Rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Rozdíly mezi kosovskou a standartní
albánštinou
Seminární práce z předmětu Lingvistická propedeutika
Dorina Mulla
1. ročník JVES
Prosinec 2014
Obsah
ÚVOD ....................................................................................................................................................... 3
1
2
Albánština ....................................................................................................................................... 4
1.1
Původ ....................................................................................................................................... 5
1.2
Dialekty .................................................................................................................................... 6
1.3
Standardizace .......................................................................................................................... 8
1.4
Výpůjčky .................................................................................................................................. 8
Kosovská vs. Standartní albánština................................................................................................ 9
ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 11
2
ÚVOD
Cílem této práce je uvést četné rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou. Na začátku
mé práce se budu zabývat albánským jazykem, původem Albánců, kde uvedu dvě hlavní
teorie. Neopomenu ani albánské dialekty a jejich charakteristiku a také slovní zásobu. Na
závěr jsem vytvořila dvě tabulky, kde jsou rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinu
vidět velmi zřetelně. Vybrala jsem si toto téma, protože mi je velmi blízké, sama hovořím
kosovskou albánštinou. Nejvíce jsem čerpala z knihy Dialektologjia (Gjinari, 2003) a také
z knihy Albánština: lingvistický pohled (Gramelová, 2014).
3
1 Albánština
Albánský jazyk neboli Gjuha shqipe je jazyk, kterým hovoří 5 414 3001 lidí na světě. Řadí se
mezi indoevropské jazyky, v nichž tvoří samostatnou větev. Hlavními oblastmi jsou Albánie
(cca 3,5 mil. obyvatel) a Kosovo (cca 2 mil. obyvatel). Pak tu jsou samozřejmě velmi staré
albánské menšiny žijící v Srbsku, Černé hoře, Makedonii, Řecku a v jižní Itálii. Dnešní
ekonomická situace, jak v Albánii tak i v Kosovu, zavedla Albánce i do Spojených států
amerických, Velké Británii, Německa, Švýcarska, Rakouska, Norska, Švédska a samozřejmě i
do České republiky atd. Oficiálním jazykem Albánie je albánština od roku 1912, kdy Albánie
získala nezávislost a u Kosova až od roku 2008.
Název, pod kterým jsou Albánci na světě známí – čes. Albánec, řec. Αλβανός, lat.
Albanus, angl. Albanian, něm. Albaner, fran. Albanais, turec. Arnavutlar apod. – pochází
z názvu ilyrského kmene Albanů, kteří sídlily na území dnešní Albánie. Byzantští Řekové
používali pro Albánii označení Arvanon, z něhož pochází i varianta albánského etnonyma
Arvanitas (řec. Αρβανίτης) označující autochtonní albánskou menšinu v Řecku. Turci tuto
variantu zkomolili na Arna(v)ut (‫)دوان را‬, přičemž pro Albánii používali slovo Arna(v)utluk.
Samotní Albánci ještě na začátku minulého století vnímali toto slovo jako velmi urážlivé,
zatímco dnes je neutrální, bez negativních konotací. V jižních částech albánského jazykového
prostoru proběhla ještě rotacizace souhlásky n, a tak vznikla varianta arbër. Ve středověku
nazývali Albánci svou zemi Arbën/Arbër nebo Arbëni/Arbëri. Rozšířením původního Arbër
o sufix vyjadřující geografickou příslušnost vznikla varianta arbëresh, která se dodnes
zachovala u albánské menšiny v jižní Itálii, zatímco nerotacizovanou variantou arbënesh se
označuje albánská komunita v okolí chorvatského Zadaru (Surovčák, 2013, s. 38).
Později však, asi v 17. století, bylo toto slovo u Albánců nahrazeno výrazem shqip, což
v doslovném překladu znamená –„ srozumitelný“, „správně“ – a od něho jsou pak odvozeny
výrazy jako Shqipëtar („Albánec“), Shqipëria („Albánie“), Gjuha Shqipe („Albánský jazyk“).
S tímto výrazem se samozřejmě můžeme setkat i v jiných jazycích jako například v srbštině –
šiptar – Srbové takto označovali kosovské Albánce a je tedy tento výraz chápán jako urážka.
Chci se tu zmínit i o albánské menšině žijící v Itálii. Nazývají se Arbrešové (alb.
Arbëresh), zachovali si tedy starší etnonymum. Do Itálie uprchli v 15. st. před tureckou invazí
a dodnes žijí v jižní Itálii, konkrétně v Apulii, v Basilicatě, v Kalábrii a na Sicílii. Arbrešové
jsou na svůj původ velmi hrdí, zakládají si na dodržování tradic ale hlavně na zachování
svého jazyka, na jeho čistotě. Jejich jazyk pochází z toskského2 dialektu a standartní
albánštině není moc podobný, zachoval si totiž řadu archaismů a má mnoho italských
výpůjček, což je jasné. Jejich dnešní počet se odhaduje na 100 tisíc obyvatel3. Na webových
stránkách Roberta Elsieho4, známého albanisty, jsou nahrávky albánských mluvčích
z různých míst s různými dialekty. Jsou tam i nahrávky Arbrešů.
Je obecně známo, že Albánci jsou na svůj jazyk velmi hrdí. Vyplývá to už z názvu Gjuha
shqipe, což v doslovném překladu znamená – „srozumitelný jazyk“ – a shqipëtar je tedy „ten
1
http://www.ethnologue.com/language/sqi
Albánština má dva základní dialekty – gegský (gegë) a toskský (toskë). V češtině nejsou tyto výrazy zcela
ustáleny. Odkazuju se tedy na významného českého albanistu Pavla Hradečného, který tyto dva dialekty
v češtině používá s příponou –ský.
3
http://www.ethnologue.com/language/aae
4
http://www.albanianlanguage.net/dialects/HR-IT/index.html#bookmark1
2
4
co mluví srozumitelně“.
1.1 Původ
Původ albánského jazyka není zcela jasný. Existují proto různé teorie. Nejznámější a
nejoblíbenější teorií je, že albánština pochází z ilyrštiny. Ilyrové byli starověký národ, který
obýval území na západní části dnešního Balkánského poloostrova, tedy i na území dnešní
Albánie. Tuto teorii poprvé použil historik Johannes Thunmann (Thunmann, 1774). Dodnes je
toto téma velmi aktivní mezi historiky, jak zahraničními tak i albánskými.
Zabýval se jim také známý český albanista Pavel Hradečný, který ve své knize Dějiny
Albánie (Hradečný, 2008, 44) tvrdí: „Tezi o ilyrsko-albánské kontinuitě je možno označit za
zřejmě nejadekvátnější a nejvěrohodnější interpretaci procesu etnogeneze Albánců. Současně
je třeba mít trvale na zřeteli, že se jedná o hypotézu (byť nejpravděpodobnější), kterou nebude
možno s ohledem na absenci psaných dokumentů, nedostatečný stupeň poznání ilyrského
jazyka a omezenou vypovídací schopnost archeologického i etnografického materiálu
s definitivní platností a se stoprocentní jistotou nikdy dokázat.“ Zde je jasné, že tuto teorii
nijak nezpochybňoval.
Dále bych chtěla zmínit i teorii německého filologa Gustava Weiganda, který jako první
zavrhnul hypotézu o ilyrsko-albánské kontinuitě a namísto toho přišel s myšlenkou, že jsou
Albánci potomci Thráků. Thrákové byli skupinou kmenů, kteří obývali východní část
dnešního Balkánského poloostrova (část dnešního Bulharska, Řecka a Turecka). Svojí teorii
podporoval argumentem, že albánština nemá vlastní námořní terminologii a tudíž Albánci
nemohli žít v blízkosti moře jak je tomu u Ilyrů.
Albánci na celém světě nepřijímají jinou tezi než tu o Ilyrech. Tuto teorii podporuje fakt,
že své potomky pojmenovávají starými ilyrskými jmény – Teuta, Ilir, Iliriana, Agron, Arbër,
Albana, Taulant apod.
Obrázek 1
Zde na mapě je modře vyznačené území, kde se v předřímském období vyskytovali Ilyrové respektive
jejich kmeny.
5
1.2 Dialekty
Albánština má spoustu dialektů. Pojedete-li napříč celou Albánii, tak zjistíte, že co město to
jiný dialekt. To samé platí i pro Kosovo. Přesto však existují dva základní dialekty. Na severu
od řeky Shkumbin je to gegský dialekt (alb. gegë) a na jihu toskský (alb. toskë ). Tudíž
hranicí těchto dvou základních dialektů je řeka Shkumbin, která protéká horizontálně střední
Albánií.
Tyto dialekty se dále dělí na subdialekty: gegský severovýchodní, gegský severozápadní,
gegský jižní; toskický severní a toskický jižní subdialekt (Gramelová, 2014, s. 15).
Obrázek 2
Gegským dialektem se hovoří v Kosovu, v Makedonii, v Černé hoře a na severu
Albánie. Toskským na jihu Albánie a v části Řecka.
Rozdíly mezi gegštinou (dále jen G) a toskštinou (dále jen T) je hlavně ve fonetice,
morfologii a v lexiku. Pro G jsou charakteristické nosové samohlásky (nazály- â, ê, î, ô, ŷ, û ),
kdežto u T jsou jen samohlásky ústní (Gjinari, 2003, s. 157). Hned uvedu pár příkladů:
T
G
česky
hiri
hîni
popel
zëri
zâni
hlas
syri
syni
oko
6
Rozdíl je i v používání hlásky / ë /. Oblíbená je velmi u T, kdežto G jí velmi často nahrazuje
nosovou samohláskou / â /. Zde je pár příkladů:
T
G
česky
bëj
bâj
dělám
lëm
lâm
nechat
hënë
hân
měsíc
T je velmi charakteristická v rotacismu. G ne, ta si zachovala souhlásku / n / mezi
samohláskami (Gjinari, 2003, s. 153).
T
G
česky
rëra
râna
písek
bëra
bâna
udělal
dimri
dimni
zima
Skupinové souhlásky / mb /, / nd /, / ng / v G chybí. Místo toho to zkrátili na / m / a / n /.
Jako například u těchto slov:
T
G
česky
vendi
vêni
místo
mbeta
mêta
zůstal
ndalu
nâlu
zastav se
7
1.3 Standardizace
Albánština má dva základní dialekty, které jsou si v mnohém odlišné. Proto bylo nezbytné
vytvořit tzv. jednotný jazyk, který by národ využíval například ve školství, v literatuře nebo
na úřadech apod.
Standartní albánština je používána od roku 1972 a jejím základem je převážně toskský
dialekt. Na začátku, kdy se hovořilo o standardizaci tak byl jako základ vzat gegský dialekt
ale později (za vlády Envera Hoxhi) se to změnilo a za základ by vzat toskský dialekt. Bylo to
tím, že komise, která o tom rozhodovala, byla složena převážně z mluvčích toskského
dialektu.
1.4 Výpůjčky
Jako každý jiný jazyk, i albánština byla ovlivněna řadou jazyků a má mnoho přejatých slov.
Přejatá slovní zásoba pochází z jazyků, se kterými byla albánština v kontaktu. Samozřejmě
tyto jazyky neovlivnily albánštinu rovnoměrně. Míra vlivu je dána nejen intenzitou a délkou
trvání kontaktu, ale také prestiží kontaktního jazyka (Gramelová, 2014, s. 75).

Latinismy – pronikly v 1. st. n. l., kdy latina byla velmi používaným jazykem,
zejména v administrativě, architektuře, medicíně (trup, faqe, flokë, lepur, qytet, këmbë,
mjek, shok, qepa, varfër, mbret/ „tělo, tvář, vlasy, zajíc, město, nohy, lékař, přítel,
cibule, chudý, král“).

Grecismy – pronikly v 8. st a dodnes si zachovali názvy zemědělských plodin (qershi,
pjepen, laken, portokall/ „třešeň, žlutý meloun, zelí, pomeranč“), a další názvy
například z řemesel (fis, lajm, flamur, pronar, i pastër/ „kmen, zpráva, vlajka, majitel,
čistotný“).

Slavismy – pocházejí ze srbštiny a bulharštiny. V kosovské albánštině jich najdeme
mnoho a je jasné proč (Srbové dodnes tvrdí, že Kosovo je součást Srbska). Jsou to
převážně výrazy v domácnostech, zemědělství, společenství (qekiq, gozdha, macë,
obori/ „kladivo, hřebík, kočka, zahrada).

Turcismy – pronikly v 15. století spolu s Turky na Balkán. Turcismy se netýkají
jenom albánštiny ale i například srbštiny, bulharštiny, chorvatštiny a dalších
balkánských zemí. Výrazy, které se dodnes zachovali, jsou z oblasti domácnosti,
administrativy, kuchyně apod. (jastek, çarshaf, baba, xhaxha, inati, pengjere sahati,
tepsi, xhepi, xhezva, llokum, muhabet, serm, mëhallë/ „polštář, matrace, táta, strýc (z
tátovi strany), vztek, okno, hodiny, velký plech, kapsa, džezva (nádoba, pomocí níž se
vaří kafe), lokum (sladkost), rozhovor, stříbro, čtvrť“).
8
2 Kosovská vs. Standartní albánština
Kosovská albánština je velmi odlišná od standartní, je to dáno samozřejmě tím, že je rozdíl
v dialektu (Kosovská má G zatímco standartní T), tudíž mluvčí kosovské alb. používají hodně
nosových samohlásek, nepoužívají skoro vůbec hlásku /ë/ a také nemají v oblibě /r/ jak je
tomu u standartní albánštiny. Ba naopak, kosovští Albánci si jazyk velmi zjednodušují,
zkracují slova anebo si vytvářejí úplně novou slovní zásobu. Vytvořila jsem takovou tabulku,
kde tyto rozdíly budou vidět.
Standartní albánština
Kosovská albánština
překlad
dushi
tushi
sprcha
viza
vija
čára
embëlsira
âmelsina
dezert
ka rënë shiu
ka ra shi
pršelo
do të bëj
kam me bâ
udělám to
është
âsht, osht
je
Si je?
Qysh je?
Jak se máš?
Çfarë bën?
Çka po bon?
Co děláš?
luleshtrydhe
dredhza
jahoda
gjalpë
tlyn, margarin
máslo
patate
kompir
brambora
qumësht
tombël, tâml
mléko
akoma
hala
ještě
xhaxha
axha
strýc
lartë
nalt
nahoře
tomate
patligjon
rajče
9
Standartní albánština
Kosovská albánština
překlad
dhoma
soba
pokoj
sobë
shporeti
trouba
vajza
goca, qika
dívka
dyzet
kâtêrdhjet
čtyřicet
mur
zid
zeď
punoja
punojsha
pracoval jsem
shifemi
shihemi
uvidíme se
unë
une
já
blerë
ble
koupit
këndoj
knoj
zpívám
hapur
hap
otevřený
emër
emën
jméno
gjë
gjâ
věc
asgjë
kurgjo
nic
pastaj
mandej
potom
gjel deti
çuran
krocan
zog
zok
pták
vaj
voj
olej
var
vor
hrob
grua
grue
manželka
mua
Mu
mě
mbret
Mret
král
ndryshim
Nryshim
změna
10
ZÁVĚR
11
BIBLIOGRAFIE
DEMIRAJ, Shaban. Gjuha shqipe dhe historia e saj. Tiranë: Shtëpia Botuese e Librit Uni- versitar, 1988.
GJINARI, Jorgji a Gjovalin SHKURTAJ. Dialektologjia. Tiranë: Shtěpia Botuese e Librit Universitar, 2003.
ISBN 99927-0-267-2.
GRAMELOVÁ, Lucie. Mluvnice albánštiny. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008, 78 s.
Knihovnicka.cz. ISB
GRAMELOVÁ, Lucie. Albánština: lingvtistický pohled. Praha: Jaroslav Gramel, 2014. ISBN 978-80904744-9-9.
HRADEČNÝ, Pavel, Ladislav HLADKÝ, Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK a Pavla
HRADEČNÁ. Dějiny Albánie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 716 s. Dějiny států.
ISBN 978-807-1069-393.
SUROVČÁK, Martin. Základy albanistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-65888.
http://www.albanianlanguage.net/dialects/index_al.html
http://sq.wikipedia.org/wiki/Gjuha_shqipe
http://en.wikipedia.org/wiki/Arb%C3%ABresh_language
http://cs.wikipedia.org/wiki/Il%C3%BDrie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Thr%C3%A1kov%C3%A9
Obrázky:
1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Il%C3%BDrie#mediaviewer/File:Illyrians.jpg
2)http://cs.wikipedia.org/wiki/Alb%C3%A1n%C5%A1tina#mediaviewer/File:Distribution_map_of_the
_Albanian_language.jpg
12