Otázky a odpovědi z Mikroekonomie I

Otázky a odpovědi z Mikroekonomie I
8. června 2005
1
Vztah ekonomiky a ekonomie
2
Ekonomické větve
Matematická větev – prosazuje názor, že kritériem pravdivosti a vědeckosti
v ekonomické teorii je možnost matematického důkazu. Co nelze prokázat
matematicky, je nepoužitelné.
Společenská větev – je naprostým opakem matematické. Odmítá využivání
matematiky a vzorců, protože ekonomie je věda o chování lidí ve výrobě,
které nejde vyjádřit vzorci.
3
Přístupy k ekonomii
Pozitivní ekonomie – jejím úkolem je popisovat realitu takovou, jaká je a hledat v ní určité zákonitosti. Je zastáncem toho, že se ekonomie má zabývat
tím co je a né tím co by mělo být.
Normativní ekonomie – narozdíl od pozitivní ekonomie je pro ni zkoumání reality pouze východiskem. Na jeho základě hodnotí zjištěné skutečnosti a snaží se vytvářet pravidla pro novou a lepší ekonomii.
4
Členění ekonomické teorie
Mikroekonomie – zabývá se zkoumáním dílčích ekonomických subjektů (firem, jednotlivců). Při využívání mikroekonomie si odpovídáme na všechny
otázky, které si klade ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak
se zachová.
Makroekonomie – zabývá se hospodařením jako celkem. Jedná se o základní
nástroj hospodářské politiky, hledá odpovědi na otázky celé ekonomiky:
Co způsobí růst inflace, jak změřit produkt, který společnost vyrobí za
rok apod.
1
5
Ekonomická vzácnost
Ekonomická vzácnost obsahuje dva aspekty: omezenost zdrojů a jejich užitečnost. Aby byl statek vzácný, nesmí být volně dostupný, ale musí být zároveň i
užitečný (lednička v arktidě není vzácný statek).
Předmět, který je užitečný, ale zároveň také dostupný nazýváme volným statkem.
Ekonomické statky jsou takové, které neexistují v neomezené míře, které je
potřeba vyrábět, aby byly k dispozici.
6
Základní výrobní faktory
Práce - (Labor - L). Jedná se o činnost člověka. Výsledkem použití práce je
mzda.
Půda - (Land - A). Je produktem přírody, ale kvůli omezenosti její rozlohy
není volným statkem. Jedná se tedy o vzácný statek a to i přesto, že není
předmětem výroby. Důchod plynoucí z půdy je pozemková renta.
Kapitál - (Capital - K). Kapitálem nazýváme statky, které byly vyrobeny, aby
se podílely na výrobě statků jiných. Výsledkem použití kapitálu je zisk
nebo úrok.
7
Doplňkové výrobní faktory
8
Výnosy z výrobního faktoru, výnosy z rozsahu
8.1
Výnosy z výrobního faktoru
Pro efektivní využití vzácných statků se snažíme z daného objemu výrobních
faktorů vyrobit co nejvíce vzácných statků. Vysoká efektivnost výroby je
podmíněna vysokými výnosy z výrobních faktorů.
výnosy z výrobního faktoru =
vstup
vstup
Výnosnost výrobního faktoru, který roste, se postupně snižuje. Toto vystihuje
zákon klesajících výnosů, který však platí pouze v případě, že výstup roste
vlivem růstu objemu jediného výrobního faktoru při neměnnosti ostatních.
8.2
Výnosy z rozsahu
Výnosy z rozsahu měříme v zjednodušeném případě, kdy se objem všech výrobních faktorů, které se při určité výrobě používají, roste rovnoměrně. Poté
můžeme rozdělit výnosy z rozsahu na:
2
rostoucí výnosy z rozsahu – růst objemu použitých výrobních faktorů způsobuje vyšší tempo růstu výnosů.
konstantní výnosy z rozsahu – roste-li objem použitých výrobních faktorů
proporcionálně jako tempo růstu výnosů.
klesající výnosy z rozsahu – v případě, kdy je tempo růstu výnosů pomalejší, než růst objemu využitých výrobních faktorů.
9
Dělby práce
přirozená dělba práce – jedná se o první formu dělby práce, kdy došlo k
rozdělení jednotlivých činností dle osobních přirozených schopností lidí.
Nejdříve byly rozdělený práce mezi muže a ženy, kdy muži chodili na lov a
ženy pracovali na ostatních činnostech. Díky této dělbě práce se všechny
činnosti staly efektivnější.
společenská dělba práce – kvůli stejným potřebám došlo k další dělbě práce,
kdy se oddělili pastevci a zemědělci. Následovalo oddělení řemesel, kdy
se však už jednotlivý řemeslníci věnovali jen určité činnosti, později se
oddělil i obchod. V novější době se oddělila další část – služby.
dělba práce v pracovních operacích – jedná se historicky velmi mladou dělbu
práce. Tato dělba vychází z přepokladu, že ve výrobě, která sestává z
mnoha činností, dokáže člověk specializující se jen na jednu konkrétní operaci zvládnout práci mnohem dokonaleji. Tato dělba práce je známá také
pod názvem „pásová výroba”. Velkým negativem takovéto práce je její
monotonost.
zahraniční dělba práce – díky různorodým klimatickým podmínkám dochází
k rozdělení výroby do jednotlivých částí světa, kde lze pro výrobu najít
nejvhodnější podmínky.
10
Peníze
Se společenskou dělbou práce se vyskytl problém, jak zajistit výměnu činností
mezi jednotlivými výrobci. V ranné fázi se jednalo o směnný obchod – barter.
Později přestala být takováto výměna jednoduchá, v některých případech dokonce nemožná. Postupným vývojem se proto vyvinuly peníze, které slouží jako
zvláštní statek zprostředkovávající výměnu ostatních statků. Veškerá výměna
pak probíhá jako výměna statku za peníze. Dříve měly peníze podobu kožešin,
oleje, plátna; teprve později je nahradily drahé kovy, papírové peníze a nakonec
i peníze bezhotovostní.
11
Trh a jeho typy
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými
ekonomickými subjekty prostřednictvím směny svých výrobků a služeb. Směnu
3
zprostředkovávají peníze. Takovéto výrobky a služby pak nazýváme zboží. Charakteristickým znakem zboží je, že bylo vyrobeno pro směnu. Vztah mezi výrobcem zboží a jeho spotřebitelem zprostředkovává trh.
Trh místní, národní a světový – jedná se o územní dělení trhu. První formou u dělby práce byl trh místní, představovaný jarmarkem nebo tržištěm,
v dnešní době je ale tento typ naprosto vyjímečný. Místní trhy postupně
splynuly v trh národní. I přesto, že je zde jasná tendence, národní trhy
prozatím v jeden světový nesplynuly. I přesto je všechno zboží účastníkem světového trhu. Ať už tím, že jej vyvážíme do zahraničí nebo tím, že
zahraniční návštěvník má možnost si jej u nás koupit.
Trh dílčí a agregátní – dílčí trh je trh s jediným druhem zboží, agregátní
naopak trh veškerého zboží.
Trhy produktů, peněz a výrobních faktorů – jedná se o další dělení trhu,
kdy kriteriem typizace trhu je předmět koupě a prodeje. Podle tohoto
hlediska pak členíme na:
1. Trh práce, půdy a kapitálu společně tvoří trh vyrobních faktorů.
2. Trh peněz velmi těsně souvisí s trhem kapitálu.
3. Trh výrobků a služeb neboli trh produktů.
12
Funkce trhu
Hlavní funkcí je odpovědět na otázky co? (pomocí konkurence na straně poptávky), jak? (díky konkurenci na straně nabídky) a pro koho? (určují důchody). Dokonale konkureční trh toto dokáže sám bez jakýchkoliv dalších zásahů
a vlivů.
V současné ekonomice je však nutné, aby do nedokonalého tržního mechanismu
vstupoval stát. Ve vyspělých zemích je nyní komporomisem mezi trhem a státní
regulací ekonomiky.
13
Tržní subjekty
Domácnosti – subjekty přicházející na trh za účelem uspokojení svých potřeb.
V této roli nazýváme domácnosti spotřebitelem.
Firmy – vstupují na trh za účelem prodeje v roli prodávajícího. Cílem jejich
účasti na trhu je maximalizace zisku.
Stát – respektive vláda. Vstupuje na trh s cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho
působení a odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku. Zároveň stimulovat jeho pozitivní vliv.
4
14
Formování ceny a tržní mechanismus
Cena na trhu je formována vzájemným působením nabídky a poptávky. Nabízející se snaží cenu maximalizovat, prodávají naopak minimalizovat. S růstem
ceny nabízené množství roste – zákon rostoucí nabídky. Výrobci se snaží
vyrábět více, na trh přicházejí další firmy.
S rostoucí cenou naopak klesá poptávka – zákon klesající poptávky. Klesá-li
cena, zboží je levnější a tím pro poptávající lákavější. Nižší cena také umožňuje
v rámci stejného rozpočtového omezení nakoupit více zboží.
Vysokou cenu provází zvyšování nabídky a přitom současný pokles poptávky.
V určité době dojde k situaci, kdy nabídka převyšuje poptávku. Vznikne tak
přebytek zboží, kterého se výrobci snaží zbavit – většinou snížením ceny. To
samozřejmě následuje růst poptávky a pokles nabídky. Pokud objem nabízeného
množství příliš klesá, dojde k opačné situaci – poptávka převyšuje nabídku.
Z tohoto je jasné, že trh neustále míří k rovnovážné ceně, i přesto, že v tomto
stavu zůstavá jen velmi krátké období.
15
Konkurence na straně poptávky, nabídky, napříč trhem
Konkurence na straně poptávky vzniká v případě, kdy poptávka převyšuje
nabídku. Spotřebitel je v takové situaci schopen nakupovat za účelem uspokojení
svých potřeb i na úkor ostatních poptávajících.
Na straně nabídky je konkurence mnohem zajímavější a ekonomická teorie se
jí věnuje ve značném rozsahu. Narozdíl od konkurence na straně poptávky, není
potřeba opačného extrému, tzn. aby nabídka převyšovala poptávku. I pokud
je více poptávajících, snaží se firmy zaujmout co největší část z nich, získat co
největší část z koláče trhu.
Střetávání nabídky a poptávky na trhu nazýváme konkurencí napříč trhem.
Nabízející se snaží prodat co největší objem zboží za co největší cenu, poptávající naopak za co nejnižší cenu. Tržní mechanismus vede obě strany k bodu
rovnováhy, který však není optimální ani pro jednu stranu: spotřebitelé považují
rovnovážnou cenu za příliš vysokou, výrobci naopak příliš nízkou.
16
Konkurence na straně nabídky
Na straně nabídky je konkurence mnohem zajímavější a ekonomická teorie se
jí věnuje ve značném rozsahu. Narozdíl od konkurence na straně poptávky, není
potřeba opačného extrému, tzn. aby nabídka převyšovala poptávku. I pokud
je více poptávajících, snaží se firmy zaujmout co největší část z nich, získat co
největší část z koláče trhu.
cenová – ke konkurenčnímu boji využívá manipulaci s cenou zboží. Většinou
spočívá ve zdánlivě nesmyslném snižování ceny i bez toho, aby je k tomu
5
nutil přebytek nabídky nad poptávkou i přesto, že by jejich cílem mělo
být prodávat za co nejvyšší ceny. Cílem je totiž ovládnout trh.
necenová – zde dochází k lákání spotřebitelů jinými prostředky než nízkou
cenou. Jedná se především o zvyšování kvality zboží, reklamou, obalovou
technikou, dokonalejšími službami a servisem a dalším.
17
Tržní ekonomický systém
18
Centrální plánování
19
Předpoklady racionálního chování spotřebitele a jejich důsledky
Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Při tomto jednání je
však omezen svým důchodem. Vycházíme z předpokladu, že spotřebitel vybírá
z různých souborů statků – spotřebních košů. Rozhodování spotřebitele je potom
volba takového koše, který přináší největší užitek.
Při analýze preferencí spotřebitele využíváme několik zjednodušujících předpokladů – z hlediska jejich významu možno považovat za axiomy:
axiom úplnosti srovnání – předpoklad, že každé dva koše statků mohou být
srovnávány z hlediska preference spotřebitele.
axiom tranzitivity – pro každé tři koše statků (A,B,C) platí, že je-li A preferován před B a B před C, pak je i A preferován před C.
axiom nepřesycení – podle tohoto axiomu je vždy větší množství statku upřednostňováno před menším. Nebyvá však v modelu rozhodování spotřebitele
zahrnut vždy a často je porušován.
20
Kardinalistická teorie užitku
Kardinalistická teorie užitku považuje užitek za přímo měřitelný – kardinální
veličinu.
Celkový užitek – (TU) vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebovávání daného statku.
Mezní užitek – (MU) ukazuje změnu celkového užitku v případě změny spotřebovávaného množství o jednotku.
Celkový užitek roste spolu s nárůstem spotřebovávaného statku, nicméně přírůstky se zpomalují – tzv. zákon klesajícího užitku.
6
21
Rovnováha spotřebitele v kardinalistickém pojetí
V kardinalistické teorii dosahuje spotřebitel rovnováhy v tzv. bodě nasycení.
Jedná se o bod, kdy se MU rovná nule. Od této chvíle je celkový užitek klesající
a mezní užitek záporný.
22
Ordinalistické pojetí teorie užitku
Tato teorie vychází z předpokladu, že užitek není přímo měřitelný, nicméně spotřebitel dokáže určit, který spotřební koš více preferuje. Současná ekonomická
teorie se většinou přiklání právě k ordinalistickému pojetí.
Spotřebitel je schopen seředit kombinace statků podle jejich užitku, nedokáže
však říci jak velký je užitek těchto kombinací.
23
Odvození indiferenčních křivek
Indiferenční křivka – je množina kombinací dvou statků se stejným celkovým
užitkem.
24
Vlastnosti indiferenčních křivek
Indiferenční křivky jsou klesající – vyplývá z axiomu nenasycenosti –
větší množství statku je preferováno před nižším.
Indiferenční křivky se neprotínají – axiom tranzitivity
V každém bodě obrázku znázorňujícího spotřební situace se nachází indiferenční křivka
– tato podmínka plyne z axiomu úplnosti. Aby totiž bylo možné srovnávat užitky jednotlivých kobminací statků, musí každá kombinace ležet
na nějaké indiferenční křivce.
Indiferenční křivky jsou konvexní vzhledem k počátku – požadavek znamená, že čím méně má spotřebitel statku X, tím více je ochoten obětovat
statku Y. Konvexní tvar indiferenční křivky však není podmínkou (!) racionálního chování spotřebitele.
25
Mezní míra substituce ve spotřebě
Mezní míra substituce ve spotřebě M RSC je směrnicí indiferenční křivky. Je to
poměr, v němž je statek Y nahrazován statkem X, aniž se mění celkový užitek.
M RSC = −
dY
M UX
=
dX
M UY
7
26
Preference statků typu bad a neuters
Nežádoucí statky – (bad) u určitých druhů statků můžeme dojít k situaci,
kdy s sebou tento přináší i nějaký negativní efekt. V tomto případě spotřebitel preferuje menší množství před větším – indiferenční křivky pak
mají netypický tvar, jsou rostoucí (směrnice je pozitivní).
Lhostejné statky – (neuters) v některých případech lze najít i statky, u nichž
je spotřebiteli jedno, v jakém množství je dostane. Indiferenční křivky jsou
pak rovnoběžné s osou x.
27
Preference dokonalých substitutů a komplementů
Dokonalé substituty – u takovýchto statků spotřebitel neupřednostňujeme
ani jeden z nich. Preference jsou stejné pro oba tyto statky. Indiferenční
křivky jsou pak přímky.
Dokonalé komplementy – zde se jedná o statky, které jsou na sobě navzájem
závislé v pevném poměru. Spotřebitel musí nakoupit v daném poměru oba
statky. Například lampička a žárovka.
28
Linie rozpočtu, soubor tržních příležitostí
Při svém rozhodování je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami daných
statků. Graficky lze tuto skutečnost vyjádřit pomocí přímky, kterou nazýváme
linie rozpočtu nebo rozpočtové omezení. Plocha pod touto přímkou se nazývá soubor tržních příležitostí.
Průsečík této přímky s osou x vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá veškerý svůj důchod na nákup statku X.
29
Mezní míra substituce ve směně
Směrnice linie rozpočtu se nazývá mezní míra substituce ve směně - M RSE .
Jde o poměr, ve kterém může spotřebitel zaměňovat statky X a Y při vynaložení
veškerého svého důchodu.
M RSE = −
dY
PX
=
dX
PY
Stejně jako u mezní míry substituce je opět v absolutní hodnotě.
8
30
Vnitřní řešení optima spotřebitele
Je klasickým řešením optima spotřebitele, kdy je linie rozpočtu tečnou nějaké
indiferenční křivky a bod jejich dotyku určuje optimální kombinaci statků X a
Y.
Optimem je situace, ve které se mezní míra substituce ve spotřebě rovná situaci
na trhu – mezní míře substituce ve směně.
M RSC = M RSE
31
Rohové řešení optima spotřebitele
Kromě již uvedeného vnitřního řešení může dojít k situaci, kdy linie rozpočtu
není tečnou k žádné indiferenční křivce. Nelze tudíž nalézt žádnou kobminaci,
kdy by se mezní míry substituce rovnaly. Řešením je použití tzv. rohového
řešení.
Jestliže tedy neexistuje kombinace, pro kterou platí M RSC = M RSE , mohou
nastat dvě situace:
UX
• M RSC > M RSE apt-get -s cupsys neboli M
M UY >
takže spotřebitel spotřebovává pouze statek X.
UX
• M RSC < M RSE neboli M
M UY <
spotřebovává pouze statek Y.
32
PX
PY
PX
PY
a potom Y = 0,
a potom X = 0, takže spotřebitel
Přebytek spotřebitele
Jedná se o rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané
množství daného statku a jeho tržní hodnotou.
33
Důchodová spotřební křivka
Vzniká spojením bodů optima odpovídajích jednotlivým úrovním důchodu.
Důchodová spotřební křivka (ICC) je souborem kombinací dvou statků při
nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu.
U normálních statků se při zvyšování důchodu nakupované množství zvyšuje (u
nezbytných roste množství pomaleji než důchod – křivka je konvexní; u luxusních
roste rychleji než důchod – křivka je konkávní), u méněcených klesá.
ICC je množina bodů se stejnou mezní mírou stubstituce.
9
34
Engelova křivka
Engelova křivka (EC) vyjadřuje závislost celkového důchodu a nakupovaným
množstvím určitého statku.
Pokud naneseme na osu x jednotlivé úrovně důchodu spotřebitele a na osu y
množství statku X, získáme Engelovu křivku.
U nezbytných statků je EC konkávní, u luxusních konvexní. U méněcenných
statků, jejichž spotřeba klesá s růstem důchodu je EC klesající a má zápornou
směrnici.
35
Engelova výdajová křivka
Využívá jiného způsobu znázornění závislosti důchodu a spotřeby určitého statku.
Jde o závislost mezi výdaji na nákup statku X (PX · X)a důchodu spotřebitele.
Linie 45◦ představuje situaci, kdy je celý příjem vynaložen na nákup statku X.
Je tedy horní hranicí Engelovy výdajové křivky.
36
Sklon ke spotřebě
Průměrný sklon ke spotřebě (APC) vyjadřuje podíl statku X na celkovém důchodu spotřebitele. Udává, jakou část důchodu spotřebitel vynakládá na
nákup daného statku: v případě statku X je to:
AP CX =
X
I
Směrnici Engelovy křivky nazýváme mezní sklon ke spotřebě (MPC) tohoto
statku. Tento udává, oč se zvýší spotřeba daného statku, zvýší-li se důchod
spotřebitele o jednotku. Pro X platí:
M P CX =
37
∆X
∆I
Důchodová elasticita poptávky
Koeficient důchodové elasticity poptávky měří citlivost reakce spotřebitele
v nakupovaném množství statku X na změnu důchodu. Můžeme ji vyjádřit jako
podíl procentní změny.
eID =
X2 − X1 I2 − I1
:
X2 + X1 I2 + I1
Důchodová elasticita poptávky tedy udává, o kolik procent se změní poptávané
množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento.
Luxusní statky – eID > 1, nezbytné statky – 0 < eID < 1 a méněcenné statky
– eID < 0.
10
38
Cenová spotřební křivka
Cenovou spotřební křivku (PCC) získáme tak, že spojíme body optima
odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X. Je souborem kombinací statků
X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách X.
S poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšším užitkem. Je-li PCC klesající,
tak při poklesu ceny X nakupuje spotřebitel více X a méně Y , je-li PCC rostoucí,
s poklesem ceny X roste poptávané množství X i Y . V případě, že existuje pouze
rohové řešení, tedy X = 0 a bod optima je na ose y, je tento bod počátkem PCC.
39
Důchodový efekt
Důchodový efekt znamená změnu poptávaného možství v důsledku změny
reálného důchodu (kupní síly), tzn. změnu indiferenční křivky a tedy užitku.
Pro normální statky je důchodový efekt negativní – pokles ceny statku X zvyšuje
reálný důchod a tedy poptávané množství normálních statků. Celkový efekt je
tak vždy negativní.
Pro méněcenné statky je důchodový efekt pozitivní. Pokles ceny vede k růstu
důchodu a ke snížení poptávky po méněcenných statcích. Celkový efekt není
možno určit, záleží zda převáží substituční nebo důchodový efekt.
40
Substituční efekt
Znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně
dražšího za statek relativně levnější. Jde o posun po indeferenční křivce, zohledňujeme změnu M RSC při zachování stejného užitku.
Substituční efekt je vždy negativní, tj. v jeho důsledku je pohyb cenové změny
a poptávaného množství protisměrný:
δX
>0
δPX
41
Hicksův rozklad celkového efektu
Vychází z toho, že konstantní reálný důchod znamená schopnost spotřebbitele
dosáhnout stejné úrovně užitku. Při rozkladu využíváme grafického řešení s
tímto postupem:
Nejdříve vytvoříme pomocnou rozpočtovou linii, která se dotýká indiferenční
křivky odpovídající původnímu optimu a je rovnoběžná s novou rozpočtovou
linií. V bodě dotyku pomocné linie s původní indiferenční křivkou je M RSE =
M RSC stejné jako v novém bodě optima.
Na osu x zaneseme postupně bod původního optima xQ , bod dotyku pomocné
rozpočtové linie s indiferenční křivkou xR a bod nového optima xS . Celkový efekt
(T E) je pak xS − xQ , substituční efekt xR − xQ a důchodový efekt xS − xR .
Více viz. Sokupová, obr. 3-9, str. 85.
11
42
Celkový efekt méněcenného statku
Celkový efekt méněcenného statku nemůžeme jednoznačně určit, protože jde o
součet záporného (substituční efekt) a kladného (důchodový efekt) čísla. Záleží na tom, který z těchto dvou efektů převládne. Ve většině případů převáží
substituční efekt a spotřeba méněcenných statků se tak zvyšuje i při zvyšování
důchodů.
43
Giffenův paradox
Může však nastat paradoxní situace, kdy s poklesem ceny poptávané množství
klesá a s růstem ceny poptávané množství roste – pozitivní důchodový efekt
převáží nad negativnícm substitučním. Tento velmi vyjímečný případ se nazývá
Giffenův paradox. Přichází v úvahu u statků, které tvoří značnou část výdajů spotřebitele, slouží k uspokojování základních potřeb a současně nemají
dostupné jejich substituty v odpovídající cenové hladině. Změna ceny těchto
statků pak velmi podstatně mění reálný důchod – proto může důchodový efekt
převážit nad substitučním.
Pro tento paradox má zvláštní tvar i křivka P P C, která se sklání k „severozápadu” a ne k „severovýchodu” nebo „ jihovýchodu” jak je tomu typické v
ostatních případech. Křivka poptávky pro Griffenův statek je rostoucí.
44
Slutského pojetí celkového efektu
U Slutského je konstantní reálný důchod, narozdíl od Hickse, považován za
schopnost spotřebitele nakoupit stejný objem statků, neboli rozhodující je nikoliv stejná úroveň užitku, ale schopnost nakoupit stejný spotřební koš.
Pomocnou linii rozpočtu nekonstruujeme jako tečnu na původní indiferenční
křivku, ale musí procházet původním bodem optima.
Slutského substituční efekt v sobě zahrnuje i malé zvýšení reálného
důchodu (neboli důchodového efektu) Hicksova.
Přesto je Slutského substituční efekt i pro méněcenné statky negativní.
45
Cenová elasticita poptávky
Vypočítá se jako podíl procentní změny poptávaného monžství a procentní
změny ceny, neboli:
eP D =
X2 − X1 PX2 − PX1
:
X2 + X1 PX2 + PX1
Pro cenovou elasticitu v bodě potom platí:
12
eP D =
δX/δPX
δX/X
=
δPX /PX
X/PX
Cenová elasticita poptávky je záporná, jelikož se poptávané množství pohybuje
opačně než cena. Výjimkou je opět Giffenův paradox.
Jednotková elasticita – procentní změna množství je stejná jako procentní
změna ceny (s opačným znaménkem). PCC je rovnoběžná s osou x.
Neelastická – v případě kdy procentní změna poptávaného množství je menší
než procentní změna ceny. PPC je rostoucí.
Elastická – s poklesem ceny statku X vzroste výrazněji poptávané množství,
a proto vzroste i objem výdajů na jeho nákup. PCC je klesající.
46
Křížový substituční efekt
Jedná se o analogii ke klasickému substitučnímu efektu pouze s tím rozdílem, že
zkoumáme jak se změna ceny u statku Y promítně do poptávky po statku X.
47
Křížový důchodový efekt
Vyjadřuje, jak změna ceny statku Y ovlivní reálný důchod a tím i poptávku po
statku X.
48
Křížová elasticita poptávky
Jde opět o poměr procentních změn, tentokráte poptávaného množství statku
X a ceny statku Y .
eCD =
X2 − X1 PY2 − PY1
:
X2 + X1 PY2 + PY1
Je-li δX/δPY kladné, jde o substituty a eCD > 0, je-li záporné, jde o komplementy a eCD < 0.
49
Elasticita substituce
Čím jsou indiferenční křivky „více zakřivené”, tím vcíe jsou statky X a Y komplementya jejich vzájemné nahrazení je obtížné. Tuto skutečnost lze vyjádřit
elasticitou substituce, pro kterou platí:
13
σ=
d (Y /X) d (M RSC )
:
Y /X
M RSC
Elasticita substituce je procentní změna poměru, ve kterém jsou spotřebovávány
statky Y a X, dělená procentní změnou mezní míry substituce ve spotřebě.
Vyjadřuje jakou změnu poměru spotřeby statků Y a X vyvolá změna M RSC o
jedno procento.
Pro dokonalé substituty platí, že σ = ∞, pro dokonalé komplementy pak σ = 0.
50
Oblouková elasticita
Jedná se o elasticitu mezi dvěma body.
eBA =
51
A2 − A1 B2 − B1
:
A2 + A1 B2 + B1
Elasticita v bodě
Narozdíl od obloukové elasticity uvažujeme jen velmi malé změny A a B.
eBA =
52
δA A
:
δB B
Odvození tržní poptávky
Tržní poptávka je součtem jednotlivých individuálních poptávek spotřebitelů.
Graficky jde o horizontální součet individuálních křivek poptávky.
53
Efekt módy
Jedná se o efekt u statků, kde roste individuální poptávka v důsledku růstu
množství nakupovaného ostatními spotřebiteli. S růstem nakupovaného množství se křivka poptávky posouvá.
Křivku tržní poptávky zohledňující efekt módy získáme pokud spojíme body
křivek poptávky pro jednotlivé úrovně množství odpovídající těmto množstvím.
Čistý efekt poklesu ceny sestává z cenového efektu a efektu módy.
54
Efekt snobské potřeby
Má opačnou tendenci než efekt módy. S růstem spotřebitelů individuální poptávka klesá. Analogickým způsobem jako u efektu módy lze odvodit křivku
tržní poptávky zohledňující efekt snobské potřeby.
Efekt snobské potřeby je orzdíl cenového a čistého efektu.
14
55
Příčiny existence firmy
Mezi nejzákladnější příčiny existence firmy patří:
• výhody týmové práce
• snížení nákladů spojených s uzavíráním kontraktů
Týmová práce je nutná ve většině výrobních procesů, kdy je potřeba součinnosti
mnoha odborníků. Aby takovéto vztahy nemuseli být podchycovány na základě
složitých (a nákladných) smluv je výhodnější využít zastřešení vztahů, jaké firma
poskytuje.
56
Ekonomický zisk
Dle ekonomické teorie se předpokládá, že každá firma vstupuje na trh s cílem
maximalizovat zisk. V této teorii je uvažován ekonomický zisk, což je rozdíl
mezi účetním ziskem (rozdíl příjmů a explicitních nákladů) a alternativními
výnosy ze všech zdrojů, které subjekt vlastní.
57
Zachycení produkce v krátkém období
Při analýze výroby v krátkém obodbí vycházíme z předpokladu, že kapitál je
konstatntní a mění se pouze objem využívané práce.
Q = f (K1 , L)
Za krátké období považujeme takové období, ve kterém jsou služby alespoň
jednoho výrobního faktoru, které firma používá fixní.
Celkový produkt – (TP) představuje výstupem, který je vyroben danými
vstupy. Kvůli tomu, že jeho velikost vyjadřujeme ve fyzických jednotkách, bývá někdy označován jako celkový fyzický produkt (TPP).
Křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu.
Průměrný produkt – (AP) představuje výstup na jednotku vstupu, který
samozřejmě zjistíme vydělením TP množstvím vstupů použitých k jeho
výrobě. Tedy např. pro průměrný produkt variabilního vstupu práce je
to:
APL =
15
Q
L
Mezní produkt – (MP) představuje změnu celkového produktu v důsledku
změny vstupu o jednotku za předopkladu konstantního množství ostatních
vstupů. Graficky se jedná o směrnici křivky celkového produktu v každém
jejím bodě. MP práce je tedy:
M PL =
δQ
δL
Mezní produkt kapitálu v krátkém období není definován, protože objem kapitálu je konstantní.
Důležité zákonitosti – Soukupová, obr. 5-1, str. 155.
Zákon klesajících výnosů – jestliže jsou do výrobního procesu přidávány
stále stejné přírůstky variabilního vstupu, přičemž množství ostatních
vstupů se nemění, výsledné přírůstky celkového produktu budou od určitého bodu klesat,tj. bude klesat mezní produkt variabilního vstupu.
58
Výrobní stádia v krátkém období
1. výrobní stádium – z hlediska firmy pozitivní stádium. Průměrný produkt
roste po celé jeho trvání, což může sloužit jako dostatečné kritérium efektivnosti. Efektivnost fixního vstupu v tomto stadiu roste, efektivnost variabilního taktéž. Firma nacházející se v tomto stádiu bude mít nejspíše
tendenci zvyšovat počet zapojených jednotek variabilního faktoru, neboť
ještě nejsou plně využitý fixní faktory.
2. výrobní stádium – efektivnost fixního vstupu roste, u variabilního však již
klesá, jelikož výstup sice roste, ale pomaleji než variabilní vstup. Dodatečná jednotka práce tedy zvyšuje efektivnost kapitálu, ale snižuje efektivnost práce. Na hranici mezi 2. a 3. bodem je maximalizován krátkodobý
výstup, za maximální lze rovněž považovat efektivnost fixních vstupů.
3. výrobní stádium – klesá efektivnost u všech vstupů. Mezní produkt práce
v této fázi nabývá záporných hodnot.
Za optimální lze zřejmě považovat 2. stádium, ve kterém je již lépe využit fixní
vstup a dosahuje se nejvyšší efektivnosti vrcholící maximálím krátkodobým výstupem.
59
Produkce při rostoucích výnosech z variabilního vstupu
Při roustoucích výnosech z variabilního vstupu dochází k situaci, kdy je každá
další jednotka variabilního vstupu práce efektivnější, než předcházející. Výstup
pak roste rychleji než variabilní vstup (při a = 0):
Q = b · L + c · L2
16
60
Produkce při klesajících výnosech z variabilního vstupu
Klesající výnosy z variabilního vstupu jsou představovány situací, ve které výstup v důsledku dodatečného zapojení variabilního vstupu práce sice roste, ale
pomaleji než variabilní vstup, což je možné vyjádřit jako (při a = 0):
Q = a + b · L − c · L2
61
Produkce při konstantních výnosech z variabilního vstupu
S růstem variabilního vstupu v této situaci roste výstup konstantním tempem
(při a = 0):
Q=b·L
Protože každá dodatečná jednotka L přispívá k růstu výstupu stejně jako každá
přechozí, jsou všechny jednotky L stejně produktivní, tzn. mezní produkt je u
všech stejný. Tomu odpovídá i horizontální křivka M PL .
62
Produkční kopec
63
Mapa izokvant
izokvanta – křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k
tvorbě stejného výstupu (iso = stejný, quantity = množství).
Jelikož objemů výstupů může být nekonečně mnoho, existuje i nekonečně velký
počet izokvant, které tvoří mapu izokvant. Ta nás informuje o maximálně dosažitelném výstupu při jakékoliv kombinaci vstupů, je tedy alternativním způsobem popsání produkční funkce.
64
Vlastnosti izokvant
1. Izokvanty jsou v mapě seřazeny severovýchodním směrem – izokvanta
bližší počátku odpovídá kombinaci vstupů vedoucí k nížšímu výstupu než
vzdálenější.
2. Izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska.
3. Izokvanty se neprotínají.
4. Jsou klesající a konvexní k počátku.
17
65
Mezní míra technické substituce
Představuje mírů, ve které může firma směňovat kapitál za práci při zachování
stejné úrovně výstupu.
M RT S =
66
−∆K
∆L
Izokosta
Je přímka, obsahující všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být
pořízeny za dané celkové náklady. Její rovnice je:
TC = w · L + r · K
TC = celkové náklady, w = cena jednotky práce, r = cena jednotky kapitálu, L
= objem použité práce, K = objem použitého kapitálu.
67
Nákladové optimum firmy
Pro optimální kombinaci vstupů musí platit, že míra, ve které je firma technicky
schopná nahradit kapitál prací (MRTS), se rovná míře, v níž je schopná tuto
substituci na trhu uskutečnit (w/r).
M RT S =
w
r
Z čehož můžeme odvodit, že firma by své výdaje mezi práci a kapitál měla
rozdělit tak, aby se rovnal poměr jejich mezních produktů a cen:
M PL
M PK
=
w
r
Firma tak bude minimalizovat své náklady, jestliže bude mezní produkt z jedné
Kč vynaložené na nákup vstupů u všech používaných vstupů stejný – pravidlo
nejnižších nákladů. Geometricky je toto pravidlo bodem dotyku izokvanty a
izokosty.
68
Cesta expanze firmy (křivka rostoucího výstupu)
Křivka rostoucího výstupu představuje soubor kombinací vstupů, při kterých
firma minimalizuje náklady při výrobě různých objemů výstupu.
18
69
Výnosy z rozsahu
Postihují souvislost mezi proporcionální změnou vstupů a jí vyvolanou změnou
výstupu. Jestliže vynásobíme oba používané vstupy v produkční funkci Q =
f (K, L) stejnou kladnou konstantou, např. „t” (t > 1), potom může nastat:
konstantní výnosy z rozsahu – růst objemu každého ze vstupů o t procent
způsobí růst výstupu rovněž o t procent. Platí:
f (t · K, t · L) = t · f (K, L) = t · Q
rostoucí výnosy z rozsahu – zvýšení všech vstupů o t procent způsobí zvýšení výstupu o více než t procent. Platí:
f (t · K, t · L) > t · f (K, L) = t · Q
klesající výnosy z rozsahu – při zvýšení každého z vstupů o t procent dojde
k růstu o méně než t procent. Vzorec:
f (t · K, t · L) < t · f (K, L) = t · Q
70
Cobb-Douglasova produkční funkce
Q = f (K, L) = A · K a · Lb
kde A, a, b jsou kladé konstanty. Jejím znázorněním je mapa izokvant, které mají
konvexní tvar vzhledem k počátku. Charakter výnosů je závislý na hodnotách
a a b:
• pokud a + b = 1, produkční funkce v sobě obsahuje konstantní výnosy z
rozsahu.
• pokud a + b > 1, vykazuje Cobb-Douglasova produk4n9 funkce rostoucí
výnosy z rozsahu
• pokud a + b < 1, půjde o klesající výnosy z rozsahu.
19
71
Technický pokrok v produkci firmy
GQ = GA + eQ,K · GK + eQ,L · GL
GQ – míra růstu výstupu za jednotku času; GA – míra technického pokroku za
jednotku času; eQ,K – citliovost výstupu na změny objemu kapitálu; GK – míra
růstu kapitálu za jednotku času; eQ,L – citlivost výstupu na změny práce; GL –
míra růstu práce za jednotku času.
Z hlediska toho, jak působí technický pokrok na jednotlivé vstupy můžeme rozlišit tři případy:
1. Neutrální technický pokrok – který působí na námi předpokládané
vstupy stejně.
2. Kapitálově náročný technický pokrok – ovlivňující pouze kapitál. Při
použití nové technologie je kapitál v čase stále efektivnější.
3. Pracovně náročný technický pokrok – ovlivňující pouze produktivitu
práce.
72
Explicitní a implicitní náklady
Explicitní náklady – jsou veškeré vynaložené náklady. Využívají se především
v účetnictví.
Implicitní náklady – představují výnosy, o které firma přichází tím, že veškeré své zdroje využívá právě daným způsobem a né jiným. Říká se jim
také náklady obětované příležitosti.
Účetní zisk je pak rozdíl výnosů a explicitních nákladů, kdežto u ekonomického
zisku musíme odečíst ještě náklady implicitní.
73
Celkové, variabilní a fixní náklady
Celkové náklady (TC) – můžeme definovat jako sumu nákladů na práci (L)
a kapitál (K): T C = w · L + r · K
V krátkém období, kdy považujeme kapitál za fixní (K1 )pak můžeme celkové
nálady definovat jako: ST C = w · L + r · K1
Fixní náklady (FC) – jsou náklady, které musí firma vynakládat i v případě,
že objem výstupů je nulový. Jedná se zejména o platy správních pracovníků, pojištění, nájemné a podobně.
Variabilní náklady (VC) – narozdíl od fixních se mění s objemem výstupu.
Jedná se zejména o náklady na materiál, mzdy dělníků a další.
ST C = F C + V C
20
74
Průměrné variabilní a průměrné fixní náklady
Průměrné fixní náklady – jsou fixní náklady připadající na jednotku vstupu.
AF C =
FC
r·K
r
=
=
Q
Q
AP
Průměrné variabilní náklady – jsou variabilní náklady na jednotku vstupu.
AV C =
VC
w·L
w
=
=
Q
Q
APL
Vertikálním součtem křivek AF C a AV C získáme křivku SAC – průměrné
krátkodobé náklady.
75
Mezní náklady
Jsou definovány jako přírůstek celkových nákladů způsobený zvětšním výstupu
o jednotku.
SM S =
δV C
δST C
=
δQ
δQ
Jelikož se v krátkém období fixní náklady nemění, představují mezní náklady
pouze poměr mezi změnami variabilních nákladů a výstupu.
76
Vývoj nákladů v případě rostoucích výnosů
z variabilního vstupu
Produkční funkci definujeme jako: Q = a + b · L + c · L2 a jestliže a = 0, potom
Q = b · L + c · L2 .
Fixní náklady jsou vzhledem ke konstantní úrovni fixních vstupů rovněž konstantní, můžeme tedy předpokládat jejich velikost jako konstantu a. Potom je
rovnicí fixních nákladu F C = a. Konstanta a představuje peněží částku ovlivněnou množstvím používaných fixních vstupů a jejich cenami.
Tvar křivky variabilních nákladů j eodvozen přímo z produkční funkce. Když
roste výstup rostoucím tempem, variabilní náklady rostou klesajícím tempem.
Tato skutečnost ukazuje na rovnici: V C = b · Q − c · Q2 .
Celkové náklady můžeme vyjádřit za zjištěných rovnic jako ST C = a + b ·
Q − c · Q2 .
Průměrné variabilní, fixní, celkové a mezní náklady jednoduše odvodíme z daných vzorců. Roustoucí výnosy z variabilního vstupu způsobují pokles průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu.
21
77
Vývoj nákladů v případě rostoucích výnosů
z fixního vstupu
Zde jsme produkční funkci definovali jako: Q = a + b · L − c · L2 , fixní náklady
jsou stejné jako v předchozím, takže Q = b · L − c · L2 .
U variabilních nákladů můžeme řícti, že roste-li výstup klesajícím tempem,
variabilní náklady se zvyšují rostoucím tempem. Rovnici můžeme zapsat jako:
V C = b · Q + c · Q2 .
Celkové náklady jsou opět součtem fixních a variabilních: ST C = a + b · Q +
c · Q2 . Ostatní skutečnosti opět odvodíme na základě známých principů.
78
Vývoj nákladů v případě rostoucích výnosů
z konstantního vstupu
Produkční funkce je definována jako Q = a + b · L, takže se stejnými fixními
náklady jako Q = b · L.
U variabilních nákladů vycházíme z toho, že každá dodatečná jednotka variabilního vstupu vyvolá stjený růst výstupu (M PL je konstantní). V C = b · Q.
Variabilní náklady jsou při konstantních výnosech z variabilního vstupu konstantní.
Celkové náklady jsou ST C = a + b · Q, ostatní odvodíme. . .
79
Náklady v dlouhém období
V dlouhém období uvažujeme stejné náklady jako v krátkém, s tím rozdílem, že
už neexistuje fixní složka nákladů – všechny jsou variabilní. Křivku celkových
nákladů v dlouhém období (LTC) odvodíme stejným způsobem jako křivku
celkových nákladů v krátkém období (STC). Narozdíl od těch je však ovlivňován
né výnosy z variabilního faktoru, ale výnosy z rozsahu.
V případě konstantních výnosů z rozsahu budou růst celkové dlouhodobé
náklady stejným tempem jako výstup – křivka LTC bude mít tvar rostoucí
přímky. Při rostoucích výnosech z rozsahu roste křivka LTC s růstem výstupu klesajícím tempem. Naopak u klesajících výnosů z rozsahu bude
růst LTC rychleji, než výstup.
Dlouhodobé průměrné náklady jsou geometricky směrnicí přímky z počátku
do bodu na křivce LTC.
80
Optimální velikost závodu
Optimální velikost závodu z několik daných možností lze určit pomocí vytvoření
jednotlivých SAC křivek a zjištěním, ve které dosahujeme nejmenších průměr22
ných nákladů. Křivka LAC, kterou zakreslíme jako obalovou křivku jednotlivých krátkodobých průměrných nákladů může být taktéž použita k rozhodování
o tom, v jakém závodě vyrábět.
Klesá-li LAC, je tvořena body dotyku s křivkami SAC vlevo od jejich minima.
To znamená, že pro firmu je ekonomičtější vyrábět požadovaný výstup ve větším
závodět a nevyužívat jeho výrobní kapacity.
Pokud LAC roste, je tvořena body SAC křivek vpravo od jejich minima. Proto
je vhodnější vyrábět větší výstup spíše přetěžováním výrobní kapacity menšího
závodu než postavit větší závod.
81
Vztah výnosů z rozsahu a průměrných nákladů v dlouhém období
82
Příjmy firmy v dokonalé konkurenci
Celkový příjem (TR) – je celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. Jeho velikost zjistíme vynásobením ceny za jednotku
a prodaného množství: T R = P · Q
V dokonalé konkurenci tak nemá firma možnost ovlivnit výši ceny. Z toho vyplývá, že v těchto podmínkách je křivka celkových příjmů pouze funkcí prodaného množství, což můžeme graficky znázornit jako rostoucí polopřímku z
počátku.
83
Příjmy firmy v nedokonalé konkurenci
V podmínkách nedokonalé konkurence je situace poměrně složitější. Cena totiž
není konstantní, ale s růstem výstupu klesá a poptávková křivka je proto klesající. Na konkrétní tvar křivky TR má vliv elasticita poptávky.
Je-li poptávka elastická (eP D < −1), potom je procentní růst prodaného monžství větší než procentní pokles ceny a TR roste.
V případě jednotkově elastické poptávky (eP D = −1), bude procentní růst prodaného množství stejný jako pokles ceny, tedy TR se nezmění.
Pokud je poptávka neelastická, tzn. (eP D > −1), bude procentní nárůst prodaného množství menší než pokles ceny a TR klesá.
T R = a · Q − b · Q2
84
Zlaté pravidlo maximalizace zisku
MR = MC
23
Aby firma mohla maximalizovat zisk, měla by zvolit takovou úroveň výstupu,
při jehož výrobě se rovnají mezní náklady s mezními přijmy.
85
Vztah mezních příjmů a elasticity poptávky
Mezní příjem (MP) je definován jako změna celkového příjmu v důsledku změny
výstupu o jednotku.
U nedokonalé konkurence existuje podobný vztah mezi MP a cenovou elasticitou
jako u TP.
MR = P · 1 +
1
eP D
Z této rovnice plyne, že mezní příjem je kladný, když eP D < −1; záporný, když
je větší a roven nule, pokus se −1 rovná.
86
Předpoklady modelu dokonalé konkurence a
jejich důsledky
• Na každém trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z
nichž žádný nemá možnost, aby mohl ovlivnit cenu nebo výstup odvětví.
• Všechny statky jsou homogenní.
• Na všechny trhy je možné volně vstupovat a vystupovat.
• Všichni výrobci i spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trhu.
• Firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku.
Každá firma je pak označována jako „price taker”, tj. jako firma, která přebírá
cenu. Její rozhodování se tak omezuje pouze na rozhodování o objemu výstupu
a množství vstupu, které hodlá koupit.
To, že je na trhu množství malých firem, které nedokážou podstatným způsobem
zasahovat do ceni ani výstupu předurčuje dokonale elastickou poptávku, což lze
znázornit jako vodorovnou přímku rovnoběžnou s osou x.
87
Chování dokonale konkurenční firmy v krátkém období
Optimální výstup firmy je možné zjistit dvěma způsoby:
• na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
24
• na základe rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů
Firma maximalizuje zisk v bodě, kdy se rovnají mezní příjmy a náklady.
Funkce MC je v tomto bodě rostoucí.
Pokud se M R = M C, ale zároveň jsouu celkové příjmy menší než celkové náklady, firma maximalizuje ztrátu. Funkce MC je klesající.
Jestliže se rovnají průměrné náklady a průměrné příjmy, mezní náklady jsou
ve svém minimu.
Jelikož pro firmu v dokonale konkurenčním prostředí platí, že přebírá cena,
rovnají se mezní příjmy ceně a tudíž z pravidla M C = M R, můžeme vyjádřit,
že M C = P .
88
Nabídka dokonale konkurenční firmy v krátkém období
Křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky mezních
nákladů, jejíž spodní hranicí je min. AVC.
QS = Q∗ (P, w, r)
Jestliže při jakémkoliv objemu produkce budou celkové příjmy nižší než celkové
náklady (T R < ST C), nachází se firma v období, kdy by mohla volit zastavení
výroby. Pokud by však výrobu zastavila, dostala by se do ztráty, protože stále
musí hradit fixní náklady. Kdyby se však rozhodla pokračovat ve výrobě a dosáhla celkového příjmu vyššího než variabilní náklady, potom by mohla uhradit
nejen variabilní náklady, ale i část fixních. Z toho vyplývá podmínka minimalizace ztrát T R > V C.
Kriterium průměrných variabilních nákladů – se používá v případě, že
má firma menší celkové příjmy než náklady. Pokud je cena jednotky produkce vyšší, než průměrné variabilní náklady na její výrobu (P > AV C),
bude firma minimalizovat ztrátu pokračováním ve výrobě. Pokud se však
cena rovná, nebo je menší, ztrátu lze minimalizovat pouze uzavřením výroby.
Kritickým bodem tohoto rozhodování je tedy bod uzavření firmy, kdy AV C =
M C.
89
Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v
krátkém období
Křivka nabídky odvětví – vzniká horizontálním součtem všech krátkodobých nabídkových křivek firem v odvětví při jakékoliv ceně.
25
Ukazatel elasticity nabídky ukazuje, jakou měrou reagují firmy v odvětví
změnou svého výstupu na změnu tržní ceny:
eP S =
90
δQ/Q
δQ P
=
·
δP/P
δP Q
Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví
v krátkém období
Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví nastává ve chvíli, kdy je na trhu
při krátkodobé rovnovážné ceně rovné poptávané a nabízené množství daného
statku a ani nabízející, ani kupující nemají zájem toto množství změnit.
Rovnovážná cena plní dvě důležité funkce:
• Je signálem pro výrobce při jejich rozhodování o velikosti vyráběného
výstupu. Firmy maximalizující zisk budou vyrábět takový výstup, pro
který platí rovnost P ∗ = M C.
• Je signálem pro kupující jednotlivce. Při tržní rovnovážné ceně se jednotlivci maximalizující užitek rozhodují, jakou část svého důchodu vynaloží
na nákup daného statku.
91
Rovnováha dokonale konkurenční firmy v dlouhém období
Optimální výstup firmy v dlouhém období je odvozen z rovnosti mezních příjmů
a dlouhodobých mezních nákladů (P ≡ M R = LM C). V dlouhém období je
však optimální výstup firmy zásadně ovlivněn ještě volným stupem a odchodem
firem z odvětví.
Pokud firmy v odvětví realizují ekonomický zisk, je to impulsem pro ostatní,
aby do odvětví vstoupili. Za jinak nezměných podmínek se tak bude postupnéě
snižovat tržní cena a zisk firem. Příchod nových firem do odvětví pokračuje tak
dlouho, než tržní cena klesne na úroveň průměrných nákladů (P ≡ AR = LAC)
a ekonomický zisk na nulu. K obdobné situaci dochází pokud je odvětví ve
ztrátě. . . tzn. firmy odcházejí až do bodu, kdy tržní cena stoupne na úroveň
průměrných nákladů.
V dlouhém období firma směřuje k vyrovnanosti celkových příjmů a celkových
nákladů neboli k nulovému ekonomickému zisku.
Pro dlouhodobý optimální výstup dokonale konkurenční firmy proto platí, e jej
firma vyrábí s minimálními dlouhodobými průměrnými náklady.
Křivka nabídky firmy v dlouhém období je potom totožná s tou rostoucí částí křivky dlouhodobých mezních nákladů, jejíž spodní hranicí
je minimum průměrných dlouhodobých nákladů.
26
92
Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví
v dlouhém období
Křivku naídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období (LIS) získáme jako soubor dlouhoodobých rovnovážných bodů odvětví vznikajících v
průsečících posunující se poptávkové křivky a krátkodobých křivek nabídky.
dále Soukupová, str. 249-255
93
Nabídka v dokonale konkurenčním odvětví
v dlouhém období ve vztahu k cenám výrobních faktorů
Soukupová, str. 249-255
94
Efektivnost dokonalé konkurence
Výrobní efektivnost – znamená, že produkt je vyroben s minimálními náklady. Toto bezesporu v dokonalé konkurenci funguje, protože každá firma
vyrábí produkt, jehož dlouhodobé průměrné náklady jsou minimální.
Alokační efektivnost – znamená, že firmy vyrábějí takový výstup, který si
spotřebitelé nejvíce přejí. I tato efektivnost je dokonalé konkurenci splněna, protože při neexistenci zábran přechodu mezi odvětvími jsou firmy
lákány tam, kde je větší poptávka a zisk.
95
Teorie pavučiny
Dynamický model znázorňující dosahování rovnováhy či prohlubování nerovnováhy na trhu v situaci, kdy na změnu ceny na trhu reaguje nejprve poptávka a
až po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předchozího období.
96
Typy nedokonalé konkurence
Monopol – nedokonalá konkurence, kdy výrobek nemá žádné blízké substituty.
Monopol je jediným výrobcem daného zobíž, jeho produkce představuje
současně produkci celého odvětví.
Monopson – opakem monopolu. Znamená trh s pouze jedním kupujícím. Umožňuje tak jedinému poptávajícímu koupit zboží za nižší ceny, než v podmínkách dokonalé konkurence. V postavení monopsonu je např. stát jako
jediný kupující vojenské produkce.
27
Oligopol – představuje v praxi nejvíce převažující tržní strukturu. Jeho charakteristickým rysem je existence několika firem v odvětví a zpravidla
diferencovaný produkt a bariéry vstupu znemožňující příchod nových firem. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní
náklady.
Smluvní oligopol – vzniká v situaci, kde se několik firem prodávajících stejné
nebo podobné výrobky dohodnou na společném určování cen nebo rozdělením trhu. Každá firma se pak v rámci své oblasti chová jako monopol.
Oligopol s dominantní firmou – dominantní firma, která zabírá větší část
trhu přenechává zbytek menším firmám a ve své oblasti se chová jako
monopol. Pro skupiny těchto slabších firem je pak charakteristické, že
následují chování dominantní firmy.
Monopolistická konkurence – je představována situací, kdy mnoho firem
prodává podobné, ale nikoliv stejné výrobky. Nejvíce připomíná dokonalou
konkurenci, zejména tím, že uvažuje velký počet firem na trhu. Základním předpokladem je velký počet firem v odvětví, výroba diferencovaného
produktu a neexistence bariér vstupu firem do odvětví.
97
Příčiny vzniku nedokonalé konkurence
Nákladové podmínky – vedou ke vzniku nedokonalé konkurence v podobě
tzv. úspor z rozsahu. Jde o to, že při výrobě velkého objemu produkce
se náklady rozpočítávají na větší počet výrobků, takže průměrné nnáklady
s růstem výroby klesají. Velké firmy tak vyrábějí levněji a mohou snižovat
ceny svých výrobků, což vede k vytlačení slabších konkurentů z daného
trhu.
Bariéry konkurence – jsou druhou píčinou vzniku neodkonalé konkurence,
protože vedou k omezení počtu firem v odvětví. Konkrétními bariérami
jsou nejčastěji:
právní restrikce – představovány ochranými známkami, patenty, copyrighty a podobně
diferenciace produktu – znamená, že každý výrobce přichází na trh
s produkcí, která se liší od produkce jeho konkurentů. Diferenciace
nemusí souviset jen s odlišnostmi výrobku, ale např. i se spojenými
službami a pod.
98
Chování firmy v nedokonalé konkurenci
to je mooooc dlouhý :-) a mě se to psát nechce už dneska. . .
28
99
Efektivnost nedokonalé konkurence
Neefektivnost monopolu – monopolní síla, která může stanovit cenu nad
úroveň mezních nákladů způsobuje, že z hlediska společnosti nevyrábí
efektivně. Není vedena tržním mechanismem k optimálnímu využití těchto
zdrojů. Ztráta efektivnosti u monopolu vzniká zejména proto, že některé
potenciální přínosy ze směny nejsou realizovány a část zdrojů společnosti
zůstává nevyužita.
100
Lernerův index
Lernerův index vyjadřuje stupeň monopolní síly, což můžeme definovat jako
schopnost firmy stanovit vyšší cenu než mezní náklady.
L=
P − MC
P
Může dosahovat hodnot na intervalu od 0 do 1. V dokonalé konkurenci se L = 0,
čím více se pak blíží k jedničce, tím je větší monopolní síla.
101
Regulace nedokonalé konkurence
Zvýšení daní – má sice možnost snižovat zisk monopolu, nicméně se neprojeví
přímo ve velikosti vyrabéného množství produkce. Stejně tak nemá příliš
velký význam snížení daňové zátěže.
Cenové regulace – umožňují centralizované stanovení ceny konkrétních výrobků. Ekonomové jsou ve většině případů proti této politice, jelikož nesprávně určené ceny mohou způsobit nemalé problémy, např. v nedostatku
výrobků s regulovanými cenami apod.
Státní vlastnictví – tento nástroj je užíván zejména díky širším souvislostem
(politický systém, kultura, histoire, tradice apod.), kdy příkladem mohou
být např. státní železnice nebo telefonní síť.
Antitrustové zákony – omezují monopolizaci trhu tím, že zakazují konkrétní
chování firem (např. spojování, dohody o cenách, rozdělování trhu apod.).
V ČR na této úrovni působí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Ekonomická regulace – představuje soubor zákonů a pravidel, kterými stát
ovlivňuje nebo kontroluje činnosti firem. Úředníky zodpovědných institucí
pak zajímá nejen výše cen v regulovaných odvětvích, ale i výše nákladů,
velikost výstupu, podmínky vstupu do odvětví a další. Ekonomická regulace se od té cenové liší zejména tím, že nestanovuje konkrétní cenu, ale
způsob toho, jak ji určit.
29
102
Monopson
Monopson je opakem monopolu. Znamená trh s pouze jedním kupujícím. Umožňuje tak jedinému poptávajícímu koupit zboží za nižší ceny, než v podmínkách
dokonalé konkurence.
V postavení monopsonu je např. stát jako jediný kupující vojenské produkce.
103
Oligopol s dominantní firmou
Jedná se o zvláštní typ oligopolu. Vzniká v situaci, kdy je na trhu jedna silná
firma a řada menších konkurentů a tam, kde je pro silnou firmu výhodné, aby
část trhu přenechala slabším konkurentům.
Vůdčí firma se pak na své části trhu chová jako monopol. U slabších konkurentů
je však vykazováno spoustu znaků dokonalé konkurence. Vůčí firma se také
nachází v situaci cenového vůdce, kdy jí ostatní firmy přizpůsobují své ceny.
Menší firmy respektují cenu stanovenou vůdcem zejména proto, že nedokáží
realizovat úspory z rozsahu výroby a jejích nákladové podmínky jsou ve srovnání
s vůdčí firmou horší. Kdyby však stanovili vyšší ceny, ztratili by zákazníky;
snížení cen si nemohou dovolit.
104
Smluvní oligopol
Vzniká v situaci, kdy několik firem v odvětví zjistí, že mají podobné ceny a vzájemná cenová válka by je příliš oslabila. Nejvýhodnější je proto pro ně zvyšovat
společný zisk zvyšováním cen nebo rozdělením si trhu. Uzavřou proto tajnou
dohodu o stanovení ceny, o tržním podílů nebo o výrobních kvótách. Každá
firma se pak v rámci své oblasti chvoá jako monopol.
105
Alternativní cíle firmy
Podle některých ekonomů je maximalizace zisku cílem pouze firem v dokonalé
konkurenci. V nedokole konkurenčním prostředí má totiž firma více možností
voleb své strategie:
• dosažení uspokojívé výše zisku,
• získání určitého podílu na trhu,
• snaha dlouhodobě přežít,
• růst a expanze firmy.
Manažerské teorie firmy – se zaměřují na chování velkých firem, které nejsou
řízeny vlastníky, ale profesionálními řídícími pracovníky – manažery. V některých případech poukazují na to, že cíle manažerů mohou být odlišené
od zájmů vlastníků.
30
Model firmy maximalizující obrat – vysvětluje chování firmy v nedokonalé konkurenci, které je podmíněno cílovou funkcí manažerů v
podobě maximalizace celkového příjmu T R = P · Q.
Behavioristické teorie firmy – jejich východiskem je předpoklad, že cíl firmy
je výsledkem střetávání zájmů a cílů jedotlivců a skupin v efirmě. Firma
je chápána jako společnost jednotlivých zájmových skupin, které mohou
měnit cíle firmy tak, jak se mění cíle jejcih. Cílová funkce je v tomto
případě dosažení určité výše dané proměnné a ne její maximalizace.
Model zaměstnanecké firmy – se snaží o maximalizaci důchodu připadajícího na zaměstnance. Důchod takového zaměstnance má dvě
složky: mzdu a podíl na zisku, kdy je mzda určována trhem práce,
ale podíl jednak výší zisku firmy a jednak na počtu zaměstnanců.
106
Firma maximalizující obrat
Model firmy maximalizující obrat – vysvětluje chování firmy v nedokonalé
konkurenci, které je podmíněno cílovou funkcí manažerů v podobě maximalizace celkového příjmu T R = P · Q.
Pro firmu maximalizující zisk nastává rovnováha v situaci určené průsečíkem
křivek M C a M R, vyrábí objem produkce Q1 a prodává jej za cenu P1 .
Firma, usilující o maximalizaci obratu, najde své optimum v bodě Q2 při ceně
P2 , tedy v bodě, kde je mezní příjem nulový. Kdyby byl objem menší a M R > 0,
firma by mohla obrat zvyšovat růstem objemu produkce. Pokud by byl objem
produkce vyšší a M R < 0, docházelo by ke snížení obratu.
viz. Macáková, graf 12-1, str. 143.
107
Transferový výdělek, ekonomická renta
Transferový výdělek – je taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl
získat při svém nejlepším alternativním využití.
Ekonomická renta – je tou částí celkového výdělku daného vstupu, která převyšuje transferový výdělek. Je to tedy ta část, která není nutná k udržení
výrobního faktoru v daném použití. Představuje přebytek nad transferovým výdělkem.
V případě absolutně elastické nabídky neexistuje žádná ekonomická renta a
výdělek je tvořen pouze transferovými výdělky.
Pokud je nabídka absolutně neelastická, dosahuje se výdělku pouze díky
ekonomické rentě – transferový výdělek je nulový.
Čistá ekonomická renta – je výdělek placený za službu výrobnímu faktoru
s fixní nabídkou. Charakter čistě ekonomické renty může mít například
výdělek lidí s výjimečným talentem nebo schopnostmi.
31
108
Příjmy z výrobního faktoru
Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky vstupu do výroby,
přičemž ostatní vstupy zůstavají konstantní.
M RP = M P · P
109
Náklady na výrobní faktor
Mezní náklady na faktor jsou dodatečné náklady, které firmě vznikají při
najmutí dodatečné jednotky výrobního faktoru. Jde o změnu v celkových nákladech firmy v důseldku zaměstnání dodatečné jednotky výrobního faktoru.
MFC =
110
∆T C
∆F
Optimum firmy na trhu výrobních faktorů
Firma maximalizující zisk bude najímat dodatečné množství vstupu, dokud jí
bude přinášet vyšší dodatečné příjmy než náklady, tzn. dokud bude příjem z
mezního produktu převyšovat mezní náklady na faktor. Rovnováha takové firmy
pak lze vyjádřit jako rovnost těchto dvou faktorů:
M RP = M F C
Je-li M RP > M F C, pak firma najímá další jednotky výrboního faktoru, až se
vyrovnají. V obráceném případě firma snižuje zapojení výrobního faktoru opět
až do úrovně optima.
111
Poptávka firmy po výrobních faktorech
Křivka příjmu z mezního produktu je od určitého bodu (od určité výše ceny
vstupu) současně křivkou poptávky firmy po výrobním faktoru.
Pokud sledujeme vývoj potpávky po vf v závislosti na růstu jeho ceny, zjistíme,
že v určitém okamžiku se náklady firmy na jednotku vstupu vyrovnají s příjmen,
který mu každá jednotka vstupu přináší, což znamená, že už nebudou najímat
další – dostali by se do ztráty.
32
112
Křivka nabídky práce
Tvar křivky nabízené práce závisí na tom, který z efektů změny mzdové sazby
převládá. Při nižší mzdové sazbě převládá substituční efekt a množství nabízené
práce roste – křivka má pozitivní směrnici. Při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový efekt a množství nabízené práce klesá – křivká má zápornou směrnici.
Jedná se o tzv. zpět zakřivenou individuální křivku nabídky práce (Macáková, graf 14-2, str. 164 ).
113
Substituční a důchodový efekt na trhu práce
Při vyšší mzové sazbě každá hodina práce umožňuje získání většího množství
výrobků služeb, což vede k tendenci více pracovat na úkor volného času, tzn.
nahrazovat volný čas prací. jedná se o tzv. substituční efekt změny mzdové
sazby, který vede ke zvyšování nabízeného množství práce. Vyšší mzdová sazba
zvyšuje reálný příjem (za předpokladu, že se ceny výrobků a služeb nemění)
a vede tak k tendenci mít více volného času, resp. nahrazovat práci volným
časem. Tento účinek změny mzdové sazby je tzv. důchodový efekt změny
mzdové sazby, který vede ke snižování množství nabízené práce.
114
Monopson na trhu práce
Jak už bylo zmíněno, monopson je opakem monopolu. Jedná se o jediného
poptávajícího na určitém trhu.
Na trhu práce je monopsonem jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace
nebo jediný zaměstnavatel práce v určité oblasti. Obecně platí, že firma má
monopsoní sílu ve všch případech, kdy se setkává s rostoucí křivkou nabídky.
Monopsonista může ovlivnit mzdové sazby svých zaměstnanců. Chce-li přijmout
nové pracovníky, musí zvýšit mzdovou sazbu. Není mu tedy dána trhem. Při
najmutí dodatečného zaměstnance, zvyšuje mzdovou sazbu všem doposud zaměstnaným pracovníkům. Mezní náklady na tohoto pracovníka se tak rovnají
jeho mzdové sazbě plus zaplaceným vyšším mzdovým sazbám již najmutých
pracovníků. Proto jsou mezní náklady práce vyšší, než mzdová sazba nutná pro
zaměstnání dodatečné jednotky práce:
M F CL > w
Křivka mezních nákladů na práci roste rychleji, než křivka nabídky práce firmě
(Macáková, graf 14-4, str. 169).
115
Nabídka kapitálu
mhmmm. . . pruda
33
116
Nerovnosti v důchodech
Nerovnost v pracovních důchodech – ovlivňují zejména tyto faktory:
• Rozdíly ve fyzckých a duševních schopnostech – rozdílné dovednosti lidí.
Základem je biologické dědictví, ekonomické a sociální prostředí.
• Intenzita práce – rozdíly ve vynaloženém úsilí.
• Rozdíly v povolání, které souvisí s dobou odborné připravy, specifickými
schopnostmi a dovednostmi vázanými na určitou profesi, nebezpečností či
nepříjemností určité práce apod.
• Rozdíly ve vzdělání, odrážející rozdílnost v kvalitě pracovníků.
• Nezanedbatelný vliv mají i faktory pracovní diskriminace, zejména podle
pohlaví a věku, ale také národnostní, rasové a náboženské.
Nerovnost ve vlastnických důchodech – je založena především na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácnosti. Tento
majetek získávají domácnosti těmito způsoby:
• dědictvím a dary
• úsporami z pracovních i nepracovních důchodů a jejich akumulací
• podnikáním s ochoutou podstupovat riziko
Míra výnosu z kapitálu a míra výnosu z půdy mohou být pro různé domácnosti
nestejné s tím, že některé domácnosti nemají přístup k výhodnějším mírám
výnosu. Tyto poruchy v mobilitě kapitálu jsou způsobeny:
• monopolem vlastnictví výrobního faktoru
• nedostupností některý investic pro domácnosti s nedostatečně vysokými
úsporami
117
Lorenzova křivka
Vyjadřuje způsob rozdělení důchodů tak, že přiřazuje poměrně rozděleným skupinám obyvatelstva poměrná rozdělení důchodů mezi ně. Na ose x je kumulativně vyčíslováno procento domácností, na ose y je kumulativně vyčíslováno
procento důchodů.
Absolutně rovné rozdělení důchodů vyjadřuje tzv. ideální Lorenzova křivka,
což je vlastně přímka svírající s osou x úhel 45 stupňů – viz. Macáková, graf
13-1a, str. 190.
34
118
Giniho koeficient
Giniho koeficient poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální.
Poměřuje totiž rozdíl mezi plochou pod skutečnou Lorenzovou křivkou a plochou
pod ideální Lorenzovou křivkou:
G=
A−B
A
Může nabývat hodnot v intervalu od 0 do 1. Hodnota rovna jedné odpovídá
extrémnímu případu absolutně nerovného rozdělování, zatímco hodnota rovná
nule rozdělování absolutně rovnému. Pokles Giniho koeficientu tedy znamená
zmenšení nerovnosti v rozdělování důchodů.
119
Bohatství, důchod
jo, jo. . . taky se těšíte???
120
Dopad přerozdělovacích procesů
Ekonomové se domnívají, že převažují negativní účinky přerozdělovacích procesů, protože přerozdělování snižuje velikost disponibilního důchodu společnosti.
Důvodů je hned několik:
Administrativní náklady – s přerozdělováním jsou vždy spjaty přímé neproduktivní náklady jako např. platy úředníků berních úřadů a ministerstva financí, sociálních pracovníků atd. a věcné náklady činnosti těchto
úřadů.
Vliv na pracovní úsilí a podnikatelství – přerozdělovací procesy velmi často
odvádí některé občany od snahy vydělávat a spoléhají se radši na sociální
transfer než na prvotní důchody. Jestliže stát zabezpečuje minimální příjem, najde se část domácností, která dá přednost volnému času před prací
nebo málo intenzivní práci před tou intenzivnější. Podobné důsledky má
vysoké zdanění pracovních důchodů založených na vysoké ekonomické aktivitě nebo vysoký stupeň progrese jejich zdanění způsobuje, že lidé dávají
přednost průměrné aktivitě a volnému času.
Vliv na tvorbu úspor a investice
121
Všeobecná a dílčí rovnováha
Ekonomická teorie využívá pro odvození a formulování všeobecné rovnováhy
model jednoduché ekonomiky nazývaný také 2x2x2 model:
35
1. Cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace
zisku.
2. Všechcny trhy jsou dokonale konkurenční.
3. Ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směněno za
jiné.
4. Jedná se o uzavřenou ekonomiku (bez zahraničního obchodu).
5. Existují pouze monopolem vlastnictví výrobního faktoru dva druhy spotřebních statků - Y a X a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem.
6. Existují pouze dva výrobní faktory – L a K. Tyto výrobní faktory
vlastní spotřebitelé a jejich prodejem získávají příjem. Celkové množství
zdrojů je stálé, mohou však být převáděny.
7. Existují jen dva lidé, tvořící společnost – A a E.
122
Pojetí efektivnosti
Ekonomická efektivnost se používá k popsání situace, kdy jsou zdroje ekonomiky
rozmístěny optimálním způsobem.
Celková efektivnost vyžaduje současné splnění následujících předpokladů:
efektivnost ve výrobě – v ekonomice musí být všechny výrobní faktory v
efektivní kombinaci, tzn. že nesmí být možné přerozdělit je tak, aby bylo
vyrobeno více jednoho zboží při nezměněném množství druhého.
efektivnost ve směně – nesmí být možné přerozdělit zásobu vyrobeného zboží
tak, aby bylo možné prospět jednomu spotřebiteli a současně nepoškodit
druhého.
výrobně spotřební efektivnost – musí být nemožné změnit vyráběnou kombinaci výrobků a služeb tak, že by se prospělo jednomu spotřebiteli, aniž
by se současně poškodil kdokoliv jiný.
123
Hranice výrobních možností
Hranice výrobních možností je dána různými kombinacemi výstupu, které je
možno vyrobit při daném množství vstupů a technologii výroby.
Křivka hranice výrobních možností je křivka, znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mouhou být efektivně vyrobeny s určitým fixním
rozsahem zdrojů. Posun po této křivce pak ukazuje, že s růstem výroby jednoho
výrobku musí – při daném rozsahu vstupů – klest výroba druhého výrboku, protože výrobní faktory musí být převedeny z jednoho odvětví do druhého. Hranice
výrobních možností jak představuje volbu mezi dvěma možnostmi: více jednoho
statku můžeme výrabět pouze na úkor výroby druhého statku. proto je křivka
hranice výrobních možností klesající (má zápornou směrnici).
36
124
Mezní míra transformace produktu
Mezní míra transformace produktu (MRTP) vyjadřuje míru, v níž výroba jednoho statku může být převedena ve výrobu druhého statku. Se zvýšováním výroby jednoho statku se totiž musíme vzdát rostoucího množství druhého
statku.
M RP T = −
M PY
∆Y
=
∆X
M PX
Ekonomická teorie používá pro vyjádření zkutečnosti, že za předpokladu fixních
vstupů je pro výrobu většího množství jednoho zboží nutné omezit výrobu zboží
jiného pojem alternativní náklady. Zákon rotoucích alternativních nákladů
vyjadřuje skutečnost, že s rostoucí výrobou určitého statku, rostou alternativní
náklady dodatečně vyrobených jednotek tohoto statku.
125
Efektivnost ve výrobě
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže
nebude možné vyrobit více jednoho statku, aniž by bylo nutné omezit výrobu
jiného. V případě, kdy výroba většího množství X vyžaduje omezení výroby Y ,
je alokace fektivní.
126
Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství vyrobených statků je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl
poškozen někdo jiný. V naší zjednodušené ekonomice je tak nezbytnou podmínkou takového rozdělení, že MRS mezi všemi dvojicemi statků musí být pro
všechny spotřebitele stejná: M RSA = M RSE .
127
Krabicové schéma (Edgeworth box-diagram)
Krabicové schméma směny znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení určitého množství dvou vyrobených statků mezi dva spotřebitele.
Každy bod ve schématu představuje rozdělení celkové nabídky obou statků mezi
oba spotřebitele a současně úroveň užitku, který odpovídající kombinace obou
statků poskytuje oběma spotřebitelům.
128
Smluvní (kontrakční) křivka
Smluvní křivka směny je množinou bodů, které představují efektivní alokaci
dvou statků mezi dva spotřebitele, zatímco všechny body lečící mimo ni jsou
naopak neefektivní.
více Macáková, str. 204-207
37
129
Výrobně spotřební efektivnost
Je důležitá pro dosažení celkové efektivnosti, kdy je potřeba, aby byla jak efektivnost ve výrobě, tak ve správnné kombinaci zboží z hlediska požadavků spotřebitelů.
M RS = M RP T
130
Bod všeobecné rovnováhy v modelu 2x2x2
V našem zjednodušeném mmodelu můžeme říci, že podmínky pro dosažení všeobecné rovnováhy jsou:
1. mezní míra substituce jednoho statku za druhý musí být stjena pro oba
spotřebiteleů
2. mezní míra substituce se musí rovnat mezní míře transformace produktu.
více Macáková, graf 17-8, str. 210
131
Úloha cenového systému při dosahování všeobecné rovnováhy
Všeobecná rovnováha nastává v okamžiku, kdy se spotřebitelé i výrobci setkávají
se stejnými cenami a přijímají je. Firmy vyrovnávají relativní ceny s poměrem
mezních produktů a spotřebitelé vyrovnávají relativní ceny s relativním mezním
užitkem obou produktů. V rovnovážném bodě tedy platí, že relativní mezní
náklady = PX /PY = relativní mezní užitek:
M RP T =
PX
= M RS
PY
Bod vyjadřující všeobecnou rovnováhu ukazuje maximalizaci zisku firem a současnou maximalizaci užitku spotřebitelů. Leží na křivce hranice výrobních možností a představuje plnou zaměstnanost a využitost kapitálu.
132
Společenský blahobyt
Společenský blahobyt je určován celou řadou faktorů zajišťujících uspokojení
členů společnosti. Zahrnuje celkové množství výrboků a služeb, ale také způsob,
jakým jsou rozdělovány. Zahrnuje i takové faktory, jako je zdraví společnosti,
množství volného času, stupeň znečištění životního prostředí apod.
Při snaze o dosažení blahobytu má smysl akceptovat určitou neefektivnost, která
může vnizknout je-li optimální alokace nedosažitelná. V takovém případě je to,
co je na efektivnosti obětováno, kompenzováno zvýšením „spravedlnosti”.
38
133
Tržní selhání
Nejčastěji uváděnými příčinami, které vedou k selhání trhu bývají označovány:
• monopolní síla,
• externality,
• veřejné statky a
• asymetrické informace.
134
Externality
Externalitami jsou nazývány vedlejší (externí) efekty výroby nebo spotřeby,
tj. takové, které přináší prospěch nebo náklady subjektům dané aktivity se neúčastnící.
Tento efekt (nazývaný přelévání), nastává tehndy, když výroba nebo spotřeba
jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Jsou tedy přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti, kteří způsobili náklady,
či získali příjmy, za ně platili.
záporné externality – pokud přináší druhému subjektu náklady, které mu
nejsou hrazeny. Např. firma, která produkuje znečištění řeky to nijak nevynahrazuje rybářům.
kladné externality – taková činnost jednoho ekonomického subjektu, která
přináší prospěch jinému, aniž by za ni tento musel platit. Např. si někdo
pořídí hlídacího psa, který zažene zloděje od domu sousedů.
135
Společenské náklady
Jestliže výroba určitého statku s sebou přináší současně záporný vnější efekt,
potom společenské mezní náklady (SMC) zahrnují kromě vlastních mezních nákladů výroby (MC) také náklady externí. EM C označíme externí mezní
náklady:
SM C = M C + EM C.
více viz. Macáková, graf 18-2
136
Společenský užitek
V případě, kdy soukromé náklady převyšují společenské, tedy i M C > SM C.
To znamená, že daný statek je vyráběn na náklady jeho výrobce, současně však
jeho výroba snižuje náklady ostatním subjektům.
39
137
Veřejné statky
Veřejné statky jsou dalším faktorem, který tvoří překážku efektivní alokaci. Jsou
to výrobky nebo služby, pro které jsou typické dvě vlastnosti:
1. nezmenšitelnost – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho
spotřeba vliv na to, jaké množství mohou spotřebovávat ostatní.
2. nevyloučitelnost – buď není vůbec možné, nebo je extrémně nákladné
vyloučit neplatící spotřebitele ze spotřeby tohoto statku.
Statky, u kterých jsou obě vlastnosti výrazné nazýváme čisté veřejné statky,
statky s rivalitní spotřebou a vyloučitelné jsou statky soukromé. Pokud mají
vlastnosti jak veřejných, tak soukromých, bývají označovány jako statky smíšené (nezmenšitelné, ale vyloučitelné nebo obráceně).
138
Morální hazard
Je definován jako činnost jednoho ekonomického subjektu, který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních účastníků tržní transakce. Typicky
jde o situaci, kdy si někdo najímá jinou osobu pro splnění úkolu, který ovlivňuje
jeho blahobyt.
139
Nepříznivý výběr
Je proces, který vede k tomu, že „méně žádoucí” subjekty trhu se budou účastnit
směny spíše než ostatní. Asymetrická informace totiž vede ve svých důsledcích
k vytěsňování kvalitnějšího zobží z trhu zobížm méně kvalitním.
40