NEBESKÁ VALENTÝNKA 02/09

Komentáře

Transkript

NEBESKÁ VALENTÝNKA 02/09
02/09
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
únor 2009
612 slov na únor
NEBESKÁ VALENTÝNKA
Nejspíš není těžké uhodnout v jaký den se
na celém světě prodá více než sto milionů
růží, z nichž drtivá většina má červenou
barvu. Přesně! Je to únorový valentynský
svátek všech zamilovaných. Smutnější
statistické údaje upozorňují, že asi patnáct
procent žen si dárek k Valentýnu posílá
samo. Nemají „lásku“, která by si na ně
vzpomněla.
K svátku zamilovaných patří také posílání
přáníček a dopisů. Do jednoho takového
dopisu společně nakoukneme; shodou
okolností je také o lásce, která zapomněla,
vychladla…
První Boží dopis, který najdeme v knize
Zjevení, je adresován efezské církvi. Do
tohoto města přišlo velké probuzení skrze
apoštola Pavla. Povstala tam - z vnějšího
pohledu - dokonalá církev. Ve Zjevení 2, 23 je vyjmenováno, za co všechno sklízí od
svého Pána pochvalu.
Pak ale přichází napomenutí: „To mám
proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako
na počátku.“ (v. 4.) Ježíš upozorňuje, že
se jim z uctívání stala povinnost, že lásku k
Bohu nahradil výkon – odpracované hodiny
pro Boží království.
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar
proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak
velikou víru, že bych hory přenášel, ale
lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych
rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal
sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl,
nic mi to neprospěje. (1 Korintským 13,13.)
Jaký paradox! Vždyť výraz „Efez" znamená
„dychtivý, roztoužený po Bohu“. A přesto
právě sem Ježíš adresuje své napomenutí:
„Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a
jednej jako dřív.“ (Zjevení 2,5.)
lal. Otevři evangelia a čti jejich finále s tím,
že tohle se stalo kvůli tobě, pro tebe!
NÁVRAT…
VZPOMÍNKY…
Když chceme najít něco, co jsme ztratili,
snažíme se usilovně vzpomínat, kde jsme
to jen mohli nechat. Co jsme dělali, když
jsme to měli naposledy. Tak i v případě
ztracené lásky Pán říká: „Vzpomínej – jak
si mě znal, jaký jsi byl.“ Není bez zajímavosti, že v epištole Efezským hned dvacetkrát Pavel zmiňuje lásku Efezanů ke Kristu.
A je také zajímavé, že víc než nějaké vyučování o tom, co a jak mají křesťané dělat,
je dopis Efezským o tom, co Bůh udělal
skrze Ježíš pro nás. Na tohle se mají křesťané z Efezu rozpomenout. Hledáš prvotní
lásku? Začni se rozpomínat, co Bůh udělal
v minulosti konkrétně pro tebe. Vybav si
Jeho zásahy do tvého života, opraš svůj
deníček. Ale také přemýšlej nad Golgotou
a vzpomínej, co tam Kristus pro tebe udě-
Když něco ztratíme, je to v drtivé většině
případů tam, kde jsme to nechali. Každá
cesta začíná prvním krokem. V našem
případě je to pokání. V pokání obracíme
směr svého života. Děláme čelem vzad,
abychom se vydali na cestu zpátky tam,
kde jsme něco ztratili, v tomto případě
první lásku.
JAKO DŘÍV…
Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce,
zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda
jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě
věčnosti mě veď! (Žalmy 139,23-24.)
„Bože, co jsem dělal, jak jsem jednal a
opustil jsem to? Na čem mi přestalo záležet?“ A teď si v klidu sedni a čekej odpověď
na tuhle modlitbu.
Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude
zachovávat mé slovo.“ (Jan 14,23)
Američané do svých valentýnských přáníček vkládají jednu otázku: „Budeš mým
Valentýnem?“ To jest „Staneš se mou láskou? Budeš mě milovat?“ Když podobnou
otázku položil Ježíš Kristus Efezanům,
neslyšeli.
…navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu
na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. (Zjevení 2,5.)
Když se podíváme do historie, tak se to
nakonec stalo. Efezští neslyšeli a jejich
sbor zanikl. Ta Boží otázka se za dva tisíce
let nezměnila. Dneska se ale Bůh ptá tebe.
Slyšíš?
V Kristu váš Jakub Limr
zpověď
MARKÉTA ZÁVODNÍ ZPOVÍDÁ JARMILU TAVÍKOVOU
Ráda bych se tě zeptala, jak jsi poznala
Ježíše? A kdy to bylo?
Ačkoli jsem vyrůstala v evangelické rodině,
to, že Ježíš je osoba a že žije, jsem poznala až koncem listopadu 1990 na Kurzu
studia Bible v CASD. Svoje znovuzrození
uvádím od 16.2.1991, kdy jsem viděla film
Ježíš.
Jak tě Bůh změnil? Můžeš srovnat život ,, před´´ a ,,s Kristem´´?
To byl ,,rachot´´a takové změny v celé
rodině, že nezůstal, jak se říká, kámen na
kameni. Pět stání u rozvodového soudu
řešilo, jestli jsem náboženský fanatik nebo
ne, jestli můžu vychovávat svoje děti nebo
ne. Rozvod se konal 13. listopadu ´91.
Vím, že žiješ sama. Ale také vím, že máš
dceru, které se nedávno narodilo miminko. Jaká je vlastně tvá rodina?
Jsem jedináček. Toho dne, co se narodil
moderátor Aleš Cibulka, jsem se vdala. Sto
let po Albertu Einsteinovi se mi narodila
dcera Martina a na Medarda v r.1980 syn
Jiří. Z Martiny se v roce 2001 stala paní
Vokounová a učinila ze mne babičku Kubíčka (2001), Karolínky (2002) a Ondráška
(2008). Syn je svobodný. Obě děti už od
roku 1998 žijí mimo Hradec Králové.
Kdybys mohla změnit jedinou věc ve
svém životě (jakoukoliv), která by to
byla?
Aby přestaly bolesti nohou, které trvají
mnoho měsíců a které už přestávám zvládat.
Vím, že máš velké zdravotní potíže, a
přesto je tvůj smích a tvá dobrá nálada
ohromně nakažlivá. Jak to děláš?
To je těžká otázka. Jak to dělám? To já
nevím, to je moje ,,přirozennost´´
A co bys poradila lidem, kteří nemají
zdaleka takové problémy se zdravím
jako ty a přitom se často tváří jako deštivé pondělní ráno?
Svou sílu hledejte u Pána Ježíše Krista,
v Jeho veliké moci.
Pro mě osobně jsi velkou inspirací a
povzbuzením na cestě za Ježíšem. A tak
by mě zajímalo, jak to vlastně děláš,
když přijde nějaká těžká životní zkouška?
Těžké životní zkoušky bez Ježíše a lidí,
které pošle na pomoc, nelze překonat. To
se brzy ocitneš mimo realitu – vytvoříš si
vlastní svět, přikrade se sebelítost, hořkost
a otázky: ,,Proč já?´´ Takže pozor na to!
Kde se cítíš nejvíc dobře? Je to doma,
mezi přáteli či jinde? Prozraď nám o tom
více...
Všude dobře, doma nejlíp. To je základna,
ale je nutné občas udělat změnu, někoho
navštívit. To jsem dřív činila velice ráda,
teď po té autonehodě je to problém. Prostě
se cítím dobře, kde mám být, kde mne to
povzbudí, zbuduje, nebo kde já mohu pomoci jiným.
Co si ráda čteš v Bibli? Jsou pro tebe
nějaké příběhy na pomyslném žebříčku
výše než jiné? A jakou postavu z Bible
máš nejraději?
Druhá Mojžíšova, Kazatel, Přísloví, Janovy
listy... To nejde říct jedna postava, ale když
mám jmenovat tak Jozue, Daniel, Marie.
Na co se ráda díváš v televizi (tedy pokuď se na ni vůbec díváš)? Máš nějaký
oblíbený film nebo seriál?
Od přestěhování do Břetislavovy ulice
v červnu 2007 se na televizi nedívám. Dříve jsem ale byla televizní maniak a líbilo se
mi kdeco. Z televizních seriálů byla mojí
hvězdou Doktorka Quinnová, Eliza
z Rivombrozy a Okouzlení. A filmy? Méďa
Béďa, Princezna se zlatou hvězdou na
čele, Dáma na kolejích, Trhák, Léto
s kovbojem, Cena za něžnost a všechny
filmy s Ericem Robertsem.
A co knihy? Znám tě jako velkou ,,pisatelku´´, určitě i hodně čteš. Co
nejraději?
Od jisté doby je to křesťanská literatura,
životopisy slavných lidí, knihy, které se
zabývají návody a praktickými věcmi pro
život, obrázkové knížky, citáty, dětské básničky a říkanky...
Prozraď nám, která barva je Tvá nejoblíbenější?
Žlutá
A co jídlo? Které úplně nejvíc potěší Tvé
chuťové pohárky?
Toto je oblast mého života, ve kterém blikají všechny mé kontrolky. Začnu klasikou:
vepřo (huso nebo kachno)- knedlo- zelo (k
tomu musí být pivo), grilované kuřátko,
kapr na másle, hovězí a telecí masíčko
v různých úpravách. Čabajka nebo uheráček s čerstvým rohlíčkem, chlebíčky
s uzeným lososem nebo kaviárem. A co se
týče sladkostí – vede větrník, Sachr dort se
šlehačkou a cukrářské výrobky zalité mle-
tou kávou Jihlavanka.
Vídám tě ve sboru zpívat chvály. Určitě
máš ráda i hudbu. Prozradíš nám, která
je tvá nejoblíbenější?
Všechny chvály, které sama dokážu zazpívat Pánu a pak je to česká pop-musik 60. –
90. let. Vyrůstala jsem při ní. Když mi bylo
sedm let, začínala 60.léta a já prožívala
začátky M.Kubišové, H.Vondráčkové,
V.Neckáře a mnoha dalších. To se mi líbilo
nejvíc.
Co ti v poslední době udělalo největší
radost? A z čeho jsi naopak byla nejvíc
smutná?
Největší radost mi udělá, když se musím
někam nutně dostavit – pošta, úřad, lékař
apod. Když se najde někdo, kdo mě tam
odveze. Donedávna to byla právě Pavla
Kolářová a můj syn. (To teď skončilo.) A
smutek? Když někdo umře, je to smutné.
V loňském roce mi umřela maminka, 2
spolužáci a náš třídní profesor ze střední
školy, bývalá sousedka a 5 dalších známých lidí.
Závěrem klasická otázka, která určitě
nesmí v Mozaice chybět. Jaký je tvůj
nejoblíbenější verš z Bible?
Co nemáš sama ráda, nečiň druhému.
(Matouš 7,12)
P.S. Kolik let byste řekli, že je Jarmilce na
fotografii výše? Jediná správná odpověď
zní: jedenáct roků.
aktuálně ze sboru
SETKÁNÍ STARŠOVSTVA 28. LEDNA 2009
Úvodem bych chtěl říct, že jsem moc rád,
že se nám jako starším daří být spolu víc
na modlitbách, nejen řešit různé
(především akutní) záležitosti. Podobné je
to i na rozšířeném setkání všech vedoucích. V lednu jsme tak místo jednoho setkání měli setkání dvě a obě modlitební. A
na začátku února jsme před setkání vedoucích vyrazili na úterní celosborovou modlitební, což bylo moc fajn.
Se sborovými modlitebními, které nyní
probíhají vždy v pondělí, úterý a pátek (KD
Médium, od 19:00 hod.), souvisí jedna
zdánlivá drobnost. Možná to ani nevíte, ale
doteď byly zkoušky chval Citadely 365
v úterý v podvečer. Ivan by je rád přesunul
na jiný den. Všichni máme za to, že sborové modlitební jsou hodně důležité, a tak
nechceme aby se kryly s jinými – i když
také důležitými akcemi sboru. Navíc je
určitě dobré, aby i služebníci z chválícího
týmu mohli na modlitební chodit. Už teď se
daří, že tahle nová setkání jsou nejen místem pro modlitbu, ale také pro chválu a
uctívání. (Možná i tady je teď prostor poděkovat těm, kteří si tuhle službu vzali za
svou, tedy Jirkovi Němečkovi, Janě
Švajdlerové a Filipovi Zavřelovi.) Časem
nejspíš dojde i na modlitební venku.
Nejen obnova modlitební služby, ale také
obnova a směřování prorocké služby ve
sboru je něčím, co nám leží na srdci. Rádi
bychom ke službě prorocky obdarovaným
lidem ze sboru přizvali Miloše Kačírka,
který by připravil nějaký seminář. A také
Marek Prosner, který má obdarování
v prorocké oblasti, by se rád sešel s pár
lidmi z KSHK na tohle téma při své únorové
návštěvě (viz níže). Hledáme i další možnosti jak vystrojit prorockou službu
(konference, semináře atp., na které bychom služebníkům jako sbor přispěli). A
další oblasti, kde nás čekají modlitby a
práce, jsou určitě jednota v prorocké službě
a komunikace vedoucích a prorocky obdarovaných lidí.
A protože jsme také mluvili o různých při-
pravovaných akcích, tak ještě nakonec
pohled do diářů a kalendářů:
• neděle 8. února – krátké členské shromáždění KSHK (po bohoslužbě, od
17:45 hod.);
• v týdnu od 16. do 21. února se Limrovi
chystají ještě jednou na dovolenou
(tuhle dostal Jakub od rodičů
k třicetinám);
• návštěva Marka Prosnera – původně
měl Marek do HK dorazit až v březnu,
ale více se mu hodí závěr února. Tentokrát s námi pobude dva dny: ve čtvrtek
26. a v pátek 27. února, kdy bude u
Růžičkových setkání vedoucích;
• neděle 22. března bude od 13. hodin
mozaikový sborový den s malým občerstvením a s prostorem pro členy sboru
k povídání na různá témata. Své náměty nám můžete předat osobně na shromáždění, nebo je poslat na sborový
email [email protected] (nebo využít jiné
komunikační kanály jako mobilní telefon
atp.). Jeden tip, který bychom rádi zrealizovali, už jsme na březen dostali. Členové sboru dostanou lístečky, kam budou moct napsat své návrhy na nové
starší. O rozšíření staršovstva se snaží-
me už dva roky; třeba tohle bude cesta,
že noví starší přibudou. Jeden kandidát
je momentálně ve fázi hledání na modlitbách. Ideální by bylo, kdyby starších
bylo pět;
• na léto se již tradičně chystá sborová
dovolená. Na termínu a dalších detailech se pracuje (v březnové Mozaice
byste měli najít obojí). Pro rok 2009 jsou
ve hře dvě lokality. Horský domov v
krkonošských Herlíkovicích z loňska
nebo dovolená u vody na Pastvinách. V
minulosti jsme na naši anketu „kam
vyrazit?“ dostali jedinou odpověď. Třeba
se budete chtít vyjádřit letos...
SBÍRKY
V lednu nakonec žádné sbírky nebyly - částečně kvůli zapomnětlivosti, z části
proto, že se do shromáždění, která jsme
zažívali, úplně nehodili. Proto nás v únoru
čeká vyřešit lednové „dluhy“: sbírku na
misijní službu ACETu, konkrétně na službu
Tomáše Řeháka, a potom ještě náš příspěvek do mzdového fondu KS na plat Marka
Prosnera.
Starší sboru
Foto ze shromáždění Mozaiky KSHK: M.Vlk
přečetli jsme si jinde
AŽ DO KRVE
Žijeme ve zvláštní době. Naše srdce jsou
naplněná zklamáním. Tam, kde bychom
čekali jednotu, tam si nerozumíme. Tam,
kde jsme čekali od vedoucích, že nás povedou a budou nám příkladem, tam se
díváme na jejich morální selhání. V manželství jsme si slíbili věrnost, ale rozvádíme
se. Zaslíbení, že bude zachráněná celá
rodina, nějak nefunguje. Naše děti odcházejí do světa, protože tam našli více poro-
zumění. I coby hudebníci, zpěváci, umělci,
jsme vkládali naději do našich projektů, ale
i ty procházejí silnou bouří. Máme dojem,
že jestli se něco nestane, sami klopýtneme
a možná zcela upadneme. Nejsou tyhle
katastrofy, zmatky, tápání jen zkouškou,
kterou bychom měli projít? Není to Bůh,
který námi otřásá proto, abychom se stali
závislými pouze na Něm?
Nepřivedl nás do této situace právě Bůh,
aby protříbil naše motivy? Aby z nás odstranil všechno, co nám brání být více s
Ním? Aby rozbil všechny hračičky, na kterých lpíme, ačkoliv jsme už dospělí? Abychom si sami v sobě ověřili, na čem stojíme
a co je skutečně hluboko v našem srdci?
Abychom místo na naše úspěchy, spoléhali
na Krista Ježíše?
řeknete, že je to hloupost a maličký hřích.
Bůh chce ale odkrýt každou nepravost.Tahle ,,maličkost“ už za měsíc může
vyrůst ve velkou lež.
Víte, nemusela bych tuto ,,banální“ událost
popisovat na modlitební a vyznávat se
svým sourozencům. Nikdo nic neví, nikdo
mě přece neviděl. Jen Bůh. Ani vám bych o
svém hříchu nemusela psát. Proč byste
měli vědět o mých selháních? Byla bych
raději, kdybyste znali jen tu lepší stránku
mého života.
Chlubili jsme se vlastními úspěchy a nyní
hledáme alespoň příchuť té slávy?. Chlubili
jsme se naším obdarovaným sborem a ten
nyní má co dělat, aby se vůbec udržel v
základech. Opěvovali jsme toho úžasného
a pomazaného evangelistu a on odešel od
rodiny. Chlubili jsme se sami sebou, byť i
jen ve svém nitru, a nyní máme co dělat,
abychom si udrželi víru.
Pokud se otřásá náš život, podvolme se
Boží výchově. Nechme se napomínat Duchem Svatým, nechme se napomínat našimi sourozenci. Nechme v sobě vyrůst
Krista samotného, aby církev mohla povstat. Aby mohla dýchat, aby mohla konečně žít.
Takže je dobře, že ztrácíme půdu pod nohama. Ať je zbořeno všechno, co nemá
základ v Kristu. Máme – li tomuto světu
něco nabídnout, musíme změnit naše myšlení. Musíme začít víc hledat, jak chodit v
Boží vůli, jak na Satanovy lži odpovědět,
jsme – li na poušti, musíme se začít opravdově modlit. Vidím v tomto velikou naději.
Lidé okolo nás nehledají církev, která má
navenek překrásné bohoslužby a výborné
muzikanty. Technika, umění, krása, to vše
rychle pomíjí. Můžeme mít krásnou budovu
a krásně oblečené lidi v ní, ale jsou - li tito
lidé prolezlí pomluvami, k čemu to je? K
čemu pak celá naše bohoslužba?
Osobně tyto krize vnímám pozitivně.
Nejsou milé. Zkoušky nejsou příjemné. Ale
vidím v nich smysl a Boží výchovu. Vidím v
nich Otce nebeského, který nás miluje tak
moc, že dopouští tyto nejasnosti, abychom
se už konečně vzepřeli hříchu. Abychom
začali nenávidět hřích do krve. Nám se líbí
hřešit.
Nehřešíme moc. Jen malinko. Zrovna dnes
jsem odcházela z práce na modlitební.
Napsala jsem si odchod o deset minut
později, než byl skutečně. Zamkla jsem za
sebou dveře, ušla asi 100 metrů a mé svědomí říká:,, Proč to děláš? Jsi pokrytec.
Lžeš nejen sobě, ale hlavně Bohu“. Musela
jsem se vrátit a odchod přepsat. Možná si
dobře, všechna naše žádostivost nás oddaluje od Krista. Jako bychom znovu ukřižovali Jeho tělo.
Lidé hledají přístřeší. Hledají církev, která
bude milovat, odpouštět, pozvedat. Jestli je
Kristus hlavou církve a my Jeho tělem,
dejme se do spolupráce se s Ním. Nepohrdejme nikým a nehledejme svoji slávu.
Jiřina „Gina“ Markovová
Ale já skutečně chci nenávidět hřích. Až do
krve. Ne proto, abych mohla sebe pochválit, jak se mi to už daří, ale aby Kristova
oběť nebyla zbytečná. Všechny naše promyšlené hříchy, ve kterých je nám tak
Převzato s laskavým svolením z autorčina
webu www.jirinamarkovova.cz. Redakčně
kráceno. Ilustrační foto: Pat
ze života KS v ČR
CELOREPUBLIKOVÉ SHROMÁŽDĚNÍ KS
I tento rok se konalo celorepublikové shromáždění Křesťanských společenství; tentokrát druhou lednovou neděli roku 2009.
Moderátorem shromáždění, na které se
sjelo více jak šest set lidí z různých koutů
Česka, byl radní KS a pastor jednoho
z pražských regionů Petr Kácha. (KSHK
bylo zastoupeno dvacítkou výletníků,
k nimž se v Praze navíc připojily Swatý
wětry.) Za kazatelnou stanul další radní –
pastor KS Děčín Jenda Cvejn. Tématem
jeho kázání byla třetí hodnota KS v ČR
„Důsledné následování Krista“. Pokud jste
letos nemohli být u toho, něco z atmosféry
této speciální bohoslužby můžete zažít
alespoň prostřednictvím zkráceného videozáznamu či dvou nahrávek mp3. Tohle
všechno najdete na webu Církve KS (http://
kaes.cz/ka08.htm#18). Na stránkách Mozaiky se můžete dočíst něco z úvodu Jendova kázání – jeho osobní svědectví…
Rok po mém obrácení jsem šel na vojnu.
Jak někteří pamětníci vědí, vojna byla dva
roky. Já jsem šel na východní Slovensko.
Byl jsem v srpnu pokřtěný a někdy v říjnu
jsem rukoval a měl jsem z toho určitou
úzkost, jak to bude. Ale měl jsem víru, že
Bůh bude se mnou. A když jsem tam šel,
tak kdo pamatujete tu dobu, tak Bible nesměly být na vojně, tak já jsem si pro jistotu
vzal Kralickou Bibli a ještě Nový zákon a
když byl ten přijímač, tam, jak se všechny
věci musí vyložit, tak na tom pultě ležela ta
moje biblická hromádka, a tomu důstojníkovi, který to kontroloval, tomu asi anděl dal
ruku na oči a on to neviděl. A potom začala
ta peripetie, že možná snad každý den
mně kontrolovali skříňku, hledali Bibli, ale
Nový zákon jsem nosil u sebe a Bible, ta
kolovala stále mezi vojáky, protože o to byl
zájem. Tak nic nikdy nemohli najít.
V papírech jsem měl napsáno - nábožensky zatížený, politicky nespolehlivý, není
člen SSM, takže jsem byl pod drobnohledem a byly na mě různý takový tlaky a
výhrůžky, potom jsem šel před různý velitele, jak to, že tam někomu říkám o Ježíši, až
se to vystupňovalo, kdy jsem byl předvolán
před velitele útvaru. A to jsem měl takový
strach, co bude. Bylo to v Trebišově na
poddůstojnický škole, byl jsem překvapen,
že tam jsem, ale bylo mi to šumafuk, kde
jsem. A tak jsem se modlil večer, říkal
jsem: „Pane, potřebuju sílu.“ A otevřel jsem
Bibli a tam bylo: „Nestrachujte se, budou
vás vodit před krále a já vám dám, co budete říkat.“ A tak když jsem stál před tím
velitelem, on tam do mě bušil, jestli nepřestanu s tím někomu říkat o Bohu a o Ježíši,
že mě z toho Trebišova pošle do Prešova.
A já jsem si tak v duchu říkal, co teď, v té
době jsem byl mnohem víc ustrašenější,
než jsem v dnešní době a najednou přišel
Bůh a já jsem tomu veliteli řekl: „Soudruhu
veliteli, mně to nevadí, když mě pošlete do
Prešova, tady sbor žádný není, tam je, já
na tom budu líp. On zmodral, zčervenal,
ztuhnul, vyhodil mě a od tý doby byl klid.
Nesení kříže na té vojně bylo těžké, protože fakt byly tlaky a toho půlroku byl záběr
a potom mě Pán Bůh dal zvláštní milost a
poslal mě do Sabinova. Víte, co to je Sabi-
nov? A já jsem tam měl výsadní postavení,
protože jsem dělal v kanceláři a za posledních asi devět měsíců jsem byl dvanáctkrát
doma a prostě jsem jezdil furt domů a jezdil
jsem na různý útvary a bylo to skvělý, měl
jsem tam kancelář a ještě jednoho takovýho vojáka a na malym tranzistoráku jsme
poslouchali vždycky TWR a tak podobně.
Takže Pán Bůh to potom vynahradil.
O deset let později, potom už
v manželství s Helenkou, jsme měli dvě
malý děti a po přečtení všech těch pašovaných knih jsme se rozhodli, že bychom
chtěli zakusit, co to je křest v Duchu Svatém. Četli jsme to všude, nevěděli jsme to a
tak jsme se domluvili s jedním bratrem a
říkali jsme, tak to bude dobré. Předtím jsme
se modlili s ním za vyznání všech možných
věcí, které bylo potřeba dát ještě do pořádku a potom byly modlitby za to, aby přišel
Duch Svatý a ono nic. A bylo to tuhý, zatuhlý a nešlo to. A ten bratr říká: „ Něco je
v tvém životě, nějaká filozofie.“ Já říkám:
„Nic si nepamatuju, co by mohlo být. Všecko jsem vyznal, co jsem mohl.“ A potom to
Bůh ukázal a já jsem si vzpomněl, že někdy v 17 letech, tak jako mnoho jiných
mladých lidí, jsem říkal, budu v životě dělat
jenom to, co se mi líbí. A když jsem to vyznal, že ne, že já budu dělat v životě jenom
to, co se líbí Bohu, tak najednou přišel
Duch Svatý. A tam začalo něco, co já jsem
tehdy netušil a o pár let později mě Pán
Bůh povolal i do služby vedení sboru,
abych byl pastorem. Ale bez toho zmocnění to nejde. A já si mnohokrát připomínám i
tenhleten můj výrok: „Budu v životě dělat
ne to, co se mně líbí, ale to co se líbí Bohu.
Z nahrávky přepsala Martina Kolářová
ze života sboru
DOMÁCÍ SKUPINKY SE PŘEDSTAVUJÍ
Oslovili jsme vedoucí jednotlivých skupinek
a vždy některým dalších z těch, kdo na
jejich skupinku chodí. Stejné otázky, mozaika odpovědí...
SKUPINKA U MATOUŠOVÝCH
Představ nám vaši skupinku…
Skupinka u nás funguje již asi 5 roků. Dlouhou dobu jsme měli tajemný status
"modlitebně prorocké skupinky". Od začátku se u nás často měnil počet členů. Kolísal asi od osmi po dva. Nebylo to příliš
lehké období, ale přesto věřím, že důležité
pro každého z nás. Po posledních změnách jsme tak trochu skupinkou „rodinného
typu“.
Začátek našich setkání jsme upravili
potřebě rodin s dětmi. A tak je někdy
"mládeže" stejně jako dospělých. Plný
počet je momentálně sedm dospělých.
Nebráníme se přijetí dalších členů, právě
naopak. V současné době nám tak trochu
schází někdo, kdo by nás vedl do chval.
Začínáme v 17:30. Chválíme Pána za
všechno, co pro nás v uplynulém týdnu
udělal, ale také se sdílíme s věcmi, které
nás trápí, modlíme se spolu a zamýšlíme
se nad Božím slovem. Přejeme si být skupinkou, která je blízko Hospodinu. Kde
můžeme být spolu v jednotě a nemusíme
se bát být před sebou otevření a svobodní.
Co to pro tebe znamená „být vedoucím,
respektive pastýřem skupinky“?
Pro mne osobně to znamená udělat vše
pro to, aby se „ovečkám“ dařilo dobře. Být
jim přítelem i rádcem ve chvílích, kdy jsou
Bohu blízko i daleko. Být pomocí těm, kteří
ji potřebují.
Jaké máš ohledně skupinky sny (plány,
vize; krátkodobý i dlouhodobý horizont)?
Tak na začátek bych rád, aby se u nás
scházeli lidi, kteří hledají přátelství
a „TADY JSEM DOMA“.
Danka Trojtlerová: Domácí skupinka je
pro mě zázemím. Vím, že mám okolo sebe
blízké lidi, kterým můžu důvěřovat, se kterými se můžu podělit o svoje radosti i starosti a kteří mě podrží, když bude třeba.
Členkou sboru jsem relativně krátkou dobu
a tolik lidí ještě neznám a tak jsem vděčná
za skupinku bližších přátel. Jsou pro mě
duchovní i lidskou oporou.
Dále pak se trochu podívat na
základy víry a tím postupně dát
vyrůst těm, kteří po tom touží.
Bůh má osobní plán pro každého z
nás. Proto mám touhu pomoci
každému, kdo tento plán hledá.
Jirka Matouš
……………………………………….
Co pro tebe znamená být součástí
domácí skupinky?
Petr Novotný: Skupinka je pro
mne výstup z reality a vstup do
Boží přítomnosti, je to pro mne,
kde můžu načerpat, modlit se s
druhými za jejich potřeby. Být
s nimi, povídat si, spolu se smát i
plakat. Je dobré na chvilku zklidnit
mysl, odpočinout si, zastavit se,
zpomalit. Povídat si s Bohem o
věcech všedního světa a zas jít
dál.
Manželé Matoušovi
SKUPINKA U VALÁŠKOVÝCH
Představ nám vaši skupinku…
Jsme skupinkou seniorů, která se společně
schází už téměř pět let. I když se v průběhu
té doby někteří členové vyměnili, jádro
zůstává. Tím, že se už natolik dobře známe, můžeme své osobní problémy otevřít
před ostatními a pak se za ně společně
modlit. Povzbuzením nám jsou, ostatně
jako i jinde, vyslyšené modlitby. Chci zmínit
modlitby za zdárný průběh operací, zaměstnání i vztahy v rodinách.
Na skupinkách nikdy nechybí chvály, i když
jsou jen z magnetofonu. Chválíme s nadšením!Pravidelně se zamýšlíme nad částmi
Bible, které se nás dotýkají. Diskutujeme o
tom, jak to prožíváme ve svých životech:
kde už máme výsledky a kde ještě padáme. Vždycky se modlíme za to, aby to, o
čem jsme hovořili, přineslo změnu do našich životů.
Co to pro tebe znamená „být vedoucím,
respektive pastýřem skupinky“?
To, že tuto skupinku vedu už téměř pět let,
mi přináší radost, ale i starosti - jako v každé rodině. Řešení bývají někdy dost obtížná, ale jdeme dál!
Jaké máš ohledně skupinky sny (plány,
vize; krátkodobý i dlouhodobý horizont)?
Moc bych si přála, abychom měli ještě větší
obecenství s Bohem, víc vyslyšených modliteb a růst skupinky.
Vlasta Vaňková
…………………………………………………
Co pro tebe znamená být součástí domácí
skupinky?
naší Vlastičkou Vaňkovou, která je vždy
velmi dobře připravená, aby nám všem
přiblížila svatá slova z Bible. Vyučování,
kterému říkáme seriál, je o několika bodech. Každý čtvrtek, kdy se scházíme od
18:30 hodin u Valáškových, probereme
jeden bod a ani nechybí pohoštění. Skupinku zahájíme chválami z CD a modlitbami.
Dobře si rozumíme a odcházíme duchovně
naplněni.
Standa Valášek: Naše skupinka mi dává
možnost diskutovat o kázání. Svěřovat se
se svými problémy. Modlit se za nemocné,
za svoje blízké. Ve skupince se sbližujeme.
Vždy někdo z nás provede závěr skupinky.
SKUPINKA U HALBRŠTÁTOVÝCH
Představ nám vaši skupinku…
Naše skupinka je specifická tím, že jsme
mimo Hradec. V Pardubicích jsme od našeho sboru jediná skupinka, a proto naše
složení není dané ani tak věkem nebo
zájmy. Na jednu stranu k nám jezdí někdo
z úplně druhé strany města právě proto, že
patříme do jednoho sboru a na druhou
stranu k nám chodí věřící přátelé, kteří
bydlí poblíž a přitom jsou z jiného sboru.
Potom je také několik lidí, kteří k nám dříve
chodili, ale odešli za školou nebo se odstěhovali - no a ti nás občas
také navštíví. Je to zajímavé, někdy "se to sejde" a
pak je těžké přestat vyprávět a jindy si krásně popovídáme, jak by jinak než ve
čtyřech nešlo. Zkrátka
program se vždy přizpůsobí tomu co má v tu chvíli
smysl.
Květa Chvátilová: Domácí skupinka pro
mě znamená krásné přátelské zázemí,
kam se necháváme pozvat nejen našimi
sourozenci v Kristu, se kterými se dobře
cítíme a máme se rádi, ale i Bohem samým. Po prvním přivítání, sdělení si
"nejdůležitějších" novinek, pak pod vedením CD Citadely 365 chválíme a vyvyšujeme nejdůležitější osobu na skupince - našeho Pána. Pak následují modlitby a Boží
slovo, krásně předávané Vlastičkou Vaňkovou. Dojde vždy i na sdělení si radostí i
starostí i na nějaký ten vtípek. Ale taky
jakoukoliv praktickou radu či pomoc, tak jak
nás Bůh vede. Ze skupinky jdeme vždycky
občerstveni, posíleni a těšíme se na další
setkání.
Co ale nikdy nechybí, jsou
chvály. Jednak my to s
Janou máme moc rádi - a
kdo by ne, že? No a druhak máme hodně hudebníků. Velmi často hrajeme
na dvě kytary současně.
Párkrát už i na tři. Ale nehudebníky můžu uklidnit já na nic nehraju, takže se
nebudete cítit špatně ;-)
Jak jsem už naznačil, hodně času trávíme povídáním a i nějaké biblické
téma bývá postavené spíš
na diskuzi. Jde o to, vzájemně se obohatit svými
pohledy na věc.
Alena Růžičková: Co mě dává domácí
skupinka? Dává nejen mě, ale nám všem,
moc. Naše skupinka se skládá ze 7 - 8
dříve narozených sester a bratří. V čele s
Možná ještě s díky Bohu
zmíním naši zkušenost s
modlitbami za těhotenství.
Nejednou některá z našich
měla potíže se svým těho-
tenstvím, ale vždy to dopadlo dobře. Tak to
by asi mohlo být všechno. No, možná ještě
prozradím, že Jana dost často peče nějaké
dobroty. Což taky není vůbec nepříjemné.
;-)
David Halbrštát
…………………………………………………
Co pro tebe znamená být součástí domácí
skupinky?
Adam Starý: Není to teda zrovna jednoduchá otázka. Pro mě to znamená mít možnost setkat se s "bratry a sestrami" neoficiálně (tu naši skupinku vnímám poněkud
neoficiálně, protože svým složením, ač ji
vede David, je taková nadsborová), popřemýšlet nad něčím z Písma, podělit se o
radosti (starosti sdílím velmi nerad). Vnímám ji tak trochu jako povinnost (přece jen
tam patřím, mám tam i nějakou úlohu) a tak
trochu jako příležitost, protože vím, že to
povinnost není. Ale i tu "povinnost" vnímám
celkem pozitivně, je to totiž vnitřní povinnost a nikoli vnější.
Jana Halbrštátová: Skupinka je pro mě
skvělou příležitostí naplňovat slovo, které
jsme dostali od Boha, abychom otevřeli
svůj dům všem příchozím. Tak se někdy
stavte :)
Manželé Halbrštátovi
SKUPINKA U RAKOVÝCH
me držet věku, je to mezi 30 - 65 lety. Počet osob od 5-ti do 14-ti.
Představ nám vaši skupinku…
Skupinky se u nás scházejí okolo 12-ti let.
Pod záštitou KSHK už přes 7 let. Dá se s
jistotou říci, že jsme pospolu každý týden,
až na nějaké výjimky jako šestinedělí apod.
Skladba lidí pobývající u nás se průběžně
mění a je velmi různorodá. Pokud se bude-
Momentálně se scházíme od 20-ti hodin s
tím, že máme 30 min sdílení. Aktuální potřeby modlitební i praktické. Neboť všichni
křesťané mají své radosti a starosti. To vše
vystihuje naší skupinku. Setkání lidí, kteří
se rozhodli pustit Boha do svého života. Ve
chvalách (písních oslavujících Boha), v
modlitbách a Božím slovu (Bibli). Boha
nikdo vidět nemůže, ale jeho Syn (Ježíš
Kristus) přišel, aby o něm vydal svědectví.
Takže lidé, kteří k nám chodí, spojuje Boží
svědectví v jejich životech.
Co to pro tebe znamená „být vedoucím,
respektive pastýřem skupinky“?
Být vedoucím pro mne znamená dar Boží.
Bůh mne obdaroval a ustanovil nad desíti obrazně řečeno. Je to vždy povzbuzující
vidět a cítit, že On si může použít právě
tebe.
Jaké máš ohledně skupinky sny (plány,
vize; krátkodobý i dlouhodobý horizont)?
Moje plány do budoucna? Co dělá Pán, to
roste. Takže, rád bych viděl nového pastýře nebo vedoucího, jak roste po mém boku.
Mám naději, že se to děje.
Martin Rak
………………………………………………….
Co pro tebe znamená být součástí domácí
skupinky?
Martin Vlk: Co to pro mě znamená? Na
naší skupince se mi líbí hlavně vedení,
které má Martin Rak. Na skupince je společenství s Bohem a jeho lidem.
Jana Korbelová: Soudržnost v Pánu Ježíši s námi se všemi jako v rodině.
Rodina Rakova
Domácí skupinky mýty bořící
V církvi panuje mnoho mýtů, které duchovně mrzačí křesťany, a tak ochromují Boží lid jako celek. Ke dvěma takovým bájím patří ta „o
svatém muži“ a ta „o svatém místě“. Domácí skupinka je skvělá šance podobné nesmysly odbourat.
Mýtus o svatém muži říká, že pastor je zvláštním mostem mezi nebem a zemí, po kterém kráčím na své cestě k Bohu. V praxi se to projevuje tak, že když lidé potřebují modlitbu, jdou za pastorem; když je pastor nekontaktuje v době nemoci, znamená to, že se o ně nikdo
nezajímá atp. Lidé tak mají tendenci stávat se závislými na člověku – „svatém muži“, který má za úkol překlenout mezeru mezi nimi a Bohem.
Na skupince si můžete z blízka sáhnout na to, že Bůh svoji moc nedistribuuje pouze na toho, kdo si neděli co neděli stoupá za kazatelnu.
Zkuste zjistit, jaká obdarování mají ti, kdo vedou domácí skupinku. Objevte, že vám Bůh posílá svoje řešení skrze modlitbu, rady, napomenutí, povzbuzení nebo svědectví dalších lidí, kteří se schází u někoho doma.
Mýtus číslo dvě, tedy ten o svatém místě, praví, že Bůh více jedná na tak zvaných nedělních místech, jako jsou sály modliteben či kostelů a že Boží moc je jaksi menší u mě v práci, například v tovární hale. Křesťané tak zažívají zvláštní schizofrenii mezi světem duchovním
(rozuměj nedělí) a každodenním, a tak si v kanceláři vyprávějí vtipy, na které si v neděli netroufnou, protože na bohoslužbě jsou přeci
před Boží tváří víc.
Jak může domácí skupinka zbořit tuhle scestnou legendu? Zkušenosti ze skupinky ukazují, že Bůh jedná bez omezení klidně v něčím
obýváku nebo že Večeře Páně se může vysluhovat poté, co s přáteli dojíte špagety a Ježíš si chce k jídelnímu stolu sednout stejně, jako
přichází na nedělní shromáždění.
Skupinky zkrátka pomáhají daleko víc pozvat Boha k nám domů. Neloučit se s ním v nedělní podvečer. Skupinky nám pomáhají nežít
nedělní křesťanství.
Jakub Limr
SKUPINKA U SOUKUPOVÝCH
Představ nám vaši skupinku...
Domácí skupinka u nás vznikla opravdu
spontánně - pozvali jsme pár našich přátel
na večeři a povídání, které jsme nakonec
zakončili společnými modlitbami. Všem se
to tolik líbilo, že už po první návštěvě bylo
jasné, že to není naposled. Za měsíc jsme
se sešli znovu a tím začalo pravidelné
měsíční setkávání...
Už od začátku to k nám lákalo především
mladší generaci a to přesně odpovídalo
tomu, že bychom se chtěli s Kami věnovat
především mladým lidem. A tak se u nás
jednou za čtrnáct dní schází okolo deseti
až dvanácti mladých lidí ve věku od 15-ti
do 30-ti let.
Na skupince nejdříve povídáme a k tomu
jíme těstoviny, saláty nebo jiné pokrmy,
potom máme diskusi na různá témata a
nakonec se společně modlíme. Párkrát
jsme si pouštěli i zajímavý film a máme už
za sebou i společný výlet. Naší snahou je
vytvořit dobrou partu a povzbuzovat mladý
lidi na cestě s Bohem...
Co to pro tebe znamená „být vedoucím,
respektive pastýřem skupinky“?
Rád bych byl pro druhý povzbuzením a
taky příkladem v následování Ježíše Krista.
To jak to je doopravdy by ale měli říct lidi
ze skupinky. Pravdou ale je, že mi mnohem
víc než to, jak máme pěknou a dobrou
atmosféru na skupince, jde o to povzbuzovat lidi ke každodennímu následování Boha. Nedělat nedělní (nebo v případě naší
skupinky sobotní) křesťanství, ale vidět
Boha jednat v našich životech, ať už jsme
Manželé Soukupovi
ve škole nebo v práci. Právě tam se totiž
pozná, jak na tom jsme...
Co pro tebe znamená být součástí domácí
skupinky?
Jaké máš ohledně skupinky sny (plány,
vize; krátkodobý i dlouhodobý horizont)?
Tak v krátkodobým horizontu bych chtěl
vytvořit dobrou partu lidí, kteří se za sebe
modlí a dávat lidem příležitost se zapojovat
do chodu skupinky (třeba i tím, že si někdo
připraví téma pro diskusi nebo slovo). V
tom dlouhodobém - chtěl bych být u toho,
až v našem společenství povstane mladá
generace nadšená pro Ježíše. Toužím po
mládežnických shromážděních, kde bude
znít evangelium a mladí se budou obracet
k Ježíši po desítkách...
Patrik Soukup
Jakub Špaček: Znamená to pro mě, že
jsem součástí užší rodiny, kde se můžu
sdílet a modlit s ostatními. Je to také skvělá
možnost na diskusi na různá témata...
Martina Kolářová: Skupinka je místo, kde
se můžeme navzájem sdílet o svých radostech i starostech. Také o tom, co kdo prožívá s Bohem, víc ho poznávat a společně k
Němu přicházet v modlitbě. Poslední dobou druhou část nedoceňuji tak, jak by se
patřilo.
zadáno pro dámy
JAK NEDOŠLO K ROZVODU
Také vám někdy připadá, že se ve vaší
Bibli najednou z ničeho nic objevují nové
pasáže, které tam nikdy předtím nebyly?
Jakoby je tam Duch svatý napsal v noci,
když jste spali. A ráno, když si jdete dát
svou porci duchovní stravy, s úžasem čtete
slova, která tam přece dřív nebyla?!
Já například mám ve své Bibli úplně nový
Starý zákon. Názvy kapitol jsou stejné jako
dřív, dokonce místy nacházím na okrajích
své vlastnoručně psané poznámky. Ale ty
texty se zdají být jiné. Když je čtu, před
očima mi vyvstávají úplně nové obrazy.
Jako zrovna nedávno. V naprostém úžasu
jsem se dočetla, že Hospodin v jistém období dějin vyhlásil, že se hodlá rozvést se
svou vyvolenou – Izraelem. A jak se to
nakonec nestalo díky noci plné lásky, kterou Mojžíš strávil se svým Bohem. Podívejte se se mnou, prosím, do 33. kapitoly
knihy Exodus.
Hospodin sděluje své milované manželce,
že už má dost její nevěry, a zraněný její
vlažností vyhlašuje, že se s ní hodlá rozvést. (Jako podvedený manžel na to má
plné právo). Nařizuje jí, aby odešla. Jako
pravý džentlmen jí ale nabízí ozbrojený
doprovod a velmi důstojné majetkové vyrovnání – zemi, kterou zaslíbil Abrahamovi,
Izákovi a Jákobovi. Jako bonus slibuje
hojnost všeho potřebného k životu, a že
zemi zbaví veškerých nepřátel (verše 1 –
3). Vypadá to na totální konec vztahu. Ne-
věrnou ženu zaplaví hrůza a smutek.
V této dramatické situaci Mojžíš za izraelským táborem staví stan určený k setkání
s Hospodinem. A Bůh na tohle rande přišel.
A nebylo to obyčejné setkání. O takové
míře vášně a intimity ve vztahu s Ním většina z nás zatím jen sní. „A Hospodin mluvil
s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo
mluví se svým přítelem.“ (verš 11)
Bible nám průběh schůzky netají. Čteme,
že se rozhodně nejednalo o žádnou liturgii,
nešlo o náboženské úkony. Otvírá se nám
jeden z nejvášnivějších rozhovorů o láskyplném vztahu, které v Božím slově můžeme najít. Mojžíš Hospodinu říká, že bez něj
nemůže a nechce žít, vyznává mu svou
lásku a oddanost; apeluje na cit, který je
mezi Bohem a Izraelem. V pokoře vyznává,
že to jediné dobré na Izraeli, co ho odlišuje
od jiných národů, je právě Hospodin. A to
není vše; Mojžíš nežádá jen zrušení Božího záměru rozvést se s Izraelem. Prosí,
aby směl vejít ještě hlouběji do obecenství
s Ním – chce spatřit Boží slávu a poznat
Jeho cesty.
Hodně mi to připomíná jiné biblické místo –
příběh královny Ester a krále Achašveróše.
I v tomto vyprávění je ve hře budoucnost a
existence Božího lidu; na králův příkaz má
být spáchán pogrom na všechny Židy na
území Perské říše. Hlavní roli i v tomto
příběhu sehrál milostný cit. V době, kdy
král už nejeví o svou manželku Ester příliš
velký zájem, uspořádá pro něj královna
slavnostní večeři. Oblečena do královských
šatů mu připomněla, jaký cit mezi nimi byl a
je. A král přemožen láskou, řekl: „Jaká je
tvá prosba? Bude ti splněna…“ (Ester 5,3.6
a 7,2).
srdce je citlivé a reaguje na naši lásku
k Němu. Na mnoha místech v Písmu nám
Duch svatý říká, že Bůh se nechává pohnout k nějakému jednání nebo změně
záměrů. Vždy v reakci na naši pokoru,
lásku a oddanost.
Stejně tak Král – Hospodin reaguje vášnivě
na Mojžíšovu žádost. „Splním i tuto tvou
prosbu, neboť jsem v tobě našel zalíbení a
znám tě osobně.“ (Ex 33,17 NBK) Jinými
slovy: „Miluji tě a nosíš mé jméno. I já toužím, být ti blíž.“
Je to už několik týdnů, co jsem ve své Bibli
„objevila“ tento text nemůžu na něj přestat
myslet. Máme Boha, který nás miluje vášnivou láskou! Tato láska naprosto přesahuje
jakoukoli naši touhu nebo představu. Boží
A ještě důležitý dodatek na závěr. Ve zmiňovaném příběhu o královně Ester jsme
mohli číst, že královna přišla na setkání se
svým manželem oblečena do královského
roucha. Tedy – do šatů od krále. Velmi
podobná slova najdeme v Ježíšově podobenství o svatebních šatech (Mat 22,1-14).
Jasně tam stojí, že jako Boží lid musíme
být připraveni na návrat svého Krále ve
svatebních šatech. Nemůžeme jít přece ke
králi jen tak. Mojžíš takové šaty měl – byly
to jeho láska a poddanost Hospodinu a
vášeň pro Boží království.
Karolina Limrová
Ilustrační foto: Mike Goodwin
ze života sboru
BOŽÍ VOLÁNÍ NA CESTU POKÁNÍ
V neděli 18. ledna 2009 bylo zvláštní shromáždění, na kterém zazněla výzva k pokání. Tomuto shromáždění předcházelo několik modlitebních setkání vedoucích, kde
jsme nejprve rozsuzovali prorocká slova,
která se do sboru dostala emailem od Ivety
Danko z Bratrské jednoty baptistů z Vysokého Mýta (viz dále). Pak jsme sami jako
vedoucí činili pokání z hříchů, které nám
Bůh ukazoval.
To, k čemu nás Bůh vyzval, není jednorázová „duchovní očišťovací a odtučňovací
kůra“, ale pozvání na cestu pokání, která
se stane stylem našeho života. Postavili
jsme se na startovní čáru a vyrazili jsme.
Abychom neztratili Boží slova ze zřetele,
otiskujeme i v Mozaice.
TŘI SNY
První sen byl o lisu na ovoce, viděla jsem
obří nádobu a na jejím dně si lebedila vyleštěná jablíčka, která si vůbec nevšimla,
že se na ně shora řítí lis na ovoce… Nějak
jsem věděla, že ta jablka jsou členové KS
HK. Ten lis naháněl hrůzu, řítil se rychle a
byl devastační.
Druhý sen byl o velkém beranidlu, které
naráželo do velké dřevěné brány a pokoušelo se jí rozrazit a dostat se do města, za
jehož hradbami žilo spokojeně KS HK.
Třetí noc jsem se ocitla na bohoslužbách
KS HK, ačkoliv jsem nepoznávala žádné
konkrétní tváře (asi proto, že žádné neznám ;-) , věděla jsem, že jsem v u vás,
vládla tam fajn atmosféra, rodinky, pohodička, hudba… chystalo se požehnání třem
služebníkům, kteří vstupovali do služby
dětem - 2 ženy a 1 muž, hodně se tam
mluvilo o nějaké nové knížce o výchově
dětí… Všichni byli v poho, jen já tam stála,
z očí mi tekly slzy a křičela jsem: „Pane, jak
to, že jsou tak klidní, copak to nevidí? Jak
jen mohou být tak v pohodě? To přece
nemůžou, jde jim o život!“ Evidentně mě
nikdo z lidí neviděl a neslyšel, protože se
nikdo ani nepohnul. Jak jsem křičela k
Bohu, úplně jsem se probrala ze spaní a
řekla si, že tobě a starším o tom napíšu,
abyste vše rozsoudili.
Co mě na první pohled zaujalo: Na
hradbách nestáli žádní strážní a lidé ve
městě jakoby měli špunty v uších, přesněji
řečeno byli natolik spokojeni a zaměstnáni
chodem města, že si žádné nebezpečí
nepřipouštěli zrovna jako na tom shromáždění. Řekla bych, že to celé je povolání k
duchovnímu boji.
Iveta Danko
CO Z TOHO PRO NÁS VYPLÝVÁ:
1) Bůh nás volá k pokání.
2) Pokud pokání činit nebudeme, dopustí
na nás svoje soudy v podobě tvrdých útoků
od Nepřítele.
3) Sny jsou také povoláním k duchovnímu
boji. Součástí pokání je obnova prorockomodlitební služby (obnova vztahů mezi
prorocky obdarovanými lidmi a vedoucími;
jak už jsme psali v Mozaice 12/08 daleko
svědomitější rozsuzování prorockých slov a
jejich další práce s nimi; nespokojit se
s tím, že na modlitební chodí 3-4 lidi atp.),
a to proto, abychom jako sbor na sebe
mohli vzít plnou Boží zbroj, abychom se
mohli v den zlý postavit na odpor, všechno
překonat a obstát. (Efezským 6,13).
SLOVA, KTERÁ UŽ NA SHROMÁŽDĚNÍ ZAZNĚLA
V MINULOSTI
Zjevení Janovo 3,15-20: „Vím o tvých
skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys
byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný,
a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v
ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám
všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi
ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm
přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby
ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a
mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám
a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy
a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a
tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře
mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a
on se mnou.“
Žalm 36,1-10: Pro předního zpěváka. Pro
Hospodinova služebníka, Davidův. Tak zní
vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci
místo pro strach z Boha." A to do očí mu
říká. Lichotí si ve svých očích, a tak bude
shledán vinným, hodným nenávisti. Slova
jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. Vymýšlí si na svém
lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou
cestu, neštítí se zlého. Tvoje milosrdenství,
Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost
se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost je jak
mocné horstvo, propastná tůň nezměrná
jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek,
Hospodine. Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu
tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z
tvého domu, z potoka svých rozkoší jim
napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty
jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
Ozeáš 6,1-6: „Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil
nás a také obváže. Po dvou dnech nám
vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my
před ním budeme žít. Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak
jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly
dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“
Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co mám
s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost je jak
jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu
mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky,
ubíjel jsem je výroky svých úst; z mých
soudů nad tebou ti vzejde světlo. Chci
milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je
nad zápaly.
Pokud jste na bohoslužbě 18. 1. 2009 nebyli a zajímá vás, jak shromáždění probíhalo, můžete si objednat nahrávku - elektronicky na sborovém emailu [email protected]
nebo osobně u Jakuba. Prožíváte-li nějaký
zmatek, nejistotu atp., nebojte se obrátit
na některého z vedoucích skupinek či starších pro případné dovysvětlení, modlitby
atd. Pojďme společně za tou Boží výzvou
dál. Jednou z možností, jak ji prakticky
uchopit jsou i sborové modlitební každé
pondělí, úterý a pátek v Médiu od 19. hod.
jak jsem to prožila
LOĎ SNŮ
Máme nádherného Pána, který chce mluvit
každý den osobně k nám. I já to tak prožívám. Nedávno jsem byla nemocná, a
z toho důvodu jsem nemohla na shromáždění. Bůh je ale všude, tak byl se mnou
doma u hrnku teplého čaje. Tomáše jsem
poprosila, aby mi opět nahrál kázání do
mp3. Tak jsem měla možnost si v pondělí
přehrát celé vyučování z neděle. Dala jsem
se do poslouchání. Zaznělo tam slovo ze
Zjevení 3,14-22, které někdo vpředu přečetl, a proroctví o jablíčkách od sestry
z Vysokého Mýta. A já si uvědomila, že mi
Pán dal sen, který se týká podobné situace.
SEN...
Nacházela jsem se na přídi velké lodi, která
plula po řece směrem vpřed. Vnímala jsem,
že ta loď je obrovská a vešla by se tam
snad tisícovka lidí. Přesto jsem na přídi
byla sama. Ostatní jsem nevnímala, ale
věděla jsem, že tam patří spolu se mnou.
Najednou však ona loď zastavila u betonového vyvýšeného plácku, na který jsem
vylezla, a tak jsem se po něm chvíli procházela. Pak jsem si všimla zděného přístřešku, do kterého jsem vlezla, a v něm
jsem našla pokojíček s postelí, na kterou
jsem si lehla. Řekla jsem si, že si zde odpočinu. Jakmile jsem si lehla, uviděla jsem
naproti sobě okno a z něj bylo vidět ven.
Stál tam mohutný a veliký komín, který se
vypínal k obloze. Jakmile jsem jej spatřila,
promluvil ke mně hlas: „Honem vstaň a
uteč, jinak se to na tebe zřítí.“ V ten moment jsem vyskočila, utekla ven, koukla
zpět na přístřešek a ten komín se zřítil.
….A JEHO VÝKLAD
Ona loď představuje záchranu pro nás.
Z Nového zákona je jasné, že jde o Krista.
Ve Starém zákoně byl Noe zachráněn
skrze koráb, Mojžíš v ošatce, Jonáš v břiše
ryby. Tedy onou lodí je naše záchrana, ve
které se všichni plavíme a patří do ní každý
sourozenec v Kristu Ježíši. My se na ní
máme nechat unášet proudem řeky. Řeka
představuje Ducha svatého, kterým se
máme nechat vést. V Písmu řeka nebo
voda značí Božího Ducha. (Například Ježíš
mluví o Duchu jako o proudu živé vody,
který z nás bude vyvěrat). Obojí jsem si
dala do souvislosti: máme přebývat
v záchraně a nechat se unášet proudem
Ducha svatého. Jenže loď doplula
k betonovému plácku a já vystoupila. Beton
je něco kamenného, studeného, stojatého
a nehybného. Pán my ukázal, že ten beton
je naše chování vůči němu, když on s námi
chce někam plout. My místo toho vystoupíme a nehýbeme se s ním tam, kam chce
on, ale zůstáváme stát na něčem chladném
a betonovým. Procházíme se na tom a
děláme si, co se nám zlíbí. Jedná se o náš
způsob života, který před ním často vede-
me doma v soukromí a zapomínáme na
onu loď, kterou se máme nechat vést. A
onu řeku Ducha, na které máme plout.
Pak jsem vešla do zděného domečku.
Domeček je obraz pro místo, kam zalézáme a schováváme se před Boží přítomností. Pak jsem si lehla na postel. Ona postel
značí naší lenost a lhostejnost, někdy až
nechuť. O lenosti se v Písmu píše například v Přísloví, že lenoch se otáčí na posteli jako dveře na čepech. Pán mi řekl: „A
takto se chováte vy. Myslíte si, že můžete
odpočívat a nic vám nehrozí, ta postel a
vaše pohodlíčko znamená, že nebojujete a
neučíte se používat moji zbroj, abyste mohli bojovat. Neuvědomujete si, že jste
v duchovní válce za své okolí a i za sebe,
aby vás satan nenapadal. Radši používáte
jen svůj rozum a sklouzáváte do apatie a
duchovního spánku, zavírají se vám oči
únavou.“
Na té posteli mi Pán ukázal, jak se k němu
chováme.
Chci
podotknout,
jsme
v duchovní válce. Chceš se naučit brát
námořního velitele vážně a nechat ho, aby
tě vezl na lodi? A naučil tě bojovat proti
zlému? Tak musíš utéct z toho domu zpět
na palubu lodi. Tak jsem to udělala i já
v tom snu, když mě Pán vyzval: „Uteč,
nebo se ten komín na tebe zřítí, vrať se
zpět na loď.“ Onen komín, který se zřítil,
jsou následky našeho pohodlí a nenásledování Ducha Božího. Vím, že se tento sen
týká především mě; ale i tebe a celé církve
v Česku. Pán slíbil, že znovu otřese nebem
a zemí, ale nejdřív, aby to učinil, potřebuje
zatřást první s námi a přivést nás zpět na
loď, abychom s ním mohli zažívat dobrodružství.
Gábina Kurfürstová
střípky
MÁŠ SRDCE NA PRAVÉM MÍSTĚ?
A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není
mne hoden. (Matouš 10,38, překlad NS)
Jednu prosincovou neděli jsem slyšel něco,
co mne hodně nadchlo a oslovilo. „Bůh ti
říká: Má cesta je lemovaná Mou slávou.
Jdeš-li po ní, poznáš to.“ A tak jsem zjistil,
že i kdybych četl sebevíc Bibli, kdybych ji i
nazpaměť znal, má znalost by však neoslavovala Boha – je to marné a prázdné a Bůh
z toho radost mít nebude. Pýcha je totiž
velký Boží nepřítel. A kdybych se na kolenou modlil, až bych důlky vyklečel, Bůh by
však mou modlitbou oslaven nebyl – jsou
to jen prázdná a pustá slova bez života.
Protože Bůh je živý, musí být živá i má
víra. Vším, co dělám, musím ho chválit.
Chválit Boha tím, že si ve svém pokojíku
čtu Boží slovo je ohromně snadné – nic to
nestojí. Snad jen trochu času. Ale chválit
ho prací, chválit ho tím, že za něco budu
bojovat, i když to na první pohled nebude
snadné a jednoduché nebo se to dokonce
bude zdát ztracené – to už něco stát bude.
A nejenom čas. Také slzy, pot, vyčerpání,
nejednu probdělou noc, nejednu modřinu
na těle i na duši... Tím nechci říci, že číst
Písmo nebo se modlit je snad špatné. Určitě ne! Ale pokud to neslouží k slávě Boží –
je to prázdné jako nádrž na vodu za doby
proroka Eliáše (tři roky na jeho slovo nepršelo).
Dnes je spousta "církevních cestovatelů".
Tak jim říkám. Chodí po sborech a sbírají
jen to dobré, co by jim ten který sbor mohl
dát. Nemají odvahu se zapojit do boje.
Nemají odvahu držet sbor na svých bedrech, padat s ním a zakoušet porážky,
bojovat za jednotlivé členy a vzájemně se
podpírat. Církev – to je týmová záležitost.
Vždycky byla. Věřím, že i Bůh je týmový
hráč. Když za mnou někdo, kdo v církvi
není, kdo ji jen pozoruje jakoby z dálky a z
nadhledu (?), přijde s tím, že to a to nefunguje, že v tom a tom se od Boží vůle odchylujeme, tady a tady že jsme udělali
chybu – říkám si: "co ty do toho máš co
mluvit?" Takových proroků na skále, kteří
pozorují svůj lid zdálky a čekají, co v tom
velkém divadle Bůh provede v dalším dějiství – těch mám, s prominutím, plné zuby.
Postoj "Já jim to říkal...", si nedovolil ani
Jan Křtitel a to byl nějaký prorok! Víte, co si
myslím? V naší, relativně klidné a svobodné, zemi, kde křesťané nejsou pro svou
víru pronásledování, znamená "nést svůj
kříž" pro mnoho lidí právě tohle. Nebát se
také něco udělat, někam zajít, něco zařídit,
za něco bojovat. I kdyby to měl být dlouhý
a roky trvající zápas. Prakticky se zapojit
do dění v církvi a třebas i jen svou přítomností povzbudit ostatní. Svým příkladem
inspirovat, byť třeba schopnosti a dovednosti zatím nemají praktického využití…
Jistě, Ježíš vás lidi miluje i tak. Ale prosím
vás, nechoďte už za mnou s tím, co děláme špatně. Raději přijďte mezi nás a řekněte, s čím nám pomůžete. Číst Písmo a
zdálky pokřikovat – to dokáže každý. Bojovat a nést svůj kříž, i kdyby to znamenalo
zvedat sbor či jednotlivce ze smrdutého a
špinavého hnoje – to chce víc než rozum.
To chce srdce. To pravé Boží srdce!
Zbyněk Závodní
Převzato s laskavým svolením z blogu
http://zbynek.bloguje.cz. Ilustrační foto:
Billy Alexander .
humor
Co si stěžuješ?! To byl tvůj nápad poradit mu sjezdovku pro experty!
Někteří členové chválicího týmu naneštěstí špatně pochopili kázání na
verš „ať neví tvá levice, co činí pravice“.

Podobné dokumenty

04-05/10 náčrt budoucnosti

04-05/10 náčrt budoucnosti byla to parádní akce! Teď zpětně jsem slyšel nějaké feedbacky a všechny hóóódně povzbudivý... A dneska se mě Kamča ptala, jaký to je pocit - splnit úkol, který po mně chtěl Bůh. Za sebe musím říct,...

Více

Chvály a uctívání - Časopis Život v Kristu

Chvály a uctívání - Časopis Život v Kristu jím mohli být nejen zasaženi, ale i pro- momentů, kdy jsem si skrze zjevení uvědomil Boží velikost, Boží dobrotu a suměněni. verenitu. Bylo to právě v čase, který jsem si oddělil pro chvály a uctív...

Více

ZPRAVODAJ 06-2011

ZPRAVODAJ 06-2011 brambory. jablka a nové zatím nepřibývá. Také občas někoho zkosí choroba a nepřijede. To se bohužel stává docela často, takže některý trh potom může být slabší, nicméně doufám, že to zákazníci poch...

Více

11/10 Podle svého zvyku

11/10 Podle svého zvyku sboru o tom, jak si plánuje svůj všední den. „Začal jsem si pěstovat takový zvyk,“ vyprávěl. „Hned, jak přijdu domů z práce, jdu si číst Bibli a alespoň se na chvíli modlit. Dřív, než budu dělat co...

Více