amerikav proroctví bible

J.J.
J.J.
RÁJ
RAJ
číslo
7 2009
Časopis pro svobodný život
ISSN 1801-0059
Z ráje
do ráje
AMERIKA
V PROROCTVÍ BIBLE
Úvodník
AMERIKA V PROROCTVÍ
BIBLE
P
o přečtení uvedeného nadpisu, někdo může
namítnout: Vím, že v Bibli jsou mnohá
proroctví, týkající se národů dávnověku, které ve
světových dějinách sehrály důležitou roli: Asýrie,
Babylon, Medopersie, Řecko nebo Řím – ale
Amerika?!
pocty, i když po ní chodil, ale byla dána někomu
jinému, přestože byl od ní hony vzdálen! Jak čas
plynul, byly objevovány i vojensky dobývány
další části Nového světa. Hrnuli se tam Portugalci,
Španělé, Francouzi i Angličané aby si ji přivlastnili
(kolonizovali) a zmocnili se jejího bohatství.
Název Amerika se ovšem vztahuje na celý
obrovský světadíl situovaný na západní polokouli
naší Země, rozprostírající se od Aljašky na severu
a končící Ohňovou zemí na jihu Argentiny. Tato
země protinožců se skládá vlastně z třech Amerik:
Severní, Střední a Jižní. Biblické proroctví je však
zaměřeno pouze na jednu z nich – na Severní, čili
USA (Spojené státy americké).
První nepřímá zmínka o Americe
Přestože Amerika má své nezastupitelné místo jak
ve světových dějinách tak i ve vesmírném konfliktu
mezi dobrem a zlem, její jméno se ve skutečnosti
v Bibli neobjevuje. Ona však o ní ví, a proto o
ní mluví a dává nám nahlédnout do její zákulisní
politiky, kterou se bude vyznačovat zvláštně před
druhým příchodem Ježíše Krista.
Letmý pohled do dějin amerického světadílu
D
o 15. století byla Amerika neznámou zemí!
Byla objevena náhodně! A to námořním
dobrodruhem Krištofem Kolumbem, který v r.
1492 přistál ve skupině Bahamských ostrovů poblíž
Floridy. Tím bylo započato objevování Střední
Ameriky. Přestože tento světadíl objevil Kolumbus,
jméno této nové země ve své veřejně publikované
zprávě prohlásil za kontinent.
Dávno před touto událostí, moudrý Šalamoun
vykřikl tato slova: „Spatřil jsem pod sluncem, že
nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných...“
(Ka 9,11) Toto rčení se plně vztahuje i na Kolumba,
kterému se za objevení země nedostalo žádné
2
Z ráje do ráje
4 2009
J
ak bylo v Danielově proroctví (asi 620-540 př.
Kr.) předpovězeno, obrovská římská říše se
rozpadla a na evropské půdě z ní povstalo deset
nových království (Da 2,40-43; 7,7). K této události
došlo r. 476 po Kr. tj. asi za tisíc let od vyjití
prorockého slova, v době babylonských králů,
Nabuchodonozora a Balsazara.
Krátce po rozpadu římské říše a formování se těch
nových království, „vyrůstá“ mezi těmi deseti jiné
království (mocnost), království Malého rohu (Da
7,8.19.20) a to kolem roku 538 po Kr.
Tento vetřelec vyvracel a likvidoval vše, co stálo
v cestě jeho rozpínavosti. Kdo to byl? Tímto
záhadným a krutým královstvím, jak nám dějiny
potvrzují, bylo papežství. Od roku 538-1798 vedlo
nelítostný boj proti „svatým Nejvyššího...“
Pak nadešel čas prudkého nástupu reformace.
Na mnoha místech povstávali Bohem povolaní
mužové, kteří překládali Písmo svaté do řeči svého
národa. Na základě Bible odhalovali falešné nauky
římské církve. S Biblí v ruce šířili evangelium
celou Evropou. Síla a moc evangelia se rovnala síle
dynamitu. Papežství, se svým „svatým stolcem“,
se otřásalo v samých základech! Řím zuřil. Svoji
zlost dával znát všem nepolepšitelným kacířům,
mučením, vezněním, ohněm i mečem. Dějepisci,
ale zvláštně andělé zaznamenali jakým peklem
procházeli ti, kteří odmítli sklonit svá kolena před
římským Bálem!
r
Z
e
j
rá
do
e
j
rá
Impressum
Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje čistě
misijní účel. Vychází šestkrát za rok. Cena
jednotlivého výtisku je 30 kč plus poštovné.
Redakce a případní spolupracovníci pracují
bez nároku na odměnu. Rádi bychom zasílali
časopis na sběrné adresy, snížíme tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu práce.
Máte-li zájem, můžete si časopis objednat
a předplatit na celý rok na adrese redakce.
Pokud se vám časopis líbí, nabídněte ho
sousedům, známým a spolupracovníkům.
Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti neslyšeli.
Redakce:
Jaroslav Juřica
Ivo Kapec
Jana Schlauer
Adresa redakce:
Vydavatelství a nakladatelství
Jurica Jaroslav - Ráj
Lubenská 630
739 11 Frýdlant n. Ostr.
IČ: 87221284
MK ČR E 15637
ISSN 1801-0059
Tel: 0049 8031-9412291
Fax: 0049 8031-206 83 98
E-mail: [email protected]
Bankovní spojení:
Komerční banka Frýdek Místek
Číslo účtu: 86-5795310207/0100
IBAN: CZ6601000000865795310207
BIC: KOMBCZPP
OBSAH
2
Amerika v proroctví
Ján Kováčik
6
Boží hněv
J. Jurica
9
Myšlenky sob. školy
J. H.
10 Černá růže
dětem
12 Seriál: O pravdě, 4.část
O. Vožeh
15 Kristova spravedlnost
E.G.W.
17 Melchisedech
F. Poslušný
20 Poklady v nebi
p. Voltr
22 Neposlušnost Izraele
J. Jurica
24 Schma Izrael
K.M.Púlz
Nemylte se,
Bůh nebude oklamán;
nebo cožkoli rozsíval by
člověk, toť bude i žíti.
Galatským 6, 8
3
Řím svoji prodlouženou rukou pronikl až za kanál
La Manche do Anglie, kde začátkem 17.st., skrze
tamějšího panovníka, který právě nastoupil na
trůn (VLB 16. kap; GC 290), se snažil úplně zničit
pronásledováním a vězněním zdejší protestantské
puritány. Jelikož poznali, že Anglie přestala
být navždy jejich domovem, hledali útočiště
v Holandsku. Stali se z nich „poutníci“. Odsud
však po krátkém oddechnutí si, putovali do už
objeveného Nového světa, Ameriky. Zde nalezli
svůj nový domov. Pak přicházeli další a další, kteří
utíkali před papežským pronásledováním.
Jak úžasný je Bůh! Na záchranu mnohých věrných
otevřel únikovou cestu do země ukázané ap.Janovi
a popsané v knize Zjeveni asi 1400 let před jejích
objevením: „Když drak shledal, že je svržen na zem,
začal pronásledovat ženu, která porodila onoho
chlapce. Ale ženě byla dána dvě velká orlí křídla,
aby mohla odletět na poušť do svého útočiště, aby
tam – daleko od hada – byla živena rok a dva roky
a půl roku.“ (tj, 1260 let pap.pronásledování; Zj
12,13.14; přkl. Petrů)
Zmíněné Bohem vyhlédnuté a připravené pusté
místo se nevztahuje pouze na Ameriku ale i na
nejrůznější osamělá a bezpečná místa, na kterých
se mohli věřící ukrýt před papežskými hrozbami.
To byl jen malý pohled do dějin pronásledovaných
protestantů a jejich úkrytů, v nich sehrála svoji roli
i Amerika.
Když nezapomeneme na minulost a na ty, kteří v té
době trpěli pro Pravdu, lépe se budeme orientovat
v tom, čím budou procházet věrné „ostatky“ pro
Pravdu v době konce, jak je uvedeno ve Zj 12,17.
Tato zpráva je současně úvodem do druhého dějství
bibl.proroctví, týkajícího se Ameriky: „I rozhněval
se drak pro (na) tu ženu, a šel bojovat s jinými
(ostatky, zbytky) z jejího semene (potomstva),
kteříž ostříhají přikázání Božích, a mají svědectví
Ježíše Krista.“ (Zj 12,17)
Druhé bibl.proroctví o Americe
P
o roce 1798 ve kterém byl zajat papež
a svržen z trůnu Malého rohu franc.
generálem Berthierem, papežství „se zdálo být
smrtelně zraněné“ (zasažené; Zj.13,3), ustálé
4
Z ráje do ráje
4 2009
pronásledováním odpadlých kacířských protestantů.
Mohli žít dle své víry a vyznávat svého Boha podle
svého svědomí, bez bázně a strachu...
Tento „klid zbraní“, trvá díky Bohu, až doposud!
Trvá, jenže proroctví předpovědělo, že skončí
a to tehdy, když bude „smrtelná rána“ opětovně
uzdravena. Uzdravující proces je v plném proudu;
lze jej pozorovat z obrovské aktivity „svatého
stolce“ v poslední době. Ap.Jan ve vidění uslyšel
tato vážná slova: „Kdo se vyrovná šelmě a kdo
dokáže s ní se utkat?“ (bojovat; Zj 13,4; překl.
Petrů) To mi připomíná dobu středověké papežské
neomezené vlády. V té době, bez papežova svolení
v celé Evropě – obrazně řečeno – nemohl „ani pes
hnout svým jazykem.“ (2M 11,7)
Doba se ovšem mění. Zatímco středověká Amerika
byla vůči pronásledovaným protestantům laskavá
a vstřícná tím, že je přijala a nabídla jim nejen
bezpečí a ochranu před Římem, ale poskytla jim
i plnou náboženskou svobodu. Svoji víru mohli
praktikovat dle svého svědomí. V té době jednala
jako „beránek“. Jenže tento zdánlivý „beránek“
bude mluvit a jednat „jako drak“. Toto dračí
jednání můžeme v současné době sledovat v její
světové politice. Toto druhé dějství je popsáno ve
Zjevení 13,11-18.
Koalice dvou šelem
Z
jevení 13 pojednává o dvou šelmách.
Každá z nich vyvstala v jiné době. Ta první
symbolizuje papežství a jak už bylo uvedeno,
vyrostlo mezi deseti rohy na hlavě rozpadlé římské
šelmě (říši). To znamená, že od ní vstřebala do
sebe její geny. Papežství disponuje jejích duchem a
duchem draka, který mu „propůjčil svou sílu, trůn i
velikou moc“ (v.2).
Druhá šelma představuje Spojené státy americké,
zemi která kdysi otevřela evropským exulantům,
prchajícím před pronásledováním Říma svoji
náruč. Nyní si tyto dvě šelmy velice dobře rozumí.
V závěrečné době budou společně řídit události
světového rozsahu a dění. Blíží se doba, kdy
budou společně pronásledovat opět ty, kdo se
jejich nařízením nepřizpůsobí a nepodrobí! Dle
proroctví to vypadá tak, že papežství bude svoji
pronásledovatelskou roli vykonávat nepřímo,
zatímco Amerika bude „hrát první housle“. Když
Bůh bude stát na straně svých ostatků i Kníže
Michael, který se jich bude zastávat. (Da 12,1)
prorok na Patmosu jejich spolupráci ve vidění
sledoval, zaznamenal: „Ta (šelma jako beránek;
Amerika) se teď stává vykonavatelem moci té
první šelmy (papežství). Nutí obyvatele země,
aby uctívali onu první šelmu, která se vyléčila ze
smrtelné rány.“ (Zj 13,12; překl. SNC)
Zajímavý sen…. K zamýšlení – jako dodatek
právě k přečtenému článku Amerika v proroctví
Bible.
J.Kováčik
Bude užitečné podívat se i do jiných překladů, které
zas jiným způsobem přibližují spolupráci těchto
dvou šelem (mocností).
„Kteráž (Amerika) všecku moc první šelmy
(papežství) provozuje před tváří její...“ (Kral.překl.)
„Provádí totéž násilí jako ona první šelma a to před
ní...“ (Překl Dr Col)
„Z pověření té první šelmy vykonává veškerou
moc...“ (ekum.překl.)
Je až nepochopitelné, že kdysi protestantská
Amerika, země svobody, v době svého vzniku
zakotvila do své Ústavy náboženskou svobodu,
bude pronásledovat ty věřící, kteří svým
postojem nebudou ochotni podřídit se papežství
v ekumenickém duchu, neboť budou ctít svatý Boží
zákon a řídit se jim dle svého svědomí. Amerika
nerespektováním vlastní Ústavy je bude nutit
podřídit se papežství. Taková bude realita!
Proto ať se nikdo z nás ASD, především ti, kteří
pohlíží zvláštně na tu druhou šelmu přes ekumenické
brýle, nedomnívá, že nám bude i nadále vstřícná ve
svěcení soboty, když se k nám až doposud chová –
navenek – „laskavě a vstřícně“! Zdání klame!
Nedělní zákon, který se zrodí v Americe (snad
je už i hotový) bude vlastně „dítětem“ papežství.
Amerika totiž už dlouho není protestantkou zemí!
Je zemí katolickou. Tuto skutečnost lze zjistit i
z těch různých překladů, které jsem uvedl.
Tyto dvě šelmy si už dlouhou dobu nahrávají
na „smeč“, aby pak v rozhodné chvíli prudce
zaútočily na „nepřítele“ (heretiky), který nebude
chtít respektovat jejich nařízení a bude jim v cestě
překážet! Nezapomeňme, že v této nelehké situaci
Zajímavý sen...
N
ěkdy po roku 1980, bratr Jack Darnall
(?), známý adventistický kazatel
z konzervativních kruhů, vedoucí školícího
střediska
End-time
Training
Center,
zaměřeného na přípravu lidí pro události doby
konce. Ve svém domě měl modlitební setkání
a když lidé odcházeli, zavolal jednoho muže
stranou a řekl mu, že má nutkání říci mu svůj
působivý sen.
Měl sen o příchodu Pána Ježíše, když se vrátil
v moci a slávě veliké. V té době měla Amerika
černošského
prezidenta (něco takového
bylo před 30.lety nemyslitelné). Byl vysoký a
hubený, měl krátké vlasy a velké uši. Když byl
zvolen, nejdřív se těšil mezi lidmi velké oblibě,
ale později se z něj stal hrozný diktátor.
Byl to ovšem jenom sen, ale zvláštní. Povahu
věcí vystihuje tak, že se podobá současnosti.
Tím nechceme říci, že zmíněný kazatel byl
prorok. A vůbec, nemluví Pán, že v poslední době,
„starci budou mít sny?“ Čas ukáže, zda tento
sen zapadá do této kategorie. Uložte si jej
proto do přihrádky vašeho mozku a vzpomeňte
si na něj, když budete vidět první dění „velice
oblíbeného“.
(Převzato z „Cherith Chronicle“ NovemberDecember,2008)
J. Kováčik
5
Boží hněv
BOŽÍ HNĚV
Jaroslav Juřica
P
oselství o Božím hněvu vůbec nezapadá
do všeobecných představ o Bohu, který je
představen jako Bůh bezmezné lásky, kterou dává
všem lidem. Celý svět mluví o Bohu jako Bohu
lásky. Celá desetiletí je kázáno z kazatelen poselství
: „Bůh je láska“.
K
ázat o Bohu hněvu není jednoduché, protože
to nechceme slyšet. Nechceme slyšet, že Bůh
se také hněvá, soudí a trestá. „Takový Bůh nemá
nic společného s „Bohem lásky.“ To je velký omyl.
Bůh, který je jen láska, je jen vzdušný zámek. Bůh
z Bible není myšlenkou, ale je to Bůh, který byl
přítomen v minulosti, je přítomen v současnosti
a bude přítomen i v budoucnosti. Bůh soudu a
milosti. Představa, že Bůh je jen láska, svádí
k tomu, že má plné porozumění a je velkorysý k
našim negativním sklonům, je ten, který se vzdal
deseti Božích přikázání a zrušil všechny hranice,
osvobodil nás od všech povinností k Němu a jen
chce, aby se každému v životě vedlo dobře a byl
šťastný.
Z
e začátku Nového zákona získáváme poznatky
o Bohu hněvu. V kázání o blížícím se Božím
království jde Jan Křtitel s farizeji a saduceji tvrdě
k soudu. Mt 33,7: „Uzřev pak mnohé z farizeů a
z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení
ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli
budoucího hněvu?“ Bez zastírání říká zástupcům
jeruzalémské církve, že nedělají pokání, že
zůstanou pod Božím hněvem a nebudou mít účast
na spasení, přineseném Ježíšem Kristem.
Také Ježíš mluví o Božím hněvu: Lidé neposlušní
Boha a vzpouzející se Jeho svaté vůli a Božím
přikázáním propadnou Božímu hněvu a Božímu
soudu. Právě proto přišel Ježíš k lidem, aby povolal
hříšníky k osvobození se ze zajetí hříchu a Božího
hněvu. Jeho poselství zní:
„Kdo věří v Syna, má život věčný.“ Druhá strana
mince
6
Z ráje do ráje
4 2009
ukazuje, že Boží hněv přijde na všechny, kteří
nepřijmou Boží pozvání: „Kdož věří v Syna, má
život věčný; ale
kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv
Boží zůstává na něm.“ J 3,36
V
e stejném duchu mluví i apoštol Pavel
k Římanům 1,18-32: „Zjevuje se zajisté hněv
Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti
lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících. Nebo
což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim
učiněno, Bůh zajisté zjevil jim. Nebo neviditelné
věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech
učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho
věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy,
Protože poznavše Boha, nectili jako Boha, ani
jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních
svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.
Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou. Nebo
směnili slávu neporušitelného Boha v podobenství
obrazu porušitelného člověka, i ptactva, i hovad
čtvernohých, i zeměplazů. Protož i Bůh vydal je v
žádosti srdce jejich, k nečistotě, aby zprznili těla
svá vespolek. Jako ty, kteříž směnili pravdu Boží za
lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli Stvořiteli,
kterýž jest požehnaný na věky. Amen. Protož je
vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich
změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti
přirození. A podobně i mužské pohlaví, opustivše
přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádosti své jedni
k druhým, mužské pohlaví s mužským pohlavím
mrzkost pášíce, a spravedlivou mzdu, kteráž na
jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce. A jakož
sobě nevážili známosti Boha, tak i Bůh vydal je v
převrácený smysl, aby činili to, což nesluší. Jsouce
naplněni vší nepravostí, smilstvem, nešlechetností,
lakomstvím, zlostí, plní závisti, vraždy, svárů, lsti,
zlých obyčejů, Utrhači, pomluvači, Boha nenávidící,
hanliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů
neposlušní, Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší
lítosti, neukojitelní a nemilosrdní. Kteříž vědouce
o tom právu Božím, že ti, kteříž takové věci činí,
hodni jsou smrti, netoliko ty věci činí, ale i činícím
nakládají.“
která nemluví o Bohu hněvu a soudu, nenaplňují
smysl Kristovy záchrany z nadvlády (ze zajetí)
hříchu a popírají Boží jednání v soudu.
L
M
idstvo se nachází v hlubokém mravním úpadku,
není to jen lehká dekadence. Je trapné, jak
se společnost i církev dívá mimo a přehlíží ovoce
morálního úpadku pod dohledem vymyšleného a
velkorysého Boha lásky.
C
o slyšíme od kněží, pastorů, kazatelů a jejich
představených ohledně morálního úpadku?
Většina mlčí, nenajde odvahu ani sílu vyjádřit se
k morální nevázanosti světa a natož členů církve,
vzniklé pod tzv. Bohem lásky. Nemají odvahu ani
sílu postavit se proti proudu a nazvat hřích hříchem
a odsoudit hříšné počínání. Naopak, najdou se i
sympatizanti. Tak se mezi Božím lidem vžívá nejen
nedisciplinovanost, ale také náruživosti bez hranic.
Platí také heslo: „Všechno je dovoleno, co mi dělá
potěšení!“ Není nikdo napomínán a zastavován. Co
je to za duch, který se šíří mezi křesťany a bere jim
řeč? Nemusíme se postavit na odpor?
Vraťme se zpět ke slovům ap. Pavla k Římanům
1,18-32. Pavel zřejmě nepsal tato slova s lehkým
srdcem. Ten, kdo by chtěl dnes vysvětlovat jeho
slova, jistě by zažil nepříjemná překvapení.
Neměli by Kristovi následovníci raději mlčet?
Určitě ne! Věrní následovníci musí otevřít ústa.
Boží slovo musí být zvěstováno „v čas i ne v čas“.
Nesmíme nic zamlčet z biblického poselství.
Návod nám dává apoštol Pavel v 2Tm 4,2.3: „Kaž
slovo Boží, ponoukej v čas nebo ne v čas, tresci,
žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo
přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale
majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí
shromažďovati sami sobě budou učitele.“
J
ežíšova církev nesmí mlčet. Když bude mlčet,
stane se vinnou před lidmi i Bohem, protože
bez kázání o Božím hněvu a Božím soudu nebudou
probuzena svědomí lidí a nenastane jejich obrácení.
Většina mlčí. Kázání nabádající k pokání nikdo
nepřináší a také nikdo nechce slyšet. Výjimky se
jistě vždy najdou.
Přinášená kázání o falešné lásce zaplavují lidi
a dělají je necitlivými k Božím požadavkům.
Vybledlá myšlenka o Bohu lásky, který se nehněvá
a netrestá, je náboženský podvod. Přinášená kázání,
luvíme-li o Bohu jako o Bohu lásky, je to
špatné? Určitě ne, musíme o Něm mluvit, ale
svědectví musí být vyvážené. V Bibli čteme:
„A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh
má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v
Bohu přebývá, a Bůh v něm.“ 1J 4,16
„Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.“ Žd
10,31
Boží poslové ukazují na Boží lásku, ale také
nezapomínají poukázat na Boží hněv a soud.
K
řesťané mají plnou odpovědnost zvěstovat
nezkrácené biblické poselství, tzn. také mluvit
o Božím hněvu na hříchy lidí, o soudu a trestu.
Ap. Jan píše: „Bůh je láska“. Tím ale nemyslel
vymyšleného Boha, který má milovat všechny
lidi, jedno, jestli žijí ve shodě s Jeho vůlí nebo ne,
jestli jsou lháři, podvodníci nebo smilníci. K Bohu,
kterého zvěstovali proroci a apoštolé, patří obě
strany mince: soud a milost, hněv a láska. Vše
ostatní je podvod na lidech.
K
do se oddá cele Boží vůli, najde v Bohu
milujícího Otce. Pán Ježíš říká u Marka v 15.
kapitole v podobenství o ztraceném synu, že Bůh je
milostivý a trpělivý.
Také jsme poznali, že Bůh nepřehlíží naše činy,
že se také hněvá a trestá, ale také volá k pokání,
soudí a dává lidem nové srdce. Bůh chce také
dnes vytahovat lidi z bahna hříchu, z neomezené
chamtivosti a hříšných náruživostí, aby nemuseli
nést následky Jeho hněvu. Bůh chce, aby každý
člověk, jednotlivě, vedl nový, hodnotný život ve
shodě s Jeho vůlí.
Z
věstování křesťanství nese sebou velkou
odpovědnost před lidmi i před Bohem. Kdo
nepředstaví biblickou pravdu v celé její šířce a
nenazve hřích hříchem, pak neunikne Božímu
hněvu. Bůh chce, aby v církvi nastalo oživení.
Kdo ale nechce probudit své svědomí, kdo zatajuje
Boha hněvu falešnou řečí o Bohu lásky, stává se
před Bohem vinným. Nemůžeme doslova žertovat
s Bohem, který staví hříšníka pod svůj hněv, soudí
ho a trestá! Buďme si toho vědomi!
7
Truchlivý
T R U C H L I V Ý
J. A. Komenský
Chceš-li tedy být zachován, ukážu ti k tomu
tuto dokonalou cestu: Přestaň si vybírat, jaký
by měl být tvůj osud, nebo jaký by měl být
osud jiných lidí na světě a nechej to na starosti
mně. Přestaň svým mozkem činit rozdíl mezi
štěstím a neštěstím a pokládej za štěstí všechno,
co pochází z mé ruky, byť by se jednalo i o
žalář, šibenici, hranici apod. Přestaň se ohlížet,
co ve světě šustí a chřestí a hleď, abys jenom
mně tiše sloužil a se zavřenýma očima věřil,
že tebe i jiné své vyvolené vedu přímou cestou
k potěšení, byť by se ti to jevilo jako cesta k
zármutku anebo alespoň jako nějaké divné
motání a okolkování. Odlož, prosím, svůj
rozum, chceš-li dojít k uklidnění mysli, a odlož
zcela i svou vůli. Ani nechtěj, ani nežádej, ba
ani nepomýšlej na to, aby něco jinak bylo, než
já činím. Modlit se ke mně můžeš. Dovoluji ti
přednášet mně svoje těžkosti. Ba co víc, já ti
to přikazuji. Ale posuzovat a trápit se nad tím,
co se děje, to nedovoluji. Ani bát se a lekat se
něčeho nešťastného. To je znamením nevěry. Já
vím, že se o sebe bojíš a schováváš se za obecné
blaho. Ale chceš-li být v bezpečí a ničeho se na
světě nebát, poslechni tuto radu: Svěř se mi a
zcela se vším všudy do ochrany. Příjmu tě pod
svá křídla a nedobude tě žádný, leda, kdo by
mě přemohl. Poruč mně, pravím, všechno, co
máš, tělo i duši, čest i majetek, zdraví i nemoc
a všechny své příhody, délku svého života i čas
a způsob tvé smrti. Zkrátka přestaň se starat,
co se s tebou nebo jinými má dít a přenechej to
8
Z ráje do ráje
4 2009
s důvěrou mně. Já se o to postarám. Budu tvým
štítem a bdělým strážcem, budu tě chovat jako
ve stanu v skrýši svého obličeje a jako v městě
obehnaném hradbami. Přikážu svým andělům,
aby tě opatrovali na všech svých cestách jako
vojenská stráž a kde bude zapotřebí, aby tě na
rukou nosili. Ba dokonce já sám tě budu nosit
a pečovat o tebe, abys neklesl. A pak bys klesl,
aby sis neublížil. Půjdeš-li přes oheň a vodu
(neboť to si vyhrazuji, že tě povedu, kudy já
to uznám za vhodné ), budu s tebou, aby tě
proud nestrhl a oheň nezachvátil. Zkrátka,
budeš šťastný a bude ti dobře.
Myšlenky
sobotní školy
ze dne 15.12.2007
T
am, kde lidé přijali větší světlo, měla
by v duchu a povaze díla být patrná
rozhodná změna.Co dělají, aby varovali ty,
kdo nerozumějí, že Pán brzo přijde? „Nebo aj,
Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil
nepravost na obyvatelích země, a odkryje
země zbité své, a nebude přikrývati více
zmordovaných svých.“ Iz 26,21 Každý den,
každý okamžik spočívá strašná odpovědnost
na všech, kterým bylo svěřeno světlo pravdy,
protože se v každé zemi rozhodují muži a ženy
pro život nebo pro smrt a o jejich osudu bude
navždy rozhodnuto.
K
aždého, jehož osvěcuje světlo přítomné
pravdy, má povzbuzovat soucit k těm,kteří
jsou v temnotě. Od všech věřících se má světlo
odrážet jako jas ve zřetelných paprscích. Dílo
podobné tomu, které konal Pán skrze své posly o
letnicích, se má konat dnes. Ti, kdo naslouchali
Kristovým slovům slyšeli a zaznamenali Jeho
učení podle ducha, který byl v nich. Tak je to
vždy s těmi, kdo slyší Boží slovo. Způsob jak
to chápou a přijímají, závisí na tom, jaký duch
je v jejich srdci.
M
nozí budují svou vlastní stavbu na tom,
co slyší a myšlenku vysvětlují zcela
jinak, než jak ji přednášející vyjádřil. Někteří,
slyšící prostřednictvím vlastních předsudků
nebo domněnek, chápou věci podle svého přání
tak, jak se jim to nejlépe hodí a tak to také šíří
dál. Z podnětu svého neposvěceného srdce
překrucují na zlé to, co správně pochopeno
může být prostředkem velikého dobra.
V
yjádření dokonale pravdivé a samo o sobě
správné může být naprosto překrouceno,
slyší-li ho lidé zvědaví, nedbalí a pomlouvační.
Dobře smýšlející lidé jsou často nedbalí a
dopouštějí se vážných omylů a není zaručeno,
že budou šířit zprávy správně. Kdo sám plně
nepochopil, co řečník výrazem mínil, opakuje
poznámku nebo tvrzení ve vlastním zabarvení.
Na posluchače to činí takový dojem, jaké jsou
jeho předsudky a představy. Oznamuje to
třetímu, který ještě něco přidává a posílá to dál
a dřív než si kdokoli z nich uvědomí co dělají,
plní satanův záměr tím, že do nejedné mysli
zaseli símě pochybnosti, žárlivosti a podezírání.
N
aslouchají-li lidé Božímu káravému,
varovnému a napomínajícímu poselství,
zatímco jejich srdce jsou naplněna předsudky,
nebudou chápat pravý dosah toho, co jim bylo
posláno jako vůně života i k životu. Satan jim je
po boku, aby jim všechno vykládal ve falešném
světle. Avšak duše hladovějící a žíznivá po
božském poznání bude správně slyšet a obdrží
převzácné požehnání Pánem ji určené. Mysl
takových je pod vlivem Ducha svatého a oni
správně slyší. Jsou-li srdce zbavena sobectví
a vlastního já, pak jsou v souladu s Božím
J.H.
poselstvím.
9
Nejen pro děti
ČERNÁ RŮŽE
Příběh z války Severu proti Jihu - část první
James Jeffe byl malý černošský chlapec. Narodil se
„Ale maminko, ty přece nesmíš umřít. Já nechci
na plantáži jednoho bohatého amerického statkáře.
zůstat sám. Budu pracovat a vykoupím tebe i sebe.
Matně si vzpomínal na nízkou, černou chatu, kde ho
Budeš se mít stejně dobře, jako se mají bílé ženy,“
za tmavých nocí houpala jeho maminka v náručí,
prohlásil Jeffe a směle zvedl svou kučeravou hlavu.
když byl ještě docela maličký.
Ve dne pracovali oba rodiče na poli. Jeffe byl uvázán
„Bůh žehnej pánovi za to, že vůbec můžu být
v šátku na matčiných zádech a musel tam vydržet
s tebou,“ řekla matka s pláčem. Jeffe se k ní přitulil
i v horkém slunečním žáru, dokud nevyhlásili
a ona ho hladila po vlasech. Noc jim nerušeně patřila
přestávku v práci. Ale Jeffe byl silný a zdravý
a oni s duší plnou naděje vzhlíželi ke stříbrnému
a statečně překonával
srpku měsíce, který svítil dovnitř jejich chýše jako
všechny nepříjemnosti a
útrapy. Brzy mohl také on svýma malýma ručkama
nebeský posel míru.
vykonávat různé lehčí služby.
častokrát viděl, jak dozorce bije bičem jeho otce
O několik let později si Jeffe vzpomněl na to, co
anebo jak se maminka potácí pod těžkým břemenem
mu maminka říkala. Jednou odpoledne, když bylo
– a jeho dětského srdce se zmocňovala trpká bolest.
zase veliké horko, klesla na poli a už nevstala.
Pak přišel večer, kdy otci spoutali ruce a spolu
S hlasitým výkřikem se k ní Jeffe vrhl, ale nad
s několika dalšími černými druhy ho odvedli pryč.
hlavou mu ihned zasvištěl bič krutého dozorce.
Na tázavý chlapcův pohled matka odpověděla:
„Tatínka prodali!“
Jeffovi bylo tenkrát právě deset let. Statečně
Malý Jeffe zajásal: „Tak to se teď bude mít líp,
přemohl svoji bolest a postavil se do řady na místo
maminko, že?!“ a zatleskal rukama.
své mrtvé matky. Od této chvíle však myslel jen na
„Snad,“ povzdechla si matka. „Jeffe, až umřu, musíš
jedno: Musí uprchnout!
se pokusit o útěk,“ pokračovala. „Máš hbité nohy a
Především se snažil oklamat dozorce tím, že ještě
až se dostaneš za hranice, budeš v bezpečí, budeš
zvýšil svoji píli a pozornost. Dozorce si toho
svobodný. Bílí páni na druhé straně řeky nevydají
povšiml. A pak jednoho rána nebyl Jeffe na svém
uprchlého černého otroka.“
místě. Dozorce zuřil, nadával a poslal několik lidí
10
Z ráje do ráje
4 2009
se psy, aby uprchlíka hledali. Ihned se dovtípil, že
svého pána, zbývalo mu vždy ještě dost času. Jeffe
chlapec utekl. Ale Jeffe byl pryč. Ve chvíli, kdy se
byl výjimkou mezi černochy – on totiž miloval
za ním hnali, byl už na druhém břehu řeky. Měl
práci. Brzy si udělal skřínku na kartáček a leštidlo
rozdrásané, poraněné nohy, ale srdce lehké. Byl
a poprosil plukovníka aby si mohl něco přivydělat.
svobodný!
Každodenně pak procházel ležením a pronikavě
volal: „Leštit boty za pěťák!“
Bylo to na jaře roku 1862, kdy plukovník Bryte
Brzy měl Jeffe plné ruce práce. Vojáci mu žertem
pomalu projížděl ležením svého pluku a dohlížel na
přezdívali „Lesk“, protože leštil boty opravdu
pořádek. Z hustého stromoví a keřů náhle vystoupil
skvěle. Toto nové jméno se na něho hodilo i z jiného
malý chlapec. Předstoupil před plukovníka a
důvodu. Obyčejně se totiž tak snažil, až mu na čele
vojensky ho pozdravil. V chlapcově tváři se
vystával pot, a nepřestal pracovat, dokud se jeho
nezachvěl ani jediný sval. Jen jeho oči byly plné
obličej neodrazil v lesklé botě. A ten obličej byl
života.
od přírody leskle černý jako kus hedvábí. „Lesk“
Plukovník se na malou, nehnutě stojící postavičku
byl ale také rozeným zpěvákem. Jakmile vyleštil
zadíval a zeptal se: „Co tu děláš, chlapče? A jak se
pár bot, oslavil to zpěvem. Bývaly to světoznámé
jmenuješ?“
melodie z plantáží, které černoši s oblibou zpívali
„James Jeffe Jones, pane!“ řekl hoch.
při svých slavnostech. Zpíval rovněž i smutné
„A dál?“ smál se plukovník.
písně, které ho naučila jeho maminka, a které byly
„Prosím, pane, obyčejně mi říkají jenom Jeff. Je to
útěchou i jejímu srdci, když ve večerních hodinách
kratší,“ odpověděl chlapec.
kolébala své dítě. „Leskovi“ přitom tekly po tvářích
„Tak tedy Jeff, dobrá. A co hledáš v ležení?“
slzy a i mnohému otrlému vojákovi mezi mužstvem
„Prosím, pane plukovníku, chtěl bych čistit
zvlhly oči. A on, když dojat uléhal ke spaní, byl
vojákům boty, umím je dobře leštit!“ Plaše se
v duchu u svých vzdálených milých.
ohlédl a tlumeně pokračoval lámanou angličtinou:
„Víte, já jsem utekl. Mého otce prodali do Alabamy
Tak se stalo, že „Lesk“ byl brzy miláčkem pluku.
a maminka mi zemřela na plantáži. Tak jsem si
Přitom si našetřil tolik pěťáků, že si připadal jako
řekl: Nejlepší bude uprchnout. A tak jsem to udělal.
bílý lord. Proměnil je na papírové dolary a spolu se
Potloukám se tady už několik dní a dívám se na
služným, které dostával od plukovníka, je opatroval
vojáky. Většinou mají hrozně špinavé boty, ale
ve staré punčoše, kterou kdesi našel. Zavázal ji
neopovážil jsem se nic říkat, dokud jsem neviděl
proužkem rudého flanelu a zavěsil ji na krk. Často
vás, pane plukovníku. Jsem rád, že jsem vás uviděl,
sedával večer v záři měsíce a počítal svůj poklad.
protože bych jinak umřel hlady. Už dva dny jsem
„Ach, maminko, proč jsi mi odešla? Tvůj Jeffe
nic nejedl, uvnitř jsem úplně dutý a musím si pořád
bude brzy boháčem!“ naříkal hlasitě.
držet jednou rukou kalhoty, aby mi nespadly“
Hluboko ve svém dětském srdci cítil stesk samoty,
a tak si ulevil hořkým pláčem. Na druhý den však
„Chudáčku,“ slitoval se plukovník. „pojď se mnou,
z něho byl už zase ten veselý „Lesk“ – samý žert a
nakrmím tě.“
zpěv.
Uplynulo několik neděl. V tom Jeffe náhle
Takovou hostinu Jeffe ve svém životě nezažil! A od
onemocněl. Jeho dřívější útrapy a nynější blahobyt
té chvíle neměl plukovník věrnějšího služebníka.
byly pro něj příliš rychlou změnou. Laskavý
Když skončil s čištěním koně a cíděním zbraní
plukovník ho dopravil do města do dětské
11
Černá růže
nemocnice, kde mu jako plukovníkovu sluhovi
poskytli všemožnou péči.
Jedná laskavá paní denně navštěvovala chlapecké
oddělení. Obyčejně přinášela dětem ovoce nebo
květiny. Jeffovi zářily oči radostí a štěstím . Ve
dne se radoval ze svých pokladů a v noci se mu o
nich zdálo. Jestliže paní některý den nepřišla, byl
Seriál o pravdě
4. část
Otakar Vožeh
smutný a stále se díval na dveře, kdy se zase objeví.
Když se to paní dověděla, přicházela k němu každý
den, a když už mu bylo lépe, zeptala se ho, jestli mu
nemá něco přinést.
Jeffe jí odpověděl radostným úsměvem. Tak mu
paní předčítala z Bible – z Nového zákona. Vždy
mu přečtené vysvětlila, takže se chlapci otevíral
svět, který nikdy předtím nepoznal. Když mu
vyprávěla o veliké lásce Pána Ježíše k nám lidem a
o jeho dobrodiní, která prokázal celému světu, Jeffe
se nedůvěřivě ptal: „Je to skutečně pravda? Jak moc
bych si přál, abych mohl být i já – černý Jeffe - u
nebeského Pána!“
Když mu paní četla o Ježíšově ukřižování,
zesmutněl a v jeho vážném výrazu bylo znát, jak
je to pro něj nepochopitelné. Zatínal pěsti a skřípal
zuby – a tyto projevy hněvu určitě patřily surovým
žoldnéřům a těm, kteří Pána Ježíše ukřižovali.
Paní viděla jeho veliký zájem o duchovní věci,
V dnešní úvaze se společně vracíme
k přemýšlení o pravdě. Podle Písma je zápas
o pravdu duchovním bojem. Někteří křesťané
by pod pojmem „duchovní boj“ spíš viděli
něco jiného, dovolím si říct okrajového. Pravý
duchovní zápas je však především zápasem
o pravdu. Naneštěstí je dnešní Církev tak
zlenivělá, zesvětštělá a sebe-uspokojená, že
se v nějakém duchovním boji vůbec nevidí.
Vidím velkou tragedii v té skutečnosti, že spolu
s prakticky neomezenou svobodou, ze které se
v České republice radujeme od roku 1989, se
Církev v této zemi nechala vtáhnout do směrů
a proudů, které jí byly dříve neznámé, a dnes
v nich musí chtě-nechtě plavat. Celosvětové
křesťanské hnutí prožívá již několik let krizi –
nebo spíše krize v plurálu – které nyní zasahují
i církve v České republice.
a proto mu věnovala stále více času. Prostými a
jasnými slovy mu vysvětlovala, jak se může stát
následovníkem Spasitele Ježíše Krista a že Bůh
je ochoten ho přijmout. Tento ubohý černošský
chlapec přijímal evangelium, které tisíce lidí slyší
od svého nejútlejšího mládí, aniž by jím byli
dotčeni, jako opravdu radostné poselství a celou
silou svého mladého srdce se odevzdával Pánu
Ježíši. Od této chvíle bylo jeho nejvroucnějším
přáním sloužit Bohu.
12
Z ráje do ráje
4 2009
Hovořil jsem nedávno s jedním českým
kazatelem, který si velice upřímně posteskl,
jak ti „slušní a zdvořilí“ v Církvi až příliš
často rozpačitě mlčí, zatímco ti „nevychovaní
a nezdvořilí“, hlasitě až drze propagují své
vlastní názory na úkor pravdy a ke škodě
Církve. Jsou to především vedoucí osobnosti
církví, kdo jsou před Bohem odpovědní za stav
Církve a za zvěstování a praktikování pravdy v
Církvi. Bůh slibuje ústy proroka Jeremiáše, že
pošle Izraeli „pastýře podle svého srdce,kteříž
pásti vás budou uměle a rozumně“ (Jr 3,15).
Když se apoštol Pavel loučí s věřícími v Efezu,
připomíná starším – tedy vedoucím efezského
společenství: „
Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto
Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli
církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní
krví.“ (Sk 20,28-31). Tedy především vedení
církví a sborů, ale i každý věřící jednotlivec
má nejen právo, ale i povinnost stát na pravdě
Božího slova, žít pravdou a bojovat o pravdu.
Jakým útokům je dnes pravda v Církvi
vystavena? V průběhu dějin se křesťané
nepohodli v oblastech více-méně periferního
charakteru, když se jednalo o učení Církve.
V těch nejzásadnějších otázkách však panovala
v Církvi shoda: jasnost a postačitelnost Písma,
ztracenost lidstva bez Boha, spravedlnost
Božích soudů nad hříšníky, jedinečnost Ježíše
Krista. Církev tomuto biblickému učení věřila,
vyznávala je a učila je jako pravdu bez ohledu na
to, jestli okolní svět jejímu učení rozuměl, jestli
mu věřil, jestli je přijímal, anebo nikoli. Proč?
Protože Církev věřila, že existuje objektivní
pravda mimo nás, pravda definovaná Bohem a
zjevená lidem skrze Písmo a skrze Krista.
Dnes naproti tomu mnozí křesťané
experimentují se subjektivními, relativistickými
myšlenkami a názory a dávají jim všelijaké
křesťanské nálepky. Nejedná se o nic jiného než
o zásadní odklon od biblického a historického
křesťanství. A dotaženo do důsledků, toto
hnutí zasahuje každou oblast křesťanské víry
a křesťanského života. Naneštěstí jsou tyto
trendy propagovány a obhajovány známými
vedoucími osobnostmi a to jim dodává v očích
mnohých věrohodnost. Křesťanské knihy,
přednášky, semináře a konference všemožného
druhu svádějí upřímné věřící na scestí, vedou
je k pochybnostem o pravdě Božího slova a
plodí velmi ploché, nezásadní, nedůsledné a
povrchní křesťany.
K tomu se ještě pojí dnešní nechuť naprosté
většiny věřících zaplétat se do jakéhokoli
konfliktu nebo sporu. Ve jménu úzkostlivé
tolerance a pod rouškou lásky a vzájemného
respektu se mnozí věřící vyhýbají jakýmkoli
střetům, i když jde o zásadní věci a o boj za
pravdu. K omylu dochází i v tom, že věřící
vidí svůj boj především se světem kolem,
zatímco často je to pravé bojiště uvnitř Církve,
ve vlastních řadách. Dokud není vyhráno
uvnitř Církve, nemá smysl hovořit o boji mimo
Církev. Reformace nebyla bojem se světem,
byla bojem za pravdu uvnitř Církve.
V době, kdy Duch Svatý pracoval na dokončení
novozákonního zjevení, zápas o pravdu byl
dominantní prioritou. Dokladem jsou tři krátké
apoštolské listy, z nichž jasně vyzařuje věrnost
pravdě uprostřed konfliktu. Autorem dvou listů
je apoštol Jan, autorem toho třetího je apoštol
Juda.
Ve druhém listu apoštola Jana najdeme slovo
„pravda“ celkem pětkrát hned v úvodních
čtyřech verších. A závěr listu je výstražným
varováním: „Nebo mnozí bludaři vyšli na svět,
kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle.
Takový každý jest bludař a antikrist. Hleďtež
sebe, abychom neztratili toho, o čemž jsme
MISTR JAN HUS
13
Seriál o pravdě
pracovali, ale odplatu plnou abychom vzali.
Každý, kdož přestupuje a nezůstává v učení
Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení
Kristovu, tenť i Otce i Syna má. Přichází-li kdo
k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte
ho do domu, aniž ho pozdravujte. Nebo kdož
takového pozdravuje, přiúčastňuje se skutkům
jeho zlým. (2J 7-11). Ve svém třetím listu
píše apoštol Jan o jistém Demétriovi tako:
„ Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech,
i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm
vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest.“
(v.12).
Apoštol Juda neměl původně v úmyslu dát
svému listu obsah, který v něm nacházíme.
Úvodem píše: „Milovaní, velmi jsem si
přál psát vám o našem společném spasení,
ale teď pokládám za nutné napomenout
vás, abyste zápasili o víru jednou provždy
odevzdanou Božímu lidu“ (v.3). Judovi leží na
srdci zápas s vlivem falešných učitelů, kteří
infiltrovali křesťanskou komunitu: „Neboť
jsou podešli někteří lidé bezbožní, prve již
dávno poznamenaní k tomu odsouzení; kteřížto
milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a
toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána
našeho Jezukrista zapírají.“ (v.4). Chápeme?
Nezájem, stydlivost, kompromis, nemístná
tolerance, strach před konfliktem – pro tyto
věci není v zápase o pravdu místo. Juda měl
zájem o Církev, záleželo mu na ní, stál na
pravdě, nevyhýbal se konfliktu, nepřipouští
kompromis. My bychom všichni daleko raději
mluvili o věcech pozitivních, radostných, o
věcech ohledně našeho spasení a každodenních
krásných prožitků s Pánem – jenomže když je
zapotřebí varování, nemáme právo uhýbat nebo
se vymlouvat: „pokládám za nutné napomenout
vás, abyste zápasili o víru“.
V poslední biblické knize, knize Zjevení, Ježíš
14
Z ráje do ráje
4 2009
Kristus má toto slovo pochvaly pro věřící
z Efezu: „Známť skutky tvé, a práci tvou, i
trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a
zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale
nejsou, a shledals je, že jsou lháři.“ (2,2). To
je slovo proti lži a slovo pro pravdu. V Církvi
nemá lež místo. Učení musí být prověřeno, lež
odhalena a pravda potvrzena. To očekává od
své Církve Kristus, její Spasitel a její Hlava. To
očekává Kristus od každého z nás.
Nemohu v této chvíli na závěr nepřipomenout
to krásné heslo, které vyšlo od presidenta Havla
během sametové revoluce, o vítězství pravdy
nad lží a lásky nad nenávistí. To heslo bylo od
té doby velmi zkompromitováno a dnes se mu
většina lidí jen směje, protože v dnešní České
republice nevítězí ani pravda ani láska. Proč
tomu tak je? Vidím odpověď velice jednoduše:
je tomu tak proto, že se lidé soustřeďují jen na
sebe, na svoje vzájemné vztahy. A ve své hříšné
porušenosti nejsou schopni naplnit ideál lásky
a pravdy ve společnosti, ve vztahu k druhým
stejně porušeným lidem. Neuznávají existenci
objektivní, vyšší pravdy, protože se odvracejí
ve své soustřednosti od Boha. Teprve když
se zaměříme na Boží pravdu a lásku a když
pochopíme, že v Něm je ten jediný skutečný
zdroj síly k životu pravdy a lásky, jedině pak
jsme schopni žít v pravdě a praktikovat lásku
mezi lidmi, v naší společnosti. Jedině návrat
k Bohu přinese i českému národu vítězství
pravdy nad lží a lásky nad nenávistí.
Otázka je: může mít národ naději, může mít
šanci na život v pravdě a lásce, když nejsou
pravda a láska zvěstovány a praktikovány
především v Církvi, mezi Božími lidmi,
křesťany?
Z pořadu TWR-CZ: O pravdě. Text poskytlo TWR
Nashledanou u příští relace
KRISTOVA
SPRAVEDLNOST
Kristova podobenství: „Bez svatebního šatu“
E.G.W.
Svatebním šatem podobenství znázorňuje
prošetřit a přijme jen ty, kdo si oblékli šaty Kristovy
čistou, neposkvrněnou povahu, kterou
spravedlnosti.
budou
mít
praví
následovníci
Ježíše
Krista. Církvi „je dán zářivě čistý kment, aby se
Spravedlnost znamená konat správné věci. Proto
jím oděla“ (Zj 19,8a) a aby byla „bez poskvrny,
budou všichni souzeni podle svých skutků. V našich
vrásky a čehokoli podobného“ (Ef 5,27). Písmo
činech se projevuje naše povaha. Skutky ukazují,
vysvětluje, že „tímto kmentem je spravedlnost
je-li víra pravá.
svatých“ (Zj l9,8a). Je to Kristova spravedlnost,
jeho neposkvrněná povaha, kterou vírou získávají
Nestačí jen věřit, že Ježíš Kristus neklamal a
všichni, kdo přijmou Krista za svého osobního
že náboženství Bible není chytře vymyšlenou
Spasitele.
pohádkou. Můžeme věřit, že jméno Pána Ježíše je
jediným jménem pod nebem, ve kterém můžeme být
Když byl Kristus na zemi, řekl svým učedníkům:
spaseni, a přesto jej nemusíme ještě vírou přijmout
„Já zachovávám přikázání svého Otce“ (J 15,10).
za svého osobního Spasitele. Nestačí jen přijímat
Svou dokonalou poslušností umožnil každému
pravdu teoreticky, nestačí pouze vyznávat Krista a
zachovávat Boží přikázání. Odevzdáme-li se
zapsat své jméno do seznamu členů církve. „Kdo
Kristu, naše srdce se spojí s jeho srdcem, naše vůle
zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh
splyne s jeho vůlí, naše mysl se sjednotí s jeho
v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že
myslí a naše myšlenky se mu podřídí, žijeme jeho
nám dal svého Ducha. Podle toho víme, že jsme
životem. Tím si vlastně oblékneme roucho Kristovy
ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání“
spravedlnosti. Když pak na nás Hospodin shlédne,
(1J 3,24; 2,3). To je projev pravého obrácení.
neuvidí šat z fíkových listů ani nahotu a ošklivost
Žádné vyznání nám není nic platné, pokud se
hříchu, ale roucho Kristovy spravedlnosti, kterým
Kristus neprojevuje v našich skutcích
je dokonalá poslušnost Hospodinova zákona.
spravedlnosti.
Král prověřil hosty na svatební hostině. Přijal jen
Bůh požaduje od svých dětí dokonalost.
ty, kteří uposlechli jeho požadavky a oblékli si
Zákon představuje Boží charakter a je
svatební šaty. Tak je tomu i s hosty, kteří slyšeli
měřítkem lidských povah. Bůh seznamuje
pozvání evangelia. Velký král nechá všechny
všechny s tímto věčným měřítkem, aby
15
Kristova spravedlnost
se nikdo nemýlil, jaký druh lidí chce
se světu, jeho způsobům, zvyklostem,
mít ve svém království. Pozemský život
sobectví. Církev přešla ke světu tím, že
Ježíše Krista dokonale zpříkladnil Boží
přestupuje zákon, zatímco svět by měl
zákon. Když se Kristovi následovníci
přejít k církvi tím, že bude zachovávat
budou povahou podobat Pánu Ježíši,
zákon. Církev se denně obrací ke světu.
budou také zachovávat Boží přikázání.
Pán je začlení do nebeské rodiny. Přijali
Domnělí křesťané očekávají, že budou
Krista, oblékli skvostné roucho Kristovy
spaseni
spravedlnosti, aby se mohli zúčastnit
žít obětavým životem jako Pán Ježíš.
královské slavnosti. Mají právo připojit se
Zdůrazňují velikost milosti a pokoušejí
k zástupu těch, které Pán Ježíš očistil svou
se své povahové kazy zakrýt zdánlivou
krví.
spravedlností. Den Božího soudu ukáže
Kristovou
smrtí,
ale
odmítají
marnost jejich úsilí.
Situaci mnohých lidí v naší době znázorňuje
muž, který přišel na hostinu bez svatebního
Kristova spravedlnost nepřikryje ani
šatu. Vyznávají, že jsou křesťané a činí si
jediný pěstovaný hřích. Člověk může
nárok na požehnání a přednosti evangelia.
hřešit
Neuvědomují si, že jejich povaha se musí
nedopustí žádného viditelného přestupku,
změnit. Nikdy neprožili opravdové pokání.
svět ho pokládá za naprosto bezúhonného.
Neuvědomují si, jak velice potřebují Krista
Zákon Boží však posuzuje i tajemství srdce.
a nevěří v něho. Nezvítězili nad zděděnými
Bůh posuzuje každý čin podle pohnutek.
nebo vypěstovanými sklony ke zlému.
Na soudu obstojí jen to, co je v souladu
Přesto si myslí, že jsou dostatečně dobří a
se zásadami Božího zákona.
místo, aby důvěřovali Kristu, spoléhají na
vlastní zásluhy. Jsou to pouze posluchači
slova, chtějí jít na slavnost, ale neoblékají
si roucho Kristovy spravedlnosti.
Mnozí z těch, kteří si říkají křesťané,
jsou pouhými lidskými moralisty. Pouze
dar
Kristovy
spravedlnosti
je
může
uschopnit, aby Krista představili světu, a
tím ho vyvýšili. Oni však tento dar odmítají
přijmout. Působení Ducha svatého je
jim cizí. Nejednají podle Božího slova.
Pravé Kristovy následovníky je možné
poznat podle nebeských zásad. Zdánliví
následovníci Krista se spojují se světem a
není možno je od světa odlišit. Nejsou od
něj odděleni, nejsou zvláštním lidem. Dělící
čáru není možno rozeznat. Přizpůsobují
16
Z ráje do ráje
4 2009
svými
myšlenkami.
Pokud
se
MELCHISEDECH
Mysterium nebo realita
František Poslušný
S
todesátý Žalm je jeden z překrásných
Davidových hudebních veledíl, které
opěvuje Kristovo kněžství. Tento Žalm je
prorockým zpěvem Davidovým, v němž
velebí Krista, kněze a současně krále,
zlegalizovaného podle zvláštního způsobu,
„Melchisedechovského řádu“.
Kdo to byl Melchisedech? Bible se o něm
zmiňuje na třech místech. (1M 14, Ž 110, Žd 5.)
Nikde však nepodává o něm bližší informace.
Zůstává jakoby tajemný... To vedlo mnohé
k závěru, že to snad nebyl ani člověk. Někteří
se domnívají, že to mohl být anděl, jiní že sám
Bůh mohl poctít svou přítomností Abraháma,
který se s tajemným Melchisedechem setkal.
Ať už si vykládají tuto skutečnost jakkoli, přece
se mýlí. Nechme být spekulace a domněnky a
podívejme se na celou záležitost ve světle Bible
a musíme vzít v úvahu také fakta.
Když apoštol Pavel popisuje Melchisedechovo
kněžství, pak to líčí takovým způsobem, že
z toho někteří vyvozují už zmiňovanou možnost
nadpřirozeného setkání. Ve verši třetím mají
Kraličtí slovo věčně. Také Luther užívá toto
slovo, zatímco jiné překlady používají výrazu
navždy nebo natrvalo. Bible nám ale říká, že to
byla historická postava, především současník
Abrahámův, dále kněz, a konečně i místopisně
se dává na vědomí kde se to stalo a čím byl ještě
onen tajemný Melchisedech – byl to král města
Sálem (1M 14). Sálem bylo město ve starověku,
které se později jmenovalo Jeri-Sálem. Ještě
o něco později se město jmenuje Jerusalem.
Když Izrael přišel do zaslíbené země, město
v němž byl Melchisedech, se jmenuje Jebuz,
(Sd 19,10.) Už ne tedy Sálem, ale podle národa,
který držel město v moci. Později asi okolo
roku 1000 před Kristem, dobyl David pevnost
Sion, rozšířil město a přenesl sem svoji vládu.
Proto se také nazývala jižní část Jeruzaléma,
Město Davidovo.
Nás ale stále nejvíce zajímá onen tajemný
Melchisedech a ještě více ten jeho tajemný
„řád“, s nímž má cosi společného i samotné
kněžství Ježíšovo. Bible však o tom mlčí.
Ani slovo o tom, co by nás velmi zajímalo.
Tak se tajuplnost tohoto způsobu „řádu“ ještě
zvětšuje.
Avšak zkoumáme-li známá fakta tohoto
problému, nemusí být na celém případu nic
tajemného. Co to znamená prakticky? Materiál,
který k tomuto problému poskytuje Bible, a
toho není zase až tolik, je třeba analyticko
syntézně posuzovat ve světle Písma. Už bylo
řečeno, že Bible v tomto směru podrobnostmi
příliš neoplývá. Historie také ne. Zbývá ještě
archeologie. Tady se přece jenom jistá stopa
nabízí. Zasloužil se o to věhlasný archeolog
17
Melchisedech
britského muzea Dr.A.A.Sayce. Kdyby znal tuto
skutečnost apoštol Pavel, když psal epištolu Židům,
jistě by „přidal“ několik „podrobností“ navíc. Co
zjistil? Posuďte sami, zda zjištěné skutečnosti
dávají logický smysl!
Tento učenec studoval různé archeologické
prameny historie Chetitů. Z mnoha
vykopávkového materiálu, nápisů v klínovém
písmu, dospěl k překvapujícím závěrům, které
vrhají nové světlo na pozadí tohoto kněze a
krále Melchisedecha.
Město Sálem, kde byl knězem a současně
králem, bylo střediskem starodávného
monoteistického náboženství. V každé době
měl Bůh své následovníky. Bývali většinou
v menšině, ale udržovali ve světě známost
pravého Boha. To se soustřeďovalo v době, o
které je v tomto příběhu řeč, v městě Sálem.
Dr.Sayce zjistil, že na počátku bylo obydleno
pouze kněžími a jejich rodinami. Měli zvláštní
způsob vlády, který je dnes těžko vysvětlitelný
nebo k něčemu přirovnatelný. Nejlépe by se
hodil výraz „despotická demokracie“. V čem
záleží?
Sálem bylo řízeno králem, který měl
absolutní moc. Současně byl také knězem
monoteistického náboženství. Tito králové
udržovali uctívání pravého Boha, a zvěstovali
jeho jméno okolním národům, většinou
pohanům.
Nyní je zde něco jedinečného v historii tohoto
města. Když zemřel král Sálem, uplatnila se
demokracie. Všichni dospělí se sešli, aby
zvolili nového krále. Ale musely být dodrženy
dvě podmínky,aby mohl být zvolen král.
1. Kandidát musí být hluboce zbožný,
prakticky nejzbožnější muž města.
18
Z ráje do ráje
4 2009
2. Kandidát nesměl být nijak spřízněn
rodem nebo sňatkem některou
z předchozích rodin, z níž pocházel
dřívější král.
Sálemští byli zajedno v tom, že nikdy nedovolí,
aby v jejich městě začala vládnout nějaká
dynastie králů. Zjistilo-li by se, že by tomu tak
mohlo v případě volby být, kandidát nemohl být
zvolen. Nyní můžeme jasně pochopit význam
slov ap. Pavla v ep. Židům. Na Sálemském
trůnu seděl jen jednou, jeden Melchisedech.
Nikdo z jeho rodiny, ani předtím, ani potom,
nemohl být králem ani knězem Sálemu. Po
zvolení krále přestala demokracie existovat, a
král vládl bez omezení nebo zásahu ze strany
lidu.
Melchisedech – předobraz Krista.
P
o tomto zjištění rozumíme tomu, že
Melchisedech byl normálním člověkem,
typologicky vhodným k tomu, stát se
předobrazem Ježíše Krista. To je důvod, proč
apoštol Pavel tento starý příběh uvádí. Bez otce
bez matky bez rodokmenu...Žd 7,3.
Židé věnovali rodokmenům velkou pozornost,
o tom svědčí biblická podání. Tím větší,
jednalo-li se o kněžství. Po léta byly vedeny
přesné záznamy, ne kvůli tradici, ale aby bylo
zachováno poručení Boha Izraele. Kněžský
úřad nemohl mít nikoho, kdo neprokázal
věrohodně, že má původ v pokolení Lévi a
rodině Aronově. Ezd 2,62 líčí jeden takový
případ. Chyběly záznamy rodokmenu, nebylo
kněžství. Bible v příběhu Melchisedecha
nepodává žádný záznam, nic není známo o
jeho narození, ani smrti, a přesto byl knězem i
králem. Tedy náboženským vůdcem a současně
vládcem. Ten, na něhož se tento obraz vztahuje,
byl z královského pokolení Juda, potud by to
bylo v pořádku. Ale knězem? Nikdo nikdy
z pokolení Juda nepřisluhoval u oltáře. O
Judovi nic takového Písmo neříká. Kněžský
systém, Mojžíšovský řád, tuto možnost nezná.
Melchisedechovský ano! V čem spočívá moc a
síla tohoto systému? Pavel argumentuje v Žd
7,16 tím, že je to moc nezničitelného života.
(Žilka a jiné překlady) Aronovské kněžství
bylo dědičné, ale skončilo...
Melchisedechovské trvá věčně, nikdy nekončí.
Rozdíl mezi prvním a druhým je nesrovnatelný.
Je zárukou lepšího zastupování věci člověka před
Božím soudem Žid 7,22-25 Díky za takového
kněze. Nikdy nespí, nikdy není unaven, nemá
úřední hodiny, nikdy nepostoupí své místo
jinému. To zaručuje Melchisedechovský řád.
Vždycky je to ten nejlepší, nejzkušenější a
našim potřebám blízký. Takového máme kněze.
V levitském systému nebyl nikdo takový. Bůh
to prostřednictvím Mojžíše zakázal. Když to
navzdory někdo zkusil, čti jak to dopadlo: 1Kr
12,33; 13,1-5., 2Pa 26,14-21
vine jedna myšlenka: Máme velekněze, stal se
člověkem, poznal utrpení a pokušení lidí, chápe
naše potřeby, vždycky je ochoten nám pomoci.
Je náš zástupce a zprostředkuje naše potřeby...
Znáš svého prostředníka a zástupce? Jestliže ne,
snaž se ho co nejdříve poznat a s ním seznámit.
Ještě je čas, ale už ho mnoho nezbývá.
Svěříš mu svůj případ? Nemusíš mít obavy,
on všechno zná, vším prošel, tvé problémy a
potíže vnímá tak, jako by byly jeho. Odpovíš-li
na tyto otázky kladně, máš zaručeno, že
s Abrahamem a Melchisedechem budeš věky
pobývat v přítomnosti Krále spravedlnosti. On
sám se postará o to, aby už nikdy nic nenarušilo
klid a pokoj toho místa. Také, aby spravedlnost
vládla mezi všemi.
Zdá se, že ze všeho co bylo uvedeno vyplývá:
Melchisedech nebyl anděl, nebyla to
nadpřirozená bytost či něco takového. Navíc,
apoštol Pavel říká, že to musel být člověk. Žd
5,1. Proto i Pán Ježíš se musel stát člověkem,
zkusit všechno lidské pokušení, aby se mohl
stát naším veleknězem.
Melchisedechovo jméno znamená:
1. král spravedlnosti
2. král pokoje
V biblické historii nebylo nikoho, kdo by
splňoval všechny podmínky tak, aby se mohl
stát předobrazem našeho velekněze. Byl
jenom jeden, který to splňoval, ačkoli to byl
pomíjitelný člověk. Celou epištolou Židům se
19
Poklady v nebi
Ukládejte si poklady v nebi…
P. Voltr
V letních měsících přijel do České republiky br.
svůj nový projekt - nákup ochranných moskytiér
Milan Moskala na plánovanou dovolenou. Cestou
pro chudé. Tak jako jsou teplé deky pro chladnější
z Bangladéše se účastnil mise v africké Keni, kde
zimní období, tak i moskytiéry jsou velmi potřebné a
navštívil spolu s ředitelem vzdělávacího střediska
užitečné. Zajišťují účinnou ochranu před napadením
BASC v Bangladéši – doktorem M.M. Lee -
moskyty, a tím před onemocněním malárií. Pán Bůh
jedny z nejchudších oblastí Keni. Br. Moskala
dává bratrovi moudrost, jak co nejlépe a nejúčinněji
k tomu říká: „Situace v Africe je úplně jiná, než
pomáhat v zemi omezených možností.
v Bangladéši. V Africe žije málo lidí, nepotkáte
tam široko daleko člověka, kdežto v Bangladéši
Mohli jsme také z jeho úst slyšet mnohé zkušenosti,
je obrovské přelidnění. V Africe je velké sucho,
nad kterými jsme žasli. Vyprávěl o nebezpečí, do
lidé tam živoří bez vody, nemají co pít, nemají
kterého se dostal, když vyjel na misijní cestu do
se v čem umýt, mají rozpraskanou suchou kůži
severních oblastí Bangladéše. V určitém období,
plnou boláků a ran, nemají čím rány vymýt.
kdy dozrává rýže, se sem táhne houf divokých
To je těžká situace. V Bangladéši zas prší až
slonů z Indie za potravou a pustoší vše, co jim stojí
moc, široké řeky se vylévají z břehů, zaplavují
v cestě. Mají hlad a nedají se zastavit. Již mnoho
obrovská území a působí zkázu. Měl jsem radost
domorodců jejich nájezdy na rýžová pole zaplatilo
z toho, že se i v chudých a zubožených oblastech
životem. Sloni umí zlikvidovat celou vesnici,
Keni rozhodli místní lidé pro křest. Složitou
choboty odhodit i auto. A právě v této oblasti a
otázkou bylo, kde je pokřtít, když země byla
v této době se nedávno bratr nacházel, ale náš dobrý
naprosto vyprahlá a bez vody. Prožili jsme zde
Bůh ho vedl předivným způsobem a ochránil ho od
ale krásnou zkušenost s Pánem Bohem, kdy po
nebezpečí střetu se slony. A tak i do těchto míst
upřímných modlitbách za déšť nám Pán Bůh
mohl br. Milan přinést radostnou zvěst o záchraně
seslal tolik vody, že naplnila vyschlé koryto,
v Kristu.
ve kterém bylo možné křty vykonat. A to zde
nepršelo již několik měsíců! Modleme se za tyto
V květnu tohoto roku se dostal do situace, opět při
země, i zde chce Bůh působit na srdce lidí a
výjezdu na misijní akci, kdy zapadl ve velké bouři
zachraňovat je pro své království.“
s autem hluboko do bláta a hrozilo mu, že se zřítí
do jezera. Psal nám SMS zprávu, abychom se za něj
Místo zaslouženého odpočinku navštěvoval br.
modlili, což jsme okamžitě učinili. Díky Pánu byl i
Moskala sbory a mnohá místa v Čechách i na
z této nelehké situace vysvobozen!
Slovensku, aby kázal, přednášel a vyprávěl své
zkušenosti z jihovýchodní Asie. Představil nám
20
Z ráje do ráje
4 2009
Skutečně vážnou situaci prožil, když mu těžce
onemocněla manželka a později i on sám. Léky
Pokud někoho z vás Boží Duch povede k modlitbám
nezabíraly. A byla to zase jen mocná ruka Boží,
za bratra Moskalu a jeho náročnou práci, modlete se
která je oba zachránila a zázračným způsobem
prosím horlivě a se vší vážností. Až teprve jednou
uzdravila.
v nebeském království nám všem bude zjeven
dosah takových modliteb, jejich moc a důležitost.
V našich podmínkách si vůbec neumíme představit,
Pokud někoho z vás Boží Duch povede k podpoře
jak moc se musí člověk, žijící v takové zemi, naučit
bratrových projektů, prohlédněte si webové stránky:
spoléhat na Boha, a jak mu musí umět bezmezně
www.helpforlife.cz. Zde naleznete číslo účtu a jiné
důvěřovat. Mnohým zkušenostem o zázračných
informace, týkající se práce Br. Milana Moskaly.
uzdraveních, dokonce i o vzkříšení z mrtvých
Bůh se nemění, je stejný dnes, jako byl před léty. I
„ Střádejte si poklady v nebi a ne na
zemi…Cokoliv jste učinili jednomu
z mých nejmenších…“ (Mt 6,19 – 21 a
v dnešní době ve prospěch svých dětí koná mocné
25,40).
(úžasná zkušenost z jihu Bangladéše), se nám
nechce ani věřit a znějí nám jako sci-fi. Ale Pán
zázraky.
21
Neposlušnost Izraele
Neposlušnost Izraele vůči
evangeliu
Ř 10,14-21
Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož
neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli?
A kterak uslyší bez kazatele?
15 A kterak kázati budou, jestliže nebudou
posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy
zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.
16 Ale ne všickni uposlechli evangelium. Nebo
Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu?
17 Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží.
18 Ale pravímť: Zdaliž jsou neslyšeli? Anobrž
po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin
okršlku země slova jejich.
19 Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael toho? Ano
první z nich Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu
skrze národ ten, kteréhož nemáte za lid můj;
skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás.
20 A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž
mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne
neptali.
21 Ale proti lidu Izraelskému dí: Přes celý den
roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a
protivnému.
Ve verších 14-17 je pojednáváno o vzniku víry,
případně o dalším předávání víry. Protože mi jde
o věcnou zřejmost, obrátil jsem pořadí, popsané
v uvedených verších. Jedná se o:
a) Slovo a Ježíšova misie
b) Vyslání apoštolů Ježíšem
c) Kázání apoštolů o Ježíši
d) Slyšení kázání o Ježíši
e) Víra v JK a jeho evangelium
f) Víra ze slyšení a slyšení skrze Boží slovo
Co se z těchto bodů naplnilo? Mimo poslední
22
Z ráje do ráje
4 2009
dva všechno. Ježíš byl zde, kázal, Jeho slovo
bylo rozšiřováno apoštoly; přirozeně nejdříve
k Židům, od kterých ale nevyšel žádný pozitivní
náznak o přijetí evangelia. „Ne všichni uposlechli
evangelium.“ Co říká prorok Izaiáš?: „Pane, kdo
uvěřil kázání našemu?“ To byla rána pro Petra,
misionáře Židům. Také ap. Pavel musel udělat
stejnou zkušenost v mnohých synagogách. Jeho
vyjádření k této skutečnosti je velice mírné,
zdrženlivé. Důrazněji řečeno by jeho projev zněl:
„Jen málo Židů přijalo víru Ježíše Krista.“ Za
touto skutečností stojí zklamání, nouze, neúspěch,
odmítnutí a znepřátelení. Tato zkušenost není ale
nová. Také proroci v Izraeli ji udělali. (Iz 53,1)
Jsem přesvědčen, že je to také zkušenost dnešní
doby.
Pavel ještě možná hledá vysvětlení neúspěchu, v
čem to vězí. Neslyšeli snad Židé všechno? Nebyli
jsme při zvěstování evangelia dost horliví? Ne!
V 18. verši dává odpověď: „Ale pravímť: Zdaliž
jsou neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk
jejich a až do končin okršlku země slova jejich.
Dále se táže, zda je možné, že Izrael nerozuměl
poselství. K vysvětlení používá Pavel slova
Mojžíše; 5M 32,21: „Oniť jsou mne popudili k
horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali
mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti
skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k
hněvu jich popudím.“ Co chce Bůh Izraeli říci? Zde
dává znát, že nechce odložit svoji snahu o záchranu
Židů. Tím, že se ponese poselství národu, který
není národem, vzbudí u nich závist. (žárlivost) To
je snad přivede k přijetí poselství o Ježíši Kristu.
Pavel zde vidí i další možnost v tom, že tím budou
popuzeni k hněvu. Tento hněv ale nepřivedl
Izraelity k přijetí evangelia, nýbrž k pronásledování
jeho poslů. To museli apoštolové také zakusit. (Sk
4-12; 2K 11,24) První nepřátelství a pronásledování
křesťanů bylo ze strany Židů. Ti chtěli křesťanské
poselství utiskovat a umlčet. Také ap. Pavel se před
svým obrácením aktivně podílel na pronásledování
křesťanů. (1K 15,9)
Dalším citováním proroka Izaiáše zdůvodňuje
cestu evangelia k pohanům. Iz 65,1: „Dal jsem
se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen
jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž
se nenazýval jménem mým, …“. To byl Boží plán
pro ty, kteří podle Židů neměli žádné předpoklady
k přijetí evangelia. Bůh se dal najít těm, kteří ho
nehledali.
Ve 21. verši je znovu citován prorok Izajáš, 65,2,
kde je ukázána Boží láska slovy: „Rozprostíral
jsem ruce své na každý den k lidu vzpurnému, který
chodí cestou nedobrou za myšlenkami svými.“
Zde vidíme Boží pozvání, Boží snahu o navrácení
vyvoleného národa. Lid si nenechal nic říci,
odporuje dále Bohu a jde si stále svojí cestou. Izrael
se staví kvůli Ježíši proti Božím cestám. Tento
odpor Izraele je přivedl do smutné situace, která je
popsána v 5M32, 21 a dalších verších.
Jaroslav Jurica
V prvém století měli Farizeové velkou
autoritu a silný vliv na Židy žijící v
Palestině. Byli ctěni za jejich přesné
znalosti Mojžíšova zákona. Mnozí
Farizeové znali zákon tak dobře, že se
stali učiteli zákona. Také byli strážci
vysvětlovaní zákona, který se po
generace jen ústně dále předával.
Zákoník byl titul pro zkušené muže
v zákoně ve starém Izraeli. Byli nejen
vykladači a učitelé zákona, ale i jako
pisaři při zasedání Vysoké rady.
23
SCHMA IZRAEL
Těmito slovy začíná naše vyznání víry, ale jaký je
hlubší význam těchto slov? Následoval někdy Izrael
slova svých proroků; naučili jsme se něčemu z doby
2000 let exilu? Mohli jsme se vrátit do vlasti na
základě našich zásluh? Je Izrael vůbec schopen se
změnit? Vedlo by se dnes proroku volajícího k pokání
lépe než proroku Jeremiášovi?
Dnes neexistuje výzva k pokání
Na všechny otázky musíme odpovědět hlasitým
NE! Nepomůže nám, když budeme v každé době
i hodině zdůrazňovat židovský charakter státu
a nebudeme se držet Božích požadavků. Žijeme
v době konce, a nikdo nepoznal znamení brzkého
příchodu Mesiášského vykupitele. Co jsme to za
nechápající lidé? Kdekoliv se podíváme, udělali
jsme z živé víry k Bohu tradiční myšlení, ačkoliv
Bible, ke které také patří Nový zákon, je knihou,
která se zabývá otázkami budoucnosti. Ale pohled
Židů a také křesťanské církve stále směřuje do
minulosti. Ostatně bohoslužba v Synagoze je
nulová a nic neznamenající od zničení našeho chrámu
v Jeruzalémě v roce 70 p.Kr. Nemůžeme provádět
spasitelný obětní kult, ani na svátek Yom Kippur.
Kde jsou myslitelé dnešní doby?
V dnešní době nemáme žádné duchovní myslitelé
(proroky) což je nedostatek (potíž). Obrácení ve
smyslu učinit pokání Izrael nezná, protože náš
národ je velmi panovačný. Za všechny naše nesnáze
děláme odpovědné jiné národy, a nehledáme vinu u
sebe. Ale právě to je velmi nutné! Na chybách obou
vrchních Rabinů Izraele vidíme, kde došla naše
„duchovnost“.
Právě také oni usilují o bohatství tohoto světa,
místo aby hledali nezničitelné bohatství, které pro
nás připravil Bůh. Od roku 1981 neúnavně veřejně
poukazuji na vitální souvislosti, ale mám co dočinění
s umíněným národem, který chce, aby mu bylo
poklonkováno.
Nepřizná vinu otců, kteří s nadávkami a výsměchem
zavrhli Mesiáše a k tomu zanechali v Talmudu
pomlouvačnou vzpomínku. Nestarám se o úcty
tohoto světa, protože pro mě úcta k Bohu stojí
před vším ostatním, proto mám odvahu psát tak
otevřeně.
Ještě více: nabízím zdarma všem naším čtenářům
dokumentaci „Povolání a budoucnost národa
Izraelského“, kde je poukázáno na všechny špatné
předsudky proti Ježíši, který znovu přijde v naši
generaci a zavrhne všechny, kteří nenásledují Jeho
hlas a nepřijmou Jeho oběť (Iz 53,8-10) a ještě jím
opovrhují a posmívají se mu.
Institut für Izraels Universale Berufung.
Klaus Mosche Pülz, předseda a autor všech příspěvků
Postfach 30503, Tel.Aviv 61304