PR 18 - Péče o duševní zdraví

Komentáře

Transkript

PR 18 - Péče o duševní zdraví
Č. 18
PSY
YCHÉ
REPORT
Nepravidelný informační oběžník
občanského sdružení
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH:
EDITORIAL
HLASY Z ŘEDITELNY
NOVINKY ZE STŘEDISEK
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ
TÝDNY PRO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL
Osmnácté číslo Psychéreportu se k Vám dostává hlemýždím tempem, když nás tradičně
podzimně vytěžují Týdny pro duševní zdraví. Některé příspěvky tím pádem už nejsou úplně aktuální.
Snad nám to ctění čtenáři prominou.
Jedna z autorek příspěvků už u nás dokonce ani nepracuje (Tereze Kopecké přejeme hodně
štěstí v Kanadě!). Zato ale u nás nastoupila spousta nových kolegyň, zejména v Jičíně a Hradci. Všem
přejeme, ať se jim v PDZ líbí a dobře pracuje, a přinášíme jejich krátké medailonky.
Apropó Týdny pro duševní zdraví. Při jejich pardubickém zahájení mě vystavující výtvarník
Nikola Čulík vykolejil dotazem: „Týden pro duševní zdraví…týden – a není to málo?“. No jasně, je to
sakra málo. Dělejte něco rok co rok a přestanete vnímat skrytou absurditu. Týdny pro duševní zdraví
je třeba zrušit! Nebo přesněji, je potřeba je rozpustit do celého roku, tedy zvýšit společenské
přijímání všeho, co se duševního zdraví týká! Kdy to bude? Kdo ví – sázky zatím nepřijímáme.
Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY
Příští rok nám přinese peníze na školení z projektové výzvy
A7 OP LZZ. Dostali jsme přes půl milionu korun, které
použijeme na školení, o nichž si myslíme, že se nám
opravdu hodí, a na které bychom z běžných provozních
rozpočtů
jen
těžko
našetřili.
Patnácti
lidem
zprostředkujeme školení o duálních diagnózách, všem
ostatním pak výcvik v motivačních pohovorech a základy v práci s rodinou. Vše nejen formou
školení, ale i následných případových seminářů s lektorem či konzultantem. Projekt poběží od
1. 1. 2014 do 30. 6. 2015.
Úspěšně jsme prošli finančním auditem (dotace MPSV na rok 2012). Velké díky za tento
úspěch patří účetní Jarušce Svobodové. Jen jedna věc nám byla vytýkána – nákup diářů na
rok 2013 v roce 2012. Takže pozor na to, rozhodně si letos nekupujte diáře, ale kupte si
kancelářské potřeby ☺.
Vcelku nenápadně dospěla do finále tvorba strategie reformy psychiatrické péče. Oficiální
verzi najdete od 8. 10. na www.reformapsychiatrie.cz . Pokud se uskuteční, může mít velké
pozitivní i negativní dopady na činnost naší organizace. Abychom se na to nachystali,
plánujeme při letošní revizi strategického plánu zpracovat různé scénáře dalšího rozvoje PDZ.
Konkrétní podobu dostává spolupráce s Domovem na Stříbrném vrchu. K podpisu je
nachystaná dohoda, jejímž účelem je podpořit přechod klientů domova do tréninkových bytů
v Hradci Králové.
Martin + Marcela + Petr
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC
Vzhledem k tomu, že v HK nemáme pro klienty klub, rozhodli jsme se od května 1x měsíčně
pořádat pro naše klienty skupinové aktivity, při kterých by měli možnost navázat nové kontakty a
smysluplně trávit volný čas.
Nejprve jsme využili nabídky z rychnovského střediska a jeli se podívat na Procházku se
Zilvarem. Účastnila se sice jen jedna klientka (ostatní nestihli vlak), ale i přes to jsme si to společně
užili. V červnu jsme s klienty strávili příjemné 2 hodiny hraním pétanque v Jiráskových sadech. Na
červenec bylo v plánu společné grilování na veřejném grilu, ale město nás zradilo a veřejný gril
odvezlo neznámo kam. Proto jsme se rozhodli improvizovat a šli jsme na společnou procházku,
zahráli oblíbený pétanque a tudíž jsme se věnovali zdravému životnímu stylu. Na grilování jsme ale
nezapomněli a měli jsme ho v plánu na začátek září díky nabídce jednoho z klientů, že nám zapůjčí
vlastní gril. Zatím se „skupinovek“ účastní kolem 4 klientů, ale počítáme s tím, že by se počet mohl
časem zvýšit. Pokud máte nějaké zajímavé tipy a nápady na skupinovou aktivitu, neváhejte a pošlete
nám je. Z klubů máte jistě více zkušeností než my tak se necháme rádi inspirovat.
Taky všem střediskům dáváme na
vědomí, že dne 12. 8. se nám ve
středisku v Hradci narodila čtyři krásná
osmáčí miminka. Kdo by měl zájem o
roztomilé, hravé a inteligentní zvířátko
má jedinečnou příležitost. Už jsou
k odběru.
S chovem a se vším, co s tím souvisí, ochotně poradíme. Neváhejte! Odkaz na web, co vše lze
osmáka naučit: http://www.youtube.com/watch?v=KUSWq67WbnM
Tereza Kopecká a Michal Zelinka (pozn. - obrázky doplnila redakce)
CHRUDIM
Začátkem června jsme uspořádaly pětidenní
rekondiční pobyt v Janských Lázních. S organizací pobytu
nám pomohl Dušan z Rychnova, kterému moc děkujeme!
Pobytu se zúčastnilo 13 klientů ze středisek v Chrudimi a
Pardubicích. Ubytováni jsme byli v penzionu Mariánum.
Podnikli jsme i delší procházky a výlety, třeba na Černou
horu nebo do Trutnova, kde jsme navštívili bazén,
muzeum a zavítali jsme i na místní lesnickou školu, kterou
nás provedli její studenti. Pobyt se celkově velmi vydařil.
Hodně se snažíme informovat veřejnost o naší organizaci. Dne 14. 6. proběhlo setkání na
evangelické faře v Hradišti u Nasavrk. Pro 15 lidí jsme povídaly o organizaci, službách, cílové skupině,
o příkladech z praxe. Účastníci měli hodně dotazů, protože se mnozí osobně potýkají s problémy,
které přináší soužití s člověkem s duševním onemocněním.
V červnu jsme na klubu přivítali terapeuta, který nám předvedl, co to vlastně je
muzikoterapie. Vzhledem k tomu, že u klientů měla velký úspěch, jistě to nebyla ukázka poslední.
V novém roce chceme domluvit pravidelné lekce.
O prázdninách byla klubová setkání jen jednou týdně ve středu. Vybraly jsme dva
nejzajímavější programy, o které se s vámi podělíme. Byli to výlet na kolech a učení se tkaní na
kolíkovém stavu. Cyklovýlet jsme s několika klienty podnikli na začátku července. Jeli jsme z Chrudimi
do Slatiňan, odtud podél Chrudimky a skal ve Škrovádě do Svídnice a pak do Trpišova. Tam jsme si
dali v zájezdním hostinci Obora dobrý oběd a vydali se přes Monako a Slatiňany zpátky do Chrudimi.
Celkem jsme ujeli asi 20km. Někteří klienti i více, protože na kole přijeli už z místa svého bydliště.
Počasí nám přálo a výlet rádi zopakujeme i příští rok.
Na klubu jsme se také, jak již jsme výše zmínily, naučili tkát na kolíkovém stavu. Tuto techniku
nás naučila jedna z klientek. Ta nám také pro všechny zapůjčila kolíkové stavy a poskytla nám i
materiál pro výrobu deček. Všem na klubu se to moc líbilo a výrobky jsou nádherné. Z výletu na
kolech i z výtvarného klubu přikládáme foto.
A na závěr o chrudimském Týdnu pro duševní zdraví. Velký úspěch Chrudimi má výstava
obrazů pana Vlčka ve foyer Divadla Karla Pippicha "Repliky starých mistrů". Povedl se i kurz Základy
finanční gramotnosti pro uživatele našich služeb, rodinné příslušníky a veřejnost. Týdny pro duševní
zdraví jsme ukončily opékáním vuřtů, promítáním fotografií a prezentací z klubových akcí.
Za chrudimské středisko sepsala Lenka Rybenská.
JIČÍN
Pokračuje personální boom – nastoupily Šárka Tomešová a Eva Baudyšová (viz medailonky
nových zaměstnanců v závěru celého čísla).
Sociální rehabilitace tento rok poskytujeme i cílové skupině lidí s mentálním postižením.
Ukázalo se, že město mělo o fungování služby poněkud jinou představu. Vlastně očekávalo, že lidé
z této cílové skupiny budou chodit i k nám na klubové aktivity a tím se uleví kapacitě jičínských
denních stacionářů. Vedoucí sociálního odboru byl na návštěvě ve středisku a projevil nespokojenost
– požaduje na nás proměnit službu více k nácvikovým a ambulantním programům, chce zkvalitnit
vybavení klubu. Navíc se ukázalo, že spolupráce se stacionářem Kamarád, kterou předpokládal,
nefunguje. Proběhla diskuse v rámci setkání s poskytovateli Královéhradeckého kraje, na kterém se
vše projednávalo. Výstupem je – dovybavit klub (to děláme – viz návrh na přiloženém obrázku),
iniciovat setkání město + zástupci sítě služeb pro lidi s mentálním handicapem. Podíl terénních a
ambulantní
programů
ale
měnit
nebudeme.
Připravujeme kazuistický seminář pro
úředníky, psychiatry na téma služby pro
lidi s mentálním handicapem.
Dva pracovníci (Honza a Šárka) se
zapojili do projektu Černá a bílá
společnosti Quip, jehož cílem je testovat
metodiku zaměřenou na vytváření kruhů
přirozené podpory, plánování života a
poskytování podpory při rozhodování.
Dodal Honza Pipek.
PARDUBICE
Během prázdnin natočila východočeská televize V1 spot s klienty pardubického střediska
Péče o duševní zdraví. Spot je možné vidět na linku http://vctv.cz/archiv/video/vychodoceske-zpravy06-09-2013-18-00
V úterý 10. září Péče o duševní zdraví, středisko Pardubice účinkovalo na hravém odpoledni,
které pořádala Koalice nevládek Pardubicka na hippoterapeutické farmě v Srnojedech. U našeho
stánku se rozdávaly propagační materiály a zájemci si mohli koupit výrobky chráněných dílen. Asi
šedesát dětí si za pomoci sociálních
pracovníků vyrobilo škrabošky.
Vedoucí pardubického střediska
Péče o duševní zdraví Kateřina Kolínská
využila setkání poskytovatelů sociálních
služeb
z Pardubicka
k prezentaci
organizace a její činnosti a k navazování
kontaktů. Velmi slibná je domluvená
schůzka s Miluší Buchtovou, která má na
pardubickém magistrátu na starost
komunitní plánování.
Pardubické středisko Péče o
duševní zdraví získalo grant na
psychoterapeutickou podporu v podpůrné
skupině uživatelů bydlících v tréninkových bytech. Spolupráce byla dohodnuta s PhDr. Soňou
Rothanzlovou.
Během prázdnin klienti z Klubu Pohoda, který působí při Péči o duševní zdraví v Pardubicích,
podnikli výlety na hrad Kunětická hora a do
Lázní Bohdaneč, navštívili dvě výstavy
v pardubickém muzeu a byli dvakrát
plavat. Největší novinkou jsou návštěvy
bowlingové herny, kam se začalo chodit
každé první úterý v měsíci a kam jsou
všichni klienti PDZ srdečně zváni.
Ze dvou setkání uživatelů Klubu
Pohoda s ředitelem Hejzlarem vzešel
nápad na vznik svépomocné skupiny
klientů, kteří si budou dvakrát týdně
společně vařit oběd. Svépomocná skupina
začala fungovat od října.
Připravil pardubický tým.
RYCHNOV
Ve středu 17. června pořádal domov na Stříbrném vrchu v Rokytnici v Orlických horách
vycházku spojenou s opékáním špekáčků. Na tuto akci pozvali také klienty a zaměstnance PDZ.
Původně plánovaná trasa pochodu byla zkrácena z důvodu velmi horkého počasí. Toto setkání se
nám moc líbilo. S pracovníky domova jsme se domluvili, že bude příjemné se setkávat i v budoucnu
na dalších akcích.
Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí (zařízení pro žadatele pro azyl v ČR) nabídlo jako
každý rok otevřené prázdninové středeční výtvarné dílny. V červenci jsme si tak s jednou z klientek
mohli vyzkoušet práci se sklem technikou Tiffany a v srpnu se dvěma uživatelkami navštívili kurz
pletení výrobků z pedigu. Čas strávený v tvořivé atmosféře jsme si všichni pochvalovali, přivítali jsme
také možnost výrobky si odnést domů.
Na začátku srpna jsme podnikli výlet do Dobrušky. Navštívili jsme rodný domek Františka
Vladislava Heka, který byl proslaven jako F. L. Věk spisovatelem Aloisem Jiráskem. Dále jsme
vystoupali po 124 schodech na ochoz radniční věže, která je dominantou dobrušského náměstí. Ze 45
metrů vysoké stavby se nám naskytla pěkná vyhlídka na Orlické hory. Odpoledne jsme i přes velké
horko výletním tempem došli Valským údolím k přírodnímu divadlu.
Protože měl přes léto Dům dětí a mládeže, kde se již téměř dva roky scházíme v čajovně,
zavřeno, zkusili jsme vymyslet jinou podobu, abychom tuto oblíbenou volnočasovou aktivitu
nemuseli přes léto rušit. S klienty jsme se nakonec dohodli, že se zkusíme scházet v zámeckém parku,
což se nám díky hezkému počasí, které většinou bylo, dařilo. Při této akci s klienty pravidelně čteme
povídky nebo zajímavé články z časopisů a diskutujeme na vzniklá témata.
Poslední prázdninový den jsme se vypravili na pěší výlet k hotelu Studánka spojený
s minigolfem. V prostředí nedávno zrekonstruovaného objektu, který leží na okraji lesa Včelného,
jsme si vypůjčili minigolfové hole a pokusili se zdolat devět překážek. Některé z nich se zdály
zpočátku nepřekonatelné, ale na konci byli klienti mile překvapeni svým úspěchem. Odměnou za
výdrž v horkém dni pak bylo posezení v hotelové restauraci, kde si všichni pochutnali na dobrém
obědě. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u Ivanského jezera. Jeden z klientů využil hezkého
počasí k pořízení několika fotek.
Na konci září jsme se s klienty rozjeli do Kostelce nad Orlicí. Navštívili jsme zemědělskou školu
i botanickou zahradu a kynologický kroužek. Další podzimní akcí pak bude návštěva psího útulku
v Lukavici s venčením psů.
Dodali Dušan Lacko a Pavel Provazník.
VÝMĚNÍK
I Výměník v létě na pár chvil ovládla prázdninová nálada. Na přelomu července a
srpna byly kavárna i dílna s obchodem dva týdny zavřené a my jsme si užívali zasloužené celozávodní
dovolené. O něco déle vládl prázdninový duch v Sociálně terapeutické dílně, kde omezený provoz
fungoval až do konce srpna, když Tomáš Retka odjel provádět terénní výzkum pro svou
doktorandskou práci do Kyrgyzstánu.
Po načerpání nových sil jsme znovu zpět a na následujících řádcích si můžete telegraficky
přečíst, co je ve Výměníku nového, na čem právě pracujeme a co pro vás chystáme.
Kavárna se sžívá se svým novým názvem Café Robinson. Přejmenování jsme symbolicky
oslavili novinkou v našem sortimentu – točeným pivem Primátor – přijďte ochutnat :-). Ani
Robinsonova babička neupadla v zapomnění, protože na její počest jsme ještě v létě uspořádali
workshop Punčochy Robinsonovy babičky, na kterém účastníci vyráběli jídelní a nápojové lístky pro
Café Robinson – jak jinak než v Robinsoním duchu – za použití punčoch. Výsledek určitě stojí za to a
vy se na tyto jídelní lístky již brzy můžete těšit.
Zateplení před neúprosně se blížící zimou nepotkalo jen jídelní lístky, ale jdeme ještě dál. Svůj
barevný veselý kabát dostaly i stromy a lampa před Výměníkem. V šicí dílně i v Sociálně terapeutické
dílně jsme kvůli tomu museli plést a háčkovat o sto šest.
Ve spolupráci s Šárkou Zahálkovou chystáme své vlastní webové stránky a facebookový profil.
Během září a října nás opět můžete potkat na akcích v Automatických kulturních mlýnech 2. V
obchodě U soba jsme rozšířili sortiment přírodní kosmetiky a koupit u nás můžete i fair trade kávu,
čaje a další dobroty. S přicházejícím podzimem čekají změny i sortiment kavárny... Zkrátka novinek víc
než dost, přijďte se přesvědčit na vlastní oči.
Vaši Ťoma, Eva a Tomáš
ÚSTÍ
Návštěva ZOO
Začátkem června jsme s klienty v rámci volnočasového klubu navštívili královédvorskou ZOO.
Výletu se zúčastnilo celkem 6 klientů, z toho 1 klientka byla „přespolní“ z lanškrounského klubu. Jsme
za moc rádi, že se lidé poznávají mezi sebou a vznikají nová přátelství. Povozili jsme se místním safari
busem a shlédli i výstavu kaktusů. I přesto, že v tom období řádily povodně, počasí nám ten den přálo
a rozpršelo se až při našem odchodu z areálu. Klienti byli po celodenním pochodování unavení, ale
zároveň s výletem moc spokojení.
Dobrovolníci v Ústí
Rády se Vám pochlubíme, že se také nám začaly hlásit nové dobrovolné posily do týmu. Stálé
dobrovolníky máme zatím 2 a s dalšími 2 probíhají jednání o možné spolupráci. Prozatím se
seznamují s naší prací a cílovou skupinou prostřednictvím klubových aktivit. Připravují se na zapojení
do programu asistovaného přátelství, kdy se budou s klienty vídat již individuálně. Věříme, že se dílo
podaří.
A zase inspekce
V posledním srpnovém týdnu jsme opět přivítali inspektory sociálních služeb. Inspekce byly
hned dvě najednou - následná (k původní únorové) kontrolující plnění všech uložených opatření
(všechna opatření splněna uspokojivě: klient ví, na co přispívá; úprava smlouvy; doplnění pokynů o
možnostech stížností); a dále základní inspekce – na podnět: obsahem kontroly hlavně postupy
vyřizování stížností a vlastní obsah stížností, zvl. jedné kolem shromaždování informací nad rámec
potřeb sociální služby. Opatření nám tentokrát žádná uložena nebyla.
Z Ústí zaslala Vendula Kubíčková; text o inspekci doplnil PH.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE
Klient na útěku: netypická situace s otazníky
V červenci jsem poskytoval Kateřině z hradeckého střediska
konzultaci k dosti nezvyklé situaci. No konzultaci, upřímně řečeno
jsem moc nevěděl, co vlastně poradit. Vzniklá situace navozuje
spíše otazníky bez jasných odpovědí, jaký by měl být správný
postup. Dnešní příklad tedy není ukázkou dobré praxe (byť snad
dobře skončil), ale spíše námětem pro diskusi. PH
Mladý muž, 26 let. Zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům.
Opatrovníka má v obci, kde dříve žil. S rodiči pravidelný kontakt
nemá, stýká se občas se sestrou. O konce roku 2011 podstupuje
ochrannou ústavní léčbu v PN Kosmonosy. Ochranné léčbě ale předcházela delší dobrovolná
hospitalizace, ke které klient podle personálu přišel ve velmi zuboženém stavu. K nařízení ochranné
léčby patrně došlo až během tohoto dobrovolného pobytu jako důsledek přečinů před započetím
hospitalizace. Přesné informace o důvodech nařízení léčby nám ale chybí.
Klient dostal tip na možnost využít naše tréninkové bydlení v Hradci od Fokusu Mladá
Boleslav. Nato v květnu nás zkontaktovala sociální pracovnice léčebny, zda bychom s tímto klientem
mohli pracovat a připravit ho na budoucí přestěhování do tréninkového bytu. Začátek spolupráce
nastaven takto: klient bude 1x za 14 dní dojíždět do HK a bude v kontaktu s Kateřinou. K výjezdům do
HK měl udělenou výjimku, protože v té době setrvával na uzavřeném oddělení léčebny.
Po dvou schůzkách (prvokontakt, seznamování se službami a tréninkovým bydlením) se
domlouvala první schůzka s opatrovníkem, která měla proběhnout 10. 7. Dva dny předtím Kateřině
klient napsal e-mail: „Ahoj Kateřino, jsem zrovna na útěku z léčebny, takže ve středu nebudu. Nechci
mít z toho průšvih, ale v léčebně mě šikanovali a vydírali, tak jsem se to rozhodl řešit takhle. Jestli
zavoláš do ústavu, a řekneš tohle, tak nevím, kam se budu moct vrátit, protože mi tam vyhrožovali, že
mi vytrhaj všechny vlasy. Prosím, ať je to tak trochu v tajnosti…. Zatím ahoj, snad se ještě ozvu…“.
V telefonické konzultaci, jak postupovat, jsme řešili dilema: máme informovat léčebnu, že je
s námi klient v kontaktu? Máme věc oznamovat policii (přece jen jde o maření úředního rozhodnutí)?
Je nějaké riziko z prodlení – tj. může být klient nebezpečný sobě či okolí a proč vlastně byla ochranná
léčba uložena? Jak se postavit k informacím o šikanování? Hlavní komplikací pro nalezení odpovědí
byl velký nedostatek informací o důvodech a průběhu léčby.
Nakonec jsme se pragmaticky shodli, že o útěku klienta z ochranné léčby nepochybně policii
má povinnost informovat léčebna a není to na nás. Taky nebudeme aktivně hlásit, že je klient s námi
v e-mailovém kontaktu, protože z toho stejně nevíme, kde je a tudíž nemůžeme přispět k jeho
nalezení. Naše role tedy nebude „nápravná“, ale podpůrná – tj. budeme udržovat kontakt a zjišťovat,
co by klient od nás potřeboval. Informaci o šikanování prozatím řešit nebudeme, protože nemáme
příliš možností ji ověřovat.
Kateřina tedy v mailu vznesla dotaz, co by klient potřeboval. Odpověď: „Asi bych potřeboval
přeřadit do jiný léčebny, aby mě ty gorily nezmuchovali. No jednoduše mě pod pohrůžkou násilí
vydírali, chtěli po mě drogy a peníze. Dnes sem na internetu naposled, snad se ještě ozvu….“.
Klient se po pár dnech do léčebny sám vrátil a byl přeložen na otevřené oddělení. Nedávno
měla proběhnout další schůzka s klientem a sociální pracovnicí z otevřeného oddělení. Ovšem volala
pracovnice z uzavřeného oddělení, že klientův stav se zhoršil a je opět u nich. O zdravotním stavu ani
o důvodech zhoršení nechtěla mluvit. Požadavek byl domluvit jiný termín, kde by mohl být přítomen i
primář. Schůzka má být 17. 10. Kateřina byla opět v telefonickém spojení s klientem, ale on sám taky
nechtěl říct, co se stalo, proč je zpět. Bavili se hlavně o tom, jaké to je být zpátky, o termínech
schůzek a co se na nich bude pravděpodobně řešit.
Výsledkem je na jednu stranu pozitivní zjištění: nebýt přehnaně aktivní se vyplatilo pro udržení
dobrého vztahu s klientem. Ale na stranu druhou se mu možná děje nějaké příkoří a my nemáme
dostatek informací, abychom mohli stát na jeho straně. A taky jsme nebyli nijak připraveni zvážit a
případně ošetřit rizika, že by klient na útěku pod vlivem duševní poruchy ublížil sobě nebo okolí. Měli
jsme už v počáteční fázi spolupráce vědět mnohem víc o pozadí ochranné léčby? Nebo by nám tyto
informace (resp. proces jejich získávání) byly na překážku pro získání důvěry klienta? Každopádně
komunikace mezi personálem léčebny a naším týmem by měla být intenzívnější.
PŘÍBĚH
Tréninkový byt vyvedl klientku z léčebny
Slečna X. (říkejme jí třeba Jarmila) si se
schizofrenií užila své. Nemoc se u ní projevila brzy po
dosažení patnáctého roku života. Jarmila nezvládala
samostatně užívat medikaci a v průběhu ataků nemoci
její chování provázely různé excesy zejména vůči
členům její rodiny. Rodiče a prarodiče se sice snažili
Jarmilu podporovat, ale její nemoc nedokázali
zvládnout. Bratr Jarmily se od ní kvůli konfliktům
odstřihl.
Když bylo Jarmile sedmnáct, byl její psychický stav tak vážný, že musela být hospitalizována
v psychiatrické léčebně, kde s přestávkami strávila deset let. Tam ji také kontaktovali pracovníci Péče
o duševní zdraví, se kterými Jarmila začala spolupracovat. Hlavním cílem spolupráce bylo dostat ji z
léčebny a integrovat do běžné společnosti.
Po navázání spolupráce byl případ Jarmily předán pardubické pobočce Péče o duševní zdraví.
Naštěstí byl v té době v Pardubicích k dispozici volný tréninkový byt. Jarmila si tak mohla zkoušet
v něm bydlet během propustek z psychiatrické léčebny. Vždycky v něm strávila jednu dvě noci. Při
tom měla k dispozici čtyřiadvacet hodin denně na telefonu sociální pracovnici, která jí poskytovala
každodenní podporu. Tato fáze trvala zhruba dva měsíce.
Po propuštění se psychický stav poprvé v životě samostatně bydlící Jarmily vždycky po týdnu
zhoršil na tolik, že se musela vrátit do psychiatrické léčebny. Důvodů pro její dekompenzaci byla celá
řada. Jistě i absolutní nezkušenost s provozem bytu a samostatným fungováním. Nemoc se u Jarmily
rozvinula dřív, než si stačila vytvořit potřebné návyky a dovednosti. Klientka nezvládala stres vyvolaný
jak přemírou aktivit, tak i jejich nedostatkem a špatně snášela samotu v bytě a ve městě, kde neměla
žádné sociální vztahy z minulosti. Nejdéle takto vydržela v bytě samostatně fungovat dva měsíce.
Asi po roce střídání akutních stavů se začal zdravotní stav Jarmily zvolna lepšit. Omezovala se
délka hospitalizací a prodlužovala se jejich frekvence. Hlavní příčinou bylo navázání vztahu a důvěry
mezi Jarmilou a její sociální pracovnicí Kristýnou Klientka se začala svěřovat se svými pocity a
postupně získávala náhled na svoji situaci a jistotu v záchytných bodech, kterých už dosáhla a ke
kterým se po svých hospitalizacích mohla znovu vracet. V současnosti se situace Jarmila překlopila do
opačného extrému, když ji ohrožují dekompenzace z eustresu vyvolaného tím, že své praktické
problémy zvládá až příliš dobře. Jakoby se lekla – a to už opravdu budu žít sama?
Jarmila se postupně naučila fungovat ve všech oblastech života, takže postupně přebírá své
kompetence a podpora se omezuje jen na konzultaci detailů, jako je například jídelníček.
Nejvýznamnější pokrok Jarmila zaznamenala v sebeobsluze, finančním hospodaření a trávení volného
času. Velmi ji v tom pomohl osobní příklad její sociální pracovnice. Díky podpoře ze strany Péče o
duševní zdraví se podařilo zlepšit vztahy Jarmily s její rodinou. Rodiče a prarodiče získali náhled na
schizofrenii a na to, jak se projevuje u jejich dcery a vnučky. V současnosti je tak jejich podpora
efektivnější. Zlepšily se i její vztahy s bratrem, který ji občas někam sveze svým autem.
V současnosti se Jarmila připravuje na zapojení do podpůrné skupiny klientů v tréninkových
bytech. Začíná u ní být reálné, že by za nějaký čas mohla bydlet samostatně v pronajatém bytě.
Hlavní cíl její sociální rehabilitace se pomalu přesouvá z oblasti bydlení do oblasti sociálních vztahů.
Tým pardubického střediska
PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ
V abecedním pořadí:
Eva Baudyšová (Jičín)
Jmenuji se Eva Baudyšová, je
mi 38 let a jsem z Nové
Paky. Mám dvě děti: Lucie –
16 let a Ondřej – 8 let.
Vystudovala jsem speciální
pedagogiku a mám za sebou
10 let praxe jako učitelka a
metodik prevence na střední
škole a učilišti, pracovala
jsem také jako etoped v
DDŠ.
Práce
sociální
pracovnice je pro mě
zajímavou příležitostí.
Markéta Dočkalová (Jičín)
Úkol zněl jasně: představit se všem PDZákům
max. na 5 řádků. Nejprve zděšení, co o sobě říct
a po té zjištění, jak je 5 řádků málo na to vše o
mně. Tak tedy jen to základní: Mé jméno je
Markéta Dočkalová a pocházím z Lázní
Bělohradu. Nyní žiji v jednom malém statečku
na vesnici blízko Jičína. Jsem vdaná a mám
syna. Moje cesta do PDZ vedla přes
nízkoprahový klub pro děti a mládež a přes
denní stacionář pro lidi s mentálním
postižením. Obě služby mi daly hodně, ale
musím říct, že až PDZ mi dalo pocit, že sociální
služba může mít opravdu smysl. No a už je to 5
řádků, takže více se o mě dozvíte asi až během
naší spolupráce. Budu se těšit ☺.
Marie Holeková (Pardubice)
Dobrý den, jmenuji se Marie Holeková. Letošní
rok jsem dokončila bakalářské studium oboru
Sociální práce v Hradci Králové. Během studií
jsem se snažila získávat praxi v oblasti sociální
práce nejen v rámci školních stáží, ale i jako
dobrovolnice nebo brigádnice. Jako dobrovolnice
jsem působila cca rok a půl v CEDRu, kde jsem
doprovázela klientku s duševním onemocněním.
V rámci brigád jsem působila u lidí s mentálním
postižením. Ve svém volném čase ráda sportuji,
poslouchám hudbu, trávím čas v přírodě,
s rodinou a se svými domácími mazlíčky. Moje
životní motto je: Nikdo není tak chudý, aby
nemohl darovat úsměv.
Marie Kejmarová (Hradec)
Jmenuji se Marie Kejmarová. Řekla bych, že v lecčem jsem typický Vodnář. Vodnáři mají rádi změnu a
svobodu. PDZ je pro mě velká změna, protože jsem se z Prahy, kde jsem prožila celý život,
přestěhovala do Hradce a společně s novou prací mě čekala také změna bydlení. Vystudovala jsem
speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UK. Během studia jsem získala zkušenosti zejména
v oblasti osobní asistence lidem s mentálním postižením.
Po škole jsem pak pracovala jako asistent
pedagoga na základní škole a učila na
odborném učilišti pro žáky se zdravotním
postižením. Svůj volný čas trávím ráda
s přáteli. Když chci jen odpočívat,
podívám se na dobrý film. Když chci být
aktivní, cestuji po České republice, třeba
po jižních Čechách nebo Česko-Saském
Švýcarsku. Aktivně odpočívám také při
sportu. Od střední školy hraji florbal.
Zdena Lejsková (Hradec)
Zdravím nové kolegyně a kolegy, prý
bych měla napsat něco o sobě, tak se
vynasnažím.
Jsem
milá,
krásná,
inteligentní a přívětivá, chcete mě?:-)
Ale aby to nevypadalo tak úžasně, jsem
taky někdy lenoch, spavec a pěkná
protiva. Teď vážně, něco z mého
„kurikula“. Studovala jsem (což mi ke
konci studií přišlo občas jako věčnost)
nejprve Sociální práci v Pardubicích,
poté Sociální pedagogiku se zaměřením
na etopedii na UHK. Pracovala jsem 7 let
v PROSTORU PRO, nejprve jako sociální
pracovnice v NZDM Klídek, poslední 2
roky jako vedoucí preventivních
programů. Zde se mi podařilo vytvořit
novou službu Preventivní programy Spirála. V organizaci jsem byla členem širšího vedení, tak se mě
týkaly takový ty „radosti“ jako je psaní projektů, podílení se na PR, výběr, hodnocení zaměstnanců,
hledání zdrojů financování a spousta dalších věcí, po kterých mé srdce rozhodně nepláče. A ptáte se,
co mě zaválo k vám☺. Změna je prý život, a já, jak dnes vidím, jsem ji opravdu potřebovala.
Daniela Mrštíková (Chrudim)
Je mi milou povinností představit se zbytku členů rodiny PDZ.
Jmenuji se Daniela Mrštíková a od října jsem nastoupila do
střediska v Chrudimi. Jsem absolventkou Resocializační
pedagogiky a jsem ráda, že se budu moci podílet na
resocializaci duševně nemocných, tak aby dokázali v dnešní
zrychlené době plné změn fungovat co možná
nejsamostatněji. Jsem člověk, který postupuje systematicky,
má rád pravidla a vyznává etické hodnoty, snažící se co nejvíce
odpoutat od hmotných statků, mířící k duchovní svobodě (zde
se ve mně pořád ještě ozývají zbytky filosofie, které jsem také
absolventka ☺). Abych se dostala i k odlehčenému tématu,
přistoupím ke svým koníčkům. Největším mým koněm je
Drahouš, tedy moje kolo, se kterým jsme toho už hodně zažily
a také najely. Cizí mi není turistika, lezení, badminton, plavání,
powerjóga, kickbox. Když to shrnu, ráda vyzkouším jakékoliv individuální sporty. S těmi kolektivními
je to horší, asi nemám v sobě dostatek soutěživosti. Abych neskončila jen u sportu, mám ráda taky
tvůrčí práci, kde mohu upustit svou fantazii a vytvářet něco estetického. Jelikož člověk nemá o sobě
prozradit všechno, aby mohl neustále něčím překvapovat a působit tajemně, budu končit a budu se
na vás moc těšit na celoorganizačním setkání v Mnichově Hradišti.
Šárka Tomešová (Jičín)
TÝDNY PRO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
Osmnáctý ročník Týdnů pro duševní zdraví v režii PDZ se chýlí k závěru. Za chvíli bude potřeba ho
vyhodnotit a pomalu začít připravovat ročník další ☺. Děkujeme všem, kdo se podíleli na organizace.
Několik fotek jako ohlédnutí:
NA ROZLOUČENOU
Na rozloučenou s tímto číslem Psychéreportu připomenutí: pokud je někdo paranoidní, neznamená
to, že po něm nejdou!
Děkujeme všem
přispěvatelům!

Podobné dokumenty

22. číslo Psyché Reportu

22. číslo Psyché Reportu Miniveletrhu v České Třebové. Účastnili jsme se integračního setkání, což je akce, kde se setkávají poskytovatelé, kteří pracují s osobami se zdravotním postižením, a veřejnost. Počasí nám letos př...

Více

PSYCHÉ REPORT - Péče o duševní zdraví

PSYCHÉ REPORT - Péče o duševní zdraví V posledním roce jsme mohli v ČR přivítat zajímavé lidi zabývající se péčí o vážně duševně nemocné lidi. Ať už to byl M. Bahler s prezentací FACT modelu nebo J. Seikkula s aplikací rodinné psychote...

Více

Psyché Reportu - Péče o duševní zdraví

Psyché Reportu - Péče o duševní zdraví NA ROZLOUČENOU V redakci se rozhořela hádka, zda do této rubriky umístit fotku kvetoucích sněženek v ustupující

Více

PSYCHÉ REPORT - Péče o duševní zdraví

PSYCHÉ REPORT - Péče o duševní zdraví s regionálními poslanci, což možná nebude mít bezprostřední dopady, ale každopádně to bylo zajímavé. Začátkem dubna se nám po dlouhých, bezmála ročních, přípravách podařilo přestěhovat klienta z Do...

Více

Leden - Fokus Mladá Boleslav

Leden - Fokus Mladá Boleslav ing. Petr Šilar. Vhod přišla i kytička od pana předsedy M. Štěcha, kterou jsem podle rady paní doktorky nechal usušit. Kdo více sleduje politiku, ví, že pan senátor vede senátní klub KDUČSL a nezáv...

Více

37 / 2008

37 / 2008 e Welesu, který jste právě otevřeli, jsme pro vás připravili malou exkurzi současným, ale i  nepříliš historicky vzdáleným literárním Brnem. Skutečnost, že redakce sídlí v Brně, asi naznačuje, jak ...

Více