28/2010 - Koruna Česká

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 28/2010
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Z obsahu čísla: XIX. Generální sněm Koruny České 2­4 * Zasedání nového Předsednic­
tva 5 * Slezsko proti NWO a další akce členů KČ 6­7 * Církev a šlechta 8­10 Papežův adventní projev * Pozvánky a PF 11­12 * Hans Adam z Lichtensteinu 13­15 * Kultura, kalendář 16­17 * Orientace, články 18­22 Klausova kleptokracie Karlismus a frankismus Kdo straší islámem. Vážení čtenáři,
Děkujeme Vám za přízeň, kterou jste po celý tento rok projevovali MZ, a těšíme se na příští rok 2011, který bude již 4. ročníkem. Přejeme Vám, aby to byl rok požehnaný, abychom v něm dělali to, co dělat máme, co je správné, a naplnili záměr Toho, kdo nás vyslal na tento svět. Přejeme Vám, abyste v novém roce jeden každý našel svou službu a vědomí smyslu každého svého kroku, abyste zakusili Boží milost a lásku, uspokojení dobrého služebníka dobrého Pána. Všem monarchistům přejeme, aby byli povoláni stát se svědky, nebo i hyba­
teli návratu právoplatného krále na český trůn, aby se naše naděje plnily a cíl přibližoval. To, že nic nevidíme, ovšem neznamená, že se nic neděje, že dobré síly nepracují. Koruně České a jejím členům přejeme, aby byli ušetřeni pocitů marnosti, aby si mohli být jisti svou užitečností v boji o návrat řádu a spravedlnosti do našich zemí. „Prosíme Tě, Pane, abychom v boji, který jde životem, měli odvahu vytrvat a risko­
vat. Máme­li zvítězit, dej, aby to bylo podle zákona, aby se při tom naše síly a čest vysoko udržely. Máme­li prohrát, dej, abychom dokázali stát u cesty a pozdravit vítěze, až půjde kolem.“ Redakce MZ XIX. GENERÁLNÍ SNĚM KORUNY ČESKÉ – 27. 11. 2010
„Svatý Václave, vévodo české země…“
2
Richard Pech, předseda Jaroslav Konečný, nový český dohlédací komise. zemský hejtman RNDr. Radim Špaček, MS Praha 6, nový člen Představenstva Zdravice paní hraběnky ze Salmu. Mše svatá za zdar sněmu. Zdroj foto ze sněmu: http://www.facebook.com/#!/album.php?aid=43064&id=100000034401197 XIX. GENERÁLNÍ SNĚM KORUNY ČESKÉ – 27. 11. 2010
XIX. Generální sněm KČ
schválil nové Předsednictvo a Dohlédací komisi ve složení:
Předsednictvo KČ:
Václav Srb
Ing. Jindřich Jenček
Mgr. Petr Nohel
RNDr. Radim Špaček
Jaroslav Konečný
Luboš Velecký
Jaromír Fojtík
Ing. Mgr. Josef Pejřimovský
Jan Drnek
předseda
místopředseda
místopředseda
místopředseda
český zemský hejtman
moravský zemský hejtman
slezský zemský hejtman
Dohlédací komise:
Richard Pech - předseda
Otakar Ryšavý
Vladmír Krejčí
Milan Kolář
Vážení monarchisté, členové a příznivci Koruny České,
Všem spoluzvoleným srdečně gratuluji a přeji jim, aby se jim
podařilo v míře co největší plnit svá předsevzetí a Program KČ.
Za svoji osobu pak děkuji za důvěru těm, kteří mně dali hlas, a
slibuji, že se ze všech sil vynasnažím se mu nezpronevěřit.
Těm, kteří mi hlas nedali, slibuji, že udělám vše proto, abych
získal jejich důvěru svou další prací.
VŠECHNY ČLENY SI PAK DOVOLUJI VYZVAT KU SVORNOSTI A K SOUSTŘEDĚNÍ SE NA SPOLEČNÝ CÍL A PRÁCI A
BOJ, JEŽ JSOU JEDINÝMI CESTAMI A PROSTŘEDKY, JAK K
TOMUTO CÍLI DOSPĚT. NÁZOROVÁ RŮZNOST, DISKUSE,
KULTIVOVANÁ VÝMĚNA NÁZORŮ, NĚKDY TŘEBA I DRAMATICKÁ, KRITIKA, BA I CIVILZOVANÁ POLEMIKA, TO VŠE
BUĎTEŽ NAPROSTO LEGITIMNÍ SOUČÁSTÍ NAŠÍ PRÁCE A
NAŠÍ VZÁJEMNÉ KOMUNIKACE. AVŠAK HÁDKY, ČI DOKONCE POMLUVY, INTRIKY, ABSOLUTNÍ A APRIORNÍ NEGACE PRÁCE DRUHÝCH, NEDOSTATEK ČI DOKONCE
ABSENCE KDYŽ NE ROVNOU PŘÁTELSTVÍ, TEDY ALESPOŃ ZÁKLADNÍHO A CIVILIZOVANÉHO VZÁJEMNÉHO
RESPEKTU - MYSLÍTE, ŽE TO JSOU ÚČINNÉ A SMYSLUPLNÉ PROSTŘEDKY, KTERÉ POMOHOU NĚKOMU JINÉMU,
NEŽ NAŠIM NEPŘÁTELŮM? MYSLÍTE, ŽE BY NÁS ZA TAKOVÉ POČÍNÁNÍ POCHVÁLIL PANOVNÍK? JÁ O TOM SILNĚ
POCHYBUJI! A PROTO VYZÝVÁM, ABY NAŠE SLAVNÉ A
MOCNÉ "VIRIBUS UNITIS" - SPOJENÝMI SILAMI - PRO NÁS
NEBYLO POUHÝM PRÁZDNÝM SLOGANEM, ALE ABYCHOM
SE HO SNAŽILI PROVÁDĚT!
Oficiální zápis z XIX. GS již je hotov, probíhá korektura a bude
rozeslán v nejbližším možném termínu. Za jeho vypracování
děkuji, jakož i za vydatnou pomoc s přípravou a řízením Sněmu
mgr. Petru Krátkému, jemuž děkuji i za jeho práci místopředsedy a člena Předsednictva v uplynulém období. Za obrovský kus
práce při technickém zajištění Sněmu děkuji rovněž panu Generálnímu sekretáři Bohumilu Šourkovi, jeho paní, paní Pštrossové
a mnoha dalším.
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
3
Naše Monarchistické Triduum - Třídenní - započalo tradičně již
v pátek.
Po několika letech prohlídek reprezentačních prostor Hradu, jsme
letos přikročili ke změně - šli jsme se poklonit ke hrobům našich
panovníků. Musím říci, že šlo o velkolepý, až mystický zážitek.
Kancelář prezidenta republiky nám umožnila přistoupit až těsně ke
hrobu sv. kněžny Ludmily (normálně lze na něj pohlížet jen zdálky
a přes dvoje mříže), kde jsem přečetl modlitbu ke sv. kněžně Ludmile a slečna Veronika Matoušková se svou sestrou zazpívaly
překrásný středověký latinský hymnus. Poté jsme se přesunuli do
katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde jsme navštívili hrobku
našich dalších panovníků. Tato hrobka je a již natrvalo bude pro
normální návštěvnický (turistický) provoz nepřístupná. Vyvrcholením pak byla návštěva kaple sv. Václava, jež je rovněž běžně
nepřístupná a do níž lze také nahlížet jen zpovzdálí a přes provaz.
Zde jsem rovněž přečetl modlitbu ke sv. Václavu a Doc. PhDr.
Vlastislav Matoušek a jeho 2 dcery zazpívali dvě úchvatné středověké skladby. Navíc jsme byli provázeni oficiální průvodkyní Pražského Hradu, jež nám poskytla kvalifikovaný výklad. Fotografie,
pořídil na Hradě mgr. et mgr. Petr Nohel, nově zvolený místopředseda. Je škoda, že této akce se zúčastnilo relativně málo členů a
příznivců. Přičítám to jednak posunutí termínu na 15.00 (později to
ale opravdu, bohužel, nejde), počasí a nechci to přičítat malému
zájmu členů a příznivců o hroby našich panovníků.
Páteční program byl zakončen přátelským a neformálním posezením, kterého se zúčastnili i někteří členové, příznivci a naši
voliči, kteří se nezúčastnili akce na Hradě.
Vlastní sněmovní den - sobota 27.11. - byl uvozen, jako již
tradičně, mší svatou za Marii Terezii, Karla IV., blahé paměti, a na
přímluvy blahoslaveného císaře a krále Karla I. Tentokrát celebroval, oproti původnímu předpokladu, sám Jeho Milost P. Kopejsko,
velmistr Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Jeho
kázání bylo naprosto strhující. Jednalo se o skutečnou apoteózu
monarchie se zvýrazněním jejích předností. Mše byla zakončena
sólovým zpěvem - slečna V. Matoušková přednesla Císařskou
hymnu. Většina přítomných se ke zpěvu přidala. Za vydatnou
pomoc při organizačním zajištění této mše sv. děkuji p. místopředsedovi Mgr. Petru Nohlovi.
XIX. Generální sněm začal s malým zpožděním zpěvem Svatováclavského chorálu a Císařské hymny. Sólový zpěv opět přednesla slečna Matoušková. Zahraniční hosté (němečtí a rakouští monarchisté) tentokrát poslali pouze písemné pozdravy a z účasti se
omluvili. Jejich dopisy přečetl p. místopředseda ing. Jindřich Jenček, jemuž patří také dík za překlad a trvalé udržování styků
s německy mluvícími monarchisty. Sněm pozdravili a krátké projevy pronesli: p. Antonín Homola, člen předsednictva OV KDU-ČSL
Praha 3, p. Petr Hannig, předseda Strany zdravého rozumu, p. Ivo
Kaplán,předseda Unie evropských federalistů. Písemné pozdravy
či ústní (telefonické) pozdravy poslali a z účasti se omluvili: p. Jan
Kubalčík, předseda Konzervativní strany, Tomáš hrabě Czernin,
Mistr Adolf Born, spisovatelé Luděk Frýbort a Martin Petiška. Dalším hostem byl zástupce rytířských rodů, Jiří Webr, rytíř z Prawomilů, organizátor pravidelných setkání příslušníků rytířských a
zemanských rodů, na jejichž vzniku a organizaci jsem měl dřivě tu
čest se podílet. Dopolední část jednání byla zakončena tradičním
položením kytic se stuhami u pomníků Karla IV. a Františka I. (II.),
poté následoval oběd. Odpolední část byla pracovně-volební a
poněkud se protáhla. Osvěžením a velkou radostí byl pro nás
všechny příchod naší milé členky paní hraběnky Marie Salmové a její krátký projev. Odpolední část byla zakončena Císařskou
hymnou - tentokrát předzpíval sólo mgr. Vlastimil Ježík, předseda
MS KČ Plzeň. Krátce po skončení sněmu ČTK požádala o
Korunu Českou opět povede její dosavadní před­
V neděli, 28. 11. se také již tradičním vyvrcholením Monarchisticseda Václav Srb Informace o Sněmu. Následovalo pro zájemce opět radostné a
přátelské posezení.
kého třídenní-tridua - stala návštěva kaple sv. Kříže na Karlštejně a úplnou tečkou pak návštěva divadelního představení Po- Praha - Místo předsedy
chodu Radetzkého v Malostranské besedě.
monarchistické
strany
Srdečně zvu na jubilejní – XX. Generální sněm KČ, který se
uskuteční, jak jinak, poslední listopadovou sobotu roku 2011 a
bude samozřejmě orámován opět hodnotnými doprovodnými
programy. Naplánujte si a rezervujte si poslední listopadový
víkend pro Korunu Českou již teď!
VIRIBUS UNITIS! Václav Srb, předseda Koruny České
Čech, Moravy a Slezska
Koruny České obhájil na
jejím dnešním generálním
sněmu v Praze její dosavadní předseda a zakladatel
Václav Srb.
Dosavadního místopředsedu Petra Krátkého nahradil Petr
Nohel a do nové funkce místopředsedy účastníci sněmu zvolili
konzultanta Radima Špačka. Po sněmu to ČTK řekl staronový
předseda Srb. Strana má podle něj asi 300 členů. V letošních
sněmovních volbách získala 0,07 procenta hlasů.
Zahájení sněmu doprovázel zpěv svatováclavského chorálu.
Stejně tak na jeho zakončení zazněla někdejší hymna RakouskaUherska Zachovej nám Hospodine. Straníci také položili kytice k
sochám Karla IV. a Františka I.
Sněm podle Srba potvrdil dosavadní směřování strany s tím, že
bude hledat možnosti spolupráce s ostatními demokratickými
mimoparlamentními stranami a bojovat s nimi proti údajně diskriminačním pasážím volebního zákona. Tím má na mysli třeba
to, že strana nedostává po volbách od státu příspěvek 90 korun za
odevzdaný hlas, protože se vyplácí až od tří procent odevzdaných
platných hlasů. Příspěvek by mohl i klesnout, ale měly by ho
dostávat všechny strany bez ohledu na výsledek, uvedl.
V neděli pak bude sněm pokračovat společným výletem příznivců na Karlštejn. Příznivci hodlají navštívit kapli svatého Kříže
a čeká je též zádušní mše v kapli svatého Mikuláše za krále českého a císaře římského Karla IV.
Koruna Česká vyhlásila od roku 2008 desetiletí obnovy království v českých zemích. Jeho cílem je nastolení konstituční monarchie do roku 2018 a návrat českého krále na trůn. Monarchisté
zpochybňují zánik českého království. I nadále se podle Srba
budou snažit v očích veřejnosti rehabilitovat monarchii, protože ji
prý stále ještě mnoho lidí klade do protikladu s demokracií.
Poukázal přitom na to, že sedm členských států EU jsou monarchie.
Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska,
vznikla jako hnutí v roce 1991. Pravidelně staví od roku 2004 své
kandidáty v různých volbách. Žádného výraznějšího úspěchu ale
nedosáhla.
Autor: ČTK www.ctk.cz
http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/korunu-ceskou-opetpovede-jeji-dosavadni-predseda-vaclav-srb/562166
V NEDĚLI 28. 11. V 19.00: V NOVĚ OPRAVENÉ BUDOVĚ
MALOSTRANSKÉ BESEDY: RADETZKÉHO POCHOD, V INSCENACI HRAJE HLAVNÍ ROLI IVO KUBEČKA, ČLEN DIVADLA
POD PALMOVKOU,VYNIKAJÍCÍ HEREC, PŮVODEM Z OSTRAVY, KTERÉHO MNOZÍ Z VÁS VIDĚLI V TV SERIÁLU KAMENNÝ
ŘÁD A KTERÝ NA JEDNOM Z NAŠICH SNĚMŮ CCA PŘED 5
LETY PŘEDNESL NA MOJE POZVÁNÍ MONOLOG Z TOHOTO
OPUSU A KTERÝ KROMĚ TOHO ZA NÁS V MINULOSTI TAKÉ
KANDIDOVAL. PAN KUBEČKA MNĚ NAVŠTÍVIL A POZVAL MNĚ
I VŠECHNY MONARCHISTY A PŘÍZNIVCE NA TOTO PŘEDSTAVENÍ. MYSLÍM, ŽE LEPŠÍ DODATEČNOU TEČKU ZA NAŠIM
MONARCHISTICKÝM TRIDUEM SI ANI NELZE PŘEDSTAVIT.
VSTEPNÉ JE 200,- KČ, MÍST JE ZATÍM DOST, V SÁLE JE STOLOVÁ ÚPRAVA, TAKŽE LZE SKVĚLÝ UMĚLECKÝ ZÁŽITEK
DOPLŃOVAT I KONZUMACÍ NĚČEHO DOBRÉHO.
*
Dobrý den, návštěva kaple byla pro nás opět krásným zážitkem. Do­
konce jsme prošli díky souhře okolností také prvním pro­
hlídkovým okruhem. Krom 22 monarchistů, s námi pro­
cházelo pár návštěvníků, kteří kapli neměli v plánu. Např.
ředitel CERMATu pan Zelený. Byli nám vděční, že nám
jejich přítomnost nevadila. Alespoň se mohli společně s námi pomodlit v kapli sv. Kříže za návrat panovníka. Dru­
hý den jsme se zájmem sledovali v TV přímý přenos Slav­
nostní bohoslužby za našeho císaře Karla IV., která byla
sloužena v kapli poprvé za 20 let. Zde je odkaz na záznam TV: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/31029838021‐
*
bohosluzba‐za‐karla‐iv/ Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové, Odkaz na fotogalerii z GS: dovoluji si popřáti vám pokojný zbytek Adventu, požeh­
http://foto.valtice.biz/20101127gen‐
nané Vánoce a hojnost Božího požehnání v roce 2011. snem/html/index.html Přání vypracované p. Davidem Hibschem (viz str. 1), Fotogalerie z konference: předsedou MS KČ Ostrava. Povšimněte si, prosím, že je http://foto.valtice.biz/20101124liechtensteinove‐
„zemsky korektní“, zohledňuje totiž všechny tři korunní olomouc/html/index.html země a jejich patrony. „Zemsky korektní“ byla je a bude Rovněž děkujeme za důstojný průběh GS a za pohostinné také veškerá naše činnost a to jistě nejen proto, že jsme prostředí Vaší vinárny. jedinou stranou na naší politické scéně, jež má všechny Luboš Velecký, Valtice. tři korunní země v názvu… Tak jako každý rok, i tentokrát si dovoluji připomenout, že jakákoliv částka, kterou poukážete jako dar Koruně České, přesahující 1000,‐Kč, vám bude odepsána od daňového základu. Podnikatelé a živnostníci to vědí, zajisté mi prominou, že jim to připomínám. Tato možnost se však týká i zaměstnanců. NENECHÁVEJTE SVÉ PENÍZE ZBYTEČNĚ REPUBLIKÁNSKÉMU ERÁRU – NEZASLOUŽÍ SI TO, NEUMÍ S NI­
MI ROZUMNĚ NAKLÁDAT. OBZVLÁŠTĚ SI VAŠE PENÍZE NEZASLOUŽÍ NENAPRAVITELNĚ ZKORUMPOVA­
NÁ PARLAMENTNÍ PARTIOKRACIE ! ŽIVOT STRANY – Prosinec 2010
5
Předsednictvo KČ zasedlo již v novém složení dne 6. Komise pro životní prostředí, lesnictví a zemědělství Radim Špaček 15. 12. 2010 ve vinárně U Posledního soudu.
Předsednictvo se shodlo, že obsah Zpravodaje a jeho Předseda Srb při slavnostním zahájení uvítal přítom‐ tvorba je plně v kompetenci redakční rady a jejího né členy nově zvoleného předsednictva, jakož i předse‐
du Dohlédací komise pana Richarda Pecha. Připomenul pravidla vzájemné komunikace mezi členy předsednic‐
tva. Pan předseda také vyjádřil své přesvědčení funkč‐
nosti a kompetentnosti nového vedení KČ. Někteří čle‐
nové vystoupili s hodnocením uplynulého funkčního období. Pan předseda Srb poukázal na neexistenci údajného úbytku členstva (lidé sami ze strany neod‐
cházejí, pouze byli vyloučeni neplatiči a to po několika‐
násobných urgencích). Předsednictva schválilo přijetí 7 nových členů. Předseda Srb informoval o sponzoru, který již minu‐
losti KČ věnoval 10.000 Kč a v letošním roce 30.000 Kč. Sponzor zvažuje další podporu KČ. Přítomní členové vyjádřili tímto upřímné poděkování za sponzorské dary, které strana citelně postrádá od úmrtí pana JUDr. Nevřely, člena předsednictva. Poté členové přistoupili k novému rozdělení svých kompetencí Obecné kompetence: ‐ Řízení strany Srb ‐ Vztahy s médii, distribuce tiskových prohlášení GS ‐ Vztahy s politickými subjekty Špaček ‐ Vztahy se zahraničím Jenček, Srb, GS ‐ Regiony Konečný, Velecký, Fojtík ‐ Web, korunní e‐maily Nohel ‐Tiskoviny a publikace Drnek ‐ Arcidům Srb, Nohel, Jenček ‐ Náboženství a duchovno Pejřimovský, Srb ‐ Hospodaření strany Srb, Šťastná, GS Předseda Srb informoval o tom, že jediným přihláše‐
ným zájemcem o funkci Generálního sekretáře KČ je pan Bc. Petr Müller, jehož zájem přítomní uvítali a ná‐
sledně jeho nominaci schválili. Členové předsednictva se usnesli na potřebě revidovat a tím zjednodušit stávající strukturu odborných komisí, které považují za vysoce důležitý článek stranické pro‐
gramové práce. Aktuální složení odborných komisí je následující: I. Operativní komise 1. Internetová komise Michal Štěpán 2. Marketingová a náborová komise neobsazeno 3. Církevní komise Josef Pejřimovský 4. Korunní komise (komise pro Arcidům a šlechtické rody) Václav Srb II. strategické komise 1. Zahraniční komise Václav Srb 2. Legislativní a státoprávní komise Petr Krátký 3. Bezpečnostní komise: Obrana a vnitřní bezpečnost Řepka 4. Hospodářská komise (finance, průmysl, doprava, energetika) Jindřich Jenček 5. Komise pro kulturu, školství, sport, zdravotnictví a soc. Jan Drnek předsedy (Jan Drnek). Bude‐li se někdo cítit dotčen tím, že mu nevyšel jeho článek, předseda redakční rady mu podá vysvětlení na podnět dotyčného, nikoliv automa‐
ticky. Jedná se o běžnou redakční praxi. Místopředseda Špaček předložil ke schválení předsed‐
nictvem návrh usnesení a tiskové zprávy KČ, který byl přijat všemi hlasy: KČ vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že levicová většina v Senátu rozhodla o stažení návrhu zá­
kona o protikomunistickém odboji z projednávání v Po­
slanecké sněmovně. Jakkoli mohl návrh obsahovat dílčí chyby, odstranitelné ve 2. čtení, stažení předlohy vnímá­
me jako další projev bagatelizace zločinů komunistické­
ho režimu, již považujeme za krajně nebezpečnou až zhoubnou pro řádné vyrovnání národa s temnou minu­
lostí a tím i pro další vývoj v budoucnu. KČ vyzývá demo­
kratické levicové strany, aby se připojily k přípravě nové­
ho návrhu zákona, který (při respektování připomínek odborné veřejnosti historiků) přispěje k vyrovnání s mi­
nulostí, jakož i k nápravě některých křivd komunistické­
ho režimu. KČ při této příležitosti upozorňuje, že termín „třetí od­
boj“ je věcně zcela nesprávný – zatímco odboj proti na­
cistické okupaci a proti komunistickému režimu byl zcela legitimní, protistátní aktivity před rokem 1918 byly vzpourou proti legitimní i legální vládě a jako takové nezaslouží ani úcty, ani označení „odboj“. 3. Kaiserball ve Vídni Kornneuburg (Ball der Kavalerie). Naší rakouští monarchističtí přátelé z Černo‐Žluté Aliance nás srdečně zvou na ples, který už 3. rok uspo‐
řádají v tradici Rakousko‐Uherské monarchie. Ples se koná dne 19. února 2011. Zatím co jsme v loňském roce mohli získat jen 4 vstupenky (vstupné 25.‐ €) je nám nabídnut pro příští rok větší kontingent, pokud se zá‐
vazně přihlásíme do úterý, dne 28. prosince 2010. Po‐
žaduje se elegantní plesová garderoba, která odpovídá této výjimečné plesové události, případně uniforma. Naprostá většina účastníků plesu obvykle nosí unifor‐
my c. k. armády. Přihlásit se je možno na e‐mailové adrese: [email protected]. Viribus Unitis Ing. Jenček * Na následujícím odkazu najdete leteckou mapu českých zemí
z 50. let. Mapu lze přibližovat až do pozoruhodně velkých detailů.
Prohlédněte si místa, kde jste se mnozí narodili a kde jste žili,
tak, jak jste je kdysi znali.
Odkaz: http://kontaminace.cenia.cz/
AKCE – Prosinec 2010
V Praze proběhla v sobotu 11. prosince 2010 přednáška pana Jana Galandauera o životě Karla III. rakouského císaře a krále českého a uherského. Přednáška začala ve 14:00 h v Revoluční ulici, číslo popisné 5. Info:http://cervenobili.cz/1610/prednaska‐v‐praze‐karel‐iii/
Vážené přátelé,
rozhodli jsme se, že naší roční úspěšnou aktivitu na internetu
rozšíříme o založení Klub.Reformy.cz, který se bude čtvrtletně
scházet a otevřeně diskutovat problémy, kterým čelíme. Tato
organizace bude obdoba organizaci, které v USA již fungují
desítky let (Freedom Force International, John Birch Society). Pro
naše první setkání se nám podařilo získat skutečně významného
hosta Daniela Estulina, autora knihy "Skutečný příběh skupiny
Bilderberg" (5 mil. výtisků, připravujeme české vydání), který na
pozvání skupiny Nigela Farage přednášel v Evropském parlamentu v červnu tohoto roku.
První setkání se koná v sobotu 8. ledna 2011 v Praze
http://www.golemclub.cz/kontakty/ v Golem klubu od 13:30 a
bude obsahovat sérii přednášek a prezentací dalších významných hostů:
Budoucnost uhlíkových daní a summitů
Vítězslav Kremlík – klimaskeptik.cz
Výhody státní suverenity a nízkých daní
Petr Mach – petrmach.cz
Vize a mise Reformy.cz o.s. představí
Martin Košut – místopředseda Reformy.cz
Globální vláda s.r.o. historie a vize Nového světového řádu
http://www.reformy.cz/wp-content/uploads/2010/11/estulin.jpg
Daniel Estulin – investigativní novinář a spisovatel
Členstvím v organizaci získáte nejenom přístup na tyto pravidelná čtvrtletní setkání, ale také celou řadu výhod
http://www.reformy.cz/about/klub-reformy-cz/ a podpoříte dosaZpravodajský server České noviny 28. 10. 2010.
žení cílů http://www.reformy.cz/brigada/, které jsme si vytyčili pro
Z článku:
příští rok. Pro účast na setkání je nutná registrace.
Na
shromážděních se slavil vznik Česhttp://www.reformy.cz/about/klub-reformy-cz/prihlaska-do-klubu/
koslovenska
S přáním příjemných svátků,
Vít Jedlička předseda Reformy.cz o.s.
Setkání na podporu návratu pomníku maršála
Radeckého na pražské Malostranské náměstí přesně
po roce uspořádali příznivci Koruny české,
Vážený pán Drnek, monarchistické
stranysom Čech,
MoravyVáš a Slezska.
s veľkým záujmom si prečítal úvodním v Mo­
Monarchisté
nazpravodaji setkání požadovali
tradičně
obnonarchistickom č. 26/2010 a týmto e­mailom vu
či společenské
uznání
vojákům,
Vám monarchie
chcem vyjadriť podporu. Máte obrovský dar inšpi­
kteří
za první světové války dodrželi přísahu Rarovať ľudí a donútiť ich pochybovať. A kto pochybuje, ten kousku-Uhersku.
Cogito ergo sum. Prosím, nezúfajte, že jabloň po­
myslí. Autor:
ČTK www.ctk.cz
maly rastie. O to tahšie ju bude znova vyrúbať. Tažký http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/na-shromazdenichrast budúci strom monarchie zocelí a nezlomí ho hocjaká se-slavil-vznik-ceskoslovenska/548768
revolučná búrka. Svojou prácou a úsilím zasievate zr­
niečka na púšti, z ktorých pomaly vyrastie tráva a ochrá­
ni korene jablone, než tá svojou korunou ochráni nás. A za to Vám ja osobne ďakujem. S pozdravom Peter Rihák 6
Zdravice účastníkům konference
„Hovory na pravici“:
Koruna česká - Slezsko proti NWO a havlistům
Koruna česká - Slezsko, chce být v boji pravice a křesťanskokonzervativních sil rozhodně konstruktivní, což jsme vyjádřili i dopisem
panu prezidentovi. Jsme katoličtí monarchisté, kteří nechtějí jakoukoliv
monarchii a za jakoukoliv cenu.
Již vůbec nechceme monarchii, která by kolaborovala s elitami, které
usilují o tzv. Nový světový řád (viz. Nizozemská královna Beatrix
/Bilderberg/ a španělský král Juan Carlos). Jestli máme my slezští
monarchisté k něčemu bytostný odpor, tak jsou to představy tzv. havlistů a lidí kolem pana Schwarzenberga a TOP 09.
Jde o stále tutéž skupinu lidí, která NWO prosazuje v postupných
krocích v této zemi. Jsme si vědomi, že tzv. Nový světový řád je ohrožením nejen lidí v ČR, ale celé Evropy, potažmo světa. Tudíž boj proti
této hydře považujeme za prioritní. Ochotně budeme spolupracovat se
všemi, kteří jsou si obludnosti této ideje vědomi a dochází jim, že
skutečně může jít o další pokus vybudovat tzv. antikristovskou říši,
tentokrát nikoliv lokálně, ale globálně.
Naše skupina se samozřejmě v lecčems liší, neb existuje představa,
že monarchista musí být zároveň eurooptimistou. Naše skupina však již
před léty pořádala v Ostravě kampaň proti vstupu do EU, a to společně
s Konzervativní stranou. Považujeme se za politické realisty a jsme si
vědomi, že hájit suverenitu ČR je nutné vždy a zvlášť nyní. Vždyť ani
staré mocnářství nebylo takový "žalář národů" jako současná EU, které
vládnou revoluční liberálněsocialistické síly o Novém světovém řádu
ani nemluvě.
Budeme se snažit na své úrovni a v rámci vlastních možností vést boj
proti perverzní agendě NWO. Určitě jsme schopni varovat a volat k
veřejnosti, aby se díky své lhostejnosti a konzumní zaslepenosti nenechala vlákat do pasti pseudo-mesiášů či mesiáše.
Chci tímto za sebe a své kolegy deklarovat, že ve Slezsku existují
vaši spojenci. Jménem slezské Koruny české pozdravuji všechny
účastníky "Hovorů na pravici" a vyprošujeme od Krále Králů potřebné
milosti k tomu, aby zvrácené elity tvrdě narazily na věrné a odhodlané
muže i ženy, kteří nehodlají žít v orwellovském světě.
S úctou: Slezský zemský hejtman Koruny české – Slezsko Jaromír
Fojtík, Představený místní společnosti Koruny české – Ostrava David
Hibsch, Antonín Fornadel, Ing. Jakub Moravčík
Publikováno: 17.12.2010. Zdroj:
http://www.freeglobe.cz/Articles/323-zdravice-ucastnikum-konferencehovory-na-pravici-koruna-ceska-slezsko-proti-nwo-a-havlistum.aspx
Setkávání slezských monarchistů při bohoslužbách během vánočních svátků: 25. 12. po mši sv. v centru Ostravy kolem poledne. Lze při této příležitosti zakoupit Monarchistický kalendář. Upřesňu‐
jící info: 603412671: Z 24 (pátek ‐ štědrý den) na 25 prosince 2010 (sobota), na římskou liturgii ve 24:00h ve Frýdku. Dopoledne v sobotu 25. prosince 2010 je římský ritus v 10:30 h v kostele sv. Josefa a Panny Marie Karmelské na slezské Ostravě. V neděli 26. prosince 2010 pak římský ritus ve Frýdku v 10h. AKCE – Prosinec 2010
7
Marie Antoinette: chléb, zákusky a vězeňská polévka Na internetových stránkách Českého velklopřevorství naleznete nový Reunion http://www.oslj.cz/archiv/soubory/reunion/10_6.pdf Archivní vydání časopisu od r. 2004 naleznete na http://www.oslj.cz/index.php?page=3 S přáním dobré pohody, požehnaného Advetu a Vánoc Ondřej Vanke, GCLJ, bailli Českého velkopřevorství ORDRE MILITAIRE ET HOSPITALIER DE SAINT LAZARE DE JERUSA‐
LEM 50. Grand Maitre S.E. Jan comte Dobrzensky z Dobrzenicz Sous la Haute Protection de Monseigneur le Comte de Paris, Duc de France, Chef de la Maison Royale de France GRAND PRIEURE DE BOHEME est.1937 www.oslj.cz Prieur Spirituel S.E. evêque František Lobkowicz, O.Praem. Prieur Spirituel Emérite S.E. archievêque Karel Otčenášek Když nemají chleba, ať jedí dorty! Tuto čítankovou větu přisuzují francouzské královně Marii Antoi‐
nettě jako ilustraci naprostého odtržení absolutis‐
tické monarchie od útrap lidu. Existuje ale tvrzení, že to vymyslel Jean‐Jacques Rousseau a tato slova vložil do úst mladé francouzské princezny. A tu teprve později ztotožnili s Marií Antoinettou, která v době, kdy se tato okřídlená věta objevila, ještě dokonce ani nedorazila do Francie ze svého rodné‐
ho Rakouska. Přesto se ale tato slova asociují právě s ní. Ještě se říká, že právě Marii Antoinettě mohou být Francouzové vděčni za to, že poznali slavné kruasany. Říká se, že po příjezdu do Francie se rakouské princezně zastesklo po vídeňském peči‐
vu, mimo jiné i po rohlíčcích ve tvaru půlměsíce. A tak prý pozvala do Paříže vídeňské pekaře, aby naučili své francouzské kolegy péct kruasany. Ale ani tyto zprávy nejsou ničím podloženy. Zato je známo, že ve své rezidenci v Trianonu Marie Antoi‐
netta sama ráda něco připravovala, třeba omeletu. A dokonce sama dělala šlehačku a sýry. Francouzi, nadšení jejím vzhledem, ji zpočátku přijali s nadšením. Po určité době se ale stala, při‐
čemž dokonce víc než její choť, král Ludvík XVI., symbolem starého režimu. Obviňovali ji ze všech hříchů – od nemravnosti až po účast v protifrancouzských spiknutích. A nedostatek potravin a hladovějící lidové masy konec konců přivedly tuto zem k revoluci. Po nezdařeném útěku s rodinou z revoluční Francie byl vlastně osud krále Ludvíka XVI. a jeho blízkých zpečetěn. Poměrně brzy monarchie ve Francii padla a krále spolu s rodinou uvěznili po tom, co ho obvinili ze spiknutí proti svobodě národa a z řady útoků ohrožujících bezpečnost státu, v Templu. Zpočátku se dokonce snažili pobyt vysoce posta‐
vených osob ve věznici pokud možno usnadnit. Místnosti velké věže byly opraveny a nově zaříze‐
ny. Městské úřady se postaraly i o dobrou, bohatou stravu pro královskou rodinu. Nejméně 13 lidí připravovalo jídlo a obsluhovalo krále u stolu, každý oběd se skládal přinejmenším ze tří polévek, čtyř předkrmů, dvou pečení a čtyř lehkých jídel, kompotu, ovoce, vína – malvazu, bordeaux a šam‐
paňského. Několik měsíců po popravě Ludvíka XVI. byla Marie Antoinetta převezena ze zámku Temple do cel věže Consergeri. Poslední dny si královna zpří‐
jemňovala čtením a modlitbami. Jídlo jí přinášeli dvakrát denně – v devět ráno to byla snídaně (káva nebo čokoláda s pečivem) a v poledne oběd (polév‐
ka, zeleninové jídlo, divočina nebo telecí a záku‐
sek). K večeři měla Marie Antoinetta to, co zbylo od oběda. Posledním jídlem královny byla nudlová polévka. 21. září 1792 byla Marie Antoinetta na pařížském Náměstí Revoluce popravena. Zdroj: http://czech.ruvr.ru/2010/11/26/35664814.html CÍRKEV A ŠLECHTA – Prosinec 2010
8
Arcibiskup Duka se setkal s rumunským princem Zdroj: http://www.apha.cz/arcibiskup‐duka‐se‐setkal‐s‐rumunskym‐princem/ V pondělí 29. listopadu 2010 přijal pražský arcibiskup Dominik Duka OP v Arcibis‐
kupském paláci Jeho Královskou Výsost rumunského prince Radu s manželkou Marké‐
tou, rumunskou korunní princeznou. Setkání se zúčastnila také rumunská velvyslan‐
kyně v Praze Danielu Gitman. Podle pražského arcibiskupa byla návštěva vyjádřením dobrých ekumenických vztahů, ale i historického přátelství mezi Rumunským královstvím a Československem v době naší první republiky. Rumunsko je zemí, která je křižovatkou východní‐
ho a západního křesťanství, což bylo také tématem rozhovoru, během kterého Jeho Královská Výsost připomenula důležitý ekumenický přínos cařihradského patriarchy Bartoloměje I. Rozhovor se dotkl také významu strahovského opata Methoda Zavorala, který hrál důležitou roli v diplomatických stycích
mezi Československem a Rumunskem. Rumunský princ s velkou úctou zmínil postavu prezidenta Edvarda Beneše a jeho úlohu při vytváření Malé dohody, jakož i úsilí při obnově Československa v době druhé světové války. Závěrem si rumunský princ s chotí prohlédli rezidenci pražských arcibiskupů v doprovodu arcibiskupova sekretáře P. Tomáše Rouleho. Rumunský princ Radu Duda se narodil roku 1960. Studoval divadelní a filmovou vědu v Bukurešti a Vysokou vojenskou školu. V roce 1996 se oženil s korunní princeznou Markétou Rumunskou. V letech 2002 – 2008 byl zvláštním představitelem rumunské vlády a poradcem rumunského krále Michaela I., kterého doprovázel na cestách při vyjednávání o vstupu Rumun‐
ska do NATO. Působil jako umělecký ředitel projektu arteterapie pro opuštěné děti žijící v sirotčincích. Přednáší v mnoha zemích Evropy a zámoří. (Aleš Pištora) Kníže Hans Adam II. navštívil Šternberk Šternberk /FOTOGALERIE/ – Setkání plné noblesy a radost‐
ného zájmu zažil v úterý hrad Šternberk. Odpoledne tam
dorazila vzácná návštěva z Lichtenštejnska. Na hrad přijel
přímo nejvyšší představitel knížecího státu Hans Adam II.,
jehož s tímto místem pojí rodové vazby. Již krátce po slavnostním uvítání si kníže prohlížel místnosti,
obrazy a mobiliář hradu a mohl srovnávat jeho podobnost s
lichtenštejnským Vaduzem. „Tento obraz vypadá jako od
Botticelliho. Kdo ho namaloval? Aha, jeho žák? Moc pěkný
obrázek,“ zastavil se Hans Adam u jednoho z obrazů. Kníže: Škoda, že se toho nedožil tatínek „Pozvání jsem přijal moc rád. Naposledy jsem tu byl v osm‐
desátých letech se ženou a dětmi a moc se mi tady líbilo. I
přestože se moje první návštěva odehrála před mnoha lety,
hluboce se tento hrad zapsal do mých vzpomínek. Proto jsem
s sebou vzal i další členy rodiny, aby viděli, jak je hrad krás‐
ný,“ řekl kníže. Lichtenštejnové zanechali zvláště na Moravě hlubokou sto‐
pu, když se podíleli na vybudování lázní, turistických míst či
škol. Jak hodnotí hlava knížecího státu polistopadový vývoj v
České republice? „Je to pro mě velká radost. Jen mě velmi
mrzí, že se těchto změn nedožil můj tatínek. On byl ale vždy
přesvědčen, že k těmto změnám dojde. Pro mě je obzvlášť
velkou radostí, že se odehrály tak mírnou cestou,“ zhodnotil
Hans Adam II. Dostal i slivovici Kníže se setkal se zástupci kraje a města a kromě vzpomínek
si nakonec odnesl i dary – moravskou slivovici a tři dárkové
kazety pocházející z papírny ve Velkých Losinách. Princové
ovšem dostali namísto slivovice moravské víno. Zahájil také
výstavu věnovanou jeho rodu s názvem „Liechtensteinská
dominia střední Moravy“. „Připravili jsme výstavu se zaměře‐
ním na střední Moravu i na oblasti, které nejsou známé, jako
třeba lázeňství, o něž se lichtenštejnové zasloužili. Pomohli
také postavit chaty Švýcárna či Ovčárna, velmi se zasloužili o
turistiku. Rozhledna na Kralickém Sněžníku před více než sto Ve středu oběd s arcibiskupem Hlava Lichtenštejnska bude na Olomoucku pobývat do pát‐
ku. Ve středu jej čeká na arcibiskupství společný oběd s arci‐
biskupem Janem Graubnerem a biskupem Josefem Hrdličkou.
Většinu času stráví na konferenci, na níž bude řada odborníků diskutovat o významu rodu Lichtenštejnů. V pátek pak zavítá do Velkých Losin. Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/lichtenstejnskeho‐
knizete‐nadchl‐hrad‐sternberk.html Naši kolegové z MS Strážnice dospěli ke správné­
mu závěru, že modlit se je třeba i za živé panovníky. ADVENT – 2010
9
určitou indikací, která směřovala do budoucnosti, Narozením Syna nás Bůh prosí o lásku Homilie Benedikta XVI. z Narození Páně, baz. sv. Petra
Drazí bratři a sestry, „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“‐ těmito slovy ze
druhého Žalmu začíná církev liturgii svaté noci. Církev ví, že tato slova byla původně součástí rituálu korunovace
Izraelského krále. Král, který je sám o sobě lidskou by‐
tostí, stává se „synem Božím“, když je povolán a ujme se
svého úřadu. Je to určitý druh adopce ze strany Boha,
skutek rozhodnutí, jehož prostřednictvím Bůh dává do‐
tyčnému člověku novou existenci tím, že jej vtahuje do
své vlastní existence. Čtení vzaté z proroka Izaiáše, které
jsme před chvílí slyšeli, tak ještě jasněji přibližuje tentýž
postup v situaci soužení a ohrožení Izraele: „Hle, dítě se
nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni“
(9,5). Převzetí královského úřadu je jakoby nové naroze‐
ní. Právě jakožto novorozeně z osobního rozhodnutí
Boha, jako dítě pocházející od Boha, představuje král
naději. Na jeho ramena je kladena budoucnost. Je držite‐
lem příslibu pokoje. V Betlémské noci se toto prorocké slovo stalo skutečností způsobem, který byl v Izai­
ášově době nepředstavitelný. Ano, dítě je opravdu Tím, který má vládu na svém rameni. V Něm se vyje­
vuje nová královská hodnost, kterou Bůh ustanovuje ve světě. Toto dítě se opravdu narodilo z Boha. Je to věčné Slovo Boží, které spojuje člověčenství a bož­
ství. Na toto dítě se vztahují jména hodností, která mu připisuje Izaiášův korunovační zpěv: „podivu­
hodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje“ (9,5). Ano, tento král nepotřebuje rádce, kteří patří mezi moudré tohoto světa. Sám v sobě nese moud­
rost a radu Boží. Právě ve slabosti dětské existence je mocným Bohem a tak nám ukazuje před chvástavými mocnosti tohoto světa pevnost, která je vlastní Bohu. Slova korunovační ceremonie, popravdě řečeno, byla v Izraeli vždycky jenom rituálem naděje a jakýmsi vzdáleným tušením budoucnosti, kterou má darovat Bůh. Nikdo z králů pozdravovaných tímto způsobem neodpovídal vznešenosti oněch slov. Všechna slova o Božím synovství, o převzetí vlády mezi národy, o vládě nad končinami země (Žl 2,8) zůstávala jen po­
ukazem k budoucnosti, jakýmsi ukazatelem naděje, jež byla v té době nepochopitelná. Naplnění oněch slov, které se začíná v Betlémské noci, je zároveň nezměrně větší a ­ z hlediska světa ­
skromnější než tato prorocká slova dávala tušit. Je větší, protože toto dítě je opravdu Syn Boží, opravdu „Bůh z Boha, Světlo ze Světla, zrozený, nestvořený, stejné podstaty s Otcem“. Nekonečná vzdálenost mezi Bohem a člověkem je překonána. Bůh, neje­
nom že se sklonil dolů, jak říkají Žalmy, On opravdu „sestoupil“, vstoupil do světa, stal se jedním z nás, aby nás všechny přitáhnul k sobě. Toto dítě je opravdu Emanuel – Bůh­s­námi. Jeho království sahá opravdu až do končin země. Všeobsáhlostí svaté eucharistie opravdu zbudoval ostrovy pokoje. Kdekoli je slavena, tam je ostrov pokoje, onoho po­
koje, který je vlastní Bohu. Toto dítě rozžalo v lidech světlo dobroty a dalo jim moc odporovat tyranii moci. V každé generaci Bůh vytváří svoje království zevnitř, počínaje srdcem. Je však také pravdou, že „bodec otrokáře“ nebyl zlomen. I dnes hřmí dupot vojenských bot, znovu a stále znovu je tu i „plášť smáčený krví“ (Iz 9,3). Takto je součástí této noci ona radost z Boží blízkosti. Děkujme, protože Bůh se jako dítě dává do našich rukou, takříkajíc žebrá o naši lásku, vlévá svůj pokoj do našeho srdce. Tato radost je však také modlitbou: Pane, uskutečni zcela svůj příslib. Zlom bodce otrokářů, spal hřmotící boty. Učiň, ať skončí čas plášťů smáčených krví. Uskutečni tento příslib: „Pokoje nebude konce“ (Iz
9,6). Děkujeme ti za tvou dobrotu, ale prosíme tě také, ukaž svou moc. Zaveď ve světě vládu tvojí pravdy, tvojí lásky – „království spravedlnosti, lásky a pokoje“. „Maria porodila svého prvorozeného syna“ (Lk 2,7). Svatý Lukáš podává touto větou bez jakéhokoli pathosu
obrovskou událost, kterou v dějinách Izraele dávala předem tušit prorocká slova. Lukáš označuje dítě jako „prvorozené“. V jazyce, který utvářelo Písmo svaté Sta‐
rého zákona, nevyjadřuje toto označení prvenství v řadě dětí. Slovo „prvorozený“ je čestným titulem bez ohledu na to, zda po něm následují další bratři a sestry či nikoli. Takto je v knize Exodus (4,22) Bohem nazván Izrael jako „prvorozený syn“, čímž se vyjadřuje jeho vyvolení, jeho jedinečná důstojnost, výhradní láska Boha Otce. Rodící se církev věděla, že v Ježíši toto slovo dostalo novou hloubku; že v Něm jsou shrnuty přísliby dané Izraeli. List Židům nazývá Ježíše „prvorozeným“ prostě proto, aby po předpovědích Starého zákona označil Syna, kte‐
rého Bůh poslal na svět (srov. Žid 1,5‐7).
Prvorozený patří zvláštním způsobem Bohu, a proto musel být v mnoha náboženstvích zvláštním způso­
bem darován Bohu a být vykoupen náhradní obětí, jak vypráví svatý Lukáš v epizodě uvedení Ježíše do chrámu. Prvorozený patří Bohu zvláštním způso­
bem a je takříkajíc určen k oběti. V Ježíšově oběti na kříži se jedinečným způsobem naplňuje určení pr­
vorozeného. V sobě samém nabízí Bohu lidstvo a sjednocuje člověka s Bohem takovým způsobem, že Bůh bude všechno ve všem.
Pavel v listech Kolosanům a Efesanům rozšířil a pro­
hloubil myšlenku Ježíšova prvorozenectví: Ježíš, praví se v oněch listech, je prvorozeným stvořením, opravdovým archetypem člověka, podle něhož Bůh stvořil lidského tvora. Člověk může být obrazem Boha, protože Ježíš je Bůh a člověk, pravý obraz Boha a člověka. On je prvorozeným z mrtvých, říkají nám dále tyto listy. Zmrtvýchvstáním podkopal zeď smrti pro nás všechny. Otevřel člověku dimenzi života věč­
ného ve společenství s Bohem. Potom je nám řečeno, že je prvorozeným z mnoha bratří. Ano, On je vskut­
ku prvním z řady bratří, prvním, kterým začíná naše existence ve společenství s Bohem. On vytváří opravdové bratrství, nikoli bratrství, pošlapané hříchem, od Kaina a Abela, Romula a Rema, ale nové bratrství, ve kterém jsme rodinou samotného Boha. Tato nová rodina Boží začíná ve chvíli, kdy Maria zavinula „prvorozeného“ do plének a položila do jeslí. Prosme jej: Pane Ježíši, ty, který jsi se chtěl na­
rodit jako první z mnoha bratří, daruj nám opravdo­
vé bratrství. Pomoz nám, abychom byli podobní tobě. Pomoz nám uznávat v druhém, který mne potřebuje, v těch, kteří trpí nebo jsou opuštěni, ve všech lidech, Tvou tvář a žít společně s Tebou jako bratři a sestry, abychom se stali rodinou, Tvojí rodinou. Vánoční evangelium nám nakonec podává, že zástu­
py andělů na nebi chválily Boha slovy: „Sláva na vý­
sostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení“ (Lk 2,14). Církev zesílila tuto chválu, kterou pěli andělé při Události svaté noci a učinila z ní hymnus radosti o slávě Boží. „Vzdáváme ti díky za tvou velikou slávu“. Děkujeme za krásu, za veli­
kost, za dobrotu Boha, který se této noci stal viditel­
ný pro nás. Zjev krásy, krásna, nás rozradostňuje, aniž bychom si museli klást otázku po její užitečnos­
ti. Sláva Boží, z níž vychází každá krása, v nás vyvolá­
vá výbuch úžasu a radosti. Kdo vidí Boha, zakouší radost, a v této noci vidíme něco z jeho světla. Vzkaz andělů ze svaté noci se však týká také lidí: „Pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“. Latinský překlad tohoto slova, které užíváme v liturgii a které sahá až k Jeronýmovi, zní odlišně: „Pokoj lidem dobré vůle“. Výraz „lidé dobré vůle“ vstoupil během posledních desetiletí zvlášť výrazně do slovníku církve. Jak ale zní správný překlad? Musíme číst oba texty společně, Jenom tak pochopíme slova andělů správně. Chyb­
nou by byla interpretace, která by rozeznávala pouze výlučnou aktivitu Boha, který jakoby nepovolal člo­
věka ke svobodné odpovědi lásky. Byla by však také chybná moralizující interpretace, podle níž by člověk mohl svou dobrou vůlí takříkajíc vykoupit sebe sa­
ma. Obojí spolu souvisí: milost a svoboda; láska Boží, která nás předchází a bez níž bychom jej nemohli milovat, a naše odpověď, kterou On očekává a o niž nás narozením svého Syna dokonce prosí. Sepětí milosti a svobody, sepětí povolání a odpovědi nelze roztrhnout na dvě od sebe oddělené části. Obě dvě jsou neoddělitelně vzájemně spjaty. Zmíněný výraz je tak zároveň příslibem a povoláním.
Bůh nás předešel darem svého Syna. Bůh nás vždycky neočekávaně předchází. Nepřestává nás hledat a pozvedat pokaždé, když potřebujeme. Začíná s námi stále znovu. Očekává však, že bude­
me milovat spolu s Ním. Miluje nás, abychom se mohli stát lidmi, kteří milují spolu s Ním a tak mohl nastat pokoj na zemi. Lukáš neřekl, že andělé zpívali. Píše velice střízli­
vě, že množství nebeských zástupů chválilo Boha: „Sláva na výsostech Bohu…“ (Lk 2,13). Lidé však vždycky věděli, že řeč andělů je jiná než lidská řeč, která se právě tuto noc radostného poselství stává zpěvem, v němž září vznešená sláva Boží. Zpěv andělů byl tak od počátku vnímán jako hudba Boží, ba dokonce jako výzva spojit se ve zpěvu, v radosti srdce, protože jsme milováni Bohem. Cantare amantis est, říká Augustin: zpívat je věcí toho, kdo miluje. Takto se během staletí stal zpěv andělů vždy znovu zpěvem lásky a radosti, zpěvem těch, kteří milují. V tuto chvíli se plni vděčnosti připoju­
jeme k tomuto staletému zpěvu, který spojuje nebe a zemi, anděly a lidi. Ano, děkujeme ti za tvou ne­
změrnou slávu. Děkujeme ti za tvou lásku. Učiň, ať se stáváme stále více lidmi, kteří milují spolu s tebou, a tudíž lidmi pokoje. Amen. Přeložil Milan Glaser http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13877 Česká sekce RV Požehnané Vánoce,
milost plynoucí z narození Vykupitele
do Vašeho života, přejí
Jitka a Pepa Pejřimovští
ADVENT – 2010
11
Dovoluji si přeposlat vánoční přání por‐ Vážení přátelé idee restaurace monarchie v naší vlasti, tugalských monarchistů a také přání, jež Přeji Vám všem a Vašim rodinám radostné prožití svátků vánočních a vše
dostala naše vážená členka od předsedkyně nejlepší v novém roce 2011, hlavně hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a Boží‐
Klubu přátel císařovny Alžběty z Gödöllö. ho požehnání. V dokonalé úctě a Zdař Bůh! A Vivat rex! Vladimír M. Láznička Přibližný překlad portugalského přání:
Královské a velmi šťastné Vánoce a nový
rok plný lásky a zdraví. Advent jako příprava na Vánoce plných břich a mastných brad? Advent je z latinského slova „adventus“, což znamená „příchod“. Církev tím rozumí příchod Vykupitele na zem. Co nám
připomíná Advent? Je připomínkou 4 000 tisíc let, kdy Izrael čekal na Mesiáše (proto čtyři neděle), a kterého nakonec většinově odmítl. První zmínky o době adventní nacházíme již v roce 380, a to v souvislosti s církevním sněm v Zaragoze. Celocírkevně byl ustanoven v 8. století. Jak má ovšem katolík trávit adventní čas je dnes plné rozporů. Duch světa a svět‐
skosti totiž pronikl všude a mnohdy není vůbec patrný rozdíl mezi pohanskou společností a katolíky. I oni se honí po supermarketech a starají se především o věci světa (příprava vánočního blahobytu), přičemž podstata adventu jim zcela
uniká. Dokonce se tvrdí, že advent je primárně časem radosti, takže je potřeba radostného očekávání, čímž se rozumí oproštění od všeho, co by nám mohlo činit vrásky. Uniká pozornosti, že advent má charakter přípravy, tedy očišťování
duše a její vyklizení od nánosu hříchů, by byla disponována k přijetí milostí skrze Krista narozeného. Jde o zcela falešný
optimismus, kterýžto pramení z protestantských představ o působení milost, tedy z luteránského bludu o ospravedlnění. Luther totiž tvrdil, že člověk není absolutně schopen cokoliv činit pro vlastní nápravu a své obrácení. Prý není schopen vzdorovat vlastním sklonům k hříchu. Člověk je prý absolutně zkažen a ospravedlnění se mu dostává způsobem, jako
když sníh pokryje temné zorané pole (tedy absolutně zkaženého člověka). Protože se tato představa v posledních časech uhnízdila mezi katolíky, nevěnují již katolíci pozornost aktivní přípravě na veliké události a dokonce ani kněží je v tomto
smyslu nevedou. Katolíci pak žijí stále stejně, přičemž pouze očekávají, že na vánoce cosi emocionálního prožijí (emoční zážitek, jakožto pocukrování jejich duše milostí Boží) a stanou se tak lepšími. Duši na nějaký čas přikryje sníh, který však
záhy roztaje a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Je to zásadní blud, protože Církev učí, že „chce‐li být člo‐
věk ospravedlněn, musí se na to připravit: vírou ve zjevené pravdy a jiným spasitelnými úkony“ (Tridentský koncil). Záro‐
veň Církev učí, že „pouhá víra neospravedlňuje“. (Tridentský koncil). Samozřejmě, že hříšník si milost nemůže zasloužit, ale musí se pro její přijeti připravit, tedy se disponovat k jejímu přijetí. My na milosti Boží tzv. spolupůsobíme. Proto 8
máme dobu adventní a postní. Je to čas intenzivní přípravy našich duší pro přijetí milostí, pramenících z objektivní sku‐
tečnosti Kristova narození a jeho oběti na kříži. Co tedy má katolík, který bere Boha vážně, v adventní době činit? Přede‐
vším má obrátit pozornost k tomu jak sám žije před Bohem, tedy podívat se pravdě do tváře. Má nahlédnout vlastní hříšnost i slabost a připravit se poctivě na sv. zpověď, kterou má ještě před vánoci realizovat. Také se má vyhnout buja‐
rým oslavám a různým pitkám. V současné době velmi aktuální téma. Pohanská společnost (různé firmy) totiž pořádá
před vánoci tzv. vánoční firemní večírky, kde se bezuzdně pije a program je mnohdy doprovázen striptýzovým progra‐
mem apod. Katolík se má naopak zklidnit a intenzivně se oddat modlitbě, zvlášť rozjímání o narození Ježíše Krista, nejlé‐
pe každodenní modlitbou radostného růžence Panny Marie a modlitbou Anděl Páně. Katolík by se také měl postit. Tudíž odříkat se věcí bezhříšných a dovolených, tedy dobrých, aby tuto oběť svého života pak složil před Kristův kříž a spojil ji s
obětí samotného Krista, která se neustále obnovuje na oltářích při mši svaté. Katolík si musí uvědomit, že prožívá‐li Advent a obecně svůj život stejně jako pohanská společnost kolem, tedy že se jí přizpůsobuje, tak se hlásí k jejímu „vyznání víry“. Toto „vyznání víry“ nejen že popírá existenci Boží, neuznává jeho svr‐
chovanost a vládu, uděluje domnělé právo žít ve vzpouře vůči Bohu a jeho řádu, ale zároveň strhuje i katolíka do života ve lži. Jestliže katolík podléhá konzumnímu předvánočnímu šílenství a vyznává vánoce jakožto svátky plných břich a mastných
brad, přičemž i zajde do kostela, aby to jaksi pocukroval nějakou příjemnou emocí, potom stojí na straně světa, tedy
ďábla. Ten ho velmi rád v tomto přesvědčení udržuje a dopřává mu luxus vnímat sebe samého jako tzv. dobrého a téměř bezhříšného člověka, který nepotřebuje sv. zpověď, modlitbu, svátosti atd. Stačí, když bude někde na půlnoční
postávat vzadu v kostele a odjímat sám sebe. Spolupracovní Řádu Panny Marie od německého domu v Jeruzalémě David Hibsch C. & K. LandwehrInfanterie Regiment Nr. 10 Jungbunzlau
Vážení kamarádi,
rok s rokem se sešel a tak nám dovolte pozvati Vás na již tradiční
Plukovní zabíjačku LIR 10,
která se bude konat jako obvykle v restauraci
U Hymrů dne 15. 01. 2010 od 17. Hodiny
Budeme velmi rádi, pokud předem upřesníte počty hodujících i posléze na místě spících
účastníků. Pistole a pušky zanechte ve svých zbrojskladech, taktéž není třeba esšálků a
polních lžic. Pochoutky z pašíka budou roznášeny na opravdových talířích a příbory
budou zapůjčeny k nim. Aby ctění vojáci načerpali sil do dalších bojů, jsou vepříci v režii
LIR 10.
Nápoje rozličného druhu a chuti jsou za obvyklé místní ceny. K všeobecnému veselí
přispěje harmonika (samozřejmě i s muzikantem).
Na Vaši účast se těší THJ C. & K. LandwehrInfanterie Regiment Nr. 10
Kontaktní e-mail: [email protected]
Adventní, neformální a přátelské setkání monarchistů z Prahy a okolí, se
konalo dne 17.12.2010 ve vinárně a kavárně U Posledního soudu, Jagellonská 8,
Praha 3 – Královské Vinohrady od 17 hodin.
Všichni pozvaní mohli počítat s pohárem vína či jakéhokoliv jiného nápoje a
s drobným pohoštěním zdarma. Účastníci přinesli napečené cukroví a fotografie
z akcí Koruny České. Zakázány nebyly ani drobné dárky a „kulturní vložka“
v podobě zpěvu či amatérské recitace.
Ahoj Honzo, Zdravím z Tišnova, ještě jednou děkuji za vynikající přednášku a chtěl bych se s Tebou podělit o výsledky menší improvi­
zované studie, kterou jsem pokusně provedl na jedné víkendové oslavné akci. Jen tak pro zajímavost jsem zkusil zjistit, jak se lidé mého věku staví k monarchii. Celkem to bylo 14 osob, resp. sedm partnerských dvojic. Věk: 23­28 let. Vzdělání: VŠ či odborné SŠ. Povolání: odpovídající tomu vzdělání, namátkou dva živnostníci, učitelka na VŠ, architekt, správce sítě, finanční poradce... Politická orientace: všichni vpravo od středu, konzervativci či pravicoví liberálové, ukázkoví voliči ODS a TOP 09. Nábožen­
ství: převážně věřící bez vyznání ("něcis­
té") a "ekumeničtí křesťané", jedna praktikující katolička, dva ateisté. Vyprávěl jsem o Tvé přednášce a debatě a samozřejmě jsme se (což byl i můj záměr) dostali k monarchismu. Z těch 14 lidí se tři označili za jasné republikány (čili trvali na volené hlavě státu) a pouze jedna za výslovnou monarchistku (ač nikoli za legitimistku), zbylých deset na to nemělo jasný názor. ALE: Když se poté mělo hlasovat v "referendu", z těch deseti "neutrálů" se OSM (včetně mě) rozhodlo pro monarchii, která tak vyhrála pomě­
rem 9:5. "Neutrálové" své rozhodnutí zdůvodnili zhruba tak, že by se to ale­
spoň "mohlo zkusit", popř. že "teď to stejně stojí za pendrek a s králem by to určitě nebylo horší". Takže asi tolik k běžnému tvrzení main­
streamových médií, že monarchismus je cosi jako zastaralá a absurdní kuriozita, o které dnes může vážně přemýšlet je­
nom pár bláznů na okraji politického spektra. (Autor na vlastní přání nejmenován) ZE SVĚTA ŠLECHTY - prosinec 2010
Hans Adam II. z Lichtenštejnu: Monarcha je lepší než diktátor Měl jsem poněkud romantické pocity, když mě uváděli do pracovny ve vídeňském Zahradním palá­
ci, v níž na mě čekal majitel onoho paláce a jeden z nejvlivnějších monarchů současnosti, vládce Lich­
tenštejnského knížectví, Jeho výsost Hans Adam II. Ovšem nenazval bych to zklamáním, když se ukáza­
lo, že ten vysoký štíhlý pán je docela normální člo­
věk. Váš otec žil na Moravě a mluvil plynně česky, také vaše manželka, pocházející z rodu Kinských, má české kořeny, přesto se už u vás doma ve Vaduzu česky nemluví. Proč z rodiny čeština zmizela? Kvůli tomu, že jste byli z Československa vyhnáni? Ano. Nebyl pak jaksi důvod mluvit česky. A taky žádná
příležitost. Neměl jsem v Lichtenštejnsku žádného uči‐
tele češtiny. Ani vaši rodiče už poté spolu nikdy česky nemluvi­
li? Ne, ale to ani předtím, protože má matka česky neumě‐
la. Jako malou ji poslali do zahraničí, jak se tehdy dělá‐
valo. Nejdříve vyrůstala ve Vídni, a když přišli nacisté,
tak v Itálii. A můj otec už tou dobou, po roce 1938, také
žil v Lichtenštejnsku, čili potom už opravdu čeština u
nás neměla šanci. Jak jste jako malý kluk vnímal skutečnost, že kdesi v Československu jsou zámky vaší rodiny, které patrně nikdy ani neuvidíte? Cítil jste zášť vůči tomu státu? No, víte, on hlavně otec stále doufal, že se vše zase brzy
otočí a bude se moci vrátit zpět. V tomhle jsem byl tedy
vždycky o dost méně optimistický. Ale on si byl jistý, že
celý sovětský blok brzy zkolabuje. Pamatuji se, jak jsme
o tom mluvili i někdy počátkem osmdesátých let
s tehdejší britskou premiérkou Margaret Thacher na
večeři u nás ve Vaduzu. Otec jí říkal, že sovětské impé‐
rium padne ještě před koncem dekády. Věřila tomu? Samozřejmě, že ne. Ani já jsem tomu nevěřil, čistě
z ekonomických důvodů mi bylo jasné, že kolaps sice
přijde, ale až mnohem později. Myslel jsem, že komunis‐
tům vyschnou zdroje tak někdy kolem roku 2000. Pojďme ještě do hlubší historie. Dokážete se vžít do pocitů Čechů, když po pádu habsburské monar­
chie poprvé konfiskovali šlechtický, a tedy i lichten­
štejnský majetek? 13
Vždyť například váš předek Karel I. předsedal tri­
bunálu, který nechal popravit v roce 1621 české
pány a pak se podílel na konfiskaci jejich majetku. Náš pohled na tuto část historie je trochu odlišný než
váš. Myslíme si, že se po první světové válce hledal
nějaký důvod, jak konfiskace ospravedlnit, takže se
historie trochu pokroutila. Já se na Karla I. dívám také
jako na člověka, který se ze své pozice snažil pomoci co
největšímu počtu lidí, které znal. Císař chtěl například
daleko více poprav. Navíc, když se díváte do historie,
musíte vidět, že přinejmenším v počátku šlo více než o
konflikt mezi Habsburky a Čechy o konflikt mezi
Habsburky a Wittelsbachy. To byl hlavní problém. Ale z
našeho rodinného pohledu je tohle jen malá část histo‐
rie, která je jinak s českými zeměmi svázána hluboko do
minulosti. Moje žena mi vždycky říká, že mám v sobě
daleko více české krve než ona.
A jak se díváte na druhou konfiskační vlnu po dru­
hé světové válce? Zastávám názor, že obě konfiskace byly velmi pragma‐
tickými politickými činy. Bereme bohatým a dáváme
chudým, to je o. k. Bohužel, jak to obvykle bývá, když
berete bohatým, vytváříte boháče zase z jiných lidí.
Chápu, že z té doby mohou Lichtenštejni cítit
křivdu, protože váš otec se nikdy nepřihlásil k ně­
meckému občanství, finančně podporoval Benešo­
vu exilovou vládu, a přesto mu byl po válce zabaven
majetek na základě Benešových dekretů jako Něm­
ci. Naše země teď konečně znovu navázaly diploma­
tické styky, hodláte tedy nyní podniknout znovu
nějaké kroky, jak se dobrat odškodnění?
Myslím, že teď musíme jít postupnými kroky a teprve
uvidíme, co vše je možné. Když se dívám dál do historie,
vidím paralelu s tím, jak se k naší rodině zachovali
Habsburkové ve čtrnáctém století. Tehdy mé předky
pozvali na velkou večeři a tam je uvěznili. Ti se pak
museli vzdát části svého majetku, tuším, západně od
Dunaje a můj otec jim to nikdy nezapomenul a vždycky
byl k Habsburkům strašně kritický. Na tom je pikantní,
že jeho otec, můj dědeček, byl sám Habsburk, takže
babička mému tátovi, když se o nich nevyjadřoval pěk‐
ně, vždycky říkala: „Ale Josefe, prosím tě, nezapomínej,
že jsi taky poloviční Habsburk." Takhle to prostě bývá,
vše je propojené, namixované. Nic není černobílé. Tak
to vidím i s našimi vztahy s Čechy. Je možné, že budete chtít například své bývalé
zámky zpět? Musím říci, že zas tak moc pro mě navrácení zámků
zajímavé není. Z prostého důvodu, stálo by mě to totiž
velmi mnoho peněz. Ve skutečnosti jsem takovou na‐
bídku, samozřejmě nikoliv oficiální, těsně po sametové
revoluci obdržel. Kdosi mi tehdy řekl: „My bychom vám
ty zámky asi vrátili." A já mu na to odpověděl: „Ne, dě‐
kuji." Takže to pro vás stále není aktuální? Ne. Ale pochopitelně platí, že cokoliv, co řídí stát, není
příliš efektivní. Státní podniky, továrny a vůbec celé
majetky prostě stojí daňové poplatníky peníze. Takže
vždycky je pro stát výhodnější věci privatizovat a pak
od vlastníků vybírat daně. Jenže to, co by se asi líbilo daňovým poplatníkům, by se nelíbilo politikům, protože ti rádi vládnou nad lidmi a věcmi. Jistě se jim z tohoto důvodů líbí i zámky, mohou tam pořádat hony, zvát na ně důležité hosty a tak dál, samozřejmě vždy v zájmu obyčejného lidu. Ale vážně, z čistě ekonomického důvodu by bylo pro český stát vý‐
hodnější, kdyby se zámků zbavil a vrátil nám je zpátky, ale pro nás by to znamenalo opravdu velkou finanční
zátěž. Nevratnou investici na hodně dlouhou dobu. Zaznamenal jsem ve vaší knize Stát ve třetím tisíci­
letí, kterou jste na konci minulého roku vydal, váš velmi kritický postoj k moderním státům, které se snaží co nejvíce věcí řídit a vlastnit. Také tvrdíte, že stát by měl mít ve svém čele vždy někoho, kdo bude mít právo veta, tak jak ho máte vy jako monarcha. Nemyslíte, že tento model, který může fungovat v malém a vyspělém Lichtenštejnsku, by jinde mohl být snadno zneužit? Všechno může být zneužito, ale proto jsou volby, které by toho, kdo věci zneužívá, měly odstranit. A nezáleží na tom, jestli se to týká prezidenta, nebo monarchy. Vždyť i v lichtenštejnské ústavě je to jasně napsané, že lidé mohou v referendu kdykoliv monarchii odstranit. Kdy‐
bychom tam špatně vládli, lidé nám to spočítají. A nejen to, dokonce i každá vesnice v Lichtenštejnsku má právo se kdykoliv oddělit od knížectví, když si to její obyvatelé rozhodnou. To je věc, která stát a rovněž monarchu tlačí k tomu, aby svým lidem opravdu sloužil. Je důležité, aby se ze států staly servisní organizace, nikoli monopolní vládci. Lichtenštejni jsou vládnoucí šlechtický rod ve svém vlastním státě, mnohé ostatní monarchie mají většinou spíš formální, reprezentativní podobu. Jaký je vlastně význam šlechtických rodů v dnešním světě? Monarchie se vždycky v různých epochách znovu a znovu vynořují. A musíte se ptát proč. Monarchie totiž není rozhodně ten nejefektivnější model, proti jejímu nástupnickému modelu je demokratická republika, v níž by měl vládnout vždy ten nejlepší, o dost atraktivnější. Jenže ono to v realitě bohužel tak jasné není. Naopak monarchie dokáže zajistit jistou stabilitu, která se uka‐
zuje také jako důležitá hodnota. A když je monarchie rozumná, když rodina funguje a spolupracuje, má ten luxus uvažovat ve státních záležitostech v daleko del‐
ších perspektivách než jen v krátkých volebních obdo‐
bích. A to je velká výhoda. Navíc volby přerostly vlastně do modelu jakési skryté korupce. Vy si za peníze daňo‐
vých poplatníků kupujete jejich přízeň. Cílem mé knížky bylo představit model monarchie na demokratických základech, tak jak ji máme v Lichtenštejnsku. Protože vždycky, když klasická demokracie začne kolabovat prostě proto, že jsou v ní lidé frustrovaní, začnou volat po silné ruce. A to vede k diktátorům. Takže chcete říci, že v tu chvíli je lepší monarcha než diktátor? Samozřejmě, ale monarcha, který je svázán ústavou a kontrolován lidem. Vaše knížectví si nedávno prošlo pár skandály, jmenujme hlavně kauzu, kdy Německo koupilo ukradená data o německých klientech vaší rodinné banky LGT a následně se takzvaná černá lichten­
štejnská konta stala synonymem pro daňové úniky. Posílilo to doma vaši opozici? Opozici to oslabilo. Jak to? Myslím, že lidé v Lichtenštejnsku to cítili jako velkou nespravedlnost, jak se k nám Německo zachovalo, a brali to zároveň docela osobně i jako útok na ně samot‐
né. Naši pozici to tedy posílilo, opoziční strana má dnes v parlamentu jediného zástupce. Nicméně i v Česku je pojem „lichtenštejnské kon­
to" téměř vždy spojen s nějakými podezřelými transakcemi, taková je prostě realita. A mimocho­
dem, i někteří čeští politici by rádi, aby stát odkou­
pil kradená data z lichtenštejnských bank. Jak byste reagoval? Byl bych v klidu. Víte, oni i třeba Švýcaři před pár lety koupili taková data od jednoho lichtenštejnského práv‐
níka a se Švýcarskem máme nadále dobré vztahy. Chtěl bych zdůraznit, že my jsme nikdy netrvali na bankov‐
ním tajemství v případech podezření z vážných zločinů. My jen budeme vždy proti, aby se informace o klientech bank dávaly automaticky. To by mohlo být velmi ne‐
bezpečné. Od navázání vzájemných diplomatických vztahů už uplynulo půl roku. Změnilo se od té doby něco kon­
krétního? Je to teprve začátek velmi dlouhého procesu. Hledáme cestu k pochopení a zkoušíme jít krok za krokem. Tím vzájemným uznáním se určitě vykročilo správným směrem. Myslím, že prvním skutečně viditelným činem bude nadcházející výstava naší sbírky v Praze. Je to od nás určitě známka důvěry v český stát. Jak víte, napří‐
klad s Němci z poněkud zvláštních důvodů něco tako‐
vého v blízké budoucnosti není možné. Vaše sbírka umění začala tak, že jste začal skupo­
vat kdysi zabavený rodinný majetek, dnes jste ale jeden z největších světových investorů do umění. Je to víc vášeň, nebo to berete jako obchod?
Zpočátku jsem to viděl jako povinnost ke své rodině, k její tradici. Takže když se mi podařilo nějak postavit na nohy rodinný byznys, navrhl jsem otci, abychom začali vykupovat zabavený majetek zpátky. Postupně mě to začalo víc a víc zajímat a ano, také se ukázalo, že to byla a stále je i velice dobrá investice. Jak velkou roli v prolomení česko­lichtenštejnské nekomunikace vlastně sehrál váš šlechtický kolega kníže Karel Schwarzenberg? Velkou a důležitou. Pochopitelně ze své pozice minist‐
ra zahraničních věcí mohl činit kroky, které ten proces urychlily. Jak dlouho se znáte? Velmi dlouho. Znal jsem se i s jeho rodiči a má žena ho zná od školních let. Její rodina Kinských, jak víte, také uprchla z Čech a pak žila v Mnichově, kde otec manžel‐
ky pracoval. Karel tehdy v Mnichově studoval a býval u Kinských velmi častým hostem. Mluvíme spolu tři dny před vašimi 65. narozeni­
nami. Dovolte mi poznamenat, že to je v Česku věk, kdy muži odcházejí do důchodu. Nechystáte se také?
Už před lety jsem de facto odešel z politiky a předal
politickou agendu svému synovi Aloisovi. Díky tomu
také můžu nyní daleko otevřeněji psát o politických
záležitostech. Na druhé straně, vrhl jsem se naplno do
obchodu, takže se znovu zcela věnuji rodinnému byzny‐
su. To jsme si s Aloisem prohodili. Zůstávám sice nadále hlavou státu a rodiny, ale politická rozhodnutí dělá on,
já mu pouze radím. Mnohé šlechtické rody mají problém s tím, když si jejich potomci vezmou za ženu či muže někoho bez modré krve. Jak je to u Lichtenštejnů? Nikdy jsme neměli žádná taková pravidla, a nakonec
můj druhý syn je toho živým důkazem. Vzal si dívku, kterou potkal v New Yorku, a ta nemá se šlechtou nic
společného. Navíc je černoška, takže i jeden z mých
vnoučků je víceméně černý. Znal jsem ji ještě předtím,
než se brali, a vždycky jsem si říkal, jak krásná a okouz‐
lující žena to je. Takže to u nás opravdu není žádný pro‐
blém. Hans Adam II. * 14. 2. 1945 v Curychu celým jménem Johannes Adam Ferdinand Alois Josef
Maria Marko d'Aviano Pius von und zu Liechtenstein je hlavou Lichtenštejnského knížectví a formálně napří‐
klad také Svaté říše římské národa německého syn knížete Franze Josefa II. Lichtenštejna a vévodkyně
Georginy von Wilczek 1967 se oženil s hraběnkou Marií Kinskou, s níž má čtyři děti: Aloise (1968), Maxmiliana (1969), Constanti‐
na (1972) a Tatjanu (1973) 1969 vystudoval ekonomii na univerzitě ve Svatém
Gallenu 1970 otec mu svěřil správu rodinného majetku 1984 stal se trvalým zástupcem svého otce v čele státu 1989 po smrti svého otce se stal nástupcem na lichten‐
štejnském trůnu 2004 jmenoval korunního prince Aloise svým trvalým zástupcem a nadále se věnuje správě rodinného majet‐
ku patří mezi nejvlivnější monarchy světa, podle mnohých
žebříčků je suverénně nejbohatším panovníkem
v Evropě s odhadovaným finančním majetkem přes 400
miliard amerických dolarů (bez uměleckých sbírek, paláců a zámků) Lichtenštejnům kdysi patřili české zámky v Břeclavi, Lednici, Nových Zámcích u Litovle, Šternberku, Úsově,
Velkých Losinách a Valticích Zdroj: http://instinkt.tyden.cz/rubriky/rozhovor/hans‐
adam‐ii‐z‐lichtenstejnu‐monarcha‐je‐lepsi‐nez‐
diktator_24983.html 25.02.2010, Instinkt č. 8/10, autor: Petr Skočdopole KONTAKTY – listopad 2010
15
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Adresa: Koruna Česká (monarchistická strana Čech,
Moravy a Slezska), Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1.
E-mail: [email protected]
Internet: www.korunaceska.cz
IČO: 44266740
Č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
Account: 1721719263/0800 (EUR)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
Tel: 603412671
E-mail: [email protected]
generální sekretář KČ:
Bc. Petr Müller
Tel: 603228563
E-mail: [email protected]
STRÁNKY MÍSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ
KČ:
kcbrno.webnode.cz
www.kc-plzen.cz
www.mshorice.ic.cz
www.kcolomouc.cz
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte
je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné
použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112011*
chod strany
dary a příspěvky
2222011*
příznivců
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předodznaky KČ
444
měty
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné
číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
Petici Zrušte prezidenty podepisujte na:
www.zrusmeprezidenty.cz
Monarchistický zpravodaj KČ - Periocidita: Měsíčník
www.korunaceska.cz, [email protected], www.kc-plzen.cz, [email protected], http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm.
Copyright © OBr. 2008
KULTURA – prosinec 2010
Proč už se nikdy nemohu dívat na Švejka Švejk je jedna velká lež a popírání reality dějin. Jsou tady Vánoce a s nimi opět velké hledání
v televizním archivu. Pohádky, příběhy pro děti a tra‐
dičně také dva díly Švejka. Tedy Osudy dobrého vojáka
Švejka za světové války a také Poslušně hlásím. Filmy (pro někoho snad i komedie) mezi Čechy nesmírně
populární. Já se ovšem dívat nebudu. Už po několikáté. Naposledy
jsem Švejka viděl o Vánocích 2006. Od té doby nikdy a pravděpodobně už nikdy v životě. Důvodem není to, že
bych snad neměl rád Rudolf Hrušínského, že by mně
vadily zmínky o Českých Budějovicích (kde jsem studo‐
val) či o Klatovech (kde žiji). Je to úplně jinak. Švejk je
totiž jedna velká lež a popírání reality dějin. Možná se u
něj někdo příjemně baví, ale já od jisté doby opravdu
nemohu. Jaroslav Hašek prožil 1.světovou válku, ale jeho podání
není příliš realistické. Možná díky alkoholu, možná díky
všeobecné náladě po roce 1918. První republiku mám
rád, ale způsob, jakým se vyrovnala s dědictvím Ra‐
kouska‐Uherska byl velmi nešťastný. Ať to byla katolic‐
ká církev, ale především vojáci. Jedinými preferovanými se stali legionáři, kteří nepochybně byli hrdiny, kteří se
spoluzasloužili o vznik nového státu. Nikdo ale nepři‐
pomněl, kde všechna ta legionářská esa (Syrový, Krejčí,
Gajda, Čeček a mnozí další) válku začínala. Ano,
v rakousko‐uherské armádě, na frontu rukovali jako
císařovi věrni vojáci. V kletbě a zapomnění po válce tak skončili téměř
všichni, kdo nepřešli na stranu faktického nepřítele.
Přičemž existovaly tisíce vojáků, kteří až do příměří
11.listopadu 1918 stály věrně na straně císaře (Františ‐
ka Josefa I. a posléze i Karla). Jako mladí kluci si prošli
peklem všech front, ale nikdy nezradili svoji vojenskou přísahu. Hašek a jeho Švejk vylíčili válku jako věc podi‐
vuhodně zábavnou, plnou alkoholu, zkažené morálky a
snahy se za každou cenu vyhnout přímému boji
v zákopech. A v tomto vyhýbání měli vyniknout nejvíce
právě Češi. A v myšlenkách mnoha lidí pak toto podání
zůstalo až dodnes. Realita byla krutě jiná. A je možnost ji dodnes pozná‐
vat. Když jsme v září 2007 v silném větru šplhali s tátou autem na vrchol Monte Grappa v Itálii, začalo mi dochá‐
zet, co to byly boje na frontě 1.světové války. A jak Švejk strašlivě lže. Čeští vojáci pod rakouským orlem byli
hrdinové a patří jim naše obrovská úcta. Viděl jsem
místa bojů na řekách Soče, Piavě či Tagliamentu. Viděl
jsem expozici o 1.světové válce (kterou připravil Čech
Arthur Rehberger a dostala se i do Evropského parla‐
mentu) v muzeu ve slovinském Tolminu. A o několik kilometrů dál pak muzeum bojů na Soče v městečku Kobarid. Možná znáte známou píseň: Na Piavě po kolena
v bahně… Je velmi pravdivá. Je potřeba vidět a pochopí‐
te. A kdyby Vám to nestačilo, nabízím vynikající expozici v rakouském Kotschach‐Mauthen. A pak také možná
přestane mít chuť se na Švejka dívat. 16
Kdykoli pojedete na lyže do Tyrol či Dolomit nebo na dovolenou na Jadran, nezapomeňte, že se často pohybu‐
jete v okolí míst, kde se psaly dějiny a kde své stopy (často velmi krvavé) zanechaly tisíce českých vojáků. A ostatky mnoha z nich dodnes leží na válečných hřbito‐
vech v Rakousku, Itálii či Slovinsku. A rozhodnete‐li se ona místa navštívit, pak doporučuji také číst. Číst Josefa Fučíka, Václava Vondrovského, Jana Drnka, Arthura Rehbergera, Ivana Šedivého, Jozefa Vričana či Jana Ga‐
landauera. 19. 12. 2010 Lukáš Kopecký Zdroj: http://kopecky.blog.respekt.ihned.cz/c1‐
48785160‐proc‐uz‐se‐nikdy‐nemohu‐divat‐na‐svejka Divadlo Vosto5 / OPERACE: LEVÝ HÁK / premiéra 18. 12. v 19.30 hod. na Malé scéně Studia Ypsilon Nová divadelní inscenace Divadla Vosto5 je napsána volně na motivy knihy Jana Drnka Žáby v mlíku. Té‐
matem inscenace je atraktivní období rychlého sledu mimořádně závažných událostí těsně před a těsně po sepsání tzv. mnichovské dohody v roce 1938, kdy bylo „obětováno“ pohraničí demokratického Československa nacistickému Německu. Divadlo Vosto5 nemá ambici divadelně ztvárnit histo‐
ricky věrnou rekonstrukci událostí tohoto pohnutého období československých dějin, ale naopak chce jít ces‐
tou tzv. alternativních dějin – tedy vytvořit historickou mystifikaci, co by se mohlo stát, kdyby představitelé Československa po mnichovské zradě nekapitulovali, nedemobilizovali, ale naopak se nacistickému Německu postavili, tak jak to nastínil Jan Drnek ve své knize. dramaturgie a režie: Ondřej Cihlář a Jiří Havelka / hrají: Ondřej Bauer, Ondřej Cihlář, Jiří Havelka, Tomina Jeřábek, Petr Prokop a další. Předpremiéra proběhla za účasti našeho člena a autora předlohy Jana Drnka. Premiéra bude na konci února 2011. VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II.
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro:
http://ostrostrelci.stribro.net
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&It
emid=1
Historický a monarchistický kalendář na rok 2011
vydaný Korunou Českou (monarchistickou stranou Čech,
Moravy a Slezska). Obsahuje historické události příslušné
k tomu kterému dni, církevní kalendář, adresář a historickou studii Jana Drnka o možné vládě císaře Maxmiliána
Habsbursko-Lotrinského.
Historický a monarchistický Kalendář 2011
Koruna Česká – Jan Drnek
KALENDÁŘ – prosinec 2010
17
Kalendář
2011
S románovou
přílohou
Maxmilián
historický a monarchistický
NALÉHAVĚ PROSÍM ČLENY A PŘÍZNIVCE, ZEJMÉNA PŘEDSEDY MS, ABY SI OBJEDNÁVALI A ZAKUPOVALI MONARCHISTICKÝ KALENDÁŘ 2011! PRAŽSKÉ ČLENY A PŘÍZNIVCE, PŘÍPADNĚ STŘEDOČECHY A TAKÉ TY, KTEŘÍ DO PRAHY MAJÍ SLUŽEBNÍ, ČI SOU‐
KROMOU CESTU PROSÍM, ABY SI PRO KALENDÁŘ PŘIŠLI DO VINÁRNY A KAVÁRNY U POSLEDNÍHO SOUDU, JAGELLONSKÁ 8, PRAHA 3 – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, stanice metra "A" Jiřího z Poděbrad,stejnojmenná zastávka tramvaje č. 11. Velmi blízko jsou také zastávky "Vinohradská vodárna" (10,16), ale i Olšanské náměstí (9,26, 5). Je to opravdu pár minut z Václavského nám. či z nádraží Františka Josefa I. (dočasně Hlavní či Wilsonovo) nebo z Flo‐
rence. Ve všední dny je otevřeno 12‐22, soboty neděle 17‐22, takže, myslím, možnosti jsou široké! (www.uposlednihosoudu.cz http://www.uposlednihosoudu.cz/) VZDÁLENĚJŠÍ ČLENY PROSÍM, ABY SMĚŘOVALI PÍSEMNÉ OBJEDNÁVKY PŘÍMO NA ČLENA PŘEDSEDNICTVA KČ A AUTORA KALENDÁŘE JANA DRNKA: [email protected] VIRIBUS UNITIS! Václav Srb, předseda KČ Cena Kalendáře po snížení od 1. 1. 2011 bude cca 150 Kč (dnes 180 Kč). ORIENTACE – listopad 2010
18
Klausova kleptokratická klika
Kolečka nám začínají zapadat do sebe. Komunismus padl, protože byl ekonomicky neudržitelný. Uvědomovali si to
sami někteří komunisté, především jejich intelektuální a bezpečnostní předvoj STB. Bylo tedy třeba rychle změnit
ekonomickou základnu, ale pokud možno bez větších mocenských otřesů. Stará komunistická banda spolu se
směšnými symboly režimu musela padnout, to se pod náporem veřejnosti nedalo udržet. Také komunikační revoluci
nešlo zastavit. Lidi už nebylo možné držet v nevědomosti a bulíkovat jim komunistické bláboly.
Co ale mohlo efektivně, i když načas s nezbytnou politickou liberalizací, udržet ekonomickou moc v rukách starých
komunistických struktur, bylo předání dosud tzv. všelidového, státního majetku jejím dosavadním komunistickým
správcům, případně těm, kteří už za komunismu s požehnáním STB bezskrupulózně provozovali černý obchod. Při
absolutním zákazu všeho poctivého soukromého podnikání se tento obchod mohl omezovat jen na podnikání nepoctivé, především veksláctví. To se v Česku díky Klausově privatizaci povedlo dokonale. Že se přitom většina majetku
vytunelovala, lid zchudl a staří bolševici a jejich přisluhovači pohádkově zbohatli, jen upevnilo jejich ekonomickou
moc. Vznikla tak nová ekonomická mocenská základna a bylo jen otázkou času, kdy se podaří nasadit uzdu politickému uvolnění.
Zde přispěchala na pomoc ideologie ničím, především zákony neomezovaného volného trhu a zdánlivé demokracie, založené na tom, že občané jednou za čtyři roky poslušně odkývají jim předložené partajní kandidáty a jinak se
do politiky míchat nebudou. Na to byli komunisté zvyklí, zdánlivou, zcela neškodnou demokracii, které říkali pleonasticky lidová, zajišťovali pomocí národní fronty. Jakákoliv nekontrolovaná občanská aktivita jako ohrožení moci
byla zakázaná.
Zcela v souladu s komunistickým chápáním „demokracie“ se tvůrce nové ideologie nevázaného trhu také postavil
proti občanské společnosti, „nikým nevoleným nátlakovým skupinám“ nevládním organizacím a „různým izmům“,
neboť ty představují nebezpečí pro ekonomickou oligarchií řízené partaje a mohou dokonce vést k vytváření stran
nových, dosud byznysem neovládnutých a tudíž mocenskému kartelu nebezpečných. Něco podobného samozřejmě
komunističtí oligarchové v novém kapitalistickém kabátě nemohou potřebovat.
Politickou liberalizaci, která byla nutným průvodním jevem pádu komunismu, však nebylo možné jen tak lehko
spoutat. Přirozený pluralismus názorů vedl k obnovení tradičních nebo k vzniku nových stran, k oživení spontánní
občanské aktivity. Od počátku zde však byla snaha nových kapitalistů politickou scénu si podřídit. Jak to bylo, si
většina lidí pamatuje.
Brzy po sametu vznikla nová partaj jednoho muže, hlásajícího výše zmíněnou ideologii, které se díky převládající
záporné reakci na kvázilevicová totalitní hesla dařilo získat podporu značné části veřejnosti hesly kvázipravicovými.
První slibný krok k ovládnutí politické scény staronovými pány byl učiněn.
Přišlo však vystřízlivění z divoké privatizace a ekonomická krize. Stejně jako se nedařilo zastavit rozvoj občanské
společnosti, nevládních organizací a vrchním ideologem odsuzovaných – izmů, nepodařilo se za této situace zamezit
ani růstu opozice, v tomto případě staré, tradiční, komunisty pronásledované strany sociálně demokratické. I tu se
však podařilo zpacifikovat. Byl zde pohotově druhý muž, který si ji osedlal. Dvě strany dvou mužů, jakýsi duumvirát,
ještě k tomu ješitných a moci chtivých, to už se dá ukočírovat. Dva lidé stejného zrna se snáz dohodnou, než rozdrobená pluralita názorů, různých stran hnutí a občanských aktivit.
Dva muži se dohodli a základ k nové národní frontě, k nasazení uzdy škodlivé politické liberalizaci byl položen.
Parlamentní většinou bylo třeba jen odsouhlasit většinový volební zákon, který by národní frontě, v novém ideologickém jazyce nazývané opoziční smlouva, zajistil vládu na věčné časy. Lid by tak byl zpacifikován a nebránil pokroku.
Bohužel se nepodařilo. S demokratickou dělbou moci vznikla i nezávislá moc soudní a nepohodlná instituce zvaná
ústavní soud. Ten zákon o většinovém volebním systému zamítl. (Nepodepsal ho ovšem ani tehdejší prezident.)
Následně padl i jeden z duumvirů, jeho lidé ho podtrhli. První duumvir, teď už zase solitér se však otřepal a byť i
k němu se jeho partajní dítko zachovalo nevděčně, dosedl díky hlasům nepřekabátěných komunistů do prezidentského úřadu. Zde mohl dále uskutečňovat svůj dlouhodobý plán na ovládnutí politické scény.
Trvalo to téměř celé desetiletí. Bylo třeba se zbavit rivalů, kteří odstranili s ním duchovně spřízněného duumvira
(zmizel kdesi v lesích, leč pilně pracoval na pomstě své nevěčné partaji a nakonec uspěl) a také těch, jimiž byl ve
volbách poražen ve vlastní partaji. Teatrálními vystoupeními a obviňováním z toho, oč sám od počátku usiloval, tj.
propojení byznysu s partajemi, především však naivitou rivala samotného se mu to podařilo.
Mezitím však znechucení veřejnosti nad vládou oligarchie nad zkorumpovanou politikou dostoupilo vrcholu, Objevilo se smrtelné nebezpečí pro národní frontu. Vůdce sice varoval před „rychlokvaškami“, ale marně. Národní fronta
byla ve volbách poražena novými stranami.
Leč naděje umírá poslední. V komunálních volbách mohla cílevědomost vše napravit. Napravila. Národně-frontovní
partaje se na komunální úrovni většinou znovu spojily do místních vlád. Tentokrát i v otevřeném rozporu s volbou
veřejnosti. K největšímu ohrožení národně-frontovní politiky však došlo v hlavním městě. Hlavní město, svým rozpočtem a významem velice blízké celému státu, většinově zvolilo Vůdcem opovrhované „rychlokvašky“. I zde se však
dosud vládnoucí Vůdcova národně-frontovní partaj pojistila. Přizpůsobila si volební obvody tak, aby vyloučila malé
strany, jež mají v hlavním městě tradičně vysokou podporu, a u vědomí možné prohry vytvořila takovou povolební
situaci, aby si mohla diktovat podmínky.
V otevřeném pohrdání voliči, oklamanými opačnými volebními hesly s nastrčenými tvářičkami, a s posvěcením
Vůdce, hlavního ideologa a velekněze („nebesa se přece nerozestoupila“) zplichtili jeho oblíbenci s byznysem propojenou národně-frontovní koalici. Vláda byznysu a korupce bude v hlavním městě pokračovat. Mocenská základna
starých a jimi vychovaných nových struktur zde není ohrožena. Koalici navíc podporují i otevření komunisté, kterými
se dosud navenek opovrhovalo, ale ve skrytu jejich podpory využívalo.
Kdo vládne hlavnímu městu, navíc řadou jiných velkoměst, má časem šanci znovu ovládnout stát. Vůdcova část
národní fronty už byla odstraněním opozice Vůdci opět podřízena. Teď jen stačí, aby v druhé části zvítězila „pragmatická frakce“, byla rozbita současná vládní koalice s „rychlokvaškami“ a cesta k věčné vládě národní fronty
s Vůdcem v čele je otevřena. Tím se uzavře český kruh s pokusem o demokracii.
Vůdce, který od pádu komunismu usiloval, aby v nové ekonomické situaci staré struktury neztratily moc, má tak
nakročeno k obnově důvěrně známých politických poměrů. Znamená to ovládnutí politiky jím vytvořenou ekonomickou oligarchií, vytvoření národní fronty, likvidaci malých stran, „rychlokvašek“, neposlušných občanských aktivit a
různých mezinárodních a globálních (jím nekontrolovaných a jemu se neklanících) izmů. V přehledné národní frontě
dvou partají už nebude docházet k nepředvídaným volebním výsledkům, všichni budou poslušně volit Vůdcem a jeho
lidmi schválené kandidáty. Národní fronta si zcela logicky podřídí i moc soudní. Taková bude podle Velkého Vůdce
ryzí zastupitelská demokracie. Moc bude centralizována. To, z čeho vůdce obviňuje Evropskou Unii, uskuteční doma. Tak to tu bylo v letech 1948-1989 a musí být i nadále. Vše jiné je nebezpečný experiment. Kolečka nám zapadají do sebe.
Název tohoto blogu odkazuje ke koalici v hlavním městě. Autorovi blogu se tato koalice, pohrdající voliči, ale vyhovující Vůdci, zdá zásadním bodem obratu k uskutečnění Vůdcových dlouhodobých cílů, nastíněných v textu. Však
k tomu byl Vůdce zřejmě Osudem již dlouho před rokem 1989 předurčen.
Tomáš Laně http://lane.bigbloger.lidovky.cz/c/166006/Klausova-kleptokraticka-klika.html
Objektivně o generálu Francovi, frankismu a karlismu
Radomír Malý | 20. 11. 2010 Knih, které by objektivně informovaly o španělské občanské válce let 1936–9 a následné téměř čtyřicetileté vládě generalissima Franca, je ve světové literatuře jako šafránu. Tím spíše je třeba uvítat dílo polského poli‐
tologa dr. Adama Wielomského Hiszpania Franco, vydané r. 2006. Wielomského práce je politologická, nikoli historická. Česká veřejnost by sice podle mého názoru potřebova‐
la spíše práci historickou, nicméně Wielomského kniha se bohatě dotýká i těchto témat. Doufejme v její brzký překlad do češtiny. Čechové mají zakódován výrok z Drdovy Němé barikády: „Franco a Mauři – Hitler a esesmani, potvory z jednoho zmijího hnízda!“ Tato propaganda vykonala své, proto kdo obhajuje ge­
nerála Franca, musí počítat s nelichotivými označeními „fašista, nacista, fanatik“ apod. Značná část české veřejnosti by ovšem byla velice překvapena zjištěním, že Franco neměl s italským fašis‐
mem, tím spíše potom s německým nacismem, zhola nic společného a byl jeho ideálům na hony vzdálen. Wie‐
lomski mapuje genezi fenoménu „frankismus“ až k osvícenství a romantismu, k boji Španělů proti fran­
couzským okupantům, kteří r. 1808 za Napoleonovy vlády zemi obsadili. Stáli tu proti sobě bezvěrečtí Francouzi, hrdí na svoji nedávno ukončenou Velkou revoluci, která vyvraždila statisíce katolíků – a katoličtí Španělé, jimž zápas o svobodu vlasti splýval se zápasem o svobodu Církve. Na tomto pozadí se zrodil v devatenáctém století tzv. karlismus (podle následníka trůnu Dona Carlose), tj. politické hnutí, jež se řídilo heslem „Bůh, vlast a král“. Wielomski se domnívá, že přes veškerou složitost vývoje karlismu a nejednoty proudů, které ho tvořily, je nutno kořeny frankismu hledat právě tady. Karlisté, silně ovlivněni myšlením Donosa Cortése, zdůrazňovali proti módním proudům liberálního konstitu­
cionalismu devatenáctého století ideu tzv. „pravdivé konstituce“, již tvoří rodina, korporace, samo­
správa, monarchie a tradice. Tyto hodnoty jsou zakotveny v Bohu, proto každá ústava, jež s Bohem nepočítá, je podle karlistů „lidskou pýchou, obdobou vzpoury prvních lidí v ráji“. Karlisté a jejich myšlenkoví následovníci neměli na růžích ustláno. Jejich odpůrci byli jak liberálové, tak i monarchističtí konzervativci, kteří akceptovali určitou míru liberálního smýšlení. Ve vztahu ke katolické církvi nebylo podstatného rozdílu mezi liberály a konzervativci. Oba proudy požadovaly uvolnění vazby státu a Církve, i když konzervativci více zdůrazňovali katolickou národní tradici. Pou­
ze karlisté však tvrdili, že stát má být ochráncem Církve jako ve středověku, obhajovali tzv. Christiani­
tas, kdy zákonodárství musí být v souladu s přirozeným mravním zákonem a katolickou morálkou. Karlisté nikdy neměli až do první světové války politickou moc. O ni se dělili – často na základě pře­
vratů a revolucí – liberálové a konzervativci. Na sklonku devatenáctého století vstupuje do hry další kom‐
ponent – socialistické hnutí, inspirované marxismem. Když byl jeho přívrženec Fernando Ferrer po nezdaře‐
ném atentátu odsouzen k smrti, jeho rodina se obrátila na papeže sv. Pia X. s prosbou o přímluvu o milost. Ten jí vyhověl, vláda však papežovy přímluvy nedbala a Ferrer byl popraven. Socialisté bez jakéhokoliv důka‐
zu obvinili sv. Pia X. z pokrytectví. Zatímco na veřejnosti prý prosí o milost pro Ferrera, v zákulisí apeluje na vládu, aby mu ji neudělila. Proti katolíkům byl vyvolán v celém Španělsku pogrom, jenž vyústil r. 1909 v Barceloně k upálení na náměstí více než stovky kněží, řeholnic a aktivních laiků. Země se zmítala ve zmatcích a anarchii, což u španělské veřejnosti posílilo pozice karlistů. Ideovým mozkem tehdejšího karlismu se stává Juan Vazquez de Mella. Po první světové válce se karlismus, samozřejmě vnitřně nejednotný a rozdělený do několika ideových proudů, dostává k moci skrze diktaturu Miguela Primo de Rivery. Primova diktatura byla velmi mírná. Neexistovaly zde vyhlazovací tábory, političtí vězni měli zvláštní statut, popravy se týkaly jen kriminálních živlů, v omezené míře existovala i svo­
boda tisku. Za tuto mírnost si vysloužila Primova vláda v Evropě posměšný titul „ospalá diktatura“. Primo zdůrazňoval především španělské vlastenectví, monarchii a katolicismus. Církev měla privile­
gované postavení jako jediné pravé náboženství, nekatolické konfese byly tolerovány. Jeho vláda při­
nesla zemi hospodářský rozkvět. Nicméně v té době, jak píše Wielomski, se již vykrystalizovala „dvě Španělska“. Jedno, tkvící svými kořeny v karlismu, tj. nacionalistické, tradicionalistické a katolické; a druhé – liberální a socialistické. Mezi tím osci‐
lovaly politické proudy menšího významu, které se sice také hlásily k myšlence národovectví a katolicismu, zároveň se ale nechtěly vzdát požadavku liberální konstituce podle vzoru západních demokratických států. Právě tyto směry nakonec zasadily smrtící ránu Primově diktatuře a posléze i monarchii. Král Alfons XIII. byl r. 1931 svržen, liberálové spolu se socialisty vyhlásili republiku. Syn diktátora Primy José Antonio Primo de Rivera založil na karlistických základech tzv. Falangu, jež sehrála rozhodující úlohu ve španělské občanské válce a posléze i během vlády generalissima Franca. Primo ml. se sice někdy prohlašoval za fašistu a dával najevo své sympatie k Mussolinimu, avšak Wie­
lomski píše, že „Primo ve skutečnosti vůbec nerozuměl, co to fašismus je“, neboť kladl důraz na hod­
noty, jimiž fašisté pohrdali: aristokratismus, křesťanská morálka, privilegované postavení katolické církve, soukromé vlastnictví, zemědělský charakter ekonomiky a téměř mystická láska k půdě. Nicméně je pravdou, jak píše Wielomski, že i ve Falanze, tvořené reprezentanty více ideových směrů, byl zastoupen i vysloveně fašistický, představovaný Ernestem Gimenezem Caballerem. Ten nadšeně obdivoval Mussoliniho a italské hnutí „černých košil“, ale odsuzoval Hitlera a německý nacismus. Falanga, aspirující na masové hnutí vlasteneckého a katolického Španělska, se jím nakonec nestala. Nejedno‐
ta jednotlivých proudů, které ji tvořily, znemožňovala koordinovanou celostátní akci proti zednářskému a socialisticko‐komunistickému rozvracení země a postupnému vyvražďování všech, kdo se vyslovovali proti dominantnímu levičáctví a jeho krutému násilí, především na duchovních, řeholnících a aktivních katolických laicích. Impuls k tomu musel vzejít z nepolitických kruhů, které nefilozofovaly, neutápěly se v nekonečných sporech o koncepci, ale jednaly. Takovou složkou byla armáda, resp. ta její část, kterou se ještě nepodařilo levičácké‐
mu režimu „přetvořit ke svému obrazu“, tzn. důstojníci nacionalistického a katolického smýšlení. V jejich čele stál generál Francisco Franco, katolík, nacionalista, ale především voják, jenž na rozdíl od falangistů odmítal jakékoliv teoretizování a požadoval pouze jedno jediné: okamžitě jednat, jít do akce. Franco akceptoval základní hodnoty karlismu: vlast, národ, Církev a monarchii (Ne však decentralizaci. Bylo pak neštěstím, že řada víceméně katolických a konzervativních Basků se přidala na stranu socialistické republi­
ky, protože tam jim zaručovala stará práva samosprávy – pozn. EUportal) Nesnášel ale politické doktríny a ideologie. Nejen komunistickou, která představovala pro Španělsko nejhorší nebezpečí, ale jakoukoliv. Také fašismus odmítal z toho důvodu, že byl ideologií, politickým doktrinářstvím, nemluvě vůbec o německém nacismu. Wielomski pod tímto zorným úhlem analyzuje také vztah Franca k Falanze, který byl přinejmenším rezervovaný. Vždyť i Falanga byla politickou doktrínou, spíše směsí politických doktrín od umírněného i ra‐
dikálního karlismu přes pravicově orientovanou část křesťanskodemokratického a konzervativního proudu až po fašismus. Jejich vyznavače spojovala pouze společná účast v občanské válce – v boji proti komunisticko‐
anarchisticko‐zednářským zločincům. Jinak byly jejich programy často protichůdné, proto také Falanga mohla být politickou stranou pouze teoreticky, nikoli fakticky. Franco se o ni opíral spíše okrajově, hlavním pilířem jeho režimu byla armáda. Falanga mohla působit za jeho vlády jako jediné politické seskupení v zemi. Franco‐
vi se podařilo postupně z ní vytlačit fašistický směr. Ostatní proudy, které ji tvořily, se mohly stát zcela legální základnou opozice, což také v mnoha směrech byly. Wielomski poukazuje na Francovu teorii, že politická opozice je buď „systémová“, nebo „antisystémová“. Tu druhou je třeba likvidovat, to jsou rozvratníci a nepřá‐
telé země, tu první je nutno tolerovat, protože působí „uvnitř systému, ne mimo něj“, je loajální a kritizuje pouze metody vlády včetně samotného caudilla Franca, nenapadá však systém. Wielomski podle mého názoru udeřil hřebík na hlavičku, když zdůraznil, že právě v tomto se Franco liší od všech totalitních diktátorů dvacátého století: Lenina, Stalina, Hitlera, Maa atd. „El Caudillaje“, čili „caudil­
lismus“, jak se nazýval vůdcovský systém za jeho éry (caudillo = náčelník), nebyl totalitní vládou, pou­
ze „režimem pořádku“, který měl zabránit rozvratu země a anarchii. Tomu odpovídá i „bílý teror“ po vítězství v občanské válce r. 1939. Wielomski píše, že „frankistický stát není svým založením teroristický“, především zde chybí typicky komunistické masakrování celých tříd a nacistická genocida ras a národů. I když v poválečných letech bylo vyneseno celkem 23 tisíc rozsudků smrti, pokaždé se tak dělo na základě individu‐
ální viny, nikdy ne na základě příslušnosti k určité třídě nebo rase. Naprostá většina odsouzených, ne‐li do‐
konce všichni, se dopouštěli za občanské války surových zvěrstev na nevinných lidech: např. mučení nebo znásilňování jeptišek, usekávání údů kněžím, vraždění žen a dětí apod. Později jsou represe včetně rozsudků smrti uplatňovány proti komunistickým partyzánům, kteří byli definitivně zlikvidováni r. 1952, a anarchistic‐
kým bojůvkám, zpacifikovaným až r. 1963. Nicméně tyto represe jsou stále slabší a nikdy nejsou uplatňovány za pouhé odlišné politické přesvědčení. Političtí vězňové, jichž bylo po válce cca 270 tisíc, byli postupně pro‐
pouštěni na svobodu, zvláště pak když se dobrovolně přihlásili do programu obnovy země, vyhlášeného vlá‐
dou. Francova diktatura neznala gulagy a vyhlazovací koncentrační tábory, její vězení byla normálními věze‐
ními, političtí vězňové měli svůj zvláštní statut. Dostávali balíčky a dopisy, měli čas na sebevzdělávání a do‐
konce i na politické debaty. V celách měli rozhlasové přijímače, mohli číst knihy a psát. To všechno je ve srov‐
nání s osudem našich politických vězňů v padesátých letech, odsouzených často jen na základě vykonstruo‐
vaných obvinění, absolutně nesrovnatelné. Mluví‐li tedy někdo o frankismu jako o totalitarismu, tak jenom prokazuje, že o tomto fenoménu vůbec nic neví. Wielomski dále píše, že „kdo přímo nebojoval proti vládě a nenapadal samotný systém, mohl si být jistý svojí svobodou, životem i majetkem“. Taková jsou fakta o frankismu. Dr. Wielomskému náleží velké díky za tuto odvážnou a vyčerpávající publika‐
ci, která boří vylhaný mýtus o „teroristické, totalitní a zločinné Francově diktatuře“. Je třeba, aby i české učebnice dějepisu psaly o frankismu jinak než dosud. Toho se ale asi v brzké době nedočkáme, zvláště pak ne v rámci linie prosazované Evropskou unií. Tím spíše je zapotřebí překládat a šířit publikace a la Adam Wie‐
lomski, to je naší jedinou možnou, zato však záslužnou, osvětovou prací a službou pravdě. Te Deum 2/2008. Zdroj: http://www.euportal.cz/Articles/6798‐objektivne‐o‐generalu‐francovi‐frankismu‐a‐karlismu.aspx http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/408235100021005‐muj‐deda‐byl‐vojak‐valcil‐na‐piave/ Kdo straší islámem? Autor: Zdeněk Müller Islámský expanzionismus, o němž se mluví od přelomu 20. a 21. století s rostoucími emocemi, mohl zůstat spornou hypotézou. Nebýt dvou neopominutelných jevů. Jeden má ráz technicko‐ekonomický, druhý biolo‐
gicko‐politický. Vracejí do hry náboženskou kulturu a dělají z islámu důležitého hráče v politice. Na jedné straně státy s islámským vedením nebo přesněji, nejvlivnější společenské skupiny v zemích jako je Saúdská Arábie, Írán a Irák, a do jisté míry i Libye a Egypt, získaly výhody hospodářské a politické v souvislos‐
ti s tím, že se na jejich území nachází nebo by se mělo nacházet téměř 60% světových zásob ropy. V éře fosil‐
ních paliv se tím blízkovýchodním zemím těžícím ropu nabízí možnost žít nad poměry a bez ohledu na to, co mají doma: málo efektivní státní instituce, zaostalost společenskou a nespolehlivý právní systém. Konjunktura, vyvolaná ropou, spočívá na chatrných základech. To je jedna stránka. Druhou představuje růst populace islámské polokoule. Za poslední století se zvětšila osminásobně. Z 150 milionů na 1,2 miliardy lidí. Něco takového dosavadní dějiny lidstva nepoznaly. Lidská exploze je z části vyvolána chudobu a kolotočem její reprodukce, z části konzervativním náboženstvím a s ním spojenou kulturou, která staví do popředí po‐
četnou rodinu jako etickou hodnotu. Vyloučit nelze ani vliv politiky, kterou formulují ideologové, hrdě vztyču‐
jící před islámské země zástavu reprodukce, více či méně vědomě cílené na reprodukci boje. Takové podmínky jsou příznivé pro frakce militantního islamismu. Dovolují stavět na program dne obnovu globálně laděných projektů expanze. V kruzích radikálů se často hovoří o obnově světového chalífátu. Svědčí to o tom, že si vytvářejí svět naprosto odtržený od reality. U islamistických radikálů má onen surrealismus, typický pro všechna náboženství, ráz snění s otevřenýma očima. Jediným poutem mezi iluzorními představa‐
mi a konstrukcemi islamismu a zbytkem světa je atentát s maximálním počtem obětí. Představuje tradiční středověkou „razzíju“, trestnou nebo loupežnou výpravu, vedenou v konkrétním reálném světě a motivova‐
nou od reality odtrženým sněním. Shrnuto, o kampani, kterou vede islám ve svém patnáctém století, si lze myslet a vyslovovat mnohé. Leč ja‐
kýkoliv jednoznačný soud je a zůstane ošidný. Buď z nás udělá naivní anděly, nebo opovrženíhodné cyniky. Obojí je, pravda, nebezpečné. Co tedy zbývá? Nic mimořádně spektakulárního. Opatrně, nikoliv však vystra‐
šeně, zvažovat potence v rozmachu islámu navenek, rozuměj z vlastního světa do světa ostatních, a zároveň burcovat, nikoliv ovšem strašit Evropu, jejíž současná slabost inspiruje k jistým scénářům, v nichž úzkost hraje prim. Momentálně lze konstatovat s jistotou pouze to, že neoexpanzionismus islámu není lacinou ideologickou frází, není výmyslem, nýbrž reálným jevem. Působí na určité společenské vrstvy žijící v Evropě a Africe. Jedná se o skupiny, které jsou z různých důvodů ekonomicky a sociálně znevýhodněné. Žijí s pocity vyděděnců, odstavených od předností světového hospodářského a společenského pokroku, jimž stávající společensko‐
ekonomické podmínky nedávají naději na lepší životní perspektivu. Leč spojovat popularitu islámského neo‐
expanzionismu výhradně se sociálně ekonomickými motivy nestačí. Zasahuje vzdělané lidi středních vrstev, potomky imigrantů z islámských zemí, kteří se na jistou dobu od náboženství svého původu odvrátili, a nyní se k němu vracejí. Hybnou silou je pro ně rostoucí radikalizace jejich vlastních mladých lidí, jejichž početnost překračuje zvládnutelnou míru. Naopak elity Asie, Ameriky a Evropy muslimského původu ovlivňuje neoexpanzionistické myšlení spíše slabě. Pokud jde o nové konvertity, podle statistik roste jejich počet zpravidla v době, kdy sílí kritika vůči islámskému náboženství. Náklonnost k islámu se zvětšuje, když se zdá, že je ohrožen, osočován nebo v pozici oběti. S ohledem na slabou organizovanost a roztříštěnost islámských států a asociací lze v dlouhodobé perspekti‐
vě silně pochybovat o nějakých úspěších politické expanze. Pokud se na konci 21. století početní stavy křes‐
ťanů a muslimů ve světě srovnají, stane se tak výlučně početním růstem muslimské populace a jen velmi málo následkem nějakého mimořádného duchovního vyzařování islámu. Islám jako duchovní síla slábne v obou svých hlavních větvích, sunnitské a šíitské. Klesá vliv tradičních du‐
chovních center sunny, jako byl kupříkladu al‐Azhar v Káhiře a dochází k vnitřnímu rozkladu šíitského du‐
chovenstva. A rovněž upadá vzdělanostní tradice islámské teologie, která počítala s dlouhodobou a soustav‐
nou přípravou budoucího álima, islámského učence. Spojování islamismu a teroru, které funguje v současném světovém veřejném mínění téměř automatickým, přivodilo duchovní autoritě islámu značné škody. Zda se z toho jako celek zotaví, zda zvrátí svůj duchovní úpadek a dokáže se obnovit jako nepolitické, mírové a neválečnické náboženství a kultura, to se nedá odhad‐
nout. V tomto směru dnes není příliš mnoho důvodů k optimismu. V každém případě se „dům islámu“ nevyhne krizím vyvolaným modernizací násilí, jehož otřesnou podobou děsí svět přinejmenším poslední čtvrt století. Sám „dům islámu“ se mění v „dům války“. Muslimové si o něm vždy mysleli, že něčím takovým může být pouze ten svět, který se nachází mimo oblast, kde platí islámská pravidla. Při pohledu na chronické křeče islámských „společností“ si okolo roku 2050 budou moci dějin znalí Evropané připomenout válčení a boje z dob evropské reformace nebo možná ještě více projevy antimodernis‐
tické resistence katolicismu, která se táhla od roku 1789, od francouzské revoluce, do koncilu Vatikán II v roce 1962. Z této historické paralely lze snad vyvodit jistou naději. Víme, že to v Evropě skončilo smírem. Theocentrismus se vzdal nereálných cílů a smířil se s demokracií. P.S. K této úvaze mne přiměl nedávno přečtený rozhovor. Jeden náš znalec v něm prohlásil, že „hrozba islámu pro Evropu je pseudoproblém“. Do jisté míry je to pravda. Leč otázkou je, komu „pseudotéma“ připíšeme na účet. Kdo straší islámem? Dotyčný badatel se domnívá, že jsou to ti, kteří „nejsou schopni vysvětlit si jisté negativní jevy současného světa a EU“ a znovu objevují „islámské nebezpečí“. Islámský neoexpanzionismus nevznikl jako vynález pro potěchu Evropy nebo proto, že někteří Evropané postrádají strašáka. Vzešel z obnovené iluze muslimů o celosvětovém rozmachu islámu. Je to samozřejmě sen. Ale ve spojení s finančním a lidským potenciálem, o jaderné zbrani nemluvě, se z tohoto „pseudoproblému“ může stát realita, třeba jen komická a třeba také s tragickými následky. Je dobré, že se dotyčný badatel zabývá islámem jako celosvětovým kulturním dědictvím, neboť v Evropě potřebujeme vědět o této víře co nejvíce. Leč pokud se, jak konstatuje, necítí povolán, odpovědný či je pod jeho úroveň odpovídat na otázky, jež pokládá za nepatřičné, asi proto, že jeho doménou není více než o nábo‐
ženství a kultuře islámu teoretizovat, nechť se toho drží důsledně. Bude to lepší pro všechny. Zdroj: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenek‐muller.php?itemid=11618 BONUSOVÝ DÍL – JEŽÍŠ KRISTUS a CÍRKEVNÍ STÁT
Vážení monarchisté, příznivci a podporovatelé panovníků na trůnech jejich předků,
v dnešním díle se zaměříme na
církevní stát, který v minulosti
několikrát měnil území, takže jeho
přesná
rozloha
není
pro
„dynastické
účely“
podstatná,
protože jeho skutečný rozsah
(dnes je pod jménem Vatikán např.
nejmenším státem na světě)
vysoce převyšuje jeho duchovní
podstatu. Krom toho, i když je
monarchií, žádný panovnický rod
mu nevládne. Jeho hlavou je
papež, nejvyšší představitel (nejen)
Římskokatolické církve. Papež je
volen v Konkláve, tedy sborem
kardinálů s hlasovacím právem.
V současné době je zapotřebí k
řádnému zvolení dvoutřetinová
shoda na kandidátovi. Konkláve,
které volí, není nijak časově
omezeno, pokud se například
shody
nedosáhne.
Historicky
nejdelší trvalo 31 měsíců – zvolen
byl papež Řehoř X. Papežů bylo
v historii 262, započteme-li do
seznamu papežů i sv. Petra (který vedl Církev v letech 33-67) a všechny vzdoropapeže, dojdeme k číslu 304.
Vzdoropapežů bylo v dějinách 39. V seznamu papežů vyniká jednoznačně množství papežů, kteří dosáhli úcty
oltáře, totiž 91 (z toho 81 svatých a 10 blahoslavených). Kdyby byl Vatikán státním útvarem od počátku církve,
mohl by se jako monarchie pochlubit nejvyšším počtem svatých panovníků.
Zajímavé je také sledovat oblibu jmen, která si papežové bezprostředně po své volbě vybírají. Nejčastěji v historii
se opakovala tato:
Jan (23)
Řehoř a Benedikt (16)
Klement (14)
Lev a Inocenc (13)
Pius (12)
Štěpán (10)
Několik papežů pocházelo také z panovnických dynastií (a mnohem více jich bylo obecně šlechticů). Z těch, kteří
se nám objevovali postupně v tomto seriálu, jsou to tito:
Řehoř V. (†999) z císařské dynastie sálské
Felix V. (†1451) (jako vévoda Amadeus VII.), přes kterého linie vévodů savojských dodnes pokračuje
Lev X. (†1521) z původní dynastie vévodů toskánských (Medici)
Klement VII. (†1534) bratranec Lva X. z téže dynastie
Pavel III. (†1549) z původní dynastie parmské, přes nějž linie vévodů dodnes pokračuje
Lev XI. (†1605) prasynovec Lva X. (psal se Medici, byť již přeslici)
Dnešní církevní stát – Vatikán – tak zůstává jedinou evropskou teokratickou monarchií.
JEŽÍŠ KRISTUS
Bavíme-li se o církevním státě a panovnících vůbec, nemůžeme
vynechat Syna božího, který je jediným pravým Králem všech králů.
Naštěstí nám Bible poskytuje dostatek genealogických záznamů
k tomu, aby i rodokmen Ježíše Krista mohl být graficky zobrazen.
Rodokmen začíná pochopitelně prvními lidmi – Adamem a Evou, které
stvořil Bůh. V druhé generaci jasně vidíme jak Kaina s Ábelem, tak
jejich syna Seta z pozdějších let, který se stal rovněž předkem nás
všech.
Devátou generací rodokmenu je Noe, který jediný se svými třemi syny
a jejich manželkami přežil potopu světa. O 10 generaci později přichází
významná postava jak pro křesťany, tak zejména pro Araby a Židy, a to
hlavně z genealogického hlediska. Patriarcha Abraham je totiž jejich
společným předkem. Zatímco z jeho prvorozeného syna Izmaele vzešli
Arabové (ten byl ovšem nemanželský), tak z jeho druhorozeného syna
Izáka (konkrétně z jeho syna, jenž dostal od Boha jméno Izrael) vzešli o
generaci později Židé.
Zajímavými postavami z hlediska genealogie jsou také Izraelovi
synové, kteří jsou potomci jak Abrahama, tak jeho dalších dvou bratrů,
a to díky sňatkům uvnitř rodiny. Vzhledem k tomu, že si Abrahamovi
bratři a také Abrahamův syn Izák brali navzájem své neteře, můžeme o
Izraelových synech říci, že jsou od svých předků vzdáleni buď 3
generace (přes Izraele a Izáka k Abrahamovi) nebo 4 generace (přes
Izraele, Rebeku a Batahuela k Náchorovi – Abrahamův bratr) nebo 5
generací (přes Izraele, Rebeku, Batahuele a Melchu k Háranovi – další
Abrahamův bratr). Navíc postup ve 4 či v 5 generacích mohou dokázat
i přes své matky Líu a Rebeku, protože obě byly zároveň sestřenicemi
jejich otce.
V tomto přehledu jsou zobrazeni 3 synové Izraele. Prvně zobrazený –
Lévi je historicky důležitý tím, že jeho pravnuky jsou Mojžíš a Áron
(Áronovi potomci jsou poté znázorněni šedě, jedná o tzv. kněžskou
dynastii), potomek posledního syna Benjamína v 7. generaci je první
izraelský král Saul. Pro nás je zásadní (zde uveden jako druhý) syn
Juda, neboť z něho po meči pochází jak sv. Josef, tak Panna Maria.
Jak Josef, tak Maria jsou potomci druhého izraelského krále Davida
(Judův potomek v 11. generaci) a zde se také jejich genealogické linie
rozcházejí. Zatímco Maria pochází ze staršího syna Nátana, Josef
z dalšího syna Šalamouna, který byl historicky třetím izraelským
králem.
Ježíš Kristus je v 35. generaci potomků krále Davida. Jeho matkou je
Panna Maria, dcera Anny a Heliho, kterého v církevní tradici nazýváme
Jáchym, ale jedná se ve skutečnosti o tutéž osobu. Jméno pouze
prošlo genezí Heli – Heliakim – Joakim – Joachim – Jáchym.
Díky komplikovaným rodinným vazbám můžeme prohlásit, že Ježíš
Kristus je Adamovým potomkem v 67., 68. nebo 69. generaci. Jejich
vzájemných je ve skutečnosti mnohem více, leč přirozeně chybí
systematicky uspořádané genealogické záznamy prvních staletí.
Je možné, že se v budoucnu ještě najdou další genealogické doklady,
které by vhodně biblický rodokmen doplnily, ostatně už sv. Pavel ve
svých listech varuje před přehnaným pěstováním vášně v nekonečné
rodokmeny, což svědčí o tom, že se židovský národ genealogii věnoval
již v dávných dobách.
Petr Nohel
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
svatý
Linus
Anaklét
Klement
Evaristus
Alexandr
Sixtus
Tlesforus
Hyginus
Pius
Anicetus
Soter
Eletherus
Viktor
Zefyrinus
Calixtus
Urban
Poncián
Anterus
Fabián
Kornelius
Lucius
Štěpán
Suxtus
Dionysius
Felix
Eutychianus
Caius
Marcellinus
Marcellus
Eusebius
Miltiades
Silvestr
Marek
Julius
Liberius
Damasus
Siricius
Anastasius
Inocenc
Zosimus
Bonifác
Celestin
Sixtus
Lev
Hilarius
Simplicius
Felix
Gelasius
Anastasius
Symachus
Hormisdas
Jan
Felix
Bonifác
Jan
Agapetus
Silverius
Vigilius
Pelagius
Jan
Benedikt
Pelagius
Řehoř
Sabinianus
Bonifác
Bonifác
I.
I.
I.
I.
I.
I.
I.
I.
II.
I.
I.
I.
I.
I.
I.
I.
III.
I. Veliký
III. (II.)
I.
II.
I.
IV. (III.)
II.
II.
I.
III.
I.
I.
I. Veliký
III.
IV. (III.)
67-76
76-88
88-97
97-105
105-115
115-125
125-136
136-140
140-155
155-166
166-175
175-189
189-199
199-217
217-222
222-230
230-235
235-236
236-250
251-253
253-254
254-257
257-258
259-268
269-274
275-283
283-296
296-304
304-309
309-311
311-314
314-335
336
337-352
352-366
366-384
384-399
399-401
401-417
417-418
418-422
422-432
432-440
440-461
461
468
483
492
496
498
514-523
523-526
526-530
530-532
533-535
535-536
536-537
537-555
556-561
561-574
575-579
579-590
590-604
604-606
607
608-615
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
svatý Deusdedit
Bonifác
Honorius
Severinus
Jan
Theodor
svatý Martin
svatý Evžen
svatý Vitalianus
svatý Deusdedit
Donus
svatý Agatho
svatý Lev
svatý Benedikt
Jan
Konon
svatý Sergius
Jan
Jan
Sisinnius
Konstantin
svatý Řehoř
svatý Řehoř
svatý Zachariáš
Štěpán
svatý Pavel
Štěpán
Hadrián
svatý Lev
Štěpán
svatý Paschalis
Evžen
Valentin
Řehoř
Sergius
svatý Lev
Benedikt
svatý Mikuláš
Hadrián
Jan
Marinus
svatý Hadrián
Štěpán
Formosus
Bonifác
Štěpán
Romanus
Theodor
Jan
Benedikt
Lev
Sergius
Anastasius
Lando
Jan
Lev
Štěpán
Jan
Lev
Štěpán
Marinus
Agapetus
Jan
Lev
Benedikt
Jan
615-618
619-625
625-638
640
IV.
640-642
I.
642-649
I.
649-654
I.
654-657
657-672
II.
672-676
676-678
678-681
II.
682-683
II.
684-685
V.
685-686
686-687
I.
687-701
VI.
701-705
VII.
705-707
708
708-715
II.
715-731
III.
731-741
741-752
III.
752-757
I.
752-767
IV. (III.)
768-772
I.
772-795
III.
795-816
V.(IV.)
816-817
I.
817-824
II.
824-827
827
IV.
827-844
II.
844-847
IV.
847-855
III.
855-858
I. Veliký
858-867
II.
867-872
VIII.
872-882
I. (Martin II.) 882-884
III.
884-885
VI.(V.)
885-891
891-896
VI.
896
VII.(VI.)
896-897
897
II.
897
IX.
898-900
IV.
900-903
V.
903
III.
904-911
III.
911-913
913-914
X.
914-928
VI.
928
VIII.(VII.)
928-931
XI.
931-935
VII.
936-939
IX.(VIII.)
939-942
II.
942-946
II.
946-955
XI.
955-964
VIII.
963-965
V.
964-966
XIII.
966-972
V.
I.
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
144
146
147
144
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
svatý
svatý
blahoslavený
blahoslavený
blahoslavený
blahoslavený
blahoslavený
svatý
blahoslavený
Benedikt
Benedikt
Jan
Jan
Řehoř
Silvestr
Jan
Jan
Sergius
Benedikt
Jan
Benedikt
Silvestr
Benedikt
Řehoř
Klement
Benedikt
Damasus
Lev
Viktor
Štěpán
Mikuláš
Alexandr
Řehoř
Viktor
Urban
Paschalis
Gelasius
Callixtus
Honorius
Inocenc
Celestin
Lucius
Evžen
Anastasius
Hadrián
Alexandr
Lucius
Urban
Řehoř
Klement
Celestin
Inocenc
Honorius
Řehoř
Celestin
Inocenc
Alexandr
Urban
Klement
Řehoř
Inocenc
Hadrián
Jan
Mikuláš
Martin
Honorius
Mikuláš
Celestin
Bonifác
Benedikt
Klement
Jan
Benedikt
Klement
Inocenc
VI.
VII.
XIV.
XV.
V.
973-974
974-983
983-984
985-996
996-999
999-1003
XVII.
1003
XVIII. 1004-1019
IV.
1009-1012
VIII.
1012-1024
XIX. 1024-1032
IX.
1032-1044
III.
1045
IX.
1045
VI.
1045-1046
II.
1046-1047
IX.
1047-1048
II.
1048
IX.
1049-1054
II.
1055-1057
X.(IX.) 1057-1058
II.
1059-1061
II.
1061-1073
VII.
1073-1085
III.
1086-1087
II.
1088-1099
II.
1099-1118
II.
1118-1119
II.
1119-1124
II.
1124-1130
II.
1130-1143
II.
1143-1144
II.
1144-1145
III.
1145-1153
IV.
1153-1154
IV.
1154-1159
III.
1159-1181
III.
1181-1185
III.
1185-1187
VIII.
1187
III.
1187-1191
III.
1191-1198
III.
1198-1216
III.
1216-1227
IX.
1227-1241
IV.
1241
IV.
1243-1254
IV.
1254-1261
IV.
1261-1264
IV.
1265-1268
X.
1271-1276
V.
1276
V.
1276
XXI. 1276-1277
III.
1278-1280
IV.
1281-1285
IV.
1285-1287
IV.
1288-1292
V.
1294
VIII.
1294-1303
XI.
1303-1304
V.
1305-1314
XXII. 1316-1334
XII.
1334-1342
VI.
1342-1352
VI.
1352-1362
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
blahoslavený Urban
Řehoř
Urban
Bonifác
Inocenc
Řehoř
Martin
Evžen
Mikuláš
Calixtus
Pius
Pavel
Sixtus
Inocenc
Alexandr
Pius
Julius
Lev
Hadrián
Klement
Pavel
Julius
Marcellus
Pavel
Pius
svatý
Pius
Řehoř
Sixtus
Urban
Řehoř
Inocenc
Klement
Lev
Pavel
Řehoř
Urban
Inocenc
Alexandr
Klement
Klement
blahoslavený Inocenc
Alexandr
Inocenc
Klement
Inocenc
Benedikt
Klement
Benedikt
Klement
Klement
Pius
Pius
Lev
Pius
Řehoř
blahoslavený Pius
Lev
svatý
Pius
Benedikt
Pius
Pius
blahoslavený Jan
Pavel
Jan Pavel
Jan Pavel
Benedikt
V.
XI.
VI.
IX.
VII.
XII.
V.
IV.
V.
III.
II.
II.
IV.
VIII.
VI.
III.
II.
X.
VI.
VII.
III.
III.
II.
IV.
IV.
V.
XIII.
V.
VII.
XIV.
IX.
VIII.
XI.
V.
XV.
VIII.
X.
VII.
IX.
X.
XI.
VIII.
XII.
XI.
XIII.
XIII.
VII.
XIV.
XIII.
XIV.
VI.
VII.
XII.
VIII.
XVI.
IX.
XIII.
X.
XV.
XI.
XII.
XXIII.
VI.
I.
II.
XVI.
1362-1370
1371-1378
1378-1389
1389-1404
1404-1406
1406-1415
1417-1431
1431-1447
1447-1455
1455-1458
1457-1464
1464-1471
1471-1484
1484-1492
1492-1503
1503
1503-1513
1513-1521
1522-1523
1523-1534
1534-1549
1550-1555
1555
1555-1559
1559-1565
1566-1572
1572-1585
1585-1590
1590
1590-1591
1591
1592-1605
1605
1605-1621
1521-1623
1623-1644
1644-1665
1665-1667
1667-1669
1670-1676
1676-1689
1689-1691
1691-1700
1700-1721
1721-1724
1724-1730
1730-1740
1740-1758
1758-1769
1769-1774
1775-1799
1800-1823
1823-1829
1829-1830
1831-1846
1846-1878
1878-1903
1903-1914
1914-1922
1922-1939
1939-1958
1958-1963
1963-1978
1978
1978-2005
2005-dosud