Lazarovo vzkříšení

Jan Sokol
Promluva v bazilice svaté Markéty — pátá neděle postní l. P. 2010 (nedělní cyklus C, čtení
z nedělního cyklu A)
(Jan 11,1—45)
Lazarovo vzkříšení
Pokud je něco opravdu zázrak, vzkříšení mrtvého to určitě je. Lazarovo vzkříšení líčí
evangelium jako něco úplně mimořádného. Dvakrát se tam vyskytuje sloveso embrimasthai,
což je starověký technický termín, který moderní jazyky nemohou přeložit a vyslytuje se
v Bibli jen velice vzácně. Znamenalo původně něco jako zafunět, potom také rozzlobit se a na
někoho se osopit — zkrátka jednat v krajním rozrušení, být téměř bez sebe.
Se vzkříšením Lazarovým můžeme mít dvojí problém, tak jako měli dvojí problém
apoštolové. Na začátku perikopy se vypráví, jak Pán Ježíš otálel, než se do Betánie vydal, jak
ho apoštolové přemlouvali a jak si pak mysleli, že nemocný Lazar jen spí. Když spí, uzdraví
se. Takže jako by se nic nedělo. A pak do toho vstoupí Tomáš a vezme to úplně naopak:
„Pojďme také zemřít s ním.“
Mezi námi to bývá trochu jinak. Někdo je přesvědčen, že zázrak prostě není možný. Kdybyte
se ho ale zeptali proč, uslyšíte nejspíš, že si to my nebo věda neumíme vysvětlit a představit.
A s tím obojím můžeme jen souhlasit: ani my, ani věda si neumíme představit, jak by se něco
takového mohlo stát. To je skoro definice zázraku, něčeho, co přesahuje schopnosti zraku a
představivosti. Všimněte si, že i Marta v evangeliu na přímou Kristovu otázku, zda věří, že
kdo v něho uvěřil, nezemře na věky, odpoví jen, že uvěřila, že je Kristus, syn živého Boha.
Zázraky — kromě zmrtvýchvstání — nejsou článek víry a pokud s nimi někdo má takový
problém, nemusí si zoufat. Měl by si ale možná trochu víc rozmyslet, jestli je to opravdu tak,
že co si neumím představit a vysvětlit, jen proto nemůže být.
Trochu složitější je ten druhý problém. Jsou lidé, kteří si to naopak živě představují a
domnívají se, že na Lazarovi Pán Ježíš prostě před očima předvedl to, v co všichni doufáme a
věříme. To, co si neumíme představit, a tak to nazýváme vzkříšení těla. V tom je ale veliký
rozdíl: i když Kristus zemřelého Lazara vzkřísil, nikdo nikdy nepochyboval o tom, že Lazar
pak samozřejmě někdy umřel. Lazarovo vzkříšení je tedy podle evangelia znamení, mocný
čin, jak tomu Bible říká, ale něco jiného, než je zmrtvýchvstání — zmrtvýchvstání Krista,
který neumírá.
To, v co skutečně věříme, má ale s tím, co se odehrálo v Betánii s Lazarem, jedno společné:
totiž že Boží moc a Boží láska je tak veliká, že se o člověka dobře postará, a to dokonce i
tehdy, když umře. Pokud si to někdo nedovede představit, vůbec nevadí a možná to tak i má
být. Jak říká První list sv. Jana: „Milovaní, už nyní jsme děti Boží, ale ještě nevyšlo najevo,
co budeme.“
1