seminární práce

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Národního odboje 17, 400 03 Ústí nad Labem
SEMINÁRNÍ PRÁCE
KOMUNIKACE A LIDSKÉ ZDROJE
Vysoká škola ekonomie a managementu
+420 841 133 166 / [email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Národního odboje 17, 400 03 Ústí nad Labem
NÁZEV SEMINÁRNÍ PRÁCE
Sociopatie v dnešní společnosti
STUDIJNÍ MODUL
Psychologie
JMÉNO A PŘÍJMENÍ STUDENTA / STUDIJNÍ SKUPINA
JMÉNO VEDOUCÍHO SEMINÁRNÍ PRÁCE
PROHLÁŠENÍ STUDENTA
Prohlašuji tímto, že jsem uvedenou seminární práci vypracoval/a samostatně, a že jsem
ke zpracování této seminární práce použil/a pouze literární prameny v práci uvedené.
Datum a místo: V Kadani 15.1.2009
POZNÁMKY A PŘIPOMÍNKY
Vysoká škola ekonomie a managementu
+420 841 133 166 / [email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Národního odboje 17, 400 03 Ústí nad Labem
Obsah:
Úvod - cíl práce
2. Sociopatie
2.1 Hlavní rysy této poruchy
2.2 Vznik poruchy
3 Vliv sociopata ve společnosti
3.1 Sociopat v rodině
3.2 Sociopat v zaměstnání
3.3 Sociopat v umění
3.3 Sociopat v politice
5. Závěr
6. Zdroje
1.
Vysoká škola ekonomie a managementu
+420 841 133 166 / [email protected] / www.vsem.cz
1. Úvod – cíl práce:
V současné době se často setkáváme jak v médiích tak v odborných publikacích s pojmem
sociopatie, sociopat. Cílem této práce je analyzovat hlavní rysy a pravděpodobný vznik této
poruchy osobnosti. Dalším cílem je vyhodnotit vliv a nebezpečí sociopatů ve společnosti se
zaměřením se především na nenásilné, nekriminální formy.
„Dle mého mínění většina z nás zná nebo přišla do styku se sociopatickým jednotlivcem aniž
bychom o tom věděli.“
Wendy Koenigsmann (kanadská spisovatelka, básnířka a pianistka)
1. Sociopatie
Podle slovníku cizích slov se jedná o poruchu osobnosti, chorobný nebo nenormální vztah k
sociálnímu
prostředí
nejčastěji
vyvolaný
špatnými
sociálními
vztahy,
projevující
se
nepřizpůsobivostí, odmítáním sociálních norem a hledáním viny v okolí.
V americké psychiatrické nomenklatuře (DSM4- Diagnostický a statistický manuál duševních
poruch ) je sociopatie podskupinou v kategorii tzv. poruch osobnosti, jejichž klasifikace a definice
je v podstatě shodná s psychopatíi (Antisocial Personalities). V roce 1952 Americká psychiatrická
asociace navrhla, aby se označení „psychopatie“ změnilo na „sociopatii“ (Culwell, 1998). Přestože
se stále setkáváme s oběma termíny, „psychopat“ se v odborné terminologii už většinou nepoužívá
a má spíše hanlivý význam.
Mírnější forma této poruchy se nazývá anetopatie, tedy povahová odlišnost vyznačující se
zejména nedostatkem vyšších morálních citů, hlavně altruismu. Je vyhraněným typem sociopatie,
od jejíchž ostatních forem se liší zachovalou sociální přizpůsobivostí, je-li to pro anetopata
výhodné.
U dětí nebo mladistvých se porucha chování a neschopnost pochopit a respektovat normy
označuje etopatie.
2.1 Hlavní rysy a četnost sociopatie
„To, co odlišuje každého z těchto lidí od zbytku nás, je naprosto prázdná díra v jejich psychice, na
místě, kde by měla být jedna ze všech nejvíce vyvinutých polidšťujících funkcí.“
Martha Stout, Ph.D., The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů)
Pro většinu lidí je představa o této poruše v násilné činnosti – vrazi, sérioví vrazi, masoví vrazi,
na příklad Ted Bundy (masový americký zabíják z 80. let)
4
– lidé, kteří opakovaně a jasně porušili zákon a kteří, v případě že jsou chyceni, jdou do vězení.
Nejznámějším je Nejsou si však vědomi, vysokého množství nenásilných sociopatů mezi námi,
lidí kteří často nejsou očividnými narušiteli zákona.
Odhaduje se, že v současné společnosti přibližně 3% dospělých mužů trpí touto poruchou (Silver
& Yudofsky, 1992; Sabbatini, 1998). Názor, že většina sociopatů jsou muži, nemusí být pravdivý,
protože je ještě stále velké množství žen v domácnosti nebo na málo společensky exponovaných
místech, kde svým chováním ovlivňují pouze svojí rodinu, která jejich odlišné chování může před
veřejností tajit, zatímco ve veřejných funkcích je více mužů a jejich případné asociální činy jsou
tedy více viditelné.
„Příjemný“, „Okouzlující“, „Inteligentní“, „Bystrý“, „Působivý“, „Vysoce sebevědomý“, a
„Velmi úspěšný u žen“: Tato a podobná označení jsou opakovaně užívána Cleckleyem v jeho
slavných případových studií. Dále jsou samozřejmě „Nezodpovědní“, „Sebedestruktivní“.
Hlavním rysem a nebezpečím této poruchy je však nedostatek svědomí, empatie či pocitu viny. To
znamená, že jsou schopni prakticky čehokoliv.
V Cleckleyho knize „Mask of Sanity“ se dále objevuje názor, že sociopatie není nemoc nebo
porucha, ale že sociopati jsou dalším vývojovým článkem lidského rodu. Predátoři, kteří mají
přežít ve stále drsnějším světě a jejich až magnetická přitažlivost pro opačné pohlaví má za cíl
oplodnit co největší množství žen a zachovat tak lidstvo v době, kdy díky civilizačním vlivům je
mnoho jinak zdravých mužů neplodných. Tato myšlenka je bezpochyby zajímavá, ale vzhledem k
malému procentu prokazatelných sociopatů v poměru k uváděným 10-30% neplodných mužů
(MUDr. Zbyněk Mlčoch) mi připadá značně kotroverzní.
2.2 Vznik poruchy osobnosti
Rozlišují se poruchy osobnosti exogenní a endogenní; exogenní jsou poruchy získané, a to požitím
jedů, špatnou funkcí orgánů, narušením látkové výměny, rovnováhy živin, nebo hrubým
poškozením mozku (alkoholismus, kornatění cév, stařecké psychózy). Endogenní psychózy
vznikají z vnitřních příčin, o jejichž druhu dosud nevládne jednotné mínění. Možnými příčinami
jsou: dědičné vlivy, vlivy prenatální, vliv porodu a ranného dětství (do 2 let života), vliv výchovy
a rodiny a vliv prostředí, vliv nedávných událostí.
Někdy může být endogenní psychóza zhoršována exogenními vlivy (např. špatnou látkovou
výměnou, narušením hormonální činností, narušením rovnováhy živin v těle aj.).
5
Převládá názor, že sociopatie je porucha daná geneticky což znamená, že se s ní člověk rodí a také
ji může přenášet dědičně na další generace. Jako další významý prvek v rozvoji této poruchy se
uvádí týrání nebo zanedbávání v ranném dětství.
Porucha se zpravidla začíná projevovat v adolescenci okolo patnáctého věku, jako jeden
z hlavních příznaků se uvádí například kruté zacházení se zvířaty.
2. Vliv sociopata ve společnosti
Vliv sociopata má destruktivní charakter na všechny sociální skupiny, ve kterých působí.
Jednotliví sociopati jsou různě nebezpeční. Míra jejich nebezpečnosti se pohybuje od chování,
které okolí pouze obtěžuje, po závažné protispolečenské činy. Velký vliv má také věk jedince.
Ačkoliv se sociopatie jako genetická vada nedá zcela vyléčit nebo odstranit, dá se u mladších
jedinců chování ovlivňovat a usměrňovat. Věda zabývající se těmito speciálními výchovnými
prostředky pro děti a mladistné s poruchami chování se nazývá etopedie.
Velmi důležitým faktorem je také množství lidí, na které může sociopat působit. V následující
části této práce bych chtěla popsat nebezpečí sociopatů právě podle tohoto kritéria, to znamená,
zda ovlivňuje malou skupinu, jakou je rodina, nebo větší skupiny, jakou jsou pracovní kolektivy,
až po umění a politiku, kde lze působit masově.
2.1 Sociopat v rodině
Jak už bylo zmíněno výše, sociopat v rodině ovlivňuje poměrně malu skupinu osob. Z tohoto
hlediska by se jeho chování zdálo nejméně společensky nebezpečné. Jeho vztahy však zpravidla
netrvají dlouho, proto sociopat během života může založit několik rodin, splodit množství
potomků, aniž by cítil odpovědnost je živit nebo vychovávat. Tím přenáší na další generace jednak
svojí genetickou předurčenost a také nevhodné vzorce chování.
Pokud setrvá díky obětavosti druhého partnera v dlouhodobém vztahu, je to většinou vztah velmi
konfliktní s prvky domácího násilí, nejčastěji násilí psychického. Často se stává, že sociopat svým
chováním k psychicky zdravému partnerovi u něj vyvolá reakce, které okolí považuje
za neadekvátní. A tak může být paradoxně zdravý partner považován za psychicky narušeného.
Přesto může mít takový domácí tyran zachovány ostatní sociální dovednosti, takže se například
v zaměstnání nebo zájmových skupinách o jeho poruše nemusí vědět.
6
2.2 Sociopat v zaměstnání
Existuje názor, že nároky, které vyžadují dobré zvládnutí vysoké manažerské pozice, daleko lépe
zvládá osoba s narušenou osobností a že největší procento sociopatů je právě mezi úspěšnými
manažery a podnikateli.
Belinda Boardová a Katarina Fritzonová ze Surrey University se rozhodly prozkoumat, zda
existují nějaké podobnosti mezi osobností podnikatelských manažerů, psychiatrických pacientů a
hospitalizovaných pachatelů trestných činů. Výsledky, které byly zveřejněny, jsou překvapující.
Boardová a Fritzonová zjistili, že tři z jedenácti rysů narušené osobnosti se vyskytují častěji u
manažerů než u zločinců ze zcela narušenou osobností. Prvním tímto rysem narušené osobnosti
bylo histrionické (divadelní) chování, jehož součástí byl povrchní šarm, neupřímnost,
egocentričnost a manipulativnost. U manažerů se také častěji vyskytoval narcismus: grandióznost,
absence empatie (porozumění) pro druhé, dále nezávislost a tendence druhé vykořisťovat. Třetím
rysem, častějším u manažerů než u zločinců, byla nutkavost, včetně perfekcionismu, přehnaného
věnování se práci, rigidita, tvrdohlavost a diktátorské tendence.
Osoby, které se dostaly do manažerských pozic, však na rozdíl od kriminálních psychopatů s
rozloženou osobností nepoužívaly většinou fyzické agresivity, neporušovaly zákon, nechovaly se
neodpovědně a byly méně impulzivní, nedělaly sebevražedná gesta a neprokazovaly emocionální
nestabilitu.
Takoví lidé jsou, jak se zdá, zcela nevhodní k tomu, aby určovali parametry každodenního života.
Většina lidí nechce pracovat neustále, sedm dní v týdnu. Avšak nejvýznamnější manažeři a
podnikatelé jsou jiní. Jsou to posedlí lidé, kteří kompenzují svou neschopnost navázat či udržet
kvalitní vztahy workoholismem.
Jejich nebezpečí je v tom, že mohou působit na velkou skupinu lidí a svými rozhodnutími,
nucenými přesčasy, vyžadováním vysokých pracovních výkonů, mohou způsobovat dlouhodobý
stres až psychózy a narušovat tak kvalitní soukromý život svým podřízeným. Chování, kdy
nadřízený svého podřízeného přímo šikanuje, a to buď nepředáváním informací, přidělováním
podřadné práce, přehnané kritiky vůči jeho výkonům se nazývá bossing.
Existují však také další profese a obory, jako například vojenské složky, speciální jednotky
policie, tajné služby a podobně, kde se snížení citlivosti, empatie a pocitu viny může přímo
vyžadovat a přítomnost takových osobnostních rysů je nezbytné pro samotný výkon této služby.
Jejich přítomnost se zkoumá kvalitními psychotesty před nástupem takové služby.
7
2.3 Sociopat v umění
„Skoro všichni největší básníci, umělci a hudebníci (Wagner, Tolstoj, Ibsen, Nietzsche a j.) jsou
psychopaty.“
Max Nordau, Die Entartung (1892)
Zvykli jsme si vídat na předních stránkách bulvárních časopisů tučné titulky oznamující nový
skándál té či oné současné celebrity. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry je tato informace
pravdivá a zda je sociopatem zmiňovaná hvězda nebo naopak bulvární novinář, ochotný zveřejnit
pro zvýšení prodejnosti svého listu naprosto cokoliv. Ať je to tak či onak, zkrátka nás už odlišné
normy chování jako je nižší stabilita partnerských svazků až promiskuita, zvýšená konzumace
drog včetně alkoholu, výstřední oblékání či chování u skupiny lidí pohybující se kolem umění,
hudby nebo i například vrcholového sportu nepřekvapí, a dá se říci, že to není znak pouze
současné společnosti, ale že tomu tak bylo už v minulosti.
Možná proto je mezi umělci a celebritami velké procento lidí postižených sociopatií, případně
jinou poruchou osobnosti, protože například vystoupit
před několik stovek lidí, natáčet
nebezpečné nebo erotické filmové scény, prezentovat kontroverzní výtvarné artefakty a čelit
přitom kritikám v tisku a ztrátě soukromého života, k tomu je určitě sociopat bez svědomí,
empatie či pocitu studu vhodnější než běžný „normální“ člověk.
Mohlo by se zdát, že pokud se hvězdy vdávají a rozvádějí mezi sebou a výstřednosti páchají
pouze na jevišti, není jejich počínání nijak nebezpečné. Bohužel, se velmi často setkáváme i se
zvýšenou tolerancí k jejich chování mimo jeviště nebo kameru, v soukromém životě. V takovém
případě mají dobře placení „imagemakeři“ za úkol tyto činy zamaskovat, případně
dekriminalizovat. Jako příklad mohu uvést prohřešky Michaela Jacksona, George Michaela a
podobně.
Dalším nebezpečím pro společnost je, že celebrity jsou idoly a vzory mladé generace, a to někdy i
v celosvětovém měřítku. Ta potom negativní chování přebírá a kopíruje. Jako nejvhodnější příklad
takového ovlivnění celé generace jsou, myslím, 60. léta a hnutí Hippies. Jedním s hlavních idolů
této doby byla kapela The Doors a jejich zpěvák Jim Morrison (1943 – 1971), který se kromě
hudební kariéry proslavil také značným požíváním alkoholu a narkotik a oplzlým chováním na
veřejnosti (Miamský incident v roce 1969).
8
Jako poslední bych chtěla uvést nebezpečí pro samotné celebrity, kdy se naopak ony, coby známé
osobnosti mohou stát obětí obtěžování nebo násilného činu sociopata, který se tak chce zviditelnit
a těší ho zájem médií o jeho osobu a činy. Jako příklad může posloužit Mark Chapman, vrah
Johna Lennona. Dále se celebrity mohou stát obětí pronásledování neodbytných paparazziů, kteří
při velké konkurenci bulvárních časopisů jsou ochotní stálé více sami riskovat, ale také vystavovat
riziku právě pronásledované. Za příklad nám může posloužit tragická smrt princezny Diany a
jejího snoubence Dodiho Al Fayeda v roce 1997.
2.4 Sociopat v politice
Nejnebezpečnější může být, pokud se ambiciozní sociopat dostane na vlivné politické místo. A to
ať na lokální, národní nebo dokonce mezinárodní úrovni. V takové pozici může ovlivňovat životy
mnoha lidí nebo dokonce národů. Za hlavní nositele této poruchy lze uvést především největší
světové vůdce a diktátory.
Z historického hlediska nejznámějším sociopatem je bezesporu Adolf Hitler (20.4.1889
-30.4.1945), u kterého byly diagnostikovány také další psychické poruchy a kterému se za pomoci
dalších s největší pravděpodobností také narušených osobností jako například Hermann Göring,
Joseph Goebbels, Heinrich Himmler, Reinhard Heydrich, Roland Freisler, Konrad Henlein a
dalšími, podařilo z původně malé Národně socialistické německé dělnické strany (německy:
NSDAP, Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) vybudovat vedoucí stranu v Německu a
s její pomocí pak nastolit v Německu fašistickou diktaturu, poté rozpoutat Druhou světovou válku,
která trvala od 1. září 1939 do 8. května 1945. Zúčastnila se jí většina států světa a stala se s více
než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva.
Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a
nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Nejhrůznějším příkladem genocidy se stal holocaust,
jemuž v důsledku zrůdné nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů.
V této souvislosti bych ráda zmínila další sociopatickou osobnost, a to doktora Josefa Mengeleho
(1881 - 1959), který se nechvalně proslavil svými zrůznými pokusy s nevalnou vědeckou hodnotou,
které prováděl na vězních v koncentračním táboře Osvětim.
Další osobou, která pravděpodbně trpěla touto poruchou je jeden z největších krutovládců
světových dějin sovětský diktátor J.V.Stalin (1878 – 1959). Za jeho vlády bylo v tehdejším
Sovětském svazu do roku 1939 odsouzeno a popraveno 98 ze 139 členů ústředního výboru strany
zvoleného v roce 1934, byly uvězny, popraveny nebo deportovány do vyhnanství milióny
nepohodlných osob: podle odhadů padlo Stalinově násilné kolektivizaci a následným čistkám
třicátých let až 25 miliónů lidí.
9
V souvislosti s touto poruchou se objevují také další jména jako například argentinský politik a
prezident Juan Domingo Perón (1895 - 1974), československý komunistický prezident Klement
Gotwald (1896 – 1953), kubánský revoluční vůdce a později premiéra Fidel Alejandro Castro Ruz
(narozen 13.8.1926), bývalý americký prezident Bill Clinton (narozen 19.srpna 1946) a další.
Nejčastěji jsme se ale mohli v posledních letech setkávat s názorem, že sociopat je americký
politik George Walker Bush (narozen 6. července 1946), který se stal 43. prezidentem USA po
nepříliž podařených volbách v roce 2000. Ten však na sebe upozornil už ve funkci guvernéra, kdy
nekompromisně prosazoval trest smrti a osobně podepsal 152 rozsudků, což je nejvyšší počet
v historii Texasu. Dále se v souvislosti s jeho osobou hovoří o věznění, nelidkém zacházení až
týrání vězňů bez řádného rozsudku v táboře Camp Delta v Zátoce Guantanámo na Kubě, kteří byli
zatčeni po útocích 11. září 2001. Diskutuje se také o legálnosti zásahů při válce v Íránu v roce
2003, a to zda lze prokázat, že Al-Kajdá vlastnila zbraně hromadného ničení.
"Bush není imbecil. Není loutkou. Domnívám se, že Bush je sociopatická osobnost. Myslím s
nedostatkem empatie. Má neobyčejný smysl pro sebeprosazení, a je velmi dovedný manipulátor.
Všichni se hihňají jeho hrané idiocii, bohužel pravá podstata jim zcela uniká."
Mark Crispin Miller, autor "The Bush Dyslexicon“
5. Závěr
Závěrem bych chtěla říci, že chování socipata může mít velké psychické následky na jeho oběti,
proto bychom měli mít možnost se proti všem formám útoků sociopata bránit. Co se týká
domácího násilí, existuje celá řada občanských sdružení, které provozují telefonní linky, kam se
oběti mohou obrátit o pomoc. Je to například „Bílý kruh bezpečí“, „Dona“, „Rosa“ pro týrané
ženy nebo „Linka bezpečí“ pro týrané děti. Také po legislativní stránce byla přijata opatření, kdy
policie může vydat rozhodnutí a vykázat argresora ze společné domácnosti na žádost oběti.
Na pracovišti by se měli postižení obrátit na odborou organizaci, případně firemního psychologa,
pokud tam jsou. V krajním případě je lepší změnit zaměstnání, protože například u soudu se dá
bossing velice těžko prokázat, především proto, že často probíhá mezi dvěma účastníky a nelze
přizvat svědky. Pokud světci exitují, často se bojí vypovídat, ze strachu, že přijdou o zaměstnání.
Nejobtížnější je obrana proti sociopatům v politice, kde jsou ale možné nejzásadnější následky
v podobě poškozování lidských práv, válečných konfliktů a podobně. Na tomto místě lze zřejmě
poradit pouze to, abychom jako občané nebyli pasivní a snažili se působit na politiky prostředky,
které máme. To znamená buď vstupem do politickýh stran či občanských sdružení, nevolením
osob s problematickým chováním, případně peticemi a demostracemi proti konkrétním činům, se
kterými nesouhlasíme.
10
6. Zdroje
1.
Clocley: Mask of Sanity, 5. edice, 1988
2. Slomek: Speciální pedagogika etopedie, studijní text, Jihočeská Univerzita, 2006
3.
Oliver James, Britské listy: Je Váš šéf psychopat?, 19.4.2004, ISSN 1213-1792
4. Stout, M .: The sociopat next door, Kindle Edition, 2006
5.
Culwell, S. (1998). Psychopathology and Antisocial Personality Disorder. Retrieved March
10, 1999 from the World Wide Web: http://www. flash.net/
6.
Sabbatini, R.M.E., Ph.D. (1998). Brain Diseases: The Psychopath's Brain. Retrieved March
10, 1999 from the World Wide Web: http://www.epub.org.br/cm/nO7/doenca5/diseas_ i.htm
7.
Mark Crispin Miller, The Bush Dyslexicon, Paperback, 2001
8. www.zbynekmlcoch.cz
9. www.holocaust.cz
11
Abstract:
Main goal of this study is explanation of sociopath, characteristics and development of this
personality disorder. Further, which influents and dangerous could bring the sociopaths to our
society.
Key words:
Sociopath, mental disorder, dissocial personality disorder
JEL Classification:
Z 13 Economic Sociology
I1 Health
J5 Labour–Management Relations, Trade Unions, and Collective Bargaining
12