zde ke stažení - Obec Vacenovice

Transkript

Vacenovický
ZPRAVODAJ
Červenec/2014
Vzácný dar občanům Vacenovic
Neděle 13. dubna 2014 se stala pro celou naši obec velkou slavností. Světová oštěpařka paní Dana Zátopková (19. 9. 1922) se
(s dvoučlenným olympijským doprovodem) zúčastnila v našem
chrámu Božského Srdce Páně bohoslužby, která byla obětována
za zemřelého manžela Emila Zátopka, její vacenovické rodiče
a členy rodiny Ingrovy. Stále usměvavá, bezprostřední a příjemná paní Dana s sebou přivezla dar pro celou obec: rodinnou
památku – obraz svaté Barbory.
Čím a jak jsme si „zasloužili“ takového projevu přátelství?! Pravdou
je, že od „Vacenovjáků“ dostala paní Zátopková dárek ke svým devadesátinám udělením čestného občanství obce (31. 7. 2012). Ale její plodný život byl a je formován množstvím událostí, které už může (ve věku
92 let) zodpovědně „vyhodnocovat“. Neokázalým věnováním vzácného obrazu dává naší obci najevo, jaký význam pro ni má odkaz předků
a poznání rodových kořenů. Staly se jí zdrojem života a obohacujícím
darem, se kterým se chce s námi podělit.
Vzpomínky paní Dany na rodiče (Antonín Ingr a Františka roz. Bábíčková) jsou spojeny s jejich rodištěm Vacenovicemi. Dýchá na ni mnoho
nezapomenutelných chvil – dobrých časů prožitých na Slovácku:
„Do Vacenovic jsem jezdila jako dítě a potom děvče a prožila jsem
si tu kus opravdu šťastného života. Moji rodiče ve mně vypěstovali lásku k lidovým zvykům, písničkám, muzice, krojům, vyšívání a všemu, co
k tomu patří. Moje sestřenice mě vláčely po svícách, svatbách, tancovačkách, hodách, zabíjačkách, když se vezly nevěstě peřiny. Zažila jsem
čepení, rejdění šátků, jezdila jsem se strýčkem Martinem do lesa na šišky, protože tetička Rozka měla v kuchyni opravdovou pec, kde pekla
výborné koláče. Hodně jsem se přitom taky naučila: jak se vyšívá scáček,
jak se barví a škrábou vajíčka. Vymalovala jsem si krásnou truhlu, umím
hodně slováckých písniček, které jsem začala i sbírat. “
Její výpověď doplním o informaci, že současný stav „sebraných slováckých pěsniček“ je u čísla 600 a že je paní Dana čestnou členkou
společnosti Asociace malířů a malířek kraslic ČR. Její velikonoční vajíčka
jsou součástí stálé expozice a my je můžeme obdivovat na domácích
i zahraničních výstavách.
I když paní Dana projezdila celý svět s olympijskou legendou Emilem
Zátopkem a také sama poznala „slávu“ vrcholového sportu, přesto v její
paměti nezapadlo jedno malé místo, které opakovaně navštěvuje: hrob
svého otce. Svěřuje se:
„Rodiče se narodili na vacenovickém dolním konci. Maminka byla
prostá žena z rodiny slováckých maléreček, chodila v kroji. Otec byl
bankovní úředník, vzali se měsíc před první světovou válkou. Pak taťka
na pět let zmizel. Nejdřív v rakouském vojsku, později jako kapitán srbské armády, nakonec jako francouzský legionář. Za první republiky byl
velitelem pluku.“
Paní Zátopková může dlouze vyprávět o těžké protektorátní životní
etapě, kdy je její milovaný otec v koncentračním táboře, rodina poznává
bídu, obavy a strach z budoucnosti. Ale zakouší pomoc a nachází oporu
u široké vacenovické rodiny Ingrů: „Bonifáci, Bazílovci, Vinošovci“ nezapomněli na „své Plukovníkovce“. Někdo sehnal potravinové lístky,
jiný přinesl přímo „něco k jídlu“, druhý přivezl na zimu topivo. A v jejím
novém bydlišti v Buchlovicích ji svou několikaletou přítomností dodávala odvahy jedna ze sestřenic. Paní Zátopková uchovává vzpomínky
nejenom ve své mysli, ale sepisuje knihu Rodinné paměti. Nechejme
promluvit „darovací listinu“, která vysvětluje nejenom původ a historii
obrazu sv. Barbory, ale dává nám nahlédnout i do „duše“ paní Dany:
Vítání občánků
2
Va c e n o v i c e l é t o 2 0 1 4
„Obraz sv. Barbory byl od svého vzniku majetkem rodiny Ingrovy
z Vacenovic. Prvním jeho ověřeným majitelem byl rolník Vincenc Ingr
(18. 7. 1852 – 28. 4. 1925), který byl v letech 1896 až 1909 ve Vacenovicích rychtářem. Za jeho působení bylo k místní škole přistavěno první
patro. Tento Vincenc Ingr měl čtyři syny. Obraz odkázal synovi Martinovi
Ingrovi, který převzal po otci živobytí. Martin jej pak daroval svému bratrovi Antonínu Ingrovi, když se vrátil živý z I. svět. války. Bylo to v roce
1920, kdy se objevil ve Vacenovicích jako kapitán Československo-Francouzských legií. Antonín Ingr zůstal v armádě a později se stal velitelem
27. pěšího pluku v Uh. Hradišti. Měl tři děti. Dva chlapce a dceru Danu.
Po obsazení Československa německou armádou byl vězněn v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a také v brněnské věznici Špilberk. Po propuštění byla celá rodina Ingrů vystěhována z Uh. Hradiště.
Usadili se v Buchlovicích, tam, kde se říká Na zahradách, kde jim poskytl
rodinný přítel JUDr. Emil Tománek svůj letní byt. Obraz sv. Barbory putoval do „vyhnanství“ s rodinou. Během II. svět. války, v létě 1944 (při přeletu amerických leteckých eskader) spadly nedaleko vilky dvě bomby.
V domě se zřítil v jedné místnosti strop a při tomto neštěstí se poškodil
i obraz sv. Barbory. Plátno bylo roztržené a rám se zcela rozpadl. Pluk.
Ingr jej později takto poškozený věnoval své dceři Daně, v říjnu 1948
provdané Zátopkové, jako rodinnou památku a od té doby zůstal obraz
ve vlastnictví Dany a Emila Zátopkových. Dana po přestěhování do Prahy jej nechala (po poradě s odborníky) restaurovat. Podíleli se na tom
dva její přátelé. Jedním z nich byl malíř a ilustrátor Miloslav Jágr (profesor VŠUP) a druhým byl karikaturista, malíř a sportovní redaktor Ota
Mašek. Opravy obrazu a zhotovení nového rámu byly provedeny v roce
1955. V roce 1970 se obraz spolu se svými majiteli přestěhoval do ulice
Nad Kazankou č. 3, v Praze 7 – Tróji, domu, který Dana a Emil vlastnoručně vybudovali a kde velmi krásně doplňoval „Moravský pokoj“, aby
po smrti Emila Zátopka visel v pokoji bytu v ulici Sádky v Praze 7 – Tróji,
kam se Dana přestěhovala.
Prohlášení Dany Zátopkové:
Jelikož nemám přímých dědiců, vracím obraz sv. Barbory do místa původu a daruji jej kostelu Božského Srdce Páně v obci Vacenovice, kde se
oba moji rodiče narodili.
Dana Zátopková, rozená Ingrová, 13. dubna 2014
Kruh se uzavírá. Vděční občané Vacenovic přijímají cenný dar od statečné, prosté, skromné ženy a děkují za její příkladnou lásku k rodnému
kraji.
Marie Šimečková – farní kronikářka
„Historie je svědectví času, světlo pravdy, život paměti, učitelka
života, zvěstovatelka dávných dob.“
Marcus Tullius Cicero
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Děti narozené v I. pol. r. 2014:
Svatby v I. pol. r. 2014:
Ptala se mě sedmikráska
jestli vím, co je to láska.
Já jí říkám, kytičko,
láska je jak sluníčko.
Kdyby tady nebylo,
nic by tady nežilo.
V tom se ozval petrklíč,
že má k lásce zlatý klíč.
Odmyká s ním srdíčko,
dalo mu ho sluníčko.
Na nebi korálky vesmírem plují,
jako mé myšlenky v hlavě si dují.
V nitru se třpytíš, duši mou hřeješ,
stoupáš pořád výš.
Pak z nebe do mého srdce padneš
a Cesta jasný má cíl.
Po boku s tebou všechny sny se nemusí jen snít,
všechny ty společné dny jsou mým snem
a s tebou je můžu mít.
Natálie Macháčková
Tereza Měchurová
Ladislav Šimeček
Vanda Štěpánková
Soňa Bolfová
Hugo Šen
Lucie Křižková
Klára Blahová
Beáta Schindlerová
Nicol Chvátalová
Vendula Kubínová
Elen Křížková
Marek Hanzalík a Zuzana Hiršlová
Josef Mikulčík a Jitka Ingrová
Radek Belka a Bc. Alžběta Nováková
Významná osobní výročí I. pol. roku 2014
Jaro barvy namíchalo,
štětcem všechno maluje,
zelenou nám barví listí,
deštěm květy umyje.
Pak se podzim naparuje,
že je velký umělec
trochu toho zeleného,
si prý nechal na věnec.
Letní malíř obraz mění,
přimaloval maliny,
stánky plné limonády
a pro děti prázdniny.
To zima ráda zařádí si,
někdy všechno cukruje,
nad rokem, co právě končí,
hrozně ráda mudruje.
Rok s ní končí i začíná,
proto je tak slavnostní,
bílé vločky nakreslila
kreslíme si s ní ...
Jan Novák
96. narozeniny oslavila:
Frolcová Josefa
Křižková Jiřinka
92 narozeniny oslavil:
Dobeš Marcelín
Výletová Anastazie
85. narozeniny oslavili:
Dobešová Anna
Ingr Jan
Sladká Ludmila
80. narozeniny oslavili:
Křižková Aloisie
Letocha Alois
Šťastná Marie
90. narozeniny oslavil:
Novák Jan
Zlatou svatbu, tj. 50 let společného života, oslavili manželé:
Marie a František Brhelovi
3
Úmrtí v I. pol. r. 2014:
Václav Krištof – 82 let
Lenka Dohnalová – 37 let
Marie Valtrová – 79 let
František Měchura – 66 let
Emil Šuch – 53 let
Jan Stratil – 74 let
Josef Ingr – 77 let
Anežka Šťastná – 82 let
Anežka Houšťová – 85 let
Vladislav Blaha – 76 let
Alois Křižka – 59 let
Jan Macek – 54 let
Půjdu ven a v ztichlém lánu
ulehnu pod hvězdným nebem,
s Mléčnou dráhou se tam sejdem,
bez objetí usnu k ránu.
Vzbudím se v náručí rosy
unavený a zas sám,
jen tu bolest v sobě mám,
kterou chladné slunce nosí.
S T AT IS T IKA
V I. pololetí roku 2014 se ve Vacenovicích:
narodilo.................................................................................................... 12 dětí
přihlásilo k trvalému pobytu.................................................................. 13 občanů
odhlásilo se z trvalého pobytu..................................................................8 občanů
zemřelo.................................................................................................... 12 občanů
Stav obyvatel před uzávěrkou zpravodaje činí 2219, z toho je 1107 mužů a 1112 žen,
průměrný věk muži – 39,27 let; ženy – 41,27 let; celkem 40,28 let.
Ludmila Kacrová, matrikářka
Novomanželé Mikulčíkovi děkují dětem z Oskorušky, Petře Blahuškové a rodičům dětí
za krásné překvapení.
Děti z Oskorušky a všichni členové Národopisné společnosti Vacenovice přejí novomanželům Jitce a Jožkovi Mikulčíkovým vše nejlepší na společné cestě životem.
AŤ SE VÁM TO SPOLU PĚKNĚ ŤAPE!!!
4
Ve věku 55 let zemřel náš kamarád, koňák tělem i duší, Jan Macek
z Vacenovic. Spolu s Martinem
Koutným našemu souboru odjezdili všechna zvaní na hody, průvody na milotických festivalech
i na Slováckém roku v Kyjově, odvozili k odvodům dvě generace
kluků. Janku, díky. Nikdy ti to nezapomeneme !
Ing. Miroslav Blahušek
jménem Omladiny
Milí spoluobčané,
dostává se vám do rukou další vydání Vacenovického zpravodaje.
Na jeho stránkách najdete vedle společenského a sportovního života v naší obci i články o první světové válce. Vždyť si připomínáme
už 100 let od jejího vypuknutí. A vždycky, když se podívám na náš
památník padlých před obecním úřadem, uvědomím si, jak tato
událost zasáhla do života našich předků a potažmo i nás. Neměli
bychom zapomínat a naopak si musíme připomínat, jak těžce byla
vykoupena naše svoboda.
Při přípravě zpravodaje jsem si uvědomila, že končí volební období, a tudíž je příhodné a slušné rekapitulovat. Ve zpravodaji najdete naše úspěchy i nezdary, naše resty i úkoly splněné. Musím
poděkovat za výbornou spolupráci s místostarostou Ing. Novákem
a se zastupiteli. Po celé období jsme pracovali jako jeden tým, vždy
jsme respektovali názory kolegů a využívali jejich znalostí. A i když
jsme se občas neshodli, dokázali jsme vše prodiskutovat, ověřit si
možnosti a nalézt kompromisní řešení či ustoupit ze svého pohledu. To je cenné a za to si všech velmi vážím. Taková atmosféra je
přínosná a pracuje se s radostí.
Další poděkování patří všem složkám, jen kdo se angažuje v jakémkoliv spolku, ví, kolik času a úsilí stojí uspořádat jakoukoliv akci
pro občany. Myslivci, kromě starosti o zvěř, nám připravují pravidelně v zimě ples a na myslivně letní noc. Zahrádkáři, jejichž košt
vína je vyhlášený po celém okolí, jsou vždycky ochotni přispět vzorky vína na kteroukoliv obecní akci. Ať už je to prestižní předávání
obrazu Dany Zátopkové, nebo cyklovýlet mikroregionu. A co teprve hasiči! Kolik soutěží a akcí pořádají v rámci své činnosti během
roku na hasičském cvičišti. Velká gratulace patří malým hasičům,
kteří úspěšně reprezentují svou rodnou obec. Nejeden úspěch slaví
i naši malí fotbalisti. Starší i mladší přípravka nyní pod názvem MiRaVa. Kdy nedostatek dětí ve fotbalových oddílech tří okolních obcí
došlo ke spojení tří oddílů Milotic, Ratíškovic a Vacenovic. V okresní
soutěži obsadili 1. místo, na turnaji E. On Cup v Hulíně – 3. místo,
atd. Úspěšný šachový oddíl s kroužkem mladých úspěšných šachistů, Kvasaco s pravidelným futsalovým turnajem Letocha Cup,
kde se účastní bezmála 30 mužstev z celé ČR i ze Slovenska. Stolní
tenis, máme pravidelné informace na kabelové televizi o nyní již
třech mužstvech našich stolních tenistů, po Vacenovsky pinpongářů. Kluci, díky za reprezentaci obce i za pořádání hojně navštěvovaného vánočního turnaje.
A co teprve folklor. Ať přijedete do kteréhokoliv koutu naší země,
všichni znají dechovou hudbu Vacenovjáci. Jsou všude známí a vítaní. Vždyť jen v tomto roce natočili dva pořady s Českou televizí.
Na jednom spolupracovali s Mužským sborem z Vacenovic. Další
seskupení, které dává do folkloru celou svou duši i srdce a je to
poznat. Tam, kde zazpívají, jezdí už pravidelně, vždyť také většinu
víkendů vystupují. Manželky se mají co ohánět s chystáním krojů
a umíváním pohárků.
Vacenovští muzikanti, moje srdeční záležitost. Kluci, kteří mě
učili, že správný muzikant musí mít nátisk. A tak jsem i jako neplnoletá dostala pohárek vína před každým vystoupením. A to mi
zůstalo dodnes, i když už nehraju, pravidlo dodržuji. Nesmím zapomenout na Marijánky, v nažehlených krojích a vždy připravené
rozjasnit každou obecní akci. I nové pěvecké seskupení sbor Sv.
Cecilie nás překvapuje každým svým vystoupením. Jejich žánr je
od Rybovi Vanoční mše, přes písně ve staroslovanštině až po popovou scénu. V neděli 6. 7. 2014 se nám představí na pouti u Liliového
kříže na Nákle, kde zazpívají u příležitosti odhalení sochy knížete
Rastislava.
Popisovat činnost Folklorního souboru Omladina a Oskoruška
a naší cimbálové muziky je nad mé síly. Tato skupinka mladých
lidí udržuje tradice v naší obci a učí děti a mládež milovat folklor
a rozumět mu. Díky nim se chlubíme, každému turistovi, který se
u nás ve Vacenovicích zastaví, že máme krojované hody se dvěma
stovkami účinkujících.
Nemohu zapomenout na skupiny různých žánrů, bigbíty, které
se nám představují nejen při veřejných produkcích, ale rovněž jsou
příjemným zpestřením našich odpoledních sezení u piva, kdy se
hudba a zpěv line z oken zkušebny v kulturním domě.
Aktivity, které naši obec obohatily během těchto let poprvé: mateřské centrum Klubíčko. I když mají maminky svých starostí dost,
udělají si čas na ostatní. Dokázaly získat peníze na hračky a vybavení
do klubovny a herny, přemluvily manžele, aby se zapojili a zdarma
pomohli budovat a malovat, a vůbec jinak vypomáhat. Mimo program her a provozní dobu klubovny, pořádají bleší trh, burzu dětského oblečení a znovu objevený lampionový průvod na den první
zmínky o obci Vacenovice. Tak to jsou naše mladá děvčata, a co ty
starší. Skupina dam vytvořená ze členů SZPO ZO Vacenovice. Dámy
plné elánu. Umějí se bavit, ale i přiložit ruku k dílu. Žádná akce se
neuskuteční bez jejich přítomnosti a hlavně bez jejich aktivní účasti.
Vystoupení na obecním plese, všechny silvestry, výstava kraslic, běh
osvobození, den farnosti, atd. A hlavně příkladná reprezentace obce
na Senior tancích Mikroregionu, v tomto roce ve Vlkoši. Dámy, už se
těšíme, čím nás zase překvapíte.
Největší poděkování patří vám, občané. Na všech obecních akcích, na akcích mikroregionu, vždy je nás z Vacenovic všude nejvíc.
Aktivní, zapálení ve svítivých žlutých tričkách, plní elánu soutěžíme,
tančíme i pracujeme. Běh osvobození, kolik nadšenců se najde každý rok a jen za poděkování organizuje tuto velkolepou akci v tomto
roce již po 40. Na Den Země se všichni sejdou, aby společně uklidili,
co ostatní hodí na zem. Nikomu z nás se nepořádek v lese, kolem
silnic a cest nelíbí. Obaly od čokoládových tyčinek, plastové láhve,
sáčky a papírové kapesníky, prim hrají krabičky od cigaret, ovšem
není výjimkou ani stará pneumatika a dokonce lednice či sedací
souprava. Stálo by za to pár let neuklízet, pak by se notoričtí vyhazovači chytli za nos, možná.
Děkuji vám všem, že udržuje pozemky před domy čisté, máte záhonky, stromy, keře a posekanou trávu v létě, na podzim shrabané
listí a v zimě uklizený sníh. Že se vám neválí před domy spousty let
stavební materiály, fůry dřeva, nepojízdné automobily apod. Vím,
že je to dobrá vůle a ochota vyjít vstříc obci i svým spoluobčanům
a velmi si toho vážím. Protože to v žádném případě není samozřejmost, děkuji vám za všechno a jsem ráda, že jsem Vacenovjanka.
Říká se, že se nescházejí hory s horami, ale lidé s lidmi. A ať už
se o Vacenovicích říká cokoliv, dáte mi určitě všichni za pravdu, že
toto platí o Vacenovicích stoprocentně. A za to vám všem patří ještě
jednou velký dík.
Jana Bačíková, starostka
Vystoupení seniorek na Obecním plese
5
Konec volebního období, rekapitulace
V září 10. 10. 2014 – 11. 10. 2014 proběhnou v celé ČR komunální
volby. Malá rekapitulace úspěchů i nezdarů současného zastupitelstva není tedy od věci.
Sběrný dvůr
V roce 2010 v listopadu po volbách nás čekal jeden úkol – a to
realizace sběrného dvora. Jelikož výběrové řízení na stavbu muselo být dokončeno do konce roku 2010, nebylo mnoho času nazbyt.
Celou akci z 90 % financovala EU a Ministerstvo životního prostředí,
a to v rámci Operačního programu životní prostředí (OPŽP). Jako
každá akce, která je financována státem, musel být každý krok kontrolován a konzultován a vše muselo probíhat dle směrnice OPŽP.
Připravit a posléze administrovat výběrové řízení není nic jednoduchého a to hlavně pokud vám hoří termín a jste v tomto ohledu nováčky. Tady musím ocenit velkou zkušenost a aktivitu místostarosty
Ing. Nováka, bez jeho pomoci by ve Vacenovicích žádný sběrný dvůr
nestál. Obec Vacenovice už neměla žádnou možnost požádat o posun termínu realizace výběrového řízení. Místostarosta nejenom že
ohlídal samotné výběrové řízení, ale těsně před vánočními svátky
objel všechny zájemce o realizaci stavby a zajistil, že se ihned vzdali
práva na odvolání, tím nám ušetřil minimálně 15 dnů, a tak se vše
podařilo stihnout.
Dnes máme krásný sběrný dvůr, který nám závidí všechny okolní obce. Stavba sběrného dvora i s provozní budovou a přístřešky
stála 10 299 885 Kč. Kontejnery a vnitřní vybavení se díky výběrovému řízení podařilo pořídit za 839 880 Kč. Štěpkovač byl pořízen
za 340 200 Kč a nakladač stál 658 800 Kč. Celý sběrný dvůr i s vybavením stál 12 138 765 Kč, z toho 90 % bylo hrazeno z OPŽP a 5 %
přispěl na realizaci akce Jihomoravský kraj, z obecního rozpočtu tak
bylo zafinancováno pouze 5 %.
Nový přechod a chodníky u stánku
6
Kompostéry, traktorek a auto na svoz bioodpadu
Během volebního období se zastupitelstvu obce podařilo získat
vícekrát nemalou finanční částku v rámci OPŽP a Státního fondu životního prostředí (SFŽP) na odpadové hospodářství. Obec Vacenovice vlastní malý traktor s postřikovacím zařízením a zametákem.
Akce s názvem Snížení imisní zátěže v obci byla hrazena z 90 % Státním fondem. Z rozpočtu bylo tedy zaplaceno pouze 10 %.
Další akcí v rámci programu OPŽP a SFŽP bylo pořízení kompostérů do domácností. V rámci této dotace bylo EU a Státním fondem
zaplaceno 736 000 Kč ze 779 000 Kč. Dnes má 300 domácností možnost kompostování v kvalitních a moderních kompostérech. Tím celé
naše snažení nekončilo. Automobil Mercedes s pohonem na všechny čtyři kola a s hákovým nakladačem a 8 kontejnerů na svoz bioodpadu je další akcí v rámci odpadového hospodářství, na kterou nám
přispěla EU a Státní fond. Opět je vše hrazeno z 90 % dotace.
V tomto roce máme akceptovánu dotaci na dovybavení sběrného dvora, a to konkrétně na dva lisovací kontejnery, zastřešený
kontejner, kontejner na nebezpečný odpad a na směsný odpad.
Rovněž je zde 90 % dotace přispění z rozpočtu EU a fondů. Pořízením kontejnerů se nám otevírá možnost více třídit a díky lisovacím
kontejnerům ušetříme za svoz odpadů u svozových firem. Dalším
příspěvkem na sběrný dvůr je kamerový systém, na který dostala
obec Vacenovice dotaci ve výši 50 000 Kč od firmy Asekol.
Přechody
Co jiného se nám během čtyř let v zastupitelstvu obce ještě podařilo? Všichni asi oceníme osvětlení přechodů pro chodce a nové chodníky ve středu obce. Na tuto akci nám přispěl
70 % Státní fond dopravní infrastruktury. Nové barevné řešení
a zvýraznění optickými a zvukovými pásy doplněné výstražným
osvětlením jenom dokresluje snahu obce, ZŠ Vacenovice a rodičů
a o zvýšení bezpečnosti dětí při cestě do školy. Hlavními aktéry byli
pro chodce aj. U všech detailů bylo třeba vyjádření dotčených úřadů, sousedů a hlavně Jihomoravského kraje, protože komunikace,
podél které chodníky plánujeme, je krajská. Dnes již máme stavební
povolení a už čekáme jen na vyhlášení dotace Státním fondem.
Autobusové zastávky a ulice
Nejprve jsme museli vykoupit všechny dotčené pozemky, pak žádat o vynětí z lesního půdního fondu, poté o možnost stavět 50m
od lesa, zažádat na Jihomoravském kraji o možnost rekonstrukcí nástupních míst. S celou akcí jsme se trápili po celé čtyři roky. V současnosti máme skoro vše připraveno, tak snad se realizace podaří
v příštím roce.
Pojmenování ulic: přiznám se, že tato akce je neustále odkládána z finančních důvodů. Vždy najdeme něco důležitějšího či něco
z větší části hrazeného z dotací, a proto pojmenování ulic v obci
Vacenovice stále není.
Původní přechod a chodníky u stánku
Mgr. Liběna Lisá, ředitelka školy, a tatínci Ing. Josef Bábík a ing. Radek Lípový. Na vlastní kůži si vyzkoušeli, jak je někdy jednání s úřady
těžké a zdlouhavé. Děkujeme.
Vždy se ale všechno nedaří:
Chodníky
Oprava chodníků ve středu obce: tato akce nás provází pomalu
celým volebním obdobím. Jelikož se finančně jedná o několik milionů, rozhodlo se zastupitelstvo využít možnost požádat o dotaci
Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI). V současné době je zde
dotace 85 %. Připravit projektovou dokumentaci přesně podle pravidel SFDI není nic jednoduchého. Povinná šířka chodníků, max.
délky nájezdů u domů, nekompromisně určené délky přechodů
Nástupiště autobusové zastávky před rekonstukcí a po rekosntrukci
Spadlá lípa v centru obce při silném větru
7
Investiční i neinvestiční žádosti o dotace
Jde o drobné žádosti o dotace, které nebyly schváleny během volebního období. Obec Vacenovice žádala o příspěvek Jihomoravský
kraj na ozvučení pro obec v rámci akce setkání sborů pro občanské
záležitosti. Další žádosti byly na JMK podány o data projektor, plátno
a videokameru, dále o herní prvky na hřiště za obecním úřadem,
na dofinancování akce zateplení MŠ Vacenovice. Ministerstvo pro
místní rozvoj nám neschválilo žádost o dotaci na rekonstrukci dvorku ZŠ ve Vacenovicích a přilehlého hřiště. Jednalo se o přístřešek pro
učebnu v přírodě, vybudování laviček ve svahu, a vytvoření tak malého hlediště. Dále žádost obsahovala drobné herní prvky, venkovní
stůl na stolní tenis, trampolínu a otočný vermikompostér (kompostování biologických odpadů pomocí žížal). Rovněž jsme podali žádost na úpravu plochy před obecním úřadem.
Další neschválené žádosti o dotace byly na dovybavení místní
knihovny, na revitalizaci vodní plochy Húštík, na úpravu zelených
ploch před obecním úřadem, na rekonstrukci habánského sklepa.
Rovněž jsme se podíleli na žádosti o dotaci na vybudování rozhledny na Nákle. Stále se nám nedaří vytvořit více herních ploch pro děti,
víceúčelové hřiště, máme projekt z minulosti na tenisové kurty.
To vše je připraveno, jenom čekáme na dotační výzvy.
V pátek 12. 10. 2014 proběhne v rámci přeshraniční spolupráce
soutěž dětí „Česko-Slovensko má talent“. Tímto vás všechny srdečně zvu, přijďte se podívat a fandit.
Další aktivitou v rámci dotace bude návštěva spřátelené oblasti
v podzimních měsících, kdy ve Vacenovicích předvedeme výrobu
vína, a bude malá ochutnávka. Na oplátku nás Slovenští přátelé
pozvou na přehlídku jejich vánočních řemesel a program konce
roku. Všichni jste srdečně zváni, sledujte kabelovou televizi.
Stavební lokalita
Dalšími nezrealizovanými akcemi je například vytvoření nového
stavebního obvodu v lokalitě E1 a E2 po pravé straně při cestě na Ratíškovice. I když je zájem o místo na stavbu rodinného domu ve Vacenovicích velký, někteří majitelé nechtějí své pozemky prodat.
V současné době je vykoupeno 50 % a se zbytkem majitelů se jedná.
Pokud by se vše podařilo, bude mít obec Vacenovice k dispozici více
než 30 stavebních míst.
MŠ Vacenovice
Další výhledově plánovanou akcí je rekonstrukce umýváren a záchodků v mateřské školce. Všichni jsme si vědomi toho, že stavba si
po třiceti letech provozu zaslouží opravy. Obec Vacenovice nechala
vypracovat projekt a rozpočet se pohybuje řádově do 2 milionů korun. Obec Vacenovice v současné době zjišťuje možnosti dotačních
titulů na tuto rekonstrukci. Pokud nebude možnost některou z výzev použít, bude pravděpodobně rekonstrukce realizována v dalších letech i z obecního rozpočtu.
Výčet je to velký, jak nezdarů, tak i věcí dokončených. A určitě
jsem něco zapomněla, ale nebylo mým záměrem vše vypisovat dopodrobna. Mnohdy zdánlivě jednoduchý projekt dá nakonec nejvíc
práce, ale od tohoto tu jsme, abychom problémy řešili.
Cyklostezka Žlébky – vodárna
Česko-slovenská spolupráce
Za zmínku možná ještě stojí úspěch při žádosti o dotaci v rámci programu přeshraniční spolupráce na akci pojmenovanou „Rok
na dědině“. Tato akce je hrazena částečně z fondů EU a částečně ze
státního rozpočtu. Po celý letošní rok se budeme pravidelně setkávat s našimi sousedy ze Slovenska, a to konkrétně s MAS Podhoran
a s našimi již starými známými ze Sološnice. První akcí byl v březnu výlet do Sološnice, kdy naše umělkyně paní Vlasáková a paní Jakubíčková učily dopoledne žáky ze školy a odpoledne něco kolem
třiceti dospělým přiblížily umění škrábání kraslic. Naše dámy měly
velký úspěch a určitě se bude tato akce opakovat. Další aktivitou
hrazenou z dotace byla výstava kraslic, která proběhla v dubnu. Velký dík patří hlavní organizátorce, paní Jakubíčkové, která nejen že
vychovává mladá děvčata v umění zdobení kraslic, ale díky ní nás
navštívilo po všechny tři dny množství řemeslníků s ukázkami svého
umění a výrobků.
V září proběhne v rámci Roku na dědině školní tábor, kdy v prvním
týdnu školy pojedou naše děti do Podhoranu a děti ze Slovenska
nás navštíví další týden. Všechny táborové aktivity budou postaveny na ukázkách řemesel a děti se spoustu věcí naučí a vyzkoušejí.
8
Účelová komunikace Žlébky
Díky všem těmto aktivitám obec Vacenovice pořídila:
- velkokapacitní stan
- ozvučení s mixážním pultem
- data projektor, plátno
- pivní sety
- reklamní předměty (hrníčky, klíčenky, propisky, skleničky, atd.)
- obecní trika
Parkoviště u hřbitova
Za velký úspěch mám i parkoviště u hřbitova. I když byla tato akce
celá hrazena z obecního rozpočtu, vidím ji jako smysluplnou a účelnou. Vše se podařilo jen díky vstřícným občanům, kteří byli ochotni
prodat části svých pozemků.
venkovní hudební třída, hmyzí hotel, houpadla, lanové prolézačky,
pískoviště, vodní pumpa, skákací panák, vrbový tunel, lískové domečky, vyvýšené zeleninové záhony, jedlý lesík, ptačí pozorovatelna, svaz zimních radovánek, stojany na kola, volné plochy na divadla a koncerty, domeček na hračky s vegetační střechou a spousta
jiných vychytávek a drobností a radostí pro děti. Určitě to bude moc
zajímavé a už se těším.
Většinu akcí jsem se pokusila dát do přehledných tabulek. Pokud
vám něco nebude jasné, přijďte se informovat na veřejná zasedání
a určitě na obecním úřadě oceníme i vaše nápady a názory.
Jana Bačíková, starostka
Plánované akce v tomto roce
Kromě dnes již vybudované cyklostezky Žlébky – vodárna se pomalu připravujeme na zateplení KD Vacenovice, celá akce je hrazena z dotace OPŽP.
Další akcí tohoto roku bude „Broučkovo dobrodružství“. To je název rekonstrukce zahrad v MŠ Vacenovice. Operační program životní prostředí nám na tuto akci přispěje 90 %. Dětem pořídíme nové
herní prvky, které budou podporovat jejich aktivitu při hrách, budou
je učit lásce k přírodě i zodpovědnosti. Jen pro představu: bude zde
Akce již realizované a z části hrazené z dotací
Název realizované akce hrazené z dotace
KANALIZACE:
KOMUNIKACE
Odpadové
hospodářství
Stoka B2 – dolní konec u bytovky: cena dle PD
207 000,-
STAVBY
CELKEM
cena realizace v Kč
203 000,-
výše dotace v Kč
cena zaplacená
z rozpočtu obce v Kč
100 000,-
103 000,-
Stoka X1 - od květinářství až po výtlak pod
poštou cena dle PD – 2 734 000,-
2 412 000,-
1 500 000,-
912 000,-
cyklostezka Žlébky –vodárna, cena dle PD
– 3 990 000,-
3 618 000,-
1 600 000,-
2 018 000,-
Sběrný dvůr odpadů včetně vybavení, cena
dle PD – 15 651 000,-
12 630 000,-
11 814 000
816 000,-
1 064 000,-
957 000,-
107 000,-
779 000,-
736 000,-
43 000,-
2 049 000,-
336 000,-
Traktorek se zametacím zařízením
Domácí kompostéry
Auto na svoz biologického odpadu a 8
kontejnerů
REALIZACE
PŘÍRODNÍCH
STAVEB
Práce v obci za deště
2 385 000,-
Mokřad ve Stanovisku
399 000,-
399 000,-
0,-
Přes cestu aj přes pole….
naučné stezky na katastru obce, informační
tabule, lavičky, výsadba zeleně
548 000,-
493 000,-
55 000,-
Zlepšení druhové skladby v lesích
1 131 159,-
1 131 159,-
Rekonstrukce studní v rámci žádosti MND +
chodníky
253 061,-
Zateplení MŠ Vacenovice, výměna oken
a instalace tepelného čerpadla, cena dle PD
– 11 166 000,-
7 526 000,-
5 039 000,-
Přechody pro chodce, osvětlení + oprava
chodníků, cena dle PD – 1 473 000,-
1 235 000,-
806 000,-
83 241,-
hrazeno z dotace
34 183 220,-
26 707 400,-
0,169 820,2 487 000,429 000,hrazeno z rozpočtu
obce
7 475 820,-
9
Akce realizované, hrazené z obecního rozpočtu
NÁZEV REALIZOVANÉ AKCE
KOMUNIKACE
STAVBY
CENA DLE PD
ÚSPORA
CENA REALIZAČNÍ
- ZAPLACENA
Z ROZPOČTU
příjezdová ke sběrnému dvoru
1 644 000,-
318 000,-
1 326 000,-
ulice U sv. Jana a U Cukrárny
3 968 000,-
420 000,-
3 548 000,-
ulice Ježkova
1 402 000,-
208 000,-
1 194 000,-
ulice Medová
611 000,-
0,-
611 000,-
ulice Myslivecká
2 148 000,-
154 000,-
1 994 000,-
ulice Stanoviska
3 530 000,-
53 000,-
3 477 000,-
Žlébky
1 810 000,-
153 000,-
1 657 000,-
Bezpečnostní úprava přechodů pro chodce
154 000,-
0,-
154 000,-
Zpevněná plocha – Tržiště
330 000,-
13 000,-
317 000,-
1 356 000,-
167 000,-
1 189 000,-
Rekonstrukce kabelové televize
Rekonstrukce zdravotního střediska a pošty,
zateplení stropů, výměna oken, obložení
schodů, atd.
CELKEM
203 757,-
17 156 757,-
0,-
úspora
1 486 000,-
203 757,hrazeno z rozpočtu
obce
15 670 757,-
Investice vložené z obecního rozpočtu do čističky odpadních vod
ROK
2007
2008
Majetek vložený do DSO a ČOV Milotice
investice
2010
2011
2012
2013
2014
6 000,-
členský příspěvek
6 000,-
6 000,2 907 552,-
pozemky u Sv. Anny
3 069,-
investice
2 016 704,-
6 000,-
investice
6 022,-
6 000,-
investice
investice
investice
ZBÝVÁ K PŘEVODU Z ROZPOČTU OBCE
106 000,6 000,-
500 000,-
čerpačka u Sv. Anny
CELKOVÁ INVESTICE PŘIPADAJÍCÍ NA STAVBU ČOV MILOTICE VYPOČÍTANÁ
PRO OBEC VACENOVICE
10
100 000,-
investice
2009
CELKEM
1 961 500,6 000,1 232 000,18 400,1 150 000,30 000,-
3 416 621,-
2 022 704,12 022,1 917 500,1 250 400,1 180 000,10 689 432,3 745 932,-
Hotové projekty připravené k realizaci
PŘIPRAVENÉ PROJEKTY
DŮVOD NEREALIZACE NEBO PODMÍNKY
REALIZACE
ŘEŠENÍ
- CYKLOSTEZKA Milotice škola
nedokončený výkup pozemků od občanů -
zahájené pozemkové úpravy
- CYKLOSTEZKA K lesu města
Vracova
nedokončený výkup pozemků od občanů
zahájené pozemkové úpravy
- Dům pro seniory
není momentálně vyhlášená dotační výzva
nové dotační období – integrovaný operační
program
- Budova obecního úřadu
na výstavbu nové budovy v obcích nad 2 000
obyvatel není možnost žádat o dotaci
výstavba z rozpočtu obce (prodej bytového
domu Esmeralda)
- rekonstrukce umývárek
a záchodků v MŠ Vacenovice
větší finanční objem cca 2 mil.
program, popřípadě Ministerstvo školství
a tělovýchovy, Ministerstvo pro místní rozvoj,
- autobusové zastávky
problematický výkup pozemků, příprava projektové
dokumentace, vyjádření dotčených odborů
v dalším volebním období
- Habánský sklep
neschválená dotace v rámci Mikroregionu
program
- kanalizace a vodovod pod
kostelem
finančně velmi nákladná akce – není možnost
získání dotace, malý objem připojených odběratelů,
není dotováno
realizace z obecního rozpočtu
- Územní plán obce
vypracování SEA – posouzení vlivu koncepce
a územně-plánovací dokumentace za životní
prostředí
v současné době již jedna část hotová, další
část bude pravděpodobně hotová do konce
roku 2014
- Pozemkové úpravy
Nutnost řešení lokalit v rámci katastru obce –
cyklostezka Milotice, k Vracovu, apod.
Dokončená studie, žádost o realizaci
na Státním pozemkovém fond
- Úprava prostranství před
obecním úřadem
akce je vedena pod názvem „Sejdeme sa
na dědině“, neschválená žádost o dotaci
program
Snad je to všechno. Investiční akce, které se budou realizovat
v tomto roce, najdete v přehledné tabulce v článku místostarosty
Ing. Nováka.
Jen doplním, že jsme v jarních měsících podali žádost o dotaci
na Vegetační úpravy Mokřadu. Zkráceně se jedná o výsadbu aleje
od paty hasičského cvičiště až po Mokřad. Dále je na žádost místních hasičů v projektu zakomponována zeleň kolem hasičské dráhy
a vzrostlé keře a stromy jako větrolamy. Žádost prošla schválením
v Brně a nyní čekáme na vyjádření Prahy. Míra podpory je 90 %.
Že se o výsadbu staráme i z vlastních prostředků je patrné z nového obecního sadu, který vyrostl v lokalitě U březí. Jsou zde nasazeny meruňky, broskve, hrušky a trnky. Nejen pro potřeby obce, ale
hlavně jako zpestření stravy našich dětí jak v mateřské, tak i základní
škole. Včelařský kroužek si zde usadí určitě i nějaký úl a sad může
sloužit i jako doplněk výuky.
ŽILKOVI. Hrají zadarmo, pod širým nebem a kdo chce, může jim hodit něco do klobouku. Bližší informace o obou akcích budou na kabelové televizi a v hlášení rozhlasu.
Jana Bačíková
Co nás čeká mimo investiční akce
V nejbližších dnech budou spuštěny nové internetové stránky.
Kromě moderní grafické úpravy bude možné si zvětšit písmo, nevidomí si mohou spustit zvukovou aplikaci. Formát stránek bude
upraven i pro mobilní telefony. Snad se vám budou líbit a hlavně
budou k užitku.
V pondělí 4. Srpna nás navštíví PADAYATRA – mírový pochod.
Jde o pěší festival, slavnostní pouť, která je doprovázená tradičním
chrámovým vozem s Božstvem Šrí Krišny, který je tažen dvěma
voly. Za neustálého zpěvu cestuje Padayatra od vesnice k vesnici,
aby lidem přiblížila duchovní kulturu staré Indie. V odpoledních hodinách nám uspořádají malý festival pod širým nebem. Přijďte se
podívat a užijte si atmosféru staré Indie. Vybírají do klobouku, nebo
prosí o příspěvek v podobě sena, zeleniny, ovoce a květin.
Ve čtvrtek 14. 8. 2014 nás v 18:00 hodin navštíví žáci střední
pedagogické školy z Krnova a zahrají nám divadlo O ZBOJNÍKOVI
Kulturní dům
Chodníky v centru obce
11
Co se podařilo vybudovat a co plánujeme
do konce funkčního období, je práce i plánovaných akcí dost na to,
aby nově zvolené zastupitelstvo mělo možnost kontinuálně navázat
na připravované či rozpracované projekty.
V následující tabulce předkládám soupis již realizovaných akcí
vč. těch, které by měly proběhnout v tomto roce.
Snad tryskem uplynula polovina letošního roku a je třeba, aby
zastupitelstvo obce předložilo zprávu o své činnosti v oblasti investičních akcí jak provedených, tak připravovaných do konce roku.
Přestože má stávající zastupitelstvo před sebou už pouze tři měsíce
Tabulka investičních akcí a jejich finančních nákladů pro r. 2014 (ceny jsou uvedeny v tis. Kč vč. DPH)
Poř. Č. STAVBA - INVESTICE
CENA DLE PD
CENA REALIZAČNÍ ÚSPORA
1
Cyklostezka Žlébky – vodárna
3990,-
3618,-
372,-
2
Účelová komunikace Žlébky
1810,-
1657,-
153,-
3
Úprava přechodů u ZŠ
154,-
154,-
4
Zateplení kulturního domu
5
Výměna střešní krytiny
nad přísálím KD
6
-
VÝŠE DOTACE
POSKYTOVATEL
DOTACE
1600,- Jihomoravský kraj
-
-
-
-
1402,-
-
-
259,-
-
-
-
-
Oprava MK ul. Čajkova I. etapa
1489,-
-
-
-
-
7
Přeshraniční spolupráce MAS
Podhoran
828,-
8
Lisovací kontejnery sběrný
dvůr
1494,-
-
1345,- Operační program ŽP
9
Zahrada MŠ
3086,-
-
Celkem
14512,-
V následujícím se krátce zmíním o jednotlivých investičních akcích:
1) Cyklostezka Žlébky – vodárna:
Projektová dokumentace vč. stavebního povolení byla zpracována již v r. 2011 a v průběhu posledních tří let jsme hledali vhodný
dotační titul, který by se na výstavbu cyklostezky vztahoval. Toto se
podařilo až koncem loňského roku v rámci dotací Jihomoravského
krajského úřadu. Celá stavba má délku 1 320 m a šířku 3 m s krajnicemi 25 cm ze štěrkodrtí. Byla upravena niveleta stávající polní
cesty vč. sklonových poměrů pro odtok dešťových vod, dále pak její
zpevnění z podkladních vrstev ze štěrkodrtí tloušťky 15 cm a povrchem z obalovaných směsí tloušťky 10 cm. Přestože se na několika
veřejných zasedáních zastupitelstva obce objevily i nesouhlasné
názory na vybudování cyklostezky, jsem plně přesvědčen, že by
bylo velkou chybou nevyužít poskytnuté dotace. V současné době
je cyklostezka v provozu a každý z občanů Vacenovic, který užívá
pozemky dosažitelné dopravně pouze při využití této dopravní trasy, může na obecním úřadě požádat o vydání povolenky pro motorová vozidla. Ovšem každý z řidičů si musí uvědomit, že dopravní
komunikace je vedena jako cyklostezka se smíšeným provozem a je
třeba dbát na bezpečnost cyklistů a platí i omezení tonáže vozidla
vč. nákladu do 5-ti tun.
2) Účelová komunikace Žlébky:
Komunikace je celkové délky 403 m a šířky 3 m s krajnicemi 25 cm
oboustranně. Tato trasa má stejné parametry jako cyklostezka, jen
konstrukční vrstvy byly v jejich podkladové části zesíleny o 20 cm
betonového recyklátu pro zvýšení únosnosti. Zastupitelstvo obce
rozhodlo o realizaci této komunikace z důvodu potřebného napojení cyklotrasy na vinné sklepy Žlébky a zpětné navázání dopravní
trasy zpětně směrem k centru obce. K užívání této účelové komunikace není třeba žádné povolenky, ale důležitým parametrem bude
vzájemná ohleduplnost jednotlivých účastníků provozu.
3) Úprava přechodů u ZŠ:
V návaznosti na petici občanů naší obce pro další zvýšení bezpeč12
828,-
6257,-
-
745,- SR – ČR
525,-
7430,-
nosti chodců a především dětí na zrekonstruovaných přechodech
v centru obce, rozhodlo zastupitelstvo o následných úpravách:
 Pro lepší usměrnění provozu na krajské komunikaci a přilehlých parkovištích vč. autobusových zastávek bylo provedeno
vodorovné dopravní značení okrajových čar a středové rozdělení
provozu.
O
pticko-akustické a barevné řešení vlastních přechodů a příčných
čar před nimi
V
místech přechodů byly na osvětlovací sloupy umístěny retroreflexní tabule s blikajícím dvousvětlem.
Věřím, že provedená opatření skutečně zvýší bezpečnost chodců,
především pak dětí ZŠ.
4) Zateplení kulturního domu:
Již v průběhu loňského roku byla zpracována projektová dokumentace, získáno stavební povolení a v podzimních měsících podána žádost o poskytnutí dotace z OPŽP. Tato byla obci počátkem
roku přiznána. Počátkem června 2014 bylo vypsáno výběrové řízení
na zhotovitele a 24. 6. 2014 proběhlo otevírání obálek s nabídkami uchazečů. Kritéria pro vyhodnocení byla 85% cena a 15% termín
provedení. V současné době, kdy píšu tuto zprávu (den poté), zatím
hodnotící komise nerozhodla o vítězi. Přesto tak učiní v nejbližších
dnech. Zahájení realizace předpokládáme v druhé polovině července po uzavření smlouvy o dílo s vybraným zhotovitelem a dokončení
prací do osmi týdnů. Prováděné práce sestávají v provedení zateplovacího systému v tl. 12 cm vč. fasády, zateplení rovné střechy v tl.
20 cm a provedení nové izolace vč. klempířských prací a výměny
hromosvodů. Stropní izolace nad přísálím KD bude provedena jako
„foukaná“ v tl. 20 cm. Práce budou prováděny za nepřerušeného
provozu v KD.
5) Výměna střešní krytiny nad přísálím KD:
Současně s pracemi na zateplení musí být vyměněna krytina pultové střechy nad přísálím KD a přístavku za ním. Dnes je krytinou
nevyhovující a částečně poškozená azbestocementová vlnovka,
která bude nahrazena profilovaným plechem s poplastováním.
Součástí této akce je i nátěr ocelových střešních vazníků, výměna poškozených hranolů pro uchycení krytiny a rekonstrukce
nevyhovující elektroinstalace.
6) Oprava MK v ul. Čajkova I. etapa:
V průběhu července plánujeme uskutečnit výběrové řízení
na zhotovitele s možnou realizací srpen – říjen 2014. V současné
době se v této části obce nachází zpevněná komunikace z penetračního makadamu. Rekonstrukce spočívá ve vybudování odvodnění
komunikace – dešťových vpustí, položení silničních obrubníků a nového povrchu z asfaltových směsí.
7) Přeshraniční spolupráce, MAS Podhoran
V podzimních a zimních měsících loňského roku byla s MAS Podhoran navázána spolupráce na vzájemném programu přeshraniční spolupráce ČR – SR a byla podána žádost o poskytnutí dotace
na zajištění pořádaných akcí. Počátkem letošního roku byla tato
dotace oběma partnerům přidělena. Spolupráce a naplňování stanoveného programu s názvem „Rok na dědině“ byla již zahájena
na celorepublikové výstavě kraslic u nás v obci, kde jste viděli zástupce MAS Podhoran s jejich ukázkou kraslic a místních řemesel.
Následně pak zástupkyně naší obce paní Jakubíčková a Vlasáková
navštívily MAS Podhoran, kde představily hojnému počtu účastníků
techniky a vzory zdobení kraslic. Další společnou akcí bude v prvním
a druhém týdnu září tábor pro děti na tři dny nejdříve v naší obci
a poté na slovenské straně. V průběhu zřejmě konce září či počátkem října přijedou do naší obce zástupci MAS Podhoran, kdy budou
seznamování s vinařstvím a včelařstvím. Poslední akcí v rámci dotačního titulu bude naše návštěva na Slovensku v prosinci, kdy jako
obec budeme prezentovat pěvecké sbory, dechovou hudbu a místní
řemesla. Pro úspěšné zajištění celého průběhu jmenovaných akci
Roku na dědině bylo z dotačního titulu pro naši obec již pořízeno
následující vybavení:
 Skládací lavky a stoly (pivní sety) 20 ks
 Velkoplošný stan pro pořádání akcí
 Nová ozvučovací sestava vč. mixážního pultu
 Diaprojektor s promítacím plátnem
 Reklamní a propagační předměty (hrníčky, pohárky, trička
apod.)
 Součástí dotace je samozřejmě i dopravné na jednotlivé akce.
8) Lisovací kontejnery
V tomto titulu jsme opět využili možnosti získání dotace na zkvalitnění vybavení sběrného dvora odpadů. V tomto případě jsme zatím od OPŽP obdrželi akceptační list s vysokou pravděpodobností
přidělení dotace. Následnou dodávku předpokládáme v tomto roce.
Jedná se o získání 2 ks lisovacích kontejnerů na plasty a papír, nádoby na nebezpečný odpad a jednoho zastřešeného kontejneru. Především lisovací kontejnery by snížily počet odvozů plastů a papíru,
což by se projevilo úsporou na dopravném.
9) Zahrada MŠ Vacenovice
Po provedeném zateplení a úpravě kotelny je tento krok další
v pořadí pro zkvalitnění areálu MŠ a zlepšení výuky dětí. Akce sestává z provedení terénních úprav volných prostor areálu, výsadby
křovin, stromů a vybudování herních prvků. Žádost o dotace byla
již kladně vyřízena a přiznaná ve výši 90% projektované ceny. V nejbližší době bude zpracována zadávací dokumentace pro výběrové
řízení a následně vypsána soutěž na zhotovitele. Vlastní realizaci
předpokládáme v podzimních měsících letošního roku.
1) Stavební obvod v lokalitě E1 a E2 – U Březí:
Přestože se trpělivě snažíme majitelům pozemků v této lokalitě
vysvětlovat potřebu a nutnost vybudování stavebního obvodu potřebného pro zachování mladých generačních ročníků v obci, stále
se nám nedaří dojít k cíli. Pokud nebudeme v poměrně krátké době
schopni mladým manželským párům nabídnout možnost zajištění
vlastního bydlení, pak skutečně začne naše obec ztrácet současný
počet obyvatel. To se samozřejmě projeví v počtu dětí v mateřské
a základní škole a neodvratně nastanou problémy s udržením těchto zařízení v provozu. V současné době jsme přistoupili k přímému
výkupu jednotlivých parcel majitelů, kteří neuvažují o nároku na přidělení stavebního místa v této lokalitě. Znovu apeluji na všechny
majitele pozemků, aby zvážili možnost prodeje či uzavření smlouvy
o smlouvě budoucí s nárokem na přidělení stavebního místa. Dokončení tohoto projektu považuje současné zastupitelstvo za velmi
důležité pro zachování plynulé generační křivky obyvatel v naší obcí.
2) Rekonstrukce budovy obecního úřadu
Zde je kompletně zpracovaná projektová dokumentace a vydáno
stavební povolení. Finanční prostředky z vlastních zdrojů budou zajištěny z prodeje obecních bytů z domu „Esmeralda“. Nic nebrání
tomu, aby rekonstrukce proběhal v r. 2015.
3) Oprava chodníků a vjezdů v obci
O této stavbě jsem se zmínil už v minulém zpravodaji. K dnešnímu dni je zpracována PD a vydáno stavební povolení. Úkolem nového zastupitelstva bude zajištění finančních prostředků z možných
dotačních titulů a dále sdružených prostředků z Jihomoravského
krajského úřadu. Zajištění financování je vždycky nelehká práce,
nicméně je to nutná podmínka pro realizaci tak rozsáhlé akce.
4) Oprava MK v ul. Čajkova II. Etapa
I tuto investici jsem osvětlil v minulém zpravodaji. V současné
době se objevily poměrně velké problémy s dokončením projektové dokumentace. Jedná se o možnostech přeložek inženýrských sítí
s jejich správci. Konkrétně se jedná o vodovodní řad a telekomunikační kabely. Nicméně jsem přesvědčen, že nejpozději v říjnu t.r.
bude projekt zpracován a do konce roku snad vyřízeno i stavební
povolení. Realizace je opět možná v r. 2015, pokud toto dovolí stav
obecního rozpočtu.
Další připravované projekty, které je třeba dokončit nebo zajistit
finanční prostředky i při zapojení evropských fondů jsou následující:
 Pozemkové úpravy v katastru obce řešící větrnou a vodní erozi, obslužná komunikace a koridory pro uvažované cyklostezky
na Milotice a Vracov
 Multifunkční dům pro seniory. Zde je třeba řešit již pouze financování a to zřejmě při využití evropských fondů.
 Změna územního plánu obce, II. etapa spočívá v možnosti získání stavebních pozemků v lokalitě B3. Kladnou zprávu o posouzení Ptačí oblasti jsme nedávno (po více jak jednom roce
sledováním ptactva) obdrželi a je možno pokračovat dále.
Z výše uvedeného je patrno, že plánů je dost a nové zvolené zastupitelstvo bude mít možnost plynule navázat na práci současného zastupitelstva končícího své funkční období.
Vážení spoluobčané, na závěr mně dovolte poděkovat všem těm,
kteří se jakkoliv podíleli na práci v obci, zajišťování různých akcí pořádaných obecním úřadem a všem spolkům v obci za jejich podíl
na společenském, kulturním a sportovním dění.
Ing. František Novák, místostarosta
Dále se jen v krátkosti zmíním o akcích, které jsou už dlouhodobě
připravovány nebo jsou připraveny k realizaci. Věřím, že nové zastupitelstvo obce, které vzejde z říjnových komunálních voleb, bude
dle vlastního uvážení v již provedených pracích pokračovat.
13
Mikroregion Nový Dvůr
má pro vás v nové sezoně připraveno opět spoustu překvapení,
tak pozorně čtěte, ať vám nic neunikne.
Konírna
Letos se nám Konírna báječně rozrostla a to i přesto, že na zámku se stavět nedá. Jak to? Přibyla nám přece pohádková dračí sluj
s Dráčkem Mráčkem v čele. Skrývá velká tajemství, poklad i pohádku. A ty kousky roztrhaných princů, co se vám budou plést pod nohy,
prosím překračujte, ať je pak netaháte do zámku. Přijďte se podívat,
a jestli najdete odvahu, tak zkuste vejít a najít si poklad.
Když odvahu nenajdete, můžete se podívat na zajímavý film o řemeslech a muzeích našeho kraje nebo se podívat na fotky z historie
obcí mikroregionu a třeba poznáte svého dědečka, či babičku a když
ne, tak třeba poznáte laskavec. Že nevíte kdo, nebo co je to laskavec,
nebo merlík? Tak honem do konírny se vzdělat.
A co vás čeká?
Krásné výstavy a vernisáže. Pravidelné dílničky pro děti i dospělé.
Naučíte se jak plést z pedigu, jak si vydlabat něco ze dřeva, jak odrátkovat kamínek nebo hrníček, jak si vyrobit svíčku z včelího vosku
a spoustu dalších krásných věcí. Určitě vezměte své děti, neboť když
je tvoření náhodou přestane bavit, tak budeme současně promítat
krásnou pohádku v našem kině v konírně. Tak se těšte. Akce budou
plánovány každou sobotu v podvečer v konírně.
A co pro vás chystáme kromě konírny?
23. června se ve Svatobořicích-Mistříně utkali žáci základních škol
o pohár mistra škol Mikroregionu Nový Dvůr. Tento sportovní svátek, původně organizovaný k 10. výročí založení mikroregionu se
rozvinul do události, na kterou se těší jak samotní žáci, tak učitelé.
Tradičně se utkávají školy Svatobořic-Mistřína, Milotic, Vacenovic,
Ratíškovic a Vlkoše. Skoronice zastupuje tým poskládaný z žáků navštěvujících školu ve Vlkoši. Každý rok jsou vybrány jiné disciplíny tak, aby si sportovci vyzkoušeli rozmanité a netradiční sporty a aby se projevila jejich všestranná zručnost. Letos to byly kuželky, střelba ze vzduchovky a vybíjená-sporty ve kterých soutěžili žáci 2. stupně, tedy ze škol Svatobořic-Mistřína, Milotic a Ratíškovic. Oproti tomu se atleti z 1. stupně,
zastupující již všechny obce utkali v petanque a v Bum-bác ballu (taková velká alternativa ping-pongu s velkým gymnastickým míčem).
A jak líté boje probíhaly? Zásadně vždy v duchu fair-play. Sportovci
nedali svým soupeřům nic zadarmo a všichni ukázali, že jsou opravdu šikovní a snaživí. Obzvláště Vacenovští se v Petanque a Bum-bác
ballu činili tak, že jim to vyneslo umístění mezi nejlepšími týmy.
Je pouze škoda, že mohli soutěžit pouze v disciplínách pro 1. stupeň,
neboť jestli jsou starší sportovci z Vacenovic tak zdatní, jako Vacenovská omladina, tak by jistě zamávali celkovým pořadím. A jak tedy
vše dopadlo? Celkové pořadí se hodnotilo ze škol, které se účastnily
ve všech disciplínách. Tedy mistrem škol Mikroregionu Nový Dvůr se
stala ZŠ Ratíškovice. A co si soutěžící odnesli krom poháru? Vítězové
melouny, týmy z druhých míst ananasy a další týmy spoustu zdraví a vitamínů. Ale především, každý soutěžící si krom dobré nálady
a skvělého pocitu odnesl drobnost, díky které jistě stráví zábavnější
léto. Byl to krásný den a již teď se těšíme na disciplíny a výkony, které
nám žáci předvedou příští rok a je jisté, že již teď si na pohár Mistra
škol Mikroregionu Nový Dvůr dělají zálusk ti, co se jim jej letos získat
nepodařilo.
Velký otevřený turnaj o Mistra Mikroregionu Nový Dvůr ve vybíjené mužů a žen. Již od škol jde o nejlegendárnější sport, na nějž máte
jistě všichni zajímavé vzpomínky na velká vítězství, prohry, trefení
i zranění. Tak všichni starší 26 let se budou moci znovu utkat a ukázat, co umí a co si zapamatovali, případně zapomněli.
Ceny budou velmi zajímavé a detaily se brzy dozvíte.
Dále klasická Letní Seniordance Noc, tentokráte ve Vlkoši a předběžné datum je 16. 8.
Již několikráte avizovaný umělecký Tábor v Miloticích na zámku.
Bohužel se jej ale zatím nepodařilo naplnit, tak uvidíme, zda se uskuteční. Nicméně umělecké sympozium, jež bude jeho součástí, se
uskuteční jistě a plánováno je na 2. týden v srpnu. Uvidíte na zámku
spoustu šikovných kameníků a čeká vás i jedno VELKÉ překvapení.
A dále? No jednoznačně největší akce v historii Mikroregionu
Nový Dvůr a tou bude Pochod za burčákem, aneb ze sklepa až na zámek. Akce plánovaná na 20.-21.9. má za cíl propojit vinařské uličky
a vinaře jednotlivých obcí Mikroregionu Nový Dvůr a ukázat všem
návštěvníkům rozdíly v krásách sklepních uliček, obcí, v kultuře vína
i jiskrnosti burčáku. Akce bude provázena uměleckými vystoupeními v jednotlivých uličkách a v sobotu bude završena festivalem
folkové hudby na nádvoří zámku v Miloticích a v neděli bude pokračovat Trhem tradičních produktů a řemesel na zámku v Miloticích.
Velká akce. Velká radost. Velké zážitky.
Spoustu radosti, krásnou přírodu a zajímavá místa najdete pohromadě jen u NÁS:)
Tak sledujte naše stránky a nás Facebook a tam se vše dozvíte.
Jsem s pozdravem a přáním krásného dne
Mgr. Tomáš Salava
Projektový manažer Mikroregionu Nový Dvůr, +420 606 768 258
[email protected], www.novy-dvur.cz
VÝSTAVA KRASLIC VE VACENOVICÍCH
Již v loňském roce přišla paní Jakubíčková s nápadem, abychom
již po čtvrté uspořádali výstavu kraslic.
Sešly jsme se s paní starostkou, protože taková výstava se nedá
uspořádat bez podpory a pomoci jak po stránce organizační, tak
po stránce finanční. Paní starostka byla této akci nakloněna, a tak
jsme se pustily do zajišťování sbírky kraslic, kterou nám zapůjčila
Asociace malířů a malířek kraslic ČR. Tato skvělá sbírka je uložena
v Libotenicích u Litoměřic. Jakmile bylo přislíbeno zapůjčení sbírky,
začalo další zajišťování. Bylo potřeba zajistit další předvádějící lidové umělce a řemesla. Tohoto úkolu se ujala především paní Jakubíčková, která se zúčastňuje takových výstav a má kontakty na výrobce
a řemeslníky. Jejím nápadem bylo také zajistit doplňující program
ze Šlágru. Spolu s paní starostkou jsme daly dohromady doprovodný
Výstava kraslic 4. – 6. 4. 2014, paní Vlasáková
14
kulturní program a zajistily ostatní vystupující. Výstavu obohatila
výstava prací žáku základní školy Vacenovice, žáků základní školy
a lidových výrobců z družební slovenské obce Sološnica, mezi kterými byla například i jejich paní starostka.
Než se výstava uskutečnila, proběhlo několik schůzek, které iniciovala především paní Jakubíčková a přišla vždy s nějakým novým nápadem. Například: „Měly bychom podávat vacenovické koláčky, to
každého jistě potěší!“ A tak se pekly koláčky, bylo jich asi 3500. Za to
musím poděkovat kamarádkám p. Jakubíčkové a všem pracovnicím
mateřské školy. Věřím, že chutnaly nejen vystavujícím a účinkujícím, ale i Vám, kteří jste výstavu navštívili. Abych nezapomněla, také
se podávaly stejně dobré koláčky od Mikulčíků. Když jsme je chtěly
s paní starostkou dát na cestu paní z Libotenic v neděli po skončení výstavy, zjistily jsme, že nezůstal ani jeden, po koláčkách se jen
zaprášilo. Ve Vacenovicích jsou tak pohostinní zástupci obecního
úřadu, že se v neděli dopoledne za doprovodu dechovky Vacenovští
muzikanti nalévala i slivovice a víno. Výstavy se zúčastnilo asi 1100
návštěvníků a asi 70 předvádějících. Účinkující asi nespočítám, ale
myslím, že kulturní program byl bohatý a každý si mohl vybrat něco,
co ho potěšilo. Musím vyzvednout malé umělkyně, děvčata, která se
učí kraslice škrabat za jejich velkou výdrž, protože poctivě předváděla, co umí, všechny tři dny.
Podíl na zdárném průběhu výstavy mělo hodně vystupujících
a předvádějících umělců. Nerada bych na někoho zapomněla, proto je nebudu jednotlivě jmenovat. Ale chci touto cestou poděkovat
především paní starostce Ing. Janě Bačíkové a panu místostarostovi
Ing. Františku Novákovi, protože byli garanty této akce, také pracovnicím obecního úřadu a pracovníkům obecní pracovní čety, Liboru Mikulčíkovi za ozvučení. Dále všem sponzorům, kteří tuto akci podpořili.
Myslím, že tato akce měla velmi zdárný průběh a byla ze strany návštěvníků velmi dobře hodnocena. Proto se už dnes těšíme
na další výstavu. Takže za čtyři roky na shledanou na Výstavě kraslic
ve Vacenovicích.
Květoslava Malá
Výstava kraslic – hosté manželé Pospíšilovi s paní Kotáskovou, Ing. Bačíkovou, Mgr. Malou, p. Mikulčíkovou a Jakubíčkovou
Organizátoři výstavy kraslic
Výstava kraslic – vacenovické vyšívačky paní Mikulčíková a paní Charvátová
15
Nesmazaná stopa vacenovského kněze
Dnešní „konzumní doba“ trpí nedostatkem kněžských povolání.
Ale že tomu bylo ještě před sto lety jinak, doložím příkladem z Vacenovic a „oživím“ jeden duchovní život. Naše obec „darovala“ církvi služebníka Božího: katolického kněze P. Františka Výleta (Vacenovice 13. 3. 1870 – Olomouc 5. 10. 1930).
Při vzpomínkách na svou stařenku mně z jejího vyprávění utkvělo
v paměti pouze jméno kněze a od současných členů jeho rodiny se
nedochovaly žádné zprávy. A tak jsem o pomoc požádala milotickou
farní kroniku (konkrétně pana Václava Lungu). Ale ta – k mému údivu - zaznamenala ze života P. Výleta pouze jednu krátkou zprávu:
„P. František Výlet (katecheta na měšťanské škole ve Svitavách)
23. 9. 1899 posvětil nadstavbu vacenovické školy.“ Z jiného zdroje je opět krátká informace: „V roce 1888 začal vacenovský občan
Fr. Výlet studovat arcibiskupské gymnázium v Kroměříži“. Jak je možné že se „život kněze nedostal“ do farní kroniky?! Vždyť malá obec
Vacenovice musela být „vyznamenána“ událostí jakou bylo přijetí
svátosti kněžství! (Např. pro náročnost studia bohosloví, výjimečnost primiční mše svaté, udílení novokněžského požehnání apd.).
Historik V. Lunga si to vysvětluje tím, že tehdejší správce milotické
farnosti P. Weber v drtivé většině v kronice popisuje pouze politické
události monarchie. Jméno P. Výleta (ani jiných vacenovských nebo
milockých kněží) se ale neobjevilo ani v pozdějších zápisech faráře
Dostála (1906-1925) nebo P. Dorazila (1926-1933).
A tak se dá pouze usuzovat, že na mladého Výleta měl pravděpodobně duchovní vliv některý z milotických kněží – ať už farář Weber nebo některý z jeho kooperátorů. Určitě u něj rozpoznali „vlohy“ pro kněžství a přimluvili se u rodičů za jeho studium. Je docela
dost možné, že jej i finančně podporovali, i když P. Výlet pocházel
ze „sedlcké rodiny“ a dá se tedy předpokládat, že netrpěl finančním
nedostatkem.
Panu Lungovi se podařilo zjistit tuto zajímavou informaci:
„Na skoronickou pouť 8. září na Narození Panny Marie mívali ve zdejším (filiálním) kostele slavnou zpívanou mši svatou, na níž byli vždy
přítomni dva kněží. V září roku 1902 zde tuto mši měl P. František
Výlet, který tou dobou na prázdniny pobýval v milotické farnosti.“
(Či-li ve Vacenovicích). Zdá se, že se P. František této slavnosti zúčastňoval pravidelně.
V nejstarších obecních zápisech „Památki obecních záležitostí“
(1851 – 1907) se nachází zpráva pod názvem Požár při velkém větru, která zaznamenala mezi postiženými i jméno rodiny P. Výleta:
„Dne 24ho dubna 1878 o ½ druhé hodině v noci vyhořelo první
číslo 36 důle až číslo 25 jen domy. Druhá strana od hornice čís. 43,
44, 45 jen domy a číslo 45 František Výlet domy i mlaty až číslo 58,
pak 59 Měchura a 60 Řihák jen mlatevně. Dohromady 36 stavení a 21
stodol.“
I tato rodinná tragédie jistě formovala život budoucího kněze.
„Příspěvky na vyhořelé“ byly v penězích i fůrách slámy rozděleny
tehdejším starostou Františkem Nedůchalem v částce 1 096 zlatých. (Např. od rohateckého pana faráře Josefa Vychodila odesláno 10 zl., od faráře z Milotic 1 kopa slámy, 1 kopa otépek a 10 zl.,
přispěly všechny okolní obce a nejvíce „Jeho Veličenstvo Císař Pán“,
který daroval ze své pokladnice 300 zl.“).
Ještě starší zprávu o rodině P. Výleta zachytil někdejší vacenovský
starosta Bábíček:
„Roku 1862 10. ledna dalo se Františkovi Viletovi při jeho domku
(krom co měl domek již zaplacený) totiž od zdi 3 sáhy a pak 15 sáhů
se odměřalo zdélky a vzadu od Nedůchalového plota 8 sáhů široké.“
V publikaci Ing. Fr. Rygara z roku 1995 (Kostel Božského Srdce
Páně) jsem našla ke knězi Fr. Výletovi informaci, že pocházel z vacenovického domu č. p. 23 a že zemřel v obci Paršovice u Hranic, kde
je také pochován.
Vydala jsem se tedy „internetem“ na cestu do Paršovic, kde jsem
„narazila“ na laskavého starostu Ing. Lubomíra Dostála. Ten mě
16
odkázal na svého bratra Ing. Josefa
Dostála, který v roce 2006 vlastním
nákladem vydal k výročí 180. let založení kostela a 100 let od jeho znovuvysvěcení publikaci „Farní kostel
sv. Markéty v Paršovicích.“ Vzdal tím
hold obětavým, statečným lidem, kteří
kdysi v čase nedostatků nemysleli jen
na sebe, ale vytvořili bohulibé dílo.
Autor publikace se tak stal načas „badatelem“ a objevil i nesmazatelnou
stopu vacenovického kněze. Starosta
Paršovic mně tuto publikaci věnoval
s tím, že rád v Paršovicích přivítá neP. František Výlet
jenom další vacenovické kněze, ale
i ostatní občany. Vždyť naše obce jsou spojeny odkazy předků!
Co se podařilo zjistit v paršovické farní a obecní kronice o P. Výletovi? V chronologickém seznamu všech kněží, kteří ve farnosti
působili od roku 1785, kdy byla v Paršovicích opětovně zřízena duchovní správa, bylo správci farnosti P. Výletovi věnováno nezvykle
mnoho prostoru:
„P. František Výlet narozen roku 13. března 1870 ve Vacenovicích
u Kyjova. (Ve stejný den byl i pokřtěn). Na faru do Paršovic přišel dne
1. února 1915 ze svého působiště ve Valašské Bystřici u Rožnova pod
Radhoštěm.
Během jeho služby v paršovské farnosti byly mimo jiné pořízeny nové zvony, založena organizace Orel (červenec 1920), vybudován Lidový dům (Orlovna) v Opatovicích (vysvěcen dne 17. července
1927). P. F. Výlet zemřel 5. října 1930 v Olomouci (v adresáři matriky zemřelých, sn 31 je uvedeno, že zemřel na „faře“) a je pochován
v Paršovicích u kostela, v hrobě faráře Libora Novotného.“
K zamyšlení nás může přivést zpráva, že nebyl pochován na místním hřbitově, ale u kostela do hrobu svého předchůdce, kterého nemohl osobně poznat! (P. Novotný se narodil v roce 1802 v Bezděčí
a v Paršovicích zemřel v roce 1878). K pochopení významu osobnosti P. Novotného pro farnost Paršovice pomůže tento výpis z farní
kroniky: „Byl to kněz horlivý, mravů přísných, ve všem životě svém
skromný, pilný rozšiřovatel knih, miláček kněžstva i lidu a památka
jej přetrvá pokolení“. Za tyto své zásluhy byl roku 1873 vyznamenán
hodností konsistorního rady a jeho přičiněním byla zdejší kuracie
v roce 1857 povýšena na faru. Toto vysoké hodnocení potvrzuje i význam jeho následovníka - bratra ve službě - vacenovického rodáka
P. Výleta, který byl „připočten ke slavným“.
V kronikových zápisech jsou i záznamy o budově fary, která se
stala P. Výletovi po dobu 15 let jeho domovem. „Nahlédněme“
tedy do přízemní budovy, která měla v průčelí čtyři okna. Středem vedla z dědiny na dvůr chodba, z ní vedly dveře do bytu faráře, který se skládal ze dvou malých pokojíků. Fara měla velkou
kuchyň a světničku pro hospodyni a dva pokoje s oknem na dvůr.
Hospodářská budova fary měla prostornou půdu, sklep a pekárku.
V době života P. Výleta byla fara (i střechy na chlévech) už pokrytá
břidlicí, na studni je už pumpa. Existovala už zídka z cihel a deskový
plot okolo dvora, byly postaveny nové chlévy. Dvorek byl neveliký,
na stodolu navazuje kravská stáj, plevník a chlévy pro černý dobytek. Na dvoře je vydatný pramen - studna hluboká 11 metrů s dobrou pitnou vodou. (Jde o vzácnost, protože v té době měly Paršovice
pouze tři studny!) Za dvorem se rozprostírala zahrada o výměře cca
1 500 m čtverečních plná ovocných stromů a část byla vyhrazena
na pěstování zeleniny.
V publikaci se věnuje zvláštní pozornost paršovickým kostelním
zvonům:
„V období I. světové války musela naše farnost, stejně jako jiné, odevzdat zvony k válečným účelům. Rekvizice zvonů probíhala v období
let 1915-17. V roce 1915 se začalo s výkupem cínových předmětů
a soupisem zvonů. Ačkoliv se pan farář Výlet snažil zvony uchránit
a do soupisu zapsal poznámku o absolutní nutnosti zvonů pro naši
farnost, nepomohlo to. Lidé z paršovické
farnosi nesli tuto ztrátu velmi bolestně,
proto se pan farář František Výlet rozhodl
na podzim roku 1920 opatřit zvony nové.
Zajel do vítkovických oceláren a objednal
dva ocelové zvony. První o váze 335 kg
je opařen nápisem „St. Josephus 1920“
a druhý o váze 195 kg „St. Antonius 1920“.
Dále měl pan farář v úmyslu později pořídit ještě třetí zvon o váze 650 kg, který by
byl laděn v tónu c, aby zvony měly slušný
trojzvuk a byly plnohodnotnou náhradou
za odebrané bronzové zvony. Tento záměr
se ale nepodařilo uskutečnit. Cena zvonů byla 13 713 Kč a byla kryta
sbírkou mezi farníky. Nové zvony se poprvé rozezněly na Štědrý večer
roku 1920.“
Tyto zvony zůstávají na věži paršovického kostela dodnes. Proto si
P. Výlet zaslouží úctu nejenom paršovických předků, ale i současníků. Dokládá to i v publikaci uvedená báseň „Paršovské zvony“ věnovaná památce vacenovického faráře.
Požehnaný život P. Výleta byl završen v Paršovicích, ale započal
ve Vacenovicích. Jeho rodný dům je mylně uveden pod číslem 23.
Podíváme-li se do posloupnosti majitelů domů ve Vacenovicích
(zpráva vypracována V. Holcmanem), zjistíme, že se jedná o dům
číslo 45 b). Historik – amatér uvádí:
„Číslování domů bylo zavedeno v červnu roku 1771. Dnešní vysoká
čísla domovní, promíšená hlavně mezi bývalými selskými domy a nízkými čísly jsou rozdělené půllány na čtvrtlány v letech 1850-80. Takto
rozdělené domy se nejdříve číslovaly a.) b.). Teprve asi roku 1880 dostaly „béčka“ nová čísla. Původně byly na levé straně celolání grunty,
na pravé straně půllání a na dolním konci za nimi po obou stranách
grunty podsednické. Staré záznamy jsou psány vždy v tom pořadí,
že se začínalo prvým domem při vstupu do obce od panského sídla
(tj. 43. 44, 45 atd.) .“
Posloupnost majitelů domů č. 45:
„…v roce 1611 je zapsán jako první Zálešákovský (lán), rok 1656
je jméno majitele Matěj Měchura, rok 1670 zase Matěj Měchura, rok
1749 Jakub Křížka, rok 1775 František Wileth, rok 1820 Jakub Výlet
a František Výlet.“
Z adresáře matriky zemřelých můžeme „objevit“ jména rodičů.
Otcem P. Výleta byl František - čtvrtláník z Vacenovic, syn Františka,
čtrvtláníka z Vacenovic a Františky, roz. Hnilicové z Vacenovic. Jeho
matkou byla Anna, dcera Vavřince Krištofa, podsedka z Vacenovic
a Anny, roz. Fridrichové z Vacenovic.
S vděčností vzpomínejme na vacenovického kněze a poděkujme za svědectví naplněného života ve službě druhým. I když přešla stovka let a místa působení P. Františka jsou pro nás vzdálená,
chraňme si odkaz rodáka, pro kterého byl svatostánek trvalým zdrojem duchovní síly.
Jak jsem přednášela o práci kronikářky
Když jsem zjistila, že celá moje osnova padla za vlast a uběhlo
teprve 5 minut, byť ve třídě nebylo horko, opotila jsem se tak, že
v deštném pralese bych nemohla být mokřejší.
Nejspíš mě osvítil Duch Svatý, když mě napadlo vzít na ukázku Pamětní knihu vítání do života, kam už snad dvacet let maluji
obrázky každému dítěti, co se u nás narodí. Musím říct, že krásně
uběhlo skoro 30 minut, než jsme v knize našli všechny děti a ukázali
ostatním, jaký že to mají u jména obrázek. Největší úspěch měl čáp
a myšák. Ovšem nikdy by mě nenapadlo, že tím, že namaluji želvu,
mohu rozplakat dítě. Trochu nám to komplikovaly děti přistěhované
a tudíž narozené jinde. O tom, že zvlášť prváci často netušili, kdy se
narodili, netřeba hovořit. Naštěstí tam byly hodné paní učitelky, které pomáhaly s daty narození a vracely zpátky do třídy ty, které to už
přestalo bavit. To, že jsem jim na konec rozdala lízátka, doufám děti
přesvědčilo, že těch 45 minut nebylo úplně ztracených.
No, nakonec jsem jim o práci kronikářky něco řekla, a i když jsem
poněkud improvizovala, věřím, že teď už prváci a druháci budou
přesně vědět, KDO je v obci momentálně kronikářkou. Ovšem jestli
budou vědět, CO je kronikářka, je jiná otázka.
Na úplný závěr jsem vznesla dotaz, zda se chce někdo na něco
zeptat a když se jedna holčička přihlásila, hlavou mi blesklo, že je to
dobré, alespoň jedna se trochu „chytila“.
Chtěla jen vědět, jestli by mohla dostat místo zeleného raději
modré lízátko. Jsou prý lepší. Doma jsem je zkusila a měla pravdu.
Lenka Svorová – kronikářka
Nedávno nás obě místní kronikářky, současnou obecní- tedy mě
a minulou obecní a současnou farní- tedy paní M. Šimečkovou, oslovila ředitelka místní ZŠ Mgr. L. Lisá, zda bychom neudělaly dětem
přednášku o práci kronikářky. Mám podivnou povahovou úchylku.
Snažím se lidem vyhovět, aniž bych si dopředu rozmyslela, co to pro
mě vlastně obnáší. Nu, od jisté doby už budu doufám chytřejší. Jsem
kronikářkou už čtvrtým rokem a neustále se učím.
A tohle bylo velké poučení.
Paní ředitelka velmi moudře rozhodla, že se děti rozdělí do dvou
skupin. První a druhá třída a zbytek. Já vyfasovala prváky a druháky.
Nic proti. Děti jsou to roztomilé, ale …
Mám dítě a dokonce školou povinné, leč povinné školou vysokou.
A s tak malými dětmi nedojdu běžně do styku, a když už náhodou,
určitě jim nepovídám o své funkci kronikářky. Tedy, zatím mě to
nenapadlo. Sice jsem se pečlivě připravila, ale na některé věci se
teoreticky připravit nedá. Třeba, že si člověk připraví spoustu čísel
namalovaných na čtvrtkách papíru s představou, že děti během hovoru budou spolupracovat a tvořit letopočty a pak zjistíte, že většina
z nich má ještě v číslech poněkud guláš. A jejich malé hlavičky ještě
nedokážou pojmout pomalu ani slovo letopočet, natož tak letopočet 1228. Taky jim bylo úplně fuk, kdo to byl král Přemysl Otakar I.,
o velehradském klášteře ani nemluvě, ale trochu se chytaly na milotický zámek. Nejspíš je tam rodiče vodí stejně často, jako já kdysi
svou dceru.
Nehovořila jsem jen o historii, ale např. tom, že zapisuji, co se
v obci děje, že se to zapisuje do velikánské knihy, která váží 6 kilo
a že taky chodím fotit na různé akce a pak ty fotky můžou vidět
na internetu aj., jim bylo taktéž srdečně jedno.
PARŠOVSKÉ ZVONY
„Paršovské zvony lkaly tak
z té věžní klece do oblak
a nesly velkou žalobu, když kladli jsme tě do hrobu.
Tys neslyšel je lkáti víc, vyhasly důlky zřítelnic
a smutkem zešeřelý chrám byl pustý, bez pastýře – sám.
Ten leží Chrámu u dveří ve hrobu teskném zášeří,
jej nebolí už žití trud, je zahalen v temno svatých hrud.
Však láska sem i proniká, kdekdo sem s pláčem utíká
a motlitbou se ret tu chví - toť mrtvých sladké dědictví.
A jaro až kraj navštíví se květům četným podiví,
co sneslo sem to Záhoří, jež o tvé lásce hovoří.
A ptáček píseň zapěje, z níž vzroste živá naděje,
že jaro máš už divných krás, jež neuvadne v žádný čas!
Zpracovala farní kronikářka Marie Šimečková
PS: Paní Šimečková měla obrovský úspěch a vypadá to, že časem
budeme mít v obci minimálně několik historiků, nebo alespoň kronikářů.
17
I. SVĚTOVÁ VÁLKA
Letos 28. června si připomínáme 100 let od události, která spustila jednu z nejničivějších válek v historii lidstva. Tou událostí byl
atentát mladého Srba na arcivévodu a následníka trůnu. Arcivévoda
a jeho žena onen atentát nepřežili a Rakousko-Uhersko jako odvetu
vyhlásilo Srbsku válku. Řetězová reakce, která nastala, způsobila, že
během měsíce byla Evropa ve válce. A posléze většina světa.
Nakonec se jí zúčastnilo 32 zemí. Bojovalo v ní asi 70 milionů vojáků. Zemřelo jich 8 a půl milionu. Asi 21 milionů bylo zraněno a téměř 8 milionů bylo zajatých, či nezvěstných. Tolik stručné statistiky.
Jak válka zasáhla Vacenovice, již popsal Ing. J. Rygar ve svých knihách a já bych jen doplnila několik informací z naší kroniky, jak je
zapsal pan řídící učitel F. Barabáš. Byl to náš první oficiální kronikář
a především učitel ustanovený obecní radou až v roce 1929, takže
události popisuje zpětně a především z pohledu učitele.
Cituji: „V klidné práci plynul šk. rok 1914 ke konci, když německá rozpínavost a provokace vyvolala 28. června v Sarajevě násilný
čin Srba Gavrila Principa na následníka trůnu Frant. Ferdinandovi
d´Este a jeho choti kněžně z Hohenbergu. Žádný z našich venkovských lidí nepřičítal tomuto skutku nějak zvláštního významu. Zhrozili se, politovali, byli na zádušní mši – nu a dost.
Snad jediní učitelé pochopili dalekosáhlý význam této události.
A bylo tomu tak. 27. července 1914 mobilisována první výzva rakouské armády a učitelé Rudolf Kostelecký, Bohumír Barák a Vojtěch Medek nastoupili vojenskou povinnost (R. Kostelecký se již
nevrátil, zanechal po sobě ženu a tři děti).
Učilo se dál. Ve dvou třídách 237 žáků. V I. tř. 70 a ve II. tř. 167
žáků. Avšak jaké to bylo vyučování! Bramborové prázdniny, sbírání
ostružinového listí vojákům na čaj, pletení kuklí, nátepniček, ponožek, vypomáhání starších dítek při polních pracích, když otcové platili daň z krve.
Přece však na zimu škola se zaplnila, neboť matky raději poslaly
své dítka do školy. Proto poslala sem okr. šk. rada dočasně učitele
Eugena Macharáčka. Však dlouho zde nepobyl. Již 15. března byl
povolán a v roce 1917 zemřel tuberkulosou ve Rjece.“
Že to učitelé neměli jednoduché, o tom svědčí další zápis. Museli
poslušně sloužit, ať chtěli, či nechtěli.
„Dále učitelstvo bylo nuceno ke všem patriotickým úkonům: soupisy osevných ploch, odhad sklizně, spravedlivě vyplňovat revisní archy, pracovat v různých komisích, ohlašovati nepřístojnosti, probuzovat k nadšení, tlumit a uklidňovat nespokojenost. Kdo tak u učitelů
činil, byl c. k. úřadům a panu c. k. Inspektoru Jos. Okounovi milý, byl
na svém místě unentbehrlich (nepostradatelný). Kdo však ne, šel se
signem p. v. (politisch verdächtig - politicky podezřelý) na vojnu.
Není divu, že když Rakousko- Uhersko, aby mělo na válku, ždímalo
hlavně obyčejný lid tzv. Válečnými půjčkami, byli to především učitelé, kteří byli nuceni chodit od domu k domu a vybírat. Celkem těch
půjček během války bylo 8. A nebyly to malé částky. Vybralo se např.
76400 K, 59000 K a ta poslední 20000 K. Každý dal, co mohl, možná
i víc, za příslib brzkého návratu svých synů, mužů, otců.
Pan učitel Barabáš se zmiňuje o životě zdejšího lidu v době války. „Byly to doby těžké. Věřilo se mýdlové bublině, že než se na jaře
obilí zazelená, bude po válce. Jenom ty zprávy z bojišť omračovaly.
Ten raněn, ten mrtev, ten v zajetí. Zbylí doma dřeli do úpadu, aby
mohli dostát všemu co po nich žádáno. A musím říct, že bez nějakého zvláštního odporu odevzdávali vše. Tak poctivě, že i největší
rolníci neměli co jíst. Ženské sháněly obilí a mouku široko daleko,
jen aby děti nasytiti mohly. Jak známo zrekvírovalo se vše. Nejhůře
bylo s dobytkem, neboť nebylo čím obdělat pozemků. Nejhůře to
odnesly školní dítky. Poslední tři školní roky (6., 7. a 8.) do školy nemusily, ničemu se nenaučily, známek z vyučovacích předmětů nedostaly a dnes šmahem přicházejí a chtějí propouštěcí vysvědčení.
Bylo zle, ale už se na to zapomnělo a divno, že se právě zapomnělo
na to zlé. Čas všehojící zahojil všechny bolesti i takové, které se zdály
18
nepřežitelné. I ty bolesti duševní přebolely. Jen vzpomínky, a divno,
velice divno, vzpomínky veselé zůstaly.“
Jednu z těchto vzpomínek tady uvádím. „Zdejší občan Jan Jaštík
také musel jít hájit tělem a krví svojí nakloněný trůn habsburský.
Byl v zadních vojích a dostal se až do Bělehradu. Dostal se do styku
s tamními obyvateli, domluvili se jakž-takž a při víně to “nepřátelství“ k Srbům. Jaštík ještě teď rád zpívá a jak by nezpíval při víně
v kruhu slovanských bratří. Zpívalo se, zpívalo, až pojednou zazpíval písničku, pro kterou jen náhodou ušel šibenici, písničku končící
refrénem: „My chceme svobodu slovanskému národu a my nikdy
nebudem Němcům pod nohů. Bylo po zpěvu, když do hospody vešla patrola a vojáky odvedla.“ Pan Jaštík měl štěstí, protože velitel ho
potrestal jen třídenním kasárníkem.
Když jsme u toho zpěvu: vzniklo mnoho vojnových písní a vojáci si
ze zákopů přivezli i jednu, která pojednává o bojích na italské frontě.
Já ji znám v podání skupiny Echt a při jejím poslechu jsem si uvědomila, že statistiky, jakkoli děsivé, nedokáží přiblížit válečné hrůzy,
tolik jak jedna písnička.
Slunce už zapadá za hory černý
do zákopů táhnou davy nesmírný
z jedný strany Alpiny
a z druhý padají miny
tak začala vojna na Itálii
A když jsem na vartě půl hodiny stál
nepřátelskej útok náhle započal
šrapnely tam lítaly
a kamarádi padali
smutná podívaná na ty raněný
Ten prsten, co nosím na levý ruce
odevzdejte prosím mojí panence
a vyřiďte jí na stokrát
že nespatřím ji vícekrát
oči mi vypálil italskej granát
Psal jsi kamaráde domů psaníčko
stačil jsi jen napsat, drahá matičko
psaní už je dopsáno
tvou krví podepsáno
na italský frontě v pět hodin ráno
Do zákopů padá tiše bílej sníh
ze zákopů slyšet nářek raněných
jeden nohy zlámaný
a druhej oči spálený
třetí prosí kamaráda o doražení
Zapomněl snad na nás Pán Bůh vesmírný
ze zákopů táhnou řady prořídlý
a měsíc když se rozzáří
a bojiště nám ozáří
mrtvejm kamarádům svítí do tváří.
Závěrem bych jen chtěla poznamenat, že z Vacenovic odešlo
bojovat téměř 200 mužů a téměř 50 se jich nevrátilo, či zemřelo
na válečné útrapy. Je to strašné číslo, uváží -li se, že tehdy žilo ve Vacenovicích asi 1300 obyvatel. Odhaduji, že každá čtvrtá rodina někoho ztratila. Jejich jména jsou na věčnou památku vytesána v mramorové desce v milotickém kostele a na pomníku padlých ve Vacenovicích před OÚ. Doufám, že už nikdy žádný takový pomník u nás
postavený nebude.
I když od I. sv. války uběhlo dvacet let a přišla druhá válka, ještě
ničivější. V devadesátých letech se v Evropě opět bojovalo a dnes se
bojuje zas. A to mluvím jen o Evropě.
Ale zpět k historii. Důsledky války byly nejrůznější, ale pro nás nejzásadnější bylo, že došlo k rozpadu Rakouska-Uherska a tím pádem
k vzniku samostatné Československé republiky.
Ukončila bych to opět slovy F. Barabáše: „Válečný moloch se
zhroutil, nepřirozený konglomerát rakouskouherský se rozpadl
a na jeho troskách se vztyčily dosud ponížené a utlačované národy
své prapory vlastní svobody a neodvislosti.“
Lenka Svorová- kronikářka
Sto let od vypuknutí I . světové války
Velká válka se rozhořela v létě roku 1914 a během jednoho měsíce se už urputně bojovalo v celé Evropě, následně se konflikt rozšířil
na území Afriky a Asie. Válečnou hrůzu zažívaly i vacenovské rodiny.
Dvě stovky mužů, včetně 18 letých chlapců, bylo posláno na světová
bojiště a v průběhu čtyř let na nich našlo svůj hrob 44 z nich. Ještě
v roce 1919 zemřeli v rodné obci čtyři muži na následky válečného
utrpení a strádání.
Sto let od rozpoutání krveprolití je dlouhá doba a pamětníci nežijí.
Po vacenovských vojácích zůstaly jen několika generacemi v myslích přechovávané vzpomínky, zažloutlé fotografie nebo Feldpostkarty. Dostal se mně do rukou pietně uchovávaný balíček lístků
polní pošty: rodinná památka na účastníka I. světové války pana
Simeona Novotného (8. 2. 1880 – 28. 5. 1971).
Pan Simeon Novotný narukoval do Krakowa a zanechal ve Vacenovicích manželku Alžbětu (17. 3. 1883 – 22. 7. 1973) a tři děti.
Prostřednictvím milockého a krakowského hraběte mohla za vojínem Simeonem do Polska v roce 1915 přijet jeho mladá žena (pan
Novotný v době míru zodpovědně pracoval na milockém zámku
např. při náročné údržbě parku, zajišťování panských honů apod.).
Paní Alžběta vycestovala na základě své fotografie, na jejímž rubu
bylo razítko okresního hejtmanství Kyjov a prohlášení radního obce
Vacenovic Josefa Grufíka, který v němčině potvrzoval její totožnost.
Postkarty – připomínající dnešní korespondenční lístek – neposkytovaly mnoho místa pro psaní. Zprávy od pana Novotného jsou
obsahově velmi podobné a většinou se zachovaly lístky z posledního roku války. Pouze jedna „italská karta“ (z Verony) je bez osobního sdělení. Je to vlastně předtištěný „pohled z fronty “, kde mohou
vojíni všech národností v několika jazycích svým blízkým oznamovat: „Jsem zdráv a mám se dobře.“
Pozdravy rodině pana Novotného zpravidla začínaly slovy: „Moje
draze milovaná manželko a moje drahé děti a mamičko. Přijmite
můj srdečný pozdrav a moje vřelé políbení. Já su zdravý. Su ešče
na místě, ale jak se mě daří, to vám nemožu psat, až dá-li nám to
Bůh všemohoucí dočkat, tak vám všecko povím, jak sem sa zde měl.
(To víš, moje srce, že bych něco potřebovál, ale vás nemožu obtěžovat, poněvač vím, že sami nic nemáte).“
O hrůzách bojů pan Simeon nepíše. Pouze podle místa odeslání
postkarty se dá zjistit, kde je zažíval. Psal domů ze špitálu v Uhrách,
z italského zajetí, z Ruska nebo na konci války píše z Českých Budějovic. Odmlčel se, když byl vlakem převážen na neznámá místa
nových bojů (osmi nebo devítidenní vojenské transporty).
V několika lístcích prosí o hrubý nebo malý balík chleba nebo jiného jídla na přilepšenou. Rodině oznamuje, že se dá někde sehnat
„štricla“chleba za 30 korun, ale nic jiného. Někde zase chyběl i ten
chleba, i když peněz bylo dost. Že zakoušel na frontě hlad, prozrazuje i jeho krátká zpráva určená manželce: „ Zandi do Domanína, kamarád dostál orláb z vojny, ať mě vezne malý balík (sýr, máslo nebo
co možeš poslat)“. Pan Simeon musel unést nejenom trýzeň války,
ale také bolestnou odloučenost od rodiny. Oddané ženě a pečlivé
matce píše: „Kdo posékl lúku, kolik máte arteplí, kdy ste seli?“
Z dalšího textu vnímáme jeho bolest nad tím, že nemůže být platným hospodářem – nezajišťuje rodině živobytí a tíha odpovědnosti
leží jen na manželce: „Na pomoc si zavolaj kmotra Dobša, druhý Ti
Simeon Novotný se ženou Alžbětou a jejich dětmi
tak žádný neporadí.“ Z jiné postkarty se dovídáme, že zaslal do Vacenovic nějaké peníze na nákup vozu. Dojemné jsou řádky, když pan
Novotný reaguje na sdělení z domova o tom, jak na něj vzpomínají jeho děti. Syn Martínek prý volal: „Tatíčku, poďte dom. Mařenka
zaséj nechává oběda, aby poslechla mamičku a ze všeckýma ide
na trávu.“ Otec-voják proto zasílá své manželce lístek, ve kterém ji
nabádá: „Okříkaj jich, aby si moc nebrali, ať sa nestrhajú, sú ešče
moc mladé!“
V průběhu války zemřela panu Novotnému matka, ale telegram
na frontu nepřišel. S velkou láskou na ni vzpomíná a dodatečně ji
prosí za odpuštění, v čem jí ublížil. Pod vlivem této události a z pocitu trvalého ohrožení života píše krátce na jedné postkartě: „Všecek majetek odevzdávám Tobě, jako věrné manželce, dělaj tak, abys
žádné dítě neošidila, všecky sú naše, tak všeckým stejný díl.“
Vojín Simeon často prosí svou ženu alespoň o pár řádek, aby měl
kontakt s domovem. Když se dovídá, že: „ve Vacenovicích pomrzla
réž, turkyň ani proso néni na setí“, tak píše: „Tá bída tú válku dokončí. Mám špatný oblek a bude zima. Mám strach, jak to přežiju, košele nemám žádnéj a zde nic nedostanu. Už bych si aj kúpíl, ale žádný
neprodá, poněvač každý má jednu na sobě a více nemá.“ Z vojenské
korespondence se dá vyčíst, že na konci války se chtěl pan Novotný
dostat ze špitálu v Uhrách do Kyjova nebo do Bzence. Každý jeho
lístek vždy končil slovy: „S Pánem Bohem vám dávám, na ščasné
zhledání, váš věrný otec.“
Pan Simeon se začátkem roku 1919 vrátil z hrozné války domů
a mohl se v kruhu svých blízkých „v pokoji dožít“ vysokého věku 91
let. U jeho hrobu se mohou modlit další generace rodiny Novotných.
V milotickém kostele visí mramorová deska se jmény obětí I. světové války s tímto doplňujícím nápisem:
„Ve válečných letech 1914 – 1919,
kdy mocní tohoto světa se rvali…
jako oběti vášně a zloby lidské…
V předčasný hrob padli vojínové,
jejich jména vepsána jsou v tyto desky…
na paměť budoucím.
Matičko Boží, Maria, Bráno nebeská…
račiž jim vyprositi vstup do lepší vlasti, než jakou měli na zemi.“
Farní kronikářka Marie Šimečková
19
NĚKOLIK VZPOMÍNEK NA KONEC
II. SVĚTOVÉ VÁLKY VE VACENOVICÍCH
Blížící se 70. výročí konce druhé světové války vyvolává u jejich
účastníků řadu vlastních i cizích vzpomínek na to, jaké to bylo tenkrát ve Vacenovicích. Těchto přímých účastníků bohužel již hodně
ubylo a s nimi i jejich zážitků. Dovolte mě proto, abych mohl tímto
svým příspěvkem připomenout kousek tehdejšího života roku 1945
v naší obci.
V dubnu roku 1945 se z jihu postupující fronta nebezpečně přiblížila k Vacenovicím. Tehdejšími úřady byl nařízen svod všech koní
v obci a vybrané kusy byly ihned odvedeny pro nasazení k německému vojsku. Bolestné to bylo pro jejich majitele, kteří se zbavili
svých koní. Byla to součást jejich života, nejspolehlivějších pracovníků v hospodářství. Nebyly nouze o slzy, nejen hospodářů, ale také
jejich žen a dětí.
Poněvadž v obci ještě žilo mnoho účastníků první světové války,
kteří měli jasnou představu, jak může válka vypadat, vznikl nápad,
jak předejít možným ztrátám na životech tím, že se vybudují v blízkém lese za Hantály dřevěné bunkry, které poskytnou větší ochranu pro civilní obyvatele, zejména ženy a děti. Ihned bylo započato
s prací a v krátkém období 2-3 dnů byla těchto bunkrů postavena,
s příslušnými instrukcemi, celá řada. Asi po dvě noci byly také tyto
bunkry použity. Pak se ale objevil názor, že tyto bunkry by mohly být
považovány za zařízení partyzánské skupiny a situace by mohla být
pro jejich účastníky katastrofální. Byly proto rychle opuštěny
Situace se dále zhoršovala, fronta pokročila až na okraj Ratíškovic. Ocitli jsme se na těsném frontovém zázemí. Do obce se přisunuly dělostřelecké německé baterie, jejich palebné postavení bylo
po pravé straně tehdejší cesty do Ratíškovic, tam kde končí nynější
zástavba. Jejich palba byla jen rušivá, zřejmě v důsledku nedostatku
munice. Prozíravější hospodáři urychleně prováděli (již bez povolení) porážky prasat, ti, kteří se báli, se jich později stejně zbavili konfiskací nebo krádežemi rumunských vojsk. Maso ze zabíjaček bylo
však třeba ukrýt, nejlépe po nasolení zakopáním na vhodné místo.
V lihovaru Milotice byly zásoby lihu, který neušel pozornosti nejen ubytovaných německých vojsk v obci, ale také místních obyvatel. Vznikl nápad, že tato zásoba lihu může být nebezpečím V pro
požár celého objektu a bylo by nutné, tento skladovaný líh (nebyl
to metanol!) někam přemístit. Za asistence německého strážného si místní obyvatelstvo chodilo do lihovaru s menšími a většími
vhodnými nádobami a tuto zásobu postupně snižovali. Tuto událost také uvádí kronika obce Milotice tímto záznamem: Německé
vojsko nechalo zúmyslně ve zdejším lihovaře 133 hl lihu, který byl
Dárcovství krve
V současné době jsou dárci krve přímo evidováni transfúzní stanicí a podle potřeby krevní skupiny jsou dárci vyzváni k odběru. Ve Vacenovicích se tímto způsobem organizuje společný odběr krve pod
„záštitou mužského sboru“. V sousedních obcích se dárci případně
spojí se členy jiných zájmových skupin a výzva k dárcovství se realizuje pod heslem: „Daruj krev s hasičama, Daruj krev s kuželkářama“. Samozřejmě, že jsou u nás i dárci (převážně studenti), kteří
tuto službu poskytují i neorganizovaně.
Uvedený způsob dárcovství krve probíhá více než deset let. Ale
co mu předcházelo? Na otázku nám může zasvěceně odpovědět
paní Božena Lungová, která je zasloužilou členkou ČČK od roku
1954 a má šedesátileté zkušenosti nejenom s dárcovstvím. Vzpomíná, že od roku 1966, jako referentka pro bezplatné dárcovství
krve, pravidelně organizovala společné odběry. Kyjovská transfúzní
stanice dávala instrukce a po domluvě se zdravotním střediskem
v Miloticích, které zajistilo zdravotní prohlídky, obcházela domy
20
příčinou zastavení útoků a snad i couvnutí ruské armády. Někteří
občané nosili plné putny a demižony domů a pak to prodávali nebo
vyměňovali vojákům za hodinky, boty a jiné věci. Někteří se pořádně napili a byli veselí, na frontu si ani nevzpomněli. O této akci se
dověděli i ve Vacenovicích a strýc Křižka spolu s otcem, jako bývalí
vojáci, nemohli toto nechat bez povšimnutí. Naložili na trakař 120 l
sud a vydali se do Milotic. Byli již mezi posledními, v Ratíškovicích se
bojovalo a při zpáteční cestě jim, dle jejich vyjádření, již lítaly kulky
kolem uší. Náklad však dovezli k nám a byl podle znalosti válečných
zvyků bezpečně ukryt zakopáním tak, aby v případě potřeby, která
se předpokládala, mohlo být menší množství odčerpáno koštýřem.
18. duben 1945 se zapsal jako den, který byl po celou dobu toužebně očekáván. Ráno nás otec vzbudil se slovy „už jsou tady„
a hned jsme měli možnost vyběhnout ven podívat se co se děje.
Němečtí vojáci během noci zmizeli a v ulicích bylo plno ruských
vojáků. Na prostranství před Julínkovou hospodou se sešla Synkova
dechová kapela, která bez ohledu na okolnost, že německé vojsko
bylo ještě v lese Okorály, vesele vyhrávala. Místní legionáři z první
světové války se dostavili ve svých uniformách a skandovali hesla,
za která by byl ještě před několika dny v době německé okupace
trest smrti. Radost byla ohromující natolik, že jsme přehlédli, že
jsme byli ještě pořád součástí fronty, i když již na druhé straně. Zadní část ustupující německé strany se pak zastavila za Skoronicemi,
Vracovem a Bzencem, tato místa byla zaminována a byla příčinou
mnoha těžkých úrazů a smrtí místních obyvatel.
Byli jsme nešťastní z nedostatku koní, kterých bylo nutně potřeba k jarním pracím. První příležitost se naskytla, když náhle zastavil
ruský kozák s koněm s prosbou o napití vody. Bylo mu vyhověno
a dostal navíc i něco k jídlu a ostřejšího pití. Bratr Josef se učil během války rusky, takže beseda se dostala až k těžkostem po konfiskaci našich koní německým vojskem. Dotyčný kozák pochopil naši
situaci a vlivem dobrého pohoštění nám nabídl pomoc ve formě
svého koně za „vodku“ vyrobenou z lihovaru Milotice. Jednání o výměně koně za butylky „vodky“ pokračovalo dále i za sedlo a nakonec i za jeho samopal, který jsme sice nepotřebovali, ale pro dobrý
obchod jsme ho vzali. Odešel pěšky, bez sedla a zbraně s dohodnutou výslužkou. Kůň byl sice krásný, ale pamatoval zřejmě lepší
podmínky, poněvadž k tahu jevil odpor a musel si zvykat na místní
skromnější podmínky.
Vzpomínek bylo mnoho, namátkou jsem vybral několik smutných i veselejších. Nejvíc potěšitelné ale je, že uplynulých 70 let
uplynulo v našich krajinách bez války, což bylo v minulých stoletích
výjimečné. Přejme si, aby již nikdo v budoucnu nemohl podobné
vzpomínky psát.
Ing. Ingr Blažej
(„pucovala klučky“) a hledala dobrovolné dárce krve. Zabezpečila
obsazení přistaveného autobusu, který byl doplněn i dárci z Milotic.
Dvakráte do roka odjíždělo do kyjovské nemocnice 35 – 40 „dobrodinců“. Tyto „spanilé jízdy“ vytvořily veselé společenství, což dokládá přiložená fotografie z 80. let minulého století.
Úsměvy těchto pamětníků-dárců naznačují, že se brzy zapomnělo na „vpichy jehly“ a naopak se drtivá většina těšila na následné
„doplnění tekutin“. Při této příležitosti je nezbytné připomenout
(již zemřelého) pana Tomáše S t r a t i l a, který všem bezprostředně po „zákroku“ dodával „sílu štamprlú slibovice“. Čekání na odvoz
domů zpravidla vyplnila příjemná návštěva kyjovské Budvarky a Vacenovice pak dárce slavnostně uvítaly „vyhráváním“ z obecního rozhlasu. Pravdou je, že mnoho dárců pokračovalo v „posilování organismu“ a používalo i domácích služeb „ozdravných“ zařízení. Svou
„strategickou pozici“ měla Letochova hospoda.
Paní Lungová s vděčností vzpomíná na nejstarší dárce krve: pana
Antonína Rybu (roč. nar. 1926) a bývalou zdravotní sestru paní
Annu Neduchalovou (roč. nar. 1930). Ale i dnešní doba má jednak
Dárci krve
hodně prvodárců, ale i těch, kdo obdrželi za několikanásobné odběry krve plakety: bronzové (za 10 odběrů), stříbrné (20 odběrů)
a zlaté (40 odběrů). První žena, která obdržela zlatou plaketu, byla
paní Ludmila Vacenovská. Za 80 odběrů krve si vysloužili Zlatý kříž
ČČK 3. třídy pan Zdeněk Novotný a Antonín Lunga. S úctou vzpomí-
S námi se nenudíte,
pojeďte na rehabilitační pobyt
Už třetím rokem jezdí členové naší základní organizace SZPO
společně na týdenní rehabilitační pobyt. Letos jsme si zajistili pro
44 osob hotel Bystré v Bystrém u Poličky. Vyjeli jsme v neděli 1. 6.
2014 ráno a s menšími přestávkami přijeli nejprve na poutní místo
Koclířov, které je sídlem Českomoravského Fatimského apoštolátu
v ČR. Mši sv. jsme nestihli, ale prohlédli jsme si jak kostel sv. Jakuba
st a sv. Filomeny, tak i kostel sv. Alfonse a P.M. Fatimské. Nahlédli
jsme i do poustevny, v níž je dnes uctívána P.M. Fatimská. Kolem je
v ambitech křížová cesta s kamennými reliéfy, na kostele náhrobní deska s postavou rytíře v brnění. Na rekonstrukci křížové cesty
se podíleli i odsunutí Němci. Kolem kláštera u kostela sv. Filomeny
jsou zahrady, fatimský Anděl i děti. Takže jsme všechno prohlédli,
v kostele vykonali menší pobožnost a zavítali také do restaurace
a prodejny devoncií. Zakončili jsme nákupem poutních oplatků, kafíčka a k němu třeba pořádný štrúdl. Je zde pěkná vysočinská krajina, kopce i údolí, kterými projíždíme do našeho dočasného bydliště
– do Bystrého. Tady na nás čekají s dobrým obědem, po kterém se
ubytováváme. Pěkné, prostorné pokoje, každý vlastní sociální zařízení. Jsme po třech, po čtyřech, ba i po osmi v apartmánu, samozřejmě manželské páry samy. Po vybalení jdeme někteří prohléd-
náme na předčasně zemřelého pana Aloise Křižku (č. d. 48), který
se stal – za více než 100 odběrů – mimořádným a zasloužilým dárcem krve.
Děkujeme všem obětavým, kamarádským, nezištným a veselým
dárcům krve za jejich přátelské služby potřebným.
Zpracovala: M. Šimečková
nout okolí, někteří vyzkoušet místní bazén, bezva voda 29 °C teplá.
Večer unaveni uléháme a těšíme se na další dny. Provedeme rozpis
masáží, pedikúry, manikúry i kosmetiky tak, abychom se všichni vystřídali. V pondělí nikam nejdeme a tak se porozhlédneme po okolí.
Hned naproti máme velký a vysoký kostel se dvěma věžemi, za ním
škola a radnice, hned blízko obchod Coop i cukrárna a domácí masna s uzeným a škvarky, které voní až na ulici. Tak málokdo odolá.
Na procházku jdeme přes potok do zámeckého parku s mnoha kvetoucími keři, kolem zámku, ve kterém jsou umístěni postižení a mají
zde i chráněné byty. Co nás mile překvapilo, že všichni Bystrovští, ať
staří či mladí nebo ti postižení, nás zdraví. Konstatujeme, že u nás
tak tomu není, i když se v dědině skoro všichni známe. Domluvíme
si prohlídku kostela s místním kronikářem, který nás vyvede k varhanám a po 99 schodech až nahoru do věže, ze které je pěkné podívání na všechny strany kraje Vysočina. Hledíme z výšky na strom
z filmu Všichni dobří rodáci známý především scénou, kdy rodáci
zmoženi alkoholem spali pod tímto stromem při východu slunce.
Celý tento film se zde natáčel. Po večeři se sejdeme ve společenské
místnosti, kterou nám personál připravil, obsluhují nás i tady, půjčí
pohárky a tak popíjíme domácí zásoby a zpíváme a povídáme téměř do půlnoci. V úterý vyjíždíme na výlet do Litomyšle. Je to krásné
město, s mnoha památkami, kostely, krásným náměstím v čele se
sochou B. Smetany. Nejdříve jdeme na prohlídku zámku a věru je
21
na co se dívat. Na nádvoří zámku už stavějí lešení na Smetanovu
Litomyšl. Ještě se projdeme náměstím, nakoupíme různosti, stavíme se na výborném kafíčku (k němu „povidlňák“) a pak už zase
domů k večeři. Někteří do bazénu, večerní procházky jsou také fajn,
počasí nám přeje, není ani horko, ani neprší. Další den po bazéně,
masážích a obědě jedeme na Zelenou horu, do Ždáru n. Sáz. a Nového Města na Moravě. Chyba zle, všude objížďky a rozkopané cesty,
pan řidič „frfle“, že: „No, UNESCO, ale tam jezdíte jen vy!!!“ Pak tam
trefíme a užíváme si pěkného výhledu na město Žďár a těšíme se
na prohlídku poutního kostela sv. Jana Nepomuckého, který se stal
symbolem legendárního světce a geniálního stavitele Jana Blažeje
Santiniho. Do Žďáru jsme se nedostali, prý je tam náměstí rozkopané, tak jedeme do Nového Města na Mor. Obcházíme na náměstí kolem dokola kostel sv. Kunhuty. Kostel je největší galerií sgrafit
novoměstského rodáka Karla Němce. Inspirací pro tento úkol mu
byly biblické postavy, příběhy z jejich života nebo milénium výročí
smrti svatého Václava. Karel Němec vyzdobil i vnitřní prostory kostela. Zde upoutá pozornost návštěvníků sgrafito České nebe. Nejstarší částí kostela je gotický presbytář z konce 14. století, později
přibyla nová jižní sakristie, severní přeměněna na tzv. Černou kapli.
Ještě si neodpustíme kafé a zákusek v cukrárně, nakoupíme ovoce,
hlavně jahody a domů. Dnes po večeři jdeme na mši sv. do místního
bysterského kostela zasvěceného sv. Janu Křtiteli a který je údajně
nejstarším poutním místem Panny Marie Karmelské u nás. Původní stavba pocházela asi z 12. století a prošla několika úpravami. Při
mši sv. nás kněz vítá jako poutníky i turisty a nám je tu moc dobře.
Pak nám to nedá a zase posedíme u vínečka, Marijánky se seznámily s režisérem Vojtěchem Jasným, který v Bystrém bydlí, a přivedly
ho na naše posezení. Nalévaly mu slivovičku, kterou zapíjel vínem
a pak už si poroučel, abychom mu zpívaly. Tak jo, nasadíme „Sloboděnka ide, aj čo je ma po něj…“ A pan režisér zpívá na plné pecky
s námi. Ve čtvrtek máme na pořadu město Poličku s jeho trhy a pak
hrad Svojanov. Dominantou města je kostel sv. Jakuba, v jehož věži
se narodil a část svého dětství prožil hudební skladatel Bohuslav
Martinů. Do dnešních dnů se dochovaly městské hradby zpevněné
19 věžemi, s ochozem místy přístupným veřejnosti. Hradby v délce 1220 m obepínají celé historické jádro. Na náměstí stojí jeden
z nejkrásnějších mariánských sloupů v Čechách a barokní radnice.
Hradby chtěly prozkoumat i naše dvě kolegyně a zabloudily. Ostatní
si užívali trhů na náměstí, tam si koupili laciné boty, tam šálu, dokonce česnek či nektarinku. Pokračujeme v jízdě na hrad SVOJANOV.
Nahoru se řidič bojí, tak šlapeme 600 m ke hradu a pak ještě schody
a další schody až na ochoz ve věži. Opět krásné podívání na krásné okolí. Už se zase těšíme na večeři a společné sezení. Dopijeme,
co zbylo, zajíme dobrým uzeným či škvarky, které jsme si nakoupili
a zítra po snídani odjíždíme. Zabalíme kufry, odvezeme k autobusu
před kostelem a po společném rozloučení s personálem hotelu klasickou písní „V dobrém sme sa zešli … podruhé zas dojdem“ nasedáme do našeho autobusu. Jedeme kolem Vírské přehrady, tak nás
pan řidič vysadí na malé silničce pod přehradou a šlapeme kolem
řeky Svratky, jejím údolím až pod přehradu. Nahoru nás nepustí
a ani si po schodech netroufáme, tak se pomalu vracíme k autobusu. Poslední naší zastávkou je hrad PERNŠTEJN. Někteří si koupí
vstupenku jen do hradního nádvoří (kaple, hladomorna, výstavy,
bydlení služebnictva apod.), čtrnáct lidí si zakoupilo vstupenky na II.
okruh tj. „z věží do knihovny“. Procházíme sály, obrazárnou, točitým
schodištěm přes spojovací můstek do věže 4 ročních období a zpět
do knihovny a přírodovědných sbírek. Když vycházíme z hradu, ze
svatební síně vycházejí svatebčané a tak se rychle zeptáme na jména ženicha a nevěsty s dovolením a už zatahujeme svatebčany písní
„Čí je to svatbička, čí je to veselí…..“ Když použijeme jména ženicha a nevěsty, ti na nás jen kulí oči. A všichni si to natáčejí. Výslužku
jsme nedostali a pospícháme, aby nám autobus neujel, mnozí z našich seděli jen dole na nádvoří a popíjeli kafíčko či pivíčko. Sjedeme autobusem pár metru dolů a už nás vítá další restaurace „Pod
Pernštejnem“, kde jsme si telefonicky objednali poslední oběd. Pochutnáme si, ještě pití, někteří zmrzlinu a vyjíždíme k domovu. Kus
před Brnem nás chytá objížďka, a pak z Brna až do Slavkova jedeme
krokem, poněvadž před Slavkovem je bouračka. Už se těšíme domů,
ale zároveň se někteří ptají, kam pojedeme za rok. Takže konstatuji,
že všem se náš výlet líbil, užili jsme si bazénu, masáží, výletů i společného setkání a povídání, poznali jsme nová místa, na která se už
asi nedostaneme. Je nám spolu dobře. Ještě poděkování patří našemu panu řidiči, Stanislavu Novákovi st., který nás spolehlivě dovezl
tam, na výlety i domů. Takže na shledanou příště a pojeďte s námi.
Za SZPO Vacenovice – Marie Měchurová
ROK V MATEŘSKÉ ŠKOLE
Loučíme se školním rokem 2013/14, který jsme společně s dětmi
i rodiči prožili v pěkně opravené mateřské škole.
Mateřskou školu navštěvovalo 81 děti, z toho 25 odejde do základní školy. Na příští školní rok bylo přijato 26 nových školáčků.
Vždycky na konci roku pozorujeme nejvíce rozdíly mezi dětmi,
které odchází do školy a mezi těmi mladšími a těmi kteří teprve nastoupí a říkáme si: „To byly šikovné děti, teď nám odešly a zůstaly
jen ti malí, kdoví, jak to bude příští rok.“ Ale po své dlouholeté praxi
můžu říct, že zase příští rok půjdou školy šikovné děti a zůstanou
ti malí, kteří dozrají na školáky a tak se ten koloběh opakuje jako
všechno ostatní v běhu života.
V naší mateřské škole s dětmi pracuje 6 učitelek, z toho tři mají
vysokoškolské vzdělání, jsou to ředitelka Květoslava Malá, Kateřina
Kordulová, Denisa Mikulicová, ostatní učitelky mají odborné pedagogické vzdělání a jsou to Irena Fejfarová, Milena Dobešová a Marie
Příkaská. O zdárný chod školy pečují dvě provozní pracovnice, školnice paní Andrea Příkazská a uklízečka Radka Šuralová, ty jsou pravou rukou paní ředitelky a učitelek. Musí být připraveny na pomoc
při všech nehodách, které nás každodenně potkávají od rozlitých
čajů a polévek až po ty větší, které se nám občas také přihodí. Aby
i naše bříška byla spokojená, se starají pracovnice školní kuchyně,
vedoucí ŠJ Jana Grufíková, vedoucí kuchařka Věra Křížková a její pomocnice Eva Bařáková, Blažena Hajduchová a Františka Chvátalová.
Tyto zároveň vydávají obědy ve školní jídelně.
22
Den země
Letošní školní rok jsme se zaměřili na ekologickou výchovu, založili jsme maličký chov zvířátek a zvířátkům se u nás líbí a děti se
o ně pečlivě starají. Musím poděkovat rodičům, kteří nám přispívají
krmením i podestýlkou.
V rámci eko jsme navštívili několik chovů zvířat, byli jsme např.
u koníka Faně, jehož majitelka paní Irena Šťastná nám předvedla,
jak koně žijí a co k životu potřebují. Také jsme si zasoutěžili a mohli
si vyzkoušet pravé koňské sedlo.
Děti také potěšila návštěva u Blahůškových housátek a také
u malého ochočeného vepříka u p. Růženy Šťastné. Přínosem pro
děti byla také návštěva včelaře a vycházka ke kůzlátkům u Vojtíška
Zmeškala. Vyjmenovala jsem jen část z našich aktivit, kterými jsme
chtěli dětem obohatit jejich pobyt ve školce, aby je to u nás bavilo
a rády sem chodily.
Nemohu zapomenout na vaření pro naše důchodce, kteří se
pomalu stali také malou součástí mateřské školy, a věříme, že jim
u nás chutná, protože jich neustále přibývá. Také díky tomu, že některým z nich oběd dováží pracovníci obecního úřadu, za což jsou
jistě důchodci vděčni.
Velmi bych chtěla poděkovat zástupcům obecního úřadu za podporu a výbornou spolupráci. Nemohu opomenout také pracovníky
pracovní čety, kteří nám hodně a vždy s ochotou pomáhají s pracemi, které my „samé holky ve školce“ nezvládneme.
Ráda připomenu dobré vztahy a společné akce se základní školou,
které napomáhají dobré přípravě a adaptaci děti na školu. Pro dobrý
chod mateřské školy jsou nutné i dobré vztahy s rodiči dětí.
Přejeme si, aby byly spokojeny nejen děti, ale také jejich rodiče,
všem chci poděkovat za účast a podporu na školních akcích, rodičům
předškoláků za dobrou spolupráci, ať mají ze svých školáčků jen radost a s ostatními se těšíme na společně prožité dny po prázdninách.
Všem přeji pohodové a krásné léto a po prázdninách hurá do školky.
Mgr. Květoslava Malá, ředitelka MŠ
Den země
Dětský krojový ples
Olympiáda
Třída Berušek
Olympiáda
Pečeme milostě
23
Šicí dílna
Výlet zoo
Rej čarodějnic
Vycházky vesnicí
Ve škole
Svátek matek
Konec roku
Konec roku
24
Letem světem ze základní školy
Haló, haló, volám dětem,
kdo chce s námi letem světem procestovat Zemi?
Jak a čím se cestuje? Za chvíli se startuje…
Tímto úvodním mottem naší květnové akademie s názvem Letem
světem jsme zakončili celoškolní projekt Cesta kolem světa. Akademie byla věnována maminkám a vůbec celým rodinám ke Dni rodin. Byla plánována přesně 16. května, ale nepříznivé deštivé počasí
rozhodovalo za nás. V náhradním termínu se pak uskutečnila v sále
u Letochů. Ve škole jsme díky ochotě maminek a babiček, které připravily spousty výborného pohoštění, mohli uspořádat závěrečný
raut. Moc jim ještě jednou děkuji.
Doprovodným programem byla i výstava obrázků a prací našich
žáků v tělocvičně. Všechny krásné výkresy a výrobky nás přenesly
pomyslným okénkem do světa. Prezentovaly se všechny kontinenty
a byly výtvarnou výpovědí toho, jak si to děti užily. Zároveň jsme
na školním dvoře pokřtili novou pergolu, která nám dobře slouží
jako zázemí o velkých přestávkách a stejně tak i pro výuku venku.
Díky cestovatelskému projektu do školy zavítala spousta zajímavých
hostů. Žáci si zatančili a zabubnovali se šamanem. Zaposlouchali se
do zvuků např. salašnické fujarky , didgeridoo, frčáku nebo šamanského bubnu. Zapojili jsme se do akce Kola pro Afriku a pomohli tím
vyběhat peníze na transport kol určených africkým školákům. Při
úvodní přednášce k této sbírce s panem Romanem Posoldou měli
naši školáci hodně podnětných dotazů a zajímali se o život afrických
dětí. V závěru školního roku zhlédli prezentaci ze Singapuru v podání pana Lípového.
Všechny tyto zábavnější formy výuky vyvažovala také spousta každodenní školní práce a povinností. Žáci 5. třídy a dva nadaní žáci
4. třídy počítali matematickou soutěž Klokan. Jakub Ryba (velký)
reprezentoval naši školu v matematické olympiádě s velmi pěkným
výsledkem. Úspěšná byla i účast na matematické Phytagoriádě,
kam se nominovali opět Jakub Ryba (velký) a Jakub Ryba (malý),
žáci 5. třídy. Stejně tak se věnujeme žákům s výukovými problémy,
kteří jsou vzděláváni podle vypracovaných individuálních studijních
plánů. Čtvrtá třída byla v květnu vybrána pro testování s Českou
školní inspekcí ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět-(vlastivěda, přírodověda). Své výsledky si potom mohli žáci i s rodiči projít
v počítačové učebně. Zapojili jsme se rovněž do malířské soutěže
Slovanského hradiště v Mikulčicích Čarovné barvy země a s autorkami obrázků jsme byli na slavnostním vyhlášení vítězů. V posledních
dnech června se skupina žáků účastnila sportovního klání v disciplínách (petanque, ruské kuželky a tzv. bum bác ball) pořádaných
Mikroregionem Nový Dvůr.
Mezi tradiční celoškolní aktivity patří i recyklovaní. Podařilo se
nám nasbírat téměř 5000 kg starého papíru. Děti nosily během celého roku víčka od plastových láhví, použité baterie i drobný elektroodpad. Vydělané peníze byly odevzdány do fondu, který vede paní
Petra Šťastná a eviduje příjmy i výdaje školních akcí určených pro
veřejnost.
Ve spolupráci s Českou policií jsme v rámci preventivních programů uspořádali dopolední besedu s ukázkami policejní techniky.
Prevence a bezpečnost jsou neodmyslitelnou náplní školní výuky.
Žáci teď mohou přecházet po krásně značených přechodech a řidiče nově upozorňuje i výraznější signalizace u školy. Hlavní díl zodpovědnosti je už na dětech, aby denně myslely na bezpečnost svou
i spolužáků a uměly si vyhodnotit rizikové chování u silnice.
Do školního řádu jsme podrobněji specifikovali kázeňské přestupky. Ve spolupráci se Školní radou bude tato aktualizace platná od nového školního roku. Byla tak reakcí na některá úskalí,
která jsme během školního roku řešili. Naopak při školním výletu
do Šiklova mlýna nám udělali všichni žáci svým chováním velkou
radost a výlet jsme si moc užili. Mohu tvrdit, že máme plno slušných
a vychovaných žáků, kteří si přináší dobrý vtisk výchovy z rodiny.
Ve velké většině mají zájem o školní práci a těší je studijní úspěchy.
Všichni pracovníci školy, žáci i rodiče se v únoru podíleli na anonymní anketě Mapa školy od společnosti SCIO, kde se vyhodnocovala
celková atmosféra školního prostředí, vzájemné vztahy školy, žáků,
rodičů i kvalita vzdělávání.
Některé výsledky ankety:
 atmosféra školního prostředí: Hodnocení žáků ukazuje,
že školní atmosféra je pozitivní. Dali jí 2,76 bodů ze 3 možných.
 vnější vztahy: Na základě hodnocení rodičů se naše škola
chová spíše pozitivně. Rodiče udělili 3,17 bodů ze 4 možných.
 chování a výchova: Rodiče žáků hodnotí v této oblasti
školu spíše pozitivně, a to 5,67 body ze 7 možných. V porovnání
s hodnocením rodičů žáků jiných škol bylo hodnocení naší školy
lepší než u 75% ostatních škol.
 vzájemné vztahy školy, žáků, rodičů: Rodiče jsou podle
vlastního hodnocení o dění ve škole informováni dobře. Dále
bylo vyhodnoceno, jak mohou rodiče ovlivňovat chod školy a její
budoucnost. Naše škola získala 1,78 bodů ze 4 možných. Průměrné hodnocení ve všech školách bylo 1,87 bodů.
Další podrobnější zpracování ankety je k nahlédnutí ve škole.
S nástupem školního roku 2014/2015 usedne do školních lavic 22 prvňáčků. Po prázdninách se na ně bude těšit paní učitelka
Mgr. Petra Kotásková s novou genetickou metodou výuky čtení. 14
žáků současné páté třídy se rozejde na druhý stupeň. Přeji jim, aby
své vědomosti a dovednosti uplatnili co nejlépe ve škole i v životě.
Všem školákům bych chtěla popřát radostné a dobrodružné
prázdniny se spoustou aktivního odpočinku a prázdninových her.
Hezké léto všem.
Mgr. Liběna Lisá, ředitelka školy
Den s policií
Břišní tance ve škole
25
Šimona Sabáčka, že bude muset připlatit ještě za cestu vrtulníkem,
kterou absolvoval, když byl menší, ale Šimon – hlava otevřená se
nenechal nachytat. Pan průvodčí, když nás viděl rozjařené a veselé,
všechny ve stejných žlutých tričkách s praporky Obce Vacenovice,
s maskotem plyšové včelky Máji, jen mávl rukou a nechtěl vidět ani
jízdenky. V Bohuslavicích jsme byli hodně brzy, a tak jsme vyzkoušeli všechny herní prvky, které mají na hřišti u základní školy, a nejvíc
se nám líbila velká kruhová houpačka. Tam jsme se vešli skoro všichni, kromě Natálky Lipové, která byla po úraze na vozíku. Houpačka
skučela a kvílela, až jsme měli strach, že náš nápor nevydrží, vydržela. Při hrách nám čas rychle utekl a už tu bylo slavnostní otevírání.
Předseda včelařů z Kyjova pronesl projev a nás slavnostně představil
a přivítal jako mladou posilu mezi včelaři. Fotografové si nás fotili,
novináři dělali rozhovory. No, bylo nás všude plno, úplné celebrity.
Taky jsme si to pěkně užívali. Na konec akce jsme jako vzácní hosté
dostali párek a sodovku a hurá vlakem domů. Ještě malá zastávka
na Kofolu nebo nanuk v Bohuslavické hospodě a už jsme jeli. Z Vracova opět auty do Vacenovic a jsme doma. Sláva nazdar výletu.
Během jednoho běžného včelařského kroužku nám na včelnici
přišla pošta z Brna se schválenou dotací na pořízení úlů se včelstvy
a základní vybavení. Hned jsme si otevřeli šampaňské (dětské)
a podporu řádně oslavili. Jihomoravský kraj přispěje na naši činnost
částkou 17 800 Kč. Tak už se moc těšíme, až si pořídíme vlastní úly
a budeme hospodařit na svém. Děkujeme Jihomoravskému kraji.
Musíme ještě poděkovat také našemu místnímu včelaři, panu Mikéskovi, který nám přislíbil rovněž nemalou částku na vybavení.
Díky těmto dvěma sponzorům se budeme moci starat o vlastní včelstva a to nás určitě bude bavit víc.
Včelaříci z Vacenovic
Bubnování se šamanem
Magické oko
Wikyland Brno
Včelaříci
A máme pomalu po sezóně. Ještě jsme se neoklepali po zimě a už
máme s dětmi ve včelařském kroužku po sezóně. Z části proto, že
skončil školní rok, z části, že pomalu budeme zazimovávat včely.
Zimní čas jsme strávili prací a teoretickou výukou o včelách, ale
na jaře, to už jsme se těšili do včelnice. Čekala nás kontrola včelstev
po zimě, značení nových matek, doplňování rámků, které jsme celou zimu chystali, mnohdy za prolévání vlastní krve.
Jako jediný kroužek Mladých včelařů
na Kyjovsku jsme
byli pozváni na otevírání včelařské stezky v Bohuslavicích
u Kyjova. V sobotu
12. 4. 2014 po obědě nás rodiče zavezli
do Vracova na vlak
a už se jelo. Vedoucí
během cesty škádlil
26
Včelařský výlet do Bohuslavic – vlakové nádraží Bohuslavice
Včelařský výlet do Bohuslavic
Oslava dotace na včelí úly
Co se děje ve vacenovickém Klubíčku
Letošním rokem jsme vstoupili do druhého roku fungovaní našeho občanského sdružení. Stali jsme se součástí Sítě mateřských
center, organizace sdružující mateřská a rodinná centra, která jim
pomáhá při činnosti, informuje o dění v neziskové sféře nebo předává inspiraci. Doufáme, že se i díky jejich podpoře bude naše činnost
stále zlepšovat a budeme moci nabízet nové a atraktivní programy
pro rodiny i širokou veřejnost.
Naše členská základna se v první polovině letošního roku rozrostla
na 16 aktivních členů, kteří se podílejí na činnosti občanského sdružení a mohou také využívat členské výhody jako např. vstup do herny zdarma, slevy na námi pořádané akce, levnější prodej na burze
apod.
A co jsme společně zažili?
Na konci loňského roku, těsně před Vánoci, jsme se vydali na výlet
za zvířátky do lesa. Společnými silami jsme jim nazdobili stromeček
nejrůznějšími pochoutkami, které děti vlastnoručně vyrobily.
Vánoce v lese
V únoru jsme s naší farností pořádali dětský karneval. Společně
jsme se pobavili, zatancovali, pro děti byly připraveny soutěže a velmi oblíbené malování na obličej. Každé dítě odcházelo domů s dárkem z tomboly. Byla to naše první větší akce, která se neobešla bez
menších chybiček. Příští rok pořádání karnevalu opět plánujeme,
nedostatky vypilujeme a doufáme opět v hojnou účast a vaši spokojenost. Děkujeme všem sponzorům za dary do tomboly, místní
farnosti za spolupráci a těšíme se na další společně pořádané akce.
Karneval
Na konci března jsme organizovali burzu jarního a letního oblečení. Přestože se v tomto termínu konala stejná akce v Miloticích, byl zájem ze strany prodávajících i nakupujících maminek
tak veliký, že jsme uvítali možnost pořádat burzu v sále hospody
u Letochů. Velké poděkování patří Tomáši Letochovi za slevu při
pronájmu sálu i všem, kteří se na organizaci a zdárném průběhu
akce jakkoli podíleli.
V květnu jsme uspořádali 2. ročník blešího trhu, který se však
nesešel s příliš velkým zájmem, a proto tuto akci v nejbližší době
neplánujeme opakovat.
Děti s maminkami si mohly každý týden zacvičit s Kubíkem, malým tanečníkům jsme nabídli možnost zúčastnit se tanečních hrátek pod vedením zkušené lektorky. Pro naše pohybové aktivity jsme
mohli využívat prostory tělocvičny základní školy, a tímto také děkujeme paní ředitelce za vstřícný přístup.
V letošním roce jsme rodinám nabídli nové a někdy i opomíjené
příležitosti, jak strávit společně svůj volný čas. Slavili jsme den dětské knihy spojený s předčítáním příběhu a plněním úkolů, a den
otců akcí Táta dneska frčí (kolem světa), při níž museli tatínci se
Burza
svými dětmi plnit různé zábavné úkoly a při tom cestovat po světě.
Na závěr akce jsme se sešli ke společnému táboráku.
V dubnu jsme opustili prostory staré herny na dolním konci, kde
jsme se pravidelně setkávali u společných programů (výtvarné
tvoření, čtení) nebo jsme si jen tak hráli a vzájemně sdíleli své radosti i starosti. V květnu a v červnu jsme využili slunečného počasí
a setkávali jsme se u společných her na venkovních hřištích.
27
A co pro vás ještě v letošním roce chystáme?
První prázdninový měsíc si všichni členové Klubíčka užijí zasloužený odpočinek, a už v srpnu pomalu začneme připravovat nové
prostory v ulici Jezérka, kde bychom vás chtěli od září opět přivítat.
Protože se nám podařilo získat větší objekt, můžeme dětem i maminkám nabídnout více možností, jak trávit čas spolu i každý sám.
Rádi bychom zachovali úterní cvičení s Kubíkem, čtvrteční tvořivé
odpoledne, podle zájmu maminek i dětí bychom zkusili začít s keramickým kroužkem pro nejmenší a nově připravujeme dvakrát týdně
v dopoledních hodinách dětský klub. Našim cílem je pomoci maminkám, které si potřebují něco zařídit na úřadech, navštívit lékaře,
či udělat si doma práci a nemají nikoho, kdo by jim děti pohlídal.
Jako další novinku chystáme jednou měsíčně prezentace pro
rodiče. Zatímco si děti pohrají v herně, maminky se dozví novinky
z různých oblastí: péče o děti, o domácnost, zdravý životní styl atd.
Na závěr budou vždy odměněny drobnými dárky.
Z našich pravidelných akcí vám už teď připomínáme dětskou
burzu podzimního a zimního oblečení, která proběhne 29. – 31.
srpna v sále Hospody u Letochů. Aktuální informace, identifikační
číslo i formulář můžete najít na našich webových stránkách http://
klubickovacenovice.webnode.cz/detska-burza/ či na facebooku
ve skupině Dětská burza Vacenovice. Nově můžete získat identifikační číslo a prodejní formulář také u kadeřnic Lucie Veselé, Lidky
Chvátalové a Veroniky Rygarové.
V listopadu připravujeme pro děti oblíbený lampionový průvod
a v neděli 16. listopadu nás navštíví divadelní soubor Věž z Brna
s představením Příhody včelích medvídků. Děti si budou moci
společně s čmeláky zazpívat všechny známé písničky a nebudou
chybět i ostatní oblíbené postavičky – strašák Pučmeloud či brouk
Kvapník, který pořád někam pospíchá. Už teď srdečně zveme
všechny malé i velké.
Aktuální informace o připravovaných akcích můžete získat
na webových stránkách www.klubickovacenovice.webnode.cz
a na facebookovém profilu Klubíčko Vacenovice.
Závěrem chceme poděkovat všem našim členům, příznivcům,
sponzorům a hlavně dětem, že je to všechny s námi pořád ještě
baví, že nám pomáhají a inspirují nás.
Jaroslava Blahová a Zuzana Harcová
Taneční hrátky
Vacenovští muzikanti
Po třináctém roku třetího tisíciletí, z kerého měla hromada lidí
díky téj třináctce na konci letopočtu husí kožu, ale nakonec nebyl
zas až tak špatný, došél zaplať Pán Bůh rok čtrnáctý a snáď bude
zaséj o trošku lepší, než ty roky před ním.
Je to tak, že každý z nás je aspoň trošku pověrčivý, ať už si to přizná nebo né. Třinástku a černú kočku přes cestu má rád málokdo.
Ve dvanástém zme čekali na konec světa kvůli májským kalendářom, ale ten naštěstí nedošél, a tak by ten štrnástý rok mohl byt
takovým zlomovým a od něho už by sa mělo všecko měnit enom
k lepšímu. Teho, co je potřeba změnit k lepšímu, je moc, ale nad tým
by sa měli zamyslet tí, co s tým možú a měli by neco dělat.
Naša malá, muziků si kořenící život, skupinka kamarádů sa do teho
zlomového štrnástého roka zakúsla pěkně chlapsky a to hned 15.
února, kdy zme sa z jevišťa přesunúli do hledišťa a nechali zme si
zahrát od kamarádů z Mistříňanky. Muzikantský ples, jak zme si to
nazvali a na kerý zme pozvali všeckých bývalých členů „Radostného
mládí“, sa nám moc vyvédl a už zme naplánovali za rok další. Všecí, keří dojeli, byli spokójení. Výborná, kamarádská atmosféra, společné spomínání aj zpívání, špičková muzika, setkání po rokoch, to
všecko nás utvrdilo v tem, že sa lidi majú scházat a spomínat na to,
co spolem zažili a věřte, že v našém případě teho nebylo málo.
Srandu zme zažili aj při vydávání tombole. Jedna z našich seniorek
vyhrála bednu arteplí a hlásí: „Kluci, dajte ně to negde bokem, ať to
nemosím táhnút přes sál, vezmu si to až nakonec.“ A tak tí, co to
čuli, dali bedýnku bokem pod zrcadlo, ale druzí aktivní, co to nečuli,
za chvílu bednu vytáhli a losovalo sa znovu. Naštěstí nevyzvednutých cen bylo dosť, tak sa to jaksi vybavilo. Akorát Toník Blaha furt krútíl hlavú, že tých nevyzvednutých cen je jaksi moc, co ti lidé s tema
lístkama dělajú. A tak sa nekeré ceny losovaly aj nekolikrát. Až bylo
všecko vydané, Tonda sa chytl za kapcu a zjistíl, že polovičku cen, co
nechál dvakrát losovat, měl vydat sobě, ale co už včil, že!
Mosím ešče spomenút naše vystoupení na Dni růžových vín spójeným s Děckým dněm v Chateau Valtice. Byla to krásná akce. O to
vystoupení ani tak nešlo, ale Jožka Rygar nás provédl celým provozem, sklepama, skladama, no ukázál nám celú technológiu výroby
vína ve velikém a dostali sme aj okoštovat. Jožka tam pracuje a rodina pana Šťastného, rodáka z Vacenovic, je majoritním vlastníkem
tehoto krásného moderního vinařského podniku. Vrcholem krásně
prožitého dňa, v kerém zme navštívili aj vinohrady firmy, rozhlédli
sa z vyhlídky na kopci Rajsna, navštívili přes 400 roků starý křížový
sklep, zahráli na nádvoří, aj snědli kus dobře ugrilovaného masa,
byla večerní řízená degustace. Šťastný je člověk, pro kerého je jeho
práca koníčkem. Pan Šťastný je asi opravdu šťastný, protože jeho
přednáška o víně, proložená degustací vzorků jejichž cena začínala
pod stokorunú a končila v tísícíkorunách, jeho znalosti z historie pěstování révy, přehled o současných vinařstvích po celém světe, chuť,
s jakú nám představíl každý vzorek, aj to, jak si s nama aj s manželkú
na závěr zazpívali, tak to býl ten opravdový vrchol tehoto úspěšného
dňa, kerý si, dá-li Pán Bůh, snáť ešče nekdy zopakujeme.
Vaši Vacenovští muzikanti, Libor Mikulčík
„Flašinět“
Tvoření v herně
28
Na pútním místě Medžugorie, v Bosně a Hercegovině, na místě,
kde sa už hromadu rokú zjevuje Panna Maria, bylo jedného pěkného teplého večera na temto krásném, tajemném, posvěceném
a promodleném místě shodú okolností rozhodnuté o nenásilném
vzniku kapely, teda spíš skupiny náhodně sa zešlých muzikantú,
kerých do dneška možete sem tam zahlédnút při nejakém tem
společném muzicírování. Bylo to tak, že po celotýdenní krásnéj púti
po památných místách v okolí zjevení, po každodenním sa intenzivním modlení, probudíl sa v nás ten kúsek dobrého vojáka Švejka,
stařečka Pagáča, dobrým vínkem z našich vinohradú posíleného raráška, aby tento do všeckého rýpající a všecko
zlehčující čertík v nás nevystrčíl svúj rožek a nepožďuchl
nás do večerního veselí (spíš mejdanu), jaký sa na takovéto místo snáť ani nehodí. Ale kdyš nám místní muzikanti,
pan spolumajitel ubytovny, v níž sme přespávali, s dcérama
zahráli, tož nám to nedalo a oplatili sme jím stejnú mincú.
A rozlučovací večírek sa rázem dostál do takových otáček, že
sa do dneška divím, že nás nikdo neokřík! A když už nám to
tak šlo, tak slovo dalo slovo a slíbili sme si, že na příští farní
veselici nepotřebujeme ani drahú kapelu, ani diskoborca, ale
že si zahrajeme sami. A tak kromě starých, ohleděných muzikantských ksichtú, známých z Vacenovských hudebních
seskupení, sme jak v Medžugorii , tak na veselici, mohli vidět
hrát aj novú krév, třeba klukú Bábíkových. Takže s kapelú Flašinět je to tak, nebráníme sa ničemu a nikeho sa nebójíme,
a kdo má chuť a nebójí sa, može si s nama kdykoli dojít zahrát, nebo zazpívat…
Libor Mikulčík
Flašinět a pí. D. Zátopková Žlébky 3. 4. 2014
Opovrhovaná i milovaná
To je název nové knihy našeho rodáka pana Miroslava Dekaře.
Podtitul knihy je Svár slovácké světové lidové písně, hudby a tance
s dechovou hudbou a šlágrem v proměnách času.
Pan Miroslav Dekař vydal již 13 publikací většinou vlastním nákladem a některé knihy doplňují naši místní knihovnu.
Dovolím si publikovat část dopisu, který nám spolu s knihou přišel
na obecní úřad.
Vážená paní starostko, v příloze posílám mou vydanou knihu
ve vlastním nákladu. Je určena pro případné čtenáře Obecní knihovny
ve Vacenovicích. Vacenovice a Ratíškovice byly v průběhu svého dějinného vývoje úzce spjaty různými mezilidskými vztahy. Vždyť – jak víte
– i já jsem se narodil ve Vacenovicích, křtěn v Miloticích, jako muzikant
jsem hrával s milotickou kapelou Bohouše Zbořila, ve Vacenovicích
jsem ještě jako hvizdohájek tancoval při muzice Janoše Synka, kmotra Jana Rygara ještě na staré hospodě U Letochů při osvětlení lamp,
neboť tam tehdy ještě nebyla zavedena elektrika a později dokonce již
jako muzikant hrál v tehdy nově postavené hospodě. A vůbec – ty mé
tanečnice z Vacenovic (Mařenka Šticova, atd.) –holt-mé mládí.
Vacenovice ovládli Mirové
Unikátní akce se konala v pátek 7. 3. 2014 ve vacenovické Hospodě U Letochů. O půl sedmé začal sraz místních Miroslavů. Byly
jich desítky.
„Jednou jsme seděli s kamarády v hospodě. Byl jsem tam já, Miroslav, a kamarádi Miroslavové. Pak přišel můj taťka Miroslav, kamarádův otec Miroslav, takže už se rýsoval malý sraz. Pak nás napadlo,
kolik nás ve vesnici vlastně je a že uděláme velké setkání,“ přiblížil vznik myšlenky Srazu Mirů z Vacenovic
Miroslav Novotný mladší.
Podle vacenovické statistiky z konce minulého roku
žilo v obci téměř padesát Miroslavů ve věku nad patnáct let. „Už teď máme nahlášených přes dvacet lidí.
Myslím si, že bude pěkné, když přijde kolem pětatřiceti
Miroslavů,“ doufal před srazem Novotný.
Nejstarším avizovaným účastníkem srazu byl jednasedmdesátiletý Miroslav Vaculka. „Možná ale nakonec
na setkání nejstarší nebude. Může totiž přijít Miroslav
Procházka, který se narodil o rok dřív,“ zamýšlí se hlavní organizátor.
Nejmladším zaregistrovaným na páteční večer byl
teprve tříletý Miroslav. „Není vyloučené, že se tady
Upřímně děkuji panu Miroslavu Dekařovi za milý dopis a příspěvek
do místní knihovny. Určitě si tato publikace najde dost čtenářů, vždyť
je o naší minulosti a o nás.
Jana Bačíková
Zbořilova dechovka z Milotic, v popředí Michal Macháček a Tonda Synek
objeví také Miroslav Sladký nejmladší, který má teprve rok,“ podotkl
Novotný.
Vacenovice tak byly možná první obcí, kde se v jedné místnosti
ocitlo naráz tolik Miroslavů. „Zatím jsem nikde podobné setkání
jmenovců neviděl. Co mám ohlas, tak se akce líbí zejména hospodským, kteří tak už ví, že dorazí hodně lidí,“ zasmál se pořadatel a dodal, že heslo srazu je Pijte s Mirou. (pt)
29
Zamyšlení nad sportem
V současné době právě probíhá Mistrovství světa v kopané v Brazílii, tedy jedna ze dvou nejpopulárnějších a nejsledovanějších
sportovních událostí na celém světě. I přesto, že se na tento svátek kopané naši fotbaloví reprezentanti neprobojovali, sledovanost
jednotlivých zápasů bude, hlavně co se mužů týká, velká. Za další
dva roky bude největší jihoamerická země hostit i Olympijské hry.
Všichni sportovci, ale nejen tito, se pochopitelně snaží dosáhnout co
nejlepších výsledků, aby získali popularitu a obdiv milionů fanoušků
celého světa, ale je skutečnost, že sport už dávno není sportem jako
takovým, ale i finančně hodně zajímavým, neboť se v něm točí stále
větší množství peněžních prostředků, až se člověk někdy diví, odkud
se tyto peníze získávají. A toto všechno vědí nejen sportovci, ale i realizační týmy, točící se kolem nich. A tak není divu, že se dělá vše pro
co nejlepší výsledek, někdy i za cenu podpůrných látek a dopingu.
Dopovalo se v minulosti, dopuje se a dopovat se bude i nadále.
Všichni ti, co doping podporují, budou vždy o ten pověstný krok
dále, než všechny ty komise, které mají doping zjišťovat a za případně prohřešky trestat. Uchovávají se vzorky moči, případně krve
nejúspěšnějších sportovců a až někdy mnohem později se zjistí, že
ten či onen známý sportovec dopoval. Takovým sportovcům, někdy
dokonce až po skončení jejich sportovní kariéry, se následně odebírají vybojované medaile a v případě umístění na stupních vítězů se
tak čestní sportovci posunují o místa dopředu. Není to snad jakýsi
Kocourkov na nejvyšší sportovní úrovni, obzvláště když se to děje při
takových sportovních událostech, jakými Olympijské hry beze sporu
jsou? Tak skončila například olympijská vítězka z letních her v Sydney 2000 Marion Jonesová, která tak přišla o tři zlaté a dvě bronzové
medaile. Byla potrestána a navíc si odseděla v roce 2007 půl roku
za křivou výpověď při vyšetřování svého dopingového skandálu.
Pokud se týká vysokých platů například špičkových fotbalistů,
nad kterými někdy člověk až žasne a když se přemýšlí o tom, jak se
takové finanční prostředky pro tyto sportovce shánějí, například
z televizních sportovních přenosů, nebude asi bez zajímavosti zamyslet se nad skutečností, že na tyto platy nepatrnou částkou přispívá možná i ta pětaosmdesátiletá babička někde z Kotěhůlek, která
vůbec nechápe, proč se ti fotbalisté honí za tím koženým nesmyslem
a která musí každý měsíc zaplatit stopětatřicetikorunový poplatek
pro českou televizi, z čehož se pak takové televizní přenosy hradí.
S největší pravděpodobností se nikdo z Vacenovic jako reprezentant České republiky těch nejvýznamnějších sportovních událostí
neúčastní a proto se zamysleme nad sportem v naší vesnici.
Kopaná
Nejpopulárnějším sportem u nás je beze sporu kopaná. V předloňském roce oslavil fotbalový oddíl 80. výročí svého založení. Po celou
tuto dobu nacházelo mnoho obyvatel Vacenovic v tomto sportu zálibu, bavilo se jím a někteří opravdu značně přispěli k rozvoji tohoto
sportu. Dá se říct, že v tehdejším Jihomoravském kraji, kdy naši fotbalisté hráli dlouhou dobu druhou nejvyšší soutěž v kraji, tedy 1. A třídu,
se naše vesnice dostala do podvědomí mnoho lidem, hlavně těch, kopanou se zabývajících. Vyrostlo mnoho dobrých fotbalistů, z nichž se
někteří stali trenéry, ale bylo také mnoho obětavých lidí, kteří kopané
nejen fandili, ale přičinili se také o budování hezkého sportovního
stadionu. Asi nemá smysl je zde všechny jmenovat, byla by jich celá
řada, přesto však by si jedna osoba pozornost zasloužila. Byl to pan
Štěpán Dobeš, hráč, později trenér a hlavně budovatel, který se ve Vacenovicích značně zasloužil o rozvoj sportu, hlavně kopané.
Proč se nedaří v současné době navázat na úspěchy předcházejících let, to by nejlépe zodpověděli odbornicí na slovo vzatí z řad
bývalých hráčů, funkcionářů, trenérů.
Stolní tenis
Dalším sportem, ve kterém mnoho mladých ale i starších nalézá v současné době sportovní vyžití, vzrušení sportovního zápolení
30
a také pohyb je stolní tenis. Ať stolní tenisté v modrých dresech
hrají okresní ligu, okresní přebor, soutěž nebo základ, pro všechny
tyto stolní tenisty je to určitě potěšení, které jim tento sport přináší.
Po vánočních svátcích se každoročně koná tenisový turnaj pro neregistrované hráče, který je pro některé lidi určitě jakýmsi zpestřením,
jak se snad trochu zbavit v průběhu Vánoc přibraných kil navíc.
Aby se mohl tento sport provozovat, je nutné mít pro toto vhodnou místnost ke sportovnímu soutěžení. Myslím si, že obec tomuto
vychází vstříc a bude tomu tak i nadále. I zde se vystřídalo mnoho
obětavých lidí, ať již jako funkcionář, hráč, trenér. I zde bych však
chtěl jmenovat alespoň jednoho, který se o rozvoj tohoto sportu
nejvíce zasloužil. Byl to zesnulý pan Jan Mikulčík, tedy osoba, mající
největší zásluhu o rozvoj tohoto sportu u nás.
Lehká atletika
V roce 1973 byl založen ve Vacenovicích atletický oddíl. Hlavním
iniciátorem a zakladatelem byl pan Antonín Krist. Vzhledem ke skutečnosti, že pro chlapce už existovalo sportovní vyžití jak v oddílu
kopané, tak i stolním tenisu, atletický oddíl navštěvovala většinou
děvčata, tedy mladší a starší žákyně, popřípadě i starší. Brzy po vzniku oddílu bylo do soutěží přihlášeno družstvo starších žákyň, kde
v sedmdesátých letech dosahovala děvčata celkem dobrých výsledků, pokud si představíme, že v soutěži byly třeba oddíly z Uherského
Hradiště, Hodonína, Velké nad Veličkou, tedy města dosti známá
svou lehkoatletickou činností. Od roku 1975 se každoročně pořádá nyní již tradiční Běh osvobození Vacenovic, který je i součástí
Moravsko-slovenských soutěží. Letošní 40. jubilejní ročník se konal
v sobotu 19. dubna za účasti mnoha atletů nejen z Jižní Moravy ale
také Slovenska. Na počest 40. výročí tohoto běhu byl uspořádán štafetový běh pro 40 běžců, hlavně běžkyň, z nichž každá osoba předávala štafetový prapor po uběhnutí 33 metrů, s účastí také starostky
a místostarosty.
Ředitelkou závodu je už delší dobu paní Eva Bařáková. Bohužel
bývalí funkcionáři atletiky trochu zestárli, noví, mladí, plní elánu se
hledají nesnadno. Má v dnešní době mládež ještě zájem o atletiku
v době počítačů a jiných pro ně zajímavějších činností?
Šachy
V naší vesnici existuje také šachový oddíl, který si úspěšně vede
v okresních soutěžích. I když se nedá říct, že je to sport, který tělo
fyzicky posiluje, rozhodně však rozvíjí logické myšlení lidí, je pro
šachisty vzrušující, mnozí si odehranou partii, ať vyhranou či prohranou nebo ukončenou remízou doma znovu v klidu přehrávají
a vyhodnocují. Tito lidé mohou takto získané logické myšlení využít i v civilním zaměstnání. Pokud se týká šachových výsledků, zveřejňovaných v místním informačním kanále, bylo by vhodné uvádět nerozhodný výsledek, tedy půl bodu ne jako 0,5, ale správně
½ bodu. Kdybych byl mladší, určitě bych nepohrdl možností zahrát
si šachy na dálku prostřednictvím internetu, tak jak to dnešní komunikace umožňuje, s někým z druhého konce světa, třeba s protinožci z Nového Zélandu, třeba z tichomořského ostrova Kiribati, ale
i jiných světadílů a přitom se dozvídat některé zajímavosti z těchto
tak vzdálených zemí. Toto jsou určitě vymoženosti dnešního internetu, pokud se ho využívá s mírou a člověk se nestane jeho otrokem.
Podobně jako stolní tenisté i šachisté pořádají každý rok o vánočních svátcích šachový bleskový turnaj pro neregistrované, vítěz se
pak těší z hezké odměny. Cvičení pro ženy
Je beze sporu chvályhodné, že u se u nás pořádá také cvičení pro
ženy, což je pro ně určitě povzbuzující a to nejen proto, že si mohou
ženy ve školní tělocvičně pod dohledem odborných cvičitelek zacvičit, ale také se pobavit, vyměňovat si různé názory na rodinu a děti,
a tak se ze života více těšit.
Ve Vacenovicích si vedou úspěšně i jiné sporty, jako například
futsal, kde místní chlapci hrají v zimním období okresní futsalový
přebor Hodonínska pod hlavičkou Kvasaco. Je to určitě zpestření
v zimním období, jak si kopanou zahrát v hale. U všech těchto sportů a cvičeních závisí jejich činnost v značné míře na jednom nebo
několika nadšencích, bez kterých by toto snad ani nebylo možné,
někdy v jedné osobě jako organizátor, funkcionář, případně i hráč.
V roce 2012 se stala čestnou občankou Vacenovic olympijská
vítězka, mistryně Evropy a držitelka bývalého světového rekordu
v hodu oštěpem Dana Zátopková, jejíž rodiče „jak známo“ pochází
z Vacenovic. Již tato skutečnost by měla jaksi morálně zavazovat občany naší vesnice se sportu trochu více věnovat. Je tomu tak? Stěží
říct. Snažíme se, coby občané Vacenovic sportovat? Jsou naše děti
tělesně více nebo méně zdatné ve srovnání se stejně starými dětmi, dejme tomu ze sedmdesátých let minulého století? Na toto by
asi nejlépe uměl odpovědět učitel nebo učitelka tělocviku. Pro současné děti je asi mnohem zajímavější sednout si po škole k televizi
nebo počítači a bavit se a „neztrácet“ čas sportem. Jsem toho názoru, že čas „ztracený“ sportem se jim vrátí lepším soustředěním se
na učební látku, rychlejším chápáním učení. A co my dospělí? Sportovali jsme za mlada a myslíme si, že se nás to už netýká? Znám čtyřicetileté mladíky nebo dokonce třicátníky, kteří jsou sportovci jen
coby fanoušci, televizní, případně rozhlasoví posluchači, prý to stačí.
Někteří lidé ve Vacenovicích tráví pracovní hodiny v kanceláři před
počítačem, sedí u toho, stěžují si na bolesti páteře. Říká se, že člověk je tak zdravý, jak je zdravá jeho páteř. Sedavé zaměstnání není
to nejlepší pro lidské tělo. Vím, že naprostá většina našich občanů
si článek možná přečte a nic se nezmění. Můžeme snad čekat, že
tělesně pracující muž bude po práci ještě sportovat, že prodavačka, která stojí celou pracovní dobu za pultem, bude mít snahu být
po práci ještě fyzicky aktivní, že zemědělec, který přijde v létě večer
domů, bude mít ještě myšlenky na sport? Snad podívat se na něj
v televizi. Samozřejmě mají tito lidé pravdu v tom, že tělesný pohyb
nepostrádají, někdy ho mají dokonce nadbytek. A tak o čem je řeč?
Existují i sedavá zaměstnání v kancelářích, jak pro muže, tak pro
ženy, kdy těmto lidem sport po pracovní době neuškodí. Pokud by
přece jen někoho napadlo začít po pracovní době, případně z nedostatku jiné činnosti, sportovat, učiní jen dobře. Měl by se však poradit se svým praktickým lékařem, pokud snad chce po dvacetileté
nebo i víceleté přestávce znovu začít sportovat. Asi začínat pomalu
a zátěž postupně zvyšovat. Není asi nic horšího, než se při začátku
sportovní činnosti cítit místo osvěžený, unavený. Z vlastní zkušenosti vím, že se dá například běhat po celý rok, v zimě, v létě, aniž
by se člověk při nízkých teplotách a za mrazu nachladil. Provozovat
sportovní činnost není samozřejmě levná záležitost. Víme, jak drahé je například vybavení pro lyžaře, hokejisty a jiné náročnější sporty. I pro obyčejný kondiční běh v lese si musíme zakoupit vhodnou
obuv, oblečení, případně i jiné doplňky. V dnešní době není vůbec
problém pořídit si i speciální hodinky, které nám zaznamenávají
všechno možné, od uběhnutých kilometrů až po tepovou frekvenci,
případně nás upozorní, že bychom už měli tréninkovou zátěž i snížit. Hlavně však vytrvat, a dělat to tak, aby se nám do sportu vložené
finanční prostředky i trochu vrátily a sice tak, že budeme zdravější
a možná ušetříme i na lécích. Snad nejhorší předsevzetí, začít sportovat bude, když si ho dáme někdy na Silvestra před půlnocí, a to
tak, že slavnostně prohlásíme, že od 1. ledna začneme sportovat.
Z největší pravděpodobností tento slib vůči sobě stejně nesplníme.
Na druhé straně, pokud se nám podaří své předsevzetí úspěšně splnit, budeme mít z toho dobrý pocit.
Před rokem 1989 si mnoho nás starších vzpomene na to, že se
každých pět let konala Celostátní spartakiáda, vyvrcholení bylo před
tehdejšími politickými funkcionáři v Praze na Strahovském spartakiádním stadionu. Cvičili nebo lépe řečeno nacvičovali mladí, staří,
děti, školáci, studenti, vojáci - tedy všichni co byli fyzicky jakž takž
zdatní. Určitě si vzpomeneme na náročná cvičení vojáků, tehdejší
československé armády. Povinně opálená těla vojáků, zvýrazněná
jen bílými trenýrkami, kdy vojáci prováděli akrobatická cvičení, při
nichž se možná někomu i dech tajil. Mnoho lidí řekne, že to byla
přece politika, nehodící se do nového, po roce 1989 vzniklého tržního prostředí. Ať tak či onak, národ byl alespoň jednou za pět let vyzván, aby se trochu procvičil, zasportoval, scházel se při nacvičování
a secvičných, navzájem si popovídal. Pokud si odmyslíme tehdejší
politiku, někteří lidé na tuto Spartakiádu rádi vzpomínají. Nevíme,
zda-li existuje nějaká statistika, která by vypovídala o tom, že právě
v těchto spartakiádních letech byli lidé zdravější, méně stonali, ale
v každém případě to nikomu neuškodilo. Po roce 1989 zaniklo také
ranní cvičení, vysílané pravidelně v rozhlase. Zřejmě nevíme, kolik
lidí si toto oblíbilo, kolik jich cvičilo, asi mnoho ne, ale byla tu přece
jen snaha se trochu po ránu před pracovní dobou protáhnout. Je to
snad špatně? V Německu to stále funguje.
Máme vybudovaný pěkný fotbalový stadion s krásně zelenou
travnatou plochou, jakási chlouba více jak dvoutisícové vesnice.
Samozřejmě je to zásluha hlavně funkcionářů fotbalového oddílu,
finanční pomoci obce ale i všech sponzorů ve Vacenovicích. Mnoho
sportovních funkcionářů, hlavně z atletiky, nám závidí krásné okolí
lesů, obklopující téměř ze dvou třetin naši vesnici. Opravdu ideální
prostředí nejen pro sportovce, ale i pro občany projít se v lese, aktivně si odpočinout, provětrat si hlavu, srovnat si myšlenky a načerpat
další síly pro práci. Od Rúdnické ulice vede hezká lesní asfaltová cesta téměř až do Bzence Přívozu. Při zákazu jízdy motorových vozidel
tedy ideální prostředí pro projížďku na jízdním kole a pro sportovce na kolečkových bruslích, případně pro procházku pěšky. Hlavně
v létě o sobotách a nedělích je zde velmi živo. Je žádoucí se pro tyto
sporty řádně vybavit, hlavně bruslaři a také cyklisté by měli mít přilbu, ochranu kolen a loktů, protože pád na tvrdý asfalt při dosti vysoké rychlosti může mít za následek i úraz, hlavně hlavy. Troufnu
si tvrdit, že i nově zbudovaná cyklostezka téměř od středu vesnice,
kolem Žlébek, potoka až k Vinohrádkám přiláká stejně jako lesní
stezka za Rúdnickou ulicí mnoho kolečkových bruslí a jízdních kol.
Fotbalový obránce se vychloubá před svým pětiletým synem
a říká: „Pepíčku, my když postavíme ve velkém vápně zeď, tak žádný
soupeř nám branku nevstřelí.“ Pepíček na to pohotově odpoví: „I já
jsem viděl před naší brankou nejen velké ale i malé vápno, ale nikdy
jsem neviděl na trávníku před brankou žádné cihly a písek.“
Babička zaslechne náhodou z televize informaci z hokejového zápasu: „První třetina je téměř u konce a stále se hraje bez branek“,
a reaguje na toto slovy: „Copak nejsou pořadatelé schopni ty branky
na led už konečně umístit?“
My starší si pamatujeme slovenské sportovní komentátory, nezapomenutelného Gabo Zelenaye a rozhlasovou sportovní redaktorku a komentátorku Máriu Lukačovičovou.
Gabo byl typem rozhlasového reportéra, který dovedl svými postřehy vykouzlit dění při sportovních soutěžích takovým způsobem,
že se nám posluchačům až tajil dech, i když se toho na sportovišti
nic moc nedělo.
Jednou Gabo komentoval Mezinárodní soutěž v plavání. „Vážení
poslucháči. Do cieľa chýba už len 10 metrov. Vpredu sú Američan
a pretekár zo Sovietskeho zväzu. Plávajú tak urputne, ako keby pretekali, kto z nich ako prvý pristane na Mesiaci. Diváci vstávajú zo sedadiel, povzbudzujú, kričí, revú. Už chýbajú do cieľa posledné 2 metre. Voda vrie. Ale čo to? Plavci plávajú ďalej. Bola to iba len obrátka“.
To Mária vypustila do éteru při komentování soutěže v kuželkách
následující: „Nikdy som si nepomyslela, že kolky sú tak náročný
šport, až keď som ty ich gule v ruke poťažkala“
Zdá se, že jsem vyčerpal své náměty, názory, tedy všechno to, co
jsem měl na mysli sdělit v předešlých Zpravodajích. Určitě se najdou jiní, kteří napíší hezké články a tak zveřejní své názory, náměty,
podněty, témata, týkající se nejen života ve Vacenovicích, ale i jiných
oblastí lidského života.
Vít Ingr
31
KVASACO Vacenovice
Letocha cup 2014
Růžové finále přineslo Kapacitám čtvrtý titul
Vacenovice – Překročili vlastní stín a po deseti letech se znovu dostali až do finále. Kanonýři byli podruhé velmi blízko vytouženému
triumfu, ale stejně jako v roce 2004 padli po penaltách. Z vítězství
na letošním Letocha Cupu se opět po roce radují hráči Kapacit.
Čada a spol. ovládli dvoudenní klání už počtvrté. Vyrovnaný souboj dvou tradičních účastníků turnaje v malé kopané rozhodly až
penalty, které ukončil přesnou ranou útočník Adam Paták.
Kanonýrům nepomohl k celkovému prvenství motivační proslov
spoluzakladatele týmu Marka Jaštíka, posily Vlastimil Klimek s Robinem Habáněm, zákroky brankáře Miroslava Foltýna ani góly výtečně
hrajícího Lukáše Koplíka.
Finále přineslo zajímavý fotbal i slibné příležitosti, ale góly v rozhodujícím střetnutí nepadly. Vítěze tak opět určila až penaltová
loterie. V ní měly navrch Kapacity, které proměnily čtyři ze tří pokusů. Zatímco za obhájce trofeje se selhal pouze nováček Herzán,
na mrštného brankáře Michala Gebharta nevyzráli Klimek, Koplík
ani Bartoněk.
Po střele Patáka vyletěly ruce nad hlavy a byl konec. Na Čadu se
stejně jako vloni ani nedostalo. „Byl jsem nachystaný jako pátý. Bohudík to zase rozhodl Adam Paták,“ usmíval se lídr vítězného týmu.
Kapacity se na hřišti ve Vacenovicích radovaly už počtvrté. Tým
složený hlavně z hráčů Vlkoše, Bzence a Kyjova triumfoval v roce
2004, 2006, 2013 a letos. „Musím kluky pochválit. Měli jsme opravdu těžký los. Ve vyřazovacích zápasech jsme narazili na Oranjes, Hodonín a All Stars. Věděl jsem, že to bude těžké. Je škoda, že s námi
až do konce nevydržel Michal Petula, kterému v tom vedru nebylo
dobře a odjel domů,“ pronesl Čada.
Ten do finále stejně jako zraněný Mička nenastoupil. Při šancích
Koplíka a Bartoňka ale známý okresní šutér trnul. „Byl to vyrovnaný zápas, který nakonec rozhodl náš gólman. I když jsem Michala
po základní části kritizoval, v závěru turnaje chytal fantasticky,“ pochválil Čada nového brankáře.
Dobře ale hráli i další borci v růžových dresech. „Byl to náročný
turnaj. I když se týmy dost obměnily, kvalita zůstala stejná. Letos
bylo opravdu velké vedro a hráči některých týmů byli opravdu rádi,
že vypadli. Třeba kluci ze Squadronu byli hodně vyčerpaní. Dvoudenní turnaj je hodně náročný. Důležitá
je šířka kádru,“ prohlásil člen Kapacit,
Adam Paták.
Letošní vítězové sice bouchli šampaňské a dali si pivo či štamprli, hlavní oslavy si ale nechají na sobotu, kdy zajíždějí
na turnaj do Kozojídek. „Budeme tam
i spát, takže to oslavíme až tam. Na Memoriál Páji Šrahůlka jedeme se stejným
týmem. Pouze nám pomohou bratři Lungové,“ prozradil Čada.
Jediný, kdo mohl v neděli ponocovat, byl
Lukáš Mička. „Ostatní šli v pondělí do práce, jenom on má dovolenou,“ uvedl Čada.
Letošní finalisté odehráli klání se třemi
čtyřčlennými formacemi. Oba týmy ale
z různých důvodů dohrávaly na dvě čtyřky.
„Máme takového prezidenta. Prostě pozve
všechny známé a kamarády a vytvoří tým.
Jsem rád, že to letos fungovalo i na hřišti,“
smál se trenér Kanonýrů Tomáš Vařák.
Kanonýři byli těsně po finále skleslí,
náladu si však rychle zvedli. „Je to škoda,
byli jsme blízko velkého úspěchu. Druhého místa si ale vážíme, přece jenom jsme
ve vyřazovacích bojích měli snadnější protivníky než finálový soupeř
a za sebou nechali spoustu kvalitních týmů,“ uvedl poražený finalista Lukáš Koplík.
Spokojení byli i členové družstva hrajícího pod názvem Vepřové
hlavy. Tým vedený Michalem Šprtou vyřadil Lišinovské Lišky i mladé
hodonínské dorostence. Cestu do finále mu zatarasili až Kanonýři.
V souboji o bronz zdolaly Vepřové hlavy All Stars 5:4 na pokutové
kopy. „Třetí místo nás těší. Na to, že jsme přijeli v osmi lidech, tak
jsme uhráli slušný výsledek. Samozřejmě nás prohrané penalty v semifinále mrzí, k finále nám scházel kousek, ale i bronz je pěkný. Turnaj byl totiž kvůli velkému vedru a sobotní zábavě hodně náročný,“
pronesl brankář Marek Grufík. Již v osmifinále skončili loňští finalisté
Oranjes Dubňany, favorizovaný Squadron nebo Franka Tour Prešov.
Dvanáctý ročník populárního klání nebyl pouze o fotbale. Dvoudenní turnaj v malé kopané zpestřily různé soutěže a doprovodné hry.
Šestatřicet hlaviček udělal ratíškovický útočník Tomáš Vacenovský, půllitr piva nejrychleji vypil domácí borec Jan Školař, který byl
i členem nejlepší pivní štafety. Cenu Marka Jaštíka za pozoruhodný
výkon na turnaji tentokrát obdržel futsalový rozhodčí Leoš Gryc.
Letocha Cup 2014, 12. ročník
Finále: K
apacity – Kanonýři 0:0, 3:2 na penalty
O 3. místo: All Stars – Vepřové hlavy 3:4 na penalty
Semifinále: Kapacity – All Stars 3:1, Kanonýři – Vepřové hlavy 1:1,
5:4 na penalty
Čtvrtfinále: Tour De... – All Stars 1:2, Hodonín 91 – Kapacity 0:0, 1:3
na penalty, Vepřové hlavy – Young Stars 1:1, 3:2 na penalty, Kanonýři – Monsters 3:0.
Nejlepší brankář: Michal Gebhart (Kapacity)
Nejlepší střelec: Lukáš Možíš (Vepřové hlavy) – 14 branek
Hráči sedmadvaceti týmů vypili dvaadvacet sudů piva
Vacenovice – Dvaadvacet sudů piva a patnáct beček limonády se
vypilo při dvanáctém ročníku Letocha Cupu. Tradičního dvoudenního klání se zúčastnilo sedmadvacet týmů.
„Opravdu jsme spokojení. Vyšlo nám počasí, úroveň turnaje byla
dobrá. Dovolím si tvrdit, že každým rokem kvalita mužstev stoupá.
Akorát je škoda, že se nám nedaří naplnit kapacitu čtyřiceti týmů.
To je jediná kaňka,“ pronesl jeden z hlavních organizátorů turnaje
Letocha cup 2014 – mužstvo Tour de ...
32
Letocha cup 2014
v malé kopané, Miroslav Sladký. Toho mrzí, že někteří hráči z okolních vesnic nemají o akci takový zájem jako v předchozích letech.
„Je to škoda. Dříve tu byla družstva z Rohatce, Vracova nebo Milotic,
teď se celky hodně točí,“ říká Sladký.
Letos se navíc tři přihlášené týmy do Vacenovic vůbec nedostavily.
„,Byla to pro nás komplikace, protože máme nastavený časový harmonogram a jízdní řad. Takto jsme museli některé věci za pochodu
změnit, což nebyl problém pouze pro nás, ale i pro ostatní týmy,“
pravil Sladký. O vítězství si to nakonec rozdalo sedmadvacet celků
z Moravy a Slovenska. „Žádné změny neplánujeme. Turnaj bude
i za rok dvoudenní,“ řekl záložník vacenovického Mogulu, který společně s parťákem Radkem Procházkou a dalšími pořadateli připravil
pro hráče a fanoušky několik doprovodných akcí. V sobotu večer se
fotbalisté pobavili na rockové zábavě. „Snažíme se turnaj neustále zpestřovat. V sobotu večer jsme vymysleli další soutěž, kterou
představíme již další ročník,“ pravil Sladký. Ten stejně jako v předchozích ročnících hájil barvy All Stars. Jeden z favoritů postoupil až
do semifinále, ve kterém podlehl Kapacitám. V penaltovém rozstřelu o bronz pak pořádající tým prohrál s Vepřovými hlavami. „Letos
výsledky nebyly takové, jako v předcházejících letech. V minulosti
jsme turnajem procházeli lehčeji a vypadli třeba ve čtvrtfinále nebo
semifinále. I letos jsme sice došli mezi čtyři nejlepší týmy, ale herně
to nebylo tak dobré. Vždyť jsme ani málem nepostoupili ze skupiny,“ prohlásil Sladký.
Libor Kopl
Závodní sezona poštovních holubů probíhá
Tak už se závodní sezona roku 2014 přesouvá do druhé poloviny.
Závodů pro letošní rok bylo stanoveno 20. K tomu ještě 4xnácvik.
Závodní sezona stejně jako v minulém roce byla sestavena z krátkých, středních a dlouhých tratí. Mezi dlouhé tratě se počítají závody Mayen (Německo), které se letí 2x, Bad Benthein (Německo)
a nejdelší tratí je Ostende (Belgie) vzdálené 1044 km.
V současné době 8. 6. jsme letěli Cheb-Katovický memoriál, kde
za mezinárodní účasti bylo vypuštěno tisíc poštovních holubů. Proč
Katovický memoriál?
V roce 2005 se uskutečnila Mezinárodní výstava poštovních holubů v polských Katovicích. Z neznámých důvodů se nově postavené
víceúčelová hala v průběhu výstavy zřítila a zanechala pod svými
sutinami 64 mrtvých a 256 zraněných návštěvníků výstavy. Tři mrtví byli za autobusu naší moravské
výpravy. O mrtvých holubech se
mluvilo jen okrajově. Jednalo se
o několik desítek mrtvých holubů.
Po této otřesné události se Českomoravský svaz chovatelů poštovních holubů usnesl každý rok
uprostřed závodní sezony uspořádat na počest obětí Memoriál.
A nyní se vraťme zpět k závodní
sezoně. O tomto víkendu, to je
14. 6., naši holubi poletí dva závody. Dlouhý závod z německého
Mayenu 730 km a krátký závod
z Tachova 340 km. Přál bych našim holubům šťastný let, neboť
v letošní sezoně letíme některé závody v extrémních podmínkách.
Do konce závodní sezóny čeká chovatele, a zvláště pak holuby, ta
těžší část závodění, a to ze středních a dlouhých tratí, kde už toho
odpočinku budou mít holubi méně. Závodní sezona bude ukončena
26. 7. závodem dlouhé tratě Oostende 1044 km a krátkým závodem z Krajkové u Chebu 378 km. Ještě na vysvětlenou: Nejdelší
závod z Oostende je dvoudenní, vypouští se první den kolem poledne, aby holubi nemohli přiletět v den vypuštění, a čekáme je tedy
na druhý den. Někteří holubi tuto vzdálenost zvládnou i za jeden
den. Toto rozhodnutí o pozdním vypuštění někteří chovatelé bojkotují tím, že své holuby na závod nedají. Hned po závodech dospělých holubů nás chovatele čeká nácvik a závody holoubat roč.
2014. toto se uskuteční od 9. 8. 2014 a končí 21. 9. 2014. Mladí
holubi letí čtyři nácviky a závodů 6 v délce od 166 km po Krajkovou
378 km. Po skončení celé závodní sezony, která trvá od 19. 4. 2014
do 21. 9. 2014 si každý chovatel provede vlastní vyhodnocení, které pak před koncem roku na schůzi základní organizace řešíme.
Některým chovatelům a holubům sezona vyhovovala, někteří jsou
smutní nad ztrátami někdy i kvalitních holubů.
Závěrem chci poděkovat všem našim chovatelům, zvláště těm,
kteří se o své opeřené „zázraky“ vzorně starají a naši ZO ChPH vzorně reprezentují.
Letu zdar.
Štěpán Synek
Z činnosti šachového klubu
V letošním roce historicky poprvé zasáhly do bojů na 64 polích
3 mužstva pod hlavičkou KVASACO Vacenovice. Jednalo se o dvě
družstva dospělých a jedno družstvo dětí. I když se naše dětské
družstvo představilo již v loňské sezóně, byl to jen jeden individuální turnaj. V sezóně 2013-2014 však odehrálo dětské mužstvo celou soutěžní sezónu v nejnižší krajské soutěži. Ale vezmu to hezky
od začátku a začnu družstvy dospělých.
Mužstvo A hraje soutěž Okresní přebor I., kde hraje vždy sedm šachistů. Po loňské premiéře, kdy se mužstvo neprobojovalo do bojů
PLAY OFF a hrálo ve skupině o udržení, byly letošní cíle kapitána
Jirky Neduchala jasné – probojovat se do bojů o eventuální postup
do soutěže vyšší. K tomu nám měl dopomoci také hostující Roman
Matula ze Sokola Kyjov, který nastoupil sice jen ke dvěma zápasům,
ovšem jednou výhrou a jednou remízou tak přispěl k důležitým
vítězstvím. Zvláště rozhodující duel na domácí půdě proti Jiskře
Strážnici, kde šlo o všechno. Náš A tým nastoupil v nejsilnější možné
sestavě a Jiskru jasně přehrál 5:2, kdy nikdo z domácích borců neprohrál a tak výsledek tohoto utkání rozhodl, že se mužstvo probojovalo do PLAY OFF, právě na úkor poražené Strážnice.
Ve finálové skupině nás čekala odveta s Podlužanem Prušánky,
kterému jsme podlehli těsně 3:4. Utkání bylo nesmírně dramatické,
33
protože jsme mohli v jednu chvíli zvítězit nebo remízovat, jenže šachy jsou hra nevyzpytatelná a tak jsme nakonec museli smeknout
před kvalitou soupeře. Ve druhém kole odjel náš tým do Dubňan
a letos se nám proti tomuto soupeři dařilo, protože stejným výsledkem jako v minulém kole s Prušánkami jsme dokázali Dubňany
porazit. V posledním kole, kde náš tým díky prohře v Prušánkách
měl už jen teoretickou naději na postup do vyšší soutěže, jsme
přivítali na domácí půdě tým z Veselí nad Moravou. Opět velmi
kvalitní a houževnatý celek, kterému jsme zase těsně podlehli 3:4,
což rozhodlo o tom, že Vacenovice A skončili v PLAY OFF na konečném 4. místě. To je zatím naše nejlepší umístnění v této soutěži,
kde hraje osm týmů. Mimo již tyto tři zmiňované celky z PLAY OFF,
také Hodonín, Ježov, Kyjov a Strážnice. Neméně zajímavý je fakt, že
náš tým nikdy neremízoval a nikdy neprohrál větším rozdílem než
3:4, což svědčí o vyrovnanosti zápasů a kvalitě hráčů, kteří za nás
nastupovali.
Záloha Vacenovic hrála nejnižší soutěž a tou je Okresní přebor
II. Letos se do soutěže přihlásilo devět mužstev, nově i Veselí nad
Moravou D, které tvořili děti a dorostenci. Soutěž byla po dohodě
všech stran odehrána dvoukolově, na rozdíl od OP I. Vacenovice B
nastupovali do každého zápasu v jiné sestavě, protože jsme měli
dostatek hráčů a tak si mohli zahrát všichni. Právě proti týmu Veselí
nastoupil ke své premiéře také Petr Fridrich, který jinak nastupoval
za dětský tým. Bohužel však zrovna na tento zápas přijelo Veselí
oslabeno o jednoho hráče z důvodu nemoci, a tak Peťa fakticky nehrál, protože neměl s kým. Přesto jsme s tímto mužstvem nakonec
jen remízovali. Závěr sezóny byl nesmírně dramatický, protože jsme
kromě duelu s Veselím ztratili také body v Dolních Bojanovicích.
A tak Kněždub, který nám šlapal na paty, nás mohl v tabulce ještě
přeskočit. V předposledním kole, nicméně pro naše mužstvo to byl
poslední zápas, jsme hráli doma proti záloze Dubňan, kde předvedl
famózní výkon Richard Bureš, který dokázal remízovat s ratingově
mnohem silnějším soupeřem a celková výhra nad Dubňany nám
dávala velkou šanci na zisk prvenství v této soutěži, pakliže by Kněždub zaváhal. To se nakonec potvrdilo, neboť i když měl Kněždub ještě zápas k dobru, v tomto kole pouze remízoval a tak jsme mohli již
kolo před koncem radovat z vítězství v této soutěži.
Konečně se dostávám k hodnocení vystoupení dětského mužstva, které tvořily děti z Vacenovic, ale také z Vracova, kde vede Jirka
Neduchal kroužek při DDM Vracov. Tyto děti jsou pak registrovány
pod hlavičkou našeho klubu, odtud pak dvě dívky a tři chlapci tvořili
kostru týmu. Děti hrály Krajský přebor mladšího dorostu, kde se letos přihlásilo 16 týmů z celého kraje, což byla opět rekordní účast.
Soutěž tedy byla tedy rozdělena na skupinu Brněnskou a Vyškovsko-Hodonínskou, protože jak okres Hodonín, tak Vyškov měli v soutěži po čtyřech týmech. První soutěžní setkání se hrálo ve Vyškově,
kde jsme dokázali zvítězit ve třech zápasech ze čtyř a průběžně nám
patřilo v této skupině 3. místo. Druhé setkání se odehrálo v lednu
v Ratíškovicích, kde náš celek změřil síly s dětmi Ratíškovic A + B
a Veselím nad Moravou. Rozpačitý výkon a pouze jedna remíza nás
odsunula do PLAY OUT. To se hrálo v březnu opět ve Vyškově, ale
zde již předvedly naše děti výborný výkon. Dvě výhry a dvě porážky
nad silnými celky nám zajistily v této soutěži 2. místo, což lze chápat jako výborné umístnění. Jednalo se sice o tzv. „finále B“ ale i tak
zde byla velmi silná konkurence a náš mladý tým má slibnou budoucnost. Ještě musím zmínit, že nezanedbatelný podíl na našem
úspěchu má také Josef Lacina, který za naše mužstvo hostoval, jinak
Jožka pravidelně nastupuje za Dubňany B. Dále nás reprezentovali:
Petr Fridrich, Lukáš Svoboda, Roman Novák – vacenovská větev, Pavlína a Zuzana Šebestovi, Lukáš a Michal Londinovi – vracovská větev
a Aleš Klimánek, který dojíždí z Koryčan.
Další vrcholnou akcí, které se družstvo dětí zúčastnilo, byl opět
Krajský přebor mladších žáků, ovšem v tzv. RAPID šachu, což je zkrácená hra a tato soutěž se hrála letos v Kuřimi. Tým se skládal z 6 dětí
a do našeho týmu přibyla posila z Prostějova v podobě Martina Londina. Jak už jeho příjmení napovídá, jedná se o dalšího šachistu z ro34
dinného klanu Londinů, kteří jsou roztroušeni po celé ČR. Jedna část
rodiny se usídlila ve Vracově a pro nás jsou kluci Londinovi velkou
oporou. A tak se kromě již zmiňovaných kluků Londinových, přidali
i Lukáš Svoboda a děvčata Šebestovy. Mužstvo začalo derby proti
Ratíškovicím, kterým sice chyběl jeden hráč, ale Vacenovice dokázaly přespolního soupeře s přehledem rozprášit vysoko 5:1. V konečné fázi skončilo družstvo na 7. místě ze 14 přihlášených týmů.
Mimo týmových soutěží se řada dětí účastnila individuálních šachových akcí a turnajů, převážně v RAPID šachu. Např. Okresního
přeboru, který se konal v březnu v Ratíškovicích, kde si zlatou medaili odnesl Lukáš Londin v kategorii dětí do 9 let, či Krajského přeboru žáků, který se konal v únoru v Brně-Bohunicích, kde si odnesl
bronzovou medaili Michal Londin v kategorii dětí do 8 let. Anebo
velkého šachového festivalu, který se konal na přelomu května
a června v Seči, okr. Chrudim, kde oba kluci Londinovi hráli turnaj
dvojic a skončili na 29. místě z celkového počtu 49. dvojic dětí.
Z dospělých hráčů se Jirka Neduchal a Lukáš Macek zúčastnili silně obsazeného turnaje v Bezměrově u Kroměříže, kde si poměřili
síly s řadou kvalitních hráčů z celé ČR. Oba výše jmenovaní také zasáhli do bojů v krajské soutěži, kde Jirka hostoval za SOKOL Kyjov
a Lukáš za ŠK Hodonín.
Já mohu coby nehrající kapitán „bé“ týmu zhodnotit tuto sezónu jako velmi úspěšnou a velmi bohatou na šachové akce. Ale také
sezónu náročnou jak po stránce finanční, tak i organizační. Vacenovice jsou malá obec a tak zde není mezi dětmi a mládeží o šachy
tak velký zájem, jako je tomu ve větších obcích či městech a nebýt
sousedního Vracova, jen stěží bychom mohli stavět dětský tým.
Velmi „žádaným zbožím“ jsou děvčata – těch je mezi šachistkamy
jako šafránu. Šachy jdou také mimo zájem sponzorů, kdy zejména
podpora dětí a mládeže je pro náš klub finančně nákladná a tak jako
i v ostatních sportech či zájmových sdruženích, se vše řeší za výrazné finanční podpory ze strany rodičů. Přesto všechno mohu zodpovědně prohlásit, že se mezi šachisty o Vacenovicích mluví s respektem a to nejen na okresní úrovni.
Za šachový oddíl Martin Macek
www.sachyvacenovice.blog.cz,
fotogalerie je na: www.sachyvacenovice.rajce.idnes.cz
Boj o míč
Všichni to známe - klasická neděle, zajdeme si na fotbal. Nebo ne?
Kdysi tomu tak bývalo a hřiště ve Vacenovicích bylo každý druhý víkend obklíčeno fanoušky. Kde všichni jsou? Vesnický fotbal už asi
není dostatečně atraktivní, vždyť je tolik možností, kam si v neděli
zajít. Opravené rozhledny a jiné turistické atrakce rostou jako houby
po dešti, budují se cyklostezky, tak kdo by chodil na fotbal? A kdo by
ho vlastně vůbec hrál? Není lepší přijít z práce a hodit nohy na stůl?
Vždyť fotbal je obrovská časová investice. Tréninky jsou dvakrát týdně a zhruba dvě hodiny vždy zaberou. To jsou čtyři hodiny
od pondělí do pátku a minimálně další dvě hodiny o víkendu v den
zápasu. Dohromady tedy šest hodin každý týden, to je poměrně velká porce. Za ztrátu času to zjevně považují ženy a přítelkyně fotbalistů. „Než aby vzal děcka na výlet, radši si jde na fotbal,“ říkají si jistě
některé z nich. „Než aby doma něco udělal, jde na trénink,“ doplňují
další a mají jistě pravdu.
Nejde však jen o časovou náročnost, možnost zranění je téměř
jistá. Přitom mnozí fotbalisté mají svoji živnost a jakékoliv vážnější zranění, které znemožní práci, je pro ně tedy velkou komplikací
a finanční ztrátou. Přesto to riziko podstupují každý týden hned několikrát. V kabině nenajdete nikoho, kdo nikdy neměl zranění způsobené fotbalem. Vymknuté kotníky, „otočená“ kolena, natažené
svaly, to není nic neobvyklého. To rozhodně nevypadá jako rozumná
investice, co myslíte? Přesto to někdo dělá. Z jakého důvodu?
Důvod je prostý. Láska k fotbalu, radost z reprezentace obce
a hlavně, pokud ho nebudeme hrát my, nebude ho tu hrát ani nikdo
jiný, a to by byla bezpochyby škoda. O to víc pak mrzí, když nás dojde
podpořit jen hrstka diváků a ještě víc mrzí jejich nadávky a nehezké
pokřiky. Není to ani trochu příjemné, když se snažíte a někdo vás
tituluje nejrůznějšími vulgárními výrazy. Přiznejme si, že výkony
jsou takové, jaké jsou. Na Bayern Mnichov, Real Madrid, ba ani Spartu Praha nemáme. Tým tvoří z naprosté většiny odchovanci, tedy
kluci z Vacenovic a díky tomu mají i mladí hráči možnost zahrát si
„velký fotbal“. Jsou i jiné aktivity, které mladí kluci dělávají, buďme
rádi za fotbal.
Chtěl bych tedy na závěr poděkovat všem, kteří nás nadále podporují, fandí nám, zatleskají povedené akci a třeba i přispějí nějakým
sponzorským darem. Díky.
Miroslav Novotný ml.
SK Mogul Vacenovice – fotbalový oddíl
Začátek kalendářního roku soutěžního ročníku 2013/14 byl
ve znamení příprav na jarní zápasy. Mužský celek se účastnil silně
obsazeného turnaje ZT v Dubňanech, který ukázal, jaké těžké období nás čeká k dosažení cíle záchrany soutěže A i B mužstva.
Konečná tabulka ZT Dubňany 2014
1.
Bzenec
7
6
0
1
34 : 6
18 K.P.
2.
Boršice
7
6
0
1
27 : 13
18 K.P.
3.
Hodonín
7
5
1
1
25 : 7
16 D
4.
Dubňany
7
4
0
3
22 : 15
12 I.A
5.
Krumvíř
7
3
0
4
18 : 25
9
I.B
6.
Ratíškovice
7
2
1
4
15 : 28
7
K.P.
7.
Milotice
7
1
0
6
11 : 31
3
I.A
8.
Vacenovice
7
0
0
7
2 : 29
0
I.B
Družstva mužů A i B o záchranu soutěží bojovalo až do posledního zápasu a stanovený cíl se podařilo splnit a soutěže 1. B třídu a 3.
třídu se podařilo zachránit.
A mužstvo ve složení: trenér – Bobot Zdeněk, asistent trenéra –
Broda Luděk, vedoucí – Kašík Přemysl, masér – Konečný Petr
B-mužstvo ve složení: trenér – Synek Martin, as.trenéra – Frolec
Radek st., Vedoucí – Miléř Radek
Dorost – trenér – Bábíček René, vedoucí – Macháček Michal, Bábíček Radim, Kordula Aleš
Mládežnické družstva:
žáci společně s družstvem Baníku Ratíškovice odpovědnost za činnost je na Baníku Ratíškovice. Družstva absolvovali zimní halový
turnaj v Lužicích
Trenér: Blaha Zdeněk + Novák Zdeněk, vedoucí: Koutský Stanislav
Konečné umístění mužstev ve finále OHL Lužice 2014 9. 3. 2014
starší žáci
1. RSM Hodonín B 2. Strážnice
3. Ždánice
4. Hodonín A 5. Mutěnice 6. Vacenovice/Ratíškovice
7. Lužice 8. Hroznová Lhota 9. Bzenec
10.KEN Veselí 11.Morava 12. Rohatec
Konečné umístění mužstev ve finále OHL Lužice 2014 2. 3. 2014
mladší žáci
1. Ždánice 2. Veselí n. Moravou 3. Bzenec
4. Mutěnice
5. Hodonín B 6. Hodonín A 7. Strážnice
8. Hroznová Lhota 9. Vacenovice/Ratíškovice
10. Lužice
11. Morava
12. Čejč
13. Uhřice
14. Rohatec
Spojené družstvo přípravek s Ratíškovicemi se po podzimu rozšířilo o hráče Milotic a vznikla třídohoda se společným názvem
MiRaVa. Odpovědnost za činnost je na SK Mogul Vacenovice. Zimní
přípravu absolvovali na halových turnajích OHLP ze skupin, které se
probojovaly do finále konaného v sobotu 15. 3. 2014 v hale Teza
Hodonín, kde starší dosáhli umístění 2. místo a mladší 3. místo.
Významného úspěchu pak dosáhli na turnaji E.On cupu v Hulíně
1. 6. 2014
1.
Slovácko
9.
2.
Zlín
10. Slavičín
Slušovice
18. Bzenec
3.
Vacenovice
11. SK Baťov 1930
19. Bojkovice
4.
Drnovice)
12. Uherský Brod
20. Strání
5.
Slovácko dívky 13. Chropyně
21. Zlechov
6.
Rýmařov
22. Dolní Němčí
7.
Starý Lískovec 15. Bystřice p/H
8.
Holešov
14. FKM Morava
17. HULÍN
23. Mařatice – Uh. Hr.
16. FC NESYT Hodonín 24. Buchlovice
V závěrečném krajském turnaji vítězů okresních přeborů pod
záštitou hejtmana Jihomoravského kraje se 17. 6. 2014 ve Znojmě
umístilo naše družstvo starších přípravek
1. FC Znojmo
4. MIRAVA
7. IE Znojmo 2.ČAFC Židenice 5. Kunštát 8. Hustopeče.
3. Ivančice
6. Vyškov
V oblasti údržby se nám podařilo zabezpečit výměnu oken v šatnách za plastové, vyměnit šatnové zařízení a stoly a židle v oddílové
klubovně.
Podzimní část nového ročníku 2014/15 bude zahájena v krajských soutěžích 10. srpna, předcházet bude předkolo krajského
Konečné umístění našich mužstev ročník 2013/14
družstvo
soutěž
umístění
zápasy
muži A
1. B. tř. JmKFS
10.
26
muži B
3. tř, OFS
13.
dorost
OP OFS
st. žáci
výhry
remíz
prohry
skóre
body
8
7
11
34:52
31
26
5
3
18
27:74
18
6.
22
9
3
10
67:70
30
1. tř. JmKFS
6.
22
8
5
9
78:58
29
ml. žáci
1. tř. JmKFS
5.
22
11
1
10
80:40
34
st. přípr.
KS JmKFS
bez
24
6
1
17
83:183
19
ml. přípr.
KS JmKFS
bez
24
4
2
18
st. přípr. A
OP OFS
1.
20
18
0
2
178:57
54
ml. přípr.
OP OFS
4.
18
11
1
6
148:80
34
st. přípr. B
OS OFS
1.
16
15
1
0
185:30
46
97:167
14
35
poháru 27. července 2014. U okresních soutěžích bude zahájení
o týden spíš tj. 3. srpna a předcházet mu bude také okresní pohár.
Další podrobnosti budou známy až po losovacím aktivu, který se
bude konat 27. 6. 2014.pro JmKFS a 3. 7. 2014 pro OFS Hodonín.
S programem Vás budeme informovat prostřednictvím infokanálu
a naší web stránky.
Výbor SK Mogul děkuje všem příznivcům, kteří se v průběhu ročníku 2013/14 podíleli při zabezpečování chodu a činnosti klubu,
buď finanční, materiální pomoci nebo přiložili ruce při budování,
provádění oprav a údržbě v prostorách stadionu. Věříme, že věrní
a nápomocní zůstanete i v nadcházejícím období. Přejeme všem
hodně elánu a ochoty při další možné vzájemné spolupráci. Ať společnými silami vytvoříme prostředí pro naše spoluobčany, kteří ho
budou rádi navštěvovat a hlavně, kde by měli možnost svou pohybovou aktivitu provozovat.
Závěrem výbor SK děkuje všem, kteří svůj volný čas věnují práci při řízení nebo výchově mladých sportovců, jsou nápomocní při
zabezpečování sportovního života ve Vacenovicích a zejména všem
sponzorům, OÚ Vacenovice, drobným podnikatelům a živnostníkům za dary poskytnuté v průběhu roku na zabezpečení chodu klubu a činnosti v něm. Přejeme všem hráčům, členům realizačních
týmů a samozřejmě všem příznivcům vacenovické kopané příjemné prožití letošní dovolené a hodně elánu do nastávající sezóny
2014/15.
Sekretář SK Mogul Vacenovice
Steinhübel Marián
Sbor dobrovolných hasičů Vacenovice
Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Aniž by se člověk nadal, máme
za sebou první pololetí roku 2014. Letošní rok je pro naši organizaci
zvláště významný, neboť slavíme 110. výročí vzniku „Sboru dobrovolných hasičů“ ve Vacenovicích. Za léta své existence prošla touto
organizací celá řada generací našich předků, kteří se podíleli na její
činnosti od roku 1904 až po současnost. Jsme nejstarším nepřetržitě
činným občanským sdružením
v naší obci. Od dob svého vzniku měla tato organizace různé
priority a zaměření své činnosti. Hlavním cílem jejího vzniku
byla samozřejmě snaha našich
předků bránit se následkům
požárů a být připraveni pomoci bližnímu svému. Ve skutečnosti však byla činnost daleko
širší a rozmanitější. Pořádaly
se kulturní a společenské akce,
hrálo se divadlo, pracovalo se
s mládeží. Organizace vždy
byla nedílnou součástí společenského života v obci. Je potěšitelnou skutečností, pro nás,
současnou generaci, že se podařilo navázat na historickou
působnost této dobrovolné
organizace a pokračovat v činnosti našich předků. Jako projev úcty a poděkování našim
36
předchůdcům, budou všechny námi pořádané akce v letošním roce,
pořádány v rámci oslav tohoto 110. výročí.
Činnost naší organizace v 1. pololetí letošního roku byla opět velmi bohatá. Jednak se sešla „Výroční valná hromada“ našeho sdružení, kde byla zhodnocena činnost za uplynulé období a také projednána a schválena činnost na rok 2014. Tak jako každoročně, první
letošní akcí na „Hasičském areálu“, byl v sobotu 26. 4. „Apríl Cup“,
soutěž v požárním útoku, který je také úvodní soutěží „Vacenovické
hasičské tour“ (VHT). V mužské kategorii zvítězila Mladcová (okr.
ZL) před družstvem Vések (UH) a na 3. místě se umístilo družstvo
Hodějic (VY). V kategorii žen zvítězil Radíkov (PR). Po této soutěži
jsme pro děti uspořádali zábavné odpoledne „Rej čarodějnického
dorostu“, kterého se zúčastnilo několik desítek malých čarodějů
a čarodějnic v doprovodu svých rodičů a prarodičů. Večer pak proběhla taneční zábava „Pálení čarodějnic“se skupinou PRINZ.
Druhou květnovou neděli patřil „Hasičský areál“ malým hasičům
z celého okresu Hodonín. Sjelo se jich do Vacenovic vice než 400,
aby zde absolvovaly okresní kolo hry Plamen. Pro nás bylo velmi
potěšující, že i naši mladí hasiči se dokázali v této velké konkurenci
prosadit a zejména v mladší kategorii patřili k nejlepším a obsadili
velmi pěkné 3. místo. Ve spolupráci s OSH ČMS se 17. 5. na areálu konalo „Okresní kolo v požárním sportu“ dorostu a dospělých.
V mužské kategorii zvítězilo družstvo z Mistřína, které bude reprezentovat náš okres na Krajském kole.
Ke dni dětí jsme tak jako každoročně, připravili na areálu již
V. Dětský den. Jeho součástí byl i „Pohádkový les“, tradičně pořádaný
Mateřskou školou Vacenovice. Pro děti byl připraven skákací hrad,
projížďka koňským spřežením či v koňském sedle a celá řada soutěží. Dětského dne se zúčastnilo na 200 dětí v doprovodu jejich rodinných příslušníků.
Nedělní odpoledne 15. 6. uspořádala na areálu Mateřská škola
svůj závěr školního roku. Jednalo se o velmi zdařilou akci, kdy naši
nejmenší občánci na připraveném pódiu předvedli, co se v průběhu
školního roku ve školce naučili. Za své vystoupení byli vždy odměněni bohatým potleskem od značného počtu diváků.
Poslední akcí I. pololetí letošního roku byl 28. 6. 2014 na Hasičském areálu již III. ročník „Bierfest Vacenovice 2014“ Tak jako
na velmi úspěšných předcházejících ročnících, jejichž návštěvnost
byla vždy cca 1000 osob, návštěvníci ochutnali 20 druhů v regiónu
netradičních piv a pochutnali si na bohatém občerstvení. Pro hosty
byly připraveny různé soutěže o ceny a večer pak taneční zábava se
skupinou ARTEMIS.
Sbor dobrovolných hasičů ve Vacenovicích se mimo pořádání akcí
na hasičském areálu věnuje také práci s dětmi sdruženými v kolektivu mladých hasičů. Přestože se jedná o činnost, které se novodobě
intenzivně věnujeme teprve pár let, dosahuje tento kolektiv velmi
dobrých výsledků a patří k absolutní špičce v rámci okresu. O dobré
práci kolektivu mladých hasičů svědčí jejich výsledky na soutěžích,
kdy z posledních pěti soutěží 3x zvítězili. Poděkování za dobrou práci a přístup tohoto kolektivu patří nejen jeho vedoucím, kterými jsou
David Rančík, Marta Kalužová a Lenka Kristová, ale i dětem samotným a zejména jejich rodičům. Vzhledem k tomu, že většina dětí
je mladší věkové kategorie, rádi bychom mezi sebou přivítali nové
zájemce zejména z řad dětí ve věku 12 až 15 let. Samozřejmě rádi
uvítáme i děti a mládež mimo uvedenou kategorii.
Horší situace je na úseku soutěží dospělých. Přestože je trvalým
zájmem ustavit konkurenceschopné soutěžní družstvo, vzhledem
k přetrvávajícím zdravotním problémům některých členů se toto
stále nedaří. Velmi by nám zde pomohl příchod nových členů se zájmem o požární sport, kteří by nám pomohli navrátit zašlou slávu
vacenovických hasičů v tomto sportovním odvětví.
Na II. pololetí letošního roku připravujeme zejména XXXVII.
roč. Memoriálu Mikuláše Bábíka, který je opět, po roční přestávce,
součástí nejprestižnějšího celostátního seriálu soutěží v požárním
sportu EXTRALIGY ČR v požárním útoku. Jedná se o velmi významnou akci, kdy do Vacenovic zavítá více než 70 nejlepších soutěžních
družstev z celé republiky. Význam soutěže, která se uskuteční 30.
8. 2014, je umocněn skutečností, že se bude jednat o závěrečnou
soutěž letošního ročníku EXTRALIGY. Je tedy zřejmé, že příznivci požárního sportu z širokého okolí se mají na co těšit.
Sbor dobrovolných hasičů ve Vacenovicích přeje všem svým spoluobčanům příjemné a pohodové léto a mnoho pěkných zážitků
z letních dovolených.
Pavel Bábík, starosta SDH Vacenovice
Recyklace nahrazuje ubývající zdroje surovin
Zásoby nerostných surovin na celém světě neustále klesají. Dnes
už navíc nejde jen o uhlí nebo železnou rudu. Moderní výrobky,
především elektronika, se například neobejdou bez kovů vzácných
zemin.
Ty patří mezi vůbec nejdražší materiály, které se využívají při výrobě spotřebičů. Jsou zhruba 200 krát dražší než zlato, jejich zdroje
jsou přitom velmi omezené co do množství i lokalit výskytu. Jejich
naleziště se z velké části soustřeďují například v Číně. Ta ale – stejně
jako další země s prudce se rozvíjejícími ekonomikami – stále výrazněji omezuje export těchto surovin. Důvod je prostý – začala je
využívat sama.
Typickým představitelem spotřebičů, jejichž výroba se bez těchto
vzácných kovů neobejde, jsou telefony. Mezi prvky, které z nich dělají to, čím jsou - lehké přístroje s věrným zobrazováním a kvalitním
zvukem - patří Yttrium, Lanthan, Cer, Praseodym, Neodym, Europium, Gadolinium, Terbium a Dysprosium.
Urban mining čili městská těžba
Evropská unie klade stále větší důraz na důslednou recyklaci elektrospotřebičů po skončení jejich životnosti. Hovoří se
o „urban mining“, tedy „městské těžbě“. Nemůžeme si zkrátka
dovolit nechat všechny cenné a opakovaně použitelné suroviny
zahálet ve spotřebičích odstavených ve sklepech a garážích nebo
vyvezených na skládky. Je třeba z nich tyto suroviny dostat zpět
a vrátit je do výroby.
Moderní technologie, jimiž dnes disponují zpracovatelské firmy,
umožňují efektivně separovat jednotlivé materiály, z nichž jsou
elektrospotřebiče vyrobeny. Drtivou většinu jich pak lze využít jako
druhotné suroviny.
Jde především o kovy, v menší míře o plasty a další materiály.
Opakovaně je tak možné využít téměř 90 procent hmotnosti spotřebičů, které definitivně dosloužily.
Typickým zástupcem domácích spotřebičů, které se ve velké míře
vyskytují ve zpětném odběru, je třeba populární mikrovlnka.
Největší podíl materiálů používaných při její výrobě tvoří železo.
Na celkové hmotnosti přístroje se železné komponenty podílejí
téměř 57 %. Významnější podíl pak má ještě sklo (16 %) a plasty
(12 %).
Recyklace není výdělečný byznys
Odborná recyklace navíc zaručuje, že naše životní prostředí neznečistí různé škodliviny, které jsou ve spotřebičích obsaženy. Může
jít například o oleje a další maziva, nejtypičtějším příkladem jsou
patrně freony používané dříve v chladicích zařízeních.
To vše má ale jeden háček: zpracování, které zohledňuje všechny tyto požadavky, není výdělečnou činností. Celý systém zpětného
odběru a recyklace starých spotřebičů může fungovat jedině díky
financování zodpovědnými výrobci, kteří se sdružili v kolektivních
systémech, jako je ELEKTROWIN.
37
Kolektivní systém ASEKOL uděluje
Certifikát k Environmentálnímu vyúčtování za rok 2013
Obecní úřad Vacenovice
Občané odevzdali do zpětného odběru celkem 4 457,00 kg elektrozařízení – konkrétně 145 kusů
televizí + 59 kusů PC monitorů - tj. 4 110,00 kg, dále 347,00 kg ostatních drobných
elektrozařízení.
Přínos zpětného odběru a recyklace vysloužilých elektrospotřebičů pro životní prostředí:
Obecní úřad Vacenovice
Množství sebraných
za rok 2013
Úspora elektrická energie
(MWh)
Úspora ropy (l)
Úspora primárních surovin (t)
Úspora vody (m3)
Snížení produkce
nebezpečného odpadu (t)
Snížení produkce skleníkových
plynů
(t CO2 ekv)
TV
Monitory
Ostatní EEZ
Celkem
145 ks
59 ks
347,00 kg
4 457,00 kg
23,52
7,40
8,41
39,33
418,73
180,11
597,81
1 196,65
1,41
0,62
0,16
2,19
114,97
44,83
32,13
191,93
20,54
9,72
6,66
36,92
6,37
1,91
1,55
9,83
Sběr, doprava, demontáž a následné využití frakcí zpětného odběru vysloužilých elektrospotřebičů
představuje nezanedbatelný přínos pro životní prostředí a úsporu přírodních zdrojů.
Díky zpětnému odběru:
 jednoho kusu televize (resp. monitoru) dojde k úspoře 794 litrů pitné vody
(757 litrů u monitorů), čímž nevznikne stejné množství znečištěných odpadních vod. Stejné
množství vody je například spotřebováno při 60 cyklech myčky nádobí.
 jednoho kusu notebooku se vyprodukuje o 91,5 kg méně nebezpečných odpadů. Stejné
množství nebezpečného odpadu za rok vyprodukuje 22 domácností.
 jednoho kilogramu drobného elektra nedojde k vypuštění více než čtyř kilogramů emisí oxidu
uhličitého (4,46 kg CO2 ekv.). Recyklace tak významně přispívá k čistotě ovzduší.
 sta kusů mobilních telefonů je uspořeno 475 kWh. Stejné množství elektrické energie spotřebuje
například 60 W žárovka svítící nepřetržitě téměř celý rok (11 měsíců a 12 dní).
38
Naše obec recyklací starých spotřebičů výrazně přispěla
k ochraně životního prostředí
Loni občané odevzdali k recyklaci 145 televizí, 59 monitorů a 347,00 kg
drobného elektra
Občané naší obce již několik let zodpovědně třídí elektroodpad. Nyní můžeme přesně vyčíslit,
kolik elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin či vody jsme díky recyklaci ušetřili
životnímu prostředí. Víme také, o kolik jsme snížili produkci skleníkových plynů nebo
nebezpečného odpadu. Informace vycházejí ze studií neziskové společnosti ASEKOL, která pro
nás zajišťuje sběr a recyklaci vytříděných elektrozařízení. Naše obec získala certifikát
vypovídající nejen o přínosech třídění televizí a počítačových monitorů, ale také o významu
sběru drobných spotřebičů.
Studie LCA posuzuje systém zpětného odběru CRT televizorů, počítačových monitorů a drobného
elektrozařízení. Hodnotí jejich sběr, dopravu a zpracování až do okamžiku finální recyklace
jednotlivých frakcí vyřazených spotřebičů do nového produktu. Pro každou frakci byly vyčísleny
dopady na životní prostředí. Výsledky studie jsou prezentovány jako spotřeba energie, surovin, emise
do ovzduší, vody a produkce odpadu. Konečná bilance vyzněla pro zpětný odběr elektrozařízení
jednoznačně pozitivně, a to ve všech aspektech.
.
Výsledek studie jednoznačně prokázal, že zpětný odběr elektrozařízení, i těch nejmenších, má
nezanedbatelný pozitivní dopad na životní prostředí. Zpětný odběr a recyklace např. stovky mobilních
telefonů uspoří tolik energie, kolik spotřebuje moderní úsporná lednice za více než 4,3 roku provozu.
Díky recyklaci jednoho notebooku dojde ke snížení spotřeby ropy, na kterou osobní automobil ujede
téměř 100 kilometrů, nebo dojde k úspoře 392 litrů pitné vody. Stejné množství je například
spotřebováno při 30 cyklech myčky nádobí.
„Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že občané naší obce
v loňském roce vytřídili 145 televizí, 59 monitorů a 347,00 kg drobných spotřebičů. Tím jsme uspořili
39,33 MWh elektřiny, 1 196,65 litrů ropy, 191,93 m3 vody a 2,19 tun primárních surovin. Navíc jsme
snížili emise skleníkových plynů o 9,83 tun CO2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 36,92 tun“.
Když si uvědomíme, že například osobní automobil vyprodukuje za rok provozu 2 tuny skleníkových
plynů a jedna čtyřčlenná domácnost průměrně ročně spotřebuje 2,2 MWh elektrické energie, jsou to
impozantní čísla. Proto si všichni, kteří zodpovědně třídí a přispívají tak k ochraně životního prostředí,
zaslouží obrovský dík.
Od září 2014 bude změněna svozová
firma pro vývoz popelnic.
Firma Megawaste spol. s r.o. bude vyvážet
popelnice v Obci Vacenovice každý sudý týden
v pondělí:
1. 9., 15. 9., 29. 9., 13. 10., 27. 10., 10.
11., 24. 11., 8. 12., 22. 12. 2014
Dřínovec
39
40
Obecní Úřad Vacenovice vyhlašuje soutěž pro občany Vacenovic
O NEJHEZČÍ LETNÍ ZÁŽITEK
Soutěž je pro dospělé i pro děti.
Dospělí pošlou fotografii se svým zážitkem na adresu: [email protected],
děti namalují obrázek a dopraví ho na OÚ.
Tři výherci z každé kategorie dostanou poukázky na nákup knih.
Ať už jste zažili cokoli. Skok s padákem, let balonem, dojení krav, ležení na pláži...
Foťte, děti malujte... máte čas do konce srpna.
Otevření nové cyklostezky na Vinohrádky
Slavnostní otevření nové cyklostezky na Vinohrádky proběhlo 6. července 2014 a bylo spojeno se společnou poutí k Liliovému kříži na Nákle.
Naši vlajkonoši na pouti u Liliového kříže
na Nákle
Občerstvení na cyklostezce při slavnostním otevření
41
Den farnosti Vacenovice 28. června 2014
Den farnosti – Chrámový sbor sv. Cecílie
Den farnosti
Den farnosti a nové farní centrum
Den farnosti – obsluha
Den farnosti – obsluha
42
Šachy – naši borci proti Podlužanu Prušánky
Eon cup 1. 6. 2014
Dorost
Šachy – dětský tým na turnaji v Kuřimi
Šachy – početná výprava dětí z Ratíškovic (2 mužstva)
a Vacenovic na herním setkání ve Vyškově
Vacenovický zpravodaj vydává Obecní úřad Vacenovice, 696 06 Vacenovice 243.
Členové redakční rady neodpovídají za obsah, chyby a názory jednotlivých autorů příspěvků. Redakční rada: Ing. Jana Bačíková, Ing. František Novák, Ing. Marta Grufíková, Ludmila Kacrová a Marcela Tomašovičová.
Vychází v červenci 2014. Náklad: 500 kusů. Grafická úprava a tisk: Tiskárna Šiki Kyjov.
Štafeta – 40. ročník Běhu osvobození Vacenovic

zde ke stažení - Obec Vacenovice

Transkript

Podobné dokumenty

Pozor! Natáčíme!!! - článek ke stažení v pdf

L. Barchánková - Bazény Desjoyaux 17.38 kB 05. 04. 2015

„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“

Obsah Blahopřejeme Slovo místostarostky