společenství

L EŘ DE EZ N
B
E N
2200 00 6
7 MĚSÍČNÍK
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ
Ročník XVIII. č. 1
7. leden 2007
Cena 7 Kč
z obs ah u
Stavba domu
Kdy začínáme stavět dům? Mnozí si myslí, že je to tehdy,
když se kopne do země. Ale to není pravda. Ještě předtím
se stavba vytýčí. A podle čeho se vytýčí? Přece podle
plánů. Jenže ještě dříve, než zadáme projektantovi, aby
udělal plán našeho domu, povíme mu svou představu
a ukážeme místo. Naši představu tvoříme také podle
toho, co jsme už někde viděli. Toto a mnoho jiného stojí
na počátku našeho domu.
A myslím si, že tak nějak se buduje náš život, utváří
se náš přístup k práci, k životním hodnotám, k založení
rodiny. Podobně se plánuje a uskutečňuje naše novoroční
předsevzetí či předsevzetí při svátosti smíření. Ještě
dříve, než si je sami pro sebe pojmenujeme, vytváříme je
tím, jaký postoj k životu zaujímáme v předchozí době.
To co jsem žil včera, ovlivňuje můj život dnes, a to
jak žiji dnes, bude do značné míry předznamenávat můj
zítřejší den. Když někam jdu, jdu po cestě a pokračuji
vpřed. Nemohu určitý úsek cesty vynechat či přeskočit,
ale musím pokračovat z toho místa, kam jsem už došel.
Mohu se po téže cestě vracet a tak se od cíle vzdalovat.
Ale nemohu přeskakovat. Ani při dospívání dítě nemůže
určité období přeskočit. Může je projít rychleji či pomaleji, ale ne je vynechat, jinak by nedospělo správně.
Když si mám pochutnat na šťavnatém ovoci, musí se
nejprve ty živiny vydat ze země na cestu. Z hlíny putují
přes kořeny, kmen, větve a větvičky až do stopky a pak
teprve dorazí do jablka či hrušky a dotvoří se do sladké
podoby a já si pak na dobrém a sladkém jablku mohu
pochutnat.
Když Bůh chtěl, abych se stal knězem, také mě podobně vedl. Mé rozhodnutí se vytvářelo postupně, ale skrytě.
Měl jsem kamarády z věřící rodiny, kteří ministrovali.
Začal jsem tedy ministrovat také. Velkou pomocí pro
to byly i páteční schůzky ministrantů, kde jsem se něco
dověděl o bibli o Bohu a o službě u oltáře. Účast v náboženství formovala nejen můj mozek, ale ovlivňovala i mé
chování a přemýšlení o životě. Neuvažoval jsem o tom
stát se knězem, ale chtěl jsem dobře využít schopností
- darů, které mi Bůh dal. Už nyní, jak čteš toto Naše
společenství se v tobě cosi utváří - touha něco se dovědět,
najít sílu a chuť k životu, poznat něco více.
Filmy, životní příběhy ti ukazují ve zkratce, jak
dojdeš k cíli, ale v životě nic neuspěcháš. Naučíš-li se
šetřit, budeš mít už nějaký základ peněz v době, kdy
se rozhodneš koupit si auto či postavit dům. Včera jsi
začal, dnes pokračuješ a teprve zítra můžeš dojít k cíli.
Mnoho úspěchů na tvé cestě po této zemi, které tě jednou
dovedou do Božího království.
o. Jiří Dobeš
Můj návrat k Bohu
příběh, který napsal život
2
Čas díků
k zamyšlení
3
Skautská hlídka
Zloději • Skautská praxe • Vtipy • Co nás čeká
4
Jsme mezi Vámi
Bavme se o víře • Studenti kupovali dárky
5
Co se děje ve farnostech
Výmalba kostela na Jejkově • Konec církevního roku 7
Osobnosti diecéze
- 1. část a Z historie diecéze
8
STRANA 2
Příběhy,
y, které napsal
p život
Můj návrat k Bohu
Letos tomu bude již sedmnáct let, kdy jsem poznal,
že náležím Bohu, neboť v nesnázích jsem se k němu
vždy utíkal a ve svých čtyřiadvaceti letech jsem přijal
svátost křtu. Druhý a jistě neméně důležitý důvod
byl ten, že si má nastávající přála mít jako věřící
svatbu v kostele.
A tak se mi dostalo té cti, že jsem byl přijat za dítko
Boží a tuto skutečnou svátost jsem si mohl opravdu
prožít a doslova vychutnat, protože se tak stalo na Bílou sobotu. Cítil jsem obrovskou důvěru, kterou církev
a Bůh do mě vkládá, a současně velkou odpovědnost
před Bohem za své činy.
Po deseti letech od přijetí svátosti manželství se
nám narodila dcera, kterou jsme samozřejmě dali
pokřtít. Protože kolem novorozence bývá spousta
práce, nepřála si moje žena, abych ji nechával doma
na všechno samotnou. A tak se stalo, že jsem přestal
chodit do kostela a místo toho jsem pomáhal s prací
v domácnosti.
Ale za čas, když dcera povyrostla, začal se ve mně
ozývat hlas svědomí, které je výrazem pocitu odpovědnosti za vlastní činy. A já jsem si uvědomoval, že
jsem chybil a že jsem nyní odstaven někde na vedlejší
koleji, která je navíc slepá, protože končí v temnotě
hříchu a nevede správným směrem, tj. za opravdovým,
smysluplným cílem života.
Dodal jsem si tedy odvahy a začal opět chodit do
kostela na mši svatou. Zjistil jsem, že je mi sice lépe
na duši, ale k plnému duchovnímu uspokojení cosi
ještě scházelo. Nemohl jsem se plně zúčastnit mše
svaté, protože jsem nemohl přistoupit ke svatému
přijímání. Chyběla mi totiž svátost smíření, přesněji
řečeno – odvaha k ní přistoupit.
S odstupem času mohu nyní posoudit, jak tehdy
s přibývajícím časem narůstala doslova propast mezi
mnou a Bohem a jak těžké, přetěžké bylo najít v sobě
tolik odvahy a zajít do kostela ke zpovědi. Jak já se styděl, ba přímo bál – a zpověď jsem proto z nejrůznějších
důvodů oddaloval a čekal na příhodnou dobu, kterou
byla přítomnost cizího zpovědníka v našem kostele.
Dlouho jsem se na tuto zpověď připravoval a když
jsem konečně s velkou trémou vstoupil do zpovědnice
a začal se vyznávat se svých hříchů, zaplavila mě tak
upřímná lítost, kterou bych ani sám nečekal, až mi
hlas začal přeskakovat. Potom se najednou ozvala
rána, kterou jsem ovšem slyšel jenom já a možná i Bůh.
Ne, to nespadla zpovědnice pod tíhou mých hříchů,
ale - jak se říká – spadl mi kámen ze srdce. A kdepak
kámen, pořádný balvan. To Bůh ze mě sňal břemeno
hříchu a naplnil mě radostí, že jsem se zase cítil lehký
a volný jako pták. A s radostí jsem se přímo chlubil své
ženě, že jsem byl u zpovědi. To dodalo odvahy i jí.
Od té doby chodíme se ženou a naší dcerou pravidelně na bohoslužby a dcera navíc do náboženství,
které si oblíbila, jakož i pana faráře. A život bez víry
už si nedovedeme představit.
Takový byl můj návrat k Bohu.
J. Š.
Jen pro rozzářené dětské oči?
Lidé, kteří prožívali sváteční dny
na samotkách komunistických
věznic nebo za války v koncentračních táborech, se shodují na
tom, že slavnostní chvíle je možné
zažít i tam. Uprostřed bídy a ponížen, zbaveni „zbytečných starostí“,
dokázali slavit Vánoce či Velikonoce s opravdovou radostí, často
poprvé v životě. Plyne z toho, že
sváteční chvíle je pro každého, ať
se nachází kdekoli. Bludy káže
ten, kdo se, v duchu let minulých,
snaží přesvědčit okolí, že svátek je
záležitost rodiny, že k němu patří
rozzářené dětské oči, že musí mít
své náležitosti. Zvlášť osamělým
lidem se pak zdá, že oni nejsou
jakékoli sváteční chvíle, ať už té
„oficiální“, nebo ryze soukromé,
hodni.
„Umět si udělat svátek je důka-
zem smíření se sebou i se světem,“
tvrdí Alena Zímová, bývalá učitelka. Žije sama, protože se její
dcera vdala do zahraničí. „Nejdřív
mě trápilo, že kvůli své špatné
pohyblivosti nemohu za nimi často
jezdit. Vánoce jsem celé proplakala.
Pak jsem ale našla v té své situaci
určité zalíbení. Dva dny v týdnu
si vyčlením jako sváteční – je to
taková moje hra. Na každý den si
vymyslím nějaký program, podle
chuti.“
Když se ptávali herečky Nataši
Gollové, která prožila léta sama,
umí-li si udělat svátek, odpovídala s trochou nadsázky: „Slyšela
jsem, že nebe je vlastně jedna velká
slavnost. Když se to nenaučím
tady, tam se se mnou jistě nikdo
zdržovat nebude.“
podle KT
Prosba
Otevři mé oči
pro divy tvé lásky.
Se slepcem volám:
Pane, dej, ať vidím!
Otevři mé uši
pro volání mých bratří.
Nedopusť, aby se mé srdce
uzavřelo jejich veliké bídě.
Otevři mé ruce,
přede dveřmi stojí žebráci
a čekají na svůj podíl.
Osvěť slepotu mého srdce,
abych viděl, co je správné,
a vyhýbal se tomu, co je zlé.
A. Pereira
STRANA 3
K zamyšlení
y
Irské novoroční přání
Abys zůstal ušetřen každého utrpení
– to ti nepřeji,
ani to, aby tvá další cesta byla samá růže
a aby po tvé tváři neskanula žádná slza,
abys nezakusil žádnou bolest –
ne – nic z toho ti do nového roku nepřeji.
Vždyť slzy očišťují srdce,
utrpení zušlechťuje,
bolest a úzkost tě uvede
do společenství s Marií a Dítětem
a jejich úsměv tě naplní důvěrou a útěchou.
Ať Vás i letos
Pán Bůh provází svým požehnáním
přeje redakce
Kluzký vrchol moci
Boj o moc nikdy neustává. Mnozí z nás se buď tlačí,
nebo jsou tlačeni, buď odsunují druhé, nebo jsou
odsunováni.
Možná bych měl vysvětlit, jaký je rozdíl mezi
snahou být nejlepší a snahou mít moc. Snaha být
nejlepší je Boží dar, tak potřebný ve společnosti.
Charakteristickými rysy tohoto daru jsou ohled na
kvalitu a používání darů k Boží chvále. Připomeňme
si slova výrobce houslí Antonia Stradivariho, který žil
v sedmnáctém století. Jeho latinské jméno Stradivarius
se stalo synonymem pro kvalitu:
„Každý mistr, který jednou rozezvučí moje housle,
bude rád, že nějaký Stradivari kdy žil, vyráběl housle
a dělal je nejlepší… Kdybych je nedělal tak dobře,
okrádal bych tím Boha – protože on je Bohem všeho
dobrého a krásného… Nikdy by ovšem nemohl udělat
housle Antonia Stradivariho bez Antonia.“
Měl pravdu. Bůh by nemohl vyrobit „stradivárky“
bez Antonia Stradivariho. Tento řemeslník měl určité
dary, které žádný jiný houslař nevlastnil.
A tak jsou určité věci, které dokážeš dělat jenom ty,
a nikdo jiný. Možná je to rodičovství, možná stavba
domů, nebo povzbuzování malomyslných. Jsou věci,
které umíš dělat jen ty, a proto žiješ, abys je dělal. Ve
velkém orchestru, který nazýváme život, máš svůj
nástroj a svou úlohu, a jsi odpovědný Bohu, abys svůj
part zahrál, jak nejlépe umíš.
Je však obrovský rozdíl dělat to nejlepší k oslavě
Boha a dělat cokoliv k vyvýšení sebe sama. Hledání
toho nejlepšího je známkou vyspělosti. Honba za
mocí je dětinská.
Max Lucado – Potlesk nebes
Nastal čas díků
Vždycky touto dobou děkujeme všem, kteří se
jakýmkoliv způsobem celý rok podíleli na tom, že
Naše společenství vycházelo. Jsou to kněží i jáhen
Karel, kteří vždycky včas dodali úvodník, i když
mají spoustu jiných povinností a mnohdy nevědí,
kam dřív. Je to Rikitan, který léta s nezměrnou
pravidelností píše skautskou hlídku, která je
vždycky jiná a najdou tam zajímavosti a poučení nejenom skautíci. Je to Karel Tomek – taky
maximálně vytížený – se svými příspěvky a informacemi ze světa hudby v Třebíči. Dále pracovníci
Charity v Třebíči, Katolické gymnázium, mladí,
kteří informují o svých akcích, i další příležitostní
dopisovatelé, kteří si vzpomenou jednou za čas.
Těm všem patří upřímné poděkování. A taky
samozřejmě Vám, milým čtenářům, kteří si Naše
společenství už léta kupujete, čtete a dáváte dál
– i díky Vám se dostáváme do 18. ročníku vydávání. Věříme, že s pomocí Ducha svatého se toto
dílo bude dařit i letos.
redakce
Modlitba – meditace
Bože, náš nebeský Otče,
přicházíme k Tobě se srdcem
naplněným vděčností za to,
že nás máš rád.
Děkujeme Ti zvláště za to,
že jsi nám dal svého milovaného Syna.
Lišíme se jedni od druhých rasou a jazykem.
Jsou různé naše materiální podmínky,
naše dary, naše možnosti.
Ale každý z nás má lidské srdce,
každý z nás zná štěstí i smutek,
radost i bolest.
Všichni stejně potřebujeme Tvé odpuštění,
Tvou sílu, Tvou lásku.
Učiň, ať jsme jedno i v klanění,
abychom – spojeni věčným poutem lásky
a osvobozeni od svých sobeckých přání –
mohli pracovat pro dobro všech
a pro příchod Tvého království.
Skrze Krista, našeho Pána.
Salote, královna Tonga
STRANA 4
Skautská hlídka
Zloději
Skautská praxe
Jedné říjnové neděle vyrazili brněnští skauti do přírody. Po mši sv., které se zúčastnili až v Bystrci, zapadli do
lesů, které pro ně skrývají tolik kouzla a radostí. Postavili
cvičné stany, do kterých si uložili své věci, a pustili se do
programu. Na Vlky připadlo dnes vaření – zeleninová
polévka a brambory s uzeným. Vyřízli část trávníku a postavili dvě ohniště. Ostatní šli na dříví. Během hodinky byl
oběd hotov. Píšťalka svolala hochy do kroužku a do ticha
přírody se ozvalo sborové Anděl Páně. Popřáli si „dobrou
chuť“ a … „jééé, co to tu mám?“ pronesl Bobo a vylovil
z polévky mravenečka. „Já to nejím.“ Bumbrlíček se hned
ozval: „Jasně, nejez to. Dej to sem, já se o to postarám…“
Zatímco se dělili o oběd, opodál kráčeli lesem dva mladíci.
Zastavili se až u chaty, která patřila správci honitby.
Jeden z nich vytáhl z rance páčidla a jiné nádobíčko a za
chvíli okenice povolila. Jeden hlídal a druhý vlezl dovnitř.
A už ládoval do batohu tranzistorové rádio, příbory,
dalekohled a vše, co mělo nějakou cenu, včetně konzerv
a trvanlivých salámů. Netušili, že je pozorují 3 junáci,
kteří po obědě vyrazili na signalizační hru na nedaleký
kopec, odkud měli praporky vysílat zprávu dalším hlídkám. Nelenili a vyslali zprávu: „Vykrádají chatu u kóty 417,
dejte vědět hajnému a policii.“ Sotva to odvysílali, ozvalo
se za nimi: „Co to tu vyvádíte?“ Sláva, hajný by tu. Rychle
mu vylíčili situaci a společně spatřili, jak zloději s plnými
batohy se chystají zmizet v lese. „Vy běžte za nimi, já jim
nadběhnu,“ rozkázal hajný a zmizel v mlází. Ale po chvíli,
jako by zloději něco tušili, vzdali se. Hajný s namířenou
puškou a za doprovodu hochů je odvedl do hájovny, kde
je zavřel do prázdného chléva, informoval policii, která už
o vykradené chatě věděla, a ta si výtečníky odvezla. No,
a z připraveného programu už nic nebylo, hoši pomohli
hajnému zajistit chatu proti dalším pobudům a vzrušeně
ostatním vyprávěli o svém dobrodružství.
Zde bylo spravedlnosti učiněno rychle zadost. Někdy
Boží mlýny melou pomalu, ale všem nepoctivcům se
dostane odplaty. Někdy bývají zločinci dopadeni po
dlouhých létech, ale i když selže lidská spravedlnost, je tu
ještě spravedlnost na věčnosti, které nikdo neujde.
Teď v zimě po opadu listí se objeví často zajímavé domečky našeho ptactva. Jednou jsem pozoroval
moudivláčka, jak přiletěl se suchým listem orobince
a provlékal ho dovedně svazkem větviček na konci
silnější větve sklánějící se nad hladinou říčky. Vytrval
jsem a byl svědkem vzniku jakéhosi vaku. Pak si dopravil
v zobáčku jemnější traviny a „utkal“ z nich rourku, čili
vstupní vchod obrácený dolů. Druhý den vystýlal hnízdo
chmýřím z orobince. Tak to byl tkadlec a teď se podíváme
na tesaře. To jsem spal pod širákem ve starém sadě,
když mě k ránu probudilo mocné tesání do dřeva. Párek
strakapoudů si tesal střídavě hnízdo ve staré jabloni. Bylo
to jako kulomet, jen třísky lítaly. Když jsem tam přišel
za dva dny, strakapoud už vyletěl z hotového hnízda.
A později štěbetavé hlásky malých strakapoudků zněly
jako hlásky z mateřské školky. A do třetice se podíváme
na „košíkáře“. Na kraji rybníka byly na volnějším místě
4 stébla vysokého rákosu a dva menší. Rákosník přilétl
s travinami v zobáku a začal oplétat jako zručný košíkář
ona 4 stébla kolem dokola. Konce zastrkoval pod hotové
smyčky. Další listy zasunoval „přes“ a „pod“. Nakonec pohyby prozrazovaly, že zevnitř plete dno hnízda. Nakonec
ho vystýlal pírky, kousky jemné březové kůry a suchými
stélkami mechů. I my můžeme objevit v přírodě spoustu
moudrosti a účelnosti, které Bůh dal přírodě do vínku.
Třeba poznáte, že už nejde o moudivláčka lučního, ale
o bratříčka, k němuž získáte přátelský a vřelý vztah.
Grizly
Co chystají katolické
oddíly pro ostatní?
V lednu to bude
maškarní bál,
v únoru skautská
mše sv. na Jejkově u příležitosti
Mezinárodního dne
skautek, v březnu
soutěž v šikovnosti
Miss světluška.
Rikitan
Vánoční dárek mého oddílu:
Motto: „Ať noc v novém roce neodstraní úsměv z našich tváří.“
„40 rad, jak zachovat klid.“
Jak poznáme, že je opravdu zima? Mouchy létají v teplácích.
„Proč přicházíš pozdě do školy, Janáčku?“ – „Prosím, já jsem zaspal.“ – „A ty, Vašíčku?“ – „Prosím, já jsem pro něj
šel.“ – „A ty, Soukupe?“ – „Prosím, já jsem na oba čekal.“
„Prosím, abyste omluvil, že můj syn nedokončil třicetiletou válku. Po bitvě u Kolína se mu udělalo velmi špatně.“
„U starých Slovanů chodily strašit tyto bájné bytosti: večer Večernice, v poledne Polednice, za jitra Jitrnice.“
„Vonásku, kdes byl včera?“ – „Prosím, tatínek měl svatbu.“ – „Ale to už je potřetí, co se vymlouváš na tatínkovu
svatbu.“ – „Když on je prosím kostelníkem.“
„Kam půjdeš, až vyjdeš ze školy?“ ptá se učitel v 9. třídě. „Na autobus.“
„Tak co, Michale, jak dopadlo vysvědčení?“ – „To je přece vedlejší, mami, hlavně, že jsme zdraví.“
„Na Vánoce jsme měli kapra. Co o něm víš, Kudláčková?“ – „Kapr je impregnován šupinami, aby do něj nešla
voda. Vpředu má hubu, vzadu ocas, kdyby to bylo obráceně, plaval by pozpátku. Nemá plíce, takže nemusí chodit
na rentgen. Má hlavu, aby mu nepršelo do krku, když za deště vystrčí hlavu ven. Na páteři má zavěšené břicho,
aby ho nemusel tahat po dně…“
Jsme mezi Vámi
Třebíčští studenti koupili dětem dárky
STRANA 5
Od středy 20. prosince do pátku 22. prosince proběhly v našem kraji Vánoční Modré dny. V rámci tohoto
projektu byly dětem předány dárky na osmi různých místech Vysočiny: Žďár nad Sázavou, Nové Město na
Moravě, Havlíčkův Brod, Jihlava, Jemnice, Rovečná a Třebíč. V roce 2002 Modré dny založil Tomáš Forýtek.
Zastřešující organizace je Modrý svět, která se zaměřuje na prevenci sociálně patologických jevů dětí předškolního a školního věku. „Vánoční Modré dny fungují od roku 2003 a letos jsme je udělali pro 213 dětí. Děti
dostaly dárky, jejichž hodnota je kolem sto padesáti tisíc korun,“ říká Forýtek.
V Třebíči se dárky rozdávaly v pátek 22. prosince. Účastnili se i studenti, kteří se ve třídách skládali na
dárky pro sociálně znevýhodněné děti a pak jim je předali. „Úsměv a radost z dárků je asi ta největší odměna,“
svěřuje se Andrea Fabíková, která společně s ostatními spolužáky z katolického gymnázia předávala dárek
– kolečkové brusle.
Fru
Vánoční nokturno
Bavme se o víře
Pevná tradice Třebíčských nokturen vyvrcholila
v pátek 29. prosince svým 32. koncertem s názvem
„Vánoční nokturno“. Ve zcela zaplněném kostele
Proměnění Páně na Jejkově mohli posluchači prožít
hluboké vánoční poselství spolu se třemi hudebními
soubory převážně mladých lidí. Vánoční skladby
a koledy zazněly v podání souboru JA.S Janova
společnost z Náměště nad Oslavou, pěveckého sboru
Coruscante a komorního souboru Musica animata
Humeris z Třebíče. Večer protkaný vánoční poezií
v podání pana Ludvíka Svobody přesvědčil každého,
že v našem kraji hudba neumírá, ale jako velký dar
celému lidstvu je schopna posílit mnohdy unavená
srdce posluchačů i interpretů, přivádět zmatenou mysl
k Pravdě, lhostejnou duši k Lásce. Nezbývá, než si přát,
aby Třebíčská nokturna byla stále živá i v roce 2007.
Přehoupli jsme se do nového roku. Zase jsme o rok
starší, o rok zkušenější…máme před sebou dalších
tři sta šedesát pět dní, které můžeme využít k dobrým věcem. Události posledních dnů v roce byly
tolik silné, že se u nich musím chvíli pozastavit.
Jakby taky ne.
V adventu jsme čekali na příchod Ježíše Krista
a vánoční svátky oslavují jeho narození, jeho příchod
mezi nás. Jsou to významné svátky, plné symbolů
a očekávání. Možná nám ani nepřijde, že někteří
kolem nás neznají pravý důvod slavení Vánoc, že
neví, proč se zapalují adventní svíce… Tito lidé
vlastně Vánocům nerozumí a prožívají je povrchně
a komerčně. Zjistila jsem to, když se mě spolužačka
na vysoké zeptala, k čemu je advent a adventní věnec?
Zarazilo mě to. Je to přeci tak jasné! Ale nebylo. Mnozí
mí spolužáci na tom byli podobně. A tak jsem si vzala
do hlavy, že se jim pokusím osvětlit některé symboly
adventu a Vánoc a vysvětlit jim význam těchto svátků.
Abych jim neříkala nějaké nepřesnosti, vypůjčila jsem
si křesťanskou literaturu a pustila se do listování. Jaké
plody přinese moje práce, uvidím až po zkouškovém
období, kdy se vrátím do školy.
Na této situaci mě však potěšilo několik věcí. Zájem
spolužáků a jejich otázky, které mi kladli. Vždyť
čeho se nejvíce bojíme? Toho, co neznáme. O víře je
potřeba mluvit…
Další věcí, co mi udělalo radost byli třebíčští studenti. Ti se na advent a na Vánoce dívají trošku jinak,
řekla bych, že více vnitřně. „Pro mě je advent tím
nejkrásnějším časem v roce, protože se můžu těšit na
Vánoce. Peče se cukroví a všichni jsou natěšení,“ říká
Alžběta Michálková z katolického gymnázia. Nedělám si iluze, že všichni mladí lidé z Třebíče prožívají
poslední dny roku stejně či podobně, ale přesto se
mi potvrzuje pravidlo, že na Moravě mají lidé k víře
a k tradicím daleko blíž než v Čechách.
S novým rokem přicházejí nová předsevzetí. A tak
mě napadá - pojďme se více bavit o víře, o tom, co nám
Bůh dává, co nám nabízí…
Fru
K. Tomek
Církevní humor
Před léty studovali na jednom gymnáziu v téže
třídě dva velmi nadaní studenti, kteří se neměli ani
trochu rádi. Rozešli se po studiích do světa. Oba
to dotáhli vysoko: jeden se stal biskupem, druhý
generálem. Generál byl vysoký, biskup spíše kulatý.
Po mnoha letech se setkali na nádraží, kde čekali
na nástupišti na rychlík. Nejprve si všiml biskup
generála. Když uviděl uniformu a poznal, kdo je
v ní, lišácky se pousmál, přistoupil ke generálovi
a zeptal se: „Pane výpravčí, prosím vás, kdy odjíždí
tento rychlík?“ Generál naprázdno polkl. Pak
poznal bývalého spolužáka, ovládl se, přeměřil
si jeho rozsochatou postavu oděnou v klerice
a nepřehlédnutelně vyklenuté břicho. Zatvářil se
starostlivě a řekl: „Milostivá, rychlík odjíždí za pět
minut, ale na vašem místě bych v tak pokročilémv
stupni těhotenství necestoval.“
STRANA 6
Celostátní setkání mládeže
ve dnech 13.- 19.8.2007 v Táboře – Klokotech
Co se děje ve farnostech
Kurz efektivního
rodičovství
– výchova krok za krokem
Toto setkání se má uskutečnit jako slavnost celé
církve, protože v mladých lidech je naděje pro
budoucnost církve i společnosti. Prosím, zkuste Možná patříte také mezi rodiče, kteří se snaží být
plánovat farní a jiné aktivity tak, abyste mládeži
zodpovědní, chápající, kteří chtějí pro své děti to
umožnili co nejhojnější účast. Poproste starší a ne- nejlepší, ale přesto se občas dostáváte do situací,
mocné ve farnostech, aby se setkání modlili, a tak
které neumíte řešit „správně“. Možná se také ptáte:
se na něm také podíleli. TV Noe a radio Proglas jim „A co mám tedy dělat? Jak s dětmi jednat, mluvit
přímo zprostředkuje události ze setkání.
a vychovávat je respektujícím ale přesto pevným
způsobem?“
Připravuje se bohatý duchovní i zábavný program,
včetně benefičního koncertu pro Haiti.
Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně v tomto
Jsou zváni všichni mladí lidé ve věku od 14 let a jistě roce opět nabízí kurz, který Vám pomůže a naučí
je doprovodí také jejich pastýři, kněží.
Vás nejen to CO máte dělat, ale nabídne Vám také
Motto celého setkání je totéž, jaké nabídnul Svatý otec konkrétní návody JAK postupovat. Pomocí nácviku
Benedikt XVI. na příští rok:
modelových situací z běžného života si osvojíte základ„Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem“ ní metody výchovy, která usiluje o vztah rodič-dítě,
(Jan 13,34)
založený na důvěře, respektu a vzájemné úctě. Kurz
Přihlášky jsou k dispozici na DCM.
pomáhá lépe porozumět dítěti, správně komunikovat,
Je možné se také přihlásit přes oficiální web setkání: řešit konflikty bez křiku. Nabízí návody, jak nabyté
www.tabor2007.signaly.cz
vědomosti procvičovat v domácím prostředí. Dodává
Děkujeme za veškerou duchovní, praktickou i finanční
sílu a chuť k plnění jedné z nejnáročnějších životních
podporu.
rolí a profesí – rodičovství.
P.Vít Zatloukal, ředitel Sekce pro mládež ČBK
Jedná se o devět dvouhodinových lekcí. Cena celého
kurzu je pro jednotlivce 950Kč a pro pár 1450Kč.
Dopolední kurz určený především rodičům menších dětí začíná 19. 2. 2007, odpolední kurz, vhodný
Pro všechny, kteří se zajímají o vztahy v rodině, pro rodiče dětí školního věku začne 27. 2. 2007
chtějí pracovat na jejich zlepšení a hledají informa- a víkendový, který zahrnuje čtyři celodenní sobotní
ce, aby mohli předcházet problémům ve výchově setkání zahájíme 24. 2. 2007.
Informace a přihlášky na tel.č. 542 217 464 nebo
i v partnerských vztazích nabízíme pravidelná
na [email protected]
setkání, na kterých získají nové, zajímavé informace
a setkají se s lidmi v podobné životní situaci. Jsou
určená všem, kteří se zamýšlí nad vztahy v rodině Pro mimobrněnské zájemce
Kurz efektivního rodičovství je také možné si
a usilují o jejich rozvoj.
objednat pro rodiče Vaší školy, školky, mateřského
centra, farního společenství apod. a zorganizovat ho
Kdy: v uvedených termínech vždy od 17.00 hod.
přímo v místě Vašeho bydliště.
Kde: v malém sále CRSP, Josefská 1
Cena: 60 Kč jednotlivec/ 90 Kč pár
V únoru zahajujeme cyklus čtyř přednášek z cyklu Informační schůzka
Hranice v našem životě, který Vám pomůže vyřešit
Všechny, kteří by se chtěli o efektivní výchově dootázku, jak nastavovat hranice vůči svým nejbližším zvědět více, zveme na informační schůzku, při které se
– partnerům a dětem a přitom zachovat úctu a respekt setkáte s lektory Kurzu efektivního rodičovství, kteří
vedou kurzy pořádané Centrem pro rodinu a sociální
k sobě i k druhým.
péči v Brně a kteří odpoví Vaše případné dotazy
23. 2. 2007 Opravdová láska není bez hranic
a představí Vám celý kurz. Setkání proběhne 12. 1.
– MUDr. Jana Hájková
2007 v Malém sále CRSP, Josefská 1 od 17:00 hodin
9. 3. 2007 Láska a úcta k sobě = láska a úcta
k druhým
Ing. Eliška Vondráčková
– Mgr. Petra Smékalová
Centrum pro rodinu a sociální péči
23. 3. 2007 Rodiče nebojte se říkat „ne“
Josefská 1
– Mgr. Lenka Binová
Brno
tel. 542 217 464
13. 4. 2007 Mýty spojené s budováním hranic
– Ing. Eliška Vondráčková
Rodičovská setkání
Co se děje ve farnostech
STRANA 7
Konec církevního roku 25. – 26. 11. 2006
Kolem druhé hodiny odpolední se na faře ve vsi Stařeč začala sjíždět mládež, děti a výjimkou nebyli ani
dospělí.
Hned ze začátku jsme se vzájemně představili, V devět hodin jsme se vraceli již všichni společně zpět
avšak netradičním způsobem, že kromě samozřej- do Starče. Zde jsme zasytili hladové krky a vrhli se na
mých věcí jsme na sebe prozradili i věci, ve kterých doluštění zprávy, která se skládala z ústřižků indicií
natolik nevynikáme, což není zrovna snadné. Po dvou a v níž stálo, že máme najít v koupelně (na faře jsou asi
dalších akčních hrách, které pro nás zorganizoval
tři) bramboru a vedoucí skupinky ji za syrova sní...
churavý Tom Kolík – na „Roboty“ či „Otroky“, došel
Do půlnoci jsme ještě hráli různé hry a po odbití
i zbytek Kolíků – tedy Vojta a Tonda. Rozdělili nás do dvanácté začala oslava. Nechybělo ani šampaňské
tří družstev s šéfy Jiřkou, Evou a Lukášem. Neřekli (ovšemže dětské..), lahůdky všeho druhu a ani hudba.
nám, co s sebou, ani co se bude dít a „naslepo“ nás Již kolem druhé nás šéfové začali nahánět do pelíšků,
– agenty – vyslali po stopách a jelikož byla téměř tma, a tak jsme si popřáli dobrou noc a uháněli.
začalo to být napínavé. Po cestě bylo spoustu úkolů
Následující den, což byla neděle, nás probral šílený
jako například vymyslet a zazpívat písničku o tajném
pískot píšťalky u uší, div jsme neohluchli. Všichni
agentovi, vylézt pro zprávu na strom, či spočítat kach- nadskočili úlekem a krásné sny byly pryč. Po vydatné
ny na celém Borovinském rybníku… Hlavním úkolem
snídani jsme společně odešli na mši svatou, která byla
při celé hře však bylo sesbírat, co nejvíce indicií. krásným zakončením této akce.
Petra
Výmalba kostela na Jejkově
V prosinci byla provedena výmalba kostela Proměnění Páně v Třebíči Jejkově po předešlé rekonstrukci
elektroinstalace. Náročné práce byly provedeny rychle a kvalitně také díky finanční podpoře Ministerstva
kultury, města Třebíče a štědrým sbírkám věřících jejkovské farnosti. Poděkování patří též všem ochotným
brigádníkům.
STRANA 8
Z historie diecéze
863
příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu
první zmínka o kostele na Petrově
1296
založení kolegiátní kapituly na Petrově olomouckým biskupem Dětřichem
1500
původní zasvěcení kostela sv. Petrovi rozšířeno na sv. Petra a Pavla
1645
konec obléhání Brna švédskými vojsky.
Petrov poskytoval útočiště veliteli brněnské
obrany Raduitovi de Souches
1777
založení Biskupství brněnského. Kostel sv.
Petra a Pavla povýšen na katedrálu a kolegiátní kapitula povýšena na Královskou stoliční
kapitulu sv. Petra a Pavla
1743-46 ukončena barokizace katedrály
dokončena novogotická podoba chrámu
1891
posvěcení hlavního oltáře katedrály biskupem Bauerem. Tento den se slaví jako výročí
posvěcení katedrály (21.5.)
1905
vybudování dvou katedrálních věží (81 metrů), typických dominant Brna.
1990
románsko-gotická krypta poprvé zpřístupněna veřejnosti.
Osobnosti diecéze (1)
Řehoř Mendel (1822-1884) zakladatel moderní genetiky, opat augustiniánského kláštera na Starém
Brně. Jeho spis „Pokusy s rostlinnými hybridy“
byl po roce 1900 přeložen do všech evropských
a mnoha světových jazyků.
Leoš Janáček (1854-1928) – jedna z nejoriginálnějších osobností české hudební moderny, skladatel
„moravské“ hudby, významný folklorista, zakladatel a dlouholetý ředitel nové varhanické školy
v Brně (od r. 1881)
Jan Blažej Santini Aichl (1677-1723) – čelní představitel barokní gotiky v našich zemích. Jeho poutní
kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
na Žďársku byl roku 1994 zapsán do seznamu
světového kulturního dědictví UNESCO.
Klement Maria Hofbauer (Dvořák) - (1751-1820)
– řeholní kněz řádu redemptoristů, rodák z Tasovic u Znojma, původním povoláním pekař. Jako
misionář významně působil ve Varšavě a Vídni.
Roku 1888 byl prohlášen za blahoslaveného, roku
1909 byl svatořečený, od roku 1914 je patronem
Vídně.
Restituta (Helena) Kafková (1894-1943) – řeholní
sestra kongregace františkánek křesťanské lásky.
Pro věrnost svému svědomí, za statečnost víry a za
své přiznání se ke svobodnému Rakousku byla
ve Vídni sťata. Zde ji také roku 1998 papež Jan
Pavel II. prohlásil za blahoslavenou. V její rodné
brněnské čtvrti Husovice je po ní pojmenován
park.
Aktuality
Inzerce
Prodám zachovalou ložnici: manž. postele s úložným prostorem, noční stolky, 2 skříně vč. nástavců.
Barva: vanilka/třešeň. Tel. 736 178 336, Zn. „Cena
dohodou“
DCHB - Obl. charita Třebíč hledá pracovníka na pozici:
Vedoucí Centra prevence v Třebíči
Požadavky: VŠ vzdělání sociálního, pedagogického
nebo humanitního směru, manažerské dovednosti
(projektové řízení, vedení týmu apod.), zkušenosti
s prací s dětmi a mládeží, komunikační dovednosti,
osobnostní a etické předpoklady, znalost problematiky, řidičský průkaz skupiny B, práce i v odpoledních
hodinách, ztotožnit se s principy církevní organizace.
Nabízíme: kreativní práci, podporu vzdělávání, práci
v mladém týmu. Úvazek: 1,0 předpokládáme dlouhodobý pracovní poměr.
Koordinátor dobrovolníků na vesnicích
Požadavky: SŠ vzdělání a orientace v pečovatelské
práci, komunikativnost, schopnost empatie, morální
předpoklady, organizační schopnosti, znalost práce
na PC, ztotožnění se s principy církevní organizace,
řidičský průkaz sk. B. Jedná se o koordinaci dobrovolných pečovatelských služeb na vesnicích. Úvazek: 0,5
(minimálně), předpokládáme dlouhodobý pracovní
poměr.
Přihlášky: na adresu DCHB-Oblastní charita Třebíč,
Mgr. Petr Jašek, L. Pokorného 15, 674 01 Třebíč, tel.
608710048, [email protected]
Přihláška musí obsahovat strukturovaný životopis
a motivační dopis.
Stálý pořad bohoslužeb
Jejkov
PO
00
ÚT
18
ST
700
ČT
00
7
PÁ
1800 pro děti
00
SO
7
NE
730, 900
Svatý Martin
Bazilika
715
1800
15
1800
7
715, 1600 pro děti
18
00
715
19
00
800, 1030, 1800
1800
800
1630
800
700, 10 00
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo.
Příští NS vyjde v neděli 4. února 2007.
Příspěvky zasílejte do pondělí 29. ledna 2007 na: [email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem
v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli
v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová,
Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků
do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FOBOX s. r. o., Janouškova 20,
674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].