závěrečná zpráva domu samaritán - Oblastní charita Ústí nad Labem

ZA ROK 2014
„Člověk nám není lhostejný.“
Dům Samaritán spadající pod Oblastní charitu Ústí nad Labem je komplexem tří
sociálních služeb zabývajících se osobami bez
přístřeší - azylový dům, noclehárna, nízkoprahové
denní centrum. Hlavním cílem těchto služeb je
vytvoření důstojného a dostupného prostoru pro muže
a ženy ve věku od 18 let, kteří se z různých důvodů
ocitli v těžké životní situaci a bez přístřeší. V Domě
Samaritán je tak poskytováno přechodné ubytování,
podmínky a prostor pro osobní hygienu, strava nebo
podmínky pro přípravu stravy, ošacení a především
sociální poradenství. Tyto služby pak umožňují
sociálně handicapovaným osobám či osobám
ocitajícím se v aktuálních životních krizích návrat do
běžného života a působí i jako prevence sociálněpatologických jevů. Zařízení je jediné tohoto typu
v Ústí nad Labem a přilehlém okolí, jeho služby jsou
nabízeny nonstop 365 dní v roce a je dostupné všem
osobám, které se ocitly v nouzi. Díky tomu je možné
poskytnout pomoc a podporu každému, kdo Dům
Samaritán vyhledá a má o řešení své nelehké situace zájem.
„Když se ohlédnu zpět do roku 2014 a v klidu si připomenu veškeré dění v Domě
Samaritán, vidím nejen tváře našich uživatelů a práci s nimi spojenou, ale cítím
i určitou pohodu a příjemnou atmosféru. Ačkoliv jsme si v počátku roku vytyčili
několik ne zcela jednoduchých plánů, tak hlavním cílem bylo vnést po náročném roce
2013 do Domu Samaritán trochu zaslouženého klidu, který nás přiměje k tomu se
zastavit a zhodnotit nejen uplynulé roky, ale současně nám pomůže načerpat novou
energii do let dalších.
Rok 2014 sice přinesl určité změny do pracovního týmu, který se obměnil, ale
zároveň se podařilo náš kolektiv stmelit a vytvořit z našeho pracoviště místo, kam
všichni rádi chodíme. Dobré vztahy a přátelská atmosféra mezi jednotlivými
pracovníky se odrazila i na profesionalizaci přímé práce s našimi uživateli, kdy jsme
v různých typech situací vystupovali jednotně a v náročnějších chvílích táhli za jeden
provaz. I v uplynulém roce jsme se snažili o to, aby měl každý člověk, který se na nás
obrátil, prostor a podporu pro řešení své obtížné situace.
V roce 2014 jsme se setkávali s různým typem klientely, což vyžadovalo u každého
uživatele individuální přístup a především velké zkušenosti a profesní dovednosti
našich pracovníků. V průběhu roku jsme zaznamenali nárůst mladistvých a drogově
závislých uživatelů, kteří dříve naše služby v takové míře nevyužívali, a náročná
pro nás byla i práce se zdravotně handicapovanými uživateli nebo seniory, pro které
není naše zařízení vhodné. Přesto však mohu říci, že jsme žádného ze zájemců
o naše služby, pokud byl alespoň
trochu motivovaný k řešení své
životní situace, neodmítli.
Práce s uživateli našich služeb
není často jednoduchá a jsme si
vědomi, že pro naši jednotnost
musí
být
veškeré
postupy
a pravidla metodicky podloženy.
Standardy kvality poskytovaných
sociálních služeb vnímáme jako
živý dokument, který je potřeba na
základě zkušeností aktualizovat,
proto
v loňském
roce
došlo
ke kompletnímu zrevidování Standardů kvality poskytovaných sociálních služeb,
na kterém se podíleli společně všichni pracovníci v rámci metodických porad.
Nejzásadnějším bodem v poskytování našich služeb bylo v roce 2014 rozšíření formy
poskytování služeb nízkoprahového denní centra kromě ambulantní o formu terénní.
Od září roku 2014 tak sociální pracovníci vyjíždějí každý týden do terénu, aby oslovili
i ty osoby, které nemají o službě povědomí nebo službu nemohou z důvodu
zdravotního stavu navštívit osobně. Hlavním cílem je zakontaktování těchto osob,
získání důvěry, navázání spolupráce a nabídnutí možnosti využívat terénní formu
služby. Další činností terénní formy služby je také mapování lokalit, kde se osoby bez
přístřeší zdržují a přespávají, a úzká spolupráce s Městskou policií v Ústí nad Labem.
Služba tak přispívá k řešení problematiky bezdomovectví v celém městě a přilehlém
okolí a je přínosem i pro naše pracovníky, které tato forma pomoci velice naplňuje.
Mimo naše základní služby jsme se v uplynulém roce zaměřili i na volnočasové
aktivity pro naše uživatele. I zde jsme se snažili zachovávat individuální přístup, proto
jsme uspořádali i několik akcí pro menší skupiny osob. Tyto akce považujeme za
velice důležité, protože kromě vyplnění volného času osob bez přístřeší a jejich
začlenění do společnosti mají i charakter výrazné psychické pomoci pro osoby, které
jsou duševně nemocné nebo se ocitají ve špatném psychickém stavu.
Ani v roce 2014 jsme nezaháleli, co se našeho domu jako takového týče. V období
od července do listopadu prošel Dům Samaritán částečnou rekonstrukcí, během níž
byla zrekonstruována kuchyňka na ubytovací části pro ženy. Zde byla kompletně
vyměněna a nově vybavena kuchyňská linka, místnost byla opravena a vymalována.
Opraven a nově vymalován byl i suterén Domu Samaritán a kuchyňka na jedné
z ubytovacích části pro muže. Pro celý dům pak byly pořízeny nové vnitřní boxy
sloužící ke třídění odpadu a uživatelé byli seznámeni s podstatou třídění. Nově od
roku 2014 mají uživatelé k dispozici i sporák s elektrickou troubou a vybavení sloužící
na pečení za účelem zdravého a finančně úsporného vaření.
Rok 2014 nám tedy přinesl hodně nového, ale zároveň byl pohodový a často se
k němu v myšlenkách vracíme. I proto si zaslouží všichni pracovníci obrovské
poděkování za jejich nekončící nadšení, profesionalitu a chuť do práce, kterou dělají.
Přejme si, ať je i nadcházející rok stejně takový!“
Bc. Vendula Krištofová – vedoucí Domu Samaritán
VLASTNÍ
BYDLENÍ
AZYLOVÝ DŮM SAMARITÁN
Možnost celodenního ubytování, intenzivnější řešení
stávajících starostí, hledání zaměstnání, splácení dluhů,
přechod do vlastního bydlení.
NOCLEHÁRNA SAMARITÁN
Možnost přespání, sociálního poradenství, pomoci při
vyřízení chybějících osobních dokladů, pomoci při vyřízení
sociálních dávek. Za pomoci sociálních pracovníků možnost
přechodu na ubytovnu Azylového domu Samaritán
(Noclehárna Samaritán by měla být pouze přechodnou
pomocí).
CENTRUM POMOCI SAMARITÁN
Možnost využít za symbolický poplatek stravování, využít
sociální zařízení, ošatit se. Možnost využívat sociálního
poradenství, pomoci při vyřízení osobních dokladů nebo
sociálních dávek.
ULICE
Situace, kdy jsem
zcela bez pomoci.
CENTRUM POMOCI SAMARITÁN
Posláním Centra pomoci Samaritán v Ústí nad Labem je nabídnout osobám
bez přístřeší podmínky pro uspokojení jejich základních životních potřeb.
Služba poskytuje stravu, podmínky pro zajištění osobní hygieny, ošacení
a sociální poradenství. Služba nabízí individuální podporu a bezpečné
prostředí pro řešení nepříznivé sociální situace.
Komu je služba určena:
Centrum pomoci Samaritán poskytuje služby mužům a ženám bez přístřeší ve
věku od 18 let. Terénní forma poskytování služby je určena osobám:
 Žijícím přímo na ulici (ulice města, nádraží, squaty, ruiny domů, neobydlené
chaty, garáže)
 Žijícím v nevyhovujících podmínkách (byty bez energií, bariérové byty)
 Využívajícím ambulantní formu NDC, které však vyžadují asistenci (doprovod
k lékaři, na úřad)
Časový rozvrh a kapacita služby:
Zařízení má okamžitou kapacitu 4 osoby
a jeho činnost je zajištěna denně od 7.30
do 9.00 hod., od 11.00 do 14.00 hod. a od
16.00 do 18.00 hod. Prostorová kapacita
služby je 50 osob.
K terénní formě práce dochází pravidelně
1x týdně každé úterý od 10.00 do 14.00 hod.
(oslovování na ulici), dále dle potřeby
(doporučení na místo, kde se osoby bez
přístřeší nacházejí) nebo na základě individuální domluvy s uživatelem (doprovody).
Okamžitá kapacita terénní formy služby jsou 2 osoby.
Výsledky za rok 2014
Počet uživatelů, kteří v roce 2014 využili Centrum pomoci Samaritán:
279 uživatelů, z toho 233 mužů a 46 žen.
Počet návštěv: 3855
Počet vydané stravy: 5818
Počet vydané stravy – doplňkové zboží (káva, čaj, cukr): 8693
Počet vydaného hygienického servisu: 223
Počet vydaného ošacení: 119
Celkem počet kontaktů: 7354
NOCLEHÁRNA SAMARITÁN
Posláním Noclehárny Samaritán v Ústí nad Labem je poskytnout okamžitou
pomoc a podporu mužům v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou
bydlení, kteří mají zájem o přenocování a využití hygienického zařízení. Služba
umožňuje další spolupráci zaměřenou na dosahování příznivých změn v životě
uživatele.
Komu je služba určena:
Noclehárna Samaritán poskytuje služby mužům v nepříznivé sociální situaci ve věku
od 18 let, kteří jsou fyzicky soběstační. V rámci noclehárny je v krizové situaci
poskytována tzv. Krizová židle (sezení přes noc ve společenské místnosti).
Časový rozvrh a kapacita
služby:
Zařízení má kapacitu 13 osob
(13 mužů) a jeho činnost je
zajištěna denně od 18:00 do
7.30 hod.
Výsledky za rok 2014
Počet uživatelů, kteří v roce 2014 využili Noclehárnu Samaritán:
224 uživatelů.
Noclehárna, počet uživatelů (unicitních): 164
Noclehárna, počet lůžkodnů: 2504
Krizová židle, počet uživatelů (unicitních): 60
Krizová židle, počet lůžkodnů: 244
Celkem lůžkodnů: 2748
Celkový počet kontaktů: 6374
AZYLOVÝ DŮM SAMARITÁN
Posláním Azylového domu Samaritán v Ústí nad Labem je nabídnout osobám
bez přístřeší pomoc při řešení jejich obtížné životní situace. Služba poskytuje
sociální poradenství a přechodné ubytování pro muže a ženy. Každému, kdo
naši službu vyhledá, nabídneme prostor pro načerpání nových sil a podporu na
základě individuálního přístupu.
Komu je služba určena:
Azylový dům Samaritán poskytuje služby mužům a ženám bez přístřeší nebo žijícím
v podmínkách, které ohrožují zdraví či život osob.
Služby poskytujeme těmto osobám:
 ve věku od 18 let
 fyzicky soběstačným
 mající
platný
průkaz
totožnosti
- s potvrzenou
zdravotní
způsobilostí
k poskytnutí
sociální pobytové služby
dle Zákona č. 108/2006 Sb.
o
sociálních
službách
§ 91 odst. 4
Časový rozvrh a kapacita
služby:
Zařízení má kapacitu 42 osob
(30 mužů, 12 žen) a jeho činnost
je zajištěna nepřetržitě.
Výsledky za rok 2014
Počet uživatelů, kteří v roce 2014 využili Azylový dům Samaritán:
87 uživatelů, z toho 61 mužů a 26 žen.
Počet lůžkodnů: 8067
Počet uzavřených smluv: 125
Celkový počet kontaktů: 5904
Mgr. Michaela Klapková Ozomová, MSc. – ředitelka OCH ÚL
Bc. Vendula Krištofová – zástupkyně ředitele OCH ÚL a vedoucí Domu Samaritán
Bc. Kateřina Ryšánková – zástupkyně vedoucího Domu Samaritán a sociální
pracovnice
Bc. Ivana Ženčuchová – sociální pracovnice
Dana Hacmacová – pracovnice v sociálních
službách
Ladislava Rickardtová – pracovnice
v sociálních službách
Věra Rmoutilová – pracovnice v sociálních
službách
Martina Kalinová – pracovnice v sociálních
službách
Dagmar Gernatová – pracovnice v sociálních
službách
Dagmar Dedková – pracovnice v sociálních
službách
Jitka Hašková – pomocná pracovnice
Blažena Vedralová – finanční manažerka
Ing. Radka Neprašová – projektová
manažerka
Luboš Bernášek – pracovník údržby
Bc. Daniela Česalová – sociální pracovnice (MD)
Petra Rickardtová – pracovnice v sociálních službách (MD)
Bc. Lenka Krištofová – sociální pracovnice (do 31. 10. 2014)
Uspořádali
jsme:
Týmově jsme pracovali
v rámci:
14 akcí pro
uživatele
17 pracovních porad
2 porad směn
10 týmových
supervizí
Zprostředkovali
jsme:
4 praxe
4 praktikantům
440 hodin praxe
Služby jsme
poskytli celkem:
590 uživatelům
5 exkurzí
pro 41 studentů
1 stáž pro
1 stážistu
Pomohli
jsme:
8 cizincům
Vedli jsme:
7 stážistům
Vyšlo o nás:
56 hodin stáží
13 tiskových
zpráv
a reportáží
Zaměstnance
jsme podpořili
prostřednictvím:
10 individuálních
supervizí
Zúčastnili jsme se:
47 vzdělávacích
akcí
v rozsahu
601 hodin
10. 2. 2014 - Setkání sociálních pracovníků s uživateli (13 uživatelů)
17. – 18. 3. 2014 - Turnaj ve stolních hrách (17 uživatelů)
24. 3. 2014 - Filmové odpoledne (6 uživatelů)
18. 4. 2014 - Velikonoční tvořivá dílna (7 uživatelů)
27. 6. 2014 - Vítání léta s opékáním buřtů (17 uživatelů)
30. 6. 2014 - Setkání sociálních pracovníků s uživateli (9 uživatelů)
29. 7. 2014 - Venčení psů z útulku (4 uživatelé)
7. 8. 2014 - Prázdninový výlet za historií města (2 uživatelé)
18. 8. 2014 - Odpoledne plné tvořivosti 1 (4 uživatelé)
25. 8. 2014 - Odpoledne plné tvořivosti 2 (2 uživatelé)
6. 10. 2014 - Den otevřených dveří s tvořením a grilováním (18 uživatelů)
3. 12. 2014 – Tvoření vánočních věnců (7 uživatelů)
18. 12. 2014 - Den dobra - vánoční akce ve spolupráci s Gymnáziem Jateční
(10 uživatelů)
24. 12. 2014 - Vánoční posezení (všichni uživatelé Domu Samaritán)
31. 12. 2014 - Silvestrovské posezení (všichni uživatelé Domu Samaritán)
„Pocházím z Ústí nad Labem a nyní bydlím v Azylovém domě Samaritán. Přišel jsem
o práci a tedy i o finanční příjem, rozešli jsme se s přítelkyní a já neměl kam jít. Kvůli
špatným rodinným vztahům nemám stabilní oporu příbuzných a jsem v tom sám.
Chtěl bych si za pomoci pracovníků Azylového domu Samaritán udělat nějaký
rekvalifikační kurz, najít si práci a pronajmout si vlastní byt.“
Pavel, 28 let
„…vše začalo rozvodem, který mi způsobil psychické problémy a zajistil pobyt na
psychiatrii. Díky kurátorce jsem se dostal do Azylového domu Samaritán, kde bydlím
už půl roku. Nedávno jsem se zúčastnil tvořivé dílny, kde jsme vyráběli lapače snů.
Můj výrobek slouží k pohlcení negativních účinků na člověka. Měl by uklidnit
organismus, zabránit častému přerušení spánku a dodává energii a psychické
uklidnění, tak, jak to potřebuji i já.“
Petr, 50 let
Všichni plujeme na jedné lodi, jen každý máme jiný příběh…
… co mě dovedlo k Vám na Azylový dům? Tak nad touto otázkou jsem se nemusel
dlouho zamýšlet, neboť se nad svým životem zamýšlím něco přes devět a půl roku,
přesněji devět let a sedm měsíců. Svůj život mám tedy zmapovaný velice dobře,
a kdybych tady měl označit nějaký zlom či prvek a trochu rozvést, tak jen ve
stručnosti. Za takový prvek se dá zcela jistě označit „život na druhé koleji“, či špatné
rozhodnutí, špatné pochopení souvislostí, zaujmutí špatného postoje, alkoholismus,
drogy, špatní lidé, které jsem jako magnet přitahoval – též žijící na oné „druhé koleji“.
Nic dobrého od nich nevzešlo a nevzejde, neúcta až nenávist k mé osobě
a v poslední řadě kriminál, kde se tyto prvky opět setkávají v jednotlivých lidských
osudech pod jedním zámkem. Čili hned na začátku mohu říci, že nejsem žádná
chudinka, znám mnohem horší životní „cesty“, než-li je ta moje.
Život na druhé koleji vystihuje můj dosavadní život. Život, který je mimo zažitý rámec.
Mimo tzv. hlavní proud za který považuji rodinný život, být někým vychován, být
někým vedený tím snad správným směrem, mít nějaký koníčky, opravdové přátelé,
důvěřovat, něco umět, něco znát, umět žít v rodinném prostředí. V takovém prostředí
jsou povětšinou babičky, dědové, trochu přísný otec a milující matka, která na své
dítko myslí, stará se o něj, na vše dohlíží, podporuje a dodává odvahy. Něco
podobného jsem zažil do mých 6let. Děda s babičkou zemřeli v jednom roce, matku
jsme pochovali rok poté. Zbyl jen táta, začal pít a nutno dodat, že už jsem ho snad
nikdy nezažil jinak, než opilého. Naposled jsem ho viděl při mém soudním líčení,
nemluvil o mně dobře a po šesti letech ve vězení mi bratr napsal, že zemřel. Tak
jsem v 6letech byl nucen vyrůst a na všechny ty nové věci, které jsem zažíval ať
v dětství, v dospívání, v pubertě jsem musel řešit hlavně sám v sobě. Je až k nevíře,
jak kdysi špatně pochopené souvislosti mě vedli k zaujmutí špatného postoje,
kterého jsem se dlouhá léta nevědomky držel a v mnoha věcech se stále držím
dodnes. Pro radu, či vysvětlení doma prostor nebyl, nikoho to nezajímalo. Otec byl
věčně napitý, má nová máma byla to samé – alkoholička a ještě otce běžně
podváděla (to nebylo žádné tajemství široko, daleko). V průběhu let jsem ji několikrát
přistihl ať už ve sklepě či za hospodou, když mě otec poslal pro ni. Ve vztahu
k ženám mě strašně ovlivnila, její charakter, názory na chlapy a na sex, její pořádku
milovnost a starost o „rodinný krb“. Byla ten nejhorší vzor. Neměla ráda sebe a to
přenášela na své nejbližší včetně mě, věně mě srážela, urážela, byl jsem pro ni
parchant. Škola mě přestala zajímat, poté jsem poznal třídní šikanu, což bylo v době
po smrti mé matky. Nějaký čas byl můj zevnějšek zanedbaný, chodil jsem ve
špinavých věcech, nějaký čas trvalo, než jsem se naučil domácím pracím včetně
vaření. V té době mi dávali spolužáci najevo, jak mě vnímají, tak jsem zaujal špatný
postoj ke škole a k učení a začal si zvykat na život mezi outsidery. Škola se pro mě
stala trpěným zlem, o hodinách jsem nedával pozor a trnul hrůzou při představě, co
zase bude doma (hádky, alkohol, výčitky, křik, agrese, zásah policie nebo sousedů –
to bylo běžné.) Tenkrát jsem rodinné poměry snášel špatně. Snad touha dokázat si,
že nejsem takový outsider mě dopomohlo k tomu, že jsem se v 5-6. Třídě začal učit.
Všimla si toho i učitelka, která mě při vysvědčení pochválila, přičemž mi celá třída
tleskala. Jak trapné, pomyslel jsem si… Před pár lety mě šikanují a teď mi tleskají.
Toto uvědomění, že si doma nikdo ani nevšiml, mě přiměly vrátit se zpět na druhou
kolej. Pro mě bylo milejší, když ode mě nikdo nic neočekával.
Někdy mezi 12-13 rokem jsem začal pít pivo a navštěvovat hospodu už jako host.
V té době jsem začal budovat nevědomky základy mého alkoholismu, který se dnes
za mnou plouží jak můj stín a vlastně je mou součástí dodnes. Vliv mého otce a jeho
věčně ho podvádějící a opilé manželky na mě skončil v 14 letech poté, co soud určil
mého bratra, co by mého pěstouna. Dále jsem poznával svět skrze dno půllitrů
a nutno dodat, že dny v alkoholovém opojení ubíhaly velice rychle. Na toto období až
do nástupu na základní vojenskou službu v celku nemám žádné vzpomínky. Z faktů
je mi známo, že jsem se stihl vyučit, udělat si řidičský průkaz, chodil jsem na brigády,
nějaký čas jsem byl zaměstnancem, občas mi do cesty vstoupila nějaká holka, ale
žádný dlouhodobý vztah. Vojna dostála svému heslu a udělala ze mě chlapa.
Vypadal jsem dobře, atletická postava, samý sval, cítil jsem se lépe, byl jsem mladý –
dvacet let, zdravý, samostatný, bez závazků s chutí do práce, začalo se mi dařit.
Poznával jsem nové lidi, ale přesto jsem se dostal do azylového domu.
Na vině byl můj nejlepší kamarád z dob před vojenskou službou, kterého jsem si
slepě pustil k tělu. Byl jak můj brácha. On a těch pár piv, které jsem si s ním toho dne
dal. To, že bral drogy, jsem věděl, věděl jsem, že má na mě špatný vliv a věděl jsem
i to, že po pár pivech jsem náchylný k čemukoliv a stejně k tomu došlo. Tak jsme šli
do feťáckého bytu a tam jsem otevřel mou další životní kapitolu, která trvala 6let.
Tato kapitola měla několik podkapitol, z níž první by se mohla jmenovat ukřivdění
nebo nedorozumění nebo snad šok z nepochopení názorů „čistých“ lidí na
narkomany. Vždyť nic zas tak špatného nedělám, ba naopak mi to pomáhá, stihnu
mnohem více věcí a ještě se cítím dobře… Druhá podkapitola by se mohla jmenovat
zavržení, nebo taky ztráta. Začal jsem chřadnout, lidi se přestali zajímat, se spoustou
jsem ztratil kontakt. Další, má poslední podkapitola by se mohla jmenovat křeč.
Nedařilo se mi v ničem, byl jsem absolutní alkoholik a smažka. Utápěl jsem se
v depresích a v nenávisti k sobě samému. Příležitostní brigády a sběr, tak z toho
jsem bral peníze, občas nějaký melouch, jinak levné víno, toulen a různé prášky na
přilepšenou, občas pervitin s heroinem, jídlo skoro žádné. Pálil jsem mosty i u těch
posledních, kteří to se mnou mysleli dobře, a ještě jsem se tomu smál, strašně jsem
se neměl rád a strašně jsem si ubližoval, byl jsem pološílený a žil jsem za městem
v opuštěné chatrči. Tam si mě našla taková moje poslední záchranná brzda, kterou
jsem využil. Měla hezké jméno, byla o rok mladší, hezká, vzdělaná a strašně hodná.
Snažila se mě nenápadně a nenásilně směřovat pryč z toho bláta, ve kterém jsem se
nacházel, a možná mezi námi něco vzniklo, ale to nevím, já byl jak v mlze a ona pro
mě byla tím hlasem v mlze, ke kterému jsem se po čase rozhodl postavit zády a jít si
vlastní cestou. Všechny moje pokusy o abstinenci ztroskotaly a ona byla tak hodná,
tak proč bych jí měl oblbovat a lhát a slibovat? To jsem nechtěl a bylo rozhodnuto.
Poté mi zbývalo jen pár měsíců do dne, který totálně změnil můj život. V afektu jsem
udělal něco, o čem nejsem schopen mluvit, ať už s někým kdo o tom něco ví,
či nikoliv. Často nad tím přemýšlím, rád bych alespoň pro sebe porozuměl, ale
neporozuměl jsem. Pohrdám tím 26letým klukem, nechápu, kdo mu dal právo, nebo
spíš jakým právem se na všechno vykašlal. Strašně mi ten hoch ublížil nejen mě, to
snad ani nemohl myslet vážně. Bohužel ten kluk jsem byl já před necelými 10lety.
O to je to horší. Moje budoucnost bude do značné míry záviset na tom, jak se s tím
vyrovnám. Ve vězení jsem byl 9let a vcelku není co popisovat, ztráta času. Snad mě
těší jen to, že jsem tím prošel v celku se vztyčenou hlavou. Po propuštění jsem využil
jedné nejmenované organizace, která poskytuje poradenství a chráněné bydlení pro
lidi z kriminálu a tak jsem se dostal do Ústí nad Labem. Ve vězení mě od toho
odrazovali, ale dnes vím, že jsem udělal dobře. Byl jsem jak nesvéprávný, nebyl jsem
schopen si zařídit vůbec nic. Ochotně mi pomohli, bez nich bych byl zcela jistě zpět
ve vězení. Bydlel jsem tam přesně 4 měsíce. Jak už to bývá zvykem, všude tam, kde
se pomáhá, se najdou tací, kteří jen danou pomoc zneužívají. Ten typ lidí, co svou
lenost povyšují nad chytrost, bytostně nesnáším a tak jsem porušil jedno z pravidel
a musel odejít na ubytovnu. Ubytovna v Ústí má úplně jiný význam, než jsem byl
zvyklý. Všude samí alkoholici a feťáci, byl jsem snad jediný, kdo chodil do práce. Na
ubytovně mě poprvé po propuštění ovládl můj stín – alkohol. V takovém prostředí
bych dlouhodobě nemohl fungovat, což jsem si uvědomoval a začal z toho mít obavy.
Takže jsem velmi rád, že mě přijmuli do azylového domu a s velkou úlevou jsem se
nastěhoval do skromně, prakticky zařízeného pokoje, kde jsem sám a mám možnost
v klidu řešit problémy typu: našetřit na podnájem, najít lepší práci aj., což bych na
ubytovně plné alkoholu a drog nezvládl. Tím mám šanci dostát toho, čeho jsem si
ve vězení předsevzal, o čem spousta lidí ve vězení nepochybuje, že bych toho
nedosáhl a drží mi palce, což mi dodává sílu.
Uživatel Azylového domu Samaritán
(Pozn. Příběh nebyl nijak upraven, pouze přepsán do elektronické verze)
Dům Samaritán
Štefánikova 246/1
400 01 Ústí nad Labem
Telefon: 475 601 805, 732 162 336
E-mail:
Web:
Ředitelka OCH ÚL: Mgr. Michaela Klapková Ozomová, MSc.
Zástupkyně ředitele Oblastní charity Ústí nad Labem
a vedoucí Domu Samaritán:
 Bc. Vendula Krištofová
Telefon:
731 402 480
E-mail:
Zástupkyně vedoucího Domu Samaritán a sociální pracovnice:
 Bc. Kateřina Ryšánková
Telefon:
731 402 488
E-mail:
Sociální pracovnice:
 Bc. Ivana Ženčuchová
Telefon:
731 402 481
E-mail:
 Bc. Monika Hrdličková, DiS.
Telefon:
731 402 481
E-mail:
Děkujeme za Vaši podporu a přízeň!