Christian A. Schwarz: ABECEDA Přirozeného růstu církve

Christian A. Schwarz: ABECEDA Přirozeného růstu církve

Christian A. Schwarz
ABECEDA
PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
KATOLICKÉ VYDÁNÍ
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
OBSAH
Předmluva ke katolickému vydání ...........................................................................3
Proč je to s růstem církve tak náročné? ...................................................................4
Čemu se můžeme přiučit od jiných místních obcí a čemu ne ..................................5
V čem jsou rostoucí farní obce skutečně jiné?.........................................................6
Osm kvalitativních vlastností rostoucích farních obcí .............................................7
Kvalitativní vlastnost č. 1: ZMOCŇUJÍCÍ VEDENÍ ............................................................. 7
Kvalitativní vlastnost č. 2: SLUŽBA VYUŽÍVAJÍCÍ DUCHOVNÍ DARY ................................. 8
Kvalitativní vlastnost č. 3: VROUCÍ ZBOŽNOST................................................................ 9
Kvalitativní vlastnost č. 4: FUNKČNÍ ORGANIZACE ........................................................ 10
Kvalitativní vlastnost č. 5: INSPIRATIVNÍ BOHOSLUŽBA ................................................ 10
Kvalitativní vlastnost č. 6: SKUPINKY S KOMPLEXNÍ NÁPLNÍ ......................................... 11
Kvalitativní vlastnost č. 7: EVANGELIZACE ZAMĚŘENÁ NA POTŘEBY ............................ 12
Kvalitativní vlastnost č. 8: LÁSKYPLNÉ VZTAHY ........................................................... 12
Žádná kvalitativní vlastnost nesmí chybět .............................................................13
Princip „samo od sebe“ ..........................................................................................14
Jde o kvalitu našich farních obcí! ..........................................................................16
Pravidlo, pro které není výjimky ...........................................................................16
Co je neslabší oblastí naší farnosti? .......................................................................17
Co je naším úkolem a co může učinit jen Bůh? .....................................................18
Přirozený růst církve ..............................................................................................19
První krok ..............................................................................................................19
Reference a literatura .............................................................................................20
O autorovi: Christian A. Schwarz se narodil v roce 1960 a je ředitelem Institutu pro přirozený růst církve. V
letech 1994-1996 řídil jeden z neobsáhlejších výzkumných projektů zabývajících se růstem církve. V této
studii zkoumal více než 1000 sborů a farností na pěti kontinentech. Studoval teologii v Bochumu, Bethelu,
Wuppertalu a Mainzu v Německu a v kalifornské Pasadeně. Dnes žije se svou ženou a třemi dětmi v severním
Německu. Jeho knihy zabývající se teorií a praxí přirozeného růstu církve byly už vydány ve 34 zemích světa.
Ke katolickému vydání německé verze jeho základní knihy, NATÜRLICHE GEMEINDEENTWICKLUNG IN DER
KATHOLISCHEN KIRCHE (Ravensburg: D & D Medien, 2003), napsal předmluvu přední katolický pastorální
teolog Paul Zulehner.
O překladu: Sešitek, který se vám tímto dostává do rukou, je pro prostředí katolických farností
terminologicky upravenou a podle originální německé verze (DAS 1X1 DER GEMENDEENTWICKLUNG)
překladově opravenou verzí textu „Abeceda přirozeného růstu církve“, který je ke stažení na webu České
evangelikální aliance (obojí viz Reference): místo v české verzi textu původního téměř výlučně užívaného
výrazu „sbor“ (v něm. je používáno obecnější „Gemeinde“, v angl. „Church“) tato verze dle souvislosti
používá termíny „farní obec“, „farnost či sbor“, „křesťanská obec“, „místní obec“, „komunita“ či „místní
církev“. Pro své vlastní potřeby jej jako nekomerční tisk v roce 2005 vydala Řk farnost Cheb, Kostelní nám.
15, 350 02 Cheb, [email protected]; www.farnostcheb.cz.
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
PŘEDMLUVA KE KATOLICKÉMU VYDÁNÍ
Přesto, že teologickou „vlastí“ autora této knížečky je prostředí evangelikálního
křesťanství, svými výzkumy a syntézami oslovuje křesťany všech denominací a zaměření
a volá po vzájemném „organickém“ doplnění se „evangelikálních“ (v katolickém prostředí
bychom snad řekli „konzervativních“), „charismatických“ i „liberálních“ („progresivních“
či „reformních“) důrazů. Snaží se však vyhnout dvěma extrémům, před kterými velmi
důrazně varuje: extrému „technokratickému“ (tj. přístupu extrémně dogmatickému,
fundamentalistickému či pouze manažerskému, spoléhajícímu na osvědčené struktury,
postupy, modely či programy a chápajícímu církev prvotně jako lidskou organizaci) a
extrému „spiritualistickému“ (tj. přístupu extrémně duchovnímu, mystizujícímu,
vznášejícímu se v oblacích modlitby bez zakotvení ve stvořené realitě a chápajícímu
církev prvotně jako mystické duchovní společenství nepotřebující žádné struktury).
O tom, že inspirace z „přirozeného růstu církve“ pomalu začínají nést ovoce i v
prostředí katolickém, svědčí skutečnost, že v Německu kromě původní obecné verze vyšla
v r. 2003 i terminologicky upravená katolická mutace základní Schwarzovy knihy pod
názvem Natürliche Gemeindeentwicklung in der katholischen Kirche s předmluvou
jednoho z předních katolických pastorálních teologů Paula M. Zulehnera. Ten
v předmluvě nazvané „Aufbrechen oder untergehen?“ píše:
„Jestliže církve a naše farní obce zůstanou i nadále takovými, jaké jsou dnes, nebudou
mít již dlouhého trvání. Stojí tak před jednoznačnou ‚volbou‘: buď se probudit, nebo
zaniknout. Rozvoj farních obcí se proto stává nejdůležitější pastorační prioritou a výzvou
dneška… Z evangelikálního prostředí k nám nyní přichází kniha Christiana Schwarze o
přirozeném růstu církve. Hlavní myšlenkou této knihy je učit se ze zkušeností po celém
světě. To, co se osvědčilo v tolika křesťanských obcích, bude s vysokou pravděpodobností
nápomocné i v obcích ostatních… Růst církve má za svůj vlastní cíl křesťanskou obec
s křesťany spolupracujícími na základě vlastních darů a se zmocňujícím vedením, obec
nesenou láskyplnými vztahy, se silným misionářským elánem. Rád bych této knize přál,
aby i v katolických farnostech vyvolala tak velkou pozornost a tolik cenných podnětů
k růstu, jak tomu již bylo v protestantských sborech tolika zemí.“
Pro katolické prostředí budou inspirace „přirozeného růstu církve“ použitelné do té
míry, do jaké naše farnosti budeme spolu s Janem Pavlem II. chápat jako „Boží rodinu“,
„společenství bratří proniknutých jedním Duchem“, „bratrský a pohostinný dům
rodinného spolužití“, „společenství věřících“, „křesťanskou obec“ složenou ze „základních
malých společenství“ či jako „misionářské společenství“, které „plodí další společenství“
(vše viz Jan Pavel II., postsynodální apoštolský list Christifideles laici č. 26 a 32).
Pokud se tedy shodneme na tomto základním obrazu farnosti, můžeme při pročítání
této útlé knížečky za pouhých dvacet minut objevit základní principy růstu církve, které
jsou aplikovatelné i v katolickém prostředí. Jak s tímto objevem pak naložíme, je už na
nás. Jednou z možností je některé v souvislosti s prezentovaným přístupem nabízené
pomůcky prostě vyzkoušet a vidět, jak dalece jsou použitelné a pro naši vlastní situaci.
Pokud byste se někdo o tyto zkušenosti chtěl pak podělit nebo pokud byste chtěl slyšet
zase zkušenosti naše (včetně pro katolické prostředí terminologicky přizpůsobených
dotazníků), těšíme se na vaše reakce či dotazy v naší e-mailové schránce (viz Reference).
Petr Hruška, červenec 2005
3
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
PROČ JE TO S RŮSTEM CÍRKVE TAK NÁROČNÉ?
Dříve než začnu se svým výkladem, dovolím si zeptat se napřed na jednu otázku
já tebe, milý čtenáři: „Co myslíš, proč je to pro nás s růstem a rozvojem našich
farních obcí po všech stránkách tak těžké?“
Možná odpovíš: „Myslím, že je to tak těžké proto, že v dnešní době je
křesťanská víra vystavena mnoha protivenstvím. My křesťané se poctivě snažíme,
ale zdá se, že naše poselství dnes prostě není u mnoha lidí v kursu.“
Pak bych ti ukázal
následující obrázek. Na něm
vidíš vozík se čtyřmi
hranatými koly, na kterém je
naloženo mnoho kulatých,
perfektně funkčních kol.
Tento vozík je tažen a tlačen
dvěma horlivými lidmi, ale
je jasné, že jim to jde velmi
pomalu a musí to pro ně být
značně frustrující.
Pro mě je tento obrázek něčím více než pouhou karikaturou. Ve skutečnosti je
to téměř prorocký popis stavu velké části Kristovy církve. Církev sice i nadále
postupuje vpřed, všechno se však děje extrémně pomalu. Proč tomu tak je? Pokud
bychom se zeptali těch dvou lidí na obrázku, jeden z nich by možná odpověděl:
„Protože fouká silný protivítr.“ A ten druhý: „Protože musíme ten vozík tlačit do
vysokého kopce.“
Teď nepopírám, že v mnoha případech je tato odpověď pravdivá. Čas od času
křesťané cítí silný protivítr, který jim fouká do tváří, a jsou doby, kdy cesta pro
církev vede prudce do kopce. Tento obrázek ale ukazuje na to, že okolnosti nejsou
reálným problémem. I kdyby podmínky, ve kterých některá farní obec žije, byly
ty nejlepší, skutečný problém by byl stále přítomen.
Toto podobenství ilustruje něco velice podstatného. Vše, co potřebujeme pro
růst církve, bylo už předem dáno Bohem. Problém je v tom, že to nepoužíváme.
Namísto toho, abychom používali nářadí, které nám Bůh dal, snažíme se táhnout a
tlačit svoji farní obec svojí vlastní silou. A možná se nám snad i zdá, že používání
„hranatých kol“ (někteří teologové budou za tímto slovním patvarem jistě
spatřovat nějaké hluboké dialektické tajemství) je něčím hluboce duchovním.
„Pokud ti dobře rozumím,“ řekneš snad po tomto výkladu, „tak to, co je zde
důležité, je vzít kulatá kola, kterých se církvi od Boha dostalo více než dostatek, a
namontovat je tam, kam podle Božího plánu patří.“
„Přesně tak. A nejnapínavější na tom je to, že jsme při našem průzkumu –
obrazně řečeno – objevili množství kulatých kol, které jsou k dispozici každé farní
4
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
obci či každému sboru. Rozdíl je jen v tom, že některé farnosti je používají, jiné
ne.“
„Teď mi tedy o svém výzkumném projektu musíš říct něco víc, jinak budu mít
problémy ti dále rozumět.“
ČEMU SE MŮŽEME PŘIUČIT OD JINÝCH MÍSTNÍCH OBCÍ A ČEMU NE
Děkuji ti za to, že mi dovolíš se s tebou podělit o něco z mého projektu. V
posledních pár letech jsem se setkal s mnoha křesťany, kteří měli problémy na
mém výzkumu růstu církve vidět vůbec něco duchovního. Spíše je to vedlo k
podezírání z propagace nějakých pochybných manažerských technik, které v
žádném případě nemají v církvi Ježíše Krista co dělat. Přitom zde však jde o něco
zcela jiného: začít ostřeji chápat principy, které sám Bůh používá k růstu své
církve. Čím více se těmito principy zabýváme, tím více zjišťujeme, jak Bůh dnes
mezi námi jedná.
Jak ale můžeme zjistit, které principy to jsou? Mohli bychom např. jít a zeptat
se některých pastýřů rostoucích farností, co považují za „tajemství svého
úspěchu“. Jedna z věcí, kterou byste objevili, je to, že odpovědí na takovou otázku
bude právě tolik, kolik je úspěšných farních obcí. Jedni si myslí, že tajemství
jejich úspěchu tkví v bohoslužbě, jež je vstřícná vůči lidem církvi vzdáleným; jiní
naopak vsadili na bohoslužbu chápanou především jako prostor uctívání Boha a
růstu křesťanů. Jedni do nebe vynášejí nové marketingové metody jako základní
růst podporující přístup; jiné farní obce úspěšně rostou, aniž by kdy o něčem
takovém, jako je církevní marketing, slyšely. Někdy je skutečně těžké najít
společného jmenovatele všech těchto odpovědí.
I když všechny tyto odpovědi mohou znít samy o sobě přesvědčivě, každá další
jen dále zvětšuje zmatek. Kdo tedy má pravdu? A když pak navíc ještě zjistíme, že
téměř každý tvrdí, „Dělejte to jako my, a také budete mít takový úspěch!“, máme
opravdu jen dvě možnosti: Buď nějaký konkrétní model budování církve
přijmeme úplně se vším všudy, nebo na veškerou snahu o rozvoj církve zcela
rezignujeme.
Naštěstí existuje ještě třetí možnost. Místo pouhého zjišťování odpovědí
pastýřů různých obcí, je možné jednotlivé sbory či farnosti také přímo studovat,
abychom objevili, zda existují nějaké prvky, které jsou charakteristické pro
všechny rostoucí křesťanské obce. Místo, abychom se učili pouze z jednoho
modelu, při našem projektu jsme mohli jako pod lupou prozkoumat doslova
stovky modelových sborů či farností, velkých i malých, abychom tak objevili,
které z prvků v nich přítomných jsou všeobecně platnými růstovými principy (a
proto také relevantními pro každou obec), a které prvky jsou sice možná zajímavé,
ale v žádném případě je nelze aplikovat jako všeobecné principy růstu každé obce.
Je ti vše prozatím jasné? Já sám jsem k tomu potřeboval několik let, abych
výše popsaný rozdíl pochopil skutečně do hloubky. Dnes tomu říkáme rozdíl mezi
5
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
přístupem „orientovaným na model“ a přístupem „orientovaným na princip“. Pod
pojmem „modely“ zde chápeme koncepce, které se pozitivně osvědčily některému
sboru či farnosti nebo i mnohým místním obcím různě po světě. Ale
napodobování těchto zkušeností nemusí být vůbec tou pravou odpovědí pro farní
obce žijící v jiných situacích. Pod slovem „principy“ zde pak naopak chápeme ty
prvky, o kterých se jasně prokázalo, že platí pro všechny rostoucí sbory či farnosti
na celém světě.
Nejpozději zde si pravděpodobně hluboce povzdechneš. Dokážeš si sice
představit, co se člověk může naučit od jednoho rostoucího sboru či jedné farnosti.
Ale jak to může fungovat se stovkami či dokonce tisíci místních církví, navíc
roztroušených kolem celé zeměkoule?
Pokud se cítíš ohromen při pomyšlení na obsáhlost takového projektu, dovol
mi něco říct: Přesně tak jsem se cítil i já před několika lety, když jsem zjistil, že
literatura o růstu církve až do té doby většinou pracovala s přístupem zaměřeným
na modely (i když většina modelů tvrdí, a to je skutečný problém, že nabízí
univerzálně aplikovatelné principy). Po léta jsem se zabýval literaturou o růstu
církve, nějakou dobu jsem studoval v „Mecce“ hnutí růstu církve, ve Fullerově
teologickém semináři v Kalifornii, a nakonec jsem, vedle mnoha dobrých věcí,
které jsem se naučil, musel rezignovaně konstatovat: Navzdory čtyřiceti letům
studií růstu církve nebyla ještě nikdy sepsána ani jedna studie, která by na
vědecky přesném základě odpovídala na otázku, které jsou skutečně osvědčené
principy, jež jsou prokazatelně platné pro všechny rostoucí sbory či farnosti na
celém světě.
To bylo potřeba změnit. A tak vznikl plán, jak strávit následujících několik let.
To byl také počátek jedné z (až do té chvíle) vůbec největších výzev mého života.
V ČEM JSOU ROSTOUCÍ FARNÍ OBCE SKUTEČNĚ JINÉ?
Abychom mohli vytvořit dostatečně obsáhlou databázi, která by mohla posloužit
k vědecky významným závěrům, musel náš institut prostudovat alespoň tisíc
různých sborů a farností na všech pěti kontinentech: velké i malé místní obce,
rostoucí i ty ve kterých lidí ubývá, sbory pronásledované státem i farnosti, které
jsou státem finančně podporované, prominentní a dobře známé místní církve,
jakož i ty úplně neznámé. Potřebovali jsme zkoumat křesťanské obce a komunity
z oblastí, které momentálně prožívají velká duchovní oživení (např. Brazílie či
Korea), stejně jako z regionů, které podle mezinárodních standard patří spíše mezi
„duchovně rozvojové země“ (např. Německo).
Z této studie se postupně stal největší a nejobsažnější výzkumný projekt, jaký
byl kdy proveden v otázce růstu církve. Podílely se na něm sbory a farnosti ve 32
zemích. Dotazník, který mělo vyplnit 30 členů každé místní obce, musel být
přeložen do 18 různých jazyků. Nakonec jsme měli před sebou úkol zanalyzovat
6
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
4,2 milionů odpovědí. Kdybychom tyto odpovědi vystřihnuli a slepili dohromady,
sahal by tento pruh papíru z Hamburgu až do Milána!
Když byl projekt dokončen, nejen že se šedivé vlasy na mé hlavě a dluhy na
mém kontě povážlivě rozmnožily, ale také se podařilo něco zcela výjimečného:
Vůbec poprvé jsme měli před sebou, černé na bílém, principy, u kterých bylo
možné prokázat, že je Bůh univerzálně používá pro budování své církve – doslova
od Aljašky po Vladivostok, od Grónska po Ohňovou zemi, od Severního mysu po
mys Dobré naděje.
OSM KVALITATIVNÍCH VLASTNOSTÍ ROSTOUCÍCH FARNÍCH OBCÍ
Na příštích několika stránkách bych ti rád ukázal osm nejdůležitějších růstových
principů, které jsme identifikovali během naší studie. Nenech se odradit tím, že
názvy, které jsme vybrali, zní relativně velmi abstraktně:
(1) zmocňující vedení (bevollmächtigende Leitung, Empowering Leadership);
(2) služba využívající duchovní dary (gabenorientierte Mitarbeiterschaft, Giftoriented Ministry);
(3) vroucí zbožnost (leidenschaftliche Spiritualität, Passionate Spirituality);
(4) funkční organizace (zweckmäßige Strukturen, Functional Structures);
(5) inspirativní bohoslužby (inspirierender Gottesdienst, Inspiring Worship);
(6) skupinky s komplexní náplní (ganzheitliche Kleingruppen, Holistic Small
Groups);
(7) evangelizace zaměřená na potřeby (bedürfnisorientierte Evangelisation, Needoriented Evangelism);
(8) láskyplné vztahy (liebevolle Beziehungen, Loving Relationships).
Těmto růstovým principům jsme začali říkat „osm kvalitativních vlastností
rostoucích obcí“ (církví, sborů, farností či komunit).
Je bez debaty, že tohle všechno na první pohled vypadá velice teoreticky.
Avšak nejpozději poté, co se podíváme na to, co je za každým z těchto
jednotlivých růstových principů skryto, uvidíš, že to vše má hodně co společného i
se situací ve tvé místní farní obci. Jaká že tedy byla tvoje původní otázka? „Co
můžeme dělat pro to, aby se naše farní obec rozvíjela lépe než doposud?“ Naše
odpověď je takováto: Pracujte na tom, abyste ve vaší farnosti pomohli rozvíjet
každou z těchto osmi kvalitativních vlastností.
Z naší studie jsme se poučili, že žádná z farních obcí, která chce růst,
nezanedbává žádnou z těchto kvalitativních vlastností.
Kvalitativní vlastnost č. 1: ZMOCŇUJÍCÍ VEDENÍ
Na začátku stručného představení první z kvalitativních vlastností, „zmocňujícího
vedení“, si, prosím, všimni, že její hlavní charakteristika je vyjádřena slovem
„zmocňující“, ne „zmocněné“. Dovol mi, abych vysvětlil, v čem spočívá příslušný
rozdíl. „Zmocněné vedení“ – to může znamenat, že existuje jeden (někdy i více,
ale zpravidla jeden) po všech stránkách nadaný vůdce s velkou a silnou vizí.
7
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
Takovýto vedoucí pak potřebuje ochotné dobrovolníky, kteří by mu pomohli jeho
vizi proměnit v prakticky uchopitelnou realitu.
Mimo křesťanské prostředí je tento koncept známý jako „guru-leadership“.
Podobné modely můžeme najít i v křesťanských církvích. Některé z nich obhajují
tento koncept jako velmi efektivní růstový princip – zde je „guru“, vůdce se silnou
vizí, a tam jsou zástupy laických pěšáků, kteří svým mocným vůdcům pomáhají
naplnit jejich životní sny.
Naše studie však ukázala, že tento systém je velice daleko od pravdy. Vedoucí
rostoucích sborů se nesnaží budovat vlastní moc, aby se nakonec stali
všemocnými. Právě naopak. Považují za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů
pomoci ostatním křesťanům dosáhnout takového zmocnění či uschopnění, které
jim podle Božího plánu přísluší. Takovíto vedoucí uschopňují, podporují, motivují
a doprovázejí jednotlivé křesťany tak, aby se mohli stát vším, čím Bůh chce, aby
byli. Někteří z těchto křesťanů mohou být vedeni úplně odlišnými cestami, než
jejich vedoucí. Ale „zmocňující“ vedoucí se z takovýchto křesťanů budou radovat
z celého srdce, protože vědí, že Bůh má pro každého zvláštní a jedinečné
povolání.
Je zajímavé, že většina pastýřů, kteří dosáhli nejvyšších výsledků v našem
výzkumu, jsou téměř neznámí širší veřejnosti. A přesto nám poskytují užitečnější
základní principy vedení, než většina světoznámých „duchovních hvězd“.
Vedoucí rostoucích sborů či farností nemusejí být žádnými vůdcovskými
hvězdami. Klasický „superstar model“, spoléhající na silného vůdce, může být
dokonce překážkou růstu farnosti. Bůh většinou nenaplňuje své plány za pomoci
zvlášť obdarovaných „hvězd“. Pokud někdo tuto roli přesto hraje (nebo ji hrát
musí, protože to jeho farnost očekává), je to obvykle jistým znamením, že zde
něco není v pořádku.
Kvalitativní vlastnost č. 2: SLUŽBA VYUŽÍVAJÍCÍ DUCHOVNÍ DARY
Základem naší druhé kvalitativní vlastnosti je přesvědčení, že to, který křesťan by
měl nejlépe zastával tu kterou službu v církvi, závisí na Božím povolání a
obdarování. Role pastýřského vedení spočívá v pomoci členům farní obce
rozpoznat jejich dary a začlenit je do služby, která těmto jejich darům odpovídá.
Tento princip vypadá docela jednoduše, ale jeho praktická aplikace má obrovské
důsledky pro všechny oblasti farního života.
Pokud žijete v souladu se svým duchovním obdarováním, pak už nesloužíte ze
své vlastní síly, ale Duch svatý působí ve vás. Takže i když jsi jen „obyčejný“
člověk, můžeš dosáhnout, v pravém slova smyslu, výjimečných věcí.
Naše studie ukazuje, že většina křesťanů buď ve službě ve své místní obci není
zapojena vůbec, nebo pracují v oblasti, která neodpovídá jejich darům. A co víc,
téměř 80% všech křesťanů, které jsme sledovali v německy mluvící Evropě,
nedokázali ani určit své dary. To je neuvěřitelné! Vzpomínáte si na onen vozík s
8
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
hranatými koly? Člověk, který zastává službu, jež není založena na jeho
obdarování, se podobá jednomu z těchto hranatých kol. A co křesťan, který nemá
ve sboru či farnosti žádný úkol? Takový člověk se podobá jednomu z těch mnoha
nepoužívaných kulatých kol na vozíku. Dokážete si asi představit, jak vypadá
křesťan, který skutečně pracuje ve službě, která odpovídá jeho obdarování. Není
divu, že praktická aplikace tohoto principu má tak dramatické důsledky pro růst
farní obce.
Jedním z těchto zajímavých, z našeho výzkumu logicky vyplývajících
důsledků bylo objevení toho, že žádný faktor neovlivňuje radost z křesťanského
života víc, než když žijeme v souladu se svými duchovními dary. Z vlastních
zkušeností mohu tento výsledek jen potvrdit. Od chvíle, kdy jsem se pokusil sladit
svou službu se svým obdarováním, zažil jsem tři věci. Za prvé: jsem šťastnější; za
druhé: jsem výkonnější; a za třetí: někteří křesťané mi rozumí ještě méně, než kdy
před tím. Možná je to nezbytná cena, kterou platíme za to, že chceme následovat
Boží volání.
Kvalitativní vlastnost č. 3: VROUCÍ ZBOŽNOST
Název této vlastnosti vám může připadat trochu podivný, ale to už patří k věci.
Museli jsme najít termín, který by dokázal popsat velmi rozdílné formy osobní
zbožnosti (tj. osobního života s Bohem; také bychom zde snad mohli mluvit o
„oddané spiritualitě“ či „obětavé zbožnosti“ apod.). Co se týče růstu církve, jeden
z výsledků naší studie ukazuje, že tím důležitým či určujícím prvkem, pokud je
zbožnost opravdová, není ten či onen druh spirituality či způsob vyjadřování
zbožnosti, ale skutečnost, že víra je prožívána s oddaností, obětavostí, zápalem a
nadšením. Úroveň duchovní vroucnosti či obětavosti je zjevně tím, co odlišuje
rostoucí farní obce od těch, které nerostou.
Tato vlastnost také ilustruje, že metody, které farní obec při rozvoji své
spirituality používá, jsou až druhořadé. Farnost, která prožívá svou víru s vroucí
horlivostí, bude úspěšná s mnoha různými metodami. Naproti tomu, ve farnostech,
které v této oblasti pokulhávají, selžou i ty nejlepší metody světa. K čemu je ten
nejmodernější motor, pokud je nádrž prázdná?
Existuje jedna disciplina, ve které křesťané dosáhli smutného mistrovství:
odkrývání strategií zabraňujících rozvoji této duchovní horlivosti. Ve své
kanceláři jsem si pro kvalitativní vlastnost „vroucí zbožnost“ – stejně jako pro
každou z ostatních sedmi kvalitativních vlastností – zřídil dvě složky. Do první z
nich shromažďuji všechny nalezené materiály, které křesťany v důsledném
prožívání jejich duchovního zapálení podporují. Do druhé složky pak sbírám
koncepty, které jsou od samého začátku zaměřeny k tomu, aby tuto duchovní
horlivost udusily již v samém počátku. Pokaždé, když se vrátím z cesty, zakládám
poznámky o nových věcech, které jsem se naučil, do jedné z těchto složek.
9
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
A zde je momentální, značně frustrující výsledek: první složka není širší než
dva centimetry, zatímco druhá je už tak plná, že ani nemůžu zavřít zásuvku!
Myslím, že již jen toto o našem postoji k duchovní horlivosti či vroucí zbožnosti
vypovídá víc, než si většina z nás je ochotná připustit.
Kvalitativní vlastnost č. 4: FUNKČNÍ ORGANIZACE
Je dost zajímavé, že kvalitativní vlastnost „funkční organizace“ (či, doslovněji
z němčiny, „účelné struktury“) se ukázala být nejvíce kontroverzním bodem ze
všech osmi znaků rostoucích obcí. Přitom princip skrývající se za tímto názvem je
vlastně relativně jednoduchý. Pokud jde o organizační formy a struktury farní
obce, pak je zde tím nejdůležitějším kritériem to, zda tyto struktury naplňují svůj
účel nebo ne (čili zda jsou funkční). Organizační struktury farní obce nejsou nikdy
cílem samy o sobě, ale vždy jen prostředkem k dosažení cíle.
To, co tomuto požadavku neodpovídá (např. direktivní struktury vedení, které
ostatní zbavují svéprávnosti, nevyhovující časy konání bohoslužeb nebo formy,
které již dnešního člověka neoslovují), má být změněno, případně odstraněno.
Díky tomuto trvalému procesu sebeobnovování lze zabránit uvíznutí v nezdravě
tradicionalistických „vyježděných kolejích“.
Odkud se tedy vzal tak velký odpor proti tomuto principu? Myslím, že tento
odpor je jednoduše důsledkem skutečnosti, že většina lidí má tendenci se
v průběhu svého života stávat stále více tradicionalistickými. Tradicionalismus
zde znamená: církevní formy musejí trvale i do budoucna zůstat právě takové,
jaké byly doposud, jak jsem si již na ně zvykl. Není náhodou, že ze všech faktorů,
které průkazně negativně ovlivňují růst farní obce, tradicionalismus v tomto slova
smyslu s velkým předstihem vede.
Kvalitativní vlastnost č. 5: INSPIRATIVNÍ BOHOSLUŽBA
Pravděpodobně neexistuje žádná jiná oblast života farní obce, kde je ono důležité
rozlišení mezi modely a principy tak málo respektováno, jako je oblast
bohoslužby či liturgie. Nespočet křesťanů věří, že je třeba přejmout určitý model
bohoslužby či způsob slavení liturgie od jiných farností, protože předpokládají, že
právě tento model či způsob slavení představuje jeden z principů vedoucích
k růstu církve.
Náš výzkum však ukázal toto: můžeme naše bohoslužby zaměřit zcela na
křesťany či naopak téměř výlučně na nekřesťany, můžeme naše bohoslužby slavit
v tradičním „církevnickém“ či v spíše v dnešním, „sekulárním“ jazyce, můžeme je
celebrovat způsobem respektujícím pevné liturgické formy či jim nechat spíše
volný průběh – nic z toho se pro růst farní obce neprokázalo jako rozhodující.
Namísto toho je zde klíčovým kritériem něco jiného: Je návštěva bohoslužeb pro
jejich účastníky „inspirující zkušeností“? Právě toto je oblast, kde se rostoucí
farnosti či sbory jasně odlišují od nerostoucích. Lidé, kteří navštěvují takovéto
10
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
„inspirativní bohoslužby“, do jednoho prohlašují (což pro mnohé křesťany může
znít téměř hereticky), že je to při bohoslužbách „baví“.
Teď je však také zcela evidentní, odkud pochází většina opozice proti této
kvalitativní vlastnosti. Od křesťanů, kteří navštěvují bohoslužbu kvůli tomu, aby
splnili křesťanskou povinnost. Takovíto křesťané nechodí do kostela proto, že je
to pro ně nádherná zkušenost, o kterou by nechtěli v žádném případě přijít, ale
proto, aby se zalíbili Bohu (nebo faráři nebo někomu jinému). Někteří z nich
dokonce ještě i dnes věří tomu, že jejich věrnost v trpělivém snášení tohoto
nepříjemného úkonu bude požehnána.
Když ukazuji ilustraci vozíku s hranatými koly skupinám, jejichž myšlení je
podobné výše načrtnutému, většinou v tom nevidí nic humorného. Pro ně jednat
jako ti dva muži na obrázku je něco zcela normálního, možná i duchovního.
Chápeš, jak to vše spolu souvisí?
Kvalitativní vlastnost č. 6: SKUPINKY S KOMPLEXNÍ NÁPLNÍ
Rostoucí sbory či farnosti dále podle našeho průzkumu rozvinuly systém malých
skupinek, kde jednotliví křesťané mohou nalézt blízké osobní společenství,
praktickou pomoc a intenzivní duchovní sdílení (právě toto je míněno oním cizím
slovem „komplexnost“ či „celostnost“). V těchto skupinkách lidé nejen diskutují
nad biblickými texty či poslouchají zajímavá vysvětlování odborníků, ale také zde
na vlastní kůži zakoušejí, že biblické impulsy jsou zde plodně konfrontovány
s jejich každodenním životem.
Na jednom z mých seminářů jsem vyprávěl příběh největšího sboru na světě v
korejském Soulu, který v té době měl víc jak půl miliónu členů. Jedna z účastnic
okamžitě zareagovala tím, že si ani nedokáže představit, že by se stala členkou
takového sboru. Když jsem se jí zeptal proč, odpověděla: „Nikdy bych nemohla
vydržet anonymitu. Potřebuji rodinnou atmosféru vytvářenou lidmi, které dobře
znám.“
Po krátké době jsem se skutečně setkal s pastorem toho veliké sboru a zeptal
jsem se jej, jak se vypořádává s problémem anonymity. Podíval se na mě udiveně.
„Anonymita? Nikdo si na to v našem sboru nikdy nestěžoval.“ Pak mi vyprávěl o
tom, jak jeho sbor vytvořil systém samostatných buněk (skupin) s maximálním
počtem dvanácti členů a že většina členů jeho sboru je zapojena do této sítě.
No dobrá, Korea je daleko a naším problémem není vypořádat se efektivně s
půl miliónem členů. Náš průzkum ale ukazuje, že princip, na kterém tento
korejský sbor staví, má univerzální platnost. Malé skupinky křesťanů nejsou jen
pěkným koníčkem, bez něhož se, když na to přijde, obejdeme. Ne, v těchto
skupinkách se prakticky uskutečňuje mnohé z toho, co patří k podstatě církve
Ježíše Krista.
11
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
Kvalitativní vlastnost č. 7: EVANGELIZACE ZAMĚŘENÁ NA POTŘEBY
Nepotřebujeme světový výzkum k tomu, abychom nám bylo jasné, že růst církve
je nemyslitelný bez evangelizace zaměřené na nevěřící. Jak jinak by mohla nějaká
farní obec růst, kdyby zde nebylo dále hlásáno evangelium, aby se tak mohli další
a další lidé připojit k církvi Ježíše Krista? Tento proces je mezi křesťany
všeobecně nazývaný (prvotní) „evangelizací“.
Tou vzrušující otázkou našeho výzkumu tedy nebylo, zda je či není
evangelizace nezbytná, nýbrž jak vypadá evangelizační praxe, která prokazatelně
přispívá k růstu farní obce či sboru. Existují lidé, kteří zastávají názor, že nejlepší
myslitelnou metodou evangelizace je metoda „dřevěné palice“: když nutíme lidi,
občas i pomocí značně manipulativních metod, k rozhodnutí pro život
z křesťanské víry. Není divu, že mnoho z nás se pak necítí dobře, už jen když slyší
slovo „evangelizace“.
Lze však dokázat, že tato metoda „dřevěné palice“ reprezentuje téměř pravým
opakem toho, co jsme poznali, že se praktikuje v rostoucích sborech či farnostech.
Jejich tajemstvím je, že sdílení evangelia se zde děje tak, aby odpovídalo na
otázky a potřeby lidí, kteří jsou křesťanské víře vzdáleni.
Kvalitativní vlastnost č. 8: LÁSKYPLNÉ VZTAHY
Ať už se ti termín „láskyplné vztahy“ líbí nebo ne, v každém případě lze prokázat,
že v rostoucích farnostech či sborech lze zjistit prokazatelně vyšší „kvocienty
lásky“, než ve farnostech či sborech stagnujících nebo zmenšujících se.
Pokaždé, když při svých seminářích používám tento termín, najde se tam
několik křesťanů, kterým se to vůbec nelíbí. „Co je to za hrozný výraz?“ Dokážu
si představit, že se můžeš cítit podobně jako oni. Dovol mi však, abych ti
vysvětlil, tyto „kvocienty lásky“ při našich průzkumech vypočítáváme. Náš
dotazník obsahuje několik otázek, které nám umožňují zjistit, nakolik jsou vztahy
mezi křesťany láskyplné. Například se ptáme: Kolik času členové sboru či farnosti
stráví jeden s druhým kromě oficiálně organizovaných setkání? Jak často zve
jeden druhého na oběd nebo na šálek kávy? Jak štědří (případně skoupí) jsou
členové farní obce v projevech vzájemného uznání? Do jaké míry je farář
obeznámen s osobními problémy jeho spolupracovníků? Kolik smíchu zaznívá ve
farnosti?
A výsledky? Všechny tyto body, a ještě některé další, mají enormně silnou
souvislost s růstem farní obce. Mnohem silnější, než spousta metod, které jsou
popsány v mnoha knihách o růstu církve a které mnoho křesťanů nesprávně
povýšilo na vlastní „tajemství růstu církve“.
Je na tom vlastně něco zvláštního? Věrohodně žitá láska dodává farní obci
mnohem větší vyzařující sílu, než jsou schopné všechny marketingové snahy
tohoto světa dohromady. Církevní marketing může být přinejlepším přirovnán k
umělým květinám. Ty mohou vypadat téměř jako živé, ale vůbec nevoní.
12
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
Skutečná láska naproti tomu šíří kolem sebe onu tajemnou vůni, které dokáže
odolat jen málokdo.
ŽÁDNÁ KVALITATIVNÍ VLASTNOST NESMÍ CHYBĚT
To byl tedy jen zběžný přehled těch nejdůležitějších principů, které se osvědčily
jako podstatné pro růst církve.
Jsou tři věci, které dnes o těchto principech můžeme s jistotou říct trojí:
1) tyto principy jsou univerzálně platné (to znamená, že jsou aplikovatelné pro
všechny farní obce a sbory na celém světě);
2) tyto principy mohou být přeneseny i do naší vlastní situace (přičemž výsledky
budou v každé farnosti odlišné);
3) každý z těchto jednotlivých principů má pozitivní vztah jak ke kvalitativnímu,
tak ke kvantitativnímu růstu církve.
Pokud nám tedy jde o to, abychom pro Krista získali co nejvíce lidí, nemůžeme
si dovolit pominout ani jednu z těchto kvalitativních vlastností.
To alespoň ukázal náš výzkum. Je ale pravda, že se jako křesťané na tom vždy
neshodujeme. Na jednom z velkých křesťanských setkání jsem nedávno slyšel
jednoho přednášejícího říct: „Na těchto principech růstu církve vůbec nezáleží.“ A
posluchači tuto výpověď kvitovali potleskem. Nejsem si jist, jak bys v této situaci
zareagoval ty? Souhlasem či nesouhlasem? Buď upřímný!
Řeknu ti, že jsem sice tohoto referenta přímo nevypískal, ale také jsem si
nenechal ujít příležitost mu po jeho přednášce říci, že jeho slova považuji za
falešné učení. Co tím myslel, když prohlásil, že na principech růstu církve „vůbec
nezáleží“? Viděli jsme, že jedním z těchto principů je praktikování křesťanské
lásky (kvalitativní vlastnost č. 8). Takže tento přednášející tvrdil: „Vůbec nezáleží
na křesťanské lásce.“ Součástí jiného principu je odevzdaná modlitba (kvalitativní
vlastnost č. 3). Jeho poselství tedy znělo: „Na modlitbě vůbec nezáleží.“ A tak
můžeš procházet jeden princip růstu církve za druhým, jak o nich byla řeč v této
brožuře – ale doufám, že rozumíš tomu, že jsem nepřeháněl, když jsem poselství
onoho referenta označil jako „falešné učení.“ Tento přednášející to, co řekl,
samozřejmě nemyslel doslovně. Ale pak se musíme ptát, proč něco takového řekl?
Tento příběh ze života vám vyprávím, protože jsem často konfrontován s
podobnými reakcemi, když používám termíny jako „princip růstu církve“. Někteří
si s touto frází zřejmě spojují určité manipulativní marketingové metody a pak
z toho docela oprávněně vyvodí, že „na tom vůbec nezáleží“. A tak je pro mě
důležité, že alespoň ty, který mně tak trpělivě posloucháš, zareaguješ jinak. Pokud
někdy někoho uslyšíš říct: „Na principech růstu církve vůbec nezáleží“, pak mu
můžeš odpovědět: „Myslím, že jsi špatně pochopil, co to ty principy růstu církve
jsou. Víš, že jedním z těchto principů je dodržování křesťanského přikázání lásky?
Chceš opravdu tvrdit, že nás bible učí, že na lásce vůbec nezáleží?“
13
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
Když těchto osm principů prozkoumáme blíže, zjistíme (ať už nás to překvapí
či ne), že každý z nich shrnuje hlavní body biblického poselství. Není krásné, že
nejobsáhlejší výzkum růstu církve, jaký byl kdy mezi křesťany na toto téma
proveden, potvrzuje přesně to, co nám Bůh již od pradávna říkal ve svém Slově?
Principy růstu církve, o kterých jsme mluvili, nejsou ničím jiným, než Božími
principy. Doufám, že mě zde nepochopíš špatně: Terminologie, kterou v této
brožuře k označení těchto principů používám, může být nedokonalá. Výzkumná
metodika, s jejíž pomocí jsme tyto principy odvodili, má (stejně jako všechny
vědecké metody) své limity. I další pracovní sešity a materiály, které jsme
vytvořili později, mohou být vylepšeny. Ale to všechno nemění nic na skutečnosti,
že principy, ke kterým jsme pomocí našich nedokonalých prostředků dospěli a
které se nedokonalým způsobem snažíme zprostředkovat ostatním, nejsou ničím
jiným než Bohu vlastními principy.
PRINCIP „SAMO OD SEBE“
A nyní přijde nejdůležitější bod našeho výzkumu. Tento základní princip, který se
skrývá za všemi osmi kvalitativními vlastnostmi, jsme nazvali princip „samo od
sebe“. Dnes můžeme dokázat, že tajemství rostoucích farních obcí není v tom, že
sami, vlastními lidskými silami, „tlačíme“ nebo „táhneme“ vozík naší farnosti
(pamatuješ si na obrázek z počátku našeho výkladu?), nýbrž v tom, že pomáháme
uvolňovat a plněji rozvinout potenciál, který sám Bůh do naší farní obce již sám
vložil. Pak růst přijde jakoby „sám od sebe“.
Růst církve je něco, co lidé nemohou „způsobit“. Naším úkolem může být
nanejvýš postarat se o to, aby „růstové automatismy“, které sám Bůh používá k
budování své církve, se mohly uplatnit lépe a s větší účinností než doposud.
Promiňte mi, že nyní používám jeden z těch technických termínů, kterým jsem se
od počátku snažil pokud možno vyhnout. Ale skutečnost, kterou tento termín
označuje, je pro rozvoj církve ústřední. Co tedy myslím tímto termínem, který
může znít poněkud zvláštně a snad i nebiblicky?
Tento termín nevyjadřuje nic více a nic méně než jeden z ústředních biblických
konceptů. A ještě důležitější je aplikace tohoto konceptu do praktického života
farní obce. U Marka 4,26-29 nám Ježíš vypravuje následující podobenství: „S
Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či
bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, a on ani neví jak. Země sama od sebe
(ř. ‚automaté‘) plodí nejprve stéblo, potom klas, a nakonec zralé obilí v klasu. A
když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
Toto podobenství jasně ukazuje, co je úkolem člověka – a co ne: Člověk může
a má zasévat, může a má sklízet, může a má „spát a bdít“. To, co však nemůže je
toto: vyrábět plody. Ve zmíněném textu je tajemně vyjádřeno, že plody nese země
„sama od sebe“.
14
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
Řecký text zde používá termín „automaté“ – což doslova přeloženo znamená
„automaticky“. Tento oddíl tedy hovoří výslovně o „růstových automatismech“.
Zdůrazňuji to, protože mnoho křesťanů, kterým jsem se tento princip pokusil
vysvětlit, měli podezření, že tento koncept ve skutečnosti není biblický. Ale
podívejme se na něj znovu. Nejen, že to je biblický princip, ale pokud studujeme
původní text, zjistíme, že je to i biblický termín.
Toto podobenství není pouze pěknou ilustrací. Vyjadřuje strategický střed
růstu církve. Rostoucí farní obce a sbory – ať už si toho jsou vědomé či ne –
používají tento zde popsaný Boží růstový automatismus. Toto je jejich „tajemství
úspěchu“!
A jak to tedy funguje prakticky? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku,
projděme si znovu výše zmíněných osm kvalitativních vlastností. Každá z nich je
složena ze dvou částí. Podstatného jména (např. „vedení“, „služba“, „zbožnost“,
„organizace“) a jeho bližší charakteristiky (např. „zmocňující“, „využívající
duchovní dary“, „vroucí“, „funkční“). Tajemství každé z těchto kvalitativních
vlastností není popsáno podstatným jménem (každá farní obec má nějaký druh
vedení, služby, spirituality nebo organizace). Ono tajemství je spíše skryto v
praktické aplikaci toho, co popisují příslušné bližší charakteristiky té které oblasti.
Pokud se na tyto charakteristiky podíváme blíže, zjistíme, že vždy mají něco
společného s uvolněním
prostoru pro působení
růstových automatismů,
které sám Bůh používá
pro budování své církve.
Vzpomeňte si na ilustraci
s vozíkem. Namísto toho,
abychom tlačili a táhnuli
vozík (= farnost) sami,
musíme vyložit některé z
kol, které už na vozíku
jsou, a namontovat je na
správné místo. A pak již
můžeme prožít radostnou
zkušenost s tím, že je to
vítr Ducha svatého, který
(zdánlivě) „sám od sebe“
uvede tento vozík do
pohybu.
15
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
JDE O KVALITU NAŠICH FARNÍCH OBCÍ!
Nevím, jestli to, o co jsem se s tebou podělil, bylo pro tebe něčím novým, nebo
jen potvrzením něčeho, co jsi už tušil nebo věděl. Pro mnoho křesťanů, se kterými
se dělím o tyto poznatky, jsou tyto principy drasticky odlišné od jejich názorů na
„růst“ nebo „rozvoj církve“.
Jedním z nejdůležitějších výsledků našeho výzkumného projektu je poznatek,
že pokud přemýšlíme o růstu farní obce, pak jde v podstatě vždy o její kvalitu.
Kvalita (pokud ji hodnotíme podle našich osmi kvalitativních vlastností) je
kořenem a kvantita (zvyšování návštěvnosti sboru) je ovocem.
Tato perspektiva mé důležité důsledky pro praktický život farnosti. Namísto
původní otázky: „Jak můžeme získat více lidí?“, se ptáme: „Jak můžeme v každé
z těchto osmi kvalitativních oblastech zakusit růst?“ V pozadí této otázky je
solidní přesvědčení – teologicky i empiricky podložené – že skutečná kvalita
nakonec bude mít pozitivní vliv i na početní růst.
Základem pro tento kvalitativní přístup je biblický princip, že dobrý strom
přináší dobré ovoce (viz Mt 7,17). To znamená, že pokud je strom dobrý (má
vysokou kvalitu), přináší také dobré ovoce (např. více křesťanů, kteří se přidají
k farnímu společenství). I zde je opět úžasné vidět, jak přesně statistické studie
potvrzují správnost tohoto biblického tvrzení.
PRAVIDLO, PRO KTERÉ NENÍ VÝJIMKY
Dovolte mi teď říci něco o zjištěních naší studie, které osobně považuji za
nejzajímavější. Zatímco u každého principu růstu existují výjimky, existuje jedno
pravidlo, pro které jsme ještě výjimku nenašli ani jednu. Každá farní obec či
každý sbor, kde každá z osmi kvalitativních vlastností dosáhla určité úrovně (v
našem technickém žargonu říkáme, že dosáhla „kvalitativního indexu“ 65 nebo
více), je obcí rostoucí. Existuje tedy určitá kvalitativní hodnota, která může být
přesně statisticky prokázána, při jejímž překročení bude farní obec vždy růst. Není
to zajímavé?
Když je dnes v různých kruzích diskutována otázka, čím můžeme přilákat více
lidí na naše bohoslužby, mohu mu nabídnout jednu vědecky obhajitelnou
odpověď: „Pracujme na tom, abychom ve všech osmi oblastech dosáhli indexu
kvality 65.“ Tato odpověď nemusí být velmi populární. Někteří můžou dokonce
odpovědět s jistou umíněnosti: „My ani nechceme početně růst!“ Co ale již není
možné, je toto: nelze jednoduše ignorovat výsledky výzkumu. To by bylo
přinejmenším neseriózní.
Nepochop mě zde špatně. Já tím neříkám, že dosáhnout tímto způsobem růstu
je snadné. Není to nějaká jednoduchý metodický „trik“, nějaká z oněch tak
oblíbených „instantních metod“, které budí zdání, že růst začne okamžitě po
zmáčknutí příslušného knoflíku „expresního praní“. Snažit se zvýšit index kvality
až na tuto vysokou úroveň znamená vydat se náročnou cestou. Ale kde je v bibli
16
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
řečeno, že bude pro církev jednoduché, když se bude snažit být věrnou Božímu
poslání?
Možná budete mít námitky proti mému tvrzení, že existuje určitá měřitelná
kvalitativní hodnota, za kterou se vždy objeví kvantitativní růst. Po bližším
prozkoumání není tento fenomén tak překvapivý. Ale co to tedy vlastně znamená,
že nějaká farní obec dosáhla kvalitativního indexu 65 ve všech oblastech?
Pokud opustíme abstraktní statistický jazyk, znamená to následující: je to
farnost jejíž vedení je srdcem i duší oddáno růstu farní obce... kde téměř každý
farník používá své duchovní dary pro dobro ostatních a celku… kde většina
farníků prožívá svou víru naplno a s nakažlivým nadšením… kde různé farní
struktury jsou hodnoceny čistě podle toho, zda slouží či neslouží růstu... kde
návštěva bohoslužeb je pro většinu účastníků vrcholem týdne… kde je možné v
malých skupinkách prožívat láskyplnou a uzdravující moc křesťanského
společenství... kde téměř všichni farníci pomáhají, vždy podle svých specifických
darů, naplnit poslání církve zvěstovat evangelium… kde láska Kristova prostupuje
všemi farními aktivitami. Dovedeš si vůbec představit, že by takováto farnost
mohla stagnovat nebo se dokonce zmenšovat?
CO JE NESLABŠÍ OBLASTÍ NAŠÍ FARNOSTI?
Někteří křesťané, kteří o těchto principech slyší poprvé, mohou zaúpět: „A to
mám myslet na to všechno najednou? Pro samé stromy nevidím les.“ V takové
chvíli nám může pomoci další výsledek naší studie: pro začátek stačí, když se
zaměříme na jednu jedinou oblast. Ale která z těchto oblastí je strategicky
nejdůležitější?
Lze dokázat, že růst farní obce je nejvíce blokován těmi kvalitativními
vlastnostmi, které jsou nejméně rozvinuty (tzv. „nejnižší faktory“). Na druhé
straně toto také znamená, že když zaměříme naši energii hlavně na tyto nejnižší
faktory, můžeme očekávat, že již toto samotné otevře cestu k dalšímu růstu farní
obce.
Ze zkušenosti vím, že většinu křesťanů přesvědčí spíše jednoduchý příklad,
než nějaké složité vědecké analýzy principů přirozeného růstu církve. Pro své
semináře jsem měl k dispozici sud vyrobený z prken o různých délkách, podobný
tomu, který je vyobrazen na další straně. Když navštívím nějakou místní
křesťanskou církev, pro kterou máme připravený profil sboru či farnosti, napíši
všech osm kvalitativních vlastností na jednotlivá prkna podle toho, jak silně nebo
slabě je každá vlastnost vyvinuta. Název nejnižšího faktoru (např. „organizace“) je
uveden na nejkratším prkně a nejvyšší faktor (např. „zbožnost“) na nejdelším.
Potom nalévám vodu do sudu, dokud nezačne přetékat. Když nalévám vodu
dál, a je už mokrý koberec nebo nohy těch, kteří sedí v první řadě, ptám se
přítomných, co bych měl dělat. Někteří, mezi nimiž je zpravidla i správce budovy,
kde se nacházíme, trvají na tom, abych s naléváním vody okamžitě přestal. Já to
17
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
samozřejmě neudělám, protože v této ilustraci voda symbolizuje Boží požehnání,
které proudí z nebe na církev. Nemůžeme přece chtít, aby Bůh přestal žehnat jen
proto, že naše farnost není schopna
„udržet vodu“!
Jiní navrhují, že bychom se
měli více modlit. Souhlasím s tím,
že modlitba je velmi důležitá a
naprosto zásadní pro růst církve.
Potom prodloužím nejdelší prkno,
„vroucí zbožnost“, o deset
centimetrů, a všichni mohou vidět,
že to skutečný problém neřeší.
Voda dál vytéká na podlahu.
Nakonec někdo navrhne, že
bych měl prodloužit to nejkratší
prkno, které představuje nejnižší
faktor. A podívejme se! Jakmile je
prodloužím třeba jen o centimetr,
sud udrží více vody.
CO JE NAŠÍM ÚKOLEM A CO MŮŽE UČINIT JEN BŮH?
Takové přirovnání dobře demonstruje to podstatné v rozvoji církve. Sud z osmi
prken (= kvalitativní vlastnosti) představuje to, na čem můžeme, a podle Boží vůle
bychom také měli, „stavět“. Aby pak ovšem do sudu také proudila „voda“ (= noví
lidé), to nemůžeme naší pilnou prací na kvalitě nádoby nijak způsobit. Pokud by
Bůh neposlal „vodu“, nebyl by nám k ničemu ani ten nejlepší sud. Avšak na druhé
straně ovšem také platí, že když Bůh vodu vylévá (a existují teologické důkazy
pro to, že tak dělá s největší ochotou), pak je kvalita našeho „sudu“ (= farnosti)
velice důležitá. Tato kvalita totiž nakonec rozhoduje o tom, zda sud tuto
darovanou vodu bude schopen udržet.
Kvantitativní růst naší farní obce prostě „vyrobit“ nemůžeme. Raději bychom
měli zaměřit naše snahy na budování její kvality, abychom zajistili, že požehnání,
které Bůh snad již dlouho pro naši obec vylévá, nenecháme rozplynout bez užitku.
Apoštol Pavel možná nepoužívá obraz sudu s prkny, ale mluví o stejném
vztahu mezi lidským a Božím dílem, když říká: „Já (všimni si, že zde Pavel mluví
sám o sobě) jsem zasadil, Apollos zaséval, ale Bůh dal vzrůst“ (1 Kor 3,6). To
nám objasňuje, co už zemědělci vědí dávno. Něco jsou schopni „vyprodukovat“ a
něco ne. Mohou zasévat, zalévat a sklízet. Ale nejsou schopni přinutit rostlinu k
růstu. Ale stejně vědí, že jejich sázení a zalévání očekávanou úrodu ovlivňuje
velmi podstatně.
18
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE
Výsledky našeho průzkumu nám mohou pomoci lépe porozumět růstu (nebo
nedostatku růstu) křesťanských obcí. Samotné porozumění však nestačí. K čemu
by byla ta nejlepší diagnóza, pokud by lékař nenabídl také nějakou terapii?
Abychom se ujistili, že diskuse o růstu církve zde neskončí, vytvořili jsme sérii
materiálů určených pro pomoc s praktickým začleněním růstových principů do
života.
Přístup k růstu církve, který jsme vytvořili na základě našeho výzkumu,
nazýváme „přirozený růst církve“. Ve světě v různých jazykových oblastech
existují agentury, které se zabývají zpracováním a publikováním materiálů
vytvořených na základě tohoto přístupu. Na poslední stránce najdete spolu
s příslušnými internetovými odkazy nabídku základní literatury, která je
momentálně k dispozici v češtině.
PRVNÍ KROK
„Nástupní stanicí“ do procesu založenému na přirozeného růstu církve je pro
mnoho farností či sborů vytvoření „profilu farní obce“ či „sborového profilu“,
který jim umožní identifikovat své silné a slabé stránky. Tento profil odpovídá,
mimo jiné, i na otázku: „Která z osmi kvalitativních vlastností je naším
momentálním nejnižším faktorem?“
K vytvoření tohoto profilu je třeba, aby 30 členů farní obce (plus farář)
vyplnilo předem zpracovaný dotazník. Při zpracovávání profilu pak počítač
analyzuje jejich odpovědi a srovná je s oněmi 4,2 miliony až doposud
shromážděných odpovědí. Při tom používá speciální „globální formuli“ pro
vypočítání světově standardizovaných a zároveň národně lokalizovaných
výsledků. Ty pak mohou sloužit jako základ pro řešení otázky: „Co můžeme
udělat pro to, abychom v oblasti našeho nejnižšího faktoru zakusili růst?“
Doufám, milý čtenáři či milá čtenářko, že teď už rozumíš mnohem lépe, než na
začátku této knížečky, proč je tato otázka z duchovní perspektivy vrcholně
důležitá.
19
ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE
CHRISTIAN SCHWARZ
REFERENCE A LITERATURA
THE 3 COLORS OF LOVE, http://www.3colorsoflove.org.
COACHNET INTERNATIONAL, web s mnoha stažitelnými pomůckami pro poradce
a vedoucí pracující profesionálně v oblasti Přirozeného růstu církve,
http://coachnet.org.
COLOR YOUR WORLD WITH NCD, http://www.coloryourworld.org.
ČESKÁ EVANGELIKÁLNÍ ALIANCE, národní partner pro Přirozený růst církve v ČR;
http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/ncd; Plzeňská 166, 150 00 Praha 5, mobil:
777 842 000; e-mail: [email protected].
INSTITUT FÜR NATÜRLICHE GEMEINDEENTWICKLUNG DEUTSCHLAND, německý
národní web projektu s nabídkou starší německé literatury; http://www.ngedeutschland.de.
INSTITUTE FOR NCD INTERNATIONAL, základní web institutu Přirozeného růstu
církve odkazující na prameny a s nabídkou literatury k jednotlivým
kvalitativním
vlastnostem
v různých
jazycích;
http://www.ncdinternational.org.
NCD CANADA, kanadský národní web obsahující mnohé zajímavé pomůcky a
texty ke stažení; http://www.ncdcanada.com.
NCD NET INTERNATIONAL, rozcestník k internetovému magazínu a dalším
stažitelným pomůckám k Přirozenému růstu církve; http://www.ncdnet.org.
NCD JOURNEY TO LIFE, diskusní fórum, http://ncd-journeytolife.org.
ŘK FARNOST CHEB, Kostelní nám. 15, 350 02 Cheb, www.farnostcheb.cz,
[email protected]; kontakt na překladatele této brožurky.
Jan Pavel II., CHRISTIFIDELES LAICI, Postsynodní apoštolský list o povolání a
poslání laiků v církvi a ve světě, Zvon, Praha 1990.
Jan Pavel II., NOVO MILLENNIO INEUNTE, Apoštolský list na závěr Jubilejního
roku 2000, Sekretariát ČBK, Praha 2001.
Schwarz, Christian A., DAS 1X1 DER GEMENDEENTWICKLUNG, 5. Auflage,
Emmelsbühl: C & P Verlag, 2003.
Schwarz, Christian A., NATÜRLICHE GEMEINDEENTWICKLUNG IN DER
KATHOLISCHEN KIRCHE, Vorwort von Paul Michael Zulehner, Ravensburg:
D & D Medien, 2003.
Schwarz, Christian A., PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE: PRŮVODCE OSMI ZÁKLADNÍMI
VLASTNOSTMI ZDRAVÝCH SBORŮ, Praha: Luxpress, 2000; základní kniha
shrnující Přirozený růst církve vydaná ve 40 jazykových mutacích;
v češtině k dispozici na http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/materialy_ncd.
Schwarz, Christian A. a Christoph A. Schalk, PRŮVODCE PRO REALIZACI
PROGRAMU PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE, Praha: Luxpress, 2003; praktická
příručka
pro
realizaci
programu;
v češtině
k dispozici
na
http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/materialy_ncd.