farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína
2009
6
duchovní slovo ...
T
Duhovní slovo ...
2
Představujeme ... Vánoce v
domově důchodců ... 6
Tříkrálová sbírka ... Tlučte a bude
vám otevřeno!
11
Tříkrálové koledování přineslo
své ovoce …
11
napsali jste nám ... Podušičkové
zamyšlení 12
„Nahlédnutí do betlémské stáje“
13
Osobní poděkování ...
13
Ve zkratce z farností ... 14
Co jsme prožili ...
14
Co nás čeká ...
14
Okénko do farní knihovny ... Farář
světa, život Jana XXIII, Wilhelm
Hünermann
14
Poznáváte mne?- Vánoční příběh
z doby války.
15
zamyšlení na závěr ...
15
Bohoslužby o Vánocích roku
2009-2010
16
Příležitost k sv. smíření před
Vánocemi 2009-2010
16
Okénko 6/2009 vychází 17.12.2009
ěch několik dní nebo hodin, které odpočítávají příchod
letošních svátků, je opět ve znamení shánění dárků, uklízení, pečení, finišování v práci či různých setkání s kolegy
na závěr roku. Rádi bychom vše stihli na 100%, aby Štědrý večer
překypoval hojností a dárky, abychom i navzdory ekonomické krizi
udělali radost našim blízkým. Jsou zde Vánoce a většinou si je
chceme užít v kruhu své rodiny jistě nejlépe, jak to jen jde. Přesto
ve svém okolí stále častěji slýcháme názor: „Už aby to bylo za
námi. K čemu to všechno?“. Pro mnohé jsou Vánoce, podobně
jako i ostatní svátky, jen dobou, kdy nemusí do práce a kdy si
mohou ledacos dopřát. A pak přes všechnu snahu a nasazení mít
všeho v hojnosti zbude v srdci pocit prázdnoty.
Lidé totiž většinou zapomněli, v čem je tajemství Vánoc. Že
pravá radost nepramení v tom, že si všechno dopřeji, ale že se
otevřu tomu, co je za vším tím shonem nejdůležitější. Že si mohu
připomenout, že největší dárek, který jsme mohli od P. Boha dostat, je, že se narodil v největší chudobě a odříkání. Že i v Nazaretě
bylo pro mladou rodinu k narození dítěte vše připravené, avšak
nařízení císaře Augusta jejich plány změnilo. Vše museli opustit
a putovat do více než 100 km vzdáleného Betléma. Pro P.Marii
v požehnaném stavu cesta jistě plná nepohodlí a strádání, aby v
cíli s Josefem nalezli uzavřené nejen dveře hostince, ale i nemálo
lidských srdcí.
Největším milostem předchází největší odříkání. Aby člověk
mohl přijmout samého Boha, musí zanechat všeho, aby Bůh byl
jeho jediným dobrem, jediným pokladem. Pán nás čas od času
v životě zbavuje nadbytečných věcí, abychom měli volné ruce pro
přijetí toho, co je podstatné. My máme nejraději všechno dopředu
naplánované a zorganizované, přejeme si mít vše pod kontrolou a
nechceme být ničím zaskočeni. Ale P. Bůh nám občas nějakou tu
„jistotu“ vezme, aby nás naučil odevzdanosti a byl naší jedinou
jistotou. Svojí láskou maří naše plány, abychom pochopili, že on je
Pánem našich životů a že se do detailů o všechno postará.
Můžeme si vzít příklad ze Svaté rodiny. Možná bude některým
o letošních Vánocích do plné hojnosti mnohé chybět, ale nemělo
by nám chybět poznání, že ten největší dar, který se nedá ničím vyvážit, jsme dostali jen z Boží lásky a on chce, abychom měli volné
ruce pro jeho přijetí. Chce také, abychom se od něj učili, v čem
spočívá největší radost, když více než dostávat je umět se z lásky
rozdělit a posloužit třeba i těm, kteří mi to nebudou moci vrátit.
Jáhen Jaromír Bok
představujeme ...
V
Rozhovor připravila Markéta Brožová
ánoce jsou rodinné svátky, a tak Vám tentokrát
představíme jednu mladou farní rodinu: rodinu
Adamcovu: Terezu, a Jiřího a jejich dcerky Klárku
(5) a Barborku (1). Oba rodiče jsou leckde aktivní, tudíž jste
je určitě zaregistrovali: povoláním učitelé, výborní hudebníci a příjemní společníci.
Kolik let už jste manželé?.....V Květnu roku 2010 to bude
deset let.
Říká se, že muž je hlavou a žena krkem, který tou hlavou
hýbe. Dalo by se tímto rčením charakterizovat i vaše manželství?.....Jiří: Naprosto souhlasím! Tereza: Já taky souhlasím, a jen
dodám, že někdy tím krkem musím hodně hýbat, aby ta hlava
rodiny dělala to, co potřebuji.
Oba máte za sebou vysokoškolské studium křesťanské
výchovy. Jak vás napadlo studovat zrovna tento obor? Jak
toto studium ovlivnilo vaši víru? Jak se prožitek společně vyTereza: Chtěla
dobytého vzdělání dotkl vašeho manželství?
jsem studovat a vybírala jsem si z vícero oborů. A jakožto
konvertitka a „čerstvý novokřtěnec“ jsem měla spoustu otázek
a spoustu mezer v křesťanském vzdělání a životě, volba studia
na teologické fakultě mě velice lákala. Během studií má víra
zažívala „jízdu na horské dráze“. Jednou nahoře, jednou dole.
Ale rozhodně to bylo velice přínosné, kdyby to šlo, tak by měl
studovat každý křesťan, aby vlastně pochopil hloubku a smysl
naší víry. Jiří: S tím, co řekla Terka, souhlasím, nejsem sice
konvertita, ale o to možná hůř pro mě. Tradiční křesťané, a já
jsem toho důkazem, mnohdy nad vírou nepřemýšlejí a vše
berou jako samozřejmost, což není vůbec v pořádku. Vzdělávání se je pro nás důležité, vzájemně se v tomto ohledu podporujeme.
Máte dvě krásné dcery. Jirko, ty máš 3 bratry, takže zatímco jsi vyrůstal v téměř výhradně mužské domácnosti, teď
jsi zatím naopak u vás doma jediný chlap. Jak ses mezi holkama aklimatizoval? Aklimatizoval? To ještě zdaleka ne a
nevím, kdy to přijde… Jsem prostě v menšině, a to se vším, co
k tomu patří. Jen si někdy říkám, že možná bude ještě „hůř“.☺
Ale jinak si to samozřejmě užívám.
Které chvíle vašeho rodinného života máte nejraději?
Tereza: Mám ráda každou chvíli, když jsme všichni spolu.
Jiří: S tím naprosto souhlasím. I když je v těchto chvílích obvykle hlučno, jsou tím nejpěknějším, co máme.
Mají teologové nějaké
speciální výchovné metody?
Jak se Vám např. daří starší
dcerku motivovat k modlitbě
nebo účasti na mši svaté?
Nevím, jestli metoda, kterou používáme, je speciální.
Hodně zpíváme křesťanské
písničky, čteme z dětské Bible a potom si o tom povídáme
a snažíme se to přirovnat k
nějaké situaci, kterou jsme
prožili, modlíme se všichni
společně a při večerní modlitbě tak nějak shrneme den a
děkujeme za jednotlivé události, které jsme prožili. Teď
poslední měsíc se pravidelně
okénko 6/2009
3
každý večer modlíme desátek růžence. Také slavíme
křesťanské narozeniny, tedy
dny křtu našich dětí. Snažíme se kupovat křesťanskou
literaturu, omalovánky, pracovní listy a vůbec všechny
ty pomůcky pro výchovu
křesťánka. Na mši svaté je
to někdy těžké, udržet pozornost dítěte po celou dobu.
Ale snažíme se povídat si o
tom, co se zrovna děje kolem
oltáře, jak poznáme kněze,
jáhny a ministranty, jakou
barvu má dnes pan farář na
sobě a čím je „vyzdoben“
kostel. To je velice přínosné
nejen pro děti, ale myslím si
i pro samotné rodiče, protože zjistí podrobnosti o místě,
které minimálně jednou za
týden navštěvuje a netuší,
co všechno skrývá. A když
neví třeba který svatý je
vyobrazen na tom či onom
obraze, dítě jej donutí si to
vyhledat a pokud chce, aby
si to pamatovalo, musí si to
pamatovat taky, takže funguje i sebevzdělávání!!
O tobě se Jirko ví, že
máš dost časově náročné
zaměstnání a k tomu ještě
mnoho dalších aktivit. Jak
4
se ti daří skloubit rodinný a pracovní život? Naštěstí nemám
jen práci vázanou na jedno místo, a tak mohu pracovat i z domova, což dělám večer. Snažím se každou volnou chvíli trávit
s holkama. Jsou dny, kdy je to dobré a naopak dny, kdy je práce hodně, ale to známe všichni. Zbytečně z domu neutíkám.
Ze tvých zájmových činností je nejviditelnější projekt
Médivadlo, v rámci kterého jste už s dětmi ze Starého Jičína
a okolí zahráli 2 hudební pohádky. Jak tě napadlo založit
tento spolek a co chystáte letos? Tento „projekt“ je mým
splněným snem, ve kterém je dnes zapojen skvělý tým a báječní mladí herci. Médivadlo je dětským divadelním souborem
působícím při ZŠ Starý Jičín. Jeho originalitou je propojování
klasického divadla a hraného filmu. Děti tak mohou „přičuchnout“ k prknům, která znamenají svět, ale také zakusí filmového natáčení. Pohádku „Princové jsou na draka“ a „Lotrando a
Zubejda“ shlédlo na 4000 diváků. Na letošní sezónu připravujeme klasiku, kterou je pohádka „Ať žijí duchové“.
Terko, ty znovu studuješ, snad můžu prozradit, že tentokrát Speciální pedagogiku. Jak se při dvou dětech zvládáš
učit? To zatím ještě nevím, protože zkoušky teprve přijdou,
ale mám to už přesně naplánované. V pravé ruce budu mít štětec a budu si malovat se starší dcerou, v levé budu mít kostky
a budu stavět komíny s mladší dcerou. No, a pak mi ještě zbývají oči, kterými budu studovat potřebné materiály a nohou si
občas otočím stránku.
Než jste se před několika lety přestěhovali do NJ, angažovali jste se ve své farnosti na Starém Jičíně. V čem by nám
podle Vás mohli jít Starojičané příkladem a co naopak lépe
funguje tady? Na Starém Jičíně je farnost víc rodinná, lidi se
tam navzájem znají. Tady v Novém Jičíně je to víc anonymní,
se spoustou lidí se vídáme v neděli v kostele, ale pak se potkáme na ulici a proplujeme kolem sebe jako vzduch. Naopak
velmi kladně hodnotíme aktivitu mnoha farníků naší farnosti.
Je totiž pravdou, že např. kostelník se na Starém Jičíně hledal
asi půlroku a tento post nechtěl nikdo zastávat.
Jak se nyní zapojujete do života farnosti?
Jsme členy
klubu Hnízdo a snažíme se pomáhat při organizaci farních
dnů, maškarních plesů a tam, kde můžeme a máme co říct.
Co naší farnosti chybí? Naší farnosti dle našeho názoru
chybí nedělní dětská mše svatá.
Jirko, když potřebuješ potěšit nebo si udobřit Terku, co
vždy zabere? Odpověď na tuto otázku je velmi stručná: Chcili Terku potěšit, přijdu z práce domů dříve, než slíbím a chci- li
si ji udobřit „Mlčím“. Naštěstí nemusím „Mlčet“ moc často.
Terko, jakým jídlem uděláš rodině největší radost?
Barborce je to zatím ještě jedno, ale jinak je naše rodina „masožravá“, takže hlavně aby jídlo zahrnovalo kus masa.
Daří se vám občas vyrazit někam jen samým, bez dětí?
Jen velmi zřídka. Myslím, že naposledy jsme byli před rokem
v divadle.
Jak nejraději trávíte dovolenou? Každopádně společně!
Pravidelně už deset let jezdíme na Chaloupky pod vedením P.
Antonína Forbelského, kde jsme jako jedni z vedoucích. Máme
tam děti od pěti do třinácti let a teď už se aktivně účastní i naše
starší dcera. Potom také jezdíme po vlastech českých, snažíme
se program přizpůsobit dětem, ale zároveň navštěvovat i kulturní památky.
Klárko, kdy tě to s mamkou a taťkou nejvíc baví? Když
si se mnou hrajou. Nejraději mám hru, že taťka je kozlík, já
pejsek, Barunka králíček a mamka je naše paní.
Před rokem ses stala starší sestrou Barči. Přivítala bys
další sourozence? Ano.
Kolik si myslíš, že bys jich tak doma ještě snesla? Osm.
Jsme ve Vánočním čísle, takže se nemůžu nezeptat: Těšíte se na Vánoce? Moc!
Jak moc rozdílné představy o způsobu prožití Vánoc
jste si do manželství přinesli? Musel někdo něco oželet?
Žádné rozdíly si nevybavujeme. Myslím, že jsme si je jen
ještě obohatili a přizpůsobili sami sobě.
Jak se narozením dětí změnily vaše Vánoce? Myslím,
jestli jste třeba obnovili nějaké zvyky nebo upravili jídelníček? Vyrábíte si vánoční ozdoby? Tereza: No, změnily se
celkem zásadně, přestali
jsme svátky zaměřovat na
sebe, ale středem se staly
děti. Začali jsme dodržovat
tradice a postupně, jak se
dcera dožadovala stále více
informací, jsme zjišťovali, z
čeho tyto tradice pramení a
co znamenají. Oprášili jsme
koledy, které u nás zaznívají
od rána do večera a i taková
věc jako je pečení cukroví
mě začala víc bavit, když
už to nemusím dělat sama.
Večeři máme ovšem hodně
netradiční. Jiří má rád kapra,
takže dělá kapří řízky, já ale
ryby nerada, takže ještě smažíme kuřecí řízky, k tomu
samozřejmě máme bramborový salát, ten ovšem nejí
děti, takže máme ještě jednu
přílohu, a to bramborovou
kaši. Některé ozdoby, jako je
vánoční řetěz a obrázky na
okna, to vyrábíme, ale většinou si je kupujeme a potom
dle fantazie zdobíme. I když
letos to vypadá i na papírové
baňky. Jiří: Letos to budou
naše společné desáté Vánoce
a musím říci, že jejich krása
se s přibývajícími společnými roky a s přibývajícími
členy rodiny stále zvyšuje.
Klárko, pomáháš už s něčím při přípravě Vánoc?
Ano, zdobím stromeček,
vyrábím adventní věnec,
vytahuju krabice s ozdobami, stavím Betlém a peču
cukroví s maminkou.
Děkuji za rozhovor a přejeme
vám krásné Vánoce.
okénko 6/2009
5
Vánoce v domově
důchodců ...
V
ánoční čas máme
spojen s dárky a
rodinnou pohodou.
Napadlo Vás však někdy si
položit otázku, jak tyto svátky prožívají lidé v osamění
v domovech důchodců a jak
ti, kteří se o ně starají? S těmito zvídavými otázkami
jsme se obrátili na několik
sestřiček a pečovatelek v
domově důchodců Duha na
Hřbitovní ulici, které známe
z našich kostelů. Odpovědi
se nám vrátily od Nadi Bokové (NB), Ludmily Krestové (LK), Ludmily Urbanové
(LU), Vratislavy Kholové
(VK), Drahomíry Hyklové
(DH), Aleny Fojtů (AF) a
Marie Bezděkové (MB). Některé odpovědi, zejména v
případě, že jich bylo více
podobných, jsme redakčně
zkrátili a spojili.
6
připravil Antonín Urban
Odlišuje se Štědrý den nějak jinak od ostatních dnů v
chodu domova?
MB: Ano, štědrovečerní večeři chystáme do vyzdobené jídelny, babičky a dědečky svátečně oblečeme, pouštíme jim vánoční hudbu a mši svatou.
DH: Na vánoce se připravují klienti dlouho dopředu. Společně se sociálními pracovníky vyrábějí různé dekorace, někteří klienti pomáhají péct cukroví, zpívají si koledy, pomáhají
tvořit výzdobu v celém domově. Vyrábějí například drobnosti
a ozdoby z keramiky, papíru, také nazdobí vánoční stromeček. Před Vánoci mají klienti možnost účastnit se mše svaté
a jít k svaté zpovědi. Celý Štědrý den je sváteční od samého
rána. Všichni se k sobě chovají pěkně, alespoň se snaží, usmívají se. Lidé poslouchají koledy. Jídlo se liší od ostatních dnů.
Na oběd bývá polévka, štědrovečerní večeře bývá kolem půl
páté. Podává se hrachová polévka, rybí filé a bramborový salát. Také ovoce a cukroví, přípitek vína. K pěknému prožitku
přispívá také osobní přání od vedoucích pracovníků, zvláště
paní ředitelky.
VK: Ano, vše je jiné, celá atmosféra v domově je jiná, je sváteční. Všude zní koledy, voní cukroví, hojnost jídla.
NB: Už po dobu přípravy, tj. adventu, se atmosféra liší – má
nádech něčeho nového, očekávaného. Lidé jsou v tomto čase
hodně vnímaví a citliví na slovo a úsměv. Vánoční koncerty
jsou dojemné a dětské hlásky je vždy dojmou k slzám. Je
to doba, kdy se každý vrací do období svého dětství a své
rodiny. Snažíme se vytvořit příjemnou atmosféru vánoční výzdobou celého domu, usilujeme o podporu lidiček duchovní i
duševní a samozřejmě máme v domově štědrovečerní večeři
jako je obvyklá u každého z nás doma.
LU: Atmosféru se snažíme vytvořit i v různých maličkostech.
Tuto slavnostní atmosféru se snažíme vytvořit i u těch, co
vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zůstávají na pokojích.
AF: O vánocích je celková atmosféra jaksi svátečnější a pohotovější. Je slyšet hodně koledy, voní cukroví a ovoce. Je
všechno předem vyzdobené. Za svými blízkými přichází
více návštěv. V naší kuchyni připravují a voní sváteční jídlo.
Zkrátka jako doma.
Je více návštěv u dědečků a babiček o Vánocích?
Návštěvy chodí od samého rána, nosí cukroví, různé
dobroty, dárečky, ale důležité je, že prostě přišli.
LU: Ano, je to pravda. Přesto však zůstávají lidé bez návštěv.
Proto je pěkné, když si lidé najdou čas na návštěvu nejen
svých blízkých příbuzných, ale i přátel, bývalých sousedů a
podobně. Právě věřící lidé by se mohli zamyslet nad tím, zda
by nemohli navštívit ve vánočním čase nějakou osamělou babičku ze svého okolí, určitě by ji to udělalo radost.
NB: Ano, je to tak, i když někteří zůstávají sami z důvodu, že
jejich rodiny jsou hodně daleko, stává se však také, že někteří
příbuzní zájem o své blízké nemají. V tento čas vnímám, že
právě lidé v nejrůznějších zařízeních stojí nejvíce o své blízké
a očekávají celý čas, zda si najdou někteří chvíli k návštěvě.
VK, MB:
Berou si lidé své rodiče a prarodiče domů?
LK, VK, MB: Ano, ale málo dle jejich zdravotního stavu.
DH:
Nejvíce se na Vánoce těší ti, kdo mají hodné příbuzné,
kteří si je vezmou domů. Samozřejmě záleží na zdravotním
stavu, ve většině případů to není možné. Jsou ovšem lidé, za
kterými nikdo nepřijde, nebo nikoho nemají. Ti jsou odkázáni
jen na náš kolektiv pracovníků.
NB:Ano, ale záleží na zdravotním stavu a jak vše v rodině funguje. Všem lidičkám v domově záleží být v tuto dobu vánoční
se svou rodinou – záleží už jen na nich, jak si vše naplánují
a zorganizují.
AF: Někteří ano. To je ale ovlivněno zdravotním stavem klienta, možnostmi rodinných příslušníků a možná i vztahy, jaké
měli a udržovali dříve, když byli doma.
Jsou lidé v domově o Vánocích více teskliví a osamocení?
okénko 6/2009
7
LK:
Jsou více uzavření do
sebe.
VK:
Vánoce prožívají spíše
ve svých vzpomínkách, jaké
Vánoce slavili oni, když byli
doma. Často si popláčou,
zvláště ženy.
NB:
V tomto vánočním čase
jsou hodně teskliví, protože ne každý svůj smutek či
stesk dokáže překonat, jsou
tedy uzavřenější. Myslím,
že to prožíváme stejně i my
všichni kolem.
DH:
Lidé jsou během této
doby citlivější, tesklivější,
rádi vzpomínají na svátky
v rodinném kruhu doma.
Jsou však také lidé, kteří domů
na svátky nechtějí, zvykli si a
jsou zde spokojeni.
MB:
Většinou jsou. Vzpomínají na Vánoce, jak je
prožívali doma v rodinném
kruhu.
Můžete nám přiblížit
některé zajímavé zážitky,
vzpomínky, které Vám staří
lidé vyprávějí o minulých
Vánocích, o vánočních zvycích či pěkné zážitky z jejich života?
LU: To, že vzpomínají málo,
je dáno tím, že jsou nemocní. Ale když zavedeme na
toto téma řeč, tak se rozpovídají. O dřívějších zvycích
se toho moc nedozvíme,
ale více hovoří o Vánocích,
když ještě byli děti, jaký
měli stromeček a jak zpívali
koledy.
MB:
8
Nejraději vzpomínají,
jak připravovali Vánoce svým dětem.
NB: Ano,
vzpomínáme společně s nimi, jak připravovali Vánoce svým dětem, zvyky v rodině – předávání tradice. Lidé
rádi zpívají vánoční koledy, vzpomínají na návštěvy půlnoční
mše s rodinou, dárečky. Jsou to i úsměvné vzpomínky a jsme
si společně v tomto vánočním čase hodně blízcí.
Můžete nám říci něco o tom, jak tito lidé čekají na návštěvu svých blízkých a přátel, jak na ně vzpomínají?
LK: S velkým očekáváním, že je vezmou domů na návštěvu
(dle zdravotního stavu), alespoň na chvíli.
VK:
Je radost vidět naše klienty, když k nim přijde návštěva,
jsou potěšeni, často ale vzápětí zapomenou, že za nimi někdo
byl.
LU: Každá návštěva dokáže naše babičky potěšit. I kdybychom
samotnou návštěvu nepotkali, poznáme to na jejich rozradostněných tvářích. Je milé, že některé rodiny se dokážou domluvit
i na tom, aby jejich blízcí byli co nejméně sami, takže například
jejich babička má pak rozdělené dny v týdnu podle jmen svých
dětí a vnoučat, které se u ní na návštěvách střídají.
NB:
Nadarmo se neříká, že i krátká návštěva potěší. V našem
případě to platí dvojnásob. Úplně každý věří, že přijde den, kdy
půjde na návštěvu domů, tam kde byl v čase, kdy měl zdraví i
sílu – jen se podívat a potěšit se. Jsou lidé, kteří se již nemohou
sami pohybovat bez pomoci druhých, ale stále se těší na tento okamžik. Rodina je u nich vždy na prvním místě. A pokud
se podaří tuto návštěvu uskutečnit – pak jsou plní vzpomínek,
radosti a úsměvů, že je má někdo rád, že se mají ještě kam
vrátit.
AF: Ano, vzpomínají, jak trávili Vánoce, když byli malí, mla-
dí a se svými blízkými. Někdo si zvykne a je rád, že může
užívat Vánoc v klidu a ani to třeba nevnímá. Většina ale ráda
vidí někoho, kdo jim připomíná domov, a když dostanou nějaký, třeba i malý dáreček.
MB: O vánočních svátcích netrpělivě čekají na návštěvu svých
blízkých. Hned jsou veselejší a rádi se chlubí, co dostali za
dárečky.
Vzpomenete si na některý hezký zážitek z vánoční doby
ve službě?
LK: Ono to nejde tak si vzpomenout na „nějakou veselou
historku z natáčení“, ty Štědré dny jsou plné práce, protože
večeře je dříve a slavnostní a přijde vedení popřát. Chceme
všechno stihnout, mít všechno v pořádku a ještě mít slavnostní náladu. A taky nám musí zbýt ještě na doma. Ale to se dá
zvládnout, když je dobrá parta. Utkvěla mi v hlavě moje první
noční na Štědrý den, byla jsem moc smutná, že ji sloužím,
ale všichni mě litovali a tenkrát mi říkali „děvčátko“, tak mi
něco podstrkovali. Přišli za mnou moji rodiče a pozdější
můj manžel, když šli z půlnoční, tak to bylo moc fajn.
NB: Víte, v tento den jsme všichni tak nějak více citliví. Těšíme se, jak jim svítí jejich oči, jak se usmívají a chtějí vás
potěšit, že jste v práci a ne u své rodiny – jsou vděční. Vždyť
i my budeme jednou v jejich letech a budeme stejní.
DH: Na veselý zážitek si nevzpomínám, ale jednou se stalo, že
se muži, majíce splín na duši, domluvili a koupili si alkohol,
který poctivě vypili. Pak všichni usnuli a při štědrovečerní
večeři byla na mužském oddělení prázdná jídelna. Nepomohlo ani buzení, ani přítomnost paní ředitelky.
Existují nějaké kulturní
vystoupení, návštěvy, které
vánoční čas zpestří?
LK, MB, NB: Ano, do našeho
zařízení chodí jak děti
z MŠ, tak ze škol, zpříjemnit vánoční čas, navštěvují
je i různá společenství.
VK: Celý advent pomalu připravujeme naše klienty na
Vánoce. Vše se ladí do svátečního, v domově jsou častá vystoupení dětí ze školek
a škol.
DH, AF: Už v adventní době
přicházejí děti zpívat. To
ukápne i nějaká slzička dojetí.
Jak takovou službu třeba
na Štědrý den prožíváte Vy?
VK : Já osobně se snažím
v tento den chovat tak, aby
vše probíhalo v duchu Vánoc,
s láskou, v pohodě, v klidu.
LU: Zatím jsem sloužila pouze jeden Štědrý den. I když
byl pracovně velmi náročný,
cítila jsem všude slavnostní
atmosféru.
NB: Je toho hodně, jak chcete těmto lidičkám vánoční
den zpříjemnit: je to úsměv,
slovo útěchy a povzbuzení,
modlitbou, pohlazení a přijímáme tohleto oboustranně.
DH: Letos sloužím několikátou štědrou noc a asi nejhorší je odejít z domu. Pak už
se octnete u svých babiček
a dědečků – je to náš druhý
domov.
AF: Doma se koná večeře buď dřív nebo později a
okénko 6/2009
9
NB:
Dnes je příprava jednodušší, je nás doma méně, vše už
máme naučeno, každý máme svou práci. Když chybí jeden,
musí jej nahradit druhý, a tak to zvládneme. S radostí se scházíme u štědrovečerní večeře a vánočního stromku dříve, ještě
před mým odchodem na štědrovečerní „službu“.
DH: Rodina je za ty roky již zvyklá. Místo štědré večeře máme
štědré odpoledne. Vše prožijeme jen trošku dřív.
AF: Rodina - všichni mě litují ☺, jsou tolerantní.
musí se zapojit všichni.
MB: Na Štědrý den je služba obzvlášť náročná, jak na
psychiku, kdy lidé jsou více
citliví, tak přípravy na štědrovečerní tabuli – jídelny.
LK: Máme mnoho povinností, chceme udělat pěkný
štědrý den, je více zvláštních příprav, ale dbáme, aby
na nás ten spěch nepoznali.
Co na to rodina, že nejste o Vánocích doma a musíte se starat o jiné?
LK: Rodina už si zvykla,
musím rozdělit práci mezi
ostatní členy, nachystat si
vše předem.
VK: Rodina si už zvykla,
musí se postarat a zvládá to
dobře.
LU: V domově jsem začala pracovat až v době, kdy
už mé děti byly dospělé,
ale Vánoce stále prožívají
s námi doma. Bylo pěkné,
jak připravili štědrovečerní
večeři, takže když jsem přišla večer domů, bylo již vše
hotovo.
10
Obohacuje Vás nějak služba starým lidem, nebo je to
pro Vás jenom zaměstnání?
LU: Ano, velice mne tato práce obohacuje a moc ráda ji dělám, i když je velice psychicky i fyzicky náročná. Snažím se
k těmto lidem přistupovat s úsměvem, klidem a porozuměním. V klientech vidím i své již nežijící rodiče. Když jsem
unavená, snažím si představit místo nich sebe za několik let.
Největší odměnou za to mi je jejich úsměv, poděkování či
zamávání…
NB: „Ó“ ano, pro mě má hluboký smysl. Pomáhám druhým
a ten vás úsměvem či slovem odmění. Snažím se porozumět
a naslouchat potřebám druhého. Toto je škola života – tím
se zároveň učím a připravuji na své stáří. Snad budu mít co
předávat své rodině a jiným.
VK: Služba je to náročná, ale zároveň skvělá, protože i starý
člověk Vás dovede překvapit svými mnohdy moderními názory, dovede Vás rozesmát i předat svou moudrost.
DH: Služba u starých lidí mě baví, i když je velmi náročná.
Pořád se učíme trpělivosti.
AF: Já upřímně říkám, že chodím do práce, abych vydělala
peníze ☺. Práce s lidmi mi však nedělá potíže a u těch starších lidí si nějak člověk pokorněji uvědomí, že to stáří se pomalu blíží a taky nutí přemýšlet: co je člověk? Jaký smysl má
život? A odpověď? Každý křesťan ji zná…
MB: Kdybych to brala jako zaměstnání, nevydržela bych to.
Snažím se rozdávat radost, úsměv, vlídné slovo, zpříjemnit
jim pobyt.
LK: Ta naše práce se mi zdá taková normální, já nad tím nějak
nepřemýšlím, dělám to, co si myslím, že je pro ně nejlepší.
A taky vnést do toho nějakou legraci, pokud to jde. Jinak tu
práci asi nemůže dělat někdo jen pro peníze. Vždycky tam
kousek sebe necháme a ,ještě doma uvažujeme, jestli jsme
něco nezapomněli nebo si ještě voláme s holkama, co a jak.
Děkujeme Vám všem za rozhovor a přejeme pěknou vánoční službu.
tříkrálová sbírka ...
Tlučte… a bude vám otevřeno!
David Bartoň
Jako každý rok i rok 2010 bude začínat v naší farnosti (a
také ve všech farnostech v naší vlasti) velkou charitativní akcí
s názvem Tříkrálová sbírka. Není třeba ji blíže představovat,
jelikož je za svou dlouholetou tradici známa snad každému v
této zemi bez ohledu na to, zda je věřící či nikoliv.
Tato dobročinná akce je vždy spojena s nemalými oběťmi; myslím si, že každý, kdo se do této sbírky byť jen na
jeden den zapojil, dobře ví, co vše to obnáší. Vezmeme-li
v úvahu, že v náš prospěch je deset let existence celostátní
sbírky, pak se nemusíme obávat toho, že by se nás lidé ptali,
co jsme zač. Za těch deset let se podařilo připomenout lidem význam křesťanské mise a solidarity s motivem postav
Tří králů, kteří se dle tradice šli poklonit narozenému Králi
do Betléma. Dnes už si nás tedy nepletou - zejména děti - s
Mikulášem, jako tomu mnohdy bývalo, ale doslova se těší na
návštěvu tří mudrců z východu. Nepochybně se tak naplňuje
evangelizační smysl sbírky Kdo přijímá vás, přijímá mne, a
kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. (Mt 11,40)
Co však zůstává trvalým problémem je naše každoroční
nechuť se do této akce zapojovat. Zamysleme se nad tímto paradoxem: lidé nás očekávají, a my nejdeme, nepřijdeme. Proč?
Nejdeme, jelikož nás je málo, nestíháme a hrstka nadšenců
nemůže za ty druhé zvládnout bohatou žeň, kterou nám Pán
nachystal. Kolik lidí říká, že čekali tři krále, ale nikdo
k nim nepřišel! Není to škoda? Nezdá se vám také, že
ten problém není na straně
těch přispívajících, ale toliko
na straně naší? Že za to může
naše pohodlnost, strach, časová tíseň, starost o rodinu
a tisíce dalších důvodů? Zamysleme se!
Je od nás velmi pošetilé
se domnívat, že se tříkrálová sbírka týká jen úzkého
okruhu lidí, kteří se jí každý rok věnují a kteří to zase
zvládnou. Je to obrovská
pomoc, když přijdete třeba
i na jeden či dva dny! Skupinky mají být správně po
třech kolednících a s nimi
ještě doprovod jako zodpovědná osoba, která musí
být starší 15 let. Je smutné,
když např. jsou pouze dva
koledníci a chybí jim třetí,
nebo nemají vedoucího a
nemohou tudíž koledovat.
Zkusme proto obětovat
alespoň pár hodin pro tuto
činnost, která může pomoci
nejen druhým, ale i nám.
Anebo také nechceme otevřít a zůstat za zavřenými
dveřmi?
Tříkrálové koledování přineslo
své ovoce …
Gabriela Žitníková – koordinátorka
Tříkrálové sbírky pro Nový Jičín
Když jsem letos společně s panem Leškem - ředitelem kopřivnické charity
okénko 6/2009
11
vyrazila mezi ty, již byli postiženi ničivou červnovou povodní, cítila jsem, že tato chvíle je
pro mne velmi důležitá. Po mnoha letech usilovné práce, kdy jsme s koledníčky chodili s nataženou dlaní žádat o pomoc pro potřebné, jsme najednou v té dlani nesli finanční příspěvek
konkrétním místním lidem. Jednalo se o výtěžek z Tříkrálové sbírky a pro Bludovice to bylo
téměř 200.000,- Kč, které byly rozděleny těm nejpotřebnějším rodinám. Koledníci, tyto peníze jsme mohli darovat díky Vám ! Tříkrálové koledování přineslo své ovoce a já Vám ze
srdce děkuji a prosím, přijďte česat pomyslné plody na vinici Páně i letos, má to smysl …
P.S. Dobrovolníci, kteří v lednu chtějí vyrazit na Tříkrálovou koledu se pomalinku mohou hlásit prostřednictvím emailu [email protected] (heslo Tříkrálová sbírka) nebo osobně u mě popřípadě na telefonu 556/704046
nejlépe po osmé hodině večerní )
napsali jste nám ...
Podušičkové zamyšlení
Anna Golichová
Před Dušičkami zavrčel
telefon: „ … ve 14 hodin se
sejdeme na hřbitově!“ Léčila jsem se, místo kapesníků
třetí dětská plena, kašel, bolest v krku a venku podzimní
počasí. Vyhlídka, že půjdu
venku minimálně půl hodiny
pěšky, mne děsila. Ale čas
rychle běžel. Rozhodli jsme
se s manželem, že pojedeme z autobusového nádraží
místní hromadnou dopravou. Vše dopadlo jinak. Ve
13 hodin zazvonil zvonek a
švagrová s manželem stáli u
12
dveří. Sedli jsme si v obývacím pokoji ke kávě a vyprávěli
rodinné novinky radostné i smutné. Předali nám také peníze,
které mezi sebou vybrali naši příbuzní, s prosbou na odsloužení mše svaté za zemřelé rodiče a další příbuzné, zemřelé
i živé. Před druhou hodinou jsme jeli autem na hřbitov, kde
nás dalších asi dvacet příbuzných již čekalo. U hrobu rodičů jsme zapálili svíčky a společně se pomodlili. Po chvilce
ticha se každý vydal směrem, kde měl někoho dalšího, na
něhož chtěl vzpomenout v modlitbě. I já se vydala směrem k východu. U hrobu kamarádky Slávky jsem zapálila svíčku za
ni a ostatní zemřelé členy našeho společenství, kteří leží na
jiných hřbitovech. Pak jsem se ještě pomodlila u hrobu pana
děkana Jana Jana. Když jsme se všichni vrátili k bráně, jeli
jsme auty do bytu manželova bratra, protože dušičkový čas
je časem výročí narození dnes již zemřelé maminky. Sešli
jsme se tedy společně a najednou to vypadalo, jako by byla
mezi námi. Domů nás odvezla neteř a já pokračovala ve své
léčbě. Měla jsem ještě službu u svého starého otce, ale odtud jsem opět spěchala do tepla našeho domova. V pátek
v Charitním klubu mne čekala Edita z Kopřivnice. Ostatní
jsou různě v lázních, v nemocnici nebo doma. S Markétou
domlouvám výměnu prádla v kostele Nejsvětější trojice. Stále to nevychází, necítím se dobře. V neděli nemám zajištěnu
knihovnu, ale vidím venku mlhu, dýchne na mne chlad a já
spím do 10 hodin, což nemám ve zvyku. Ovšem v pondělí mám nutné vyřizování na úřadech, tak se stavuji na faře
vyvěsit plakátek Charitního klubu o předvánoční výstavce.
S dalším se zastavuji v obchůdku u paní Koziolové. V úterý
mám opět službu u tatínka. Ve středu jdu do klubu. Čeká
mne Maruška s hotovou prací a bere si jinou. Nezdržuje se,
tak mohu čekat na Markétu kvůli posbírání prádla v Trojici.
Dovídám se přitom, že v pátek je pohřeb. To by mi nevyšlo
(moje nervy), nestihnu vše vyprat, usušit a vyžehlit! Rozhoduji se vyžehlit plátěné s krajkami. Ve čtvrtek tedy žehlím. V
pátek se starám, v sobotu bych měla mít službu u tatínka a
pak ještě pěšky do nemocnice, kde mám obcházet po nemocných s pozváním na mši svatou. Chci jít ke zpovědi, cítím
špatné svědomí, ale nemůžu nic najít, jen vědomí vlastní slabosti, jak málo miluji Ježíše. Ve dvě hodiny začínáme jako
obvykle ve dvou obcházet – každá z nás má na starost celý
jeden blok nemocnice. Pacienti jsou staří i mladí, …, leží tu
pán s poraněnou páteří. Říkám mu: „To bych nevydržela,
i kdybych musela!“ … jiný pán zase říká na mé pozvání:
„ … už dlouho jsem nebyl u svaté zpovědi …“ a ještě tři
mladí chlapci na pozvání namítnou, že kostel by se zbořil“
Já na to, že kostel má pevné základy – zasmáli se ... Jdu do
nemocniční kaple, na lístečku s jediným jménem a příslibem
jedné paní od polských hranic, že přijde na mši svatou, se
začínáme modlit svatý růženec. Mám strach jít ke zpovědi, vnímám jen pocit hříšnosti, neurčitý, nejistotu, slabost,
strach a bezradnost.
Když v mých uších zazní otázka kněze: „Kdo půjde ke
svatému přijímání?“ hlásím se také. Moje touha po živém
Ježíši je mnohem silnější, než všechny mé negativní pocity.
„Ježíši, v Tebe důvěřuji!“ Cítím, jak velice potřebuji Boží
milosrdenství. A nejen já, ale všichni lidé, zvláště ti, kteří
druhé odsuzují. Křesťanství bez milosrdné lásky k sobě i jiným zabíjí víru. Já jsem slabé Dítě Boží.
„Nahlédnutí do betlémské stáje“
Občanské sdružení Bludička zve malé i velké k „Nahlédnutí do betlémské stáje“, které proběhne dne 23.12.2009
v Bludovicích. Sraz bude v 16,30 v kapličce sv.Michala. S
sebou lucerničku nebo svíčku s krytem a dobrůtky pro
zvířátka. Akce je vhodná
především pro rodiny s dětmi. Společně se vypravíme
zhlédnout biblický výjev
o narození Jezulátka, jež
změnilo svět...
Těšíme se, že nám pomůžete navodit krásnou vánoční atmosféru. Za všechny účinkující srdečně zve
Gabriela Žitníková vedoucí
o.s.Bludička
Osobní
poděkování
Gabriela Žitníková
Ráda bych prostřednictvím Okénka poděkovala
panu Ing.Liborovi Dobešovi za pomoc a úsilí vedoucí k zahájení obnovy kříže
stojícího po generace před
kaplí sv.Michala v Bludovicích a poničeného červnovou povodní (torzo kříže
bylo následně svévolně odvezeno na skládku).
Dá-li Pán Bůh bude
nový kříž na svém místě již
v příštím roce.
Tímto bych také ráda
poděkovala všem, kteří jste
jakoukoliv měrou přispěli
k zmírnění následků živelné
katastrofy nejen v naší obci,
ale všude tam, kde voda přinesla zkázu.
okénko 6/2009
13
okénko do farní
knihovny ...
připravuje Pavel Golich
Farář světa, život Jana XXIII, Wilhelm Hünermann
Tato kniha nám přibližuje život Angela Roncalliho narozeného 25 listopadu 1881 v Sotto il Monte, který se stal později papežem Janem XXIII. Je zde zachyceno narození, dětství,
dospívání, studia, později svěcení jáhenské a kněžské. V knize
můžeme prožít také setkání s Angelovou rodinou. V této rodině
panují opravdu vztahy založené na evangeliu. Z tohoto prostředí vychází pozdější biskup, kardinál, papež. Roncalliova srdečnost se uplatnila i v jeho diplomatických misích. Byl to muž
modlitby, naslouchání a sociálního cítění. Jeho nelhostejnost a
starost o církev vyústily v druhý vatikánský koncil. Byl to muž dialogu, ekumeny, považoval
se za otce všech lidí. Zemřel 3.června 1963 ve Vatikánu, v roce 2001 byl prohlášen Janem
Pavlem II. za blahoslaveného.
ve
zkratce
z
farností
...
Co jsme prožili
• V neděli 8.11. se konal ve far.kostele koncert duchovní hudby v podání Capelly Polyfoniky Salesiana z Brna.
• V sobotu 14.11. se v Šenově u N.Jičína, v předvečer pouti sv. Martina, konalo modlitební setkání s krátkým divadlem. Společné setkání již tradičně
bylo zakončeno posezením u svatomartinské husy.
• Ve čtvrtek 19.11. v Městské knihovně na
Husově ulici se konal večer pod názvem
„Putování za ruskou duší“ – pásmo diapozitivů, vyprávění a hudby o cestě do Ruska v
podání P.Jana Linharta, spirituála Teologického konviktu v Olomouci.
• Charitní klub rukodělných prací uskutečnil o adventních nedělích prodejní výstavu
svých prací na faře v Novém Jičíně.
• 4.12. po večerní mši sv. měly děti ve
farním kostele setkání se sv. Mikulášem.
• V sobotu 5.12 se konal v kunínském kostele benefiční koncert duchovní hudby v podání Cantatu melody z Olomouce. Dobrovolná sbírka byla věnována na pomoc obětem
záplav.
Co nás čeká
• Svatoštěpánský koncert. Barokní a klasicistní hudba zazní tradičně ve Velkém sále
zámku Kunín. Ve svátečním čase vystoupí
členové komorního orchestru Pavla Josefa Vejvanovského. Koncert se koná na svátek svatého Štěpána v sobotu 26.prosince
14
od 19.00 hodin. Kapacita sálu je omezena. Vstupné dobrovolné.
• 25.12. v 17.00 hod. se bude konat koncert pravoslavné duchovní hudby a
zpěvu chóru uralských kozáků ve farním kostele v N.Jičíně. Vstupenky v den
a na místě konání nebo v předprodeji na info města u hotelu Praha.
• pravděpodobně 14.2.2010 se uskuteční dětský maškarní ples. Termín a místo konání bude včas upřesněno.
poznáváte mne?
Pavel Wessely
Vánoční příběh
z doby války.
Je-li i můj dnešní příspěvek
řazen do cyklu „Poznáváte?“,
pokládám čtenářům Okénka
otázku: Jak se dnes nazývá škola, zachycena na dobové pohlednici z Nového Jičína, jejíž
stoleté výročí bylo letos připomínáno?
Týká se jí totiž příběh, který jsem si vyslechl před téměř 15 lety, kdy jsem byl jako tehdejší
starosta Nového Jičína pozván vrchním starostou německého města Ludwigsburg spolu s představiteli dalších čtyř partnerských měst z Evropy i ze zámoří, abychom i při sloužené ekumenické
mši svaté vzpomněli 50. výročí ukončení nejstrašnější války v celé historii světa. Tam jsem se
mimo jiné setkal i s jedním z původních občanů obce Sedlnice, kterou mnozí z nás rádi navštěvujeme z jara, kdy obec zaplaví miliony sněženek. Zmíněný pán byl jedním z mnoha, kteří z tehdejší
převážně německé obce byli povoláni bojovat v řadách Wehrmachtu na východní frontě, stejně
jako jeho mladší bratr.
Když byl před vánocemi roku 1943 raněn, šťastná náhoda tomu chtěla, že byl právě na
štědrý den umístěn do lazaretu, který se nacházel v budově výše připomínané školy v našem
městě. Po strastiplném transportu samou únavou ani příliš neprožíval skutečnost, že se po
dlouhé době nachází tak blízko svého domova a svých rodičů. Krátkou vzpomínku provázenou
velkými obavami věnoval svému bratru, o němž už dlouhé měsíce neměl on ani rodiče žádnou
zprávu. Pomalu se smiřovali s tím, že mohou očekávat už jen zprávu poslední… Když uléhal
tak jen v polospánku zaznamenal, že hned vedle je ještě prázdná postel.
Ráno na Hod Boží vánoční po probuzení zjistil, že v noci na volné lůžko přivezli dalšího raněného vojáka z fronty. A záhy onoho vojáka poznává: byl to jeho, už všemi oplakávaný bratr.
zamyšlení na závěr ...
„Láska je nadpřirozený dar Boží, podivuhodná svátost života, kterou obšťastňujeme druhé a sami se stáváme šťastnými.“
Petar Ljubičič, Volání Královny míru, str.85
okénko 6/2009
15
Bohoslužby o Vánocích roku 2009-2010
neděle 20.12
4. neděle adventní. Mše sv. jako v neděli
čtvrtek 24.12 Štědrý den: 6.45 hod. adventní mše sv. ve far.kostele, 15.00 hod.
vánoční mše sv. ve Španěl.kapli, 16.00 hod. vánoční mše sv. v Šenově
u N.Jičína, 21.00 hod. půlnoční mše sv. v Kuníně, 22.30 hod. půlnoční
mše sv. far.kostel v N. Jičíně
pátek 25.12
slavnost Narození Páně – zasvěcený svátek. Mše sv. jako v neděli
sobota 26.12
svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka. Mše sv. jako v neděli.
9.00 hod. mše sv. v kostele v Žilině. 17.00 hod. koncert chóru uralských
kozáků ve farním kostele v NJ
neděle 27.12
svátek Sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa. Mše sv. jako v neděli s obnovou manželských slibů
čtvrtek 31.12
na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku
2010. Ranní mše sv. nebude. 15.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním far.
kostel N. Jičín, 16.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním far.kostel Šenov,
16.30 hod. mše sv. se sv. požehnáním Kunín
pátek 1.1.2010 slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok - zasvěcený svátek. Mše sv.
jako v neděli. V ostatní dny mše sv. jako obvykle.
neděle 3.1.2010 15.00 hod. vánoční koncert gymnázia ve far.kostele.
Příležitost k sv. smíření před
Vánocemi 2009-2010
středa 16.12
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple
čtvrtek 17.12
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple, 16.30 Šenov
pátek 18.12
6.15-7.30 far.kostel, 16.00-18.00 far.kostel
sobota 19.12
6.15-7.30 far.kostel, 7.00-7.50 Žilina
neděle 20.12
během dopoledních bohoslužeb far.kostel a Kunín, 17.00-18.20 Španěl.
kaple
pondělí 21.12
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple
úterý 22.12
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple
středa 23.12
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple
čtvrtek 24.12
6.15-7.30 far.kostel,
Stavění stromků a betléma ve farním kostele NJ v úterý 22. prosince po ranní mši svaté.
Úklid farního kostela v N. Jičíně ve středu 23. prosince po ranní mši svaté.
6/
20
09
Šťastné a veselé...
Vánoce jsou svátky klidu, takže co
takhle na chvilku vypnout, přečíst
si něco pro zamyšlení, něco vyrobit nebo namalovat jako dárek
pro druhé a pak si jen užívat
té vánoční nálady.
Krásné Vánoce Tobě a Tvým
milým.
Farníček
Dopis Ježíškovi
Milý Ježíšku, já jako ministrant šenovský, novojičínský a záložník pro potřeby nedostatku ministrantů,
čestný student Gymnázia v Novém Jičíně, bych s dovolením Ti chtěl pomoci ve Tvé tradiční činnosti. Tímto nechci
naznačit, že bych byl s minulými ročníky nespokojen, nýbrž znám některé Tvé aktivity a proto Ti rád ušetřím čas
a napíšu Ti, co by mé srdce a tělo potěšilo, kdyby ono spatřilo, byť třeba venku pod smrkem ztepilým, či stříbrným.
Vždyť už jen název stříbrný mluví za vše a vybízí nás slavit tento křesťanský svátek podobně jako sv. Josef s
Marií a s Tebou venku.
• velkou postel s velkou matrací, děkuji za velkou peřinu
• naše počítačová technika je už dost stará, pomalá a taky přibyla jedna Alikova fanynka, tak by ji chtělo trochu omladit a
rozšířit
• nějakou velkou neotevírací pokladničku, do které budu šetřit na řidičák
Děkuji a zase za rok Ti napíšu.
svolal všechna zvířata, aby mezi nimi
vybral ta nejvhodnější, která budou v
„Vánoční příběhy pro potěchu duše“
chlévě pomáhat Svaté rodině.
Jako první se samozřejmě hlásil
Co se andělovi lev: „Jen král je hoden sloužit Kránelíbilo li světa,“ zavrčel. ,,Já se postavím ke
vchodu a každého, kdo by se chtěl k JeAneb Proč byl u jesliček oslík s volečkem
žíškovi jen přiblížit, roztrhám!“ ,,Jsi
Zatímco Josef s Marií puto- příliš hrubý,“ odmítl ho anděl.
Andělovi se k nohám ihned začala
vali do Betléma, jeden z andělů
Bruno Ferrero
lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: „Nejvhodnější jsem přece já. Každého rána
pro Božího syna ukradnu nejlepší med
a mléko. A Marie s Josefem se se mnou
také budou mít dobře. Každý den jim
přinesu mlaďoučkou slepici.“ „Ty jsi
příliš nepoctivá,“ namítl anděl.
Po těch slovech před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával
mu peřím duhových barev před očima
a prohlásil: „Se mnou se i obyčejná
stáj změní v královský palác, který
by jim záviděl i Šalomoun!“ „Ty jsi
zase moc pyšný,“ mínil anděl.
Zvířata předstupovala před anděla
jedno po druhém a vychvalovala své
největší přednosti. Marně. Andělovi
se nezamlouvalo ani jedno z nich. Ale
všiml si osla a vola. Pracovali na
poli u vesničana, který bydlel poblíž
betlémské stáje.
Anděl na ně zavolal: „A co můžete
nabídnout vy?“ „Nic,“ odpověděl osel a
sklopil skromně dlouhé uši. „My jsme
se nenaučili ničemu - jenom pokoře
a trpělivosti. Všechno ostatní nám
přinese jenom rány holí.“ Vůl však
nesměle namítl, aniž by vzhlédl od
A vědí to
vůbec lidé?
Zvířecí sněm o Vánočních svátcích
Kdysi
dávno
svolala
zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe
znamenají Vánoce?“
Veverka
odpověděla:
„Pro mne Vánoce znamenají
krásný stromeček ozdobený
spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda.“
Liška se připojila se
svou představou: „Pro mne
samozřejmě nesmí chybět
voňavá pečená husička. Bez
země: „Ale čas od času bychom
mohli odhánět mouchy dlouhým
ocasem.“ Konečně se anděl spokojeně usmál: „Právě vás jsem
potřeboval!“
pečínky by to opravdové Vánoce nebyly. „Do řeči se jim vložil medvěd:
„Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!“
Slyšet se dala také straka: „Podle
mne jsou o Vánocích nejdůležitější
krásné a zářící šperky. O Vánocích
se má všechno jen třpytit. „Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: „Vánoce
dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já
bych ho vypil klidně dvě lahve!“
A osel, který to už nevydržel, se
rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to
zapomněl?“ Vůl se zastyděl, sklopil
velkou hlavu a zabučel: „A vědí to
vůbec lidé?“