JAK A PRoČ SBÍRAT HMYZ

JAK A PRoČ SBÍRAT HMYZ
ZPP"ACOVAI'
Do0 DR JARoSLAV
HRBÁČ:nx
A tJPoT,tIPItAo o\,Níc.l
FRANTIŠEK
x 30. VIII.
KLAPÁLEK
1863 v Lr.ržirr S]<rrtče,
t 3. II. l9l9 r' Praze.
PR,AHA
Ig64
NAKLADATELSTvÍ
Čnsxosl,ovENSKÉ
AKADEMIE
vĚI)
Laktofenol si pÍipravíme smícháním 20 g ch. č. krystalického fel0 g glycerolu a 20 g destilovanévody.
nolu, 20 g kyseliny mléčné,
Směs nut,no uchovávat v láhvi z hnědéhoskla ve tmě.
Z chlora|hydrátov ch směsí se mi nejlépeosvědčilamodifikace prof.
Dr Šulce:l0-t2 ďílri arabskégumy, 20 díl destilovanévod'y, 20 díl
chloralhydrátu a t0 dílri kyseliny mléčné.
R,ámování preparátri a vyznačenípotžebn;ich dajri provedeme poclle pokynri na str. 53 a 56.
LITER,ATUR,A
Boier M.: Pseudoscorpioniďea I-II.
rn Schulze-Iítickenthal: Das Tiorroich,
57-8. Borlin 1932.
Kástner A.: Moos. oder Aftorskorpiono. rn Bro}rmor: Tierwolt Mittoleuropas
fff. Borlin 1926.
I{ástner A.: Psoudoscorpiones, After- oder Moosskorpione. In Schulze: Biologie der Tiero Deutschlands. Borlin 1928.
Schenkol E.: Psoudoscorpionida (Afterskorpione). fn Dahl:Tierwolt Doutschlands VIII. Jona 1928.
SEKÁČI - oPruIoNIDEA
/
Dr V. Šittravy
Zprisob života. Většina našich druhri žije na vlhčích a stinn;fbh
místech, jen málo druhri nalezneme n& suchych lokalitách. Nejvíce
druhri žije ve vyšších polohách, v b|izkosti horsk;fch potričkri, v lesích
s hojn;ím poďrostem a, v okolí rybníkri. Chytáme je zde pod menšími
plochymi kameny,ležicimi ve stinnfch místech a které nepňiléhají celou svou dolní plochou k podložce' pod rilomky větví, Iežicichna zemi,
ve štěrbinách zeb|e|,fchpaňez , v trávě a skulinách pŤi koŤenech stromri,
na pních stromri. Jen v;fjimečně se některé druhy zďtžují na větvích
vyšších stromri (Mi,topus morio, Phalangium opilio, Liobunum, Platybunus palpinalis).
I{a skalách na|ézá,me druh Liobunum rupestre
a některé druhy rodu Nelima, na plodnicích hub, hlavně lišek, se velmi
často zďtžuji sekáči Lophopili,o tr,t,(lentatus. V blízkosti lidskfch pŤíbytkri nebo pŤímo v bytech žijí druhy opitio parientinus, o. saxatil,is,
Phalangium opi,lio, v5ijimečně i některé druhy rodu Liobu,num.
Skoro všichni naši sekáči jsou zvíŤaty nočními. PŤes den sedí nehybně
\'e Sv}ich ťrkryteeh pod kamenv nebo ve skrrlině, po setmění vy|ézaji a
58
pohybují se zpravidla jenom v nevelkém okruhu od svého ťrkrytu, vyhledávají potravu, páŤí se a snášejívajíčka. Druhy, které za dne odpočívajína nekryt;ích místech, mají často ochranné zbarvení. Za ďne pobíhají pouze někdy sekáči Phalangi,um opilio, La,cinius horri,ď,us,Platybunus bucephalus, ačkcjliv jejich vlastní život' začiná také ažpo seŮmění.
Sekáče v našich krajinách nalezneme po cel;. rok. V lednu a ri.nor.u
žijí pod kameny, i zapad mi sněhem, mláďata rodu Platybunzs a do(Troguli,ď,ae), ž|á,znat,kovit;fch
spělí jedinci čeledí plošíkovitych
(Ischgropsaliď,ae). v bŤeznu,.
(Nemnstomatiď,ae) a klepítníkovitfch
mláďata
dalších sekáčri.,v červnu již
dubnu a květnu k nim pŤistupují
rrajdeme více druhri ďospěl;1ich.Většina našich sekáčri čeleďi Phalangiiď,ae ďospívá však až v pozdních letních měsících a začátkem pod'zimu,
ale s pňíchoďem prvních mrazíkrl obyčejně hynou, jen v;Íjimečně někdy pÍežívajíaž ďo začátku prosince. Hlavní ďobou v;Ískytu většiny
našich sekáčťra nejvhoďnější ďobou jejich sběru je podzim.
Sběr a konservace. Jelikož většina našich sekáčrimá ďlouhé nohy,
které se lehce odtrhávají (t. zv. aatotomie), musíme byt pŤi jejich
sbírání velmi opatrní, chceme-li mít ve sbírce nepoškozené jedince.
Drobné druhy a mláďata sbíráme měkkou tenkou entomologickou pinSetou. Jelikož pŤi pbracení kamene většina sekáčri zrist'ane nehybně
seďět, pokusíme se uchopit zvíŤe pinsetou vžďy za několik nožek najednou (nikdy rle Za měkké tělíěko, které by se velmi poškodilo). Větší
druhy, clruhy s velmi ďIouh;ími nohami nebo béžicí zvitat,a chytneme
nejsnáze prsty, pňi čenižse rovněž vyvarujeme uchopit sekáče za t'élrič,ko, aby se nepoškodilo. Některé druhy získáme též prosíváním spad.
lého listí nebo lesní pridy.
Jediná možnost konservace sekáčri je v 70o/oalkoholu. Alkohol nosíme na exkursích v epruvetách (str. 47), azavŤpn ch korkovou zát,kou. Sekáče vkládáme do epruvet pokud. možnot tak, aby tělo leželo
na ďně a všechny nohy směŤovaly vzh ru. Do téžeepruvety mrižeme
dát i více jedincťr téhož ďruhu' vžďy však z t,éželokality. Do epruvet,y
vkládáme lístek s ridaji o nalezišt.i. Pro hrubší orient,aci vezmeme
s sebou na exkursi téžlupu nebo lépe triedroYou nr.onolupu, elektrickou
svítilnu (pro lovení v noci), několik prázdn1i?ch větších skleniček nebo
krabiček pro sběr živj,ch sekáěri a kousek obvazové vaty, kt'erou vklárláme narl nasbirané .sekáče clo lahviěkv, aby se otíesv pl'.i dopravě
59
\r
nepoškoďli. Sbírku sekáčri uspoŤádáme podle pokynri n& str. 48.
Chceme-li sbírat sekáče za ričelem studií anatomick;iich nebo histologick;;ich, vezmeme si s sebou větší širokohrdlou láhviěku s Navaši.
novou fixační směsí (str. 2 0), která má tu vyhodu, že v ní mrižeme nechat sběr delší dobu, až ďo zpracov,ání. Nouzově nahradíme tuto směs
l0% formalinem (4o/oformolem).
Preparace.
PŤi určová'ní je nut,no často odpreparovat některé
části, na pň. penis, kladélko, makadlo a p. Provedeme to jemnymi
preparačními jehlami. odpreparované části vložíme do téžeepruvety'
ale nikoliv volně, r$rbrž do malé kapilárkyl II& obou koncích uzavŤené
vat,ou. Jestliže jsme zhotovili z jmenovan;ich ristrojri trval;i mikroskopickf preparát, musítne jej opatŤit veškerfmi. potŤebnfmi ridaji
(viz str. 56) a dále jej očíslovat a pňíslušnéčíslo též napsat, na etikotu
uvnitŤ skleničky.
Chceme.li zhotovit exponát pro vfstavní sbírku, musíme'použít
pokuď možno čerstvého sběru, jelikož v lihu sekáči tvrdnou a pŤi po.
kusu natáhnout nohy u déle konservovaného zvítebe se tyto velmi
lámou. Sekáče upevnínre na sklo vlasem nebo tenkou nití tak, že buď
provlékneme-nit jehlou tělem v místě mezi 2. a 3. kyčlí, nebo pŤevážeme mezi 2. a 3. párem noh. opatrně natáhneme nohy a makadla
do patŤičnépŤirozené polohy a preparát, vložíme do skleněného válce,
naplněného 80 o/oalkoholem.
Určování. K běžnému určování našich sekáčŮ většinou postačí
t,riedrová monolupa, upevněná na stojánku, která zvětšuje 20ktá,t.
Sekáče pozorujeme ponoŤenév tekutině (lihu nebo vodě) na skleněné
nebo porcelánové misce, pÍi č'emžje osvětlujeme shora nejlépe upevněnou kapesní svítilnou, opatÍenou paraboloidnínr zrcadlem a napájenou proudem ze zvonkového transformátorku. Jestliže však chceme
studovat relief povrchu těla tmavěji zbarvenfch druhri (IÝemastonxa,),
pak'je nutno pozorova,b zviŤat,a suchá a pokud možno v šikmém osvětlení, nejlépe binokulárním mikroskopem. K hlubšímu studiu je tŤeba
mikroskopu a zhotovování mikroskopick;ich preparát:Ů- běžnou mikroskopickou technikou (str. 49). Prepar.áty opatŤíme nejlépe číslem,
ve zvláštním sešitu pozna,menáme jméno druhu, lokalitu, preparovan;;?
orgán a Ůechniku, stav vfvoje a pod.
Sekáči jsorr v naší zvíŤenězastoupeni počtem kolem padesáti druhri.
60
LITER,AŤURA
Kástnor A.: opiliones. Die Tierwelt Doutschlanďs. toil 8. Jena 1928.
(Ktíě k urěování stŤeďoevrops$i7ch sekáěri.)
Kolosváry G.: Die Wobor]orochto Ungarns. Budapest 1929.
(Práce o anatomii, systému a bionomii maďarskfch sekáěri.)
Kratoc}rvíl J.: Sekáči (opilíones) R,opubliky českoslovonské. Acta Soc. scient.
Nat. Mor. t. Ix. Brno 1934. (Klíě k urěování sekáčťr,kteŤí byli u nás nalezoni
ďo r. 1934, s obrázky.)
R,oewer C. Fr.: Die.W.eborkrrechte der Erďe. Jona 1923. (Iílíě obsahující všechny
druhy sekáěri znélmédo r. 1923.)
Šitrav}i V.: Zvíňena šekáěri (opiliones) moholnské hadcové stepi. Sbírka ,,Moholno... Brno. 1948. (Podrobnf popis dopěl;Ích a mlaďát s obrázky.)
Šithav}iV.: Sekáěi (opiliones). Fauna Čsn. Praha (v t'isku). (I{líč,popísy dospě.
l;rch a mláďat s obrázky a barevnfmi tabulemi poďo nejnovějších znalostí.)
PAVOUCI
-- ARAIÝEIDEA
Doc. Dr Fr. Millor
Ve stŤední Evropé žije kolem jednoho tisíce druhri pavoukri. Neod.
borníci nebo začátečnícib;ivají zpravidla pŤekvapeni tímto vysokfm
číslem,neboť běžněji se setkávají jen s několika desítkami druhri. Jde
tu většinou o hojněji se vyskytující ďruhy nápadné svou velikostí,
tvarem, barvou anebo i zptisobem života. K takovj,mbéžnéjizná,mj,m
pavoukrim patŤí na pŤ. někteŤí kÍižáci (Ara,nea), kteňí si tkají pravi.
ďelné kruhovité sítě, v jejichž stŤedu pak sedí. Rod kfižák (Aranu,)
je však u nás zastoupen 26 druhy, z nichž jen 3 neb 4 jsou obecněji
zlaámé, K znám,lrm pavoukrim patŤí t'aké někteŤí pokoutnici (Tegenaria, Agelena), kteŤí číhají v rourkách r' rohu rozsáhlfch horizontálních plachetkovit;ich sítí, pak slíďáci (Lycosa, ParťIosa, Pirata a p.),
kteií si vribec netkají sítě, ale volně pobíhají po polích a lesích a koňist
pÍepadají skokem, béžnici (Xgsticus, Diaea, Philod,rortt,us), kteŤí se
poďobají krabrim a sedávají na květech, kde číhajína koŤist a poď.
ostatní pavouci - a těch je většina - zristá"vajínepovšimnuti anebo
je nepozorujeme jednak proto, že žiji skrytě v mechu, listí, t,távé,
pod kameny, korou atd., a pak i proto, že jďe většinou o drobné druhy,
kter,ése pŤi béžnéprohlíďce pouhfm okem vzájemně velmi poďobají.
6l