zde - Česká společnost sportovního práva, zs

SPORTOVNÍ ARBITRÁŽNÍ SOUD
Zámek de Béthuse, av. de Beaumont 2, CH - 1012 Lausanne,
tel. +41 21 613 50 00, fax +41 21 613 50 01, www.tas.cas.org
Na vědomí prostřednictvím faxu:
Pan Ross Wenzel
Carrard a společníci
1, Place Saint-Francois
P. O. Box 7191
1002 Lausanne
Švýcarsko
fax: (41) 21 349 19 20
Na vědomí prostřednictvím e-mailu:
Pan Ondřej Pecák
Právní zástupce
Na Ořechovce 199/24
162 00 Praha 6
Střešovice
Česká republika
e-mail: [email protected]
Pan Remigius Machura
c/o Antidopingový výbor ČR
Za císařským mlýnem 1063
170 00 Praha 7
Česká republika
e-mail: [email protected]
Lausanne, 5. listopadu 2015/WS/pr
Věc: CAS 2015/A/4063
WADA proti Antidopingovému výboru ČR a panu Remigiu Machurovi
Vážení,
V příloze naleznete kopii rozhodčího nálezu vydaného Sportovním arbitrážním
soudem ve výše zmíněné záležitosti.
Originální vyhotovení tohoto rozhodnutí obdržíte v patřičné době.
V souladu s článkem R59 Kodexu sportovní arbitráže není přiložené rozhodnutí
důvěrné a Sportovní arbitrážní soud je může v úplnosti uveřejnit. Pokud se strany domnívají,
že některé informace obsažené v tomto rozhodnutí by měly zůstat důvěrné, mohou zaslat
Sportovnímu arbitrážnímu soudu do 12. listopadu 2015 odůvodněnou žádost o to, aby tato
informace byla potenciálně odstraněna, ale jen v takovém rozsahu, aby tato odstraněná část
neovlivnila smysl nebo srozumitelnost tohoto rozhodnutí.
Buďte, prosím, ujištěni, že zůstávám všem stranám k disposici pro jakékoli další
informace.
Upřímně Váš
William Sternheimer
Výkonný právní zástupce a vedoucí arbitráže
Na vědomí:
Jediný rozhodce
CAS 2015/A/4063 WADA proti Antidopingovému výboru ČR a panu Remigiu Machurovi
ROZHODČÍ NÁLEZ
Vydaný
SPORTOVNÍM ARBITRÁŽNÍM SOUDEM
který zasedal v následujícím složení:
Jediný rozhodce: prof. dr. William Schimke
Právní zástupce, Düsseldorf, Německo
V rozhodčím řízení mezi
Světovou antidopingovou agenturou (WADA), Montreal, Kanada,
zastoupenou panem Rossem Wenzelem, právním zástupcem, Kellerhals Carrard, Lausanne,
Švýcarsko,
odvolatel
a
1)
Antidopingovým výborem ČR (ADV ČR), Praha, Česká republika,
zastoupeným panem Ondřejem Pecákem, právním zástupcem, Advokátní kancelář Mgr.
Ondřeje Pecáka, Praha, Česká republika,
první odpůrce
2)
Remigiem Machurou ml., Česká republika,
druhý odpůrce
I.
STRANY
1. Světová antidopingová agentura (WADA či odvolatel), je nezávislou mezinárodní
agenturou, která byla ustavena podle švýcarského práva jako soukromá nadace se sídlem v
Lausanne, Švýcarsko, a má své hlavní ústředí v Montrealu, Kanada, jejímž cílem je
mezinárodně prosazovat a koordinovat boj proti dopingu ve sportu.
2. Antidopingový výbor ČR (ADV ČR či první odpůrce) je nejvyšším orgánem a výhradně
profesionálním pracovištěm s celostátní působností, které zajišťuje antidopingový program
České republiky a je odpovědné za naplňování Světového antidopingového kodexu, za odběr
vzorků, kontrolu jejich výsledků a za vedení řízení na národní úrovni.
3. Remigius Machura ml. (sportovec či druhý odpůrce, spojený s Antidopingovým výborem
ČR) byl koulařem, který soutěžil mj. na mistrovství světa juniorů a mládeže IAAF a
reprezentoval Českou republiku na mezinárodní úrovni. V současné době je sportovcem,
který hraje na amatérské úrovni americký fotbal.
II.
VĚCNÝ ZÁKLAD SPORU
4. Souhrn nejdůležitějších skutečností a okolnosti, vedoucích k tomuto odvolání, je založen
na podání stran. Dodatečné skutečnosti se v případě potřeby stanovují s ohledem na právní
diskusi, která následuje. Jediný rozhodce zvažoval všechny skutečnosti, bezdůvodná nařčení,
zákonné argumenty i důkazy předložené stranami v tomto řízení, ale ve svém rozhodnutí se
odvolává jen na podání a důkazy, které považuje pro svou argumentaci za nezbytné.
5. Jediný rozhodce shledal, že podstatná část rozhodnutí, dopisů i e-mailů, které jsou pro
daný případ důležité, nebyla k dispozici v jejich původní verzi. ADV ČR je totiž dodal WADA
s popisem předcházejícího řízení. Skutečnost, že jediný rozhodce neměl k disposici tyto
originály, není příznivá, jediný rozhodce je však přesvědčen, že se může spolehnout na věcná
podání WADA, zvláště pak ve světle skutečnosti, že tyto skutečnosti nebyly zpochybněny ze
strany ADV ČR, ani ze strany sportovce.
A. První porušení antidopingových pravidel a sankce
6. Sportovec, koulař, byl positivně testován pro nepřípustné množství lidského růstového
hormonu (somatotrofin), které bylo zjištěno odběrem krevního vzorku při soutěži dne 14.
července 2010.
7. Dne 23. července 2010 vydala disciplinární komise Českého atletického svazu rozhodnutí,
v němž uložila sportovci dvouletý zákaz činnosti začínající dnem 12. srpna 2010 a končící
dnem 11. srpna 2012.
8. Dne 3. listopadu 2010 zamítla Rozhodčí komise Českého olympijského výboru odvolání
podané sportovcem a potvrdila rozhodnutí první instance.
9. Dne 14. února 2011 oznámil sportovec ADV ČR, že končí závodní sportovní činnost.
B.
Neoznámený návrat sportovce k závodní činnosti a následující disciplinární řízení
10. Dne 13. dubna 2013 sportovec soutěžil v zápase amerického fotbalu organizovaném pod
záštitou České asociace amerického fotbalu (CAAF). Po tomto zápase ohlásil Antidopingový
výbor ČR České asociaci amerického fotbalu, že sportovec potenciálně porušil článek 10.11
Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice (Směrnice).
11. Dne 31. května 2013 rozhodla Disciplinární komise České Asociace amerického fotbalu,
že sportovec porušil článek 5.7.2 Směrnice (spíše než článek 10.11) tím, že „neohlásil svůj
návrat k závodní činnosti a tím porušil zásadu, že po nezbytnou dobu před očekávaným
návratem k závodní činnosti podléhá testování“. Sportovci byla uložena pokuta 1.000
českých korun (Kč) a byl po zbytek roku 2013 vyloučen z účasti v české lize amerického
fotbalu.
12. Na základě odvolání ADV ČR přijal výbor České asociace amerického fotbalu dne 10.
srpna 2013 rozhodnutí, v němž stanovil, že sportovec a) porušil článek 10.11 Směrnice (spíše
než článek 5.7.2) a že b) nedodržel lhůtu zbývajících 545 dnů zákazu činnosti, kterou
sportovec ve skutečnosti nedodržel.
13. Sportovec se odvolal a na základě toho Rozhodčí komise Českého olympijského výboru
(ČOV) rozhodla dne 21. listopadu 2013, že sportovec skutečně porušil článek 10.11 Směrnice.
Dále ČOV specifikoval, že se sportovec musí podřídit lhůtě 545 dnů testování mimo soutěž,
než se bude moci navrátit k závodní činnosti.
C.
Návrat sportovce k závodní činnosti a jeho odmítnutí odběru vzorku
14. Dne 22. ledna 2014 vyplnil sportovec formulář nazvaný „Oznámení o obnovení závodní
činnosti“. Tento formulář stanoví mimo jiné, že „Datum obnovení Vaší činnosti bude datum,
kdy tento formulář s kompletně vyplněnou částí „Osobní informace sportovce“ obdrží ADV
ČR“, a jehož prostřednictvím sportovec deklaroval: „Tímto potvrzuji, že jsem se rozhodl
obnovit závodní činnost a tedy beru na vědomí, že budu zařazen do registru pro
mimosoutěžní testování“. Toto „Oznámení o obnovení závodní činnosti“ obsahuje část pro
potřeby ADV ČR. Tato část je vyplněna hůlkovým písmem. Obsahuje podpis v části „Podpis
člena exekutivy“ a v části „Datum přijetí oznámení“ uvádí „23.1.2014“. Další část obsahuje
hvězdičku, jejíž vysvětlení lze číst jako „Obnovené datum závodní činnosti sportovce“.
15. Dne 23. ledna 2014 potvrdil ADV ČR e-mailem přijetí oznámení sportovce.
16. Dne 27. ledna 2014 zaslal sportovec ADV ČR e-mail následujícího obsahu: „Mohu se
zeptat, jak mám ze své strany dále postupovat? Mám na mysli současnou adresu, a zda, když
jsem pracující osoba a sportovec amatér, mám povinnost hlásit místa pobytu atd. Díky za
Vaši informaci. Remigius Machura“.
17. Dne 28. ledna 2014 odpověděl ADV ČR, mimo jiné, těmito slovy: „Informujeme Vás o
tom, že Vás v tomto roce nezařadíme do registru monitorovaných sportovců. Počítáme s tím,
že tam budete zařazen v roce 2015. O Vaší povinnosti hlásit místa pobytu Vás budeme včas
informovat“.
18. O rok později, 29. ledna 2015, vyplnil sportovec druhé „Oznámení o zahájení sportovní
činnosti“ a „Žádost o zkrácení dočasného pozastavení činnosti“ s tím, že ADV ČR může
„povolit návrat k závodní činnosti, aniž by trval na potřebě dodržet 545 dnů mimosoutěžního
testování.“
19. Dne 5. února 2015 zaslal ADV ČR sportovci e-mailem dopis, v němž jej informoval, mimo
jiné, o následujícím:
„Rádi bychom Vás informovali o tom, že počínaje 9. února 2015 budete zařazen do národního
Registru pro testování. Přečtěte si následující instrukce a vyplňte a podepište Potvrzení o
informacích k zařazení do národního Registru pro testování (RTP). Sportovci zařazeni do
národního Registru pro testování mají za povinnost oznamovat ADV ČR místa pobytů tak, aby
se mohli podrobit neohlášenému testování mimo soutěž.“ Sportovec popírá, že by takovýto
e-mail někdy obdržel.
20. Dne 11. února 2015 se snažil pan Dolejš, dopingový komisař ADV ČR, provést ve
sportovcově domě dopingovou kontrolu mimo soutěž. Komisař se nejprve snažil provést
kontrolu ráno, byl však manželkou sportovce informován, že sportovec je v práci a domů že
se vrátí až večer. Proto se dopingový komisař vrátil do sportovcova domu téhož dne v 18.50
hod. večer. Dveře mu při této příležitosti otevřel sám sportovec. Protože sportovec
reklamoval, že mu nebyl doručen e-mail obsahující dopis z 5. února 2015, komisař mu ukázal
papírovou kopii tohoto listu. Sportovec argumentoval tím, že hráči registrovaní v České
asociaci amerického fotbalu nepodléhají mimosoutěžním dopingovým kontrolám, že má
v každém případě v současné době pozastavenu soutěžní činnost a že tedy nepodléhá
takovýmto kontrolám. Dopingový komisař sportovci vyložil, že se v obou svých argumentech
mýlí, požádal sportovce, zda je ochoten podepsat formulář o dopingové kontrole a uvést, že
se odmítl podrobit takovéto kontrole. Sportovec odpověděl, že nic nepodepíše a že si přeje
poradit se nejprve se svým právním zástupcem. Dopingový komisař řekl sportovci, že počká
za dveřmi, dokud sportovec nezkontaktuje svého právníka. Konverzace mezi sportovcem a
dopingovým komisařem trvala až do této chvíle asi 20 minut. Dalších 20 minut dopingový
komisař na sportovce čekal. Když se sportovec stále neobjevoval, zazvonil dopingový komisař
v následujících pěti minutách několikrát na domovní zvonek, naposledy v 19.35 hod.
Dopingový komisař zaznamenal tyto detaily svého neúspěšného pokusu provést u sportovce
dopingovou kontrolu do protokolu datovaného 12. únorem 2015.
21. Dne 13. února 2015 informoval ADV ČR sportovce, že se dopustil porušení článku 2.3
Směrnice (což je odmítnutí podrobit se dopingové kontrole).
22. Téhož dne, 13. února 2015, informoval ADV ČR sportovce ve věci jeho žádosti ze dne 29.
ledna 2015: „…Řízení bude přerušeno, dokud nebude skutečně uzavřeno disciplinární řízení v
případě článku 2.3 Směrnice o podezření z porušení (odmítnutí odběru vzorku dne 11. února
2015)“.
23. Dne 18. února 2015 napsal Miloš Vrabec, ředitel ADV ČR, sportovci dopis (napadené
rozhodnutí), který jej informuje o následujícím:
„Tomu, koho se to týká,
tímto dopisem Vás informujeme o zrušení předchozího dopisu ze dne 13. února 2015 v
případě domnělého porušení antidopingových pravidel v americkém fotbalu – odmítnutí
dopingové kontroly sportovcem Remigiem Machurou narozeným 1. srpna 1986 (Česká
republika), typ testu: mimo soutěž.
Důvodem zrušení je porušení vnitřních procesních pravidel Antidopingového výboru ČR, neboť
test se neměl provádět. Žádáme, aby každý krok, který byl v tomto směru vykonán, byl
zrušen. Současně se provádějí kroky k výše zmíněnému pozastavení. Budeme Vás informovat
v případě dalších kroků týkajících se tohoto případu“.
24. Rovněž dne 18. února 2015 přijal ADV ČR rozhodnutí ve věci dopisu sportovce ze dne 29.
ledna 2015, který by mu umožnil návrat k závodní činnosti bez omezení od 1. března 2015.
Operativní část tohoto rozhodnutí zní následujícím způsobem:
„1. Vyhovuje se žádosti žadatele Remigia Machury tak, že žadatel je oprávněn ode dne 1.
března 2015 zahájit závodní činnost bez jakéhokoli omezení.
2. Rozhodlo se, že žadatel bude ode dne 23. ledna 2015, kdy podal oznámení o obnovení
závodní činnosti, do dne 28. února 2015 podléhat režimu mimosoutěžního testování a tento
časový úsek je považován za období, v němž si odbýval dočasný zákaz činnosti z rozhodnutí
Rozhodčí komise ČOV ze dne 21. listopadu 2013, referenční číslo 2/2013.
3. Ruší se oznámení o výsledku dopingové kontroly ADV ČR ze dne 13. února 2015.
4. Žadatel je povinen vyplnit do týdne po doručení tohoto rozhodnutí svoje místa pobytu.“
25. Dne 2. března 2015 informovala WADA ADV ČR o následujícím:
„Píšeme Vám ve věci Remigia Machury, jehož obvinění se Antidopingový výbor ČR rozhodl
stáhnout dopisem ze dne 18. února 2015.
Abychom mohli celý případ posoudit s hlediska možného odvolání WADA, požádali bychom
Vás o poskytnutí podkladů k celému případu, na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí.….“
26. Dne 10. března 2015 poslal ADV ČR Světové antidopingové agentuře WADA dopis s
předmětem „Informace o zproštění obvinění sportovce“. Dále ředitel ADV ČR informoval
WADA o tom, že v případě, že by požadovala celou dokumentaci případu: „bylo by obtížné
tento požadavek splnit pouze s pěti pracovníky … a s omezeným rozpočtem.“ Proto ADV ČR
poskytl WADA jen „zkrácenou versi historie celého případu“. V tomto dokumentu ADV ČR je
zmíněno, mimo jiné, následující: „Abychom se stručně vyjádřili, podřízený zaměstnanec české
antidopingové organizace nemá pravomoc k tomu, aby rušil jakékoli řízení nedořešené na
úrovni vyššího orgánu. Dalším správným krokem by bylo nejprve vydat rozhodnutí o
uplatnění článku 18.5.3, druhým přimět sportovce, aby vyplnil místa pobytu – a pokud je
nevyplní, domnívat se, že došlo k porušení antidopingových pravidel, a když je vyplní, zahájit
testování a na základě takového řádného průběhu předpokládat, že pravděpodobně dojde k
dalšímu porušení“.
27. Dne 11. března 2015 zaslala WADA řediteli ADV ČR e-mail, v němž, mimo jiné,
objasňovala:
„Pokud se týká pokusu o dopingovou kontrolu ze dne 11. února 2015, nevidíme, jak mohlo
nedořešené řízení bránit antidopingové organizaci sportovce testovat. Jelikož měl sportovec
stále pozastavenu závodní činnost, byl podle našeho názoru dosažitelný pro mimosoutěžní
testování. Je nějaký jiný důvod, který by bránil dopingovému komisaři národní antidopingové
organizace provést u tohoto sportovce dopingovou kontrolu?“
28. Zdá se, že na dopis WADA ze dne 11. března 2015 ředitel ADV ČR neodpověděl.
29. Dne 20. března 2015 WADA znovu požádala prostřednictvím e-mailu ředitele ADV ČR o
zaslání podkladů k celému případu a uvedla, že není nutné překládat celou dokumentaci,
protože Světová antidopingová agentura potřebuje především „dokumentaci o události ze
dne 11. února 2015 a o žádosti sportovce podle článku 25.3“.
30. Dne 20. dubna 2015 zaslal ředitel ADV ČR Světové antidopingové agentuře e-mail s
přiloženým dokumentem ve složce „Překlad celého případu od roku 2014 – Machura ml.“.
III.
ŘÍZENÍ U SPORTOVNÍHO ARBITRÁŽNÍHO SOUDU
31. Dne 11. května 2015 podala WADA u Sportovního arbitrážního soudu (CAS) odvolání
proti napadenému rozhodnutí v souladu s článkem R47 Kodexu sportovní arbitráže (vydání
2013) (Kodex CAS).
32. Dne 1. června 2015 podala WADA zdůvodnění odvolání v souladu s článkem R51 Kodexu
CAS. Dokument obsahoval přehled skutečností a právních tvrzení včetně následujících
požadavků o opravný prostředek:
„1. Odvolání WADA se připouští.
2. Rozhodnutí vydané Antidopingovým výborem ČR dne 18. února 2015 v náležitosti Remigia
Machury se ruší.
3. Remigiu Machurovi je udělen zákaz činnosti na dobu osmi let, která začíná běžet od
okamžiku rozhodnutí CAS.
4. Všechny výsledky, jichž dosáhl Remigius Machura od 11. února 2015 včetně, se ruší se
všemi důsledky z toho vyplývajícími (včetně odebrání získaných medailí, bodů a cen).
5. WADA náleží náhrada nákladů.“
33. Dne 5. června 2015 požádala WADA, aby celou záležitost posuzoval a rozhodoval jediný
rozhodce.
34. Dne 8. června 2015 podal ADV ČR odpověď v souladu s článkem R55 Kodexu CAS, s
následujícími požadavky o opravný prostředek:
„1. Odvolání Světové antidopingové agentury se nepřipouští. V případě, že by Sportovní
arbitrážní soud shledal, že se odvolání připouští, nechť rozhodne následujícím způsobem:
2. Odvolání Světové antidopingové agentury se zamítá. V případě jakéhokoli jiného
rozhodnutí Sportovního arbitrážního soudu nechť je rozhodnuto, že:
3. ADV ČR a sportovci náleží náhrada nákladů“.
35. Dne 11. června 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany, že vzhledem k
opomenutí odpůrců zaujmout stanovisko k (i) žádosti odvolatele o jediného rozhodce, (ii)
jejich záměru uhradit zálohu na náklady v souladu s článkem R50 Kodexu CAS, bude na
prezidentovi komory odvolací arbitráže CAS nebo na jeho zástupci, aby rozhodli o počtu
rozhodců.
36. Dne 29. června 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany o tom, že
prezident komory odvolací arbitráže CAS rozhodl o jmenování jediného rozhodce. Dále byly
strany informovány o tom, že dnem 23. června 2015 uplynul pro odpůrce termín k podání
odpovědí, ze strany sportovce však nepřišla žádná odpověď. Strany byly informovány, že
v souladu s článkem R55 Kodexu CAS může jediný rozhodce i tak vést rozhodčí řízení a vydat
rozhodčí nález.
37. Dne 8. července 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany v souladu s
článkem R54 Kodexu CAS a jménem prezidenta komory odvolací arbitráže CAS, že arbitrážní
panel, jmenovaný za účelem rozhodnutí v daném případu, sestává z:
Prof. Dr. Martin Schimke, právní zástupce, Düsseldorf, Německo.
38. Dne 30. června 2015 informovala WADA Soudní kancelář CAS, že souhlasí s rozhodnutím
případu na základě písemných podání stran, a to na základě skutečností, že ADV ČR (i) přijal
popis skutečností, jak jej předložila WADA a (ii) sportovec patrně nepředložil svou odpověď.
39. Dne 6. července 2015 informoval ADV ČR Soudní kancelář CAS, že souhlasí s tím, aby
jediný rozhodce vydal nález pouze na základě již předložených podání, a že nepřijímá další
podání s výjimkou několika dodatků odvolatele k prohlášení odpůrců ze dne 11. června 2015,
pokud jde o plnou právní argumentaci k aplikaci principu „lis pendens“ (spočívající spor).
40. Dne 1. září 2015 poskytl ADV ČR Soudní kanceláři CAS na základě žádosti jediného
rozhodce v souladu s článkem R57 Kodexu CAS kopii české Směrnice pro kontrolu a postih
dopingu ve sportu z roku 2009.
41. Dne 22. září 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany v souladu s článkem
R57 Kodexu CAS, že se jediný rozhodce považuje za dostatečně informovaného, aby na
základě předložených písemných podání stran vydal nález.
42. Dne 21. respektive 24. září 2015 vrátili WADA, ADV ČR a sportovec Soudní kanceláři CAS
řádně podepsané kopie pokynů pro řízení.
IV.
PODÁNÍ STRAN
43. Jediný rozhodce potvrzuje, že při svém posuzování vzal pečlivě v úvahu všechna podání,
důkazy i tvrzení předložené stranami, a to i ty, které nebyly speciálně shrnuté nebo se
nevztahovaly k danému řízení.
44. Podání WADA lze v zásadě shrnout do následujících bodů:
Pokud jde o soudní pravomoc CAS, udává WADA v souladu s článkem 13.2 Směrnice, že má
právo se odvolat proti rozhodnutí, pokud řízení ve věci porušení antidopingových pravidel
nemůže z procesních důvodů pokračovat nebo pokud rozhodnutí nekonstatuje porušení
antidopingových pravidel. Jelikož žádná jiná strana nepodala odvolání proti napadenému
rozhodnutí, WADA má dále právo odvolat se s odkazem na článek 13.1.3 Směrnice přímo k
CAS, aniž by v řízení s ADV ČR vyčerpala ostatní opravné prostředky.
Pokud jde o přípustnost odvolání, WADA udává, že jestliže strana, která má právo se odvolat,
své odvolání podala, ale nebyla stranou v řízení, které vedlo k rozhodnutí, proti němuž
směřuje odvolání, má tato strana v souladu s článkem 13.7.1 Směrnice lhůtu 21 dnů od
přijetí celého případu, aby podala odvolání k CAS, kde si strana do 15 dnů od přijetí
oznámení o rozhodnutí vyžádala kopii celého případu. WADA udává, že splnila tyto
požadavky a odvolání bylo podáno dostatečně včas.
Pokud se týká skutkové podstaty případu, WADA udává, že sportovec podléhal testování
mimo soutěž ADV ČR, jelikož ADV ČR formálně oznámil, že má v úmyslu vrátit se znovu k
závodní činnosti.
WADA dále sděluje, že sportovec záměrně porušil článek 2.3 Směrnice, když se vyhýbal a
odmítl se podrobit odběru vzorku.
Pokud se týká sankce, která má být sportovci udělena, WADA udává, že sportovec jednal
záměrně a musí být proto v zásadě potrestán zákazem činnosti na dobu čtyř let, protože
nelze uplatnit žádné ustanovení, které by mohlo vést ke zkrácení doby zákazu činnosti.
Protože se však sportovec porušení antidopingových pravidel již jednou dopustil, jde nyní o
druhé porušení antidopingových pravidel ve smyslu článku 10.7 Směrnice. Na základě článku
10.7.1 zastává WADA názor, že musí být uložen osmiletý trest zákazu činnosti, který začíná
okamžikem vydání rozhodčího nálezu CAS.
45. Podání ADV ČR lze v zásadě shrnout následujícím způsobem:
ADV ČR udává, že „souhlasí s pravomocí Sportovního arbitrážního soudu, protože za dané
situace je patřičné použiti Světového antidopingového kodexu, domníváme se však, že
odvolání, které se opírá o nesprávné odvolací důvody, není přípustné“ a dále, že
„potvrzujeme a souhlasíme s popisem skutečností, jak jsou zachyceny ve zdůvodnění odvolání
WADA ze dne 1. června 2015, a to ve všech bodech 1-27 článku I“.
Co se týká přípustnosti odvolání, ADV ČR výbor ČR uvádí, že WADA se spoléhá na článek 13.2
Směrnice, což není korektní, a zastává názor, že nedošlo k porušení antidopingových
pravidel, protože nebyly splněny podmínky pro dopingovou kontrolu. V důsledku toho
nemohlo dojít k dopingové kontrole, nemohlo ani nastat porušení antidopingových pravidel
a všechny výsledky, které pocházejí z této tak zvané kontroly, jsou neplatné.
ADV ČR dále tvrdí, že sportovcovu žádost o zkrácení trestu zákazu činnosti musel nejprve
rozhodnout ředitel ADV ČR a že „ředitelova autorita je tou nejvyšší instancí, která povoluje
zahájení jakéhokoli řízení, které by mělo být vedeno na úrovni ředitele (vertikální právní
překážka). Na druhé straně zaměstnanec není oprávněn k tomu, aby torpedoval řízení, které
by měl respektovat, měl by dočkat jeho ukončení, dříve než podnikne další kroky nebo jednat
v souladu s ředitelem. Takovýto postup není sice v pravidlech výslovně napsán, vyplývá ale
všeobecně z postavení ředitele a jeho pravomocí“.
ADV ČR navíc tvrdí, že shledává v tomto případě také „horizontální právní překážku, což
znamená, že se jedná o dvojí řízení vedoucí k téže odpovědi o prakticky stejné záležitosti.
Výsledek má být v obou případech „je nebo není oprávněný nebo jen částečně“. Žádné z řízení
však není přípustné při soutěži, protože takovýto souběh není zachycen v žádném
z antidopingových pravidel, fakticky ale způsobuje, že antidopingová organizace je rozdělena
na dva objekty, které stojí proti sobě s nejasným výhledem, jak má každý z nich postupovat,
což v konečných důsledcích narušuje všeobecný zákonný princip očekávatelnosti řízení, pokud
v takovéto situaci existují specifická pravidla, která rozhodují o tom, že orgán musí
postupovat v souladu s principem in dubio mitius/in dubio pro libertate.…. V tomto případě
musí být uplatněna analogie s principem lis pendens, aby se zabránilo protikladným
rozhodnutím v řízení zahrnující stejné strany a stejné skutečnosti. Tento argument je nutný
pro porozumění, jak nahlížet na tento „velký obraz“ případu a na historii případu, která
postupuje krok za krokem, protože každý jednotlivý krok stranou z kontextu, jak to učinila
WADA, by mohl poškodit sportovce, dobré jméno světového antidopingového programu a
jeho orgánů a v důsledcích by mohl vést k nikdy nekončícím sporům na mnoha mezinárodních
i národních úrovních, jimž se ADV ČR snaží za každou cenu zabránit“.
ADV ČR dále prohlašuje, že žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti zůstala se
strany WADA naprosto nevyřešena. V žádosti WADA ze dne 11. března 2015 o bližší
vysvětlení se píše, že „Světová antidopingová agentura pochybovala o správnosti mínění a
postupu ADV ČR, ale netvrdila, ani nevysvětlovala tuto záležitost z hlediska právních překážek
(lis pendens). WADA jen konstatovala, že podle jejího názoru jde o prosté odmítnutí testu bez
překážek…. Zatím nerozumíme, proč nelze použít principu lis pendens v souladu s tím, jak řeší
tuto záležitost zákon v České republice, pokud se antidopingové zákony na tuto záležitosti
plně nevztahují“. ADV ČR se odvolává na právní vědu CAS, kdy CAS v podobné situaci
odvolání údajně zamítl.
ADV ČR konečně zastává názor, že žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti měla být
uznána, jelikož rozhodnutí o uložení prvotního zákazu činnosti bylo vydáno před tím, než
vstoupila v platnost poslední verze Světového antidopingového kodexu z roku 2015.
„Důležité je, co znamenají slova „ve světle Kodexu z roku 2015?“ WADA nesouhlasí, což my
chápeme tak, že WADA podala odvolání, nepodala však hluboký rozbor této skutečnosti,
ačkoli by to bylo nutné“. Podle ADV ČR dané ustanovení připouští možnost „zvážit specifické
okolnosti. Pokud ADV ČR o specifických okolnostech neuvažoval a nevyložil ustanovení ve
prospěch zdůvodnění sportovce, přičemž se nepoužije žádné omezující ustanovení a „blízká“
ustanovení nejsou následujícím postupem přímo vázány k sobě, jakýkoli jiný postup by byl
striktně proti uplatnění principu lege artis (podle zákona)“.
46. Sportovec nepředložil samostatné písemné podání a byl zastupován ADV ČR.
V.
SOUDNÍ PRAVOMOC
47. Ačkoli se ADV ČR výslovně nevyjádřil, že by měl námitky proti soudní pravomoci CAS, a
potvrdil soudní pravomoc CAS tím, že podepsal jeho Řád pro soudní řízení, jediný rozhodce
shledává, že tvrzení ADV ČR vztahující se k článku 13.2 Směrnice je záležitostí soudní
pravomoci a postoje k odvolání spíše než přípustnosti. I když je postoj strany k odvolání
formálně vázán ke skutkové podstatě odvolání, postoj WADA je v daném případě úzce spjat
se soudní pravomocí CAS a proto se to řeší v této části.
48. Jediný rozhodce zjistil, že se napadené rozhodnutí vztahuje ke zrušení „předchozího
dopisu ze dne 13. února 2015 v případě údajného porušení antidopingových pravidel v
americkém fotbale, což je odmítnutí podrobit se dopingové kontrole ze strany sportovce
Remigia Machury“, ale rozhodce zaznamenal, že ADV ČR zaslal sportovci dne 13. února 2015
dva dopisy.
49. Jediný rozhodce shledal, že formulace napadeného rozhodnutí (tj. „důvodem zrušení je
porušení vnitřních procesních pravidel Antidopingového výboru ČR, neboť test se neměl
provádět“ je dostatečně jasná pro určení, že vedení disciplinárního řízení bylo odvoláno,
protože se test neměl konat. Jediný rozhodce shledává, že napadenému rozhodnutí je
možno rozumět pouze tak, že se odvolává na první dopis ze dne 13. února 2015, jelikož
druhý dopis ze dne 13. února 2015 považuje za „přerušení“ sportovcovy žádosti o zkrácení
doby zákazu činnosti.
50. Jediný rozhodce zjistil, že článek R47 Kodexu CAS stanoví následující:
„CAS může podat odvolání proti rozhodnutí federace, svazu nebo sportovního orgánu, pokud
tak předepisují stanovy či pravidla zmíněného orgánu nebo pokud strany uzavřely konkrétní
rozhodčí dohodu a pokud odvolatel před podáním odvolání vyčerpal dostupné opravné
prostředky, to vše v souladu se stanovami či pravidly zmíněného sportovního orgánu.“
51. Článek 13.2 Směrnice uvádí následující:
„Proti rozhodnutí,…že řízení o porušení antidopingových pravidel nemůže pokračovat z
procesních důvodů (včetně například promlčení) … je možné podat odvolání výlučně podle
ustanovení článků 13.2 – 13.6.“
52. Článek 13.1.3 Směrnice uvádí navíc:
„V případech, kdy má WADA právo odvolání podle článku 13, a žádná jiná strana se
neodvolala proti konečnému rozhodnutí v řízení v rámci Antidopingové organizace, může
WADA podat odvolání proti takovému rozhodnutí přímo k CAS, aniž by musela vyčerpat jiné
opravné prostředky v řízení Antidopingové organizace.“
53. Jediný rozhodce zjistil, že tato možnost zůstala nevyužita a že žádná ze stran se proti
napadenému rozhodnutí neodvolala.
54. Jediný rozhodce shledal, že aby mohla WADA podat odvolání přímo k CAS, napadené
odvolání musí být ve skutečnosti rozhodnutí. Kdyby nebylo provedeno rozhodnutí, CAS by ve
skutečnosti nebyl kompetentní k tomu, aby posoudil a rozhodl danou záležitost. V důsledku
toho, bez ohledu na skutečnost, že tuto záležitost nevznesl ani jeden z respondentů, se
jediný rozhodce domnívá, že záležitost musí prozkoumat ex officio (z titulu úřední moci).
55. Jediný rozhodce zjistil, že standardní jurisprudence CAS určuje s ohledem na to, zda se
proti rozhodnutí lze skutečně odvolat, následující postup:
„V zásadě, aby se komunikace stala rozhodnutím, musí tato komunikace obsahovat nařízení,
pomocí něhož orgán vydávající rozhodnutí má v úmyslu ovlivňovat právní situaci příjemců
tohoto rozhodnutí nebo ostatních stran. … forma komunikace není důležitá pro stanovení,
zda již existuje rozhodnutí či nikoli (CAS 2005/A/899,§61).“
56. Právní vědec v tomto ohledu dospěl k následujícímu závěru:
„Co je rozhodnutí, proti němuž se lze odvolat? Odpověděli bychom tím, že řekneme, že proti
rozhodnutí sportovního svazu, proti kterému se lze odvolat, je komunikace svazu směřující k
určité straně založena na principu „animus decidendi“, což je záměr orgánu svazu rozhodovat
v záležitosti, která je pouze v jeho vyšší kompetenci (nebo nekompetenci). Jednoduchá
informace, která neobsahuje žádné nařízení, nemůže být považována za rozhodnutí.
(BERNASCONI, When is a „decision“ an appeable decision?, In: RIGOZZI / BERNASCONI (Eds.),
The Proceedings before the Court of Arbitration of Sport, CAS & FSA/SAV Conference,
Lausanne 2006, Berne 2007, str. 273).“
57. Bez ohledu na skutečnost, že dopis ředitele ADV ČR ze dne 18. února 2015 je adresován
„tomu, koho se týká“, a nikoli přímo sportovci a začíná slovy „tímto dopisem Vás
informujeme o“, usuzuje jediný rozhodce, že tento dopis je třeba považovat za rozhodnutí,
v němž má ADV ČR v úmyslu ovlivnit právní postavení sportovce tím, že jej informuje o
zrušení platnosti dopisu ze dne 13. února 2015, kde bylo sportovci sděleno, že se dopustil
porušení článku 2.3 Směrnice. Dále vykládá, že „důvodem pro zrušení je porušení vnitřních
procesních pravidel Antidopingového výboru ČR, neboť test se neměl provádět.“ Důsledkem
je, že se to přímo dotýká také zájmů WADA.
58. Jediný rozhodce cítí při tomto závěru uspokojení se skutečností, že článek 13.2 Směrnice
uvádí řadu rozhodnutí, proti nimž se lze podle Směrnice odvolat, a že „rozhodnutí, že nebylo
porušeno žádné antidopingové pravidlo“ a „řízení o porušení antidopingového pravidla
nemůže z procesních důvodů pokračovat“ jsou mezi nimi výslovně uvedeny.
59. Závěrem jediný rozhodce zastává názor, že v důsledku skutečnosti, že WADA se
neodvolala proti dalšímu rozhodnutí ADV ČR ze dne 18. února 2015, (viz odst. 24 výše), jehož
operativní část obsahuje, mimo jiné, tato slova: „…ruší se oznámení o výsledku dopingové
kontroly ADV ČR ze dne 13. února 2015 …“.
60. Jediný rozhodce však shledává, že pozdější rozhodnutí jen znovu opakuje rozhodnutí
uvedené v napadeném rozhodnutí a že nebylo učiněno žádné jiné závěrečné rozhodnutí ve
věci údajného porušení článku 2.3 Směrnice sportovcem, ale pouze ve věci žádosti sportovce
o zkrácení doby zákazu činnosti. Jediný rozhodce shledává odůvodnění v tomto rozhodnutí
(tj. „Všechna oznámení o podezření na porušení pravidel podle článku 2.3 Směrnice byla
stažena nebo zrušena.“) je důležité v tom smyslu, že je formulováno v minulém čase, což
vede k závěru, že oznámení už bylo skutečně staženo nebo zrušeno v době vydání
rozhodnutí a že aktuální rozhodnutí stáhnout obvinění proti sportovci bylo přijato v
napadeném rozhodnutí.
61. Jediný rozhodce tak shledává, že se WADA tedy odvolala proti „správnému“ rozhodnutí.
62. Z toho plyne, že CAS má soudní pravomoc k tomu, aby danou záležitost posoudil a
rozhodl.
VI.
PŘÍPUSTNOST
63. Ačkoli ADV ČR výslovně oznámil, že má námitky proti přípustnosti CAS, jediný rozhodce
shledává, že se důvody uvedené ADV ČR nevztahují k přípustnosti odvolání a ke skutkové
podstatě případu, ale spíše k soudní pravomoci CAS, jak už jsme rozebírali výše.
64. Článek 13.7.1 Směrnice uvádí následující:
„Lhůta pro podání odvolání k CAS je 21 dní a běží ode dne doručení rozhodnutí odvolateli.
Následující postup se použije bez ohledu na výše uvedené v souvislosti s odvoláním podaným
stranou oprávněnou k podání odvolání, která ale nebyla stranou řízení vedoucího k
rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání:
a) Taková strana (takové strany) mají právo si vyžádat kopii spisu od orgánu, který vydal
rozhodnutí, a to do 15 dnů od vydání takového rozhodnutí.
b) Pokud je takový požadavek v patnáctidenní lhůtě vznesen, běží této straně lhůta 21
dní pro podání odvolání k CAS ode dne doručení spisu.“
65. Jediný rozhodce zjišťuje, že napadené rozhodnutí je ze dne 18. února 2015 a WADA bylo
oznámeno dne 19. února 2015.
66. Dne 2. března 2015, tedy v platné lhůtě 15 dnů, si WADA vyžádala celý případ od ADV
ČR.
67. Dne 20. dubna 2015 zaslal ředitel ADV ČR Světové antidopingové agentuře e-mail
s dokumentem uloženými ve složce „Překlad celého případu od roku 2014 – Machura ml.“
68. Jelikož ze strany odpůrců nebylo rozporováno, že by e-mail ze dne 20. dubna 2015
neobsahoval celý případ, jediný rozhodce je tak přesvědčen, že lhůta 21 dnů začala běžet od
20. dubna 2015.
69. Jediný rozhodce zjistil, že WADA podala své Prohlášení o odvolání Soudní kanceláři CAS
dne 11. května 2015, odvolání bylo tedy podáno ve lhůtě 21 dnů. Odvolání bylo v souladu s
dalšími požadavky článku R48 Kodexu CAS, včetně zaplacení soudního poplatku ve prospěch
Soudní kanceláře CAS.
70. Z toho všeho vyplývá, že odvolání se připouští.
VII. ROZHODNÉ PRÁVO
71. Článek R58 Kodexu CAS stanoví následující:
„Panel rozhoduje spor podle platných právních předpisů a druhotně podle právních norem
vybraných stranami anebo v případě, že neexistuje takový výběr, podle zákonů státu, v němž
má sídlo federace, svaz nebo se sportovní, který podal zpochybněné rozhodnutí, nebo podle
právních norem, jejichž aplikaci uzná panel za přiměřenou. Ve druhém případě panel uvede
důvody, které vedly rozhodnutí.“
72. V našem případě je použitelná česká Směrnice pro kontrolu a postih dopingu z roku 2015
(dále jen Směrnice), protože odvolání bylo podáno až po 1. lednu 2015, to znamená, že
nebylo „dosud nevyřízené“ před dnem, kdy Směrnice vstoupila v platnost (článek 21.1.3
Směrnice).
73. Jediný rozhodce zjistil, že všechny strany zúčastněné v tomto sporu souhlasí s použitím
Směrnice.
74. Podle článku 21.3 Směrnice se Směrnice řídí českými zákony.
75. Na základě předchozího výkladu je jediný rozhodce přesvědčen, že se dané odvolací
rozhodčí řízení může posuzovat a rozhodovat na základě Směrnice a druhotně podle zákonů
České republiky.
VIII.
SKUTKOVÁ PODSTATA
A.
Hlavní otázky
76. Z výše uvedeného vyplývá, že hlavní otázky, které bude muset jediný rozhodce rozřešit,
jsou:
i.
Měl být sportovec dostupný k testování mimo soutěž dne 11. února 2015?
ii.
Bránilo něco ADV ČR v tom, aby pokračoval v obvinění, protože dosud nebyla
vyřízena žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti?
iii.
Dopustil se sportovec porušení antidopingového pravidla?
iv.
Pokud ano, jaká sankce má být sportovci udělena?
i. Měl být sportovec dostupný k testování mimo soutěž provedené ADV ČR dne 11.
února 2015?
77. WADA zastává názor, že ADV ČR měla pravomoc k testování sportovce ve smyslu článku
5.8.3 Směrnice, zatímco ADV ČR prohlašuje, že sportovec nemohl být testován pro vertikální
i horizontální právní překážky. ADV ČR tvrdí, jelikož sportovec čekal na rozhodnutí ředitele
ADV ČR ke své žádosti o zkrácení doby zákazu činnosti, nemohl být testován. Jako
horizontální právní překážku uvádí ADV ČR princip lis pendens.
78. Jediný rozhodce zjistil, že článek 5.8.3 Směrnice stanoví následující:
„Jestliže Sportovec v průběhu doby zákazu činnosti ukončí závodní činnost, nebude moci
soutěžit na mezinárodních ani na národních akcích, dokud to 6 měsíců předem (nebo v době,
jejíž délka se rovná době, která zbývala do konce zákazu činnosti v okamžiku, kdy sportovec
zanechal činnosti, pokud byla tato doba delší než 6 měsíců) písemně neoznámí své
mezinárodní federaci a ADV ČR, že se chce vrátit k aktivní účasti ve sportu, aby tak mohl být
dostupný k testování po tuto dobu, včetně (pokud bude požadováno) splnění požadavku
zasílání informací o místech pobytu podle přílohy I. Mezinárodního standardu pro testování a
vyšetřování.“
79. Jediný rozhodce zjistil, že v souladu s tímto ustanovením zbývalo sportovci ještě 545 dnů
zákazu činnosti od doby, kdy ukončil závodní činnost, tj. dne 14. února 2011, než by se mohl
vrátit k závodní činnosti.
80. Jediný rozhodce zjistil, že mezi stranami není spor o tom, že sportovec oznámil ADV ČR
svůj záměr vrátit se k závodní činnosti dne 22. ledna 2014, což potvrdil ADV ČR dne 23. ledna
2014, s tím, že nově začne zákaz činnosti běžet uplynutí 545 dnů zbývající doby zákazu
činnosti. Při vyplňování příslušného formuláře sportovec prohlásil: „Tímto potvrzuji, že jsem
se rozhodl obnovit závodní činnost a beru na vědomí, že budu zahrnut do Registru pro
testování mimo soutěž“.
81. Jediný rozhodce zjistil, že dne 28. ledna 2014 byl sportovec informován se strany ADV ČR
následujícím způsobem: „Informujeme Vás o tom, že Vás v tomto roce nezařadíme do
registru monitorovaných sportovců. Počítáme s tím, že tam budete zařazen v roce 2015. O
Vaší povinnosti hlásit místa pobytu Vás budeme včas informovat“.
82. Jediný rozhodce zjistil, že ode dne 23. ledna 2014 podléhal sportovec pravomoci ADV ČR
k testování mimo soutěž, ale sportovec současně nebyl zařazen do registru monitorovaných
sportovců, tzv. Registru pro testování. Neunikla mu však skutečnost, že v průběhu tohoto
období zůstal sportovec v pravomoci ADV ČR k testování mimo soutěž.
83. Události, které se odehrály počátkem roku 2015, nejsou důležité pro pravomoc ADV ČR k
testování sportovce, jelikož tato pravomoc započala již 23. ledna 2014 a sportovec nikdy
neoznámil ADV ČR, že by nechtěl podléhat jeho pravomoci k testování. Jak poznamenala
WADA, skutečnost, že sportovec předložil dne 3. února 2015 další zprávu o obnovení své
závodní činnosti, nebyla rozhodující. Důsledkem toho je, že vůbec není důležité, zda
sportovec obdržel nebo neobdržel dne 5. února 2015 e-mail od ADV ČR, který jej informoval,
že bude ode dne 9. února zařazen do národního Registru pro testování, mimo jiné proto, že
tento dopis byl v každém případě předán sportovci osobně dne 11. února 2015.
84. Při tomto závěru cítí jediný rozhodce uspokojení ze skutečnosti, že článek 5.8.3 Směrnice
určuje, že sportovec musí splňovat všechny požadavky na ohlašování míst pobytu, pokud to
je vyžadováno. Podmínka splňovat všechny požadavky pro ohlašování míst pobytu je
důsledkem zařazení do registru pro testování. Z článku 5.8.3 Směrnice však vyplývá, že
sportovec, který si přeje obnovit svoji závodní činnost, musí být k disposici pro testování, a to
nezávisle na tom, zda musí splňovat požadavky na ohlašování míst pobytu.
85. Navíc z poslední věty článku 10.12.1 Směrnice také vyplývá, že „sportovec nebo jiná
osoba, které byl udělen zákaz činnosti, může být i nadále testován“ (skutečně, a to nezávisle
na tom, zda je zařazen do jakéhokoli druhu registru).
86. Situace, kdy by chtěl sportovec znovu zahájit pozastavenou činnost při zařazení do
registru pro testování, by obecně byla velmi nepříznivá pro sportovce, který si přeje návrat k
závodní činnosti po jejím dočasném pozastavení, protože rozhodnutí, zda přijmout sportovce
do registru pro testování závisí na kriteriích stanovených příslušnou národní antidopingovou
organizací, která by proto měla následně mít vliv na to, aby posoudila, jestli jsou sportovci
schopni skutečně odsloužit si zbývající dobu zákazu činnosti.
87. V daném případě by to znamenalo, že by sportovci nezačala běžet lhůta na zbytek
zákazu činnosti ode dne 23. ledna 2014, ale ode dne 9. února 2015, protože ADV ČR jej dne
5. února 2015 informovala, že „počínaje dnem 9. února 2015 … budete zařazen do národního
Registru pro testování“, což by bylo nesmyslné.
88. V důsledku toho jediný rozhodce zjistil, že ADV ČR měl pravomoc k testování sportovce
mimo soutěž dne 11. února 2015.
II. Bránilo něco ADV ČR v tom, aby pokračoval v obvinění, protože dosud nebyla
vyřízena žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti?
89. Další otázka, kterou je nutno zodpovědět, je, zda ADV ČR rozhodl dne 18. Února 2015
správně, když zrušil platnost dopisu ze dne 13. února 2015, jímž byl sportovec obviněn z
porušení článku 2.3 Směrnice.
90. Vzhledem k údajným vertikálním i horizontálním právním překážkám, na které upozornil
ADV ČR, uznává jediný rozhodce, že před ADV ČR stálo v téže době dvojí nedořešené řízení.
Jediný rozhodce však shledává, že právní povaha těchto dvou řízení byla naprosto odlišná.
Zatímco řízení týkající se žádosti sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti je spojeno s
dobou platnosti zákazu závodní činnosti sportovce, řízení týkající se domnělého odmítnutí
nebo sportovce nedostavení se k odběru vzorku představuje nové porušení Směrnice.
91. Jediný rozhodce zjistil, že princip lis pendens je definován následujícím způsobem:
„situace, ve které probíhají ve dvou rozdílných státech v téže době paralelní řízení týkající se
stejných stran a stejného důvodu žaloby“. (BORN, International Commercial Arbitration, 2.
vydání, 2014, s. 3792, s odvoláním na: FAWCETT (ed.), Declining Jurisdiction in Private
International Law 27, 1995).
92. Jediný rozhodce shledal, že se princip lis pendens nedá použít na záležitost, kterou řeší.
Ačkoli jsou shodné obě strany, důvod žaloby dvou řízení se jasně liší. Bez ohledu na
rozhodnutí ADV ČR týkající se žádosti sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti by l
sportovec v každém případě zůstal v pravomoci ADV ČR k testování. Protože nebyla možnost
dosáhnout dvou odporujících si výsledků, nedošlo k dotčení práv.
93. Jediný rozhodce se nedomnívá, že záleží na tom, zda žádost sportovce o zkrácení doby
zákazu činnosti rozhodl ředitel ADV ČR nebo zda rozhodnutí vztahující se k domnělému
odmítnutí nebo nedostavení se sportovce k odběru vzorku učinil zaměstnanec ADV ČR. Při
neexistenci řádného ustanovení určujícího opak nebo jiných přesvědčivých tvrzení ADV ČR,
jediný rozhodce shledává, že ADV ČR neměl rušit svůj dopis ze dne 13. února 2015, jímž byl
sportovec obviněn z porušení článku 2.3 Směrnice.
94. Závěrem, s ohledem na názor ADV ČR, že žádost sportovce o zkrácení doby zákazu
činnosti zůstala se strany WADA naprosto nedořešena, shledává jediný rozhodce, že tato
záležitost se vymyká z rámce daného odvolání. Dané odvolání se vztahuje pouze na
rozhodnutí ADV ČR stáhnout obvinění sportovce ve věci údajného porušení článku 2.3
Směrnice a nikoli na to, zda mu má být zkrácena prvotní doba zákazu činnosti. Důsledkem
toho také jurisprudence CAS, na kterou poukazoval ADV ČR, není důležitá. Jediný rozhodce
se proto zdržuje toho, aby vyjádřil svůj názor na aplikaci článku 18.5.3 Směrnice, který je
rovnocenný s článkem 25.3 Světového antidopingového kodexu.
95. Jediný rozhodce tudíž shledal, že ADV ČR v žádném případě nic nebránilo v pokračování
obvinění sportovce ve věci údajného odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku a měl v
obvinění pokračovat.
III. Dopustil se sportovec porušení antidopingového pravidla?
96. Zatímco WADA udává, že sportovec záměrně porušil článek 2.3 Směrnice tím, že se
vyhnul a odmítl se podrobit odběru vzorku, ADV ČR nevyzdvihuje žádné specifické tvrzení,
proč se sportovec nedopustil porušení antidopingového pravidla kromě toho, o čem již se
jednalo výše.
97. Článek 2.3 Směrnice stanoví následující:
„Vyhýbání se odběru Vzorku nebo odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku bez
přesvědčivého zdůvodnění po obdržení výzvy, která vychází z příslušných antidopingových
pravidel.“
98. Jak už bylo uvedeno výše, jediný rozhodce shledal, že ADV ČR měla dne 11. února 2015
pravomoc k testování sportovce mimo soutěž.
99. Zpráva dopingového komisaře nebyla rozporována a jasně vyjadřuje, že sportovec dostal
výzvu od komisaře, že se má podrobit odběru vzorku, avšak od počátku nechtěl
spolupracovat, protože chtěl nejprve kontaktovat svého právního zástupce. Dopingový
komisař mu to dovolil a čekal dalších 20 minut před dveřmi sportovce, poté v průběhu
dalších pěti minut několikrát zazvonil na domovní zvonek. Sportovec se však už neobjevil.
100. Jediný rozhodce shledal, že není důvod pochybovat o důvěryhodnosti zprávy komisaře.
Dopingový komisař postupoval v souladu se Směrnicí a učinil vše, co se od něj očekávalo.
Jediný rozhodce dále poznamenal, že ani ze strany ADV ČR, ani ze strany sportovce nebyla
proti oznámení o testování vznesena žádná námitka a že v každém případě v souladu s
článkem 5.2 Směrnice „Jakákoliv Antidopingová organizace s pravomocí k testování
sportovce může od každého sportovce požadovat, aby poskytl vzorek kdykoliv a na
kterémkoliv místě.“
101. Při neexistenci jakékoli přesvědčivé omluvy sportovce k tomu, proč se odmítl podrobit
odběru vzorku, jediný rozhodce shledal, že se sportovec dopustil porušení antidopingového
pravidla tím, že se odmítl podrobit odběru vzorku.
IV. Pokud ano, jaká sankce má být sportovci udělena?
102. WADA se domnívá, že sportovec jednal záměrně a proto musí být v zásadě potrestán
zákazem závodní činnosti na čtyři roky, pokud nelze uplatnit nějakou okolnost, která by vedla
ke zkrácení doby zákazu činnosti. Protože se však sportovec dopustil porušení
antidopingových pravidel již před tím, zastává WADA názor, že při tomto porušení se jedná o
druhé porušení ve smyslu článku 10.7 Směrnice. Na základě článku 10.7.1 WADA tvrdí, že
musí být uložen trest zákazu činnosti na dobu osmi let, která začne běžet dnem vyhlášení
rozhodčího nálezu CAS.
103. Ani ADV ČR ani sportovec nepředložili v této záležitosti žádný konkrétní argument.
104. Jediný rozhodce zjistil, že článek 10.3.1 Směrnice stanoví následující:
„Za porušení článku 2.3 nebo článku 2.5 bude doba zákazu činnosti čtyři roky. Pokud se
Sportovec nedostaví k odběru vzorku a může prokázat, že porušení antidopingového pravidla
nebylo úmyslné (jak definuje článek 10.2.3), bude doba Zákazu činnosti dva roky“.
105. Jediný rozhodce je přesvědčen, že ze všeho výše uvedeného vyplývá, že je nutné
předpokládat, že porušení článku 2.3 Směrnice bylo záměrné a že důkazní břemeno k
prokázání toho, že porušení nebylo záměrné, leží na sportovci“.
106. Jediný rozhodce je přesvědčen, že se sportovec odmítl podrobit odběru vzorku
záměrně tím, že vstoupil do domu, aby zavolal svého právního zástupce, a nevrátil se před
dveře, aby se podrobil odběru vzorku. Přestože tu dopingový komisař čekal 20 minut, poté
následovalo dalších pět minut, v jejichž průběhu zvonil několikrát na domovní zvonek,
sportovec odmítl znovu otevřít dveře, protože byl přesvědčen, že komisař ještě čeká venku.
Jediný rozhodce shledává, že se to muselo stát záměrně a což je ještě důležitější, ani se tím
sportovec neobhajoval.
107. Zbývající možnosti pro zkrácení doby zákazu činnosti jsou uvedeny v článku 10.5 a 10.6
Směrnice.
108. Jediný rozhodce shledává, že výjimku v článku 10.5.1 Směrnice nelze aplikovat, protože
toto ustanovení se vztahuje pouze na porušení podle článků 2.1, 2.2 a 2.6 Směrnice a nikoli
na porušení podle článku 2.3 Směrnice, jako je tomu v daném případě.
109. S odvoláním na komentář k článku 10.5.2 Světového antidopingového kodexu uvádí
WADA, že článek 10.5.2 není možné aplikovat za podmínek, kdy je záměr součástí porušení
antidopingových pravidel. Ačkoli jediný rozhodce shledal, že to je pravda, odmítnutí nebo
nedostavení se k odběru vzorku (tj. porušení článku 2.3 Směrnice) není uvedeno v seznamu
porušení, kde záměr součástí porušení. Nicméně jelikož sportovec neuplatňuje výjimku
„nevýznamné zavinění nebo nevýznamná nedbalost“, jediný rozhodce shledal, že tuto
výjimku není možné aplikovat.
110. Protože sportovec nežádal ani o zproštění viny podle článku 10.6.1 (významná pomoc),
podle článku 10.6.2 nebo 10.6.3 Směrnice (připuštění), shledává jediný rozhodce, že
sportovci má být v zásadě udělena sankce čtyř let zákazu činnosti.
111. Protože se však sportovec dopustil porušení antidopingových pravidel již před tím, je
relevantním článek 10.7.1 Směrnice, který stanoví následující:
„Při druhém porušení antidopingového pravidla Sportovcem nebo jinou Osobou je doba
Zákazu činnosti stanovena jako delší varianta z:
a) šest měsíců;
b) polovina doby zákazu činnosti, uplatněné pro první porušení antidopingového
pravidla bez přihlédnutí k případnému zkrácení podle článku 10.6; nebo
c) dvojnásobná doba zákazu činnosti jinak platná pro druhé porušení antidopingového
pravidla, se kterou se zachází, jako by šlo o první porušení, bez přihlédnutí k
případnému zkrácení podle článku 10.6.
Doba zákazu činnosti stanovená výše se může dále zkrátit uplatněním článku 10.6.“
112. S přihlédnutím k výše uvedenému, jelikož doba zákazu, která se má v tomto případě
uložit, obnáší v zásadě čtyři roky, větší z uvedených možností je článek 10.7c Směrnice, tj.
osm let zákazu činnosti (dvakrát po čtyřech letech zákazu činnosti).
113. Pokud se týká počátku zákazu činnosti, jediný rozhodce zjistil, že v souladu s článkem
10.11 Směrnice „Kromě případů uvedených níže, začíná doba zákazu činnosti datem
konečného rozhodnutí o zákazu činnosti, nebo pokud došlo k vzdání se práva na řízení nebo
žádné řízení nebylo, datem, kdy je zákaz činnosti přijat nebo jinak uložen.“ Jelikož se
nekonalo řízení v dané záležitosti, doba zákazu činnosti začne běžet ihned po vyhlášení
rozhodčího nálezu.
114. Jediný rozhodce v důsledku toho zjistil, že doba osmi let zákazu činnosti uložená
sportovci začne běžet okamžikem vydání rozhodčího nálezu.
B.
Závěr
115. Na základě výše uvedeného a po zvážení všech doložených důkazů a veškerých tvrzení
panel zjistil, že:
i.
ii.
iii.
iv.
IX.
ADV ČR měl dne 11. února 2015 pravomoc k testování sportovce.
Pokud jde o údajné odmítnutí nebo nedostavení se k dopingové kontrole, ADV ČR v
žádném případě nic nebránilo v pokračování stíhání sportovce a měl pokračovat ve
výkonu.
Sportovec se dopustil porušení antidopingového pravidla tím, že se odmítl dostavit k
odběru vzorku.
Sportovec byl potrestán osmiletým zákazem soutěžní činnosti, počínající okamžikem
vydání rozhodčího nálezu.
NÁKLADY
116. Článek 64.4 Kodexu CAS stanoví následující.
„Na konci řízení stanoví Soudní kancelář CAS závěrečnou výši nákladů rozhodčího řízení, která
obsahuje poplatek Soudní kanceláři CAS, administrativní náklady CAS vypočtené podle
sazebníku CAS, náklady a poplatky rozhodců, poplatky úředníků „ad hoc“, vypočtené podle
sazebníku CAS, pokud nějaké jsou, příspěvek na výdaje CAS a na výdaje svědků, znalců a
tlumočníků. Závěrečná výše rozhodčích nákladů může být zahrnuta v nálezu nebo může být
sdělena stranám odděleně.“
117. Článek 64.5 Kodexu CAS uvádí následující:
„V rozhodčím nálezu panel určí, která strana ponese rozhodčí náklady nebo v jakém poměru
se o ně strany podělí. Panel má přitom obvykle diskreční pravomoc poskytnout vítězné straně
příspěvek na její právní poplatky a jiné náklady vynaložené v souvislosti s řízením, zejména
náklady na svědky a tlumočníky. Při poskytování takového příspěvku bere panel v úvahu jak
složitost a výsledek řízení tak i chování a finanční situaci stran.“
118. Pokud se bere v úvahu výsledek arbitráže a zejména skutečnost, že se vyhovuje
odvolání WADA, jediný rozhodce shledává rozumným a spravedlivým, aby náklady na
rozhodčí řízení hradil ADV ČR, a to ve výši, kterou určí a stranám oznámí Soudní kancelář
CAS.
119. Dále podle článku 64.5 Kodexu CAS a s přihlédnutím ke složitosti a výsledku řízení,
stejně tak jako k chování a finanční situaci stran stanovuje jediný rozhodce, že ADV ČR hradí
vlastní náklady a zaplatí příspěvek na právní poplatky WADA a další výdaje, které vznikly v
souvislosti s tímto řízením, ve výši 2.500 švýcarských franků. Sportovec hradí vlastní náklady.
Z TĚCHTO DŮVODŮ
Sportovní arbitrážní soud nařizuje:
1. Odvolání, které podala Světová antidopingová agentura dne 11. května 2015 proti
rozhodnutí ředitele Antidopingového výboru ČR ze dne 18. února 2015, se vyhovuje.
2. Rozhodnutí ze dne 18. února 2015, které vydal ředitel Antidopingového výboru ČR, se
ruší.
3. Remigiu Machurovi mladšímu byla udělena sankce zákazu činnosti na osm let
počínající dnem ohlášení tohoto rozhodčího nálezu.
4. Náklady na rozhodčí řízení, které stranám rozpočítá Soudní kancelář CAS, hradí v
celém rozsahu Antidopingový výbor ČR.
5. Antidopingový výbor ČR hradí vlastní náklady a má uhradit Světové antidopingové
agentuře částku 2500 CHF (dva tisíce pět set švýcarských franků) jako příspěvek na
právní poplatky a ostatní náklady vynaložené v souvislosti s tímto rozhodčím řízením.
6. Remigius Machura hradí své vlastní náklady.
7. Všechny další žádosti o úlevy se zamítají.
Sídlo rozhodčího řízení: Lausanne
Datum: 5. listopadu 2015
Sportovní arbitrážní soud
Martin Schimke
Jediný rozhodce