zpravy - iBotky.cz

,
ZPRAVY
BOTANICKÉ ZAHRADY
PRŮHONICE
100 LET
PRůHONICKÉHO
PARKU
9
1985
BOTANICKÝ ÚSTAV ČSAV
o
,
PRUHONICKY PARK
BOTANICKÝ ÚSTAV CSAV
,
ZPRAVY
BOTANIC.KÉ ZAHRADY
PRůHONICE
9
1985
C••te.ta
Introduction (s. RejDl) • • • • • • • • • • • • • • • • •
Fro. the biatory of woody planta introduced to PrObonice
Park (S. HejDl, A. M. Svoboda) • • • • • • •
So.e intereating woody planta of PrOhonice Part (M. Roudné, D. Tyllerová) • • • • • • • • • • • • • • •
• • •
Sumaca (Rhua L.) in prOhonice Park (M. Xuči~a).
•
Introduction of apecialized plant collectiona and their
germplaam (M. Bla!et) • • • • • • • • • • • • • •
• •
Collection of cultural roaea (H. Doudová) • • ••
• •
Map of potential natura1 vegetation of PrOhonice Part
(R. Neuhaual, Z. Neuhaualová) • • • • • • • • • • • • • •
Importance of Prdhonice Botanical Garden in cultural and
educational aphere (M. Roudné) • • • • • • • ~ • • • • • •
PrOhonice Park in the daily preaa (U. Blalková) • ••
Bib1iography of worka connec~ed with PrOhonice Park
(II. Roudná, M. Bene§ová). •.• • • • • • • • • • • • • • •
- 1 ,-
Obaah
3
5
II
II
27
I'
37
43
47
57
73
81
~vodem (S. Hejný) • • • • • • • • • • • •
........
.....
Z hiatorie introdukovaných d~evin PrOhonick~ho parku
(S. Hejný, A.M. Svoboda). • • • •
•••
Někter' zajímav' d~eviny PrOhonick'ho parku (M. Roudná
D. Tyllerová) • • • • • • •
'
~kumpy v Prdhonick~m parku (~ •• K~č~r~): : : : :. : : : : :
Introdukce a genofond specializovaných sbírek (M. Blalek) • • • • • • • • • • •
• • • • • • • • •
• • • •
Sbírka kulturních rOlí (H. Doudová) • • • • •
• • • •
Mapa potenciální p~irozen' vegetace PrOhonick'ho parku
(R. Neuhausl, Z. Neuhauslová)
Význam Botanick' zahrady prOho~i;e·v·o~l~S~i·k~l~~~ ~ •
výchovn' (M. Roudná). • • • • • • • • • • • • • •
• •
PrOhonický park v denní. tiaku (U. Bla!ková) • • • • • • •
Bibliografie prací vztahujících se k PrOhonick'mu parku.
(II. Roudná, K. Bene§ová).
3
5
!~
37
43
47
57
73
• • • • • • • • • • • • • • • • 81
Zprávy Botanick' zahrady PrOhonice, 9
/Bulletin of the PrOhonice BotanicalGarden, 9/
Edited by the Botanical Inatitute, Czechoslovak Academy of
Sciencea, PrOhonice 1985
Editor Milena Roudné
Jacket design by Ji~í Blalek and Václav Větvička
Typeacriped ~ Ji~í Zázvorka
Engliah translation Libu!e Bubeníková, Milena Roudná
- 3 dvodem
Devát~ číslo Zpráv Botanické zahrady PrOhonice Tychází
u pfíležitosti sta let jež uplynuly od doby, kdy započal rozvoj Próhonického parku.
Próhonice se staly centrem introdukce četných cizích
druh~ rostlin. Mnoh~ z dnes v Československu či stfední
Evropě pěstovaných taxon~ se dostaly na své nynějěi stanoviě­
tě právě prostfednictvím Próhonic. Park pfedstavuje cennou
sbírku dfevin, která spolu s později, po roce 1962 založenými
specializovanými sbírkami rostlin, předevěím bylin, tvoří
významný genofond zastoupených rostlinných druh~ a vhodný
objekt pro výzkumná sledování a hodnocení.
Pfestože v době pfed založením parku byla p~vodní společenstva naruěena, zejména pastvou, dochází při modelování
parku ve vět§í části k jejich obnově i když mnohdy s doplně­
ním o nOTé prvky. Výsledkem je dneění zastoupení zbytkó ekosystém~ s poměrně přirozenou strukturou a ekosystém~ pozmě­
něných, esteticky a funkčně ztvárněných, které představují
model optimální úpravy funkční zeleně.
Vzhledem ke svému izolovanému postavení v okolní, intenzivně zemědělsky i prómyslově využívané krajině, stává se
Pr~honický park útoči§těm mnohých druh~ rostlinných i živočišných a v některých případech m~že přispívat dokonce i
k jejich záchraně v dané oblasti.
Park zaujímá významné místo i v oblasti kulturní a
výchovné. Stal se příkladem uměleckého ztvárnění krajiny,
při němž byly využity vybrané p~vodní prvky a citlivě doplněny o nové, dosud se v daném prostředí nevyskytující.
Je vyhledávaným místem odpočinku i poučení, o čemž svědčí
vysoká návětěvnost s r~st počtu zájemc~ o hlubší poznání
přírody.
Jednotlivé články předkládaného čísla Zpráv Botanické
zahrady Pr~honice poskytují bližěí informace o významu
Pr~honického parku v r~zných, v úvodu naznačených oblastech.
Akademik Slavomil Hej n Ý
ředitel Botanického ústavu ~SAV
- 4 Introduction
The 9th issue of the Bulletin of the Prdhonice Botanical
Garden (Zprávy Botanické zahrady Pr~honice) appears on the
occasion of the lOO-year anniversary of the Próhonice Park.
The park represents the results of introducing various
woody planta from different parts of the world. Many foreign
taxa, lately spread to various places in this country or
even Europe, were first cultivated at PrOhonice. Woody plants
of the park as well as specialized plant cOllections, founded
after 1962, form nowadays plant material valuable from the
genetical point of view.
Thanks to a reasonable mar.agement various natural ecosystems have been conserved. Some of them have been purposefully altered and can serve at present as example of their
appropriate aesthetic and functional rearrangement.
The Pr~honice Park is as well an important refuge for
many plant and animal species endangered by industrial and
agricultural activity in the surrounding countryside.
The park plays an important role even in the cultural
and educational sphere thanks to its aesthetical and profession8l values.
The selected articles inform about the various aspects
mentioned above.
Academician Slavomil Hej n Ý
Director of the Botanical Institute,
Czechoelovak Academy of Sciences
- 5 -
Z historie introdukovaných
dřevin
prahonického parku
Slavomil Hejný, Antonín M. Svoboda
Introdukce cizokrajných rostlin provází civilizaci od
samých prvopočátk~. Rozvoj dávných kultur byl přímo určován
závislostí na výživě. Ruku v ruce s využíváním věech možností
pěstitelských se zaváděly a mnohdy jeětě stále zavádějí rostliny z okolní přírody. Rovněž se postupně rozvíjelo ělechtě­
ní - přinejmeněím selekcí cenných odr~d. Poznávání dalekých
kraj~ umožnilo objevovat, přivážet a dále pěstovat dosud
neznámé rostliny cizích kontinent~. Letošního roku - sto let
od počátk~ Pr~honického parku - je vhodné uvést přínos introdukce dřevin a jaký je její význam pro současnost.
Pr~honický park vznikal koncem 19. století, v době kdy
se v Evropě rozjížděly prvé lokomotivy po nově budovaných
kolejích železnic. Vzdálenosti se zkracovaly a svět se pro
člověka zmeněoval, ovšem jeětě zbývalo mnoho neznámých kraj~
a oblastí s celou řadou dosud neobjevených druh~ rostlin a
zvířat. V čem tedy spočívá význam PrOhonického parku? Zde
móžeme uvést jen dva hlavní směry: introdukci dřevin a jejich studium a využití, zahradní umění - tím, že na velké
ploěe bylo vytvořeno ucelené harmonické dílo - přírodně krajinářský park. Oba směry se prolinají a navzájem doplňují,
žádný z nich nebyl osamocen ve světovém nebo evropském vývoji.
Pěstování
cizokrajných rostlin - bylin, trvalek-alpinek,
keř~ i strom~ mělo i na území Čech, Moravy a Slovenska svou
tradici. Zpočátku se introdukovaly a pěstovaly některé dře­
viny užitkové; např. prastaré porosty kaštanu jedlého na
Slo~ensku vyvolaly dokonce diskusi, zda není p~vodní. Velmi
dávné kořeny má pěstování révy vinné apod. Ověem cizokrajné
a okrasné dřeviny se vysazovaly až v zámeckýCh parcích;
pěstovaly se pro ně v zámeckém zahradnictví příp. místních
ěkolkách. Největěí rozkvět takových sbírek byl u nás v polo-
- 6 vině 19. století (např. Praha - Královská obora, ~ervený
Hrádek, Jezeří, ~ervený Dv~r, Hluboká, Lednice a řada dalších). Prvé rostliny se mnohdy dovážely - tehdy ještě kočáry.
U jiných byla získána semena, ovšem vždy se uplatňovalo
pěsti telské umění zahradník~ '. kteří pro rozmnožování využívali především vegetativní množení. Z jedné rostliny se říz­
kováním získávaly stovky dalších. (U cizokrajných druh~ pro štěpování - nebyla vesměs poruce vhodná podnož.) Ovšem
v těchto zámeckých a zásobních zahradách se pěstovaly cenné
rostliny v malém počtu - pro potřebu majitele, příp. jeho
rodiny a přátel. Zakladatel Pr~honického parku Arnošt Emanuel
Silva-Tarouca byl také spoluzakladatelem DendrOlogické společnosti v Rakousku-Uhersku, která v Pr~honicích s jeho velkou podporou vybudovala okrasné školky, tzv. Spolkovou zahradu. Do této školky se introdukovaly nové druhy a kultivary okrasných dřevin, zde se dále množily a členové si mohli sv~j členský podíl vybírat z nabídkových seznam~. M~žeme
proto oprávněně předpOkládat, že všechny zde pěstované rostliny - byly nejen v Pr~honickém parku zastoupeny, ale že se
jejich sortiment vzájemně využíval a doplňoval. Tím měl Pr~onický park a Dendrologická společnost - význam mnohem
širší, než jiné sice starší parky nebo zahraniční společnosti
(rovně! např. předcházející Společnost pro zvelebování zahra~nictví v Čechách). Na území ~ech a Moravy byly sice v tu
dobu již vynikající a proslulé okrasné školky (Soudná - Jičín, Eisenberg), které dodávaly své výpěstky do celé Evropy,
ale rozsahem sortimentu byly na předním místě - Pr~onice.
Umožňovala to mimo jiné také spoluúčast na expedicích - získávala se semena z Číny a Japonska, ale také příprava a
uskutečnění expedic vlastních. Generální sekretář Dendrologické společnosti byl totiž jeden z předních evropských a
světových dendrolog~ Camillo Schneider, autor nepřekónané
dendrologie a mnoha dalších publikací. V té době se ovšem
introdukovaly rostliny i jiných skupin. Připomeňme si, že
shodou okolností bylo letos uspořádáno symposium "100 let"
od úmrtí Benedikta Roezla, který však - na svých dalekých
- 7 -
cestách - objevil a dovezl nejen četné orchideje, ale také
borovice. M~žeme uvést i další odborníky, kteří se zabývali
introdukcí, např. kektus~: Frič, jehož blízký spolupracovník Seidl měl svou sbírku rovněž v Pr~honicích a spolupracoval s nedávno zemřelým Karmazínem.
Introdukce rostlin a zvířat naplňuje své cíle dlouhodobě, má své metodiky - hypotézy, experimenty a d~kazy.
Možnosti introdukce nejsou ještě zdaleka vyčerpány a s využitím základó - položených v minulosti - se jistě dosáhnou ,ještě mnohé významné úspěchy.
Parky a zahrady doprovází celý historický vývoj a odráží se v nich jak umělecké směry, tak hospodářské poměry
společnosti. Na území ~eskoslovenska vzniklo mnoho nejr~z­
nějších parkt a zahrad, at již pravidelných či přírodních
nebo nenásilných úprav celé krajiny. Pr~onickým parkem
dosáhl evropský přírodní park svého vrcholu; toto dílo má
ovšem své zvláštnosti. Svým uspořádáním je typickým předsta­
vitelem přírodního parku, využívající přirozeně utvářenou
krajinu a p~vodní porosty domácích dřevin. Neobyčejnou před­
ností tohoto území přiléhajícího k zámku, je výšková členitost,
drobné skalní útesy a vodní toky v údolích. Ovšem na rozdíl
od jiných přírodních parkň, je uzavřen do sebe. Návaznost na
okolí znemožňují velké výškové rozdíly a také okolnost, že
celé okolí je odlesněné, takže nelze navázat alejemi. ~vnitř
parku je využita každá příležitost k vytvoření pr~led~ - výhled~, malebných skupin tvořených údolní nivou, oživovanou
volně tekoucí vodou a porosty dřevin. Zakladatel parku A.E.
Silva Tarouca měl dvě záliby - zde již uvedenou a podrObně
popisovanou dendrologii, zahrnující nejen znalost samotných
dřevin, ale především jejich uplatnění. Druhou zálibou byla
myslivost, kde na rozdíl od jiných lovc~, věnoval velkou
pozornost krásám přírody a také chovu loyné zvěře. S odstupem času nás o tom - v obou případech - přesvědčují jeho
četné publikace.
Z výtvarného hlediska má Prdhonický park ještě řadu
- 8 -
dalších zajím~lvostí. ptírodní park - tak často označovaný
podle svého vzniku jako anglický-našel v Evropě několik svérázných vyjádření. Zatímco se jako jeden vzor uvádí park
v Muskau, známý především na základě dókladných popisO a
vyobrazení, proslavily se další díky literatuře - park
v Ermenoville, Noerlitz ad.
U posledních dvou - v romantickém období - se vytvořil
celý soubor drobných oslavných a vzpomínkových staveb. Takové parky jsou i u nás, ovšem prozatím nebyly tak pUblikovány,
aby se staly společným dědictvím (Krásný Dvór, Vel trusy ,
Lednice, Betliar ad.). V žádném případě však nebylo použito
tak velké množství cizokrajných a okrasných dřevin. Za romantismus Próhonického parku - z hlediska historického vývoje parkó, i když třeba nezám~rný - se móže považovat
velké množatví nejróznějších cizokrajných a okrasných dtevin, stejně jako vlast~ě jediná ústtední budova zámku. Pro
její výstavbu byl zvolen dobový umělecký proud - tzv. česká
renesance, používající nejróznější prvky z jihočeských a
italských zámk~, ačkoliv v Evropě převládala tehdy již neogotika. Ta se projevovala nejen při opravách - rekonstrukcích
v Čechách, Německu a Rakousku - ale především i při nových
stavbách (Bavorsko). Nastupovala již ovšem také secese.
PrOhonický park byl dókladně popsán A. E. Silva-Taroucou, když společně s C. Schneiderem vydávali sbírku o parcích
a zahradách Rakouska-Uherska. Předloha pro zde publikovaný
p~vodní plánek Próhonického parku (publikovaný tehdy pouze
~ernobíle) se zachovala v barevném originálu, což nám dovoluje konfrontovat záměry - realizaci a současnost. Pravda,
plánek byl vypracován dodatečně (cca 1908), ovšem s odstupem
času, zóstává významným dokumentem. Historické parky a zahrady mají svou objektivní realitu, která prochází svým osobitým
vývojem a není bohužel výjimkou, že mnohé z nich zanikly. Co
však zůstává, je přínos do pokladnice umělecké tvorby. K zahradám a parkům se váží mnohé pravdivé historické události,
ovšem mnohdy to jsou literární legendy - dokonce mýty, ale
také vědecké utopie. Parky a zahrady vytvořily příležitost
pro mnoho uměleckých obor~: pro sochaře a malíře počínaje
- 9 -
a básníky konče. Takové umělecké podání, založené na vlastních prožitcích v historických parcích a zahradách tlumočí
realitu - těch štastných, ktetí měli sami tuto příležitost
- všem ostatním zájemcóm i milovníkóm. Vydejme se tedy my kteří móžeme - krok za krokem, v každé denní a roční
době - k procházkám přinášejícím radost i poučení.
V Próhonickém parku je prósečík obou uvedených směrO introdukce a zahradního umění, přičemž oba jsou velmi potřebné pro současnost a nepochybně je čeká i další rozvoj.
Při letošním stém výročí se dosažené výsledky stávají naší
společnou základnou, protože od počátku se rozvíjely v široké mezinárodní součinnosti a stanou se jistě i v budoucnu
zlatou nitkou světové mírové spolupráce.
The introduction of exotic plants is closely connected
with the development of human civilization. The 100-year
anniversary of the PrOhonice Park establishment offers the
possibility for evaluation of woody plant introduction and
its importance for our generation.
The Próhonice Park represents the result of such introduction, which gives an opportunity for the study of exetic
woody plants and their use for ornamental purposes and in
forestry as well as artistic work - a landscape park enjoying
nowadays a worldwide popularity. At the same time, the development of the European landscape parks reached, in the case
of the Próhonice Park, its culmination.
Not only park but also the experimental gardens of the
Dendrological Society, both laid out by count Silva-Tarouca,
played an important role in plant introduction in thie
country. A relatively rich variety of plants was cultivated
there and a great number of plants of each taxon enables
plantation in various parks and gardens.
- II -
- 10 Některé
zajímavé dteviny Prdhonického parku
Milena Roudná, Dagmar TYllerová
Sto let od doby, kdy se započal rozvoj Próhonického
parku, cenné sbírky dtevin nejen domácích, ale i cizích,'
ptivádí k zamyšlení nad úspěšností i neúspěšností introdukce dtevin a jejich ptíčin. V počtu taxonó dtevin, rostoucích v parku, ptevažují introdukované nad domácími. TY,
které ptežily do dnešních dob, představují pouze část celkového, v pr~běhu uplynulých sta let zde zkoušeného sortimentu. Ptíčiny ztrát byly rozebírány v r~zných pojednáních,
hodnotících pr~honický sortiment, či přímo zaměřených na
škody, at již obecně, či v některé konkrétní podobě (mrazové
škody, následky vichřic, záplav apod. - viz bibliografie).
Následující tádky poskytují přehled vybraných zajímavých
dtevin Pr~honického parku a shrnují zkušenosti s jejich pěs­
továním ve zdejších podmínkách.
Z jehličnatých dřevin patří k nejstarsím do Pr~onic
zavedeným cedr (Cedrus Trew). Na vhodných stanovištích, at
již ptirozených či v kultuře, vytvátí cedry krásné exempláte, což je řadí k nejdekorativnějšfm jehličnan~m. Podle starých záznam~ se v Pr~onicích zkoušely tři druhy či jejich
kultivary. Již za hraběte Silva-Taroucy se pěstoval Cedrus
atlantica 'Glauca', který má být v d~sledku svého modravého
zabarvení odolnější než základní druh. Zkoušel se též cedr
himálajský (Cedrus deodara ID. Donl G. Don). Oba taxony však
zmrzly v tuhé zimě 1928/1929. Jediným zachovaným druhem je
cedr libanonský (Cedrus libani A. Rich.). Dva nejstarší stromy rostou v odd. 13b, v místech bývalé školky Dendrologické
společnosti. Z póvodních sta rostlin zde pěstovaných z~stalo
na místě pět, z nich tti byly v roce 1939 přesazeny na jiná
stanoviště a postupně zašll. Z~staly tedy dva, dnes již vysoké stro~. Jejich tádnému rozvoji však brání poměrně malá
vzdálenost od sebe a stísnění okolními stromy. Mrazy netrpí.
Rhus
aromati~a
AIT.
- 12 Ve stejném odděleni by~ v posledních letech vysazeny mladé
rostliny. Jeden cedr z výsevu v semeništi v Oboře byl v roce 1978 vysazen do oddělení l13a. Prozatím velmi dobře roste, dosahuje výěky 4 m a zdá se být nejnadějnějším zástupcem uvedeného rodu v parku.
Z pěti známých druhů rodu Cephalotaxus Sieb. et Zucc.
ex Endl. - hlavotis (čele~ hlavotisovité - Cephalotaxaceae),
které jsou původní v jihovýchodní a východní Asii, zejména
v Japonsku a ~íně, se v našich klimatických podmínkách daji ve volnu pěstovat dva druhy - Cephalotaxus fortunei
Hook. a Cephalotaxus harringtonia (Forbes) K. Koch. Vyžadují polostín a chráněné polohy, nebot při nižších teplotách
namrzají. Na území Průhonického parku se zkoušely pěstovat
čtyři taxony. Dva z nich - Cephalotaxus fortunei Hook. a
Cephalotaxus harringtonia var. drupacea (Sieb. et Zucc.)
Koidz., vysazené na chráněném místě na Hřebenu, zmrzly v
zimě 1928/1929. Plných 50 let potom hlavotisy zřejmě pěsto­
vány nebyly, až v roce 1978 byl vysazen jeden Cephalotaxus
fortunei Hook. a jeden Cephalotaxus harringtonia (Forbes)
K. Koch, oba na Hřeben, do odd. l5le. Byly vypěstovány
v semeništi v Oboře ze semen získaných prostřednictvím Index
seminum a vysetých v r. 1970 (C. harringtoniana /Forbes/
K. Koch z Ma~arska). Cephalotaxus fortunei Hook. však zašel, C. harringtonia (Forbes) K. Koch prozatím úspěšně roste, aniž je na zimu zakrýván a dosahuje výšky 1,4 m.
I další vzácný jehličnan - kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica D. Don)z čeledi tisovcovitých (Taxodiaceae) je domovem v Japonsku a ~íně. Do Evropy byla dovezena
první semena po roce 1840. Tento druh vyžaduje teplejší a
chráněné pOlohy, s dostatečnou vlhkosti vzdušnou i půdní.
V ~eskoslovensku roste v několika parcích, starší exempláře
v Mlyňanech a Topolčiankách. V Průhonicích byla kryptomerie
zkoušena na různých stanovištích ještě za hraběte Silva-Taroucy. Rostliny však zřejmě zmrzly v zimě 1928/1929.
V roce 1938 byly znovu vysazeny čtyři kryptomerie na Hřeben
do odd. l53a. Byly vypěstovány ze semene v zahradě tehdejších
- 13 zahradnických v Průhonicích. V důsledku
nepříznivých změn podmínek na Hřebenu v roce 1945 dvě kryptomerie uhynuly. V šedesátých letech sem byly vysazeny další, vypěstov~né v semeništi v Oboře: jedna v roce 1964,
čtyři v r. 1966 a jedna v r. 1967. Z nich se zachovaly pouze rostliny z roku 1966. Dvě sazenice ze školky na Chotobuzi pak byly vysazeny v r. 1984, jsou 0,5 m vysoké. Celkem
d ~s roste na Hřebenu osm kryptomerií, dvě starší a šest
z mladších výsadeb. Při tužších zimách omrzají, prozatím
však dobře regenerovaly.
Legendární severoamerický mamutí strom - sekvojovec
obrovský (Sequoiadendron giganteum /Lindl./ Buchh.), ze
stejné čeledi jako předchozí rod, je pro pěstování velmi
atraktivní. Původně horský druh, rostoucí ve střední Kalifornii v pohoříCh Sierra Nevady v nadmořských výškách
1000-2000 m i výše, byl zaveden do kultury v r. 1853. V ~es­
koslovensku byl na některých místech úspěšně introdukovánj
největší exempláře najdeme v parku v Banské ~tiavnici.
V Průhonicich byl často vysazován; v r. 1939 se uvádí např.
na alpínu, v r. 1927 na Hřebenu, v r. 1939 byl vysázen na
několika místech na Boháčku a na Hlavní vyhlídce. V tuhých
zimách (1929, 1940, 1963) však byly rostliny zničeny. Přes­
to i ve středních ~echách rostou sekvojovce na některých
místech úspěšně, největší jedinci, dnes přes 30 m vysocí,
v parku v Ratměřicích u Votic. Z nich byla sebrána semena
a M. Kučerou vypěstovány v kunratické školce sazenice.
V roce 1965 bylo z nich pět vysazeno do rozária v Průhoni­
cích. Zachoval se pouze jeden stromek, který je při tužších
zimách poškozován; později sice regeneruje, ale vzhled
pěkný nemá. Další jedinec roste ve školce na Chotobuzi.
Rovněž v Oboře byl sekvojovec několikrát vysazován, ale
vždy zmrzl. Zůstal zachován pouze jeden stromek na Hřebenu
v odd. 151e z výsadby v r. 1978, vypěstovaný ve školce na
Chotobuzi (spolu s výše uvedeným jedincem). Dosud dObře
rostl a dosahuje výšky 2,5 m.
Výzkumných
ústavů
- 91 - 90 -
M. et Svoboda A. M. (1961): Výsev Akumpy ocetná,
formy s dvojitě stfihanými listy (Rhus typhina f. dissecta Rehd.). - Dendrol. Sborn., Opava, 3: 143-146.
93. Kučera M. et Svoboda A. M. (1961): Zahradní odr~dy olAe
ledivá. - Dendrol. Sborn., Opava, 3: 139-141.
94. Kučera M. et Svoboda A. M. (1962): Javor japonský a proměnlivost
tvaru list~ u semenáčk~ jeho odrOdy Acer
japonicum var. aconitifolium. - Čas. Slez. Muz., Opava,
ser. C, ll: 59-62.
95. x Langer O. et Roudná M. (1984): Denní motýli v Prdhonickám parku. - Zpr. Ochr. Pfir. Okresu Praha-západ, 1984/5:
77-80.
96. Němec Z., Roudná M., Tyller Z., Tyl1erová D., ~indeláf J.,
Dostálková A. et Doudová H. (1980): Mrazová Akody na d~e­
vinách v prOhonickám parku v zimě 1978-1979. - In: Index
Seminum PlantarumjInst. Bot. Acad. Sci. Bohemoslov./, Pr~­
honic e, 16: 25-42.
97. x Nožička J., KláAterský I. et Hofman J. (1965): Z historie botanických zahrad československých. - Zpr. Bot.
Zahr. ČSAV Pr~honice, 1: 3-37.
98. Roudná M. (1971): Borovice v P~honickám parku. - Zpr.
Bot. Zahr. Pr~onice, 6: 48-68.
99. Roudná M. (1977): Park Pr~honice. - Zprav. Bot. Zahr.
ČSSR, Praha, 17: 100-104.
100. Roudná M. (1982): Park v Prugonicach. - Cvetovodstvo,
Moskva, 1982/1: 27-28.
101. Roudná M. (1982): Pr~honický park, jeho význam a vztah
k životnimu prostfedi. - Lesn. Pr., Praha, 61/3; 1 p.
fante p. 99/.
102. Roudná M. (1982): Smrky v pr~honickám parku. - Zpr.
Bot. Zahr. Pr~onice, 8: 1-21.
103. Roudná M. (1985): Sto let prOhonickáho parku. - Lesn.
'r., Praha, 64/2, 1 p.'/ante p. 51/.
104. Roudná M. et al. (1982): Mrazová Akody na dfevinách
v zimě 1978/1979 v Pr~honickám parku. Dfeviny jehličnatá.
92.
Kučera
Dfeviny listnatá. - Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ,
1982/1: 6-10, 1982/2: 8-11 et 1982/3: 13-16.
105. Roudná M., ~indeláf J. et PerAín P. (1980): Rozbor stavu
pracovnich sil a využíváni mechanizace na pfíkladu Botanická zahrady Botanickáho ústavu ČSAV PrOhonice. - In:
Souhrn referát~ XVII. pracovní konference bot. zahrad
ČSSR, Tábor 1.-3.7. 1980, 5 p.
106. Svoboda A. M. (1959): Soupis cizokrajných a okrasných
dfevin a jeho prováděni. - Dendrol. Sborn., Opava, 1:
109-113.
107. Svoboda A. M. (1959-1960): Pěstování cizokrajných buk~.
- Dendrol. Sborn., Opava, 2: 305-311.
108. Svoboda A. M. (1963): Pracovní seminář o historické zeleni. - Dendrol. Sděl., Praha, 7: 4-5.
109. Svoboda A. M. (1965): Dendrologická společnost a spolková zahrada v PrOhonicích. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Pr~ho­
nice, 1: 39-50. /Bibliografie A. Silva-Tarouca, C. Schneider/.
110. Svoboda A. M. (1966): Ffirodní poměry&růhonického parkul.
- Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Pr~honice, 2: 81-82.
111. Svoboda A. M. (1967): Fraxinus excelsior L. cv. Diversifolia Pendula Maliformis. - Dendrol. Sděl., Praha,
15: 2.
112. Svoboda A. M. (1968): Několik poznámek o pěstováni dubu
pý~itého (Quercus pubescens Willd.). - Dendrol. Sděl.,
Praha, 18: 12-13.
113. Svoboda A. M. (1968): Nové poznatky o pěstování smrku
sivého. - Živa, Praha, 16: 14-15.
114. Svoboda A. M. (1968): Cephalanthus occidentalis L. Dendrol. Sděl., Praha, 18: 17-18.
115. Svoboda A. M. (1968): Fendlera rupicola Grey. - Dendrol.
Sděl., Praha, 18: 19.
116. Svoboda A. M. (1968): Laburnum anagyroides Med. a jeho
odr~dy. - Dendrol. Sděl., Praha, 18: 20-21.
117. Svoboda A. M. (1968): Quercus turneri var. pseudoturneri.
- Dendrol. Sd~l., Praha, 18: 22.
118. Svoboda A. M. (1968): Shepherdia argentea Nutt. - Dendrol. Sděl., Praha, 18: 24.
119. Svoboda A. M. (1968): Xantorrhiza apiifolia L'H4r. Dendrol. Sděl., Praha, 18: 24-25.
- 16 - 17 Rod Chimonanthus Lindl. - zimnokvět z čeledi sazaníkovitých (Calycanthaceae) je zastoupen třemi druhy v ~íně.
V našich podmínkách je možno pěstovat pouze jeden druh zimnokvět časný (Chimonanthus praecox /L./ Link) , i ten je
však velmi choulostivý. Název tohoto až 2 m vysok~ho keře je
odvozen od doby jeho květu; rozkv~tá od prosince do března,
mnohem dříve, než se začnou rozvijet listy. Vnějši okvětní
lístky jsou žlut~, vnitřní mají purpurově hněd~ proužky.
V Pr~honickém parku je zaznamenán v roce 1927 a v sortimentu
Dendrologick~ společnosti v roce 1911. Jin~ záznamy o jeho
pěstování nejsou. Teprve v roce 1978 byl vysazen jeden keřík
do Obory, do odd. l34a. Vypěstován byl v Oboře z výsevu v r.
1974 ze semen získaných prostřednictvím Index seminum.
V pr~ýCh letech poškozen nebyl, ale roste pomalu a dosahuje
výšky 1,3 m.
U rodu Cladrastis Raf. - křehovětvec z čeledi motýlokvětých (Leguminosae) jsou známy čtyři druhy, p~vodní v Severní Americe a východní Asii. V podmínkách střední Evropy
se pěstuje pouze severoamerický druh křehovětvec žlutý
(Cladrastie lutea /Michx. f./ K. Koch) a zkoušel se t~ž
křehovětvec čínský (Cladrastis sinensis Hemsl.). Rovněž
z Pr~onic se uvádějí tyto dva druhy, a sice z parku v roce
1927 a v sortimentu Dendrologick~ společnosti v letech 1910-1911, Cladrastis lutea (Michx. f.) K. Koch t~ž v letech
1927-1928. Křehovětvec žlutý rozkv~tá v červnu až červenci
bílými, vonnými květy, uspořádanými v převislých latách.
Na podzim je nápadný žlutavým zbarvením list~ a poměrně
velkými plody ve tvaru luskO. Nejstarší jedinci rostou v Pr~­
honick'm parku roztroušeně; v prv~ části asi čtrnáctimetrový
stromek pod alpínem, v odd. 22d. V Oboře, v odd. 115c rostou
tři stromky kolem 15 m vysok~ v čerstv~, hlubok~ p~dě a čas­
to kvetou, zatímco jedinec nad Bořínem v odd. 167c na mělk~
p~dě je v poměrně špatn4m stavu. Menší stromek roste v prostoru u ~esk~ chaloupky v odd. 97a.
U rodu Comptonia L'Hér. - postopčák z čeledi voskovníkovitých (Myricaceae) je znám pouze jeden druh - postopčák
cizí (Comptonia peregrina /L./ Coult.). Je to nižší keř do
1 m výšky, který ve své domovině - Severní Americe vytváří
podrost les~ na sušších stanovištích. Zříd~a se pěstuje.
V Pr~onicích se uvádí ve školkách Dendrologick~ společnos­
ti v roce 1923 a v parku v roce 1927. V roce 1982 byl vysazen jeden malý keřík ze školky na Chotobuzi do Obory, do
odd. 155a, a pro lepší r~st přihnojen kompostem. Prozatím
dorostl výšky 0,4 m.
Rod Coriaria L. - kožařka z čeledi kožařkovitých (Coriariaceae) má kolem deseti druh~, p~vodních v Japonsku, ~íně,
Sikkimu, severozápadní Africe a ve Středomoří. Z nich pouze
tři snášejí podmínky střední Evropy. Z Pr~honic se uvádí
v roce 1927 v parku pět taxonč a v ročenkách Dendrologické
společnosti další dva druhy. Pozdější záznamy o tomto rodu
chybějí. V roce 1981 byla vysazena kožařka japonská (Coriaria japonica Gray) do Obory, k rybníku Labeška do odd.
110a. Rostliny byly vypěstovány v semeništi v Oboře ze semen vysetých v roce 1978 a získaných prostřednictvím Index
seminum z bótanické zahrady v Giessen.Po vysazení na nové
stanoviště dobře rostly, kvetly a plodily až do zimy 1983/
1984, kdy namrzly. Jsou 0,8 m vysoké.
Dnes nejúspěšněji namnoženou cizí dřevinou v Pr~onic­
k~m parku je davidie listenová, její otužilejší varieta Davidia involucrata 18r. vilmoriniana (Dode) Wanger. z čeledi
davidiovitých (Davidiaceae). Pochází ze západní ~íny, kde
dor6stá až 20 m výšky. Velmi dekorativní dřevina svými
široce vejčitými a poměrně velikými listy, ale hlavně kvě­
tenstvím s dvěma krémově bílými listeny a kulovitou hlávkou
uprostřed. V Pr~honicích začal davidii pěstovat již hrabě
Silva-Tarouca přibližně před 70 lety. Získal dvě rostliny,
zřejmě z Francie či Anglie, které byly proto poměrně choulostivé a ve třetí zimě po vysazení zmrzly až ke kořenu.
V roce 1929 byly vysazeny tři rostliny pocházející z drs-
- 18 nějších podmínek Německa a tedy pro pěstování v Pr~onic­
kých podmínkách vhodnější; na zimu byly navíc, na rozdíl
od prvních dvou, chráněny zábalem a přikrývány listím.
Z nich se zachoval jeden stromek, dnes nejstarší, v Oboře
na Hřebenu v odd. 151e. K němu byla později přisazena další
rostlina, pro nedostatečný prostor a zastínění v roce 1965
přesazená na nedaleké volné prostranství. Obě davidie (mladší od roku 1967) téměř každoročně kvetou a plodí. Ze semen
sebraných z nejstaršího jedince byly postupně namnoženy
mladé rostliny (prvý výsev v r. 1959, semena sebrána v r.
1958) a vysázeny na několika místech v Oboře i v prvé části
parku. Všechna vybraná stanoviště zajištují polostín a dobrou
hlubší p~du}při výsadbě vylepšenou hnojem. Mladé davidi~
dobře rostou a postupně začínají i kvést. Z nich dvě neJstarší dosahují výšky 6 m, ostatní od 4 m do 5 m. Největší
skupina dvanácti jedinc6 je v oddělení 126a. Jedna starší
a jedna mladší davidie rostou přímo ve vstupní části parku,
na ústředním oválu Velkého nádvoří. Starší rostlina sice
v zimě 1940/1941 namrzla, ale koncem května roku 1942 již
poprvé kvetla. V posledních letech rozkvétá pravidelně,
většinou začátkem června.
Dva druhy rodu Decaisnea Hook. f. et Thoms. z čeledi
kokylovitých (Lardizabalaceae) jsou domácí v Himálaji a
západní Cíně. V kultuře se vzácně pěstuje pouze druh Decaisnea fargesii Franch., keř až 5 m vysoký, nápadný svými luskovitými plody nezvyklé - modré barvy. V Pr~honicích se
uvádí již v roce 1909 na alpínu a v roce 1927, v katalozích Dendrologické společnosti pak v období let 1923-1941.
Rostlina na alpínu sloužila jako matečná pro další množení.
Podle záznam~ Silva-Taroucy i v tužší zimě 1921/1922 dobře
přezimovala. Nejstarší dva keře rostou dnes na Hřebenu v
odd. 154a. Mají výšku 3,3 m, téměř každým rokem kvetou a
plodí. Semena z nich sebraná byla poprvé vyseta v roce 1972
a vypěstované rostliny vysázeny v r. 1978 - ~tyři k p~vod­
nim keř6m do odd. 154a a po osmi rostlinách do odd. 100a,
107a. Z těchto mladých výsadeb z~staly zachovány čtyři keře
- 19 v odd. 154a, dnes 2,5 m vysoké, tři keře v odd. 100a, od
2 m do 3 m vysoké a šest keř~ v odd. 107a, které kvetou a
plodí.
Ze tří druh~ ha1esií, náležejících do čeledi sturačo­
vitých (Styracaceae), pOCházejí dva ze Severní Ameriky a
jeden z východní Cíny. V Pr~honickém parku se pěstuje halesie karolínská (Halesia carolina L.), uváděná v sortimentech
DendrOlogické společnosti a z parku v roce 1927. Popisována
je jako rostlina plodící, s dozrávajícím semenem, která
při velkých mrazech zmrzne až k zemi, ale znovu zmladí. Halesie karolínská je keř, ve své domovině až strom, nápadný
především svými bílými zvonkovitými květy, které rozkvétají
před nebo současně s rašením list~ v dubnu až květnu. Nejstarší tři keře, kolem 65 let, rostou v Oboře pOblíž rybníka Labeška, dva v odd. 96a před Ceskou chaloupkou, 7 m vysoké a jeden v odd. llla, 4 m vysoký. Z nich byla sebrána
semena a poprvé vyseta v roce 1961. Z tohoto a dalších výsev~ byly vypěstovány sazenice a vysázeny na několika místech v Oboře: v r. 1965 do odd.llla (jedna rostlina), l24c
(jedna rostlina), v r. 1967 do odd. 109a (jedna rostlina),
l55b (dvě rostliny), l36a (tři rostliny), l7la (jedna rostlina) a v r. 1977 do odd. 110 (jedna rostlina). Většina vysazených keř~ dobře roste, kvete a plodí, s výjimkou dvou
- v odd.llla, l24c, které uhynuly. Nejlepší dva keře jsou
v odd. 155b, 2,5 m vysoké a jeden keř v odd. 110a, vysoký
1,6 m. Předpěstovány jsou další semenáčky tohoto druhu.
Stříbřitými, úzkými listy, trnitými větvemi, zejména
však žlutočervenými peckovitými plody, bohatými na vitamín
C, je nápadný rakytník úzkolistý neboli řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.). Rod, který náleží do čeledi hlošinovitých (Eleagnaceae) má dva druhy, vedle uvedeného ještě
Hippophae salicifolia D. Don; prvý má přirozené rozšíření
v Evropě a v Asii, druhý pak v asijském Himálaji. Z Pr6honického parku se uvádějí oba druhy v r. 1927, rakytník
úzkolistý též v ročenkách Dendrologické společnosti, z období ohraničeného lety 1925 a 1941. V pozdějších záznamech
- 20 - 21 Hippophae salicifolia D. Don již chybí. Dnes v parku rostoucí ke~e rakytníku úzkolistáho pocházejí z výsadeb v letech
1958 a 1960. V prvá části parku rostou t~i ke~e, p~es 3 m vysoká v odd. 69. V Obo~e jsou nápadná dva ke~e na vyhlídce
u Labe§ky, odd. 109a, vysoká.2,7 m a 4,5 m.
Rod Kolkwitzia Graebn. z čeledi zimolezovitých (CaprifOliaceae) je monotypickým rodem, představovaným druhem
kolkwitzie krásná (Kolkwitzia amabilis Graebn.). Pochází
z vysokohorských poloh západní Číny. Keř
1,5 až 2 m vysoký rozkvátá v kTětnu až červnu r~žovými zvonkovitými květy.
V Pr~onicích se uvádí v seznamu dřevin z parku v roce 1927,
kdy rostl na alpínu. V roce 1958 byly vysazeny mladá kolkwitzie, vypěstovaná v tzv. dendrologické zahradě (dnes zahrada
Výzkumnáho a Alechtitelského ústavu okrasnáho zahradnictví
u dálnice) do Obory: do vstupní části - odd. 97a - pět rostlin, do odd. l3lb - tři rostliny, do odd. l36b - jedna rostlina. V§echny se zachovaly; v odd. 97a dosahují výšky kolem
4 m, v odd. l3lb kolem 3,5 m a jedinec v odd. l36b 4 m. Kvetou a plodí. Ze semen z nich sebraných byly vypěstovány v
Obo~e semenáčky a v r. 1977 vysázeny na několika místech
v druhá části parku: v odd. l3lb ke třem star§ím keř~ dosazeno §est rostlin, dnes jsou 1,5-3 m vysoká; do odd. l32a
vysazena jedna rostlina, která dorostla 2 m vý§ky; do odd.
l33b vysazeny t~i rostliny, dnes vysoká 1,5-2,5 m; dvě rostliny byly vysazeny do odd. l6lb a dvě do odd. l6ld (jejich
vý§ka je po osmi letech od 0,5 m do 1,5 m) a tři rostliny
do odd. l80b (dnes kolem 2 m vysoká). V prvé části parku
rostou dva ke~e z výsadby v roce 1960 v odd. 35d (p~vodně
zde vysazeny t~i rostliny), jsou kolem 2 m vysoká, kvetou
a plodí.
Rod Osmaronia Greene - vonivka, z čeledi r~žovitých
(Rosaceae) je zastoupen jediným druhem - Osmaronia cerasiformis (Torr. et Gray) Greene, p~Todním v západní části Severní Ameriky. Keř, ve své domovině až pětimetrpvý, dordstá
u nás pouze p~ibližně poloviční vý§ky. ROEkvétá poměrně čas­
ně, v dubnu až květnu, vonnými, zelenavě bílými květy.
V parku je uváděn v roce 1909 na alpínu a v roce 1927 v seznamu dřevin. V ročenkách Dendrologické společnosti z let
1924 a 1937-1941. Dnes roste star§í ke~, přibližně 2,5 m
vysoký na alpínu, v odd. 24a. V roce 1958 bylo vysazeno
několik rostlin z tzv. dendrOlogické zahrady do Obory, do
odd. l22b, l23c. Z~stalo celkem pět ke~~, kolem 3 m vysokých,
které kvetou a plodí.
Dal§ím rodem ze stejné čeledi, na rozdíl od předchozího
v§ak bohatě druhy zastoupeným, je blýskalka (Photinia Lindl.).
Uvádí se na 40 druh~, p~vodních v jižní a východní Asii. Jen
málo z nich v§ak snáAí na§e podmínky. V Pr~honicích se pěs­
tuje blýskalka chlupatá (Photinia villosa /Thunb./ DC.),
která se uvádí již v roce 1927. Nejstarší dva keře rostou
na konci prvé části parku, v odd. 54a, kde se v dobách Taroucových soustřeaoval sortiment vzácných keř~. Semenáče z těch­
to jedinc~ byly dopěstovány v Oboře a v roce 1959 vysazeny
do odd. 110b (10 rostlin) a l22b (ll rostlin). Na prvém
stanovi§ti dobře rostou, kvetou a plodí, zatímco na druhém
byly zničeny zvěří. V roce 1978 bylo vysazeno sedm rostlin
do odd. l20a, z nichž část byla rovněž zničena. Zachované
keře dosahují výšky kolem 6 m.
Z čeledi ořešákovitých (Juglandaceae) jsou v Pr~oni­
cích vedle ořech~ (Juglans L.) a ořechovcd (Carya Nutt.)
zastoupeny též pterokarye (Pterocarya Kunth). V seznamu dře­
vin z roku 1927 se uvádějí tři druhy, již jako vzrostlé, při­
bližně dvacetileté stromy. Dnes rostou v parku na několika
místech dva druhy - pterokarye škumpolistá (Pterocarya
rhoifolia Sieb. et Zucc.) a pterokarye úzkokřídlá (Pterocarya stenoptera C.DC.), nejstarší přibližně sedmdesátileté
v Je~ábkových potocíéh v odd. 79, 80, od 10 m do 20 m vysoké. Do těchto míst (odd. 78, 79, 80) byly na podzim v r.
1980 dosázeny čtyři mladé pteroksrye úZkokřídlé, z nichž se
zachovaly dvě. Další starší strom pterokarye škumpolisté,
přibližně 17 m vysoký, roste v místech bývalé ~kolky Dendrologická společnosti v odd. 13b. Semenáčky tohoto jedince,
vyzvednuté v r. 1980, byly vysázeny o dva roky později
v Oboře, a sice u Bo~ína, do odd. 181a (5 rostlin) a 18lc
(dvě rostliny) a jeden do odd. 134a, kde
dobře rostou,
- 23 - 22 zejména ve vlhkých podmínkách u Bořína. Starší ptero~arye
zachována v Oboře v odd. 156a. V roce
1980 byla vysazena jedna mladá rostlina ze školky na Chotobuzi do odd. 157c a jedna do odd. 158a, dnes jsou 2,5 m a
úzkokřídlá z~stala
3 m vysoké.
Do čeledi růžovitých (Rosaceae) náleží též růžovec
neboli šípkovec (Rhodotypos Sieb. et Zucc.), zastoupený
pouze druhem šípkovec bělokvětý (Rhodotypos scandens
/Thunb./ Mak.), původním v Japonsku. V Prlihonicích se uvádí
v parku v roce 1927 a v katalozích Dendrologické společnosti
z let 1923 a 1935-1936. liejstarší keř, asi třicetiletý, roste na Velkém nádvoří v odd. 2d. V roce 1958 byly vysazeny
rostliny z tzv. dendrologické zahrady do Obory, do odd.
131b (5 ks) a v roce 1960 do odd. 108a (2 ks). Ze semen těch­
to jedinců, vysetých v r. 1965, byly vypěstovány nové rostliny a v roce 1969 vysazeny do odd. 108a. Další mladé rostliny ze semen místního původu byly vysazeny v roce 1977 do
stejného odd. 108a (2 ks) a do odd. 119a (4 ks). Všechny
mladé keře dobře rostou, dosahují výšky od 1,5 m do 1,8 m,
kvetou a plodí.
Rod Securinega Comm. ex Juss. - tvrdodřev z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae) má několik druhů, ale v našich podmín~ách obstojí pouze tvrdodřev křovitý (Securinega suffruticosa /Pall./ Rehd.), p~vodní v jižních částech Sibiře,
v Mongolsku a severní ~íně. Tento nízký keř kvete pozdě,
v červenci a~v srpnu, malými, nenápadnými nazelenalými kvě­
ty. Poměrně málo v kultuře pěstován. Uvádí se v seznamu dře­
vin PrObonického parku z roku 1927 a v několika ročenkách
Dendrologické společnosti. Starší dva keře, kolem 2 m vysoké)
rostou na alpínu v odd. 23ch. Jeden mladý byl vysazen ze
školky na Chotobuzi v roce 1979 do Obory, do odd. l24c, kde
dosahuje již 1,5 ID výšky.
Z pěti asijských druhů rodu Schizophragma Sieb. et Zucc.
_ klanostěnka z čeledi lomikamenovitých (Saxiťragaceae), se
u nás pěstuje pouze klanostěnka hortenziová (Schizophragma
hydrangeoides Sieb. et Zucc.). Je to keř, který má schopnost
pnouti se do výšky i pokrývat půdu. Rozkvétá zpravidla v čer­
venci bílými květy, uspořádanými v chocholících se sterilními okrajovými květy. V Průhonickém parku se uvádí v r. 1927.
Starší keř se zachoval v Oboře, v odd. l53a. Z jeho odkopku
byla dopěstována nová rostlina a vysazena v roce 1978 do
odd. l3lb, kde úspěšně roste.
.
Velmi bohatým rodeID na druhy je Symplocos Jacq. - samodut. Jeho 300 druhů má původ v tropických a subtropických
oblastech Asie, Austrálie a Ameriky. Naše podmínky snese
pouze salI!odut latnatý (Symplocos paniculata /Thunb./ Miq.),
původní v Himálaji, ~íně a Japonsku. V domovině dorůstá
údajně až 10 m, u nás zpravidla 2 m výšky. V květnu až červnu
se objevují bílé, vonné květy, uspořádané v latách. Napadné
jsou však především plody - živě modré peckovice, Objevující
se na keřích ve větším počtu. V Průhonicích se uvádí v roce
1927, na jižním svahu Hřebenu. V této části parku, v odd.
153a, rostou dnes nejsturší dva keře. Všechny pozdější výsadby pocházejí z těchto jedinců. Semenáčky, vyzvednuté pod
nimi v roce 1955 a dopěstované v Oboře, byly vysazeny na
několi1<-a místech: v roce 1958 v odd. 131b (dvě ros tliny ).,
v roce 1959 v odd. 153a (10 rostlin) a v odd. l32a (5 rostlin). Další semenáčky byly vysazeny v roce 1966 do odd.
108a (3 rostliny, z nichž jedna později uhynula) a do odd.
109a (5 rostlin). Všechny keře každým rokem kvetou, bohatě
plodí a nenamrzají. Jejich výška je od 3 m do 4 m. Nejlépe
se jim daří na Hřebenu, v odd. 153a a poblíž hlavní cesty
v Oboře u hájovny, v odd. 108a.
K dřevinám poměrně vzácně v parcích pěstovaným patří
zelkova (Zelkova Spach) z čeledi jilmovitých (Ulmaceae). Pět
druhů tohoto rodu je původních v západní a východní Asii.
V Pr~honickém parku se pěstuje zelkova ostrolistá (Zelkova
serrata /Thunb./ Mak.), dorůstající ve své domovině až 30 II
výšky. Nejstarší jedinec rostl v Oboře na Hřebenu, v odd.
153a, ale před několika lety uhynul a musel být odstraněn.
Výsadby mladých rostlin ze zahrady Chotobuz byly provedeny
v osmdesátých letech. V roce 1982 byla vysazena jedna saze-
- 24 nice do odd. 134a, jedna do odd. 136b. O rok později pak
bylo vysazeno šest rostlin do odd. 103a, jedna do odd. 153a,
šest do odd. 177c. Dobře rostou a dosahují výšky 2-3 m.
Z uvedeného výhěru vyplývá, že i n~které Ch0Jlostiv~jši
dřeviny se dají pěstovat ve středoevropských podmínkách, a
to i v místech s drsnějším mikrok"liL:atem, za jejichž příklad
móže PrUhonický park sloužit. Na druhé straně se však v mnohých případech prověrkou stávají teprve drsnější zimy, vyskytující se někdy i s delším časovým odstupem. Proto také
hodnocení mnohých z výše zmíněných mladých výsadeb bude
možno provést až po zimě 1984/1985, v mnohém směru zcela
atypické, která se jistě svými následky zařadí rnezj několik
významných, v próběhu uplynulých sta let existence Próhonického parku sledovaných zimních období.
~i~~r~~~~
Eiselt
352
Eiselt
671
M. G. et Schroder R. (1974): Nadelgeholze. Ed. 3. p., Radebeul.
M. G. et Schrocer R. (1977): Laubgeholze. Ed. 1. p., Radebeul.
Kučera M. (1981, 1982, 1983): Některé vzácné a zajímavé
dřeviny Próhonického parku. - Zprav. Ochr. Přír. Praha-západ, 1981/5: 12-14, 1982/2: 12-15, 1982/6: 14-15,
1983/3: 45-4S, 1983/5: 79-S0.
Krussmann G. (1972): Handbuch der Nadelgeholze. Ed. 1. 366 p., Ber1in - Hamburg.
Krussmann G. (1976, 1977, 1975): Handbuch der Laubgeho1ze.
Ed. 2, Vol. 1-3. - Berlin - Hamburg.
Pilát A. (1953): Listnaté stromy a keře našich zahrad a
park~. - 1100 p., Praha.
Pilát A. (1964): Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a
park~. - 505 p., Praha.
Svoboda P. et al. (1966, 1967): BotanickB zahrada ~SAV
Pr~honice. Arboretum. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prl~honice,
1966/2: 51-175; 1967/3: 1-277.
- 25 Some interesting woody planta of Próhonice Park
One hundred year history of the Próhonice Park offers
a possibility for evaluating plant introduetion, its sueeees
or, in more eases, its failure. Reasons for lossea of plants
were stated in some previoue articles (see Bibliography).
The present paper informe about eome interesting woody
planta, suceessfully cultivated at PrOhonice and about
their behaviour under local conditions (see Latin. names
in the Czeeh text).
The resulta of eultivation of woody plants at Prdhonice
show thet even some speeies with higher requirements on their
environment can be suceessfully grown under Central European
conditions. Heverthelese, in some eases, only severe wintere,
oeeurring irregularly in eeveral-year intervale ean prove
whether the given taxon ie able to survive or not.
- 26 -
- 27 -
Skumpy v PrOhonickám parku
--------------------------
Miroslav
Kučera
PrOhonický park je předevAím považován za vrcholn' dílo
zahradní architektury a samoz~ejmě je i proslulýa arboretem.
Stromy a keře vAak nepdsobí jen svými estetickými vlastnostmi; konečně, ovocn' dřeviny jsou dobrým příkladem i zcela
hmotn'ho vyyžití. Estetika a užitečnost ověem nepředstavují
jedi~ možnosti, nabízené dfevinami. VŽdy! jsou mezi nimi i
takov', které lidem zpOsobují spíěe svízele. A protože PrdhoMiický park s přilehlými plochami pod správou Cestoslovensté
~ademie věd představují současně i vhodnou vědecky řízenou
pokusnou plochu, dostala tato zafízení i nový rozměr: kolektiv l'ka~O I. dermatologická kliniky z Prahy, vedený proto
Jiráskem se obrátil na Botanický ústav ČSAV s žádostí o spolupráci p~i výzkumu vlivd dřevin z čeledi Anacardiaceae
(ledvinovníkovit') na člověka. A tak se postupně poněkud
rozAířil i sortiment rodu Rhus, který byl v parku do t' doby
zastoupen jen sporadicky. Není divu - vŽdyt manipulace s ně­
kterými ěkumpami představuje pro zahradní personál vždy
určitá nebezpečí.
Introdukce rodu Rhus do Evropy začíná již v 17. století:
Rbus glabra byl dovezen v roce 1620, Rb. typhina v r. 1624,
Rb. radicans r. 1640; na naěe území se dostaly ěkumpy poprvé
ve století devatenáct'm - Rh. radicans a Rb. typhina r. 1835,
Rb. glabra r. 1844 (Svoboda 1981). Přesto je kožní alergie
na toxický druh Rhus radicans známa dlouho jako Rhus-dermatitida a popsána byla snad již roku 1609 J. Smithem. Stojí
zato při této příležitosti připomenout, že " ••• o jedovatosti
tohoto keře se mnoho bájilo. Věřilo se, že je jedovatý na
dálku; to je ověem nepravdivé. Jedovatá je pouze mléková,
na vzduchu černající ě{áva. Její účinnou látkou je prykyřičná emulse, přítomná v sekrečních chodbách ve věech čás­
tech rostliny. Obsahuje prchavý derivát fenolu urushiol,
Rhus orientalis
/GREENE /SCHNEID.
- 28 -
I
col je látka pňsobíc1 jako alergen, a vede k sensibilisaci.
V experimentu lze tuto citlivost p~en~st ze zv1~ete na jin~
zv1~e s~rem. Otrava vzniká, p~ijde-li ml~čná š{áva do styku
s kOlí. Po jisté dob~ latence, t~eba i po něko~ika dnech,
dostaví se zánět, který siln~ svědí. Po vyhojení zbývá leukoderma. Spontánní recidivy i po zdánlivě úplnám vyhojení
jsou časté. Resorpční otrava se neprojevuje ••• P~i zahradnická manipulaci s tímto keřem je třeba velk~ opatrnosti.
V botanických zahradách má ke~ být označen výstralnou tabulkou. VAechny Anacardiaceae jsou podeztelé a dráldí siln~
kOli, nebot obsahuj! kardol." (Riedl, Vondráček et al. 1980).
Ptesto se škumpám zahradníci nevyhýbali. Konečně, ne
všechny jsou opravdu nebezpečn~. Z p~ibližn~ 250 popsaných
taxon~ jsou vlastní škumpy z podrodu Rhus pravd~podobn~ nejedovat~, p~ičeml tako.á Rhus typhina je d~evina esteticky
účinná, p~esto, le je nadána mnohdy nevítaným expanzivním
odnolováním. Pro nominátní podrod je charakteristické, že
květní laty jsou na koncích větví (terminální), zatímco u
podrodu Toxicodendron (jedovatec) jsou spíše příznačná
úžlabní laty v paldí list~. První pod rod má plody drobná,
červené, druhý v~tší, bělavé. Z druháho podrodu pOChází i
ulitko.á škumpa fermelová (Rhus verniciflua), z jejíhol
jedovatáho "mléka" se vyráběl rostlinný lak (japonský lak).
O škumpách Rhus vernix, Rh. radicans a Rh. toxicodendron se
tvrdí, že pat~í mezi nejjedovatější rostliny (Novák 1961).
Rozdělení škump do dvou podrod~ není všemi dendrology
akceptováno; Krussmannovo kompendium se přiklání k rozdělení
do 3 sekcí: 1. Sumac DC. (pravé Škumpy), 2. Toxicodendron
Gray (jedovatce) a 3. Lobadium DC. (s druhy Rhus aromatica
a Rh. trilobata) (Krussmann 1978).
Do PrObonic se škumpy dostaly až začátkem 20. století.
První byla dovezena právě Rhus radicans (1911), a o 13 let
později i Rhus typina a Rh. trilobata (1924).
Podvědomí určitého nebezpečí možná zp~sobilo, že v rámci rodu bylo dosud získáno velmi málo kulturních odr~d.
- 29 Prakticky je reprezentuj! jen Rhus glabra
'taciniata '
(z r. 1863), Rhus typina 'Dissecta'
(1898; v Pr~honic!ch
od r. 1930) a Rhus typhina 'Laciniata
(1) a snad i mezidruhový hybrid Rhus x pulvlnata.
Na zm!n~ný popud pražských dermatologO byla rodu Rhus
v~no.ána v pOSledních letech v~tší pozornost, provedena re.ize a rozšířen sortiment, takže začátkem osmdesátých let
zde rostly:
Rhus aromatica Ait •. Pol~havý keř s větvičkami lehce
plstnatými. Tročetné lis\1 2-8 cm dlouhá, jednostranně široce srdčitá, přisedl~, mělce laločnat~, na podzim výrazně
červenajíc!. Květy v malých latách drobná, bílá až Ilutob!lé, plody kulovité, 6 mm velké, slabě chlupaté. POvodně
rostla na východě USA.
Rhus chinensis Mill. (Syn.: Rh. javanica Thunb., Rb.
osbeckii Decaisne, Rh. semialata Murr.). Ke~ až malý stromek
s význačnou ko~.novou výmladností. Větve má Ilutavě plstnaté, později lysé. Lichozpeřen~ listy jsou 7-13 četné a mají
výrazně k~ídlatý řapík; lístky jsou široce kopinaté, zašpičatělá, pilovitá. Květy jsou uspo~ádány v ~ídkých, vzpříme­
ných latách a jsou drobná, Ilutavě bílá. Plody jsou červené,
plstnat~, široce čočkovit~, asi 5 mm velká. Pochází z východní eíny, Japonska a Koreje.
Rhus glabra L. Keř vytvářející charakteristické polykormony, až 4 m vysoký. Větve má hol~, lichozpeřené listy 11-31
četn~, lístky na obvodu ost~e pilovitá, zašpičatěl~, až 10
cm dlouhá. Květy ve stojatých latách drobné, žlutobílá; plody ploše kulovitá, Ilaznatá, červené. Listy se na podzim
výrazně světle červeně zbarvují. Pochází ze Severní Ameriky.
Rhus orientalis (Greene) Schneid. Menší, odnožující,
pol~havý keřík sotva 50 cm vysoký; má-li vhodnou oporu, pne
se až do výšky 3 m. Listy trojčetné,široce nepravidelně
srdči té, lístky celokrajné až mírně zoubkatá s' okrajem zvlněným až ploše široce laločnatým. Lístky zpravidla 5-18 cm
dlouhá; květy drobné, žlutobílé, v úžlabních latách. Plody
kulovité, p~isedlá, bělavá, lysá, až 6 mm velké. Pochází
- 30 z Dálnáho Východu a severního Japonska.
Rhus potaninii Maxim. (Syn.: Rh. sinica sensu Koehne,
non Diels). Menší stromky do 9 m výšky s větvemi ~ holými.
Listy 7-11 četná; lístky krátce stopkatá, široce kopinatá,
tupě zašpičatělá, zubatě (v mládí mělce) laločnatá. Květy
vyr~stají v nících latách. Plody jsou červenavá, ploše
kulovitá. Pdvodní vlastí je st~ední a západní Cína.
Rhus toxicodendron L. Nízký ke~ík, tvo~ící polykormony
asi 60 cm vysoká, s větvemi holými. Listy trojčetná; lístky
ěiroce srdčitá, zašpičatělá, 3-12 cm dlouhá, celokrajná,
jen na koncích mělce široce zubaté. Drobná květy jsou zelenObílá, plody kulovitá, světle žlutobílá, 5 mm velká. Pochází ze Severní Ameriky.
Rhus typhina L. Vysoký ke~ nebo malý strom, význačný
tvorbou polykormond (vysokou kofenovou výmladností); větve
má pýfité. Listy má lichozpeřená, složená z 9-31 lístkd,
až 40 cm dlouhá. Lístky jsou dlouze kopinaté, pilovitá a
na podzim se výrazně červeně zbarvují. Zelenobílé květy
vyr~8tají v hustých, pevných, vzpřímených latách. Plody jsou
silně žlaznaté, čočkovitě kulaté, červené. Pdvodní domovinou
jsou východní státy USA; nejčastěji pěstovaný druh v ČSSR.
Rhus typhina L.
'Dissecta~Kultivar nižšího vzr~stu
s výrazně lacini'tními lístky.
Rhus verniciflua Stokes (Syn.: Rh. vernicifera DC.).
Vysoký strom (v p~írodě až 20 m) s větvemi zpočátku plstnatými, později holými a se zřetelnými lenticelami. Listy má
lichozpe~ené, až 60 cm dlouhé, 7-13 četné. Lístky bývají
7-13 cm dlouhá, 3-6 cm široká, celokrajné, široce kopinaté.
Květy jsou drobná, žlutobílé, v p~evislých latách. Plody
jsou žlutavé, široce čočkovité, v p~evislých, až 30 cm dlouhých plodenstvích. Pochází ze st~ední a západní Cíny a Japonska.
Všechny do Prdhonic introdukované taxony rodu Rhus
jsou opadavé; škumpy Rhus toxicodendron a Rh. orientalis
vyvolávají již při doteku s pokožkou silnou alergii. Ve
školkách Botanického ústavu ČSAV (tedy mimo park) rostou
v současné době ještě druhy Rhus copallina L., Rhus coriaria
- 31 L., Rhus succedanea L. a Rhus trichocarpa Miq.
~!!:~!:~!:!:!!:!!
Krussmann G. (1978): Handbuch der Laubgeholze. Vol. 3, ed.
2. - Berlin - Hamburg.
Novák F. A. (1961): Vyšší rostliny. - Praha.
Riedl O., Vondráček V. et ale (1980): Klinická toxikologie. Praha.
Svoboda A. M. (1981): Introdukce okrasných listnatých dřevin.
- Studie ČSAV, Praha, 12/1981.
Kresby autor.
Sumacs (Rhus L.) in prdhonice Park
----------------------------------
The investigation on the genus Rhus L. is an example
of cooperation between the Czechoslovak Academy of Sciences,
represented by the Botanical Institute and a medical
dermatological centre in Prague. Leaves of some sumac species
are poisonous to the touch and can cause skin allergy.
Thirteen taxa of the genus Rhus L. are cultivated now in
the park of Pr~honice and in adjoining experimental gardens
and plots. Many of the shrubs flower and bear fruit.
Drawings by author.
- 32 ~kumpy
- 33 -
v Pr~honickém parku
Taxon
oddělen:!
ks
výška
cm
kvete
plod:!
2
2
2
3
9
40
3
skup.
skup.
skup.
1
1
skup.
skup.
1
skup.
skup.
1
1
skup.
1
1
1
50
100
100
100
50
50
150
50
50
50
300
400
300
300
500
300
400
100
100
200
800
300
400
-
-
počet
Billl§
aromatica
chinensis
glsbra
orienta1is
potaninii
toxicodendron
typhina
typhina 'Dissecta'
verniciflua
I
i
36a
368
131b
36b
36a
71
185
228
169b
179c
IIi
12f
23j
35c
54c
76a
95e
76d
131c
156a
35d
76c
134a
-
-
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
-
+
+
+
+
+
+
+
+
+
-
-
+
+
+
-
-
-
-
- 34 -
J
Rhus potantnii MAXIM.
Rhus toxicodendron
L.
- 36 -
- 37 -
Introdukce a genofond specializovaných sbírek
Milan Blažek
Introdukce je u nás často chápána p~edevším jako zaplaných forem rostlin do kultury, zatímco
ltapf. v Sovětském svazu je pojetí introdukce podstatně širli: vztahuje se pod ni obecn~ zavádění nových taxon~ do místních kultur - a to nejen z pfírodních zdroj~, ale i rostlin
vysloyeně kulturnich, i takoYých, které se v jiných zemích
ji ž pěstovaly.
Dendrologická práce v naší botanické zahradě se zamě­
~ovala spíše na primární introdukci - na pfimou introdukci
z pfirozených naleziš{, a na pfenos introdukovaného pfírodniho materiálu ze zahraničních zdroj~ do naši kultury. Jen
v menší mífe byla yěnována pozornost taxonOm vyšlechtěným.
Naproti tomu u specializovaných sbírek rod~, u kterých
došlo k vysokému stupni proělechtění, se tato oblast zájmu
rozšífila i na rozsáhlý materiál zahradního pdvodu. Tato
praxe se svým zaměfením blíží sovětskému pojetí introdukce.
Základem všech kultur v Pr~onickém parku i v sortimentech na něj vázaných byl vždy samozfejmě ptedeYěím dendrologický materiál. Na druhé straně však v historii prdhonické botanicko-zahradnické praxe vždy hrály významnou
dlohu i byliny, jejichž sortimenty měly velmi dobrou úroveň.
Byliny se ve větších sbírkových celcích a systematických
výsadbách nemohly uplatňovat'v parku vzhledem k jeho architektonické koncepci, což ostatně platí i o sbírkách dfevin,
ale vybrané specializované sbírky našly své opodstatnění
pfi změně parku v botanickou zahradu.
U noYě založené botanické zahrady se jednalo o zahradu
Yysoce specializovanou, navazující na tradice, které Prdhonice proslaYily v mezinárodním měřítku. Nebylo tedy ddvodu
ke zfízení klasických sbírek botanických zahrad v obYyklé
vád~ni význačných
i
I
I
I
Rhus verniciflua
STOK.
- 38 -
- 39 -
koncepci. Mimofádná postaveni i dosavadní vývoj PrOhonick~ho
parku umolňovaly realizaci plánd, ~cházejících z pr6honickáho specifika a současně fe!ících ty problémy, pro něl v jiných botanických zahradách nebyly podmínky.
Obecné úko~ na specializovaných sbírkách, v nichl pře­
valují kulturní formy, byly formulovány prvním ředitelem Botanické zahrady ČSAV, prof. P. Svobodou pro sbírku rOlí: ukázat na sbírce vývoj rd!í od planých ke kulturnfa, a dále zachytit a zachránit kultivary vyě1echtě~ na naAem ózemí a
v kontinentálním klimatu SSSR. T.yto zásady byly respektovéa7
i pfi tvorbě da1Aích specializovaných sbírek a při realizaci
úkold vyplývajících z práce na vybraných rodech se pak dále
rozvíjely.
Pfíznivá situace pro za10lení specializované sbírky ~la
zejména u rodu Iris. Právě na počátku Aedesátlch let, kdy
byla v Prdhonicích za10lena botanická zahrada jako instituce
ČSAV, u nás začínala vlna mimořád~ho zájau o koaatce, která
je v nalí národní historii srovnatelná jen se záJ-ea o jiřinky. Zájem o kosatce se tehdy rozvíjel i v ~adl dallích
evropských zemí a kosatce získávaly Y.tznamn~ aťsto i v botanických zahradách. Vzhledem ke specializaci se v PrIboJdcích
vyvinula jedna z předních a později dokonce i nejvltlí evrepská sbírka. Základem by~ soukromá sbírka koapletOYaD6 v letech 1956-1963. Soustřeaovala tehdy nejnovljlí zahraaiěD1
kultivary pěstovan~ v Československu poprvé a
jil i
jejich prvni hybridy. Po přenosu do Prfthonic se zalsla %7Cbl.e
rozr6stat. Zatímco v r. 1964 sestávala s 300 kul.tivarft. po
6 letech tento počet dosaho~l jil té.l~ 800 kul.tivar6 •
během dallích deseti let se jeltl zdvojnásobil. Do celkového
počtu nejsou zahrnuty desítty jedincd aelettovaQ#ch v p~í­
rodních populacích I. pUllila a I. pellida, v1b1r z bal.káských forem I. variegata a I. reichenbacbii aai _ _aQe
těchto rostlin získané autoga.ií i bybridisací. Dallí pracovní materiál představovaly prdbllnl .tov~ vlastD1ch
hybridd kulturních kosatci sloulících k ovlřeD1 vstab6 a
zákenitostí, jejich! objasnění milo vést k hlublfau poSD6a1
introdukovanlch taxond a i k praktick~mu vyulití genofondu
pracovního materiálu. Vlsledkem této experimentální části
práce je té_ěř sto selektovaných hybridníCh klond zafazených
do iridária.
Kosatce patří k rodda, umolĎujícím v botanick~ zahradě
liroké Y,Julití. Značně variabilní a přitom atraktivní jsou
jil pl~ druhy a tak na tomto materiálu lze dololit nejen
bohatství přírodních zdrojd, ale i předpoklady k aplikaci
introdukovaného materiálu v praxi. V přírodě lze najít hybridn1 fo~, kter~ jsou paralelou nejstarlích kulturních
hybridi a v kultuře se zachovaly nejvýznamnějlí kulturní
fo~ znáEé ji! ve 8t~edověku a pravděpodobně pěstovaná od
st.aroyěku. Rod Iris nála poskytuje morfologicky vyhraněné a
genet.icky izolované stupi~ druhd, z nichl se vyvinula fada
samost.at.n§ch okrubA kulturních kosatcd. Z osmi druh~ naší
domácí květeny pět pat~í k významnjm zdrojdm kulturních foreB. I to je dňYodem ke zVý§8ní pozornosti - donedávna byly
genetie~ Y.Ju!ív~ jen v zahraničí.
Dí~ speeializov~ spoleěnostem pěstiteld kosatcd
~l7 zpracov~ vlecbQy dostup~ informace o p6vodu a vlastDostech Děkolika desítek tisíc registrovaných kultivard.
l)t.o publikace nejeDle po-'hají plánovitě šlechtitelská
pr~i» ale
OIIlOlŘují botanickjll zahradám mnohem vy§lí
st.upeĎ vědeckdho i osvětoyébo využití sbírek nel u sbírek,
kde t.ů:ov~ podklad;,. Cb.Jbí.
Stejně jako II p~eh fore., přírodních hybridd, umě­
lIeh mezidruhových ~brid~ a hist.orických kulturních forem
b.J':lo i ve yfběru kol.tivar6 nezbytnl nutná, aby kYali tati vní
h1ediska p~ev1édala nad kvantitativními, jejich! naplnění
b.J'.lo p.r«Db1élllellll DB poěát.ku nalí práce, ale bylo by 8nadn~
y 8IC1II!aa. dcW. Ji! v poěátcíCh práce na tvorbě sortimentu
b7~ ~t~~
základní cí1e a s.ěr" určující vtběr msteri~ pro sbírku. Prvnt. dkole. by10 soust~edit ve sbírce
YI~ kosatce v 8ÍDD1osti lířené v nalich zahradá~h a
intrc«1ukmran4 p!'ed druhem svltovou válkou. Současně probíbala SDaha získat ze zabraniěních zdrojd starší kultivary,
tak,
tak,
- 40 kter~
se u nás nikdy nepěstovaly, ale které se významaě podílely na §lechtění, a konečně vybrat a opatřit si z nověj­
§ích kultivarO §ířených v jiných zemích ty nejznáměj§í a
genotypově i fenotypově nejzajímavějěí.
Později do§lo ke zpřesnění koncepce a byla založena
expoziční výsadba - vývojová řada, jejímž úkolem bylo soustředit v§echnY genetick~ zdroje podílející se na rozvoji
hlavní skupiny kulturních tosatc~ - Iris barbata hort.,
jejich trval~ uchování v kultuře ve formě "živ~ho muzea"
a demonstrace tohoto materiálu se zd~razněním taxonomických
a genetických vztah~ mezi planými a kulturními rostlinami
v cel~ §íři vývoje. Vývoj t~to skupiny kosatc~ je plynulý,
se stálými kvalitativními i kvantitativními změnami, kter~
i v případě opakování určit~ho "zastaral~ho" znaku vykazují
stál~ změny.
Ve světov~m měřítku probíhá poměrně jednotně.
Vzhledem k vlastnostem přírodního materiálu a k existujícím podkladOm je možn~ uplatnit kulturní formy v návaznosti na sbírku planých kosatc~ a tím doložit vývoj
v§ech mezistupň~ mezi planými formami z přírodních nalezi§{
až k nejnověj§im kultivar~.
Pro sestavení úpln~ vývojov~ řady byly vybrány tyto
skupiny taxon~: plan~ druhy v typick~ formě, výběr netypických jedinc~ dokládající variabilitu příSlu§ných druh~,
příklady přírodních hybrid~ vybrané z populací na p~vodních
lokaiitách, dále sbírka v§ech dosažitelných historických
kulturních forem obdobných přírodním hybrid~m, a teprve pak
následuje přehlídka kulturních odr~d v chronologickém sledu
dokládající vývoj od r. 1830 až do současnosti. Nakonec
je§tě byly doplněny vlastní ukázky výsledk~ křížení, podávající souhrn poznatk~ o dědičnosti u kulturních kosatc~.
Podchycení reprezentativního Výběru přírodních genetických zdroj~ i zdroj~ nových vlastností, které se objevily
v kultuře, bylo sice součástí práce introdukční, ale současně bylo i pra~í na soustřeaování genofondu rodu. Tomuto
oboru věnují botanické zahrady v posledních deseti letech
zvý§enou pozornost, ale do r~zné míry se jím zabývaly mnohem
- 41 -
a prakticky vždy, když ělo o systematický výběr jedinc6 odli§ných od typických zástupc~ druhu.
Při na§í široce pojaté introdukční práci, jejímž cílem
bylo získání co nejúplněj§ího rostlinného materiálu pro
trvalou expozici dokládající taxonomicko-genetické vztahy,
vyvstaly tedy přirozeně do popředí již od počátku i otázky
přesahující od introdukce k problematice genofondu.
Ve vlastní experimentální práci, do určité míry nezávislé na expozičním využití sbírky rodu Iris, byl získaný
rostlinný materiál - genofond planých druh~ kombinován
s introdukovanými kulturními formami. Výsledky křížení prokázaly vhodnost tohoto zaměření. Československ~ patří k zemím s vyspělou zahradnickou kulturou a současně je domovem
nejvariabilnějšího evropského druhu rodu kosatec - Iris
pumila L. V kombinaci s vysoce proělechtěnými kulturními
kosatci používali američtí šlechtitelé n~kolik klond I. pumila získaných z Rumunska a Rakouska a dosáhli velmi dobrých
výsledk~. Bylo tedy oprávněn~ předpokládat, že využití selektovaných klon~ vybraných v bohatjch přírodních populacích
m~že přinést úspěch i v naší práci. Z mnoha hybrid~ (zíSkaných během dvou až čtyř generací křížení kulturních ~osatc~
s těmito klony Iris pumila byli tři vyznamenáni v aponymní ch mezinárodních soutěžích nových kultivar~. Přitom vzhledem k poměrně krátké době šlo spíše o orientační práqi než
o dlouhodObý program. Ve všech třech případech se jednalo
o nesnadné barvy květ~: u prvního o karmínovou, kde se významně podílel mimořádně zbarvený klon I. pumila z Turoldu
u Mikulova a u dalších dvou hybrid~ šlo o dva typy přenosu
recesívního tg genu z tetraploidních vysokých kosatc~ do
nízkých hybrid~. Rychlého výsledku bylo dosaženo pravděpo­
dobně díky použití recesivně bílé formy I. pumila. Naše r~­
žové nízké kosatce z odvozených generací z tohoto křížení
patřily k prvním na světě, ačkoliv zahraniční specialisté
začali na tomto problému pracovat již dříve. Příčina našeho
úspěchu byla zřejmě v možnosti výběru vhodných rostlin z pří­
rodních zdroj~ - tedy ve vhodném využití genofondu domácího
dříve
1.11
I,
I'
- 43 -
- 42 -
1
Vedle rodu Iris se zájem později sOU8t~edil na dalli
rody, zejm~na Paeonia, Hemerocallis a Nymphaea, které byly
již v kulturách Dendrologict~ společnosti zastoupeny vesměs
velmi dobrou sbírkou a kter~ se vždy velmi dob~e uplatňovaly
i ve výsadbách v parku.
U rodu Iris bylo vzhledem k pracovní kapacitě, která
mu byla věnována, ale i vzhledem k povaze materiálu dosaženo nejvy§§í míry naplnění cíld kladených na specializovanou sbírku. Od r. 1974 slouží jako veřejně přístupná expozice. Z pracovního hlediska však byla pfedev§ím sbírkou plnící
funkci introdukčního materiálu a sbírkou podchycující a rozvíjející genofond nejvýznamněj§í části rodu.
V pfípadě ostatních rodO nebylo sice možn~ dosáhnout
tak vysok~ho stupně naplnění náročných cílO - podchytit
v§echny vývojov~ fo~ včetně pfírodních zdrojd, av§ak pfesto i tyto sbírky mají co do rozsahu prvenství v národním
měřítku a zaujímají významn~ místo i v měřítku mezinárodním.
Introduction of specialized plant collections
and
their
germplasm
The specialized plant co11ectione bave completed the
rich variety of woody plants growing in the Prdhonice Park.
They demonstrete the development from wild plante up to the
cultural ones and at the same time serve ae a "living
museum" of the old cultural varietiee. The aain scientific
reason for their foundation was the introduction of plants
and concentration of wild and cultural forms important from
the genetical point of view and their conservation in the
Botanical Garden. This materia1 can be used for controlled
hybridization.
The Pr6honice collection of genus Iris has developed
into the greatest one among the collections of European botanical gardens. Other important co11ections are those of genus
Paeonia, Hemerocallis and Nymphaea.
Sbírka kulturních rd!í
------~--~----------
Hana Doudov'
Sbírka kulturní~h rd!í Botanick'ho ústavu ČSAV v Prdhonicích byl~ založena v roce 1963 na plole 2,2 ha profesor. . Pravdo~le. Svobodou. Navazovala na sbírku planých
rd!í shroaálděnou Dr. Ivanem Klá§terskýa, aby tak demonstrovala v.fvoj rd!í od planých ke kulturním. Jejím základem
se stala sbírka z arbereta Peklov l.snick~ fakulty Vysoká
Ikoly se_ědělsk' v Kostelci nad Černými lesy, shromážděná
rovni I profesore. P. Svobodou v letech 1954-1962. Doplňkem
se staly zbytky starlích sortiaentd, zachovan' v nikterých
zahradnick1ch podnicích (Kunratice, Ž8hulice, Litomyll a
dalAí). ayl- dovezena tak~ očka z některých zahraničních rosárií, sejaéna ze Sovětsk~ho svazu, dále z Ně_ecké demokratick' republiky a .ac1arska. Tím bylo získáno anoho rdží,
v ěeskoslovenak4. sorti.entu nezastoupených. Brzy po Bvém
založení obaahovala sbírka té.ěf 900 kultivar6-rdží v dostatečMa počtu jediD.cd od jednotlivjch kultivard (Svoboda
1967) ••'vrb na jejich uspo~'dání v.ypracoval in!.-arch •
.nI Znadil.
Stfednt část rozária o plole 1206 .2 tvo~ily tabule se
s~ po17antek, po17antbybridd a floribund. Bylo zde shrodldlno na 230 kultiyard, Chronologicky sefasených, v id.ál2
aía počtu 16 kusd od kald'ho. Dallí tabule o plole 913 m
tYOfi17 čaj0b7brid7, 311 kultivard po osa! jedincích, sefaseDá podle barev. ~abule o rozloze 620 .2 sloužila k výsadbě
nově sískaajch kultivar6, popfípadě k jejich kontrole pfed
de~iDitiYQÍ. v7s 'zeDfa. Oaésená plocha pfedstavovala celk••
3000 .2.
Pod'l ytchodn1 hranice rosária se zahradou Chotobus byla
na satra.nll6a poseatu souetfedlaa sbírka pnoucích rdží,
kole. 70 kultivar6 po 3 Jedincích. V horaí č'sti, na plole
- 44 I.
:
I
- 45 -
přibližně 200 m2 , byla vysázena Rosa centifolia L. a Rosa
muscosa Mill.
nezměněno.
Uspořádání
této
části
z~stalo
do dnešních dn6
V jihozápadním cípu rozária by17 na ploše 850 m2 soustfeděny nejstarší kultivary'r~ží o r~zném počtu jedinc~ od
každého kultivaru. Ve středních partiích západní části rozária na rozloze 1200 m2 byly obloukovitě vysázeny r~!e sadové.
V severní části, vlevo od hlavního vchodu do rozária byly
soustfeděny na ploše kolem 1400 m2 rovněž sadové r~!e , ale
i r~že botanické.
Sadovou úpravu sbírky r~!í doplňovaly záhony vytrvalých
aster (Aster L.), venkovních chryzantém (Chrysanthemum L.),
straček (Delphinium L.) a záplevák6 (Helenium L.), umístěné
před pnoucími r~žemi. Představovaly zároveň malé sbírky uvedených rodo..
Na protější, východní straně rozária byly umístěny záhony kosatc6, které představovaly první výstavní plochu této
dnes největší sbírky.
V šedesátých letech pracovalo v rozáriu 5 stálých pracovníkd, z toho jedna odborná síla a v letním období četné
brigády.
V pr~běhu dalších let muselo být pdvodní uspofádání
rozária pozměněno vzhledem k jeho náročnosti na manuální
práci. Došlo ke zrušení některých částí, ne však k omezení
sortimentu r~ží. V letech 1968-1970 byly zrušeny p~vodní
výsadby sadových a botanických r~!í. Zástupci jednotlivých
kultivar6 byli pfesázeni na náhradní plochy. Pereny byly
předány na výsadby do parku a kosatce na samostatné výstavní
plochy do zahrady Chotobuz.
Později, v roce 1983, byly přesázeny a pfípadně pře­
očkovány .rovně! rd!e z tabulí se starými typy, které byly
ji! ve špatném zdravotním stavu.
Přestože se v pOSledních letech 80ustřeaují práce na
údržbu a kontrolu sortimentu, podafilo se sbírku rozšífit
oproti p~vodnímu stavu o 160 kultivard, pfevážně novějších.
Ty byly zíSkány ze specializovaných r~!ařských podnik~,
dále z Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Pr~honicích, z rozária lesnické fakulty Vysoké
školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu a z dalších. Cílem
současné sbírky není shromáždit rozsáhlý sortiment, ale pfedvést veřejnosti vývoj šlechtění r~!í od minulosti a! po současnost a zachovat především starý sortiment. Proto najdeme
ve sbírce jedn, z nejstarších kultivar6 od Rosa centifolia
L., několik jedincd Rosa noisettiana Thory, Rosa bifera
Poir., Rosa thea Savi. Zastoupeny jsou výpěstky od domácích
šlechtiteld, počínaje nejstaršími, jakými byli např. R. Geschwind (2. pol. minulého stoleti), J. Bohm (třicátá léta
tohoto století) a! po současné či z doby nedávné, např. J.
Urban, či šlechtitelé prdhoničtí - J. Zeman a L. Večeřa.
Sbírka obsahuje též kultivary všech význačných šlechtiteld
zahraničních. Současný sortiment je pfes 900 kultivard,
z toho 530 kultivar~ čajobybrid~, 250 kultivar~ polyantek,
polyanthybrid~ a floribund, 80 kultivard pnoucích rdží, 50
kultiva~ r~!í sadových a 18 remontantek.
Přes omezení provedená v posledních letech z~stává
r~žemi osázená plocha 12000 m2 , o ní! pečují dvě stálé odborné síly a příležitostně brigády. Plánuje se postupné
přeočkování cel'ho sortimentu, s nimž se má započít v roce
1985. Nynější uspořádání plochy je prozatímním fešením. Nová
koncepce rozária je součástí studie areálu Chotobuz, která
se v současné době zpracovává.
Rozárium je každoročně od června do září otevřeno pro
veřejnost. Fficházejí sem nejen milovníci rd!í, ale i ostatní návštěvníci parku pro hezké a klidné prostředí, je! záhony kvetoucích rdlí s parkovou zelení v pozadí vytvářejí.
~!~!!:!~~!:!
Svoboda P. (1967): Roaarium. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prdhonice, 5: 4-58.
- 47 -
- 46 -
Collection of cultural rosee
The Rose Garden at Prdhonice was laid out in 1963,
with the aim to demonstrate the development from wild for.s
up to the cultural ones. Besides the ordinary range of
cultivars, the most important'varieties selected in Czechoslovakis snd in the Soviet Union were collected. At present
there are more than 900 cultural varieties, including 530
varieties of hybrid tea roses, 250 varieties of polyantha
pompous, 80 varieties of cli.bing roses and .ore tban 60
varieties of shrub ro.es. Old varieties, no longer attractive for commercial firms, prevail.
The collection of cultural roses is open to tbe pUblic
every year during the flowering season, fro. Juna to Septeaber.
.apa potenciální pfirozená vegetace PrObonick4ho parku
--------------------------~-------------~---
Robert .eubiual, Zelenka .euhiualo.á
PotenciálD1 pHrozená vegetace ve SllYslU 'rúxena (Tiixen
1956) pfedstSYUje taková rostlinná spoleěenstva, která by .e
..,tva.fila za souěaaalch stanoviltnich podaínek ns urěit4.
ázea1 za pfedpóklaclu, Ie by ělověk nezas$oval ani pfoíao,
aai nepPt.D do pPír~ ••a rozdíl od koncepee pfirozen4 rekODlltruovaů vegetace (tikylka et ale 1968) bere v l1vahu
vle~ stanoviAtn1 ~Q7 podainěn4 lidskou ěinností během
historick4 doby (odvodnění, pddni erozi apod.). Potenciální
pfirozeD6 vegetace pfedstavuje koneěná stabilizovaná spoleěeD8tva soněasDtch stanovilI a nebere v l1vahu procesy a z_ě­
~, k aiaI ~ 40110 na Ttchozích stanoviltích běhe_ sukcese.
( . .pf. v litor61u stojattch vod tvofí pfirozenou potenciální
veptaci stabilisovaná spoleěeD8tva rákosin nebo yYsok;lch
oetfic. odpovídající souěasn4.u charakteru sedi.entu v hloubce vodn1bo sloupce, Dikoliv spoleěenatva slatinntch ollin,
k ai8I ~e postupné sukcese v zazeaĎovacía procesu). SrovD6afa SOÚě88Dě potenciální vegetace se souěaanou reálnou
weaet.ací sís~ pfedstavu o stupni synantropizace a naruleDÍ pfiroseDěbo rost1iDn4bo kr.Jtu souěasDjch geoayst486 nalí
kraJ~·
8akoutrUkce potenciální pfirozená vegetace byla prondelUl podle aetodiQ veptaěníbo aapování na základě pfe4. .ID t.lchto objektivních podkladd:
1. h'apenUra1 sb7tk7 relati ftlě zachovaltch porostd,
2. rozlifoeDí iadjkai!- vtSDBm1lch druhA,
3. struktura souěaaná v.setace, pfedevlÚl _linn4ho patra,
4. pa.l27 poIIOrtologick4,
5. úk1.acln:( -uosta.nori.ltn1 kriteria (hloubka a vlastnosti
pM7, biJd,ropedologickt relia, orientace, sklon apod.).
- 48 Mapovací jednotky
I
I,
,!'
Mapovací jednotky jsou pojaty relativn~ ěiroce, nebot
současný stav vegetace je místy značně odchylný od p~iroze­
n'ho stavu. Parková úpravy, výsadba exotO a stanoviětai cizích d~evin v6bee ovlivnily "stav vegetace, antropicky silně
naruěen' jil p~ed zalolením objektu, do tá míry, le konstrukce p~irozená vegetace musí vycházet z poznatkO získaných na větAím území; proto není molno věechDy mapovací
jednotky dololit reprezentativními fytocenologickýai snímky.
Ha druhá straně zOstaly věak v PrOhonická. parku ~acho­
vány fragmenty p~irozená vegetace, která umolňují p~fm' mapování a usnadňují rekonstrukci. Rovněl parková úpravy znač­
ná části objektu byly provedeny s velkým citem pro zachování
p~irozených ekologických vztahO a nenaruěily výrazn~ strukturu indikačně významných slolek porostu (bylinnáho patra,
závislých synusií apod.). Značn~ pozměněná části parku,
větěinou monokultury stanoviětn~ cizích d~evin, nemohou být
za pomoci poulitá metodiky za~azeny do jemn~ji vymezených
jednotek. Detailnljěí mapování potenciální vegetace ~ vyladovalo provedení podrobnáho stanoviětního prdzkumu. Byly
rozliAeny tyto jednotky:
1. Stellario-Alnetum glutinosae Lahaeyer 1957 (incl. enklávy
společenstev t~ídy Salicetea purpureae)
Jasanovo-olěový luh na aluviálních pddách a v prostoru
prameniět. Stanoviětně je charakterizován relativn~ .yAěí
pOdní vlhkostí (značná variabilita od ploch zamok~ených a
prameniětních al po st~ední stupeň vlhkosti s relativn~
hlubokou hladinou podzemní vody). Trofická podmínky jsou
zde vesm~e p~íznivá. Společenstvo se dochovalo pouze v nepatrných fragmenteCh, v~těinou je nahrazeno loukami z okruhu svazu Calthion, na nejsuěěích místech svazu Arrhenatherion.
Z druhO, indikujících přísluěnost k lužním leso., zde
- 49 místy nalezneme Alnus glutinosa1) ve stromovám patru, v k~ovitám patru Padus avius, v bylinnám Festuca gigantea, Ficaria bulbifera, Glechoma hederacea, Oxalis acetosella, Rubus
caesiue, Stachys sylvatica a četná prvky lemových společen­
stev t~ídy Galio-Urticetea. Ha siln~ zbahnilých pddách nachází.e fragmenty společenstev stromových a k~ovitých vrbin
(Salix alba, S. fragilis, S. viminalis, S. triandra aj.).
2. Melaapyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1957
Dubová habfina mezofilního charakteru, zahrnující několik
subasociací od relativně chudá (M.-C. luzuletosus) p~es typiCkOU al po p~echody k sutovým lesním společenstvo. (M.-C.
typicum, var. s Acer pseudoplatanus). Tato asociace je zde
význačná pro mezotrofní, vzácně oligo-mezotrofní pOdy; v
prostoru Táborky nalázáae na hluběím spraěov'm překryvu
druhotné smrková kultury, jejich! podrost výrazně nitrofilního charakteru ukazuje na eutrofní charakter pddy. P~iro­
zené zbytky asociace Melampyro-Carpinetum jsou vzácná, dochovala se p~edevěím subasociace s Luzula luzuloides, jejími
p~íkladem je následující snímek z oddělení 156 (exp. JJz.,
sklon 15 0 , plocha 300 m2 , pokryvnost E3 - 85 %, E2 - 5 ~,
El - 60 ~, Eo - 15 ~, 13. 6. 1971).
E3 - Carpinus betulus 3, Quercus robur r, Q. rubra 3,
E2 - Carpinus betulus +, Quercus rubra +, Rubus idaeus 1,
El - Luzula luzuloides 3, Poa nemoralis 2-3, Carpiaus betul~.
2, Ajuga reptans 1, Calamagrostis arundinacea 1, Deschampsia
flexuosa" 1, Scrophularia nodosa 1, Viola riviniana 1, Epilobiua Montanu. +, Hieracium sabaudua +, Melica nutans +,
Moehringia trinervia +, Quercus rubra +, Rubus idaeus +,
Stellaria holostea +, Acer campestre r, Cerasus avium r,
l)Nomenklatura taxond je upravena podle "Seznamu vyěěích
rostlin ••• " (Neuhauslová et Kolbek 1982), nomenklatura vyšěích syntaxond podle "Přehledu vyěěích vegetačních jednotek
" (Moravec et ale 1983).
- 51 -
- 50 Dryopteris filix-maa r, Fragaria vesca r, Galeopsis pubescens r, Galium sylvaticum r, Hieraciua lachenalii r, Hypericum perforatua r, Sorbus aucuparia r, Veronica chamaedrya r,
Eo - Atrichua undulatum 2, POlytrichum formosum 1.
P~eyážná větAina ploch je zalesněna, na pr~secích nalézáme fragmenty společenstev svazu Arrhenatherion.
3. Tilio-Betuletum Passarge 1957
(= Tilio-Quercetum Passarge
1962)
Mezofilní dubina s lípou a habre., vyvinutá na víceméně
rovinném reliéfu, na p~dách mezo- až oligo-mezotrofních (na
p~dním povrchu bývá vesměs slabAí spraAový p~ekryv). Druhové
složení ukazuje na určité kolísání vlhkostních podmínek (od
slabě hygrofilních variant se Stachys sylvatica až po slabě
xerofilní typy) a obsahu živin v p~dě (nacházíme zde typy
mezotrofní i slabě oligotrofní s výraznou dčastí acidofyt~).
Polohy asociace Tilio-Betuletua jsou vesměs osázeny d~evi­
naai; zbytky p~irozené vegetace na území Prňhonického parku
jsou silně naruě.né výsadbou stanoviAtně cízích dfeyin.
Floristickou pestrost společenstva lze posoudit z následujícího snímku z oddělení 65 (exp. jjz., sklon 50, plocha
2
300 m , pokryvnost E) - 70 %, E2 - 10 %, El - 80 %):
E) - Quercus robur 4, Tilia cordata 2,
E2 - Tilia cordata 2,
El - Poa nemoralis 3, Tilia cordata 2, Acer platanoides r,
Ajuga reptans r, Carpinus betulus +, Clinopodium vulgare r,
Cruciata laevipes r, Dactylis glomerata r, Festuca gigantea
r, F. ovina r, Fragaria vesca 1, Galeopsis tetrahit r, Geraniua robertianum r, Hieracium murorum +, H. racemosum r, H.
sabaudum +, Holcus mollis 2, Impatiens parviflora 2, Lapsana
communis r, Luzula luzuloides +, Melampyrum pratense r,
Moehringia trinervia 1, Poa angustifolia +, P.yrethrum corymbosum r, Quercus robur 1, Rubus fruticosus r, Scrophularia
nodosa r, Stellaria holostea r, Veronica chamaedrys r, Vincetoxicua hirundinaria r, Viola riviniana +.
Náhradní nelesní společenstva jsou značně fragmentární,
nevyhraněná, nejčastěji z okruhu svazu Arrhenatherion.
I
4. Aceri-Carpinetum Klika 1941
Edaficky podmíněné mezotrofní společenstvo sutí a svážných, částečně pohyblivých p~d, floristickou skladbou podobné asociaci Melampyro-Carpinetum, bohaté na nitrofilní
druhy a četné listnáče v stromovém patru (Carpinus betulus,
Acer pseudoplatanus, A. platanoides, !ilia cordata aj.).
V závislosti ha expozici lze rozliAit sušAí (jižně orientovan') a vlhčí varianty (k severu orientované, často na
bázích svah~). Reprezentační porost je zachován v odd. 160
(viz náSledující snímek), ostatní porosty jsou značně pozměněny výsadbou alochtonních dřevin.
Odd. 160 (exp. sz., sklon 20 o , plocha 300 m2 , pokryvnos t
E - 80 %, E2 - 10 %, El - 90 %, Eo - 5 %, 24. 6. 1971).
E~ - Carpinus betulus 3, Acer platanoides 2, Tilia cordata
2, Acer pseudoplatanus 1,
E2 - Rubus idaeus 2, Acer pseudoplatanus 1, Tilia cordata
1, Carpinus betulus +,
El - Mercurialis perennis 3, Acer platanoides 2, Dryopteris
filix-mas 2, Galeobdolon luteum 2, Melica nutans 2, Poa
nemoralis 2, Stellaria holostea 2, Acer pseudoplatanus 1,
Fragaria vesca 1, Oxalis acetosella 1, Athyrium filix-femina +, Campanula trachelium +, Carpinus betulus +, Geranium
robertianum +, Impatiens parviflora +, Rubus fruticosus +,
R. idaeua +, Sambucua nigra +, Scrophularia nodosa +, Stachya aylvatica +, Urtica dioica +, Tilia cordata +, Aegopodium podagraria -, Ajuga reptana -, Cerasus avium -, Epilobium montanum -, Galeopsis tetrahit -, Geum urbanum -,
Moehringia trinervia -, Mycelis muralis -, Sorbus aucuparia
-, Viola reichenbachiana -,
E - Hypnum cupressiforme 1, Plagioanium affine 1, Brachyo
thecium rutabulum +.
Pfi prosvětlení poroat~ p~evažují nitrofilní druhy
(Aegopodiua podagraria, Urtica dioica, Brachypodium aylvaticum, Geum urbanum, Chelidonium majus aj.). Aceri-Carpinetum p~edstavuje ochranné porosty, intrukce cizích d~evin
p~sobí nep~íznivě.
- 53 -
- 52 -
I
II
5. Cynancho-Quercetum Passarge 1957
Teplomilná doubrava většinou na mělkých, skeletovitých
al skalnatých pddách, p~eválně s větším sklonem a orientací
k jihu. Mimo slabě xerotermní druhy je pro společenstvo význačná p~ítomnost četných acidofyt6 i některých mezofilních
hájových prvkd. Porosty· asociace Cynancho-Quercetum se dochovaly v několika relativně málo porušených zbytcích.
Druhová slolení společenstva je patrná z následujícího
snímku, zapsanáho 28. 5. 1968 v oddělení 74 (exp. j., sklon
7 0 , plocha 200 m2 , pokryvnost E3 - 80 %, E2 - 7 %, El - 65 %,
Eo - 10 %).
E3 - Quercus petraea 4, Pinus sy1vestris +,
E2 - Ligustrum vulgare 1, Quercus robur r, Q. petraea r,
Q. rubra r, Rosa cenina r, Rhamnus catharticus r, Rubus fruticosus r, Syringa vulgaris 1,
El - Poa nemoralis 4, Vincetoxicum hirundinaria 2, Ajuga
genevensis +, Calamagrostis erundinacea +, Campanula rapunculoides +, C. rotundifolia +, Carex pairae r, C. pilu1ifera
1, Carpinus betulus r, Clinopodium vulgare +, Descbampeia
flexuosa 1, Buphorbia cyparissiae r, Euonymus europaea r,
Festuca ovina 1, Fragaria vesca 1, Galeopsis pubescens r,
Galium verua r, Hieracium lachenalii +, H. murorum r, H.
pilosella +, H. sabaudum +, Hypericua perforatum 1, Ligu.trum vulgare r, Luzula campestris r, L. luzuloides 1, Moehringia trinervia 1, P.yrethrum corymbosum r, Quercus petraea
+, Rhamnus catharticus r, Robinia pseudaeacia r, Scrophu1aria
nodosa +, Sedu. maximua r, Silene nutans r, Sorbus aucuparia
+, Steris viscaria +, Syringa vulgaris 1, Turritis glabra r,
Veronica chamaedrys +, V. officinalis 1, Viola riviniana r,
Eo - Atrichum undulatum 1, Brachythecium rutabulum +, Cladonia rangiferina +, Hypnua cupressiforme +, POlytrichua formosua 1-2.
Společenstvo není vlak zcela vyhraněn': nacházíme p~e­
chody jednak k acidofilním doubravám (tento přechod je tál
samostatně mapován), fragmenty samostatn' asociace Viecario-Quercetua Passarge 1957 a sukcesní stadia na· skalkách. Cynancho-Quercetum tvoří často vegetační komplex 8 jednotkou
č.
,
1
7.
6. Luzulo-Quercetum (Hilitzer 1932) passarg. 1953 em. R.
Neuh. et z. Neuh. 1967
Acidofilní doubrava na oligotrofních hnědozemních pddách,
většinou v mírně stinných poloháCh. Je indikována p~evahou
dubu zimního ve stromovám patru, nepatrně vyvinutým k~ovi­
tým patrem a výraznou dominancí acidofytd Luzula luzuloides, Festuca ovina, Deschampsia flexuosa, Melampyrum pratense pop~. Calluna vulgaris a Veronica officinalis v bylinnám patru. Podle současnáho stavu vegetace nelze spolehlivě odlišit primární a druhotně vzniklá
acidofilní doubravy, zvláště v těch případech, kdy je podstatně změněno
stromová patro. Mimo lesní porosty nebyla tato asociace mapována.
7. Sukcesní stadia na skalách a nezpevněná suti
Komplex společenstev Rkalních štěrbin, říms, skalních
plošinek a rozpadd, vesměs na kontaktu nebo v prostoru doubrav z okruhu as. Cynancho-Quercetum (p~esná lokalizace tohoto komplexu nebyla z technických d6vod6 provedena). Vedle
xerofilních a slabě termofilních druh6 zde p~evládají suchomilné acidofyty (Steris viscaria, Festuca ovina, Hieracium
pilosella, Rumex acetosella apod.). Skalní komplexy jsou
většinou obohaceny výsadbou skalniček nebo vyulity jako alpinum.
8. Vodní a sublitorální vegetace
Komplex společenstev tříd Lemnetea, Potaa.tea a Phragmiti-Magnocaricetea, zar6stající rybníkye Při uměle kontrolovanám vodním relimu jsou to společenstva stabilizovaná,
jejich! změny jsou podmíněny pouze radikálnějšími antropickými zásahy a autogenní sukcesí.
l
1
~!~!~!!y~!
Mikyška R. et ale (1968): Geobotanická .a~a ČSSR. 1. Čeek'
ze.ě. - Vegetace ČSSR, Praha, ser. A, 1: 1-208.
- 54 -
- 55 -
Moravec J. et a1. (1983): P~eh1ed vyěěich vegetačních jednotek České socialistické republiky. - Pree1ia, Praha,
55: 97-122.
Moravec J., Husová M., Neuhaus1 R. et Neuhaus10vá-Novotná
z. (1982): Die Assoziationen mesophi1er und hygrophi1er
Laubwa1der in der Tschechischen Sozia1istischen Republik.
_ Vegetace ČSSR, Praha, ser. A, 12: 1-296.
Neuhaus1 R. et Neuhaus10vá-Novotná Z. (1967): Syntaxonomische Revision der azidophi1en Eichen- und Eichenmiechwa1der im west1ichen Teile der Tschechos1owakei. - Folia
Geobot. Phytotax., Praha, 2: 1-41.
Neuhaus10vá Z. et Ko1bek J. /red./ (1982): Seznam vyěěích
rostlin, mechorost~ a 1išejníkó st~ední Evropy u!itých
v bance geobotanických dat Bd ČSAV. - Próhonice.
Passarge H. (1957): Wa1dgesel1schaften des nord1ichen Have11andes. - Wiss. Abh. Deutsch. Akad. Landwirtschaftswiss.
Berlin, no. 26: 1-140.
Passarge H. (1962): Wa1dgesellschaften des Eichenwa1dgebietes von SW-Meck1enburg und der Altmark. - Arch. Foretwesen, Ber1in, ll: 199-241.
1
•oH
~
-
Map of potential natura1 vegetation of PrObonice Park
~
~
----------------------------------------------------~
-•
Eight mapping units of natura1 vegetation and two
complexes of permanent p1ant communities have been distin- .
guished in the investigated ares. Eyery unit is characterized by its vegatation structure, f10ristic composition And
8co10gic81 conditions.
C
-•
J
U
C
~
o
~
Vysvětlivky k mapě ••---------------------------------~~
I
I
I
I
I
I
1 - Ste11ario-Alnetua glutinosaG (incl. Salicet •• purpureaa>
2 - Me1ampyro nemoroei-Csrpinetum
3 - Tilio-Betuletun
4 - Aceri-Carpinat~m
5 - Cynancho-Quercetum
6 - Lusulo-Quercetun
7 - SutcesD1 etadia na ekal'ch a na.pevnln' suti
8 - Vodní a 8ublitor'lDí ye,otace
E
o
oM
o
- 57 -
Význam Botanická zahrady
Pr~honice
v oblasti kulturní
a výchovná
Milena Roudná
I,
I,
1,1
I
Význam botanických zahrad v oblasti výchovy a vzdělá­
vání ěirěí ve~ejnosti je nesporný. V tomto směru plní botanická zahrady obdobnou funkci jako muzea, galerie a další
kulturní zařízení s tím rozdílem, že vystavují ~ivá exponáty, která vyžadují mnohem větěí páči p~i jejich ošet~ování
a údr~bě. Blí~í se tímto rysem nejvíce zahradám zoologickým,
avšak ve srovnání e nimi mají mnohem větší mo~nost v eetetickám p~sobení na návštěvníka, v čemž tkví p~edevším jejich
Týznam kulturní. Výchovná funkce botanických zahrad spočívá
v seznamování návštěvníka se slo~kami ~ivé p~írody, často
novými a neznámými a dalšími skutečnostmi, vztahujícími se
k p~írodě. V posledních letech význam botanických zahrad
v oblasti vzděláváni ještě vzrostl v souvislosti se zheršujícími se podmínkami ~ivotního prost~edí a vzhledem k nutnosti
vychovávat u lidí správný vztah k prost~edí, které je obklopnje.
Kulturní a výchovná činnost botanická zahrady má r~zné
formy, které závisejí na jejím organizačním začlenění, velikosti a uspořádání sbírek, umístění, personálním vybavení
a na možnostech, daných dalšími, často vnějšími okolnostmi.
Botanická zahrada v Pr~onicích, začleněná do vědecké instituce, by měla proto plnit především úkoly výzkumné. Avšak
již její samotná umístění - dnes vpodstatě na okraji hlavního města - ji předurčuje táž k činnosti kulturní a osvě­
tové.
Jedním z mě~ítek této činnosti je samotná návštěvnost
objektu, která má v Pr~onicích, vzhledem k výše zmíněným
skutečnostem, vzr~Btající tendenci. V období mezi světovými
válkami navštěvovalo park kolem 300 tisíc lidí ročně. Po
druhé světové válce, až do roku 1965, dosahoval počet návštěv­
nik~ 30-40 tisíc ročně. V pOSledním období se tento počet,
II
-56-
- 59 -
UerI Je oiYezon. z polto prodaDtcb yet.apeDek, paQbuje
b1ea 1.)0 d 150 t.is1e. Pr&IIr sa ceU elec1OY~ období od
rabl 19W 40 roku 1984 je 118 tisíc ÚYlthD1k6 sa rok. Zat.1meo y oMobí 1964-197. tvl pre.lr o aAco VAlí Dei 98 ti.1e. y drub6a obdGbi 1915-1984 doeabma1 jil tá.ěf' 140 tisíc.
Oll roka 1981 je park y ri.aich Ěe1cích pro ye:fejDoat. uza~ a "'IUwDost. zacb;,yca.je obdob1 od dubDa, pi'1padDě hl!t._ b li.at.opaaa, resp. MjDa. I y letn1a období yet.upaje fada a.6rithDík6 do parb1 j i . Ycbocl. . nel b111YD.Ía a todíl
wfl.fi.aaa bez Y1It.uperaQ, .aeboi poěet bUdKA neDÍ doat.at.eěDl·
SbIt.e!DI p«et DÚIt.kDftfl
. . . , a4(tMbpje poclle
OCUUN'U
500 t.isíc
1965
roěDě.
.1
1966 1967 1968 1969
1964
Poěet.
aéw'1thDík6
(. t.iaíe:íd:l)
6S,l 63,9 77,2 14,6 86,5 89,7
!lok
1970
~t.
90,7 10],0 121,2 165,1 138,0 155,0
néYlt.hIl1k6
t.isíekli)
' 1976
Bok
SI
je prot.o .,mal ~Uí Dei erido-
Iiok
I{ y
I
1971
1977
1972 1973
1978 1979
1974
1975
Zl
1980 1981
I
1'1
I,
I
II
I
I
1.1
P~et.
AÚAt.h-níkO
!( Y' t.isíc:!eh)
117,7 146,4 143,7 140,0 145,0 135,4
1982 1983 1984- eene.
Bek
Po&!t. mírlt.ěftJ.fta· 131,8 126,9 110,8 2478,0
(y t.i.e:íeích)
11
P.r6IIAr za
rak
118,0
JIárIt.kDost. běhal roku je zaa&lě Derowaaafra6. Iejrlee
náYl1.~~" pfie':bézí do parbJ ... 4oW. td7 pele yfUi.aa rost.lin, t.j. w a&1d.e11 kYět.Da .~ernm.. Pod1e at.at.iat.U;r posledních beeet.i l.etph4et.aYUje po&t ~1thDík6 y hft.nD kole.
40 • a 11 .!ernm 22 ~ 2: ,eel.kOY~ ro&d ....1t.hDDat.i. Pr6aěrDé
prooe.ut.DOm zaet.oupeJd po~t.1i1 . ..lt,&a1k6 y je4Dat.1i~ - 81eťdl nk:u zadV,cu,je Obr.. 1.
1
litr. 1. Procento p . . . . . . . . . . .t ....... 11 • J ....l:lhtd
.l..... _tc. . . .tetc. r " .. Ft ,... 1N6-1. . . .
- 61 -
- 60 Motivy pro návětěvu parku jsou rózné. Větěina návětěv­
níkó, zejména těch z bli!ěího okolí, sem p~ichází hledat
relaxaci po práci, svým charakterem pfevážně odtržené od
p~írody. Ptispívá k tomu skutečnost, že park ptedstavuje
jeden z mála větěích komplex6 zeleně v zázemí hlavního města.
Pro p~edem ohláěené skupiny, s hlubším zájmem o rostliny
v parku, jsou organizovány exkurze s odborným pr~vodcem. Jejich počet se v posledním období pOhybuje ročně kolem 160;
nejvíce je zájem opět soust~eděn na měsíc květen a první
polovinu června, a zde pak na volné dny, zejména květnové
soboty.
Tab. 2 -
Roční počet
Rok
Počet
exkurzí
Rok
Počet
exkurzí
Rok
Počet
exkurzí
I
I
exkurzí s odborným próvodcem
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
52
79
63
94
95
173
121
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
153
197
169
217
153
147
161
1983
1984
Celkem
162
161
2456
Próměrný roční
počet
123
Vedeni exkurzí zajištují odborní, vědecko-techničtí
a vědečtí pracovníci úseku III. Botanického ústavu a externě, v nejžádanějších dnech, něktetí dtívějši pracovnici
Botanické zahrady. droveň požadavkO ze strany účastnikó
exkurzí je dosti rózná. Proto se ji musí ptizpósobovat odbornost výkladu i zpOsob pfedáváni informací, zejména v ptípadě dětí a mládeže, v závislosti na věku a typu školy.
Rozbor struktury zájemcO o exkurze ukazuje, že k nejpočetnějším pat~i zájezdy organizované ROH; spolu se zájezdy, které nelze zařadit do žádné z uvedených skupin,
Tab. 3 - Rozbor struktury exkurzi
obdobi 1969-1984
Skupina zájemc6
Vysoké
podle typu
návštěvník~
Poaet exkurzí v období
1969-1984
% z celkového počtu
ěkoly
St~ední
ěkoly
a základní
Český zahrádká~ský
svaz
Odborníci
Ostatní (ptev.
ROH)
Celkem
68
4
394
21
484
25
167
9
783
41
1896
100
-
41 % z celkového počtu exkurzí v období let
1969-1984, kdy je próvodcovská služba zajištována. Další
početnou skupinu tTo~í organizace Ceského zahrádká~ského
svazu (25 %). Velmi často navštěvují park skupiny pedagog~,
žáci základních škol a studenti sttedních či vysokých škol
(celkem 25 %, z toho vysokoškoláci 4 %). Poněkud podrobněj­
ší rúzbor byl prováděn za období od roku 1976.
p~edstavují
Tab. 4 - Rozbor struktury exkurzí podle typu
období 1976-1984
Skupina zájemcó
Vysoké škOly
Stfední školy
Základní školy
~eský zahrádkáfský
svaz
Odborníci
Ostatní domácí
Cizinci
Celkem
Počet
exkurzi v období
1976-1984
návětěvník6
% z celkového počtu
43
150
114
3
10
7
301
20
72
580
235
1495
5
39
16
100
-
- 62 -
- 63 -
V posledních deyiti letech jsou zájezdy Ikol a pedagogd
po zájezdech ROH nejpoěetnějěí, pfedstayují 20 S, z toho
návětěvy ze základních lkal 1 S, ze stfedních Akol 10 S a
z vysokých Ikol 3 S. NáSledují zahrMt:éH (20 S); Yizaa.rml
podíl připadá na cizince (16 S). Každoročně pfijí!dějí zahranični návltěTY z r~ch zemí STěte, pfeTálně y _enAích
Skupinách či jednotliTě, s Yjjiůou početnějAích zájezdo.
organizoTan1ch eedokem, ú~astníkO. mezinárodních setkání či
odborných kursd.. Pro ci. zinee je výklad pfi pochňzce parka
podáván větlinou v přísluADám jazyce. Výjimku tToří nepočetná
zájezdy s vlastním tlumoěnftem, kde je zpraridla potf-ebná
dop1ňovst odbornou terminologii .. Nejčastěji poulívanou řečí
je ně~i.na, následuje rultina a angl.i.ětiDa, Tyloučena neni
ani
Ipanělltina ěi
Tab. 5 -
Zahrani~n1
Stát
SSSR
JIDR
Polsko
Kuba
Bulharsko
Korea
.ac!arsko
Jugoslávie
Indie
JlSR
Holandsko
Finsko
USA
avýc&rsko
Francie
Dánsko
Velká Brl t.éni.
J.l!írsk:o
franeouzětina.
exkurze T letech 1975, 1977-1984
Poěet. náTltěv
62
40
35
12
9
8
7
6
6
5
44
42
2
2
2
2
S z celk.
27,6
11,8
15,6
5,3
4,0
3,6
3,1
2,7
2,7
2,3
1,8
1,8
1,8
0,9
0,9
0,9
0,9
0,9
poětu
Tab. 5 -
pokračoTéní
Stát
Egypt
Japonsko
Ruaunsko
Nizozemí
Itálie
Tunis
Etiopie
Palestina
:frán
lIexiko
Venezuela
Celkem
Počet ~TětěT
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
225
S z celk.
počtu
0,9
0,9
0,40,40,40,40,40,40,40,4
O,.
100,0
Ffevalují náTltěYn1cl z okolních zemí evropsktch, neylak ani ze vzdálentch zemí zámo~.t1cht jako z Indie,
Kuby, Mexika, Koreje či JapoD.ta. V posledních letech (1975-1984, s Týjimkou roku 1976, kde evidence.c~bí) byly nejěast~jěi návltěY,y ze SOTětsk'ho STazU, Rě_eck' ae.okoratick'
republiky a Poleka. PfekTapuje poměrně Tysok4 procento DávItěT z Ku~, kde se jedná pNválně o odbonúky, pracovníky
kubánsktch 6sta9'6 botaDick4ho saměření, na studijních pobytech v ~eekosloven8ku; toto platí obdobně pro Indii.
Jedn!. z nejděinnějlích proatfedkd pdsobení na návltlvníky jsou te.aticQ sam.ěfen' výstavy. V tomto aalru ú Botanický óstav oaeseD4 _olnosti, nebot mu c~bí vlastní výstavní prostory. Vyulívá se proto pfedevlím exposic livých rostlin, tj. zpřístupnlní specializovaných sbírek okrasQých
rostlin v dobl jejich kTltu. Počátkea června, po dobu 1-3
týdnd, býTá pro vefejnoat zpfíatupněna sbírka tosatcd a
v časov' ~vazno.ti abírka piToněk. Doba otevfení bývá ka!doroěn~ zvefe jňOTáDa •. V letní_ období, ed ěerTna do lI"'í,
T pracar.ní době (6-14 hodin) je pro Dávltěvník7 ote~eno
rozáriaa ee sbírkou kulturních rdlí.
c~bí
- 65 -
- 64 expozic se Botanický ústav podílí na
výstavách pořádaných jinými organizacemi v rdzných místech
republiky. Především se účastní výstav řezaných květin, nejčastěji kosatc~ a v minulých letech té~ chryzantém, organizovaných Ceekým zahrádkářským svazem. Pro příle~itostné
výstavy zap~jčuje Botanický ústav exponáty ze svých sbírek
plod~ dřevin, především šišky, a originál~ obra zd rostlin
(rd~e, okrasné keře, pokojová květiny, orchideje, houby,
kaktusy).
Kromě těchto
Tab. 6 -
Počet
Rok
výstav
vlastních
výstav
1975
1976
1977
2
1
3
4
5
9
5
6
1981
1982
1978
1979
1980
8
9
17
5
7
12
Počet
spoluúčast
Celkem
Rok
výstav
vlastních
Celkem
hudební a ~ivotopisná (Antonín Dvořák, Ludvig van
Beethoven, Rodin). Přímo předurčeno je prostředí Prdhonickáho
parku pro výjevy pohádková, a proto právě pohádky mezi filmy
zde natočenými převládají, na prvním místě s ji~ několikrát
umělecky ztvárněnou Rusalkou. V roce 1978 byl v PrObonickém
parku re~isárem Zdeňkem Pod skalským natočen jeden díl známáho televizního pořadu Dostaveníčko v PrObonicích. Vlastní
park se stal dosud námětem dvou krátkých filmd - Kde pramení
Botič a Prdhonická preludia. Při příle~itosti mezinárodního
sympozia o kosatcích v roce 1974 byl natočen barevný film
o prObonická sbírce. Casto zde bývají natáčeny vzdělávací
pořady z oboru botaniky či zoologie.
Tab. 7 -
7
II
7
14
1983
1984
Celkem
Počet
filmových
Rok
Počet natáčení
Rok
Počet natáčení
Počet
spoluúčast
či pořady
5
4
9
3
5
8
2
4
6
2
2
4
43
50
93
Pro svou proměnlivost v prostoru i ročních obdobích,
romantické ladění některých částí a v neposlední řadě i
pro malou vzdálenost od Prahy stal se Pr~honický park
vyhledávaným místem filmařO.,Časový prostor mezi jednotlivými televizními pořady bývá často, i kdy~ bez bli~šího
popisu či vysvětlení, vyplňován záběry z PrOhonickáho parku.
Natáčí se zde ale i filmy
a ucelená televizní pořady. Jejich počet se ročně pohybuje mezi 10 a~ 20. Záběry z někte­
rých starších film~ mohou elou~it jako cenný doklad o tehdejším stavu parku a zámku. V období války zde byly např.
natáčeny exteriáry pro film Baron Prášil s Vlastou Burianem
či Tetička s R~!enou Naskovou. V poválečnám období počet
filmd nar~stal. Vedle historických zde často vznikaly filmy
natáčení
1976
6
1977
16
1983
10
1984
15
v Prdhonickám parku
1978
12
1979
10
1980
21
1981
10
1982
15
Celkem
115
Významná je poradní činnost pro širší veřejnost - jednotlivce, ale té~ organizace. Nejčastěji se realizuje formou
zodpovídání dotazd, telefonických a písemných, zaměřených
na obecné informace o rostlinách, jejich vlastnosti, pěsto­
vání či choroby, případně mo!nosti nákupu. Cetné jsou té~
dotazy na české názvy rostlin pfi překladech z cizích jazykdo Představu o přibli~nám počtu zodpovězených dotazd v období let 1968-1984 poskytne náSledující tabulka.
Tab. 8 - Počet zodpovězených dotazd
Rok
pečet
dotaz~
Rok
Počet
dotaz~
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
91
37
166
224
234
205
312
237
1976
100
1977
130
1978
266
1979
150
1980
150
1981
120
1982
120
1983
190
- 66- 67 y aenlícb obcích, kde nem 810li0 pH1elitoat1 pro obdobIV
zp6sob yzdě1alYán1. Syta obsah. . jeoo ~felO' lIB YI~
zeleně, ochranu f.iyot.ního prost.f'ec1í, PrCIIoa:iet;# park; laelo
jsou t.outo ~o1"BOn pi'ecU...mv pozaat.Q ze zabraaii!n:ích eeet.
se zv-Iált.n1a zfoetelea na pfofrodu aaYl1.íYe~ch u.í.
z uwea......
dota::d ..
zwtieD1 pKta
obIIobí oprot.i pr.rt.j. rabl 1968 a 1969 D8 cJyoj- d
pI'ebl.eao Y7P1IY~ Y'jrau»
podějl1ch letech 81e40y~
.,. a.-
zaeIitf~.
~t;r"i' obK. Y poa:tedaíeh
_!laJe
letem se ro!lÚ po!et dot.azI. po-
koles 150.
".rtv
Tab.. 9 - ~ ozel.EDI'B:L. reltcal81tJn'iJ1kcí a reri.d
VI
plrkmlldD.
-~
..
1.974
1975
8
17
1~
1~
9
9
ftIllet
aItd
Yeme eptirlrAe
ÓÍ111J'jStar. je <iaU1
~ pf. . .
.J.eIlbI
1976 19TH 1918 1971'9
2]
21
1.Ol
9
20
18
Polet.
16
12
26
21
Rok
Polet.
1981
1982
1983
1984
ee1kat
24
21
33
.30
253
přec1úAek
21
22
27
Obdobou přec1.aálko.é ěiDllOsti je ěi.nnost publlbriěD1,
ze~ pokud jeJe o ěl.áDQ .Necko-popal.arisalJd 11 kt.eft po-
aábají líHt. odborDé poDIIltk7 aen A:iri1 'WefejDDet1 a aezi
pablit:aend praeoflÚk6 úseku pl'eY16daj1. J_ou ZYeh~
nejěasUji 'W odbornleh ěasopisech a in!CJrIIaěafch tiacfm.
Z81Ěl"ených na nóru a t'auD1I y Ai.riÚl pojetí, boUIddé za.hrad,. fi ochrana pfo~~ (ŽíYII, Zpra'Wcxlaj bot.aaiet'$ch zahrad, JJalí pHrodou, tikat ZpraYGdaj oebráDe'I ~ Gt:reau
Praba-zalpad, ZpraiYJ' ČeskcslcyeD8kě bot.alÓek4 apol.K:Daet.i aj.ll.
Tab. II - Poblika!n1 ěimace1. prac0ndk6 óset:u
~
_ i!ledb ........ ~et.1'___ ~ sbnrc. ftIpdari.-
~ ~
~
IBIlIlIritI1 ~ • ~
1975 1916 1971 1578 1979 1980
]O
~
H---ti
.ae1IIol
. . . . . i.
~ž
-J&-dJil
Bok
Pofet pablikaeí
yědecké
MletitcaD.
Práce
1llÚbD! _
IDiID1 publikace
.-Je ~ pro teJlllto
t6fe]L . . . . ~- .fhI1a8Q jjIIam
n_.
1~
1.J 1W4
a'Q' . . . . . . . .
~tě
1974
přec1Délek
JabJaei VHí f'or.a porad.n1 !ÍJIJDOSt.i pB pfedst.aYmjí
t......,.;ek~ reriae y histcricktch objeHech.
jejím
reblD8t.ruke1 a proJekV JIJIOY;fch OR~m. .iejim po!et se
JIIIIIwbaJe .ro&II mezi 1.0-20. Vlzbl.ecI_ k t.omD. Je y rémei 6leb
aeerlst.oje IMm# ftwar epeeiallzoY8lml _ projjeHD1 ~:i.mDas1t.
pfetIst.tmmj:f t7h ake 21J181!. praeCDftll:f zat:Oeú.
iialt
ftIfet.
atd
Rok
JIO~ )In)
Heqr ~ ~ sntzII. . . . . . . ~. fto17.
~ ltE
sa::iali.:81tiebm .. , wi i ft tari.stieW crpmi..,.. ... 1le~1 flj-1JJI8m lIIIII9J1 phMM~ ...,...... . . , haIm.
1963-1961
1S6e
"9
7
e
2
Ost.at.ní
92
18
Celkeil
149
21
6
1.
6
lL
J5i
]9)
-
]].
Q
25
]4+
1969 1910
12
5
:n.ST.Jl
Q1
].97!2
(!l)
~4i
- 69 -
- 68 Tab. II -
fování mezinárodních stykó a pfedstavuje
formu mezinárodní spolupráce.
pokračování
Rok
1973
1974
1975
1976
1977
1978
Práce vědecká
Knižní publikace
Ostatní
6
1
18
3
1
16
3
O
10
O
O
28
6
O
22
3
O
24
Celkem
25
20
13
28
28
27
1979
1980
1981
1982
1983
1984
Práce vědecká
Knižní publikace
Ostatní
5
O
19
1
O
19
O
O
13
O
O
15
5
O
23
7
1
26
Celkem
24
20
13
15
28
34
publikací
Po~et
Rok
Po~et
publikací
O Prdhonickém parku i specializovaných sbírkách
se ~asto do~tete táž v tisku (denním, v týdenících, měsí~­
nícich apod.). Zhodnocení údajó poskytovaných vÝst~ižkovou
službou a publika~ní ~innosti pracovníkó úseku v tisku je
věnován samostatný p~íspěvek tohoto ~ísla Zpráv (viz U.
Blažková).
Seznam rostlin, jejichž semena se nabízejí k výměně,
ale též další informace, nap~. o struk.·t~e ústavu, rostlinách v parku apod., poskytuje každoro~ně Botanickým
ústavem vydávaný Index seminum. Dnes je rozesílán na 640
adres do rózných zemí světa, tedy na více než dvojnásobný
po~et míst ve srovnání s po~áte~ním rokem 1964.
Po~et Indexó, vydávaných obdobnými institucemi a zasílaných do Botanického ústavu je podstatně nižší než počet
odesílaných; stejně tak ve většině let p~evažuje po~et odeslaných položek semen nad počtem p~ijatých sem_n, i když
ne zdaleka tak výrazně jako u počtu Indexó. Na p~ípravě materiálu pro Index seminum se podílejí věechna oddělení Botanického ústavu. Pracovníci ostatních oddělení významně při­
spívají p~edevěím ke shromaž~ování semen z přirozených lokalit. Výměna prostřednictvím Index seminum přispívá k rozši-
Tab. 12 -
Výměna
nejpravidelnější
prostfednictvím Index seminum
Rok
Rozesláno indexó
položek semen
Pfijato indexó
položek semen
1963
300
620
167
950
1964
300
2190
134
2375
1965
200
496
95
3500
1966
450
8388
190
3150
1967
402
3575
167
2155
1968
412
9281
312
3265
Rok
Rozesláno indexó
položek semen
Přijato indexó
položek semen
1969
732
4261
462
3611
1970
736
3892
406
2135
1971
736
4000
396
3012
1972
740
3817
252
3411
1973
742
3800
284
3218
1974
640
1995
273
1445
Rok
Rozesláno indexó
položek semen
Přijato indexó
položek semen
1975
645
2677
284
2614
1976
552
2118
316
3407
1977
560
2811
330
1927
1978
543
2200
264
2076
1979
564
2118
277
3038
1980
635
1979
277
2194
Rok
Rozesláno index~
položek semen
Přijato indexó
položek semen
1981
630
1100
277
1777
1982
635
7344
261
3998
1983
640
3180
230
3211
1984
640
3010
227
2614
Význam botanických zahrad a jejich osvětové činnosti
si dnes uvědomili již v mnohých zemích světa. Přistupuje se
proto k rozšiřování sítě botanických zahrad, zejména regionálních, zaměřených na místní flóru. Tento typ zahrad vytváří podmínky pro snažší pěstování rostlin a na druhé straně
umožňuje návštěvníkovi poznávat ty druhy, se kterými se ve
svém okolí nejčastěji setkává, včetně druhó vyžadujících
ochranu.
- 70 Poměrně
hustá sít botanických zahrad v ~eskoslovensku
(57 zahrad podle adresáře Poradního sboru pro botanické zahrady Ministerstva kultury ~SR z roku 1984) dává předpoklady
k úspěšnému šíření botanický~h poznatk~ mezi veřejností. Je
třeba jen využít všech dostupných možností a prostředk~ pro
tento záměr.
~i~~~~~~~~
Hofman J. (1974): Zpráva o činnosti Botanické zahrady v Próhonicích. /Rozmnoženo pro potřeby Botanického ústavu CSAV/.
37 p., 2 append.
Roudná M. (1980): Přehledná zpráva oddělení Botanické zahrady Botanického ústavu CSAV Pr~honice za období 1975, 1976-1980.42 p., 2 append. /rukopis/.
Importance of
Pr~onice
Botanical Garden in cultural and
educational sphere
Botanicel gardens play an even more important role in
the sphere of culture snd education. Their activity in this
respect has various forms depending on their administration,
localization, size, organization of cOllections, staff and
other circumstsnces.
The Botanicsl Garden at Pr~honice forms s part of the
top Czechoslovak scientific institution and therefore
scientific investigation should be an unseparsble part of
its activity. Nevertheless, the educational function of the
Botanical Garden cannct be cmitted due to its localization
in the vicinity of the capital.
The number cf visitors (Tab. 1) as well as those interested in the guided tours through the park (Tab. 2) has
increased during the last years. Among the participants cf
excursions with a profesional guide (Tab. 3 snd 4) members
- 71 of Trade Union (41 ~), members of gardening organizations
(25 %),students and teachers of various type. of schools
(25 $) are the most numerous. The majority of visitors come
to the park during the flower~ng season, i. e. in the month
of May snd June (40 % and 25 % respectively, see Fig 1).
Among foreign visitors, those from the S.yiet Union, German
Democratic Republic and Poland prevail (Tab. 5). Every year
the Botanical Garden organizes or takes part in plant
expositions (Tab. 6). Thanks to the park's unusual scenery,
parts of various filme and TV programe are shot there (Tab.
7). Consultation for the public (Tab. 8), projects and plana
of reconstruction of parks and gardens (Tab. 9), conferences
on botanical topics (Tab. 10), as well as popular articles
and scientific pUblications (Tab. ll) represent other educational activities of the staff of the Botanical Garden.
Exchange relations are established with 640 botanical
institutions in different countries throughout the world
(Tab. 12).
- 73 -
- 72 -
Próhonický park v denním tisku
U1jana Blažková
Od roku 1973 začalo oddělení Botanické zahrady Botanického ústavu ČSAV využívat výst~ižkové služby Pražské
informační kance1á~e. Pracov~íci oddělení, ale i ostatní
pracovníci ústavu, pokud mají zájem, tak mohou získat 1ep§í
p~eh1ed o tom, co se píše v na§em denním tisku nejen o PrOhonicích, ale i o ostatních botanických zahradách a arboretech u nás i ve světě, dále o parcích, vzácných rostlinách
a v~bec o všem, co s botanickými zahradami a zelení souvisí.
Po dvanácti letech trvání této služby v našem ústavu
jsme získali, podle množství č1ánkO, celkem slu§ný p~eh1ed
o popularitě jednotlivých československých botanických zahrad a arboret a též informaci jak se tato popularita během
let vyvíjela.
Nás však zajímá p~edevším Pr~honický park očima denního tisku jako pfedstavite1e naší vefejnosti a srovnání popularity tohoto parku s ostatními botanickými zahradami.
Články o PrOhonickém parku uvefejněné v denním tisku
m~žeme rozdělit do několika skupin:
1. Krátké aktuální zprávy:
Tato skupina je co do počtu zpráv nejpočetnější, i
když délkou textu nejkratší. Jedná se o jednoduchá, věcná
sdělení, co v kterém ročním období je v parku zajímavého
a většinou stejný text, nebo jen mírně pozměněný, se zpravidla objevuje v několika denících najednou.
2. Významné akce vztahující se k parku či ústavu:
Zprávy, pat~ící do této skupiny, se objevují v denním
tisku, pofádá-1i ústav nějakou význačnou akci. Jsou to opět
jen krátké oznamovací zprávy, opakující se témě~ ve stejném
znění v mnohých novinách a je-li tato akce opravdu významná,
pak jí některý časopis, nebo i deník věnuje delší, obsahově
bohatou zprávu.
RhU8
glabra
L.
- 75 -
- 74 Sem
řádaných
nicích
m~žeme
zahrnout i sděleni o tom, jakých akcí, pojinými institucemi, se Botanická zahrada v Pr~ho­
účastní.
3. Kalamity:
Postihne-li park živelná pohroma (např. krutá zima,
vichřice, záplava, delší období sucha), věnuje těmto událostem denní tisk krátké či delší zprávy, které informují
naěi veřejnost o rozsahu zp~sobených ěkod a o pr~běhu jejich
likvidací.
4. Kritiky:
Vedle slov uznáni a chvály se občas objeví v našich
denících i kritické připomínky, někdy objektivní, jindy
vyplývající z neinformovanosti veřejnosti. V každém přípa­
dě jsou pro nás tyto zprávy d~ležité, nebot nás seznamují
s názory návštěvník~ a tam, kde je kritika oprávněná je
třeba, je-li to možné, postarat se o nápravu. Kde jde o neinformovanost, máme možnost podat krátkou či delěí zprávou
v tisku vysvětlení.
5. Rozhovory s pracovníky ústavu a
články naěich pracovník~
v denním tisku:
Články tohoto typu, kdy reportér navětíví pracoviětě,
případně zprávy psané přímo našimi pracovníky, jsou z našeho hlediska nejobjektivnější. Jedná se většinou o zprávy
delší, seznamující veřejnost nejen s tím, co je T Pr~honic­
kém parku krásného, ale i s problémy, které při správě tak
náročného zařízení, jakým Próhonický park bezesporu je, vznikají. Bohužel je těchto zpráv velmi málo a i když řada pracovníkO píěe do denního tisku často (jak bude dále v tabulce
uvedeno), k parku se vztahuje maximálně 1 % těchto zpráv.
Jak tedy vyplývá z hodnocení výše uvedených pěti tematických okruhO, bylo by vítané, kdyby se v denním tisku objevovalo více zpráv našich pracovník~, kteří by podávali hlubAí a zasvěcenější inforaace o Próhonickém parku.
Na závěr si uvedeme v tabulkách a číslech celkový pře­
hled a srovnání s dalšími dvanácti nejcitovanějšími česko-
slovenskými botanickými zahradami a arborety. Dále pak poodborně-populárních článkó pracovník~ Botanické zahrady
v Pr~onicích vztahujících se k botanickým zahradám, park~m
i jednotlivým zajímavým rostlinám, jejich popis~m a pěsto­
vání.
Od roku 1973 do roku 1984 bylo v denním tisku zveřej­
něno 347 článkó zmiňujícíCh se o Próhonickém parku, z toho
303 článkó v pražských denících a časopisech. Celkem psalo
o Próhonicích 60 rózných novin a časopisó: 39 pražských,
14 českých a moravských oblastních denítd a 7 slovenských.
Z pražských novin nejvíce článk~ o Próhonickém parku uveřejnila Svoboda (72 článkd, což představuje 23,7 %), na
druhém mistě je Večerní Praha (45 článk~, což představuje
14,8 %), na třetím místě je Lidová demokracie (36 článkň,
což představuje 11,8 %). Na ostatní pražské noviny a časo­
pisy (36) zbývá 150 článk~, což představuje 49,7 %.
Během dvanácti let byly Průhonice dvakrát na prvním
místě v počtu článk~, šestkrát na druhém místě, jedenkrát
na čtvrtém místě, dvakrát na pátém místě a jednou dokonce
na místě sedmém. Nejvíce se psalo o Pr~honickém parku v letech 1978 a 1979, kdy byl počtem článků na prvním místě,
ale v současnosti se Průhonický park zařazuje až na páté
místo a v roce 1983 dokonce na místo sedmé.
Vzhledem k tomu, že v tomto roce budeme slavit sté
výročí založení Próhonického parku, dá se očekávat, že i
denní tisk bude věnovat této události patřičnou pozornost
a že počet článk~ o Próhonicích v roce 1985 opět stoupne.
čet
Botanická zahrada
/arboretum/
a
BZ Pr~honice
BZ UK Praha
BZ Praha Trója
Arb. Bílá Lhota
BZ Bratislava
BZ UJEP Brno
Arb. vSz Brno
BZ Koěice
BZ Liberec
Arb. Mlyňany
Arb. Nový DvOr
BZ Tábor
BZ Teplice
36
28
1
12
18
2
a b -
1974
37
31
6
12
10
2
O
4
4
3
15 43
6
48
13
33
3
6
II
II
9
9
1
10
1
6
2.
1975
b
a
21
17
4
9
4
2
2
2
16
9
5
6
1
29
28
15
7
10
7
4
3
66
4
a
14
10
10
7
6
2
2
2
22
3
27
45
61
6
II
2
2
7
53
4
O
9
4
3
8
6
O
5
II
2.
2.
1976
b
b
a
16
15
15
6
5
1
1
4
20
4
5
2
5
22
21
21
1977
1978
b
a
5
4
5
4
29
6
13
1
13
10
13
4
5
3
3
2
12
5
5
1
35
35
17
10
7
4
5
8
32
10
510
O
O
4
13
II
12
6
7
3
3
3
18
7
3
6
-J
0\
O
O
2.
4.
b
1.
-------
počet č1ánkO
počet
novin
Tab. 1 -
,
a
b
13
14
1
6
7
2
O
Pof-adí Prohonic
v jednot1. letech
--
1973
~t)\~b~~'!.fi !.~b:N~o.&
/arboretum!
BZ Prňhonice
BZ UK Praha
BZ Praha Trója
Arb. Bílá Lhota
BZ Bratislava
BZ UJEP Brno
Arb. V~ Brno
BZ Košice
BZ Liberec
Arb. Mlyňany
Arb. Nový Dv~r
BZ Tábor
BZ Teplice
Pof-adí PrOhonic
v jednot1. letech
I
o Pr~onicích v denním tisku v letech
1973-1984 a srovnání s da1ěími zahradami a arborety
Počet č1ánkň
l~'~
a
42
35
33
8
13
10
6
24
20
5
13
5
b
11
10
12
7
8
6
4
l~~t)
a
b
12 29
12 31
9 26
6
6
9
7
2 II
5 12
6 10
12 17
1
3
7 19
6
4
2
O
35
43
20
17
14
4
7
II II
10 26
4
5
8 18
3
9
O
O
1.
1981
a
b
O
2.
a
1982
18 21
8 29
10 24
O
5
4
7
7
3
6
7
5 39
9 47
1 10
7 21
3 16
2
2
2.
b
14
9
9
O
5
3
5
12
20
5
II
7
1
5.
a
1983
1
b
8
9
13
23
26
10
13
7
9
29
22
14
15
13
2
II
4
5
4
9
13
13
8
7
8
1
7.
a
1984
21
28
12
9
24
2
26
8
31
b
13
II
7
2
11
2
12
4
41
5
9
1
1
1
14
3
1
5.
~
ID
O'
~
"='o
~
"1
I))
oe
o
~
~
.....
-.J
~
I
- 78 Tab. 2 -
- 79 -
Odborně popularizační články pracovník~ Botanick~
zahrady v PrOhonicích v denním tisku v letech
1963-1984
Rok
Počet č1ánk~
celkem
Z toho
č1ánk~
18
14
35
19
24
18
16
10
23
22
23
17
17
4
O
64
70
Celkem
486
o
Pr~onicích
92
19631967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
1983
1984
počet
- V letech 1963-1972 nebylo
Počet informací v měsíčníku "Přehled ku1turních pořad~ v Praze"
-
-
-
-
-
-
-
10
-
O
3
O
O
O
1
9
12
12
O
II
1
1
O
3
O
9
8
7
4
3
9
101
mo~no
8
8
tyto
počty
zjistit
Pr~honice
Park in the daily press
To be informed about the popularity of the Czechoslovak
botanicel gardens and similar institutions, a11 availeble
articles and reports pUblished on this subject in our press
are compi1ed. For this purpose, Prague Information Service
has been uti1ized since 1973.
The Botanical Garden of Pr~onice occupied the first
plece as to the number of citations in 1978 and 1979. Also
in other years, it ffgures among the first five botanicel
gardens and arboreta the most frequently mentioned in our
newspepers end magazines, with the exception of the year
1983.
- 81 -
- 80 -
Bibliografie prací vztahujících se k Prdhonickému parku
Za spolupráce
Benešová
autorů
Bibliografie je
sestavily Milena Roudná a Martina
rozdělena do pěti částí. První skupinu
dosud vydaných prOvodcO Průhonickým
parkem a dalších významných publikací, vážících se k tomuto
objektu.
Nejobsáhlejší je skupina II. Zahrnuje pu~likace pracovníků Botanického ústavu ČSAV, které se, at již jako celek,
či svou určitou částí váží k PrOhonickému parku a sbírkám
na něj bezprostředně navazujícím, případně citují určitý
jev (nejčastěji výskyt určitého rostlinného druhu) z parku.
Uvedeny jsou pouze práce zaměstnanců Botanického ústavu, současných i dřívějších, z ostatních pouze těch, kteří jsou
spoluautory zařazené publikace (označení x). Z početných vě­
deckých a vědecko-popularizačních prací zabývajících se
ovocnářskou problematikou jsou citovány pouze práce popisující či hodnotící přímo sortiment v Prdhonicích shromážděný.
ZYlášt jsou uvedena krátká sdělení o pracovnících, kteří se
zasloužili o rozvoj Průhonického parku. Tuto část doplňuje
autorský rejstřík.
Další samostatnou skupinu (III) tyoří významnější závěrečné zprávy, rukopisy a mapové podklady.
Následuje přehled dosud vydaných Zpráv Botanické zahrady
PrOhonice s heslovitým obsahem jednotlivých svazků (část IV).
Přehled svazků periodika Index seminum et plantarum vydaných
Botanickým ústavem ČSAV a jejich rejstřík je pUblikován v Index seminum et plantarum 20 (1984) na str. 19-20.
Bibliografii uzavírá seznam leporel, námětově čerpají­
cích z PrOhonického parku a specializovaných sbírek rostlin.
představuje přehled
Rhus typhina
L.
- 82 - 83 I. PrOvodci Prdhonickým parkem
Anonymus /Větvičk:a V./ (1985): Průhonický park. - 12 p.,
10 photo, 1 map., ed. ČTK - Pressfoto, Praha. /Rus.,
ang1. res./
Hejný S. et Roudná M. (1979): Park Průhonice. - 6 p., 1
photo, ed. Bot. Úst. ČSAV Průhonice. /Též ang1.:The Park
Pr'llhonice/.
Hofman J. et Motl V. (1981): Pr~onický park. - 126 p., 99
photo c01or., 1 map, ed. Středočes. nakladatelství a
knihkupectví Praha. /Rus., něm.,ang1., fr., špaň. res./
Holubová A., Kraus F., Svoboda A. et Uiberlayová E. (1964):
PrOvodce. /Stručná dendrologická procházka/. - 32 p., ed.
Bot. Zahr. ČSAV Průhonice. /Fotoofset/.
Kavka B. (1962): Park a zámek Prdhonice. - 4 p., 6 poo.,
h t
1 map., ed. Středisko St. Pam. Péče Ochr. Přír. et St. Úst.
Pam. Péče Ochr. Přír., Praha.
Kavka B. et Blažková J. (1953): Národní park v PrOhonicích. 16 p., 12 photo, ed. Čedok Praha et V~ÚOZ PrOhonice.
Kavka B. et a1. (1959): Národní park a botanická zahrada
v PrOhonicích. - 161 p., 3 fig., 47 photo, 4 photo color,
1 map., ed. SZN, Praha.
Svoboda A. M. (1969): Park PrOhonice. - 24 p., 14 fig., 16
photo, 6 photo co1or, 7 map., ed. Bot. Úst. ČSAV Průhonice.
/Též něm.: Der Park Pr'llhonice. Cizojazyčné vložky - rus.,
ang1., fr., špaň./
Další významné práce vztahující se k PrOhonickému parku a
zámku:
F. et Novosadová o. (1978): P~dhonický zámek před
romantickou přestavbou. - Památky a příroda, 1978/6:
321-330, 5 fig., 7 photo.
Silva-Tarouca E. E. (1909): Der pruhonitzer Park. - Die
Gartenan1agen Osterreich-Ungarns in Wort und Bi1d, Wien,
1: 31-58, 30 photo, 2 photo co1or, 2 map.
Kašička
Silva-Tarouca A. E. (1926): Průhonický park. Přednáška proslovená Arnoštem Silva-Taroucou, předsedou Dendrologické
Společnosti, na valné hromadě Dendrologické Společnosti
v Praze dne 27. února 1926. - Zpr. Výzk. Úst. Zem., Praha, 1926/22: 1-19, II photo, 1 map.
II. Publikace pracovníkO Botanického ústavu ČSAV vztahující
se k PrOhonickému parku a sbírkám na park navazujícím
1. Anonymus (1964): Botanická zahrada ČSAV PrOhonice. - Informo Zpr., Průhonice, 5 p.
2. Anonymus (1966): Botanická zahrada ČSAV v Průhonicích. Bu11. ~SAV, Praha, 1966/11: 20-21.
3. Anonymus (1974): Pocty - diplom botanické zahradě v PrOhonicích. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 13: 57.
4. Anonymus (1978): Seznam botanických zahrad a arboret
v ČSSR. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 18: 92-98.
5. Anonymus (1982): Z činnosti ZO ČSOP při BÚ v Průhonicích
a ZO ČSOP Třebenice. - Zprav. Ochr. Přír. Okresu Praha-západ, 1982/1: 16.
6. Anonymus /Blažek M./ (1985): Kosatce a kosatčíky. - Květy.
Knihovna, 60: 105-107, ed. Rudé právo, Praha.
7. Blahník Z. (1979): Další perspektivy pěstování sekvojovce
obrovského (Sequoiadendron giganteum /Lindl./ Buchh.)
v ČSSR. - 109 p., 12 photo, 2 map., ms. /Dip1. práce,
depon.:Les. Fak. V~Z Brno/.
8. Blahník Z. (1982): Evidence dřevin v PrOhonickém parku. Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 24·: 7-8.
9. Blahník Z. (1982): The genus Lonicera L. in Průhonice. In: Index Seminum Plantarum/lnst. Bot. Acad. Sci. Bohemoslov./' Průhonice, 18: 35-36.
10. Blahník Z. (1983): Genus Lonieera L. - In: Index Seminum
P1antarum /lnst. Bot. Acad. Sci. Bohemos1ov.l, Prdhonice,
19: 65.
ll. Blažek M. (1968): Iridárium jako příklad exposice okrasných rostlin. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 2: 34-35.
- 85 - 84 12. Blažek M. (1971): Iridárium v Prdhonické botanické zahradě. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 9: 1-14.
13. Bla!ek M. (1972): Nové kosatce. - Živa, Praha, 20: 133-136.
14. Blažek M. (1973): Kosatce. - Botanická zahrada Próhonice. Leták č. 2. - 16 p., ed. Bot. ústav ~SAV, Prdhonice.
15. Blažek M. (1973): Využiti kosatc~ v botanických zahradách. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 12: 68-73.
16. Blažek M. (1974): O kosatcich po t~inácti letech. - Vesmír, Praha, 53: 272-273, 275-276.
17. Blažek M. (1974): Iridárium. - Zpr. Bot. Zebro Prdhonice,
7: 1-96.
18. Blažek M. (1978): Nejkrásnějěi kosatce. - Zpravodajství
Nár. Muz. Praha, 1978: 1-5.
19. Blažek M. (1982): Historické kosatce. - Živa, Praha, 30:
171-173.
20. Blažek M. (1982): Kosatce. - 17 p., 18 photo color, ed.
~STK-Pressfoto et Flora Olomouc, Bratislava.
21. Blažek M. (1982): Kosatec německý. - Živa, Praha, 30:
210-212.
22. Blažek M. (1983): Zakládání tematických sbírek. - Zprav.
Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 25: 32-35.
23. Blažek M. (1985): Pěstujeme kosatce a p~íbuzné rody. Květy. Knihovna, 60: 23-28, ed. Rudé právo, Praha.
24. Blažek M. (1985): Kosatce - květy jara. - Květy. Knihovna, 60: 71-77, ed. Rudé právo, Praha.
25. Blažek M. et Perěín P. (1979): Sbírky kulturních rostlin
v Botanické zahradě BÚ ~SAV. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR,
Praha, 21: 19-31.
26. Blažek M. et Roudná M. (1981): PrOhonice und geschutzte
Pflanzen. - In: 14. Arbeitstagung der Botanischen Gsrten
der DDR, MUhlhausen (1.-4.6. 1981). /Ref./.
27. x Businský R., Kučera M. et Svoboda A. M. (1983): Genus
Pinus L. - In: Index Seminum P1antarum/lnst. Bot. Acad.
Sci. Bohemoslo~/,Prdhonice, 19: 33-64.
28. ~erník V. (1967): Z historie kulturních sort v českých
zemích. - Zpr. Bot. Zahr. ~SAV, Prdhonice, 4: 3-6.
29. ~erník V. (1967): Státní pomologické arboretum v Újezdě
u PrOhonic. - Zpr. Bot. Zahr. ~SAV, Próhonice, 4: 6-15.
30. ~erník V. et Dostálek J. (1967): Stav d~evin koncem roku
1965. - Zpr. Bot. Zahr. ~SAV, Průhonice, 4: 16-58.
31. Dostálková A. (1973): Introdukce pěniěníkó. - Zprav.
Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 12: 74-77.
32. Dostálková A. (1974): Poěkození rododendron~ v Prdhonicích v zimách 1969/70-1971/72. - Věd. Pro Výzk. Úst.
Okras. Zahrad. Prdhonice, 6: 33-49.
33. Dostálková A. (1976): Introdukce pěniěník~ u nás. Živa, Praha, 24: 44-46.
34. Dostálková A. (1976): P~ínos ~eskos1ovenska k šlechtění
pěniěníkó. - Živa, Praha, 24: 82-84.
35. Dostálková A. (1977): Počátky introdukce a pěstování
botanických rododendron~ na naěem území a vývoj skladby
jejich sortimentu v PrOhonicích. - ~as. Slez. Muz. Opava, ser. C, 26/2: 103-106.
36. Dostálková A. (1981): Rhododendrony. - 161 p., ed. Academia, Praha.
37. Dostálková A. (1983): Introdukcija i se1ekcija rododendronov v ~echos1ovakii. - Cvetovodstvo, Moskva, 1983/3:
27-28.
38. Dostálková A. (1983): Rododendróny. - 10 p., 18 photo
co1or, ed. ~STK-Pressfoto, Bratislava et Flora Olomouc.
39. Dvo~ák J. et Hofman J. (1978): Některé poznatky mimoškolské výchovy v Botanické zahradě Botanického ústavu ~SAV
v Próhonicích. - In: Sborn. Inform. Mater. Hlav. Úkol
Progr. Zákl. Výzk., Praha, 1978/VIII-5-6: 24-28.
40. Fiala J. (1985): Mravenec lesní v Prdhonickém parku. Zprav. Ochr. P~ír. Okresu Praha-západ, 1985/1: 12-13.
41. Formánek V. (1936): Za zakladatelem próhonického parku. ~s. Zahrad. Listy, Praha, 33/9: 141-142.
42. Hofman J. (1968): Nová organizace Botanické zahrady v Próhonicích. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 2: 86-87.
- 86 43. Hofman J. (1969): Botanické zahrady v ~eBkoslovensku. Zpr. ~s. Bot. Společ., Praha, 4: 70-71.
44. Hofman J. (1974): Mezinárodní sympozium o rodu Iris. Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 13: 31-34.
45. Hofman J. (1976): Botanické. zahrady v Československu. Živa, Praha, 24: 169-170.
46. Hofman J. (1977): Botanická zahrada Pr~honice. - In:
Sete10vá V. et a1., Botanické zahrady, p. 168-173, ed.
SPN, Praha.
47. Hofman J. (1977): Organizace botanických zahrad v ~esko­
slovensku. - In: Sete10vá V. et a1., Botanické zahrady,
p. 45-50, ed. SPN, Praha.
48. Hofman J. (1981): Ochranné pásmo Próhonického parku. Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, 1981/4: 5-8.
49. Hofman J. et Dvofák J. (1978): Teoretické a metodologické
problémy kulturně výchovné činnosti botanických zahrad. Inf. Mater. Fil. Fak. UK Praha, 1978/9: 1-23.
50. Hofmanová M. (1979): Op1etník sličný, nová zdomácňujíCí
ovíjivá rostlina. - Živa, Praha, 19: 179.
51. Holub J. (1975): C1aytonia a1sinoides - nová zplanělá
rostlina československé květeny a poznámky k jejímu rodovému zafazení. - Pres1ia, Praha, 47: 317-330.
52. Holubová-Jechová V. (1972): Lignico1ous Hypho~cetes from
Czechos1ovakia 1. Brachysporium. - Folia Geobot. Phytotax.,
Praha, 7: 217-224, 1 fig., 7 photo.
53. Holubová-Jechová V. (1973): Lignico1ous Hyphomycetes from
Czechos1ovakia 3. Sporoschisma, Sporoschismopsis and Catenu1aria. - Folia Geo~ot. Phytotax., Praha, 8: 209-218,
2 fig., 2 photo.
54. Holubová-Jechová V. (1982): Lignico1ous Hyphomycetes
from Czechos1ovakia 6. Spadicoides and Dip1ococcium. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: 295-327, 6 fig., tab.
19 et 20.
55. Husák S. (1977): C1aytonia perfo1iata. - Živa, Praha,
25: 159.
56. Chrtek J. et Chrtková A. (1983): Reynoutria x bohemica,
nový kfíženec z čeledi rdesnovitých. - Cas. Nár.
Muz.,
Praha, ser. natur., 152: 120.
- 87 57.xJahn H., Kot1aba F. et Pouzar Z. (1980): Ganoderma atkinsonii Jahn., Kotl. et Pouz., spec. nova, a paral1e1
species to Ganoderma lucidum. - 'Nestf. Pi1zbr., Detmo1d-Hei1igenkirchen, 1979-1980/11: 97-121, tab. color 1-3.
58. Jehlík V. (197~): Pěstování druhu Thuja standishi (Gord.)
Carr. v ~eskos1ovensku. - Cas. Slez. Muz., Opava, ser.
C, 1971/10: 55-66.
59. Jeh1ík V. et Lhotská M. (1970): Pfíspěvek k rozšífení a
karpobiologii některých synantropních rostlin z Pr~honic­
kého parku, Pr~onic a z údolí Botiče. - In: Slavík B.
/red./, Některé fytogeografické problémy Československa.
- Studie ~SAV, Praha, 1970/7: 45-95.
60. Jehlík V. et Větvička V. (1982): Rozšífení jmelí (Viscum
album L. s. 1.) ve Frýdlantském výběžku a poznámky
k jeho listové proměnlivosti. - Sborn. Severočes. Mus.,
Liberec, ser. natur., 12: 109-119.
61. Jičínská D. et Konča1ová N. (1980): Proč dub šipák
v Ceském krasu málo plodí? - Živa, Praha, 28: 83.
62. Jíra J. (1970): Nová forma smrku ztepilého. - Zpr. Arbor.
Nový Dvůr u Opavy, 13: 5-6.
63. Jíra J. et ~inde1áf J. (1968): Zvláštní forma douglasky
zelené. - Živa, Praha, 17: 99.
64. Jíra J. et Ty11er Z. (1970): Nálety azalek v Botanické
zahradě CSAV v Pr~onicích u Prahy. - Živa, Praha, 18:
174.
65. K1ášterský I. (1931): Rhododendron v Ceskoslovensku. Věda Přfr., Praha, 12: 4.
66. K1ášterský I. (1951): A cow1-forming virosis in Roses,
Lime-trees and E1m-trees. - Stud. Bot. Čechos1ove, Praha, 1951/12: 73-171.
67. K1ášterský I. (1954): Fraxinus exce1sior L. var. pr~­
honiciana K1ášterský, var. nova. - Čas. Nár. Mus., Praha, ser. natur., 123: 69.
68. K1ášterský I. (1955): Ascidie a abortace na listech Fagus silvatica var. rohanii Korber. - Sborn. Nár. Mus.,
Praha, 11B/3: 1-43.
- 89 -
- 88 69. K1ášterský I. (1959): Ascidie a ascidiosa na jasanech
v PrOhonicich. - Zpr. Dendro1. Sekce ~SBS, Praha, 2: 39-40.
70. Kot1aba F. (1967): Pevnik rozpraskaný - Xy1obo1us frustu1atus (Pers. ex Fr.) P. Karst. - v ~echách. - ~e8.
Mykol., Praha, 21: 117-119, tab. 7-8.
71. Kotlaba F. (1980): Komp1exni raciona1izačni brigáda pro
ochranu a rozvoj Pr~honick~ho parku. - Zprav. Ochr.
Přir. Okresu Praha-západ, 1980/1: 11-12.
72. Kot1abs F. et Pouzar Z. (1981): Rozliřeni a ekologie
lesk1okorky jeh1ičnanov~ - Ganoderma atkinsonii v ~es­
skoslovensku. - Čes. Myko1., Praha, 35: 121-133, tab.
9-10.
73. Kot1aba F. (1981): Vzácný choro§ 1esk1okorka jeh1ič­
nanová v Próhonick~m parku. - Zprav. Ochr. Přir. Okresu
Praha-západ, 1981/4: 10-12.
74. Kot1aba F. (1984): Druhy makromycet~ navržených k ochraně v okresu Praha-západ. - In: ~ebek S. Ired.l, Teoretick~ a praktick~ otázky ochrany hub, p. 15-22, ed.
Čsl. věd.společ. pro mykologii při ~SAV, Praha.
75. Kot1aba F. (1984): Zeměpisnéroz§iřeni a ekologie choro§~ (Po1yporales s. 1.) v ~eskos1ovensku. - 194 p.,
123 map., 36 tab., ed. Academia, Praha.
76. Kraus F. (1956): Mrazov~ §kody na okrasných dřevinách
v pr~honick~m parku. - Ovocn. a Ze1in., Praha, 4/7: 204.
77. Kraus F. (1957): O mrazuvzdorných~evinách v sadovnictvi.
- Ovocn. a Ze1in., Praha, 5/5: 136-137.
78. Kraus F. (1961): Přispěvek k ověřeni póvodu m1adistv~
formy Thuja occidentalis f. ericoides (Law8.) Beissner.
- Věd. Pro Výzk. Úst. Okras. Zahrad. ~SAZV Próhonice,
Praha, 1: 85-98.
79. Kraus F. et He1ebrant L. (1965): Mrazové §kody na dře­
vinách v parku Botanick~ zahrady ČSAV v Próhonicich. Zpr. Bot. Zahr. ČSAV PrOhonice, 1: 51-76.
80.
81.
82.
83.
84.
85.
86.
87.
88.
89.
90.
91.
Kučera
M. (1960): Picea koyamai Shiras. v kultuře Pr~­
honického parku. - Dendro1. Sborn., Opava, 2: 329-330.
Kučera M. (1967): Křidla semen jehličnatých dřevin. Živa, Praha, 15: 4-5.
Kučera M. (1968): Botanické dokumentačni sbirky. - 18sn.
Pr., Praha, 47: 372-373.
Kučera M. (1971): Rod Rubus v Botanické zahradě v Próhonicich. - Zpr. Bot. Zahr. Pr~onic8, 6: 69-109.
Kučera M. (1976): Taxonomická revize dřevin v Botanické
zahradě v Pr~honicich. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha,
14: 24-26.
Kučera M. (1974): Nový druh ostružiniku v botanické zahradě Botanick~ho ústavu ~SAV v Pr~honicich u Prahy. Živa, Praha, 22: 207.
Kučera M. (1975): Proměnlivost §i§ek modřinu sibiřského
Larix sibirica Ledebour. - Dendrol. Sděl., Praha, 29:
30-37.
Kučera M. (1976): Taxonomická revize dřevin v Botanick~
zahradě Pr~onice. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 15:
24-26.
Kučera M. (1979): Araucarie. - Živa, Praha, 17: 21-22.
Kučera M. (1979): Jirovce v Próhonickém parku. - Živa,
Praha, 17: 49-52.
Kučera M. (1981): Některé vzácn~ a zajimavé dřeviny T Pr Óhonick~m parku. Exochorda; Eucomia, Kolkwitzia; Dipe1ta;
Carpinus; Pterocarya; Maackiaj C1ethra, Pteleaj Hippopha e ;
Koe1reuteria, C1adrastis, Orixa; Cedre1a. - Zprav. Ochr.
Přir. Okresu Praha-západ, 1981/4: 12-16, 2 fig.; 1981/5:
12-14, 2 fig.; 1981/6: 15-16, 1 fig.,; 1982/1: 14-16, 3
fig.j 1982/2: 12-15, 2 fig.j 1982/4: 15-16, 1 fig.; 1982/
5: 13-16, 4 fig.j 1982/6: 14-15, 1 fig.; 1983/3: 45-48,
3 fig.; 1983/5: 79-80, 1 fig.
Kučera M. (1983): Genus Pinus L.: 2. Catalogue of the
co11ection of cones. - In: Index Seminum P1antarum/rnst.
Bot. Acad. Sci. Bohemos1o~/, Próhonice, 19: 52-60.
- 14 Zeravinec japonský neboli hyba (Thujopsis dolabrata
/L. f./ Sieb. et Zucc.) z čeledi cypřiěovitých (Cupressaceae) představuje další dekorativní jehličnan. Je to dřevi­
na p~vodní v japonských horách, se širokou výěkovou amplitudou. Do Evropy, kde dosahuje většinou pouze keřovitého
vzr~stu, byl zeravinec zaveden v roce 1853. Vyžaduje vlhčí
a bohatší p~du. V Pr~onickém parku je uváděn např. v r.
1909 u Labešky a v roce 1927 bez bližěího určeni místa.
V zimě 1928/1929 zmrzl i pod sněhovou přikrývkou. Ze staršich výsadeb z~stali zachováni tři jedinci v Oboře, a sice
dva pod hrází Labeěky a jeden na Hřebenu; poslední jedinec
je největší a dosahuje dnes 7 m výšky. V roce 1981 byly
vysazeny mladé rostliny, vypěstované v zahradě na Chotobuzi
opět na Hřeben, čtyři do oddělení 150c (výška 0,3-0,5 m) a
jeden do odd. l53a (výška 0,3 m).
Zástupci rodu Torreya Arn. z čeledi tisovitých (Taxaceae), doróstající v kultuře pouze výěek keřó,vyžadují chráněné polohy, bohaté na vlhkost vzdušnou i pódní. Škodí jim
přímé oSlunění,zpósobující žloutnutí jehličí a v zimě' omrzání. Ze šesti známých druhó, póvodních zčásti ve východní
Asii a zčásti v Severní Americe, byly v Próhonicích v próběhu let zkoušeny čtyři. Z roku 1927 je
uváděna torreya
veliká (Torreya grandis Fort.), z roku 1929 torreya tisolistá (Torreya taxifolia Arn.). Ze starších výsadeb zóstala zachována však pouze jedna torreya japonská (Torreya nucifera
/L./ Sieb. et Zucc.) a to na Hřebenu v odd. l5le, 7 m vysoká; již několikrát namrzla, ale vždy znovu regenerovala.
Mladá rostlina téhož druhu, vypěstovaná z výsevu v Oboře a
dnes 0,4 m vysoká, byla vysazena do stejného oddělení v r.
1983. Dva zástupci dalšího druhu - torreye kalifornské
(Torreya californica Torr.), doplnili sortiment v letech
1975 a 1977. Až do zi~ 1984/1985 vážněji poěkozeni nebyli
a jejich výška je 2,6 m a 0,3 m.
Listnaté dřeviny, v d~sledku své vět.ěí bohatosti v pří­
rodě, poskytují mnohem širěí možnosti pro introdukci než
- 15 jehličnany. Z celé řady druhó v Pr1~honicich zkoušených,
vybíráme několik vzácnějších, poměrně zřídka pěstovaných.
Z celkového počtu kolem 18 druhó rodu Cedrella P.
Browne a Toona Roem., p~vodních.v jihovýchodní Asii, tropické Americe a Austrálii, je možno v našich klimatických
podmínkách pěstovat pouze jeden druh - česnekovník čínský
(Cedrella sinensis Juss.). V Próhonicích se uvádí v sortimentu Dendrologické společnosti v letech 1910-1911 a v parku v roce 1927. Zachován z~stal jeden stromek v Oboře, v odd.
l15b. Podle jeho tvaru lze soudit, že často namrzal a znovu
zmlazoval. Věechny rostliny později vysazované byly vypěs­
továny z odkopkó tohoto jedince. V roce 1959 byl vysazen
jeden česnekovník do odd. l3lb a deset k Bořínu do odd.
l7la. Prvý jedinec, vzhledem k dobrému stanovišti úspěšně
roste, dosahuje 6 m výěky. Z rostlin v odd. l7la zóstaly
pouze dvě, 8 m vysoké stromky.
Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum Sieb.
et Zucc.), patřící do čeledi zmarličníkovitých (Cercidiphyllaceae), zastoupené tímto jediným rodem a druhem, vyžaduje hluběí a vlhčí pódu a pro dobrý vývin slunná stanoviště. Poměrně odolný druh, což dokazuje výskyt vzrostlých
jedincd v drsnějších polohách Československa, ?apř. ve vrchlabském parku. Strom středního vzróstu, který se zpravidla
od.podu rozvětvuje v několik kmenó. Dekorativní je svým jemným vejčitým listem, na okraji vroubkovaně pilovitým a na
podzim načervenale zbarveným. V Próhonicích se uvádí v sortimentu Dendrologické společnosti v letech 1935-1936 a
v parku v roce 1927. Dnes nejstarěí jedinec na tzv. Pivoňko­
vé vyhlídce pOblíž zámku je kolem 25 m vysoký. Druhý nejstarěí, i když o něco mladěí stromek roste v Oboře v odd.
l19a a dosahuje výěky 13 m. K němu byly v roce 1978 přisa­
zeny čtyři nové rostli~, vypěstované na zahradě Chotobuz.
Z nich zbyly dvě, 1,5 a 0,8 m vysoké. Rostlina vysazená v r.
1945 na Zdiměřické louce (odd. 137) byla po několika letech
zničena při senoseči.
- 92 120. Svoboda A. M. (1969): Lonicera henryi Hems1., vzácná
1iana v Praze. - Dendrol. Sděl., Praha, 19: ll.
121. Svoboda A. M. (1969): Několik poznámek k pěstování révy
pro okrasné účely v Chu~enicích a Pr~onicích. - Denarol. Sděl., Praha, 19: 16-17.
122. Svoboda A. M. (1969): Nová nadějná jehličina v Česko­
slovensku - borovice rume1ská (Pinus peuce) Grisebach.
- Živa, Praha, 17: 138-139.
123. Svoboda A. M. (1971): Nová choroba zimolezu? - Dendrol. Sděl., Praha, 25: 27.
124. Svoboda A. M. (1971): O zvlá~tnim utváření ~iěek smrku
Picea abies Karst. - Lesnictví, Praha, 17: 737-790.
125. Svoboda A. M. (1971): Pestrolistá vrba popelavá, jíva
s převislými větvemi a vrba rozmarýnolistá. - Dendro1.
Sděl., Praha, 25: 23.
126. Svoboda A. M. (1971): Poznámky o pěstování japonské
borovice drobnokvěté (Pinus parvif10ra Z. S.). _
Dendro1. Sděl., Praha, 25: 15-16.
127. Svoboda A. M. (1971): Tvarové zvláštnosti 11st~ okrasného Rohanova buku lesního (Fagus sy1vatica 1. cv. Rohanii). - Živa, Praha, 19: 179.
128. Svoboda A. M. (1972): Proměnlivost 1istt buku lesního
~agus si1vatica L.). - Studie ČSAV, Praha, 1972/2:
1-143, 15 fig., 21 tab., 15 diagr., 28 photo.
129. Svoboda A. M. (1972): Pr~honický park y minulosti, současnosti a budoucnosti. - Vesmír, Praha, 51: 280-281,
7 photo.
130. Svoboda A. M. (1973): Výsledky introdukce jeh1ičnat$ch
dřevin v PrOhonicích. - ~as. Slez. Muz., ser. C, Opava,
22: 37-49.
131. Svoboda A. M. (1974): Cizokrajné a okrasné dřeviny
v Pr~onick$ch zahradách. - Dendrol. Sděl., Praha, 28:
51-56.
132. Svoboda A. M. (1974): Dvě okrasné odrOdy smrk~ v na~ich
zahradách (Picea exce1sa cv. Rothenhausi, P. omorika
cv. Fassei). - Dendro1. Sděl., Praha, 28: 64-65.
133. Svoboda A. M. (1974): Chiméry na kořenech červenolis­
tých buk6. - Folia Dendrol., 8ratisiava, 1: 80-83.
- 93 134. Svoboda A. M. (1974): Železné dřevo - Parrotia persica
C. A. u nás. - Dendro1. Sděl., Praha, 28: 58.
135. Svoboda A. M. (1975): Nová okrasné dřevina - Aflatunia
ulmoides (Franch.) M. Popova její introdukce. - Dendrol. Sděl., Praha, 29: 22-23.
136. Svoboda A. M. (1975): Okrasné mandloně. - Dendrol.
Sděl., Praha, 29: 22-23.
137. Svoboda A. M. (1975): ~vodnost tisu červeného (Taxus
baccata L.) a výskyt bej1omorky tisové (Taxomyia taxi
Znchb.). - Čas. Slez. Muz., ser. C, Opava, 24: 147-152.
138. Svoboda A. M. (1975): dspěšné introdukce meruzalky
dvoutrnné (Ribes diacanthum Paa1) z Mongolska. Dendrol. Sděl., Praha, 29: 25-26.
139. Svoboda A. M. (1976): Gymnospermae /Pr6honického parkuj.
- In: Index Seminum Plantarum/lnst. Bot. Acad. Sci.
Bohemos1ov J, Pr~onice, 12: .22-29.
140. Svoboda A. M. (1976): Introdukce okrasných jehličnatých
dřevin. - Studie ~SAV, Praha, 1976/5: 1-122.
141. Svoboda A. M. (1976): Složené listy u buku a břečtanu.
- Živa, Praha, 24: 127-128.
142. Svoboda A. 8. (1977): Angiospermae /PrOhonického parkuj. In: Index Seminum P1antarumlInst. Bot. Acad. Sci. Bohemos1ovJ, Pr~onice, 13: 18-38, 1 map.
143. Svoboda A. M. (1979): Autogenní chiméry jako zdroj
morfologických a fyziologických změn. - LesnictYí, Praha, 25: 171-175.
144. Syoboda A. M. (1981): Introdukce okrasných listnat$ch
dřeYin. - Studie ~SAV, Praha, 1981/12: 1-89.
145. Svoboda A. M. (1981): Výsledky introdukce listnatých
dřevin v Prdhonicích. - Studie ~SAV, Praha, 1981/12:
124-162, 1 map.
146. Svoboda A. M. (1982): Posnáaky o pěstování kavkazského
smrku východního v ~eskoslovensku. - Živa, Praha, 30:
9-10.
- 94 147. Svoboda A. M. (1983): Drei bedeutende, in der Tschechos1owakei angepflanzte Jugoslawische geholzarten.
IPicea omorika cv. Fassei, Pinus peuce, Pinus leucodermis cv. Smidt/. - Zbornik Radova Akad. Nauk Umjetn.
Bosne, Hercegovine, Saraje~o, 72/21: 231-238.
148. Svoboda A. M. (1983): Genus Pinus L. 3. The Pines in
Czechoslovakia. - In: Index Seminum P1antarum IInst.
Bot. Acad. Sci. Bohemoslov.l, Próhonice, 19: 61-64.
149. Svoboda A. M. et Benčat F. (1976): Výsledky introdukce
a pěstováni cizokrajných, hlavně jehličnatých dřevin
v Československu. - In: ~tudie ihlič. drevin IArb. SAV
Mlyňany/, p. 131-146, Bratislava.
150. Svoboda A. M. et Jira J. (1962): Index plantarum, collectiones Próhonice. - In: Index Seminum Plantarum,
IVýzk. dst. Okras. Zahr.l, Prdhonice, 14: 39-41.
151. Svoboda A. M. et Kučera M. (1960): Pěstováni pamodřinu
činsk~ho v Československu. - Dendrol. Sborn., Opava,
2: 289-294.
152. Svoboda A. M. et Kučera M. (1960): Vzácně pěstovaná
dřeviny (Nothofagus, Cedrela). - Dendro1. Sborn., Opava, 2: 337-340.
153. Svoboda A. M. et x Rel B. (1969): Přehled lokalit a
jedinc6 Pinus peuce v Československu. - Dendro1. Sděl.,
Praha, 20: 14-17.
154. Svoboda A. M. et Svobodová D. (1961): Význam seznamu
semen pro introdukci a návrh na jeho přestavbu. - Acta
Pr6honiciana, PrOhonice, 26: 19-31.
155. Svoboda A. M. et Svobodová D. (1961): Význam seznamu
semen pro introdukci a návrh na jeho přestavbu. - In:
Index Seminum P1antarum IVýzk. dst. Okras. Zahrad./,
PrOhonice, 13: 19-25.
156. Svoboda A. M. et Svobodová D. (1966): Javor h1'adký
(Acer glabrus), má ně známý druh pro okrasn~ výsadby.
- Ovocn. a Zelin., Praha, 14: 220-221.
- 95 157. Svoboda P. et a1. (1966): Botanická zahrada ~SAV v PrOhonicich. Vznik, vývoj a dneěni stav. 1. Historie botanických zahrad a jejich úkoly. 2. dko1y dendrologie. 3.
Botanická zahrada ČSAV. A. Arboretum - Jeh1ičiny. Zpr. Bot. Zahr. ČSAV PrOhonice, 2: 1-175.
l58. Svoboda P. et-a1. (1967): Botanická zahrada ~SAV v Próhonicich. Vznik, vývoj a dnešni stav. A. Arboretum Listnáče. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prdhonice, 3: 1-277.
159. Svoboda P. (1967): Historie rosarii. - Zpr. Bot. Zahr.
ČSAV Prdhonice, 5: 5-11.
160. Svoboda P. (1967): Sbirka ku1turnich rOži. - Zpr. Bot.
Zahr. ČSAV Prdhonice. - 5: ll-58.
161. Svobodová D. (1968): Vzácná kulturni varieta javoru
m1~če - Acer p1atanoides L. cv. Sto1ii. - Živa, Praha,
16: 13-14.
162. Svobodová D. (1970): výskyt americk~ho javoru okrouh1o1ist~ho (Acer circinatum Pursh) v ~eskoslovensku. - Živa, Praha, 18: 137.
163. Svobodová D. (1971): Výskyt a pěstování javoru pensy1vánsk~ho (Acer pennsy1vanicum- L.) v naěich parcích a
zahradách. - Živa, Praha, 19: 54-55.
164. Svobodová D. (1975): Javor habro1istý, exotický druh
z Japonska (Acer carpinifolium Siebo1d et Zuccarini).
- Živa, Praha, 23: 47-48.
165. Svobodová D. (1980): Rybízy. - Živa, Praha, 28: 213-215.
166. Svobodová D. et Svoboda A. M. (1960): Index seminum
v ČSSR, jeho význam a budoucnost. - Zpr. Kraj. Arbor.
Nový Dv~r u Opavy, 6: 3-5.
167. Svobodová D. et Svoboda A. M. (1976): Ověřeni hybridniho pOvodu strom~ (Pinus x schwerinii Fit.). - In:
~tudie ih1ič. drevin IArbor. SAV Mlyňany/, p. 223-231,
Bratislava.
168. Svobodová D. eť Větvička V. (1981): Dřin obecný (Cornus mas), jeho kultivary a terato1ogick~ odchylky. Živa, Praha, 29: 56-57.
-- 96 169. ~inde1áf J. (1972): Če1ea Hamame1idaceae - použití
v sadovnictví v Českých zemích. - 120 p., ms. /Dip1.
práce, depon.: ~Z Praha/.
170. Sindeláf J. (1975): Rod Hamamelie T PrOhonickém parku.
- Dendro1. Sděl., Praha, 28: 57-58.
171. ~indeláf J. (1985): Vilíny. - Zahrádkáf, Praha, 1985/2:
44-45.
172. Tyl1er Z. (1957): Hofec tolitovitý v sadovnictví. Živa, Praha, 5: 197.
173. Tyller Z. (1958): PrOhonické alpinum. - OTocn. a Zelin.,
Praha, 6: 204-206.
174. Tyller Z. (1967): Z historie prOhonického alpina. Zprav. Bot. Zah~. ~SSR, Praha, 1: 55-57.
175. Tyller Z. (1968): Z historie alpinek. - Zahrad. Listy,
Praha, 61: 181-185.
176. Ty11er Z. (1971): Alpinum Botanické zahrady v PrOhonicích. - Zpr. Bot. Zahr. PrOhonice, 6: 3-47.
177. Tyl1er Z. (1972): Prha arnika v pfírodně krajináfských
parcích (Arnica montana L.). - Živa, Praha, 20: 18.
178. Tyl1er Z. (1973): Galerie horských druhO V. Hofec Clusi~v - Gentiana c1usii Peer. Song. Prvosenka nejmen§í
- Primula minima L. - Živa, Praha, 21: 173.
179. Ty11er Z. (1981): Prha anika v PrOhonicích. - Zprav.
Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, 1981/4: 9-10.
180. Tyller Z. (1981): VstaTač májoTý v PrOhonickém parku.
- ZpraT. Ochr. P~ír. Okresu Praha-západ, 1981/1: 8-10.
181. Tyl1er Z. et Hofman J. (1968): B~.zen v Botanické zahradě PrOhonice. Leták č. 1. - II p., ed. Botanická zahrada ~SAV PrOhonice.
182. Ty11erová D. (1968): Zajímavá forma smrku obecného
(Picea abies IL.I Karst.). - Živa, Praha, 16: 176.
183. Tyllerová D. (1969): Davidie - málo známá d~evina na§ich parkO. - Živa, Praha, 18: 93.
- 97 184. Tyllerová D. et Roudná M. (1983): dspě§ná introdukce
vzácných d~eTin v prOhonickém parku. - Živa, Praha, 31:
134.
185. Uiberlayová E. (1961): Cizokrajné duby v prOhonickém
parku. - Věd. Pro Výzk. dst. Okras. Zahrad. ČSAZV, Praha, 1961/1: 37-81, 44 fig.
186. Uiberlayová E. (1963): Tsuga. (Pfehled v prOh. parku
rostoucích druhO, odrOd a jedincO s biologickými údaji).
In: Index Seminum Plantarum /Výzk. dst. Okras. Zahrad./,
PrOhonice, 15: 43.
187. Uiber1ayová E. (1969): Evidence rostlin v botanické zahradě v PrOhonicích. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha,
5: 34-39.
188. Uiberlayová E. (1970): Zahradnici - ochránci p~irody. Zahr. Listy, Praha,
63: 248-249.
189. Uiberlayová E. (1972): Prdhonický park poněkud jinak
než v květech. - Živa, Praha, 20: 46-48.
190. Uiberlayová E., SToboda A. M. et Jíra J. (1962): Quercus. Pfehled v prOh. parku rostoucích druhO, odrOd a
jedincO s biologickými údaji. - In: Index Seminum Pl&n~
tarum IVýzk. dst. Okras. Zahrad.l, PrOhonice, 14: 37-39.
191. Ulman J. et Tichý V. (1984): Skorec v PrOhonicich. Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, Praha, 1984/3:
45-47.
192. Vacková M. (1968): Korkovník amurský u Postfekova. Živa, Praha, 16: 16.
193. Vacková M. (1970): O československých zahradách a arboretech. - ~as. Slez. Muz., ser. C, OpaTa, 9: 209-213.
194. Vacková M. (1973): Tisk pí§e o našich botanických zahradách. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 12: 94-95.
195. Vacková M. (1974): Adresá~ botanických zahrad a arboret
v ~SSR (stav k 30.9.74). - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 13: 47-56.
196. Vacková M. (1976): Tisk o botanických zahradách v roce
1975. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 16: 56-57.
- 99 -
- 98 197. VackoT-á M. (1978): Tisk o botanických zahradách v letech 1973 až 1977. - Zprav.Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 20:
35-38.
198. VětTička V. (1983): Vi1íny - perly zimní pfírody. Živa, Praha, 31: 13-15.
199. vV IVětvička V.I (1984): Barevná plány Prdhonick~ho
parku. - Živa, Praha, 32: ll.
200. 2~árská D., Svoboda A. M. et Formánek V. (1981): NOTá
odr~da okrasn~ho smrku Picea exce1ea Link., f. reflexa
Carr. ev. Formánek. - Dendrol. Sděl., Praha, 25: 13-14.
Krátká
sdělení
PrOhonick~ho
o pracoTnících, kteff se zasloužili o rozvoj
parku
201. Kotlaba F. et Ticný V. (1984): 60 let akademika Slavomi1a Hejn~ho. - Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ,
1984/1: 62-64.
202. Svoboda A. M. (1963): Prof. Dr. Ing. Jan Jelínek zemřel.
- Dendrol. Sděl., Praha, 4: 7-8.
203. Svoboda A. M. (1970): Zahradní architekt Eugen ~midt
zemfe1. - Dendrol. Sděl., Praha, 21: 19-20.
204. Svoboda A. M. (1971): Význam Františka Thomayera pro
dendrologii. - Dendrol. Sděl., Praha, 25: 33.
205. Svoboda A. M. (1973): František Zeman. - Dendro1. Sděl.,
Praha, 27: 51.
206. Svoboda A. M. (1973): Karel Jirák. - Dendrol. Sděl.,
Praha, 27: 75-76.
207. Svoboda A. M. (1978): Historická zeleň a celoživotní
dílo doc. dr. ing. B. Kavky. - In: KaTka B. et ~inde1áfová J., Funkce zeleně v životním prostfedi, p. 228-230, ed. SZN, Praha.
208. Svoboda A. M. (1979): Vzpomínka k nedožitým sedmdesátinám prof. P. Svobody. - Folia Dendrol., Bratislava,
6: 166-169.
209. Svoboda A. M. (1981): Vzpomínka na dr. Ivana Kláštersk~ho (1901-1979). - Folia Dendrol., Bratislava, 8:
168-169.
210. VětTička V. et Svoboda A. M. (1971): RNDr. Ivan K1ášterský sedmdesátníkem. - Živa, Praha, 19: 180, 1 photo.
Abecední rejstfík
autor~
Anonymus 1-6. - Blahník Z. 7-10. - Blažek M. 11-26. V. 28-30. - Dostálek J. 30. - DostálkoTá A. 31-38,
96. - DoudoTá H. 96. - Dvofák J. 39, 49. - Formánek V. 41,
200. - Helebrant L. 79. - Hofman J. 39, 42-49, 97, 181. Hofmanová M. 50. - Holub J. 51. - Holubová-Jechová V. 52-54.
- Husák ~. 55. - ChrtkoTá A. 56. - Jehlík V. 58-60. - Jičín­
ská D. 61. - Jíra J. 62-64, 150, 190. - Klášterský I. 65-69,
97. - Končalová N. 61. - Kotlaba F. 70-75, 201. - Kraus F.
76-79. - Kučera M. 27, 80-94, 151, 152. - Lhotská M. 59. N~mec M. 26, 95-105, 184. - Svoboda A. M. 27, 52-94, 106-156, 166, 167, 190, 200, 202-210. - Svoboda P. 157-160. Svobodová D. 154-156, 161-168. - ~indeláf J. 63, 96, 105,
169-171. - TicQý V. 191, 201. - ~'yl1er Z. 64, 96, 172-181.
- Tyl1erová D. 96,182-184. - Uiberlayová E. 185-190. - Ulman J. 191. - Vacková M. 192-197. - Větvička V. 60, 168,
198, 199, 210. - Žaárská D. 200.
Černík
- 100 III.
Ddležitější závěrečné
zprávy, rukopisy a mapové podklady
- 101 IV. Zprávy Botanické zahrady Prdhoniee -
přehled
dosud
--------------------------------------------------
vyšlých svazkd
Blahník Z. et Větvička V. (1984): Místní jména v Prdhonickém
parku. Rozcestí, mosty, jezy~ vstupy. - 4 p., 4 map., ms.
/Rozmn., depon.: Botanický ústav ~SAV Prdhoniee/.
Hofman J. (1974): Zpráva o činnosti Botanické zahrady v Prdhonicích. - 37 p., 2 append., ms. /Rozmn., depon.: Botanický ústav ~SAV Prdhonice/.
Hofman J. (Roudná M., Purchart V., Tyllerová D.): Zpráva
o škodách v Botanické zahradě PrOhonice po vichřici a
záplavě ze dne 18. srpna 1974. - 5 p., ms. /Příloha
Zprávyza oddělení Botanické zahrady 1974. »epon.: Botanický ústav ~SAV prdhonice/.
Roudná M. (1980): Přehledná zpráva oddělení Botanické zahrady
Botanického ústavu ČSAV Prdhonice za období 1975, 1976-1980. - 42 p., 2 append., ms. IDepon.: Botanický ústav
~SAV Prdhonice/.
Svoboda P. et ale (1965)! Botanická zahrada ČSAV T Prdhonicích. Vznik, vývoj a dnešní stav. - 481 p., 5 map., ms.
/Rozmn., depon.: Botanický ústav ~SAV Prdhonice/.
Dobrý J., Buršík A. et ale (s. a.): Botanická zahrada Prdhoniee. /Mapa Prdhonickáho parku 1
1000/. - 1 map., ed.
Botanický ústaT ČSAV Prdhonice.
Svoboda A. M., Zavadil E. et Jager J. (1963): Prdhonický park
- orientační plánek parku~ stanoviětní charakteristika.
/Plán parku po sekcích 1 : 2880/. - 64 p., ed. Botanická
zahrada ~SAV Prdhonice /cyklostyl/.
Uiberlayová E. (s. s.): Plánky rozšíření dřevin v PrOhonickém
partu /1 : 500/. - 145 p., ed. Botanický ústav ČSAV Pr6honice /světlotisk tiskeml.
1 - 1965 (Historie československých botanických zahrad,
Dendrologická společnost, mraZOTé škody na dřeTinách),
77 p.
2 - 1966 (Historie botanických zahrad a jejich úkOly, Botanická zahrada Prdhonice - historie, přírodní poměry,
místní názvy; Arboretum - Jehličiny), 176 p.
3 - 1967 (Arboretum - Listnáče), 278 p., 3 map.
4 - 1967 (Sbírka oTocných dřevin), 63 p., 1.ap.
5 - 1967 (Rosarium), 67 p., 2 map.
6 - 1971 (Alpinum, borovice a rod Rubus v Prdhonickém parku),
111 p., 1 map., 25 fig.
7 - 1974 (Irid'riua), 96 p., 2 maje
8 - 1982 (Smrky, oře!áky, rod Corylus a Ostrya v Prdhonickém
parku), 35 p., 32 fig.
- 102 -
V. Leporela
1972 - Botanická zahrada Pr~honice. Kosatce. - 13 photo, ed.
ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie L. Sitenský, odb.
spolupráce M. Blafek).
1973 - Botanická zahrada PrUbonice. Rhododendrony. - 13
photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, text A. Dostálková).
1974 - Botanická zahrada Pr~honice. Kulturni rófe. - 13
photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, odb. spolupráce H. DoudoTá).
1977 - Botanická zahrada Próhonice. - Alpinum. - 13 photo,
ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, text
Z. Tyller).
1983 - PrOhonice, Botanická zahrada. - 13 photo, ed. ČTK­
-Pressfoto, Praha, ed. 2. (Fotografie K. Gregor, V.
Motl, text Z. Ty11er).
1983 - Próhonice. Botanická zahrada. - 13 photo, ed. ČTK­
-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, V. Motl,
odb. spolupráce V. Větvička).
1984 - Próhonický park. - 10 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha.
(Fotografie V. Motl, text V. VětTička).
1984 - Botanický ústav ČSAV. Próhonický park. - 13 photo, ed.
ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie H. Atanasová, text
V. Větvička).
1984 - Botanický ústaT ČSAV. PrOhonické alpinum. - 13 photo,
ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie H. Atanasová,
Z. Feyfar, V. Motl, V. Větvička, text V. Větvička).
1984 - Botanický ústav ČSAV a ~doz Prdhonice. Stálezelené
rododendrony. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha.
(Fotografie H. Atanasová, V. Motl, text K. Hieke,
V. Větvička).
- 103 Bibliography of works connected with PrOhonice Park
Compiled by Milena Roudná and Martina
tion with authors.
Beneěová
in coopera-
The bibliography consists of five parts:
I. List of printed guides through the park.
II. Publications which are totally or in part deToted to the
park or at least give some detailed information about
the park. Only the publications by employees of the Botanice1 Institute are included; those by other authors on1y
if they are of our employeea co-authors (marked with x).
This part ia conc1uded by the alphabetical index of authors with numbers referring to individual publications.
III. Reports, manuscripts and maps.
IV. List of a11 issues of the Bulletin of PrOhonice Botanica1
Garden (ZpráYy Botanické zahrady PrOhonice).
Note: List of issues of the Index seminum et plantarum
edited by the Botanicel Institute see Index seminum et
plantarum 20, 1984, p. 19-20.
V. List of folders with photographs taken in the park or in
the specialized col1ections.
Poznámky:
Poznámky:
Zprávy Botanick~ zahrady PrOhonice, 9. - Vydal Botanický
ústav ~SAV, PrOhonice jako interní publikaci v roce 1985.
Milena Roudná
Návrh obálky Jiří Bla!ek, Václav Větvička
Přepis Jiří Zázvorka
Anclický překla~ Libuěe Bubeníková, Milena Roudná
Redakčně připravila
Náklad 1200 výtiskd.
Tisk SNV Praha