UMĚLECKÉ DÍLO V KONTEXTU VEŘEJNÉHO PROSTORU UMĚNÍ

UMĚLECKÉ DÍLO V KONTEXTU VEŘEJNÉHO PROSTORU
UMĚNÍ A ARCHITEKTURA: MINULOST NEBO VÝZVA?
Autor: MgA. Petra Vlachynská ([email protected]) / Školitel: doc. ing. arch. Irena Fialová / Ústav urbanismu a územního plánování
Masky, Nové Butovice, J.a A. Koláčkovi, 2010
Vstřícné kameny, Dejvice, J. Zoubek, 2004
Pegas, Barrandov, M. Gabriel, 1992
Dialog, Nové Butovice, K. Gebauer, 2008
V západoevropských zemích je dlouhodobě kultivován veřejný prostor. Instalace uměleckých děl je systematicky
podporována.
V České republice se po roce 1989 postupně obnovuje vztah k veřejnému prostoru a sdíleným hodnotám. Narůstá
počet úspěšných realizací veřejných prostorů. Umění ve veřejném prostoru zůstává na okraji zájmu. Nových děl
není mnoho. Jaké realizace na území Prahy po roce 1989 vznikly?
Práce je postavena na předpokladu, že dílo a kontext tvoří celek. Umění tak představuje městotvornou kvalitu a je
možné jej reflektovat z pohledu urbanistické praxe.
Malý Marťan, Dejvice, J. Róna, 2004
Klíčová slova: public art, public space, site,
context, urban design, site-specific art,
public art policy
Vzhledem k dostupnosti téměř výlučně zahraniční literatury jsou
klíčová slova uvedená v angličtině.
Stroj Času, Letná, Vratislav Novák, 1991
Umění ve veřejném prostoru po roce 1989: situace v České republice
Vymezení zkoumané oblasti
Do roku 1989 byl v Československu platný zákon ustanovující povinnost 1- 4% z rozpočtu veřejné
stavby využít na realizaci uměleckého díla. Tento zákon, přesněji pátá hlava stavebního zákona, byl po
revoluci zrušen. Společně se zánikem Svazu československých výtvarných umělců a dalších
organizací, zanikly instituce, které iniciovaly a formovaly výtvarnou činnost komunistického režimu.
V současnosti neexistuje jakákoli politika a administrativa upravující praxi umění ve veřejném
prostoru (Karous, A2, 2013).
Praxe
V 70. a 80. letech bylo do veřejných prostorů Prahy instalováno přibližně 400 soch a objektů. Ve
srovnání s asi 60ti novými realizacemi za 25 let demokracie jde o výrazný pokles. Systematickou
činnost lze sledovat pouze v Liberci, kde působí občanské sdružení Spacium a v Brně s programem
Sochy pro Brno.
Důvody jsou různé, nicméně jejich společným znakem je fakt, že jsou reakcí na předchozí politický
režim. Umění ve veřejném prostoru si nese stigma nástroje systému, který kontroloval a diktoval
užívání veřejného prostoru. Pokud se umění ve veřejném prostoru odehrává, pak spíše formou akcí,
happeningů a dočasných uměleckých zásahů. Podobně i před rokem 1989 byly tyto nové formy
výrazem umělecké svobody. Radikální přijetí kapitalismu a upřednostňování individuálních zájmů na
mnoho let ovlivňuje vztah ke sdílenému prostoru.
V případě umění ve veřejném prostoru nebyla komunistická legislativa a instituce adekvátně
nahrazena. To se projevuje nejen absencí nových realizací, ale i nekompetentním výběrem,
přijímáním a osazování darů městu, pomníky významným osobnostem realizovanými bez veřejné
soutěže.
UMĚNÍ
URBANISMUS
Plášť svědomí, Nové město, Anna Chromy, 2003
Společné znaky umění a architektury v oblasti veřejného umění
1. Trvalé začlenění.
2. Vstupují do veřejného prostoru nebo jsou součástí veřejností plně či částečně (vizuálně)
sdíleného prostoru.
3. Jejich vznik probíhá v administrativním a institucionálním rámci.
Reflexe
Porevoluční praxi trvalého umění ve veřejném prostoru nereflektuje žádná publikace, pokud
nepočítáme dokumentaci aktivit Spacia či Brna. Oblast je na okraji zájmu odborné veřejnosti.
Sporadicky jsou nové realizace hodnoceny v odborných časopisech. Větší diskuzi vzbuzují soutěže na
sochy a pomníky.
Dokumentace
Nejucelenější dokumentaci představuje kniha a internetový archiv Vetřelci a Volavky, který mapuje
normalizační plastiku. Na stránkách Galerie hlavního města Prahy je dostupný archiv veřejné plastiky
cílený spíše na 19. století a meziválečné období. Na adrese www.socharstvi.info lze nalézt archiv
veřejné plastiky na území České republiky s cílem poskytnout nejen základní data, ale i obsáhlejší
informace o díle a jeho vzniku.
Vodník Kabourek, Malá Strana, J. Nálepa, 2010
Pomník Milady Horákové, Pankrác, J. Bartoš, 2009
Západní Evropa a USA
Stručné nastínění vývoje
V průběhu druhé poloviny 20. století se proměňuje medium umění ve veřejné prostoru. V 60. a 70.
letech se ještě uplatňuje modernistický koncept umění jakožto sochy či objektu, který doplňuje
architekturu a zkrášluje veřejný prostor. Později se pozornost od objektu přesouvá k jeho kontextu a
umění je vnímáno jako spolutvůrce místa, popřípadě jako místo samo o sobě. Je kladen důraz na
kontextuální začlenění a schopnost integrovat architekturu, město a krajinu ve spolupráci umělce s
dalšími profesemi angažovanými v tvorbě města (Kwon, 2002).
V 90. Letech Susan Lacy (ed.) v knize Mapping the terrain popisuje nové formy dočasného veřejného
umění(new genre public art), které se soustředí na aktuální problemy (bezdomovectví, ekologie,
AIDS, homosexualita, domácí násilí, apod.) a tak cílí s větším účinkem na konkrétní publikum.
Obhajoba a kontroverze
Umění v architektuře se začalo výrazně prosazovat v 60. letech 20. století. V 80. letech vrcholí jeho
obhajoba jakožto nástroje okrašlování veřejného prostoru a iniciátora sociálních změn.
Metropole postupně vypracovávají a zdokonalují politiku podpory umění ve veřejném prostoru.
Například v Anglii je 3x vice umění iniciováno a financováno veřejným sektorem než soukromým a
podobně je tomu v USA a dalších evropských státech (Miles, 1997). Nicméně ambice iniciátorů
usilující o lepší život ve městech zůstávají nenaplněné. Po třech desetiletích intenzivní podpory sílí
kritika a volání po revizi role umění ve veřejném prostoru.
Jedním z témat je otázka kdo je vlastně publikum a pro koho je umění ve veřejném prostoru určeno.
Výzkum v terénu se soustředí na přijetí a vliv konkrétních děl na obyvatele lokality. Umění ve
veřejném prostoru je určeno nesourodé a těžko specifikovatelné skupině jedinců, což s sebou nese
problém opodstatnění jeho přítomnosti ve veřejném prostoru a snahu definovat požadavky na
veřejného umění (Zebracki, 2012).
Samostatný problém představuje využití umění a umělců světové proslulosti pro vyjádření moci a
kapitálu nadnárodních korporací, “branding” měst výstavbou muzeí současného umění a nákupem
děl slavných umělců. Kulturní sféra, zaštiťující se dobrými úmysly o obohacení kulturního života a
kultivaci veřejného prostoru, se stává nástrojem ekonomických sil a trhu s uměním.
Z perspektivy České republiky lze pouze konstatovat, že se jedná o kritiku struktur, které se v ČR
teprve formují.
Richard Serra: Tilted Arc
Art-in-Architecture Program vyvtořený v 60. letech GSE (General service administration) měl za úkol
přinášet nejlepší umělecká díla širokému publiku New Yorku. Díky tomuto programu byl na Federal
Plaza na Manhattanu osazen v 80. letech objekt Richarda Serry Tilted Arc, který rozděloval náměstí.
Po několika letech byl objekt odstraněn. Richard Serra nesouhlasil s přesunutím objektu na jiné
místo, jelikož byl navržen právě pro Federal Plaza. Nicméně odmítal rovněž argument, že dílo
nepřináší pozitivní vklad do veřejného prostoru. Serra je radikální zastánce autonomie uměleckého
díla, přesto je pro něj dílo smysluplné pouze v kontextu, pro které bylo navrženo (Kwon, 2002).
Tento případ ilustruje specifickou situaci veřejného umění. Lze přemýšlet o konkrétní funkci umění?
Lze na něj klást požadavky? A bude to pak ještě umění? Tyto otázky jsou stále aktuální.
BIBLIOGRAFIE (uvedena je základní studijní literatura)
Public Art
MILES, Malcom. Art, Space and the City. Public Art and Urban Futures. NY: Routledge, 1997
MILES, Malcom. Urban Avant Gardes: Art, Architecture and Change. NY: Taylor & Francis, 2004
MILES, Malcolm, HALL, Tim. Interventions: Advances in Art and Urban Futures. Portland: Intellect Books, 2005
KWON, Miwon. One place after another. MIT Press, 2004
ZEBRACKI, Martin. Public artopia: Art in Public Space in Question. Amsterdam: Pallas Publication Press, 2012
RENDELL, Jane. Art and Architecture: a Place Between. London: I. B. Tauris, 2006
O'NEILL, Paul. DOHERTY, Claire. Locating the Producers: Durational Approaches to Public Art. Amsterdam: Valiz, 2011
SENIE, Harriet. Critical issues in public art: content, context, and controversy. Pennsylvania State University: Icon Editing, 1992
LACY, Suzanne. Mapping the Terrain: New Genre Public Art. Michigan: Bay Press, 1995
CARTIERE, Cameron. WILLIS, Shelly. The Practice of Public Art. NY: Routledge, 2008
FINKELPEARL, Tom. Dialogues in Public Art. NY: The MIT Press, 2001
KAROUS, Pavel. Atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968 - 1989). Praha: Arbor Vitae, 2013
UMĚNÍ VE VEŘEJNÉM PROSTORU / PUBLIC ART
ARCHITEKTURA
Pomník Tarase Ševčenka, Smíchov, 2009
Veřejný prostor
V průběhu práce bude zpřesněn a popsán pojem veřejného prostoru relevantní pro případ
veřejného umění. Prozatím je předmětem výzkumu umění, které se vyskytuje nejen v ulicích,
parcích a na náměstích, ale též v poloveřejných a polosoukromých prostorech, jsou-li určitým
způsobem v kontaktu s veřejnou sférou (bussiness parky, developerské projekty, pasáže, stavby a
areály občanské vybavenosti).
Příklad developerského projektu Kejřův Park, Hloubětín, Praha 9
První fáze developerského projektu Kejřův Park společnosti StarGroup byla ukončena v roce 2012. V současnosti jsou
všechny byty vyprodány. Projekt se pyšní dvěmi cenami developerský projekt roku 2011 a 2012.
Na stránkách developeři inzerují spoloupráci se špičkovými designéry a architekty a snahu zvelebit areál bydlení. Pro tento
účel bylo instalováno v řadě 5 soch do zatravněného prostoru mezi parkovištěm a hranicí areálu. V těchto místech areál míjí
cyklostezka. Podél cyklostezky jsou instalovány tabule s fotografiemi soch v digitálně upraveném prostředí a informací o
autorovi. Jedná se o jeden z prvních případů naplněné iniciativy využít v developerském projektu uměleckých děl.
„Společnost Star Group představuje nové koncepty bydlení v Česku a péče o kulturní úroveň veřejného prostoru je dalším
trendem, který prosazuje. Oslovili jsme několik předních českých umělců, svými objekty přispěli Pavel Opočenský, Václav
Fiala, Jasan Zoubek, Milan Kuzica, Jiří Kačer nebo Zdeněk Hůla,“ popsal Jan Kalaš, obchodní ředitel společnosti Star Group.
Netradiční využití prostoru si jeho obyvatelé pochvalují. V budoucnu plánuje developer aukci soch, jejíž část výtěžku věnuje
na charitativní účely.
(Zdroj: www.nasepraha9.cz/zpravy-11/jak-se-zkrasluji-projekty-moderniho-bydleni-tre, www.kejruvpark.cz)
Kejřův Park, Hloubětín
Cíl výzkumu
Cílem výzkumu je analyzovat a vyhodnotit vývoj praxe umění ve veřejném prostoru na území Prahy
v letech 1989 - 2014. Výzkum bude provázet snaha vytvořit podmínky pro odpověď na otázku, jaké
kvality umění do veřejného prostoru může vnést. Práce je postavena na předpokladu jednoty díla a
místa. Veřejné umění představuje městotvornou kvalitu. Práce může přispět k uvažovaní o umění v
procesu urbanistického navrhování.
.
Pracovní otázky
Tilted Arc, New York, Richard Serra, 80. léta 20. st.
Pracovní otázky vytyčují okruh témat, která budou zpracovány jako nutný základ pro analýzu dat a
porozumění problému: zpřesnění pojmu veřejného prostoru, rešerše kontextuálního umění a
architektury, kontextuální perspektiva jako metoda, srovnání současné situace s časovými úseky
1945 - 1989 a 1918 - 1939, trvalé formy veřejného umění versus dočasné vstupy do veřejného
prostoru.
Metoda
1. Fotodokumentace
2. Sběr dat: (okruhy dat budou během práce revidovány)
a) Základní informace: název, autor, lokalita, rok vzniku, rozměry, materiál, etc.
b) Prostorové, výtvarné a smyslové fenomény: měřítko a proporce, barva, světlo a stín, voda, zvuk,
noc, detail, materiál (Hall, 2006)
c) Sociální a kulturně symbolické informace: historie místa, identita, politické pozadí, historická
paměť, sociální kontext, etc. (Zebracki et al., Geoforum, 2010)
d) Informace o procesu: soutěž, bez soutěže, dar, výběr bez/za účastí odborné veřejnosti
3. Analýza z perspektivy jednoty místa a díla (kontextuální přístup)
1. Kvantitativní analýza a interpretace dat.
2. Kvalitativní analýza a interpretace dat. Případová studie.
Phenomenology and Architecture
MERLEAU PONTY, Maurice. Svět vnímání. Praha: OIKOYMENH, 2008
PALLASMAA, Juhani, HALL, Steven, PÉREZ - GOMEZ, Alberto. Questions of perception. San Francisco: William Stout Publishers, 2008
PALLASMAA, Juhani. The embodied image. West Sussex: John Wiley & Sons Ltd, 2011
TUAN, Yi Fu. Space and Place. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1977
HONZÍK, Karel. Úvod do studia psychických funkcí v architektuře. Praha, 1944
Veškeré umění má svůj kontext, ať už se
jedná o galerii, museum, nebo veřejný
prostor. Tento kontext je jednak fyzický a
prostorový, ale i sociální, intitucionální,
historický, politický.
V umění se reflexe kontextu uměleckého
provozu rozvíjí od 60. let. Rozšiřování
prostoru galerií a vstup do krajiny je
následován institucionální kritikou a reflexí
kapitalistických struktur trhu s uměním.
Pro některé teoretiky umění a architektury
je právě kontextuálnost zásadní kvalitou. Je
předmětem zkoumání a též pokusů o
přesnější označení, např: “contextual art”,
“site-specific art”, “critical spatial practice”
(Rendell, 2006).
Vyhodnocení
Public Space and Urbanism
CARMONA, Matthew. TIM, Heath. OC, Taner. TIESDELL, Steve. Public Places Urban Spaces: The Dimensions of Urban Design. Princeton:
Archietctural Press, 2010
KRATOCHVÍL, Petr (ed.). Architektura a veřejný prostor. Praha: Zlatý řez, 2012
GHEL, Jan. Města pro lidi. Brno: Nadace Partnerství, 2012
MILES, Malcolm, HALL, Tim. Urban Futures: Critical Commentaries on Shaping the City. NY: Routledge, 2003
MADANIPOUR, Ali. Public and private spaces of the city. NY: Routledge, 2003
Kontextuální metoda
Analýza a interpretace dat bude probíhat v
dialogu dílo - místo/kontext.
(Z konceptu kontextu budou vyloučena
témata: vztah díla a uměleckého provozu,
současné sochařství, tvorba autora.)
České archivy veřejného umění dostupné na internetu
www.vetrelciavolavky.czw
ww.ghmp.cz/cs/web/guest/verejnou-plastikuw
ww.socharstvi.info
www.praguewelcome.cz/cs/pamatky/pamatky/dalsi-zajimava-mista/pomniky-a-sochy/
Dánský národní archiv veřejné plastiky
http://samlingen.koes.dk/