Cyklorodiče a cykloděti

SÍŤ MATEŘSKÝCH CENTER
„Jé, to by se mi taky líbilo,“
nebo „Taxi, taxi!“ – takové výkřiky
uslyšíte jako řidič cyklovozíku
nejen z úst dětí, ale třeba i starších
cyklistů popíjejících „iontovou“ desítku
v zahradní restauraci. Časem si zvyknete,
přestanete si toho všímat a při
zastávkách jen zájemcům řeknete:
„Dejte do internetového vyhledávače
slovo cyklovozík nebo cyklopřívěs
a dozvíte se vše”. Jejich počet v České
republice poslední dobou rychle roste,
a dokonce už je možné slušný model
koupit v jednom nejmenovaném řetězci
potřeb pro kutily.
Dětem se výlety na kolech
moc líbí. Pozor – je to
návykové. ;-)
a
Přívozník v Lužci už nás zná
í.
um
ře
to dob
s koly i s vozíčky
Cyklorodiče
a cykloděti
Jak na kole s dětmi?
Jak jsme se
dopracovali
k vozíku?
Rádi jsme jezdili na
kole a s narozením
dítěte jsme o to nechtěli přijít. Cyklovozíček nás zaujal na první pohled, byť cena
deset tisíc se mi zdála poměrně vysoká. Nebýt
internetu, ušetřili bychom a koupili sedačku.
Ale vyhledávač našel řadu zkušeností různých
majitelů vozíčků a nikdo z nich té investice nelitoval. Ba právě naopak. A tak jsme vybrali
rovnou širší variantu, kam se vejdou i dvě
dítka – přece nebudeme mít jedináčka. Prázdniny zrovna začínaly a dceři ještě nebyl ani
rok. První vyjížďka kolem domu nedopadla
zrovna nejlépe. Malá brečela a brečela. Však
taky rvát navečer unavené dítě do vozíku
nebyl nejlepší nápad. Druhý den jí ale zvědavost nedala, a tak už jsme nejen objeli dům,
ale vyrazili i za příbuznými o dvě vesnice dál.
Bylo to jasné – internet nelhal – děti vozík
prostě zbožňují. O týden později už jsme brázdili šumavské stráně. Když už jsme takhle začali jezdit, řekli jsme si, že můžeme občas na
výlet přizvat i další zájemce, a ještě později
Nejběžnější
jednomístný
vozík
86
září 2007
vý vozík – zde se
Cenově dostupnější hliníko de na 6 490 Kč.
přij
–
ry
ažé
pas
dvěma malými
jsme pod hlavičkou Rodinného centra Havránek uspořádali první cyklovýlet. Mimo jiné
tam dorazili také manželé Šťastní, kteří od té
doby nechyběli ani na jednom z cyklovýletů.
Díky nim také máme všechny vyjížďky zaznamenané nejen na fotografiích, ale také na
videu. Vše samozřejmě zájemci naleznou na
webu RC Havránek (http://havranek.dolnipovltavi.cz/), kde jsou i odkazy na videa na
serveru YouTube. Mimochodem právě články
o cyklovýletech patří mezi hodně čtené a jistě
už nejednomu z návštěvníků pomohly při rozhodování, zda si pořídit cyklovozíček.
Ať už máte vozík nebo cyklosedačku, snad neexistuje dítě, které by vám odmítlo výlet.
Starší děti s vlastním kolem, které už udrží
rovnováhu a nepotřebují spát (okolo 4 let
věku), můžete „pro jistotu“ na delší trasu připojit tyčí neboli trail gatorem. Nezapomeňte
cestu dobře naplánovat – zvláště pokud se domluvíte s dalšími spoluvýletníky. Přestože se
děti na výlet těší, strávit několik hodin jen
v cyklovozíku či v sedačce by je určitě nebavilo.
Naplánujte tedy trasu tak, abyste měli zhruba
každou hodinu zastávku na místě, kde se děti
mohou protáhnout. Ideální jsou různá dětská
hřiště nebo zahradní restaurace (tu ocení i dospělí). Na cyklovýletech Rodinného centra Havránek (Veltrusy) se vždy snaží najít dílčí cíle
– třeba zastávku u zdymadla, přejezd
přívozem, u ohrady s koňmi
či ovečkami apod. V polovině cesty bývá hlavní
cíl – v minulosti to
byl třeba zoopark, městské
www.mamaaja.cz
SÍŤ MATEŘSKÝCH CENTER
Co s sebou?
Pro kolo: náhradní duši a lepení, pum
• Autor: Jan Kadeřábek
km) na Říp. Voz
Náš nejdelší výlet (cca 50
ál.
často ukoléb
íček děti
slavnosti, velké dětské hřiště, zahradní restaurace s prolézačkami a hrami pro děti či třeba
piknik na louce s výhledem do kraje. Trasu je
třeba volit vzhledem k věku dětí nenáročnou,
s minimem kopců a hlavně po vedlejších silničkách. Není nic hroznějšího než jet u samého
kraje a nechat se míjet v těsné blízkosti automobily, pro které cyklista nepředstavuje žádnou překážku. Bohužel jsou cyklovozíkům
některé trasy zapovězené – jde třeba o lesní pěšiny, kde na kole bez problémů projedete, jakmile ale za sebou táhnete vozík, musíte počítat
se širším rozchodem a přes neposekanou trávu
ho moc daleko neutáhnete. Ideální je si trasu
předem projet, abyste tak předešli nepříjemným překvapením. Počítejte s tím, že nejrychlejší budou jezdci s vozíky, v závěsu za nimi
tatínci a mámy s cyklosedačkami a trail gatory
a na chvostu se povezou samostatní dětští cyklisté. Pokud je maminka zcela osvobozena od
tahání potomka a „veze jen sebe“, bude nejspokojenější, protože jí zapřažený tatínek nebude příliš ujíždět. A kdyby ano, může mu do
vozíku příště naložit třeba větší zásoby pití (a
ve skle). Kdo se cyklistiky s dětmi nemůže nabažit nebo nemá v okolí bydliště vhodné terény, může vyrazit třeba na týdenní cyklistický
pobyt (i takový už veltruský Havránek podnikl) – cyklopřívěs si lze na omezenou dobu za
rozumnou cenu také vypůjčit. V takovém případě je ale vhodné alespoň v začátcích strávit
na kolech vždy jen polovinu dne, aby se dětem
ježdění neomrzelo. A ještě informace pro
opravdové fandy: vždy v září se na Šumavě
koná hromadný sraz cyklovozíků, kde se najednou setkají desítky podobně nadšených
rodin. Informace hledejte na webu jednoho
z dovozců cyklovozíků: www.dveplusdve.cz.
Někdy nás na výlet vyrazí
docela dost.
www.mamaaja.cz
pičku, základní nářadí (prodávají se podsedlové brašny i s nářadíčkem)
Pro sebe: dostatek pití (třeba iontový
nápoj), malá svačinka (ideálně müsli tyčinka či jiná energetická bomba – ale raději žádná čokoláda – roztekla by se),
větrovka, sluneční brýle (nejlépe sportovní), nějaké peníze
Pro dítě/děti: pití, občerstvení, hračky,
náhradní oblečení (a raději i obutí), v případě potřeby vše na přebalení, opalovací
krém, plena na zastínění
Naprostou samozřejmostí je pak helma,
a to nejen pro děti v sedačkách, ale i pro
dospělé (jsme přece vzorem pro své děti).
Máte-li cyklovozík, můžete toho naložit
víc. V horku každý ocení rozprašovač na
kytky naplněný vodou – příjemně osvěží
(ale musíte si být jisti, že v něm máte
opravdu čistou vodu a žádné květinové
hnojivo).
V parku by nás auto potkat nemělo, takže se
můžeme roztáhnout na celou šíři cesty
Přepravujeme
dítě na kole
Ještě doslova před pár lety se děti na kole přepravovaly posazené na rámu, v lepším případě
pak na jednoduché sedačce, kde dítě sedělo
před cyklistou a nohy mělo na stupačkách na
předním kole. Situace se změnila a dnes je na
výběr hned ze tří různých možností přepravy
dětí na kole (přepravu „na štangli“ z pochopitelných důvodů vynecháme).
Zadní cyklosedačka
Cyklosedačka umístěná za cyklistou se obvykle upevňuje na sedlovou trubku (tzv. samonosné provedení), popřípadě na nosič.
Samonosné provedení pruží a značně tak uleví
dítěti. Navíc je možné sedačku z držáku
snadno vyjmout (třeba pro přepravu kol na
střeše vozu (velmi často ale lidé mají na střeše
kola i se sedačkou, což je jednak dosti nebezpečné a jednak to výrazně zvyšuje spotřebu
automobilu). Ceny těchto sedaček začínají
zhruba kolem tisíce korun, u značkových výrobků pak kolem 1 500 korun. Velmi často se
rodiče potýkají s problémem, co dělat, když
dítě v sedačce usne. Přestože je totiž připou-
tané, hlavička se volně klimbá, což rodiče obvykle řeší přivázáním helmy k opěrce.
Přední cyklosedačka
Přední cyklosedačka se obvykle instaluje na
horní rámovou trubku kola, a dítě tak sedí před
jezdcem. Tím je omezena i velikost, a tedy stáří
dítěte. Na druhou stranu není možné do sedačky umístit dítě, které ještě samo dobře nesedí (to by ale nemělo být ani v zadní sedačce).
Také by dítě nemělo nikdy usnout, protože
v přední cyklosedačce nesmí zasahovat do řízení, ale nemá se ani jak pořádně opřít (oproti
tomu zadní cyklosedačka připomíná svou konstrukcí ušák a ke spánku přímo vybízí). Ceny
jsou podobné jako u zadních cyklosedaček,
i když výběr je mnohem užší.
Cyklovozík
A jsme u cyklovozíku. Těch už se na českém
trhu prodává celá řada. Mezi nejrozšířenější
patří německé Croozery v ceně kolem deseti
tisíc a asijské Wave, které se prodávají pod
různým označením za ceny kolem pěti tisíc
korun. Luxusní řešení pak představují kanadské vozíky Chariot a americké Burley. Jejich
ceny ale začínají kolem 15 tisíc korun na základní sadu – tedy samotný vozík (ten už ale
má odpružená kola). K té pak můžete dokupovat další vybavení – joggingové přední kolo,
malá kolečka a další. Ceny jsou relativně vysoké, ale když je porovnáte s cenami běžných
kočárků, už tak děsivě nevypadají. Například
Croozery představují hned tři různá vozítka:
kromě cyklovozíku je využijete jako běžný kočárek a během chvilky je můžete proměnit
v joggingovou tříkolku. Stabilitou se jim běžné
ani sportovní kočárky nevyrovnají. V kvalitních cyklovozících je navíc možné vozit i velmi
malé děti díky speciální přídavné sedačce podobající se autosedačce pro novorozeňata.
Není tak třeba s cyklovýlety čekat, až dítě doroste do cyklosedačky, tedy minimálně do 18
měsíců věku dítěte. Tak to doporučují pediatři,
protože přestože se dítě obvykle naučí sedět
dříve, jeho nedovyvinuté páteři by nárazy v pozici vsedě mohly ublížit. V cyklovozíku dítě
v podstatě pololeží na speciálním sedátku zavěšeném v konstrukci vozíku, což samo o sobě
mnohé nárazy pohltí. Dítě jistí čtyřbodové bezpečnostní pásy, ale přitom má ve vozíku dostatek prostoru pro hračky, občerstvení a další
případnou výbavu. Další ukládací prostor ocení
rodiče – na druhou stranu je bude svádět k naložení více věcí, které pak potáhnou za sebou.
Zase tolik to ale nevadí, protože pokud nefouká vítr, tak o cyklovozíku za sebou téměř
ani nevíte. Již jsem zmínil, že existují také varianty cyklovozíků pro dvě děti – naše tříletá
dcera ale dokáže ten široký prostor snadno obhospodařit sama. Přesto se už teď těší, že na
podzim jí namísto panenky bude společnost na
cestách dělat bratříček. září 2007
87