abstrakta - česká společnost pro sexuální medicínu

Sympatibulum České společnosti pro sexuální
medicínu 2015
27. – 28. května 2016
Městské divadlo Český Krumlov
ABSTRAKTA
Souhrny přednášek
Co (ne)víme o ženském orgasmu?
MUDr. Zlatko Pastor, Ph.D. 1,2.3
1
Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FNM, Praha
2
Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN, Praha
3
Národní ústav duševního zdraví, Klecany
Orgasmus je variabilní, přechodný maximální pocit intenzívní rozkoše vyvolávající změněný stav vědomí,
obvykle provázený bezděčnými rytmickými kontrakcemi pánevních a perivaginálních svalů, často
při současných děložních a análních kontrakcích, po nichž následuje uvolnění (úplné nebo částečné)
vasokongesce a nastává pocit pohody a spokojenosti. Orgasmy rozlišujeme podle trvání, intenzity a
schopnosti opakování na krátký (8-15 s), dlouhý (18-108 s), vícečetný, sekvenční, status orgasmus - série
orgasmů bez poklesu do fáze plató, orgasmus zážitkový i psychogenní, ale také prolongovaný - dlouhotrvající
a/nebo stupňující a/nebo opakující a/nebo trvalý a/nebo status orgasmus, který trvá až desítky minut.
Některé ženy v těchto situacích zažívají stavy podobné umírání (la petite mort), extázi, chvění, záblesky,
ztrátu volní kontroly, déjà vu nebo tzv. duchovní teplo. Moderní zobrazovací metody změnily pohled na
sexuální anatomii, a proto víme, že na orgasmu vyvolaném stimulací genitálu vždy participuje klitoris. Je
stimulována buď zevně nebo transvaginálně. Australská profesorka anatomie Helen O’Connell zavedla
termín klitoridálního komplexu, což je funkční konglomerát klitorisu, močové trubice a dolní části pochvy.
Klitoris považujeme za receptor, generátor a transformátor sexuálních reakcí. Skládá se z kavernózních tkání
glans, corpus a crura clitoridis, bulbus vestibuli a je ve spojení se spongiózními tkáněmi močové trubice.
Funkční kapacitou je klitoris srovnatelná s topořivými tělesy penisu. Vyvolání vaginálního orgasmu závisí na
šíři prostoru mezi pochvou a močovou trubicí, zvláště na kontaktu dolní části klitoridy s vagínou. Orgastické
poševní kontrakce jsou zprostředkované spinálními reflexy, ale vzruchy zodpovědné za ostatní reakce a stav
vědomí jsou přenášeny nervovými vlákny do mozku. Ženská sexuální odezva je charakteristická velkou
variabilitou a individualitou. Vedení sexuálních vzruchů do mozku se uskutečňuje prostřednictvím čtyř nervů
a šesti různými dráhami. Jedná se o nervy inervující ženský genitál (pudendální, pelvické a hypogastrické)
nebo o bloudivý nerv (n. vagus). Při stimulaci genitálu jsou impulzy pohlavního vzrušení přenášeny do
mozku, kde se generuje centrální komponenta ženského orgasmu. Cesta k ženskému vyvrcholení vede
také z jiných erotogenních zón, například prsních bradavek. V těchto případech jsou vzruchy přenášeny
interkostálními nervy přes míšní segmenty Th 2 - Th 5 do centrálního nervového systému. Přitom stoupá
sekrece oxytocinu, který akcentuje sexuální vzrušení. Prostá anorgasmie není podle klasifikace ICSM
hodnocena jako porucha. Dysfunkční orgasmus je stav, kdy navzdory vysokému stupni sexuálního vzrušení k
orgasmu nedojde nebo je jeho intenzita výrazně slabší, či dojde k jeho podstatnému opoždění při jakémkoliv
druhu stimulace. Podle manuálu DSM-5 z roku 2013 definujeme ženskou orgastickou poruchu jako
podstatné prodloužení dosažení, snížení frekvence nebo úplnou absenci orgasmu nebo podstatnou redukci
intenzity tohoto prožitku. Popsané symptomy by se měly vyskytovat v 75-100%, trvat alespoň 6 měsíců,
působit problémy, nesouviset s partnerskými konflikty, duševní poruchou, abúzem nebo farmakoterapií.
Poruchami orgasmu trpí zhruba čtvrtina ženské populace. Seriózní studie popisují výskyt anorgasmie u žen
od 8 do 37 %, přičemž absence orgasmu výhradně při vaginální souloži bývá ještě vyšší.
Sexuální dysfunkce u žen – prehistorie, historie
Kateřina Semrádová
Zkoumat sexualitu v kontextu archeologické nálezové situace je prakticky nemožné. Zkoumat sexuální
dysfunkce u konkrétního pohlaví je pak otázka z říše snů. Na druhou stranu jsme si v oblasti prehistorie
schopni pomáhat různými antropologicko-etnologickými paralelami. Sexualita je nedílnou součástí lidské
existence, a tak je samozřejmé, že se jí různým způsobem dotýkají i různé hypotézy a teorie, s nimiž se
setkáváme napříč oborem.
Humanitní vědy, a zvláště pak archeologie, nepracují s nijak exaktními daty. Nálezová situace a její následná
interpretace je vždycky zatížena subjektivním postojem jedince, který danou problematiku zkoumá. Mnohdy
se tak objevují skutečně bizarní záležitosti typu pravěká fotbalová hřiště či kultiště obětiště boha Černoboha
a podobně. Situace se zlepšuje s prvními písemnými prameny, ve kterých můžeme pro své hypotézy hledat
oporu.
V souvislosti se sexuální dysfunkcí se tak nabízejí například tyto otázky:
Nejstarší dějiny: Souvisí to, čemu říkáme paleolitické umění, se šamanskými praktikami, jejichž účelem
mohla být léčba problémů v sexuální oblasti?
Sociálně stratifikovaná pravěká společenství: Lze v pohřebním ritu takovýchto populací nalézt příklady, které
by mohly mít souvislost s nějakou sexuální dysfunkcí?
Středověk a novověk: Sexuální dysfunkce jako důvod k rozvodu? A co říkají matriky?
HSDD u žen a flibanserin – korektní informace
Petra Vrzáčková
TH klinika, s.r.o Praha
Ženské sexuální dysfunkce jsou vedle partnerského nesouladu nejčastější příčinou, proč žena navštíví ordinaci
sexuologa. Nejčastěji přichází s poruchou sexuální touhy, problémy s dosažením orgasmu a s bolestivými
projevy v rámci sexuálních aktivit.
Porucha sexuální touhy a její definice procházela v posledních letech revizí a v nové klasifikaci DSM V ji
nenalezneme již jako samostatnou jednotku, nýbrž jako součást tzv. poruchy sexuální touhy a vzrušivosti.
Zároveň se již nevěnujeme psychologickým a kombinovaným vlivům na vznik poruchy, ale klademe v rámci
specifikace více důrazu na téma partnerského vztahu, individuální zranitelnost, medicínské faktory, kulturní a
náboženské vlivy.
Léčba poruch sexuální touhy je komplexní. Její podstatnou součástí je individuální a následně párová
psychoterapie. Z hlediska farmakologického přístupu máme k dispozici data o prospěšném vlivu testosteronu
a tibolonu, znám je také pozitivní efekt některých antidepresivních preparátů.
Molekula flibanserinu, který je nehormonálním inhibitorem serotoninového „antisexuálního“ efektu a
promotorem dopaminového excitačního sexuálního účinku. Na scénu farmakologického průmyslu přichází
myšlenka mít k dispozici první pilulku, která by byla cíleně zaměřená na léčbu ženské poruchy sexuální
touhy.
Z praktického hlediska je nutno poukázat, že prozatímní zkušenost z USA není zcela příznivá ať už z
důvodu nízké preskripce, vysoké ceny a možných nežádoucích účinků. V České republice flibanserin zatím
není registrován.
Je vhodné zamyslet se minimálně nad faktem, že se svět farmaceutického průmyslu začal více zabývat
otázkou terapie ženských sexuálních dysfunkcí a že flibanserin je jednou z prvních vlaštovek.
Sexualita handicapovaných žen po spinálním poranění
Šrámková T1, Šrámková K2, Dolan I2, Kříž J3.
Spinální jednotka Kliniky úrazové chirurgie LF Masarykovy univerzity a FN Brno
Urologické oddělení FN u svaté Anny Brno
3
Spinální jednotka FN Motol, Praha
1
2
Postoj veřejnosti k handicapovaným: ochrnutí jsou považováni za asexuální. Postoj postižených: sex je pro
ně důležitý, ale mají zábrany o něm hovořit, bohužel se jich často neptají ani ošetřující lékaři. Specifická
je problematika ochrnutých žen. Handicapované ženy mají častěji problémy se sociosexuální adaptací.
Negativně působí snížení sebedůvěry a sebevědomí, špatná představa o sobě samé a absence spontánnosti.
Ženské sexuální funkce jsou úrazem méně narušeny ve srovnání s mužskými, ochrnuté menstruují, ovulují,
jsou schopny reprodukce a sexuálního styku. Motivací k sexu je více potřeba intimity než čistě fyzická touha.
Materiál a metodika
Pomocí dotazníku vlastní provenience jsme porovnali sexuální funkce 30 ochrnutých a 30 zdravých věkově
kompatibilních žen žijících aktivním sexuálním životem. Byla použita deskriptivni a induktivni statistika s
využitím Studentova T testu párového a nepárového. Statistické testování významnosti bylo na hladině p <
0,01 a p < 0,05. K testování korelací byl použitý Pearsonův korelační koeficient.
Výsledky
Signifikantní rozdíl byl prokázaný u ochrnutých žen v dosažení orgasmu před a po úraze (p=0,03).
Srovnáním obou souborů byl prokázaný signifikantní rozdíl v realizaci nekoitální sexuální aktivity (p=0,000),
erotogenních zónách ústa p=0,016, prsní bradavky p=0,022, pohlavní orgány p=0,000, schopnosti dosažení
lubrikace (p=0,002), orgasmu (p=0,033). Rozdíl nebyl nalezený v sexuální apetenci, frekvenci sexuálních
styků a sexuální satisfakci. Negativní vliv úniku moči na sexuální život ochrnutých žen byl signifikantní
(p=0,000). Snížená cítivost byla negativním faktorem pro sex u 16 (53%) ochrnutých žen, spasmy a potíže s
hybností u 12 (40%), snížení apetence 11 (36%), bolesti 4 (13%), málo vstřícný partner 3 (10%), rozdíly mezi
soubory zdravých a ochrnutých nebyly signifikantní.
Závěr
Erektilní dysfunkce a onemocnění prostaty – karcinom prostaty (vliv léčby, rehabilitace penisu a
podávání testosteronu po léčbě karcinomu prostaty)
Libor Zámečník1, Lukáš Bittner2
1
Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha, Iscare IVF, Praha
2
Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha
Karcinom prostaty je nejvýznamnějším nádorem u mužů a druhou nejzásadnější příčinou úmrtí na nádorové
onemocnění u mužů v České republice.
Léčba (chirurgická, radioterapie nebo hormonální) s sebou přináší významné snížení kvality mužova života
v podobě poruch erekce. Sdělení se věnuje vlivu jednotlivých typů léčby na poruchy erekce, bude zdůrazněna
nutnost tzv. sexuální rehabilitace (včetně rehabilitace erektilní funkce).
Substituční terapie testosteronem (Testosterone Replacement Therapy (TRT) u mužů s karcinomem prostaty
nebo po jeho léčbě, je zdrojem diskusí, zvláště se znalostí toho, že testosteron stimuluje růst nádoru. Studie
také uvádějí, že hypogonadismus je spojen s nižším výskytem rakoviny prostaty, ale pokud dojde k rozvoji
nádoru prostaty u hypogonadálních mužů, jedná se obvykle o pokročilejší stádium a tumor s vyšším Gleason
skóre.
Nejnovější práce dokumentují fakt, že terapie testosteronem nezvyšuje riziko vzniku rakoviny prostaty,
ale TRT je kontraindikována u mužů s pokročilým karcinomem prostaty. Téma pro diskusi je pak použití
TRT u hypogonadálních mužů s historií tumoru prostaty a bez známek aktivního onemocnění. Žel, dosud
nejsou k dispozici studie dokumentující dlouhodobou bezpečnost TRT u těchto pacientů. Symptomatický
hypogonadální muž, po chirurgickém ošetření lokalizovaného karcinomu prostaty a bez známek aktivního
onemocnění by mohl být kandidátem pro bezpečnou léčbu. Podle některých autorů je TRT účinná a
bezpečná, a i když se zvýší hladina prostatického specifického antigenu, nezdá se, že se zvyšuje riziko recidivy
tumoru, a to ani u tumorů vyššího rizika.
Úloha penilních protéz v léčbě ED a naše zkušenosti s jejich implantací
Lukáš Bittner1, Libor Zámečník2
1
Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha, Iscare IVF, Praha
2
Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha
Implantace penilní protézy je nevratný zákrok, který umožňuje spontánní sexuální styk se spolehlivou erekcí
pacientům, u kterých jiná léčba selhává, nebo jim nevyhovuje. Funkční i estetický výsledky nafukovacích
protéz jsou velmi dobré. Implantace trojdílných nafukovacích protéz je nyní dostupná i pro české pacienty.
Léčba ED nízkoenergetickou fokusovanou rázovou vlnou – co již víme a co (zatím) ne.
Přehled provedených studií, dostupných přístrojů, léčebných technik a výhled do budoucna
Igor Motil
Urologická ambulance Kuřim, urologická ambulance Tišnov
Abstract body:
Cíl: Zpracovat přehled dosud provedených studií výsledků léčby, dostupných přístrojů, léčebných technik a
nastínit výhledy do budoucna.
Metodika: téměř 200 mužů s vaskulogenní ED bylo léčeno v období let 2013-2016 pomocí nízkoenergetické
rázové vlny ( LiSW) různými přístroji a rúznými technikami Takto získané zkušenosti byli konfrontovány s
dosud publikovanými studiemi.
Výsledky: Nejen na základě vlastních výsledků ale i přehledů studií, můžeme potvrdit vysokou efektivitu
metody LiSW v léčbě ED. Zabýváme se ale také limity této léčby a dalšími nutnými kroky k potvrzení její
účinnosti s cílem aby metoda byla široce akceptována.
Závěr: Po více než 5 letech zkušeností můžeme konstatovat, že metoda potvrdila svoji účinnost a lze mluvit
o revoluci v léčbě ED, jelikož se jední o léčbu kauzální s potencionálně rehabilitačním vlivem na topořivá
tělesa.
Ultrazvukové a Dopplerovské vyšetření penisu
Libor Zámečník
Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha
Sdělení se věnuje teoretickým předpokladům a praktickému využití sonografického a zvláště dopplerovského
vyšetření penisu v praxi urologa/androloga. Tato vyšetření se používají v rámci zobrazovacích metod zvláště
u: 1) podezření na areteriogenní dysfunkci, 2) veno-okluzivní poruchu penisu, 3) Peyronieho choroby, 4)
priapizmu – zvláště high-flow, 5) traumat v oblasti penisu a 6) pacientů s poruchou erekce a bez příznaků
postižení jiných periferních cév k posouzení potřeby dalšího vyšetření kardiovaskulárního systému.
Erektilní dysfunkce (ED) se dnes považuje za jednu z prvních známek endoteliální dysfunkce a periferního
cévního onemocnění, obvykle o mnoho měsíců předcházející závažné kardiovaskulární postižení. Negativní
vyšetření – bez postižení penilních
tepen – prakticky vylučuje zásadní kardiovaskulární postižení. Vhodně indikované a provedené dopplerovské
vyšetření penisu může mnohdy mladé pacienty ušetřit invazivních vyšetření (angiografie, kavernózografie
apod.).
Dopplerovské vyšetření se používá v posouzení cévního zásobení penisu již od roku 1985, výhody
tohoto vyšetření, spolu s farmakologicky podmíněnou erekcí, je minimálně invazivní hodnocení senilní
hemodynamiky při relativně nízkých nákladech. Ve sdělení budou probrána indikační kritéria, praktické
provedení (včetně obrazové dokumentace), hodnocení výsledků – kritéria pro aretriogenní a veno-okluzivní
poruchu, nálezy při priapizmu, jejich reprodukovatelnost a místo ve vyšetřovacím algoritmu.
Sníte o zvětšení penisu? S naší metodou snadno a rychle!
Marek Broul
Klinika urologie a robotické chirurgie, Sexuologické oddělení MNUL
Autor se ve svém příspěvku zamýšlí nad reálnými možnostmi zvětšení penisu pomocí reklamovaných
potravinových doplňků, kterých je na trhu velká řada. Dále uvádí reálné možnosti jak penis zvětšit pomocí
chirurgických technik.
Fyziologický růst penisu:
Mužský penis roste od narození dítěte.
Fáze I (věk cca. 3 roky) asi 3 cm.
Fáze II (věk cca 9 let) se délka penisu příliš nemění.
Fáze III (věk cca 11 let) - do délky přibližně 6 cm.
Fáze IV (věk cca 13 let) - zvětšuje do délky asi 10 cm.
Fáze V (věk cca 15 let) je již penis plně vyvinutý a dosahuje průměrné délky okolo 15 cm
Růst penisu je možné sledovat pomocí Tannerovy stupnice.
Postoje mužů a žen k rozměrům penisu
z většiny studií vyplývá, že pro ženy jsou podstatně důležitější jiné faktory (jako charakter partnera, péče o
vzhled aj.) než rozměry jeho penisu
s rozměry penisu svého partnera je spokojeno 84 % žen, 14 % žen by si přálo, aby měl jejich partner větší
penis a 2 % žen by si přálo, aby jejich partner měl penis menší
se svým penisem je spokojeno 55 % mužů; jiná studie uvádí, že se svým penisem v klidovém stavu je
spokojeno 51 % mužů, v erigovaném stavu 83 % mužů
69 % mužů svůj úd hodnotí jako průměrně velký, 26 % jako podprůměrně velký, 5 % jako nadprůměrně velký
za důležitou považuje délku penisu 21 % žen a obvod penisu 33 % žen
90 % žen upřednostňuje před délkou penisu jeho šířku
pro sexuálně zkušenější ženy jsou rozměry penisu významnější než pro ženy sexuálně méně zkušené
Možnosti chirurgického řešení
Augmentace
Chirurgické prodloužení penisu
První augmentace - Kelley a Eraklis 1971 pro mikropenis dětí.
Chirurgické prodloužení penisu - protětí lig. suspensorium penis
Cizí tělesa zaváděná do urogenitálního traktu za účelem sexuálního uspokojení
Zdeněk Lavička, Petr Volf
urologické odd. Jihlava
„Případy, kdy si pacienti do urogenitálního traktu zavádějí cizí tělesa za účelem sexuálního uspokojení, nejsou
časté, ale diagnostika a zejména terapie často není snadná. Autor prezentuje v krátkých kazuistikách vlastní
soubor pacientů, se kterými se setkal během své více než 20 leté praxi urologa, včetně způsobů léčby a s
peroperační fotodokumentací.“
Erektilní dysfunkce z pohledu komunikačních schopností s našimi pacienty
Jiří Kladenský
UROINTEGRITAS ,s.r.o., Brno
Naše komunikační schopnosti a dovednosti s pacienty bývají jedním z klíčových aspektů a jedním z
nejdůležitějších nástrojů v naší každodenní práci. V dnešní době platí zásada, že lékař pacientovi léčbu
stanoví a doporučí a pacient se sám rozhodne , bude-li doporučený léčebný postup akceptovat. Dominantní
roli hraje důvěra mezi lékařem a pacientem a zejména způsob, jak lékař pacientovi vše vysvětlí tak, aby ho
pacient pochopil a navržený léčebný postup akceptoval.
Základním druhem komunikace je mluvená a psaná řeč. Komunikace mezi lékařem a pacientem má řadu
funkcí k těm nejdůležitějším patří funkce informační, instruktivní, vzdělávací a výchovná, přesvědčovací,
motivační a funkce svěřovací.
Komunikace s pacientem by měla být výstižná a přesvědčivá, pro pacienta srozumitelná, časově nenáročná,
maximálně racionální a zároveň motivující.
Ačkoli základním okruhem v komunikaci je verbální kontakt, druhým důležitým okruhem je komunikace
neverbální, kde hlavním faktorem úspěchu je IMAGE a vytvoření tzv. prvního dojmu. K základním
formám neverbální komunikace patří mimika, gestika, proxemika, posturika, haptika a oční kontakt.
V prezentaci jsou žoviální formou uvedeny rozličné situace, ke kterým může docházet v našich ordinacích v
souvislosti s diagnostikou a léčbou erektilní dysfunkce.
Dárcovství gamet – medicínská etika
Martina Novotná
Unica – institut pro léčbu neplodnosti, Brno,
Ústav lékařské etiky LF MU Brno
Tisíce lidí na světě využily darovaných gamet při léčbě neplodnosti. Široká dostupnost této možnosti a
stoupající počet dětí narozených s využitím darovaných gamet obrátila pozornost k etickým i právním
otázkám této problematiky.
Etické aspekty musí být zvažovány s ohledem na všechny tři zúčastněné strany – s ohledem na dárce,
příjemce i narozené dítě – v mnohých případech již dospívající či dokonce dospělé osoby.
Základní otázky, na které hledáme a nemáme definitivní odpovědi jsou:
1. Máme právo žádat dárce o darování buněk? A pokud ano za jakých okolností a podmínek a jakou
všeobecnou ochranu bychom dárcům měli poskytnout? Jaká práva by měli mít dárci gamet?
2. Jak máme zhodnotit, zda přijetí gamet je po psychologické stránce pro daný pár vhodné? Jaké
všeobecné záruky máme poskytnout příjemcům gamet?Jaká doporučení máme poskytnout pro péči o
potomka narozeného díky dárcovskému programu? Máme možnost využití darovaných gamet nějak
limitovat?
3. Jak máme přistupovat k osobám narozeným s využitím darovaných gamet? Mají právo na informace?
Máme povinnost je informovat?
Odpovědi na tyto otázky nejsou snadné, proto nejsou jednoznačné a často se liší přístup v jednotlivých
zemích. Jedním z hlavních témat současných diskusí je zdůraznění ochrany práv dárců s maximem zajištění
jejich psychologického a medicínského komfortu a velká obezřetnost vůči zneužívání a komercionalizaci
dárcovství. Druhým nosným tématem jsou práva takto počatých dětí na informace o jejich biologických
rodičích.
Definitivní závěr nelze v dohledné době očekávat, ale měli bychom se vyvarovat ukvapených legislativních
kroků, které mohou nenávratně negativně ovlivnit psychiku všech zúčastněných stran.
Odpovědná reprodukce z pohledu dětí
Hana Konečná
Katedra klinických a preklinických oborů
Demokratizace společnosti, důraz na lidská práva, především na rovnoprávnost a autonomii bez ohledu na
pohlaví, rasu, vzdělání, etnikum, gender, atd.. přispívá ke snaze společnosti zpřístupnit procedury asistované
reprodukce (ART) všem, kdo o ni žádají. To přináší nové etické, psychologické, společenské, medicínské,
politické a právní výzvy. V etických diskusích o ART se obvykle vychází z utilitaristické koncepce „co největší
a nejtrvalejší štěstí pro co nejvíce lidí“; experti zdůrazňují nutnost balancovat zisky a ztráty jednotlivých
členů systému účastnícího se řešení problému. Členy ART systému jsou budoucí dítě/děti; potenciální
rodiče (žadatelé o léčbu); dárci gamet, buněčných součástí, dělohy či náhradní matka (tzv. third-party);
poskytovatelé léčby; společnost jako celek.
Náš výzkum se zaměřil na dětský pohled na problematiku; u téměř 1500 dětí různého věku jsme zjišťovali
jejich preference rodičovského věku (KOCOURKOVÁ, J., KONEČNÁ, H., BURCIN, B., KUČERA,
T. How old is too old? A contribution to the discussion on age limits for assisted reproduction technique
access. Reproductive Biomedicine Online May;30(5):482-92). Z výzkumu vyplynulo, že 89 % dětí by
preferovalo maminčin věk při porodu do 29 let, s nejpreferovanější věkovou skupinou 20-24 let, a 94 % dětí
by preferovalo tatínkův věk při narození dítěte do 34 let, s nejpreferovanější skupinou 25-29 let.
Odkládání věku mateřství, je řešením včasné zamrazení vlastních oocytů?
Dana Nováková,1 Jana Žáková, 2 T. Mardesić3
1
Klinika nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN Motol
2
Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno
3
Sanatorium Pronatal
V posledních desetiletích dochází v rozvinutých zemích k trvalému nárůstu věku prvního mateřství a k
poklesu úhrnné plodnosti. Tento trend je nyní realitou i v České republice.
Oddalování věku mateřství s sebou přináší problémy s dosažením těhotenství. Řada párů je léčena metodami
asistované reprodukce jejíž úspěšnost klesá po 35 roku žen.
Jako možnost budoucího mateřství po 35. roce je nyní ženám doporučováno zamrazit včas vlastní oocyty.
Tento postup je však spojen se zdravotními riziky, která jsou ve vztahu k opakovaným ovariálním stimulacím,
nutných pro získání dostatečného množství oocytů pro zamražení. Otázkou zůstává co to je dostatečné
množství – kolik oocytů to je.
Je třeba počítat s tím, že těhotenství, které je v pozdějších letech dosazeno při použití zamražených oocytů,
může být spojeno se zdravotními riziky způsobenými vyšším věkem matky.
Autoři se zamýšlí nad důvody, pro které ženy své mateřství odkládají. Navrhují, aby ženy byly včas
seznamovány s tím, že plodnost, i při používání metod asistované reprodukce, s věkem klesá a že pozdní
reprodukce je spojena se zvýšenými riziky pro matku i pro plod.
Léčba azoospermie – dlouhodobé zkušenosti s mikroTESE
Lukáš Bittner
Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha
MikroTESE je nejvýtěžnější metodou chirurgické extrakce spermií u neobstrukčních azoospermií.
Úspěšnost metody se dá ještě zvýšit hormonální a antioxidační přípravou před chirurgickým odběrem.
Sexuální dysfunkce u psychiatricky nemocných
Jaroslav Zvěřina
Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha
Sexuální dysfunkce jsou ve své ryze „funkční“ podobě nahlíženy jako svého druhu psychická porucha. Také
proto se čas od času široce diskutuje jejich fenomenologie, diagnostická kritéria, a také klasifikace. Výsledky
jsou pak publikovány Americkou psychiatrickou asociací, naposledy před několika roky v diagnostickém
manuálu DSM V. Poruchy sexuálních funkcí a emocí jsou ovšem jednotky povýtce biopsychosociální.
Měly by být proto chápány v širokých psychosomatických souvislostech. V konkrétních případech je někdy
velice nesnadné určit, do jaké míry se u pacienta či pacientky, trpící sexuální dysfunkcí jedná o psychogenní
poruchu s organickou komorbiditou, nebo o organickou poruchu s komorbiditou psychiatrickou.
Dominantním faktorem, který negativně ovlivňuje sexuální funkce, jsou především emoční vlivy. Z nich
pak zejména deprese, fobie a anxieta. Neurotičtí pacienti a neurotické pacientky trpí nějakými sexuálními
problémy poměrně často. Různé průzkumy ukazují, že sexuální dysfunkce a problémy psychiatričtí pacienti se
svými lékaři jen zřídka komunikují. Patologická depresivní nálada je téměř vždy spojena s poklesem sexuální
apetence a souvisejícími problémy. Patologická nálada manická je dnes málo častá mezi psychiatrickými
pacienty. Pokud se však vyskytne, často je spojena s tendencemi hypersexuálními. Psychózy schizofrenního
typu ovlivňují zejména negativně schopnost pacientů, navázat hodnotnější partnerské vztahy. Několik
dostupných průzkumů ukazuje, že v tomto směru jsou podstatně méně úspěšní muži, než ženy. Dysfunkční
partnerská sexualita může někdy souviset s minoritními, nebo Parafilními sexuálními zájmy či preferencí.
Abuzéři alkoholu a drog jsou samozřejmě rovněž skupinou psychiatrických pacientů, která je riziková ve
vztahu k sexuálním dysfunkcím. Trvá však poměrně dlouho, než se abuzér dopracuje k takovému defektu
svých psychosociálních a biologických funkcí, který jeho sexualitu výrazně poškodí.
Významným faktorem vzniku sexuálních dysfunkcí u psychiatrických pacientů jsou psychofarmaka. Běžná
anxiolytika se v této oblasti příliš negativně neprojeví. Mnoho pacientů, a to nejen těch depresivních, užívá
dnes antidepresiva. Z nich zejména ta klasická SSRI antidepresiva výrazně redukují sexuální aktivitu. My
toho využíváme v terapii předčasné ejakulace, nicméně u psychiatrických pacientů, léčených antidepresivy
bývá tento dobře známý negativní vliv někdy přehlédnut. Také klasická antipsychotika působí na sexuální
funkce negativně. Tyto problémy jsou vázány na jejich antidopaminergní účinek a z toho plynoucí
hyperprolaktinémii. Řešení farmakogenních sexuálních dysfunkcí může výrazně zlepšit vztah psychiatrických
pacientů k léčbě antipsychotiky.
Psychiatři by měli sexuálním problémům svých pacientů věnovat pozornost. Nelze očekávat, že tito
pacienti budou s námi své sexuální problémy spontánně komunikovat. Na přítomnost sexuální dysfunkce
bychom měli myslet u pacientů obou pohlaví a také všech věkových kategorií.
[email protected]
Sexuální dysfunkce a abusus psychotropních látek – alkohol
Petr Popov
Oddělení léčby závislostí VFN Praha
Alkohol je často užíván k uvolnění či odstranění sexuálních zábran a zlepšení sexuální výkonnosti. Pod
vlivem alkoholu dochází k rizikovému sexuálnímu chování. Pití alkoholu, včetně konzumace vysokých dávek
je přitom v ČR obvyklé, společensky tolerované a podporované. ČR patří mezi země s nejvyšší spotřebou
alkoholu v Evropě i ve světě. Přitom abusus alkoholu je příčinně spojen se vznikem celé řady závažných
somatických i psychických poruch. Současně dlouhodobá nadměrná konzumace alkoholu je častou příčinou
sexuálních dysfunkcí, které někdy přetrvávají delší dobu i během abstinence. Autor sdělení uvádí výskyt
jednotlivých sexuálních dysfunkcí.
Sexuální dysfunkce a abusus psychotropních látek – závislost na tabáku
Eva Králíková
Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN a Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a
VFN
Poruchy plodnosti u mužů i žen, téměř o dva roky časnější menopauza, nepravidelná menstruace včetně
dysmenorrhey, ovlivnění hormonálních hladin (estrogeny, prolaktin, testosteron a další), spermiogram (menší
počet a nižší pohyblivost spermií) a sexuální poruchy spojené s poškozením cév, zejména erektilní dysfunkce
(šestina až pětina) – to jsou dopady kouření. Z obecného hlediska kardiovaskulárních onemocnění nás může
zajímat i zhoršování deprese a úzkosti.
Zájem o kouření pacientů by měl být samozřejmou součástí péče sexuologa/urologa. V nejkratší verzi
(několik desítek vteřin až 10 minut) zahrnuje krátká intervence tři body: 1. dotaz na kouření (Kouříte?
Jste vystaven/a pasivnímu kouření?), 2. doporučení přestat kouřit či vyhnout se expozici tabákovému
kouři druhých (Pro vaše zdraví je nutné přestat kouřit a nebýt v zakouřeném prostředí) a 3. nabídku pomoci
(v nejkratší verzi leták, případně motivace či krátká intervence o změně denních stereotypů a doporučení
farmakoterapie k potlačení abstinenčních příznaků). Intenzivní léčba je k dispozici ve více než 40 Centrech
pro závislé na tabáku. Kontakty na tato centra, více než 200 ambulantních lékařů a cca 150 lékáren, které
poskytují poradenství kuřákům, najdeme na webu Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku WWW.SLZT.
CZ . Je zde i doporučený postup léčby závislosti na tabáku pro klinickou praxi, podpořený 24 odbornými
společnostmi, doporučený postup pro sestry a pro farmaceuty.
Podpořeno projektem UK PRVOUK P25/LF1/2
Genitální piercing u žen – estetické hledisko/sexuologynekologické hledisko
Zlatko Pastor 1,2.3 Anna Marešová4
1
Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FNM, Praha
2
Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN, Praha
3
Národní ústav duševního zdraví, Klecany
4
Studio Anna Marešová designers s.r.o.
V poslední době obliba piercingu ženských genitálií rapidně roste.
Kde se tento fenomén starý tisíce let znovu objevil a proč je tak oblíbený či naopak neoblíbený až
odsuzovaný? Současná komerční doba si žádá nová odvětví, která přináší nové možnosti vyžití. Je
překvapující kolik existuje druhů genitálních piercingů a jak se z tématu (tzv. piercingové subkultury), které
bylo ještě nedávno tabu, stala móda. Otázkou zůstává, zda se jedná pouze o komerční trend nebo se dá mluvit
o přidané hodnotě jak z estetického hlediska tak z hlediska intenzivnějšího prožitku při stimulaci.
Estetická chirurgie ženského genitálu
Zoja Roháčová
GynCentrum s.r.o
Plastické úpravy genitálií se dostávají do pozornosti odborné i laické veřejnosti v posledním desetiletí.
Souvisí to nejenom s ženskou emancipací, ale i s větší angažovanosti žen v oblasti vlastních sexuálních
prožitků. Působení věku, poporodní změny, genetická predispozice, či úraz můžou ženský klín poznamenat
nejenom z estetického ale i z funkčního hlediska. Pravděpodobně nejčastěji prováděný zákrok je labioplastika
, která spočívá v úpravě malých stydkých pysků. Jejich velikost a tvar jsou individuální, ale problémy můžou
způsobovat jak ženám mladšího, tak i vyššího věku. Dalším častým zákrokem je liposukce venušina pahorku,
z důvodu nerovnoměrného ukládání tuku v dané oblasti. Častě jsou také augmentace velkých stydkých
pysku a rekonstrukce panenské blány. Z komplexních operačních zákroků je nutné uvést zejména rejuvenaci
genitálu, která zahrnuje plastiku pochvy, poševního vchodu a hráze. V posledních letech byly zavedeny
nové operační techniky jako je např. laser rejuvenace genitálu, která je vhodná zejména u mírnějších forem
postižení. Prezentace se bude zabývat jednotlivými typy operačních technik a bude doplněna obrazovou
dokumentací.
Feminita
Laura Janáčková
Sexuologický ústav VFN Praha 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Institut Partnerských vztahů s.r.o.
Přednáška se zabývá problematikou feminity z historického pohledu i jako nedílné součásti sebevědomí
ženy. Udává přehled nejčastějších vlivů formování ženské psychiky, chování a jednání z hlediska vývoje dítěte
v mladou ženu. Popisuje metody měření a metody zjišťování indexu feminity.
Otec u porodu – fenomén dnešní doby
Eva Šteflová
Gynekologicko-porodnické oddělení Nemocnice Jindřichův Hradec
Gynekologická a sexuologická ambulance
Abstrakt: Převedení porodů do porodnic vedlo ke zlepšení perinatálních výsledků, ale zároveň přivedlo
rodičky do neznámého prostředí. Od konce 90.let u nás postupně narůstá počet rodiček, které si k porodu
přivádí svého partnera - otce u porodu. Ve většině případů přítomnost otce u porodu zlepšuje prožívání
porodu i jeho průběh
Funkční aktivita svalstva pánevního dna a sexuální dysfunkce u žen
Ludmila Brůhová
Rehabilitační a regenerační centrum Borovany
Porucha funkce svalů pánevního dna a jejich nedostatečná aktivita způsobují bolesti v podbřišku, které
mohou být jednou z příčin sexuální dysfunkce žen. Je nutné odlišit funkční dysfunkce svalstva pánevního
dna od psychické choroby či jiné poruchy a vyloučit organické příčiny. Fyzioterapie vždy s úzkou spoluprácí
gynekologa by měla být nezbytnou součástí terapie těchto chronických obtíží. Léčbu lze podpořit dalšími
metodami, jako je dieta, pití bylinných čajů, vhodným pohybem, homeopatií či akupunkturou.
Problematika nesprávné funkce pánevního dna a na ni navazující obtíže je
v současné době velmi rozšířená. Během života se s ní do určité míry potýká téměř každá žena. V poslední
době roste vlna zájmu u žen se zodpovědnějším přístupem
k vlastnímu zdraví. Na své cestě narážejí na řadu zavádějících a nedostačujících informací, které se
pokoušejí často ke své škodě aplikovat samy na sobě bez odborného vedení a pochopení dané problematiky.
K pánevnímu dnu nelze přistupovat jako k pouhým svalům, vyznačuje se dynamickým neustále se
proměňujícím aspektem. Navíc každá žena potřebuje individuální přístup terapie s přihlédnutím k celé řadě
hledisek. Významné jsou funkční souvislosti s celkovým držením těla, stereotypem dýchání, krční páteří,
ploskou nohy a dalšími aspekty.
Do nejčastěji vyskytovaných dysfunkcí pánevního dna náleží porucha statiky pánevního dna spojená
s prolapsem pánevních orgánů, inkontinence moči a stolice a sexuální dysfunkce. Poruchy funkce PD mají
zásadní vliv na kvalitu života ženy všech věkových skupin.
Fyzioterapie svalů pánevního dna
MUDr. Jana Vlková
Medea Therapy s.r.o., Liberec
Základy fyzioterapie svalů pánevního dna položil v první polovině minulého století americký gynekolog A.
Kegel. Kegelovy cviky jsou dodnes součástí fyzioterapie svalů pánevního dna. Zejména v posledním desetiletí
se však koncept posilování svalů pánevního dna výrazně proměnil. Maximum využití má fyzioterapie svalů
pánevního dna při terapii inkontinence moči žen, zejména pak v léčbě inkontinence stresové. V případě
dobré compliance dochází k vymizení obtíží nebo alespoň jejich zmenšení. Problematika práce se svaly
pánevního dna je velice intimní a časově náročná. Klade zvýšené nároky na čas terapeuta a stejně tak i na čas
pacientek, vyžaduje jejich aktivní spolupráci. Přestože se povědomí mnoha žen o možnostech léčby úniků
moči za poslední roky zlepšilo, stále zůstává mnoho těch, pro které je toto téma tabuizované.
Jana Vlková
Svalstvo pánevního dna a sexuální dysfunkce u žen
Šárka Pokorná
Thomayerova nemocnice Praha, gynekologicko – porodnické oddělení, primář MUDr. Petr Kolek
Ženská sexuální dysfunkce (ŽSD) je onemocnění s poměrně vysokou prevalencí. Její výskyt závisí nejen na
věku a omezuje podstatné části postižených žen kvalitu života. Jako multikauzální a multidimenzionální
problém zahrnuje jak biologické, tak psychologické a interpersonální faktory.
Jednou z významných příčin ŽSD je porucha svalů a nervů pánevního dna. Vedle stručných
anatomických poznámek je zmíněn vznik sexuální dysfunkce v souvislosti se spontánním porodem, sectio
caesarea a operačním řešením ženské inkontinence. Problematika prolapsu dna pánevního a problematika
ženské močové inkontinence jako anatomicko - funkčních následků poruch svalového dna pánevního dle
uvedených studií úzce souvisí právě se ŽSD. Shrnuty jsou možnosti diagnostiky, terapie a prevence.
Klíčová slova: ženská sexuální dysfunkce, pánevní dno, porod, císařský řez, pánevní bolest, vzrušivost.
Summary
Female sexual dysfunction (FSD) is a disease with relatively high incidence in the community. Its incidence
in not only age-dependent and it limits life quality of significant proportion of affected women. Dysfunction,
as a multicausal and multi- dimensional problem, comprises both biological, psychological and interpersonal
factors.
One of the major causes FSD is a disorder of the nerves and muscles of the pelvic floor. Besides brief
anatomical notes mentions the emergence of sexual dysfunction in connection with spontaneous delivery,
Caesarean section and operational solutions female incontinence. The issue of prolapse of pelvic floor
problems and female urinary incontinence as anatomic – functional consequences of muscles pelvic floor
disorders according to those studies closely related to FSD. It outlines are the possibilities of diagnosis,
therapy and prevention of this disease.
Key words: female sexual dysfunction, pelvic floor, delivery, Caesarean section, pelvic pain, arousal.
Ženské pohlavní hormony a jejich vliv na bolest při pohlavním styku
Pavel Turčan, Pavel Pokorný
Centrum MEDIOL s.r.o., Olomouc
Na dyspareunii, algopareunii, vulvodynii a vestibulodynii se podílí mnoho faktorů. Pohlavní hormony jsou
jedním z těchto faktorů. Dosud neexistuje jasný konsenzus, které hormony a kdy u ženských sexuálních
dysfunkcí vyšetřovat. V našem příspěvku přinášíme přehled současných názorů na vliv androgenů, estrogenů
a progestinů na bolesti spojené s koitem či pohlavními orgány u žen.
Sexuální dysfunkce a psychosomatická onemocnění
Jiří Poněšický
Privátní urologická praxe Královské Vinohrady
Psychiatrická nemocnice Bohnice
Téma psychosomatického modelu není na setkáních urologů, gynekologů či andrologů příliš frekventované.
Často bývá psychosomatika mylně zaměňována za tzv. alternativní medicínu, za něco ne zcela seriózního.
Psychosomatický pohled přitom nijak alternativní není. Vychází z biopsychosociálního modelu nemoci,
který přijala WHO již v roce 1977. Psychosociální aspekty onemocnění nebývají většinou zdravotníků příliš
zohledňovány. Ne vždy to musí být problém. Je však řada speciálních případů, kdy psychosociální distress
přímo produkuje somatické příznaky, nebo se významně podílí na genezi onemocnění, případně na jeho
chronifikaci. Bez akceptace takových aspektů, snaze o jejich pochopení a aplikace těchto znalostí v terapii,
nemůže být pomoc určitým skupinám pacientů dostatečná a uspokojivá. Mezi takovou skupinu onemocnění
jistě patří i sexuální dysfunkce. Tradičně se hovoří o psychogenní etiologii sexuálních dysfunkcí. Což
můžeme v daném případě považovat za označení synonymické. Psychický problém (např. stres, úzkost, obavy)
je příčinou somatické poruchy (např. porucha erekce). V minulosti byla většina poruch erekce a dalších
sexuálních dysfunkcí považována za psychogenní. Dnes se naopak považuje organická příčina za dominantní.
O souvislosti problematiky s vyšší nervovou činností se na setkáních urologů, andrologů a dalších odborníků
hovoří minimálně. Může vzniknout dojem, že psychika se sexuální dysfunkcí nesouvisí vůbec, či okrajově.
Podle mého názoru, pravý opak je pravdou. I u poruch jednoznačně organicky podmíněných sehrává
psychický faktor významnou roli. Bez jeho zohlednění budou výsledky léčby sexuálních dysfunkcí vždy horší,
než je její terapeutický potenciál. Snad je to samozřejmost,ale větší zdůrazňování této skutečnosti může být v
důsledku ku prospěchu našich pacientů.
Penis Captivus – fikcia alebo realita?
Michal Chovanec ¹, Petr Weiss2
1
Katedra psychológie FF UK Praha; Ambulancia klinickej a dopravnej psychológie Považská Bystrica, Spišská Nová
Ves
2
Katedra psychologie FF UK Praha, Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK Praha
Súhrn
V spoločnosti sa traduje množstvo mýtov o sexe. Mýty majú rôznu silu s ktorou vplývajú na ľudskú psychiku
a sexualitu. Z toho dôvodu sa autori rozhodli preskúmať mýtus, ktorý je starý niekoľko stáročí – Penis
Captivus. Mýtus týkajúci sa fenoménu Penis Captivus ani v súčasnosti nestráca na verbálnej sile a objavuje sa
v odbornej a laickej spoločnosti.
Kľúčové slová
Penis Captivus, fakty, mýty.
Summary
Society is full of myths about sex. Myths have different strengths that impact human sexuality and psyche.
Therefore, the authors decided to examine the myth that is old for several centuries – Penis Captivus. Penis
Captivus is not losing powerful currently and appears in the special and lay society.
Key words
Penis Captivus, facts, myths.
Validita vyšetřováním penilním plethysmografem u pedofilních jedinců
Ondřej Trojan¹, Petr Weiss2, Kateřina Klapilová3
1
TH klinika, s.r.o Praha
2
Katedra psychologie FF UK Praha, Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK Praha
3
Prezentovaný výzkum ověřuje validitu vyšetřování mužů s pedofilní poruchou sexuální preference za
pomocí penilního pletysmografu a to při expozici fotografií zahrnujících nahé objekty v různých stádiích
psychosociálního vývoje. V současnosti bylo protestováno 27 egosyntonních kooperujících pedofilů (věk
18-60, průměrný věk = 34 let; preference pohlaví nedospělého objektu: 11 dívky/10 chlapci/5 obojí).
Měřena byla jejich penilní reakce na objekty obou pohlaví v 6 stádiích psychosexuálního vývoje (Tanner
1962) pomocí přístroje Geta sro reakční čas nutný k hodnocení atraktivity objektů exponovaných při PPG
vyšetření, klienti zároveň hodnotili atraktivitu snímků na škále 1-6 a vyplnili dotazník, který upřesňoval jejich
preference a sexuální zkušenosti.
K analýze byl použit lineární regresní model s pevnými efekty (závislá proměnná PPG měření), finálními
signifikantními prediktory byly subjektivní hodnocení obrázků a sujektivně udávaná preferovaná věková
kategorie objektu. Žádný z testovaných nevykazoval signifikantní PPG odpověď na dospělé stimuly. Byla
tedy prokázána signifikantní specifická PPG odezva na preferované věkové kategorie u egosyntonních
pedofilů, která byla statisticky vyšší než u jiných kategorií, vyšší penilní odezva byla na obrázky hodnocené
jako více subjektivně atraktivní. Reakční čas se neukázal být vhodným nástrojem pro měření věkově
specifické sexuální preference.
Parafile a alkohol
Jana Novotná, Michaela Pruknarová
Katedra sociální práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava
Souhrn
Parafilie neboli sexuální deviace jsou problematikou, jež má mnoho rozličných aspektů. Tento příspěvek se
věnuje parafiliím v kontextu abúzu alkoholu. Alkohol má na lidský organismus účinky, jež jsou závislé jak
na výši dávky, tak i na vlastní osobě jedince. U parafiliků je možné se setkat s různou intenzitou požívání
alkoholu. V současné době již byla prokázána závislost mezi abúzem alkoholu a páchání sexuální delikvence.
Příspěvek se zaměřuje na hlavní motivační směry, které vedou parafilní osoby k užívání alkoholu.
Klíčová slova
Parafilie, alkohol, sexualita, sexuální delikvence
Parafilie jsou velmi specifickou tématikou, jež zasahuje do mnoha vědních disciplín. Mezi ty nejzákladnější
patří medicína, psychologie a sociální práce.
Zvěřina (2003) parafilii definuje jako stav charakterizovaný přítomností setrvalé dispozice nebo
kompulzivního puzení k neobvyklým a sociálně neakceptovaným sexuálním objektům. Tato tendence může
být přítomna ve fantaziích a snech. Rovněž souvisí se sexuálním vzrušením a erotickým zaměřením subjektu.
Tyto parafilní tendence se mohou realizovat v rámci masturbačních fantazií, praktik v partnerském životě
nebo mohou objekt disponovat ke spáchání sexuálního deliktu. Tento příspěvek je věnován tématice parafilií
v kontextu abúzu alkoholu.
Alkohol patří mezi společensky tolerované návykové látky, které jsou volně dostupné a jejichž užívání tedy
není spojeno se stigmatizací ze strany sociálního prostředí jedince. Poněkud jinou záležitostí je však vytvoření
závislosti jedince na alkoholu. V tomto případě začne alkohol narušovat různé sféry jedincova života, jako
je sféra rodinných a pracovních vztahů, společenský život, ale také může mít významné důsledky v oblasti
zdravotní. (Profous, 2011)
Zda u jedince v souvislosti s konzumací alkoholu dojde k rozvoji alkoholismu či zůstane u kontrolovaného
požívání alkoholu je záležitostí, jež je závislá jak na faktorech biologických, tak i psychologických a
sociálních. Dispozice jedince ke vzniku závislosti na alkoholu je tedy otázkou velmi individuální. (Heller,
2011)
Hlavní účinky alkoholu na lidský organismus jsou anxiolytické, jeho požití vede k uvolnění psychického
napětí, zlepšení nálady či dochází k rozvoji sebejistoty. V praxi je možné se setkat i s projevy opačnými, kdy u
jedince převládnou negativní emoce, jako je smutek, zoufalství, zažívací obtíže apod.
Významný vliv na klinické projevy podnapilosti má rovněž velikost požité dávky alkoholu. Malé dávky
alkoholu působí stimulačně a vedou spíše k odstranění zábran. Větší dávky alkoholu naopak působí tlumivě a
vedou k projevům ospalosti. (Vágnerová, 2008)
Dle Pavlovského (2012) je možné akutní prostou intoxikaci alkoholem rozdělit na lehkou, středně silnou a
silnou podnapilost.
a) Lehká podnapilost se projevuje především zvýšenou hovorností, zčervenáním v oblasti tváře,
uvolněním, pozitivní náladou či lehkými poruchami motorické koordinace.
b) Středně silná podnapilost je stav, při němž dochází hlubšímu k rozvoji příznaků lehké podnapilosti.
Dále je v této fázi výraznější nárůst agresivních projevů a zvyšuje se rovněž sebevědomí jedince. V
tomto stavu jedinec velmi často přestává dodržovat společenské normy a jeho řeč přestává být plynulou.
c) Silná podnapilost je stav, při němž dochází k poruchám hrubé motoriky, ke kvantitativním poruchám
vědomí, časté jsou také sklony k agresivitě. Tento stav může vést až k rozvoji alkoholového kómatu a
následkem útlumu dechového centra či aspirace zvratků může skončit exitem jedince (život ohrožující
stav je nad 5 ‰ alkoholu v krvi).
Abúzus alkoholu u parafilních osob může být zvláště nebezpečný především ve vztahu k páchání sexuálně
motivovaných deliktů. Což potvrzuje Weiss (2008), který uvádí, že u pachatelů sexuální vraždy se jedná o čin
pod vlivem alkoholu v 64 %, u pachatelů sexuální agrese jde o 62 % a u pedofilního deliktu je zjištěn abúzus
alkoholu u 44 % pachatelů. Zajímavým zjištěním je, že pod vlivem alkoholu páchalo sexuální delikvenci i 37
% expozitérů genitálu.
Tato data jsou zcela v kontextu se zjištěními zaměřenými na všeobecnou kriminalitu, kde byl vliv alkoholu
detekován v 50 % případů násilné činnosti. U vražd byl abúzus alkoholu prokázán dokonce v 70 % zjištěných
případů. (Pavlovský, 2012)
Metodika výzkumu a výzkumný soubor
Pod záštitou interního grantu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě č. 1200/4/61355 byl realizován
kvalitativní výzkum zaměřený na život osob s parafilií. Pro sběr dat byla zvolena technika
polostandardizovaného rozhovoru.
Výzkumný soubor byl tvořen 46 osobami parafiliků. Ve výzkumném souboru byly zastoupeny osoby s
fetišismem, fetišistickým transvestitismem, exhibicionismem, voyerismem, pedofilií, sadomasochismem i
osoby s mnohočetnými poruchami sexuální preference. Genderově se jednalo ve 100 % o muže. Tyto osoby
byly nakontaktovány nejčastěji přes sexuologická oddělení psychiatrických nemocnic nebo sexuologické
ambulance. Sběr dat byl primárně realizován ve spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Havlíčkův Brod,
Psychiatrickou nemocnicí Kosmonosy a Psychiatrickou nemocnicí Horní Beřkovice. Období sběru dat bylo
od března 2015 do dubna 2016.
Výsledky výzkumu
Přístup parafilních osob k užívání alkoholu
Přestože z pohledu společnosti je možné nahlížet na oblast požívání alkoholu parafilními osobami jako na
velmi problematickou oblast, parafilici obecně nahlíží na abúzus alkoholu obdobnou optikou jako široká
veřejnost. V jejich pohledu na tuto oblast nacházíme širokou škálu postojů od úplné abstinence až po projevy
silné závislosti na alkoholu.
Tyto postoje jsou ovlivněny řadou faktorů, mezi ty nejvýznamnější patří rodina, osobnost a životní zkušenosti
jedince a sociální skupiny, jichž je jedinec členem. Rodina je základní socializační činitel, který má na jedince
velmi silný vliv. Jedinec je ovlivňován výchovou a postoji rodinných příslušníků k abúzu alkoholu. Ale také
zkušenostmi, jež v průběhu svého dětství a dospívání získá. Velmi častým motivem opakujícím se u parafiliků
je nadužívání alkoholu či závislost jednoho nebo více členů rodiny. „Otec hodně pil. Opravdu neúnosně, veškerý
peníze propil.“ (pedofil - sexuální delikvent)
Postoje k abúzu alkoholu jsou často ovlivněné osobností jedince nebo jeho životními zkušenostmi, které
v průběhu let nabyl. „Už nepiju. Já totiž jak se napiju, nedokážu skončit u dvou, naklopím do sebe aspoň deset
kousků. To je v poho, ale pak jsem dost agresivní a to je blbý. Už nechci, aby se to stalo znovu, proto už rači nepiju.“
(patologický sexuální agresor – pachatel znásilnění)
Dalším významným faktorem jsou sociální skupiny, jichž je jedinec členem a jejich postoje k abúzu alkoholu.
(sadista – pachatel sexuální vraždy)
Schéma č. 1: Přístup parafilních osob k užívání alkoholu
Zdroj: vlastní výzkum
Příčina abúzu alkoholu v kontextu parafilie
Z realizovaného výzkumu vyplynulo několik základních motivací pro abúzus alkoholu u sledovaných
parafilních osob. Prvním typem je motivace asexuální. Do tohoto typu motivace je možné zařadit oslavy
narozenin, návštěvy apod. Cílem tohoto užití alkoholu primárně nebylo uspokojení sexuálních potřeb jedince.
To ovšem neznamená, že v konečném důsledku k sexuálnímu deliktu nedojde. Příkladem je případ, kdy
sexuální agresor cestou z návštěvy u příbuzných, kde požil větší množství alkoholu, potká v parku vhodnou
potenciální oběť a na ni zaútočí a znásilní ji.
Dalším typem motivace pro abúzus alkoholu je problém s přijetím vlastní odlišné sexuální preference, kdy se
jedinec nedokáže efektivně s tímto zjištěním vyrovnat a abúzus alkoholu využívá jako úniku před realitou. „
Začal jsem šíleně chlastat, když jsem si fakt uvědomil, že jsem pedo.“ (pedofil – sexuální delikt)
Potencování sexuální touhy je typ motivace, při níž jedinec vnímá užití alkoholu jako způsob zvýšení své
sexuální touhy či zintenzivnění sexuálních prožitků. V tomto případě se může jednat sexuálně delikventní
činy, ale stejně tak i o partnerské sexuální aktivity.
Předposledním typem je požití alkoholu z důvodu odbourávání zábran, v rámci tohoto motivu jde o
překonání ostychu v navazování kontaktů s objektem sexuální touhy jedince. Tento motiv často uvádí osoby
pedofilní. Ale je používán i v rámci jiných parafilií, například k překonání zábran v souvislosti s požadavkem
neobvyklých sexuálních praktik v partnerském styku apod.
Další podobou motivace k abúzu alkoholu je příprava na sexuální delikt. Toto je motivace, může být úzce
propojena s předchozí kategorií. Hlavním rozdílem je však to, že v tomto případě jedinec akcentuje abúzus
alkoholu jako přípravu na realizaci vlastního sexuálního deliktu nebo jiné trestné činnosti. Typickým
příkladem další trestné činnosti může být příprava na loupež, kdy se patologický sexuální agresor připravuje
na to, že přepadne ženu s cílem ji okrást, ale následně ji rovněž znásilní. Tak jak uvádí následující respondent,
který nejdříve plánoval pouze loupež.
„Prošla kolem mě prostě naprosto běžná holka, jakože tuctová, já nevím, měla dlouhý vlasy, spíš zrzavá, že bych v tu
chvíli myslel nějak na sex, no to vůbec ne. Šla sama po Petříně, přešla kolem mě, ale nějak si mě nevšímala. Já jsem ji
předběhl, podíval jsem se, jestli nikdo nejde z druhý strany. Byla tam taková zídka, pod malinkým srázem, no a tam
jsem tu holku s nožem v ruce zatáhl. Samozřejmě holka úplně nešťastná, nechápala, co se děje a v tu chvíli mně ta její
bezmoc vyrajcovala. No takže frajerka stála úplně nešťastná, mě to vyrajcovalo, no a po nějakým jakože osahávání,
snaha o líbání, tam byl prakticky pokus o soulož, což se nevydařilo. Když se to nevydařilo, tak jsem ji přinutil k
felaci, slušně řečeno, samozřejmě i s tím nožem. Vlastně po dokončení tohoto nastala ta moje hlavní priorita, co jsem
původně chtěl, takže jsem jí vzal mobil, peníze, karty i doklady, ona mě pak prosila, ať ji je vrátím, tak to jsem ji dal
zpátky, no a valil jsem pryč.“ (patologický sexuální agresor – pachatel opakovaných znásilnění)
Schéma č. 2: Příčina abúzu alkoholu v kontextu parafilie
Zdroj: vlastní výzkum
Závěr
Sexuální delikty páchané parafilními osobami jsou často spojené s abúzem alkoholu. Působení alkoholu na
lidský organismus zapříčiňuje uvolnění, odbourávání zábran a zvyšování sebejistoty, což má za následek větší
riziko protispolečenského jednání těchto osob.
Většina parafiliků nepřistupuje k abúzu alkoholu jako k problému, ale akcentují jej jako běžnou součást svého
života. Tento přístup se u mnohých mění až pod vlivem negativních zkušeností nebo sexuologické léčby, kde
se jsou klienti na rizika spojená s užíváním alkoholu opakovaně upozorňováni. V praxi je možné se setkat
také s tím, že společně s léčbou sexuologickou je jedinci nařízena i léčba protialkoholní.
Porucha sexuální preference je záležitostí, jež jedince provází celým jeho životem a ten se tedy musí naučit
s ní žít tak, aby neporušoval celospolečenské normy. Jedním z velmi důležitých faktorů kvalitního života v
rámci společenských norem se ukazuje náhled parafilního jedince na abúzus alkoholu a především na rizika s
tímto spojená.
Použité zdroje
1. HELLER, J. Pavučina závislosti alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1., vyd. Praha:
Togga, 2011. ISBN 978-80-87258-62-0.
2. PAVLOVSKÝ, P. Soudní psychiatrie a psychologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2012, 240 s. ISBN 98-2474332-5.
PROFOUS, J. Průvodce alkoholovou závislostí: především pro ženy pijících partnerů.
Děkujeme za podporu všem vystavovatelům a partnerům
Generální partner:
Vystavovatelé: