Environmentální výchova v předškolním věku

Environmentální výchova v předškolním věku

Environmentální
výchova
v předškolním věku
Comenius Regio
Solenice
Herrstein
Pracovní listy pro:
…………………………………………………………..
Zpracovaly učitelky Mateřské školy Solenice
Plán EV MŠ Solenice
EV je chápána jako výchova k řešení problémů týkajících se životního prostředí a k zásadám trvale
udržitelného rozvoje.
EV rozumíme
- Vychovávat dobré hospodáře
- Vést děti k získání znalostí a dovedností
- Vztah člověka a životního prostředí
- Navozovat situace a příklady
- Působit na utváření životního stylu
MŠ zavedla třídění odpadů (papír, plast)
- Vedeme děti k chápání vztahů v přírodě a společnosti
- Podporujeme přirozenou zvídavost dětí
- Dáváme prostor pro potřeby, dovednosti a znalosti v praxi
- Poukazujeme na problémové situace a jejich řešení
- Necháváme pracovat děti s různým materiálem
- Učíme je chápat ekologické vztahy a chránit životní prostředí
- Zdůrazňujeme nutnosti ochrany životního prostředí
Vedeme děti k zodpovědnému chování vůči přírodě, životnímu prostředí a vlastnímu zdraví
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Třídění odpadu
Úklid okolí MŠ
Péče o rostliny
Péče o zvířata v zimě
Péče o zdraví
Dbáme na šetrné zacházení s hračkami a zařízením
- Měsíční tematické okruhy
- Dramatizace pohádek
- Veřejná vystoupení
- Námětové hry
- Pozorujeme změny v přírodě vzhledem k ročním obdobím
Podzim
- Zrání podzimního ovoce a zeleniny (péče, ochutnávání)
- Sběr plodů (výroba zvířátek a podzimníčků, úchova pro zvířátka na zimu)
- Sběr listů (výrobky)
Zima
- Zimní příroda (hry a pokusy se sněhem)
- Sportování (bezpečnost při zimních hrách)
- Péče o zdraví
- Návštěva krmelce s dobrotami
- Krmítko pro ptáky (ozdoby stromů potravou pro ptáky)
Jaro
- Pozorování ptáků
- Zvířátka a jejich mláďata
- Jarní rostliny (pokusy – klíčení, lisování – příprava herbáře)
- Pozorování stromů
- Zvuky v přírodě
Léto
- Pozorování přírody (rostliny, zvířata, hmyz)
- Letní ovoce a zelenina
- Bezpečnost dětí (koupání, pobyt v přírodě)
V přírodě děti mohou zakusit:
1.
mnoho smyslových vjemů:
- Vidět odstíny barev
- Tvary
- Slyšet zvuky
- Cítit vůně
- Osahat si
- Ochutnat
2.
Uvědomit si:
- Zima (zahřát se pohybem)
- Pod stromy je stín (který chrání před slunečním úpalem)
- Voda chladí (rosa je mokrá, na slunci se třpytí)
- Louka (můžeme se rozběhnout do dáli)
- Les
o
překážky – můžeme zakopnout nebo překročit)
o
Uděláme dřep a uvidíme, kdo žije v louži, kdo pospíchá mezi jehličím nebo kdo žije pod
kameny
=> to vzbudí u dětí zájem, zvědavost a vyprovokuje otázky. Děti si budují vztah, úctu a
ohleduplnost k přírodě.
Seznamujeme děti s kulturními tradicemi
1.
Mikuláš
- Společné setkání dětí ZŠ a MŠ
- Výroba z recyklovaného materiálu
- Nácvik tradičních říkadel a písní
- Mikulášská nadílka
2.
Vánoční svátky
- Staročeské tradice
- Výroba dárků z přírodního materiálu
- Společné vystoupení
- Setkání s obyvateli obce
- Zpěv koled
3.
Masopust
- Výroba masek
- Seznámení se staročeskou kulturou, zvyky, říkadla
- Veselice MŠ a ZŠ
4.
Velikonoce
- Staročeské tradice
- Výrobky z přírodního a recyklovaného materiálu
- Velikonoční koledy
- Návštěva DPS
5.
Den Matek
- Upevňování rodinných vztahů
- Písně, básně
- Výroba dárečků a přáníček z různých materiálů
6.
Den Dětí
- Rodinné vztahy
- Sportování
Výtvarně se podílíme na estetickém prostředí MŠ (nástěnky, výstavky, výzdoba oken)
Pojďme si hrát, učit se a smát
Přicházíme do školky, někdo je tu poprvé, jiný se těší na kamarády.
Všichni se potřebujeme naučit nebo si připomenout, jak ve školce
probíhá den, kdy si hrajeme, kde běháme, jak je potřebné chovat se
bezpečně.
Objevování školky a jejího okolí se stane velkým dobrodružstvím.
Básnička:
Kamarád
Kamarád, kamarád
To je ten, koho mám rád.
Pomůže mi, poradí,
Po vláskách mě pohladí.
Proč
Proč kopřiva pálí,
proč se lenoch válí.
Proč? Proč? Proč?
Pro slepičí kvoč.
Proč jsou v sýru díry,
proč maj raci kníry.
Proč? Proč? Proč?
Pro slepičí kvoč.
Proč má zebra proužky,
proč má škola zkoušky.
Proč? Proč? Proč?
Pro slepičí kvoč.
Pomocí her zjistíme, jak je naše příroda krásná, rozmanitá a jak je důležité o ni společně pečovat a
chránit ji. Prožijeme mnoho objevů, poznání, zažijeme mnoho dobrodružství a legrace.
Vítejte v naší školce
Dokresli dětem obličej
Úkol: Najdi deset rozdílů.
Přírodu má každý rád, je s ní také kamarád
„Cesta k jablíčku“
Povídání o stromu jabloni (jak se sází, roste, co potřebuje k životu, péče o ní, pojmenování části
stromu).
Využijeme zkušenosti a znalosti dětí.
Pozorování: pozorujeme jabloň během 4 ročních období.
Taneček: Měla babka 4 jabka (naučíme se mazurku)
Písnička: Koulelo se koulelo, červené jablíčko
Úkoly během celého roku
1.
a.
Jaro
Nakresli strom, štětcem otiskuj barvu květů na větve
b.
Na vycházce pozoruj kvetoucí strom a popiš ho
2.
a.
Léto
Na vycházce pozoruj co místo květů vidíš
3.
a.
b.
c.
d.
e.
i.
Podzim
Pozorování sadu (dozrávání jablek)
Česání
Pomáhání v sadu
Básnička Září
Vystřihni předkreslený strom, nalep a otiskuj půlky jablíček
Vybarvi a dokresli jablíčka
f.
Namaluj jablko a nauč se poznávat jeho části
g.
h.
Ochutnávání různých druhů jablek (různé chutě, barvy, tvary)
Najdi správnou cestu
Uchovávání: jak jablíčka uchováváme – v bedničce v chladu, usušíme, zavaříme
Pokus: Učitelka nakrájí jablka na slabé kousky a v troubě je usuší. Pozorujeme, co se s jablkem
stane a jak chutná.
Co dokáže maminka vykouzlit z jablíček?
- Vyprávění a zkušenosti dětí (záviny, kompoty, přesnídávky…atd)
- Jak děti mamince pomáhají?
Básnička: Zásilka od babičky
Pečujeme o zdraví: uvědomění a vědění důležitosti vitamínů pro naše zdraví
Písnička: Vitamíny
Co se děje se stromem později na podzim? (listy se barví a opadávají).
i.
j.
Sběr listů z jabloně, lisování
Nakresli strom, nalep listy
4.
a.
b.
Zima
Vycházka do sadu (strom odpočívá – nemá plody ani listy)
nakresli obrázky stromu podle ročních období a popiš je
Najdi cestu červíčka z jablíčka
CO ROSTE NA POLI
EVOKACE - PRŮZKUM KLÁSKU
Opatříme si základní druhy obilí. Děti si prohlédnou klásky, všimnou si, jak jsou zrnka na klásku
uspořádaná, rozemnou zrníčka, větší děti zkusí spočítat, kolik jich v 1 klásku bylo, případně je
nalepí na papír do řady a budou porovnávat, kdo jich měl ve svém klásku nejvíc.
LOUTKOVÁ POHÁDKA „KUŘÁTKO A OBILÍ“
Vyrobíme si s dětmi postavy z básničky od F. Hrubína (papírové siluety na špejli). Následně
seznámíme děti s pohádkou ve zdramatizované podobě. Následuje diskuse s dětmi, rozbor
pohádky, vedeme děti k porozumění textu. Během následujícího období se děti postupně za
asistence vyučujícího pomocí loutek učí text zpaměti a zkouší pohádku dramatizovat.
Básnička:
František Hrubín: Kuřátko v obilí
Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko,
za zahradou mezi poli.
Pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
Povězte mi, milé ovsy,
kudy vede cesta do vsi!
Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz milý ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy:
Ptej se pšenic, vzpomenou si!
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:
Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to!
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska, vítr tiše zapíská:
Vždyť si doma za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.
Děkuji ti, žitné pole!
Pozdravuj tam ve stodole!
Koho milé políčko?
Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy!
A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.
Hra „Na Popelky“
Děti utvoří menší skupiny (2–4 děti), přičemž každá skupina dostane misku s různými druhy
obilných zrn. Dle věku dětí jsou na misce 2–4 druhy zrn. Vyučující připomene dětem pohádku
„O Popelce“, která přebírala hrách a kroupy a navrhne dětem, že si na Popelku také zahrají,
ale budou přebírat obilná zrnka. Každá skupina dostane dle věku misku s 2–4 druhy zrn, která
třídí a jednotlivé druhy dávají do kelímků. Děti se musí mezi sebou dohodnout, která zrna do
kterého kelímku budou dávat. Vyučující děti upozorní, že není důležité, kdo vytřídí zrna první,
ale důležité je, zda je vytřídí správně. Když zrna vytřídí, přiřadí jednotlivé misky ke správným
klasům ve sklenicích. Činnost opět vede děti k uvědomění si rozdílnosti jednotlivých druhů
obilných zrn.
Pohybová hra „Na kuřátka“
Vyučující rozmístí ve třídě kuželky, které představují klasy obilí. Kraj třídy ohraničí například
švihadlem a umístí za něj obrázek slepičky. Děti běhají po třídě mezi kuželkami (v poli mezi
klasy), přičemž dávají pozor, aby kuželky nespadly. Na pokyn vyučujícího (vysloví název
některého druhu obilí) běží děti – kuřátka- ke své mamince – obrázek slepičky.
Pokus – sejeme obilí
Každé dítě dostane misku se zeminou, do které zaseje obilná zrna. Použijeme všechny čtyři
druhy obilí, ale každé dítě dostane pouze jeden druh. Po zasetí děti misky s obilím zalijí,
vyučující označí každou misku jménem dítěte (popřípadě jeho značkou, aby si děti misky lépe
poznaly) a druhem obilí. Děti o svá „obilná políčka“ průběžně pečují, zalévají je a pozorují, jak
rostou. Rovněž pozorují na rostoucím, ještě zeleném obilí, rozdíly mezi jednotlivými druhy.
Kde se bere chléb?
Popovídáme si s dětmi o tom, že než se chléb dostane na pulty obchodů, musí se upéct.
Hlavní surovinou, ze které pečeme chleba, je mouka. A mouka se vyrábí z obilí. Jak? To si
můžeme vyzkoušet. Vydrolíme si z pár klásků zrnka, která rozemeleme v malém ručním
mlýnku na kávu. Děti si pak mohou zkusit mouku prosít přes sítko tak, jak to dělaly naše
babičky. Různou hrubost koupené mouky předvedeme dětem v miskách, hmatem poznávají,
která je jemnější. Celé povídání završíme tím, že si společně zaděláme a upečeme vlastní
domácí chléb.
Básnička:
Chléb (Jiří Žáček)
V pekárně se pečou chleby,
voní to tam jako v nebi.
Kdo se vůni ubrání?
Přeji dobré chutnání.
Kuřátko hledá cestu domů
Děti stručně zopakují s vyuţitím obrázků děj pohádky. Vyučující vybídne děti, zda pomohou
zatoulanému kuřátku najít cestu k mamince. Kaţdé dítě dostane pracovní list, na kterém je
znázorněno pole s obilím, kuřátko a slepička. Mezi klasy jsou znázorněny tři různé cesty od
kuřáka, ale jen jedna vede ke slepičce. Děti hledají správnou cestu, nejdříve zkoušejí hledat
prstem, poté správnou cestu zvýrazní fixem. Obrázek vybarvi.
Stěhovaví ptáci
Let s vlaštovkou
Když přichází podzim a hmyz zalézá do úkrytů, někteří ptáci se stěhují. Mláďata mají velká a čeká je
daleká cesta, třeba i přes moře. V jižních krajích je teplo a dostatek potravy. Stěhují se např. holub,
konipas, špaček, racek, čáp, vlaštovka. A my si budeme povídat o vlaštovce a čápovi.
Krásné hbité vlaštovky si pod střechou staví hnízda z hlíny. Žijí v nich a vychovávají svá mláďata.
Samečci přilétávají první a zaberou hnízda. Loví hmyz. Pokud prší a je chladno, hmyz je
schovaný a vlaštovky mohou umřít hlady. Švitoření vlaštovek je známka přicházejícího jara. Před
odletem na zimoviště se shromažďují na drátech elektrického vedení a pro nás je to znamení
končícího léta.
Dokážeš popsat vlaštovku?
Pohybová hra: děti běhají po třídě (hraje hudba), vprostřed je natažené lano (švihadlo). Jakmile
hudba ztichne, děti si co nejrychleji stoupnou a vyrovnají na lano jako vlaštovičky na drátech-učí
vlaštovky, jak je jednoduché sletět se na dráty. Vlaštovky však stále nelétají a jsou uvězněné ve
spáru podivuhodného kouzla-děti si budou myslet, po nenápadné motivaci, že jsou vlaštovky
hladové a tak jim zkusí nachytat nějaké mouchy:
Pohybová hra: „Na mouchy“z dětí se stanou mouchy a jedno z nich či p.uč. má v ruce plácačku
a lehkým plácnutím je moucha chycena a předána vlaštovkám. Během hry mouchy bzučí a
trénují rezonancí mluvidel písmeno Z.
Zkus na vlaštovky zapískat-našpulit rty, klapat ústy jako čáp (rty, jazykem) - motorika mluvidel.
Vlaštovky jsou pořád smutné, bez možnosti pohybu
VLAŠTOVIČKO LEŤ!
Vlaštovičko leť, už je na tě čas,
listí žloutne poletuje, po strništi vítr duje,
bude brzy mráz!
Vlaštovičko leť, na slunečný jih,
pavouk babí léto spřádá, muška ta si pospí ráda,
až napadne sníh.
Až ho napadne, kolem našich vrat,
až nám zmrzlá meluzína bude kvílet do komína,
budem vzpomínat.
Pohádka:
O zapomenuté vlaštovičce
Tenkrát, kdyţ ještě ţila vlaštovička Švitořinka se jí stala neobvyklá příhoda.
Zamilovala se totiţ do vrabčáčka Čimčaráčka a veškerý svůj čas trávila jen s ním. Opustila
dokonce i svoje pěkné hnízdečko, které si postavila na náspě jednoho velikého statku a
nastěhovala se za Čimčaráčkem. Od rána do večera trávili den jen spolu a jeden bez druhého
neudělal, ani skok, ani frnk. Jejich láska byla opravdu jedinečná a veliká tak, ţe zamilovaná
vlaštovička dočista zapomněla na to, ţe nastal podzim a všechny ostatní vlaštovky se chystají k
odletu. Čekala je dlouhá, předaleká cesta na jih, za teplem a za sluníčkem přesně tak, jak tomu
bývá u vlaštoviček kaţdým rokem zvykem.
Všechny vlaštovky se jiţ začaly shromaţďovat. Slétly se na telegrafických drátech, kde se
domlouvaly a radily, který den do teplých krajů vyletí. Jen vlaštovička Švitořinka se tohoto
shromáţdění nezúčastnila, neboť svou hlavu měla plnou vrabčáka a na nějaký odlet neměla toho
roku vůbec pomyšlení.
A tak se stalo, ţe v září všechny vlaštovičky odletěly za teplem, jen Švitořinka zůstala. Teprve aţ
po pár dnech zjistila, ţe je uţ ten nejvyšší čas chystat se na cestu a s vrabčáčkem Čimčaráčkem
se konečně rozloučila. Jakmile však zjistila, ţe uţ jsou všechny vlaštovičky dávno pryč, daleko
za horami, celá se vylekala a začala nešťastně poskakovat. Lítala bezradně sem a tam a jen
marně tápala, co si jen sama nyní počne a jak tu dlouhou zimu tady přečká. Dostala strach o své
přeţití a celá zoufalá letěla rovnou za vrabčáčkem, kterému pověděla:
„Ach můj milý Čimčaráčku, je zle! Vlaštovky mi uletěly! Nepočkaly na mě a já tu nyní zůstala
úplně sama, samotinká. Co se mnou jen bude, co si tady ve sněhu počnu, achich ouvej, běda mi,
běda!“ naříkala nešťastná vlaštovička, ale vrabčáček ji hned začal uklidňovat a řekl:
„Nic se neboj, všechno dobře dopadne! Budeme celou zimu spolu. Najdeme si krmítko, kde nám
budou lidé sypat různá zrníčka, dobré zobání i dávat lůj, aby nám bylo teplo. Neboj se, lásko
moje, hlady, ani zimou tě tu umřít nenechám!“ ubezpečoval Švitořinku vrabčáček, ale ta hned
zcela zoufale na to:
„Ale miláčku, já nemusím mít ţádná zrníčka, natoţpak lůj!
U nás vlaštovek je tomu jinak, my potřebujeme hmyz a mouchy. Achich ouvej, bez nich tu já
nadobro zahynu! No jen pověz, kde najdu v tom mrazu a spoustě sněhu nějakou tu mouchu?
Běda mi, běda, umřu, vrabčáčku!“ bědovala přesmutně vlaštovička, ale Čimčaráček ji uklidňoval
a sliboval, ţe uţ něco vymyslí, jen ať tolik nezoufá. Vlaštovička byla celá ustaraná, avšak
vrabčáček přemýšlel, aţ se z něj kouřilo, jen aby mu jeho milá přes zimu nezahynula. Po chvíli
se oba spolu zaletěli podívat na statek, kde měla Švitořinka předtím to svoje hnízdo.
Čimčaráčkovi se tuze líbilo a hned si chtěl vyzkoušet, jak se mu v něm bude sedět?
A tak si sedli do bývalého hnízda Švitořinky oba a společně přemýšleli.
Vtom zahlédli pavoučka, který právě chytil mouchu do své utkané pavučinové sítě a vrabčák na
něho zavolal: „Dobrý den, pavoučku, ty ale umíš utkat pěknou pavučinu, jen co je
pravda!“zalichotil mu vrabčák. Pavoučka to tuze potěšilo a hned ochotně nabídnul půlku své
chycené mouchy vlaštovce. Ta ji však odmítla, neboť byla tuze smutná a jíst jí tentokrát, ani
nechutnalo, neboť své hrdlo měla úplně staţené. Pavouček hned poznal, ţe je vlaštovička smutná
a zeptal se:
„Načpak ten smutek, vlaštůvko, copak se ti stalo?“ a vrabčák hned začal mluvit za Švitořinku:
„Víš, pavoučku, ona je má vlaštovička tuze nešťastná, protoţe zapomněla společně s ostatními
odletět na jih. Sama tam netrefí a má strach, ţe tady zimu nepřečká, neboť tady v zimě mouchy
nelétají.“ a pavouček hned na to: „Neboj se vlaštůvko, já tě zhynout nenechám, slibuji! Tady ve
chlévě je v zimě docela teplo a nějaká ta moucha se tu vţdycky objeví. Já mám natkané všude
samé pavučiny a ony se mi do nich mouchy chytají samy. Rád se s tebou o ně rozdělím, jen kdyţ
mě nesezobneš!“ řekl pavouček a vlaštovička radostí celá poskočila, jak moc ji pavouček svojí
štědrostí překvapil a potěšil. Nemohla vůbec uvěřit tomu, ţe je pavouček tak hodný a
dobrosrdečný a začala mu děkovat: „Děkuji ti, kamaráde, jsi tak šlechetný a ohleduplný a nejsi
ani trošičku chamtivý, vţdyť nebýt tebe, jistě bych tu byla zahynula hlady.“ řekla potěšená
Švitořinka a začala i s vrabčákem přešťastně létat po celém náspu.
Pavouček byl rád, ţe ji rozradostnil a od té chvíle se z nich stali kamarádi. Zalezl si zase do
chléva a s plným nasazením se pustil do tkaní sítí, kam nechal lapil všechny mouchy, jen aby
jich bylo dost i pro vlaštovičku.
A tak začala ţít vlaštovička s vrabčáčkem v tom svém vlaštovčím hnízdě, neboť bylo dost velké
pro oba dva ptáčky a hovili si v něm pěkně spolu.
Brzy nastala zima a uhodil první mráz. Venku se rozsypala sněhová peřina a celá krajina byla
zavalena sněhem. Vrabčák s vlaštovkou vše pozorovali ze svého hnízda a bylo jim u sebe teplo.
Čimčaráček si občas zaletěl do krmítka nazobat se všech těch dobrot, jen aby si zasytil to své
malé bříško a vlaštovka pro změnu zase navštěvovala pavoučka ve chlévě, kde měli své společné
muší hody. Jindy si Čimčaráček se Švitořinkou zase zaletěli někam k teplému komínu, kde se
spolu ohřívali.
Neţ se nadáli, jaro uţ zase ťukalo na dveře a brzy se vrátily i všechny vlaštovky z jihu. To bylo
tehdy, panečku, šťastné shledání, jen co je pravda! Švitořinka zimu skutečně přečkala a přece jen
se znovu setkala se svými přítelkyněmi vlaštovkami, které na ni tehdy na podzim dočista
zapomněly a odletěly bez ní.
Ještě jednou chtěla svému pavoučkovi zachránci poděkovat za to, ţe ji nenechal přes zimu umřít
hlady, ale ať hledala, jak hledala, hodného pavoučka uţ nikde nenašla. Zůstaly po něm jen
všechny ty hustě utkané pavučiny, ale po pavoučkovi, jakoby se tehdy slehla zem.
Od té doby si uţ Švitořinka svůj odlet k jihu raději pečlivě hlídala a uţ nikdy jej nepropásla.
Vrabčáček jí pokaţdé hlídal její hnízdo, které na podzim opustila a celou zimu myslel a
vzpomínal jen na ni. Na jaře se uţ vţdycky dočkat nemohl, kdy se se svou milou opět uvidí a
kdyţ se pak konečně zase setkali, o to krásnější jejich vítání následovalo.
A tak byla vlaštovka s vrabčáčkem neskutečně šťastna a na svého kamaráda pavoučka nikdy
nezapomněli! Švitořinka se tak stala první a jedinou vlaštovkou, která zimu přečkala i bez odletu
na jih.
Nebýt však vrabčáčka Čimčaráčka a především pavoučka, který se neváhal rozdělit i s málem,
kdoví, jak by to se zapomenutou vlaštovičkou tehdy nakonec všechno dopadlo?
Úkol:
1.
Vyrábíme vlaštovku
2.
3.
Pozorování vlaštovek na jaře (stavby hnízd, mláďata, lov hmyzu v letu)
Pozorování vlaštovek na podzim (shromaţďování)
4.
První a poslední vlaštovka
Čáp
Je často viděn na vlhkých loukách a okraji vod. Nejčastější potravou jsou žáby a ryby. Hnízda
můžeme vidět na komínech.
Písnička: V té naší zahrádce
Básnička: Čáp, čáp do vody šláp,
Nohy ho studí, čápa to budí.
Pohybová hra: Pan čáp ztratil čepičku…(Při této hře si procvičujeme barvy)
Naučíme se chodit jako čáp (na daný signál chodíme jako čáp)
CO ROSTE NA ZAHRÁDCE
EVOKACE
Děti sedí v kroužku, učitelka přinese několik příkladů skutečné zeleniny a ovoce, nejlépe sezónní
druhy (mrkev, brambory, řepa, jablka, hrušky, švestky..). Děti pojmenovávají druhy, některé
mohou i ochutnat. Zeleninu a ovoce mohou příp. přinést i sami děti ze svých zahrádek.
ZDRAVÁ STRAVA
Povíme si s dětmi, že zelenina a ovoce jsou díky vitamínům zdravé a chrání nás proti zlým bacilům.
Následuje tanec na písničku Vitamíny
CO ROSTE NA ZAHRÁDCE
Na procházce si prohlédneme zahrádky, a budeme hledat, zda na nich kromě květin roste také
něco k snědku. Ukazujeme si ovocné stromy i zeleninu. Povídáme si o tom, jak se o zahrádku lidé
starají.
„ZDRAVÉ“ PÍSNIČKY
Měla babka čtyři jabka
Šel zahradník do zahrady
Šla Nanynka do zelí
HRA NA ZAHRADNÍKA
„Mám já velkou zahradu, znám v ní každý kout,
pojď si ke mně, Pepíku (Helenko, Filípku, Kubíku...), něco utrhnout!“
Jeden z dětí je zahradník a má svou zahrádku ( ohrádka postavená například z kostek a v ní obrázky
různých druhů ovoce, zeleniny). Každé z dětí si může vybrat to ovoce nebo zeleninu, které má
rádo a které také musí umět správně pojmenovat.
CO PROSPÍVÁ, CO ŠKODÍ
Děti ve skupinkách obkreslí na balicí papír své dva ležící kamarády v životní velikosti a vystřihnou
vzniklý obrys. Jedna postava bude mít obličej veselého zdravého člověka, druhá nemocného a
smutného. Předem dětem připravíme vystižené obrázky z různých reklamních
letáků. Do oblasti břicha obou postav budou mít děti za úkol nalepit různé potraviny. Nemocnému
člověku samá nezdravá jídla, zdravému člověku plno zdraví prospěšných potravin.
Úkol:
Rozstříháme jednotlivé druhy ovoce a zeleniny a děti je musí správné zařadit a nalepit do
ovocného nebo zeleninového pytle.
A je podzim
„Podzimníček“
- povídání o přírodě měnící se na podzim,
- sklizně, které probíhají
- pozorování účinku větru, poletování listí
- počasí se v tomto ročním období mění
Jaké jsou znaky podzimu? Jak se příroda chystá na zimu?
Básnička: Už je podzim
Vycházka do přírody:
1.
2.
praktické pozorování přírody
sběr přírodnin (kaštany, žaludy, šípky, listy, klacíky, šišky, mech)
Pokus: Šípky omyjeme a uvaříme si šípkový čaj. Šípky necháme louhovat v horké vodě. Společně ho
ochutnáme a budeme si o něm povídat
Úkoly:
1.
Popiš tvar, barvu listů, z kterého stromu jsou?
2.
3.
4.
Vylisujeme listy pro další činnost
Výroba zvířátek z přírodních materiálů (kaštany, žaludy)
Úschova plodů pro zvířata na zimu
Básnička: Listopad
Praktická činnost:
1.
Výroba „Podzimníčku“ – na špalíček nalep přírodní materiál, který jsme našli v lese (mech,
kaštany, žaludy, klacíky) a vyrob si strašidýlko „Podzimníček“
2.
Nakresli drakovi mašličky na ocas
3.
Vystřihni předkreslený tvar draka, polep ho přírodním materiálem
4.
Vybarvi správně dráčka holčičku a kluka
Básnička: Vyletěl si pyšný drak
Vycházka do přírody: Pouštíme draka, kdy vyletí nejvýš?
Úkoly:
1.
Podzimní čarování – mezi dva papíry dáme list a pastelkou kreslíme, vyčarujeme na
vrchním papíru list
2.
Najdi stejný tvar listů a stejnou pastelkou je vybarvi
NA STEJNÉ ZEMI CO MY, ŽIJÍ TU S NÁMI STROMY
SVĚRÁK, UHLÍŘ: NA STEJNÉ ZEMI CO MY, ŽIJÍ TU S NÁMI STROMY
PROČ JSOU STROMY DŮLEŽITÉ?
Stromy žijí déle, než lidé. Vytvářejí úkryty pro spoustu živočichů. Pro jiné je jejich dřevo, listy,
semena potravou. Listy stromů vytvářejí kyslík, který lidé i zvířata potřebují k dýchání. Děti zkusí na
chvíli zadržet dech- vydrželi bychom nedýchat?
KOŘENY, KŮRA, KORUNA – ROZCVIČKA V PŘÍRODĚ
Učitel nebo jedno dítě říká na přeskáčku kořeny-kůra-koruna a děti se podle toho dotýkají rukama
špiček nohou, stojí v pozoru či mají ruce vzpažené. Postupně můžeme zrychlovat, opakovat
vícekrát za sebou jeden povel atd.
VZORNÍK KŮRY STROMŮ- PRÁCE VE DVOJICÍH
Dvojice dostanou čisté papíry a staré voskovky. Mají za úkol nasbírat různé vzorky kůry a pomocí
tzv. techniky frotáž je přenést na papír. Jeden přidržuje papír na kůře tak, aby se nepohyboval,
druhý po povrchu naplocho přejíždí voskovkou. Drsnost nebo hladkost kůry se objeví na papíře.
PAŘEZ UMÍ VYPRÁVĚT
Prohlédneme-li si pařez na řezu, můžeme se dozvědět, jak byl strom starý a jaký měl život.
Najdeme- li velký pařez, vyzveme děti, aby si jako správní kamarádi pomáhali a zkusili, kolik se jich
na jeden pařez vejde. Děti nesmí soupeřit, ale přidržovat se. Kruhy na řezu se nazývají letokruhy.
Tlusté kruhy = dobré roky, úzké kruhy =špatné (málo světla, sucho atd.)
CO SE VYRÁBÍ ZE DŘEVA
Necháme děti hledat ve třídě, co všechno je ze dřeva. Když něco objeví, doběhnou to paní učitelce
pošeptat.
VÝROBA Z PAPÍRU
Ze dřeva se vyrábí také papír, což je věc, kterou děti ve školce každodenně používají, aniž by
věděly, jak se vyrábí. Proto s ním také často bez uvážení plýtvají. Je dobré neustále dětem
připomínat, že papír se vyrábí ze dřeva a že proto, abychom mohli kreslit, musí nejdříve být
poražen strom. Tím, že dáváme papír do modrých sběrných kontejnerů (nápise „Papír, šetříme
naše lesy“) umožníme znovupoužití starého papíru.
Ve školce si vyrobíme vlastní papír. Roztrháme na kousíčky staré noviny nebo použité kousky
papíru, namočíme do vody, rozmixujeme na kaši. Na pečící plech položíme jemné síto proti hmyzu,
na něj rovnoměrně rozprostřeme papírovou kaši, přiložíme noviny, vymačkáme vodu. Kaši
překlopíme na noviny podepřené pevnou podložkou, odstraníme síto a necháme uschnout.
Papírovou kaši můžeme ozdobit sušenými květinami, které do ní při mačkání zalisujeme.
LÉKAŘ STROMŮ - DATEL
Datel vydlabává dutiny ve stromech a vyzobává dřevokazné brouky. Ukážeme si datla na obrázku.
SVĚRÁK, UHLÍŘ: DATEL
BÁSNIČKA (děti mohou doprovázet recitaci hrou na dřívka)
J. Jelínek: Datel a hůlky
Jednou v létě k večeru, ťuky, ťuky, ťuk,
vzal si datel sekeru, ťuky, ťuky, ťuk.
Dříví štípal, dával rány, ťuky, ťuky, ťuk,
až polekal v lese vrány, ťuky, ťuky, ťuk.
A když vyšly hvězdičky, ťuky, ťuky, ťuk,
měl k večeři červíčky, ťuky, ťuky, ťuk.
Úkol: MAPA STROMU
Děti mají za úkol dokreslit další letokruhy, mnoho soustředných kruhů tuší (mladší děti tužkou),
není potřeba dbát na přísnou souměrnost. Po zaschnutí světlou vodovkou vybarví letokruhy.
Úkol: ČÁSTI STROMU
Vybarvi obrázek a popiš jednotlivé části stromu.
LIST
Úkol: HLEDÁME STEJNÉ LISTY
Děti mají za úkol najít stejný nebo alespoň podobný list stromu, jaký je namalovaný na pracovním
listě vlevo. Nalezený list, který se bude nejvíce podobat, vlepí, příp. ofrotážují vpravo vedle
obrázku. Jedná se o listy jasanu, lípy, buku, kaštanu, javoru a dubu.
JAK KOUZLÍ POČASÍ
ZAŘÍKÁVADLO
Kůru, můry ven, ať je krásný den!
Pařáty, chechtáky, hadí kůže,
ať mraky zalezou, kam který může!
Vítr spát, vítr spát, ať může sluníčko hřát!
SLUNCE
Diskuse- k čemu je dobré sluníčko? Svítí sluníčko i v zimě? Kam se v noci sluníčko ztrácí? Dáme
dětem za domácí úkol zjistit, zda když ráno vstávaly, už slunce vyšlo, nebo byla ještě tma. Během
dne si všímáme, jak se slunko pohybuje po obloze, kde bylo ráno a kde je v poledne.
Namalujeme si sluníčka a přečteme si pohádku „Jak Rumcajs udělal Mance prstýnek ze
slunečního paprsku“
MRAKY
Pozorujeme mraky, vyprávíme si, kde se v nich berou dešťové kapky a sněhové vločky. Podíváme
se na pohádku „Jak Rákosníček zachraňoval mráčky beránky“
BOUŘKA
Povídání na úvod: bouřka vzniká střetem bouřkových mraků s následným elektrickým výbojem,
který se projeví zvukem- hromem a světlem-bleskem. V bouřce se nesmíme schovávat pod stromy.
Naše domy jsou vybaveny hromosvody, které nás chrání před bouřkou.
pohybová hra: Učitelka vyrobí z kartonu repliky bouřkového hromu, blesku a hromosvodu.
Pustíme dětem zvukový záznam bouřky. Dvě děti představují hrom a blesk, ostatní před nimi co
nejrychleji utíkají k hromosvodu (učitelka), kde jsou v bezpečí. Koho se hrom nebo blesk dotkne,
vypadává.
DUHA
Kdo viděl duhu? Co to je? Je to barevný oblouk na obloze, který se objeví, když svítí sluníčko a
přestává pršet. Poslechneme si CD Včelí medvídci, kapitola „Duha duhová“.
Nakreslíme společně na velký papír barevné oblouky. Do barevných pruhů děti dolepují zmačkané
kousky stejně barevného krepového papíru.
ROZCVIČKA PODLE POČASÍ
Smluvíme si pohyby, kterými znázorníme jednotlivé druhy počasí. Duha- tělo v předklonu tvoří
oblouk, déšť- z výponu ve vzpažení prsty znázorňujeme mrholení a postupně přecházíme do dřepu,
bouřka- vyskočíme s tlesknutím nad hlavou a spadneme do dřepu, mlha-jednu ruku před oči,
druhou šmátráme před sebou, slunečno- z paží vytvoříme kruh nad hlavou, vítr- máváme pažemi
nad hlavou ze strany na stranu. Učitelka dává pokyny a předcvičuje, děti opakují (příště už může
předcvičovat a dávat pokyny někdo z dětí)
Úkol: Společně si najdeme duhu v encyklopedii. Úkolem dětí je vybarvit pruhy duhy ve správném
pořadí barev. Následně vybarví zbytek obrázku.
Ptáci a zima
Ukážeme si na obrázku ptačí druhy, kteří žijí v našem okolí a zůstávají s námi přes zimu
Budeme se učit jejich jména, vyprávět o jejich potravě a jak přečkávají zimu.
Pohybová hra: Na ptáčky
Písnička: Bude zima, bude mráz
Co potřebují ptáci v zimě? (využijeme znalosti dětí)
Úkol: Nakreslíme si krmítko pro ptáky
Na vycházce pozorujeme ptáčky u krmítek
Vyrobíme Krmítko a dáme do něho semínka a budeme pozorovat ptáčky
Taneček: Vrabeček a sýkorka
Básnička: U krmítka je veselo
Přišla zima, chumelilo,
všude venku bylo bílo.
U okýnka Vašík seděl,
na sněhové vločky hleděl.
Venku mráz i sníh ho studil,
doma se však ale nudil!
Tak sledoval z okna ptáčky,
jak otvírají své zobáčky.
Na okýnko lítali,
přesmutně tam pípali,
suţoval je mráz a chlad,
byli zkřehlí, měli hlad!
Dobrý nápad dostal vskutku,
Vašík řek, ţe stluče budku
a hned se dal do toho,
brzy bylo hotovo!
Krmítko, jak malované!
A jak dobře udělané?
Velký ptačí domeček
zbliknul hnedka vrabeček.
Vašík sypal do krmítka
drobečky a semínka.
Sotva zahlédl to špaček,
hned od něho loudil máček.
Vrabčák ptáčky nahání,
zve všechny na zobání,
v krmítku byl první host,
pak se přidal černý kos.
Slétali se všichni špačci,
tuze libují si ptáčci!
Dali se do zobání,
hlad z bříška ven zahání.
Ptáčci šťastně pípají,
u krmítka lítají,
na obzoru hnedka byl
stehlík, mlynařík a hýl.
O budce se zprávy šíří,
po lesích je vítr víří,
přilétají pěnkavičky,
slyšet zpívat zvonky, číţky.
Sýkorky a modřinky
jsou tu za dvě vteřinky,
sojky, straka, z lesa datel,
je všem v letu ukazatel.
Hádají se o zobání,
straka všechny vyhání.
Chce co nejvíc pro sebe,
ţduchá ptáčky od sebe.
U krmítka moc je ţivo,
úspěch má Vašíka dílo,
ten sleduje všechny ptáčky,
jak si plní své zobáčky.
Dokonce na chodníček,
přiletěl i budníček!
Malinkatý ptáček z lesa,
Vašíkovi srdce plesá!
Ptáček přenádherně zpíval,
Vašík upřeně se díval.
Navěsil všem trochu loje,
o něţ nastaly hned boje!
Sýkorky si na něj sedly,
kousky z něho s chutí jedly,
ze všech stran jej klovaly,
zobaly a zobaly.
Budníček sledoval kosy,
o místo v krmítku prosí!
Ochotně s ním vrabeček
dělil se o drobeček.
Vašíkovi se to líbí,
ptačí hody zas všem slíbí,
kaţdý den hned brzy z rána,
o zrníčko škemrá vrána.
A i kdyţ je venku zima,
u Vašíka je všem prima,
skvělý nápad měl on vskutku,
ţe přichystal ptáčkům budku!
Zvířata a jejich stopy
Povídání o zvířatech (využití znalostí dětí)
- jaká zvířata znají
- kde žijí
- čím se živí
- kdo se o ně stará
Využijeme obrázků zvířat
1.
2.
dokážeš je pojmenovat
vybarvi volně žijící zvířata
Pohybová hra: Na zvířátka
Děti dle pokynů skáčou jako zajíci, chodí jako čápy, medvědi, sloni, ptáci, plíží se jako liška
Úkoly:
1.
stopy zvířat se pomíchali, najdi stejné stopy (prostor v MŠ)prohlédni si stopy zvířat
Výtvarná činnost: Stopy dětí natřeme barvou a chodidla ob tiskáváme na papír – jednotlivé stopy
porovnáváme
Práce s knihou: Pohádky z lesní mítinky a Myslivost
Vyjmenuj zvířátka v pohádce
Básnička: Stopy ve sněhu (rozbor básničky – která zvířátka jsou v básničce
Pokus: Zvířátka nemají bačkůrky, tak je může něco studit, píchat, mohou se poranit
Vyzkoušíme si co zvířátka mohou končetinami cítit (na táckách různý přírodní materiál – voda,
mech, písek, zem, sníh … atd) Děti si zkouší projít všemi materiály bosými nohami a sdělují své
pocity, pak poznávají se zavázanými oči materiál.
Písničky: Běžel tudy zajíček, Čížečku, Pásla ovečky, Na tý louce zelený
Která zvířátka chodí ke krmelci?
Vydáme se k lesnímu krmelci a doneseme zvířátkům potravu
Úkol:
1.
Jak se v lese chováme?
2.
Jaká je příroda v zimě?
3.
Najdi a urči stopy zvířat
4.
Sbíráme přírodní materiál (mech, klacíky, šišky)
BÁSNIČKA
Letos zima přijde zkrátka,
děti myslí na zvířátka.
nebojí se metelice,
nesou mrkev pro zajíce,
ptáčkům zrní do hrnku,
trochu sena pro srnku.
POVÍDÁNÍ
Zima zasype zvířatům v lese potravu sněhem, vodu nechá zmrznout. Některá zvířata období
zemi přečkají ve svých úkrytech, norách, kam si nanosila zásoby a celou zimu prospí (medvěd,
jezevec, veverka…) Některá zvířata ale nespí a ta potřebují naší pomoc. Srnky, divočáci nebo
zajíci chodí ke krmelcům, kam jim myslivci, nebo i ostatní hodní dospělí a děti nosí potravu.
Když je napadlý sníh a rozhlédneme se kolem krmelce, uvidíme spoustu zvířecích stop. Nejlépe
by o tom všem mohl dětem povyprávět právě myslivec, kterého můžeme pozvat do školky.
VÝPRAVA KE KRMELCI
Učitelka nebo i rodiče přinesou do školky trochu sena, kaštanů, mrkev, jablko aj. Děti dostanou
košíčky a vydáme se na procházku ke krmelci nakrmit zvířata. Povídáme si o tom, jakou potravu
neseme a které zvíře si na ní asi pochutná. U krmelce si prohlédneme zvířecí stopy.
PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA KE KRMELCI
Na zvěř v lese si můžeme zahrát i v teple ve školce. Zvířata mají hlad, a proto se potřebují dostat
k dobrotám v lesním krmelci. Cesta ale není vůbec jednoduchá. Děti-zvířata, musí na cestě k cíli
zdolat spoustu překážek. Učitelka připraví překážkovou dráhu. Např. kuželky jako stromečky,
mezi kterými se musí proplést, skok přes švihadlo (spadlý kmen), plížení pod židlemi (pod
větvemi), chůze po lávce z kostek (kameny v potoce)…
OBTISKY STOP
Učitel připraví tiskátka z brambor. Překreslíme na rozpůlenou bramboru stopu zvířete a plasticky
vyřízneme tak, aby stopa vyčnívala ven. Necháme děti pracovat v menších skupinkách. Na velkou
plochu starého prostěradla nebo balicího papíru nalepíme ze špejlí nebo nasbíraných klacíků od
nanuků krmelec, přikreslíme hajného (nebo vystřihneme ze starého kalendáře a přilepíme). Koláž
doplníme cestičkami otisků stop zvířat, která v zimě nespí. Jejich obrázky také najdeme ve starých
kalendářích.
STOPY VE SNĚHU
Kdo tu skákal hop a hop
sníh nám poví podle stop.
Chodila tu zrána,
chodila tu vrána,
pak tu čtverák zajíček,
otisk čtvero paciček.
VÁNOCE U KRMELCE
Víš, jak se jmenují tato zvířata, která chodí jíst ke krmelci? Prohlédni si jejich stopy a zkus přijít na
to, čím bys které zvířátko nakrmil/a. Obrázky potravy vystřihni a přilep ke správnému zvířeti.
DETEKTIVOVÉ V PŘÍRODĚ
NÁSTĚNKA
Učitelka přinese fotografie nejznámějších volně žijících zvířat a vystaví je na nástěnku tak, aby je
děti měly neustále na očích. Naučíme se jejich názvy (jelen, srnka, veverka, ježek, netopýr,
krtek, zajíc, myš, ptáci).
KDO BYDLÍ V PŘÍRODĚ?
Pokud chceme zjistit, kdo bydlí v našem okolí, vydáme se s dětmi na průzkum do přírody.
Vysvětlíme dětem, že volně žijící zvěř je plachá, skrývá se a člověku se vyhýbá, protože se ho
bojí. Zanechává po sobě ale různé pobytové stopy. Na vycházku si k ruce vezmeme lupu a
hledáme stopy kopýtek (srnky), paciček (liška, ježek, zajíc), poškozené dřeviny, oloupané šišky,
ohryzaná semínka, trus, ptačí pírka, vyloupané ořechy, pelíšky, hnízda, nory v zemi, krtince… Z
vycházky si můžeme do školky přinést ptačí pírka, zjistit podle barvy, kterému ptáčkovi asi
vypadlo. Pírka nalepíme na kousky čtvrtek, připojíme jméno ptáka a jméno nálezce, poté
můžeme vystavit v šatně na nástěnku.
POVÍDÁNÍ S MYSLIVCEM
Pokud to bude možné, pozveme si do školky pana myslivce, který bude dětem povídat o životě
lesních zvířat, o tom, co obnáší práce myslivce, a také jak by se měl člověk chovat v lese a k lesní
zvěři.
VEČERNÍČKY PANA CHALOUPKY
Život lišky, medvěda a dalších lesních zvířat dětem velmi dobře přiblíží krátké pohádky Tuláček
liška, Vydrýsek, Medvědi.
ČÍM SE ŽIVÍ?
Nad obrázky zvířat si povíme, co už víme o životě zvířat, děti pak podle pracovního listu
přiřazují, čím se zvěř živí. Obrázky vybarví, zvířata pojmenovávají, a pak spojí čarou zvíře s jeho
potravou (u některých zvířat je více správných řešení) Předškoláci samostatně, mladší děti
s pomocí učitelky.
Na zahradě
Skřítci ve sněhu
Děti si lehnout do sněhu a obtisknou celé tělo. Poté ho ozdobí přírodním materiálem, který si
přinesli z lesa. Během dalších dnů pozorují změny (tání sněhu, zasněžení).
Ve třídě
Hrajeme si se zvířátky
Úkoly:
1.
2.
3.
4.
Pojmenovávání zvířat
Poznej písmenka
Která zvířátka mají stejné počáteční písmeno?
Vytleskávání slabik
„ČÁRY, MÁRY, SNÍH!“
Básnička:
JIŘÍ KAFKA: ZIMNÍ
Vítr fouká do komína,
všemi okny lomcuje.
Vysmívá se meluzína,
Proč ten vrabec běduje.
Fijů, fijů, fí, fijů, fijů, fí.
Jen se nesměj, meluzíno,
taky by tě přešel smích,
kdybys měla uklizeno,
do bytu ti padal sníh.
Fijů, fijů, fí, fijů, fijů, fí.
Kdybys měla uklizeno,
do bytu ti padal sníh
POKUSY SE SNĚHEM
Téma zařadíme v době, kdy je sněhová nadílka a děti mohou prakticky pozorovat, jak sníh padá,
víří, jak dopadá na oblečení…Dá práci dětem vysvětlit, že sníh, i když je bílý, není čistý, a nebudeme
ho tedy jíst. Pomoci nám může jednoduchý pokus.
Na vycházku si vezmeme lupu a nádobu. Pozorujeme pod lupou vločky na oblečení, ve třídě potom
prozkoumáme nabraný sníh. Je studený, mokrý, v teple taje, roztátý obsahuje nečistoty, i když byl
bílý, čerstvý je načechraný, jak taje, tvrdne a zmenšuje objem
Za okno můžeme dát zmrznout vodu, vyrobit si rampouchy, vločky ze soli apod.
POHÁDKA „O ZAHRÁDCE POD SNĚHEM“
„O ZAHRÁDCE POD SNĚHEM“ - DRAMATIZACE
Rozdělíme role zahradníka, květinek, rybízků…Prohlédneme si s dětmi obrázky nebo fotografie
rostlin a vytvoříme masky. Sněhovou pokrývku můžeme znázornit např. bílou látkou, nebo
zmačkaným bílým papírem. Zahradník bude mít kožich, klobouk a vysoké boty.
Vymaluj vločku libovolnými barvami podle tvé nálady
Vymaluj vločku libovolnými barvami podle nálady
CO DĚLAJÍ RYBKY, KDYŽ ZLÉ MRAZY PADNOU
Básničky:
PAVEL ŠRUT: MRÁZ
Co dělají rybky, když zlé mrazy padnou?
chroupou v ledu střípky, ale nenachladnou.
Na zádech i na břiše pod ledem si plavou,
rybář sedí v kožiše, kroutí nad tím hlavou.
VŠECHNO ZMRZLO
Při pobytu venku si všímáme, že všechna voda je zamrzlá. Louže, rybníky, tůňky…Někteří vodní
živočichové přezimují v bahně na dnech, ale ryby by se pod ledem udusily, proto jim rybáři chodí
prosekávat díry do ledu. Dětem také vysvětlíme, že některá zvířata se živí rybami (vydry, labutě,
ledňáčci, krokodýli, želvy..) a že zvířata vždy loví jen tolik, kolik snědí.
NÁVŠTĚVA RYBÁŘE
Pozveme na návštěvu do školky rybáře, který dětem poví něco o své práci a o tom, jak se v zimě
starají o ryby.
ATLAS RYB
Prohlédneme si atlas našich sladkovodních ryb, některé si děti zapamatují. Můžeme zmínit i
ekologické havárie, kdy se únikem jedovatých látek, vypouštěných např. z továren, zamoří řeka,
dojde k úhynu ryb a dalších živočichů.
LOVÍME RYBY
Vyrobíme si ryby z kartonu, do úst jim připevníme záclonový kroužek. Na zem rozprostřeme
modrou látku (rybník). Děti loví ryby na udice z klacíků s provázkem na konci opatřeným háčkem
z drátu. Vyzkoušejí si trpělivost a koordinaci ruky a oka.
RYBIČKY, RYBÁŘI JEDOU – pohybová hra
RYBKY Z PŘÍRODNIN
1. Vyrobíme si velké siluety ryb. Děti přilepí šupiny z půlek skořápek od vlašských ořechů nebo
pistácií a pomalují temperami.
2. Těla ryb pomalují děti vodovými barvami (zelená, hnědá, žlutá). Na těla ryb dolepíme omyté a
usušené skutečné rybí šupiny.
RYBKY
NAJDI 3 ROZDÍLY
Dokresli rybky i jejich bubliny
Spoj čísla tak, jak jdou za sebou, pak spatříš rybu
VODA
SVĚTOVÝ DEN VODY 22.3.
JAKÁ JE VODA?
Sedíme v kruhu, doprostřed postavíme skleněný džbán s pitnou vodou. Před děti postavíme
skleničky. Pokládáme otázky. Co je ve džbánu? Jaká je voda? Pokud si děti neví rady, pokládáme
doplňující otázky (průhledná, nevoní, teče, mokrá,...) K čemu je voda potřeba? (na žízeň, na
zalévání, na mytí, na plavání, na bruslení...) Bez vody by nebylo života. Co by se stalo, kdybychom
pili špinavou vodu? Byli bychom nemocní, bez vody bychom umřeli… Proto je důležité vodu
chránit. Rozlijeme dětem vodu do sklenic, popřejeme si „na zdraví!“ a napijeme se.
NEJVZÁCNĚJŠÍ TEKUTINA- BÁSNIČKA
Tichá voda omývá oblázky.
Kdopak mi odpoví na moje otázky?
Co kdyby na Zemi nebylo vody?
Bez moří by nebyly velryby, žraloci,
delfíni, medúzy a mořští koníci.
Nebublaly by potůčky, ze kterých pijí laně.
Nebylo by koupání v naší vlastní vaně.
Nešplouchal by rybník a v něm neplavaly by ryby.
Nepršelo by z mraků. Tak radši žádné kdyby!
PÍSNIČKY O VODĚ
Jaromír Nohavica- V moři je místa dost, Prší, prší, Holka modrooká, Široký, hluboký, ty vltavský
tůně…
VODNÍ POKUSY
Vyzkoušíme, co plave, potopí se, saje, nenamočí se...
Jaký má voda tvar: voda mění tvar podle nádoby, ve které se nachází. Necháme děti přelévat vodu
z nádoby do nádoby. Hádají, ve které nádobě je jí víc. Pokus pak ověříme pomocí odměrky.
Voda a olej: do sklenice nalijeme vodu a olej, olej plave na vodě, po zatřepání se na chvíli trochu
promísí, po chvíli se zase oddělí. Voda a rozinky: do vody vhazujeme rozinky, které nejprve klesají
ke dnu. Bublinky vzduchu se přichycují k povrchu rozinek a vynášejí je vzhůru. Jakmile bublinky
zmizí, rozinky opět klesnou. Ve vodě po nějaké době nabobtnají.
Voda a čaj: pozorujeme, jak částečky čaje pozvolna obarví vodu
J. SKÁCEL: USPÁVANKA SE STUDÁNKOU
Jsem důlek čisté svěží vody
a postýlka hvězd stříbrná,
napít se plaché laně chodí
za horkých nocí z mého dna.
A na cestu jim hvězdy svítí,
Aby se nemusely bát,
a až je ráno a den bílý,
do studánek jdou hvězdy spát.
A studánka ta nikdy nelže,
Protože každá lidská lež
V studánce malé utopí se,
I když je velká jako věž
PUTOVÁNÍ KAPIČKY VODY
Při procházkách pozorujeme vodu v potoce, řece, kalužích, kapky rosy na trávníku, mraky... Na
obrázku děti mají za úkol vybarvit všechnu vodu. Pak mohou vybarvit i zbylé části obrázku.
Nakonec nad vybarveným obrázkem vypráví, kde všude vodu našly a jak se tam dostala. Rozšíříme
slovní zásobu o nová slova- kaluž, louže, déšť, rosa, mraky, oblaka, pramen, potok, řeka, vodní
pára...
Veselá proměna přírody
Jaro je krásné období, na které čekají lidé. Příroda se probouzí, stromy, rostliny, zvířátka se radují.
Objevují se první kytičky (sněženky, petrklíče, krokusy) a svět okolo nás je hned radostnější.
Básničky:
Jarní
Vrbová píšťalka
Už si vrabci koupou bříško
Vycházka okolo zahrádek brzy na jaře.
1.
Co vidíme v zahrádce?
2.
Umíš květiny pojmenovat?
3.
Namalujte květiny
4.
5.
6.
7.
Vyrobíme sněženku (skládání papíru)
Zasadíme cibulku květiny do květináče
Pozorujeme vývoj rostliny
Najdi cestu ke květině
Vycházka do přírody
1.
2.
3.
Pozorujeme louky, stromy, les, hmyz (brouci, včely, motýli)
Povídání o měnící se přírodě
Sběr odpadu „co sem nepatří?“
4.
Třídění odpadu do správných nádob
Pohádka: O víle, která neuměla tančit
Kdysi dávno v jednom hlubokém lese, ţila, byla malá víla jménem Adélka. Společně se svojí vílí
maminkou a tatínkem bydlela v dřevěné chýšce na okraji vílí vesničky. Uţ od narození byla
Adélka velmi bystrá a chytrá, a proto moc ráda chodila s ostatními dětmi do školy, kde se učila o
ostatních obyvatelích lesa, o lesních rostlinách a o tom, jak pro ně víly tančí, aby probudily jejich
sílu. Adélka se učila výborně, všechno si vţdy hned zapamatovala a kdykoli jste se jí na cokoli
zeptali, vzpomněla si na správnou odpověď. Ovšem s tím tančením to uţ tak lehké nebylo. Na
rozdíl od ostatních dětí, Adélka byla nemotorná a čím více toho věděla o rostlinách, tím méně jí
zbylo místa na poučky o tom, jak správně dělat kroky. Jenţe víly byly se svým tančením pro les
ţivotně důleţité, neboť bez toho by všechny stromy uschly a zahynuly, a kdyţ to některá
neuměla, byla to ta největší ostuda! Děti se kvůli tomu Adélce často smály a škádlily ji. Neměla
ţádné kamarády, nikoho, s kým by si mohla hrát. Občas jí bylo dokonce tak smutno, ţe sama
chodívala lesem a přála si stát se raději některým z okolních stromů. Pak mohla sledovat ostatní
víly, jak by pro ni tančily a nemusela by se trápit tím, ţe ona sama to neumí…
Jednoho odpoledne se děti opět domluvily a nachystaly pro Adélku past. Naštěstí jim stihla utéct.
Ale na okraji vesničky se nezastavila, jako obvykle, naopak běţela lesem dál a dál a smutně
přemýšlela, proč ji tak nesnáší. Nic špatného jim přece neudělala! Kdyţ se konečně unavila a
vyplakala, rozhlédla se kolem sebe a vyděšeně vykřikla. To místo vůbec nepoznávala! Ţádný
strom jí nebyl povědomý, ţádnou vílí pěšinku nikde neviděla.
„Ach ne, ztratila jsem se!“ vzlykla, „co teď?“
Bloumala lesem dál a snaţila se najít cestu zpátky. Jenţe stromy, keře, půda, všechno tu bylo tak
cizí! Nakonec se dostala aţ na okraj lesa – správně tedy určitě nešla – kdyţ však před sebou
uviděla rozlehlou louku plnou barevného kvítí a okolní svět, který ještě nikdy neměla moţnost
poznat, rozhodla se vyuţít své nečekaně nabyté volnosti k tomu, aby ho trochu prozkoumala.
Šla tedy dál, kam ji nohy nesly a na sklonku dne před sebou spatřila město lidí. Ve škole se o
lidech také učili a tak věděla, ţe by si v jejich městě měla najít dům, kde by jí poskytli místo na
spaní. Ale kdyţ lidé, kterých se ptala, poznali, kým doopravdy je, posílali ji pryč v domnění, ţe
na ně chce přivolat nějakou kletbu. Adélka tomu vůbec nerozuměla, vţdyť víly ţádné kletby
neumí! Ti lidé si ji s někým pletou!
Poslední nadějí byla zapadlá chaloupka krčící se hned pod hradbami. Nebyla tak krásná jako
některé domy ve středu města, byla celá šedivá a otlučená, tak maličká, ţe se Adélka musela
podivit, jak v ní můţe někdo bydlet. Copak lidé kolem sebe nepotřebují prostor a volnost?
Při těchto úvahách však v malé víle narůstala zvědavost a nějaká zvláštní síla ji táhla dovnitř.
Prošla tedy malou zahrádkou plnou nejrůznějších bylinek, která alespoň trochu zmírnila vládu
odpudivé šedi na tomto místě, a zaklepala na dveře. Pak je opatrně otevřela a nesměle vstoupila.
U protější strany bylo ohniště, u kterého stála drobná stařenka.
„Jen pojď dál,“ řekla vlídně a pohlédla na Adélku, „ach, ty jsi víla! Ţádnou jsem neviděla uţ
tolik let! Posaď se u mě a pověz mi, co je nového v lese.“
Dívka se zaradovala, ţe ji tentokrát nevyhánějí. Naopak – zdálo se, ţe ta dobrá paní se s vílami
dobře zná. Netrvalo dlouho, z Adélky opadla všechna stydlivost a ona se dala do vyprávění. O
ţivotě v lese, o své rodině, vílí škole, kterou moc ráda navštěvuje, ale také o dětech, které ji
vyhnaly, protoţe neumí tančit.
Stařenka Adélce prozradila, ţe je městskou kořenářkou a pomocí svých bylinek pomáhá lidem
od nemocí. A mnoho ze svých znalostí získala právě od víl, jeţ se v léčivých silách přírody
vyznají mnohem lépe neţ lidé.
Nakonec si Adélka dodala odvahu a poţádala kořenářku, zda by u ní mohla zůstat přes noc,
neboť, kromě vílích dětí, ji vyháněli i všichni lidé ve městě. Kořenářce se malá víla ihned
zalíbila, a tak jí nabídla, aby u ní zůstala, jak dlouho bude sama chtít, nejen jedinou noc. Adélka
s radostí přijala.
Dny plynuly a víla se snaţila ze všech sil, aby se stařence odvděčila. Pomáhala s prací v
chaloupce i na zahrádce, pečovala o bylinky přesně, jak se naučila ve škole, a dělala kořenářce
společnost. Ta potom za odměnu brávala Adélku k nemocným lidem a ukazovala jí, jak je léčit s
pomocí bylinek, které společně vypěstovaly. Dívce se to velice líbilo a učila se přímo zázračnou
rychlostí! Ovšem lidé kořenářčino nadšení nesdíleli. Nechápali, ţe jim Adélka nechce ublíţit, a
neustále ji povaţovali za moţnou hrozbu. Dívka se jim jen těţko mohla bránit. Neposlouchali ani
kořenářku, která je přesvědčovala o tom, ţe víly nejsou zlé. Netrvalo dlouho a Adélka se opět
začala trápit, lidé ji nenáviděli a odháněli stejně jako předtím ostatní víly.
Jednoho dne šla výjimečně kořenářka k nemocnému sama a Adélku nechala v chaloupce. Bylo
krásné počasí, víla se proto posadila do zahrádky a pozorovala rostlinky kolem sebe. Pak jí opět
v mysli vytanula slova lidí – o tom, ţe je divoška z lesa a ţe jim chce ublíţit. Padla na ni
melancholie a ona si začala zpívat smutnou písničku. Právě tou dobou se stařenka vracela a vílin
zpěv zaslechla: „Taková krása!“ vykřikla, „nikdy jsem nic podobného neslyšela.“
Adélka na ni překvapeně pohlédla. Víly si také občas zpívaly, i kdyţ přednostně vyjadřovaly své
pocity tancem. Kořenářka ji však přesvědčila, aby své nadání nepodceňovala a kaţdý den
trénovala.
A tak Adélka kaţdé ráno zpívala, aby potěšila svou opatrovatelku. Stále ji ovšem trápilo, ţe
nemůţe raději cvičit tanec, ten přeci všechny víly tolik potřebují!
Neuplynul ani týden a celá zahrádka u chaloupky se změnila. Všechny bylinky rostly najednou
rychleji a byly silnější. Adélka tak zjistila, ţe její kouzelný zpěv má na rostliny úplně stejný vliv
jako tanec jiných víl! Smutek z ní konečně opadl, nyní uţ se můţe vyrovnat ostatním doma! Za
to kořenářka se příliš neradovala. Věděla, ţe se nyní bude chtít dívka vrátit domů, s vědomím, ţe
ji tam mezi sebe tentokrát přijmou. A jí by zas zbyla jen prázdná a tichá chalupa. Nicméně volba
byla na víle a stařenka se rozhodla nijak nezasahovat.
Avšak místo ní vzali věci do rukou lidé z města. Uţ měli Adélky dost, zvlášť po tom, co museli
kaţdé ráno poslouchat její zpěv. Opět to byla záminka pro to, aby ji obviňovali z kdejakých
nekalostí, a proto jednoho dne, kdyţ stařenka nebyla doma, přišli za dívkou a lstí ji vylákali před
město. Tam uţ čekala narychlo sbitá klec, do níţ ji zavřeli a vezli k lesu. Kdyţ víla zjistila, co
mají v úmyslu, rozplakala se. Uţ ji zase vyhánějí!
Jakmile dojeli k prvním stromům, dvířka klece se otevřela, Adélka na nic nečekala a sama
vyběhla ven a zamířila mezi stromy. Chtěla být co nejdál od těch zlých lidí. Celou dobu však
myslela na starou kořenářku, která se jí ujala. Odešla bez rozloučení a tušila, ţe se lidé ke svému
činu nepřiznají. Toulajíc se ve svých myšlenkách, běţela dál, aţ si najednou všimla čehosi
zvláštního. Stromy okolo byly tentokrát podivně známé! Náhle před sebou rozpoznala tajnou vílí
cestičku vedoucí k jejímu dřívějšímu domu. Chvíli zaváhala a nakonec ji pomalu následovala.
Kdyţ rodiče uviděli, ţe se Adélka vrátila v pořádku a s úsměvem ve tváři, byli plni radosti.
Objímali ji a obskakovali, touţili slyšet o všech Adélčiných dobrodruţstvích. A víla jim tedy
všechno vyprávěla: co proţila, co se naučila a koho poznala. Neopomněla se zmínit i o svém
zpěvu a laskavé kořenářce. I děti si, plné zvědavosti, přišly příběh vyslechnout a vílu mezi sebe
skutečně přijaly a váţily si ji pro znalosti a dovednosti, které ve světě získala.
A Adélka od té chvíle ţila šťastně hluboko v lese, v domku svých rodičů. A jestli neumřela,
zpívá tam stromům dodnes.
(povídání o pohádce)
Vycházka do rozkvetlé přírody
Příroda je velmi krásná, plná barev a vůní. Na louce najdeme mnoho květin, které jsou léčivé a
říkáme jim byliny. Budeme poznávat nejen zrakem, ale i ostatními smysly. Seznámí se
s některými bylinkami a jejich ….
1.
Pampeliška – vyrábí se z ní jarní med, saláty
2.
Sedmikráska chudobka – saláty
3.
Heřmánek pravý – je hojivý
4.
Mateřídouška – velmi voní, vaří se z ní čaj
5.
Kopřiva - ta vás popálí, dělá se z ní čaj a koupele
6.
Hluchavka bílá
7.
Divizna
8.
Jitrocel
Úkoly na vycházce:
1.
2.
3.
4.
Najdi rostliny, o kterých jsme si povídali
Přivoň si, sáhni si
Utrhni jednu rostlinku
Výroba věnečku z pampelišek
Úkol v MŠ:
1.
2.
3.
Příprava rostlin do herbáře
Nalepení rostlin
Výroba pampelišky (obtiskování, kreslení)
Pohybová hra
Věneček
1.
Nakresli květiny z herbáře
2.
Vybarvi obrázky
MAMINKY A JEJICH MLÁĎATA
PÍSNIČKY O ZVÍŘATECH
Když jsem já sloužil (možnost dramatizace)
Svěrák, Uhlíř: Krávy, krávy
Či a či a čičičí
Jan Werich: Štěně
Jiří Suchý: Malé kotě
Nohavica: Tři čuníci
NA STATKU
Děti z kostek postaví ohrádku pro dobytek. Do ní umístíme různé plastové nebo plyšové figurky
zvířat. Chodíme s dětmi dokola a odříkáváme rozpočítadlo:
Stojí, stojí ohrádka, v té ohrádce zvířátka.
Jedna, dva, kdo je zná, ať nám o nich povídá.
Na koho to slovo padne, vybere si očima zvíře a snaží se o něm povědět co nejvíce informací (jak
zvíře vypadá, jaké vydává zvuky, čím se živí..) Kdo uhodne, vyjme zvíře z ohrádky a předříkává
rozpočítadlo dál.
POHYBOVÁ HRA – OVEČKY NA LÁVCE
Povím vám pohádku, (chůze v mírném podřepu v rytmu)
nebude dlouhá,
jak vodil na pastvu (uvolněný předklon, paže visí volně)
ovečky slouha.
Bělounké ovečky (děti se řadí do zástupu)
pěkně šly v řádce,
až přišly k uzounké
dřevěné lávce.
Teď chvíli počkáme, (klek, sed stranou)
to jinak nejde, (zvolna se pokládají na zem, leh)
až jedna po druhé
ovečka přejde.
PŘIROVNÁVÁNÍ – CHARAKTERISTIKA ZVÍŘAT
Mlaská u jídla jako... prasátko
Chodí zmoklá jako... slepice
Drápe jako... kočka
Ten je silný jako... kůň
STÁVÁME SE BÁSNÍKY
Děti doplňují zvuky do říkadla tak, aby tvořily rýmy.
Pejsek ......... do daleka
Kráva ........., až to hučí
Slípka ......... na sedláka
Ovce .......... ovčí řečí
Kozlík ........., že je větší,
Kočka ........., sova ......
Prase ........., jen to kvičí
Oslík .......... na oslíka
Úkol:
Obrázky dospělých zvířat a mláďat děti nejprve vybarví a s pomocí učitelky vystřihnou. Poté k sobě
přiřazují dvojice. Následně si s obrázky můžeme zahrát pohybové a zvukové pexeso. Necháme děti,
aby si vylosovaly obrázky a hledaly se do dvojic pomocí zvuků, které zvířata vydávají.
Zvídavý Rákosníček
Ochrana naší planety Země a celého vesmíru
Povídání o planetě Zemi, vesmíru, Slunci, hvězdné obloze, přírodě, počasí, přírodních zákonech, o
ochraně přírody a životním stylu. (využití encyklopedií Země, Vesmír)
Básnička:
Modrá
Modrá barva barvička
To je v řece vodička.
Kdo přírodě pomáhá
Modrou barvu dobře zná.
Úkoly:
1.
2.
Kdo a čím létá do vesmíru?
Vybarvi kosmickou loď
Úkol:
Na obrázku je 9 planet. Každá planeta se pohybuje po elipse.
Obtáhni každou elipsu jinou pastelkou. Ve stejných barvách vybarvi planety
Povídání o Sluníčku a Měsíci (využijeme znalostí dětí)
1.
2.
3.
Proč je Slunce důležité?
Proč se střídá den a noc?
Co vidíme večer na obloze?
Pohybová hra: Když sluníčko zapadá
Úkoly:
1.
Slunce
2.
Měsíc
3.
Noc a den
4.
Pozorujte s rodiči noční oblohu, co jste viděli?
Povídání o počasí, o 4 ročních období. Popisujeme počasí podle obrázků
Dlouhodobé úkoly:
1.
Pozorujeme počasí
2.
Vytvoříme si týdenní kalendář a každý den přiřazujeme kartičky s počasím¨
ZEMĚ – DOMOV NEBO SMETIŠTĚ
OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ
Co potřebujeme k životu? Vzduch, vodu, potravu, místo k žití. Kde to bereme? Vzduch je pro
každého zadarmo, voda se musí čistit a rozvést do našich domovů, proto se za ni, stejně jako za
jídlo a bydlení, platí penězi. O všem ale platí, že za to, jestli jsou vzduch, voda či jídlo kvalitní,
odpovídají lidé. Svým chováním mohou čistotu vzduchu i vody ovlivnit. Jak?
PROCHÁZKA PO OKOLÍ ŠKOLKY
Při procházce si budeme všímat, kde jsou venkovní sběrné kontejnery. Jakou barvu má kontejner
na papír, sklo, plasty, tetrapakové obaly? Také si všímáme, jestli všichni lidé odkládají odpadky na
správná místa
LIKVIDACE ODPADKŮ V MINULOSTI A DNES
Ve středověku se vyhazovaly odpadky oknem. Spláchl je déšť nebo sežrala prasata. Až morové
epidemie donutily lidi, aby začali odpad rozumně likvidovat. V dnešní době svážíme odpadky
popelářskými vozy. Ale kam? Co se s nimi na smetištích děje?
SOUTĚŽ VE TŘÍDĚNÍ ODPADKŮ
Co to znamená třídit odpad? A proč se to dělá? Je to proto, že některé materiály jdou použít znovu
k výrobě nových věcí. Proto je po použití odkládáme do správných kontejnerů. Máme ve třídě
kontejnery na třídění?
Připravíme si věci z různých materiálů v dostatečném množství (plastové obaly, sklo, PET lahve,
pokreslený papír, papírové krabičky... Necháme družstva dětí co nejrychleji roztřídit věci podle
materiálu do provizorních kontejnerů vyrobených z kartonových krabic a barevných balicích
papírů.
NENÍ MOŘE JAKO MOŘE
Kdyby se odpadky netřídily, vznikala by nová moře - moře odpadků. Na papír namalujeme
vodovými barvami moře. Po zaschnutí vlepujeme malé obrázky věcí, které běžně vyhazujeme do
koše, či do sběrných kontejnerů (zbytky jídla, obaly od potravin, rozbité hračky, lahve...) Nakonec
se nad koláží zamýšlíme, co všechno jde znovu použít neboli recyklovat.
Úkol:
Děti nejprve vybarví obrázky, nahlas říkají, co do přírody patří a co je odpadek. Odpadek musíme
vyhodit do příslušného kontejneru. Zopakujeme si ještě jednou, co patří do modrého, žlutého,
bílého a oranžového kontejneru. Stejnou pastelkou udělají děti čáru k odpadkům, které do něj
patří.
Úkol:
Ekobludiště- Sbírej s Klárkou novinový papír a s Edou plastové lahve. Děti prstem objíždějí nejprve
všechny plastové lahve, poté si vezmou pastelku a lahve spojí. Obdobně prstem objedou všechny
noviny, poté obtáhnou jinou pastelkou.
Sbírej s Klárkou novinový papír a s Edou plastové lahve
Cestou necestou
Celodenní vycházka do přírody s cílem překonávat překážky a pomoci přírodě od různých
materiálů, které do přírody nepatří.
Vezmeme si batůžky s jídlem, pitím, blokem a tužkou. Nezapomeneme pytle na odpadky.
Vybereme směr a cíl naší cesty. Budeme pozorovat okolí a povídat si o něm. Cestou si nakreslíme
do bloku, co vidíme a co nás zaujalo. Sbíráme odpad. V přírodě se chováme tak, abychom nic
neponičili a nepoplašili zvěř.
Úkoly:
1.
Řekni a namaluj, co se ti líbilo, nelíbilo
2.
Třídění odpadu
ZVÍŘATA BYDLÍ VE VODĚ, NA SOUŠI, VE VZDUCHU
PO ZEMI SE CHODÍ, VE VZDUCHU SE LÍTÁ, VE VODĚ SE PLAVE
Popovídáme si s dětmi o tom, že každý tvor na této planetě je uzpůsobený k trochu jinému
životu a také k trochu jinému pohybu. Lidé mají velké nohy a tudíž chodí po zemi, ptáci mají křídla
a proto mohou létat, ryby ploutve atd...
PANTOMIMA
Učitelka předvádí pomocí pantomimy různá zvířata podle toho, jak specificky se pohybují (žába,
kočka, had) Děti hádají, o jaké zvíře se jedná a napodobují pohyby. Potom mohou vymýšlet vlastní
příklady.
HLAVNĚ ŽE JSME NA VZDUCHU
stejnojmenná píseň Svěráka, Uhlíře
KDE BYDLÍ NAŠI KAMARÁDI?
Děti vystřihnou obrázky zvířat, pojmenují je a vlepí na místo, kde podle nich dané zvíře bydlí, příp.
se nejčastěji vyskytuje (les, rybník, louka, dvorek, vzduch)
NAŠI KAMARÁDI BROUCI
MRAVENCI
básnička vhodná též k dramatizaci
Jan Čarek
Dva mravenci
Šli do světa mravenci, dva veselí mládenci.
Jeden našel ve smrčí zlatou snítku jehličí.
A ten druhý vandrovníček šťastnou náhodou
přivalil se k mraveništi s jednou jahodou.
Ihned bylo v mraveništi veselo jak na tržišti.
VČELY POMOCNICE
Včely jsou velmi užitečné, protože opylují květy, lidem dávají med a vosk. Včelí žihadlo na konci
zadečku obsahuje jed. Včelka, která dá žihadlo, zahyne.
Z včelího vosku vyrábíme svíčky jednoduchou metodou smotáním voskového plátu.
Písnička „Včelka Mája“
VOSY
Jaký je rozdíl mezi vosou a včelou? Přečteme si pohádku O Křemílkovi a Vochomůrkovi- „Jak šili
kalhoty“
VČELÍ MEDVÍDCI
Jak se správně říká včelím medvídkům? Jsou to čmeláci. Rádi opylují hlavně květy ovocných
stromů. Vždy, když jíme jablíčko, hrušku nebo švestku, měli bychom si proto na čmeláky
vzpomenout a poděkovat jim. I oni jsou užiteční, bez nich bychom si na jablíčku nepochutnali.
BERUŠKY
Písnička a taneček podle Dády Patrasové „Beruško půjč mi jednu tečku“
MOTÝLY
Povídání o tom, jak se stane z housenky motýl.
Čáry máry v dutém stromě, housenka tam čaruje,
až vykouzlí krásné dílo, komu z nás je daruje?
Čáry máry v tichém koutku, čaruje tam dlouhou nit,
postýlku z ní uplétá si, v kuklu chce se proměnit.
Čarovala až do jara, až jí praskla postýlka,
housenka se proměnila v překrásného motýla.
Úkol:
Hmyz má 6 nohou, na každé straně 3. Úkolem je dokreslit všem tvorům správný počet nohou.
Potom broučky vybarvi a nauč se je pojmenovat.
Rákosníčkova vodní říše
Povídání o čistém vzduchu, který potřebujeme my, ale také o čisté vodě, kterou potřebují vodní
živočichové. Jak se voda znečišťuje a jak se čistí? Co to znamená ekologická havárie a co jsou kyselé
deště, co způsobují a jak se vše napraví.
Pokus:
Vymyslíme, čím vodu doma znečišťujeme. Pak to zkusíme v nádobě s vodou. Znečistit vodu jde
velmi lehce, ale vyčistit ji velmi těžce.
Básnička:
Žabátko
Pršelo a mrholilo, žabátko se narodilo,
na mou věru, je to tak.
Otevřelo modrá očka a vykřiklo:
„Mámo, kvák!"
A maminka, žabka malá, velice se radovala
a volala do všech stran:
„Pojďte žabky, babky, tetky, pojďte honem k nám-já žabátko mám!"
Žáby jsou pro děti velmi atraktivní obojživelníci, kteří jsou vázáni na vodní prostředí. Navodíme si,
jak asi přicházení na svět (využijeme znalosti a představy dětí)
Živí se hmyzem, plži, červy a pavouky. Dříve se jedla žabí stehýnka, ale dnes jsou žáby chráněné.
V dunu kladou do tůní vajíčka, v květnu se líhnou pulci, kteří se přeměňují v žabky a opouští vodu.
Vyrobíme si žabku
Na karton nakreslíme žabce čistou vodu (zapouštění barvy ve škrobovém lepidle) žabku vybarvíme,
vystřihneme a přilepíme do vody.
Básnička:
Žabka
Skákala žabka, skákala přes kameny, přes potůček
Skákala žabka tam a zpět.
Dej pozor žabko, nech toho, ať nespadneš do potoka
Pojď s námi radši posedět.
Žáby putují na jaře, aby nakladly vajíčka. Můžeme slyšet žabí koncerty, ale číhá na ně nebezpečí na
silnici.
Úkoly:
1.
Navrhni dopravní značku pro řidiče
2.
Skákej jako žabka
3.
Vyrob si své „kameny“ po kterých budeš skákat (stříhání z kartonu
4.
Vyrob si čelenku s žabí hlavou
5.
6.
7.
Soutěžíme s žabičkou ( 2 kameny, z jednoho místa na druhé)
V přírodě přeskakujeme potůček, louži
Půjdeme se podívat, kde žáby skáčou přes silnici
Relaxace: zvuky žab - poslech, pocity dětí
V přírodě podle žab lze předpovědět počasí (zůstávají ve vodě)
KOMPOST- ŢÍŢALÍ RÁJ
CO JE TO KOMPOST A K ČEMU JE DOBRÝ?
Seznámení dětí s koloběhem života rostlin, s přirozenou obnovou zeminy, rostliny vznikají a
zanikají a poskytují za přispění živočichů a humusních bakterií přirozené živiny pro novou vegetaci.
Co se stane, když v přírodě vyhodíme ohryzek od jablka? A co když vyhodíme PET lahev?
POKLAD POD ZEMÍ- POKUS
Pokusem zjistíme, co zetlí a co ne. Na zahradě na označeném území zakopeme do země různé
odpadky (víčko od jogurtu, igelitový obal, ohryzek od jablka, kůru z pomeranče, sklenici od
přesnídávky, mrkev, ruličku od toaletního papíru…) Po půl roce se s dětmi vydáme poklad vykopat.
Co zmizelo, co je částečně rozložené a co se vůbec nezměnilo? (pozn. Při mrazech se proces tlení
zastavuje)
KOMPOST VE SKLENICI
Velkou sklenici naplníme střídavě vrstvami písku listí, různé druhy zeminy ve vrstvách cca 2,5cm,
poslední vrstva budou listy. Na vycházce s dětmi nachytáme asi 5-10 žížal, které vypustíme do
sklenice. Zakryjeme kusem látky, aby se dovnitř nedostal hmyz, aby žížaly byly v temnu a abychom
mohli přes látku kompost zvlhčovat (ne moc, žížaly by se utopily). Sklenici umístíme tak, aby děti
mohli pozorovat, co se uvnitř děje. Žížaly vytváří spleť cestiček, vrstvy časem úplně splynou,
vznikne úrodný kompost.
PEXESO
Děti pexeso vybarví, vystřihnou. Při hře si říkáme, co do kompostu patří a co nikoliv.
Putování se včelou
Povídání o včelách a medu (využití znalostí dětí)
Na včelky musíme být velmi opatrní – mají žihadlo a když nás píchnou, sami umírají. Včely jsou pro
nás velmi důležité – opilovávají květy a produkují med, který my potřebujeme.
Využití medu:
- Výroba léků
- Potraviny (perníčky)
- Pomazánka na pečivo
- Oslazení čaje
Odpověz na otázky:
1.
2.
3.
4.
Kdo se o včely stará? (včelař)
Kde včely bydlí? (v úle)
Kde ho nejčastěji najdeme? (u louky, u lesa)
Co dělají včely? (opilovávají květy, produkují med)
Básnička:
Včely a děti
Děti, děti, včelky letí!
Zaletěly na květiny
teď si nesou sladkou šťávu
do včelína do dědiny.
Dělají z nich doma med
Včelím dětem na oběd.
Pohybová hra ve třídě:
Děti (včely) létají po třídě a bzučí mezi květy, usazují se na květy a na daný signál odlétají do úlu.
Pohádky a písničky
Včelka Mája a Vilík, Včelí medvídci
Vycházka: Po stopách včely až ke včelaři
1.
pozorování včely na květech
2.
sledování z bezpečné vzdálenosti úl a život okolo úlu
3.
vyprávění včelaře o jeho práci
Ve třídě:
1.
Vyrábíme včelu – použijeme odpadový materiál (trubička od toaletního papíru) a barvy na
tělo, recyklovaný materiál na křídla.
2.
Vybarvi včelu
3.
Spoj včelku se správnými tvary
4.
Ochutnáváme různé druhy medu a zapamatujeme si, jak je med důležitý pro naše zdraví
5.
Najde včela cestu?
6.
Vybarvi obrázky z pohádky včelky Máji
Tradice
Mikuláš
Vánoce
Masopust
Velikonoce
Den matek
Den dětí
ZDROJE
1.
Leblová, E. ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V MATEŘSKÉ ŠKOLE. 1. vyd. Praha: Portál, 2012, 176 str.
ISBN 978-80-262-0094-9
2.
časopis INFORMATORIUM 3-8 SPECIÁL. Děti a příroda – environmentální výchova hrou. 1/2013.
Praha: Portál
3.
Tetourová, M. SVĚT PLNÝ SLUNÍČEK. Kladno: Delta, 2002. ISBN 80 –86091–59-7
4.
Metodický portál RVP. Digitální učební materiály. Dostupné z: http://dum.rvp.cz/index.html
5.
http://www.i-creative.cz/
6.
http://www.youtube.com/
7.
http://www.predskolaci.cz/
8.
http://www.detskestranky.cz/clanek/536-najdete_tri_rozdily_mezi_rybami.htm
9.
http://alis.mypage.cz/menu/pracovni-listy/zima
10.
http://ucitelkyms.webnode.cz/jaro/pracovni-listy-omalovanky/
11.
http://files.ucitelkyms.webnode.cz/200000099-12dc313d69/spojovacka-ryba.jpg
12.
http://www.agropress.cz/druhy_krmiv_kone.php
13.
http://krmiva-krmivo.cz/aktuality/kastany-pro-zver-sbiraji-deti/
14.
http://www.chovatelskepotrebyjablonec.cz/cs/shop/590-psenice/?v=1269
15.
http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=519
16.
http://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1920&bih=979&q=s
%C5%AFl+pro+srnky&oq=s%C5%AFl+pro+srnky&gs_l=img.12...882.2716.0.4037.13.7.0.6.6.0.131.
727.1j6.7.0....0...1ac.1.25.img..6.7.604.tFdiD00Is5s#bav=on.2,or.r_qf.&fp=3a2d2c7c53e86251&hl
=cs&q=mrkev&sa=1&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=GoD_6ZNv9MWDwM%3A%3BFFy8Sr3n
qnuiM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.nasevyziva.cz%252Fimg_data_arch%252F1%252F128343003
1cla_mrkev.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.nasevyziva.cz%252Fsekce-zelenina%252Fclanekmrkev-112.html%3B580%3B327
17.
http://www.alexxride-eshop.cz/?action=detail&id=ID28&catg=312
18.
http://umo3.plzen.eu/aktuality/pristi-tyden-se-bude-v-okoli-valchy-konat-nahanka-cernezvere.aspx
19.
http://klarcin-virtualni-svet.webgarden.cz/rubriky/galerie/novy-prispevek-2
20.
http://cz.123rf.com/photo_10794631_kra-sna-podzimna-lista-vyplna-na-ra-mea-ku.html
21.
http://www.caslavsko.net/view.php?cisloclanku=2008090302-Dozinky
22.
http://in.ihned.cz/c1-42917740-zeleninova-alchymie