historie CZ

Inistrahull
55°25.8' severní šířky
7°14.6' východní délky
Inistrahull je cca 1 míly dlouhý ostrov, který leží 6 mil severně od Malin Head. Maják na
ostrově Inistrahull je nejseverněji položený irský maják. Spolu s majákem na ostrově Tory
(Tory Island) tvoří 2 nejzákladnější označení pro lodní provoz v okolí severní části irského
pobřeží. Dále také fungují jako naváděcí majáky pro lodní provoz (rybářské čluny, ale i jiné
lodě) při pobřeží.
První maják na ostrově Inistrahul byl vybudován na východní straně ostrova v roce 1812.
Důvodem bylo to, že lodě Britského námořnictva (British Navy) začaly vplouvat a užívat jezero
Foyle (Lough Foyle). Maják byl navržen inženýrem Georgem Halpinem starším (námořní
inženýr Corporation for Preserving and Improving the Port of dublin). Tento maják byl poprvé
rozsvícen 17. 3. 1813. Celková výška věže byla cca 12,8 metrů a výška světla nad mořem byla
10,5 metru.
V roce 1861 chtěl Halpin nahradit stávající světlo novým světlem (1. řádu), které chtěl umístit
do nové svítilny na nové věží. Výbor neodsouhlasil postavení nového majáku, ale v červenci
1862 schválil umístění nové svítilny a aparátu na stávající věž. Firma Messrs Edmundson
z Dublinu dodala svítilnu, její podlahu, spirálové schodiště a ochoz (vše vyrobené ze železa).
Firma Messrs Chance Brother z Birminghamu dodala osvětlovací zařízení. Dočasné světlo bylo
poprvé rozsvícené v červnu 1864, do stálého provozu bylo světlo uvedeno 29. 9. 1864 – každé
2 minuty vyslalo jeden záblesk. Počátkem roku 1873 byl charakter světla změněn na 1 záblesk
každou minutu, ale zanedlouho bylo zjištěno, že stejný charakter světla má maják Skerryvore
vzdálený 98 km (61 mil) severně na skotském pobřeží. K další změně tedy došlo 1. 3. 1874 – 1
záblesk každých 30 sekund.l
V roce 1904 byl zdroj světla změněn na parafínový o svítivosti 396.000 kandel.
Počátkem 20. století bylo rozhodnuto o potřebě zvukového signálu, který by se užíval za
snížené viditelnosti pro označení okolí Malin Head (nejsevernější výběžek pevninského Irska).
Po řadě diskuzí a dohod byla vyrobena zvuková signální stanice, která byla umístěna na
západní část ostrova Inistrahull. Do provozu byla uvedena v roce 1905. Tím na ostrově vznikly
2 samostatné signální stanice.
V roce 1952 výbor Commissioners of Irish Lights rozhodl výměně zvukové signální stanice a
také o nutnosti modernizace majáku. Bylo rozhodnuto, že nejjednodušším způsobem bude
vystavění nového majáku poblíž zvukové signální stanice na západní straně ostrova a zrušení
majáku na východní straně. Obydlí pro strážce byly u původního majáku ve špatném stavu.
Výška nové železobetonové věže je po ochoz 23 metrů, vnitřní průměr věže je 2 metry.
Navržena byla námořními inženýry Commissioners of Irish Lights a byla postavena během září
a října 1957 firmou Doplen Brother Limited z Dublinu za pouhých 6 týdnů.
Svítilna, světlo a nová zvuková stanice byly na ostrov dodány 16. 7. 1958. Koncem stejného
měsíce byla svítilna (vysoká téměř 5,8 metru (19 stop) a vážící skoro 4 tuny) umístěna
navrchol věže.
Výška světla nad mořem je 59 metrů. Světlo se skládá z 8 majákových lamp (o síle
1.000W/100V) umístěných do lesklých hliníkových reflektorů (po dvou do každé strany).
Rotující světlo bliká 1x každých 20 sekund. Svítivost je 1.750.000 kandel a jeho viditelnost je
30 metrů za jasného počasí. Vzhledem k zakřivení země je jeho geografická viditelnost jenom
20 mil.
Svítilna má novodobý design a na její vrchol je v současné době umístěna diafonní zvuková
stanice.
Typ zvukový signál umístěný na tomto majáku byl použit v Irsku poprvé. Pro zvukový signál
byl použit dieselový agregát Ruston Hornsby. 2 dieselové alternátory (16,5 KVA) byly
používány pro výrobu elektriky jak pro hlavní světlo majáku, tak pro účely obsluhy. Zvukový
signál byl 8. 10. 1959 změněn na diafonní.
Nová stanice byla zkolaudována 8. 10. 1958, charakter světla byl 1 bílý záblesk každých 20
sekund. Stejný den byl vyřazen z provozu maják na východní straně ostrova. V květnu 1959
bylo zjištěno, že původní věž snižuje viditelnost nového světla (ve svém směru) na 8 mil.
V létě 1959 byla z tohoto důvodu zbourána.
2. 2. 1970 byla na maják umístěna radarová stanice („Racon“).
Plány na automatizaci majáky započaly v roce 1985. Stávající optika automatizaci
neumožňovala. Ani stávající charakter světla nebyl v souladu s doporučeními International
Association of Lighthouse Authorities. Světlo bylo nahrazeno 2 novými lampami (o síle
1.000W, jedna byla v provozu a druhá fungovala jako záložní). Nový charakter světla byl 3
záblesky každých 15 sekund, intenzita světla byla 760.000 kandel a viditelnost 25 námořních
mil. Pro případ výpadku hlavního i záložního světla, byly na ochoz připevněny 2 nouzové
svítilny, jejichž viditelnost byla 7 námořních mil.
Během instalace nové optiky bylo od července 1986 používáno dočasné světlo. Diafonní
zvukový signál byl nahrazen elektrickým.
Automatizace bylo dokončena v březnu 1987 a 3 poslední strážci opustili maják 30. 4. 1987.
Provoz zvukového signálu byl ukončen následující den.
20. 9. 2000 byl maják převeden na solární energii. Zdrojem světla je 350mm čočka Pharos
umístěná v rotujícím podstavci (PRB22). Lampa je napájena 2 sadami (18x50W) solárních
panelů propojenými s dvěmi bateriemi (24V, 2.750Ah). Charakter světla zůstal zachován,
viditelnost byla snížena na 19 námořních mil. Světlo je v provozu pouze při snížené
viditelnosti.
translation © Anicka 2006:
http://www.cil.ie/flat_areaEQLlighthousesAMPLighthouseIDEQL39_entry.html