čtenářský deník - Telskol

ČTENÁŘSKÝ
DENÍK
Romeo a Julie
(William Shakespeare)
V italském městečku Veroně žijí dva znepřátelené rody: Kapuleti a
Montekové. Romeo Montek zklamán svou první láskou, je přemluven svými
dvěma přáteli Merkuciem a Benvoliem, aby šel na ples, který pořádají
Kapuleti na počest Juliiných 15. narozenin. Na plese se do sebe vzájemně
zamilují. Romeo pak v zahradě před domem Kapuletů vyzná Julii lásku.
Později je oba oddá kněz Vavřinec. Romeo však ještě toho dne zabije Tybalta,
Juliina bratrance, který zákeřně zabil Romeova přítele Mercuria. Vévoda již
dlouho vyhrožoval oběma rodům a za tento přestupek vypoví Romea z města.
Romeo odchází do Mantovy a rozhodne se, že Julii unese. Zatím Julie
nešťastná z toho, že se musí vdát za Parise, jde požádat o radu Vavřince.
Dostává od něj uspávající tekutinu, která ji uvede na nějaký čas do takového
stavu, že bude vypadat jako mrtvá. Vavřinec posílá posla k Romeovi
s dopisem, ve kterém stálo, aby se o Julii nebál, že se zase probudí. Avšak
posel Baltazar do Mantovy nedojede včas pro nemoc. Romeo s šíleným
zármutkem se vrací do Verony. Tam se dozví o Juliině smrti, jde do hrobky a
tam vedle ležící Julie vypije jed.
O chvíli později se již Julie probudí a když vidí co se stalo, probodne se
Romeovou dýkou. Teprve nad hroby obou milenců vidí oba rody, že pro tak
malichernou věc zaplatily jejich děti životem.
Jazykový Rozbor:
Charakteristika: příčina tragédie – lidská vášeň a náhoda (posel nedošel včas)
- Poezie i próza; komické prvky v tragédii (mluva chůvy)
Bibliografie:
1. Autor: William Shakespeare
2. Název díla: Romeo a Julie
3. Nakladatel/Vydavatel: Atlantis
4. Místo vydání: Brno
5. Rok: 1992
6. ISBN: 80 – 7108 – 042 - X
2
Lakomec
(Moliére)
Starý Harpagon, bohatý, chamtivý lakomec má dvě děti. Dceru Elišku a syna
Kleanta. Eliška se zamilovala do muže, který se jmenuje Valér. Ten, aby si
naklonil jejího otce, dal se do jeho služeb a proti své vůli souhlasil se všemi
hloupými nápady Harpagona. Kleant se zamiloval do chudé, ale krásné
Mariany. Chce si jí vzít, ale bojí se svého otce, svěřit mu svoje tajemství. Otec
ho však předběhl a oznamuje celé rodině, že se chce oženit s Marianou. Kleant
je touto zprávou zdrcen. Chce zabránit otcovu bláznivému nápadu, a proto
Kleantův sluha ukrade Harpagonovi jeho skříňku s penězi. Harpagon, když
zjistí ztrátu peněz, nemyslí už na svůj sňatek a hned se začne shánět po svých
drahocenných penězích. Podezřívá všechny lidi, se kterými přichází do styku i
své děti. Začne ihned podezřívat i svého přítele Ansela, který k němu přišel na
návštěvu. S příchodem Ansela se ale mnoho věcí vyjasnilo: Valér v něm
poznal svého otce, kterého už dlouho marně hledal a dozvěděl se, že Mariana
je jeho sestra. Valér pak žádá Harpagona o Eliščinu ruku. Ten ve své zlobě, ale
i radosti, že nemusí dát Elišce věno, nakonec svolí. Stále však oplakává své
peníze. Kleant mu tedy řekne, že jestli se zřekne Mariany, dostane svou
drahocennou skříňku zpátky. Harpagon s radostí souhlasí. Konečný souhlas
se svatbami dává Harpagon až poté, co Anselm slíbil, že je obě zaplatí.
Jazykový Rozbor:
Charakteristika: kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která
člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy; člověk
zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani na lásku; výsměch
lidské chamtivosti
- dodržení jednotky místa, času a děje, hra je psaná v próze
Kontrast: vtipná komediální zápletka, komické zábavné nedorozumění, živé
dialogy, satirický tón, výsměch
Detailní popisy: zdařilá charakteristika postav, zvláště titulní postavy
Bibliografie:
1. Autor: Moliére
2. Název díla: Lakomec
3. Nakladatel/Vydavatel: Mladá fronta
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1966
6. ISBN: 80 – 86390 – 85 – 3
3
Robinson Crusoe
(Daniel Defoe - upravil J.V. Pleva)
Tento příběh vypráví o synovi kupce Crusoa, který jel na lodi, jenž ztroskotala
na skalách. A on jediný přežil a zachránil se. Byl sám, nejdříve to nevěděl, ale
postupem času během jednoho dne se zorientoval. Druhý den si začal hledat
nějaké bydlení. Šel lesem až došel k jeskyni před kterou již v duchu viděl
nádhernou zahradu a spoustu plodů. Šel se tedy podívat dovnitř. Jeskyně byla
velká a prostorná, ale velice nepohodlná. Ze ztroskotané lodi si přinesl zásoby.
Musel si vyrobit nějaké nástroje, aby mohl nasekat dříví a ulovit si něco na
obživu. Odpoledne se vrátil před jeskyni s úlovkem a se dřevem. Začal s prací.
Vše si nakreslil na zem a podle tohoto plánu postupoval. První den postavil
postel potaženou kůžemi chycených zvířat. Udělal si také rošt a opekl si večer
maso. Druhý den postavil poličky a stoly. Asi za měsíc vypadala Robinsonova
jeskyň jako docela útulný byteček. Měl komín, podlahu ze dřeva, spižírnu, kde
udil maso a hodně nářadí. Vyrobil si nůši, ve které nosil ulovenou zvěř nebo
jiné potřebné věci. Také chytil několik koz, které se mu později rozrostly na
celé stádo. Rozhodl se, že by si mohl udělat kalendář a sluneční hodiny.
Naštěstí věděl, jak dlouho tu je, protože do stromu každý den vyrýval čárky
bylo to přesně 456 dní, co je tu. Za další rok měl udělanou krásnou zahrádku a
dokonale prozkoumaný celý ostrov do posledního místečka. Měl dokonce
postavený přístavek pro zvířata. Jednoho dne po silné bouři se vypravil na
pobřeží, kde zahlédl stopy člověka, přišel k němu, ale on už byl mrtvý avšak
našel jeho psa se kterým se zakrátko spřátelil. Na ostrově několikrát řádili
lidožrouti. Jednou je viděl Robinson jak si připravují svou další oběť. Tu se mu
podařilo zachránit jej. Protože to bylo zrovna v pátek, pojmenoval Robinson
toho šťastlivce Pátek. To už byl Robinson na ostrově šest let. Spolu s Pátkem
mohl konečně dokončit stavbu lodi. Postupně jej učil zacházet se zbraní,
nářadím a učil ho mluvit anglickým jazykem. Také se jim podařilo zachránit
Pátkova otce, při dalším nájezdu lidožroutů. Uběhne dalších pět let a u
ostrova zakotví loď, na jejíž palubě došlo ke vzpouře proti kapitánovi.
Nakonec Robinson s Pátkem a s několika lidmi, kteří zůstali kapitánovi věrní,
vzpouru potlačí a po jedenácti letech opouští ostrov. Vracejí se do Yorku, kde
předtím Robinson žil. Robinson se dozví, že jeho otec zemřel, ale matka je
velice šťastná z jeho návratu. Spolu s Pátkem vytvoří obchod ve městě.
________________________________________________________________
Jazykový Rozbor:
Charakteristika:Podrobné vyprávění, fiktivní autobiografie (inspirace pro
autora: osudy skotského námořníka Alexandra Selkrika-vysazen na
opuštěném ostrově, kde žil 5 let); forma deníku ich-forma, děj výrazně
4
potlačen (bez ústřední zápletky); dějové napětí jen v epizodách (záchrana
Pátka, vzpoura na lodi)
Kontrast: na první pohled bezvýchodná situace – možnost přežití, naděje
Detailní popisy: příroda, pracovní postupy + etické a náboženské úvahy,
přesvědčivost, romantický obraz všedního dne, reportérská dokumentárnost,
působivé propojení faktů a fikce
Vliv na vznik žánru tzv. robinsonád, na J. Verna aj.
Bibliografie:
1. Autor: podle románu Daniela Defoa volně přepracoval Josef V. Pleva
2. Název díla: Robinson Crusoe
3. Nakladatel/Vydavatel: Olympia
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1986
6. ISBN: 27 – 030 - 86
Stařec a moře
(Ernest Hemingway)
Hlavním hrdinou je starý rybář Santiago. Stařec už osmdesát čtyři dnů neměl
štěstí a neulovil ani rybičku. Dříve mu pomáhal chlapec, jménem Manolin, ale
rodiče mu zakázali kamarádit se a pomáhat starci, který nic nevydělá. Proto se
spolu jen potají scházeli u chatrče starce. Na moře musel jet, ale stařec sám.
V ten den stařec tušil, že něco velkého chytí. Vyjel na moře, přichystal udice a
čekal. Dostal se až na otevřené moře, a tam mu zabrala ryba. Byl to obrovský
mečoun. Celé odpoledne, celou noc, celý následující den a další noc táhla ryba
starcovu loďku. Teprve potom se unavila a stařec ji mohl harpunou zabít.
Rybu, která měřila více jak pět metrů, přivázal k loďce a vydal se na zpátky
cestou do přístavu. Rybu ale ucítili žraloci a napadli ji. Stařec je zahnal, ale
připlulo celé hejno žraloků. I když stařec bojoval ze všech sil, sežrali mu celou
rybu až na kosti. Stařec byl vysílený, tak padl do člunu a proud ho unášel ke
břehu. V přístavu všichni obdivovali kostru velké ryby, ale starcovi to nebylo
nic platné, protože potřeboval prodat maso, aby měl peníze. Ale i tak nezoufal
a rozhodl se, že vyjede na moře znovu…
________________________________________________________
5
Jazykový rozbor:
Charakteristika: úvaha o hrdinství člověka, nezdolnosti, souboj člověka
s přírodou a úzké sepětí s ní; smyslem lidského života a štěstí není zisk,
bohatství, ale hluboké uspokojení, čestný zápas, vypětí sil k uskutečnění cíle:
„Člověka je možno zničit, ale ne porazit”;obraz krásy lovu a boje
Kontrast: Jednoduchý příběh, prosté pojmenování aktérů – stařec, moře, ryba
Odkazy ke křesťanské symbolice (utrpení starce, těžké lano jako kříž, stigmata
ran na jeho dlaních)
Spisovný jazyk, k oživení děje a obrazu prostředí v překladu ponechány
španělské výrazy; úsporný výraz, strohá stylizace vět, zvláště v dialogu
________________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Ernest Hemingway přeložil František Vrba
2. Název díla: Stařec a moře
3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1985
6. ISBN: 01 – 025 - 85
Markéta Lazarová
(Vladislav Vančura)
Děj: Děj se odehrává v turnovských a boleslavských lesích, částečně v Mladé
Boleslavi.
Na hradě Roháčku žil loupeživý rytíř Kozlík se svojí ženou a sedmnácti dětmi.
Nastaly pro něho zlé časy, neboť král vyhlásil válku všem, kdo ohrožovali
bezpečnost obchodních cest. Kozlík vyslal svého syna Mikoláše s žádostí o
pomoc k sousedovi , drobnému zlodějíčku Lazarovi, kterým však dříve
pohrdal. Lazar jeho spojenectví odmítl, Mikoláš byl jeho lidmi napaden a
zraněn. Kozlík odtáhl se svou tlupou do lesů. Vzal s sebou i zajatce Kristiána,
syna cizího hraběte, kterého přepadli na silnici. Kozlíkova dcera Alexandra se
do něho zamilovala a snažila se mu pomáhat.
Mikoláš přepadl Lazarovu posádku a jako kořist si odvedl Markétu
Lazarovou, kterou její otec slíbil klášteru. Mikoláš brzy získal její lásku a vzal
si ji za ženu. Markéta trpěla výčitkami, že porušila závazky vůči klášteru a
Bohu.
Kristiánův otec se s hejtmanovým vojskem snažil syna najít. Vojsko brzy
udeřilo na Kozlíkův tábor. Lupiči podlehli přesile, zachránilo se jen pár mužů
vedených Mikolášem. Odešel s nimi i Kristián, který se zamiloval do
Alexandry. Později se vrátil ke svému otci, ale nemohl zapomenout na
6
Alexandru a tak ji začal opět hledat. Bloudil lesy, hladověl, nakonec zešílel.
Alexandra ho našla naprosto vyčerpaného, v nenávisti, že ji opustil, ho zabila.
Teprve pak si uvědomila, jak hluboce ho milovala. Alexandra i Markéta odešly
do vesnice, aby se vypovídaly ze svých hříchů. Alexandra byla zajata a
uvězněna. Markéta na přání otce odešla do kláštera. Mikoláš sháněl vojsko,
aby mohl osvobodit otce a bratry.
Výprava ztroskotala, lupiči byli pobiti a Mikoláš uvězněn. Nad ním a jeho
bratry i otcem byl vyřknut ortel smrti. Jejich popravě přihlížely i Markéta a
Alexandra (obě čekaly děťátko). Alexandra si po porodu vzala život (měla být
popravena), Markétě bylo odpuštěno.
________________________________________________________
Charakteristika: Vrcholné dílo české předválečné prózy. Román ze života
loupeživých rytířů, je namířen proti společnosti, která člověka omezuje.
Hlavní postavy: Markéta Lazarová, Kozlík, Mikoláš, Alexandra, Kristián ml.,
Krisitán st., Lazar, Pivo, Kateřina.
________________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Vladislav Vančura
2. Název díla: Markéta Lazarová
3. Vydavatel /Nakladatel: Maťa
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2004
6. ISBN: 80 – 7287 – 086 - 6
Gulliverovy cesty
(Jonathan Shift)
Potom, co se Lemuel Gulliver oženil, se vydal na svou první plavbu. Neměl
štěstí a tak ztroskotal. Doplaval na pevninu do země Liliputánů, což byli velmi
malí lidé. Nejdříve ke Gulliverovi neměli důvěru, a proto ho připoutali. Ale
protože se choval velmi dobře, brzy ho pustili. On jim pak prokazoval
nejrůznější služby. Například jim pomohl porazit nepřátele z ostrova
Blefusku. Ale i přesto musel odejít. A tak, když našel člun, vydal se na cestu
domů. Ale doma se nezdržel dlouho a vydal se na svou druhou plavbu. Při ní
musel plout člunem pro vodu na blízkou pevninu. Ostatní z lodě se lekli obra
a odpluli. Gulliver proto musel zůstat u obrů na ostrově Brobdingrag. Žil u
7
sedláka a pečovala o něho sedlákova dcera. Protože ho sedlák za peníze
ukazoval, procestoval Gulliver zemí obrů. Jednoho dne Gullivera unesl orel a
pustil ho do moře, kde ho našli lidé, a vzali ho s sebou do Anglie. V Anglii
Gulliver nevydržel dlouho a vydal se na svou třetí plavbu. Na ní byl zajat
piráty, kteří mu dali člun a trochu jídla - slíbili mu totiž, že ho nezabijí. Doplul
na ostrov, odkud uviděl létající ostrov - Laputa. Lapuťané ho vzali na ostrov a
Gulliver poznal, že znají jen matematiku a hudbu. Gulliver byl vysazen v
Balnibarbi, kde navštívil akademii plnou bláznivých vědců. Potom se dostal
na ostrov Glubbdubdrib - ostrov čarodějníků a kouzelníků, kde měl možnost
mluvit s duchy. Pak se Gulliver plavil do Lugnaggu, kde poznal několik
nesmrtelných lidí. Pak do Japonska, Holandska až do Anglie. Odtud odplul
jako kapitán lodě na svou čtvrtou, poslední plavbu. Na moři se proti němu
spiklo mužstvo a vysadilo ho na pevnině. Gulliver tam poznal Jahuy - zvířata
podobná lidem s příšerným chováním. Gulliver je neměl rád, protože v nich
stále víc a víc poznával sebe a své krajany. Dále na pevnině poznal
Hvajninimy - moudré mluvící koně. Gulliver bydlel u jednoho Hvajninima a
vyprávěl mu o Anglii. Hvajninimovi se Anglie nelíbila. Gulliver musel
odplout, protože měli být Hvajninimové vyhubeni, ale nechtělo se mu. Doplul
do Nového Holandska, kde ho našli Portugalci. Gulliver s nimi nechtěl
odplout, protože nechtěl žít s Jahuy (lidmi). Nakonec Portugalci Gullivera
přesvědčili a on s nimi odplul do Anglie. Musel se smířit s tím, že bude žít s
Jahuy.
________________________________________________________
Charakteristika: Utopický román anglického spisovatele, který pod pláštěm
imaginárního cestopisu skrývá satiru na soudobé poměry v zemi.
Děj je rozdělen do čtyř kapitol, ve kterých se hlavní hrdina Lemuel Gulliver
ocitá v různých zemích, stává se obrem, liliputem a je Hvajninijci označován
jako Jahu.
Hlavní postavy: Lemuel Gulliver lodní kapitán, bývalý ranhojič, objevovatel
jako cizinec je svědek, pozorovatel situace, nebo podroben příkořím
________________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Autor Jonathan Shift, Překladatel Aloys Skoumal
2. Název díla: Gulliverovy cesty
3. Vydavatel /Nakladatel: Nakladatelství Státní nakladatelství krásné
literatury hudby a umění
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1958
6. ISBN: 80 – 00 – 01368 - 1
8
Epos o Gilgamešovi
Příběh začíná ve městě Uruku, kde vládne mocný a krutý král Gilgameš, který
je ze dvou třetin bůh. Protože jsou jeho poddaní zrovna zaměstnáváni
kolosálním dílem, staví hradbu okolo města, tak aby muži byli výkonnější,
zakáže jim styk se ženami. Ty si proto stěžují u boha Anu. Ten je vyslyší a
stvoří Enkidua, polodivokého tvora, který začíná požírat ovce Gilgamešovým
poddaným. Ti si na polozvíře stěžují a tak Gilgameš dá Enkiduovi nevěstku
doufajíce, že ho od jeho činnosti odradí. Po šest dnů a sedm nocí si Enkidu s
nevěstkou Šamchatou užívá. Když se pak chce znovu vrátit ke zvěři tak zjistí,
že se ho už bojí. Tak jde hledat přítele. Najde ho v Gilgamešovi. Gilgameš má
dva sny ve kterých se mu zdá, že na něj spadl meteorit, a že objímá sekeru.
Oba dva sny mají představovat Enkidua. Na počest přátelství se spolu
vydávají do cedrového lesa, aby zabili krále chudoby a bídy Chumbabu. V
cedrovém lese ho zabijí a z nakácených cedrů postaví dveře pro chrám. Na
počest vítězství uspořádají hostinu. Na hostině se do Gilgameše zamiluje
bohyně Ištar a nabídne mu manželství. On ho nepřijme a vytkne jí všechny
předešlé milence. Ona se rozzlobí a za trest na Gilgameše sešle nebeského
býka. On ho ale přemůže a vrhne bohyni kýtu z býka do obličeje. Bohové za to
potrestají Enkidua, kvůli čemuž umírá. Gilgameš se hodně trápí, ale potom
odchází hledat nesmrtelnost. Dozví se, že na ostrově bydlí Uta-napištim. Cesta
k němu, ale vede skrz moře, které může přejít pouze se vzácnými soškami.
Když je získá tak je ale v hněvu rozbije. Přes moře se musí tedy dostat jinak.
Vyrobí si bidla. Po jednom použití je ale musí odhodit do vody, aby si
jedovatou vodou nepotřísnil ruce. Bidla mu dojdou a on musí napnout nad
sebe oděv místo plachty. Po příjezdu na ostrov mu Uta-napištim poví že se
nesmrtelným stane pouze tehdy, když bude sedm dní a nocí bdít. On je však
po cestě příliš vyčerpán, proto téměř okamžitě usne. Aby mu Uta-napištim
dokázal, že usnul, nařídil své ženě, aby každý den pekla pecen chleba a
položila ho vedle jeho hlavy. Když se po sedmi dnech Gilgameš probudí,
uvidí vedle sebe sedm chlebů. Při odjezdu se dozví, že může pořád mládnout,
když sní bylinu z mořského dna. Potopí se tedy pro ni, ale pak, když se na
druhém břehu chce osvěžit, sežere mu květinu had ze studně. Gilgameš se
poté vrací zpět do Uruku poučen že člověk se může stát nesmrtelným jedině
svými činy. Hradbou, kterou nechal postavit před svým odchodem za
hledáním věčného mládí. Takže celý příběh končí, stejně jako začal, u městské
hradby.
________________________________________________________
9
Charakteristika: Epos o Gilgamešovi je do dnešní podoby poskládán z
několika různých tabulek, které se na světě zachovaly, tudíž je občas jejich
obsah rozdílný. Z toho též vyplývá, že podstatná část je zlomkovitá a musíme
si představit děj, ale to dílu neubírá na zajímavosti i po tisících letech. Poprvé
byl přeložen do češtiny až kolem r. 1950. Originální jazyky pochází z období
antických civilizací.
Hlavní postavy: Gilgameš: sumerský vládce, polomytická bytost, ze dvou třetin
bůh a z jedné člověk, moudrý, všeho znalý
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Z akkadských, sumerských a chetitských originálů přeložili a
úvodními studiemi opatřili Jiří Prosecký, Blahoslav hruška a Marek Rychtařík
2. Název díla: Epos o Gilgamešovi
3. Vydavatel /Nakladatel: Lidové Noviny
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2003
6. ISBN: 80 – 7106 – 517 – X
Dvacet tisíc mil pod mořem
(Verne Jules)
Psal se rok 1866 a v anglických listech se objevila zmínka o jakémsi tvoru
ohromných rozměrů, který napadá lodě a potápí je. Článek se šířil tak rychle,
že se brzy dostal až do Ameriky. Tam se o něm dozvěděl prof. Aronnax a
sluha Conseil a okamžitě přijal pozvání od kapitána Farrroglita na loď
Abraham Linkoln. Tam poznali známého harpunáře Neda Landa. Loď
proplouvala všechna moře a oceány křížem krážem, ale na ohromného tvora
nenarazila. Až jednou večer spatřili světelnou záři vycházející kousek od lodi.
Abraham Linkoln se pustil tvora pronásledovat. Ale nestačil mu. Najednou se
však obluda otočila a plula ohromnou rychlostí směrem k lodi, se kterou se
vzápětí srazila. Prof. Arronax a sluha Conseil spadli do vody. Volali o pomoc,
ale loď plula s protrženým bokem zpátky. Z vody je zachránil až harpunář,
který seděl na hřbetě toho neznámého tvora. Zjistili ale, že to není ryba, nýbrž
ponorka! Ta se najednou začala potápět! Všichni křičeli a dupali, až z ní vylezli
čtyři muži a vtáhli je dovnitř do tmavé komory. Tam je až po dni navštívil
jakýsi muž, který se představil jako kapitán Nemo. Prý se právě nacházejí v
ponorce Nautilus, z níž se nikdy nesmí dostat, aby nevyzradili tajemství.
Kapitán se však spřátelil s profesorem a začali spolu podnikat výlety do
mořských hlubin. Ačkoliv všichni tři viděli něco, co nikdy nikdo neviděl
10
desítky let (např. nedodělaný Suezský průplav, "mořské lesy", propluli všemi
oceány a málem zemřeli udušením na Jižním pólu uzavřeni v mase ledu),
harpunář Ned Land se nesmířil s tím, že by se nedostal z té prokleté ponorky
ven. Vhodná chvíle nastala až v Atlantském oceánu nedaleko Skotska.
Přesvědčil i profesora, který byl velmi rozzloben na Nema, protože potopil
loď plnou nevinných lidí. Na člunu se z ponorky dostali do strašného víru.
Měli velké štěstí, protože je našli rybáři na pobřeží. Co se stalo s kapitánem
Nemem a jeho ponorkou se už ale nedozvěděli.
________________________________________________________
Charakteristika: Rozhodně jedna z nejlepších knih Julese Verna. Navíc
postava kapitána Nema je obklopena zajímavou rouškou tajemství. Celkově je
výborně psychologicky zpracována.
Hlavní postavy: kapitán Nemo, profesor Aronnax, sluha Conseil, harpunář Ned
Land,
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Jules Verne
2. Název díla: Dvacet tisíc mil pod mořem
3. Vydavatel /Nakladatel: Albatros
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1976
6. ISBN: -
Zabiják
(Emile Zola)
Gervaisa se přistěhovala z venkova do Paříže i se svými dvěma syny Claudem
a Štěpánem a milencem Lantierem. Ten ji však opustí s jinou - nevěstkou Adélou.
Gervaise je to líto, ale vzchopí se a začne tvrdě pracovat, aby se mohla postarat o
svou rodinu. Vzhledem k tomu, že je to moc pěkná a pracovitá žena, začne jí
"nadbíhat" klempíř Coupeau. Gervaisa svolí a vezmou se. Zařídí si pěkný byt,
mají se rádi, pracují, Claudea pošlou do učení. Když si našetří peníze, začne se
Gervaisa poohlížet po nějaké prádelně, chce si zařídit svou vlastní.
Jednoho dne Coupeau spadne při práci ze střechy a vážně se zraní. Gervaisa
rozhodne, že ho bude ošetřovat doma sama a že doktor k nim bude docházet. To
jí však stálo všechny našetřené peníze na prádelnu. Coupeau se pomalu
uzdravuje, ale stává se z něj "povaleč a opilec".
11
Gervaisa si půjčuje peníze od truhláře Goujeta, který je do ní velmi zamilovaný, a
zařizuje si prádelnu. Coupeau stále nepracuje a tak sama živí celou rodinu Coupeaua, dceru Nanu, maminku Coupeaovou a Štěpána, kterého dá ke
Goujetovi do učení. Nestačí ani splácet dluhy, protože Coupeau všechny peníze
propije a projí. Z Gervaisy se také stává lenoška. Objevuje se Lantier, její bývalý
milenec, spřátelí se s Coupeauem a nastěhuje se k nim do prádelny. Lantier
pomáhá Coupeauovi propíjet prádelnu a tak se po čase Gervaisa nedobrovolně
rozhodne, že se z prádelny vystěhují, protože nemají na nájem a místo nich si v
prádelně zřizuje krámek se sladkostmi Virginie - Adélina sestra. Lantier zůstává s
Virginií. Matka Coupeauová už dávno zemřela a z Nany se stává nevěstka, stále
utíká z domova.
Coupeau víc pije, nenosí peníze domů a Gervaisa už dělá jen tu nejhorší práci a
začne taky pít. Coupeau se z alkoholu zblázní, několikrát jde do léčebny a umírá v
deliriu. Gervaisa pak pojde hlady a zimou.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Gervaisa, Coupeau, Lantier, Virginie, Nana, Claude, Štěpán
Hlavní myšlenky:
• autor poukazuje na to, jak alkohol = zabiják ničí člověka a varuje před
ním
• obraz úpadku a zmaru lidských životů v prostředí bídy a alkoholu
• kritika životních podmínek nejnižších vrstev
Kompoziční prostředky:
• vulgarismy a argot
• rozsáhlé popisy pocitů, míst a vztahů
• naturalistický román
• chudinské čtvrti, kde občas nezbude nic jiného než propít všechny
vydělané peníze a snažit se zapomenout na tvrdou realitu
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Emile Zola
2. Název díla: Zabiják
3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1969
6. ISBN: 01-004-69
12
Zločin a trest
(Fedor Michajlovič Dostojevskij)
Bývalý student Rodion Raskolnikov, původem z vesnice, nyní žije v Petrohradu.
A kvůli nedostatku peněz odešel ze studií a musel si někde najít nějaký podnájem.
Sehnal ho u staré lichvářky Aleny Ivanovny. Ne že by Alena byla tak
dobrosrdečná a nechávala u sebe bydlet mladé studenty bez peněz, ale ona byla
velmi bohatá a jen si chladnokrevně na studentech přivydělávala. Raskolnikova to
pomalu ale jistě začíná štvát, protože prokoukne Aleninu hru. A tak přijde na
myšlenku, že Alenu zabije, aby tím pomohl sobě a jiným lidem žijícím ve stejné
bídě jako Raskolnikov. Tím zdůvodňuje, že plánovaná vražda je etická. Protože
lidé nemají peníze na bydlení, tak u Aleny nechávají zastavovat různé věci.
Jednou se Raskolnikov rozhodl, že si půjde prohlédnout její byt, kam Alena dává
zastavené věci a peníze. Před svým rozhodnutím zajde do hospody, kde se
seznámí s bývalým úředníkem, který mu vypráví o svém životě. A dostává se ke
kapitole, že už vlastně úředníkem není, protože se dal na alkohol, a tím ztratil
svou práci. Dál vypráví o své dceři Soně, která se kvůli otcově nezaměstnanosti
musela stát prostitutkou, aby uživila rodinu své nevlastní matky a především
sama sebe. Druhý den je odhodlaný k vraždě. Hned ráno dostane dopis od své
matky, která píše, že jeho sestra Duňa si bude brát bohatého právníka Lužina a
obě se přestěhují do Petrohradu. To Raskolnikova rozzlobí, protože on s jejich
svatbou zásadně nesouhlasí. Jde ven a na tržišti se dozví, že sestra Aleny Lizaveta,
nebude na zítra v sedm hodin doma. Tak vyčká s vraždou na druhý den. Vezme
kousek dřeva a plíšek zabalí do papíru a zaváže. Takto vyrobil "zbraň" na Alenu.
Má v úmyslu vhodit jí to do okna a až to bude Alena zdlouhavě rozbalovat, praští
ji zezadu sekyrou a tím jí zabije. Sekyru sebral domovníkovi. Balíček hodí do
okna, Alena ho rozbaluje a on jí zabije. Poté se začne rozhlížet po pokoji a když
narazí na truhlu, tak v ní začne hledat. Vtom se Lizaveta vrátí domů. Raskolnikov
zpanikaří a zabije jí také. Je v šoku z toho, co udělal. Zahladí stopy, umyje i
sekyru. Když už je vše v pořádku, přijdou k venkovním dveřím dva muži.
Začnou zvonit a lomcovat dveřmi. Nikdo jim však neotevře. Obě sestry jsou
mrtvé a Raskolnikov se nehodlá prozradit. Muži poznají, že je zamčeno zevnitř na
petlici, jeden muž odejde pro domovníka a po chvíli ho následuje i ten druhý.
Raskolnikov uteče s několika drahými věcmi z bytu. Na schodišti uslyší hlasy
domovníka a obou mužů. Vyděšený se skryje v pokoji, ve kterém před chvílí byli
malíři. Neví o tom, ale upadne mu tam jedna z ukradených Aleniných věcí. Po
chvíli vyjde z pokoje, cestou vrátí domovníkovi sekyru a vrací se zpátky k sobě
domů. Z toho, co udělal, onemocněl, dostal horečku a blouznil. Druhý den dostal
obsílku od policie a dostal strach, že se na jeho zločin přišlo. Neváhal, a i v
horečkách se na policii dostavil. Naštěstí to bylo jen kvůli dluhu na nájemném.
Avšak vyslyšel rozhovor policistů Petardy a Zametova o vraždě Aleny Ivanovny.
Ze šoku na stanici omdlel. Když se vrátil zpátky k sobě do bytu, vzal všechny
13
ukradené věci a rozhodl se je ukrýt u jednoho domu pod kamenem. Dozvěděl se,
že už byl nalezen viník z Aleniny vraždy. Vyšetřovatel Porifirij obvinil jednoho z
malířů pokojů Nikolaje, který našel jeden předmět v pokoji, nevěděl komu patří a
tak s ním zaplatil v hospodě. Tak na to vyšetřovatel přišel. Raskolnikov jde za
svým bývalým spolužákem Razumichinovem, který mu nabízí práci na překladu
knihy, ale Raskolnokov odmítá. A odejde. Doma ho navštíví budoucí zeť,
nastávající jeho sestry, Lužin. Oba se velmi pohádají a Lužin uraženě odchází.
Navštíví ho Razumichin a začíná se o něho kvůli nemoci starat. Raskolnikov
nevydrží nátlak svého okolí a musel se jít ven projít. Odejde z bytu a vidí na ulici
bývalého úředníka Marmeladova, kterého znal z hospody, jak ho přejel kočár.
Dobrácky ho odnese domů, kde potká jeho dceru Soňu. Jejich matce dá peníze na
pohřeb, protože Marmeladova považoval za svého velkého přítele a rádce. Vše
bohužel viděl i Lužin. Zanedlouho přijede Raskolnikova matka se sestrou Duňou,
které neviděl už tři roky. Obdrží dopis od Lužina, že se už nikdy nechce sejít s
Raskolnikovem. Soňa ho navštíví a pozve ho na pohřební hostinu, kde se do sebe
zamilují. Za Raskolnikovou matkou a sestrou přijede statkář Svidrigajlov, jehož
žena Duně odkázala 3000 rublů. Lužin chce stůj co stůj zapříčinit Raskolnikův
rozchod s rodinou. A tak Lužin, před pohřební hostinou, dá ve svém bytě Soně 10
rublů a přitom jí do kapsy podstrčí 100 rublů. Na hostině ji pak obviní z toho, že
mu je ukradla a najde je v její kapse. Chtěl tím ukázat, že Raskolnikov se stýká se
zlodějkou a lhářkou a přiblížit jeho rozchod s rodinou. Lužin současně doufal, že
díky tomuto "milému" gestu se k něm Duňa vrátí zpátky. Lužinův spolubydlící
však naštěstí celou Lužinovu hru viděl, a tak mohl dosvědčit, že Lužin Soně
peníze podstrčil. Raskolnikov už nedokáže své tajemnství udržet za zuby, a tak se
svěří Soně. Ta mu poradí, že se mu uleví, když půjde na Senné náměstí, kde si
doprostřed stoupne a všem tam řekne pravdu. Slibuje mu, že až se přizná a
policie obviní právem jeho, takže s ním do výkonu trestu klidně půjde. Jemu se
však přiznávat nechce. A tak po celou dobu, kdy Raskolnikov šel na náměstí, tak
ho Soňa pronásledovala. Teprve tehdy, když se před zraky lidí přiznal, otočil se a
spatřil Soňu. Tím zjistil, že ho miluje a jen její upřímná a čistá láska ho dokáže
změnit. Sonina matka dostala z bytu výpověď, zbláznila se a musela jít i s dětmi
žebrat. Ještě téhož dne umítá na souchotiny. Raskolnikova navštíví vyšetřovatel,
který ví, že vraždu spáchal on, ale nemá proti němu dostatečné množství důkazů.
Přišel proto, že nevěřil malíři pokojů Nikolajovi, který se dobrovolně přiznal.
Vyšetřovatel chce, aby se přiznal Raskolnikov a díky polehčujícím okolnostem
přiznání by dostal nižší trest. Raskolnikov se ale nepřizná. Dostává dva dny na
rozmyšlení. Svidrigajlov (muž, jehož žena odkázala Duně 3000 rublů) slyšel
Raskolnikovo přiznání Soně. Teď vydírá Duňu, chce ji znásilnit, ale ta ho postřelí.
Raskolnikov se pod tíhou svědomí rozhodne, že se vyšetřovateli přizná.
Rozhodne se tak kvůli Soně. Loučí se s matkou a sestrou. Jeho matka neví, co
spáchal, ale tuší, že to nebude nic dobrého. Sám se tedy jde na policii udat. Ne ale
k Porifirijovi, ale k Petardovi, protože Porifirije Raskolnikov k smrti nenávidí.
Díky polehčujícím okolnostem přiznání, nemoci a toho, že uloupené věci
14
neprodal, dostal "jen" 8 let nucených prací na Sibiři. Soňa, jak slíbila, tak splnila.
Odjela s ním na Sibiř. Duňa se definitivně oprostila od Lužina, a vzala si
Raskolnikova bývalého spolužáka Razumichina. Kniha končí tím, jak Raskolnikov
a Soňa společně čekají na Sibiři na konec trestu.
_______________________________________________________
Charakteristika hlavních postav:
Rodion Raskolnikov - mladý student, v mládí snílek, ale postupem času
zjišťuje, jaký je svět doopravdy, a rozhone se k tomu, co udělá. To, co udělal
omlouvá tím: "Já člověka nezabil, já princip ubil!" . Díky opravdové lásce je
schopen a chce se změnit.
Soňa Marmeladova - oddaná mladá dívka, která se musí prodávat jen proto,
aby uživila sebe a rodinu své nevlastní matky, protože její otec Marmeladov je
alkoholik.
Kompozice díla:
Kniha má rychlý děj, spád. Je to šestidílný román s romantickými prvky (láska
zvítězí nad těžkou dobou, chudobou a vězením). Je psychologicky
propracovaný, protože se v díle objevují pasáže, kdy Raskolnikov uvažuje nad
svými činy a přemýšlí o snech, ale nakonec se vrací do reality.
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Fedor Michajlovič Dostojevskij
2. Název díla: Zločin a trest
3. Vydavatel /Nakladatel: Academia
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2004
6. ISBN: 80-200-1230-3
Revizor
(Nikolaj Vasiljevič Gogol)
Petrohradský účetní Ivan Alexandrovič Chlestakov přijíždí se svým sluhou do
malého městečka v jakési Gubernii. Zde žije 14 dní na dluh. Přeje mu ale štěstí,
neboť městský hejtman dostane dopis od přítele z Petrohradu, že městečko
navštíví nebo už navštívil revizor. Svým chováním se náš účetní dostává do
15
povědomí městečka, které je prolezlé korupcí a různými jinými neřestmi.
Obyvatelé se snaží udělat hotové divy. Nejdříve opraví snadno viditelné a do oka
bijící nedostatky a nato provádějí hlavního hrdinu všemi trhy, institucemi a
nakonec ho ubytují v domě hejtmana. Protože je na mizině, rád přijímá úplatky,
které mu vysoce postavené osoby nabízejí. Vyjde najevo, že městečko není takové,
jaké se zdá, ale i to, že Ivan Alexandrovič Chlestakov není revizor. Ten však na
poslední chvíli uniká a do rozčarovaného městečka přijíždí pravý revizor.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Chlestakov - trochu přitroublý, hovoří a jedná bez rozmyslu, je chytrý,
využívá situace, namyšlený, má strach ze zatčení
Hejtman - vládne nekompromisně městu, hodně lidí se ho bojí, podplácí, vidí
se jako velký pán v Petrohradu, důvěřivý
Hlavní myšlenky:
satira na úplatkářství, byrokratismus, odlišné mezilidské vztahy, obecnědeformace charakteru vlivem peněz a moci, ostrá kritika byrokratického
Ruska
Kompoziční prostředky:
dějová zápletka jako anekdota, groteskní komika
_______________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
2. Název díla: Revizor
3. Vydavatel /Nakladatel: Cylindr
4. Místo vydání: Hradec Králové
5. Rok: 2002
6. ISBN: 80-901888-6-9
Evženie Grandetová
(Honoré de Balzac)
Bednář Grandet z francouzského města Saumuru je velmi divný člověk pro své
okolí, ve kterém žije. Smyslem jeho života se stává hromadění zlata, které pro něj
představuje největší životní hodnotu. Doma se svou rodinou žije jako největší
chudák, dokonce rozhoduje o potravinách, které ráno služce Nanon vydává.
16
Jednotvárný život přetne příjezd synovce Karla, kterého posílá otec z Paříže, kde
zbankrotoval. Dcera starého Grandeta Evženie pozná svou první velkou lásku,
které je odhodlána všechno obětovat. Poskytne mu své úspory, aby mohl
podniknout cestu do Indie. Když se to po čase dozví otec, zavře Evženii a drží ji
několik měsíců o chlebu a vodě. Jenom smrt manželky a vypočítavost ho donutí
usmířit se s dcerou, aby se nemusel dělit s majetkem po matce. Evženie, se vším
smířená, mu vyhovuje. Grandet ji zasvěcuje do spravování celého majetku až do
doby, kdy umírá. Evženie se stala dědičkou velkého jmění a tudíž také
vyhledávanou nevěstou. Všechny ale odmítá, čeká na návrat Karla. Provdá se
dokonce i věrná služka Nanon za Antonína Cornoillera, který byl jmenován
vrchním hlídačem slečny Grandetové. Karel zatím v Indii zbohatl a vrátil se do
Francie, kde se proto, aby získal šlechtický titul, začal dvořit slečně d´Aubrion.
Když se rodina d´Aubrion dozvěděla, že nejsou zaplaceny dluhy jeho otce,
odmítla sňatek. Evženie mu opět pomůže a dluhy zaplatí. Sama se provdá za
muže, kterého nemiluje a žije dál svůj smutný život dcery lakomce Grandeta.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Felix Grandet - lakomý, sobecký, lhostejný ke svému okolí i rodině, i když měl
mnohamilionové jmění, nutil žít rodinu v chudobě
Evženie Grandetová - obětavá, dobrosrdečná, důvěřivá. Otec jí zničil život,
protože jí nechtěl vyplatit věno
Hlavní myšlenka:
Balzac v díle zobrazil touhu lidí po moci a penězích. Zobrazil lidskou
společnost, která je pro peníze schopna čehokoliv.
Jazykové zpracování:
Dílo je psáno spisovnou češtinou, do kterého vstupuje několik archaismů
(renta, kropenka). Také se zde objevila personifikace: "...jeho oči, již několik
hodin mrtvé, oživly při pohledu na kříž..."
Kompozice díla:
Tato kniha je psána celkem čtivou formou. Autor ale hodně popisuje –
zpomalení děje. Kniha je rozdělena do několika dlouhých kapitol.
_____________________________________________________
17
Bibliografie:
1. Autor: Honoré de Balzac
2. Název díla: Evženie Grandetová
3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1986
6. ISBN: 01-043-86
Kříž u potoka
(Karolína Světlá)
Na dolanském mlýně zemřel mlynář a tak bylo třeba nového hospodáře.
Mlynářka však ženichy odmítala; nechtěla se vdávat znovu, ale když viděla, že se
hospodářství bez pána neobejde, vdala se za stárka, který sloužil ve mlýně ještě za
nebožtíka. Ve mlýně vyrůstala mlynářčina schovanka Evička; její největší zálibou
byla četba a nejraději sedávala s knihou u kapličky nedaleko mlýna. Kaplička stála
na místě, kde před lety bratr ze žárlivosti zabil bratra i svou nevěstu. Tento příběh
se stal v rodině Potockých, která byla, jak se v kraji vypravovalo, stižena kletbou.
Prabába Potockých Józa pocházela z chudé rodiny. Vyrostla ve sličnou dívku a
vášnivě se zamilovala do Mikše Potockých. Ale ten si vzal jinou a Józa si musela
pak vzít jeho staršího bratra Frantíka, kterého vůbec nemilovala; Frantík jí dával
pít jakéhosi nápoje, po němž byla Józa omámená. Frantík to dělával proto, aby si
tak získal její lásku. Když se jednou Józa z omámení probrala, vyřkla u kříže
kletbu nad celým rodem Potockých a zabila se. Od té doby nikdo z Potockých
nebyl stálý v lásce, i když si vzal nejhodnější ženu, a každé manželství skončilo
rozvratem. U kříže se setká Evička se Štěpánem Potockých; Evička se mu už dříve
líbila. Evička se stane jeho ženou. Evičku zaujal osud rodiny Potockých a umíní si,
že vytrvalou láskou sejme z rodu Potockých kletbu prabáby. Zprvu žije Evička se
Štěpánem šťastně, ale pak nastávají neshody. Štěpánovi se nelíbí, že má Evička
zálibu ve čtení, a když se jim narodí dítě, vyčítá jí, že dítěti věnuje více lásky nežli
jemu. Štěpán začne chodit do hospody a k muzikám, chová se k Evičce hrubě a
pak se zaplete s Mařičkou Holou, děvčetem nepěkné pověsti. Jednou po
prohýřené noci Evičku zranil. Evička upadla do mdlob a nebohé se ujal Štěpánův
bratr Ambrož. Ten jí vyjevil svou dlouho tajenou lásku a žádal Evičku, aby s ním
od Štěpána odešla. Evička však odmítla a Ambrož odchází kamsi do hor, aby
zapomněl. Evička se pak pokoří před Mařičkou Holou tak, že ji jde dokonce
poprosit, aby už i kvůli Štěpánovu dítěti nerozvracela manželství. Štěpán
vyslechl, jak se Evička před Mařičkou ponížila, uvědomí si, jak ho má Evička
ráda, a začne žít nový život. Štěpán zápasí s dluhy, kterých si nadělal hýřivým
18
životem. Ambrož přichází, aby mu vypomohl s penězi, ale je při nahodilé rvačce v
hospodě těžce zraněn a zranění podlehne. Před smrtí se od Evičky dovídá, jak ho
měla ráda a co duševních bojů a přemáhání jí způsobilo, když odmítla, aby s ním
od Štěpána odešla. Svou věrnou láskou sňala Evička kletbu z rodu Potockých.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Evička Potockých, Mikš Potockých, Mařičkou Holou, Štěpán, Ambrož
Hlavní myšlenka:
Oběť lásky pro mravní záchranu manžela.
Kompozice díla:
Tradiční románové zpracování,realistický obraz života propojen
s romantickými prvky
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Karolína Světlá
2. Název díla: Kříž u potoka
3. Vydavatel /Nakladatel: Československý spisovatel
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1972
6. ISBN: -
Král šedých medvědů
(James Olivek Curwood)
Do Skalistých hor, které jsou lovištěm velkého grizzlyho Thora zavítají
jednoho dne tři lovci. Když spatří mohutného medvěda usmyslí si, že musí
dostat jeho krásnou velkou kožešinu.
Na svém útěku před lidmi se Thor setká s malým medvídětem jménem
Muskwa, které ztratilo matku. Medvídě ho doprovází na další pouti a vidí
v Thorovi svou matku. Prožívají spolu mnoho nečekaných dobrodružství.
Pronásledovatelé jsou jim již na blízku, Thorovi se podaří utéct, malého
medvídka však lovci chytili a ochočili si jej.
19
Při náhodném setkání Thora s jedním z lovců pronásledovatel poznává, že mu
divočina nabízí poutavější zábavu než hromadné zabíjení. Nechávají Thora žít,
propustí také medvídka, a ti pak spolu prožijí další nová dobrodružství.
Hlavní myšlenka:
"Největší vzrušení při lovu není zabíjet, nýbrž nechat žít." (J.O.Curwood)
Přínos díla:
Kniha nabízí poučení. Dočteme se v ní spoustu zajímavostí ze života
medvědů. Autor krásně popisuje krajinu a život medvědů.
Hlavní postavy:
Jim Landon, Bruce Otto, Thor, Muskwa
Bibliografie:
1. Autor: James Olivek Curwood
2. Název díla: Král šedých medvědů
3. Vydavatel /Nakladatel: Mladá fronta
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1967
6. ISBN: -
Paličova dcera
(Josef Kajetán Tyl)
Hlavní postavou je Rozárka, dcera hospodáře Valenty. Rozárce zemřela
matka, zůstala s otcem a dvěma malými sestrami.
Otec si rád zajde do hospody, dokonce ani na pohřeb své ženy nejde. Rozárka
přijede na pohřeb až z Prahy, kde byla ve službě. Po pohřbu se k Rozárce
přidá mladý Jedlička, kterému se Rozárka líbí a chce si ji vzít. Její otec však
s Rozárkou zamýšlí jinou věc. Je dlužen panu Podleskému peníze a zadlužil
už i svůj domek. Podleskému se Valentova dcera líbí, a proto řekne tatíkovi, že
buď mu dá Rozárku, nebo chalupu. Otec vše řekne Rozárce. Ta však než by si
20
měla vzít Podolského, raději uteče se sestrami do Prahy, kde žije sestra
Valenty, paní Šestáková. Teta je vdovou, nenávidí svého bratra, protože jí
zkazil život. Bránil jí aby si vzala Kolínského, muže kterého měla ráda.
Kolínský odešel do ciziny.
Vdova Šestáková přijme své neteře. Za ten čas přichází do vsi Květolipy
Kolínský s mladým hochem, kterého se v cizině ujal. Nalezne ještě svého otce
a pak se vydá do Prahy za svou bývalou milou. Ta jej s radostí přijme.
Rozárčin otec nemá na vybranou: dcera mu utekla a chalupu tu nedá- raději jí
zapálí. V Praze najde svou dceru, řekne jí co se stalo, aby mu sehnala peníze že
musí utéct. Dcera mu dá co může.
Rozárka se dostane před soud. Je jí jedno jestli se na ní lidé budou dívat jako
na paličku nebo paličovu dceru-ke všemu se přizná. Přizná že chalupu
zapálila ona. Hoch, kterého přivezl Kolínský s sebou však dokáže, že je
nevinná. Do Prahy přijíždí také mladý Jedlička, který se nemíní Rozárky
vzdát. Valenta se dozví co udělala jeho dcera, uvědomí si svou chybu a jde se
udat sám.
Rozárka a Jedlička přichází do vsi, lidé se však Rozárce vysmívají, hledí na ni
jako na paličovu dceru. Kolínský nabídne Rozárce a Jedličkovi aby se spolu
odstěhovali za Prahu.
Hlavní postavy:
Rozárka, Jedlička, Kolínský, Valenta
Bibliografie:
1. Autor: Josef Kajetán Tyl
2. Název díla: Paličova dcera
3. Vydavatel /Nakladatel: Národní divadlo Praha
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1997
6. ISBN: 80-85921-61-8
Máj
(Karel Hynek Mácha)
Jarmila čeká svého milého na břehu jezera, místo něho však přichází jeho přítel
a oznamuje jí smutnou zprávu. Zoufalá Jarmila hledá smrt ve vlnách jezera.
V básni je popsána láska Viléma, vůdce zbojníků, k dívce Jarmile.
21
Vilém zabije Jarmilina svůdce. Nevědomky tím zabíjí svého otce, který ho
v mládí zavrhl a vyhnal. Kvůli němu je nyní Vilém vůdce zbojníků, žije
nuzným životem v lese, musí stále prchat před zákonem. Po vraždě je Vilém
zatčen, uvězněn a v cele čeká na smrt. Nikomu o sobě neřekne pravdu. Jen
starý klíčník vyslechne zpověď Viléma, který ve spánku vše nevědomky,
polohlasem vypráví. Za jednu noc prožívá velké utrpení, vzpomíná na svůj
někdejší domov, na své zbojníky, na Jarmilu a jejího svůdce , svého otce.
Zatím, co Vilém spí, duchové se připravují na popravu a každý něčím přispěje
na slavnostní okamžik. Ráno je vyveden k popravě potom je sťat, jeho tělo je
lámáno úd po údu a na kůl. Po sedmi letech projíždí básník kolem a vidí
Vilémovo tělo, nyní jen kostru na kole a vzpomíná na své mládí, na krásu máje
a lásky.
Hlavní postavy: Vilém, Jarmila, Hynek
Kompoziční prostředky: Základním metrem Máje je jamb. Dílo obsahuje velké
množství metafor. Hojné jsou básnické přívlastky, spojování protikladných
představ, kontrastů (světlo/tma, život/smrt).
Bibliografie:
1. Autor: Karel Hynek Mácha
2. Název díla: Máj
3. Vydavatel /Nakladatel: Mladá fronta
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1964
6. ISBN: -
Divá Bára
(Božena Němcová)
Bára bydlela se svým otcem Jakubem na samém konci vesnice Vestec. Jakub
byl obecním pastýřem. Když byla Bára ještě malá, zemřela jí matka. Marně
vesničané Jakuba přemlouvali, aby se oženil. Později, když Bára povyrostla,
byla neobyčejně silná a odvážná. Protože se jí nikdy nic nestalo, mysleli si
všichni, že ji chrání nějaká nadpřirozená síla. Bára se nejvíce kamarádila se
22
svými vrstevníky Eliškou a Jozífkem. Velmi často chodila za Eliškou na faru,
kde si spolu hráli. Pro její skromnosti si jí oblíbili i paní Pepinka a pan farář.
Jozífek odešel na studie a Eliška do Prahy k nemocné tetě. Tak Bára zůstala
doma sama. Čas pomalu utíkal a Eliška se už měla vrátit domů, Bára se jí
nemohl dočkat. Když Eliška konečně přijela, chodily spolu na procházky a
tehdy vyprávěla Eliška Báře o Praze a svěřila se jí také, že se v Praze
zamilovala do doktora Hynka, který nemocnou tetu ošetřoval. Když spolu
házely věnečky, Bářin se zachytil na vrbě, Eliščin však plaval dále po vodě.
Paní Pepinka, nic netušíce o Eliščině lásce, měla už pro ni vyhlédnutého
ženicha. Byl to správce sousedního panství. Když se to Bára dozvěděla a
viděla jak se Eliška trápí, převlékla se za strašidlo a nevítaného ženicha
pořádně prohnala.
Za to jí vesničané uložili trest – měla jednu noc přespat v místní márnici. Aby
se moc nebála přišel tam večer taky otec se psem Lišajem a strávili noc pod
oknem márnice. Ráno šel kolem myslivec, kterému se Bára už dávno líbila,
když se dozvěděl co se stalo, rozhodl se, že již nebude dále otálet se svým
úmyslem a požádal Jakuba o Bářinu ruku. Na druhý den dostal pan farář
dopis, ve kterém mu teta z Prahy že dá Elišce celý svůj majetek, jestli si vezme
lékaře, který ji vyléčil.
Bára byla velmi šťastná, po svatbě si ji myslivec odvedl ke své matce do
hájovny.
Hlavní postavy: Bářina matka, Jakub, Bára Eliška, Pepinka, Pan farář, Pes
Lišaj, Jozífek
Jazykové prostředky:
V díle převažuje spisovný jazyk a typické vesnické výrazy (kravka,
Kostelníkovic).
Bibliografie:
1. Autor: Božena Němcová
2. Název díla: Divá Bára
3. Vydavatel /Nakladatel: Nakladatelství Knižní expres
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2001
6. ISBN: 80-86132-62-5
23
Farma zvířat
(George Orwell)
Na farmě pana Jonese se v noci pravidelně scházela zvířata, aby si poslechla
postřehy uctívaného kance Majora. Jednoho dne se s nimi podělil o to, na co
během svého dlouhého života přišel - že největším nepřítelem zvířete je
člověk. Podle Majora nebýt pana Jonese, všechna zvířata by si žila svobodně a
v blahobytu, nebyla by žádná dřina a střádání a farma by prosperovala. Major
je přesvědčil, že jediné východisko vidí v úplné revoluci a osamostatnění se
všech zvířat v Anglii.
Pan Jones propadl alkoholu, kvůli tomu nedostala zvířata více než den nažrat.
Jejich trpělivost tímto přetekla, vyrazila ze svých příbytků k jídlu, čeledíni se je
snažili zkrotit, ale zvířata zvítězila - všichni lidé byli z farmy vyhnáni.
Revoluce byla řádně oslavena, zvířata vydala 7 přikázání - například: všechna
zvířata jsou si rovna, nikdo se nad nikoho nepovyšuje a práce jde rychleji než
dříve. Farma se z "Jonesovy farmy" přejmenovala na "Farmu zvířat".
Prasata nechytřejší ze zvířat, začala pomalu získávat velký respekt mezi
ostatními. Po prvním pokusu lidí získat farmu zpět, se všechno začalo měnit.
K moci se dostalo prase Napoleon, které vyhnalo svého přítele prase Kuliše, s
nímž se hádalo o majetkové otázky ohledně farmy. Začal na něj svádět
všechny neúspěchy, překroutil minulost a zvířata Napoleona bezmyšlenkovitě
poslouchala a šla za ním.
Druhý lidský útok byl silnější, ale zvířata i přes značné ztráty zvítězila.
Napoleon ze sebe udělal největšího hrdinu a s ostatními prasaty se nastěhoval
do domu pana Jonese a zřídil si psí ochranku. Jeho pravá ruka, prase Pištík,
úspěšně zahlazovalo neklid mezi zvířaty, vysvětlovalo, proč se staly různé
věci, a zvířata mu slepě věřila. Napoleon si také ke své potřebě upravil 7
přikázání a když měla zvířata nějaké námitky, přesvědčil je, že prostě jejích
znění zapomněla, že v takovém tvaru byla přikázání od začátku.
Prasata postupně začala přikázání nestydatě porušovat, pozvala dokonce
několik lidských farmářů na večeři a tvrdě trestala námitky ostatních zvířat.
Poslední upravené přikázání bylo: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá
jsou si rovnější.
Ostatní se začala divit jak to, že prasata mohou spát v posteli, pít alkohol nebo
zabíjet jiná zvířata, která označí za zrádce a začala si všímat, že některá
přikázání byla změněna.
24
V závěru knihy prasata pozvou lidi na exkurzi po farmě a večer pro ně
uspořádají v domě večírek. Ostatní zvířata je pozorují okny a už nerozeznávají
prasata od lidí, protože se všichni chovají stejně.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Napoleon, Kuliš, pan Jones, Boxer, Pištík, Major
Hlavní myšlenky:
• autor poukazuje na to, že pravidla nikdy neplatí pro všechny, vždycky
se najde někdo, kdo je porušuje, a ten někdo si je taky může podle
libosti měnit, jak se mu zachce.
• kritika komunismu a Sovětského svazu, zvláště lidí, kteří jsou u moci a
zabíjejí, zneužívají a obelhávají ostatní.
Kompoziční prostředky:
• zobrazení lidských vlastností, rysy bajky a pohádky
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: George Orwell
2. Název díla: Farma zvířat
3. Vydavatel /Nakladatel: Práce
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1991
6. ISBN: 80-208-0159-6
Krysař
(Viktor Dyk)
Krysař je mladík beze jména, jehož úkolem je vyvádět z měst krysy. Jednou
zavítá do města Hammeln, kde má s pomocí kouzelné píšťaly vyvést všechny
přemnožené krysy. Když zapíská na píšťalu, krysy za ním utíkají a on je
odvádí do řeky, nikdy nezkoušel hrát silně, protože ví, že by to znamenalo
něco špatného. Zamiluje se do Agnes, ta jeho je do něj taky zamilovaná. V
hostinci potkává Fausta, který ho přesvědčuje, aby se upsal ďáblu a vedl
bohatý život, to krysař však odmítá. Zjistí, že Agnes s bývalým milencem
Kristiánem čeká dítě a odchází od ní, Agnes se z žalu utopí v řece. Krysař je
zdrcen a chce se pomstít městu, zapíská naplno na svou píšťalu. Místo krys za
25
ním jdou lidé a on je odvádí do propasti, za kterou je prý bájná země
sedmihradská. Jako poslední se do propasti vrhá i krysař.
Ve městě zůstává je rybář Sepp, kterému vše dochází o den později. Hlas
píšťaly jej začal vábit mnohem později než ostatní. I on šel za ním, zastavil ho
však nářek dítěte. Dítě svým křikem porušilo sílu píšťaly a rybář se vrátil do
reálného života, uvědomil si, v čem spočívá jeho pravý smysl. Odešel hledat
ženu, která by se o dítě postarala.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Krysař, Agens, Kristián, Sepp
Hlavní myšlenka:
Láska dala krysaři smysl života, poprvé v životě se cítil spoután láskou k
Agnes, přestal cítit potřebu tuláctví. Když přišel o svoji lásku, ztratil smysl
svého života.
Kompoziční prostředky:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
er-forma
přímá i nepřímá charakteristika
stručné, krátké, jednoduché dialogy
spisovný jazyk v knižní podobě
bohatá, náročná slovní zásoba, archaizace textu
umělecké prostředky - metafory, líčení, přirovnání, symboly,
perzonifikace, opakování, smyslové asociace - lyrizovaná próza
řečnické otázky
inverze
moudré věty - poučení
dítě - symbol naděje, nového života, nové a lepší společnosti
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Viktor Dyk
2. Název díla: Krysař
3. Vydavatel /Nakladatel: Maťa
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2002
6. ISBN: 80-86019-27-6
26
Lolita
(Vladimir Nabokov)
Evropan Humbert Humber přijíždí do novoanglického Ramsdaleu, aby zde
mohl v poklidném podnájmu u paní Hazeové psát svá díla. Netuší však, že
právě zde se mu do života připlete malá 12tiletá Dolores Hazeová, která se
stane nezapomenutelnou láskou jeho života. Než ale se svou "Lolitou" může
být šťasten, musí dostat z cesty její matku. Ta má ovšem zcela jinou představu
o budoucnosti a Humbert je nucen si ji vzít, aby mohl být Lolitě dále na blízku.
Osud však zcela zamíchá karty a Charlotta Hazeová-Humbretová umírá při
automobilové nehodě poté, co odhalí Humbertův vztah k malé Lolitě. Od této
chvíle už je Lolita jenom jeho… Oba vyráží na 2leté putování po americké
krajině a nezdá se, že by byli jeden nebo druhý nespokojení, ale jednoho dne
už má Lolita cestování a Humberta "po krk", a tak Humbertovi uteče.
Humbert po ní pátrá, protože si život bez ní už nedokáže představit, ale
nepodaří se mu ji najít.
Lolita se mu ozve až po pár letech s žádostí o peníze a se sdělením, že čeká
dítě. Humbert ji navštíví. Lolita se Humbertovi svěří, proč utekla a za kým.
Když se dozví, s kým mu před lety utekla, vyhledá ho a zastřelí. Zanedlouho
ho chytí policie, a zavře do vězení.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Humbert Humbert - čtyřicetiletý anglický profesor; zajímavý člověk se
slabostí pro mladé slečny; chytrý, avšak mlčenlivý člověk
Dolores - dvanáctiletá dívka, která je krásná, divoká a drzá
Charlota Hazeová - druhá manželka Humberta Humberta
Kompoziční prostředky:
Jazyková stránka: slangový jazyk
_______________________________________________________
27
Bibliografie:
1. Autor: Vladimir Nabokov
2. Název díla: Lolita
3. Vydavatel /Nakladatel: Paseka
4. Místo vydání: Litomyšl
5. Rok: 2007
6. ISBN: 978-80-7185-784-6
Nikola Šuhaj loupežník
(Ivan Olbracht)
Děj knihy začíná za války, když mladý Nikola Šuhaj se svým přítelem utíká z
fronty. Na své cestě se dostávají ke dvěma děvčatům, se kterými si začnou,
aby jim jejich matka poskytla přístřeší a stravu. Stará žena si je ale vybere za
ženichy pro dcery, chce je ochránit před válkou, proto jim dá vypít nápoj na
nezranitelnost před kulkami z pušky. Na druhý den chlapci zjistí, že baba je
čarodějnice, zabijí ji a utečou. Nikola se vrací do své rodné vsi Koločavy,
nevadí mu že je pronásledován, žije v lese a schází se ze svou láskou Eržikou.
Když válka skončí, muži se vracejí domů z fronty a vidí, v jaké bídě žijí jejich
ženy a děti, nedokáží tomu uvěřit. Vyrabují místní notářství a židovské
obchody, sesadí starostu a nastolí nový řád. Po několika dnech na ně však
přichází ozbrojená eskorta vojáků, která je donutí k poslušnosti. V tento den
začíná Šuhajův odboj. Jak se v knize píše: "Bohatým bral a chudým dával",
přepadává poštovní a obchodní povozy, krade zboží, které pak prodává,
krade peníze, které daruje chudým lidem. Je nezranitelný, žádná kulka mu
neublíží. Spolu se svými komplici provádí útoky na bohaté židy a oficíry,
neubližuje, jeho jméno je natolik silná zbraň, že jinou ani nemusí použít. Je
stíhán nejen za loupeže ale i za vraždy v sebeobraně.
Když je Nikola lapen četníky, Eržika podplatí důstojníka a její milý uprchne.
Na Nikolovo dopadení je do vsi povoláno několik desítek četníků, jeho přátelé
jsou zatýkání a vyslýcháni , rodina je pronásledována a bita. Všichni ale stojí s
ním.
Po těžkém období, když onemocní tyfem, se k němu přidává jeho mladý bratr
Juraj. Spolu znovu bojují, není to však už ale jako dřív. Lidé se od Nikoly
odvracejí, přátelé ho zrazují a udávají. Několikrát se mu podaří uniknout, ale
Četníci s židy vypíšou na Nikolovu hlavu odměnu. Jeho bývalí kamarádi
28
neodolají a vydají se ho zabít. Vylákají ho na louku, kde jedí a pijí. Jura je
neustále ostražitý a nedůvěřuje jim.
Nakonec právě když Nikola jedl, zaťal mu kamarád sekyru zezadu do hlavy.
Jura už nestihl zakročit a zemřel také. Zrádci za Nikolovu smrt nedostali
žádnou odměnu, která jim byla slíbena. Eržika po jeho smrti porodila jeho
dceru Anči, a tak jeho krev koluje dál.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Nikola Šuhaj - statný chlapík, kterého se kulka netkla; zbojník
Eržika - Nikolova žena
Petr Šuhaj - Nikolův otec
Jura Šuhaj - Nikolův bratr
Jura Drač - bratr Eržiky; nenáviděl Nikolu
Adam Chrepta, Vasyl Derbak Derbaček, Ihnat Sopek, Danyl Jasinko - Nikolovi
"přátelé"
Hlavní myšlenka:
Balzac v díle zobrazil touhu lidí po moci a penězích. Zobrazil lidskou
společnost, která je pro peníze schopna čehokoliv.
Kompozice díla:
Je to román, v kterém se prolíná baladický a mytický svět se světem
současnosti.
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Ivan Olbracht
2. Název díla: Nikola Šuhaj loupežník
3. Vydavatel /Nakladatel: Albatros
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1979
6. ISBN: 01-043-86
29
Bílá nemoc
(Karel Čapek)
Děj se odehrává v blíže neuvedené zemi. Kde, stejně jako po celém světě
propuká tzv. bílá nemoc. Bílá se jí říká kvůli prvotnímu příznaku, kterým je
bílá skvrna. Další příznaky jsou velmi podobné lepře, proto jsou postižení
nazýváni malomocnými. Nemoc napadá pouze lidi ve věku kolem padesáti let
a starší.
Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když vlády
slíbí, že už nikdy nebudou válčit. Hlava státu, ve kterém bílá nemoc vypukla,
kterou je maršál, chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje.
Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá
léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel
mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí
Galéna ke změně jeho požadavku a i ve chvíli, kdy na sobě zpozoruje bílou
skvrnu, vyzývá vojáky k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své
dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit
tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen.
Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá
provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
doktor Galén - šlechetný, je proti válkám
maršál - velitel vojsk
baron Krüg - ředitel továrny na výrobu zbraní
dvorní rada prof. dr. Sigelius - ředitel kliniky
otec - úředník ve firmě barona Krüga
matka - manželka, také se nakazí bílou nemocí
Hlavní myšlenka:
Jeden člověk je bezmocný proti celému davu.
Jazykové prostředky:
Drama, je psáno formou dialogu. Je zde použit spisovný jazyk.
30
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Karel Čapek
2. Název díla: Bílá nemoc
3. Vydavatel /Nakladatel: Artur
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2004
6. ISBN: 80-86216-47-0
Babička
(Božena Němcová)
Babička dostala dopis od své dcery Terezy, aby přijela na Staré Bělidlo. Když
tam přijela, poznala svá vnoučata Barunku, Adélku, Viléma a Jana. Nejvíce si
však oblíbila Barunku, kterou také měli rádi všichni lidé ve vesnici. Barunku
nejčastěji chodili navštěvovat myslivec a Kristla.
Jednoho dne se babička s dětmi vydala na procházku a cestou potkali kněžnu,
ta si babičku velmi oblíbila a pozvala ji na zámek. Babička se od Kristly
dozvěděla, že její Jakub Míla je neprávem povolán na vojnu. Babička se tedy u
kněžny za Jakuba přimluvila a on tak na vojnu nemusel. Později měla Kristla
svatbu.
Děti se také dozvěděli smutný příběh bláznivé Viktorky. Viktorka už měla čas
na vdávání, ale ona ještě nechtěla. Do vesnice přijeli vojáci a jeden z nich ji
neustále sledoval. Aby se ho Viktorka zbavila, vdala se. Vojáka se stejně
nezbavila. Jednou šla na louku hledat čtyřlístek a tam za ní zase přišel ten
voják, vylekala se, popíchala si nohu trním a omdlela. Voják ji donesl k
potoku, ošetřil jí nohu a vyznal jí lásku. Vojáci ale museli odjet a nikdo
nevěděl kam. Viktorka se ho vydala hledat do světa. Po roce ji lidé viděli u
splavu, jak žalostně zpívala. Říkalo se, že prý ztratila rozum. Viktorku při
bouřce uhodil blesk a zemřela.
Děti s babičkou zažívali různé příhody, ale čas utíkal a babička stárla a
onemocněla. Barunka u ní stále byla a modlila se. Babička zemřela. Nikdo z
31
vesnice si život bez ní neuměl představit. Pohřební průvod šel okolo zámku a
kněžna řekla: "Šťastná to žena!"
_______________________________________________________
Hlavní postava:
babička Magdaléna Novotná - moudrá, zkušená, zásadová, spravedlivá,
klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná, upřímná, žijící v souladu s přírodou,
symbol starých zvyků.
Vedlejší postavy:
Barunka - hodná, nejoblíbenější vnučka babičky, vnučka Magdalény Novotné,
nejstarší a nejrozumnější z vnoučat
Adélka, Vilém, Jan - sourozenci Barunky
Viktorka - mladá, krásná, bláznivá
Kristla - hodná, mladá, zamilovaná do Jakuba, věrná
kněžna - dobrosrdečná, přejícná
pan Beyer - myslivec
Terezka - matka Barunky, Adélky, Viléma, Jana, dcera Magdalény Novotné
Jakub Míla - upřímný, věrný, čestný
Hlavní myšlenka:
Autorka chtěla tímto dílem poukázat na prostý a mírumilovný život na
venkově.
Jazykové prostředky:
Dílo je psáno prózou, často jsou použity přechodníky.
Kompozice chronologická, ale často jsou vyprávěny vzpomínky.
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Božena Němcová
2. Název díla: Babička
3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1981
6. ISBN: 80-7260-155-5
32
Proměna
(Franz Kafka)
Příběh začíná probuzením Řehoře Samsy a jeho zjištěním, že je hmyz. Řehoř
pracuje jako cestující obchodník a živí tím nejen své rodiče, ale také mladší
sestru Markétu. Proto jako první začne řešit otázku, jak se co nejrychleji dostat
do práce.
Když rodina zjistí, že se proměnil ve hmyz, je z něj vystrašená a hlavně
zhnusená. Jen Markéta se o něj stará, protože si ještě myslí, že je to její bratr. Po
překonání prvního šoku z přeměny si rodina uvědomí, že je nemá kdo živit,
takže musí začít všichni pracovat.
Postupem času se Řehoř stává přítěží. Nakonec musí pronajmout jeden pokoj,
aby se uživili.
Poté co se Řehoř ukáže nájemníkům, vylákán zvukem houslí, dají okamžitou
výpověď, Markéta přijde s rozhodnutím, že je potřeba Řehoře odstranit. To
však už není nutné, protože Řehoř umírá sám. Jeho smrt je pro rodinu
vysvobozením. _______________________________________________________
Hlavní postava:
Řehoř Samsa - obchodní cestující, poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí
rodinu, hodný, flegmatický, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen
nebo ukřivděn
Vedlejší postavy:
Řehořova sestra Markéta - obětavá, hraje na housle
Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný, líný, po proměně musel začít pracovat
Řehořova matka - záleží jí na mínění cizích, neunese podívat se na syna po
proměně
Jazykové prostředky:
Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových nebo hovorových
výrazů. Text je dobře srozumitelný, bez archaismů.
33
Příběh je vyprávěn v er-formě z pohledu Řehoře.
_______________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Franz Kafka
2. Název díla: Proměna
3. Vydavatel /Nakladatel: Svět literatury
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2004
6. ISBN: 0862-8440
Na západní frontě klid
(Maria Erich Remarque)
Po vypuknutí první světové války se středoškolský student Pavel Bäumer,
hlásí jako dobrovolník do německé armády. A spolu s ním i jeho přátele a
spolužáci František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Albert Kropp,
Deterding, Stanislav Katzinsky a mnoho dalších. Ze všeho nejdříve procházejí
tvrdou přípravou velitele Himmelstosse. A potom už je celá jednotka odvelena
na západní frontu, kde všichni poznávají hrůzy války, vidí raněné a smrt
tolika lidí.
Po dlouhé době dostává Pavel dovolenou a jede domů, kde ho čeká těžce
nemocná matka. Většinu tohoto času strávil přemýšlením o válce a o životě.
Došlo mu, že se stal tvrdším, necitelným a přátele na frontě mu byli více než
rodina. Také si uvědomil, jak je ta válka zbytečná.
Když se vrátí na frontu, cítí se úplně jinak. Má o sebe větší strach než dříve a
těžko si zvyká na vojenský režim. Při následujících bojích je Pavel a jeho přítel
Albert raněn. Pavel se po rehabilitaci vrací zpátky na frontu. V boji se opět
setkává s krutostí války a vidí umírat své blízké. Jednoho dne mu jeho nejlepší
přítel Katzinsky umírá v náručí po zasažení střepinou.
Pavla i nadále trápí myšlenky o otřesných zážitcích. Z nich je nakonec
vysvobozen smrtí, jež přichází v den, kdy bylo podle vojenského hlášení "na
západní frontě klid".
_______________________________________________________
34
Hlavní postavy:
Pavel Bäumer - vypravěč a hlavní postava, pochází z velmi chudé rodiny
Albert Kropp - bývalý spolužák Pavla
Müller - bývalý spolužák Pavla, "ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o
válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky"
Leer - bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech
František Kemmerich - bývalý spolužák Pavla
Tjaden - největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů
Haie Westhus
Deterding - sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a na svou ženu
Stanislav Katczinsky - nejstarší, hlava jejich skupiny
Himmelstoss - desátník, v civilu listonoš, šikanuje, zbabělec, primitiv
Hlavní myšlenka:
Poukazuje na to jak je válka zbytečná a hloupá. Lidé se zabíjí, i když nikdo
neví proč. Nikdo nemá důvod zabíjet druhého člověka, ale přesto musí.
Jazykové prostředky:
Román, vulgární výrazy zvětšují napětí, naturalistické, autobiografické,
vyprávěno v ich-formě.
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Maria Erich Remarque
2. Název díla: Na západní frontě klid
3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1973
6. ISBN: 80-7202-522-8
Film-Krakatit
(Napsal Karel Čapek, Režie Otakar Vávra )
Hlavní postavou filmu je ing. Prokop, kterému se povede objevit velmi
účinnou třaskavinu neuvěřitelné síly - krakatit. Troška prášku mu ale zůstane
na stole a vybouchne obrovskou silou, zničí celou jeho laboratoř a jeho zraní.
35
Dostane vysokou horečku a v halucinacích bloudí Prahou. Potká svého přítele
ze studií Tomše, který ho vezme k sobě domů, kde se o něj stará, ale jen do
chvíle, dokud se mu nepodaří vylákat z něj chemický vzorec krakatitu (Prokop
je v horečnatém blouznění). Tomeš je ve finanční tísni a chce krakatit prodat,
nechá tedy Prokopa svému osudu a odjede pryč.
Zanedlouho poté se objevuje u Tomšových dveří neznámá kráska. Předá
Prokopovi balíček určený Tomšovi a prosí ho, aby mu jej doručil. Prokop se do
ní zamiluje a i přes svou nemoc se kvůli ní vydává na venkov do Týnice k
Tomšovu otci - lékaři, a doufá, že zde přítele najde, nebo že se mu alespoň
podaří zjistit, kde Tomeš je. Téměř ihned po svém příchodu upadne do
bezvědomí, skolen zánětem mozkových blan. Po šesti týdnech se začíná
zotavovat. Zamiluje se do lékařovy dcery Anči a pomalu se zde zabydluje, ale
pořád nemůže zapomenout na neznámou krásku. Ve snaze jí vyhovět, otevře
balíček a hledá něco, co by ho mohlo zavést k Tomšovi. Ale uvnitř je "jen" 50
tisíc a vzkaz pro Tomše, aby si vzal peníze a nechal její sestru (je vdaná,
beznadějně se zamilovala do Tomše a půjčovala mu peníze, ale on měl
spoustu dalších). Prokop pomáhá lékaři při přípravě medikamentů a získává
tak přístup k různým chemickým látkám. Tajně zkouší sestrojovat malé
třaskaviny a při jednom nepovedeném pokusu málem přichází o prst...
Jednou v novinách objeví inzerát od neznámého pana Carsona, který jej
naléhavě prosí, aby se mu ohlásil, kvůli krakatitu. Prokop se zděsí, že o
krakatitu někdo ví a rozhodne se neznámého Carsona najít. Zjišťuje, že se
jedná o ředitele vojenské továrny v Balttinu, která se zajímá o koupi krakatitu.
Carson prozrazuje Prokopovi, že se mu Tomeš pokoušel krakatit prodat, ale
měl jen vzorec (ten mu řekl Prokop v horečce) a neuměl jej vyrobit, takže
nějakou dobu u Carsona pracoval a snažil se ho vyrobit. Prokop tedy odjíždí
do Balttinu, kde hodlá Tomše najít a přinejmenším mu předat balíček od
neznámé dívky.
Tomše v Balttinu už nenajde, ten mezitím ukradl krakatit a utekl ke
konkurenčí firmě, kde se stále snaží ho vyrobit. Ale v Balttinu je násilím držen,
sice se může volně pohybovat kolem zámku, má osobního sluhu pana Paula,
ale nemůže opustit areál Balttinu a po pár pokusech o útěk je na každém
kroku hlídán panem Holtzem. Dostal také svou soukromou laboratoř
vybavenou vším potřebným. Je nucen k vydání krakatitu všemi možnými
prostředky. Jedním z nich je i krásná tatarská princezna Wille, která má
upoutat Prokopovu pozornost. Ta se však do Prokopa zamiluje a pomůže mu
k útěku - autem ho vyveze přes hlídače ven, ale srazí při tom pana Holtze,
který se jim snažil zabránit v odjezdu. Prokop je zděšen její chladností, vždyť
pan Holtz má 5 dětí a Prokop si ho oblíbil.
36
Princezna vysadí Prokopa na cestě daleko od Balttinu a odjede zpátky. Prokop
je zoufalý, protože princeznu také miluje a šílený láskou k ní se vrací zpět do
Balttinu, rozhodnutý vydat krakatit, jen když bude moci být s ní. Na cestě
zpátky ho potká diplomat pan d'Hemon (Daimon), který také krátce pobýval
na zámku v Balttinu a řekne mu, že princezna odjela do Itálie. Prokop se tedy
nechá přemluvit a pan d'Hemon jej odveze do Itálie, kde ho seznámí se
skupinou anarchistů, kterou vede. Těm se podařilo ukrást Tomšovi krakatit a
chtějí s jeho pomocí ovládnout svět. Prokopa jako jeho vynálezce přijmou s
velkým nadšením a pan d'Hemon mu nabídne, aby celou skupinu vedl,
vyráběl krakatit, provedl vládní převraty a nakonec vedl celý svět a udělal ho
takový, jaký chce, aby byl - lepší (d'Hemon ho měl financovat a nechtěl z toho
mít žádný užitek, jen chtěl, "aby se něco dělo, aby se změnil konzervativní
způsob vedení světa").
Kolem bedny krakatitu se vyvolá zmatek a Prokop, pan d'Hemon a neznámá
dívka prchají na Daimonovo sídlo. Tam Prokop konečně poznává radiostanici,
která díky svým rušivým vysokofrekvenčním vlnám umožňuje vybuchování
krakatitu. Daimon mu řekne, že Tomeš teď pracuje na výrobě krakatitu v
továrně v Gottupech. Prokop se za ním vydá, aby ho varoval před
nebezpečným vlnovým zářením. Tomeš s ním ale odmítá mluvit. Prokop mu
alespoň po laborantovi posílá balíček od neznámé dívky a prosí, aby mu sdělil
její jméno a adresu. Nedostane se mu však ani toho.
Prokop dobře ví, že hrozí výbuch, proto se dá na útěk. Zanedlouho dochází k
silnému výbuchu, při kterém je zničena celá továrna i široké okolí. Před
Prokopem se najednou objevuje světlo lucerny. Vidí stařečka s vozem a jde k
němu. Stařeček mu kukátkem ukazuje různá místa na světě - ukazuje mu
"svět". Prokop v něm nejprve vidí stařečka ze stropu své staré laboratoře na
Hybšmonce, poté vlastního otce, ale nakonec si uvědomuje, že s ním hovoří
sám Bůh, který mu naznačuje, že člověk má více myslet než cítit a být
odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že lidstvu prospěje víc
drobná a užitečná věc, než strašlivý objev krakatitu, který mu může jen
uškodit. Dokonce zapomíná i jeho chemický vzorec a je rozhodnut začít z
druhého konce - nachází smysl života v drobné práci.
Film je z roku 1948.
Jedná se o Drama.
Záběry jsou většinou detailně zaměřovány na obličeje herců.
Hudba u jednotlivých scén navozuje větší dramatičnost.
Efekty ve filmu jsou na svou dobu dobře zpracovány.
37
Tento film má silné protiválečné poselství.
_______________________________________________________
Film-Noc svatého Vavřince
(Režie Vittorio Taviani, Paolo Taviani)
Flm o domech, o domovu a lidech, kteří je ztrácejí. Zápletka stojí na
rozhodnutí fašistické armády vyhodit do povětří malé italské město. Jeho
obyvatelé, do té doby skrytí ve sklepení, se rozdělí na dva tábory - jedni
uposlechnou rozkazu a shromáždí se v hodinu exekuce v místním kostele,
druzí se tajně vydají na cestu za svobodou.
Středem filmu je scéna, kdy uprchlíci sami uprostřed neobydlené krajiny
poslouchají výbuchy, doléhající z jejich vsi. Kamera postupně sleduje jejich
tváře, slyšíme jejich vnitřní komentář a střihem nahlížíme do jednoho z domů
mladé ženy, kde v průjezdech kamery procházíme jednotlivými místnostmi a
můžeme letmo zahlédnout výjevy z minulosti: ona jako malá holčička tancuje
na stole, ona již starší pokukuje po mladém chlapci, ona skoro dospělá
prohlížející si v zrcadle své tělo. Potom ještě poslední moment před útěkem vystrašená žena udělá křížek směrem na kameru a prchá z domu.
Když je po všem, vesničané zahazují klíče od svých domů. A první skupina
vesničanů, která hledala útočiště v kostele, se stává obětí dalšího připraveného
výbuchu.
Film se odehrává jako retrospektivní vyprávění uvozené klidným záběrem
pohledu z okna moderního bytu, v němž v závěru najdeme matku, která celý
příběh povídá svým dětem před spaním.
Film je z roku 1982.
Jedná se o válečné drama.
Hudební doprovod se logicky hodí ke všem scénám.
Často je používána statická kamera(kamera se málo pohybuje, pohybují se
herci).
Střih není nijak přehnaně častý, jako u nynějších filmů.
38
_______________________________________________________
Mechanický pomeranč
(Antony Burgess)
Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je patnáctiletý Alex, který je spolu se
zbytkem svojí násilnické party - Pítrsem, Jiříkem a Tupounem - postrachem
nočního Londýna. Téměř každou noc vyráží banda do ulic, aby ukájela svoje
zvrácené choutky a ukradla nějaké peníze, které většinou utrácí za drogy. Alex
a jeho kumpáni se vyžívají v znásilňování, kradežích a fyzickém týrání všech
lidí bez rozdílu.
Jedné zvláště povedené noci se vloupají do bytu spisovatele, který píše knihu
s názvem Mechanický pomeranč. Je to román pojednávající o neubližovaní a
svobodě lidského života, který by neměl být ničím a nikým omezován.
Spisovatele brutálně zbijí a jeho ženu několikrát znásilní.
Další noc dojde v partě ke zradě, Tupoun a zbytek party už má dost
Alexových panovačných sklonů, a tak se rozhodnou pro podlý úskok - po
vloupačce do domu staré vdovy, která vlastní několik koček, zbijí Alexe a
nechají ho na místě, kam zanedlouho přijíždí policie a Alexe zatýká. Vdova
bohužel noční návštěvu nepřežije a Alex se dostane na 14 let do vězení. Svůj
trest si odpykává víceméně bez potíží, dokonce se stane pravou rukou
místního kaplana, který Alexe zaměstná u sterea, a tak se může zabývat svým
největším koníčkem - vážnou hudbou.
Po nějaké době přibude k Alexovi a jeho spoluvězňům do cely nový
odsouzenec, který ale po noční bitce umírá. Alex se za trest stává pokusným
králíkem nové metody zvané regenerační léčba, která má potlačovat násilnické
choutky. Léčbu vede dr. Brodsky a je založena na principu učení a metody
asociace. Alexovi jsou pouštěny nechutné filmy, které se velmi podobají tomu,
co sám lidem až doteď s radostí způsoboval. Vyvine se u něj takový reflex, že
pokaždé, když vidí nebo jen pomyslí na násilí, udělá se mu špatně a roztočí se
mu hlava. Po 14 dnech je puštěn na svobodu a odchází za rodiči, kteří už ho
ale zavrhli. Potuluje se proto městem a potkává své dřívější oběti, ovšem s tím
rozdílem, že teď je obětí sám - nedokáže se totiž bránit, neboť jakékoliv
pomyšlení na násilí mu působí fyzické potíže.
Nakonec se dostává do rukou mladých policistů, kteří se ukážou být
Tupounem a Billym, ti ho dovezou za město a brutálně zbijí. Zničený Alex
nachází přístřeší u autora Mechanického pomeranče, kterému zemřela po
noční příhodě žena a který Alexe nepoznává. Tento muž se snaží Alexe
politicky využít, protože chce svrhnout vládu. Nakonec ale pojme podezření,
zavře Alexe do bytu a nešťastný chlapec se pokusí o sebevraždu skokem z
39
okna, ale místo toho, aby se zabil, tak se jen zmrzačí. Probudí se až v
nemocnici, kde zjistí, že se o něj snaží starat vláda, protože jeho případem se
zabývala celá Británie a on je teď důležitým kamenem v politické hře. Důležité
pro něj ale je, že zmizí naučený reflex a on znovu dokáže myslet na násilí bez
jakýchkoliv bolestí. Hned po odchodu z nemocnice sestaví novou partu a
páchá další noční razie na domy mírumilovných občanů. Zjišťuje ale, že násilí
už mu nepřináší radost, a snaží se od základu změnit svůj život tím, že si
najde partnerku.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Alex, Pítrs, Jiřík a Tupoun
Hlavní myšlenka:
Román přináší ucelenou studii lidského nitra, násilí, sexu a zla v člověku.
Přemíra brutálních scén není samoúčelná - autor se snaží upozornit na
nesmyslnost a absurditu ovlivňující lidské jednání.
Jazykové prostředky:
Velmi specifický je jazyk díla. Autor zde vytvořil novou a zcela specifickou
mluvu, kterou označuje jako jazyk "týnů", čili jazyk, který mezi sebou používá
především mládež. Výrazy jsou převzaté především z angličtiny a ruštiny.
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Anthony Burgess
2. Název díla: Mechanický pomeranč
3. Vydavatel /Nakladatel: VOLVOX GLOBATOR
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2002
6. ISBN: 80-7207-466-0
Kytice
(Karel Jaromír Erben)
Kytice
Úvodní báseň.
Symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky značí útěchu pro její děti 40
sirotky.
Poslání sbírky - autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky.
Matka jako symbol vlasti, národa.
Poklad
Vychází z pověsti, že na Velký pátek se otvírají poklady.
Matka nesoucí dítě jde do kostela a uvidí otevřenou skálu. Jde se do ní podívat
a nalezne tam poklad. Postupně ho odnáší domů, ale aby ho měla co nejvíc,
dítě tam nechá. Jak se vrátí pro dítě, skála už tam není. Modlí se a za rok na
tentýž den se skála opět otevře. Matka vezme pouze dítě, o poklad se již
nestará.
Poklad se jí doma proměnil na kameny.
Svatební košile
Mladá dívka se modlí za svého milého, který šel na vojnu a už dlouho ho
neviděla, nakonec se objeví a chce aby dívka šla s ním. Ta sebere jen svatební
košile, co ušila a jde. Dostanou se až na hřbitov, kde dívka zjistí, že její milý je
už mrtvý a sama se zavře do kostelíka uprostřed hřbitova. Milenec se ji snaží
dostat ven s pomocí mrtvého v kostelíku, díky dívčině modlitbám se to však
nepovede. Ráno najde všechny košile roztrhané na všech křížích hřbitova.
Polednice
Žena zaměstnaná prací okolo plotny se rozzlobí na své dítě, které pořád jen
křičí a zavolá na něj Polednici. Ta k jejímu údivu přijde a snaží se jí dítě vzít.
Matka ho tak tiskne k sobě před Polednicí, až ho udusí.
Zlatý kolovrat
Král jede svou zemí a potká dívku, do níž se zamiluje. Druhý den jede požádat
její macechu o svolení k svatbě. Ta souhlasí s tím, že mu Doru na hrad přivede.
Vypraví se s ní i se svou vlastní dcerou, cestou však Doru zabijí a useknou jí
"hnáty", vypíchnou oči a oboje si vezmou s sebou, aby ji nikdo nemohl oživit.
Král si myslí, že převlečená žena je Dora, ačkoli je to její nevlastní sestra, a tak
se s ní ožení.
Dorku mezitím najde stařeček a vyšle pachole na zámek, aby prodalo zlatý
kolovrat, přeslici a kuželík za nohy, ruce a oči. Macecha i její dcera byly tak
marnivé, že si vše koupily. Když se vrátil král domů, chtěl, aby mu žena
zapředla na zlatý kolovrat. Ten však začal zpívat pravdu, jak to bylo s Dorou.
Král se ihned rozjel hledat svou Dorničku, kterou mezitím už stařeček vyléčil.
Vzal si ji za ženu a žili šťastně až do smrti, avšak macecha se svou dcerou
dopadly hůře. Roztrhali je vlci a stalo se jim v podstatě to samé, co prve
udělaly Doře. Taková byla odplata za jejich hrozný čin.
Štedrý den
Podle lidových pověr a tradic. Dvě dívky pokoušejí na Štědrý den osud, jdou
41
si vysekat díru do ledu a koukají, co jim budoucnost přichystá. Jedna tam vidí
myslivce, druhá svou smrt a do roka se tak opravdu stane.
Holoubek
O vdově, která se krátký čas po pohřbu svého manžela znovu vdá, avšak
neustále jí našeptává svědomí (v podobě holoubka), že měla za manžela
truchlit. Dojde to tak daleko, že se utopí. Pak nemá ani žádný hrob.
Záhořovo lože
Báseň o poutníkovi, který přivede na správnou cestu zlého lupiče a vraha,
protože se vypravil do pekla a viděl tam nejhorší mučidlo, jaké kdy bylo, a to
Záhořovo lože. Loupežník se zhrozí, protože on sám je Záhoř. Poutník mu
poručí se kát a sedět u velikého dubu, než pro něj znovu přijde. To se stane o
devadesát let později, z poutníka je stařičký muž a Záhoř u dubu klečí už tak
dlouho, že vypadá jako pařez. Poutník přinese Záhořovi odpuštění a oba pak
zemřou.
Vodník
O mladé dívce, co neuposlechla matčinu radu a vydala se k jezeru, kde ji stáhl
pod vodu vodník a udělal z ní svou nevěstu. Dívka mu porodila syna, ale
chtěla se podívat za svou matkou. Vodník jí to povolil, avšak si nechal u sebe
její dítě, aby měl jistotu, že se vrátí. Matka ji ale přesvědčila, že to dělat nemá a
když vodník dotíral na chaloupku, jen ji zabednila. Vodník se snažil dostat
svou ženu zpět, ale ta nemohla jít. Nakonec zabil jejich dítě a pohodil ho u
dveří. Matka sice svou dceru ubránila, ale ta se z toho zbláznila.
Vrba
O ženě, která v noci spala jako mrtvá. Jejího muže to trápilo, tak se na to šel
optat moudré stařeny. Ta mu řekla, že je to tím, že je svázána s vrbou u
potoka. Muž se rozhodl a šel vrbu podetnout, s ní však nevědomky zabil i
svou ženu.
Lilie
Mrtvá panna je pochována v lese, na jejím hrobě vyroste překrásná bílá lilie,
kterou si oblíbí jeden šlechtic a nechá si ji přesadit do své zahrady. V noci se
lilie proměňuje v dívku, pán si ji vezme za ženu, mají spolu dítě, ale on musí
odjet na službu ke králi a jeho ženu s dítětem hlídá jeho matka. Ta je však
nesnáší a oba zabije, syn je po návratu velmi rozhořčený a prokleje svou
matku.
Dceřina kletba
Dívka zabije své dítě a poví o tom své matce. Ta se jí ptá, co chce dělat a ona že
se oběsí. Pak matku prokleje, protože jí dávala moc volnosti.
42
Věštkyně
Projev vlastenectví, víra v budoucnost národa; motiv národního smutku a
naděje (motiv proroctví); věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého
národa.
_____________________________________________________
Charakteristika a styl:
Celá sbírka má třináct básní, z nichž první Kytice a poslední Věštkyně jsou
velmi silně vlastenecky laděny a tematicky velmi pěkně uvádí a ukončují
sbírku.
• děj nebývá místně ani časově určen
• pravidelné dodržování řádů (vina => trest), ovšem ne všechny balady
končí špatně (Poklad, Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Svatební košile)
• hrdiny jsou většinou ženy
• je zde patrný konflikt mezi dvěma světy - nadpřirozeným a reálným
• dále je zde konflikt v mezilidských vztazích - matka - dcera, dcera - dítě,
milenec - milenka...
• vinu nese jedinec
• častá obrazná pojmenování - personifikace (světélka laškují; růženec ...
stáhne tě, zúží tě) - metonymie (mladosti mé jarý štěp přelomil jsi v půli; v
očích oheň zas ožil) metafora (hlas - vichřice podoba; jeho tělo - skála na
skále leží)
• vyjadřování je zkratkovité
• prudký dějový spád (Knížky vzal a zahodil a byli skokem deset mil)
• sdružený rým (a a b b c)
• citoslovce! (Hola hej, otevřete mi dvéře... Hoho, panáčku...)
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Karel Jaromír Erben
2. Název díla: Kytice
3. Vydavatel /Nakladatel: Albatros
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1976
6. ISBN: -
43
Spalovač mrtvol
(Ladislav Fuks)
Hlavní postavou je pan Kopfrkingl. Měšťák, který je zaměstnancem pražského
krematoria, podivín zatížený svým povoláním, který má poněkud nevšední
záliby a způsoby. Svou ženu Marii hluboce miluje, ale říká jí Lakmé a sám
chce, aby ho ona oslovovala Romane, namísto jeho pravého jména Karel. Mají
krásnou 17letou dceru Zinu a 14letého syna Miliho.
Pan Kopfrkingl je v krematoriu velice oblíbený a má určitou autoritu vůči
dalším zaměstnancům. Svému povolání je zcela oddán.
Nad jejich bytem bydlí pan Bettelheim a jeho židovská rodina, kteří mají velice
dobrý vztah se svými sousedy. V této době má pan Kopfrkingl k Židům pěkný
vztah a nedokáže pochopit, proč je Hitler nemá rád, vždyť to jsou tak laskaví a
obětaví lidé. Pan Kopfrkingl je velice pečlivý, vzdělaný v hudbě i literatuře,
ohleduplný a milý ke své ženě a své členy rodiny oslovuje např. „čarokrásná“,
„nadoblačná “ či „nebeská“. Že je ale svou prací opravdu ovlivněn dokazuje i
fakt, že při oslavě narozenin své dcery vypráví, jak se spalují těla, že když je
člověk malého vzrůstu, tak se na rakev spotřebuje méně dřeva atd.
Pan Kopfrkingl má ze svého mládí přítele Williho, který je 100% Němec, je
členem Sudetoněmecké strany a snaží se pana Kopfrkingla dostat na svou
stranu. Pan Kopfrkingl má v sobě také část německé krve, ale nijak o tom do té
doby nepřemýšlel. Lakmé je z části židovského rodu a jejímu muži to nikdy
nevadilo. Vše se změní v březnu, kdy pan Kopfrkingl již přistoupí na Williho
intriky a splní úkol, za který je přijat do německé nacionalistické strany. Je
totiž přesvědčen, že toto členství mu v mnoha ohledech pomůže. Pan
Kopfrkingl je velmi ovlivňován Willim, který mu stále vštěpuje myšlenku, že
Hitler je nejlepší vůdce a aby mohl dosáhnout celého svého cíle, tak se musí
zbavit všech Židů, protože je nesnášel a bránili mu v rozvoji dobré společnosti
v Evropě.
Pan Kopfrkingl, se během krátké doby změní ve stoupence fašistické
ideologie, zrádce, udavače a vraha. Z přesvědčení, že Židé jsou nebezpeční a
špinaví, zabije pan Koprkingl svou ženu - oběsí ji v koupelně a nahlásí to jako
sebevraždu. Jako důvod uvede, že byla částečná Židovka a bála se o svou
budoucnost při příchodu Hitlera. Svého syna pro změnu umlátí kovovou tyčí
a zatluče ho do rakve společně s mrtvým mužem, který poté putoval do pece
ke kremaci. Ale svou dceru nechal žít, jelikož má spíše jeho rysy než jako syn
rysy manželky, pošle ji do německé školy a vštěpuje jí Vůdcovu ideologii.
Vypráví jí o tom, že český národ bude likvidován - ale ne fyzicky, ale
„poněmčí se", aby Vůdce mohl pokračovat ve formování svého „nového"
národa. Svou dceru ale také nakonec nechá spálit v krematoriu a dostane úkol
stát se vůdcem plynových spalovacích komor.
44
Pan Kopfrkingl se zblázní a je odvezen do blázince. Po konci války spatřuje ze
sanitního vozu hlouček vyhublých lidí, kteří se vracejí z koncentračního
tábora, mezi kterými poznává své staré známé.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Karel Kopfrkingl - nejdříve dobrý otec, pilný zaměstnanec krematoria, miluje
umění; posléze vrah, udavač, rasista, násilník.
Wiliam Reinke - egoistický, povyšující se, manipuluje s lidmi.
Kompoziční prostředky:
• Kniha je napsaná ve 3. osobě, kterou vypráví autor, často se vyskytuje
přímá řeč.
• Pro kompozici knihy je typické opakování podobných motivů.
• Kniha upozorňuje na extremismus (zde konkrétně na fašismus), na lidi
bez svého pevného názoru.
• Smrti členů rodiny jsou velmi rychlé a nečekané. Právě tyto dost šokující
zvraty, které autor předkládal stroze a jakoby samozřejmě, vyvolávají
nepříjemné mrazení a dodávají příběhu jistou skandálnost a
morbidnost.
_______________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Ladislav Fuks
2. Název díla: Spalovač mrtvol
3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon
4. Místo vydání: Litomyšl
5. Rok: 2003
6. ISBN: 80-207-1127-9
Saturnin
(Zdeněk Jirotka)
Jeden úplně obyčejný obyvatel Prahy (v knize není napsáno jeho jméno ) přijal
do svých služeb sluhu Saturnina. Jeho pán je s jeho službami spokojený.
Nejdřív Saturnin pro něho sehnal hausbót a tak se odstěhovali z bytu.
45
Na jeho pronajatou loď se hned přijela podívat jeho otravná teta Kateřina se
synem Miloušem. Začali se tam roztahovat a tak jim Saturnin namluvil, že loď
je plná myší a dal jim na obličej masky, aby mohli lépe spát. Když se v noci
probudili, lekli se sami sebe a odjeli.
Saturninův pán obdivoval slečnu Barboru. Jednou ho jeho dědeček pozval k
sobě na dovolenou, spolu s doktorem Vlachem, slečnou Barborou a
Saturninem. Přijela i teta Kateřina s Miloušem, ačkoliv nebyli pozváni. Během
třítýdenní dovolené zažili všichni spoustu dobrodružství. Nejdříve Saturnin
učil dědečka japonské bojové umění džiu-džitsu. Ten se rozhodl, že si to na
svém vnukovi vyzkouší a tím to všechno začalo. Dědeček mu pohmoždil
kotník a tak museli volat sanitku. Odvezla ho i se Saturninem do nemocnice.
Když se jim po vynaloženém úsilí podařilo vrátit se zpět (musela pro ně zajet
Barbora, protože řidič sanitky dělal problémy), spustila se venku ohromná
bouře, obrovský příval vody strhl most, který je spojoval s vesnicí, kde v tu
chvíli byly i obě dědečkovy kuchařky, a navíc byla přerušena dodávka
elektrického proudu. Nějaké zásoby jídla měli a tak se vaření ujala slečna
Barbora. Dědeček rozhodl, že se každý večer budou vyprávět příběhy.
Saturninův pán a Barbora se během dovolené sbližovali. Stali se z nich hodně
dobří kamarádi. Teta Kateřina všechny otravovala svým neustálým
odříkáváním pořekadel a pořád si na něco stěžovala.
Nakonec byla dodávka proudu obnovena, ale už docházely zásoby jídla. Pár
dní čekali, jestli se nezačne opravovat most. Dlouho se nic nedělo, proto
doktor Vlach navrhl, že mohou jít do jeho srubu, že tam má nějaké jídlo.
Vyrazili tedy na cestu. Původně celodenní výlet se změnil na třídenní túru. Po
opuštění doktorova srubu si dědeček poranil nohu. Šli pomalu, nestihli dorazit
do vesnice, a proto museli jednu noc strávit pod širým nebem. Když druhý
den dorazili do vesnice, uviděli, že jejich most už stojí.
Po skončení dovolené zůstal Saturnin u dědečka, dokud mu nebude lépe a
jeho pán a slečna Barbora odjeli do Prahy. Domluvili si sraz v divadle. Teta
Kateřina se znovu provdala.
_______________________________________________________
Hlavní postavy:
Saturnin - svérázný sluha, který je velmi vynalézavý, dovede si poradit v
každé situaci, protože počítá naprosto se vším.
Teta Kateřina - nesnesitelná žena, která všem leze na nervy a jde jí jen o to
získat z dědečka dědictví.
Vypravěč - je to třicetiletý muž. Je zamilován do slečny Barbory.
Dědeček – starý bohatý pán, který si pohrává se svými příbuznými lačnými
dědictví, typická postava satirických děl, zesměšňujících mamon. Jinak je ale
46
hodný a zapálený příznivec elektrického proudu (v jeho domě je vše na
elektřinu).
Slečna Barbora – milá, energická moderní žena.
Kompozice díla:
• Kniha je rozdělena na navazující kapitoly
• Je psána chronologicky
• Není jednoznačný hlavní hrdina
• Ich forma
• Humoristická literatura
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Zdeněk Jirotka
2. Název díla: Saturnin
3. Vydavatel /Nakladatel: Československý spisovatel
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 1990
6. ISBN: 80-202-0031-2
Jáma a kyvadlo
(Edgar Allan Poe)
Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti, uvrhnut do
žaláře, kde na něj číhají různé mučivé nástrahy, které mu mají způsobit smrt.
Byl uvězněn v tmavém žaláři z kterého nebylo úniku. Při tápání ve tmě je o
vlásek unikl pádu do hluboké propasti uprostřed cely. Tím však smrt jen
oddálil, protože poté byl přivázán k lavici nad kterou se houpalo kyvadlo s
břitem. Kyvadlo pomalu klesalo a vězeň dostal na poslední chvíli spásný
nápad. Levou rukou dosáhl na misku s jídlem a potíral jím popruhy, kterými
byl přivázán. Hladové krysy se pak na potravu vrhly a překousaly tím i
popruhy.
Vězeň na poslední chvíli unikl smrti. Poté se stěny žaláře začaly svírat směrem
k propasti. Když se octl na samém okraji, uslyšel lidské hlasy a v posledním
okamžiku ho zachytila ruka francouzského generála Laslla, který se svými
muži útočil na Toledo.
_______________________________________________________
47
Hlavní postava:
Hlavní postavou je muž, který celý tento příběh vypráví, odsouzenec, který
byl ve vězení týrán a nucen ke smrti padnutím do jámy anebo probodnutím
čepelí.
Kompoziční prostředky:
• povídka je napsána v první osobě
• velmi zajímavé a dramatické vylíčení pocitů člověka, které vyvolávají až
skutečný dojem
_____________________________________________________
Bibliografie:
1. Autor: Edgar Allan Poe
2. Název díla: Jáma a kyvadlo
3. Vydavatel /Nakladatel: Garamond
4. Místo vydání: Praha
5. Rok: 2001
6. ISBN: 80-86379-26-4
48