II.Kořeny tajných bratrstev

JUDr. František BRABEC
II. KOŘENY TAJNÝCH BRATRSTEV
Zasvěcenci – velké osobnosti minulosti
Již ve starodávném Sumeru, Babylonu i Egyptě byla tajemství
dávných civilizací a různé zasvěcovací rituály a kulty vyhrazeny pro velmi úzké skupiny „vyvolených“ (zasvěcenců), kteří
byli často považováni za božstva. To se pak uplatňovalo i ve starém Řecku a Římě. Předpokládá se, že k zasvěcencům patřili
i starověcí řečtí filozofové, např. Platón nebo i židovský král
Šalamoun.
Většina velkých osobností byla zasvěcena do mysteriózních společenství tajnými a často velmi nebezpečnými rituály, z nichž
některé byly velmi kruté. Nejslavnější z nich byly známy jako Osiris, Isis, Sabarius, Cybele a Euleusis.
Chceme-li se zabývat kořeny tajných bratrstev a společenství, musíme se obrátit do velmi dávné minulosti. Např. podle odborníka na
asyrskou civilizaci Giovanniho Pettinata z římské univerzity La Sapienza již staří Asyřané před téměř 3000 lety používali hvězdářský
dalekohled, jehož vynalezení je připisováno anglickému fyzikovi
Isaacu Newtonovi (1642–1727), který patřil k významným Rosenkruciánům. Pettinato na základě studia především čočky z horského křišťálu a klínopisné tabulky z Novoasyrského období
(1000–620 př. n. l.), objevené v královském archivu, tuto skutečnost vědecky prokázal. Ve své studii Nebeské písemnictví se opírá
i o svědectví odborníka z fyzikální fakulty Arizonské univerzity
A. Kryalyho, který již v 60. letech vytvořil hypotézu, že v Babylonu
existovaly dalekohledy. Filozof a jezovita Jan Nepomuk Strassmeier, který studoval klínové texty, spolu s Josefem Eppingem, jemuž
se připisuje astronomické vědění při čtení tabulek, prokázali, že již
staří Babyloňané měli vědomosti o hvězdné obloze a vesmíru. Pro
své vědomosti potřebovali nejen dalekohled, ale především velké
znalosti z matematiky a geometrie. Z doby dávného Babylonu
pocházejí i kalendářové znaky souhvězdí .
Starověký Sumer
Při hledání kořenů tajných bratrstev a jimi chráněných tajemství –
mystérií musíme jít ještě mnohem dále. Se zajímavými teoriemi přichází Zecharia Sitchin, původem Rus, který vyrůstal v Palestině, kde
se věnoval studiu hebrejštiny a dalších semitských jazyků a kromě
toho studoval Starý zákon, archeologii a historii Blízkého východu.
Je absolventem univerzity v Londýně, oborů astronomie a archeologie. Mnoho let pracoval jako novinář v Izraeli a v současné době
žije v New Yorku v USA. Sitchin prováděl archeologické výzkumy na
území Mezopotámie a starodávného Sumeru a věnoval se studiu
a výkladu pradávných sumerských textů. Jedná se o období cca 5000
let př. n. l. Konfrontací se současnými poznatky prokázal, že
dávná mytologie není pouhým souborem legend, ale kronikou
skutečných událostí. Sitchin nikoliv jako fantasta, ale jako uznávaný vědec a učenec, přišel s ohromující teorií:
• jak Nefilové – rasa hledačů zlata z odrodilé planety – použili klonování k tvorbě bytostí na zemi,
• proč se tito bohové pokusili o zničení člověka během potopy před
13 000 lety,
• co se stane, když se jejich planeta přiblíží každých 36 století
k Zemi.
Sitchin vyslovil hypotézu Dvanácté planety, odkud na Zemi přiletěli tzv. Nefilové. V souvislosti s klonováním člověka s použitím
60
mimozemských i pozemských genů uvádí: „…Všechny sumerské
texty potvrzují, že bohové stvořili člověka, aby za ně vykonával
práci…“. Hovoří-li zde o bozích, nemá na mysli bohy v náboženském pojetí, ale mimozemšťany – Nefily. „Nefilové, kteří před 450
000 lety ovládali meziplanetární lety, byli stejně vyspělí v oblasti biologických věd… klonování, buněčné fúzi… Nefilové je znali a uměli
je uvádět do praxe… Lze si docela dobře představit, že dříve, než se
Nefilové rozhodli stvořit bytosti podle svého obrazu, pokoušeli se vyrobit si sluhu experimentováním s jinými možnostmi… Tajůplné příšery s lidským tělem a býčí nebo lví hlavou (sfingy), jež střežily chrámy
ve starobylém Předním východě, možná nebyly pouhými výplody umělcovy bujné fantazie, nýbrž skutečnými stvořeními, jež vznikla v biologických laboratořích Nefilů…“ Sumerské texty hovoří o deformacích
lidských bytostí „…během pokusů se zřejmě nedalo vyhnout omylům…“ Když byl konečný výrobek hotov, Nefilové se stali geneticky
kompatibilními s dcerami člověka, mohli se s nimi ženit a plodit s nimi
děti…“ Panuje domněnka, že odtud pramení legendy neposkvrněného početí, či proroci v toho vzešlí. „…Podle mezopotamských textů
i podle bible vznikl člověk ze směsi božího prvku… samotný výraz pro
člověka – lulu – znamenal doslova ten, kdo byl namíchán“. Tyto děti
Nefilů a pozemských žen, pravděpodobně od svého stvořitele
Nefila získaly tajemství ostatním lidem nedostupná. Je pravděpodobné, že některá tato tajemství se přenesla do našeho
věku a jsou pravděpodobně tajemstvím tajných bratrstev,
a jimiž jsou střežena. Proto se také užívá pojem tajná bratrstva.
Sitchin na základě archeologických nálezů, tabulek s písmem
a vyobrazeními, které nalezl při vykopávkách na území dávné Mezopotámie, Sumeru vyslovuje názor, že astronomické znalosti dávných Sumerů (5000–4500 let před n.l.) „…byly stejně dobré jako
naše, nikoliv proto, že měli lepší přístroje než my, nýbrž proto, že jejich
zdrojem informací byli Nefilové…“ Podle překladů tabulek a vyobrazení na nich Sitchin zjistil, že Dvanáctá planeta má atypickou
oběžnou dráhu a do naší Sluneční soustavy se dostává jedenkrát za
3600 let. „…Znalosti létání i meziplanetárních letů, přílet na Zemi
z jiné planety – to vše svědčí o tom, že Nefilové byli jediní, kdo… oplývali astronomickými znalostmi vyžadujícími tisícileté bádání, kteří
znali vyspělé metody i teoretické základy vyspělé astronomie a pokládali za nutné naučit lidské písaře opisovat tabulky… pozoruhodné
vědomosti o nebi a Zemi…“
Ruský vědec a vedoucí několika expedicí do Nepálu a Tibetu Muldašev hovoří o tom, že „sumerské texty nalezené v legendárním Babylonu, jsou velmi cenným historickým materiálem a nemohou být
jednoduchým fantazírováním Sumeřanů… Kontakty pozemšťanů
s mimozemšťany bezpochyby byly… Zmiňuje se o tom i Helena P. Blatavská (Hadi, kteří se opět spustili… kteří učili a radili Páté rase…“ Helena P. Blatavská byla zasvěcenkyně, která se věnovala problematice
tajemna dávnověku a je autorkou díla Tajná doktrína.
Hypotézy o vlivu atlantské civilizace
Muldašev ve svém výzkumu došel k závěru, že naše civilizace je
civilizací pátou a nazývá ji Árijskou. Podle jeho výzkumu čtvrtá civilizace byla Atlantská. Jí předcházela Lemuro-atlantská a té civilizace Lemuřanů. Muldašev i s odvoláním na zasvěcenkyni Helenu
P. Blatavskou a její dílo Tajná doktrína uvádí, že právě Lemuřané
mohli být nazýváni Bohy díky jejich neobyčejným schopnostem.
Helena P. Blatavská zmiňuje poslední Atlanťany a označuje je za
„nesmrtelné lidi“ a „velké učitele moudrosti“. „…Vycházejí z našich
výzkumů první himalájské expedice, můžeme předpokládat, že jsou
to lidé, kteří vešli do samádhi… Do stavu samádhi, jak se vyjasnilo
při studiu himalájských textů, mohli vcházet nejlepší z Atlanťanů
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
www.parlament-vlada.cz
a Lemuřanů… Právě jedinci schopní vcházet do stavu samádí … byli
zasvěceni do prvotní moudrosti…“ Stále zůstává tajemstvím, jaký
byl vztah mezi Nefily na straně jedné a Lemuřany s Atlanťany na
straně druhé. Získali Lemuřané a Atlanťané své nesmírné vědomosti a znalosti od Nefilů? Na to jsme dosud odpověď bohužel
nenašli. Stejně jako zatím neznáme odpověď na otázku vzniku
a vývoje Nefilů.
Počátky gnostické filozofie jsou přisuzovány Hermesovi Trasmegistosovi. Texty, které byly objeveny až ve 3. století našeho letopočtu, podle některých pramenů sahají až do období bájné
Atlantidy, tedy doby přibližně 25 000 let př. n. l. V každém případě ale potvrzují spojení „mysterijních kultů a rituálů“ starodávného Egypta s řeckým hermetickým učením a hermetickými školami. Potvrzuje to učení a působení historicky prvního
ověřeného řeckého zasvěcence (vyvoleného) – filozofa Pythagora. Jeho učení mělo mimořádný vliv na rozvoj řeckého myšlení,
filozofie, matematiky, geometrie, logiky a dalších věd. V této souvislosti se také hovoří o zakladateli „náboženské mystiky“, filozofie a o Pythagorově škole. Jeho učení a on sám je často spojován s tzv. perskými mágy nebo též chaldejskými bratrstvy. Některé
prameny rovněž uvádějí že Pythagoras se asi 10 let věnoval
v Babylonu studiu mezopotámských mysterií. Učení Pythagora,
Sokrata a Platóna představují základ všech filozofických, matematických, geometrických, logických a dalších učení, směrů a škol.
Tyto základy pak daly vyniknout i rozvoji literárních a dramatických forem.
MYSTERIJNÍ KULTY A RITUÁLY
Ve starodávném Egyptě a Řecku a následně i Římě byli adepti
na vyvolené zasvěcováni v iniciačních rituálech do tajemství ve
stavu extáze. K jednomu z prvních známých tajných bratrstev na
počátku našeho letopočtu s nevětší pravděpodobností patřila tzv.
esejská bratrstva. K jejich víře patřilo uctívání ohně – vody – vzduchu – země a tajných mystérií.
Mysterijní kulty a rituály starodávného Egypta a Řecka převzali
i zasvěcenci – vyvolení v Říši římské. Její území zaujímalo téměř
celé středomoří, území dnešního Španělska, Británie, Francie a vel-
kou část Německa. Mysterijní kulty a rituály starodávného Egypta
a Řecka se tak dostaly k vyvoleným Říše římské a tedy zasvěcencům
na zmíněných územích. Značnou měrou se v této době také rozšířil kult perského mitraizmu – kult uctívání slunce, který v pozdější době převzali i novodobí Svobodní zednáři. Řečnické umění řeckých vzdělanců se na počátku našeho letopočtu stalo základem
filozofie i teologie. Řecká kosmologie, která byla odvozena od tajných vědomostí starodávného Sumeru (3000–5000 let př. n. l.),
Babylonu, Persie i Egypta, posunula dopředu i filozofii, umění a vědu
Říše římské. Římané na straně druhé ale potlačili Keltskou druidskou kulturu. Keltská druidská území a jejich kultura byly ohnisky odporu proti Římu. O její rehabilitaci se pokusili ve 12. století
teprve Templáři.
Znalosti Thota/Enocha naznačují, že lidské bytosti je souzeno
vyvinout se přes současnou pozemskou formu, a pak, jak říká
bible: „…Můžeme se stát většími než andělé…“ Enoch byl předpotopním patriarchou, jednou z nejslavnějších klíčových osob
předchozí éry. Byl otcem Metuzaléma, významného předka
Noa. Enochovi bible připisuje zřízení původního Siónu, legendárního Jahwova města, stejně tak jako vynález abecedy a kalendáře. Enoch je také prvním astronautem v historii, jehož Pán
„…vzal vysoko vzhůru…“, aby mu ukázal „…tajemství Země
i nebes…“ Egyptský záznam příběhu o „…těch, kteří chodí po
hvězdách (star walkers)…“, je o jedincích, kteří jako Enoch občas
putovali „…za velkou zřítelnici Oriona…“ a vrátili se, aby žili jako
bohové mezi lidmi. Navzdory vybělení polobožských bytostí
z moderního povědomí může být možné, že je nám, jak tvrdí starověké texty, souzeno „…stát se takovými, jako byli bohové…“
Představují mayští „páni světla“ a egyptsko-tibetští „zářící lidé“ skutečně vyšší formu člověka?
Křesťanství ale celou řadu skutečností a tradic utajilo. Podle vědeckého bádání ruského vědce Ernsta Muldaševa naše Árijská civilizace vzešla z předchozí civilizace Atlanťanů. První Árijci „…znalosti získávali ze všeobecného informačního pole podle míry rozvoje
mozku… Árijská část genofondu se skládá převážně z prvních (předpotopních) árijců, kteří před vstupem do samádhi žili v podmínkách
absence blokujícího principu SoHm, a proto ovládli základní znalosti… a také mohli provádět některé psychoenergetické efekty… Proroci mající pro nás obyčejný vzhled (Ježíš Kristus, Mohamed, Mojžíš)
byli podle mého názoru prvními árijci, kteří vzešli do stavu samádhi
ještě před světovou potopou…“ Na základě provedených výzkumů
Muldašev předpokládá, že Budha s největší pravděpodobností vzešel z genofondu pocházejícího z civilizace Atlanťanů nebo dokonce již Lemuřanů. Tomu by také odpovídalo zpodobňování Budhy
odlišným způsobem od proroka našeho vzhledu. Podle Muldaševa se zdá pravděpodobné, že období přechodu od civilizace Atlanťanů k civilizaci árijské bylo charakterizováno vyspělými technologiemi a značnými vědomostmi. „…Lemurská
civilizace dosáhla neuvěřitelně vysoké úrovně rozvoje. Lemuřané používali energie jemného světa… komunikovali metodou předávání myšlenek … Právě lemurská civilizace mohla zvyšovat informační kvalitu… a dosud je vzorem pozemských úspěchů… Následné civilizace
(Atlanťanů a my Árijci) nemohly dosáhnout dokonce ani z malé části
úrovně Lemuřanů…“ Odtud také pravděpodobně pramení
tajemství, tradice a rituály, které byly předány z předchozích
civilizací a přes jednotlivé generace naší civilizace. Prostřednictvím proroků byly převedeny do podoby uchované zřejmě
v Šalamounově chrámu v Jeruzalému. Zde je také Templáři v podzemí Šalamounova chrámu získali. Jde pravděpodobně o předání pocházející od Mojžíše k židovskému králi Davidovi a jeho
synovi králi Šalamounovi. Odtud tedy zřejmě pochází věhlasná
Šalamounova moudrost.
V textu byly použity následující prameny:
Milton William COOPER: Tajné společnosti/Nový světový řád
Zacharia SITCHIN: Dvanáctá planeta; vydala Dobra 2006
Ernst MULDAŠEV: Hledání města bohů I.; vydalo TML a.s. 2005
Ernst MULDAŠEV: Z 4
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
www.parlament-vlada.cz
61