vernisáž / opening : 12.6.2012, 18 h výstava / exhibition

RODERICK HIETBRINK
vernisáž / opening : 12.6.2012, 18 h
výstava / exhibition : 13.6. - 24.6.2012
Roderick Hietbrink (1975, Holandsko) ve své tvorbě s elegantní pointou spojuje narativní prostor videa s reálným prostorem galerie. Hlavními vyjadřovacími médii jsou pro něj video, videoinstalace a fotografie. Jeho práce si ostatně často sugestivním způsobem pohrávají s překračováním nějaké hranice, ať
už jí je prostor umělý a přírodní, tragičnost a komika harlekýna, nebo narativita a bezdějovost. Hietbrinkův přístup je vždy založen na precizním a estetizujícím podání, které ale onen častý moment transgrese rozehrává do pocitu znejistění a existencionálního tázání. Výrazným tématem jeho prací je i příroda,
ať už ona divoká, či násilím spoutaná v civilizačním prostředí, v jeho díle se někdy i proti těmto okovům
vzbouřící. Jeho práce je v tomto smyslu i podobenstvím, ať již je vyjádřeno utýraným keřem v uzavřené
prostoře, nebo melancholičností harlekýna. Možná to souvisí s jeho celkovým životním pocitem, nicméně
rozhodně se jedná o zásadní rys jeho tvorby. Roderick Hietbtrink žije a pracuje v Amsterdamu a Rotterdamu. Jeho instalace v prostoru I.D.A. je jeho už třetí výstavou v ČR, ovšem vlastně první samostatnou.
Harlekýn, klamný hrdina italské Commedia dell’arte. Zprvu žrout a tupec, ale v jádru mazaný intrikán, ničitel,
dekonstruktivista, milovník, a ohebný tanečník. Harlekýn rád klame, není to jenom úsměvný pitoreskní vtipálek. Video Rodericka Hietbrinka nás také šálí, stejně jako jeho hlavní protagonista Harlekýn. Dílo nám zpočátku něco namlouvá a ukazuje, ale skutečnost je někde úplně jinde. Video jednak klame barvou, pak předstírá
určitou formu zacházení s videomateriálem, která není ve skutečnosti vůbec aplikována. Navíc se celá akce
odehrává v konstruovaném prostředí. Hietbrinkovo video je inverzní videozáznam performance na schodišti.
Chtělo by se říct, že je to stále ta samá aktivita ve smyčce, ale to by bylo až příliš jednoduché. Hietbrink smyčkovitost pouze simuluje. Ve skutečnosti je každý nový započatý výstup novým videem, které se liší od každého
dalšího. Každé bouchnutí do hlavy je jiné, originální a autonomní. Neustálým opakováním úderu do hlavy
se z možného prvopočátečního omylu stává divadelní inscenance, performance. Hietbrinkovi ale podle mne
nejde ani o vtip, ani o iluzi nácviku scénky z nějakého podivného divadla. Nemá v plánu Harlekýna zesměšnit,
nechce být komikem a také si svým uměním nechce způsobit bolehlav. Nechce si ani dělat legraci z Modrého
období Pabla Picassa. Schodiště vedoucí nikam, podivně vytržené a vložené do nevýrazného nezajímavého
prostoru připomíná kulisu v divadle. Stejně jako divadelní kulisy zprostředkovávají člověku cestu do jiných
krajin, jiných vesmírů, imaginárních měst, domů a zákoutí, nebo umožňují přímou cestu do literárních děl a
divadelních her i schody jsou tranzitním prostorem. Schody vedou naši cestu k dalším patrům budov, dalším
výhledům a perspektivám. Dveře nám zase otevírají nové místnosti, nové možnosti. můžeme jimi utéct, nebo
se za nimi schovat. Dveřmi můžeme prásknout ve zlosti, nebo je za sebou prostě zavřít. Naše dveře ale nikam
nesměřují, jsou zbaveny kliky a dalších poznávacích znaků, stávají se pouhým panelem na promítání videa.
Stejně tak schody v Roderickově videu nemají východ ani východisko, jsou pozadím, nefunkční a přece stále s
nepatrnou špetkou utility.
RODERICK HIETBRINK
The works of Roderick Hietbrink (1975, Netherlands) elegantly link the narrative video space with the
real space of a gallery. His main means of expression are videos, video installations and photography. His
works often suggestively play with the crossing of certain borders, be the borders represented by a space
that is artificial or natural, by the tragical or comical spirit of a harlequin or narrativity or the lack of storyline. Hietbrink’s approach is always based on precise and artistic administration, often distorted by the
moment of transgression into an existential feeling of uncertainty and questioning. Nature, wild or forcibly imprisoned in the environment of civilization, sometimes even in revolt, is one of his major topics. In
a sense, his work is also a parable, no matter if it is an image of a bush being tortured in a closed space
or the melancholy of a harlequin. Perhaps this is related to his general life feeling, nevertheless it is a fundamental feature of his work. Roderick Hietbtrink lives and works in Amsterdam and Rotterdam. His installation in the I.D.A. is his third exhibition in the Czech Republic, but actually his first single one here.
Harlequin, the deceitful hero of the Italian ‘Commedia dell’arte, is at first sight, gluttonous and idiotic, but
at heart he is a sly schemer, a destroyer, a deconstructionist, a lover and a supple dancer. Harlequin likes to
deceive, as he is not a mere amusing and picturesque prankster. Just like its main protagonist, Harlequin,
Roderick Hietbrink’s video is also deceiving. Initially, the video tries to make us believe something, showing,
however, that reality is completely different. Firstly, the video misleads us due to its colours and, secondly,
when it is pretending to be dealing with video material in a set form. Factually, the form has not been applied. Moreover, the entire action takes place in designed environment. Hietbrink’s video is an inverse video
performance on a staircase. One would want to say that it is always the same activity, as if in a loop, but that
would be making it too simple. Hietbrink only simulates a loop. Actually, each entry is a new video and each
video is different. Each bang on the head is different, original and autonomous. By constantly repeating the
head-banging, a potential original error turns into a theatre play, into a performance. I believe that Hietbrink is pursuing neither a joke nor the illusion of a rehearsal in some strange theatre. It is not his intention
to make fun of Harlequin neither does he want to be a comedian nor his art to cause headaches. He does
not even want to make jokes about the Blue Pablo Picasso. Staircases leading to nowhere, strangely out of
context in a bland and uninteresting room, remind you of a theatre backdrop. Similarly to the way theatre
scenery helps people travel to other countries, different worlds, imaginary cities, buildings and corners or
allows them follow a direct path to literary works and theatre plays, stairs are a transit zone, too. Stairs take
us to the upper floors of buildings, open new views and perspectives. Doors open new rooms, new possibilities, we can run away through them or hide behind them. We can slam doors in anger, or simply close
them behind us. Our doors lead us nowhere, they are deprived of their handles and other cognitive characteristics, they are turning into a mere projection panel for videos. Neither do stairs in Roderick’s videos
have any exit nor way out, they represent a background out of order, nevertheless, with a slight hint of utility.
CV
Roderick Hietbrink (1975)
Vzdělání / Education
2011 / Rijksakademie van beeldende kunsten, Amsterdam
2010 / The Institute For Provocation, Beijing
2007 / Artspace Visual Arts Centre, Sydney
2005 / Platform Garanti, Istanbul
2004 / Künstlerhaus Bethanien, Berlin
2002 / MFA Piet Zwart Institute, Rotterdam
1999 / BFA Academy of Fine Arts St. Joost, Breda
Samostatné výstavy / Solo Exhibitions
2011 / Foreign Dreams, Inner Conflicts, Ron Mandos, Amsterdam
2010 / Faux Pearls, Where Where Exhibition Space, Beijing
2008 / ECOTONES, Ron Mandos, Rotterdam
2007 / Vivarium, Artspace Visual Arts Centre, Sydney
2006 / Mise En Scène, Workspace 06 Award, Filmhuis Den Haag, The Hague
2005 / White Horizon, PIAC Ragusa, Italy
2004 / Corner Corone, Künstlerhaus Bethanien, Berlin
Kolektivní výstavy (výběr) / Group Exhibitions (Selection)
2012 / Manifest Aanwezig / Manifestly Present, Kasteel d'Aspremont-Lynden,
Oud-Rekem, Belgium (forthcoming)
2012 / De Boom, Museum voor Religieuze Kunst, Uden (forthcoming)
2011 / RijksakademieOpen, Rijksakademie van beeldende kunsten, Amsterdam
2011 / Moving Buildings, Cobra Museum, Amstelveen.
2011 / Rencontres Internationales Paris/Berlin/Madrid , Centre Pompidou, Paris
2011 / Moving Images, Fotograf gallery, Prague, Czech Republic.
2011 / Afterimage, Duende Studios, Rotterdam
2011 / Singing Realities, Poetry International Festival 2011, Rotterdam.
2010 / Torinover 010, Turin, Italy
2010 / Art Rotterdam @ Foundation B.a.d, Rotterdam.
2010 / Videokemp, GASK, Kurná Hora, Czech Republic.
2009 / L.P. Hendriks, L.P. Hendriks, Rotterdam.
2009 / Gallery 182A, Rotterdam.
2009 / Remain in Nature, LUMC, Leiden
2008 / Mondriaan Download, Biagiotti Progetto Arte, Florence Italy.
2008 / Some things are | What they Seem, Nest, Den Haag.
2008 / Borders, Museum Boijmans van Beuningen, Rotterdam.
2008 / Field Work Part 2, SMART Project Space, Amsterdam.
2007 / Wundergarten, Orto Botanico di Palermo, Italy.
2007 / Paulo Post Futurum, Lokaal 01, Breda
2007 / Exploring New identities, Post CS, Amsterdam
2006 / Cineboards Festival 06, Rotterdam.
2006 / Laurium, Synch Festival Athens, Greece.
2004 / Interscape, SMBA, Stedelijk Museum Bureau Amsterdam
2004 / Delay / Oponthoud, Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam.
2004 / Dockwork / Havenarbeid, Hotel MariaKapel, Hoorn.
2004 / Uitgelicht, Wester gasfabriek Amsterdam
2004 / Foreign Affairs - Berlin, TENT., Rotterdam
2003 / Tremor, Tumulka, Munich
2002 / Film by the sea Festival, Vlissingen
2000 / Art Primeur, CBK Dordrecht
2000 / Verre visies, W139 Amsterdam
Promítání (výběr) / Screenings (selection)
2012 / Cineteca Matadero, Madrid
2012 / Vienna Independent Shorts, Vienna, Austria
2012 / International Short Film Festival Hamburg
2012 / International Film Festival Rotterdam
2011 / International Short Film Festival, Kansk, Russia
2011 / International Short Film Festival, Vilnius, Lithuania
2004 / Monument Recall, SF Cameraworks San Francisco
I.D.A. - iniciativa pro současné umění
Moravská 27 - Praha 2 Vinohrady
výstava probíhá za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR
www.i-d-a.cz
[email protected]