.
Teplo může být použito pro topnou vodu ústředního topení, nebo výhodněji pro ohřev vzduchu, je-li vytápění objektu teplovzdušné. Nevýhodou je, že větracího vzduchu je k dispozici jen omezené množství,
takže bývá potřeba výkonnější bivalentní zdroj.
43
4.
Odpadní voda – Využívá se v průmyslu nebo komerčních budovách s velkou spotřebou vody (lázně, bazény). Zde tepelná čerpadla
pracují velmi efektivně, někdy v kombinaci s rekuperačním výměníkem tepla.
Povrchová voda – Voda v toku nebo rybníku se může ochlazovat
tepelným výměníkem umístěným buď přímo ve vodě, nebo zapuštěným do břehu vždy tak, aby nehrozilo zamrznutí. Podmínkou je
vhodné umístění objektu, nejlépe přímo na břehu. Teoreticky je také
možné vodu přivádět potrubím přímo k tepelnému čerpadlu a ochlazenou vypouštět zpět. Je zde ale mnoho technických i administrativních
překážek. Tím je použití v praxi omezeno téměř na nulu.
Podzemní voda – Voda se odebírá ze sací studny a po ochlazení se
vypouští do druhé, takzvané vsakovací studny. Podmínkou je geologicky vhodné podloží, které umožní čerpání i vsakování. Ochlazenou
vodu lze za určitých podmínek vypouštět i do potoka nebo jiné vodoteče. Zdroj podzemní vody však musí být dostatečně vydatný (přibližně 15–25 l/min pro TČ s výkonem 10 kW). Vhodných lokalit je velmi
málo, takže toto řešení se v praxi příliš nepoužívá.
Z půdy – Půda se ochlazuje tepelným výměníkem z polyethylenového potrubí plněného nemrznoucí směsí a uloženého do výkopu (půdní
44
kolektor). Půdní kolektor se umisťuje poblíž objektu v nezámrzné
hloubce. Trubky půdního kolektoru se mohou ukládat na souvisle odkrytou plochu, nejméně 0,6 m od sebe. Velikost takovéto plochy je asi
trojnásobkem plochy vytápěné. Je také možné ukládat potrubí ve tvaru
uzavřených smyček do výkopů kolektoru, rýhy o hloubce cca 2 m a šířce cca 0,9 m. Na 1 kW výkonu tepelného čerpadla je pak potřeba 5 až
8 metrů délky výkopu. Je třeba počítat s tím, že půdní kolektor okolní
zeminu ochladí, takže se zde např. bude v zimě déle držet sníh. Pokud
má být teplo odebíráno celoročně (v létě pro ohřev bazénu), je potřeba
půdní kolektor o větší ploše.
Z hlubinných vrtů – Využívá se teplo hornin v podloží. Vrty hluboké až 150 m se umisťují v blízkosti stavby, nejméně 10 m od sebe. Je
možno umístit vrty i pod stavbou, zvláště jde-li o novostavbu. Na 1 kW
výkonu tepelného čerpadla je potřeba 12 až 18 m hloubky vrtu, podle
geologických podmínek. Vrty nelze provádět kdekoli, je vhodné zajistit si hydrologický průzkum, aby nedošlo k narušení hydrologických
poměrů. Výhodou je celoročně stálá teplota zdroje (cca 8 °C), takže TČ
pracuje efektivně.
Tepelná čerpadla pro vytápění pracují vesměs v tzv. bivalentním
provozu. To znamená, že pro období nejnižších venkovních teplot,
kdy je potřeba tepla největší, se zapíná další zdroj. Díky tomu může
být tepelné čerpadlo menší než je ztráta budovy (obvykle 70 až 80 %).
To snižuje investiční náklady. Bivalentním zdrojem je nejčastěji elektrický kotel. Toto řešení je sice technicky nejjednodušší, má ale jednu
zásadní nevýhodu: V objektu je potřeba výrazně silnější elektrický
jistič. Od velikosti jističe se přitom odvíjejí stálé platby, které tvoří cca
polovinu účtu za elektřinu.
Při volbě tepelného čerpadla je třeba najít nejvýhodnější poměr
mezi investičními a provozními náklady. Čerpadla s vysokým topným
faktorem, která mají nejnižší spotřebu, vyžadují obvykle nákladnější
zdroj tepla (hlubinné vrty, půdní kolektor). Naopak vzduchová tepelná
čerpadla jsou investičně méně náročná protože teplo ze vzduchu odebírají pomocí relativně levných ventilátorů a výměníků. Jejich topný
faktor je horší než v předchozím případě, ale neustále se zlepšuje. Díky
tomu se používají stále častěji.
U rodinných domků je podstatnou výhodou tepelného čerpadla
skutečnost, že lze využít speciální tarif pro odběr elektřiny, s dobou
45
4.
nízkého tarifu 22 hodin denně. To významně snižuje i náklady na
ostatní spotřebu elektřiny v domácnosti (pro osvětlení, praní atd.).
U větších zařízení někdy dodavatel elektřiny požaduje oddělené měření spotřeby elektřiny pro tepelné čerpadlo a pro ostatní spotřebu. Tím
tato výhoda odpadá.
46
5. Možnosti dotací na
využívání obnovitelných
zdrojů energie
Dotace a finanční podporu pro realizaci opatření k úsporám
energie, využívání obnovitelných energetických zdrojů a zlepšení
životního prostředí je možno čerpat z následujících programů:
Program podpor Ministerstva průmyslu
a obchodu České republiky
Část A Státního programu na podporu úspor energie a využití
obnovitelných energetických zdrojů energie je vyhlašována Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO ČR) k naplňování Státní
energetické koncepce schválené usnesením vlády České republiky
č. 211 ze dne 10. března 2004 a Národního programu hospodárného
nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných
zdrojů.
Státní program je zaměřen na zavádění energeticky úsporných
opatření v oblasti výroby, přenosu, distribuce a spotřeby energie, vyšší
využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a rozvoj kombinované výroby tepla, chladu a elektřiny a stanoví pravidla ve smyslu
nařízení vlády č. 63/2002 Sb., o poskytování dotací ze státního rozpočtu na akce obsažené v Národním programu.
Státní program vyhlašuje MPO ČR na základě usnesení vlády ČR
č. 1429 ze dne 9. listopadu 2005.
47
5.
Možnosti dotací
na využívání obnovitelných zdrojů energie
I.
I.1.
I.2.
I.3.
I.4.
I.5.
Členění státního programu:
Podpora energetického plánování
a certifikace budov
Územní energetické plánování
Akční plány pro rekonstrukci nebo modernizaci budov
Plány úspor energií v průmyslových podnicích
Plány výstavby Center energetického využití komunálních odpadů
Průkazy energetické náročnosti budov
II. Výrobní a rozvodná zařízení energie
II.1. Zvýšení účinnosti užití energie ve výrobních a rozvodných zařízeních energie
II.2. Kombinovaná výroba elektrické energie a tepla
II.3. Vyšší využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie
III. Podpora opatření ke zvýšení účinnosti
užití energie
III.1. Snížení energetické náročnosti průmyslových podniků
III.2. Komplexní opatření ke snížení energetické náročnosti energetického hospodářství a budov pro potřeby školství, zdravotnictví
a občanské vybavenosti
III.3. Komplexní opatření ke snížení energetické náročnosti bytových domů
III.4. Nízkoenergetické a pasivní bytové domy
III.5. Komplexní opatření ke snížení energetické náročnosti osvětlovací soustavy
III.6. Projekty financované z úspor energie
IV. Poradenství, vzdělávání, propagace
a informovanost k hospodárnému užití energie
s vlivem na zlepšení životního prostředí
IV.1.
IV.2.
IV.3.
IV.4.
Poradenství
Krajské energetické agentury
Vzdělávání a propagace
Zpracování produktů k podpoře poradenství, vzdělávání a propagace
V.
Specifické programy pro pilotní projekty,
vzdělávání, studie a spolupráci
na mezinárodních projektech
48
Dotace může být poskytnuta podnikatelským subjektům (právnickým i fyzickým osobám), neziskovým organizacím, vysokým školám,
městům, obcím a krajům a jimi zřízeným organizacím. Žadatel musí
vykonávat činnost na území ČR.
Žádost musí být předložena v předepsané písemné formě, podávají
se osobně nebo poštou, v uzavřené obálce na kontaktní adresu:
Česká energetická agentura
Vinohradská 8
120 00 Praha 2
Další možností pro získání dotace je Operační program průmysl
a podnikání označovaný zkratkou OPPP, zpracovaný rovněž MPO.
Cílem tohoto programu je zachovat a dále rozvíjet konkurenceschopný
a efektivní potenciál sektoru průmyslové výroby, průmyslových služeb
a rozvoj sektoru energetiky, účinně přispívat ke zvyšování hospodářské
výkonnosti výrobní základny a podpořit potřebné strukturální změny
průmyslu tak, aby ČR na konci následující programovací periody EU
(2007–2013) přestala být jako celek méně rozvinutým regionem EU.
Součástí OPPP jsou jednotlivé dílčí programy specificky zaměřené:
■ Program ÚSPORY ENERGIE
■ Program OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE
■ Program MARKETING
■ Program START
■ Program KREDIT
■ Program PROSPERITA
■ Program REALITA
■ Program ŠKOLICÍ STŘEDISKA
■ Program KLASTRY
■ Program ROZVOJ
■ Program INOVACE
Základním předpokladem žádosti o podporu je kvalitní podnikatelský záměr. Projekt musí být realizovatelný, efektivní a udržitelný. Podnikatelský záměr musí být sladěn s požadavky jednotlivých programů.
Je vhodné záměr konzultovat s Regionálními kancelářemi agentury
CzechInvestu, které jsou ve všech krajských městech.
Zdrojem informací jak dále postupovat jsou internetové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR s adresou www.mpo.cz a agentury
49
5.
Možnosti dotací
CzechInvest s adresou www.czechinvest.org. K programům, které se
týkají energetických záležitostí poskytne informace Česká energetická
agentura (ČEA) na internetové adrese www.ceacr.cz.
Úplnost žádosti, splnění všech formálních požadavků, úplnost
předepsaných příloh a potřebný počet výtisků zkontrolují pracovníci
Regionální kanceláře CzechInvestu před postoupením žádosti k dalšímu hodnocení. Hodnocení každého projektu provádí hodnotitelská
komise, která projekt doporučí nebo nedoporučí ke schválení. Konečné
rozhodnutí provádí Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Program podpor Ministerstva životního prostředí
České republiky
Podpory jsou poskytovány z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP ČR). Jsou podporovány pouze projekty zaměřené na využití obnovitelných zdrojů energie. Dotační tituly a kritéria pro posuzování
žádostí jsou vyhlašovány každoročně vždy začátkem roku. Pro rok 2006
byly uvedeny základní typy opatření, která budou podporována:
Opatření 1.A. Investiční podpora enviromentálně šetrných
způsobů vytápění a ohřevu vody pro byty a rodinné domy pro
fyzické osoby.
Jde o lokální systémy, které využívají sluneční energii nebo energii
biomasy. Podpora je poskytována pouze na již ukončené akce a podmínkou získání podpory je splnění stanovených kritérií uvedených
v odborném posudku.
50
Opatření 1.A se dělí na dvě samostatné větve:
Opatření 1.A.a – kotle na biomasu. Maximální limit dotace je 50 % ze
základu pro výpočet podpory, maximálně však 50 tis. Kč na jednu akci.
Opatření 1.A.b – solární systémy. Maximální limit dotace je 50 % ze
základu pro výpočet podpory. Maximální výše dotace na jednu akci
činí 50 tis. Kč.
Žadatel může požádat o podporu pouze v případě, pokud systém, na
který žádá podporu je již prokazatelně v trvalém provozu, maximálně
však do 12 měsíců od data uvedení do trvalého provozu.
Opatření 2.A Investiční podpora environmentálně šetrných
způsobů zásobování energií v obcích a částech obcí, včetně bytových domů.
Program se vztahuje jak na výstavbu nových systémů využívajících
obnovitelné zdroje, tak na přechod stávajících systémů využívajících
fosilní paliva na obnovitelné zdroje. Jde o instalaci systémů využívajících biomasu, solárních systémů a tepelných čerpadel (mimo fyzických osob). Podpora se vztahuje i na systémy s kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie. Podmínkou získání podpory je splnění
kritérií uvedených v osnově energetického auditu. V rámci programu
jsou přijímány pouze žádosti, kde očekávané investiční náklady na
realizaci akce nepřesáhnou 5 mil. Kč.
Maximální limit dotace je 50 % ze základu pro výpočet podpory.
Maximální výše dotace na jednu akci činí 2,5 mil. Kč.
Opatření 3.A. Investiční podpora environmentálně šetrných
způsobů vytápění a ohřevu vody nebo výroby elektřiny ve školství, zdravotnictví a objektech sociální péče.
Jedná se o náhradu nebo částečnou náhradu vytápění nebo ohřevu
vody nebo výroby elektřiny zařízením na využívání obnovitelných zdrojů
energie (kotle na biomasu, tepelná čerpadla, solární a fotovoltaické systémy). Podmínkou získání podpory je splnění kritérií uvedených v osnově
energetického auditu nebo odborného posudku v případě fotovoltaických
systémů. V rámci programu jsou přijímány pouze žádosti, kde očekávané
investiční náklady na realizaci akce nepřesáhnou 5 mil. Kč.
Maximální výše dotace na jednu akci činí 3,5 mil. Kč, respektive
4,5 mil. Kč u subjektů registrovaných podle zákona č, 3/2002 Sb.
51
5.
Možnosti dotací
Opatření 4.A. Investiční podpora vytápění bytů a rodinných
domů tepelnými čerpadly pro fyzické osoby.
Jde výhradně o lokální tepelná čerpadla pro vytápění, případně
v kombinaci s jiným zdrojem, pro fyzické osoby. Kombinace tepelného
čerpadla s jiným zdrojem je možná. Podpora je poskytována pouze na
již ukončené akce a podmínkou získání podpory je splnění stanovených kritérií uvedených v odborném posudku. Žadatel může požádat
o podporu pouze v případě, pokud systém, na který žádá podporu je již
prokazatelně v trvalém provozu, maximálně však do 12 měsíců od data
uvedení do trvalého provozu.
Maximální výše dotace na jednu akci činí 50 tis.Kč.
Opatření 8.A Investiční podpora environmentálně šetrných
způsobů vytápění a ohřevu vody v účelových zařízeních.
Jde o instalaci solárních systémů, tepelných čerpadel a systémů využívajících biomasu. V úvahu přicházejí na př. veřejné bazény a koupaliště, zařízení sportovišť, dále sušičky, objekty zemědělské výroby, využití odpadního tepla z chladících zařízení a další. Podmínkou získání
podpory je splnění kritérií uvedených v osnově energetického auditu.
Žadatel může požádat o podporu pouze v případě, pokud systém, na
který žádá podporu je již prokazatelně v trvalém provozu, maximálně
však do 12 měsíců od data uvedení do trvalého provozu.
V rámci programu jsou přijímány pouze žádosti, kde očekávané investiční náklady na realizaci akce nepřesáhnou 5 mil. Kč.
Maximální výše dotace na jednu akci činí 3,5 mil. Kč, respektive 4,5
mil. Kč u subjektů registrovaných podle zákona č. 3/2002 Sb.
Opatření 10.A. Slunce do škol.
Jde o instalace fotovoltaických nebo fototermických zařízení malých výkonů ve školských zřízeních. Účelem je především demonstrace
možností získávat energii ze slunečního záření pro žáky a studenty
základních a středních škol jako součást vzdělávacího procesu.
V rámci programu jsou přijímány pouze žádosti, kde očekávané investiční náklady na realizaci akce nepřesáhnou 5 mil. Kč.
Pro fotovoltaická zařízení s instalovaným výkonem do 220 Wp a pro
fototermická zařízení s plochou kolektorů do 4 m 2 je maximální výše
podpory 105 tis. Kč.
52
Opatření 1.B. Podpora vzdělávání, propagace, osvěty a poradenství v rámci celostátní strategické kampaně na podporu
využívání obnovitelných zdrojů energie.
Cílem programu je posílení osvěty vedoucí k vyššímu využívání
obnovitelných zdrojů energie
Opatření 2.B. Podpora vydávání knižních publikací.
Cílem programu je posílení vzdělávání, osvěty, poradenství, propagace a informovanosti o obnovitelných zdrojích energie a o obecných
souvislostech jejich využívání.
Maximální výše dotace na jeden titul činí 250 tis. Kč.
Bližší informace o způsobu podání žádosti a o náležitostech je možno najít na internetové adrese www.sfzp.cz, nebo na e-mailové adrese
[email protected]. Informace též poskytnou Energetická konzultační
a informační střediska (EKIS) nebo Energy Centre Č. Budějovice buď
osobně, nebo telefonicky na č. 387 312 580 nebo na e-mailové adrese
[email protected].
53
6. Poradenství k využívání
obnovitelných energetických
zdrojů a možnostem
úspor energie
Podle Státního programu na podporu zdrojů energie jsou zřízena
Energetická a konzultační informační střediska (EKIS), která zajišťují bezplatné poradenské služby pro veřejnost. Tato střediska jsou
řízena Českou energetickou agenturou (ČEA). Cílem je zvyšování
informovanosti o postupech vedoucích k hospodárnému využití energie s vlivem na životní prostředí. Poradenství vykonávají kvalifikovaní
energetičtí poradci na základě vydaného osvědčení. Tato střediska jsou
ve všech větších městech a jejich adresy lze najít na internetu.
Dalším místem, kde lze získat informace o možnostech využívání
solární energie jsou regionální kanceláře agentury CzechInvest, které
jsou ve všech krajích.
Tato agentura naplňuje cíle Operačního programu pro průmysl
a podnikání (OPP), který vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu
ČR. Podle tohoto programového dokumentu je poskytována finanční
podpora podnikatelům i v oblasti energetiky. Využívání obnovitelných
energetických zdrojů a možností úspor energie se týkají programy
ÚSPORY ENERGIE a OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE.
Zdrojem informací o všech programech jsou internetové stránky MPO
ČR (www.mpo.cz) a agentury CzechInvest (www.czechinvest.cz).
Dalším zdrojem informací mohou být i organizace Ministerstva
životního prostředí ČR. Toto ministerstvo vydává každoročně směrnice, podle kterých jsou v rámci Státního programu na podporu úspor
energie a využití obnovitelných zdrojů energie poskytovány Státním
55
6.
Poradenství k využívání obnovitelných
energetických zdrojů a možnostem úspor energie
fondem životního prostředí (SFŽP) finanční prostředky na podporu
využívání obnovitelných zdrojů energie.
Informace k možnostem využívání solární energie a k možnostem
získání dotace vždy pro příslušný rok lze získat na krajských pracovištích SFŽP, nebo na internetové adrese www.sfzp.cz.
Dalšími poradenskými orgány jsou odborná poradenská střediska, která obdobně jako EKIS, poskytují bezplatně poradenské služby
v oblasti úspor energie a využití obnovitelných energetických zdrojů.
Jedním z těchto poradenských středisek je např. občanské sdružení
Energy Centre, které sídlí na náměstí Přemysla Otakara II č. 87/25
v Českých Budějovicích.
Odborné porady a odpovědi na dotazy od energetických poradců
z tohoto střediska je možno získat buď osobně, nebo telefonicky na
č. 387 312 580, nebo na e-mailové adrese [email protected].
56
7. Odpadové hospodářství
Příspěvek ze semináře „Odpadové hospodářství pro obce“ organizovaného dne 15. 06. 2006 v Českých Budějovicích
Problematika uzavírání smluv mezi obcemi
a kolektivními systémy za účelem zřízení
a provozování míst zpětného odběru elektrozařízení
Dne 13. 8. 2005 vstoupila v platnost novela č. 7 zákona 185/2001
Sb. o odpadech, která stanovila povinnost zpětného odběru elektrozařízení. Cílem zákona je, a musí být, zajistit odpovídající nakládání s těmito výrobky po ukončení jejich životnosti. To znamená, že
výrobek nekončí na skládce, ale je s ním nakládáno tak, aby bylo
umožněno jeho další materiálové využití nebo opětovné použití.
Novela zákona stanovila práva a povinnosti jednotlivých dotčených
osob, počínaje výrobci elektrozařízení, přes prodejce až k občanům.
Způsob fungování a financování tohoto systému byl též stanoven touto právní normou, a to v tom smyslu, že veškeré povinnosti a práva
z této normy vyplývající určila výrobcům elektrozařízení. Většina
výrobců se dle jednotlivých skupin elektrozařízení sdružila do tzv.
kolektivních systémů. V současnosti MŽP zapsalo do seznamu výrobců pět systémů – ELEKTROWIN a. s., ASEKOL s. r. o., EKOLAMP
s. r. o., RETELA s. r. o., REMA IOOK IK a. s. Tyto nově vzniklé systémy na sebe převzaly povinnosti výrobců dle jednotlivých skupin
elektrozařízení a mají v podstatě tři hlavní úkoly:
57
7.
Odpadové hospodářství
■ zajistit sběr elektrozařízení od posledních spotřebitelů, jeho dočasné uskladnění a prvotní evidenci
■ zajistit dopravu ke konečnému zpracovateli
■ zajistit konečné zpracování a využití těchto výrobků v souladu se
zákonem
Právě pro zajištění první části tohoto úkolu se výše uvedené kolektivní systémy rozhodly využít, v souladu se zákonem, fungující systémy
obcí pro nakládání s odpadem a předložily obcím smlouvy o spolupráci, které měly zajistit funkčnost sběru elektrozařízení od spotřebitelů.
Tato úvaha byla jistě logická a správná, neboť obce tento systém řadu
let budovaly, občané ho znali a využívali. Jenže právě v tomto okamžiku došlo k několika zásadním rozporům mezi obcemi a kolektivním
systémem Elektrowin a Asekol. Předložené smlouvy byly naprosto nevyvážené a pro většinu obcí Jihočeského kraje naprosto nepřijatelné,
neboť přenášely na obce řadu povinností pod hrozbou sankcí při jejich
neplnění, a to vše bez jakékoli znatelné kompenzace.
Základní sporné body byly přibližně tyto:
■ obce musí zřídit místa zpětného odběru – často nutnost rozšíření
stávajících sběrných dvorů – to vše bez výrazné pomoci systémů,
Asekol zcela bez příspěvku, navržený příspěvek Elektrowinu ve výši
2 000 Kč byl při současných cenách stavebních prací spíše úsměvný
■ odběr elektrozařízení přináší vyšší nároky na obsluhu sběrného
dvora – evidence, zvýšený objem výrobků, administrativa při komunikaci se systémy, odborné znalosti, …
■ vysoké sankce za nesplnění povinnosti – Asekol řádově desetitisíce
■ kompletnost výrobků – kdy je výrobek kompletní?
■ financování – příspěvek od systémů na provoz místa zpětného odběru nepokryje náklady obcí na jeho provoz
Zejména financování se jevilo a jeví jako základní kámen celého
problému. Do 13. 8. 2005 obce likvidovaly zejména ledničky a televize
jako nebezpečný odpad. Tuto likvidaci hradily z vlastního rozpočtu,
ale následně většině obcí tyto náklady uhradili občané prostřednictvím místního poplatku za odpady. Od 13. 8. 2005 občané platí za
nakládání s elektrozařízením příspěvek v obchodě při jeho nákupu
a následně, pokud obec bude muset doplácet na provoz místa zpět-
58
ného odběru, zaplatí občan podruhé, a to buď opět formou místního
poplatku, pokud obec náklady na provoz místa zpětného odběru do
něj promítne, a nebo minimálně jako daňoví poplatníci, pokud obec
náklady uhradí z vlastního rozpočtu. Navržené smlouvy a v nich uvedené příspěvky obcím na zajištění provozu místa zpětného odběru by
pokrývaly skutečné náklady v rozsahu 5–20 %. Ve většině obcí by se
tento příspěvek pohyboval okolo 5 000 Kč.
Na základě těchto skutečností došlo ke sjednocení postupu velké
části jihočeských obcí a byla vyvolána řada jednání mezi zástupci
těchto obcí a kolektivním systémem Asekol a Elektrowin. Zde bych
chtěl poděkovat zejména odboru životního prostředí v Táboře, který se
významnou měrou podílel na řešení této problematiky, ale i např. OŽP
Města Písek a Prachatice a stejně tak panu starostovi z Vodňan, který si
našel čas a těchto jednání se velmi aktivně zúčastnil. Do jednání se též
zapojil zástupce SMOJK a jeho prostřednictvím se problematika přenesla i na úroveň MŽP, které tuto problematiku vzalo na vědomí a na
Odpadových dnech v Hradci Králové problémy vcelku správně charakterizovalo. Bohužel zatím MŽP zůstává pouze jakýmsi pozorovatelem
a na případné konkrétní řešení zatím čekáme.
V průběhu poměrně náročných jednání mezi zástupci obcí a kolektivním systémem Asekol a Elektrowin se postupně jednotlivé problematické body řešily a docházelo se ke shodě v celé řadě bodů, přesto
ale některé zůstávají otevřené pro další jednání. Zejména poslední
59
7.
Odpadové hospodářství
jednání v Prachaticích přineslo v samém úvodu pro obce velmi překvapivý postoj kolektivních systémů a zdálo se, že jednání se vrátilo
na samý začátek. Díky vzájemné snaze a ochotě jednat bylo dosaženo
opět dalšího pokroku a na dnešním jednání očekávají obce zejména
návrh kolektivních systémů, jakou formou budou kompenzovány
náklady obcí spojené s provozem místa zpětného odběru a případně
i dořešení snad již posledních bodů, mezi které patří zejména dořešení
způsobu změny manuálu, kompletnost výrobků a způsob zajištění nakládky ve sběrných dvorech.
Závěrem bych chtěl říci, že od samého začátku byla oběma stranám
společná snaha o dosažení dohody a zajištění co nejpraktičtějšího
a nejdostupnějšího sběru elektrozařízení především pro občany. Je
ovšem nutné konstatovat, že veškeré povinnosti spojené s touto problematikou jsou legislativou uloženy výrobcům a následně tedy kolektivním systémům. Splnění zákonné povinnosti zřízení a provozování
místa zpětného odběru v každé obci či městské části, kde se nachází
prodejna těchto výrobků, je tedy plně na kolektivních systémech a ne
na obcích. Obce jsou ochotny poskytnout na základě smlouvy své sběrné dvory za tímto účelem, ale pouze v případě, že tento smluvní vztah
bude vyvážený a obce nebudou na provoz tohoto systému doplácet.
60
8. Závěr
Stále vzrůstající ceny fosilních paliv a od nich odvozované ceny
elektrické energie přivádí řadu odběratelů ke snaze nahradit elektrickou energii, zemní plyn a fosilní paliva levnějším způsobem získávání
energie.
V budoucnu lze očekávat, že do konečných cen energie budou zahrnuty i další náklady a to především náklady ekologické na ochranu
ovzduší, čištění vod, na likvidaci následků těžby uhlí a další. Tím budou ceny i nadále vzrůstat.
Stálé zvyšování cen pak vede odběratele k hledání jiných, levnějších
zdrojů energie. Mimo snížení nákladů na energie přináší využívání
obnovitelných zdrojů další výhody. Jednou z nich je možnost využívání zemědělské půdy pro pěstování energetických rostlin s následnou
výrobou tepla nebo bioplynu nebo biopaliv. Využívání obnovitelných
energetických zdrojů nadále přináší zvýšení počtu pracovních příležitostí, ať již při pěstování energetických plodin nebo při obsluze technických zřízení.
Podle Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie je možno pro výstavbu nutných zařízení využívat různých státních dotací. Ani finanční stránka tedy nemusí být
omezením při hledání možností, jak obnovitelné energetické zdroje
využívat, snižovat spotřebu klasických fosilních paliv a aktivně přispívat k zlepšování čistoty ovzduší.
61
9. Použitá literatura
Energy in Europe – Economic Foundations
for Energy Policy European Commission, 1999, str. 3
Energetické systémy s využitím obnovitelných zdrojů energie,
2. díl, str. 8, SFŽP, KV-BIO
Biomasa, obnovitelný zdroj energie, Pastorek, Kára, Jevič,
FCC PUBLIC s. r. o. 2004
Tabulka cen paliv a energií na vytápění, Lubomír Klobušník, Energy
Centre České Budějovice
Zákon č. 406/2000 Sb. a související vyhlášky
Zákon č. 458/2000 Sb. a související vyhlášky
Cenové rozhodnutí ERÚ č. 10/2005
Diplomová práce, Linda Novotná VŠE v Praze, 2006
Ekonomika, informační materiál EkoWATT Praha, 2004
Informační materiály Energy Centre Č. Budějovice
63
Obnovitelné
zdroje energie
Informační brožura
pro starosty, města a obce
Vydal: Energy Centre České Budějovice
ve spolupráci se SMOJK a O. Ö. Energiesparverband
Text: Energy Centre České Budějovice
(Ing. Jaroslav Winkler, Ing. Karel Srdečný,
Mgr. Ivana Klobušníková)
a SMOJK (Ing. Josef Kotál)
Odborná korektura: Lubomír Klobušník
Fotografie: Tomáš Avramov
Vydání první
Náklad: 500 ks
© srpen 2006
Neprodejná publikace
Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah tohoto
dokumentu jsou výhradně odpovědní Energy Centre České Budějovice a partneři
projektu a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

Zde - Energy Centre České Budějovice

Transkript

Podobné dokumenty

Z-ANO - České vysoké učení technické v Praze

Distribuce motorových paliv s obsahem biosložky

chemie, Olomouc - Střední škola logistiky a chemie

Trhovosvinenské listy 9/14

chráněná území