06-2016 Evropské právní novinky, PDF dokument

Transkript

PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
EU Legal News
červenec 2016
Strategické uvažování I Individuální přístup I Špičkový právní tým I Dlouhodobé partnerství
(nejen) v oblasti soutěže a regulace
Nejúspěšnější kancelář v ČR
a na Slovensku dle počtu
nominací a titulů dosavadních
ročníků soutěže
Klienty nejlépe hodnocená
právnická firma
v České republice
(2010, 2013, 2015)
Právnická firma roku
v České republice
(2011–2012, 2014–2016)
Nejlepší právnická firma
pro fúze a akvizice v ČR
a na Slovensku
(2016)
1. místo v celkovém počtu
realizovaných fúzí a akvizic
v České republice
(2009–2015)
(2009–2013)
EU Legal News 7/2016
Obsah
Osobní údaje – tak jedeme, nebo nejedeme dál?
4
Stanovisko generálního advokáta k možným omezením poskytovatelů veřejně přístupného Wi-Fi připojení
6
Síťová neutralita ve světle nového nařízení EU: zaručená cesta k otevřenému internetu?
7
Moderní pravidla pro digitální smlouvy napříč Evropou
10
Hypertextové odkazy – šedá zóna internetu 11
®evidujte. Shrnutí nejdůležitějších změn v právní úpravě ochranných známek EU
12
Kybernetická bezpečnost a novinky spojené s evropskou harmonizací ochrany kyberprostoru
14
Návrh smernice proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam
16
Harmonizace ochrany obchodního tajemství
18
Aktuality ze světa soutěžního práva
19
Úvodem
Vážení klienti a obchodní přátelé,
s potěšením Vám přinášíme letní vydání Evropských právních aktualit, prostřednictvím
nichž Vás již několik let pravidelně informujeme o zásadních změnách a novinkách na poli
práva EU a jeho promítání do právního řádu ČR.
Zcela zásadní aktualitou je přijetí obecného nařízení o ochraně osobních údajů, které
významně ovlivní tuto oblast compliance, jež se týká téměř každého podnikání.
Jak jsem na tomto místě zmínil před půl rokem, nové nařízení změní způsob, jakým podnikatelé ale též státní instituce nakládají s informacemi ze soukromé sféry každého člověka.
Nyní tak již běží dvouletá adaptační lhůta, během které se všichni musíme na nové nařízení
připravit. Parlament během ní významně změní stávající zákon o ochraně osobních údajů,
nebo jej zruší a přijme nový. Úřad pro ochranu osobních údajů změní v návaznosti na
to svou roli, a možná též název. Lidé (fyzické osoby, subjekty údajů) se připraví na větší
ochranu, která jim bude poskytnuta, a na posílené možnosti se jí domoci. A konečně podnikatelské subjekty, coby správci
a zpracovatelé osobních údajů, budou muset splnit nové povinnosti a vlastně do značné míry změnit způsob, jakým přistupují k datům svých zákazníků, uživatelů či zaměstnanců. To vše bude navíc okořeněno stále probíhajícím sporem o to,
zda a za jakých podmínek lze osobní údaje předávat do USA.
Naše advokátní kancelář Vám bude nadále nápomocna v tomto adaptačním procesu, jak individuálním právním poradenstvím, tak vzdělávacími aktivitami prostřednictvím Akademie Havel, Holásek & Partners navazujícími na veleúspěšný jarní
seminář na toto téma.
Přeji Vám příjemné čtení a příjemně strávené léto.
Robert Nešpůrek
Partner
Ochrana osobních údajů podle GDPR
Problematika ochrany osobních údajů, či z opačného pohledu jejich legitimního využívání, není vůbec nové téma
a obecné nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně osobních údajů č. 2016/679 („GDPR“) může být
vnímáno jen jako pokračování dlouholeté právní regulace jak na evropské, tak i vnitrostátní úrovni.
Pro advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners tak přijetí GDPR nepředstavuje žádný zlom, ale zcela přirozené
vyústění neustále se proměňující právní oblasti, jejíhož vývoje jsme aktivními svědky již 15 let. Nabízíme svým
klientům unikátní odborný tým specializující se na ochranu dat a právo osobních údajů, jehož základ tvoří
6 právníků ze skupiny IP & TMT majících nejen nezbytné znalosti tzv. technologického práva, ale i praktické
zkušenosti s novinkami v digitálním světě. Silnou stránkou našeho týmu je úzká spolupráce s ostatními specializovanými právními skupinami firmy a zahrnutí specialistů z těchto útvarů do širšího okruhu našeho týmu:
prolínání odborností z oblasti bankovnictví a finančních služeb, pracovního práva či zdravotnictví vnímáme jako
naprosto logickou součást standardu našich právních služeb.
Naším cílem, jehož dosahování potvrzují spokojení klienti, je poskytování právních služeb nejvyšší kvality, orientace
na poskytování praktického poradenství pružně reagujícího na potřeby našich klientů a široký záběr přesahující
hranice České republiky.
S čím Vám můžeme pomoci:
Prvním krokem je zjištění, do jaké míry se Vás nařízení dotkne, tj. jaké osobní údaje zpracováváte a pro jaké účely
– základní audit zpracování osobních údajů mapující situaci a stávající nastavení compliance je dobrým pomocníkem. Tento krok je nezbytné propojit s plánovanými obchodními aktivitami, které v následujících letech mohou
vést ke změnám nebo zavedení nových zpracování osobních údajů, a začlenit je do návrhů řešení. Po vytvoření
přehledu, které povinnosti z nařízení bude nezbytné aplikovat, přijde na řadu jejich realizace:
úprava nastavení vnitřních procesů a tomu odpovídající dokumentace;
revize dokumentace používané vůči subjektům údajů (oznámení, souhlasy);
konzultace nejasných povinností s dozorovým orgánem;
povinná konzultace s dozorovým orgánem v případě významných zpracování osobních údajů;
revize smluv se zpracovateli osobních údajů;
kontrola právních nástrojů používaných pro předávání dat do zahraničí.
Přestože se dva roky na implementaci GDPR mohou zdát jako dlouhá doba, nabízíme pomoc jak při sestavení
adekvátního harmonogramu výše naznačených jednotlivých kroků, které povedou efektivně k zajištění souladu
s GDPR, tak s jejich realizací. Naše advokátní kancelář Vám bude nejen v následujícím období plně k dispozici
a naši přední odborníci jsou připraveni Vás v nelehkém úkolu adaptace na novou regulaci ochrany osobních
údajů maximálně podpořit.
Robert Nešpůrek | Partner | T: +420 255 000 949 | E: [email protected]
Osobní údaje – tak jedeme, nebo nejedeme dál?
P
osílení dohledových orgánů, které mohou pod vedením
jednoho vnitrostátního orgánu vést společně vyšetřování
ve více členských státech EU;
Na jaře tohoto roku se měly odehrát dva významné kroky
v oblasti ochrany osobních údajů – přijetí nového nařízení
o ochraně osobních údajů a vyřešení situace s ukončenou
platností Safe Harbor umožňujícího předávání údajů do
USA. Zatímco nového předpisu jsme se skutečně dočkali,
z předávání dat do zahraničí se možná stává čím dál méně
řešitelný problém.
P
ovinnost ohlašovat případy porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu a dotčeným subjektům;
R
edefinice aplikovatelnosti nařízení s cílem postihnout
efektivně i ty správce, kteří nemají sídlo v EU;
S
távající právní rámec pro předávání osobních údajů
mimo EU musí být upraven tak, aby i nadále bylo
v zahraničí zajištěno dosažení odpovídající ochrany
obdobně jako podle nařízení; nařízení přinese na jednu
stranu zjednodušení (méně potřebných souhlasů dozorových orgánů), ale naopak přenese více odpovědnosti
na správce v případě, že nebude předávání odpovídat
požadavkům nařízení;
Obecné nařízení
Počátkem května byl v Úředním věstníku EU zveřejněn text
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze
dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti
se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení
o ochraně osobních údajů), jemuž se již z dob projednávání
jeho návrhu v odborných kruzích podle anglického názvu
přezdívá krátce „GDPR“. Nařízení vstoupilo v platnost
24. května 2016, ovšem účinnost nastane za dva roky, tedy
25. května 2018. Pokud jde o věcnou materii, zcela nahradí
stávající zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů; na druhou stranu nezřídka odkazuje na zvláštní
právní předpisy, kterými mohou být unijní i vnitrostátní
normy včetně rozhodnutí dozorových orgánů.
M
ožnost přihlásit se k dodržování kodexů chování
(vydaných např. oborovými organizacemi s celounijní
aplikovatelností) nebo snadnější prokazování dodržování pravidel pomocí certifikačních mechanismů.
Závěrem zdůrazněme, že nesplnění povinností bude
napříště pokutováno mnohonásobně přísněji, než jsme
byli dosud zvyklí – až 20.000.000 EUR anebo do výše 4%
celosvětového obratu, podle toho, co je vyšší. Ovšem na
paniku ještě není čas – přestože nás čeká mnoho práce,
výše uvedené není nesplnitelné. Načasování konkrétních
kroků již může být ale složitější, neboť mnohá pravidla
teprve čeká upřesnění ze strany Evropské komise, našeho
zákonodárce nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Mohlo by se zdát, že dvouletá lhůta na zajištění souladu
s novým předpisem je docela komfortní, ovšem i jen
základní přehled toho, co je jinak, dává tušit náročnost,
s jakou bude dosažení souladu s touto novou normou
nutné uskutečnit:
Safe Harbor, Privacy Shield
a (ne)standardní smluvní doložky
Více práv pro jednotlivce: přenositelnost osobních údajů,
právo být zapomenut, právo na první bezplatnou kopii
osobních údajů, právo na omezení zpracování osobních
údajů;
Až příliš optimisticky jsme ještě před půl rokem očekávali,
že se stále podle stávajících pravidel směrnice 95/46/ES
podaří Evropské komisi prosadit náhradní právní instrument za zrušený Safe Harbor, tedy obnovit zjednodušený
právní rámec pro předávání osobních údajů z EU do USA,
které s ohledem na rozdílnou právní úpravu jinak nezaručují stejnou (adekvátní) úroveň ochrany osobních údajů
vyžadovanou evropským právem. S americkou administrativou dohodnutý tzv. Privacy Shield však vzbudil vysokou
míru negativních reakcí u řady dozorových orgánů členských států a zdá se, že avizovaný Safe Harbor 2.0 se tak
nekoná. Ačkoliv sbor všech těchto orgánů (WP29) deklaroval, že Privacy Shield znamená kvalitativní posun oproti
Safe Harbor, stále přetrvávají zásadní výhrady, např. proti
rozhodování na základě automatizovaného zpracování
osobních údajů, nedostatečným zárukám při předávání dat
Podrobné požadavky na podobu souhlasu se zpracováním osobních údajů včetně informační povinnosti
správce při získávání tohoto souhlasu a důraz na srozumitelnost veškerých sdělení subjektům údajů;
Formální oznámení o zpracování osobních údajů Úřadu
pro ochranu osobních údajů bude nahrazeno detailnější
povinností vést interní záznamy o zpracování;
Detailnější pravidla pro zajištění technických a organizačních opatření: povinnost vypracovat dopady na
ochranu osobních údajů a ve složitějších případech je
konzultovat s Úřadem pro ochranu osobních údajů;
Povinnost v některých případech jmenovat uvnitř společnosti „pověřence pro ochranu osobních údajů“, nebo
takovou osobu zajistit externě;
4
dále (již na území USA) anebo příliš složitému systému pro
uplatnění práv subjektů údajů vůči americkým správcům
včetně veřejných institucí. Stálicí mezi kritizovanými praktikami jsou však opět pravomoci amerických bezpečnostních
složek a množství dat těmito složkami shromažďované, byť
ve jménu boje proti terorismu.
stejnou měrou aplikovat i na další prozatím nezpochybněné nástroje (standardní smluvní doložky, BCR). Na konci
května tedy znovu na popud Maxe Schremse požádal irský
dozorový orgán v rámci řízení u irského Nejvyššího soudu
o vyjasnění platnosti standardních smluvních doložek
Soudní dvůr EU.
Osud Privacy Shield je v tuto chvíli nejasný, neboť první
reakce americké administrativy na požadavek znovu otevřít
jednání byla odmítavá. I nadále tak jedinou bezpečnou
cestovou zůstává používání závazných podnikových pravidel schválených evropskými dozorovými orgány (BCR),
standardních smluvních doložek vydaných Evropskou
komisí (na rozdíl od některých, např. německých, úřadů
český Úřad pro ochranu osobních údajů tento nástroj pro
předávání dat do USA i nadále akceptuje) anebo zvláštní
souhlas udělený dozorovým orgánem.
Pokud by Soudní dvůr EU, obdobně jako předtím Safe
Harbour, standardní smluvní doložky zneplatnil (čímž by
ovšem zasáhl nikoliv jen transatlantické vztahy, ale de facto
celý systém předávání dat mimo EU), možná bychom účinnost GDPR naopak přivítali s radostí, neboť jeho pozitivním
přínosem je právě daleko větší paleta nástrojů a opatření,
která by předávání do zahraničí měla umožňovat – namátkou můžeme například zmínit souhlas subjektu údajů, který
vědomě (náležitě poučen) akceptuje rizika vyplývající ze
zahraniční právní úpravy. Budou to pak uživatelé internetových služeb, kteří vyjádří svůj názor stejně jako Max
Schrems nebo opačně navzdory dozorovým orgánům
a soudním institucím?
Avšak i tato cesta se může brzy uzavřít – všímaví již po
prvním rozhodnutí Soudního dvora EU v kauze Maxe
Schremse proti Facebooku (resp. irskému dozorovému
orgánu) poukazovali na to, že důvody zde vyslovené
(zejména existence špionážních praktik v USA) je nutno
Autoři:
Robert Nešpůrek | Partner
Richard Otevřel | Senior advokát
Havel, Holásek & Partners je podle
agentury Who’s Who Legal již popáté
nejlepší advokátní kanceláří
v České republice
Největší česko-slovenská advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zaznamenala další úspěch na mezinárodní scéně. Prestižní britská ratingová agentura Who’s Who Legal ji v rámci svého hodnocení nejlepších
právnických firem světa Country and State Awards 2016 vyhlásila nejlepší advokátní kanceláří působící v České
republice. Kancelář získala cenu již popáté za posledních šest let a i v letošním roce potvrdila vedoucí postavení na českém právním trhu. „Agentura Who’s Who Legal je respektovanou institucí, jejíž hodnocení mají
v právním světě velkou váhu. Velice nás těší, že jsme obhájili loňské prvenství a prodloužili naši úspěšnou sérii
získaných ocenění. Je to krásný dárek k našemu 15. výročí, které letos slavíme, a velké poděkování našim klientům a obchodním partnerům, jež nás motivují posouvat se stále dopředu a držet naše služby na té nejvyšší
úrovni,“ říká k dalšímu úspěchu advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners její řídící partner Jaroslav Havel.
5
Stanovisko generálního advokáta
k možným omezením poskytovatelů
veřejně přístupného Wi-Fi připojení
Generální advokát se nejprve zabýval otázkou, zda
může být takový obchodník, jak vylíčeno v předkládané
věci, považován za poskytovatele služby, která spočívá
v poskytnutí přístupu ke komunikační síti ve smyslu článku
12 odst. 1 směrnice. Dle názoru generálního advokáta je
poskytování byť bezplatné Wi-Fi hospodářskou činností,
i když může být taková hospodářská činnost považována
za doplňkovou nebo vedlejší ve vztahu k hlavní činnosti.
I v takovém případě se ostatně tato činnost odehrává
v rámci určitého hospodářského kontextu. Poskytování
internetového připojení může například představovat určitou formou marketingu a přispívat k výkonu hlavní obchodní
činnosti, a to i přes bezplatnost takové služby či absenci
jakékoliv propagace takové služby. Jedná se o službu informační společnosti ve smyslu směrnice.
Stanovisko generálního advokáta Soudního dvora
Evropské unie („SDEU“) ve věci C-484/14 předznamenává
příznivý trend pro poskytovatele veřejně přístupného internetového připojení v rámci EU. Dle stanoviska by omezení
uložená takovým poskytovatelům měla být spíše menšího
rozsahu, když např. vylučuje také možnost uložení povinnosti zabezpečení heslem.
Generální advokát SDEU Maciej Szpunar se v březnu
letošního roku vyjádřil k odpovědnosti poskytovatelů bezplatné Wi-Fi sítě v případech, kdy prostřednictvím této sítě
dochází k porušování autorského práva ze strany jejích
uživatelů. Může být takový provozovatel veřejné Wi-Fi sítě
nucen na základě soudního zákazu provést určitá opatření, například zabezpečit připojení ke své síti heslem?
Zodpovězení této otázky může být důležité pro nespočet
podnikatelů, kteří umožňují zdarma připojení ke své síti ve
svých provozovnách nebo jinak používají možnost připojení k Wi-Fi síti jako formu marketingové propagace svého
podnikání. Pokud SDEU bude následovat argumenty
předložené generálním advokátem, rozhodnutí může mít
pozitivní dopad na dosavadní trend v chápání odpovědnosti zprostředkovatelů služeb informační společnosti, a to
zejména pro určité členské státy, např. Německo, které
v rámci svého vnitrostátního práva aplikují přísnější odpovědnostní režim těchto poskytovatelů.
Generální advokát se posléze zaměřil na zodpovězení
otázky, jakými nápravnými prostředky nositelé autorských
práv disponují vůči takovým poskytovatelům, aby ochránili
svá práva. Zde je nutno rozlišovat (i) žaloby na náhradu
škody založené na jakékoliv formě občanskoprávní odpovědnosti, která je ve smyslu článku 12 odst. 1 směrnice,
jak bylo uvedeno výše, vyloučena, a (ii) žaloby na uložení
soudního příkazu, které jsou umožněny ve smyslu bodu
45 odůvodnění a dle článku 12 odst. 3 směrnice. Takové
soudní příkazy ale nemohou být vydány bez dalšího pouze
na základě zjištění odpovědnosti poskytovatele služeb
prostého přenosu za přenášené informace. Místo toho
odpovědnost poskytovatele může být založena až v případě, že poskytovatel poruší zvláštní povinnost uloženou
v souladu s článkem 12 odst. 3 směrnice. Tato zvláštní
povinnost spočívá v tom, že poskytovateli je v konkrétním případě uložena povinnost soudním nebo správním
orgánem ukončit porušování práv nebo předejít takovému
porušování. Mimo takto vydaný zákaz ale poskytovatel
služeb internetového připojení nemusí jednat ze svého
vlastního podnětu, aby předešel dalšímu porušování práv
třetích osob. Když připustíme, že soudní zákazy nelze
chápat jako obecnou povinnost dohledu ze strany poskytovatelů služeb, jakou podobu mohou tyto soudní zákazy mít?
Mohou soudy vydat obecně znějící zákazy, např. takové,
které by ukládaly zprostředkovateli služeb, aby v budoucnu
zamezil třetí osobě prostřednictvím konkrétního internetového připojení stahovat autorskoprávně chráněné dílo?
Jsou takové zákazy slučitelné s článkem 12 směrnice?
Německý krajský soud v Mnichově předložil SDEU v roce
2014 zásadní otázky, které se svou podstatou zaměřily
na rozsah obrany, kterou zprostředkovatelé služeb prostého přenosu (mere conduit) disponují na základě článku
12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze
dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb
informační společnosti, zejména elektronického obchodu,
na vnitřním trhu („směrnice“) a v českém právním prostředí
§ 3 zákona č. 480/2004 Sb, o některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů. Článek
12 odst. 1 směrnice omezuje odpovědnost poskytovatelů
služeb prostého přenosu za protiprávní činnost třetí osoby
z důvodu přenášených informací jakékoli povahy, a to ve
všech formách odpovědnosti. Toto omezení platí za splnění
třech kumulativních a taxativně vymezených podmínek:
poskytovatel služeb prostého přenosu (i) není původcem
přenosu, (ii) není příjemcem přenášené informace a (iii)
nevolí a nezmění obsah přenášené informace. V důsledku
tedy poskytovatel nezná ani nekontroluje takto přenášené
informace.
6
Předkládající
opatření:
soud
navrhoval
následující
dle generálního advokáta zcela jasně nepřiměřená. Za
další, přiznání aktivní a preventivní role zprostředkovatelům služeb v rámci postihu porušování autorského práva
není v souladu s jejich zvláštním postavením stanoveným
směrnicí. Je rovněž pochybné, zda takové opatření je
samo o sobě dostatečně účinné, aby zabránilo případnému dalšímu porušování. Z uvedených důvodů generální
advokát uzavírá, že uložení daného opatření by nerespektovalo požadavek na spravedlivou rovnováhu mezi jednak
ochranou práva duševního vlastnictví, a jednak ochranou
svobody podnikání. Poskytovatel bezplatné veřejné Wi-Fi
sítě nemůže být nucen na základě soudního zákazu
zabezpečit připojení ke své síti heslem. Potvrzuje tak trend
směřující k omezování odpovědnosti, který je ostatně smyslem směrnice.
nápravná
a) přerušení internetového připojení;
b) zabezpečení heslem;
c) kontrola nad veškerou komunikací probíhající přes toto
připojení.
Dle názoru generálního advokáta je potřeba dbát na to, že
široce znějící zákaz může být zdrojem nežádoucí právní
nejistoty. Opatření a) a c) jsou zcela zjevně neslučitelná
s unijním právem, zejména s požadavkem na rovnováhu
mezi základními právy, jelikož zasahují do samotné podstaty práva na svobodné podnikání a ochrany soukromí.
Co se týče opatření pod písm. b), generální advokát nejprve
konstatuje, že zavedení povinnosti zabezpečení potenciálně zpochybňuje obchodní model podniků, které nabízejí
internetové připojení doplňkově ke svým službám, a to
v souvislosti s nutností zabezpečit síť a spravovat účty uživatelů, včetně identifikace těchto uživatelů a ukládání jejich
osobních údajů. Taková povinnost registrace uživatelů je
Stanovisko může být pozitivní zprávou mimo jiné pro
podnikatele, kteří např. v rámci svých provozoven svým
zákazníkům poskytují možnost připojení k internetu zdarma
a bez omezení. Před soudci SDEU je nyní rozhodnutí, zda
přijmout argumenty navržené generálním advokátem, nebo
se vydat jinou cestou podloženou jinými argumenty.
Autoři:
Roman Cholasta | Advokát
Alexandra Molitorisová | Advokátní koncipientka
Síťová neutralita ve světle nového nařízení EU:
zaručená cesta k otevřenému internetu?
opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu, jež
úzce souvisí s obtížně definovatelným pojmem tzv. síťové
neutrality.
Dne 30. dubna letošního roku vstoupilo v účinnost nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2015/2120
(„Nařízení“) ze dne 25. listopadu 2015,1 které částečně
naplňuje záměry Evropské komise („Komise“) definované
plánem reformy trhu elektronických komunikací známým
jako Propojený kontinent, který Komise představila již v září
2013. Na tento obecný plán Komise v květnu 2015 navázala
přijetím strategie pro jednotný digitální trh. Nicméně prvním
závazným evropským předpisem, který je výsledkem snah
Evropské unie vytvořit nový regulační rámec pro trh elektronických komunikací, je právě výše zmíněné Nařízení. Tento
pro členské státy EU přímo závazný právní předpis vedle
řešení otázky směřování roamingu v rámci EU stanovuje
1
Nařízení bylo přijato Evropským parlamentem a Radou
koncem minulého roku po dlouhé debatě v rámci legislativního procesu o jeho finální podobě. Původní ambiciózní
návrh, který byl předložen Komisí již v září 2013, byl během
jeho prosazování podstatně zúžen, a v konečné podobě
Nařízení upravuje pouze dvě dílčí, i když velice zásadní,
oblasti plánovaného nového regulačního rámce trhu elektronických komunikací: přístup k volnému internetu (princip
tzv. síťové neutrality) a regulaci roamingu (resp. odstranění
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu
a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012
o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii.
7
jejich obsahu, a to na úkor menších společností a start-upů,
kteří by si takový „nadstandard“ nemohli dovolit. Dle kritiků
regulace síťové neutrality by takto případně získané finanční
prostředky měly sloužit k investicím do infrastruktury, které
jsou zajisté zapotřebí. Existuje zde však opodstatněná
obava, že by placený „nadstandard“ neznamenal pro
konečné uživatele žádnou výhodu, nicméně by pouze ze
strany ISPs docházelo k znevýhodňování (v extrémním
případě až blokování) obsahu těch poskytovatelů, kteří
nezaplatí.
roamingových příplatků za mobilní služby elektronických
komunikací v rámci EU).
Účelem Nařízení je stanovit pro členské státy EU společná pravidla pro zajištění rovného a nediskriminačního
nakládání s provozem při poskytování služeb přístupu
k internetu a zajištění souvisejících práv koncových uživatelů. Záměrem Nařízení je dle preambule nejen chránit
koncové uživatele internetových služeb, ale zároveň zaručit
trvalé fungování internetového ekosystému, který představuje hnací sílu pro inovace. Každý uživatel služby přístupu
k internetu má mít možnost využívat veškerých možností
sítě internet, aniž by byl ve svém právu užívání jakkoli
omezen.
Nařízení ovšem stanovuje několik výjimek, kdy výše
popsaný nediskriminační princip nemusí být ze strany ISPs
dodržován. Zaprvé se jedná o zavádění tzv. opatření přiměřeného řízení provozu, jež jsou povolena na nezbytně
nutnou dobu. To ovšem platí pouze za podmínky, že se
jedná o opatření transparentní, nediskriminační, založená
na objektivně odlišných požadavcích určitých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb (např. pro videopřenosy
lze zajistit lepší pravidelnost doručování dat, která musejí
být zpracovávána průběžně), a nikoli založená na obchodních cílech. ISPs by tak při řízení provozu neměli být vedeni
například motivací upřednostnit svůj obsah či svoje služby
před konkurenčními (což by bylo možné vnímat jako narušení soutěžního prostředí), ale měli by sledovat pouze cíle
technického rázu za účelem řádného fungování služby
přístupu k internetu. V praxi však bude pro národní regulační orgány pravděpodobně velmi nesnadné určit, kdy se
ještě jedná o opatření přiměřeného řízení provozu, a kdy
už nikoli.
Síťová neutralita, jejímž prostřednictvím má být přístup
k otevřenému internetu zajištěn, představuje nediskriminační princip, který vyžaduje, aby bylo s veškerým obsahem
šířeným skrze poskytovatele internetového připojení (internet service providers – „ISPs“) zacházeno rovnocenně. Na
základě tohoto principu by tak měl mít každý konečný uživatel rovnocenný přístup k jakémukoli on-line obsahu, ať už
se jedná o e-mail či video s vysokým rozlišením. Nařízení
však pojem síťové neutrality výslovně nezmiňuje, jelikož
vzhledem k obtížnosti jeho definice užívá srozumitelnější
označení „otevřený internet“.
Stěžejním bodem Nařízení je článek 3 odst. 3, který
ukládá ISPs povinnost nakládat při poskytování služeb
přístupu k internetu s veškerým provozem stejně, tedy bez
diskriminace, omezení či narušování (např. blokování, zpomalování nebo znehodnocování určité aplikace či služby),
a to nezávisle na odesílateli, příjemci, obsahu, aplikaci,
službě či koncovém zařízení. Koncovým uživatelům tak
má být zajištěno právo na přístup k informacím/obsahu/
aplikacím/službám, stejně tak jako právo je šířit, a to za
nediskriminačních podmínek (např. bez ohledu na to, jaké
se rozhodnou využívat technologické zařízení).
Nařízení umožňuje jít i nad rámec přiměřeného řízení provozu, a to ve třech případech a na nezbytně nutnou dobu.
Jedná se o případy, kdy je výjimka z nediskriminačního
principu nutná pro:
a) d
održení unijních legislativních aktů či vnitrostátních
právních předpisů, jež se vztahují na ISPs (např. blokování stránek s dětskou pornografií);
b) z achování integrity a bezpečnosti sítě (např. předcházení kybernetickým útokům);
c) z abránění hrozícímu přetížení sítě či zmírnění účinků
přetížení za předpokladu, že se s rovnocennými kategoriemi provozu nakládá stejně.
Dohody mezi ISPs a koncovými uživateli o obchodních
a technických podmínkách či o vlastnostech služby (jako
je např. cena, objem dat, rychlost) jsou samozřejmě
možné a nejsou pochopitelně v rozporu s výše uvedeným
principem. Nařízení má však zabránit dohodám mezi ISPs
a poskytovateli internetového obsahu (Facebook, Youtube,
Skype apod.), na základě nichž by se koncovým uživatelům
např. určitá webová stránka či aplikace načítala rychleji
či v lepší kvalitě (resp. data by byla přenášena s různou
prioritou) než ta, jejíž poskytovatel nezaplatil ISPs za její
upřednostnění.
Nařízení se také věnuje poskytování tzv. jiných služeb
než služeb přístupu k internetu, v rámci nichž není nutné
dodržovat požadavky neutrality. Přičemž stačí v zásadě
pouhé naplnění podmínky, že tyto jiné služby (též tzv.
specializované služby, které jsou odlišné od běžného toku
dat) nebudou poskytovány na úkor dostupnosti a obecné
kvality služeb přístupu k internetu. Jaké služby mohou
pod toto vymezení spadat, je prozatím poměrně nejasné.
Jedním z často uváděných příkladů jsou však služby
tzv. telemedicíny.
Pokud by takovému placenému upřednostňování nebylo
zabráněno, znamenalo by to, že by si velcí hráči na trhu
v poskytování internetového obsahu (např. tzv. over-the-top
providers) mohli u ISPs jednoduše koupit prioritní šíření
8
v případě potřeby náležitě aktualizuje. Lze přitom předpokládat, že pro toto posouzení budou, mimo text samotného
Nařízení, zásadní právě pokyny sdružení BEREC, jejichž
návrh je nyní předložen k veřejné konzultaci.
Finální podoba Nařízení je dle jejích kritiků až příliš obecná
a namísto původně zamýšleného velmi striktního až
nekompromisního přístupu k síťové neutralitě je naopak
příliš liberální a obsahuje místy nejednoznačné znění,
které připouští různé interpretace. Pravděpodobně nejvíce
kritizovaným aspektem kompromisu týkajícího se síťové
neutrality je, že explicitně nezakazuje praktiku „pozitivní
diskriminace“. Tato praktika je známá spíše jako tzv. zero
rating a spočívá v tom, že ISPs vyčleňují určitý obsah provozu ze započítávání do objemových (tedy tarifních) limitů.
Tímto jednáním tak ISPs daný obsah, který je často vybírán
na základě komerčních kritérií, logicky upřednostňují.
Vzhledem k výše uvedenému by tak bylo prozatím předběžné hodnotit, zda se díky Nařízení opravdu podaří zajistit
otevřený internet pro všechny občany EU bez rozdílu či
posuzovat míru pravděpodobnosti, že si velcí hráči na trhu
najdou díky liberálnímu znění Nařízení cestu, jak se dodržování principu síťové neutrality alespoň částečně vyhnout.
Je však jisté, že zatímco otázka síťové neutrality je např.
v USA široce diskutována veřejností, v EU se jí moc velké
pozornosti, a to i přes její dopad na drtivou většinu jejích
občanů, nedostává. Tato skutečnost je však zajisté dána
určitými specifiky daných trhů a zejména také do nedávna
nejasným postojem k této otázce ze strany amerického
regulačního orgánu Federal Communications Commission.
Americký regulátor však v únoru 2015 přijal regulační pravidla (Open Internet Rules), která vyžadují velmi striktní
dodržování síťové neutrality například tím, že výslovně
zakazují ISPs přijímat finanční či jiná protiplnění za upřednostnění určitého obsahu nad jiným obsahem šířeným po
internetové síti. Americký postoj k síťové neutralitě je tak
podstatně více přímočarý než ten, který prostřednictvím
Nařízení zaujala EU.
Nařízení namísto detailní regulace dává prostor regulačním
orgánům, a to jak národním (v případě České republiky tedy
Českému telekomunikačnímu úřadu – „ČTÚ“), tak i unijním
(Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací – „BEREC“), aby detailnější aspekty této
problematiky posuzovaly a hodnotily. Sdružení BEREC má
dokonce na základě Nařízení povinnost do 30. srpna 2016
vydat pokyny pro provádění povinností vnitrostátních regulačních orgánů, které mají sledovat a zajišťovat dodržování
Nařízení. ČTÚ již v minulosti publikoval dokumenty Obecná
pravidla pro řízení datového provozu (2014) a Stanovení
základních parametrů a měření kvality služby přístupu k síti
Internet (2013), které se problematikou síťové neutrality
zabývají. V současné době tak ČTÚ analyzuje soulad
již publikovaných dokumentů s textem Nařízení, které
Autoři:
Monika Sedláčková | Advokátní koncipientka
Havel, Holásek & Partners udržela pozici
nejúspěšnější kanceláře v rámci soutěže
Právnická firma roku v ČR a na Slovensku
Největší česko-slovenská advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners uspěla
v dalším ročníku slovenské soutěže Právnická firma roku 2016, a to v deseti z dvanácti oborových kategorií. Velmi doporučovanou kanceláří je v kategoriích fúze
a akvizice, hospodářská soutěž, developerské projekty a nemovitosti, telekomunikace a právo informačních technologií, veřejné zakázky a daňové právo. V kategoriích právo obchodních
společností, restrukturalizace a insolvence, bankovnictví a finance a duševní vlastnictví byla kancelář vybrána
mezi doporučované. Podle historických výsledků všech dosavadních ročníků soutěže Právnická firma roku,
která probíhá v České republice od roku 2008 a na Slovensku od roku 2013, je Havel, Holásek & Partners dle
součtu všech nominací a titulů nejúspěšnější a nejkomplexnější advokátní kanceláří.
9
Moderní pravidla pro digitální
smlouvy napříč Evropou
regulována ve většině členských států nebyla (až na
výjimky jako Spojené království či Nizozemsko). Návrh
upravuje například způsob odškodňování zákazníka za
vady digitálního obsahu pro nesoulad se smlouvou (zavádí
právo zákazníka na opravu nebo vrácení peněz), obrací
důkazní břemeno a ukládá podnikateli povinnost prokázat,
že zdánlivě vadný digitální obsah je v souladu se smlouvou
(a v případě neprokázání povinnost odškodnit zákazníka)
nebo zakládá časově neomezenou odpovědnost podnikatele za vady digitálního obsahu, který na rozdíl od běžného
zboží nepodléhá opotřebení. Směrnice by se neměla použít
například pro finanční služby, hazardní hry nebo služby
elektronických komunikací.
V evropském legislativním procesu se již několik měsíců
nacházejí návrhy nových směrnic o harmonizaci prodeje
digitálního obsahu a o distančním prodeji zboží spotřebitelům. Oba návrhy mají za cíl primárně zvýšení ochrany
spotřebitelů nakupujících on-line a současně napomáhání
podnikatelům rozšiřovat jejich internetový prodej napříč
členskými zeměmi EU.
V našich novinkách jsme Vás minulý rok informovali o tom,
že Komise přijala Strategii pro jednotný digitální trh, jednu
z hlavních iniciativ prorůstové strategie Evropa 2020.
Jednou ze tří základních oblastí zájmu této strategie bylo
zlepšení přístupu k digitálnímu zboží a službám pro spotřebitele a podniky, neboť při její přípravě Komise zjistila, že
jednou z hlavních překážek přeshraničního elektronického
obchodu jsou rozdíly ve smluvním právu mezi jednotlivými
členskými státy. Kvůli těmto rozdílům musí průměrný podnikatel ke spuštění přeshraničního obchodu pro každý nový
trh dle Komise vynaložit přibližně 9.000 EUR dodatečných
nákladů a průměrný spotřebitel je související nejistotou ve
svých právech fakticky odrazován od nákupu mimo zemi
svého bydliště (dle Komise nakupuje pouze 7 % Čechů
on-line v jiné zemi EU).
Druhým navrhovaným předpisem je směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží on-line a jinými
prostředky na dálku, která zasahuje existující, avšak
značně nesourodou úpravu v jednotlivých členských státech. Hlavním bodem je zavedení dvouleté odpovědnosti
podnikatele za vady výrobků v kombinaci s výše uvedeným
obrácením důkazního břemene v případě vad, a to obojí
i v případě prodeje použitého zboží, a vypuštění veškerých
lhůt v rámci povinnosti spotřebitele informovat prodávajícího o vadě. V případě neschopnosti podnikatele odstranit
menší vady zboží opravou či výměnou zavádí návrh spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy. Směrnice by se neměla
vztahovat na smlouvy o poskytování služeb či prodej trvalých nosičů výhradně užitých jako nosič pro poskytování
digitálního obsahu spotřebiteli (tedy CD či DVD s digitálním
obsahem).
Proto byly v souvislosti se strategií představeny dva legislativní návrhy jednoduchých pravidel týkajících se smluv
mezi podnikatelem a spotřebitelem pro poskytování digitálního obsahu a pro prodej zboží on-line, které mají zajistit
formou úplné harmonizace klíčových a závazných práv
a povinností smluvních stran v rámci vnitrostátních předpisů správné podmínky k rozvoji elektronického obchodu.
Uvedené návrhy navazují na návrh nařízení o přeshraniční
přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah představený na konci minulého roku a budou doplněny dalšími
plánovanými opatřeními v rámci výše uvedené strategie,
např. opatření týkající se zátěže související s DPH, rozvoje
kvalitních přeshraničních zásilkových služeb nebo moderního rámce pro autorská práva. Postavení spotřebitelů
v oblasti on-line obchodování upevnila na začátku tohoto
roku zavedená možnost mimosoudního řešení spotřebitelských sporů přes on-line platformu Komise.
Pokud budou směrnice schváleny ve stávajícím znění,
on-line obchod v EU by mohl být do několika let ovládán
prakticky shodnými pravidly. Off-line obchod však zůstane
nedotčen a členské státy si (alespoň prozatím) podrží svá
vlastní pravidla. Jelikož se v celé EU představením obou
návrhů spustila obšírná diskuse, lze předpokládat, že jejich
znění ještě dozná před publikací ve Věstníku určitých
změn. O výsledných předpisech Vás budeme samozřejmě
informovat.
První z navrhovaných směrnic je směrnice o některých
aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu,
která má upravit problematiku, jež zatím nijak zvlášť
Autoři:
Jan Diblík | Senior advokát
Dalibor Kovář | Advokát
10
Hypertextové odkazy – šedá zóna internetu
Britt Dekker. Společnosti Sanoma následně došla trpělivost, a podala proti jednání společnosti GS Media žalobu,
která se v prvním stupni ukázala být jako úspěšná. Jelikož
se však společnost GS Media následně odvolala a případ
dostal na stůl k vyřešení Nejvyšší soud Nizozemska,
požádal tento SDEU o posouzení předběžné otázky, zda
se v případě hypertextových odkazů na internetové stránky
třetích osob, které obsahují neoprávněně užívaná autorská díla, jedná o porušování čl. 3 odst. 1 Směrnice, které
stanoví povinnost členských států poskytnout autorům
výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně
zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem,
že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům
přístup z místa a v době, které si zvolí.
Ochrana autorských děl na internetu zaznamenala
v poslední době přelomové stanovisko generálního advokáta ohledně užívání hypertextových odkazů v rámci
internetové stránky na jiné internetové stránky, obsahující
neoprávněně užívaná autorská díla. V souvislosti s tímto
stanoviskem se tak můžeme jen domnívat, jak daleko ještě
volnost v internetovém prostředí zajde.
V rámci vlekoucího se soudního sporu mezi společností
GS Media BV („GS Media“) a společností Sanoma Media
Netherlands BV („Sanoma“) požádal Nejvyšší soud
Nizozemska SDEU, o posouzení předběžné otázky, zda se
v případě uveřejnění hypertextových odkazů („prokliknutí“)
na jiné internetové stránky spravované třetími osobami,
obsahující neoprávněně užívaná autorská díla, jedná
o porušení autorského práva podle čl. 3 odst. 1 Směrnice
2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského
práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
(„Směrnice“). Předmětem takto položené otázky však
nebylo posouzení užívání autorských děl na webových
stránkách bez svolení majitele (autora) jako takového.
SDEU následně požádal o posouzení daného případu
generálního advokáta Melchiora Watheleta.
Stanovisko generálního advokáta
Při posouzení výše uvedené předběžné otázky vzal
generální advokát v potaz různé okolnosti včetně názorů
Portugalské republiky, Francouzské republiky a Evropské
komise k dané věci a obdobných soudních rozhodnutí. Po
shromáždění všech relevantních podkladů a provedené
analýze předmětného čl. 3 odst. 1 Směrnice následně
dovodil, že hypertextové odkazy vedoucí k autorským dílům
nezpřístupňují tato díla veřejnosti, jelikož už zpřístupněna
jsou v rámci odkazovaných webových stránek, ale pouze
zjednodušují cestu, jak se k těmto dílům dostat. Současně
uvedl, že aby se jednalo o sdělení díla veřejnosti dle uvedeného článku Směrnice, muselo by být zprostředkování
osoby, která uveřejnila hypertextové odkazy, nezbytné
a nevyhnutelné pro využití díla nebo jeho sledování. Jinak
řečeno, bez použití příslušného hypertextového odkazu by
se nebylo možné k těmto dílům dostat. V posuzovaném
případě však byly fotografie pro uživatele k dispozici na
několika odlišných internetových stránkách. Generální
advokát tak konstatoval, že v posuzovaném případě nedošlo ke splnění kritérií porušení podle čl. 3 odst. 1 Směrnice.
V souvislosti s takto položenou otázkou a ve spojení se
skutkovými okolnostmi případu uveřejnil dne 7. dubna
2016 generální advokát své stanovisko obsahující překvapivé závěry, a sice že uvedení hypertextového odkazu
na internetové stránce na jinou internetovou stránku, na
které jsou díla chráněná autorským právem volně dostupná
veřejnosti bez svolení majitele autorského práva, není
samo o sobě porušováním autorského práva ve smyslu
čl. 3 odst. 1 Směrnice.
Okolnosti případu
V říjnu 2011 uveřejnila společnost GS Media na svých internetových stránkách GeenStijl.nl článek ohledně uniklých
fotografií holandské modelky a moderátorky Britt Dekker,
které nafotila pro časopis Playboy. Součástí tohoto článku
byl i hypertextový odkaz na internetové stránky FileFactory.
com a výřez jedné z fotografií lákající čtenáře k rozkliknutí
hypertextového odkazu. Přestože správce internetových
stránek FileFactory.com na žádost společnosti Sanoma
veškeré fotografie následně odstranil, na stránkách
GeenStijl.nl se objevil další článek o totožném tématu spolu
s hypertextovým odkazem, tentokrát na webové stránky
Imageshack.us. Historie se opakovala a Imageshack.us příslušné fotografie na výzvu společnosti Sanoma neprodleně
odstranil. To však nezabránilo společnosti GS Media, aby
pokračovala v uveřejňování dalších hypertextových odkazů
na různé internetové stránky obsahující nahé fotografie
Pro úplnost dále uvedl, že používání hypertextových odkazů
uživateli internetu je systematickou a nezbytnou součástí
stávající struktury internetu. Pokud by však uživatelé uveřejňující hypertextové odkazy byli vystaveni riziku žalob pro
porušení autorských práv vždy, kdy by uvedli hypertextový
odkaz na internetovou stránku, na které by byla díla chráněna autorským právem volně dostupná veřejnosti, dá se
předpokládat, že by při jejich používání byli zdrženlivější,
a to na úkor řádného fungování a samotné struktury, jakož
i rozvoje internetu a informační společnosti.
11
Závěr
postihováni za hypertextové odkazy uveřejněné na svých
webových stránkách, které by vedly k autorským dílům,
nelze pochybovat o tom, že v případě souladného rozhodnutí SDEU o předběžné otázce se stanoviskem generálního
advokáta, tak bude nejenom pro samotné autory, ale
i pro jakékoli osoby chránící autorská díla, jako například
kolektivní správce, výrazně složitější v rámci internetového
prostředí autorská díla ochránit.
Pokud se bude SDEU řídit výše popsaným stanoviskem
generálního advokáta v rámci svého rozhodnutí o předběžné otázce, lze tuto skutečnost nepochybně považovat
za zásadní průlom v oblasti internetu. Na druhou stranu se
jedná o kontroverzní názor, jelikož již samotné stanovisko
generálního advokáta rozdělilo veřejnost na dva tábory.
První skupina se s názorem generálního advokáta ztotožnila, a to s ohledem na význam a fungování internetového
prostředí jako takového, zatímco ta druhá je k takovému
rozvolnění poněkud skeptická. Přestože správci internetových stránek nebudou nijak odpovědni, a tedy jakkoli
Autoři:
Tereza Kyselová | Advokátní koncipientka
®evidujte. Shrnutí nejdůležitějších
změn v právní úpravě ochranných známek EU
Nová terminologie
Právní úprava ochranných známek EU, tedy ochranných
známek platných na území všech členských států EU, prošla
důležitou změnou. Novela nařízení o ochranné známce EU
platná od 23. března 2016 přinesla řadu novinek, které
mají praktický dopad na registraci ochranných známek EU,
stejně jako na posuzování stávajících a nových registrací
ve sporných řízeních. Přihlašovatelé a vlastníci ochranných
známek by tak měli co nejdříve zrevidovat svá známková
portfolia s cílem zajištění jejich souladu s novelou nařízení.
Změny se týkají ochranných známek platných na území
všech států EU, které byly dosud označovány jako
„ochranné známky Společenství“. V návaznosti na
Lisabonskou smlouvu jsou nyní tyto ochranné známky
označovány jako „ochranné známky Evropské unie“. „Úřad
pro harmonizaci na vnitřním trhu“ pak byl s ohledem na
jeho aktuální činnost přejmenován na „Úřad Evropské unie
pro duševní vlastnictví“.
Již v červnu minulého roku jsme Vás s předstihem prostřednictvím těchto EU Legal News informovali o chystaných
změnách v oblasti ochranných známek platných na území
všech států EU, které vstoupily v platnost březnu letošního
roku. Změny se mj. týkají užívané terminologie, posuzování
zatřídění výrobků a služeb, výše správních poplatků spojených se zápisným řízením a obnovou platnosti ochranných
známek EU a v neposlední řadě změny v oblasti povahy
označení způsobilých k zápisu do rejstříku. Přihlašovatelé
a vlastníci ochranných známek EU mohou nově využít
levnějšího zápisu registrovaných označení, resp. levnější
obnovy platnosti již zapsaných ochranných známek EU.
Vedle toho je třeba, aby stávající majitelé zrevidovali svá
známková portfolia a případně upravili zatřídění výrobků
a služeb. V souvislosti se změnami v právní úpravě
ochranných známek EU přinášíme shrnutí nejdůležitějších
platných změn.
Upřesnění obecného zatřídění
Ochranné známky jsou přihlašovány a registrovány ve
vztahu ke konkrétním výrobkům či službám. Dlouhou dobu
byly ochranné známky běžně přihlašovány pro obecné definice výrobků a/nebo služeb uvedené v záhlaví jednotlivých
tříd, neboť zápisné úřady včetně Úřadu pro harmonizaci na
vnitřním trhu považovaly obecná záhlaví jednotlivých tříd
za definice pokrývající všechny výrobky či služby obsažené
v daných třídách. Obecnými definicemi jsou myšleny široké
definice, jako např. „stroje a obráběcí stroje“ ve tř. 7 nebo
„instalační služby“ ve tř. 37.
Tuto praxi změnilo v červnu 2012 rozhodnutí, ve kterém
Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že definice výrobků
a služeb, pro které je ochranná známka registrována,
musí být dostatečně jasná a přesná, aby příslušné orgány
12
a hospodářské subjekty mohly na tomto pouhém základě
určit rozsah ochrany poskytnuté ochranné známce. Soudní
dvůr přitom shledal, že z obecných záhlaví nelze rozsah
ochrany dostatečně jasně a přesně určit. V důsledku tohoto
rozhodnutí proto platí, že definice ochranných známek
EU zapsaných před červnem 2012 pro obecná záhlaví
tříd musí být v termínu do 26. září 2016 upřesněny,
a to buď prostřednictvím prohlášení upřesňujícím rozsah
výrobků a služeb, nebo prostřednictvím standardní žádosti
o zúžení rozsahu výrobků a služeb, pro které je ochranná
známka EU zapsána.
ochranné známky EU zapsanou pro jednu třídu výrobků
a služeb, resp. na 900 EUR za dvě třídy výrobků a služeb,
přičemž každá další třída je zpoplatněna správním
poplatkem ve výši 150 EUR. Výše správních poplatků
za obnovu platnosti ochranných známek EU je tedy
stejná jako výše přihlašovacích poplatků.
Širší předmět ochrany
Jedna z nejvýznamnějších změn se týká povahy označení,
které může tvořit ochrannou známku EU. Nově již není
podmínkou schopnost grafického ztvárnění přihlašovaného
označení. Ochrannou známku EU může tvořit jakékoli
označení způsobilé rozlišit výrobky a služby jednoho podniku od výrobků a služeb jiných podniků, pokud je zároveň
způsobilé být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek
EU způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti
umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany, která je
poskytována majiteli ochranné známky. Uvedená změna
tak nově umožní zápis neobvyklých označení, včetně např.
tzv. „smell-marks“ (ochranné známky tvořené vůní).
Definice výrobků a služeb, které v uvedeném termínu nebudou upřesněny, budou vykládány dle svého doslovného
významu, což může v některých případech znamenat, že
ochranné známce bude přiznána ochrana pro užší rozsah
výrobků a služeb, než je požadovaný rozsah, který jí je
přiznáván v současné době na základě obecných definic.
Proto doporučujeme vlastníkům ochranných známek
zapsaných pro obecné definice výrobků anebo služeb,
aby v uvedené lhůtě do 26. září 2016 zrevidovali svá
známková portfolia a specifikovali výrobky a služby,
pro které jsou jejich ochranné známky registrovány.
V případě, že tak neučiní, může dojít k tomu, že doslovný
význam definic výrobků anebo služeb nebude v plné
míře odpovídat výrobkům anebo službám, které vlastník
ochrannou známkou skutečně označuje, a v důsledku
toho nemusejí být ochranné známky chráněny pro výrobky
anebo služby přesahující rámec doslovného významu
definic.
Doporučení
S ohledem na výše uvedené změny v systému ochrany
označení formou ochranných známek EU doporučujeme
vlastníkům pečlivou revizi jejich známkových portfolií,
jejímž výsledkem by mělo být především zjištění, zda jsou
definice výrobků a služeb, pro které jsou ochranné známky
EU zapsány, dostatečně jasné a přesné, s ohledem na
zájem vlastníka a nový výklad těchto definic.
Spravedlivější správní poplatky
Vlastníkům a potenciálním přihlašovatelům doporučujeme
využít nižších správních poplatků pro ochranné známky EU
přihlašované pro výrobky nebo služby v jedné třídě, zvážit
obnovu platnosti již zapsaných ochranných známek EU
a využít tak nižších správních poplatků spojených s obnovou platnosti.
Novela změnila také výše správních poplatků. Původní
sazebník, podle kterého se při podání přihlášky ochranné
známky EU skládal správní poplatek v základní výši 900
EUR pokrývající registraci až tří tříd výrobků a služeb, přičemž každá další třída byla zpoplatněna poplatkem ve výši
150 EUR, byl nahrazen sazebníkem, podle kterého výše
správního poplatku závisí přímo na množství tříd, pro které
je ochranná známka EU zapsaná. V současné době se tedy
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví hradí správní
poplatek ve výši 850 EUR za přihlášku ochranné známky
EU podávanou pro jednu třídu výrobků a služeb, 900 EUR
za přihlášku podávanou pro dvě třídy, přičemž za každou
další třídu se správní poplatek navyšuje o 150 EUR.
Nakonec vlastníkům a potenciálním přihlašovatelům
doporučujeme zvážit využití možnosti podání přihlášek
ochranných známek EU pro netradiční označení, včetně
barev, zvuků či tzv. „smell-marks“ a využít tak zajímavé
příležitosti odlišit se od konkurence. Díky rozsáhlé známkoprávní praxi Vám tým specialistů advokátní kanceláře Havel,
Holásek & Partners rád poskytne své služby v oblastech
revizí známkových portfolií, obnov platnosti ochranných
známek EU, registrací nových označení, stejně jako v řadě
dalších souvisejících oblastí.
Výrazné snížení se dotklo správních poplatků za obnovu
platnosti ochranných známek EU. Původní základní poplatek ve výši 1 350 EUR byl snížen na 850 EUR za obnovu
Autoři:
Ivan Rámeš | Senior advokát
Dalibor Kovář | Advokát
Jiří Švorc | Právní asistent
13
Kybernetická bezpečnost a novinky spojené
s evropskou harmonizací ochrany kyberprostoru
zabezpečení před kybernetickými útoky. Právě vymezení
osobní působnosti Zákona je však mnohdy považováno
za jeden z jeho nejproblematičtějších aspektů. Zákon stanoví několik kategorií povinných subjektů, které nepřímo
rozděluje na dvě skupiny, přičemž jedna z nich je dotčena
pouze částečně, a na druhou z nich dopadají povinnosti
v plné míře. Tou první jsou zpravidla soukromé osoby jako
mobilní a virtuální operátoři, poskytovatelé internetového
připojení, poskytovatel služeb rozhlasového a televizního
vysílání apod. (slovy Zákona „poskytovatelé služby elektronických komunikací a subjekty zajišťující síť elektronických
komunikací“) a dále provozovatelé páteřních systémů
komunikační infrastruktury propojující český kybernetický
prostor se zahraničím nebo zajišťující přímé připojení
ke kritické informační infrastruktuře („orgán nebo osoba
zajišťující významnou síť“). Tyto subjekty mají povinnost především hlásit své kontaktní údaje pro tento účel
Zákonem zřízenému institucionálnímu aparátu ve formě
tzv. národního a vládního CERT (Computer Emergency
Response Team), který má sloužit jak ke zprostředkování
komunikace a informací o předcházení kybernetickým
bezpečnostním událostem, tak v případě kybernetického
bezpečnostního incidentu i k jeho urychlenému řešení
a nápravě. Správci informačních či komunikačních systémů
kritické infrastruktury či významných informačních systémů
pak tvoří druhou skupinu adresátů, kterým Zákon ukládá
širší okruh povinností, především zpracovat bezpečnostní
dokumentaci, plnit informační povinnost vůči vládnímu
CERT (který je představován Národním bezpečnostním
úřadem) a provádět opatření v rozsahu dle Zákona.
Legislativní proces týkající se harmonizace evropské
úpravy kybernetické bezpečnosti napříč všemi členskými
státy Evropské unie se blíží završení. Mezi Evropským
parlamentem a Radou bylo v prosinci minulého roku dosaženo předběžné dohody o kompromisním znění Směrnice
o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii („Směrnice“).
V dnešní moderní době hrají sítě, informační systémy
a informační služby ve společnosti zcela zásadní roli.
Jejich funkčnost, spolehlivost a bezpečnost je nezbytná
pro mnohé společenské a ekonomické činnosti s tím, že
rostoucí rozsah, četnost výskytu a dopad bezpečnostních
incidentů (zejména v podobě kybernetické kriminality,
průmyslové špionáže, DDoS útoků cílených na systémy
kritických infrastruktur) představuje pro fungování těchto
systémů významnou hrozbu. Zmíněné incidenty mohou
přivodit mimo jiné značné finanční ztráty, narušit důvěru
uživatelů a ve větším měřítku narušit i fungování celé
České republiky či vnitřního trhu Evropské unie.
Národní úprava zákona o kybernetické bezpečnosti
S cílem eliminovat rizika a minimalizovat důsledky kybernetických útoků zajišťuje v České republice oblast ochrany
kyberprostoru od 1. 1. 2015 zákon o kybernetické bezpečnosti („Zákon“), který je dále specifikován zejména
tzv. vyhláškou o kybernetické bezpečnosti. Jak soukromé
společnosti, tak veřejné instituce, na které jsou tyto předpisy zacíleny, si postupně osvojují postupy vyžadované
právní regulací. Zákon je postaven především na principu
prevence, kdy společně s prováděcími právními předpisy
klade na správce těch systémů, které jsou určitým způsobem důležité z hlediska bezpečnosti České republiky
(systémy, které mají kritickou důležitost pro fungování
státu, či jinak významné systémy), minimální požadavky na
Změny vyplývající ze Směrnice
Rozsah povinností vyplývajících ze Směrnice nebude prakticky překračovat nároky již nyní kladené na české subjekty
dle Zákona, jelikož Směrnice obdobně jako Zákon hovoří
14
o povinnosti zajistit opatření k řízení bezpečnostních
rizik a předcházení incidentům a povinnosti hlásit
závažné incidenty. Důležitým je však okruh subjektů,
kterých by se měla Směrnice dotýkat. Diskuse nad tímto
tématem byla na úrovni evropských institucí poměrně horlivá, nicméně dle nejnovější dohody o znění Směrnice se
budou uvedené povinnosti týkat tzv. provozovatelů základních služeb, tj. služeb, jejichž narušení by mohlo mít kritické
dopady (služby zejména v oblasti energetiky, dopravy,
bankovnictví, zdravotnictví, finančních trhů či digitální infrastruktury jako např. služby DNS), a dále poskytovatelů
digitálních služeb, kam Směrnice výslovně řadí poskytovatele služeb on-line tržišť, internetových vyhledávačů
či cloud computingu, s výjimkou podniků do 50 zaměstnanců či ročním obratem nepřekračujícím 10 milionů EUR.
Směrnice se však již netýká např. mobilních operátorů,
kteří ovšem, nad rámec stanovený Směrnicí, spadají pod
rozsah Zákona (v souvislosti s implementací jiné evropské
legislativy). Obdobně jako v případě Zákona i dle Směrnice
by měly na poskytovatele digitálních služeb oproti provozovatelům základních služeb dopadat stanovené povinnosti
pouze v omezené míře. Co by však Směrnice mohla přinést
nového, je větší jistota ve vymezení dotčených subjektů.
Zatímco podle Zákona je na samotných subjektech, aby si
vyjasnily, zda spadají do některé z předestřených kategorií
(podle postupu stanoveného zákonem č. 240/2000 Sb.,
krizový zákon, a prováděcími předpisy určujícími zejména,
zda se v daném případě jedná o systém obsahující prvky
kritické infrastruktury na základě zavedených průřezových
a odvětvových kritérií), dle Směrnice by to měly být členské státy, které budou odpovědné za určování subjektů,
jež splňují stanovená kritéria. Otázkou však zůstává, jakým
způsobem český zákonodárce uchopí tuto povinnost „určit
v každém odvětví a pododvětví provozovatele základních
služeb usazené na jejich území“. Jakkoliv toto ustanovení
Směrnice může směřovat k zavedení např. rejstříku obsahujícího seznam všech provozovatelů základních služeb,
na které se Směrnice bude vztahovat, mírnějším výkladem může být rovněž dovozeno, že povinnosti členských
států bude učiněno zadost stanovením objektivně kvantifikovatelných kritérií určujících, na které subjekty bude
Směrnice dopadat a na které nikoliv. Existence úplného
výčtu společností podléhajících pravidlům o kybernetické
bezpečnosti by bezesporu rozptýlila stávající nejistotu, kdy
toto zařazení není pokaždé zcela zřejmé. Nicméně pokud
Česká republika upřednostní druhý přístup, nadále by se
mohla uplatňovat současná kritéria a stávající systém by
tak mohl zůstat beze změny.
Nad rámec dodefinování a rozšíření okruhu dotčených
subjektů Směrnice klade důraz na celounijní a mezinárodní spolupráci a výměnu informací, přičemž určuje hned
několik orgánů a platforem, mezi nimiž by k takovéto kooperaci mělo docházet (zejména tzv. skupina pro spolupráci,
evropský CERT, síť národních týmů CERT, či Agenturu
ENISA). Vzhledem k realitě neustále se zvyšující intenzity
a sofistikovanosti kybernetických útoků a kybernetického
nebezpečí v dnešní informační společnosti je společný
postup pro předcházení kybernetickým útokům a minimalizace jejich důsledků napříč členskými státy bezesporu
velmi žádoucí.
Závěrem
S ohledem na skutečnost, že kybernetický prostor fakticky
nezná hranic a cílené útoky na informační infrastruktury
mohou být činěny prakticky odkudkoliv, lze snahy o evropskou harmonizaci tohoto odvětví vnímat jako prozíravý
počin. Jelikož český zákonodárce při schvalování Zákona
evropský vývoj do značné míry předjímal (s ohledem na
návrh Směrnice předložený komisí již v únoru roku 2013
a v témže roce též vypracovanou Strategii kybernetické
bezpečnosti Evropské unie), lze předpokládat, že změny,
které bude nezbytné v národní úpravě provést v rámci
implementace Směrnice, nebudou převratné. S odkazem
na výše uvedené bude dopad Zákona rozšířen i na subjekty, na které se Zákon aktuálně nevztahuje, nicméně
subjektům, na které Zákon již dopadá, povinností nijak
zásadně nepřibude.
Na závěr doplňujeme, že doba pro implementaci Směrnice
bude činit 21 měsíců ode dne jejího vstupu v platnost.
Dalších 6 měsíců pak bude mít Česká republika na označení provozovatelů základních služeb.
Autoři:
Petr Kadlec | Partner
Jan Diblík | Senior advokát
Pavel Zahradníček | Advokátní koncipient
15
Slovensko
Návrh smernice proti vyhýbaniu
sa daňovým povinnostiam
Návrh Smernice ATAD stanovuje pravidlá v šiestich konkrétnych oblastiach:
Obsahom balíka opatrení proti vyhýbaniu sa daňovým
povinnostiam, ktorý predložila Európska komisia v januári
2016, je okrem iného aj návrh smernice proti vyhýbaniu
sa daňovým povinnostiam (Anti Tax Avoidance Directive)
(„Smernica ATAD“). Smernica ATAD si kladie za cieľ
stanoviť minimálne pravidlá proti vyhýbaniu sa daňovým
povinnostiam v šiestich základných oblastiach.
1. Obmedzenie zahrnutia úrokov
Pravidlá nízkej kapitalizácie, ktoré sú v súčasnej dobe
implementované do mnohých národných poriadkov
navrhuje Smernica ATAD modifikovať v tom smere, že
prebytočné náklady na prijaté úvery a pôžičky budú odpočítateľné v daňovom roku, v ktorom vznikli, len do výšky
30 percent príjmov daňovníka pred úrokmi, zdanením,
odpismi a amortizáciou (EBITDA) alebo do výšky 1 000 000
EUR, podľa toho, ktorá suma bude vyššia. Navyše, návrh
Smernice ATAD nepočíta s obmedzením zahrnutia úrokov
len medzi závislými osobami ako je tomu v súčasnosti napr.
v ustanoveniach slovenského zákona o dani z príjmov.
Európska komisia predložila v januári 2016 balík opatrení
proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam. Tento balík
opatrení nadväzuje na odporúčania, ktoré schválila OECD
v októbri 2015 s cieľom riešiť fenomén narúšania základu
dane a presunu ziskov (BEPS), ktorý existuje medzi
právnickými osobami. V balíku opatrení sa členské štáty
vyzývajú, aby zaujali rozhodnejší a koordinovanejší postoj
voči spoločnostiam, ktoré sa snažia vyhnúť plateniu spravodlivo vymeraného dielu daní, a takisto sa vyzývajú aby
zaviedli medzinárodné normy proti narúšaniu základu dane
a presunu ziskov. Viaceré členské štáty sa pritom zaviazali,
že implementujú opatrenia uvedené v záverečných správach BEPS.
Balík opatrení vychádza taktiež z akčného plánu Komisie
pre spravodlivé a efektívne zdaňovanie príjmov právnických
osôb, ktorý Komisia predstavila v júni 2015 a vytvorila ním
akýsi základ pre opatrenia týkajúce sa agresívneho daňového plánovania stanovením niekoľkých iniciatív. Iniciatívy
akčného plánu sú zamerané najmä na boj proti vyhýbaniu
sa daňovým povinnostiam, zabezpečenie udržateľných
daňových príjmov a na lepšie podnikateľské prostredie
v rámci jednotného trhu. Podnikateľské prostredie sa má
stať spravodlivejšie, efektívnejšie a viac zamerané na rast.
V prípade transakcií medzi závislými osobami však môže
byť daňovníkovi priznané právo v plnej výške odpočítať
prebytočné náklady na prijaté úvery a pôžičky, ak daňovník
môže preukázať, že pomer jeho vlastného imania k jeho
celkovým aktívam je rovnaký alebo vyšší ako ekvivalentný
pomer skupiny, ktorej je členom.
Obsahom tohto balíka opatrení je okrem návrhu Smernice
ATAD aj návrh revidovanej smernice o administratívnej
spolupráci, ktorá má za cieľ zvýšiť daňovú transparentnosť.
Návrh Smernice ATAD zároveň stanovuje, že náklady na
prijaté úvery a pôžičky, ktoré nemožno odpočítať v bežnom
daňovom roku, budú odpočítateľné do výšky 30 percent
EBITDA v nasledujúcich daňových rokoch rovnakým spôsobom, ako náklady na prijaté úvery a pôžičky v týchto
rokoch.
Smernica ATAD
Základnou zásadou smernice je, že spoločnosti by mali
platiť daň tam, kde vytvárajú svoje zisky. Cieľom návrhu je
vykonanie opatrení proti narúšaniu základu dane a presunu
ziskov a to prostredníctvom právne záväzných predpisov
EÚ. Vytvorí sa tak spoločná právne záväzná minimálna
norma, ktorú budú musieť členské štáty implementovať
do svojich vnútroštátnych predpisov (ak už príslušné pravidlá neprevzali). Pôsobnosť smernice by sa vzťahovala
na všetkých daňovníkov, ktorí podliehajú dani z príjmov
právnických osôb v členskom štáte, na stále prevádzkarne
týchto daňovníkov, ale taktiež aj na stále prevádzkarne
subjektov, ktoré sú daňovými rezidentmi v tretej krajine,
pokiaľ sa stála prevádzkareň nachádza v členskom štáte.
2. Zdaňovanie pri odchode
Dane pri odchode (exit taxation) sa uplatnia v prípade, ak
daňovník prevedie aktíva alebo celú svoju daňovú rezidenciu mimo daňovej jurisdikcie krajiny, za účelom aby táto
krajina pôvodu zdanila zisk vytvorený na jeho území, a to
aj ak tento zisk ešte nebol v čase odchodu zrealizovaný.
Základom pre výpočet by mala byť trhová hodnota aktív
v čase odchodu. V týchto situáciách budú mať daňovníci
možnosť zaplatiť vymeranú daň okamžite alebo odložiť
splatenie (spolu s úrokom, v prípade rizika aj zárukou)
16
Slovensko
o niekoľko rokov prostredníctvom rozložených splátok.
Daň pri odchode sa však nebude vyberať v prípadoch, ak
ide len o dočasný prevod aktív, ak sa aktíva majú vrátiť do
pôvodného štátu.
získať právomoc zabrániť využívaniu umelých schém (nie
tých skutočných, ktoré odrážajú reálne schémy korporácií)
zneužívajúcich daňový systém. Toto pravidlo je v súčasnej
dobe v rôznej miere implementované v rámci národných
právnych poriadkov.
V prípade implementácie bude uvedené pravidlo nóvum
pre niektoré členské štáty vrátane Slovenskej republiky.
5. Pravidlá pre kontrolované zahraničné spoločnosti
3. Doložka o prechode od metódy oslobodenia
od dane k metóde započítania
Pravidlá CFC sú zamerané na daňovníkov s kontrolovanými
dcérskymi spoločnosťami, ktoré využívajú praktiky daňového plánovania tak, že presúvajú zisky z vysoko zdanenej
materskej spoločnosti smerom k dcérskej spoločnosti, ktorá
podlieha nízkemu zdaneniu. Ich cieľom je tak znížiť celkovú daňovú povinnosť celej skupiny. Tieto pravidlá majú
za cieľ prerozdeliť príjmy nízko zdaňovanej kontrolovanej
zahraničnej dcérskej spoločnosti jej materskej spoločnosti.
V dôsledku toho by sa tieto príjmy materskej spoločnosti
mali zdaniť v štáte jej rezidencie.
Doložka switch-over je zameraná na odstránenie tendencií niektorých štátov, ktoré oslobodzujú od dane príjem
zo zahraničia z dôvodu zjednodušenia poskytovania
daňových úľav daní zaplatených v zahraničí. Tento často
krát aj nezamýšľaný účinok však podnecuje k situáciám,
v ktorých nízko zdanené alebo vôbec nezdanené príjmy
vstúpia na vnútorný trh a kolujú v rámci neho bez zdanenia. Táto doložka je primárne zameraná na niektoré typy
príjmov zo zahraničia, napr. rozdelenie ziskov, výnos
z odpredaja podielov v dražbe a zisky stálej prevádzkarne,
ktoré pochádzajú z tretích krajín a sú oslobodené od daní
v EÚ. Tieto príjmy budú zdaniteľné, pokiaľ boli v tretej
krajine zdanené pod určitú úroveň. Takýto daňovník bude
podliehať dani z príjmov zo zahraničia, pričom sa z jeho
celkovej daňovej povinnosti v jeho štáte daňovej rezidencie
odpočíta už daň zaplatená v tretej krajine.
V súčasnej dobe nie sú CFC pravidlá prevzaté do slovenského právneho poriadku a z tohto dôvodu budeme
s očakávaním sledovať konkrétny spôsob implementácie
do národného práva.
6. Rámec pre boj proti hybridným
nesúrodým opatreniam
Tieto opatrenia sa zavádzajú v dôsledku toho, že právna
kvalifikácia platieb (finančných nástrojov) alebo subjektov je v členských jurisdikciách rôzna. Výsledkom potom
môže byť dvojitý odpočet (odpočet v oboch štátoch) alebo
odpočet príjmu v jednom štáte bez toho, aby sa započítal v druhom štáte. Daňovníci zapojení do cezhraničných
štruktúr môžu využívať tieto rozdiely, aby si tak znížili svoju
daňovú povinnosť. Týmto pravidlom, ktoré by mala zaviesť
Smernica ATAD, sa má takýmto praktikám predísť tým, že
jedna z jurisdikcií dá hybridnému nástroju právnu kvalifikáciu (konkrétne tá, z ktorej platba, výdavok alebo strata
pochádza) a druhá ju bude akceptovať.
Vzhľadom na to, že výpočet skutočnej daňovej sadzby by
mohol byť komplikovaný, pri uplatnení doložky sa v zmysle
návrhu Smernice ATAD použije zákonná sadzba dane štátu
daňovníka. Členské štáty, ktoré uplatnia doložku, by mali
dať daňový úver za dane už zaplatené v zahraničí, aby sa
tak predišlo dvojitému zdaneniu.
Aj v tomto prípade bude uvedené pravidlo novinkou pre
viaceré členské štáty vrátane Slovenskej republiky. V prípade implementácie by sa však doložka nemala uplatniť
na niektoré štáty, s ktorými má Slovenská republika už
uzatvorenú zmluvu o zamedzení dvojitého zdanenia, ktorá
má prednosť pred vnútroštátnym právom.
Smernica ATAD bude predstavovať tzv. minimálnu úroveň
ochrany a preto nebude brániť uplatňovaniu ustanovení
vnútroštátnych predpisov alebo dohôd zabezpečujúcich
vyššiu úroveň ochrany vnútroštátnych základov dane z príjmov právnických osôb. Podľa princípov práva EÚ bude
konkrétne prevedenie pravidiel Smernice ATAD do národných právnych poriadkov ponechané na členské štáty.
Návrh Smernice ATAD však zatiaľ neustanovuje dátum, do
ktorého by ju mali členské štáty implementovať.
4. Všeobecné pravidlo proti zneužívaniu
Cieľom všeobecného pravidla (tzv. GAAR) je vyplniť prípadné medzery v pravidlách, ktoré krajiny prijmú alebo už
prijali v rámci boja proti daňovým povinnostiam. Všeobecné
pravidlo má umožniť aby sa daňové praktiky zneužívania
zachytili, aj ak neexistuje špecifické pravidlo proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam. Príslušné orgány by mali
Autori:
Matej Firický | Partner
Martin Mičák | Advokátsky koncipient
17
Harmonizace ochrany obchodního tajemství
ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž
vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem
jejich utajení.
Sjednocení ochrany duševního vlastnictví v Evropské unii
je o krok dál. Evropský parlament a Rada daly zelenou
nové směrnici o ochraně obchodního tajemství.
Dne 27. května 2016 přijala Rada Evropské unie usnesení,
kterým schválila návrh směrnice o ochraně nezveřejněného
know-how a obchodních informací (obchodního tajemství)
(„směrnice“). Původní návrh předložila Evropská komise
již v listopadu 2013 a Evropský parlament o něm hlasoval
14. dubna 2016.
Směrnice dále přistupuje k harmonizaci hmotněprávních
skutkových podstat neoprávněného získání, využití a zpřístupnění obchodního tajemství, jakož i výjimek z takového
jednání. Neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním mohou být např. krádež, nepovolené kopírování,
ekonomická špionáž nebo porušení důvěrnosti. Směrnice
harmonizuje ochranu i ve vztahu k „nepřímým“ pachatelům.
Stanoví, že získání, využití nebo zpřístupnění obchodního
tajemství se považuje za neoprávněné rovněž tehdy, pokud
určitá osoba v době jeho získání, využití nebo zpřístupnění
věděla nebo měla za daných okolností vědět, že obchodní
tajemství bylo přímo či nepřímo získáno od jiné osoby, která
jej využívala nebo zpřístupnila neoprávněně. Záhy kritizována je ale široká definice takto vymezených skutkových
podstat, nedostatek ohledu na subjektivní stránku prozrazení obchodního tajemství (zavinění), neobjasnění rozsahu
prozrazení, jež bude pro posuzování skutkové podstaty
relevantní a nedostatek zřetele k veřejnosti, na kterou
prozrazení informace míří. Mnoho tak bude záležet na
vnitrostátní úpravě a rozhodovací praxi (předběžné otázky
k Soudnímu dvoru Evropské unie nevyjímaje) týkající se
posouzení subjektivních a objektivních prvků skutkových
podstat.
Obchodní tajemství není právem duševního vlastnictví
per se, ale v právních řádech členských zemí EU je buď
chráněno jako speciální druh důvěrných informací nebo
v rámci obecné koncepce ochrany před nekalou soutěží.
Obchodní tajemství práva duševního vlastnictví častokrát
doplňuje nebo se používá k těmto právům alternativně.
Spolu s právy duševního vlastnictví je nicméně považováno
za jeden z nástrojů pro řízení a udržení konkurenceschopnosti podniků a ochranu duševní tvorby a know-how na
vnitřním trhu EU. Není překvapivé, že Evropská komise
v rámci pokračujících harmonizačních snah, které se
týkají širokého spektra práv duševního vlastnictví, měla při
předkládání návrhu směrnice eminentní zájem dosáhnout
shodu na tom, jaká úroveň ochrany obchodního tajemství
bude členskými státy vyžadována.
Směrnice prvně konstatuje, že roztříštěnost právní úpravy
a její nesouměrnost, neposkytuje účinnou ochranu obchodního tajemství na vnitřním trhu. Je pravda, že rozdíly
spočívající jak v procesní, tak v hmotněprávní rovině zvyšují
administrativní náročnost spravování know-how a náklady
spojené s jeho ochranou. Členské státy budou muset nově
zavést minimální standard ochrany obchodního tajemství,
při implementaci ale dbát na to, aby se našla rovnováhu
mezi touto ochranou na jedné straně a oprávněnými zájmy
na prolomení obchodního tajemství na straně druhé.
Jak bylo řečeno, i když některé členské státy již disponují
nástroji zajišťujícími účinnou ochranu know-how a dalších
informací tvořících obchodní tajemství, některé prvky těchto
nástrojů jsou natolik odlišné, že zamezují volnému přenosu
obchodního tajemství v rámci EU. Směrnice tak dále harmonizuje prostředky, kterými se nositelé práv mohou účinně
bránit před neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním obchodního tajemství, a to zejména prostřednictvím
předběžných a zajišťovacích opatření, soudních příkazů
a nápravných opatření. Směrnice dále nařizuje členským
státům vždy posuzovat specifické okolnosti případu (což
přináší značnou flexibilitu v posuzování vhodnosti nápravných opatření vnitrostátními soudy) a omezit trvání nároků
z porušení obchodního tajemství. Promlčecí lhůta by dle
směrnice neměla překročit 6 let. Vnitrostátní předpisy musí
jasně stanovit, od jakého okamžiku má začít běh této lhůty
a za jakých okolností má být pozastaven.
Proto, aby mohlo požívat příslušné ochrany, musí obchodní
tajemství splňovat směrnicí dané požadavky. Jednak
musí být informace označená za obchodní tajemství tajná
(nemůže být obecně známa nebo běžně dostupná osobám
v kruzích, které se dotčeným druhem informací běžně
zabývají). Tím, že je informace tajná, má komerční hodnotu. Nakonec musí osoba, která jí oprávněně disponuje,
podniknout za daných okolností odpovídající kroky, aby ji
v tajnosti udržela. Směrnice tak klade definiční důraz na
vztah utajování a komerční hodnoty. V tomto směru se
směrnice neodchyluje od zákonné definice obchodního
tajemství dle § 504 občanského zákoníku, dle kterého
obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné,
Na rozdíl od současné právní úpravy v České republice
se směrnicí výrazně posiluje ochrana veřejného zájmu
a svoboda projevu a informací oproti zájmu na ochraně
obchodního tajemství. Jedná se především o ochranu
18
oblasti je již teď zjevné, že by směrnice mohla sloužit jako
inspirace i pro další právní nástroje (novela služebního
zákonu nebo prováděcí předpisy), které by měly problém
whistleblowingu řešit, a to nejen ve vztahu k ochraně
obchodního tajemství.
oznamovatelů (tzv. whistleblowers) a novinářů. Ochrana
obchodního tajemství by se proto neměla vztahovat na případy, kdy je jeho zpřístupnění ve veřejném zájmu, je-li tím
odhaleno přímo související pochybení, pochybné jednání
nebo protiprávní činnost. Tento bod bude pro české právní
prostředí zcela zásadní, a to zejména z toho důvodu, že již
teď požívá obchodné tajemství širokou ochranu, a to přímo
v zákonech upravujících svobodný přístup k informacím.
Například dle § 9 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím nelze zveřejnit informaci, která je
obchodním tajemstvím a tato ochrana se dále přenáší i do
§ 3 odst. 1 nového zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv,
který zavádí povinné uveřejňování smluv ve veřejném
zájmu. Obchodním tajemstvím sice za žádných okolností
nemůže být informace, která se týká používání veřejných
prostředků, nicméně výjimka je poměrně úzká v porovnání
s ve směrnici zvolenou formulací prolomení obchodního
tajemství ve veřejném zájmu a pro účely poukázaní na
blíže nespecifikovaná pochybení, pochybná jednání nebo
protiprávní činnosti. Směrnice tak jde výrazně nad rámec
současné právní úpravy podporující snahy o transparentnost a kontrolu s nakládáním s veřejným majetkem. I přes
současný nedostatek politické vůle v České republice v této
Směrnice si dále dává za cíl neohrozit pracovní mobilitu
a svobodu usazování. Zaměstnanci budou moct použít
informaci bez ohledu na to, jak je tato informace významná,
pokud jsou takové informace součástí zkušeností a dovedností dotčeného zaměstnance. To ale neznamená, že
informace, které má zaměstnanec k dispozici, budou
chráněny bez výjimky. Směrnice implicitně předpokládá
existenci i takové kategorie obchodního tajemství, které
zaměstnanci sice získají v rámci své obvyklé pracovní
činnosti, ale nebudou součástí jejich znalostí a dovedností.
Nakonec směrnice otevírá i kategorii dalších výjimek, které
by mohly zohlednit specifické oprávněné zájmy EU nebo
vnitrostátního práva.
Členské státy budou mít teď dva roky na to, aby zmodernizovaly své předpisy týkající se ochrany obchodního
tajemství dle požadavků směrnice.
Autoři:
Alexandra Molitorisová | Advokátní koncipientka
Aktuality ze světa soutěžního práva
Rozhodnutí ve věci kartelu
letecké nákladní dopravy zrušeno1
Zneužití dominantního postavení
na trhu aktualizovaných dat o jízdních řádech2
Tribunál zrušil rozhodnutí Komise, kterým byla 21 leteckým dopravcům uložena pokuta za uzavření kartelové
dohody týkající se palivových a bezpečnostních příplatků.
Rozhodnutí bylo zrušeno pro existenci rozporu mezi jeho
odůvodněním a výrokem. V odůvodnění bylo popisováno
jediné trvající protiprávní jednání, zatímco ve výroku byla
konstatována existence buďto čtyř různých protiprávních
jednání, nebo jednoho jediného protiprávního jednání,
avšak na několika konkrétních trasách.
Po téměř pětileté odmlce vydal Úřad na ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) sankční rozhodnutí ve věci
zneužití dominantního postavení. Pokutu ve výši přesahující 2 mil. Kč obdržela společnost CHAPS. Protisoutěžní
jednání přitom spočívalo v tom, že společnost CHAPS
(mj. dodavatel technologie a aplikace internetového vyhledávače přepravních spojení IDOS) po dobu téměř osmi let
bez objektivně ospravedlnitelných důvodů odmítala poskytovat jiným subjektům – svým potenciálním konkurentům
– aktualizované jízdní řády ve strojově čitelné podobě.
1
2
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=173081&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=54573
https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2061-spolecnost-chaps-zneuzila-dominantniho-postaveni-pokuta-cini-2199-000-kc.html
19
Na druhou stranu SDEU konstatoval, že je nutno respektovat presumpci neviny a pouhé rozeslání uvedené zprávy
nemůže postačovat jako důkaz k prokázání toho, že její
příjemci museli nezbytně znát její obsah.
Tedy ve formátu, v jakém je jako jediná na trhu z pověření
Ministerstva dopravy ČR získávala a který jediný umožňuje
třetím stranám vyvinout funkční konkurenční produkty. Tím
zneužila své dominantní postavení na trhu služeb automatického vyhledávání dopravního spojení s celostátním
pokrytím a na trhu s informacemi o existujících variantách
dopravního spojení v České republice.
Komise pokutovala výrobce autodílů6
Pokuty v celkové výši téměř 138 mil. EUR byly uloženy
japonským společnostem Mitsubishi Electric a Hitachi za
účast v kartelové dohodě na trhu automobilových alternátorů
a startérů. Ačkoliv se dohoda formovala a uskutečňovala
v Japonsku, tedy mimo území EHP, dopadala i na zákazníky
v Evropě. Dohody se účastnila i společnost Denso, která
využila leniency programu.
Vertikální dohoda na trhu spotřebičů3
Společnosti GORENJE byla ze strany ÚOHS uložena
pokuta ve výši 13,7 mil. Kč za to, že uzavírala se svými
odběrateli dohody o navýšení cen domácích spotřebičů
určených pro konečné spotřebitele na úroveň jí stanovených
minimálních maloobchodních cen. Pokutovaná společnost
využila procedury narovnání, a proto byla původně zamýšlená pokuta snížena o 20 %.
Belgický režim zdanění nadměrného
zisku je protiprávní4
Třicet pět nadnárodních společností musí doplatit na
daních přibližně 700 mil. EUR. Komise totiž zjistila, že
belgický systém zdanění nadměrného zisku umožnil na
základě daňových rozhodnutí těmto společnostem snížit
základ daně z příjmů o 50 až 90 %. Tento režim se přitom
odchyloval od běžné praxe a od zásady obvyklých tržních
podmínek, a proto jej Komise vyhodnotila jako neslučitelný
s vnitřním trhem. Jedná se o jeden z prvních výsledků tažení
Komise, která využívá instrumentů soutěžního práva, konkrétně regulace státní pomoci, k boji proti daňovým úlevám
v jednotlivých členských státech.
Kartely stavařů7
V únoru 2016 předseda ÚOHS potvrdil prvostupňové rozhodnutí ve věci tzv. velkého stavebního kartelu. Několik
stavebních společností podle ÚOHS porušilo soutěžní
právo tím, že prostřednictvím vzájemných kontaktů koordinovaly účast a nabídky v několika výběrových řízeních.
V rozhodnutí o rozkladu došlo k snížení uložených pokut na
1,659 mld. Kč (tj. o téměř 400 mil. Kč), neboť prvostupňový
orgán při jejich výpočtu podle předsedy ÚOHS pochybil.
Obě rozhodnutí budou předmětem přezkumu Krajského
soudu v Brně, ke kterému podali účastníci řízení své žaloby.
Regulace slev v prodejních systémech5
V rámci řízení o předběžné otázce se Soudní dvůr
Evropské unie („SDEU“) vyjádřil k problematice regulace
výše slev správcem prodejního systému. V projednávaném
případě byla litevská společnost E-TURAS provozovatelem
systému umožňujícího cestovním kancelářím prodávat
jeho prostřednictvím zájezdy. Několika uživatelům systému
byla odeslána zpráva, ve které byl stanoven 3% strop pro
poskytování slev. Následně provozovatel systému provedl
opatření, jímž všechny slevy přesahující tento limit automaticky snížil. SDEU konstatoval, že, pokud se cestovní
kanceláře od tohoto omezení veřejně nedistancovaly, lze
mít za to, že se dopustily jednání ve vzájemné shodě.
V květnu 2016 pak ÚOHS vydal rozhodnutí ve věci
tzv. malého stavebního kartelu. Za údajnou koordinaci
účasti a nabídek ve výběrových řízeních na řadu stavebních zakázek v Jihočeském kraji a kraji Vysočina uložil
dvanácti společnostem pokuty v celkové výši přesahující
278 mil. Kč. Rozhodnutí není dosud pravomocné.
https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2063-firma-gorenje-vyuzila-narovnani-za-vertikalni-kartel-dostala-pokututemer-14-milionu-korun.html
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-16-42_cs.htm
5
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=173680&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=153533
6
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-16-173_en.htm
7
https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2080-predseda-rafaj-potvrdil-rozhodnuti-o-kartelu-stavebnich-firemmirne-vsak-snizil-sankce.html a https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2126-za-zakazane-dohody-stavebnichfirem-padly-dalsi-pokuty-ve-vysi-temer-280-milionu-korun.html
3
4
20
Tribunál k odvozené odpovědnosti
mateřské společnosti8
a základních principů. Novela se týká všech částí zákona,
tj. jak hmotněprávních, tak i procesních.
Tribunál věcně potvrdil rozhodnutí Komise, kterým pokutovala několik společností za účast na čtyřech různých
dohodách týkajících se fixování mechanismů určení ceny
a příplatků v oblasti leteckých spedičních služeb. Tribunál
se ve svém rozhodnutí vyjádřil k odpovědnosti mateřských
společností. Konkrétně uvedl, že, pokud je odpovědnost
mateřské společnosti odvozena čistě od odpovědnosti
společnosti dceřiné a neexistuje žádný jiný faktor, který
by individuálně rozlišoval mezi jednáním, za které je
odpovědná mateřská společnost, a jednáním dceřiné společnosti, odpovědnost této mateřské společnosti nemůže
překročit odpovědnost společnosti dceřiné. Z tohoto
důvodu jedné z pokutovaných mateřských společností, UTi
Worldwide, pokutu snížil.
SDEU k problematice odůvodnění
žádosti o informace10
V rámci řízení o kasační stížnosti společnosti
HeidelbergCement se SDEU vyjádřil k náležitostem
žádosti o informace, které zasílá Komise. Konstatoval, že
příliš stručné, neurčité a všeobecné odůvodnění žádosti
o informace zaslané podnikům ve formě rozhodnutí
nesplňuje požadavky stanovené unijní legislativou. To
platí zvláště tehdy, je-li rozhodnutí o žádosti o informace
vydáváno v okamžiku, kdy Komise má již k dispozici
informace umožňující dostatečně přesně formulovat
domněnky protiprávního jednání vůči dotčeným podnikům.
Google obdržel od Komise sdělení výhrad11
Odhalení slovenského kartelu emitentů stravovacích
a benefičních poukázek9
Komise zaslala společnosti Google prohlášení o námitkách
k operačnímu systému a aplikacím Android. Společnosti
Google je vytýkáno, že v rozporu s antimonopolními pravidly EU zneužívá své dominantní postavení, a to konkrétně
tím, že od výrobců požaduje, aby do přístrojů předinstalovávali vyhledávač Google Search a prohlížeč Google
Chrome; výrobcům brání v prodeji mobilních přístrojů, jež
využívají konkurenční operační systémy; a finančně motivuje výrobce a operátory za to, že do svých přístrojů budou
předinstalovávat výhradně vyhledávač Google Search.
Podle Komise tyto obchodní praktiky mohou vést k dalšímu
posilování dominantního postavení vyhledávače Google
Search v oblasti služeb obecného internetového vyhledávání. V konečném důsledku toto jednání údajně poškozuje
spotřebitele a potlačuje inovace.
Protimonopolný úrad SR („PMÚ SR“) vydal rozhodnutí,
v němž uložil pěti společnostem působícím na trhu
emitování, distribuce a prodeje stravovacích a benefičních poukázek pokuty v celkové výši téměř 3 mil. EUR.
Pokutované společnosti podle PMÚ SR uzavřely dvě
dohody spočívající v rozdělení trhu a v limitaci maximálního
počtu stravovacích poukázek přijímaných v obchodních
řetězcích. Podle PMÚ SR bylo záměrem společné obchodní
strategie udržení stabilní úrovně tržních podílů dotčených
společností. Rozhodnutí není dosud pravomocné a bude
předmětem přezkumu v rámci řízení o rozkladu.
Novela zákona o významné tržní síle („ZVTS“)
Dne 6. 3. 2016 nabyla účinnosti novela ZVTS, která změnila pravidla pro vztahy mezi dodavateli potravin a jejich
odběrateli. Cílem novely bylo odstranění hlavních interpretačních nejasností ZVTS při zachování jeho podstaty
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=174642&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1019211
http://www.antimon.gov.sk/4255-sk/kartely-pmu-sr-vydal-rozhodnutie-o-dvoch-kartelovych-dohodach-emitentov-stravovacich-poukazok-a-benefitnychpoukazok/
10
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:62014CJ0247&from=CS
11
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-4780_cs.htm
8
9
Autoři:
Robert Neruda | Partner
Lenka Gachová | Senior advokátka
21
Podporujeme
manažerské vzdělávání
Havel, Holásek & Partners i v letošním roce v souvislosti
s 15. výročím založení kanceláře pokračuje ve své kampani
podporující vydávání nejlepších prakticky orientovaných
světových publikací v oblasti managementu. „Vybíráme
to nejlepší z manažerské literatury napříč různými vydavatelstvími, ze které při vedení naší kanceláře také sami
dlouhodobě čerpáme a inspirujeme se. Věříme, že touto aktivitou pomáháme kultivovat podnikatelské prostředí v České
republice i na Slovensku,“ říká Jaroslav Havel. Z podporovaných knih již vyšlo Vedení procesu změny od Johna Kottera,
Kodex lídrů autorské trojice Dave Ulrich, Norm Smallwood
a Kate Sweetman nebo Jak z dobré firmy udělat skvělou od
Jima Collinse. Letos na jaře vyšlo vůbec první české vydání
bestselleru Built to Last (Jak vybudovat trvale úspěšnou
firmu) od autorské dvojice Jim Collins a Jerry I. Porras a kniha
Lekce z Private Equity pro každou firmu od Orit Gadieshové
a Hugha MacArthura, členů nejvyššího vedení americké firmy
Bain & Company, která vytvořila globální Private Equity praxi
a je považována za jednoho ze světových lídrů v této oblasti.
Vzdělávání v oblasti práva
na nejvyšší úrovni
Semináře | Školení na míru | Expertní posudky | Konzultace
Na podzimní semestr 2016 připravuje mj. tyto semináře:
Specifika uzavírání IT smluv z pohledu dodavatele i klienta
Revoluce v ochraně osobních údajů
Provozní odpovědnost v detailu
Koncepční novela zákoníku práce
Nový zákon o zadávání veřejných zakázek
Novinky v soutěžním právu EU a ČR
Vývojové tendence občanského zákoníku, nová civilní judikatura Nejvyššího soudu
Semináře probíhají v moderních prostorách pražského Florentina, vždy v pátek
od 9.00 do 12.30 hodin. Lektory jsou špičkoví odborníci, akademici a zároveň spoluautoři nového občanského zákoníku i velkých komentářů k němu – Milan Hulmák,
František Korbel, Filip Melzer a Petr Tégl.
Více informací naleznete na: www.havelholasek.cz/akademie
Náš tým
180 právníků | 500 spolupracovníků
Naši klienti
1000 klientů | 70 největších světových společností z Fortune 500
50 společností z Czech Top 100 | 7 společností z Czech Top 10
Mezinárodní spolupráce
Právní poradenství
ve více než 60 zemích světa
ve 12 světových jazycích
až 70 % případů zahrnuje mezinárodní prvek
www.havelholasek.cz
PRAHA
BRNO
OSTRAVA
BRATISLAVA
Florentinum, recepce A
Na Florenci 2116/15
110 00 Praha 1 – Nové Město
Česká republika
Tel.: +420 255 000 111
Fax: +420 255 000 110
Titanium Business Complex
Nové sady 996/25
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: +420 545 423 420
Fax: +420 545 423 421
Poděbradova 2738/16
702 00 Ostrava
Česká republika
Tel.: +420 596 110 300
Fax: +420 596 110 420
Apollo Business Center II, blok H
Mlynské Nivy 49
821 09 Bratislava
Slovenská republika
Tel.: +421 232 113 900
Fax: +421 232 113 901

06-2016 Evropské právní novinky, PDF dokument

Transkript

Podobné dokumenty

Prezentace aplikace PowerPoint

V souladu s ustanoveními zákona o ochraně osobních

PODROBNÁ PRAVIDLA HRY O iPHONE 6 A ZAHRADNÍ LUCERNU