Časopis - KELTOVINY

číslo 16
prosinec 2014
1
Tři měsíce utekly a my Vám přinášíme další
číslo našeho časopisu, který můžete tvořit i Vy.
Stačí nám jen napsat, že byste měli zájem
přispívat. Zároveň s touto prosbou jde ruku
v ruce nabídka pro maturanty a ostatní, kteří
něco pořádají, s nabídkou našich vystoupení.
Obsah 16. čísla časopisu:
SPEKTRUM
Česká hymna
CESTOU NECESTOU
Nový Zéland
SERIÁLOVÁ SKLIZEŇ…
Křeček v noční košili
KOMIKS
Sitting Bull
POVÍDKOBRANÍ
Když
SPEKTRUM
Podzimní zamyšlení
PŘEDSTAVUJEME
PK Models
SPEKTRUM
Kdo nám naděluje dárky?
POD KOPYTY KONÍ
Historie rodea – 5. díl
PÍSNIČKY
Balada Mexico Kida
SVĚT PŘÍRODY
Přirození komunikace s koněm
DOSTAVNÍK
Železnice přes USA
VEVERUŠÁK
Vanilkové muffiny
Templářský poklad
Háčkování
Letecká bitva – obec Kovářská
KULTURNÍ POZVÁNKY
Všichni členové – ať už redaktoři časopisu,
vystupující, ale i všichni ostatní, co se starají
o chod spolku Keltoviny Vám přejí plno
slunných dní v roce 2015 a nejen v něm.
Vše aktuální co se u nás děje naleznete na
našich stránkách na internetu www.keltoviny.cz
a nebo na našem facebookovém profilu
www.facebook.com/keltoviny, kde přidáváme
řadu pozvánek, vtipů aby ten Váš život byl
veselejší. Politiku u nás určitě nehledejte.
A hlavně… za chvilku tu jsou VÁNOCE 
Martin Štulla
Vydává občanské sdružení KELTOVINY
Redakční rada a dopisovatelé:
Martin Štulla (šéfredaktor), Pavla Štullová
(korektura textu), Zuzana Rottová, Věra Melicharová,
Ivan Vaněk, Anita Maroušková, Lada Reisnerová,
Vojta „Kiďák“ Tomáško, Lenka Jenderková, Iva
Blümelová, Lucie Kopečná, Lenka Martinková, Jiří
Mika a Veronika Janurová …
Použité fotografie a ostatní obrazový materiál:
titulní strana: Šikland©, zadní strana: Zuzana Rottová;
ostatní fotografie jsou přímo se jménem autora
2
3
5
6
7
8
9
11
15
17
18
18
20
23
Česká hymna
autor: Pavla Štullová
zdroj: wikipedie.cz
Asi si myslíte, proč jsem se rozhodla najít něco o naší státní
hymně. Důvod je prostý. Jak se v článku dočtete, poprvé
se hymna objevila v prosinci roku 1834.
Píseň pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, poprvé uvedené
v Praze dne 21. prosince 1834. Hudbu k ní složil František
2
foto: wikipedie.cz
Škroup, prvním interpretem se stal Karel Strakatý. Rychle zlidověla a získala postavení národní
písně. Čechy byly tedy první zemí, která měla jako hymnu divadelní šlágr. Hymnu tvoří pouze první
(a oproti originálu lehce pozměněná) sloka písně; druhá je dnes téměř neznámá. (Viz např. parodii
v Pravém výletu pana Broučka do měsíce od Svatopluka Čecha z roku 1888.)
První sloka písně Kde domov můj je česká národní hymna. Užívá se od rozpadu Československa
na konci roku 1992, již v roce 1990 však byla oficiálně prohlášena i za hymnu České republiky
uvnitř federace. Před rozdělením tvořila zároveň první část československé hymny, následována
první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska).
Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi 6 státních symbolů České
republiky a ty lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní
hymnu lze podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných
příležitostech, je-li to obvyklé.
Hudební motiv písně Kde domov můj se později objevil i v Škroupově Chrudimské předehře složené
k příležitosti slavnostního otevření divadla v Chrudimi (1854) a ve skladbě Antonína Dvořáka Můj
domov, kterou složil jako předehru ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl (1882).
Vlastní nápěv hymny však je starší než Škroup a nalezneme jej u Mozarta v druhé větě jeho
Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh K 297 b.
Se zvednutým prstem na Novém Zélandu
autor: Iva Blűmelová
zdroj: vlastní autorská tvorba
Na Nový Zéland se jezdí za krásami přírody a stopovat! Tuto úvodní větu si troufám tvrdit
po téměř dvouměsíčním stopařském putování. Severní i Jižní ostrov kolem dokola, občas i napříč.
Skvělé setkání s Novozélanďany, kteří jsou pohodoví a přátelští. Jen člověk na začátku trochu
nerozumí anglicky, ale i na ten akcent si dá po chvíli zvyknout. Navíc jsou i pohostinní a dělá jim
radost pomáhat druhým (opravdu!).
Veřejná doprava není zrovna nejlepší způsob, jak procestovat tuto nádhernou zemi. Mezi
některými městy jezdí autobusy jen jednou za několik dní. Potom lze potkat turistické autobusy,
které jedou po předem dané trase, vlastně zastavují, na těch nejznámějších turistických místech.
Od jedné z účastnic jsem vyslechla, že mnohem víc lidí zajímá alkohol a večerní party než denní
program – to bych věděla o lepších a levnějších destinacích pro večírkové dovolené.
3
foto: I. Blűmelová
Pronájem auta nebo stop?
Mnoho turistů si pronajímá auto, což rozhodně není špatné řešení, jsou pány svého času, zastaví
a zajedou přesně tam, kam chtějí. Rizikem může být, že se člověk snadno transformuje na tzv. car
turistu, kteří se snaží autem objet co nejvíce míst, zastavuje vedle silnice, nastavuje foťák tak, aby
auta nebyla vidět a svým hrdým výrazem dává najevo, že dovolenou tráví v horách (...na druhou
stranu se není čemu divit, když mnoho krás a zajímavostí vidí člověk z auta aniž by udělal jediný
pohyb...). Pokud však člověk stopuje, často se dostane na místa, kam vlastně ani nechtěl nebo
nevěděl, že existují a pak vidí ještě více krásy.
A holky stopařky se mají přímo báječně. Nejdříve jsem
zkusila stop ve dvojici - bylo to dobré, ale potom to bylo ještě
lepší. Kromě super zážitků a dojmů z přírody (které každý
už před příjezdem očekává…) jsem si navíc odvezla i mnoho
stopařských vzpomínek. Často se mi dostávalo pozvání na
jídlo, pití, k přespání. Dostala jsem i peníze nebo peříčko
pro štěstí z ptáčka kiwi. Pomáhala jsem sázet stromy, strávila
den s holandskou rodinou, německým párem, který si na
stará kolena plnil sen cesty kolem světa, víkend se dvěma
veselými novozélandskými důchodkyněmi. Také mi zastavil
bývalý reprezentant v biatlonu, který mi vyprávěl o tom, jak
jezdil závodit do Nového Města na Moravě.
foto: I. Blűmelová
Noc u babičky
První den, kdy jsem stopovala sama, mě k večeru svezl pán se synem jedoucí navštívit jejich
83letou maminku, resp. babičku. Při oznámení, ať mě prostě vyloží někde u silnice, že už si místo na
přespání najdu, se zhrozil a zvedl telefon: „Ahoj mami, mám v autě milou stopařku, může u tebe
dnes také přespat?“
A tak jsem si hned první den užívala krásného pokojíčku, teplé večeře a výtečného apple pie jako
od babičky! Paní byla chodící černá kronika, proto jsem se večer dověděla o všech vraždách, co se na
Novém Zélandu staly během posledních 15 let. Sice je dobré vědět o případných rizicích, ale to
že mě někdo může zastřelit v kempu, protože si mě splete s jelenem, bych stejně asi neovlivnila.
Manželka vás ráda pozná!
Druhý den se situace téměř opakovala, tvrzení mladého muže, že mě moc ráda pozná jeho
manželka, se mi zdálo podezřelé (…také by mi nebylo příjemné, kdyby můj manžel přijel domů
s mladou stopařkou a oznámením, že u nás přespí…). Ale realita byla taková, že jeho manželka mě
po příjezdu začala objímat, že miluje lidi, kteří cestují a že mě moc ráda poznává.
Večer jsem usínala s plným žaludkem, vypraným oblečením a růžově nalakovanými nehty (jejich
pětileté dcera „provozovala“ kosmetický salon a byla nadšená, že má další zákaznici). A já si začala
na nabídky k přespání rychle zvykat!
„Chtěla bych vzít do Nelsonu.“
„Pokud ti nevadí, že tam nebudeš za hodinu, ale za 3 dny, tak tě tam můžu vzít na jachtě!“
Samozřejmě jsem nadšeně přijala (A ještě se mi to náramně hodilo, protože jsem si pár dní
předtím narazila prst na noze tak, že jsem nemohla téměř chodit.). Následující dny jsem se učila číst
v lodních mapách, vázat uzly a překonávat mořskou nemoc (to se nepodařilo…). Poprvé v životě
jsem měla možnost vidět delfíny a těch pár minut, co doprovázeli "naši" jachtu na širém moři, bych
přála zažít každému. Volnost, radost a pocit štěstí…
4
foto: I. Blűmelová
Hodní řidiči
Že autostop je na Novém Zélandu opravdu rozšířený, dokládá situace, kdy jsme na stometrovém
úseku silnice postávali tři skupiny stopařů čekající na zastavení. Hned první auto mi zastavilo
a ještě jsme naložili stopařku čekající opodál.
Často si se mnou řidiči také zajeli mnoho kilometrů (jednou také 100), aby mě dovezli přímo
na mnou požadované místo. Jindy se mnou pán původně jedoucí do práce strávil celé dopoledne
a vozil mě po nejodlehlejších místech Jižního ostrova, prolézal lvouní stezky a ukazoval krásné
vodopády jenom proto, že sama bych se tam těžko dostávala a do práce zas tolik nepospíchal.
Dá se říct, že co stop to další příběh a pokud se všechny pospojují dohromady, stane se Nový
Zéland nezapomenutelnou mozaikou nevšedních zážitků, kvůli kterým má smysl cestovat.
Křeček v noční košili
autor: Martin Štulla
zdroj: csfd.cz
Kdo ví, jak se stalo, že si Kája Berka na návštěvu k dědečkovi
a babičce do Ružbachu zapomněl vzít s sebou pyžamo.
Prababička mu ochotně půjčila noční košili po pradědečkovi,
o němž se v rodině tradovalo, že byl směšný snílek a vynálezce
nesmyslných předmětů. Jedině prababička pokládala svého
zesnulého manžela, profesora na místním gymnáziu, za
zneuznaného génia. Kája, poté, co prosnil noc v pradědečkově
noční košili, dal babičce plně za pravdu. Nejenom, že zažil
v pradědečkově vyučovací hodině výlet do pravěku, ale
dozvěděl se tady důležitou informaci.
Jeho starší bratr Radim, konstruktér velké automobilky, se už
dávno trápí se svým vynálezem převratného významu.
Pradědeček prozradí Kájovi, že na podobném vynálezu auta,
které bude jezdit zadarmo a bez škodlivých zplodin, sám kdysi
pracoval a důležitou dokumentaci zakopal na zahradě.
foto: Česká televize
V tomto seriálu zažijete cestování v čase po česku. Od pana režiséra Václava Vorlíčka je i tohle
téma vtipně a ryze česky ztvárněné. Výborný seriál o české chytrosti a také české závisti. Velice
originální, zábavný seriál.
5
6
Když
autor: Věra Melicharová
zdroj: wikisource.org
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!
7
Podzimní zamyšlení
autor: Lenka Jenderková
zdroj: Lidové noviny, wikipedie.cz, granosalis.cz
Z velkého přechodu z veder do zimy se vyklubal celkem teplý podzim, za což jsem velmi vděčná,
protože jinak sychravé počasí nebo nekonečné deště navozují špatnou atmosféru a únavnou náladu.
Když se mě někdo zeptá, které roční období mám nejraději, odpovím léto nebo zimu, protože má
člověk široké možnosti, co podniknout. Ale pokud se bavíme o jaru nebo právě podzimu,
ty možnosti už nejsou tak rozsáhlé. Avšak za takového počasí může být i jinak. Vyplatí se rozhodně
pro zlepšení imunity chodit alespoň jednou za týdně plavat nebo pokud někdo vlastní pejska, tak
chodit rychlou chůzí, která příznivě ovlivňuje nejen náš organismus (krevní tlak, oběh, zažívání
atd.), ale i našeho miláčka. Každodenní dávka ovoce a zeleniny je také velmi důležitá součást zdraví
a posilování imunity na zimu.
Spíše se zaměřím na stres, který s sebou nese podzim. Někteří lidé špatně reagují na zimu,
na zvyšující se spotřebu plynu kvůli cenám nebo na blížící se Vánoce. Myslím, že po zimě si každý
říká, že ty nervy vůbec nestály za to. Lepší je se hodit do klidu, s chutí si vychutnat podzim, poslední
teplé dny, pobyt v zahrádce, která díky tomuto období hraje všemožnými barvami nebo přípravami
na Vánoce. Tento rok je prvním rokem, kdy mám promyšlené veškeré dárky a to jak z pohledu
praktického, tak i cenového, takže jsem nadmíru spokojená, avšak důležitější než co, je spíše kdy
dárky nakupuji. Nejlepším obdobím je právě podzim. Dárky se postupně kupí, na začátku prosince je
akorát postupně zabaluji a nemusím se zbytečně stresovat o svátcích, které mají být spíše obrazem
klidu a míru. Udělejte si třeba seznam, kde si zapíšete, komu co pořídit a spočítat si i ceny. Potom
sečtete, vyjde vám konečná suma, kterou zaplatíte a tak budete vědět, kolik si můžete dovolit utratit
nebo zda vám to vůbec vyjde. Někteří lidé nakupují vše až v prosinci, honí se za slevami, jsou mrzutí
a v konečném důsledku, třeba mnohdy jako mě, zjistí, že jim to ani nevyjde. Takhle budete mít
výdaje pod kontrolou a není nic lepšího, než zjistit, že z listopadové výplaty zůstalo o to víc peněz
a můžete si pak třeba dopřát lepší značku vína na oslavu Nového roku :).
Takže žádný stres, jen pohodu, nohy nahoru a užívat si života,
dokud to jde a dokud jsme zdraví nebo máme milující rodinu
a přátele. Plňte si své sny, běžte za svými plány, aby vám neutekl,
abyste nelitovali, že jste neprožili život takový, jaký jste chtěli.
Jednou za čas si dopřejte něco dobrého do žaludku, občas i trochu
dřiny pro tělo a občas trochu více spánku a válení se v posteli,
pečujte o sebe a rozdávejte úsměv, protože ten se vám vrátí!
foto: Z. Rottová
Moje tipy na akce:
Václav Neckář koncerty:
1. 12. 2014 Bystřice nad Pernštejnem
6. 12. 2014 Zlín
9. 12. 2014 Vamberk
10. 12. 2014 Hořice v Podkrkonoší
14. 12. 2014 Kutná Hora
22. 12. 2014 Praha
26. 1. 2015 Pelhřimov
Můj tip na večerní film:
Inkoustové srdce
Jeptiška (Guillaume Nicloux)
Zaříkávač koní
Můj tip do kina:
Hobit: bitva pěti armád
(premiéra 11. 12. 2014)
8
PK MODELS
autor: Martin Štulla
zdroj: autorský rozhovor
O modelech Monti systemu jsme již psali v čísle 14. Tak jen krátce. Monti system je
legendární česká stavebnice věrných modelů osobních a nákladních aut, se kterými si vyhrají
malí i velcí. Modely jsou vyráběny v měřítku 1:48, 1:35 a 1:28. Monti system sestavíte bez
lepidla a nanášení barev.
V tomto čísle jsme si vzali na mušku hlavní osobu firmy PK MODELS Pavla Kulvejta, která
se modely Monti systemu také zabývá.
 Kdy Vaše firma vznikla a co Vás vedlo k jejímu založení?
Naše firma vznikla v roce 2009. K jejímu založení vedlo modelaření. Lákalo nás vymýšlet modely,
které by potěšili nejen nás, ale i další sběratele či modeláře. Původně jsme se zabývali měřítkem HO
1:87, ale postupně jsme přešli na stavebnice Monti system. No a v současné době to vypadá, že se k
HO opět vrátíme. První krůček k návratu se již učinil s modely lunaparkových a cirkusových
maringotek.
 Proč zrovna PK Models?
Původní název byl JMPKmodel a tato firma je úspěšně stále na
trhu. Firmu jsme založili s panem Jiřím Mikšátkem, proto JMPK prostě iniciáli jmen. Časem se naše cesty a cíle začaly rozcházet,
tak jsme se dohodli na rozdělení a v tu dobu vzniklo PK/models.
 Čím jsou Vaše modely jedinečné?
Neřekl bych jedinečné. Jsou to stále původní modely MS, pouze se snažíme jim dát nějaké téma,
skutečnost a návaznost. To co nelze dohnat výlisky se snažíme dohnat polepy. Někdy stačí málo
a obyčejná stavebnice MS se změní na model. Monti system se bral jako hračka, ale ty doby jsou už
dávno pryč. Dnes už to jsou modely pro sběratele. Těžko říci kdo se postaral o to, aby legendární
a dnes už i retro stavebnice MS vymizela z obchodů s hračkami a to byl společně se skoro nulovou
inovací takový pád na dno. Za jedinečné považuji výtvory modelářů, kteří model MS od základu
předělají a přidají pár detailů. Některé modely jsou opravdu nádherné - to vždy smekám. To jsou
jedinečné modely.
 Výrobce MS (firma BENEŠ a LÁT, a.s.) vyrobil, podle
jejich internetových stránek, přes 80 modelů. Kolik
jich je na Vašem kontě?
Když připočítáme svatební kamiony, výroční kamiony
a dokonce jsme dělali i rodinný kamion, tak jich je okolo
80 typů také. A pár prototypů je v šuplíku. Buď jsme se
z firmou nedohodli na podmínkách vydání, nebo se to
nedotáhlo do úplného finále.
9
foto: PK Models
 Oslovují Vás firmy nebo Vy je?
Dnes už ano, ale stále je to tak na půl. Pokud oslovujeme firmu, tak víme, že ji musíme našim
projektem zaujmout a oslovit. Někdy je to pořádná fuška a občas se to nepovede vůbec. Některé
firmy či společnosti jsou dosti nepřístupné, až někdy nechutně arogantní. Ale tak to je asi bude.
Každá prohra je pro nás vlastně další výzva.
foto: PK Models
 Co rozhoduje o tom, jaký model vyrobíte a jaký ne?
Je to spousta důvodů a aspektů. Téma na model je
vymyšlené v celku hned. Pak se musí vyhodnotit, zda se
na daný model dají vůbec vyrobit polepy, zda půjde
vyrobit barevnost výlisků, zda budeme moci použít loga
na které vždy někdo vlastní autorská práva. A jaká bude
cena modelu. Také se stane, že v průběhu realizace
zjistíte, že daný model je vlastně nesmysl a nebude asi
moc pěkný, tak jde do šuplíku a je konec a vymýšlí se
další model. V tomto mají obrovskou výhodu modeláři,
kteří si model MS upravují pouze pro sebe - žádné
následky a žádné starosti… Bohužel mi jdeme s kůží na
trh (jak se říká) a kdo se pohybuje v české modelářské
branži, tak jistě zná, že Český modelář je veliký kritik.
 Nápady zpracováváte sám?
Nápady určitě nezpracovávám sám. Já model navrhnu, udělám náčrtek, jak by měl model asi
vypadat. Spolupracujeme s několika grafiky, ale náš dvorní grafik je pan Jarmar se kterým model MS
pipláme do finálové podoby a někdy je to pěkná fuška. Nekonečné grafické úpravy
a předělávání, zkouška zkušebních tisků atd. Je to stále dokola. Pokud je limitovaná edice ve
spolupráci s Vistou Semily, tak se samozřejmě tvoří model vždy v úzké spolupráci s Vistou.
 Testujete své nové modely na sobě?
Ano testuji, jinak to ani nejde, ale i tak se stane, že Vám něco unikne a to i přesto že to kontrolují
další tři až čtyři lidé.
 Blíží se Vánoce. Co aktuálně připravujete?
Určitě bude naše již tradiční PFko. Je sice rozpracováno spousta modelů a to hlavně Liaz. Co se ale
do Vánoc podaří vydat si nedokážu odhadnout. Vista Semily má jiné výrobní priority než výrobu MS.
Byl sice vytvořen ediční plán do konce roku, ale nějak se nedaří ho dodržovat. Proto bych o tom
raději moc nehovořil, ať nejsme pod stromečkem zklamaní.
 Kde se můžeme informovat o novinkách ve světě PK Models?
Všechny novinky a aktuální zprávy nejdete na našich facebookových
stránkách https://www.facebook.com/pages/PKmodels
10
foto: PK Models
Kdo nám naděluje dárky?
autor: Pavla Štullová
zdroj: Lidové noviny, wikipedie.cz, granosalis.cz
Víte, kdo Vám nadělí dárky v jiných evropských zemích?
Zatímco u českých dětí Santa Claus bitvu s Ježíškem definitivně
prohrál, v jiných zemích tohoto staříka s bílým vousem
a červenou čepicí netrpělivě očekávají. Ale není to jen on, kdo
nosí vánoční dárky. Někde domácnosti navštěvuje Vánoční muž,
jinde skřítek, děda Mráz, čarodějnice nebo parta trpaslíků.
Austrálie
V zemi klokanů slaví Vánoce stejně jako ve Velké Británii – jen
s tím rozdílem, že místo lyžování a koulování vrcholí v Austrálii
léto a děti si užívají letních prázdnin, které s oblibou tráví na
pobřeží oceánu s celou rodinou.
Vánoční stromečky mají buď umělé, nebo zasazené v květináči.
Vánoční hostina má většinou formu pikniku pod otevřeným
nebem s nezbytnými barevnými balónky. Australané milují
vánoční gratulace a pohlednice snad nejvíce za všech národů
a posílají jich neuvěřitelné množství. Dokonce mezi sebou
soutěží, kdo se může pochlubit větším počtem obdržených
vánočních blahopřání! Aby si je každý mohl dobře prohlédnout
a případně i přepočítat, připínají je umělohmotnými kolíčky na
pestrobarevné šňůry, zavěšené nedaleko jídelního stolu, nebo
vkusně naaranžované v oknech.
Brazílie
Vánoční oslavy jsou pro ně velmi důležitými svátky. Nádherné pláže neznají zimu ani sníh. V páté
nejlidnatější zemi světa žijí vedle sebe potomci Portugalců, Italů, Němců a Španělů, mulati, mestici,
černoši, Japonci a Indiáni. Ve vánočních oslavách se zrcadlí nebývalá národnostní různorodost.
Protože se ale všichni považují především za Brazilce, mají Vánoce i spoustu společných rysů.
Všichni se radují, přejí si vše nejlepší k Narození Páně a zdobí stromečky spoustou nejbarevnějších
vánočních ozdob. Téměř všechny vánoční stromky jsou umělé, skutečné jehličnany si mohou dovolit
jen ti nejbohatší. Brazilci jsou proslulí nejen početnými rodinami, ale i velkorysostí a chutí utrácet.
Většina obyvatel Brazílie navštěvuje o vánočních svátcích mše v kostelech nebo přímo pod
otevřeným nebem. O štědrovečerní večeři si Brazilci pochutnávají na pečeném krocanu, ovoci,
mořských rybách a sladkých zákuscích. Zpestření do tradičního pojetí Vánoc vnáší vyznavači
candomblé, náboženství, které kdysi do Brazílie přivezli otroci z Nigérie a Beninu. Víra černých
otroků prorostla katolickým náboženstvím, a tak se v daleké jihoamerické zemi radují nejen z bílého
Ježíška, ale i z boha plodnosti a sklizně Oxalá s černou tváří, kterého doprovází Lemanjá, bohyně
moře.
Bulharsko
V pravoslavném Bulharsku se vánoční svátky slaví až 6. ledna, a tak si milovníci Vánoc mohou
nadělovat dárky hned dvakrát - 24. prosince a 6. ledna. V žádné bulharské domácnosti nechybí
o Vánocích ozdobený stromeček. Dárky pod něj dává děda Koleda. Tradičním vánočním jídlem je
11
v Bulharsku vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí. Místo vánoček, na které jsme zvyklí u nás,
připravují Bulhaři ze sladkého kynutého těsta pečivo ve formě kroužků. Na venkově se ještě občas
dodržuje starý bulharský zvyk, že hlava rodiny rozloží před štědrovečerní večeří po zemi slámu,
připomínající chudobu chléva, ve kterém přišel na svět vyvolený syn Boží, malý Ježíšek. Hospodyně
rozprostře na slaměnou podestýlku vyšívanou pokrývku a na takto připravený “stůl” rozloží mísy
s jídlem. Nejstarší člen rodiny pokrmy požehná a vánoční hostina může začít.
Dánsko
Počátkem vánočních svátků se objevují adventní věnce.
Čtyři hořící svíčky si vykládají Dánové jako symboly čtyř
období lidského života – dětství, mládí, dospělosti a stáří.
Vánoce jsou v Dánsku ale spojeny především s dárky a nikdy
se na nich nešetřilo. Připravují se s několikaměsíčním
předstihem a Dánové dělají s jejich nákupy velké tajnosti.
Podle starého obyčeje totiž musí být každý dárek pro
obdarovaného velkým překvapením. Lidé v Dánsku věří, že
čím větší překvapení, tím šťastnější budoucnost je čeká.
Dárky rozdává vánoční posel a balí je alespoň do dvaceti
vrstev vánočního papíru a krabic. Dárek musí být vtipný
a poukazovat na některou ctnost nebo charakterovou vadu.
Drobné dárky a cukroví se věší na větve vánočního
stromečku, který nechybí v žádné domácnosti. Nejoblíbenější je smrček. V posledních letech si získal
na oblibě také zvyk kupovat malé jehličnánky v květináčích, o Vánocích je ozdobit a na jaře
slavnostně zasadit ve volné přírodě, v lese nebo na speciálně vyhrazeném místě v městském parku.
Ke štědrovečerní večeři se podává husa, kachna, vepřová pečeně s červeným zelím, teplá šunka,
pepřená treska s ředkvičkou a horká rýže politá studeným mlékem, pivní a pšeniční chléb, a jako
dezert sladký rýžový nákyp se zapečenou mandlí. Komu se poštěstí ji najít, dostane speciální dárek
Julemand. Vánoční specialitou Dánska jsou tzv. vánoční talíře - ručně malované.
Finsko
Dárky roznáší dárky veliký Ukko, pomáhají mu pidimužíci, kteří prý zlobivé děti odnášejí do svého
ledového království.
Francie
Dárky dětem ukládá až 25. prosince na krb nebo ke kamnům dobrý
vánoční duch Pére Noël. Je ze všech Ježíšků a Santa Clausů nejmladší.
Od Santa Clause se liší vlastně jenom jménem, také létá na saních
tažených soby. Ke slavnostnímu stolu zvou Francouzi do svých
domácností bezdomovce, chudé, sirotky a vězně, na kterém nechybí
ústřice, šneci, žabí stehýnka, krocan plněný kaštanovou nádivkou
a drahé ovoce. Tři králové jsou svátkem dětí a maminky jim v tento
den upečou dort ozdobený papírovou figurkou, ve které je zapečená
malá figurka. Kdo ji najde, je králem hry.
Grónsko
Tady bydlí Děda Mráz a píší mu sem děti z celého světa. Žije
v podzemní jeskyni uprostřed věčného ledu.
Chorvatsko
V centrální části Chorvatska přináší do rodin dárky Jezus, jinde ale přichází
24. prosince děda Božičnjak. Dříve hospodář vystřelil před štědrovečerní večeří jednou z pušky, aby
oznámil ostatním, že začali slavit.
12
Island
Islanďané slaví Vánoce skoro dva týdny – od 25. prosince až po Tři krále 6. ledna. Nadílku
obstarává třináctičlenná parta vánočních trpaslíků. První se objevuje 13 dní před Štědrým dnem
a s každým dalším dnem se objevuje další.
Itálie
Štědrý večer se slaví jako předvečer narození Páně jen
schůzkou s přáteli. Také italské děti dostávají dárky až na
první svátek vánoční ráno. Ve srovnání s našimi, jsou italské
Vánoce velmi odbyté: vždyť tu ani nepečou cukroví. Jenom ta
půlnoční mše je stejná. Pod vánočním stromkem najdou děti
téměř vždy i malé jesličky. Dárky jsou spojené s osobou
italské obdoby Santa Clause - Babbo Natale. Po snídani jde
zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině
nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka
s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní
Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti
na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí
s rozmarýnovými bramborami a artyčoky, či večeře
o několika chodech na bázi mořských ryb. V Itálii se slaví
ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice Befana sestoupí
komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká
loutka se pak na znamení konce svátků zapálí.
Lucembursko
Lucemburčané zdobí své vánoční stromky už 1. prosince. Děti věří, že jim dárky nosí tajemná bytost
Kristkind (Ježíšek). Vánoční specialitou je černý pudink s mačkanými bramborami a jablečnou
omáčkou.
Mexiko
Oslavují vánoce pro ně typicky - hlučně a vesele. Stromeček nemají. Sladkosti dávají do velkého
hliněného džbánu na vodu - Pinty, který visí ze stropu a je ozdobený peřím, děti se po něm natahují
a tlučou dřevěnými hůlkami tak dlouho, dokud jim nespadne a sladkosti a dárky se nevysypou.
Německo
Dárky německým dětem přináší vánoční duch Weihnachtsmann. Má rezavé
vlasy a vousy a k přemisťování používá osedlaný divoký vítr. Dříve prý
odnášel neposlušné děti a trestal nevěrné ženy. 1. 12. děti dostávají sladké
adventní kalendáře a až do vánoc otvírají po jednom okénku se sladkým
překvapením, vánočním stromečkem je jedlička. V jižním Německu děti
24. prosince navštěvuje Ježíšek s andělských doprovodem.
Nizozemsko
Nizozemské děti navštěvuje Sinterklaas, tedy Mikuláš, který připlouvá lodí
údajně ze Španělska. Dárky roznáší už v noci ze 4. na 5. prosince spolu
s Zwarten Pietem (Černým Petrem). O štědrém dnu chodí lidé do kostela,
25. a 26. prosince se scházejí se svými přáteli ke společnému jídlu a dávají
si další dárky.
Norsko
Otec vánoc Julenissen schovává dárky do dřeváků 24. prosince, a bývá doprovázen vánoční kozou.
Pro tu by měli děti připravit do botiček nějakou lahůdku – nevymlácenou ovesnou slámu.
13
Polsko
Štědrý den je dnem přísného půstu. Večer přináší dárky ještě před hostinou svatý Mikolaj.
Na štědrovečerním stole nesmí chybět polévky jako boršč, zelňačka, houbová nebo rybí
a samozřejmě štědrovečerní ryba - sleď nebo jeseter.
Rakousko
Na Vánoce se připravují několik týdnů dopředu. Tak jako my, tak i rakušané si vyrábí adventní
věnce, ozdobené svíčkami a stuhami - zelonou, ta je barvou naděje a fialovou - barvou minulosti. Na
Štědrý večer přichází Ježíšek přivolaný cinkáním zvonečku. Dárečky nebývají drahé. Spíše nápadité,
praktické, vlastnoručně vyrobené. Všechny dárečky balí otec - hlava rodiny.
Rusko
Štědrý den je v Rusku obyčejným pracovním dnem. Pravoslavné Vánoce totiž připadají až na
6. a 7. ledna. Původně byly spojeny s velkým množstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc v roce
1918 však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů místo nich slaví Nový rok s jolkou a dárky
od dědy Mráze. Děda Mráz používá saně, cestuje až ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka
v bílém kožíšku ušitém z hranostajů.
Slovensko
Slovenským dětem podobně jako u nás přináší dárky Ježíšek (Ježiško). Večer se jí kpustnica, na
stole nesmí chybět opékance, malé bochánky z kynutého těsta posypané mákem. Nechybí ani
tradiční bramborový salát, kapra ale stále více nahrazují jiné ryby.
Spojené státy
Vánoce tu jsou největším svátkem roku, přestože
se slaví pouze jeden den - 25. prosince. Proto tento
den musí být opravdu dnem D. Všude miliony
světélek, jak venku, tak doma, velkolepá vánoční
výzdoba, oblékají si trička s vánočními motivy,
ohromné stromky, mnoho dárků, které nosí Santa
Claus, čím více, tím lépe, ohromná hostina
s krocanem s kaštanovou nádivkou.
Santa Clause potkáme také například v Belgii, Irsku,
Litvě, Lotyšsku a Estonsku.
Španělsko
Vánoce ve Španělsku jsou svátkem rodiny. Dávají si dárečky, pije se šampaňské, jí se marcipán. Děti
se však většinou obdarovávají až na den Tří králů. Mikuláš zde dětem nosí dárečky do dřeváků. Stále
častěji ale do rodin přichází Papá Noel, který dárky naděluje na Štědrý den.
Švédsko
Vánoční skřítek Tomten na sebe bere podobu vánočního kozla, který má rohy zdobeny červenou
stuhou a dává dárky na Štědrý den.
Švýcarsko
Mají tajemného “Monsieura Chalandé.” Tohoto obrovského panáka plného dárků nacházejí děti
za dveřmi pokoje.
Velká Británie
Vánoční svátky už začínají vlastně na Mikuláše, tedy 6. prosince. Vrcholem je 25. prosinec - den, kdy
děti po probuzení nacházejí v červených ponožkách dárky od Father Christmas. Celá rodina se pak
sejde nad nadívaným krocanem a vánočním pudinkem.
14
Historie rodea – 5. díl
autor: Martin Štulla
zdroj: upraveno z prorodeo.cz
Utváření rodeové asociace
• V roce 1929 vznikla Rodeo Association of America (RAA), aby
sjednotila organizátory a manažery. Shromažďovala výsledky ze
soutěží z více jak 50ti rodeí po celé Severní Americe, včetně
Cheyenne ve Wyomingu, Pendeltonu v Oregonu, Calgary v Albertě
a Salinas v Kalifornii. RAA schvalovala soutěže, vybírala rozhodčí
a stanovovala peněžní výhry a bodový systém. Její rozhodčí
určovali a zaznamenávali šampiony z každé soutěže. Tato nová
organizace byla daleko od dokonalosti. Někdy peněžní ceny nebyly
takové, jak bylo oznámeno, a někteří rozhodčí posuzovali
nespravedlivě. RAA jmenovala první světové šampiony v roce 1929.
• V roce 1930 pokazil déšť rodeo na Millerově ranči 101 v Ponca City v Oklahomě. Po tomto dešti
vylezly želvy a někoho napadlo, že by mohli závodit na želvách místo koní. S obrovským počtem
10 000 startujících lidé sledovali, jak většina želv jen tak ležela a pouze pár se jich ploužilo dopředu.
První místo získal majitel želvy Goober Dust a domů si odvezl 7 100 dolarů. Druhé místo si odvezlo
1 250 dolarů. Tyto želvy ovšem nebyly důvodem založení organizace Cowboy Turtle Association
(CTA), která začala fungovat o řadu let později v roce 1936.
• V roce 1934 světová série rodea dorazila do Medison Square Garden. Rodeo nabídlo 40 000
dolarů v cenách. Organizátor světové série plukovník William T. Johnson ztratil 40 000 dolarů
o šest let dříve při organizaci Wild West show v Texasu a rozhodl se, že tyto peníze získá zpět.
Pořádal 5 rodeí v roce a předpokládal výdělek kolem 1 000 000 dolarů, jen smlouva v New Yorku
měla vynést 75 000 dolarů. Odhadoval, že prodělá 6 000 dolarů ročně na špatných půjčkách
kovbojům. Johnson nebyl členem RAA, na jeho soutěžích bylo ale více peněz a vypadalo to,
že kovbojové jeho soutěže mají raději. Během roku 1939 Johnson ale prodal všechna svá rodeová
zvířata a na světové sérii se již neobjevil. Místo toho se vrátil zpět k chovu dobytka poté, co prodal
celý svůj spekulativní business.
• Roku 1936 Johnson odmítl během Boston Garde Rodea přidat peníze
ze startovného do výher. Skupina rozzlobených kovbojů založila Cowboy
Turtle Association (CTA). Byla to první asociace soutěžících. Sami sebe
nazývali želvami proto, že se organizovali jen pomalu, ale případně uměli
vystrčit hlavu. Ten samý rok Tex Austin, organizátor Wild West show, byl
pokutován za to, že dovolil, aby se zvíře vyděsilo, když býček omylem narazil
hlavou do brány arény.
• V roce 1937 zemřel Pete Knight na vnitřní zranění poté, co spadnul z koně jménem Duster
na rodeu v Haywardu v Kalifornii. V době jeho smrti nasbíral více titulů šampiona a peněžních
výher než kterýkoli jiný bronco jezdec na světě. Walter Cravens, jezdec na býcích, byl shozen
a pošlapán během rodea světové série v New Yorku a o den později zemřel kvůli poraněné plíci.
V roce 1939 na rodea chodilo dvakrát tolik diváků co na závody aut a baseball.
• V roce 1940 vznikla v Kalifornii organizace Cowboys Amateur Association (CAA). Jejím účelem
bylo umožnit startovat a získávat zkušenosti i amatérům předtím, než přestoupí do Rodeo Cowboys
15
Association (RCA). Členové museli do RCA přestoupit ve chvíli, kdy dosáhli ve výhrách částky 500
dolarů. CAA také podporovala účast žen v disciplínách barrel race a cutting.
• V roce 1945 CTA změnila své jméno na Professional Rodeo
Cowboys Association (PRCA). V roce 1947 filmová hvězda Gene
Autry podepsal smlouvu na vystoupení na Medison Square Garden
Rodeo. Dostal plat 1 500 dolarů za jeden den vystoupení,
vystupoval 33 dní v kuse.
• V roce 1948 začala fungovat organizace Girl’s Rodeo Association
pod vedením skupiny texaských rančerek. Dnes má tato
organizace dvě sesterské asociace – Professional Women’s Rodeo
Ass. (PWRA) a Women’s Professional Rodeo Ass. (WPRA).
• V roce 1949 byla založena National Intercollegiate Rodeo Ass. a extrémně rychle se rozrostla.
První College National Final Rodeo (CNFR) bylo upořádáno ten samý rok v San Francisku
v Kalifornii. V roce 1951 se účastnilo již 41 škol. V roce 1955 se odhadovalo, že po celých Státech
probíhalo kolem 600 rodeí. Byla zorganizována volba Miss Rodeo America, prvně International
Rodeo Managementem v Casperu ve Wyomingu.
• První National Finals Rodeo (NFR) se pořádalo v Dallasu v Texasu v roce 1959. Bylo pozváno
nejlepších 15 výherců z každé disciplíny a jejich výhra na NFR byla připočtena k celkovým výhrám
v celém cyklu rodeí, a tak byl určen mistr světa. V roce 1960 NFR běželo v televizi na stanici CBS.
V roce 1961 se zájem rodea dále rozšiřoval a zahrnul i studenty středních škol, byla založena
National High School Rodeo Ass.
• V roce 1962 se NFR přemístilo do Los Angeles v Kalifornii, pak se na 30 let usadilo v Oklahoma
City v Oklahomě, od roku 1965 do roku 1984. Od roku 1985 má soutěž své zázemí v Las Vegas
v Nevadě.
• Roku 1975 bylo v Herefordu otevřeny National Cowgirl Museum a Hall of Fame. Později byly
přemístěny do moderního a mnohem většího zázemí ve Fort Worth. Většina lidí zde zapsaných jsou
rodeoví soutěžící.
• Roku 1979 PRCA otevřela ProRodeo Hall of Fame v Colorado Springs
v Coloradu. Je to jediné muzeum určené pouze pro rodeový sport
a rodeové kovboje. Socha před budovou muzea zobrazuje Caseye Tibbse
při jízdě na bronco koni Necktie.
• V roce 1987 začal v Pocattelu v Idahu National Circuit Finals Rodeo.
Nejlepší dva soutěžící z každé dsiciplíny z 12 různých PRCA regionálních
cyklů bojuje o titul národního šampiona. V roce 1991 se hlavním
sponzorem stala firma Dodge. V roce 1989 se otevřelo Texas Cowboy
Hall of Fame ve Fort Worth Stockyards ve Fort Worth. Mnoho ze zde
zapsaných lidí bylo aktivních při rodeích. Se vší pozorností, kterou rodeo
začalo přitahovat ze strany médií, stupňoval se i zájem o ochranu zvířat.
Přátelé rodea (Friends of Rodeo) vznikli v roce 1992 jako organizace
chránící rodeo. Ten samý rok skupina 20 bull riderů svým příspěvkem
1 000 dolarů od každého založila Professional Bull Riders, Inc. (PBR)
se základnou v Colorado Springs. Organizace si dala za cíl posunout jednu
z nejpopulárnějších rodeových disciplín na samostatnou úroveň. Daří se
jim a dnes je Built Ford Tough Series turné po 29 městech
a v hodnotě 10 milionů dolarů, která přiláká více než 100 000 tel. diváků.
Výraz rodeo (ze španělského rodear) znamená obklopit, chodit dokola.
V americké angličtině byl poprvé použit roku 1834 jako označení pro shánění dobytka.
16
Balada Mexico Kida - Waldemar Matuška
autor: Věra Melicharová
zdroj: www.velkyzpevnik.cz
Ve zpěvnících se můžete setkat také s názvem V Lincolnu loňskýho roku.
G
Lá-lá lá-lá-lá lá-lá
G
C
2. Ten večer jsme v Johnyho baru
srkali černý kafe a
říkali jsme si, jak asi,
baví se Jim v Santa Fe.
1. V Lincolnu loňskýho roku
G
Gmaj7
Ami
Jim Stapleton farao hrál, že
G
C
přitom se serval, tak
A7
Ami7
Najednou náramná rána,
rozbila lucernu a
v tu ránu v celičkým báru
nastala egyptská tma.
šerif mu náramky dal.
D7
G
C
Do Santa Fé když ho vedli,
G
Ami
Jim řekl, ať tak nebo tak,
G
La-la lá la-la lá
C
já natuty vezmu ti roha
Ab7
G
Ami
3. Na prahu postava stála
a že se hned ochladil vzduch,
to bylo každýmu jasný,
že to byl nějakej duch.
G
a budu zas volnej jak pták
G
La-la lá la-la lá
A v Santa Fé zrovna v ten moment,
říkám jen, co o tom vím,
zrovna když oknem bral roha
to nakoupil nebohej Jim.
foto: welcomemyhorse.blog.cz
DĚKUJEME ZA PODPORU…
17
Přirozená komunikace s koněm
autor: Anita Maroušková
zdroj: barulena.wgz.cz, adusssblog.blog.cz
Přirozená komunikace s koňmi, anglicky NHS (Natural Horsemanship)
je termín naznačující způsob "výchovy" koně. Výchovy je v uvozovkách,
protože v pravém slova smyslu nejde o výchovu, ale o vytváření vztahu
člověk--kůň, ve kterém člověk koňskou řečí nabídne koni přátelství, vztah
a vedení a zároveň autoritu. Autoritu, která nabízí koni bezpečí, ochranu,
vedení, a proto by měla být pro koně přijatelná, doslova chtěná a lákavá,
neboť kůň jakožto stádový tvor s mentalitou lovené oběti (není dravec,
predátor) po ochraně a vedení touží. V takto nastaveném vztahu je pro
koně radostí plnit člověčí pokyny, které tudíž mohou být velice jemné
a není třeba používat pomůcek jako je bič, udidlo apod. Takový vztah má
ale své zákonitosti, které musí člověk respektovat, a také klade nároky
na znalost "koňské řeči", tj. způsobu komunikace.
foto: A. Maroušková
Lidé na celém světě mluví různou řečí a většinou potřebují někoho, kdo tlumočí. Ale koně na celém
světě mají jen svou řeč - řeč těla. A proto se tak dorozumí úplně všude. A je na nás, lidech, abychom
se jim přizpůsobili a alespoň částečně se jejich řeč těla naučili, abychom pochopili jejich hierarchii
a pomohli jim protlouct se životem, stejně jako oni pomáhají nám.
Nejznámějšími zastánci jsou Monty Roberts, Parelli, v Čechách pak Honza Bláha, Míša Kunová
Barbora Mrkvicová a další…
Železnice přes USA
autor: Martin Štulla
zdroj: časopis ABC
Dnes nám to už tak nemusí připadat, ale koleje dříve
znamenaly pokrok v dobrém i špatném. Jejich stavba přinášela
dobrodružství i útrapy, hlavně v dalekých krajích na konci
tehdejšího civilizovaného světa.
Když před 166 lety vypukla v Kalifornii zlatá horečka, zamířily
tam ze zbytku Spojených států statisíce lidí. Jenže jak se tam
dostat? Mezi velkými městy na východě (například New York
18
foto: Časopis ABC
nebo Boston) a západním pobřežím byly vysoké hory a rozlehlé prérie. Tato země navíc někomu
patřila. Žily tu poslední velké svobodné indiánské kmeny: bojovní Dakotové (také Siouxové
či Lakotové) a jejich spojenci Čejeni (Šajeni).
Síla zlata však byla taková, že se další a další lidé vydávali povozy nebo pěšky skrze indiánské
území. Mnozí z nich za to zaplatili životem. Neohrožovali je jen indiáni, cesta napříč Amerikou
trvala měsíce, byla extrémně náročná a skoro na jejím konci čekalo pohoří Sierra Nevada. Pokud se
k němu cestovatelé dostali pozdě a zastihl je tu sníh, často umrzli.
Není proto divu, že se americká vláda snažila východ a západ země spojit nejmodernějším
dopravním prostředkem tehdejší doby: železnicí. Myšlenka to byla smělá, dráha od Atlantiku
k Pacifiku musela překonat vysoké hřebeny a tisíce kilometrů pouští.
Nakonec se začalo stavět ze dvou míst: první kámen položili v kalifornském Sacramentu 8. ledna
1863. Druhá firma pak zahájila stavbu z Omahy na řece Missouri, kam už železnice z východu vedla.
Doba stavbě moc nepřála, probíhala občanská válka Severu proti Jihu (1861-1865). V Kalifornii,
kterou nedlouho předtím USA získaly ve válce s Mexikem, nebyl skoro žádný průmysl. Stavitelům
chybělo prakticky všechno, co potřebovali: od hřebíků po kolejnice a lokomotivy. Vše museli
přivážet z východu po moři. Zajížďka to byla 24 tisíc kilometrů, kolem celé Jižní Ameriky. Navíc na
lodě útočilo jižanské bitevní loďstvo.
Problém byl i s dělníky, potřebovali jich asi pět tisíc, ale sehnali jen osm set. Důvodem bylo zlato.
Komu by se chtělo tvrdě pracovat na stavbě, když byla možnost najít pohádkové bohatství. Nakonec
stavitelé dovezli dělníky z Číny.
Na východním konci železnice se začalo usilovněji stavět až po válce. Pak to ale bylo rychlé:
Zásobovací vlaky dopravovaly dělníky a materiál až na konec kolejí. Tam už stálo stanové město,
které se stěhovalo se stavbou. Našli jste tu obchody a lékaře, ale také bary, kasina, nevěstince. Byl to
Divoký západ nejhrubšího zrna.
Celé toto společenství pomáhali živit lovci bizonů jako například Buffalo Bill. Výsledkem jejich
práce byl prudký úbytek těchto zvířat, nakonec jich z milionových stád zůstalo na prériích
posledních dvacet. To však až v roce 1894, kdy si již lidé začali uvědomovat hodnotu přírody a začali
bizony přísně chránit. Díky těmto dvaceti jedincům a dalším chovaným na farmách se druh podařilo
zachránit. Dnes už jsou tato zvířata opět celkem hojná.
Na prériích nebyli jen bizoni. S každým kilometrem se trať přibližovala k území Dakotů a Čejenů
žijících z lovu bizonů na velkých pláních. Železnice pro ně představovala nebezpečí, které si dobře
uvědomovali. Bránili proto stavbě ze všech sil.
Obě železniční společnosti závodily, kdo postaví více kolejí (a dostane více peněz od státu). Když
hrozilo, že by každá nejraději postavila celou dráhu sama, třeba i za cenu, že by vedly dvě trati vedle
sebe, vláda rozhodla, že se koleje setkají v Promontory Point v Utahu. Stavba byla dokončena
8. května 1869. Cesta od moře k moři, která dříve osadníkům trvala až půl roku, se zkrátila na necelý
týden. Divoký západ se změnil. Indiáni a bizoni prohráli.
Železnice se spojila v Promontory Point. Tamní část
trati byla využívána až do začátku 20. století, kdy byla
postavena Jižní zkratka. V roce 1938 byl provoz kolem
Promontory Point definitivně zastaven a o čtyři roky
později nevyužité kolejnice odvezli do železáren. Také
obě lokomotivy, které se zde roku 1869 setkaly,
skončily ve šrotu. Dnes v Promontory Point uvidíte
jejich repliky stejně jako koleje, které tu znovu položili
coby technickou památku.
19
foto: Časopis ABC
Na následujících stranách
najdete zajímavé články, které redaktoři
píšou pro skvělý web www.veverusak.cz.
Web je určen pro všechny, kteří se chtějí
dozvědět mnoho zajímavostí ze všech
koutů světa a ze všech možných odvětví a
činností, přečíst si tipy na zajímavé knihy a
výlety, nebo si třeba zasoutěžit o moc hezké
ceny. Veverušák je tu i pro TEBE .
A co jsme pro tohle číslo Keltovin
připravili? Budete si moci přečíst
o templářském pokladu ve Staré Boleslavi,
najdete zde tip na vynikající vanilkové
muffiny, rovněž se s námi naučíte háčkovat
záložku do knihy a vydat se můžete i na
zajímavý výlet spojený s leteckou bitvou.
Na Veverušákovi pak najdete další
zajímavé článečky, třeba:
Zajímavosti
ze
života
kadibudek
a záchodků  - v zajímavém článečku
nazvaném Jak se narodila kadibudka.
Pokračovat rovněž můžete v háčkování,
jak si uháčkovat pytlík na drobnosti
se dozvíte v článečku nazvaném Háčkování
3 Váček na drobnosti.
Pokud máte rádi poezii, můžete si přečíst
hezké básničky od dětí z Berouna v článku
nazvaném Podzimní veršování.
Potřebujeme:
240 g hladké mouky
120 g másla
100 g cukru krupice
1 vanilkový cukr
1 vejce
100 ml mléka
200 g bílého jogurtu
foto: magdalenka.cz
2 lžičky prášku do pečiva
marmeláda (libovolná příchuť)
Na ozdobu:
1 smetana ke šlehání
1 ztužovač šlehačky
cukrářská dekorace (dle vlastní volby)
Postup:
V míse vyšleháme vejce s cukry do pěny.
Přidáme máslo, jogurt, mléko a mouku
smíchanou s práškem do pečiva. Vše
vypracujeme na hladké těsto.
Těstem
plníme
těstem
vymazaný
a vysypaný plech na muffiny nebo formičky
přibližně do ¼. Po té na těsto přidáme
zvolenou marmeládu a na ni přilijeme opět
vrstvu těsta asi do ¾. Formičky a plech
nikdy neplníme až po okraj, protože by
muffiny hodně vyskočily a vypadaly
by nevzhledně.
Rubriku Veverušák pro Vás připravili:
Lucie Kopečná, Lenka Martinková, Jiří Mika
a Veronika Janurová
Dortíčky pečeme ve vyhřáté troubě
přibližně 20 – 25 minut. Po uplynutí doby
do nich píchneme dřevěnou špejlí
a zjistíme, zda jsou již hotové. Podle toho
volíme další dobu pečení nebo je vytáhneme z trouby ven.
Vanilkové muffiny
Také si občas lámete hlavu jaký dort koupit
nebo upéct rodičům, sourozencům nebo
kamarádovi
k narozeninám
či
jiné
příležitosti? Určitě je potěší jak velký dort,
tak také malé dortíčky, které jsou nejen
nádherné, ale i velice chutné a lehce se
připravují. Uvidíte, že se po nich jen
zapráší.
Smetanu se ztužovačem vyšleháme
dotuha a vychladlé muffiny zdobíme podle
vlastních představ ušlehanou šlehačkou
a cukrářskou dekorací.
20
Templářský poklad
ve Staré Boleslavi?
templářští utečenci schovali poklad, který
je schopný najít jen ten, kdo zná veškeré
důležité indicie. Nikdo zatím nepřišel na to,
které to jsou a ani není možné s jistotou
tvrdit, že se nějaký poklad v kostele
nachází.
Přesto…
V bazilice
dosud
neproběhl
archeologický
výzkum
a domýšlet si proto můžeme takřka cokoli.
Po staletí se traduje, že někteří členové
templářského
řádu
unikli
zuření
francouzského krále, snad vstoupili do
jiných řádů, možná se „jen“ dočasně
ukryli… V každém případě se s jejich
osudem pojí vidina bohatého pokladu,
plného zlatých předmětů a rohatá modla,
zvaná Bafomet, jíž se při svých kacířských
obřadech měli klanět. Tolik alespoň
oficiální obvinění.
Háčkování
záložka do knihy
Zatímco v prvním díle jsem vysvětlila jen
historii a některé nejdůležitější sloupky
používané při háčkování, tentokrát si
zkusíme vyrobit jednoduchou záložku,
k jejíž výrobě využijeme všechny techniky,
které jsme si minule vysvětlili.
Templáři prchají do Čech
Ti,
kterým
se
povedlo
překonat
francouzské hranice, se mohli uchýlit do
bezpečí kdekoli v tehdy známém světě.
Stopy některých z nich – dnes už ovšem
bezejmenných – vedou také do českého
království, především na moravský hrad
Veveří, kde měl údajně při sněmu zasedat
i sám velmistr Jakub Molay r. 1304.
A s sebou přinášejí nemalé množství svých
pokladů ve zlatě. Bafomet sice beze stopy
mizí, později se objevují některé zmínky
o něm v souvislosti se zednáři.
Pověsti nám dokládají pouze zlaté sochy
dvanácti apoštolů v životní velikosti, které
jsou dodnes ukryté v podzemí zmíněného
hradu. Podle jiných verzí původně patřily
knížeti Břetislavovi, který je do Čech přivezl
z vypleněného Polska. Jak se dostaly do
rukou templářů, však zůstává záhadou.
Není důvod přidávat jakýkoli fotopostup,
každý z nás totiž bude háčkovat podle toho,
který vzor se mu nejvíc líbí. Budeme tedy
potřebovat přízi (pro začátečníka je ideální
tenká vlna, např. Gloria ve světlé barvě)
a odpovídající háček (na Glorii 2,5 mm).
Začínáme řetízkem na deset ok + ŘO
a přeskočit očka u jejich „paty“, práci po
jejich
uháčkování
vždy
otočíme
a pokračujeme tak do požadované délky.
Kdo si troufne na složitější variantu, může
během práce střídat např. řadu KS se řadou
DS. V takovém případě je však potřeba
upravit počet ok na otočení (2-3 ŘO na DS;
1 ŘO na KS).
Stopy vedou do Staré Boleslavi
Podle jiných – méně známých – vyprávění
vedou stopy templářského pokladu do
Staré Boleslavi, starší části dvojměstí
Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, ležící
necelých 20 km od Prahy; města, kde byl
úkladně zavražděn druhý český světec,
kníže (sv.) Václav († r. 929, nebo 935).
Hlavní roli v dalším pátrání po osudu
templářského pokladu hraje krypta
sv. Kosmy a Damiána, která je dnes součástí
baziliky sv. Václava. Při prohlídce tu zaujme
dvojice ozdobných sloupů, z nichž jeden je
otočen hlavicí k zemi. Nejeden badatel si
klade otázku: proč?
Odpovědí se nabízí hned několik, od zcela
prozaické, že jde o stavební omyl, až po
možnost, že odkazují na místo, kam
Jinou možností je háčkovat 1DS 1 ŘO (DS
předchozí řady vynechat) do 2. očka 1 DS.
Pokud budete háčkovat správně, vznikne
drobná mřížka. Na konci tohoto vzoru
háčkujeme vždy 1 DS.
Kdo by chtěl mít záložku ozdobnější,
může na její konec přidělat třásně pomocí
liščí smyčky, nebo přišít knoflík či korálek.
Třásně vytvoříme tak, že z klubíčka
nastříháme několik stejně dlouhých nití,
které přeložíme napůl a protáhneme
pomocí háčku. Do každého očka řady
umístíme skupinku tří až čtyř nití. Smyčky
pečlivě utáhneme a na závěr volné konce
zastřihneme na stejnou délku. Stejný
postup opakujeme na druhém konci
záložky.
21
Jestliže místo třásní oba konce
sháčkujeme pevnými očky, můžeme si
vyrobit originální nátepník, který na závěr
můžeme pošít korálky.
dne nacházených trosek letecké techniky,
roztroušených
po
okolí
bývalého
nebeského bojiště – anglické i německé
vzdušné techniky.
Na úvodním obrázku je široký náramek
vytvoření předními reliéfními sloupky,
poněkud obtížnějším vzorem, který se
používá všude tam, kde je potřeba, aby
výrobek pružil.
Na tuto bitvu místní obyvatelé nemohou
zapomenout. Není sice mnoho přímých
pamětníků, ale pro skupinu lidí –
nadšenců – je dalo by se říci otázkou cti
vyhledávat staré předměty pro vybudované
muzeum v bývalé školce. Ve dvou
rozsáhlých patrech se skrývá nepřeberné
množství exponátů o nichž poutavě
vyprávět členové místního spolku.
Chcete -li se něco opravdu zajímavého
dovědět o hrdinství letců, ale i o každodenním úsilí lidí okolo spolku pro
odhalování pozůstatků letecké bitvy nad
Krušnohořím, vydejte se do obce Kovářská,
nebudete toho litovat!
foto: L. Martinková
Letecká bitva
Půl roku před ukončením II. světové
války, se již převážně odehrávaly letecké
bitvy nad střední Evropou. Dne 11. září
1944 se jedna taková odehrála nad
Krušnými horami, nad obcí Kovářská.
Nebyl to lehký boj, svědčí o tom veliké
množství nalezených a do dnešního
foto: J. Mika
22
23
24