Číslo 71 - Klub skalničkářů Brno

Skalničkářův rok leden 2015
číslo 71
Obsah
Skalničkářův rok PĚSTITELSTVÍ
4 Kytka jako z pouti (P. Holík) 6 Iris attica ­ kosatec i do nejmenších skalek (J. Baláž)
8 Rozrazil rozprostřený a jeho kultivary (M. Martan)
leden 2015
číslo 71
CO NÁS ZAJÍMÁ
13 Výměna semen 2014 ­ 2015 (M. Pospíšil)
15 Jak je to s barvou květů (nejen hořce tolitovitého) (C. a Š. Haškovcovi)
19 Urobte si čarovník (R. Roth)
21 Švestkově modré listy Sempervivum ciliosum var. galicicum (J. Niederle)
ISSN 1805­1170
Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno.
Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.
Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan
Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.
Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno
Vyšlo 12. ledna 2015
http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php
Na titulní straně Pinus leucodermis 'Schmidtii' na Pinus sylvestris
'Soroška' foto R. Roth
Botanické poznámky na konci čísla
1
Campanula tymphaea, Krstec, Jablanica
Campanula foliosa , Stogovo
2
ÚVODEM
Vzhledem k tomu, že tištěný zpravodaj bude vycházet jen jednou ročně, je od čísla 70 elektronický zpravodaj vydáván samostatně, aby byl jednoduše dostupný a tisknutelný.
http://www.skalnicky­brno.cz/doc/zpravodaj71.pdf
Dr. Zoran Nikolov, odborník na makedonské zástupce rodu Campanula, určil dva druhy v našem článku z minulého čísla uvedené bez jména, ten z Jablanice a ten ze Stogova.
3
PĚSTITELSTVÍ
Kytka jako z pouti
Když jsem o téhle kytičce čítal, patřila k mým vysněným. Ony někdy jsou představy hezčí nežli skutečnost. Léta plynula a já na ni docela zapomněl. Až v jedné nabídce semínek od Mojmíra Pavelky jsem náhle zadrhl pohledem na jednom jménu. No ovšem, to je ona, to je ta, co jsem hledal, pak nehledal a jak už to v životě bývá, zrovna když už jsem nehledal, jsem našel. V životě musíte někdy takový nález buď s povzdechem, nebo i se sevřením srdíčka a smutným pokýváním hlavou nechat a jít dál. S myšlenkou, že všecko má svůj čas a na některé věci je přece jen pozdě. Ale semínka jdou zasít skoro vždycky a tak jsem je vzal. Sračka, konstatoval Mojmír, ale mě nezviklal. Nechtělo se mi jen smutně pokývat hlavou nad znovuobjevenou touhou. A tak jsem zasel, kolikrát už? To nikdo nespočítá. A čekal. Ještě, že brukvovité klíčí tak dobře. V létě toho roku jsem už vysazoval rostlinky do zbrusu nové skály, na rovinaté, slunné místo do štěrkovitého substrátu. Zatím to byly jen růžičky čárkovitých, nasivělých, tuhých a na krajích ostnitě zubatých lístků. Když ale začaly příštího roku na jaře nasazovat na květ, byl jsem blahem bez sebe. Když se měla otevírat první poupátka, byl jsem v napjatém očekávání. Když rozkvetla musel jsem si dát panáka. Listy jakž takž, ale ten květ. No. Trošku lepší penízek rolní. A já ztratil zájem. Jednak bylo plno jiných, jednak jsem si říkal, že ji stejně dám jinam a místo ní že vysázím nějakou ušlechtilejší 4
5
skalničku, která bude budit zájem a nadšení. No co. Alespoň trochu ješitnosti najdete v každém z nás. A zatím šly dny a týdny, a jak kolem všecko kvetlo, ani jsem si nevšiml, že se nad listovými růžičkami začíná něco dít. Bobtnat, dmout a nafukovat. Až po pár týdnech jsem zůstal stát nad několika rostlinami v němém úžasu. Tak ne květ je to, co na téhle rostlině zaujme. Překvapeně jsem zíral na i dvoucentimetrové plody mé milé rostlinky, měchýřky řekl bych botanicky. Klinkaly se nad bochánkem z listových růžic na bývalých květních stopkách a vypadaly, jako by se tudy vydal průvod trpaslíků jdoucí z pouti, jimž se nad hlavou vznáší pouťové balonky. Až nyní jsem k milé kytičce pojal náležitou úctu a už jsem neuvažoval, za kterou jinou ji časem vyměním. Teprve nyní získala pravé a trvalé místo na mé skalce a zasloužila se tím pádem i o to, že jsem o ní napsal. Vím. Žádné veledílo, ale přece. Víme­li my, co takovou kytku potěší? Když už jsme jí dali takové blbé jméno. Coluteocarpus vesicarius. A přitom je to taková krása. Pavel Holík, Blížkovice
Iris attica ­ kosatec i do nejmenších skalek
Těžko bychom hledali zahradu, ve které by nebyl zastoupen alespoň jeden druh tohoto rozsáhlého rodu. Existuje velká rozmanitost druhů, od těch nejmenších, vysokých sotva několik centimetrů, až po rostliny vysoké více jak jeden metr. Mnoho druhů je hlíznatých, ale velice časté jsou také druhy cibulnaté. Co se týká nároků na pěstování, nacházíme zde druhy, které nepotřebují téměř žádnou péči, až po druhy značně náročné a vyžadující speciální zacházení. V přírodě se totiž kosatce, Iris, vyskytují v tak rozmanitých podmínkách, že je velice obtížné dávat nějaký návod 6
7
k jejich pěstování. Informace, týkající se klimatických podmínek na lokalitách jednotlivých druhů, nám mohou hodně pomoci při výběru druhů a jejich kultivaci. Pro skalničkáře je výběr celkem jasný. Rozhodující je v první řadě velikost (výška) rostlin.
Jeden z nejmenších kosatců ze sekce Iris je kosatec Iris attica. Měl jsem možnost tento druh vidět v Řecku na vápencových kopcích severně od Atén, ale bohužel nikdy jsem na jeho lokalitách nebyl v době, abych jej viděl v květu. Brian Mathew ve své monografii The Iris popisuje, že jde o druh značně variabilní jak v barvě tak i ve velikosti květu. Všeobecně se dá říci, že je velice podobný dobře známému kosatci Iris pumila, ale je podstatně menší ve všech svých částech. Dále uvádí, že v podmínkách Anglie se Iris attica jeví jako rostlina značně problematická, a jako důvod uvádí vlhko v zimních měsících. I když moje rostliny na zimu nijak nezabezpečuji, tak jsem s nimi zatím neměl žádné problémy a to i přesto, že v posledních letech i na Vysočině dochází v zimě k častým oblevám a také dost často ke srážkám v podobě deště. Musím ale podotknout, že rostliny mám zasazené v asi 30cm vrstvě z přirozeně rozpadlé opuky s docela malou příměsí humusu, čímž je postaráno o rychlý odtok přebytečné vody. Jako perličku bych chtěl uvést, že s naším domácím kosatcem Iris pumila mám s kultivací daleko větší potíže, než s Iris attica. Jak už jsem se zmínil, Iris attica roste v Řecku, ale lze ho také najít i v Makedonii a v západním Turecku. Většinou roste na skalnatých vápencových formacích a v řídkých travnatých svazích. Rostliny jsou v době květu vysoké do 10cm. Květy jsou 3­5cm v průměru. Barevná škála květů je od různých odstínů žluté, hnědé, purpurové až modré a vzácně se uvádí i bílá forma. Také jsou uváděny formy s dvoubarevnými květy. Srpovité listy jsou asi 7cm dlouhé a až 1cm široké. V přírodě kvete v dubnu až květnu, v kultuře koncem května a v červnu. Dobře se dá množit semeny, ale obzvláště hezké formy je vhodné množit vegetativně. Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka
Tento druh se snadno pozná podle maličkých tobolek přisedlých k oddenkům. Dosti podobný druh Iris reichenbachii má mnohem větší tobolky na stopkách viditelných pouhým okem. jn
Rozrazil rozprostřený a jeho kultivary
Rozrazil rozprostřený Veronica prostrata (synonymum Veronica rupestris) pěstuji již více než 30 let. Záplava jeho modrých květů zdobila už mou první, dávno zaniklou skalku. V přírodě roste na suchých, výslunných travnatých nebo skalnatých stráních stepního charakteru, často na vápenci v nížinách a pahorkatinách. To je také důvod, proč bez problémů prospívá i na horkých a suchých skalkách.
Veronica prostrata 'Alba'
8
Veronica prostrata
9
Veronica prostrata 'Alba'
10
Tento druh rozrazilu je Veronica prostrata 'Blauspiegel'
rozšířen ve střední, jihovýchodní a východní Evropě a v Asii (od Kavkazu až po západní Sibiř). U nás se s ním můžeme setkat na některých lokalitách na jižní Moravě a v Českém Středohoří. V okolí Brna jsem viděl kvést několik trsů v okolí opuštěných vápencových lomů za obcí Lažánky. Dorůstá výšky většinou 5 až 15 cm. Tvoří trsy až polštáře poléhavých, až 30 cm dlouhých lodyh, olistěných vejčitými až čárkovitě kopinatými, tmavě zelenými listy, které mají často vroubkované nebo pilovité okraje a mohou být dlouhé až 2,5 cm. Květy o průměru až 1 cm v hustých kláscích jsou modré, existují ale i kultivary s květy růžovými a bílými. Kvete velmi bohatě od druhé poloviny května do první poloviny června, výjimečně slabě remontuje na podzim. Sází se na plošiny skalek a do suchých zídek. Tento nenáročný rozrazil miluje slunce a sušší propustnou půdu. Nevyžaduje žádnou péči, jen v předjaří odstřihneme suché lodyhy, případně můžeme provést částečný sestřih ještě těsně po odkvětu. Množí se dělením brzy zjara nebo koncem léta, nebo řízky, které se nejlépe ujímají v červnu. Pěstuje se několik kultivarů: ´Alba´ ­ květy bílé.
´Aureomarginata´ ­ zářivě modrý květ, okraje listů jsou zlatě lemovány.
´Aztec Gold´ (=´Buttercup´) ­ květy modré, listy zlatožluté, má rád polostín, nesvědčí mu polední a odpolední úpal.
´Blauspiegel´ (=´Blue Mirror´) ­ květy jasně tmavě modré, považován za nejlepší modrou sortu.
´Blue Sheen´ ­ květy bílé s namodralým leskem.
´Dick´s Wine´ (=´Twilight Lilac´) ­ květy jasně růžově fialové, poupata vínově růžová.
´Golden Halo´ ­ vzácná sorta s modrými květy, listy žluté s nepravidelnými a nestejně širokými zelenými okraji, vhodný spíše do polostínu, nesvědčí mu polední a odpolední úpal.
´Goldwell´ ­ unikátní sorta s modrými květy a podlouhlými listy, které jsou pestré (zelené se žlutým okrajem).
´Heavenly Blue´ ­ květy světle modré.
´Ice Blue´ (=´Glacier Blue´) ­ květy ledově modré.
´Lilac Time´ ­ kvete fialově růžovými květy.
´Loddon Blue´ ­ květy modré.
11
Veronica prostrata 'Goldwell'
12
´Mrs. Holt´ ­ kvete světle růžově.
´Nana´ ­ květy intenzivně modré, výška jen do 5 cm, kompaktní, pomalý růst, vhodná odrůda do malých skalek.
koncem jara nápadně kontrastují se širšími žlutými listy. Během léta jsou listy spíše zelenožluté. Tento kultivar má rád polostín, nesvědčí mu polední a odpolední úpal. Někteří zahradníci ho řadí k jiným stepním druhům rozrazilu, např. k Veronica austriaca nebo Veronica teucrium. Veronica prostrata 'Nana'
Mojmír Martan, Brno
CO NÁS ZAJÍMÁ
Výměna semen 2014 ­ 2015
Semena, klubová akce, tentokrát z jiného pohledu.
Jak již úvod napovídá, chtěl bych se na tuto činnost „podívat“ z jiného úhlu. Nebudu popisovat, jako ve většině předchozích článků, co všechno zajímavého je nabídce ročníku 2014­2015. Konec konců všichni, kdo seznam procházeli v tištěné podobě, nebo viděli a studovali na našich internetových stránkách, to sami vědí. I když byla obava, že letošní nabídka bude horší, skutečnost je jiná ­ je opravdu báječná. Budu­li upřímný, začátek akce se semeny je vždy stejný a nebyla výjimka ani letos. Takže jsem měl dojem, že všichni počáteční zájemci o nabízené položky seděli v jedné místnosti a opisovali svoje požadavky. Na tom určitě není nic špatného, že každý touží po tom nejnovějším. Ale co já? Jak rozložit semena těchto atraktivních položek, aby aspoň větší část byla spokojená? Dát méně semínek více zájemcům nebo naopak? Pochopitelně musím upřednostnit dárce, především ty s nejvíce darovanými druhy semen. Zkrátka nepřeji nikomu, a určitě mi to potvrdí ti, co tuto distribuci dělali ´Nestor´ ­ květy světle modré v kratším květenství.
´Pallida´ ­ květy bledě modré.
´Rosea´­ kvete zářivě levandulově růžově.
´Spode Blue´ ­ malé modré květy.
´Trehane´ ­ dorůstá výšky kolem 15 cm, má modré květy, které 13
Veronica prostrata 'Trehane'
14
přede mnou, co se v člověku odehrává při přebírání objednávek, natož při porcování žádaných položek. V této „moderní“ době se tomuto jevu říká stres, ale přiznám se, že bych to nazval jiným výrazem, pokud by byl k mání jiný, více přesnější ­ bohužel není. Proto se chci také omluvit těm, na které se u některých požadavků nedostalo. Není to v mých silách a nebude to asi ani v budoucnu.
Zapomeneme­li na ty nejžádanější semínka z přírodních, atraktivních lokalit, máme v seznamu i další, sice „běžnější“ položky, neprávem opomíjené, které také objevíme, ale až jako rozkvetlé rostliny na skalkách jiných pěstitelů. No a pak se divíme, jak jsou krásné. Přátelé, ale ruku na srdce, právě tyto rostliny nás málokdy zradily ­ rostou, kvetou a dokonce ochotně remontují a vlastně dávají skalce trvalý charakter a nám radost. A ty atraktivní? Pokud je ze semen tzv. uděláme, není dne ani hodiny, kdy se o ně bojíme. Prší ­ chyba, svítí slunce ­ chyba, přílišné vlhko, přílišné sucho, chlad na kořeny nebo teplo, minerály apod. Většinou stále něco zachraňujeme. A když už někdy něco zakvete, je to většinou na rozloučenou. Takže co? Uklidním vás, určitě se o to budeme pokoušet znovu a znovu ­ co kdyby.
Přesto se ještě vrátím k těm druhým. Doporučuji pozorněji sledovat nabídku. Zvláště v letošním seznamu je co vybírat a určitě by stálo za to i něco málo namnožit a nabídnout na našich burzách rostlin. Věřím, že bude zájem. Vzpomínám na dobu před třiceti a více léty na rostliny, které se tak nějak ztratily a nyní je pracně „objevujeme“ nebo po nich dokonce pátráme a toužíme. Takže skončím otázkou. Bude se i na naše skalky dřívější móda vracet? Já bych byl velice rád. neznámý latinský název zadat do internetového vyhledávače a postupným klikáním a vyvoláním požadavku obrázku uvidíte, jak bude rostlina vypadat v květu. Je to rychlejší, než katalogy, knížky apod. Bohužel je nutné mít počítač a internet. Když nevíte, neváhejte využít své děti nebo vnoučata ­ znají to (rada pro ty starší).
Přeji do sezóny roku 2015 na našich zahradách a skalkách co nejvíce radostí a co nejméně starostí. Semena je možné objednávat do konce března 2015. Těším se na vaše objednávky.
Miroslav Pospíšil, Rosice
Jak je to s barvou květů (nejen hořce tolitovitého)
Většinou obdivujeme květiny pro jejich krásné květy. Jejich barva je určována převážně antokyany. Tato barviva, na rozdíl od v tucích rozpustných karotenoidů nebo chlorofylů, které se nacházejí v chromoplastech, resp. chloroplastech, jsou rozpustná ve vodě a nacházejí se ve vakuole buněk květů. Mimochodem, anthos (άνθος) znamená v řečtině květ. Antokyany jsou zajímavé tím, že mění své zabarvení dle kyselosti (pH) šťávy ve vakuole. V kyselém prostředí (pH < 7) jsou červené, v neutrálním (pH = 7) fialové a v zásaditém (pH > 7) modré. A tak se zřejmě dle pH ve vakuole mění i barva některých květů během jejich vývoje. Dobře je to vidět například u plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis) nebo třeba u kamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum), kdy mladé květy jsou červené a starší modré. Tuto změnu barvy antokyanů můžeme dobře pozorovat, když k nakrájeným fialovým listům Brassica oleracea varieta capitata Snad ještě malinká poznámka k orientaci v seznamu pro rok 2014­2015. Doporučuji, i když většina z nás to tak určitě dělá, 15
Změna barvy květů hořce tolitovitého pokapaných citronovou šťávou (vlevo je kontrolní květ)
nacházejí bílé formy i u jiných hořců, jako např. u hořce jarního (Gentiana verna), hořce bezlodyžného (Gentiana acaulis) apod., ale my jsme na svých cestách po Alpách dosud nenašli žádné jejich bílé formy a jejich frekvence bude zřejmě podstatně nižší než u hořce tolitovitého v Krkonoších.
Velmi vzácně se nacházejí růžové (obr. 4) nebo fialové formy hořce tolitovitého (obr. 5), kterých jsem, za těch více než padesát let, co chodím po Krkonoších, napočítal méně než deset. Zde se nabízí vysvětlení, že se tak děje na základě změn v kyselosti ve vakuole buněk těchto jedinců. Kyselost šťávy ve vakuole určuje především protonová pumpa (H+ATPáza) v membráně vakuoly (tzv. tonoplastu), která přenáší ionty vodíku (= protony) do vakuoly a tím Modrá forma hořce tolitovitého
forma rubra, což je červené zelí, přidáme ocet, který je kyselý ­ listy začnou růžovět. Udělal jsem si jednoduchý pokus s hořcem tolitovitým (Gentiana asclepiadea). Jeho modré květy jsem pokapal citronovou šťávou a ony začaly brzy červenat – viz obr. 1. To mě přivedlo k zamyšlení, jak by to mohlo být s regulací barvy tohoto hořce. Jak víte, tak hořec tolitovitý má většinou květy modré – obr. 2 a občas, odhaduji, asi v 0,5 – 1% případů má barvu bílou jen se zelenými tečkami a proužky – obr. 3. V případě těchto albínů se nachází poměrně jednoduché vysvětlení, že se jedná o ztrátové mutace genů pro enzymy uplatňující se v syntéze antokyanů, jak bylo například prokázáno u albínů hořce Gentiana triflora v práci Nakatsuka a spol. z roku 2005. Je zajímavé, že v přírodě se sice 16
Bílá forma hořce tolitovitého
rostlin představují až 80 % DNA. Regulační úloha transposonů v barvě antokyanů byla prokázána u růžové formy hořce Gentiana scabra, jak ukázal ve své práci Nakatsuka a spol. z roku 2006 a uplatňují se i u dalších květin. Například u petunií bylo zjištěno, že transposony způsobují alkalinizaci šťávy ve vakuole a tím mění barvu antokyanů a zabarvení květů z červené na modrou (Chuch a spol. 1993).
Zpočátku jsme si mysleli, že růžové a fialové rostliny hořce tolitovitého nejsou stálé, protože jsme je opakovaně nenacházeli Růžová forma hořce tolitovitého
způsobuje její okyselení. Třeba u modrých květů petunie byl v práci Verweli a spol. z roku 2008 prokázán defekt této protonové pumpy. Takže analogicky, je možné, že protonová pumpa ve vakuole je u modrých hořců neaktivní, u fialových slabě aktivní a nejaktivnější u růžových forem. To ale zatím nikdo neprokázal a je to zatím pouze hypotéza. Není mi ale jasné, co reguluje aktivitu této pumpy. Vysvětlení, že růžová barva květů je způsobena kyselostí půdy, ve které rostou se zdá málo pravděpodobné, protože na jednom místě, často těsně vedle sebe, rostly jak růžové nebo fialové, tak i modré formy, jak je ostatně vidět i z obrázku 5. Dalším možným vysvětlením by mohly být změny v regulaci syntézy antokyanů pohyblivými dědičnými elementy, tzv. transposony, (za jejichž objevení dostala Barbara McClintocková Nobelovu cenu) a které u 17
18
v příštím roce. Byly to ale hořce na pokraji frekventovaných cest, kdežto na jedné lokalitě, která je mimo hlavní cesty, nacházíme růžové hořce už po několik let. Vysvětlením je tedy pravděpodobně tzv. „lidský faktor“. To je ve shodě i se zkušeností Oldy Navrátila s dlouhodobou kultivací růžové formy hořce tolitovitého.
Ať už je to s regulací barvy květů hořců jakkoliv, jde o krásné květiny, které si zaslouží naši pozornost a obdiv. Ne nadarmo má květ hořce tolitovitého ve svém znaku Krkonošský národní park. Budeme vděční za Vaše názory k tomuto problému, které prosíme posílat na tuto mailovou adresu: [email protected]. Cedrik a Štěpánka Haškovcovi, Praha
A – gametická ( generatívna ) mutácia sa vytvára v pohlavných bunkách a vznikajú tak celé rastliny tzv. mutanti.
B – pupeňová mutácia sa vytvorí na normálne rastúcej rastline, prejavuje sa hustejším a pomalším rastom. Táto anomália nám na stromoch pripomína vtáčie hniezda alebo metly ( čarodejné metly – čarovníky ). Toľko krátke vysvetlenie. V našom prípade sa ideme zaoberať samozrejme pupeňovou mutáciou. Inšpiroval som sa v Jalubí u známych záhradníkov a drevíčkárov Kostelníčkovcov. Tam okrem klasického vrúbľovania na kontajnerovanú podnož vrúbľujú aj do voľne vysadených drevín. Ide o tzv. vysoké vrúbľovanie, kde nie sú potrebné množiarenské priestory (parenisko, skleník ). Pri termíne vrúbľovania platí všeobecná zásada že podnož by mala byť narašená, to znamená, vegetačne posunutá skôr ako vrúbeľ. Kontajnerované podnože rašia v teplejších krytých priestoroch a nenarašené vrúble režeme tesne pred vrúbľovaním priamo z materskej rastliny. Pri vysokom vrúbľovaní vonku rašenie podnože nevieme ovplyvniť, ale pozastavíme rašenie vrúbľov tým, že ich režeme asi v dvojmesačnom predstihu a uchovávame v chladnom prostredí napr. chladničke. Vrúbľujeme do boku na zarážku. Od klasického postupu sa odlišuje ešte tým, že celé okolie zamažeme voskom, aby sme zabránili prílišnému vysýchaniu, alebo zatečeniu pred dažďovou vodou. Namiesto stiahnutím gumičkou je lepšie použiť PE pásku. Ja som použil síce gumičku, ale musel som ju poistiť tenkým medeným drôtom, lebo gumička sa vo vonkajších priestoroch rýchlo rozpadla ešte pred pevným prirastením vrúbľa. Vo všeobecnosti je tento spôsob vrúbľovania obtiažny a ujateľnosť je závislá od citu záhradníka a od počasia ktoré ju prvé týždne ovplyvňuje.
A aký strom je vhodný na takéto vrúbľovanie? Dosť často sa Hořec tolitovitý byl dříve nazýván hořec tolitový. jn
Urobte si čarovník
Nie, nie nenabádam Vás, aby ste začali čarovať, prípadne sa venovať genetike, alebo chémii. Chcem Vás len inšpirovať ako sa dá na záhrade klasickými pestovateľskými metódami napodobniť originálny čarovník, ako keby tam sám vznikol. Pre úplne nezainteresovaných ešte krátke vysvetlenie čo ten čarovník (česky čarověník) vlastne je. Je to chumáčovitá, alebo metlovitá anomália (znetvorenina) na stromoch a krovinách, ktorá je tvorená hustejším nahlúčením vetvičiek. Tieto útvary ináč na normálnom exemplári môžu mať pôvod od patogénnych organizmov, húb, vírusov, alebo ako prejav mutácií. Nás samozrejme zaujímajú mutácie a stretávame sa s dvoma prípadmi. 19
6. Na Pinus sylvestris 'Soroška' sa navrúbľoval Pinus leucodermis 'Schmidtii'. Pekná kombinácia, farebne kontrastná. Široko kužeľovitý hustý tmavo zelený čarovník s priemerom 0,6 m vo výške 2 m. Pri tejto príležitosti Vám opíšem Pinus sylvestris 'Soroška', lebo predpokladám, že tento kultivar je v Čechách neznámy. Objavila ho v roku 1991 vo voľnej prírode ako semenáč záhradníčka Ing. Anna Drahošová z Rožňavy. Konkrétne na lokalite Slovenský kras, Horný vrch, Soroška. Navrúbľovaný bol v Arborete Borová Hora, Zvolen. Od roku 1994 mám materskú rastlinu, ktorá má mierne menší rast ako štandartná P. sylvestris. Jej výnimočnosť je vo farbe ihlíc, ktoré sa cez zimu na koncoch vyfarbujú výrazne do bielo žlta ako u Pinus leucodermis 'Aureospicata'.
Tak tieto borovice zdobia tak trochu čarovne našu záhradu a časom dorástli ďalší adepti na ktorých by sa oplatilo navrúbľovať ozdobu vo forme čarovníka. Pravdepodobne sú na rade Pinus sylvestris 'Fastigiata' v 4 m výške a ideálne dorástla P. sylvestris 'Aurea' v ktorej sa bude vynímať čarovník s tmavo zelenými ihlicami. Pravdepodobne použijem osvedčený Pinus leucodermis 'Schmidtii'. Samozrejme, že podobne by sa dalo experimentovať s rodmi Picea, Abies, Larix, Chamaecyparis a Juniperus. Z listnáčov by bolo zaujímavé pracovať s rodom Fagus. Na takéto pokusy a hranie stačí len málo: vzrastné stromy, ostrý nôž a hlavne pevný rebrík.
O problematike čarovníkov a technike vrúbľovania sa dozviete viac v knihe Čarověníky v naší zahradě od Miroslava Kostelníčka.
Róbert Roth, Kremnica
stáva, že v skalkách a záhradách máme prerastené ihličňany a regulujeme ich rezom. Do takýchto stromov vrúbľujeme vzrastovo malé odrody (čarovníky). Skúsene však už musíme uvážiť ako vysoko, do ktorého konára a aký estetický efekt chceme dosiahnuť. Nadčasovo si predstavíme rast niekoľko rokov po navrúbľovaní a nesmieme dopustiť aby podnož prerástla čarovník. Ale ani naopak, nesmieme príliš radikálne a rýchlo redukovať materský strom. Malo by to byť vyvážené, ale čarovník je z distribúcie asimilátov na prvom mieste. Dôležité je ešte pripomenúť, že kultivar (čarovník) začne mohutne rásť, jeho habitus však zostane zachovaný, ale vo zväčšenej forme. Pri mojom výbere na záhrade som sa zameral na borovice. Vybral som niekoľko stromov a výsledok je takýto:
1. Na Pinus sylvestris 'Fastigiata' sa navrúbľoval Pinus mugo 'Minimops'. Výsledok je výborný kontrast ­ zelená guľa v kolmo postavených konároch so striebornými ihlicami.
2. Na Pinus nigra 'Fastigiata' sa navrúbľoval Pinus x 'Brepo'. Farebne takmer totožné, len rast čarovníka je veľmi mohutný a už je aj viac krát orezaný.
3. Na Pinus sylvestris 'Watereri' sa navrúbľoval Pinus nigra 'Green Tower'. Také naopak. Z prízemnej riedkej gule so šedými ihlicami s priemerom 1,3 m vyrastá zelený stĺp z čiernej borovice zatiaľ 1 m vysoký. 4. Na Pinus banksiana sa navrúbľoval Pinus mugo 'Wintergold'. Nevhodná kombinácia. Asi po ôsmich rokoch navrúbľovaná kosodrevina chradne a farebne je to nezaujímavé, úplne to splýva. 5. Na Pinus leucodermis 'Nana' sa navrúbľoval Pinus leucodermis 'Schmidtii'. Veľmi autentický čarovník vo výške 2 m.
Foto na obálce
20
V latinském popisu Sempervivum ciliosum var. galicicum je pro nádech vnější strany listu použit název ruber, což znamená červený.
Švestkově modré listy Sempervivum ciliosum var. galicicum
http://stalikez.info/fsm/semp/site/dwnld/ssj/ssj9_3.pdf#page=15
Konop ( Netřesky : 67. 1987 ) a po něm Vodičková ( Zahr. Slov. Nauč. 5 : 233. 2001 ) poněkud překvapivě tvrdí, že listy této variety jsou švestkově modré. Poněvadž jsem s překvapením zjistil, že existují jedinci, kteří netuší, jakou že to barvu mají švestky, rozeberu to.
V doprovodném anglickém textu je fráze deep plum. http://stalikez.info/fsm/semp/site/dwnld/ssj/ssj9_3.pdf#page=16
Normy
British
Standards
http://www.e­paint.co.uk/BS_Colourchart.asp
Švestkově modrá barva sice není terminus technicus, ale přesto všeobecně používaný název pro tuto barvu .
BS
4800 definují deep plum kódem 57434B, barva je takováto . Všimněte si, že v jejím hexadecimálním kódu převažuje červená nad modrou, takže nelze mluvit o modré barvě ani v širokém smyslu.
https://www.google.cz/search?q=" švestkově modrá "&tbm=isch&tbo=u
To samozřejmě není latinsky na první pohled zrovna ruber, ale už vůbec ne švestkově modrá. Konop v knize Netřesky použil překlad listy švestkově modré naprosto nesprávně.
Je to barva plodů švestky. https://www.google.cz/search?q=" švestka domácí
"&tbm=isch&tbo=u
Podle jasu jí odpovídá například kód 2E3480. Všimněte si, že v jejím hexadecimálním kódu převažuje modrá nad červenou a dokonce i zelená nad červenou. Její tón je nazelenale modrá. Takovou barvu listy Sempervivum ciliosum var. galicicum určitě nemají.
Na obrázku přiloženém k původnímu popisu je barva listů zvenku purpurovohnědočervená, jak se můžete sami přesvědčit na obrázku v původním popisu vpravo.
http://stalikez.info/fsm/semp/site/dwnld/ssj/ssj9_3.pdf#page=16
V angličtině slovo plum označuje barvy fialově červené a hnědočervené, jak je patrno z tohoto přehledu.
Barevný tón švestkově modré je 000652, což v plném jasu je 0012FF.
Barevný tón deep plum je 140008, což v plném jasu je FF0033.
http://simple.wikipedia.org/wiki/Plum_%28color%29
Je zřejmé, že švestkově modrá je opravdu modrá, a deep plum patří k barvám tmavě červeným. Jeden z pokusů o porovnání dopadl asi takto.
Ono totiž anglické slovo plum má mnohem širší význam než švestka domácí. Stačí je zadat do prohlížeče. Modrá švestka domácí se zřejmě ve Velké Británii v podstatě nepěstuje.
https://www.google.cz/search?q="plum"&tbm=isch&tbo=u
21
švestkově modrá
skutečnost
deep plum
Skutečnost nemá se švestkově modrou nic společného.
Josef Niederle, Brno
22
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
BOTANICKÉ POZNÁMKY
Sólyomkő znamená maďarsky Sokolí kámen.
Jméno pro podhorské Sempervivum montanum
Hazslinszky uvedl jako synonymum Sempervivum assimile Schott. To samo o sobě nemá nomenklatorické důsledky.
Poněvadž žádná zřícenina hradu Sólyomkő porostlá podhorskou rasou druhu Sempervivum montanum neexistuje, je Letzova ( Phyton (Horn, Austria) 42 : 113. 2002 ) typifikace jména Sempervivum montanum β heterophyllum Hazsl. ve vážném konfliktu s protologem a je třeba ji nahradit novou.
Letz se z neznámých důvodů domnívá, že Hazslinszkým popsaný taxon Sempervivum montanum β heterophyllum je domovem na Hermanovských skalách.
Přečtěme si jen tak pro zajímavost, co o něm Hazslinszky opravdu napsal.
válfaja a Sólyomkövön,
jeho odrůda na Sokolím kameni (Sólyomkő),
Jávorka (Magyar Növényvilág Kézikönyve : 305. 1951), který opravil svou dřívější chybu ( Magyar Fl. : 456. 1924 ), a Soó ( Magyar Fl. Veg. 2 : 263­265. 1966 ) měli naprostou pravdu, nechápu, proč je Letz ( l. c. ) opravoval.
keskeny, szálas szirmokkal s kétféle szárlevelekkel bir,
je s úzkými, vláknitými petaly a dvěma druhy lodyžních listů,
ép­végüekkel s csúcsukon két, v. háromfoguakkal. s těmi s celistvými konci a s těmi na špičce se dvěma až třemi zoubky.
Nejpádnější argumenty pro novou typifikaci jsou zejména tyto:
1. Výskyt na hradní zřícenině
2. Podobnost druhu Sempervivum tectorum v Hazslinszkého pojetí zahrnujícímu Sempervivum marmoreum subsp. matricum a nejspíš i Sempervivum marmoreum ze Sedmihradska
3. Uvedení jména Sempervivum assimile Schott co synonyma
A fűzéri várromokon épen oly viratú,
Girlandovitě na troskách hradu cele tak rostlé,
de szárlevelei épek,
ale ty jeho lodyžní listy, které jsou celistvé,
Došel jsem proto k závěru, že Hazslinszkého taxon nemá s pod­
horskou rasou Sempervivum montanum nic společného, ale jde buďto o Sempervivum tectorum L., nebo o Sempervivum marmoreum Griseb. sensu lato, anebo jejich hybrid. Z fráze épen oly viratú lze soudit, že Hazslinszkého populace byla uniformní, nejspíš šlo o jeden klon generativně se nemnožící. s a magzat aljai pilisek, duzzadtak,
a nektária na dně jeho pestíků, nadutá,
mi miatt az előbbi fajhoz kőzeledik
jsou důvodem, proč je blízké předcházejícímu druhu
(t.j. Sempervivum tectorum)
válfaj = odrůda (neformální)
23
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
Hazslinszky, F.: Magyarhon edényes növényeinek füvészeti kézikönyve, Athenaeum, Pest 1872
24
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
Poněvadž Sempervivum assimile Schott bylo citováno jako synonymum, Hazslinszkým publikované jméno typifikuji stejně jako toto Parnell ( Acta Bot. Hung. 34: 216. 1988 ). Parnell nejspíš možnost hybridního původu druhu Sempervivum assimile Schott neuvažoval.
Carpatorum Slovaciae, fortasse et Transylvaniae.
Holotypus hic designatus. Flora Slovaciae orientalis, montes Slanské vrchy, Hermanovské skaly, 1. VI. 1994, legerunt Letz & Marhold (SLO).
Je potřeba vyřešit tyto úkoly. Ověřit, že údaje z vysokých poloh, například od Šútovských vodopádů, opravdu patří tomuto taxonu, a nejde jen o velké formy subalpínského taxonu Sempervivum montanum subsp. carpathicum sensu Letz. Ověřit, že jde opravdu o taxon se společným původem, a ne o soubor populací navzájem nezávisle paralelně přizpůsobených podmínkám nižších poloh.
Sempervivum montanum β heterophyllum Hazsl.
in Magyarhon edényes növényeinek füvészeti kézikönyve, Athenaeum, Pest : 173. 1872
Neotypus hic designatus. Plantae Transylvaniae Herbarii Schott, 306. Sempervivum assimile Schott, prope Hermannstadt, 1850, legit Th. Kotschy (BP)
Tím se uvolnil element designovaný jako neotyp Letzem.
Hledal jsem zříceninu hradu na kopci Sólyomköve či Sólyomkő. Podařilo se. A je jich hned několik.
Přestože se domnívám, že Bergerův popis doprovázející jméno Sempervivum montanum subsp. carpaticum A.Berger patří podhorskému taxonu, je docela možné, že pravidla ICN připouštějí Letzův výklad, totiž že toto jméno je třeba opravit na Sempervivum montanum subsp. carpathicum (Prodán) A.Berger a přidělit subalpínskému taxonu.
1. U osady Şoimeni, Tusnad, Tusnadfürdö, Solyom­kö severně od Kluže, jde o Sólyomkő z Lipszkého Repertoria, jsem však zříceninu hradu nenašel, přestože právě za tuto lokalitu považovali Hazslin­
szkého Sólyomkő Jávorka a po něm Răvăruț, podrobnosti najdete na konci článku.
http://wikimapia.org/9587215/hu/ Sólyomkö Proto pro notoricky známý podhorský taxon doposud titulovaný nepatřičnými jmény, a zejména bývalý Letzův typ z Hermanovských skal, je třeba najít nové jméno.
2. Sepsibükszád = Bixad, okres Covasna, severně od Brašova
Sólyomkő­vár v Sikuly obývané části Sedmihradska, které bylo v roce 1872 součástí Maďarska, tam zřícenina je.
Sempervivum montanum L. subsp. rex Niederle var. rex Niederle, subsp. nov. et var. nov.
http://www.hirmondo.ro/web/index.php/kornyezetunk/51331­Sepsib
kszd­Slyomkve.html
Diagnosis. Planta aromatica, mediocris. A subspeciebus subalpinis montanum et carpathicum sensu Letz rosulis maioribus, densioribus, foliis obovatis, rotundatis, brevissime apiculatis differt.
https://www.google.cz/maps/@46.1041786,25.8589839,15z
3. Sólyomkő­vár v Biháru, Șinteu, slovensky Nová Huta východně od Varadína, osídleno Slováky, tam zřícenina je, z druhé strany hřebene je Aleşd.
Habitat in rupibus lapidosisque in zonā collinā et submontanā 25
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
https://www.gaiagps.com/map/node/6605781/#?
lat=47.1023&lon=22.4595&zoom=12
https://www.gaiagps.com/map/node/6605781/#?
lat=47.1036&lon=22.4557&zoom=13
http://www.panoramio.com/photo/46796096
Domnívám se totiž, že jde o lokalitu v Sedmihradsku. Lokality na maďarsko­slovenských hranicích jsou nepravděpodobné.
Jávorka ( Magyar Fl. : 456. 1924 ) mylně považoval za Hazslin­
szkého lokalitu Tusnad neboli Şoimeni ( a Tusnád mellett = navíc kromě Tusnadu ), což opakoval Răvăruț ( Fl. R.P.R., Vol. 4 : 78 ), kde údajně roste na skalách, ale ne na hradních zříceninách ( Tușnad pe stîncăria «Solyomkö» ), Sempervivum montanum subsp. rex .
4. U Turně ve Slovenském krasu je nepatrná zřícenina.
http://forum.index.hu/Article/viewArticle?a=113658433&t=9038753
http://imgfrm.index.hu/imgfrm/1/2/2/5/BIG_0009481225.jpg
http://archive.today/91Xxs
5. Sólyom­kő v maďarské části Zemplínských vrchů, nedaleko je zřícenina Amadé vár.
Za opravu překladu z mně zcela neznámé maďarštiny děkuji manželům Kolářovým. Knihovnickou podporu mi poskytly Mgr. Lucie Jarošová a Mgr. Petra Šolcová, jimž tímto děkuji.
http://www.geocaching.hu/caches.geo?id=534
Synopsis Hic est translatio descriptionis hungaricae.
http://turistautak.hu/maps.php?
id=magyarorszag&image=raster&lat=48.436717&lon=21.319500
eius immutatio in Lapide Falconum (Sólyomkő),
est cum angustis filamentosis petalis et cum caulinis foliis duorum generum,
cum iis ad finem integris et cum iis ad apicem bi­ vel tridentatis.
Ad modum sertorum in ruinis arcis integre ita cretum,
sed ea folia caulina eius quae integra sunt,
et nectaria ad bases pistillorum eius, tumida,
arguunt id proximum speciei praecedenti esse.
(i.e. Sempervivo tectoro sensu Hazsl.)
Hazslinszky napsal flóru Velkého Uherska včetně Sedmihradska, ne okolí Prešova, takže by se zdálo zcela logické, že jeho geografické údaje musely být srozumitelné přinejmenším všem Maďarům. Jenomže každý zdroj geografických názvů uvádí jiné Sólyomkő jako jediné.
Lipszky ( Repertorium aller Oerter und Gegenstände ) uvádí Sólyomkö jenom jako pagus, Comitatus Domokensis, Mappa geographica, tabula VI, quadratum S 58
Na mapě je severně od Kluže, kousek severně od obce Balacz, dnešní Şoimeni.
Populatio nominata Sempervivi montani β heterophylli Hazsl. in ruinis arcis Transylvanicae nomine Sólyomkő habitavit, itaque typificatio Letziana ( Phyton (Horn, Austria) 42 : 113. 2002 ) est in serio conflicto cum protologo. Eius typificatio nova facta est et taxon submontanum Sempervivi montani L. nomen novum cepit.
Windisch ( Geographie des Großfürstenthums Siebenbürgen: Dritter Theil : 421 ) uvádí jako jediné Sólyomkő dnešní Șinteu.
Argumenta sunt tria.
Oba sedmihradské hrady Sólyomkő­vár je třeba propátrat. 26
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
1. Ruinae arcis Sólyomkő appelatae in quibus immutatio submon­
tana speciei Sempervivum montanum L. crescit non existunt
http://www.mecanturist.ro/2012/05/06/dobrogea­de­nord­sarica­si­ho
ria/
http://www.mecanturist.ro/2011/09/26/dobrogea­sarica­si­piatra­rosi
e/
2. Propinquitas speciei Sempervivum tectorum L.
3. Citatio nominis Sempervivum assimile Schott pro synonymo
Ale mohlo by jít i o i o pohoří Munții Măcinului.
Josef Niederle
http://peterlengyel.wordpress.com/2011/12/12/parcul­national­munti
i­macinului/
Typifikace Sempervivum zelebori Schott neboli Grasnei Kost v Bulharsku je Krasnyj Most v Rumunsku
Podle pravidel je nutno před 1. lednem 2001 i neúmyslnou typifikaci považovat za typifikaci, a nesprávné uvedení názvu typu opravit. Takže Konopovu informaci o typu je třeba interpretovat jako designaci neotypu v roce 1987.
Muirheadová ( Not. Roy. Bot. Gard. Edinburgh
26 : 279­285 ) uvedla jako lokalitu druhu Sempervivum zelebori Schott 1857 Grasnei Kost v Bulharsku, což Konop ( Netřesky : 184. 1987 ) odvážně interpretoval jako
O rok později Parnell publikoval údajný lektotyp
Serbien, Mt Stoll, Cult. (BP 148977)
Ex Herb. Schott
Herbarium Archiepiscopi Dris. Ludovici Haynald
Bu: ... u Grasnei Kost (kde v roce 1863 sbíral rostliny Zelebor). Typus sebral v roce 1863 Zelebor jako S. globiferum L. Typus i cult.: Vídeň (W)
Není uveden ani sběratel ani datum sběru. Stol je hora v srbských Karpatech 1156 m vysoká, u města Bor. Neexistuje nejmenší indicie, že jde o Zeleborem sbíranou rostlinu, ani že rostlina byla sebrána před uveřejněním popisu, takže i v tomto případě je třeba údaj opravit na designaci neotypu v roce 1988. Poněvadž Parnellův neotyp byl publikován později než Konopův, platí neotypifikace Konopova.
Schott podle něj ovládal cestování v čase, jestliže popsal rostliny nalezené o šest let později.
Porovnáním s malakologickou literaturou se mi podařilo prokázat, že správné čtení schedy je Grasnei Most, a nakonec jsem se dopídil Reichardtovy informace ( Verh.
zool.­bot. Ges. Wien 17
(1867) : 767 ) že jde o Krasný Most v Rumunsku nedaleko Tulče u delty Dunaje. Podle všeho jde o strmé srázy Piatra Roşie u Niculițelu.
Sempervivum zelebori Schott in Oesterr. Bot. Wochenbl. 7: 245. 1857
Neotypus ( designatus a Konop ( Netřesky : 184. 1987 ) ut typus, Art. 9.9 ) Romania, mons Krasny [Grasnei] Most prope oppidum Tulcea, legit Zelebor 1863 (W 0009353)
http://www.carpati.org/jurnal/dobrogea_8211_sarica_si_piatra_rosie/
1824/
27
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=99009
Boiss. nebylo platně publikováno jako jméno nového druhu. To je jasné. (Fl. Orient. [Boissier] 2: 796. [Dec 1872 or Jan 1873].)
http://biodiversitylibrary.org/page/18113248
3. Heldreich a Sartori to proti Boissierově autoritě vzdali a nic nepublikovali.
4. Baker dostal v anglické zahradě pěstovanou rostlinu Jovibarba heuffelii s jmenovkou Sempervivum reginae­amaliae Heldr. et Sart. To zahradníci dělají dosti často. Baker se neobtěžoval podívat do Boissierovy publikace Flora orientalis, a o rostlině referoval v zahradnických novinách i s jejím popisem, tedy té pěstované Jovibarba heuffelii. Tím platně publikoval jméno Sempervivum reginae­amaliae, které je ovšem jenom synonymem Jovibarba heuffelii. Záměr původních autorů jména je nepodstatný, měli se přece obtěžovat je publikovat. (Gard. Chron. n.s., 8 (no. 191): 230. 1877)
http://biodiversitylibrary.org/page/27985102
5. Zonneveld udělal tutéž chybu jako Baker, neobtěžoval se podívat do Boissierovy Flora orientalis, zda je jím použité basionymum platně publikováno. Očekával bych, že i jméno Sempervivum marmoreum subsp. reginae­amaliae (Heldr. et Sartori ex Boiss.) Zonn. bude neplatné. Chyba lávky. Někdo do pravidel ICN vpašoval článek, že pokud autor odkáže k publikaci, kde basionymum nebylo platně publikováno, a přitom jako synonymum uvedl jméno, pro které by nově navrhované jméno mohlo být nahrazující, odkaz na publikaci s basionymem se nahradí odkazem na publikaci, v níž navrhované basionymum bylo legitimně popsáno. A protože Zonneveld uvedl jako synonymum Sempervivum macedonicum, pro které by zcela formálně Sempervivum marmoreum subsp. reginae­amaliae mohlo být nahrazující, opraví se automaticky odkaz na basionymum na publikaci Bakerovu. Tím se tak Sempervivum Neotypus superfluus ( designatus a Parnell ( Acta Bot. Hung. 34 : 211. 1988 ) ut lectotypus, Art. 9.9 ) Serbia, mons Stol prope oppidum Bor, planta culta, sine nomine collectoris, sine dato (BP 148977)
Synopsis Schott in herbario suo attulit nomina collectorum quae scivit. Consequenter elementum quod Parnell ut lectotypus designavit non est planta Zelebori itaque neotypum publicatum post neotypum Konopianum repraesentat.
Josef Niederle
Sempervivum reginae­amaliae
Pravidla ICN stejně jako ostatní zákony často odporují zdravému rozumu, přesto platí. Pokud by někdo potřeboval jméno pro rostliny, které byly v rozporu s pravidly považovány za Sempervivum marmoreum subsp. reginae­amaliae, bude je muset pojmenovat jinak.
Historie je takováto, Boisser psal Sart. jako zkratku jména Sartori,
dnes jde o zkratku jména Sartorelli. Snadno to najdete v Boissierově seznamu zkratek (Fl. Orient. [Boissier] 1 : 961. 1867).
http://biodiversitylibrary.org/page/18093685
V mnoha seznamech je chyba, ale v IPNI už byla opravena.
1. Heldreich a Sartori prý napsali rukopis, ve kterém popsali Sempervivum reginae­amaliae.
2. Rukopis dostal Boissier, který se domníval, že jde o Sempervivum tectorum, takže bez jakéhokoli popisu prohlásil jméno Sempervivum reginae­amaliae za pouhé synonymum jména Sempervivum tectorum, a proto Sempervivum reginae­amaliae Heldr. et Sartori ex 28
Skalničkářův rok, leden 2015, číslo 71
ISSN 1805­1170
marmoreum subsp. reginae­amaliae ( Heldr. & Sartori ex Baker ) Zonn. s novým autorem stává synonymem jména Jovibarba heuffelii, aniž by to bylo Zonneveldovým záměrem.
Základní problém je samozřejmě v tom, že se Zonneveld neobtěžoval zkontrolovat platnost použitého basionyma.
Josef Niederle
29