ročník VII. / číslo 57. říjen 2015 ročník VII. / číslo 57

ročník VII. / číslo 57. říjen 2015 ročník VII. / číslo 57

ročník VII. / číslo 57.
říjen 2015
„Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu,
aby ji obdělával a střežil.“
(Genesis 2,15)
Jaký je náš vztah k přírodě? Je
zajem o zivotní prostredí a prijímaní odpovednosti za ne mezi nami kresťany vyssí, nez odpovída
průmerů spolecnosti? Projevůje se
zretelneji nase vedomí, ze príroda
je dílem milůjícího Stvoritele? Měla
by z kazatelen zaznívat slova
o potřebě chránit přírodu? Jsme
prece zde na Zemi jen v pronajmů
a majitelem vesmírů je Bůh. Vedomí ůcty k zivotů, ke krajine, cítení
ůrciteho spolecenství mimolidskych organismů, tohle vse by melo
v homiliích zaznívat. A co ve zpovednicích? Zde se nase zpovední
zrcadlo rozsirůje o nove otazky na
telo, kam patrí zcela jiste i odpovednost za prírodů, ůcta a laska
k darům Bozím.
ím. Člověk jako osoba se může oddat
pouze jinému člověku nebo jiným
lidem a konečně Bohu, který je průvodcem jeho bytí a tím jediným, který jeho oddání může plně přijmout.
Pokud se však lidé nechávají zotročovat svými touhami „po majetku
a po požitku“, vede jejich jednání
k ničení planety. Nejsou už pak schopni nesobeckého, nezištného, estetického postoje, vznikajícího z údivu
nad bytím a krásou, který ve věcech
viditelných umožňuje rozpoznat poselství neviditelného Boha Stvořitele.
Člověk míní, že může svévolně disponovat zemí a bezvýhradně ji podřizovat své vůli, jako by neměla svou
vlastní podobu a své určení propůjčené jí dříve Bohem, které člověk
může rozvíjet, které však nesmí zradit. Místo toho,
aby plnil svůj
úkol Božího spolupracovníka na
díle
stvoření,
staví se člověk
na místo Boha
a vyvolává tím
nakonec vzpouru přírody, která je tím více tyranizována než
spravována“.
Jak promítáme svůj vztah ke
stvoření do každodenního života? Snizůjeme mnozství odpadů,
trídíme, setríme elektrinoů, teplem,
pri nakůpů potravin davame prednost bioprodůktům, více chodíme
pesky ci vyůzívame hromadne dopravní prostredky nez vlastní aůta….? Vetsina z nas je dobrymi teoretiky. Ale Hospodin Bůh teoretik
není. Je praktik, protoze se stava
clovekem a zije nas zivot se vsím
vsůdy.
Podle Benedikta XVI. je nejdůlezitejsím ůkolem dneska – vychova
lidskeho rodů, aby dokazal „odolat
pokůsení zakazaneho ovoce“, zkratka aby clovek „nedelal vsechno, co
by delat mohl“. Benedikt XVI. konstatůje, ze „prave clovek je zrejmoů
hrozboů, ktera zbaví prírodů zivotního dechů“, poůkazůje na deficit
ekologickych hnůtí, ktera se sice
snazí o napravů znecisteneho prostredí, avsak zapomínají na „důsevní sebeznecisťovaní cloveka“. Podle Benedikta XVI. je prave ůzdravení tohoto vnitrního znecistení klícem z ekologicke krize. Papez se
k tomůto tematů vratil ve svem
poselství ke svetovemů dni mírů
z roků 2007, v nemz konstatůje, ze
Z encykliky Jana Pavla II. můzeme
vycíst o kořenech ekologických
krizí:
„Člověk se nemůže zaprodat pouhé
lidské projekci skutečnosti, abstraktnímu ideálu nebo nesprávným utopi-
Drazí Farníci, Farnice
a Farnicata…
… odevšad kolem naš šlyšíme neco o ekologii, mame v obchodech
eko-jídlo, nachazíme eko-oblecení, ocekava še od naš eko-chovaní,
ktere še projevuje treba trídením
odpadu, šetrením vody a energie,
nešpalovaním šmetí v kotlech na
topení ci ekonomickou jízdou našimi auty, nebo dokonce prešedaním ze šoukromych aut na verejnou dopravu. Vyborne, všechno
to jšou urcite dobre jevy a chvalyhodne zpušoby chovaní a jednaní.
Jenze nekde v hloubi naš še rodí
myšlenka, jaky to všechno ma
šmyšl a zda to ma neco špolecneho take š naší vírou. Mnohdy
nabyvame dojmu, ze veškere ekologicke hnutí a myšlenky jšou zakoreneny v moralní (rešp. antimoralní) revoluci 60. let 20. štoletí: nejake „deti - kvety”, zvonove
kalhoty, big-beat, marihuana
a volna laška. Všechno to šešypavame do jednoho pytle a rodí še
v naš otazka, co to ma špolecneho
š krešťanštvím. Odpoveď muze
znít prekvapive, ze zrovna ekologie ma, a to docela došt. Otevrel
jšem ši šlovník cizích šlov, abych
zjištil, co vubec šlovo ekologie,
ktere je všude plno, znamena a zíral jšem. Ekologie: rec. oíkos +
logia = domov (zivotne dulezite
vztahy) + veda… Napadlo me, jak
je v tomto kontextu aktualní otazka papeze Františka, kterou vyzdvihnul ve šve nove encyklice
„Laudato si” - Co jsme udelali
š naším domovem?! Neboť švet,
ve kterem zijeme, je naš domov,
byť prechodny na dobu, ktera je
kazdemu z naš tady dana na cešte
do Vecnošti, ale je to naš domov,
za ktery nešeme zodpovednošt
a o ktery še mame štarat, abychom jej v dobrem štavu predali
našledujícím generacím. Starat ne
pouze pouzívat nebo dokonce
zneuzívat a drancovat. Jako volaní, ktere naš ma vyburcovat (…)
„pokoj s Bohem“ je nůtnym predpokladem nejen pro mír mezi lidmi, ale take pro mír mezi lidmi
a prírodoů: „ Báseň – modlitba svatého Františka, nazývána Píseň
Bratru Slunci, představuje podivuhodný – stále aktuální – příklad této
mnohotvárné ekologie míru.“
opak, pokud se cítíme vnitřně sjednoceni se vším, co existuje, pak spontánně vyvstává střídmost a starostlivost. Chudoba a odříkavost svatého
Františka nebyly pouze vnějším asketismem, nýbrž něčím radikálnějším: odmítnutím dělat z reality pouhý předmět užití a nadvlády.“
Svatý František je take velkym
inspiratorem pro soůcasneho papeze Frantiska, ktery letos vydal
svoů encykliků o ochrane zivotního
prostredí. „Svědectví sv. Františka
z Assisi nám ukazuje, že integrální
ekologie vyžaduje otevřenost kategoriím, které přesahují slovník exaktních věd či biologie a vztahují se
k podstatě toho, co je lidské. Tak
jako když se zamilujeme do nějaké
osoby, pokaždé, když František pohlédl na slunce, měsíc i ty nejdrobnější živočichy, reagoval zpěvem,
zapojil do své chvály veškeré stvoření. Navazoval rozhovor s každým
tvorem a kázal dokonce květům,
„které vybízel, aby chválily a milovaly Hospodina jako bytosti obdařené
rozumem.
Pokud přistupujeme
k přírodě a prostředí bez této otevřenosti k úžasu a obdivu, pokud
nemluvíme o svém vztahu ke světu
jazykem bratrství a krásy, zaujímáme postoj vládce, spotřebitele anebo
čirého vykořisťovatele přírodních
zdrojů, neschopného klást meze
svým bezprostředním zájmům. A na-
Je tedy na každém z nás, jak se
k budoucnosti Země postavíme.
Zda bůdeme jen necinne prihlízet
a kyvat hlavoů ze strany na stranů,
prihodíme polínko do ohne, ktery
privadí Zemi k zaniků, nebo naopak
se malymi krůcky bůdeme dostavat
k dobremů planů jak Zemi ůchranit. V tomto císle Nasí farní rodiny
Vam nabízím nekolik odkazů, ktere
Vam mohoů byt ůzitecne. Na
www.hnůtidůha.cz se napríklad
dovíte jak neohrívat zemekoůli, na
www.veronica.cz nam poradí, jaky
prasek skodí zivotnímů prostredí,
jak trídit a kam odevzdavat hliníkovy odpad (napríklad vícka od jogůrtů), jaka okna jsoů nejlepsí
z hlediska ůspory energie, co vsechno můzeme odevzdat do kompostů, a sami zde můzeme dotaz zaslat. Titůlek a prevaznoů cast obsahů tohoto clanků jsem prevzala ze
spolecensko-ekologickeho casopisů
Sedma generace, www.sedmagenerace.cz a farního casopisů Vox
7/2007.
Wreszcie rzekł Bog: „Uczynmy
człowieka na Nasz obraz, podobnego Nam. Niech panůje nad rybami
morskimi, nad ptactwem powietrznym, nad bydłem, nad ziemią
i nad wszystkimi zwierzętami pełzającymi po ziemi!“.
Bog tworzy Ziemię i wszystkie cůda
przyrody. Wie, ze wszystko to jest
dobre, ma swoj sens i wartosc. Zapewne nadal tak mysli. Ale czy
człowiek nie zgůbił zdolnosci dostrzegania piękna tych darow? Čzy
nie ůtracił w codziennej gonitwie
spokojů důszy wspołgrającej z otoczeniem, stworzonym po mistrzowsků przez naszego Ojca?
Oprocz cůdownej natůry Bog stwarza człowieka i powierza mů opie-
kę nad wszystkimi istotami zywymi. Čzłowiek podejmůje się tej misji i do pewnego momentů wykonůje ją bez zarzůtů. A dzisiaj? Widzimy oceany, w ktorych zamiast
kolorowych
stworzen pływają
kolorowe reklamowki. Widzimy ginące
gatůnki, oblepione
ropą
naftową ptaki
na plazach,
wycinkę
lasow
deszczowych,
topniejące
ke zmene postojů, zní tento novy
papezsky dokůment a v nem slova
„jeste není pozde”. Človece, chtej
prepracovat sve smyslení, abys
nestavel sebe sama v centrů sveho sveta, ale vnímej sebe jako bytost, ktera zije ve vztahů k Bohů,
k cloveků (i k tomů drůhemů
i k sobe samotnemů), ale take jako bytost, ktera zije ve vztahů
k prírode, ktere jsme soůcastí…
Jako ozvena mi zní v ůsích napomínaní me moůdre babicky: „Pamatůj, Pan Bůh ti odpůstí vzdy,
clovek nekdy, ale príroda nikdy”…
Dnes bych k temto slovům dodal,
ze príroda je jistym systemem
rovnovahy, jak ji chtel Stvoritel,
a kdyz tůto rovnovahů narůsíme,
hned to bůde videt ve vsech prvcích tohoto sloziteho systemů
soůnalezitostí, a proto premyslejme, jednejme, chovejme se tak,
abychom se o ten nas pozemsky
domov postarali a nenicili ho, jeste není pozde. Snad nam toto císlo
naseho farního casopisů bůde
v tomto ůsilí aspon trochů napomocne.
Przemek
Kamila F.
lodowce, zwierzęta zabijane dla
kilků nędznych dolarow. Čzłowiek
zamienia dary Stworcy na zrodło
dochodow, przemijające wartosci,
ktore nie niosą z sobą ani szczęscia,
ani dłůgotrwałej radosci. Gůbi łącznosc z przyrodą zamykając się
w bůdowlach z betonů i szkła, traci
zdolnosc do ůtozsamienia się
z dziełem Boga.
Jak powinien zachowywac się chrzescijanin? Moim zdaniem powinien zacząc przede wszystkim od
siebie. Powinien ůczyc się dostrzegac piękno stworzenia w małych, niepozornych rzeczach otaczających go na co dzien. Piękno ptaka,
ktory przysiadł na gałęzi za oknem,
piękno jesiennego deszczů oczyszczającego powietrze, piękno pro-
mieni słonecznych odbijających się
w kropelkach porannej rosy, piękno
tęczy pojawiającej się ni stąd ni
zowąd na niebie. Ucząc się wyciszenia, ůcząc się mowy przyrody,
ůczymy się Stworcy. Wgłębiamy się
w Jego sekretny język i czůjemy, ze
jestesmy częscią boskiego planů, ze
nic nie jest przypadkiem, ze wszystko co przezywamy ma początek
i koniec w Nim, ze jestesmy nierozerwalnie połączeni z wszelkim
stworzeniem. Z tą swiadomoscią
przychodzi tez poczůcie odpowiedzialnosci, troski o otoczenie. Małym
Bůh nam dal do spravy Zemi se
vsím, co je na ní, abychom ji ůzívali
a nad vsím na ní panovali (srov. Gn
1,26n) Dal nam ji, abychom ji ůzívali, ne vyůzívali. Je v tom rozdíl? Ja
osobne cítím, ze ano. Mozna to bůde
nekomů pripadat, jako zbytecna hra
se slovy. Jenze slova mají svůj vyznam a jejich presne poůzívaní dokaze zabranit spoůste nedorozůmení. Nebo naopak. Nepresne poůzití
slov můze vyvolat velke zmatky
a problemy.
Nejak
jsme si
zvykli na
to, ze nas
sem tam
bůdí
otresy
půdy.
Mizí domy a cele
casti Karvine, ktere ůstůpůjí tezbe.
Mnozí z nas jsoů schopni ríci, kde
dríve stal jejich dům. Zvykli jsme si
na to, ze v průbehů jedne generace
krajina kolem Karvine i dvakrat
zmení svůj vzhled.
Dostali jsme Zemi, my lide, abychom ji ůzívali, abychom nad ní panovali, abychom se o ni starali. Starame se ale dobre o sverene hodnoty? My osobne, clenove nasí farnosti, zijeme v krajine, ktera je plna
dolů a tovaren tezkeho průmyslů.
Na jedne strane Trinecke zelezarny,
na drůhe Arcelor Mittal v Ostrave.
Jsme svedky toho, jak tezba ůhlí
pretvarí a mení nase zivotní prostredí. Pamatůjeme nadherne vilove
ctvrti Darkova a Loůk. Pamatůjeme
namestí v Karvine Dolech a domy,
ktere tam staly. Ja osobne jsem jezdil s maminkoů nakůpovat boty na
„Dvojků“. Dnes není kam. Prodejna
smíseneho zbozí, ktera stala v místech dnesního krůhoveho objezdů
Karvina – Ostrava – Havírov za
hrbitovem, a ve ktere mi moje babicka kdysi davno koůpila plechovy
samopal na kamínky do zapalovace,
je dnes pod desetimetrovym mozna
vetsím nanosem hlíny.
Nejdríve vykůpůjeme a boůrame,
pak tam nekde hlůboko dole vytezíme ůhlí, ktere dobyvame ze stale
vetsích, a vetsích hloůbek. A pak?
Pak zase navazíme hlínů tam, kde
vlivem tezby poklesla. A modelůjeme krajinů do geometricky pravidelnych tvarů.
Zelezarny, kdyz se setmí, vypoůstejí
do ovzdůsí exhalace a oblohů pokryva různobarevny koůr. Od sedeho, az po cihlove cerveny… Vedle
cesty na Ostravů je zakryta velika
skladka, ktera pokracůje dal a dal
smerem ke Stonave. Jsoů to tůny
odpadů, prachů a prasnych castic,
ktere tvorí nase soůcasne zivotní
prostredí. Dychame to. Zijeme
v tom.
A můsí nas logicky napadnoůt otazka… „Kolik tohle vsechno stojí? Vy-
strůmykiem zaczyna wlewac się
w nasze serca miłosc do roslin,
zwierząt, innych lůdzi, zaczynamy
troszczyc się o otaczające nas
piękno.
W tym momencie przyroda przestaje byc tylko zrodłem dochodow
czy tez tylko martwą natůrą przeszkadzającą w rozbůdowie miast.
Staje się miejscem odpoczynků,
spokojů, rownowagi, a co najwazniejsze, miejscem spotkania z Bogiem, naszym Stworcą.
Tomek
platí se to vůbec? Je tohle jeste
o spravnem ůzívaní, o kterem hovoril Bůh?“
Kolik penez stojí vykůpovaní domů
a nasledne boůraní? A kolik nove
modelovaní zeme, navazka a rekůltivace? Kolik stojí ztrata domovů
a prostredí, ve kterem zijeme? Kolik
stojí ztrata vzpomínek a korenů?
A porad se to vyplatí. Porad nam to
dava praci. Porad na tom vsem ůrcita mala skůpina lidí bohatne. Nezajíma je, jak tady bůdeme zít my. Oni
mají sve domy nekde daleko odtůd.
V krasne prírode. A tam si to znicit
nedají.
Je to nase prirozenost, nicit prostredí drůhym, pro nas zisk, nas prospech?
Nikdo z nas nechce za domem ůloziste jaderneho odpadů. Čhceme ale
vyhody a vydobytky toho, z ceho
ten odpad je. Čhceme vyhody, nechceme spínů. Čhceme elektrinů, teplo, teploů vodů. Čhceme pohodlí.
Nechceme odpad a prach. To odvezte nekam jinam. Az jednoů bůdoů
archeologove zkoůmat nasi dobů, co
naleznoů pod nanosy hlíny a casů?
Krome jineho i tůny a tůny odpadů.
Abychom delali to co je Bohů mile,
k cemů nas stvoril a dobre pecovali
o to, co nam dal, chce to zacít ů sebe.
Čhce to prekonat lenost. Zacít se
dívat kolem sebe a premyslet.
„Můze slepy vest slepeho? Nespadnoů oba do jamy? ....... Proc se dívas
po smítků v oků tveho bratra? A tramů, ktery mas v oků ty sam, toho si
nevsimnes? ...“ (Lůk 6, 39 - 42)
Není to napsano v Bibli prave o nas
a o tom jak se chovame nejen
k lidem ale i k nasemů zivotnímů
prostredí? Proc vidíme to, co dela
spatne nas bratr? Proc kritizůjeme
jeho chovaní a sami se chovame
jeste hůre?
Jeden citat, ani nevím, kdo je jeho
aůtorem, ríka: „Revolůce je v tom,
ze zmeníme sebe a bůdeme doůfat,
ze ostatní nas bůdoů nasledovat…“
Stejne je to v ochrane zivotního prostredí. Můsíme zacít ů sebe. Ano,
vsímejme si toho, co delají drůzí
Nova encyklika papeze Frantiska
prichazí k verejnosti v pravy okamzik. Stací se rozhlednoůt kolem
sebe. Na první pohled se zda, ze je
vsechno v poradků. Mame spoůstů
obchodů s různorodym zbozím (ceskym i zahranicním), nelimitůje nas
pocet dostůpnych kůsů, jelikoz pokůd dany vyrobek nema jeden obchodní retezec, půjdeme do jineho,
spatne. Ale nekritizůjme je. Zmenme ů sebe to, co se nam v chovaní
drůhych nelíbí.
Čhce to prekonat lenost, prekonat
sve pohodlí, jen tak jsme schopni
neco ůdelat pro sebe a nasledne pro
nase deti. Jen tak jsme schopni chranit a spravovat to, co nam Bůh sveril.
Proc myslíte, ze se to vse kolem nas
deje? Protoze vlastní prospech
a zisk tech, kterí rozhodůjí je pro ne
prednejsí nez prospech blizního.
Protoze ochrana zivotního prostredí, krome vetsího ůsilí a namahy,
stojí i peníze. A kdo by se chtel
vzdat sveho zisků? Spís se obycejny
clovek vzda tisícikorůny, nez majitel
nadnarodní firmy svych stamilionů.
Kritizovaním ale nic nezmůzeme.
Zacneme ů sebe, vytahneme tram ze
sveho oka a pak tahejme trísky z ocí
drůhych. Kolik PET lahví za mesíc
spotrebůjeme? Kolik igelitovych pytlíků si v nakůpním centrů nabalíme
do tasky? Kolik kilometrů najedeme
svymi aůty zbytecne, tam, kam bychom mohli klidne zajít pesky? Jak
trídíme odpad? Čo my sami delame
pro nase zivotní prostredí? Čím prokazůjeme ůctů nasemů Otci a tomů
co pro nas lidi stvoril?
kde ho mít bůdoů, a nelimitůje nas
ani konkretní znacka prodůktů, jelikoz na soůcasnem trhů existůje tolik znacek, ze si stací jen vybrat.
Můzeme hovorit o elektronice, oblecení, nabytků a dalsím zbozí.
V tomto príspevků bych se vsak
rada zastavila zvlasť ů jídla, ů potravin. Jsme v jistem smyslů svobodní v nasem rozhodovaní o tom,
ktere potraviny nakůpůjeme, v jakem mnozství a jakym způsobem
s nimi nakladame. Podtrhůji v jistem smyslů, protoze si mnohdy ani
neůvedomůjeme, ze ta nase „svoboda“ je jen zkreslenym obrazem.
Tento obraz je vysledkem dloůhodobe manipůlace ze strany hromadne sdelovacích prostredků. Dnes
a denne jsme vystavovani natlaků
reklam a firem, ktere se nas snazí
presvedcit o tom, ze je naprosto
nůtne, abychom vyzkoůseli dany
prodůkt, jenz na soůcasnem trhů
nema konkůrenci, zvlasť, kdyz je
zrovna v akci – „nyní koůpíte banany jen za 21, 90Kc.“ Ve sve podstate
vsechny tyto reklamy můzeme zjednodůsit do jedine vety – Nakůpůjte,
hlavne co nejvíc nakůpůjte. A vysledek? Prijdete domů ze sůpermarketů, v kazde růce mate dve nebo tri
tasky a pri vybalovaní a ůkladaní
potravin do chladnicky jste spokojeni, protoze jste koůpili ctyri hermelíny jen za 9,90 kůs a 3 listova
testa za 8,90 kůs, ů kterych sice
Ja ůz jsem zacal. Na farním dnů jsem
si koůpil pivo v plastovem kelímků.
A do toho kelímků jsem si nechal
nacepovat dalsí. Stacil mi jeden kelímek na cely farní den. Je to malo?
Mozna. Kolik chlapů nas tam bylo?
60? 80? Kolik jsme vypili kazdy piv?
Tri? Čtyri? Pokůd bychom to ůdelali
vsichni tak jako ja, spotrebovali bychom o 120 – 240 kelímků mene.
Kelímků, ktere se na skladce bůdoů
rozkladat desítky let. Ja vím, prijde
vam to jako hloůpost, jako malickost. Jenze kazda velka vec se sklada z malickostí.
Otce dej, abych si ůvedomoval kazdy den, kazdoů jednotlivoů chvíli,
jakym způsobem ovlivnůji sve okolí.
Dej mi prosím sílů, chranit to, co jsi
stvoril. Dej, abych dokazal, prokazovat ti ůctů i tím, jak se chovam
k tomů, cos mi dal, k prostredí, ve
kterem ziji.
Rosťa
jeste presne nevíte, kdy je poůzijete, nicmene za tak dobroů cenů…
NEKUPTE TO. Za tyden otevrete
lednicků a zjisťůjete, ze vam zacínají plesnivet rajcata a ten ledovy salat ůz taky nevypada vabne, salam
ponekůd zmenil barvů, o chůti ani
nemlůvím, no a nakonec smetana
12% na varení, obsah 500 ml, kteroů jste koůpili jen proto, ze byla
v akci i presto, ze ji nejste schopni
celoů vcas spotrebovat, Vam ůz
chyta plísen taky. Čo ůdelame? Nezadoůcí potraviny vyhodíme do
kose, nasledne zjistíme, ze potrebůjeme tů smetanů a rajcata k obedů,
tak jdeme do sůpermarketů a znovů
je koůpíme. O co jde? V první rade
jde o to, ze ne zcela se nam darí rozůmne pristůpovat k nakůpů potravin a ůvazovat, jake mnozství potravin jsme schopni realne spotrebovat. To si myslím, ze je podstatny
problem, ktery je samozrejme podmínen jiz zmínenym tlakem ze strany medií a velkych potravinovych
firem, ktere se snazí hlavne prodat
co nejvetsí objem zbozí. Dale se nabízí otazka kvality potravin. Moje
babicka mi nedavno ríkala, ze jestli
na neco z dob sveho mladí nedala
dopůstit, tak to byl chleba. S dnesním „chlebem“ se to neda srovnat.
Ano, to je pravda. Dnes si koůpíte
chleba a zítra jej můzete opravdů
vyhodit, jelikoz Vam pres noc zacne
plesnivet (osobní zkůsenost). Krome kvalitních sůrovin potrebůje
chleb hlavne svůj cas. Poradny kvasek, potrebnoů dobů kynůtí a potrebnoů dobů stravenoů v peci. Moje drůha babicka bydlela v Polsků
v takove male dedine. Pamatůji si,
kdyz jsme s bratrancem chodívali
jednoů tydne pro chleba do místní
pekarny. Pesky to bylo asi dvacet
minůt. Jeste jsme nevesli dovnitr
a ůz se nam sbíhaly sliny. Vzdy jsme
kůpovali tak v průmerů sest chlebů,
no… nekdy sedm, protoze nez jsme
dosli domů, jeden jsme zpravidla
snedli po ceste. Ale co je podstatne,
nikdy nepamatůji, ze by se ten chleba kazil nebo nebyl dostatecne propeceny. Kdyz trochů oschnůl, nadrobil se pro dobytek a jina domací
zvírata. Nic se nevyhodilo. Čely system a vůbec zivot jako takovy fůngůje az moc zrychlene a mam dojem, ze motivací vseho jsoů jen pe-
níze, moc a slava – je to zkratka byznys. Do chleba se pridavají sůroviny, aby rychle kynůl, do potravin se
pridavají latky, ktere skodí lidskemů zdraví, jako jsoů barviva, konzervacní latky nebo různe prísady
pro zlepsení a zvyraznení chůti, jako je glůtaman sodny (E621), ů nehoz stůdie prokazaly podstatnoů
navykovost a bezprostrední vliv na
vznik nejrůznejsích zdravotních
problemů (cůkrovků, porůchy pozornosti a hyperaktivitů, zalůdecní
potíze, …). Samozrejme vyrobci vedí, ze je tato prísada navykova a vyhovůje jim to, jelikoz tím se rovnez
zvysí prodůkce jejich vyrobků.
ketům se vyplatí jídlo vyhazovat do
popelnice, místo aby toto jídlo darovali. Podle mlůvcí jednoho ze sůpermarketů je to proto, ze by můseli z darovanych potravin odvadet
15% dan. Četla jsem, ze ČR je
v tomto ůnikatem na rozdíl od vetsiny zemí Evropske ůnie. No k tomů
se asi radeji vyjadrovat nebůdů.
Organizace OSN pro vyzivů a zemedelství (FAO) ůpozornila, ze asi jedna tretina svetove prodůkce potravin (1,3 miliardy tůn) se promrha,
coz predstavůje hospodarskoů ztratů v prepoctů asi 14,5 bilionů korůn
rocne. Smůtne je, ze takto dokazeme plytvat za sitůace, kdy ve svete
Ať ůz sidíme jídlo, aby se rychleji
kazilo a my byli nůceni jej vyhodit
a jít do obchodů koůpit nove, nebo
ůmele prodlůzůjeme trvanlivost potravin na ůkor naseho zdraví, je
pravdepodobne, ze to takto nemůze
fůngovat stale. Nekdy se tento degradacní proces můsí zastavit. Vetsina nemocí, se kterymi jsme nůceni se potykat, je bohůzel poůhym
nasledkem naseho sebedestrůktivního chovaní a jednaní. Rekla bych,
ze mame asi dve moznosti. Bůď
sami sebe znicíme, nebo se vzpamatůjeme a zacneme se chovat zodpovedne k sobe samym, k vlastnímů
zdraví, ale take k ostatním lidem,
k nasí Zemi, tedy k celemů stvorení,
jehoz tvůrcem je Bůh.
V roce 2013 byl vydan clanek, ve
kterem se píse o tom, ze sůpermar-
hladoví bezmala miliarda lidí. A to
nemlůvím o tom, ze jídlo vyhozene
na skladky vyrazne negativne ovlivnůje klimaticke podmínky.
Jako obyvatele teto planety si zacneme ůvedomovat, ze existůjí hranice, ktere bychom nemeli prekracovat, jelikoz důsledky naseho jednaní, ani nemohů napsat, ze by mohly mít, protoze ony ůz mají negativní dopady na nas zivot, zivoty
drůhych lidí, ale take vseobecne na
celoů spolecnost a zivotní prostredí. Nase neůcta a pohrdaní stvorením se nam vrací jako bůmerang.
Polozme si proto klícovoů otazků
vyplyvající z papezovy encykliky:
„Jaky drůh sveta chceme zanechat
tem, kterí prijdoů po nas, detem,
ktere prave vyrůstají?“
Eva S.
Triedenie odpadů v dnesnej dobe
nie je ziadnoů novinkoů. Nie je dokonca ani vymozenosťoů miest,
bezne sa ůz odpad triedi aj v tych
najmensích dedinkach. Kontajnery
na separovanie odpadů dnes najdeme aj na aůtobůsovych a vlakovych
staniciach, v obchodnych centrach
ci v IČ vlakoch. Keďze nie som odborník na zivotne prostredie, tento
clanok nebůde odborny :) Priznam
sa, ze sa mi stava, ze drzím v růke
obal od niecoho a neviem sa rozhodnůť, ci to patrí do niektorej
z tych peknych farebnych nadob na
odpad, alebo do zmiesaneho odpadů. Často z obavy pred tym, aby
som nekontaminovala ůz vytriedeny odpad v nadobach, vhodím tů
vec do zmiesaneho odpadů. Niekedy fakt zbytocne, lebo to mohlo byť
recyklovane. Ide o nevedomosť alebo o mojů lenivosť? Tak som si povedala, ze by bolo dobre poraziť tů
lenivosť a trochů sa na to triedenie
odpadů pozrieť...samozrejme, na
internete :)
Čo kde patrí?
Vsetci vieme, ze kontajnery na triedeny odpad sů rozdelene podľa
farieb, no mozů byť medzi jednotlivymi obcami odlisnosti, preto je
dolezite sledovať nalepky na kontajneroch. Mali by obsahovať obrazky alebo popis toho, co mozeme
do daneho kontajnera odhodiť. Na
niektorych nalepkach sů dokonca
vyznacene tiez veci, ktore do daneho kontajnera nepatria. Niektore
odpady, ako napríklad sklo, mozeme triediť este „presnejsie“. Fareb-
ne sklo do zeleneho, círe do bieleho
kontajnera. Ak je len jeden kontajner (vacsinoů zeleny), tak farebne
aj círe sklo hadzeme spolů. Patria
tam napríklad fľase od napojov,
sklo z okien, pohare, ale nepatrí tů
porcelan, keramika, aůtosklo, zrkadla a podobne. Plast patrí do zlteho kontajnera a mozeme tam odhodiť folie, sacky, plastove tasky,
PET fľase (samozrejme stlacene, ale
nie je nůtne odstraniť etikety ani
vrchnaky), obaly od pracích, cistiacich a kozmetickych prípravkov,
tegliky (kelímky) od jogůrtov a ine
vyrobky z plastů. Nepatria tů mastne obaly so zvyskami potravín alebo cistiacich prostriedkov, obaly od
zieravín, farieb a inych nebezpecnych latok, podlahove krytiny a podobne. Obaly od kozmetiky alebo
mliecnych vyrobkov stací poriadne
vyprazdniť, ůmyť ich je nůtne, len
ak sů veľmi znecistene. Papier je
ůrceny do modrych kontajnerov.
Mozeme tů vyhodiť casopisy, noviny, zosity, skatůle papierove obaly,
lepenků, nevadia obalky s foliovym
okienkom, ale z obalok z „bůblinkami“ je treba bůblinkovů casť odstraniť. Tiez nevadia kancelarske
sponky. No nepatrí tů mastny alebo
inak znecisteny papier, poůzite
plienky a podobne. Papier sa da
síce dobre recyklovať, ale len niekoľkokrat. Vlakna celůlozy sa pri
opakovanej recyklacii skracůjů,
preto je mozne papier recyklovať
5-8 krat, z toho dovodů napríklad
papierove obaly od vajícok vyhadzůjeme do zmiesaneho odpadů.
Papier, ktory ůz nie je mozne recyklovať je mozne kompostovať. Nápojové kartóny sa vhadzůjů do
kontajnerov roznej farby, ale tie
můsia byť oznacene oranzovoů nalepkoů. Patria tů prazdne skatůle
od vína, mliecnych napojov, dzůsov,
ktore je potrebne pred vyhodením
riadne stlaciť.
Vedeli ste, že...
Pri takomto cítaní internetovych
stranok venovanych triedeniů odpadů a recyklacii sa da natrafiť na
zaůjímave skůtocnosti. Vzdycky
som si myslela, ze keď niekto povie,
ze z PET flias sa vyrabajů tricka,
robí si srandů. Preto ma dosť prekvapili clanky, v ktorych sa hovorilo o tom, koľko PET flias je potrebnych na vyrobů jednej „flisovej“
bůndy. „Flisova“ bůnda z PET
flias??? Tak na toto sa můsím pozrieť! Ano, je to tak, ide o „recyklaciů zvlaknovaním“. Tato technologia sa poůzíva v textilnom priemysle, poůzíva sa roztriedeny, nasekany, cisty a vysůseny PET material,
ktory sa roztaví a „zvlaknovacím“
procesom sa premení na textilne
vlakno. Takze z PET flias sa vyraba
oblecenie a aj koberce. To som fakt
nevedela. Mimochodom, na vyrobů
jednej flisovej bůndy sa poůzije 30
PET flias. To len tak, pre zaůjímavosť. Takze, je nacase to triedenie
odpadů brať vazne.
Triedime...a trieďme
aj naďalej
U nas doma niektore drůhy odpadů
triedime. Do farebnych vriec. Esteze mame dom a nejake priestory
Novy papezsky dokůment, encyklika „Laůdato si” je velice zvlastní
a jiny nez veskere dosavadní veroůcne dokůmenty vydavane papezi nebo Magisteriem Čírkve. První,
ceho si clovek hned vsimne, je
skvely komůnikativní jazyk. V oblasti nabozensko-důchovní nepoůzíva typicky církevní zargon, ktery
by byl pochopitelny jen pro zkůsene teology. V oblasti prírodovedecke a socialní se odvolava na soůcasny vyzkům a vysledky badaní
soůcasne vedy a kůltůry. Čharakteristicke je to, ze jazyk encykliky je
neobvykle komůnikativní.
Krome toho ůzasne proploůva od
vecí zdanlive samozrejmych k eticko-moralní dimenzi nasí zodpovednosti a take k dimenzi důchovní
- papez nas vyzyva napr. k „ekologickemů obracení”. Uchvatil me
způsob, jak papez interpretůje
frantiskanskoů tradici. Odvolava se
k Frantiskove ideji ůniversalního
bratrství. V dobach sv. Frantiska
Čírkev tůto ideů nepochopila a neprijala. Mam dojem, ze jeste ani
dnes na ni nejsme ůplne pripraveni. Poůkazůjí na to nektere reakce
na tůto encykliků ůvnitr Čírkve.
„Laůdato si” je novy hymnůs
o stvorení napsany spolů se sv.
Frantiskem a v jeho důchů. Papez
zacína dokůment Frantiskovoů
„Písní stvorení” a koncí jakoby
svoů „Písní stvorení”.
Papež a ekologie?
Nekdo by treba mohl namítat, ze
papez nema kompetence k vyja-
okolo, do bytů by nam tie vrecia asi
nevosli :) Keďze som v ůvode spomínala, ze toto nebůde odborny
clanok, dovolím si este spomenůť
jedno vyůzitie hlavne zlteho vreca
na plasty...skůste ho v zime naplniť
slamoů, posadiť sa nan a spůstiť sa
z vysokeho kopca...to bůde rychlosť...vyskůsane...ale nikomů to nehovorte :) Teraz ůz vazne... triedením odpadů setríme primarne sůroviny a energiů. Je potrebne chraniť Zem, na ktorej zijeme, bola nam
dana do ůzívania a podľa mna sme
za nů do istej miery zodpovední.
Tak to majme na pamati a bůďme
ohľadůplní k prírode...veď je tak
nadherna :)
drovaní se ke klimatů a ekologii,
ale můsíme pamatovat na to, ze
pokůd bychom my kresťane vynechali z diskůze ekologii, byla by to
rezignace ze spolůzodpovednosti
za stvoreny svet. Racionalita víry
a nůtnost dialogů s vedoů byly
vzdy zdůraznovany v ůcení katolicke církve. Vírů nesmíme redůkovat
jen k emocím nebo k mystice. Nezbytne nůtne je racionalní zdůvodnení nasich rozhodnůtí vyplyvajících z víry, a prave proto poslední
papezove kladli vzdy důraz na dialog se soůcasnoů vedoů a kůltůroů.
domov. Jak si jej zarídíme, tak
v nem bůdeme bydlet. Papez se
nespokojůje se soůcasnym stavem.
Je prílis mnoho konfliktů, nespravedlností a tech, kterym je ůblizovano. Není to jen vymysl Čírkve, ale
i experti poůkazůjí na prasklinů
mezi Severem a Jihem. Papez, ktery
pochazí z Jihů, to vníma. Ví, jak beroů Jizní Ameriků velike mezinarodní koncerny. Ví, kdo vnůcůje
různa resení a vidí take nasledkybohatí jsoů jeste bohatsí a chůdí
jeste chůdsí. Ozyvají se hlasy, ktere
nazyvají papeze „levicakem”, ale
ten, kdo nasel v sobe odvahů vydat
se na cestů mimo eůroatlantickoů
oblast, dobre ví, o cem papez mlůví.
Náš domov?
Uz v první kapitole encykliky se
papez Frantisek pta, co se deje
v nasem domove. Bere svet jako
Anička
http://www.triedenieodpadů.sk/
index.php
http://www.jaktridit.cz/cz/trideni/jakspravne-tridit---barevne-kontejnery
http://www.trideniodpadů.cz/#!jak-serecyklůje-plast/ck6n
Bezvýchodnost?
A ů nas? Kapitalismůs mnoho sliboval a zatím bojůjeme s nerovností. Mladí lide nemohoů najít v teto
realite sve místo, a proto emigrůjí.
Neco tady asi nefůngůje, jak by melo… Papez ríka, ze nejsme v bezvychodne sitůaci, jakoby tento model
sveta byl jediny a nejlepsí a kazdy
jiny by byl jen horsí. Encyklika je
plna nadeje, rekl bych, ze je dokonce prorockym presvedcením, ze
mame vsechny argůmenty - technologii, vedů, lidskoů kreativitů abychom svet delali lepsím, pro
vsechny obyvatele Zeme. Papez se
stava mlůvcím tech, kterí jsoů odsoůvani na okraj vyvoje sveta. Prílis jsme ůverili neůstale opakovanemů tvrzení, ze „vsechno je v poradků”.
nůje take, ze nelogicky je postoj
nekterych spolecností, ktere se zasazůjí o ochranů zivota zvírat, ale
nezasazůjí se o ochranů zivota cloveka. Dokůment zdůraznůje, ze je
potreba se na stvoreny svet dívat
jako na celek, a tedy ze je nůtne
snazit se o zachovaní cele prírody
bez vylůcovaní nebo zdůraznovaní
jen jedne jeho casti, napr. rostlin,
zvírat nebo cloveka.
Pro všechny
Encyklika je dokůmentem ůrcenym
celemů svetů, vsem lidem dobre
vůle. Nesmíme v ní videt ani naznak resení nejakych lokalních problemů.
Nekterí si myslí, ze mají monopol
na resení ekologicke problematiky,
a nelíbí se jim, ze katolicka církev
vstůpůje na „jejich” ůzemí. Jiní ríkají, ze postavení energetiky na neobnovitelnych energetickych zdrojích
je pro nektere zeme jedinoů mozností. Krůhy, ktere se zasazůjí
o různorodost energetickych zdrojů, jsoů marginalizovany. Pritom
poslaní encykliky je optimisticke,
jakoby papez ríkal - ůdelejme neco
s ekologií, dokůd není jeste prílis
pozde. Tento optimismůs by bylo
dobre nest do naseho prostredí.
Překročené hranice
Zaroven ale papez mlůví o tom, ze
byly prekroceny ůrcite maximalní
hranice exploatace, cili vyůzívaní
nasí planety i presto, ze doposůd
nebyl vyresen problem lidske chůdoby. Vedci sledůjí ůkazatele, jak
dloůho bůde trvat obnova zasob
Zeme po nasem konzůmovaní. Ukazalo se, ze obyvatele Severů prekracůjí normy, coz svedcí o obrovske spotrebe. Jestlize si nekdo
z tohoto jedineho dortů bere více,
to znamena, ze pro zbytek zůstava
mene. Čentralní a jizní Afrika by
mela byt rajem na zemi: celorocní
vegetace, ůzasne klima, prírodní
bohatství: ropa, ůhlí, diamanty, zlato, vzacne mineraly, a pritom lide
tam zijí v bíde a noůzi. Meli bychom
se ptat, jak je to vůbec mozne. Ano,
korůpce a valky mezi jednotlivymi
africkymi kmeny způsobily, ze nevzniklo silne statotvorne smyslení
i presto, ze ůz ůbehlo tolik let od
dob kolonialismů.
Je zajímave, ze v Africe, krome jedne vyrobny můnice v JAR (Jihoafricke repůblice), nejsoů zadne
zbrojovky, a presto jsoů tam zbrane videt na kazdem kroků. Odkůd
se tam beroů?
Nejde jen o samotnoů kritiků. Jde
o to, abychom problemy vnímali
a hledali vhodna resení. Papez nas
presvedcůje, ze mame na to, aby
nas svet vypadal jinak. Neplytvejme jídlem, energií a take dopravoů.
Nac by se mel dovazet treba cesnek
nebo jahody z Asie k nam, kdyz
i ů nas tyto plodiny rostoů? Papez
poůzíva pojem „kompůlzivní konzům”. Kompůlzivní, tedy nezdravy.
Namloůva se nam, ze lekem na ekonomickoů krizi je zvetsena spotreba, jenze to vede k blůdnemů krůhů. Vysoka spotreba v nasem regionů se projevůje chůdoboů v jinych
regionech.
Člověk
Papez poůkazůje take na „ekologii
cloveka”, ktera se projevůje ůctoů
a pecí o lidsky zivot od pocetí az do
prirozene smrti. Zdůraznůje, ze se
nesmíme dívat na cloveka jenom
z pohledů ekonomickeho. Zdůraz-
Vztah člověk a…
Můzeme konstatovat, ze dosavadní
antropologie kladla důraz na vztah
mezi Bohem a clovekem. Papez
pripomína, ze tento vztah je nůtno
doplnit o dalsí jeho element, tedy
o vztah cloveka k prírode. Teprve
tehdy se jedna o celek. Jiz sv. Aůgůstin ríkal o triade: Bůh - clovek príroda, nicmene teologům se nekde príroda vytratila. Dalsí charakteristickoů vlastností papezske antropologie je důraz na vztah cloveka k drůhemů cloveků. Papez se
v tom velice podoba sv. Frantiskovi
a velikemů frantiskanskemů teologů sv. Bonaventůrovi - stredovekemů oponentovi sv. Tomase, za kterym sla církevní scholastika. Zajímave je, ze v celem textů encykliky
se ani jednoů neobjevůje scholasticke tvrzení, ze clovek je korůnoů
stvorení. V textů neexistůje hierarchie bytosti. Jestlize my jako
lide jsme důlezitejsí, pak jedine
kvůli nasí vetsí zodpovednosti
a ůkolům, ktere jsoů pred nami.
Krome toho je daleko více zdůraznovana svobodna vůle cloveka, coz
bylo charakteristicke pro stredovekoů frantiskanskoů skolů.
Vládnout = milovat?
Krešťanštví je cašto obvinovane
z toho, ze exploataci zeme ošpravedlnovalo biblickymi šlovy: „podmante ši zemi”, ale je treba pamatovat, ze prumyšlova revoluce, ktera zapocala cište inštrumentalní
vnímaní prírody, še nezrodila v katolickych zemích. V Anglii, kde
zacala prumyšlova revoluce, byly
vykaceny všechny lešy. Ackoli Anglie není katolicka, je krešťanška.
Nemuzeme však obvinovat krešťanštví z toho, ze bylo popudem
k vykacení tech lešu, protoze v Bibli je spoůsta textů, ktere afirmůjí
Bozí stvorení. Svoů interpretaci
ůcení Bible papez nazyva „Evangeliem stvorení”. Jako vzor pred
nas staví samotneho Jezíse a jeho
vztah k prírode. Je dobre se nekdy
pozastavit a poůvazovat o tom, jak
ji chapal On. Heslo „vladnete zemi”
znamena totez, co „milůjte zemi”.
Bratrství stvoření
Je nůtny navrat k perspektive sv.
Frantiska, ktery zdůraznoval bratrství celeho stvorení a mlůvil, ze
vsichni jsme deti jednoho Boha.
Tedy nadeje dosazení vecne perspektivy je dostůpna nejen pro clo-
veka. Prave ono Frantiskovo bratrske chapaní prírody ji odmytologizovalo. Príroda je nasí sestroů a ne
bozstvem, a to prave ůmoznilo vyvoj prírodních ved.
Chce to změnu
Nasím problemem je to, ze vyvoj
vedy a technologie sel tak daleko,
ze místo, aby nam sloůzily, zacínají
nas ovladat a my jsme na nich zavislí. Papez nas pred tím varůje
a doporůcůje zmenů spolecneho
vedomí a hned vzapetí zmenů nasich zvyků a chovaní. V encyklice
mlůví o vychovavaní v důchů ekologickych ctností a verí, ze je mozne, abychom to jeste stihli.
Przemek
„Bůh i já, milenci i ekologové, jsme
spojenci: leží nám na srdci svět, který milujeme.“ (Vacha M. O., Sesta
cesta)
Bohů ůrcite zalezí, i nam by melo
zalezet na tom, co milůjeme. Na
svete kolem nas, na prírode, na
nasem zivotním prostredí, na celem Bozím stvorení… Melo by nam
tedy zalezet i na nasich vztazích, na
lidech, kterí nas obklopůjí. I oni
tvorí nas svet. A my tvoríme jejich
svet. I oni a my spolecne jsme soůcastí stvorení.
Melo by! Ale zalezí skůtecne? Čítíme, ze lidem zalezí na nas? Čítí oni,
ze nam zalezí na nich? Čo se můsí
dít, abych to vedel, abych to cítil?
Aby to vedeli oni.
„Všude tam, kde existuje pravá láska
k člověku, je v témže aktu milován
také Bůh jako ten, který přesahuje
horizont, v němž se člověk vyjevuje
a jímž je nesen. Skutečná láska k bližnímu je vždy už láskou k Bohu,
i když nejprve je jen nevědomá a ještě netematizovaná.“ (Weber H.,
Vseobecna moralní teologie)
„Ale on se chtel ospravedlnit a Jezísovi rekl: „A kdo je můj bližní?““ (Lk
10, 29n)
Jak casto poůzívame slova jako
„Mam te rad“, „Milůji te“, jak casto
je z ůst jinych slychame. Jak se tato
slova naplnůjí, jak mení a ůtvarí
svet, ve kterem zijeme, ktery milůjeme. Jak se tato slova mení v ciny,
ktere jsoů více nez slova a nikdy
nelzoů? Jak pecůjeme o sve prostredí doma, v nasich rodinach?
Jsoů nase vztahy a to jak je prozívame v soůladů s nasí víroů? „Milovaní, milujme se navzájem, protože
láska je z Boha a protože každý, kdo
miluje, je z Boha zrozen a Boha
zná.“ (1 Jan 4, 7)
Čhvalí nase vztahy, tak jak je prozívame, Boha? Mely by. Vzdyť krtem
jsme se ponorili do Krista a vydali
jsme se na Čestů k nemů.
V mnoha smerech to tak není. Lide
víc a více prosazůjí sama sebe a sve
potreby na ůkor drůhych. Preferůjí
sve pohodlí a nechtejí se drůhemů
oddat. Vyůzívají drůheho k tomů,
aby jim samotnym bylo dobre, aby
o ne bylo postarano. To, co nazyvají
laskoů, více nez ji pripomína spíse
obchodní smloůvů. „Kdyz bůdes ty
delat to a to, pak ja ti dam tohle
a tohle.“ Čo je toho obrazem? Zeny,
ktere zijí
v neůspokojivych
vztazích jen proto, aby neprisly
o lůxůs a pohodlí. Partner, ktery
hodne vydelava a myslí si, ze tímto
můze omlůvit povysenecke jednaní
ke sve partnerce. Kazdy z nas můze
jiste doplnit príklady ze sveho okolí.
Slysel jsem nedavno, ze se zastavil
narůst rozvodů. Dobra zprava? No,
jestli ono to nebůde způsobeno
spíse tím, ze lide proste nevstůpůjí
do manzelství. A vedle toho jina
zprava: „Narůsta pocet zen, ktere
chtejí díte. Ale nechtejí partnera!“
A tím, ze jsme odvrhli jedineho Boha, naseho Otce, odvrhli jsme i lasků. Protoze On je laska. A tak nazyvame laskoů to, co mame, ale je to
vsechno mozne jen ne laska.
Mozna si reknete, ze verící jsoů
toho ůchraneni. Opravdů? Proc
tedy nekterí z nas v manzelství trpí? Proc nekterí z nas sve partnerky/partnery tyrají? A to doslova.
Vzdyť manzelství je svatost.
Vzdyť prece platí, ze jsme chramem Boha. My, ale i nas partner.
kůjte za pomoc s taskoů, za ůmyte
nadobí, za zalite kytky (samozrejme, pokůd to my můzi ůdelame :)).
Vsímejme si vzajemne drobností,
kterymi se obdarovavame a davejme si najevo, ze to vidíme. Delejme
pro drůheho malickosti, ne pro to
podekovaní, ale pro tů radost, kteroů tím ůdelame. Bůďme navzajem
tolerantnejsí, respektůjme se vzajemne a snazme se nezneůzívat
dobroty naseho partnera. Prestanme brat to, co pro nas dela, za samozrejme. Je to dar. Jeho dar pro
nas.
Nas partner je
nas dar, ktery
jsme obdrzeli
z milosti Boha.
Bůďme si toho
vedomi.
„Boha nikdy nikdo nespatřil.
Jestliže se navzájem milujeme,
zůstává
v nás Bůh, jeho
láska je v nás
dovršena.“
(1
Jan 4, 12)
„Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu jej stvořil, stvořil jej jako muže a ženu.“ (Gn 1, 27)
Tak jako Bůh vtisknůl do kazdeho
z nas toůhů po Nem, stejne tak
vtisknůl do kazdeho z nas toůhů po
blízke osobe. Po nekom, s kym mohů prozívat lasků a soůznení. Po
nekom koho mohů milovat. Jenze
svet kolem, jakoby to popíral. Proc?
Není odpovedí veta z dopisů svateho Jana:
„Ten kdo nemiluje, Boha nepoznal,
neboť Bůh je láska“ (1 Jan 4, 8)?
Mozna je odpoveď opravdů v tom,
jak Boha hledame a pritom se mů
vsemoznoů siloů vyhybame. Hledame zkratky a ůteky. V ezoterice,
v jinych naůkach, ů jinych „bohů“.
2 Kor 6,16: "... A právě my jsme chrá-
mem živého Boha, jak to Bůh řekl:
Budu přebývat uprostřed nich, mezi
nimi budu chodit; budu jejich Bůh
a oni budou můj lid."
Proc se tak ke svemů partnerovi, ve
kterem podle nasí víry, prebyva
Bůh, nechovame? Proc se tak on
nechova k nam? Je to tezke, hodne
tezke. Jak strasne jednodůche je
skloůznoůt k hodnocení a soůzení.
Pojďme se rozhodnoůt, ze bůdeme
drůhym delat radost. Ze je bůdeme
obdarovavat ůsmevy a drobnymi
slůzbami. Ze tomů drůhemů, proste
jen rekneme, ze mů to slůsí a bůdeme to myslet vazne. Pojďme si dekovat. Panove, podekůjme za snídani, za kafe, za nakůp. Zeny pode-
Dokazme svymi
ciny, ze nam jde
o svet kolem
nas. Dokazme
to svym chovaním. Neznamena to, ze nemůzeme ůdelat chybů. Kdyz ji ůdelame, ůznejme to a omlůvme se. Zname to ze svatosti smírení. Delejme
to tady a teď. Vzdyť v kazdem z nas
je Bůh. Omloůvame se vlastne Jemů. Sloůzíme Jemů. Delame radost
Jemů…
„Vpravdě vám říkám, pokud jste to
udělali jednomu z těchto nejmenších
mých bratrů, mně jste to udělali.“ (Mt 25, 40)
A nas svet, ve kterem zijeme, bůde
sťastnejsí. Nase rodiny bůdoů pevnejsí. My sami bůdeme cítit stestí
a radost. Protoze Bůh bůde konecne v nasich zivotech na svem míste.
Na tom prvním.
Rosťa
V sobotů 19. zarí papez Frantisek dorazil do jedne z posledních komůnistickych bast sveta na Kůbů. Behem ctyrdenní navstevy se setkal take s dloůholetym vůdcem ostrova a vítezem místní revolůce Fidelem Častrem i s jeho bratrem a soůcasnym prezidentem Kůby Raůlem Častrem. Obsah jejich rozhovorů
není znam. Pri svych verejnych projevech Frantisek nekolikrat ůpůstil od pripraveneho textů a spontanne
reagoval na shromazdene davy. Napríklad kůbanskoů mladez povzbůdil temito slovy: „Mladý člověk, který
není schopen snít, se uzavírá sám do sebe. Každý z nás někdy sní o věcech, které se nikdy nestanou, a toto snění otevírá obzory. Otevřete se proto těmto snům a sněte, že se svět změní také díky Vám. Nezapomínejte snít.“
Pri pondelní msi Svaty otec priblízil davů na Revolůcním namestí zkůsenost obracení na príkladů evangelisty Matoůse: „Pán spočinul pohledem plným slitování na Matoušovi a řekl mu: „Pojď za mnou!“. On vstal
a šel za ním. Ježíšův pohled a pak Ježíšovo slovo. Nejprve láska a pak poslání. Už to není tentýž Matouš, vnitřně
se změnil. Setkání s Ježíšem, s Jeho slitovnou láskou jej proměnilo. A nechává za sebou celnici, peníze a své vyloučení. Dříve seděl a čekal, aby vybíral od druhých, nyní má vstát, aby spolu s Ježíšem dával, nabízel a obětoval se druhým. Ježíš na něho pohlédl a Matouš nalezl radost ve službě. Pro Matouše i pro všechny, kdo na sobě
pocítili Ježíšův pohled, nejsou spoluobčané těmi, ze kterých se profituje a kterých se používá a zneužívá. Ježíšův pohled rodí misionářskou aktivitu služby a odevzdání. Jeho láska hojí naši krátkozrakost a podněcuje
nás, abychom hleděli dále, nezastavovali se u zdání či politické korektnosti.“ A dale papez dodal jedno ze
svych provokůjících pripomenůtí: „(Jezís) Dennodenně před nás klade výzvu otázkou: věříš? Věříš, že je možné, aby se exekutor změnil na služebníka? Myslíš, že je možné, aby se zrádce stal přítelem? Myslíš, že je možné,
aby syn tesařův byl Boží Syn? Jeho pohled přetváří náš pohled, Jeho srdce přetváří naše srdce.“
Pred svoů cestoů na Kůbů a do Spojenych statů americkych se papez Frantisek jeste sesel s predstaviteli
charitativních organizací a místních církví z blízkovychodních oblastí postizenych krvavymi konflikty. Tito
lide se pod patronatem Papezske rady Čor ůnům (v prekladů „jedno srdce“), jehoz poslaním je predevsím
charitativní a hůmanitarní cinnost, sesli, aby vypracovali novoů strategii hůmanitarní pomoci ve sverenem
regionů. Papez pozadal prítomne, aby neopoůsteli trpící a aby naplnovali jejich materialní i důchovní potreby, i kdyby se od nich odvratil svet. Na agresi a pronasledovaní ma podle Frantiska církev odpovídat
svedectvím zivota a blízkostí nejpotrebnejsím. Podle Vatikanů mezinarodní spolecenství neůmí odpovídajícím způsobem reagovat na krůtosti, ktere se dejí na Blízkem vychode.
Jana Lokajová
Buďme atleti zraku
Kdyz jsem premyslela, co si o prazdninach precíst, moje volba padla na G. K.
Chestertona a jeho knihů kratkych esejů a crt Ohromné maličkosti. Pokůd
zvolíte Čhestertona, je to vzdy trefa do cerneho, protoze jeho eseje a príbehy,
zejmena ty detektivní, vas nikdy nezklamoů. Mozna si nekterí vzpomenete na
postavů otce Browna, hlavního hrdinů Čhestertonovych detektivních povídek,
ktere byly i zfilmovany. Čhesterton tvoril na prelomů 19. a 20.století a byl vseobecne nadany literat oplyvající schopností psat romany, basne, literarní kritiky, eseje, ale byl take historik, dramatik a kresťansky myslitel. Ať se jedna
o jeho povídky, eseje nebo clanky o ekonomice, politice, teologii, Čhesterton
v nich casto spojůje slova a pojmy, ktere se vyznamove k sobe jaksi nehodí,
protoze si odporůjí. Ale az po prectení zjistíte, ze vsechno do sebe pekne zapada a i zdanlive nesmyslna spojení mají svůj vyznam.
Čela kniha a take ůvodní kapitola mají nazev Ohromné maličkosti a jsoů to dve
slova, ktera se vlastne popírají a vylůcůjí ůz svym protichůdnym vyznamem.
Ale jen zdanlive. Uvodní príbeh je o cestovaní, ve kterem Čhesterton porovnava dva rozdílne nazory na
poznavaní sveta. Ten jeden vysvetlůje „kolik pozoruhodných věcí může člověk spatřit, je-li činorodý a rázuje
-li z jednoho světadílu na druhý. Takove pojetí poznavaní není Čhestertonovi blízke a spís se snazí „…
naopak odhalit, kolik pozoruhodných věcí spatří i docela lenivý a obyčejný člověk, jen když se přinutí k jediné
činnosti – dívat se. Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, jenom na nedostatek údivu.
Čhestertonova tvorba je charakteristicka svym laskavym hůmorem, vtipem a moůdrem. Jeho príbehy, kterych je v knize celkem 39, původne vychazely v casopisů Daily News a jejich namety jsoů opravdů proste,
avsak ůrcity jednotící motiv v nich najdeme. Samotny aůtor nabada ctenare, aby se naůcili vnímat prekvapive pozorůhodnosti rozesete kolem nas. A tak cteme o stromech a vetrů jako o malem podobenství,
kde ...vítr je duch, který vane, kam chce; stromy jsou části hmotného světa, které se ohýbají tam, kam vítr vane. Vítr je filozofie, náboženství, revoluce; stromy jsou města a civilizace. Že je vítr, víme jen proto, že se na
nějakém vzdáleném vršku zblázní stromy.
Nebo se dovídame, jaky je pravy ůcel nasich cest a prava radost z dovolene. Lide ůz casto nevidí vlastní
dům, ůlici nebo mesto, ve kterem dloůho zijí, a tak …jediný způsob, jak prohlédnout a zase k nim proniknout, je odjet někam jinam. Celým smyslem cestování není vstoupit do cizí země, ale vstoupit nakonec do
vlastní země jako do cizí. Hodne esejů aůtor venůje cestovaní ať vlakem, drozkoů nebo taxíkem. Prekvapivym způsobem lící zejmena sve postrehy z Francie, Belgie a Nemecka. Ale nejsoů to poůhe cestopisne zazitky, nybrz filozoficke ůvahy, treba o Namestí Bastily v Parízi, o kosmopolitním Brůselů nebo o podivůhodnem meste Mechelen ve Flandrech.
Čhesterton by původne clenem anglikanske církve, ale v roce 1922 konvertoval ke katolicismů a byl pokrten. V eseji Dablův zaprodanec vypraví, jak se ho jakysi můz stroze zeptal, proc zacína byt ortodoxní.
A Čhesterton mů na to odpovedel: „Začínám být ortodoxní, protože jsem poté, co jsem napínal mozek až
k prasknutí, dospěl – ať už správně nebo nesprávně – ke staré víře, že kacířství je ještě horší než hřích.“ Dale
pak rozvadí, ze nesnasí moderní pochybnosti, protoze jsoů nebezpecne pro mravnost. Čhvíli spolů jeste
debatovali o kresťanske mravnosti a zhyralosti, dobrů a zlů, coz ani jedno z toho ten můz nepopíral, jen na
zaver debaty rekl svým unaveným, vybraným způsobem: „Jenomže to, o čem vy říkáte, že je zlé, já nazývám
dobrým.“
Tak abychom dokazali rozeznat, co je dobre a co je zle, dívejme se na veci kolem sebe, byť jsoů zdanlive
nepatrne a bezvyznamne. Čhesterton nas vyzyva, abychom byli atleti zraků, coz znamena cvicit si zrak tak
dloůho, dokůd se nenaůcíme vnímat i ty nejprostsí veci kolem nas jako pozorůhodne.
Dáša
Gilbert Keith Čhesterton: Ohromné maličkosti.
Z anglickeho originalů Tremendous Trifles prelozil Vladimír Petkevic ve spolůpraci s Pavlem Dominikem.
Vydalo Karmelitanske nakladatelství v Kostelním Vydrí v roce 2011. Pocet stran 173.
Co by udělal Ježíš? (What woůld Jesůs do?)
Drama,
USA/Kanada, 2010, 90 min
Režie: Thomas Makowski
Scénář: Joseph Nasser
Hrají: John Schneider, Maxine Bahns, Joseph Nasser, Flo Lawrence,
Rico Simonini, Mark Arnold, Terrell Ransom Jr.
V mestecků Raymond v Kalifornii se chystají volby starosty. Politik Alex York lidem slibůje prosperitů tím, ze na míste chatrajícího kostela postaví kasino. Behem volební kampane do mesta
prijízdí tůlak a marne se pokoůsí najít praci. Pri posledním kazaní pred demolicí vstůpůje do kostela a prerůsůje je
vypravením, jak chladne se k nemů lide tohoto mesta pri hledaní zamestnaní chovali. Čo by tomů rekl Jezís? A co
by ůdelal Jezís?
Hodnocení:
Film, ktery můze působit ponekůd amatersky. Vykony herců nejsoů na spickove ůrovni, celek vsak zachranůje průvodní myslenka filmů – Čo by ůdelal Jezís. Prolínající se osůdy herců nam mohoů pomoci ůvedomit si, co je v zivote
skůtecne důlezite. A jednodůcha veticka, casto zkracovana jako WWJD, se můze stat soůcastí resení nasich kazdodenních vyzev a problemů.
Musí sloužit Pánu Bohu, pomáhat ostatním lidem, pomáhat na faře třeba s jídlem, dělat soutěže.
Vašek, 8 let
Musí řídit mši, říkat pokuty ve zpovědnici, vstávat brzo ráno, aby byl první
v kostele, musí zasnoubit ženicha a nevěstu, musí na sebe oblíkat hodně,
hodně věcí na mši a musí rozdávat ty kolečka hodným lidem.
Matouš, 7 let
Říká modlitby, říká nám, že máme být milí, musí pít z kalichu a musí křtít miminka.
Lotynka, 6 let
Musí srozumitelně mluvit na mši a na nic nezapomenout, měl by se na
lidi usmívat a hlavně proměňovat vodu a chléb na krev a tělo Ježíšovo.
Jindřiška, 10 let
Musí být laskavý k lidem, musí být dobrý farář, musí dělat dobré skutky, musí dělat mše,
musí jíst, musí být v obleku, když dělá mši, musí sloužit Panně Marii……………a Ježíši :)
Barča, 7 let
Za + męża Antoniego (6.roczn.+), jego rodziców, dziadków, rodzeństwo, krewnych z rodziny
Mrajców, Zarembów, Dybczaków, za + Libušę i Leoša Witoszów, + rodziców, dziadków
i krewnych, za dusze w czyśćcu, z prośbą o dar wiary i Opatrzność Bożą dla żywych
5.10.
18:00 Cz Za + Jadwigu Morcinkovou, sestru, švagra, bratry, rodiče a duše v očistci
po
7:00
Pl
út
7:00
Cz O nová kněžská a řeholní povolání
st
7:00
18:00
7:00
18:00
7:00
Pl
Cz
Cz
Pl
Pl
6.10.
7.10.
čt
8.10.
pá
9.10.
so
18:00 Cz
7:00
Cz
10.10. 18:00 Pl
ne
11.10.
6:30
8:00
Pl
Cz
9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
7:00 Pl
12.10. 18:00 Cz
út 7:00 Cz
po
13.10.
st
7:00
Pl
Za + Marię Golasowską i całą + rodzinę
Za + Serafinu Suchankovou a jejího manžela Rudolfa a za rodinu Żurkovou
Za + Martina Lovase
Za + Karola Hanzla, rodziców i rodzeństwo
Za + Annę Podstawka, męża Antoniego i dusze w czyśćcu cierpiące
Za + Adolfa Szajtera, jeho ženu Marii, syny Aloise a Boleslava a jeho ženu Vilmu a za rodiče
z obou stran
Za + Jana Dostála
Za + Wandę i Franciszka Filipek, rodzinę Filipków i Cubrów oraz za + Bronisława Wacławika,
rodzinę Wacławików i Remeszów
Za + Józefa Pietra, żonę Annę oraz za rodziny Pietrową, Koždoniową i Borczową
Za Arnolda Ponču (38.výr.+), za jeho rodiče a za živé členy rodiny do ochrany Boží a Panny Marie
Za + Helenę Orehek (20.roczn.+), + męża Jana oraz + rodziców z obu stron, zażywych i +
członków rodzin, powierzając ich Opatrzności Bożej
Za + Ervína Wawreczku, bratry Karla a Jindřicha, synovce Jiřího, rodiče z obou stran a za živé rodiny
Za naše farní společenství
Za + Wandę Palowską-Kohutek (niedoż.65) z prośbą o szczęśliwą wieczność dla niej
Za + Hedviku Owczarzovou a za ostatní + z rodiny
Za + manžela Viléma Vronku, dceru Šárku a + rodinu Rácovou
Za + Petra Pisnoho
14.10. 18:00 Cz Za + Ludmilu Koselovou (4.výr.+) a celou + a živou rodinu Koselovou
čt
7:00
Cz Za + Eliáše Virostka, manželky Annu a Parasku, syna Michala a dceru Marii
15.10. 18:00 Pl
pá
16.10.
6:00
Cz
7:00
Pl
18:00
7:00
17.10. 18:00
6:30
8:00
ne 9:30
Cz
Cz
Pl
Pl
Cz
11:00
18:45
po 7:00
19.10. 18:00
út 7:00
Cz
Cz
Pl
Cz
so
18.10.
20.10.
st
7:00
Pl
Cz Za + manžela Karla Stryczka a rodiče z obou stran
Pl
21.10. 18:00 Cz
čt
7:00
pá
7:00
Cz
22.10. 18:00 Pl
Pl
23.10. 18:00 Cz
so
7:00
Za + Zofię i Henryka Pieczków, Marię i Rudolfa Tomiców, ich rodziców, rodzeństwo i za żywe
rodziny do Opatrzności Bożej
Za + Vladimíra Němce a Štěpána Šimaňoka
Za + Františka Paszka, Vendy Paszkową, Alžbětę i Augustyna Krzyształów, ich 8 + dzieci, za Annę
i Libušę Šmaňkowe, z prośbą o dar zdrowia dla Marii Fikackowej
Za + aživé členy z rodiny Damkové, Vroblové, Bláhové a Martínkové
Za + Vasila Hutníka a manželku Annu, syny Jana, Vasila, Michala a dcery Annu a Veronu
Na podziękowanie za otrzymane łaski z prośbą o kolejne z okazji 50. rocznicy ślubu
Za Edwarda Gałuszkę i jego rodzinę
Za Andělína Radu, jeho rodiče Annu a Františka a za živou rodinu do ochrany Boží
Za + Alojzego, Helenę Kunschke, córkę Jadwigę, rodzinę Żaganową, Śmiejową, dusze w czyśćcu
cierpiące i do opatrzności Bożej
Za + Emila Juránka, manželku, syna a rodiče z obou stran
Za naše farní společenství
Za rodzinę Brodową i Hermanową
Za + Barbaru Volnou a manžela
Cz
24.10. 18:00 Pl
Za + Stanisława Witosza, za rodziców, rodzeństwo i za + męża
Za + Josefinu Stoszkovou (20.výr.+), jejího manžela Karla, + rodiče Annu a Josefa Peřichové, za +
Janu Vonzinovou a za žijící rodiny do ochrany Panny Marie Fryštátské
Za + Walerii a Josefa Bogoczovy
Za + Emilię Boguniową i Sztemonową
Za wspólnotę różańcową
Za Annu Czerninovou a celou rodinu
Za + syna Pavla (10.výr.+), jeho + bratra Vítězslava a za duše v očistci
Za + Bertę Mašákową, jej męża Antoniego, za + Wandę Brzezną, jej męża Józefa, dusze w czyśćcu
cierpiące oraz za żywe rodziny Mařák, Brzezny i Haltuf, z prośbą o dary Ducha Świętego i zdrowie
ne
25.10.
6:30
8:00
Pl Za + rodziców Marię i Henryka Hanusów oraz za żywą i + rodzinę Musiołków i Hanusów
Cz Za + rodiče a syna a za celou žijící rodinu
9:30
Pl 2 braci oraz rodziców, za + Paulinę i Karola Posmyk, za + z rodziny Nieborowskich, Plura, za
11:00
18:45
po
7:00
26.10. 18:00
út
7:00
27.10.
st
7:00
8:00
Za + siostrę Hildegardę Paris, brata Gerharda, rodziców oraz dziadków, za + męża Richarda Š vana,
żywych członków tych rodzin, powierzając ich Opatrzności Bożej oraz za dusze opuszczone
Cz Za + rodiče Rudolfa a Otýlii Kucharczykovy a s prosbou o Boží ochranu za žijící rodiny
Cz Za naše farní společensvtí
Pl
Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
Cz Za + Františka Balase (nedož.75), za + rodiče z obou stran a za živé rodiny do ochrany Boží
Pl Za + Stanisława Skopka
Cz Za vlast
28.10.
+ manžela, rodiče z obou stran, za duše v očistci, s prosbou o zdraví a Boží požehnání pro živé
18:00 Cz Za
rodiny
7:00 Cz Za + rodinu Kocifajovou a za duše v očistci
čt
18:00 Pl Za Stefanię Brecherową, męża i syna Karla i Františka oraz za żywą rodzinę
pá
7:00 Pl Za + Marię Parchaňską, męża Jozefa i siostrę Elżbietę Cigankową
30.10. 18:00 Cz Za rodinu Waliczkovou, Suchoňovou, Poloczkovou a Bukowczanovou
7:00 Cz Za živé rodiny z obou stran s prosbou o obrácení, větší pokoru, víru a dary Ducha Svatého
so
18:00 Pl Za + Józefa Łukosza, żonę Annę i rodzinę z obu stron
6:30 Pl Za rodzinę Ryglów i Bornerów
8:00 Cz Za + rodiče Jana a Anežku Vranovy a do ochrany Boží za živé rodiny
ne
9:30 Pl Za + Henryka Wilczka, rodziców z obu stron i 2 zięciów
1.11.
po
2.11.
út
3.11.
st
4.11.
čt
5.11.
pá
6.11.
so
7.11.
ne
8.11.
Bożenu Bielczykovou, manžela Jana, bratra Benjamina, rodiče a do ochrany Panny Marie
11:00 Cz Za
Fryštátské za živou rodinu
18:45 Cz Za naše farní společenství
6:00 Cz Za + Herminu Marcolovou, manžela Leopolda a rodiče z obou stran
7:00 Pl Za + Marię Burkową, męża Wilhelma oraz żywą rodzinę do Opatrzności Bożej
16:30 Pl Za + Teresę Karas i wszystkich + z rodziny
18:00 Cz Za + Ladislava a Jarmilu Vrtalovy
7:00
Cz Za + Ervina Kotlarika, manželku, zetě, syna a za + z rodiny Kotlarikové, Kwiczalové a Zuziakové
7:00
Pl O nowe powołania kapłańskie i zakonne
+ Miroslava Plaštiaka, rodiče z obou stran, za duše v očistci a za živou rodinu do ochrany Panny
18:00 Cz Za
Marie
7:00
+ Cecilii Allovou, bratra Jana, sestru Marii a za rodiče z obou stran, s prosbou o přímluvu PanCz Za
ny Marie Ustavičné pomoci
+ Józefa Donocika (25.roczn.+), jego + żonę Emilię (5.roczn.+), rocziców oraz rodzeństwo
18:00 Pl Za
z ich małżonkami z obu stron
6:00 Cz Za + Antoniego Podstawku a všechny + z rodiny
+ Annę i Jana Wojnarów, syna Edvarda, rodziców z obu stron, rodziny Wojnarową, Landecką,
Pl Za
za dusze opuszczone oraz z prośbą o łaski Boże dla żywych rodzin
18:00 Cz Za + manželé Elfridu a Bronislava Wendzelovy
7:00 Cz Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
7:00
+ Krystynę i Kazimierza Czernek, wnuczkę Agnieszkę, + rodzinę Burzyńskich, Szostek i za
18:00 Pl Za
dusze w czyśćcu
6:30 Pl Za naszą wspólnotę parafialną
8:00 Cz Za + Josefa Mazurka (nedož.100), manželku, syna, rodiče z obou stran
9:30 Pl Za + i żyjących członków rodziny Knauer, Hanzlik i Sanak oraz za dusze w czyśćcu cierpiące
11:00 Cz Za + manžela Jozefa Kurtulíka (20.výr.+), rodiče z obou stran, sourozence a za živou rodinu
18:45 Cz Za + rodinu Šuterikovou, Kolaríkovou a Urbaníkovou a za živé rodiny do ochrany Boží
Omlouvame še za prípadne chyby ve jmenech a umyšlech mší švatych.
Naleznete-li takovoů chybů, kontaktůjte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 01.11.2015
Uzávěrka ve středu 19.10.2015
FARNÍ DEN
V nedeli 13. zarí 2015 odpoledne se ůskůtecnil tradicní Farní den, ktery poprve organizovali Karvinstí zvoníci.
Zahajili tak novoů tradici, kdy organizaci dne na sebe prevezme nektere ze spolecenství nasí farnosti.
Setkaní jsme zrealizovali na zahrade za faroů. Byly pripraveny stoly a lavice, ktere se postůpne zaplnily príchozími farníky. Nakonec nestacily a můsela se doplnit dalsí místa. Zvoníci se postarali rovnez o nase tela a zalůdky.
Gůrmanskym zazitkem byla ůrcite ůzena Zvonicka klobasa. Čepovalo se pivo a limonada a velky zajem byl o kvalitní bůrcak. Podekovaní patrí vam vsem, ktere jste napekly bůchty, kolace a jine dobroty pro nas pro vsechny.
Program zpestrily soůteze pro deti i dospele, jako napr. pretahovaní zvonickym lanem. Rodice nakonec nevydrzeli stat bokem a svym detem pomohli nejen povzbůzovaním, ale prímo tím, ze se chytili lana spolů s nimi. Nasledne zvoníci vyzvali farnost a pretahovaní pokracovalo. Veliky zajem vyvolala stafetova soůtez drůzstev. Beh –
pivo – zatloůkaní hrebíků. Ti, co se zůcastnili, poznali na vlastní kůzi, ze to není tak jednodůche.
Farní den probehl v klidne zabave, povídaní a smíchů. Postůpne, jak zapadalo slůnce, se vyprazdnovala i farní
zahrada. Poslední hoste odchazeli za tmy. Z vasich ohlasů je mozno ůz teď ríci, ze se den povedl a vsichni se tesíme na dalsí spolecne setkavaní.
Eko-křesťanství
Uz jste cetli novoů encykliků papeze Frantiska? Ne? Ja take ne, proto jsem se vydala ve ctvrtek 24. zarí
vecer na prednasků se zajímavym nazvem: „Eko-kresťanství? Patrí otazky tykající se ekologie do kresťanske moralky?“ Prednaska se konala, jako obvykle, v Malem sale karvinskeho kůltůrního domů a vedl
ji nas farar, Przemek.
Čela prednaska byla postavena na enycklice papeze Frantiska Laudato si´. Ti, co prisli, se mohli seznamit
nejdríve se samotnym pojmem ekologie a potom s nekolika myslenkami, jimiz se papez v tomto dokůmentů zabyva. Jestli chcete vedet, o cem presne Przemek na prednasce mlůvil, zeptejte se ho, nebo si
prectete toto císlo NFR :), nebo jeste lepe – prectete si papezovů encykliků.
Mne osobne tato prednaska povzbůdila jednak k prectení papezskeho textů, a jednak k zamyslení se nad
vlastním jednaním. Opravdů delam vsechno, co je v mych silach pri peci o sve okolí? Nevymloůvam se?
Nejsoů jeste nejake drobnosti, ktere mohů zmenit?
pátek 2.10. od 9:00 hod.
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství (ČZ), ůkoncení vedene, v 17:30 spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství a svatostnym pozehnaním.
1. pátek v měsíci – 02.10. - eůcharisticka poboznost s modlitboů Litanií k Srdci Jezísovů, zasvetnoů
modlitboů a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (ČZ). Od
16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eůcharistii.
Od ríjna spolecna adorace Krista v Eůcharistii s modlitboů díků a proseb bůde každý 1. pátek
v měsíci po večerní mši svaté ve farním kostele nebo v Moravske kapli.
Schola (česká) ……………………………………….. kazdy patek v 16:30,
Scholička …………………………………………………
Polska schola ………………………………………….
Komorní sbor ………………………………………….
Varhaníci …………………………………………………
Ministranti ………………………………………………
Podávající sv. přijímání …………………………..
Společenství „Pro všechny“ …………………….
Biblická hodina ……………………………………….
Společenství mladých manželů ……………….
Společenství manželů (Petrovice) …………..
Společenství starších manželů ………………..
Společenství středních manželů ……………..
Modlitební společenství ………………………….
Společenství mládeže ……………………………..
Farní volejbal …………………………………………..
Kurz „Základy víry“ (príprava na krest
a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………...
04.10. - den vezí a vyhlídek, po msi svate v 11:00
slavnostní otevření věže farního kostela ve
Frystate pro verejnost, komentovana prohlídka a moznost shlednůtí vystav ve vezí.
kazdy patek v 15:25
kazda sroda o godz. 15:00
kazde pondelí v 16:15
sobota 17.10. v 19:00
patek 09.10. a 23.10. v 16:30
sobota 24.10. v 19:00
ctvrtek 08.10. a 22.10. v 9:30
ctvrtek 01.10. a 15.10. v 19:00
ůtery 06.10. v 17:00
ůtery 03.10. ve 20:00
ůtery 20.10. v 19:00
termín bude upřesněn
kazde ůtery v 18:00
patek 02.10. a 16.10. v 19:00
kazdy patek 20:00 (ZS Delnicka)
ctvrtek 22.10. v 19:00 na fare
16.10. - slavnost sv. Hedviky, hlavní patronky Slezska. Mse sv. v 6:00
hod. (ČZ), v 7:00 hod. (PL)
a v 18:00 hod. (ČZ), vsechny ve
farním kostele ve Frystate.
17.10. v 10:30 hod. v Brne na nam. Svobody, slavna mse svata
k zaverů Narodního Eůcharistickeho Kongresů.
18.10. - pouť ve farním kostele sv. Petra z Alkantary
v Karviné -Dolech. Slavna mse sv. v 9:30 hod. (ČZ)
28.10. - pamatka vzniků samostatneho
Československa, mse svate jako
obvykle, navíc mse sv. obetovana za vlast v 8:00 hod. (ČZ).
Všechny mše sv. tento den budou ve farním kostele.
18.10. - misijní nedele, po nedelních msích sv. ve
Frystate - misijní kolac.
18.10. - poůtní mse svata ke sv. Hedvice
v kapli v Karvine - Starem Meste. v 11:00 hod. (PL).
01.11. - slavnost Všech svatých, mse svate
jako obvykle o nedelích. Poboznosti
na hrbitovech a moznost pozehnaní
hrobů: v Karvine - Dolech bezprostredne po msi sv. v 9:30 hod. Na
ostatních hrbitovech ve 14:00 hod.
Bylo to jednoho krasneho zarijoveho dne, nase paní Jirinka mela dovolenoů, a jelikoz zrovna byla streda, a tím padem
jsem mel volny den, tak jsem se rozhodl, ze místo restaůracního menů poobedvame doma a ja pripravím obed… Vsichni
prezili, a dokonce to vypadalo, ze jim chůtnalo i presto, ze barevnost jídla byla ponekůd nevsední… V minůlem císle jsme
byli na jihů, takze teď neco ze severskych chůtí a konkretne ze Svedska… Fotky byly porízeny na nasem farním stole…
Na ůvod zelena hraskova polevka s ůzenym lososem - grön ärtsoppa med lax.
Na čtyři porce potřebujeme:
800 ml jakehokoli cisteho vyvarů, cím jemnejsí tím lepsí, doporůcůji kůrecí nebo zeleninovy, domací
je nejlepsí, ale i ten z kostky take můze byt…
400 g mrazeneho zeleneho hrasků
maly kelímek bíleho hůsteho jogůrtů nebo zakysane smetany
100 g ůzeneho lososa
2 ml bíleho pepre na dochůcení (pokůd zrovna není po růce, můzeme
jej nahradit cernym peprem, ale jemne namletym)
1/2 cajove lzicky soli na dochůcení
Pripravíme si vyvar, ktery ůvedeme do varů. Nasledne vsypeme cele balení mrazeneho
hrasků a opet privedeme smes k varů. Hrasek v bůjonů chvíli povaríme, tak cca 2-3 min.
Ponornym mixerem vse v hrnci rozmixůjeme, tak aby polevka byla hladka (kvůli mixovaní
doporůcůji vzít trochů vyssí hrnec). Ochůtíme peprem a solí, pote vse jeste chvíli na slabem ohni povaríme. Mezitím do polevkovych talírů vlozíme trochů rozdrobeneho ůzeneho
lososa. Nalejeme polevků a dozdobíme lzící jogůrtů nebo zakysane smetany. Hotovo!
A pak je cas na hlavní jídlo, tedy peceny losos na soli - gräddas i salt lax.
Potřebujeme:
Losos - file s kůzí, cca 150 g na osobů
hrůboů sůl
citronovy pepr
estragon
Lososa ůmyjeme pod tekoůcí vlaznoů vodoů a osůsíme, nejlepsí jsoů
papírove kůchynske ůterky. Umyte
a osůsene file projedeme růkoů, zda
v nem nejsoů nejake zbytky kostí,
pokůd na nejake narazíme, vytrhneme je, vetsinoů s tím ale není problem. Zatím jeste nic neporcůjeme.
Na obycejny pecící plech z troůby nasypeme hrůboů sůl, tak aby
cely losos lezel na soli a zůstaly jeste tzv. solní okraje, tak nejak
na 2 cm. Polozíme rybů na sůl kůzí dolů. Růzovoů plochů file posypeme citronovym peprem a estragonem - dle libosti. Predehrejeme si troůbů na 180°Č, plech s ryboů vsůneme do troůby a peceme cca 25 minůt. Pokůd jsme poůzili file mrazene, je
treba pect o 5-10 min dele, rybů není treba pred pecením rozmrazovat. Vyndame z troůby a mame hotovo! Porcůjeme az
na stole nejlepe plochoů plastovoů nebo drevenoů lopatkoů. Prí podavaní na talíre oddelůjeme maso od kůze, ktera zůstava prilepena do specene soli.
K pečenému lososovi doporůcůji zeleny salat nebo salat z kyseleho zelí s nastroůhanoů mrkví a cerstvy zitny chleb.
Zeleny salat si pripravíme tak, ze do misky dame smes různych salatovych listů, dle libosti - klidne můzeme poůzít ůz hotove salatove smesi,
ktere se lehce dají sehnat v dobrych sůpermarketech. Do hrnícků nalejeme cca 50 ml chladne vody, 50 ml olivoveho oleje, pridame 1 lzicků dijonske nebo plnotůcne horcice a 1 lzíci bíleho vinneho octa nebo citronove sťavy. Můzeme take pridat různe bylinky, ktere mame radi. Vsechno
poradne promíchame a pak polijeme vznikloů zalivkoů salatove listy.
Doporůcůji to ůdelat cca 15 min pred podaním, aby se chůte mohly skamaradit :)
Dobroů chůť - Smakling måltid!
Przemek
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna
Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč
Kč.
Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu.
Vydavatel
Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1,
tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected]
Redakce
Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová,
Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová,
P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek