prosinec 2013 - Základní škola Letohrad

prosinec 2013 - Základní škola Letohrad

Úvod
Milí čtenáři,
Vánoční svátky, pro mnohé a hlavně děti, celoročně očekávaný svátek. Už od jara se těší na tu
vánoční pohodu, kdy se rodina sejde, ať už u stromečku nebo u oblíbené vánoční pohádky. Celý rok si
říkají, kdy už budou ty Vánoce, kdy už dostanou dárky, kdy už bude cukroví. Ale je i druhá skupina lidí,
kteří se modlí a doufají, že Vánoce letos nebudou. Nesnášejí nakupování, zdobení stromečku, zkrátka
vše kolem těchto svátků.
Ale myslím si, že existuje jeden den v roce, kdy se tyto dvě zcela odlišné skupiny spojí v jednu a
tím dnem je Štědrý den. I ten největší mrzout a odpůrce Vánoc je u stromečku veselý.
Všem přeji příjemné prožití svátků vánočních a pěkně počtení v našem školním časopisu.
Ivan Felkl, 9. třída
Rozhovor s paní ředitelkou Mgr. Pavlou Skácelíkovou
Dobrý den, paní ředitelko. Mohli bychom Vám položit pár otázek?
Jistě, ráda.
Jaký je Váš názor na výzdobu školy a co byste chtěla změnit?
Nechala bych to ráda na Vás, budeme rádi za jakékoliv návrhy k diskuzi a očekávám více
aktivity ze strany žáků.
Co máte v plánu v tomto školním roce?
Hlavně se zaměříme na úpravu malého školního hřiště a školní zahrady pro pohybové aktivity.
Co říkáte na šikanu v naší škole?
Nemohu říct, že se to zhoršilo, ale ani zlepšilo, možná malinko??. Samozřejmě prokázaná
šikana se řeší a velký důraz také klademe na prevenci.
Žáci naší školy se chtějí zeptat, jestli si nemohou malovat a zdobit třídy sami?
Je to věc třídního učitele. Jen bych nerada, aby se poškozovala omítka a malba. Vše může být
po dohodě a po návrzích.
Další otázka je opět ze strany žáků. K čemu vlastně slouží kolonka zapomínání v žákovské
knížce, nechcete ho zrušit?
Mrzí mě, že se zapomínání musí psát. Zřídili jsme to proto, aby si žáci uvědomili svůj přístup.
Netvrdím, že je toto správné. Co navrhujete??. Ale kdyby nebylo, nebyli byste asi připraveni na
vyučování a těžko bychom s vámi pak mohli pracovat??? To musíte uznat.
A teď pár osobních otázek…
Co ráda děláte ve volném čase?
Snažím se sportovat, ráda cestuji, pracuji na zahradě, jezdím autem (často za vnoučkem),
chodím mezi lidi. Občas se umím i válet.
Máte nějaké domácí zvířátko?
Jsme alergičtí, takže nemám a nechci. A vadí mi, jak někteří majitelé zvířat otravují okolí. Třeba
denně potřísněná škola psem.
Na jaké filmy se díváte nejraději?
Asi na staré české pro pamětníky, staré kriminálky. Nevyhledávám scifi, atd.
Chystáte se někam v nejbližší době?
Na lyžařský kurz učitelů a těším se na Vánoce.
Jaký je Váš nejoblíbenější herec a zpěvák?
Nemám vyhraněný styl, můžu poslouchat jakoukoliv hudbu od dechovky po rock, i současnou
hudbu.
Děkujeme za rozhovor
Nela Gažáková, 8. třída
Vánoční (ne)pohoda
Ve všech filmech jsou vždy Vánoce vykreslené jako
samé potěšení a radost. Vždy to ale tak není. Doma sice je
příjemná vůně linoucí se z kuchyně, kde maminka peče
cukroví a v obýváku svítí svíčky. Tatínek si na pohovce čte
noviny a malí bráškové si hrají na zemi.
Vy se ale "užíráte" tím, co máte koupit rodičům, aby
se jim to líbilo. Ještě k tomu už nemáte dost času ani
peněz, protože je pár dní před Štědrým dnem.
Odejdete z obýváku, kde je všude samá koleda a
Ježíšek. Sednete si na svou postel a přitisknete k sobě svůj
oblíbený fialový polštářek od nejlepší kamarádky. Ze stolu
si vezmete hrnek s bílou čokoládou a kousek upijete.
Hrnek vrátíte na tácek a dál přemýšlíte o dárcích pro
rodinu. Když už to konečně vymyslíte, vyletíte z postele
jako blesk a začnete počítat peníze. Odcházíte se zklamáním. Nemáte dost peněz na to, co
chcete. Se slzami v očích a pocitem, že Vánoce jsou jen samý stres, uleháte do postele.
Zachumláte se pod peřinu a přemýšlíte. Z toho vás však probere máma.
„Jessico, večeře je na stole,“ usměje se a vy celá rozlámaná jdete do kuchyně.
V jídle se nimráte jako v rybě plné kostí a váš výraz se k příjemné atmosféře, jak všichni
říkají, moc nehodí.
Po hodině přemáhání se vracíte do pokoje a čtete si zprávu od vašeho nejlepšího
přítele. Usmějete se nad pozváním na procházku po nočním Londýně a ustrojíte se. Vezmete
si váš oblíbený červený svetr s vločkami a odcházíte. Na chodbě se doladíte a zavíráte dveře.
Po schodech seběhnete dolů a vaše stopy se obtiskují do sněhu.
Zjistíte, že máte ještě deset minut čas, a posadíte se na lavičku uprostřed parku. V tom
uvidíte padat hvězdu a v mysli vám proběhne vaše přání. Usmíváte se a dál sedíte na lavičce.
Na vlasy vám dopadají malé sněhové krystalky a ovívá vás zimní vítr. Z vašeho rozjímání
vás probudí váš přítel a dá vám pusu. Obejmete ho a v tu chvíli si uvědomíte, že Vánoce
nejsou o dárcích, ale lidech, přátelství a lásce.
Nikola Richtrová, 9. třída
Když jsou Vánoce, tak si hned vybavím krásný strom, na kterém jsou navěšení různí panáčci
nebo vánoční koule, které se na stromečku třpytí jako hvězdy na obloze. Někdo si představí, jak sedí
celá rodina u stolu a za okny padá sníh, který vytváří bílou sněhovou
sněhovou peřinu a přikrývá stromy, na
kterých není ani stopy po listí. Někdo si zase říká: „Zase jsou tu Vánoce, utrácet samé
peníze". Jako by svým blízkým nechtěli udělat radost. Někdy se třeba i v rodině hádají a
nemají vůbec náladu slavit. Je možné, že třeba
třeba lidé nevidí tu krásu, ten fajn pocit, když se
celá rodina sejde u jednoho stolu. Každý je jiný, někdo se těší, jak dostane novou panenku
nebo autíčko. Maminka třeba nové věci do kuchyně. Jiný Vánoce nemá rád.
Je zvláštní, jak někteří lidé také nevidí, co je tak krásné na zimní přírodě. Zvířátka
chodí do krmelců, děti si hrají venku, stavějí sněhuláky, mají úsměv na zmrzlých tvářičkách,
jsou celé mokré, ale jim to nevadí, protože se užívají sněhu. Večer na Štědrý den se všichni
ustrojí do slavnostních
h obleků, šatů, sukní, jako kdyby se šlo do divadla. Stromeček svítí, jak
když hvězdy na obloze září, a dívají se na nás, jako by nás hlídaly, co děláme. Za okny padá sníh
a večeří se, co maminka uvařila.
Nicola Paštiková, 9. třída
IT SEKCE
Battlefield 4
Battlefield 4 je dalším dílem ze série válečných
simulací od švédského studia DICE. Přinese zbrusu nový
engine s názvem Frosbite 3, jenž posune destrukci budov a
grafickou propracovanost ještě dál, než jeho předchozí díl.
Příběh se má odehrávat v Číně a začíná při evakuaci
amerických VIP ze Šanghaje. Vrtulník, jenž má vyzvednout
americké jednotky a odvézt je domů, sestřelí nepřítel a
skupina čtyř vojáků se tedy musí vydat pryč na vlastní
pěst. Je možné, že by se ve čtvrtém pokračování mohl objevit i tzv. Commander mód. EA ale
zareagovala a označila tyto informace za neoficiální. Kooperace v Battlefield 4 nebude. Hra vychází
31. říjnaa 2013 na PC, PlayStation 3, Playstation 4, Xbox 360 a Xbox One
Proti sobě se postaví dva týmy po 5 (5
vs 5) nebo 3 (3 vs 3) hráčích. Každý si zvolí
svého hrdinu a střetávají se na třech nebo
dvou liniích, přičemž každý v týmu má svoji
úlohu. Okolo 15. minuty hry začínají týmové
bitvy, kde se střetávají celé týmy. Tyto bitvy
obvykle rozhodují o výsledku hry. Hra končí
zničením takzvaného Nexusu, což je hlavní
budova.
•
•
•
•
•
•
-Vývojáři: RiotGames
-Systémové požadavky:
-5GB místo na disku
-Windows XP a vyšší
-1GB RAM
-nejhranější hra na světě
-Žánr:
battlearena)
MOBA
(multiplayer
online
Assassins Creed 4 : Black Flag
Assassins Creed 4: Black Flag se odehrává v roce
1715. Kolonizace dosahuje svého vrcholu. Evropské státy
se rozpínají na americkém kontinentu a objevují obzvlášť
Pacifik. Obchod s ušlechtilými látkami a drahým zbožím je v
rozmachu, naplněné lodě jezdí od ostrova k ostrovu a
města rostou jako houby po dešti. Bohatství a prosperita
láká zloděje. Piráti mají žně a lodě označené vlajkami se zkříženými hnáty jsou postrachem všech
obchodníků. Jedním z těchto kriminálníků na volné noze je Edward Kenway, hrdina Assassins Creed 4.
Jirka Sršeň, Jakub Fajt, Alex Duchač, 8. třída
Husa a kachna
Jednou jeden pes vběhl na dvůr s husami, ty se splašily a rozutekly do všech stran. Jedna se ve
strachu vznesla, přeletěla statek a přistála u sousedů. Přistání šťastné nebylo, protože dopadla na
Kachnu Pižmovou, utíkající před kačerem. „Uááá, já se ale lekla, kdo jsi a odkud přilétáš.“ „Promiň. Já
jsem Husa Česká a jsem tvá sousedka.“ „Aha. No, jak se tak dívám, vypadá to, že máš snad 5kg“.
„Skoro ses trefila, ale zdaleka nejsem největší. Největší je, tedy pokud vím, Husa africká, která může
mít až 16kg!“ „Ty brďo, to snad není možný. To my tolik nemáme. Největší zástupce je Kachna
elsbercká a já, nebo spíš támhle vyžranej Pepin, má snad 5kg. Taktéž u vás platí, že kačer, u vás
houser, je větší?“ „ Ano, to je pravda. Můžu se zeptat, kolik vás je druhů? Nás je přes 80 druhů a
rozdělujeme se podle toho, z jaké divoké husy jsme vyšlechtěny. Buď z Husy velké jako já a většina
evropských a amerických tet, nebo z Husy labutí, to jsou většinou číňanky.“„No nás kačen je asi přes
50 a taktéž se rozdělujeme podle původu, ale u nás to je složitější. Stačí si však pamatovat, že se
dělíme na klasické kachny, Indické běžce a Kachny pižmové. Jo ale všimla jsem si, že máte oproti nám
delší nohy, krk a vyšší a užší zobák. Proč?“ Protože naši předci pochází ze severu Evropy, kde je
bezlesá planina, takže proto ta výška. Měli lepší přehled o okolí. Jo a ten zobák je uzpůsoben na
spásání trávy. Ta totiž tvoří podstatnou část našeho jídelníčku. No, zajímalo by mě, jak se umíte
potápět. My samozřejmě máme nepromokavé peří a po vodě plaveme, dokonce na ní i spíme, ale
dokážeme se potopit a plavat pod vodou. „To my se nepotápíme. Pouze panáčkujeme. To znamená,
že vystrčíme zadek, potopíme hlavu a zobákem přecezujeme vodu jako vy. Také by mě zajímalo, kolik
snesete vajec a jak dlouho je zahříváte, než se vylíhnou housata“. To záleží na druhu. Jsou tací, co
snesou přes 100 vajec, ale nikdy na ně nezasednou, například Husa labutí. Ale já jich mám okolo 15 a
sedím na nich zhruba 30 dní a pak se dva dny mláďata líhnou. No a jak to je u vás?“ „Tak jako u vás
jsou druhy, co snesou přes 100 vajec, třeba Kachna švédská, ale já jich mám 20. Co je však zajímavé
je, že jiné kachny hnízdí 28 dní, ale já 35 dní. Navíc my pižmovky jsme výborní letci, dokonce na
ochranu mladých vyletíme vstříc dravci! A jak jste na tom vy s létáním? Podle mě budete docela
nemotorná při své váze. „Teď jste mi připomněla, že se mám vrátit, ale naši divocí příbuzní
každoročně migrují z hnízdišť v severní a střední Evropě na jih ve známé formaci V. Někdo dokonce
létá až do Afriky! Ale teď už fakt musím.“ „Tak na shledanou!“ „Nashle!“
Jakub Peřina, 9. třída
Sníh
Bílé vločky
Padá, padá sníh,
Sněží, sněží,
pojedeme na saních
snížek běží.
a brusliti na ledu
Roztají se nebo ne
při tom zpívat koledu.
bílé vločky
studené?
Pavla Šenkýřová, 2. třída
Nela Tajrychová, 3. třída
Vánoce ve světě
Rusko
V Rusku o Vánocích dárky rozdává děda Mráz. Má pytel a hůl, jezdí na
saních až z Čukotky a doprovází ho vnučka Sněhurka. Vánoce se zde na
rozdíl od nás slaví buď na Nový rok anebo od 6. ledna až do 10., kdy se drží
půst. Dnes se už dárky nadělují pod stromeček, dříve je děti nalézaly pod
polštářem. K večeři si v Rusku dávají bezmasé pokrmy a ryby především
vaselinky, což jsou taštičky buď slané nebo sladké.
Anglie
V Anglii dárky naděluje Santa Claus. Na saních a se soby
přijíždí až ze severního pólu, přistává na střechách, vleze
komínem do krbu a pod stromeček a do punčoch dá dárky. Poté
ještě sní sušenky a zapije mlékem a může se vydat dál. Je celý
v červeném a má bílý plnovous. Angličané 24. prosince ještě
pracují, ale večer Vánoce zapijí. 25. prosince odpoledne se
rozdají dárky, večer je krocan s pudinkem. Angličané na rozdíl
od nás nedávají na dveře věnce, ale jmelí a už od 1. prosince.
26. prosince mají Boxing day, ale nic s boxováním to společného nemá. Chodí se s krabičkami
a vybírají se zbytky večeří a nějaké drobnůstky pro chudé.
USA
Slaví se stejně jako v Anglii s tím rozdílem, že Američané si dárky rozdávají hned ráno.
Čína
V Číně si o Vánocích dávají dárky pouze zamilovaní. Číňané si dávají dárky až na Nový
rok. Dárky dostávají pouze děti a většinou to jsou obálky s penězi.
Brazílie
V Brazílii chodí Papai Noel a přichází z Grónska. 24. prosince tam vrcholí léto, takže se
spíše popíjejí koktejly a k večeři je krocan s ovocem a zeleninou. Pro děti jsou připravené hry
a losují se dárky. Brazilská vánoční výzdoba se skládá s čerstvých nařezaných květin. Bohužel
právě o Vánocích je v Brazílii největší kriminalistika.
Itálie
V Itálii přijíždí na saních se soby z Finska anebo na koštěti hodná čarodějnice Bafana.
Jsou tam důležitější jesličky než stromeček. Ježíšek uléhá do jesliček až 24. prosince. Dárky se
rozbalují ráno.
Norsko
V Norsku dárky naděluje vzteklý skřítek Nisse. A proč vzteklý? Prý se nechtěl poklonit
Ježíškovi, a tak za jeho počin musí za trest rozdávat dárky. Norové mají svou vlast tak rádi, že
místo barevných koulí na stromeček věší řetěz z vlajek Norska.
Vánoce v různých jazycích
anglicky: Christmas
maďarsky: Karácsony
polsky: Boże Narodzenie
německy: Weihnachten
švédsky: jul
portugalsky: natal
španělsky: Navidad
chorvatsky: Bozic
francouzsky: Noël
italsky: Natale
rusky: raždestvo
turecky: Noel
Renata Urbanová 8. třída
Po Vánocích se potkají dvě babičky: „Nazdar Boženko! Představ si, že na Štědrý den zmizel můj
manžel! Šel do sklepa pro brambory a už se nevrátil!“ „Šmarjá! A co jsi dělala!“ „No, musela
jsem…(tajenka)!“
☺ ☺
↸
____
_____
_____
_
_____
Řešení
=a
=h
=í
=k ↸=n ☺=o
=p
=r
=s =t
=ý
=ž
Zajímavosti ze světa přírody
Nejvyšší strom: Mamutí strom (Severní Amerika)
Nejvyšší vodopád: Salto Ángel (Jižní Amerika)
Největší studený gejzír: Andernacha (Evropa)
Největší přírodní most: Landscape Arch – 93 m
Nejvyšší strom: Tzv. Mamutí strom-115,55m
Největší přírodní most: Landscape Arch-93m
Nejvyšší vodopád: Salto Ángel
Největší řeka: Amazonka-6400Km a víc
Nejvyšší studený gejzír: gejzír Andernacha-60m
Největší stavba: Čínská zeď-8851Km
Největší korálový útes: Velký bariérový útes-350000 km2
Klára Dostálková-7.třída
Návštěva Domova pod hradem
Dne 8. října 2013 se naše třída vydala autobusem na Žampach do Domova pod
hradem. Když jsme dorazili na zastávku, museli jsme ujít asi 300 m do areálu. Tam na nás
čekala průvodkyně. Celí natěšení jsme došli se slečnou Hanzelkovou do kaple, kde nás
seznámila s prostředím, dozvěděli jsme se, jací klienti zde žijí, jaký mají denní rozvrh, co
dělají, jak rozvíjejí své záliby, čemu se věnují atd. Také nám promítala fotografie celého
domova i Žampachu. V kapli nám pustila film, v němž hrají klienti. Barbušáci, to je sbor
tvořený klienty, nám zazpíval písničky různých žánrů. Poté jsme si šli prohlédnout celý objekt.
Na něm se nám nejvíce líbila odpočinková místnost „Snoezelen“, ani jsme si nedovedli
představit, jak příjemné jsou zde světelné i zvukové efekty. Většina z nás by si přála mít
doma ve svém pokojíčku aspoň něco málo z toho množství příjemných podnětů. Další cesta
směřovala do útulného domečku „Kolda“, kde jsme viděli některé klienty, jak zpracovávají
hlínu a jak kreslí. Poprosili jsme obyvatele domova Jirku, aby nám ukázal svůj byteček.
Byteček byl útulný a úchvatný. Když jsme zhlédli obydlí, rozeběhli jsme se po celém areálu,
kde jsme řešili kvíz s názvem „Arboretum“. Ten se nám podařilo vyřešit, jen jsme měli strach,
aby nám neujel autobus. Ale neujel. Autobus jsme stihli akorát. Všem se nám výlet líbil.
Vanesa Halbrštátová, 7. ročník
Zimní móda 2013/14
• Chunky
huňaté, vlněné a velké šály, které budou ideálně šedé anebo budou mít
nějakou světlou teplou barvu.
• Kabelky ve stylu lékařských brašen.
• Zdobení šperky všude, kde se dá, a to dokonce i na botách a kabelkách. In jsou
drahokamy i polodrahokamy.
• Velice módní bude také miniaturní kabelka podobná pouzdru na brýle, které se říká
miniadieres.
• Nosit se také bude oblečení z krajky i háčkované krajky.
• Díky vévodkyně Kate se do módy vrací i klobouky.
• Nosit se budou tuniky, kalhoty, hadina.
• Svetry by se měly co nejvíce podobat těm doma upleteným, zdobené maceškami,
knoflíky, psy a šípky.
• Dále se budou nosit kabáty různých délek v teplých
barvách.
• Z bot budou velmi oblíbené módní válenky a pánský
styl.
• Zástupci studené pak jsou kobaltová, lahvově
zelená, fuchsiová, petrolejová, inkoustová, ale i něžná
pudrově modrá.
• U obuvi se pro tuto sezonu nejvíce nosí střídmost.
Černá klasika ať už u kozaček, polokozaček či kotníkových
bot se bude nejvíce hodit právě k extravagantním oufitům, aby se nepřebíjely s dalšími
výraznými doplňky.
• S barevnými modely přicházejí také výrobci sportovní podzimní a zimní obuvi. Při
výběru kotníkových bot nebo sněhulí sportovního vzhledu tak nemusíte zůstávat u země a
můžete tak doplnit své vycházkové nebo lyžařské oblečení trendy botami, aniž byste přišli
o potřebné funkční vlastnosti.
Nikola Richtrová a Markéta Malečková, 9. třída
VTIPY
• Tři blondýnky zůstanou samy na ostrově. Neví, co si počít, a tak tam tak sedí a sedí. V
tom se jim zjeví víla a říká, že každé splní jedno přání. Tak první blondýnka říká, že by chtěla
být chytřejší, aby se odtamtud nějak dostala. Rázem jí ztmavnou vlasy, je z ní brunetka a ta
neváhá, vrhne se do vody a z ostrova odplave. Druhá blondýnka si přeje být chytřejší, než ta
první. Stane se z ní černovláska, ta najde pár ostrých škeblí a s jejich pomocí nařeže rákos a
vyrobí si člun, na kterém odpluje. Třetí chce být ještě chytřejší, než druhá. Najednou se z ní
stane muž a odejde po mostě.
• Justin Bieber leží v nemocnici. Chuck Norris ho šťouchl na facebooku!
• Chucka Norrise kousla kobra. Po 8 minutách chcípla.
• Policie: "Nějaké drogy nebo alkohol?" Řidič: "Ne, díky. Všechno máme."
• Povídají si dva policajti: "Ty, slyšel jsi, že letos bude Nový rok v pátek?" Druhý na to:
"No, jen aby to nebylo třináctého."
• Tři žáci stojí za trest na chodbě. "Co jste provedli?" ptá se inspektor. První povídá: "Já
jsem chtěl hodit houbu z okna." Druhý: "Já také." "A co Ty?" "Já jsem Josef Houba."
• Při vyučování se profesorka ptá studentek: "Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše
nitro a činí nás lepšími?" Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá: "Vy určitě myslíte
podprsenku."
• Začínal jsem z ničeho a většinu z toho pořád mám.
• Pesimista vidí v tunelu tmu. Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla
vlaku. Strojvedoucí vidí tři debily na kolejích.
Svět mých prarodičů
Na úvod mě napadá, že moji prarodiče, z tátovy i maminčiny strany, musí tak trochu
děsit dnešní vymoženosti. Třeba ani nevědí, že něco takového je, ale pokud ano, určitě se
diví tomu, že na to lidé mají v dnešní uspěchané době čas. Vždyť děda s babičkou, rodiče mé
mamky, vstávají v 5 hodin ráno, aby nakrmili slepice a králíky.
A pak celý den něco dělají. Babičku třeba baví vařit. Většinou si uvaří jídlo do zásoby a
pak ho zamrazí, takže ani nečekaná návštěva by neodešla s prázdným žaludkem. Vždycky,
když k ní přijedeme na návštěvu, čekají nás na stole koláče, buchty nebo jablečný štrúdl.
Děda dělá něco v dílně, v kotelně, na zahradě. Nebo píše noty. Je totiž dirigentem
jedné kapely. Každou neděli dopoledne zkoušejí v kulturním domě. Doma vlastní i svoji
pracovnu s elektrickými klávesami. Babička s dědou sice mají v chalupě i klavír, ale ten je tak
rozladěný, že se na něj nedá hrát. Tahá to za uši.
Samozřejmě, že bychom jim klidně koupili počítač, nebo nový mobil. Ale oni by říkali,
že jsme si neměli dělat škodu, že to přece vůbec nepotřebují. Dnešní rodiče dají dětem do
postýlky tablet, ať se dívají. Když jsme byli s bratrem mladší, děda nebo babička nám před
spaním vyprávěli legrační pohádky a ráno nás babička přivítala s plyšovým dráčkem v ruce. A
vysokým hlasem nám opět něco vyprávěla, jako by k nám mluvil ten dráček.
I děda s babičkou z tátovy strany nám vyprávěli, hlavně o tom, jak se dřív žilo. Děda mi
vyprávěl, jak žil v chalupě se svými čtyřmi sourozenci, rodiči a prarodiči. A také se stěhovali,
myslím, že do domu po Němcích. Babička zase říkala, že když byla malá, chodila vždycky
dopoledne do jakési školky, kde je vychovávaly řádové sestry. Čili jeptišky. Na oběd šla
domů. Bez rodičů, jen ještě s nějakou kamarádkou. Dnes by těžko někdo poslal předškolní
dítě samotné do školky. Tenkrát však nejezdilo tolik aut.
Před několika lety s námi děda jezdil často na různé výlety. Někdy s autem přibrzdil
právě u té chalupy, kde dříve bydlel a vzpomínal na své dětství. O babičce toho vím trochu
míň, ale ta stejně bydlela v našem městě. Jenže teď mi toho už asi moc neřekne, protože
onemocněla Parkinsonovou nemocí, takže se jí velmi špatně mluví a skoro jí není rozumět.
Také se jí špatně chodí. Ale i tak něco málo okopává na zahrádce. Děda za ní musí spoustu
práce zastat. A většinu času tráví také na zahradě.
Závěrem si říkám, že já také budu později vyprávět svým vnoučatům, jak jsme v dětství
hráli hry na počítači, a málem se zblázním z těch nových vymožeností.
Veronika Stejskalová, 8. třída, 13 let
Vánoční básničky
Co to cinká, co to zvoní?
Na nebi svítí vánoční hvězdička
Kouzlo Vánoc jako vloni.
a lidem na zemi otvírá srdíčka.
Já Ti přeju dárků ranec,
Pro pokoj, pro lásku, pohlazení,
Silvestr, zpěv a tanec.
ať štěstí Vánoc náš život změní.
Do muziky lehký krok.
A pak šťastný nový rok.
Veselé Vánoce chci Vám přát,
aby měl člověk člověka rád,
Ucpěte komíny, nepusťte Santu,
aby jeden druhému víc štěstí přál,
použijte cement nebo maltu.
aby ten nový rok za něco stál.
Otevři okno, nasaď si kulíšek,
Tina Budišová, 8. třída
dárky Ti přinese jedině Ježíšek.
Recepty
Kokosové kuličky
Suroviny:160 g mletých piškotů, 160 g tuku, 160 g cukru moučka, 1 lžíce mletých ořechů, 2 lžíce
kakaa, 3 lžíce rumu
Na obalení: strouhaný kokos
Postup:Všechny uvedené suroviny smícháme a z tohoto
těsta tvarujeme kuličky, které obalíme ve strouhaném kokosu.
Necháme ztuhnout v lednici a můžeme podávat.
Tip: Toto těsto se hodí také na včelí úlky.
Vanilkové rohlíčky
Suroviny: 280 g hladké mouky, 210 g tuku, 100 g
mletých ořechů, 70 g cukru moučka, citrónová kůra
Postup: Citron pečlivě umyjeme a nastrouháme na jemném struhadle. Vložíme do mísy a
přidáme ostatní suroviny. Zamícháme. Vzniklé těsto vytvarujeme rukou nebo ve formičce do tvaru
rohlíčku a pokládáme na plech. Pečeme při 180°C. Až rohlíčky zrůžoví, vyndáme je z trouby a obalíme
v moučkovém cukru.
Veronika Stejskalová, 8. třída
Popletené Vánoce
Brzy budou Vánoce,
Odpoledne ke krmelci
Zjistili jsme, že nejen strýc, teta,
to bude zas legrace.
přineseme ovoce,
i Ježíšek může být popleta:
Každým rokem, ne že ne,
ať zvířátka také mají
Já dostala hokejku,
někdo něco poplete:
jednou hezčí Vánoce
hokej skoro neumím.
Mamka pekla cukroví,
Na procházce v lese,
nebylo však hotový.
každičký se třese.
Táta zase řasenku,
moc tomu nerozumím.
V troubě zůstalo jen krátce,
Nesněží, však prší,
Ségra, ta má kravatu,
no jo to má po své matce.
zmokli jsme jak myši.
neví, co s ní dělat bude.
Potom pekla perníčky,
Tak teď všechno oblečení
stromky, zvonky, hvězdičky.
u krbu si sušíme,
Brácha zakop´ o tátu,
Nepozorná asi byla
a já s mojí starší sestrou
a všechno to připálila.
kapra hezky smažíme.
dostal totiž psí granule (XXL
balení!).
Honem dárky nakoupíme,
Hezky? Proč jsou stejné láhve
překrásně je zabalíme.
od octa a oleje,
Je to skutečnost, ne sen,
jako vždycky jsem to spletla,
už je tady Štědrý den.
aspoň že ten salát je.
Ráno jsme se probudili,
(Takže se nic neděje.)
a z postele vyskočili.
Dojedli jsme, dopili jsme,
Neslyším však žádný smích –
uklidili nádobí,
v noci roztál všechen sníh.
uvidíme, co nám letos
Po snídani, už to víme,
Ježíšek zas nadělí.
stromeček si ustrojíme.
Počkáme si na tu chvíli,
Táta, co snil o ledu
až zazvoní zvoneček,
pustil z CD koledu.
bude nás tam totiž čekat
rozzářený stromeček.
Brácha, známý všudybyl,
ta cédéčka prohodil.
Nyní dárky rozbalíme,
Místo koled v tomto čase
na to se také těšíme.
Metallica ozvala se.
No a náš pes oči sklopil,
marně čekal u lednice,
stejně jak my nepochopil
k čemu mu jsou náušnice.
Venku jsme pak zakřičeli
do velké dálky:
„Ježíšku, děkujeme ti
za všechny dárky!
Příště k nám zase přileť,
cedulky si nepopleť!
Veronika Stejskalová, 8. třída
Má babička
Zamyslela jsem se nad tím, jaké měla má babička dětství. Napadlo mě, jak moc se asi lišilo od
toho mého. Babička vyrůstala v době okupace. Pocházela z chudé rodiny. Už jako malá se musela
starat o spoustu domácích zvířat, které měli, a na kroužky a záliby jí moc času nezbývalo. Doba, do
které se narodila, jí neumožňovala se vzdělávat a studovat to, co by si přála.
Její den vypadal tak, že ráno odešla do školy. Po návratu ze školy v pozdních odpoledních
hodinách ji doma čekalo mnoho povinností. Měla za úkol zajistit zvířatům vše, co potřebovala,
protože zvířata živila celou jejich rodinu. K tomu všemu se starala o svou malou sestřičku, aby mohli
rodiče chodit do práce. Dost často se stávalo, že babička nestihla vypracovat domácí úkoly na druhý
den a za to byla ve škole trestána tělesnými tresty. O dovolené v zahraničí si babička mohla nechat
jenom zdát. Cestování bylo zakázáno. Když jsem se narodila, nemusel se o mě starat bráška, byla se
mnou doma maminka, která brala mateřskou. Měla jsem spoustu hraček. Teď už jsem vyrostla a
každý den, když přijdu ze školy, pustím si televizi anebo počítač. Vždy ve středu chodím ven
s Renatkou a ve čtvrtek a pátek na kroužky. Referát do školy můžu udělat pomocí internetu a také si
můžu vybrat, kam půjdu studovat.
Jsem ráda, že jsem se narodila v této době a ne jako babička. I když dnešní doba má své
nevýhody.
Renata Šedová, 8. třída, 13 let
Recenze
Heatová a žhavá odhalení – Richard Castle
Hned na začátek musím říct, že je druhá knížka určitě lepší než ta předchozí. A to jak po
detektivní stránce, tak i po stránce čitelnosti díky lepšímu překladu, který byl minule trochu
kostrbatý. Hnedle od prvních stránek se začtete, přestanete vnímat své okolí a jen budete hltat nový
příběh s oblíbenými postavami.
New York po předchozí vlně veder nyní zažívá vlnu zápachu kvůli stávce popelářů. Jak
přízračné, když oběť vraždy se probírala společenskou žumpou. Zavražděna byla totiž redaktorka
poněkud bulvárního sloupku novin. James Rook, který už minule dokončil svůj článek o detektivce
Nikky Heatové, se k případu dostává snadno díky svým konexím na starostu a také díky tomu, že jeho
právě rozepsaný článek byl zrovna o zemřelé redaktorce.
Podezřelých je ve VIP kruzích dost, a tak poznáme soukromí jejich hvězdných životů. Stejně
jako nám přibývají podezřelí, tak přibývají i mrtvoly, což nás neustále drží napnuté. Dokonce i na
konci knihy, když jsou všechny karty vyloženy, tak se dočkáme drobných komplikací, které ovšem už
trochu působí křečovitě – asi jako zdržování při fotbale.
Kniha je opět pohodová oddechovka a možná také může působit jako recap jedné epizody ze
seriálu. Tentokrát však nějaké lepší. Rozhodně tedy stojí za přečtení, obzvlášť pro fanoušky seriálu to
je povinnost, aby měli přehled o tom, co se v jejich universu děje. Přeci jen narážek na knihu v seriálu
není málo. Mezi Nikky a Rookem to jiskří podobně jako mezi Castlem a Beckettovou, jen vás trochu
zamrzí.
K oranžovému logu TV Prima na přebale nyní přibylo i logo domovské ABC, ale stále chybí
nějaké vtipnější info o autorovi, takže to, že to píše náš seriálový hrdina poznáte jen z poděkování… A
to je škoda.
TOP 10 nejnavštěvovanějších filmů v českých kinech
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Thor: The Dark World (Thor: Temný svět)
Křídla Vánoc
Příběh kmotra
About Time (Lásky čas)
Gravity (Gravitace)
Turbo (Turbo)
Insidious 2 (Insidious 2)
Free Birds (Ptačí úlet)
The Family (Mafiánovi)
Rush (Rivalové)
Eva Lipenská, 9. třída
Mandrage
Mandrage je česká pop-rocková hudební skupina pocházející z Plzně. Skupina se
proslavila hity jako jsou Šrouby a matice, Františkovy Lázně a Na dlani. Má čtyři členy,
jednoho externího hráče (František Bořík) a vznikla v roce 2001.
V roce 2001 otcové Víta a Matyáše byli na
společné oslavě skupiny Mediterian, kde se rozhodli,
že by si kluci spolu mohli zahrát společné písně. Tím
vzniká duo Víťa (zpěv a kytara) a Mates (bicí). Mezi
roky 2002 a 2003 do skupiny přistupuje kamarád
kluků (klávesy a harmonika), po čase však odchází.
Kluci si začínají skládat vlastní písně a účastní se
bezúspěšně soutěže Múza v Plzni. Na této akci
potkali Pepu Bolana, který v té době hrál v kapele
Velvet Ecstasy a s Coopim, který v té době hrál ve skupině Pornocowboys. Spolu potom
odehráli několik koncertů. V roce 2004 se do kapely Mandrage (Víťa (zpěv, kytara), Mates
(bicí) a Coopi (baskytara)) přidali i František a Josef Bolan (zpěv, kytara).
Po čase se stali vítězi Óčko hudebních cen v kategorii rock. Během roku 2010 singl
Hledá se žena obsadil první místa hitparád v České republice. Skupina se vydala na první své
větší turné pojmenované Hledá se žena Tour. Skupina opět vyhrála cenu TV Óčko v kategorii
rock. O rok později měla píseň Šrouby a matice úspěch ve všech hitparádách moderní hudby
v ČR. Stala se nejhranější skladbou v rádiích tohoto roku. V cenách Anděl skupina obsadila s
písní Šrouby a matice 2. místo v kategorii "Skladba roku" a 1. místo v kategorii "Skupina
roku". V anketě Žebřík s tímto songem obsadila 1. místo v kategorii "Skladba roku" a 2. místo
v kategorii "Skupina roku". V anketě Český Slavík Mattoni se skupina umístila na 4. místě jako
skupina roku. V roce 2013 fanoušci nominovali skupinu Mandrage v hudebních cenách Óčka
v kategorii "Skupina roku", skupina skončila na druhém místě.
Členové
• Vít Starý (Víťa; zpěv a kytara; frontman skupiny)
• Josef Bolan (Pepa; zpěv, texty a kytara)
• Michal Faitl (Coopi; baskytara)
• Matyáš Vorda (Mates; bicí)
• (František Bořík (klávesy; František je kamarád
členů skupiny a dělá skupině
externího hráče.)
Alba
• Říkala, že jí trápí cosi (2005)
• Přišli jsme si pro Vaše děti (2007)
• Hledá se žena (2009)
• Moje krevní skupina (2011)
• Siluety (2013)
Klára Dostálková, 7.třída
Beseda s autory literatury faktu
Dne 18. září 2013 jsme se zúčastnili besedy, která se konala v kulturním domě v Letohradě. Na
pódiu sedělo šest spisovatelů a jeden to celé komentoval. Postupně mluvil každý člen klubu LF.
Vyprávěli hlavně o tom, jak se k tomuto žánru dostali, jak začínali, jak dlouho trvalo vydání knihy.
Měli se vážně čím chlubit - co jich někteří napsali a že dnes zvládnou své knihy představit před
publikem v úctyhodném věku. Pan Karel Richter nám prezentoval svoji knihu, na kterou je pyšný, a
dokonce i kousek přečetl. Beseda byla zajímavá. Bylo nám doporučeno, abychom více četli, že se nám
rozvíjí slovní zásoba a lépe se vyjadřujeme. Což mají pravdu. Někteří při besedě poslouchali, někteří
se i bavili a kontrolovali sms, ale učitelé je napomenuli. Poněvadž je neslušné neposlouchat
spisovatele, kteří dostali opravdu velké ocenění za to, co dělají.
Adam Vojtíšek, 9. třída
Senioři
Když slyším slovo senior, představím si starého člověka, který potřebuje pomoc od druhých.
Moje babička, tatínkova maminka, bydlela na Ovčíně v obci Kunčice. Narodila se v roce 1950. Zatím je
velice čilá, všechno obstará, zavařuje, pracuje na zahradě, v lese a má i jiné zájmy. Na léta, kdy začala
chodit do školy, vzpomíná nerada. Pocházela totiž z hospodářské rodiny, kde bylo hodně polí a
všechna domácí zvířata od drůbeže až po koně. Ta léta byla pro její rodiče smutná a ona to prožívala
s nimi. Její dva bratři museli pomáhat jak na polích, tak i v domácích pracích. Přesto ale byl i čas, aby
s kamarády venku hrála kopanou nebo schovávanou, ale také tajně chodila k sousedům na třešně.
Což byl někdy průšvih.
Do města chodila na klavír, tělocvik a pěvecký kroužek. Cesta byla dlouhá dva kilometry, někdy
ji absolvovala třikrát tam a zpět. Autobus jezdil jen ráno školní, jinak se chodilo pěšky. V obchodě se
kupovaly jen základní potraviny a chléb. Všechno ostatní bylo z domácnosti. Pomeranče se kupovaly
jen na Vánoce. Když babiččiny rodiče koupili televizi, byl to zážitek. Dívat se mohlo jen večer, protože
televize přes den nevysílala.
Po tanečních začala chodit na zábavy, a to jen v neděli do divadelního domu, ze kterého je
dnes tělocvična. Babička na své dětství vzpomíná moc ráda, i když bylo někdy smutné, ale radostí se
užilo taky dost. Těší ji, že dnes máme možnost cestovat, obchody jsou plné zboží, ale babička má
obavy, abychom si toho vážili. Babičku rád poslouchám, má pro nás mladé pochopení.
Jiří Sršen, 13 let, 8. třída
Jak vznikla lupa
Jednou v dávných dobách hráli bratříček se sestřičkou kuličky. „Cvrnk, Cvrnk.“Jedna kulička se
zakutálela do trávy a chlapec pro ni běžel. Vedle kuličky leželo sklíčko, chlapec ho zvedl a podíval se
přes něj. „Jůů, ten mravenec je větší!“ řekl. Chlapeček to běžel ukázat sestřičce, sestřička mamince,
maminka tatínkovi. „Tatínku, měl bys s tím něco dělat,“ řekla maminka. „To je dobrý nápad, udělám,“
odpověděl tatínek.
O pár dní později něco tatínka napadlo, tak dal sklíčko do dřevěného rámu a ono to fungovalo.
„Teď ještě jméno,“ řekl tatínek, „zvětšovák písmen. Ne. Sklíčkozvěčovák. Ne. To není dobrý nápad.
Lupa! To je to jméno!“ vykřikl. Maminka ho pochválila. A tak na svět přišla lupa, kterou všichni
dodnes používáme.
Tereza Fialová, Pavlína Mikysková, 7. třída
Jak vznikly hrábě….
Žil byl jednou jeden pán Ladislav Hrabě. Nastal podzim a začal foukat silný studený vítr.
„Musím zajít do sadu posbírat ovoce,“ řekl si pan Hrabě. Oblékl se a vyšel. Když se však pořádně
v sadu rozhlédl, nic neviděl. „Všude jen samé listí!“ rozzlobil se. V tom uslyšel rány jako z děla. „BUM,
BUM, BUM!“ Rychle se schoval za keř. Vykoukl a vidí, jak jelen mlátí hlavou o kmen stromů. „ A jó, je
říjen a jeleni jsou v říji,“ vzpomněl si.
Když jelen odběhl, zůstaly po něm krásné parohy. Najednou se mu rozsvítilo v hlavě.
„Šmankoté, to je nápad, použiji tyto parohy jako smetáček na listí.“ A tak za 15 minut to měl hotové.
„Teď název!“ řekl pan Hrabě. Přemýšlel, přemýšlel a zase přemýšlel, až to vymyslel. „Bude se tomu
říkat HRÁBĚ.“
Postupem času se různými technologiemi parohy zdokonalily. A tak vznikly hrábě.
Nikola Lipenská, Klára Dostálková, 7. třída
Jak vznikl klarinet….
Jednoho dne přivezl kamarád Otakárka Vilém do vesničky Samagán v Afganistánu celý vůz
dřeva, at si s tím dělá, co chce. Otakárek dlouho a dlouho přemýšlel, až ho něco napadlo. „Co třeba
něco, co bude dělat zvuk?“ napadlo ho. Zdálo se, že to bude dobrý nápad. „Mohlo by to být dlouhé
asi metr, mohlo by se na to hrát a foukat do toho,“ řekl nadšeně Otakárek. „Jenomže, jak se na to
bude hrát?“ povzdechl si. „Hlavu vzhůru,“ špitl na Otakárka jeho starší bráška Metoděj, „bude se hrát
tak, že budeme zakrývat dírky ve dřevě prstama.“ „To by šlo,“ odvětil Otakárek.
Tak si tedy Otakárek vyřezal do dřeva díry a okolo dírek přibil ocelové kroužky a přidal klapky,
které byly také z oceli. Protože to nehrálo, bylo potřeba vyrobit něco, aby to začalo hrát. Neměl jiný
materiál, a tak k tomu použil dřevo. Ten kousek dřeva musel být dlouhý tak jako díra na začátku, na
kterou by to pak přidělal. Když připevnil kousek dřeva, kterému říkal plátek, nástroj se mu zdál
hotový. „Ale jak se to bude jmenovat?“ nevěděl si Otakárek rady. A protože žádný název nevymyslel,
nijak se mu neříkalo. Až později mu začal lid říkat klarinet.
Vanesa Halbrštátová, Kateřina Tomanová, 7. třída
Jak vznikly rifle…
Byl jednou jeden kluk, který ráno vstal z postele a šel do školy. Když byl ve škole, omylem na
něj spolužák vylil inkoust. „Co teď budu dělat? Ten modrý flek na kalhotech! Mám nápad, obarvím si
celé kalhoty a nikdo to nepozná.“
Druhý den ho zastavil jeden muž a ptá se ho: „Kde jsi koupil ty kalhoty?“ „Ale, jeden spolužák
mi je polil inkoustem a já jsem si je celé obarvil.“ Potom muž zmizel. Další den psali v novinách článek
o nových kalhotech, které se jmenují rifle. Muž si vydělal miliardu, kluk nedostal nic.
Michal Hubálek a Vojtěch Pozdník, 7. třída
Citáty
Před manželstvím se domníváme, že milujeme - v manželství se to
teprve učíme.“
Erich Kästner
„Lidé se nenávidí pro své zápory, místo aby se milovali pro své
klady.“
Hekatón
„Teorie lásky je božská,
její praxe ďábelská.“
William Shakespeare
„Nejdůležitějším úkolem přítele je, aby ti byl
nablízku, když se mýlíš. Když máš pravdu, jsou po tvém
boku téměř všichni.“
Mark Twain
„Přátelství je blízkost dvou duší, skutečnost, která
je v tomto světě velmi vzácná.“
Mahátma Gándhí
„Přítel se ti dívá do tváře, nepřítel na nohy.“
Uzbekistánské přísloví
„Lásku je třeba brát sportovně - pak budete šťasten. Berete-li ji zamilovaně, pak
budete celý život trpět.“
Brigitte Bardky
„Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.“
Jiří Hubač
„Ten, kdo je stále moudrý, má smutný život.“
Voltaire
„Bolest nutí lhát i lidi zcela nevinné.“
Publilius Syrus
Koně
Rodina koní:
Kobyla, klisna - samice koně
Hřebec - samec koně
Valach - kůň, kterého vykastrovali
Hříbě - mládě koně
Koně se živí senem, granulemi, ovsem, mrkví a kamennou solí.
Koně se čistí háčky, hřeblem, žíněným nebo rýžovým kartáčem atd...
Kopyto se má čistit ve směru naznačeném šipkami.
Pár plemen koní: Appaloosa, Arabskýplnokrevník, Fjordský kůň, Islandský pony, Fríský kůň a Pinto
Denisa Malečková, 6. třída
Pěkná zima
Zima je krásné období. Zasněžené lesy, louky, v nichž jsou smrky zachumlané do zářivě bílé
peřiny. Špatné na zimě je snad jen to, že když je zima, bude z toho rýma, nebo také angína,
má ji sestra Kristýna.
Namrzlý třpytivý sníh se odráží v slunečním svitu, jmelí na stromech je zelené a šípky na keři
červené.
Na dubech usilovně drží listí. V lese běží zajíček, drží chleba krajíček. Také srny probíhají mezi
keři přizdobenými drobnými vločkami, kocouři se perou s kočkami.
Zima kouzlí na stromech divy, teplo je jen ve státě Maledivy. (Petr Filip 8. třída)
KRÁSNÉ VÁNOCE
Na prosincovém čísle pracovali:
Redakce: Ivan Felkl, Nela Gažáková, Nikola Richtrová, Nicola Paštiková, Alex Duchač,
Jirka Sršeň, Jakub Fajt, Jakub Peřina, Nela Tajrychová, Pavla Šenkýřová, Renata Urbanová, Klára
Dostálková, Vanesa Halbrštátová, Markéta Malečková, Veronika Stejskalová, Tina Budišová, Renata
Šedová, Eva Lipenská, Adam Vojtíšek, Tereza Fialová, Pavlína Mikysková, Nikola Lipenská, Michal
Hubálek, Vojtěch Pozdník, Denisa Malečková, Petr Filip, Nela Haltmarová
Ilustrace: Hanka Šenkýřová a žáci 1. stupně
Grafické úpravy: Romana Šafářová, Eva Lipenská, Šimon Vilček