pěstuj prostor - Anthropictures

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA:
PĚSTUJ PROSTOR – PATRONÁT
EVA AUBRECHTOVÁ
BARBORA MALKUSOVÁ
MICHAL LEHEČKA
30. 7. 2014
1
Obsah
ÚVOD – Shrnutí výzkumu
Terénní výzkum ve čtvrtích s nižší zástavbou
Terénní výzkum na panelových sídlištích
Možné příčiny neaktivního přístupu k veřejnému prostoru
Bolevec, Lochotín
Bolevec
Bolevecká náves – Spolek boleveckých rodáků
Bolevec – Sídlištní prostor
Bolevec – Sídliště – Kluby Evangelické církve metodistické
Lochotín
Lochotín – Sídlištní prostor
Nízkoprahový klub Atom
Roudná, Košutka, Vinice
Roudná
Dvůr Roudná
Aktivisté u kostela Všech svatých
Revitalizace pramenů
Košutka
Okolní příroda
Vinice
Shrnutí výzkumu
Bibliografie
Archivní prameny
Internetové prameny
Přílohy
Příloha č 1 – Mapa aktivního jednání v prostoru – Bolevec, Lochotín, Košutka
Příloha č 2 – Mapa aktivního jednání v prostoru – Roudná, Vinice
3
4
5
5
6
7
8
9
10
12
12
15
16
17
17
18
18
20
22
23
25
26
26
26
27
27
27
2
ÚVOD
Shrnutí výzkumu
Michal Lehečka
Během našeho výzkumu prováděného na podporu projektů spojených s pořádáním akcí Plzeň 2015 – Evropské
hlavní město kultury, jsme se soustředili také na projevy a tematizace péče a zvelebování veřejného prostoru lokality. Jednotlivé čtvrti jsou velice různé, tudíž i zájem o veřejný prostor podléhá jejich charakteru. Prostředí čtvrtí
s nižší zástavbou by se dalo charakterizovat malou veřejnou aktivitou, neboť většina prostoru je spíše soukromá
či polosoukromá. Sídlištní lokality vykazují různou míru zájmu o veřejný prostor. Téměř veškerá forma aktivit však
směřuje do privátní sféry. V zásadě se dá říci, že projevy snahy o kvalitní veřejný prostor jsou spíše latentní, tzn., že
i u míst, která vykazují známky aktivity, je velice složité zastihnout osoby a postihnout tak jejich motivace a charakter péče o ten který konkrétní prostor.
Městským prostorem přitom rozumíme specifický urbanistický útvar, krajinu, která je určitým způsobem obývaná
a váže k sobě určité praktiky a významy, které z ní dělají systém provázaných míst. Krajinu města tedy chápeme
jako neustále utvářenou sociálními světy jejích obyvatel, přičemž stejně tak „utváří“ město zpětně i svoje obyvatele. Z toho vyplývá, že utváření typicky městského (i sídlištního) života je velice dynamickým procesem, v rámci kterého je možno, obzvláště v prostředí dnešního globálního světa, hovořit o složitých sítích vztahů
a vlivů (Marcus 1995). Při terénním výzkumu jsme se tak nezaměřovali pouze na jednotlivce a skupiny, ale také na
projevy materiální kultury ve veřejném prostoru lokality, neboť tyto projevy mohou o člověku často vypovědět
i to, co by sám neverbalizoval.
Terénní výzkum ve čtvrtích s nižší zástavbou
Do této kategorie se dají řadit tyto lokality – Roudná, Dolní část Lochotína, Zavadilka, Malý Berlín, Bolevecká náves a lokální části Bolevce a Košutky. Ve všech těchto čtvrtích jsme narazili na poměrně slabý potenciál možnosti
péče o společný veřejný prostor. V zásadě jsme objevili jen několik aktivních projevů snahy o zvelebení. Tento, do
určité míry, nezájem si vysvětlujeme velmi nízkým počtem veřejných ploch v husté domkové zástavbě. Za zmínku tak v tomto kontextu stojí každá aktivita, která vykazuje spolkový charakter, byť se třeba nejedná o klasické
veřejné prostory.
3
Konkrétní počiny přiblíží kolegyně ve svých částech výzkumné zprávy.
Jednou z aktivit, které jsme do bližšího popisu nezahrnuli, jsou činnosti zahrádkářských kolonií, ty se v oblasti
vyskytují poměrně frekventovaně (Střelnice, Šídlovák a Mikulka). Obzvláště mikulecká kolonie stojí za zmínku,
neboť jde o velmi rozsáhlý prostor, který není vnitřně členěn jakýmikoli ploty, jednotlivé hranice pozemků tak
vymezuje pouze zeleň, rostlinstvo, či pěšiny. Tohoto faktu si starší členové velice cení, neboť jej považují za něco
přirozeného, nicméně obávají se tlaku mladších členů spolku, kteří by obzvláště po převedení pozemku do vlastnictví spolku mohli chtít tyto dílčí zahrádky oplotit. Tato aktivita a její další motivace sice nevykazují charakter
veřejnoprostorového zvelebování, avšak jedná se o zajímavý úkaz pojetí spolkovosti a vzájemnosti ve vztahu ke
společně obhospodařovávanému prostoru.
Terénní výzkum na panelových sídlištích
V lokalitě městského obvodu Plzeň 1 jsme se soustřeďovali na všechna sídliště – Bolevec, Lochotín, Košutku a Vinice. I přes různé stáří sídlišť se dá hovořit o tom, že jednotlivé komplexy fungují z hlediska pohybu a fungování
lidí ve veřejném prostoru poměrně podobně. Dle našeho pozorování je sídliště zvláštním organismem, který
vykazuje specifické formy chování a jednání. To je do značné míry způsobeno samotnou formou bydlení a organizací urbanistické struktury. Se svými rozsáhlými veřejnými prostory se velká satelitní sídliště vymykají z kategorie
klasické městské zástavby, a to převážně svojí nevyhraněnou prostorovou strukturou (Bazac–Billaud 2000).
Tato nevyhraněná struktura:
1)
Ztěžuje dobrou orientaci v sídlišti (převážně návštěvníkům, neboť stálí obyvatelé si po čase vytvoří
implicitní „mentální mapu“ sídliště) (Lynch 2004).
2)
Rozmývá některé místopisné kategorie, tvořené na základě čtvrtí.
3)
Nahrazuje tyto kategorie (obzvláště v případě velkých panelových bloků „rondelů“) kategoriemi
menšího měřítka (bloky, vnitrobloky apod.), což dříve vedlo například k zvláštnímu pojmenovávání
skupin dětí podle ulic (Žlutičáci aj.).
4)
Dává vzniknout takzvaným reziduálním prostorům (Toušek 2013), které nemají žádné funkčnější
využití (fungují pak jako tranzit zóny či „zašívárny“ – místa sdružování mládeže, bezdomovců a osob
v sociální nouzi).
5)
Mimo reziduálních prostor dává vzniknout rovněž specificky husté síti zkratek (neoficiálních
komunikací). Tyto pěšinové zkratky poukazují v prvé řadě na nedostatečnost komunikačních tras
v sídlišti. Při bližším ohledání neoficiálních komunikací, zjistíme, že se nejedná pouze o zkratky, ale
i o pěšiny, které jsou evidentně využívány pejskaři, neboť mají poněkud jiných charakter, nevedou
zcela přímo, nebo vznikají v místě, kde zkracování cesty není potřebné.
Nevyhraněná struktura ve spojení s poměrně frekventovaným výskytem, někdy až nekontrolovatelně bující zeleně, vytváří z takto koncipovaných sídlišť komplexy, jejichž charakter je někde na pomezí mezi urbánním a rurálním prostředím. Centrální uzly (nákupní centra apod.) zde působí spíše jako návsi než strukturovaná
4
náměstí. Prostory se zelení mezi bloky panelových budov fungují pro změnu jako svého druhu sady.
V souladu s konceptem „města uprostřed zeleně“ (např. Oberstein 1980) se tak nabízí ještě jeden složený
pojem – „město-park“. Takový charakter v dnešní době v oblasti Plzně 1 vykazují v první řadě sídliště Bolevec a Lochotín. Ostatní dvě sídliště, buď zelení ve svých útrobách příliš nedisponují (Vinice), nebo je tato zeleň
upozaďována urbanistickou skladbou (Košutka a její rondely). Přítomnost zeleně na sídlišti je hodnocena vesměs
kladně. Výjimky se najdou, obzvláště právě v případech, kdy lidé hovoří o místech, která vykazují charakter reziduality. V takových místech je pak zeleň považována za nežádoucí a kultivace těchto prostor jako pozitivní krok
(pan Š, 60+, obyvatel Lochotína).
S veřejným prostorem sídliště se snaží pracovat dva nízkoprahové kluby působící v oblasti Bolevce a Lochotína. Jedná se o sídlištní kluby metodistické církve, které se konají ve stanech ve veřejném prostoru sídliště
a o klub Atom, zřizovaný Českobratrskou církví evangelickou. Obě tyto organizace aktivně vstupují do veřejného prostoru a snaží se oživit poměrně neživý charakter sídliště (viz kapitola Evy Aubrechtové).
Rozlehlé prostory, například před základními školami jsou ve večerních hodinách využívány sídlištními partami,
jejichž zájmem je však spíše relaxace, či chcete-li „zevlování“ a popíjení (slečna V., 20+). Obecně se dá hovořit
o tom, že využívání veřejného prostoru v prostředí sídliště má značně temporální charakter. To znamená, že je
v různých časových obdobích veřejný prostor využíván různě. Dle našeho názoru je tak možné hovořit o tom,
že zkoumaná sídliště a jejich prostor fungují v první instanci jako „ne-místa“ (Augé 1998), jež nemají pro většinu
svých obyvatel nějaký hlubší sociální rozměr, ve smyslu pobýt tu, zastavit se, popovídat si apod. Tento poznatek
se však nedá paušalizovat, neboť jsme hovořili pouze s omezeným spektrem obyvatel.
Možné příčiny neaktivního přístupu k veřejnému prostoru
Mnohá místa zůstávají vzhledem k demografickému vývoji sídlišť (Musil 1985: 61) nevyužitá, až nevzhledná. „Panelákov“, jak lokalitu nazývá jeden z aktérů (pan B., 50+, obyvatel Košutky), tak do určité míry funguje opravdu
jako pouhé místo rozlehlých ploch, peších komunikací a zeleně.
Nepříliš aktivní přístup k veřejnému prostoru tak dle našich zjištění umocňují tyto faktory:
1)
Mnoho obyvatel sídlišť v oblasti Plzně 1 má zahrádky v okolních zahrádkářských koloniích, často jenom několik set metrů od svého panelákového bytu (muž, 60+, zahrádkář ze ZK Střelnice, obyvatel
Košutky).
2)
Nízká přítomnost rozsáhlých lesů a soustavy několika rybníků, která svojí infrastrukturou v podstatě bez problému naplňuje rekreační a volnočasové potřeby obyvatel prakticky všech lokalit.
3)
Snadná a pohodlná dostupnost centra města s dojezdovou vzdáleností do 15 minut i z těch nejzazších částí městského obvodu Plzeň 1 vede k tomu, že za kulturním vyžitím vyráží obzvláště mladší
generace zpravidla do města.
Tím nemá být řečeno, že by ve zkoumaných sídlištích nikdo neužíval veřejný prostor, toto užívání však zpravidla
nevede k aktivnímu přístupu k jeho zvelebení. Konkrétní informace se však dozvíte v jednotlivých kapitolách
dokumentu.
5
Bolevec,
Lochotín
Eva Aubrechtová
Různorodost zástavby na území Bolevce a Lochotína nabízí i různé vnímaní a hlavně využívání veřejného prostoru. Do zkoumané lokality patří jak rozsáhlý komplex Boleveckých rybníků, okolní lesy, tak stará vilová zástavba
a především značná část sídlištního komplexu Severního předměstí. Do prostoru významným způsobem zasahují
i příslušníci vybraných spolků, organizací či církví, kteří svou činností pomáhají přetvářet své okolí. Ostatní péče
o veřejný prostor se pak liší místo od místa a spadá spíše do soukromé sféry.
Veřejný prostor v obecné rovině slouží především v sídlištní části pro tranzitní funkci. Během monitoringu nebylo
zaznamenáno významnější nebo pravidelnější sdružování v prostorách sídliště. Výjimku tvoří maminky s dětmi,
které hojně využívají nově vybudovaná dětská hřiště a také pejskaři, kteří své psy venčí v prostoru sídliště i v okolních lesích. Obecně by se dalo říci, že „pejskaři“ jsou jedněmi z často viděných jedinců, kteří využívají prostor
sídliště a docházejí (především na Bolevci) i do nedalekých lesů. Výhodou blízkosti lesů je i skutečnost, že je možné pustit psa bez vodítka, což prostor sídliště nedovoluje. S tímto problémem se setkávají především obyvatelé
Lochotína, pro které jsou lesy vcelku vzdálené. Problém s venčením na sídlišti dokládá následující citace: „Když
jdete se psem po sídlišti, nemůžete ho pustit, protože na vás každou chvíli začne někdo křičet, ale tak s tím
se počítá. Takže v sídlišti to na venčení moc není, ale je pravda, že člověk vyjde 10 nebo 15 minut nahoru
k lesům a je to v pohodě.“ (žena, 25 let).
V lokalitách s nižší zástavbou potenciál přetváření veřejného prostoru víceméně absentuje, neboť se jedná především o domy v soukromém vlastnictví, které mají své předzahrádky oploceny. Je možné tedy tvrdit, že funkce
veřejného prostoru je značně omezená. V následujícím textu bude zkoumaná lokalita rozdělena na dvě části –
Bolevec a Lochotín. V těchto částech bude zdůrazněna nejen práce jednotlivých aktivistů, ale také místa, která
určitým způsobem v lokalitě vynikají, současně bude také kladen důraz na problematické aspekty zkoumaného
prostoru.
6
Bolevec
Oblast, která zasahuje do městské čtvrti s názvem Bolevec, nabízí velmi rozličná místa. Lze ho tedy systematicky
rozdělit do jednotlivých oblastí, které se svým způsobem prolínají především ve spojení s působením jednotlivých aktivistů. Historicky se jedná o území bývalé obce Bolevec, jejíž kořeny sahají až do 13. století. Původní rurální ráz Bolevce byl narušen v polovině 70., potažmo v 80. letech minulého století, kdy probíhala výstavba sídliště
Bolevec. Mezi historické pozůstatky lze označit Boleveckou náves, ulici Jesenickou a vilovou zástavbu za ulicí
Plaskou směrem k Boleveckým rybníkům včetně vilové čtvrti Zavadilka. Z těchto částí je ve vztahu k přetváření
veřejného prostoru nejvýznamnější Bolevecká náves a s ní spojený Spolek boleveckých rodáků, jejichž působení
má přesah až do okolních lesů.
Nedílnou součástí Bolevce je také komplex Boleveckých rybníků, které jsou využívány v letní sezóně především
k rekreačním účelům. V jejich okolí však působí několik spolků. U Seneckého rybníka působí dva skautské oddíly
STOPA Plzeň, u Šídlovského rybníku byla vybudována Zahrádkářská kolonie U Šídlováku. Ovšem u obou těchto
subjektů je péče o veřejný prostor spíše marginální, neboť se opět jedná o soukromé či pronajaté pozemky. Působení aktivity majitelů lze charakterizovat směrem dovnitř komunity či ve prospěch svých osobních zájmů. Výjimku
tvoří Ranč Šídlovák, jehož majitel před šesti lety začal budovat základy pro ranč, který je v současné době vyhledávaným místem obyvatel nejen z Plzně 1. Důvod, proč zařazujeme tento soukromý subjekt do naší zprávy, je takový,
že majitel zásadním způsobem přeměnil stigmatizované místo, které bylo spojováno s bezdomovci a narkomany,
na místo setkávání místních obyvatel. Dnes lze hovořit o ranči, jako o místě, kde se schází za příznivého počasí
značné množství lidi, především obyvatel z okolního sídliště, což vyplynulo i z našeho terénního výzkumu.
Ranč Šídlovák. (Zdroj: www.rancsidlovak.cz).
7
Bolevecká náves – Spolek boleveckých rodáků
S pozůstatky bývalé vesnice je možno setkat se právě v prostoru sídlištního komplexu, kde trojúhelníková náves
s kořeny ze středověkých dob tvoří kontrast k vysokým panelovým domům, které ji obklopují. Právě toto místo je
spojeno se Spolkem boleveckých rodáků, kteří pomáhají, jak bylo výše zmíněno, zásadním způsobem přetvářet
okolní lokalitu svou snahou o znovuobnovení historických míst.
Bolevecká náves uprostřed sídliště. (Zdroj: Letecký snímek lokality v roce 2011 [online]).
Rodáci se zásadním způsobem zasadili o rekonstrukci Bolevecké návsi a její udržování, ovšem to není jediná věc,
která u tohoto spolku stojí za zmínku. Jednou z jejich činností je také obnova památek v okolí. Jedná se především
o boží muka, památeční sloupky či smírčí kříže, které byly umístěny v okolí původní obce Bolevec. Kupříkladu obnovená boží muka nemohla být vrácena na svá původní místa kvůli přeměně prostoru při výstavbě sídliště, tak je
Rodáci po jejich obnovení umístili přímo na náves, kde jsou nyní k vidění. Mezi nejvýznamnější patří Grypekovská
boží muka z roku 1606 a Pechátovská boží muka z roku 1690 s pozlacenou Panenkou Marií. Smírčí kříže i památeční sloupy jsou umístěny na svá původní místa, která jsou ve většině případů právě v okolních lesích (Smírčí
kříž U řezníka (les severně od Plzně), Kříž na památku násilné smrti Barbory Pávové (Pod Krkavcem), Křížek v údolí
Merán, Křížek U Četníka (les u Sigmundovy stezky).
Jako důkaz poslouží i následující citace, která pochází z rozhovoru s aktérem v listopadu minulého roku: „Příští
rok budeme na první jarní den 21. března obnovovat křížek U Četníka, který je na Ledecké silnici. Sehnal
jsem na něj i litinového Krista u mé sousedky, kterého necháme pozlatit. V podstatě ho vrátíme tam, kde
býval téměř po sto letech.“ (muž 65+, Spolek boleveckých rodáků).
Další aktivitou spolku je každoroční akce „Udělej
dobrý skutek“, v rámci které jsou právě obnovovány vybrané historické památky, jejichž výběr není
nikterak systematický. Spíše se jedná o náhodný
objev v historických análech, kdy člen prezentuje svůj objev na pravidelné měsíční schůzi, kde se
pak rozhoduje o jeho obnově. V současné době se
snaží o obnovu busty Jan Husa, na kterou shánějí
grant. V letošním roce se ovšem akce „Udělej dobrý
skutek“ netýkala historie, ale zaměřila se na místní
ptactvo v rámci dubna – měsíce ptáků. V poslední
době se totiž Rodáci setkávali s nemilou skutečPozvánka na požehnání nové pozlacené sošky Madony na Pechátovských
ností, že se v místní opravené hasičské nádrží topili
božích mukách 2012. (Zdroj: Z archivu Spolku boleveckých rodáků).
ptáci, kteří se sem slétali ze sídliště za účelem napití. Z toho důvodu členové spolku vytvořili na nádrži
pítko pro ptáky, aby již nedocházelo k jejich utonutí. Slavnostní odhalení pítka se konalo na konci měsíce dubna
8
letošního roku. Z uvedeného vyplývá, že se Rodáci
zajímají nejen o historii lokality, ale také o okolní přírodu. Za zmínku stojí také ekologické procházky po
okolních lesích, které příslušníci spolku praktikují ve
spolupráci s Boleveckou základní školou. Výklad je
zaměřený na místní rostlinstvo a zvířectvo.
Odhalení pítka pro ptáky v rámci akce „Udělej dobrý skutek“ 2014
(Aubrechtová 2014).
Bolevec – Sídlištní prostor
Území sídliště v Bolevci z velké části zaplňují areály dvou základních škol, a to 1. ZŠ a 34. ZŠ, jejichž pozemky jsou
ze všech stran oploceny. Veřejný prostor je používán především k tranzitní funkci a vzhledem k vysokému počtu
zkratek a pěšinek v trávě, trasy původních chodníků neodpovídají potřebám místních obyvatel. Dalším pozůstatkem bývalých dob je velký počet nevyužívaných sušáků na prádlo před domy, stejně jako opuštěná zarostlá
hřiště, která již také ztratila svou funkci.
Za zmínku stojí také skutečnost, že Komunitní škola, respektive občanské sdružení (dnes již zapsaný spolek) KoŠ,
který vznikl při 1. ZŠ v roce 1998, se snažil rozvinout místní komunitní potenciál. Jeho hlavním účelem bylo uspokojení poptávky po volnočasových aktivitách a vytvoření širokého komunitního prostředí na velkém sídlišti, což
se časem ukázalo jako nenaplnitelný cíl, neboť prostor zdejšího sídliště bohužel nevede k rozvoji semknutějších
sousedských vztahů.
Příklady zkratek.
9
Z hlediska komunity graffiti a obecně tvůrců street artu jsou hojně využívány zdi u nákupního střediska Plaská,
stejně jako výměníky v prostoru sídliště. Do komunity je bohužel velmi obtížné proniknout. I přes velkou snahu
se nám během našeho 3,5 měsíčního výzkumu nepodařilo získat žádný kontakt.
Graffiti – nákupní středisko Plaská a výměníková stanice.
Obecně lze říci, že v oblasti Bolevce je snaha řadových obyvatel přetvářet veřejný prostor v okolí svých domů
spíše marginální, a to i přesto, že se zde místy objevuje veskrze privátní snaha zvelebit příslušnou předzahrádku.
Nejvýznamnější přetvoření je k vidění v ulici Tachovská a v ulici Kaznějovská. Nutno podotknout, že se jedná
opravdu jen o výjimky, které vybočují z řady předzahrádek ponechaných ladem.
Předzahrádky v ulici Tachovská a Kaznějovská.
Bolevec – Sídliště – Kluby Evangelické církve metodistické
Zajímavým způsobem se na oživování veřejného prostoru podílí Evangelická církev metodistická, která již od
roku 1996 provozuje volnočasové kluby pro děti. Od roku 2006 kvůli úpadku zájmu bylo nutné „vyjít mezi lidi“.
Hlavní organizátor, pan Wittner, vybral po vlastním monitoringu lokality na sídlišti místo, kde se objevovalo nejvíce lidí, respektive dětí. Zjistil, že nejfrekventovanějším prostorem je bývalé hřiště v ulici Nýřanská. Od té doby se
zde konají pravidelně každé úterý od 16:00 hodin kluby pro děti od 5 do 12 let. Pro účely venkovních klubů byl
pořízen zahradní altán označen cedulí, aby bylo zřejmé, o co se jedná a kdo je pořadatelem. Vyjitím mezi lidi se
rapidně zvýšil počet účastníků klubů. Navíc se mohly rozšířit i aktivity, neboť prostor hřiště nabízí možnost nejrůznějších kolektivních pohybových činností a her. Průměrný počet účastníků je měřen dle participace minimálně
na jedné aktivitě, takže se jedná spíše o relativní počty, které se mohou lehce od absolutních počtů lišit. Dle této
statistiky se od roku 2006 zvýšil počet účastníků z 8 na 43 dětí ročně a v současné době se pohybuje až okolo 100
dětí ročně, které se zúčastnily minimálně jedné aktivity. Venkovní kluby tedy slavily úspěch, ale nemohly fungovat celoročně, takže bylo nutné pořídit stan, který by byl vhodný i do nepříznivého počasí. Za podpory Plzeňského kraje byl stan vybaven i topením, takže od roku 2010 fungují venkovní kluby i v zimě.
V roce 2012 pak přišel podnět od jedné z maminek rozšířit počet klubů během týdne, takže byl zaveden i druhý klub, který se koná každé pondělí od 16:00 na asfaltovém hřišti v Sokolovské ulici, která spadá již do oblasti
10
Lochotína. Děti jsou ke stanu svolávány píšťalkou a hlavní náplní programu je zahřívací soutěž, povídání z Bible
(čtení, scénky), soutěže na téma vybraného biblického příběhu a nabídka občerstvení (limonáda, čaj). (Viz Komunitní monitoring).
Mapa a pozvánky na volnočasové kluby Evangelické církve metodistické.
Místa konání sídlištních klubů Evangelické církve metodistické (ulice Nýřanská a Sokolovská).
11
Lochotín
Oblast Lochotína lze jednoduše rozdělit na sídlištní a vilovou část. Vilová čtvrť je historicky starší a nachází
se v ní celkem osm významných vil, které jsou součástí Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín. Vilová čtvrť
Lochotín postupně vznikala od devadesátých let 19. století v návaznosti na bývalý areál Lochotínských lázní.
Na počáteční rozvoj vilové čtvrti do roku 1900 navázala výstavba nových domů okolo roku 1914. K rozsáhlejší výstavbě došlo pak ve 20. a 30. letech. Ovšem v důsledku urbanistických změn v lokalitě na konci 70. let
došlo k značnému poničení vilové čtvrti a to hlavně kvůli rozšiřování silniční komunikace mezi městem a Severním předměstím (Ulrich 2009). Z hlediska veřejného prostoru je tato část víceméně nezajímavá, neboť
se opět jedná o oplocené soukromé pozemky, které jsou vzájemně propojeny jen chodníky a silničními komunikaci. Obecně je tento prostor užíván jako tranzitní, neboť skrze něj vede zkratka k tramvajové zastávce
linky č. 4.
Lochotín – sídlištní prostor
Sídliště Lochotín bylo prvním sídlištním komplexem z tzv. Severního předměstí. První domy začaly vznikat
v druhé polovině 70. let. Obecně je pro neznalce prostoru lokalita velmi nepřehledná, neboť ji objímají ze dvou
stran dvě ulice – Sokolovská a Komenského, které se obě táhnou od ulice Studentské až k Aleji Svobody a znesnadňují tak orientaci v terénu. Směrem od ulice Komenského k ulici Lidická je možno setkat se s vilovou zástavbou, která je opět schovaná mezi panelovými domy. V tomto prostoru hraje zásadní roli Bolevecká základní
škola, která díky participaci na projektu Kreativní demokratická škola získala finanční grant na přetvoření
nevyužívaného hřiště na ulici Lidické v přímě blízkosti školy, kde dříve stával bolevecký Lidový dům. V tomto
ohledu je Bolevecká základní škola hlavním zástupcem aktivistů, kteří se snaží nějakým způsobem přetvářet
veřejný prostor na Lochotíně.
12
Prostor pro přetvoření navržený žáky Bolevecké základní školy.
Stejně jako v Bolevci je prostor Lochotína protkán značným množstvím zkratek a pěšin v trávě, které místním
obyvatelům urychlují pohyb po prostoru. U domů je možné setkávat se často s lavičkami, které jsou využívány
místními postaršími obyvateli jako odpočinková místa.
Příklady zkratek.
Výtvory komunity street artu jsou ve velké míře k vidění na zdi, která lemuje ulici Lidickou, dále pak na objektu
výměníkové stanice tamtéž. U tohoto objektu se také sdružují bezdomovci soudě podle zařízeného příbytku.
Stejně jako v Bolevci jsou k tomuto sebevyjadřování využívány výměníkové stanice prakticky na celém sídlišti.
Aktéři street artové komunity jsou však neznámí.
Příklady graffiti. Objekt na Lidické ulici.
13
Příklady graffiti. Objekt na Lidické ulici, výměníková stanice v Sokolovské ulici, nákupní středisko Družba.
Ústředním prostorem sídliště Lochotín je Centrální park, který v minulých letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
V těsné blízkosti parku se nachází Plavecký bazén a Eispark, které nabízí sportovní vyžití. K parku také přiléhá
31. ZŠ, která má své pozemky a hřiště oplocené (stejně jako ostatní školy).
Právě 31. ZŠ se nachází v ulici Elišky Krásnohorské, kde jsou k vidění nejlépe udržované předzahrádky z celého
sídliště. Opět se ale jedná o individuální motivaci místních obyvatel, kteří dobrovolně velebí prostory před svými
domy. Kvůli nepravidelnému charakteru údržby těchto předzahrádek se v rámci našeho terénního výzkumu ukázalo jako velmi problematické kontaktovat aktivně pečující osoby.
Předzahrádky v ulici Elišky Krásnohorské.
Zajímavostí jsou opět relikty bývalých hřišť, kterých je na sídlišti Lochotín značný počet, ať už se jedná o bývalá
pískoviště či hřiště na kolektivní hry. V současné době nejsou využívána pro své původní účely a často opět slouží
jako místo, přes které si místní obyvatelé zkracují cestu. Na některých místech je ale možné setkat se s nevídanými
zajímavostmi jako je například bouda pro toulavé kočky v Komenského ulici instalované společností Svoboda zvířat
či netradičně umístněné lavičky. Z našeho pozorování vyplynulo, že jsou lavičky, které jsou umístěné v prostoru sídliště, často využívány pro nepravidelný odpočinek místních obyvatel, pravidelnější sdružování nebylo vypozorováno.
Příklady laviček. Ulice Sokolovská a Komenského.
Bouda pro toulavé kočky
– Svoboda zvířat. Ulice Komenského.
14
Nízkoprahový klub Atom
V souvislosti s působením ve veřejném prostoru je třeba zmínit místní nízkoprahový klub. Klub Atom je součástí
Českobratrské církve evangelické. Své působiště má v bývalém nákupním středisku Atom v blízkosti Centrálního
parku. V lokalitě funguje od prosince roku 2010 a byl vytvořen na základě Komunitního plánování města Plzně,
v duchu kterého byla vybrána městská část Plzeň 1. Hlavní motivací pro výběr konkrétního místa byla dostupnost
pro cílovou skupinu. Klub Atom je zaměřen na děti a mládež ve věku 6 až 20 let, kteří na území Plzně 1 bydlí, studují nebo zde tráví volný čas (viz Komunitní monitoring).
Pro účely projektu Pěstuj prostor je důležité zmínit několik aktivit, které jsou v rámci klubu Atom provozovány.
Jednou z aktivit je terénní program, který ve své podstatě slouží jako prodloužená ruka zařízení. V praxi to znamená, že místní pracovníci každé pondělí vyrážejí do prostoru sídliště a oslovují místní mládež osobně s pomocí letáčků. Propagace prostřednictvím dní otevřených dveří se v lokalitě neukázala jako funkční, což lze interpretovat
tak, že u místních obyvatel absentuje vlastní iniciativa angažovat se. V praxi se osvědčilo, že mnohem úspěšnější
je právě osobní oslovování či doporučování od stávajících klientů.
Volnočasové aktivity jsou provozovány za příznivého počasí venku, jedná se o sportovní vyžití, takže jsou často za
tímto účelem využívána hřiště u místních základních škol či opuštěná betonová hřiště v prostoru sídliště. Pracovníci klubu s klienty dochází i k Boleveckým rybníkům, volba aktivity je především otázkou počasí. Přímo v klubu
Atom jsou k dispozici počítače s přístupem na internet, které slouží jak k osobním účelům, tak k doučování klientů. Dále prostory nabízejí další sportovní vyžití v podobě hraní stolního tenisu či stolního fotbalu. Pro zájemce je
tu připravena i řada deskových her (viz Komunitní monitoring).
V současné době je v plánu nový projekt, který je zaměřen na zvelebení prostoru areálu Atomu a jeho okolí. Cílem
projektu je prostřednictvím prostorové přeměny odpovídat na potřeby místních obyvatel a současně i lidí, co zde
pracují. V plánu je i vlastní průzkum mezi místními obyvateli, kteří by měli vyslovit své ideje o přeměně místa. Podobnou snahu měli pracovníci a klienti klubu při opravě pískoviště, které je v přímé blízkosti u Atomu. Cílem bylo
vrátit místu svého ducha, ale akce se bohužel nesetkala s úspěchem, protože bylo místo i po opravě okupováno
stejnými lidmi, kteří neodpovídají cílové skupině, pro kterou je pískoviště určeno (viz Komunitní monitoring).
15
Roudná,
Košutka,
Vinice
Barbora Malkusová
Ve zkoumaných lokalitách se setkáváme s různorodou zástavbou. Mezi mnou zkoumané lokality tak patřila Roudná, pro níž je typická zástavba cihlovými činžovními domy z konce 19. století. Podobným charakterem, avšak ještě
o něco více „vesnickým“, se vyznačuje historická část Košutky okolo bývalé sokolovny táhnoucí se jižně až k oblasti
rodinných domků a historicky zajímavé části „Berlín“, jež se vyznačuje zástavbou řadových rodinných domků,
původně určených pro úředníky z plzeňské Škodovky. Naprosto odlišnou částí je sídlištní komplex na Košutce.
Urbanistický celek stavěný v 80. letech minulého století se vyznačuje soustředěním bodových panelových domů
v kombinaci s „víceúhelníkovými rondely“, které jsou v našem prostředí ještě k vidění například na pražském sídlišti Lužiny (tam se však jedná o jiný prefabrikovaný stavební systém). Sídliště Vinice je nejmladším sídlištěm v oblasti městského obvodu Plzeň 1 postaveným na přelomu 80. a 90. let minulého století. Jedná se opět o sídliště
koncipované do formy vnitrobloků, které v dnešní době nemají zvláštní využití. Ve zdejší oblasti se koncem 90.
let začala přistavovat jako poslední nová zástavba obytných a rodinných domů (západní oblast), které někteří
obyvatelé starších Vinic říkají Sylván.
Obecně má veřejný prostor ve všech třech zmíněných lokalitách především tranzitní funkci. Lidé se skrze něj
pouze dostávají z místa na místo. Výjimku v tomto smyslu tvoří Roudná, kde se jedná o specifickou situaci. Většina
veřejného prostoru sice má tranzitní funkci, najdeme zde ale místa, kterým je věnovaná zvláštní pozornost, například oblast okolo roudenských pramenů nebo kostel Všech svatých.
Další skupiny obyvatel viditelné ve veřejném prostoru jsou především maminky s dětmi, které hojně navštěvují
nově zbudovaná dětská hřiště na sídlištích a tzv. „pejskaři“, ti znají především okolí sídlišť, kam se vydávají na
procházky.
16
Roudná
Z celé městské části Plzně 1 je Roudná historicky nejstarší a nejsvébytnější čtvrtí, vznikla na základech nejstarší
části Plzně. Historicky tak v této oblasti existovalo první osídlené území na dnešním území celé Plzně – osada
Malice. Dodnes tuto skutečnost připomíná stejnojmenná ulice na Roudné (Rožmberský 1996).
Před revolucí v roce 1989 byla celá čtvrť Roudná určená k likvidaci. Celá dlouhá léta se do ničeho neinvestovalo
a tato městská část chátrala. Po roce 1989 se zdejší nemovitosti vrátily do rukou soukromých vlastníků a Roudná se začala zvelebovat, tudíž k demolici nikdy nedošlo. Skutečnost, že Roudná měla být srovnána se zemí, se
silně promítla do paměti místních obyvatel, jediný rozhovor zde se neobešel bez této informace. Na druhou
stranu reakce na obnovení starých domů a omšelých ulic se různí, někteří tento fakt vítají s nadšením, naopak
jiní s upřímnou nostalgií vzpomínají na oprýskané domy a rozbořené střechy. Pojímání ideálního ducha Roudné jsou tedy odlišná.
Velkým tématem na Roudné jsou povodně a celkově soužití místních s řekou. „Roudeňáci“ jsou na vodu zvyklí,
řeka se na Zadní Roudné rozlévá do polí pravidelně, naposledy tomu bylo například během našeho výzkumu
v posledním týdnu v květnu. Hladina však pravděpodobně nikdy v novodobé historii Roudné nedosáhla takové výšky jako v roce 2002. Tato nepříjemná zkušenost je místními velice často a silně zdůrazňována. Někteří
obyvatelé však v současnosti o povodni mluví taktéž jako o zvláštně pozitivní události, ve smyslu sepětí lokální
komunity ve chvílích skutečného ohrožení a následné vzájemné pomoci. Jeden z informátorů dokonce toto
období přirovnal k euforickému období po revoluci v roce 1989 (více k identitě Roudeňanů viz Komunitní monitoring a Sborník pro Skryté město).
Níže přejdeme k vyjmenování těch nejzajímavějších snah formování veřejného prostoru.
Dvůr Roudná
Jedním z činných obyvatel Roudné je pan Svatopluk Čech, který se ve Dvorní ulici na Roudné snaží vybudovat
ekofarmu. Součástí ekofarmy má být i restaurace. Jeho projekt se sice uskutečňuje na soukromém pozemku,
17
nicméně majitel nechce ekofarmu využívat pouze
ke komerčním účelům. Naopak, představuje si, že by
hospodářská zvířata, která má k dispozici na své farmě, a produkce živočišných potravin, mohla pomoci
při vzdělávání dětí v mateřských a základních školách. Pan Čech je mimo jiné aktivním členem roudenského občanského sdružení proti výstavbě plánovaného obchvatu, který by měl procházet také
přes jeho pozemek. Pokud by se výstavba uskutečnila, přišel by pan Čech o pastviny pro svá zvířata.
Exkurze dětí ze 17. ZŠ v Malické ulici na Dvůr Roudná.
Zdroj obrázku: www.facebook.com/dvurroudna/photos/pb.207698626059299.
-2207520000.1405093982./287915538037607/?type=3&theater
Aktivisté u kostela Všech svatých
V debatě o zvelebování veřejného prostoru se na Roudné setkáváme se skupinou lidí, kteří se od 70. let 20. století na své vlastní náklady a ve svém volném čase starají o nejstarší plzeňský kostel Všech svatých a jeho přilehlý
hřbitov. Skupina několika nadšenců, především v oblasti historie, navázala svou prací na stavebně historický
průzkum, který na kostele probíhal začátkem 70. let 20. století. Původní členové se již obměnili, ale spolek funguje stále stejně jako před 40 lety v době jeho vzniku. Scházejí se na místě nepřetržitě každou středu už 40 let
a nikdy se podle slov našeho informátora nestalo, že by se setkání neuskutečnilo.
Po celou dobu fungování spolku se aktivisté setkávají v budově bývalé márnice, kterou mají propůjčenu do užívání od františkánů, pod něž spadá správa kostela a právě zmiňované márnice. Tuto velice zajímavou budovu,
která byla podle slov pana K. pravděpodobně původně koncipována i jako pitevna, využívají jako klubovnu,
sklad a podobně. Na druhé straně hřbitov spadá pod Správu veřejného statku města Plzně, s tímto úřadem je
prý komunikace o něco složitější, neboť ten často rozhoduje o tom, co mohou v prostoru hřbitova aktivisté
dělat. Dříve tak členové spolku pečovali právě i o přilehlý hřbitov, v současnosti to již není možné, protože
Správa veřejného statku města Plzně si nepřeje, aby na hřbitově probíhaly nekvalifikované opravy historických
náhrobků.
Revitalizace pramenů
Dalším zajímavým projektem je snaha Jaromíra Čížka o rekultivaci pramenů na Roudné. Pan Čížek se nedávno
přistěhoval na Roudnou a oblast pramenů ho zaujala natolik, že se rozhodl zapojit se svým projektem do „Pěstuj prostor“. V současné době u pramenů již probíhají rekultivační práce.
Hlavním cílem projektu je vyčištění okolí, kultivace zeleně a odstranění náletů, oprava cihlových staveb na
čerpání vody, vyčištění koryt pro odvod vody, jejich zpevnění a umístění kvalitního mobiliáře, aby nebylo jednoduché ho poškodit nebo úplně zničit. V minulosti byl původní mobiliář pravděpodobně odcizen za účelem
využití na otop.
Velké téma tohoto projektu je hlavně udržení celého místa ve zkultivované. Již v minulosti probíhaly jednorázové akce vyčištění pramenů, avšak netrvalo dlouho a prameny se vrátily do původního neútěšného stavu.
Jedním z takových nápadů na udržení místa vyčištěné je prokácení stromů mezi prameny a nemocnicí. Tím by
se mělo docílit situace, kdy bude místo v dohledové vzdálenosti právě od nemocnice, což by mohlo přinést pocit jakési kontroly nad místem a ve svém důsledku i předejít působení vandalů. V současné době navíc probíhá
dialog s nemocnicí, a to především s psychiatrickým oddělením, že pokud dojde k obnovení pramenů, mohly
by být relaxačním místem pro jejich pacienty.
18
Cihlová stavba, z které vyvěrají prameny.
Pohled na jeden z pramenů s kamennou stavbou a aktuální mobiliář.
Zanesené koryto pramene.
Pohled na cihlovou stavbu nad pramenem.
Ohniště v prostoru pramenů.
19
Košutka
Stavba košuteckého sídliště se započala v 70. letech 20. století. Přičemž tato stavba navazovala na stavbu sídliště
Lochotín a Bolevec. Košutka je původní místopisný název jedné z části, která spadala pod obec Bolevec. Tato zástavba se nachází hlavně v okolí Košuteckého jezírka. Samotný vznik sídliště zde nebyl tak bolestivý jako u ostatních dvou sídlištních celků a to hlavně z toho důvodu, že zde panelové domy vyrostly prakticky na zelené louce.
Změna charakteru lokality však pro místní starousedlíky znamenala i změnu života ve veřejném prostoru.
Pamětníci především rádi vzpomínají na Košutecké jezírko, které se začalo budovat v roce 1935 po zatopení pískovcového lomu, který se v místě nacházel. I dnes je toto místo velice oblíbenou rekreační oblastí Plzeňanů. Stejně jako
kdysi je tento prostor využíván ke koupání. Zároveň jde o oblíbené místo k zastavení například pro cyklisty a frekventované je také cílem procházek mateřských škol. V odpoledních hodinách zde najdeme prakticky jakoukoliv
věkovou skupinu. V současné době jezírko a přilehlý park prochází rekonstrukcí, kterou si místní velice pochvalují.
Pokud se zaměříme na oblast jižně od sídliště, nachází se zde zástavba obytných a rodinných domů, jak mladší,
tak i starší výstavby. Zde však nelze hovořit o jiné funkci veřejného prostoru než o tranzitní. Podobná situace je
o něco níže, blíže k městskému centru, v historicky zajímavé části „Berlín“. „Berlín“ byl vystavěn za 2. světové války a bydlelo zde především německy mluvící obyvatelstvo, odtud také pochází místní název. Po skončení války
byli Němci vystěhováni a domy byly přidělovány Plzeňanům, kteří přišli při bombardování Plzně o střechu nad
hlavou. Veřejný prostor zde, vyjma asfaltových ulic, prakticky absentuje, neboť i domovní předzahrádky jsou opečovávány individuálně. Komunitní potenciál mají jistě domovní zahrádky, které jsou orientovány do prostoru za
řadovými domy, tam je však obtížné proniknout.
Nakonec jsem ale přes facebookové stránky kontaktovala pana Hejnu, který se snaží aktivizovat novousedlíky
z obytných domů na „Berlíně“. Společně usilují o prosazování svých zájmů v lokalitě. Kupříkladu všechny silnice
na „Berlíně“ nechali zařadit do obytné zóny. V květnu se také zapojili do Evropského dne sousedů a uspořádali na
„Berlíně“ Blešku, první plzeňský dětský bleší trh.
V prostoru sídliště se setkáváme s několika tendencemi utváření veřejného prostoru, a to se street artem, předzahrádkami a s utvářením zkratek mimo chodníky. Zajímavou oblastí pro street art je bývalá Klotzova cihelna, kde
20
se street artoví umělci dostávají do kontaktu s bezdomovci, kteří obývají areál hned na několika místech. Prostor
Klotzovy cihelny je v posledních deseti letech poměrně problematickou oblastí. Mladší informátoři se cihelně
radši vyhýbají, bohužel jsme konkrétnější pohnutky k tomuto chování neodhalili. Dále se street artem setkáme
přímo v sídlišti, oblíbené jsou zdi nebytových prostor a výměníky. I přesto, že mezi našimi informátory byli mladí
lidé, na aktivní street artové umělce jsme nenarazili.
Předzahrádky se v sídlišti nacházejí různě, jejich výskyt nelze šifrovat podle nějakého klíče, ale rozhodně nelze říci,
že jsou snahy obyvatel zvelebovat okolí panelových domů nějak výrazné, jde spíše jen o několik výjimek.
Práce na předzahrádce v Kralovické ulici.
Kralovická ulice
Předzahrádka v Rabštejnské ulici.
Naopak tendence vytvářet si nové zkratky v prostoru sídliště jsou velice rozšířené. Tento fenomén je na košuteckém sídlišti prakticky všudypřítomný, zhruba stejně jako na jakémkoli jiném sídlišti v České republice. Z toho lze
tedy usoudit, že momentální sídlištní infrastruktura je nedostatečná a lidé mají potřebu hledat si jiné cesty.
Žlutická ulice (u Motýl o.s.).
Příklad zkratky.
Zkratky u parkovacího domu za Remusem.
V celém sídlišti se rovněž setkáváme s nevyužívanými sušáky na prádlo, většinou zarostlými vegetací a s relikty po
bývalých pískovištích nebo dětských hřištích. V prostoru sídliště (až na výjimky) jsou maminkami s dětmi využívána především nová dětská hřiště, ta stará spíše pustnou.
21
Okolní příroda
Na košuteckém sídlišti obyvatelé hojně zacházejí do přilehlého lesa a jeho přítomnost v blízkosti sídliště si nemohou vynachválit. Pohyb obyvatel v lese je zde patrný soudě dle značného množství ohnišť a bunkrů, které jsou
rozmístěny různě v prostoru lesa. Blízký les je zásadním argumentem do debaty týkající se spokojenosti obyvatel
s bydlením na sídlištích na Plzni 1. V zásadě všichni dotazovaní se shodují, že právě díky lesu, nedalekým rybníkům, snadné dostupnosti centra a celkové občanské vybavenosti by adresu neměnili.
Ohniště za stanicí Eurotel na Košutce.
22
Bunkry při okraji lesa na Košutce.
Vinice
Nejmladší sídlištní komplex na Plzni 1, a také nejproblematičtější z hlediska komunitní práce a monitoringu veřejného prostoru, je zajímavým fenoménem. Vinicím je často připisován negativní obraz v podobě sídliště, které
se vyznačuje frekventovaným výskytem romského etnika. Během pobytu v terénu se však toto pojímání čtvrti ze
strany lokálních rezidentů nepotvrdilo. Naopak valná většina informátorů hovoří o razantním zlepšení obecné
každodenní situace. Celé Vinice jsou roztříštěny do třech částí – nejstaršího panelové sídliště, novějších obytných
domů, z nichž některé vykazují charakter „gated communities“ (Low 2001) a nejmladší zástavby rodinných domů
na samém západním okraji Vinic.
V oblasti rodinných domů nelze o veřejném prostoru
mluvit, obyvatelé zvelebují vlastní zahrady za vysokými ploty. Možná jde o zajímavý odraz současného
ideálu bydlení. Podobně je tomu i v prostoru s novějšími obytnými domy. V klasickém sídlišti najdeme
tytéž prvky jako na košuteckém sídlišti. Street art je
zde zastoupený velice marginálně, spíše se jedná
o tzv. tagy u vchodů do domů.
Udržované předzahrádky se na Vinicích také vyskytují, ale opět se nejedná o široce rozšířenou formu zvelebování
prostoru. Zajímavá je forma předzahrádky ve Strážnické ulici, kde je panelový dům obehnán plotem, na němž
jsou přimontovány květináče.
Vinice jsou také specifické vstupními betonovými parterovými úpravami, v některých případech jsou tyto prvky
veřejného prostoru také zvelebovány. Celkově se však jeví jako jedno z nejpalčivějších míst, neboť – díky založení
pravděpodobně na výkopové navážce – se během let různým způsobem propadly a zdeformovaly. Přesto obyvatelé některé zmiňované betonové prvky u vstupů využívají také k odpočinku a interakci se sousedy.
23
Strážnická ulice.
Brněnská ulice.
Pokud se jedná o zkratky v sídlišti na Vinicích, také jsou velice časté. Lidé si zkracují a usnadňují cestu, kde mohou.
V případě tohoto fenoménu se nám ukazuje nepromyšlenost uspořádání vnitřního prostoru sídlišť.
Zkratka na Vinicích.
Ukázka vnitrobloku s lavičkou a betonovým vstupem.
Na Vinicích se více než jinde setkáváme s rozsáhlými nevyužitými prostory uprostřed vnitrobloků, které působí
skličujícím dojmem. Za celou dobu v terénu nebylo vidět nikoho, kdo by případně využil prostor k relaxaci. Lidé
skrze tato místa jen procházejí. I lavičky jsou z těchto prostor odstraňovány, na každém kroku narážíme na betonové relikty dávající na tyto prvky občanské vybavenosti pouze vzpomenout. Jak již bylo zmíněno, některé
úpravy vstupu do panelových domů degradují a pukají, někde tento problém řeší květinovou výzdobou, jak je
vidět výše na obrázku, jinde zůstávají rozbořené.
Na Vinicích se ve velké míře setkáme s opuštěnými
pískovišti a dětskými hřišti. Nejvyužívanějším prostorem v tomto ohledu je nově postavené hřiště na
okraji sídliště přímo nad Dinoparkem.
V kontextu sídliště Vinice je velice zajímavé to, že se
zde můžeme stále setkat s využíváním sušáků na prádlo. Jde sice o marginální jev, který však dává vzpomenout na nedávnou minulost sídlištní bytové kultury.
24
Shrnutí výzkumu
Z našeho pozorování vyplynulo, že pro projekt Pěstuj prostor – Patronát nenabízí v současné době sídlištní prostor zkoumaných lokalit příliš veliký potenciál. Lokalita by měla být dle našeho názoru podrobena důkladnějšímu
výzkumu, který v časovém horizontu našeho terénního monitoringu, který byl stanoven jen na 3,5 měsíce, nebyl
možný. Naopak po absolvovaných třech a půl měsících zjišťujeme, že se nám terén začíná teprve otevírat. Odhalení hlavních motivací ve veřejném prostoru aktivně působících jedinců je myslitelné až po delším pobytu v terénu.
V tomto ohledu z výsledků našich výzkumů vyplývá, že přístup k veřejnému prostoru ve zkoumané lokalitě je
spíše latentní či indiferentní.
V obecné rovině jsou nejsilnějšími skupinami pohybujícími se ve veřejném prostoru pejskaři a maminky s dětmi
na dětských hřištích. Tyto skupiny je možné v sídlišti vypozorovat během celého dne vyjma večerních hodin, kdy
se v sídlišti (ve vztahu k počtu zde bydlících lidí) nepohybuje téměř nikdo (viz Komunitní monitoring). Tuto skutečnost lze interpretovat tak, že hlavní funkcí sídlišť Severního předměstí je funkce rezidenční a veřejný prostor,
využívaný především k přesunu do místa bydliště, tak ztrácí na svém významu.
Zajímavým příslibem do budoucna může být aktivnější působení místních organizací, které do veřejného prostoru zasahují, i když každá jiným způsobem. Aktivní činnost Spolku boleveckých rodáků a aktivistů z oblasti Roudné
(kostel Všech svatých, obnova pramenů), je zaměřena především na historickou obnovu lokality, jinými slovy, aby
tato místa neztratila svého génia loci.
V sídlištních prostorech je třeba vyzdvihnout práci nízkoprahových klubů, které pořádá Evangelická církev metodistická a klub Atom působící pod záštitou Českobratrské církve evangelické. Ze zkušenosti obou společenství však vyplynulo, že při pronikání do sídlištního prostoru musí být překonány jisté bariéry, které jsou určeny
charakterem sídlištní zástavby, což se potvrdilo i v průběhu našeho terénního monitoringu. Budoucí projekty,
především projekt klubu Atom, který je popsán výše, můžeme považovat jako další test veřejného zájmu o okolní
prostor. Pokud se projekt osvědčí, bude to jeden z prvních krůčků ke změně přístupu místních obyvatel a jejich
vnímání veřejného prostoru, který může mít i jiné funkce, než jen funkci tranzitní, která v současnosti převládá.
25
Bibliografie
AUBRECHTOVÁ, E. (2014): Bolevecká náves – Místo paměti a identity v kontextu změn urbanismu. Plzeň: FF ZČU.
AUGÉ, M. (1998): Ne-místa: úvod do antropologie supermodernosti. Cahiers du Cefres No. 10: 96–104.
BAZAC-BILLAUD, L. (2000): Jihozápadní město, Praha 13, Lužiny: několik zamyšlení nad zásadní otázkou pojmenování nevyhraněného
prostoru. Cahiers du Cefres No. 18: 53–72.
LYNCH, K. (2004): Obraz města. 1. do češ. přel. Vyd. Praha: Bova Polygon.
LOW, S., M. (2001): The Edge and the Center: Gated Communities and the Discourse of Urban Fear. American Anthropologist 103,1.
MARCUS, George, E: (1995): Ethnography in/of the World System: The Emergence of Multi-Sited Ethnography. Annual Review
of Anthropology 24: 95–117.
OBERSTEIN, I. (1980): Urbanistická kompozice Jihozápadního města, disertační práce, Praha: ČVUT.
TOUŠEK, Laco (2013): Prostor, transgrese a bezdomovectví, disertační práce, Plzeň: ŽČU.
ROŽMBERSKÝ, P. (1996): Kunčin hrádek a kostel Všech svatých v Plzni. Plzeň: Nadace České hrady
Archivní prameny
Archiv Spolku boleveckých rodáků.
Internetové
prameny
Letecký snímek lokality v roce 2011. [online]. Dostupné z: mapy.kr-plzensky.cz/gis/ortofoto1947.
(Staženo dne 10. 04. 2014).
Ranč Šídlovák [online]. Dostupné z: www.rancsidlovak.cz.
(Staženo dne 27. 06. 2014).
26
Přílohy
Příloha č. 1 – Mapa aktivního jednání v prostoru – Bolevec, Lochotín, Košutka.
Příloha č. 2 – Mapa aktivního jednání v prostoru – Roudná, Vinice.
27