8. Preromantismus a romantismus v evropské a české

8.
Preromantismus a romantismus v evropské a české literatuře
Preromantismus (sentimentalismus)
od pol. 18. stol.
přechod mezi klasicismem a romantismem; důraz na cit; odmítnutí konvencí, příkazů, řádů - i v umělecké tvorbě
(požadavek tvůrčí svobody); návrat k přírodě, k lidové slovesnosti; vzor - venkovský, prostý, nezkažený člověk,
prostý způsob života (Homér); obdiv k schopnému, podnikavému jedinci; smysl pro starobylost, pro kořeny lidské
společnosti, pro národ a pro lid.
Výklad světa a života s takovými prostředky, jež se vymykají rozumovému pojetí umění. Protest proti nesvobodě.
Odpovídá na potřeby a touhy jedince a měl dát smysl jeho životu. Vyzdvihuje se prostý, nezkažený člověk,
zejména jeho starosti a strasti.
Francie
Jean - Jacques Rousseau (1712 - 1778) - zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho
svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí (člověk je od přírody dobrý)
Emil aneb o výchově - pedagogické románové pojednání o přirozeném přírodním a citově bohatém rozvoji
člověka (dílo odsouzeno k veřejnému spálení - bezbožné)
Společenská smlouva - teorie, že lid je jediný nositel moci a stát je forma dohody mezi lidmi
Nová Heloiza (Julie aneb Nová Heloiza) - užití rousseauismu, román lásky v dopisech, líčení citů a
přírody
Konfese – autbiografická zpověď, vylíčení citů a vášní, snaha o pravdivé pochopení lidského jedince, jenž
se ocitl ve sporu se společností
rousseauismus - lyrická melancholie, líčení přírody a citů, zdůraznění kontrastu života v přírodě a ve
společnosti
Antoine-François Prévost (1697 - 1763) – kněz
Manon Lescaut - kritika touhy po majetku a penězích x láska
Německo
ovlivnění filozofií; literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) - proti společenské nespravedlivosti,
útlaku, nesvobodě
Johann Gottfried Herder (1744 - 1803) - pocházel z Východního Pruska. Na studiích poznal
filosofa Immanuela Kanta. Později se usadil ve Výmaru, kde působil jako představený protestantské
církve. Tvůrce nové preromantické estetiky; úvahy o národní individualitě, národní kultuře (kult
lidového génia); podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů. Myšlenky k filozofii dějin
lidstva - každý národ obohacuje svým příspěvkem vývoj lidstva, směřující k humanitě, k plné lidskosti
Lidové písně – básn. sbírka - po jeho smrti přejmenována na Hlasy národů v písních; chápání a
respektování individuality každého národa, v jejichž kultuře hrál důležitou roli i kult lidové poezie.
Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832) - básník, dramatik, prozaik, vědec. Narodil se ve
Frankfurtu nad Mohanem. Studoval práva. Na vývoji jeho umělecké tvorby (váhal mezi básnictvím a
malířstvím) měl rozhodují vliv seznámení s Herderem. Zážitky s jeho právnické praxe ve Wetzlaru,
nešťastná láska k přítelově snoubence, jakož i sebevražda jiného přítele dali Goetheovi podnět k
románu, v němž vyjádřil citovou a životní krizi své generace - Utrpení mladého Werthera. Dlouhodobě
bydlel ve Výmaru kde působil ve státní správě, studoval přírodní vědy. Svými objevy v oboru vývoje
rostlinstva a živočišstva se stal předchůdcem přírodovědné evoluční teorie. Po návštěvě Itálie (seznámení
se s antikou a renesancí) se zprostil státních funkcí a věnoval se převážně literatuře a vědě.
Utrpení mladého Werthera - román psaný dopisovou formou (citové problémy řešeny sebevraždou)
Balady – sbírka, obdiv k lidové slovesnosti
Prométheus – báseň, lidský vzdor proti falešným božským autoritám
Ifigénie na Tauridě – tragédie, námět ze starověkých bájí o trojské válce
Torquato Tasso - tragický osud italského renesančního básníka (konflikt velkého umělce s intrikánským
ovzduším malého panovnického dvora)
Faust (dvojdílná filosofická báseň v dramatické podobě); Pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze
po poznání a štěstí svou duši ďáblovi, ale nová umělecká podoba i smysl: Faust postaven mezi dobro a
zlo. Původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se mění na představitele činorodého lidstva
(chce dobývat pravdu a přetvářet svět), hledá cesty k cíli i přes utrpení, nachází smysl života v aktivitě
pro dobro lidstva ("Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.")
Friedrich Schiller (1759 - 1805), dramatik a lyrik (Óda na radost), překladatel; špatné finanční
zajištění - musel psát na objednávku; v popředí problematika svobody člověka, odpor k pokrytectví;
dramata - boj proti křivdě a nespravedlnosti
Loupežníci - Karel Moor - hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku,
dědická práva,
touží pomstít se, odčinit křivdy (jako vůdce loupežníků); ušlechtile motivované buřičství; jeho činy
hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konzervativizmu, zištnosti,
despotismu. Snaží se zobrazit tragiku pokusu bojovat proti bezpráví bezprávím.
Panna Orleánská (francouzské dějiny), Marie Stuartovna (anglické dějiny), Don Carlos (boj
Nizozemců proti španělské nadvládě), Vilém Tell (švýcarské dějiny)
Rusko
Ivan Andrejevič Krylov (1768 - 1844)
Bajky - satirické zrcadlo celé ruské společnosti (všelidské chyby, lakomství, hloupost, podlízavost)
Michail Vasilijevič Lomonosov (1711 - 1765) - přírodovědec, filolog a básník (skladatel ód)
Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749 - 1802) - filosof, spisovatel (ostrá kritika nevolnického
zřízení, samoděržaví)
cestopisný román Putování z Petrohradu do Moskvy - z rozhodnutí Kateřiny II kniha zkonfiskována
- Radiščev zatčen a odsouzen k trestu smrti, později jen vyhnán na Sibiř
Romantismus
- první pol.19. stol. Literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě); vznik - v
období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání
(volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy) proto
nespokojenost člověka, buřičství
Znaky: důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum); protiklad snu a skutečnosti,
jedince a společnosti (individualismus) -› pocit osamění, odcizenosti; východiska: obdiv k minulosti, mystice, k
lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra; ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný,
neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán); časté téma - nešťastná
láska; neúspěšné buřičství -› světabol, skepse (splín, chandra); nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke
skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost; slovesné druhy a
formy - obliba poezie zvl. historická povídka a román; romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s
prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu
V hudbě: C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schuman, G. Rossini, F. Chopin
Ve výtvarném umění: E. Delacroix, čeští malíři A Kosárek, J. Navrátil
Německo
přelom 18. a 19. stol. - poezie "modrého květu"
Novalis (1772 - 1801) - vl. jm. Friedrich von Hardenberg
Hymny noci - kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)
Heinrich von Ofterdingen – nedokončený román, středověký básník hledá "modrý květ" = symbol
pravé poezie a života
Bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm) - vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii - vydali německé
lidové pohádky
Anglie
George Gordon Byron (1788 - 1824)
Childe Haroldova pouť – moderní epos, autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě,
zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v
současnosti
- byronismus - spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světobol (splín)
Don Juan - komický epos, romantický hrdina
Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)
Odpoutaný Prométheus - lyrická dramatická báseň, obměna staré antické básně o hrdinovi, který se
vzepřel bohům a přinesl lidem oheň ( hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti
a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra
Walter Scott (1771 - 1832) - básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)
Ivanhoe - děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských
soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Francie
François René de Chateaubriand (1768 - 1848)
Atala – básnická povídka, návrat ke křesťanství a mystice před "rozvratem" doby, únik do
minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly,
zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost
Viktor Hugo (1802 - 1885) - básník, prozaik, dramatik
Legenda věků (tři díly) – básnický cyklus, obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy
nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara; filozofický vliv
Chrám Matky boží v Paříži – román, součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci);
Paříž 15, stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva;
kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz
Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád
Ubožáci - Jean Valjean, Cosetta, biskup Myriela
Dělníci moře, Devadesát tři
Stendhal (1783 - 1842) - přechod mezi romantismem a realismem, psychologická próza
Červený a černý – román, příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i
cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru
Kartouza parmská – román, příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky,
pokrytectví, tragický konec
Alfréd de Musset (1810 - 1857)
Zpověď dítěte svého věku - intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce
G. Sandové)
USA
Edgard Allan Poe (1809 - 1849) - básník a prozaik
Havran – báseň, krása a láska × úzkost ze života smrti
prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo - hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy
detektivní prózy
Rusko
- prolínání romantismu a realismu
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837) - básník, prozaik, dramatik
Evžen Oněgin - román ve verších pocity ústředního hrdiny jako "zbytečného člověka"; šlechtic plný
předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smyl života
povídka Kapitánská dcerka, Piková dáma, historické drama Boris Godunov
Michail Jurjevič Lermontov (1814 - 1841) - básník, prozaik, dramatik
Démon - romantická básnická povídka s filosofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen bohem
pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí - lásce k pozemské dívce Tamaře
(chce rozbít prokletí, ale prohrává); zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra
Hrdina naší doby – psychologický román, postava "zbytečného člověka" (mladý aristokrat Pečorin,
vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)
Polsko
Adam Mickiewicz (1798 - 1855)
Pan Tadeáš – epos o nepřátelství dvou zemanských rodů, touha po vlasti a minulosti
Konrád Wallenrod - básnická povídka, téma náhodně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení
velmistra v řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ
Romantismus u nás
U nás se prvky preromantismu spíše kryjí s národním obrozením, tzv. obrozenecký preromantismus. V naší
společnosti bylo nemyslitelné, aby hrdinou byl „sebevrah“. Totéž platí u pro romantismus. Česká společnost řeší
úplně jiné problémy (stabilizovat národ, vychovat jedince v rámci velkého národního celku, zatímco evropský
romantismus ho vyčleňuje ze společnosti). Mácha vytváří protiklady vzhledem k české politické a společenské
scéně. Vliv romantismu se projevuje také v dílech Erbena, který volí balady, Tyla, Němcové (zejméne
Babička – vztah lidí k přírodě, milostný příběh Viktorky a jiné momenty)