Enviromentální studie mobility

Chronologický přehled vývoje ekologických konceptů Opel
Enviromentální studie mobility
Od roku 1971 pracují konstruktéři GM/Opelu na vývoji automobilů budoucnosti
Současná studie Flextreme je dosud posledním krokem ve výzkumu elektrického pohonu,
který se začal v roce 1971, kdy Georg von Opel – vnuk zakladatele automobilky Adama
Opela – řídil speciální Opel GT na okruhu v Hockenheimu maximální rychlostí 188 km/h.
Dva spojené stejnosměrné elektromotory dávaly dohromady výkon 90 kW. Energie
proudila z 280 článků 590 kg těžké nikl-kadmiové baterie. Při ustálené rychlosti 100 km/h
činil dojezd vozu 44 kilometrů.
Chronologický přehled experimentálních vozidel a studií, které Opel vyvinul v zájmu
maximální ohleduplnosti vůči životnímu prostředí:
1981 – Opel TECH 1
S tímto pokusným automobilem vyvolal Opel na autosalonu IAA v oce 1981 pořádný
rozruch. TECH 1 (jehož tvary naznačovaly design budoucího modelu Omega uvedeného
v roce 1986) měl koeficient aerodynamického odporu vzduchu jen Cx = 0,235, což byla
tehdy absolutně nejnižší dosažená hodnota. Čtyřdveřové kupé bylo postaveno na základě
modelu Kadett D a v zájmu co nejlepší aerodynamiky mělo hladce vlepovaná okna do
karoserie, šikmou zadní část s oddělenou odtrhovou hranou a zakrytý podvozek. I interiér
byl neobvyklý: Elektronické digitální přístroje zobrazovaly jen nejnutnější informace,
elektronické dotykové spínače ovládaly všechny funkce kromě brzd, plynu a spojky.
1990 – Opel Impuls 1
Impuls 1 vycházel z typu Kadett a byl společným dílem vývoje firmy RWE Energie AG
a výrobce akumulátorů SAFT. Poháněl jej derivační elektromotor na stejnosměrný proud o
výkonu 16 kW, baterie využívaly nikl-kadmiové články s tekutým elektrolytem. Akční
rádius studie Impuls 1 činil asi 80 km, vůz dosahoval rychlosti 100 km/h.
http://media.opel.com
General Motors Corporation
-2-
1991 – Opel Impuls 2
Inženýři z týmu Opel Advanced Development navrhli prototyp čtyřmístného elektromobilu
na bázi kombi Astra Caravan a vystavili ho na autosalonu IAA v roce 1991. Impuls 2
využíval technologie elektrického pohonu ze sportovního automobilu Impact, který
představil General Motors na jaře roku 1990. Dohromady 32 olovených baterií dodávalo
energii dvěma trojfázovým asynchronním motorům se společným výkonem 85 kW/115 k.
1991 – Opel Eco 2
S průměrnou spotřebou jen 5 l/100 km spotřeboval koncept Opel Eco 2 přibližně
o 27 procent paliva méně, než porovnatelné sériové automobily té doby. Experimentální
vozidlo poháněl zážehový motor 1.6 l o výkonu 50 kW/68 k propojený s automatickou
spojku s funkcí Start/Stop, která automaticky odpojila a zastavila motor během přestávek
v jízdě, např. při čekání u semaforů. Mezi nezvyklé prvky vozu patřila i zlepšená
aerodynamika a speciální pneumatiky se sníženým valivým odporem.
1992 – Opel Twin
Hlavními prvky velmi uznávaní studie Opel Twin byly vyměnitelné jednotky pohonu, které
obsahovaly motor, převodovku, zadní nápravu a akumulátor energie. Automobil jezdil
v takové koncepci, která byla v daných podmínkách nejekologičtější a nejekonomičtější.
Například pro jízdu po dálnici se použil zážehový tříválec (objem 0,8 l, výkon 34 k). Pro
jízdy ve městě a na krátké vzdálenosti se dala využít elektrická jednotka se dvěma
elektromotory v nábojích kol (výkon 2 x 14 k). Umístění pohonu vzadu umožnilo odklon od
obvyklé koncepce sedadel: Řidič seděl vpředu uprostřed a tři pasažéři za ním, ve druhé
řadě.
1993 – Opel Astra Impuls 3
Impuls 3 byl postavený na bázi kombi Astra Caravan a byl stejně funkční jako běžně
sériově vyráběný model, takže nabízel místo pětici pasažérů a měl velký a variabilní
zavazadlový prostor a vysokou užitečnou hmotnost. V letech 1993 až 1997 Opel nasadil
deset těchto modelů do velkého testu elektromobilů na ostrově Rujana, kde koncepty
najezdily dohromady více než 350 000 km. Pět elektrických Aster bylo vybavených niklkadmiovými bateriemi, dalších pět vysokoenergetickými sodium/nikl-chloridovými
bateriemi. Třífázový asynchronní elektromotor vyvinul výkon 45/42 kW.
-3-
1995 – koncept Opel Corsa Eco 3
Opel Corsa Eco 3, první prakticky použitelný „třílitrový“ automobil světa, debutoval na
autosalonu IAA v roce 1995. O rok později tento prototyp docílil na ECO Tour of Europe
průměrné spotřeby 2,69 l nafty na 100 km jízdy. K rekordně nízké spotřebě přispívala i
promyšlená konstrukce: Karoserie (kapota, dveře a blatníky) byla vyrobená
z kompozitních materiálů vyztužených uhlíkovými vlákny, časti podvozku byly z hliníku.
1995 – Opel Combo Plus
Koncem roku 1995 Opel představil předvýrobní studii ekologického městského vozu
Combo Plus. Dvě sodium/nikl-chloridové baterie pracovaly v kombinaci se třífázovým
asynchronním elektromotorem o výkonu 45 kW, který vozu poskytovali bezhlučný pohon.
Specialitou byly baterie umístěné pod podlahou vozu, které bylo možné během deseti
minut vyměnit a získat tak dojezd dalších 200 km.
1996 – General Motors EV1
EV1 nebyla jen studie, protože těchto elektrických kupé se vyrobilo celkem 1117 kusů,
z čehož 800 vozů bylo dodáno leasingovými společnostmi klientům v Kalifornii a Arizoně.
Model EV1 byl postavený na bázi studie Impuls a poháněl jej třífázový elektromotor na
střídavý proud. Díky lehké hliníkové konstrukci, prvkům z lehkého magnézia (např. kola),
extrémně nízkému koeficientu aerodynamického odporu vzduchu Cx = 0,19 a rekuperaci
energie při brždění, činil dojezd modelu EV1 pozoruhodných 240 km. Vůz využíval dvě
různé sady baterií, z nichž každá měla 26 akumulátorů. Prvá soustava baterií obsahovala
12-voltové olověné akumulátory s kapacitou 18,7 kWh, druhá používala 13,2-voltové niklmetal-hydridové akumulátory s kapacitou 26,4 kWh.
1999 – studie Opel G90
Studii G90 představil Opel na autosalonu IAA ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1999.
Studie měla hmotnost jen 750 kg a vyznačovala se nízkou úrovní emisí. Název G90 měl
pro prostorný čtyřmístný vůz velikosti Opelu Astra speciální význam: Studie poháněná
tříválcovým zážehovým motorem o výkonu 44 kW/60 k vykazovala emise CO2 jen 90 g/km.
To odpovídalo průměrné spotřebě podle normy MVEG jen 3,88 l/100 km.
Vynikající hospodárnosti vůz dosahoval díky lehké konstrukci a extrémně nízkému
koeficientu odporu vzduchu Cx = 0,22. Současně design studie G90 naznačoval styling
budoucích modelů Opel.
-4-
2002 – koncept Opel Eco Speedster
Aerodynamický a lehký prototyp Eco Speedster s atraktivní karoserií demonstroval výkony
motoru 1.3 CDTI ECOTEC. Při výkonu 82 kW/112 k dosahovala studie maximální rychlosti
250 km/h a spotřebovala jen 2,5 l nafty na 100 km jízdy. Dvousedadlová studie, která
vycházela ze sportovního modelu Speedster, navazovala na tradici rekordního Opelu GT
z roku 1972. Eco Speedster měl karoserii z uhlíkatých kompozitu s výrazně vylepšenou
aerodynamikou (Cx = 0,20), hmotnost vozu činila jen asi 660 kg.
2005 – koncept Opel Astra Diesel Hybrid
Opel Astra Diesel Hybrid se chlubil spotřebou nižší o 25 procent a větší radostí z jízdy.
Studii poháněl motor 1.7 CDTI o výkonu 92 kW/125 k s bezúdržbovým částicovým filtrem
a dva elektromotory o výkonu 30 kW a 40 kW. V závislosti na konkrétních podmínkách
podporovaly elektromotory motor naftový, nebo samy poháněly celé vozidlo. Aktuální
režim určovala sofistikovaná řídicí jednotka prostřednictvím hybridní převodovky.
S podporou elektromotorů studie zrychlovala z 0 na 100 km/h za méně než 8 sekund.
A díky spotřebě pod 4 l/100 km (MVEG) byla tato studie i velmi úsporná.
Text a snímky jsou k dispozici na adrese: http://media.opel.com