Pramínek č. 19

PRAMÍNEK
Č.19 | INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA |10-11/2011
SETKÁNÍ POD „NAŠÍ“ LÍPOU
Tato slova zazněla z úst naší starostky P. Kaprasové
při slavnostním odpoledni 28. 10. 2011.
Váţení občané Bačalek a Lična, váţení hosté, milí naši chalupáři,
dovolte mi, abych Vás všechny srdečně přivítala tady
u nás na Bačalkách, abychom si zde společně připomenuli
tři historicky významné momenty, které utvářely i dnešní
tvář naší vísky a aniţ bychom to snad tušili nebo intenzivně cítili, které mají za následek to, ţe se tu dnes vůbec
sejít můţeme.
Vyuţili jsme dnešního dne, kdy celá republika oslavuje památné vítězství českého a slovenského národa v boji
za národní svobodu, v boji za vznik samostatné republiky,
k připomenutí zaloţení našich dvou vesniček – Bačalek a
Lična, dnes jiţ spojených pod jednu samosprávnou jednotku Bačalky.
První písemná zmínka je z roku 1371, kdy Johan ze Zvířetic odkázal majetek hospici v Dubu. K tomuto zboţí
náleţelo i naše Lično. Znamená to tedy, ţe Lično letos
prokazatelně oslavuje 640. výročí svého vzniku.
Pokračování na straně 11 …
OBSAH TOHOTO ČÍSLA:
Bačalky a Lično – pro nás všechny zde ţijící nerozlučná dvojice obcí, srostlá společnou minulostí, zájmy,
propojená rodinnými a přátelskými vazbami. Dvojice
vesniček, která ţije dnes svými společnými problémy a
společně se je snaţí řešit. Bačalky a Lično – sourozenci,
kteří se občas hašteřili, občas si i něco málo záviděli, ale
stejně jako je to v ţivotě lidí – čas všechna ostří sporů
zaoblil, otevřené rány zacelil a zvítězil zdravý selský
rozum. Na tak malém prostoru v takovém malém počtu
lidí nemá své místo nenávist a zloba, u nás má domov
vzájemná tolerance a podaná pomocná ruka. A je tomu
tak postaletí. Připomeňme si proto něco málo z historie
našich obcí.
Počátky osídlení katastru obce Bačalky sahá aţ do
doby neolitu, z níţ byly nalezeny na místních polích kamenné nástroje, které ještě někteří pamatují ve sbírkách
zdejšího školního kabinetu. Historie doloţitelná písemnými prameny je starší pro ves Lično. V hospodářském
dvoře tam tehdy stávala tvrz a další panské sídlo bylo nad
rybníčkem na Ličně, tomu místu dnes říkáme „u koryta“.
SETKÁNÍ POD „NAŠÍ“ LÍPOU
str. 1, 11-12
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY
Územní plán obce, Průklest stromů
str. 2
Samotěţba dřeva, Kanalizace
str. 2
ROZHOVOR – Z. Kollátor
Neţ se zima zeptá
str. 3-4
BAČALKY A LIČNO SLAVÍ
Hovory pod lípou, Copak je to za řezníka s . . .
str. 4
Dýňoví skřítci
str. 4
Z BABIČČINA RECEPTÁŘE
Bílé zlato v hrnci, Syrob (sirob), Řepánky
str. 5
NAPSALI JSTE NÁM
Doplněk k ochotnickému praporu
str. 5-6
„LIPOVÉ „ OKÉNKO DO MINULOSTI
28. říjen, Také lípa
str. 6
PODZIMNÍ
str. 7
MŮJ SOUSED – VIZE
str. 7
TOUHA, PŘÁNÍ, MODLITBA, VIZE?
str. 7
POSELSTVÍ SKRYTÁ V PŮDĚ NAŠEHO
OKOLÍ – 3.ČÁST – Doba bronzová
str. 8
ZAHRADA PŘED ZIMOU
str. 9
TÉMA NEJEN MĚSÍCE LISTOPADU - ÚKLID
str. 9
POZVÁNKY
str. 10
Křeslo pro dámu a další
str. 10
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
str. 10
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY
Územní plán obce
Občané Bačalek a Lična se konečně dočkali. Jak jste
uţ moţná zahlédli na vývěskách v obci, je stanoven termín pro přijímání vašich námětů a poţadavků
v souvislosti s přípravou návrhu ÚP. Jedná se o první
kolo, termín pro podání je do 30. listopadu. Pokud máte
vše v hlavě ohledně svých vlastních pozemků nebo i pozemků ve vlastnictví obce srovnáno, uplatněte je písemně
a doloţte zákresem do snímku katastrální mapy.
Průklest stromů
S přicházejícím obdobím vegetačního klidu bude u nás
v obci okolo stromů naopak rušno. V srpnu jsme provedli
s paní RNDr. Smolíkovou z referátu ŢP kontrolu dřevin
na veřejných prostranstvích (lípy, kaštany), následně provedli obhlídku stromů pracovníci firmy Hrubý - Roţďalovice. Některé stromy potřebují jen menší kosmetické
úpravy, některé však budou muset podstoupit plastickou
operaci (kaštany na Ličně). Teprve aţ se do stromů řízne,
bude moci odborná firma závazně říci, zda dáme některým stromům ještě šanci probrat se, nebo je budeme muset i z bezpečnostních důvodů odstranit.
Samotěţba dřeva
K 31. 10. 2011 reagovalo
na výzvu přihlásit se k
samotěţbě
dřeva
v obecních lesích přibliţně
20 občanů s celkovým poţadavkem cca 200 prm.
Obec jako vlastník lesa se musí řídit těţebními plány,
které se stanovují na tzv. decénium, tj. deset let. Nové
decénium začíná v r. 2012 a končí v r. 2022. Plány budou
obci doručeny v polovině příštího roku. Proto obec prozatím nabídla občanům pouze moţnost samotěţby proschlého, spadaného dřeva a probírku za cenu Kč 100,--/1
prm. Podle odhadů správce našich lesů – lesníka pana
Miloslava Konývky – je roční kapacita našich lesů, co se
těchto druhů palivového dřeva týká, zhruba 40 prm ročně.
Kapacita tedy výrazně pokulhává za nároky ţadatelů.
Nebudeme moci vyhovět všem ţadatelům v této sezóně,
proto bude losem na veřejném zasedání z ţadatelů vytvořen pořadník, aby pro jednotlivce byla vůbec samotěţba
ekonomicky výhodná. Pokud chceme vyhovět všem ţadatelům v horizontu 2 – 3 let, bude mnoţství přiděleného
dřeva na 1 ţadatele pokráceno na přibliţně 5 prm. Vlastní
organizaci samotěţby dřeva zajišťuje pan Konývka
(označení dílců, stromů, přepočítání, kontrola čistoty
vytěţeného prostoru). Vzor smlouvy na samotěţbu dřeva
s technickými podmínkami si uţ teď můţete přečíst na
našich webových stránkách.
Ţádáme o grant z evropských peněz
Musím hned dodat, jestli ještě vůbec nějaké do České
republiky přijdou. Zprávy o finančních problémech eurozóny nám trochu ubírají optimismus. V minulých týdnech europoslanci odepsali dotace na čističky odpadních
vod a kanalizace v menších obcích, co bude následovat,
-2-
lze jen těţko odhadnout. SZIF vyhlásil
počátkem října nové
výzvy na podání
ţádostí na financování akcí v rámci
operačního programu
POV (Program obnovy venkova), osa III. Tento sloţitý
název znamená, ţe máme moţnost poţádat o prostředky
z EU na investiční akce, jejichţ cílovými uţivateli jsou
pouze děti a mládeţ. Na zasedání zastupitelstva obce se
tato problematika podrobně projednávala a zastupitelé se
rozhodli poţádat o dotaci na vybudování dětského hřiště a
úpravu sportoviště v prostorách za pivnicí včetně terénní
úpravy „ujíţdějícího“ svahu a přístupových cest k hřišti.
Paní místostarostka Varhanová na zpracování ţádosti
včetně všech podkladových materiálů a dokumentace
intenzivně pracuje, abychom vše odevzdali včas. Přejme
si, aby to nebyla práce marná (projekt můţe ztroskotat na
naprostých banalitách a někdy i (z)vůli pracovníků SZIF).
Pokud náš záměr vyjde, budeme mít za pivnicí skutečně
hezký koutek pro nejmenší a pořádný plácek pro dorůstající a někdy i odrostlé a přerostlé nohejbalisty.
Kanalizace
Jak z minulých čísel jiţ víte, usilujeme o prohlášení
naší dešťové kanalizace za jednotnou. Po té, co jsme
z finančních důvodů odloţili na neurčito budování kanalizace a ČOV, stojíme před úkolem zlegalizovat vypouštění
předčištěné odpadní vody z jímek a septiků do této dešťové kanalizace. V květnu a v červenci byly provedeny
chemické rozbory vody vytékající z jednotlivých výpustí
(dopadly velmi dobře), nyní byla naše ţádost postoupena
k posouzení na Povodí Labe, závěrečný verdikt vyřkne
vodoprávní úřad v Jičíně. To ale neznamená, ţe by všem
těm, kteří mají přepady vyústěné do kanalizace, odpadla
povinnost septiky pravidelně vyváţet. Není sice
v zákonné pravomoci obce kontrolovat, zda tak občané
činí či nikoli. Je však právem obce při podezření, ţe někdo septik nevyváţí či jiným způsobem vypouští do kanalizace nečištěné splaškové vody, poţádat odbor ŢP a Inspektorát ŢP o provedení místního šetření. Podle novely
zákona č. 254/2011 Sb. o vodách je občan povinen na
poţádání předloţit pracovníkům inspektorátu potvrzení,
kolikrát, v závislosti na velkosti septiku a počtu obyvatel
v domácnosti, vyvezl ten který rok svůj septik nebo jímku. A pracovníci inspektorátu jsou při zjištění nedostatků
a hrubých porušení zákona o vodách skuteční kati. Pokuty
jsou v řádech i desetitisíců. Věřím, ţe aţ k takovým koncům u nás nedospějeme, ţe jsme lidé rozumní. Co jednotlivec ušetří na tom, ţe nebude vyváţet septik, o to víc
bude platit obec za ochranu pitné vody před znečištěním
a, o to vyšší bude cena, kterou jednotlivec
zpětně za pitnou vodu
zaplatí. Jsme Bačalky
a Lično – ne Kocourkov.
Ing. Pavlína Kaprasová, starostka
ROZHOVOR
Neţ se zima zeptá
Zima nám klepe na
dveře. Neţ jí je dokořán otevřeme, měli
bychom se na ni důkladně připravit. Nejen
zazimováním zahrádek,
vyzdobením
okenních
parapetů
chvojím a nákupem
nových kozaček a koţichů. Velkou pozornost bychom měli věnovat především zabezpečení vodovodního potrubí a všeho, co k tomu patří, abychom nebyli
pak nepříjemně překvapeni. Proto jsme si dovolili vytrhnout z pracovního maratónu mistra svého oboru pana
Zdeňka Kollátora (a věřte, ţe to šlo velmi těţko) a poţádali jsme ho o několik rad pro nadcházející zimní období.
Pane Kollátore, co mají lidé udělat pro správné zabezpečení rozvodů vody a topení před zimou?
Dovolte mi, abych Vám navrhl několik praktických
rad ze své dlouholeté praxe. Občané, kteří zde ţijí nastálo,
to mají jednodušší. Pokud se bude v domku pravidelně
topit, nemělo by se nic závaţného stát. Zde stačí zavřít
okénka ve sklepě, na chodbě nebo tam, kde jsou rozvody
vodovodních trubek. Pro větší zajištění se mohou trubky
obalit vhodnou izolací. Je však nutné zabezpečit uzavření
vody k venkovním kohoutkům a vypustit je. Nejvíce náchylné na zamrznutí jsou ovšem vodoměry, které je důleţité obalit silnou izolací, například polystyrénem, a hlavně zabezpečit otevřené šachty, kudy by se k vodoměrům
mohl dostat mráz.
A jakými zásadami by se měli řídit chalupáři?
No, to je daleko větší problém. Ti, kteří svůj domek,
chatu či chalupu uţívají v zimním období nepravidelně
nebo vůbec, mají na výběr jen ze dvou moţností. Buď u
zdroje přitápět vhodnou infralampou, coţ je finančně
nákladné a nebezpečné – a to tedy důrazně nedoporučuji,
anebo na přípojce do domu vypnout přívod vody. Potom
je důleţité vypustit všechny zásobníky vody v domě, tzn.
bojlery, vodovodní baterie, WC nádoby, i mísy je důleţité
spláchnout a vysušit. U vodovodních baterií nestačí baterii jenom otevřít, musí se odmontovat. V kaţdé baterii
totiţ zůstane voda ve spodní části, kterou je nutné vylít.
A co např. bojlery na vodu?
U zásobníkových ohřívačů je potřeba zásobník také
vypustit. Mylná je domněnka, ţe stačí vypustit baterie jen
na teplou vodu. U zásobníku se totiţ vytvoří podtlak,
který neumoţní úplné vyprázdnění obsahu. V tomto případě je nutné vypouštění přes přetlakový či výpustný
ventil. Nutné je také povolit pod ohřívačem výstup
teplé vody (bývá na levé straně). Tím se nasaje vzduch
do nádoby a umoţní plynulý výtok zbytkové vody.
Takže když toto všechno podle vás udělám, nemůže se
mi s vodou nic stát?
Záleţí ještě na tom, zda jste napojení na obecní vodovod, nebo patříte k těm, kteří berou vodu ze svých vlastních studní, tzn., ţe jsou závislí na svých čerpadlech,
vodárnách a nautilách. Majitelé ponorných čerpadel (nau-
til) mohou být bez starostí. U čerpadel a vodáren, u kterých hrozí zamrznutí, je důleţité odpojení od zdroje elektřiny a úplné vypuštění ze spodní části čerpadla či zásobníku.
Čím si myslíte, že by nás mohla přes tato všechna
opatření zima ještě zaskočit?
Za největší problém v naší obci v současnosti povaţuji nevědomost lidí o umístění uzávěrů u jejich nemovitostí. Tyto uzávěry jsou často zasypány hlínou, zašlapány nebo zajeţděny automobily. Tato skutečnost je to, co
mě nejvíce děsí. Nedovedu si totiţ představit, ţe by
v největších mrazech a nánosech sněhu měla někomu
prasknout u domku voda či jen vyměnit kapající kohoutek. V tomto případě je nutné uzavřít hlavní uzávěr vody
pro tu kterou nemovitost. Pokud ale není uzávěr označený
a majitel neví, kde se nachází, případně majitel přečkává
zimu někde v teplíčku velkoměsta a není na něho spojení,
nastane situace nepříjemná pro celou vesnici. Bude se
totiţ muset uzavřít hlavní ventil obecní vodárny. Neţ se
neoznačený uzávěr v zamrzlé zemi najde, nepoteče voda
v celé obci. Vzniklá situace můţe trvat i několik dní. Proto apeluji na majitele dosud neoznačených uzávěrů,
aby tak učinili do prvních mrazíků a sněhu, nejlépe
reflexní barvou přímo na uzávěr a ještě nějakým vertikálním označením – zvýrazněním na plotu nebo štítkem na
nemovitosti. Geodetické zaměření skutečného stavu celé
vodovodní soustavy, které máme k dispozici, je zaneseno
ve „slepé“ mapě, není promítnuto do běţného snímku
katastrální mapy a je velmi obtíţné podle tohoto plánku
uzávěr v terénu hledat. Navíc v několika případech jsem
se jiţ přesvědčil, ţe skutečné umístění uzávěru nesouhlasí
s tím na papíře.
A co napuštěné radiátory, těm nic v zimě nehrozí?
Právě naopak! Teplovodní topení je daleko náchylnější na rozmrznutí a popraskání neţ rozvod vody. U kotlů,
výměníků, radiátorů či trubek rozvodů topení, kterou jsou
většinou umístěny na povrchu, nastane zamrznutí po velmi krátké době. Izolace není moţná a vypuštěním vody
nahrajeme korozi. V tomto případě doporučuji dopustit
topný systém nemrznoucí směsí „Friterm“. Stačí odpustit
trochu topné vody a ten samý objem doplnit v nejvyšším
bodě soustavy nemrznoucí směsí. Poté stačí na krátký čas
zapnout oběhové čerpadlo, u samotíţného rozvodu na
chvilku zatopit, aby se Friterm s vodou dobře promíchal.
Tento koncentrát lze zakoupit kolem 100,-- za litr. Myslím, ţe se však tato drobná investice vyplatí, neboť pořízení jakékoli části topného systému poškozeného mrazem
je daleko nákladnější.
Zatím jsme hovořili o tom, co máme udělat my, spotřebitelé vody. Co bychom měli pro bezproblémovou
dodávku pitné vody udělat jako správce vodovodu?
Jak jistě víte, proběhla na začátku září generální oprava rozvodny a čerpací stanice na Ličně, neboť jsme byli
upozorněni na nevyhovující stav technologie. Bylo zapotřebí vyměnit stávající silně zkorodované ţelezné součástky za nové. Po dohodě s vedením obce se přistoupilo
k výměně celého rozvodu strojovny. Vše bylo nahrazeno
mosaznými částmi, které jsou zdravotně nezávadné a
zaručují dlouhou ţivotnost. Celá rekonstrukce byla pořízena za vcelku minimální částku 8.200,--. Rád bych touto
-3-
cestou poděkoval zastupiteli obce panu Lukáši Nešněrovi,
který mi s nelehkou prací pomáhal.
Co říci závěrem, pane Kollátore. Snad z naší strany
prosba, abyste nám alespoň radou byl v zimním období
nablízku a vám osobně přání zdraví, štěstí a radostných
chvil v roli tatínka, kterým se už brzy stanete.
Dovolte zase vy mně, abych všem občanům Bačalek a
Lična popřál co nejméně poruch na našem vodovodním
systému a klid a pohodu u vašeho rodinného krbu.
Děkuji za rozhovor.
Se Zdeňkem Kollátorem si povídala P.Kaprasová
BAČALKY A LIČNO SLAVÍ
Hovory pod lípou
Oslavy 640. výročí první zmínky o Ličnu a 375. narozeniny Bačalek slavnostním vysazením mladé lípy 28.
10. 2011 teprve začaly. Po úvodním projevu starostky
obce vystoupil jako host filozof, politolog, pedagog na
TU Liberec a bývalý poradce prezidenta V. Havla PhDr.
Jan Šolc. Přijel k nám z Liberce, přesněji přivezli jsme si
ho z Liberce a určitě jsme nikdo z nás nelitoval. Pan Šolc
padl hned do oka a do srdce nejen přítomným dámám. Po
usazení lípy a jejím ozdobení promluvil krátce
k účastníkům slavnosti o významu lípy pro český národ a
českou zemi. Lípa od r. 1848 povaţovaná za český národní strom, strom plný ţivota v podobě bzučících včelek,
strom léčící duši přívětivou svoji korunou a léčící i tělo
medem a čajem z jeho květů. Vpravdě v překladu z latiny
„svaté dřevo“. Na rozdíl od germánského dubu – symbolu
válečníka a tvrdosti, je lípa rodu ţenského, tedy strom
láskyplný, symbol ţenského principu. A proto moţná
právě lípa zasazená v tento významný den, protoţe zastupitelstvo naší obce tvoří z větší části ţeny.
S dalšími filozofickými úvahami a postřehy se pan dr.
Šolc podělil s námi všemi na následující besedě v dětmi
překrásně podzimně vyzdobeném salónku pivnice. Připomenuli jsme si náročnou diplomatickou misi prezidenta
Masaryka po významných zemích Evropy a v USA
s cílem dosáhnout uznání suverenity mladého československého státu, dotkli jsme se současných problémů EU i
naší ekonomiky. PhDr. Šolc je poutavý vypravěč a nikoho nenechal na pochybách, ţe o světě a ţivotě leccos ví.
Proto jsme všichni přivítali jeho ujištění, ţe na Bačalkách
určitě není naposled.
Copak je to za řezníka s . . .
A po besedě se centrum dění přesunulo na pergolu,
kde vrcholilo celodenní úsilí „zabíjačkové mord party“.
V čele Láďa E. s řeznickou sekerou dost dobře nabroušenou a s ním Dan T., Láďa N., Lukáš N., Slávek Z., Tibor K. a další. Za křehčí polovičku zabíjačkového týmu
paní šéfová Jitka R., Renata F., Renata P., Šárka H., Jarča
K. a Lenka K. Vůně zabíjačkových pochoutek se linula
pivnicí a směřovala k čenichům všech mlsounů, kteří
dorazili do pivnice s velkými nákupními taškami a bandaskami. Slabší jedinci jiţ doma poţili několik tablet
febicholu, aby ten nápor mastnoty zvládli. Ti, kteří nemají
důvěru v synteticky vyráběné medikamenty, poţívali
průběţně ţaludeční likéry a plzničku přímo na place.
Jaterničky, jelítka, guláš, prejt i tlačenky byly excelentní a
celá parta si vyslouţila velké poděkování a pochvalu za
perfektní organizaci prasečího mordu. Jaká by to byla
zabíjačka bez sladkostí – v pivnici se podávaly typicky
podzimně české řepánky a spousta dalších dobrot z dílen
našich hospodyň. A nebyl by to český venkov – kdyţ
ladovská zabíjačka, tak taky hospodská rvačka. Zkrátka –
uţili jsme si všeho dost a nebyl snad nikdo, kdo by nebyl
spokojen. Na duchu i na těle. Škoda jen, ţe nás nepřišlo
více – opravdu si nelze jednou za sto let o prodlouţeném
víkendu vyšetřit pár hodin času pro setkání se svými sousedy? Ţe by zahrádka chvíli nepočkala, nebo je tu jiný
důvod . . . ?
P.Kaprasová
Dýňoví skřítci
Kaţdá oslava si ţádá svou výzdobu, a tak jsme si
s dětmi udělali v salonku pivnice hezký podvečer a „vykouzlili“ z ozdobných dýní malé skřítky, postavili jim
podzimní strom a pod něj pelíšky. Skřítkům se u nás zatím líbí a v pivnici přebývají i po svátečním pátku. Můţete je přijít navštívit. Děkuji všem malým i velkým výtvarníkům za skvělé nápady a pohodovou atmosféru.
Blíţí se nám návštěva Mikuláše, a tak brzy budeme
připravovat vánoční výzdobu. Sledujte pozvánky, plakátky a přijďte pobejt!
J. Rukavičková
-4-
Z BABIČČINA RECEPTÁŘE
Bílé zlato v hrnci
Jak jsme vám v minulém čísle Pramínku slíbili, přinášíme dnes dva recepty na tradiční české pochoutky hojně
kdysi připravované zejména v našem kraji.
Uţ od dětských let jsem se ráda probírala starými kuchařskými sešity po mé babičce. Vdávala se hodně mladá,
bylo jí šestnáct let, kdyţ se s dědou v osenickém kostele
brali, a tak moc zkušeností s vařením neměla. Chodila po sousedkách, a co jí kdo poradil, to si zapsala červeným inkoustem do dnes jiţ
značně zeţloutlého sešitu. Někdy to
byly recepty honosné a sloţité, ale
povětšinou se jednalo o tehdy velmi
levná jídla. K nim patří i řepánky a
syrob. Ani jedno ani druhé jsem
neznala. Cukrovka se totiţ u nás
zásadně dávala jen na přilepšenou
králíčkům. Kdyţ byla řepná kampaň v plném proudu, posílal mě
děda s košíkem, abych podél silnice posbírala spadanou řepu. Hned
u domu jsem jich nasbírala hodně –
jsme v zatáčce a to se tam vţdycky z
náklaďáků nějaká skulila. Kdyţ uţ jsem byla asi tak u
školy, měla jsem košík těţký jako hrom a nemohla jsem
ho unést. Vrátila jsem se pomalu s brekem. To dědu ani
za mák neobměkčilo, a abych se tak nenadřela, vrazil mi
do ruky vlastnoručně vyrobený vozíček. Děda byl koumák. Náprava byla z dětské tříkolky, na kterou byla
upevněná dřevěná bedýnka – to by celkem šlo. Jedinou
vadou tohoto pojízdného sběracího vozu bylo, ţe voj,
která byla vyrobená z jasanového klacku, byla upevněná
nakřivo, takţe kdyţ jsem chtěla jet vozíkem rovně, musela jsem kolem něho neustále „tancovat“ ze strany na stranu, abych vyrovnala balanc. Nicméně jsem dotlačila vozík aţ ke Králům (dnes paní Rampasová), kde moje cukrová kaţdodenní štace končila s jiţ notně navršenou kárkou.
Jednou jsem šla takhle od koryta s vodou a zavolala
na mě babička Egrtová (Lično 12), ţe mi dá něco ochutnat. Na jídlo jsem slyšela vţdycky. V pidikuchyňce
s kachlovými kamny byly cítit vařené brambory a ještě
něco jiného – taky takového zemitého, jako kdyţ vaříte
hlínu. Babička hrábla starou pročernalou vařečkou do
nevzhledného hrnce a povídá mi svými zcela bezzubými
ústy: „Okoštuj, ďouka.“ Jééé, to bylo tak dobrý. Slaďoučký jako med, ale se zvláštní příchutí. „Co to je, babičko?“
„To je, holka, syrob, to se vaří z cukrouky.“ (ne to není
chyba, babička skutečně říkala cukrouka). A tak jsem od
té doby doma ţadonila a ţadonila, ţe chci taky vařit syrob, aţ na ten slavný den došlo. Co vám mám povídat!
Skončilo to připáleným hrncem, napálenými pláty na
kamnech, ale pocitem absolutního štěstí, kdyţ jsem nabírala dlouhým hliníkovým noţem ze sklenice syrob a olizovala tu dobrotu.
Následující recepty se dům od domu liší v drobnostech, ale v principu jsou všechny stejné.
Syrob (sirob)
Cukrovku pořádně omyju pod tekoucí vodou, nejlépe
kartáčem, pak ji škrabkou na brambory oloupu (někdo
neloupe), nakrájím na větší kostky, zaleju vodou a vařím
a vařím, aţ je řípa skoro průhledná. To je znamení, ţe je
měkká. Vodu potom scedím a k ní řípu přes řídké plátno
pořádně vymačkám do poslední kapky. Vzniklou nahnědlou tekutinu dám zpátky na plotnu a vařím a vařím,
aţ se tak zpoloviny odpaří, zhnědne (něco mezi medem a
kolomazí) a tzv. meduje, tj. se pěkně táhne. No a pak
uţ jen nalít do čistých skleniček a hurá na připálený
kastról. Rada: nepospíchat, vařit pomalým varem.
Syrob se hodí na bramborové placky, zejména však
se s ním polévají peciválky (někdy také bartašky),
které jsou na Jičínsku typickým pokrmem na vánočním
stole.
Řepánky
Řepánky jsou v podstatě klasické kynuté
české buchty, ale se zvláštní nádivkou. Její příprava je následující. Stejně jako v předchozím
receptu řepu omýt, oškrábat, nakrájet, ale vodou jen podlít a dusit do měkka. Kdyţ uţ jde
do řepy pěkně zapíchnout špejle, tak je
uvařeno. Po zchladnutí řepu nastrouháme na
jemném struhadle. Část zpracujeme hned na řepánky,
část si můţeme uchovat na příští pečení tím, ţe surovou
nádivku zavaříme. Napěchujeme do menších skleniček a
zalijeme zbylou tekutinou, zavíčkujeme a sterilujujeme
asi tak 15 minut.
Zatímco nám vesele kyne těsto na buchty (nezapomeňte dát do těsta dostatek rumu, muškátový květ, oříšek a
tlučený anýz), tak si do kastrolu si dáme umletý mák,
podlijeme ho vodou a dusíme 20 minut. Pak k němu přidáme tu část nádivky, kterou jsme nezavařili a ještě chvíli
spolu podusíme. Okořeníme citrkůrou, roztlučeným hřebíčkem, skořicí, mletým badyánem a já tam ještě cmrndnu trošku rumu. Tím ničemu neuškodíte. Máme nádivku
akorát tak hustou, abychom jí mohli plnit buchty obvyklým způsobem. A chcete-li je mít opravdu voňavé, před i
po upečení je potřete rozpuštěným máslem (ne ţádnou
umělinou) a ještě horké posypejte pravým vanilkovým
cukrem.
Vaše kulinářské umění se jistě sejde s úspěchem.
Pavla Kaprasová
NAPSALI JSTE NÁM
Doplněk k ochotnickému praporu
Prapor vyobrazený v Pramínku č. 18 neobsahuje omylem pravdivě svůj popis. Na konci ţerdi jsou připevněny
nejen dvě stuhy, ale tři. Na nich jsou vyšita zřetelně jména tří ţen. Nejsou to jména těch, které prapor vyšívaly,
ale tří kmoter – matek praporu, jak se dříve říkávalo, a to
Marie Sobotová, Anna Nešněrová a na obráceně poloţené
stuze Anna Poláčková. Prapor byl asi pokřtěn, jako se to
opakuje i v dnešní době, ale dnes se křtí někdy i věci nesmyslné. Byla to dřívější pocta pro významné občany
v obci i jejich rodinné příslušníky.
-5-
Paní Sobotová byla manţelkou pana starosty. Paní Nešněrová zase manţelkou pana předsedy místní školní
rady. Paní Poláčková manţelkou aktivního člena spolku.
Prapor byl asi zastrčen v kůlně a později přemístěn do
některé školní skříně v bývalé školní kanceláři. Skříně
byly prosklené a plné vzácných předmětů a nálezů od
místních občanů. Ovšem v době komunismu vše bylo
rozebráno, znehodnoceno na příkaz několika zdejších
komunistů. Nacházela se tam i obsáhlá knihovna.
V pozdější době funkci obecní knihovnice vykonávala
paní Rudolfová. Prapor tam náhodou našla a vzala pod
svou ochranu. Jistě se domnívala, ţe jde o historickou
věc, tak ho odevzdala obecnímu úřadu. Nové zastupitelstvo jej prostřednictvím paní L. Králové poslalo do řádné
opravy a uloţení na ukázku a památku pro příští generaci.
Jestli ještě ta o takovéto věci bude mít zájem. Domnívám
se, ţe jde o správné vysvětlení.
I já si před mnoha a mnoha lety zahrála jako malá dívenka s mojí sestrou doplňující roličku v tomto divadle.
V níţ jsme ale nic neříkaly. Byla to role na jedné aktovce,
jako dvou amorků. Klečely jsme kaţdá v jednom rohu
jeviště, s postříbřenými luky s šípem. Oblečeny
v růţových šatičkách mířily na srdce obou herců, představující porcelánové figurky v krinolínách a bílých parukách, seňority a markýze. Pamatuji si na refrén, který tito
dva zpívali. „Pane markýzi, nechte těch plánů, vţdyť
jsme jen oba z porcelánu.“ Sotva však dozpívali, začal
v obecenstvu šum, a někdo v hledišti vykřikl „hoří“. Vyšlehly tenkrát plameny ve chlévě i v obytném stavení
malého domku pokrytého doškovou střechou. Program
ihned skončil a hasiči i obecenstvo spěchali k ohni. Nás
obě vedla maminka sama domů celé uplakané. Tatínek
spěchal s ostatními pomoci postiţeným lidem. Stávalo se
tehdá často, ţe při některé takovéto příleţitosti u někoho
hořelo. Tak skončila má premiéra a zároveň i deniéra
v roli herečky.
J. Hazdrová
„LIPOVÉ“ OKÉNKO DO MINULOSTI
28. říjen
Ţádost o milost pro
„Lípu svobody“. Jak
dny rychle plynou, tak
se kvapem blíţí i říjnové výročí, které
ukončilo první světovou válku. Na důkaz
pro příští generace
byla na Bačalkách u
hasičské kůlny vysazena na památný tento
den „Lípa svobody“,
která je označena jiţ
velmi zašlou cedulí.
Není
však
příliš
vzrostlá.
Jest to asi nevhod-6-
ným pozemkem k jejímu růstu. Byla jiţ také navrţena
k odstranění a nahrazení jinou mladou lipkou. Byla by to
však ona pamětnice této události? Proč by nemohla, i
kdyţ ţivořit, dále růst a tu spáchanou hrůzu války připomínat. Kolik lidských ţivotů se muselo poloţit za vybojování naší dřívější samostatnosti. Dopřejme jí ještě tedy i
přes její krušný ţivot v tomto prostředí růst. Ona je pamětníkem radosti z ukončení této krvavé bitvy.
Zároveň téţ připomínám píseň, kterou jsme se dříve ve
škole učili zpívat k této příleţitosti, a věrně popisuje ţivot
další doby českého národa. Moţná, ţe ji jiţ někdo uţ ani
nezná.
Bývali Čechové statní junáci,
bývali rekové muţi co květ.
Bývali, pívali, válčili, zpívali,
tak je znal svět, tak je znal svět.
Čechové, Čechové jak se měníte,
nejste jiţ rekové jak vás znal svět.
Rekové v myšlení, v lásce a dychtění,
pro vlast svou květ.
Nechme lipku doţít! A proto: „Stůj, lipko posvátná, a
kořeny Tvé ať prorůstají matičkou zemí!“.
J. Hazdrová
Také lípa
Naproti škole, kterou kdysi bývala, nestojí „Lípa svobody“,
ale „Masarykova lípa“.
Před ní je postaven
pískovcový pomníček
s deskou a zlaceným
nápisem. Nyní jiţ dobou ošumělý, proto jiţ
méně znatelný. Dobu
německé okupace lípa
přeţila, a v komunismu
měl být pomníček na
návrh místních soudruhů odstraněn. Nyní
vyčnívá
asi
jen
z poloviny, ale zůstal i
s lípou. Občané, kteří měli uloţeno toto dílo, ho jen zapustili hlouběji do země. Tato lípa má také i svou slavnou
historii. O její zasazení mají zásluhu bývalí zdejší kantoři.
Roste v malé zahrádce ohraničené duralovým plůtkem.
Uvnitř zahrádky byla osázena květinami a dvěma stříbrnými smrčky. Po dobu, neţ byla škola pro nedostatek dětí
uzavřena a prodána JZD, byla stále školními dětmi opečovávána a děti vedeny k významu její památky, na prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Později pak zarůstala travou a plevelem a zahrádka
zpustla. Při oslavách byla vţdy lípa ověnčena papírovými
stuhami v národních barvách. Jest to také kousek historie,
o které bychom měli něco vědět.
J. Hazdrová
PODZIMNÍ
Mračící tvář podzimního rána,
mlhavou oponou přichází rána,
sluneční dny střídají deště,
paprsku hřej, posečkej ještě.
Dej mi tu sílu, co marně hledám,
prosící oči k tobě já zvedám.
Na malém paloučku uprostřed srdíčka,
sedí si, pláče, maličká bludička.
J. Kabrnová
MŮJ SOUSED – VIZE
V kronice z roku 2048 jsem vyštrachal záznam o lípě
vysazené v roce 2011.
Je hezky, myslíš, že bejvalo na Bačalkách takto pěkně i
v létech, kdy zpíval Karel Gott, a vláda trpěla tunelování
státního majetku? Proč ne, tenkrát taky lidi chodili do
hospod a řešili podobné starosti pod takovou lípou. Teď
co se zrušili eura a peníze vůbec, je to na vesnici lepší.
Konečně můžu za usušené švestky zajet do Prahy, nebo si
dát U Bači pivo. Konečně se lidi vrátili k tomu, co už
vymysleli naši pradědové. Zase se v zimě topí v kamnech
dřevem z obecního lesa. Chlapi se před zimou sejdou,
připravěj hromadu dřeva, ať se za dlouhých večerů líp
povídá. Od doby co se používá levná sluneční energie je
elektrika drahá. Lidi zajdou radši na pivo než by platili za
optovizi. Dřivejc televize tolik nestála, ale zase byl každej
zalezlej doma a dělal, že soused nezná souseda. Za lesem,
na stráni pod Ličnem je zase 10 novejch domů. Některé
rodiny mají i tři děti a vypadá to, že se bude muset přistavět škola, aby se tam všichni vešli. V posledním Pramínku
psali, že se musí taky rozšířit obchod pod hospodou a
domov pro seniory už taky přestává stačit. Měšťáci zjistili, že je tu pořád ještě čistej vzduch, tak se sem cpou. Některý dědkové, co choděj na pívo do Ličenský hospody
říkali, že sepisujou petici, aby mohli přenechat svá místa
v domově svejm dětem. To víš, je tu pěkně, tak je zájem a
míst je málo. Hospodskej říkal, že bačalskej truhlář vyměnil skříň za malý selátko, tak ho tady u lípy upečeme.
Hospodyně napečou bábovky a štrůdly a na dupandě si
zatancujem. Do módy přišla zase polka a takový ty vesnický dupáky co umí každej. Co se zavezla rokle je parket
větší a je tu míň komárů. I smrad, co šel z potoka, je odveden pod les a tam to nikomu nevadí. Navíc nám za zavezení postavili i mateřskou školku. Co se zrušila
v Boleslavi Škodovka, je tu zase každé pole obdělané a už
tu voní jen hnůj ze soukromejch statků. Funguje i kovárna, truhlárna, sušárny ovoce i zdravotní středisko. Stejně
je tu pod lípou hezky. Pivo zase vařej postaru, a tak můžem pod lípou řešit, proč Čína přešla na latinku, a
v Rusku dělaj vodku z trávy. Kilo trávy, kilo cukru.
Slávek Zeler
TOUHA, PŘÁNÍ, MODLITBA, VIZE?
Děkuji, ţe náš svět je místem,
kde všichni lidé ţijí v míru,
nasyceni a se střechou nad hlavou,
kde kaţdé dítě je milováno,
vychováváno k úctě k ţivotu,
kdy je přijímána jeho jedinečnost
a podporován rozvoj jeho schopností,
kde rozum jedná na základě citu srdce,
kde je moudrost uctívána před majetkem.
Děkuji, ţe náš svět je místem,
kde kaţdý ţivý tvor má to, co potřebuje,
kde voda je průzračná a pitná,
půda ţivá a nabízí nám hojnost,
vzduch voňavý a ţivotadárný,
člověk soucitný, radostný, tvořivý…
Děkuji, ţe máme sílu přijmout vše, co nás potkává,
sílu odpouštět sobě i druhým a jít dál.
Děkuji, ţe se naplňují vize „Ráje na Zemi“,
ukryté za hradbami proţitých bolestí a strachů
v hloubi srdce kaţdého z nás,
děkuji, ţe máme odvahu tyto vize osvobodit a naplnit.
„Stokrát opakovaná leţ se stává pravdou.“ Známé to
přísloví. Starostí s kdečím si denně
děláme dost. Kdyţ chceme
něco nového, lepšího, je tomu potřeba propuštěním
starého dát prostor. Těţkých myšlenek a strachů
má
většina
z nás
k propouštění
dosti.
Zkusme své první ranní či
poslední večerní myšlenky
věnovat poděkování za
něco hezkého, ponořme se
do pocitu, ţe uţ je to tak… a
pozorujme…
...i tak se dá tvořit.
J. Rukavičková
-7-
POSELSTVÍ SKRYTÁ V PŮDĚ
NAŠEHO OKOLÍ – 3. ČÁST
Půda, po níţ chodíme, vypráví, paní archeoloţka
PhDr. Eva Ulrychová jí naslouchá a píše…
Kapitola třetí - Doba bronzová
Dobu bronzovou v české kotlině lze vymezit přibliţně
20. aţ 9. stoletím př.n.l. Zpracování kovu je však staršího
data. Jiţ v závěru mladší doby kamenné a v pozdní době
kamenné se vzácně vyskytují zlaté a měděné šperky i
měděné sekery. Jičínsko leţí na jihozápadním okraji areálu výskytu kovů, který začíná loţisky mědi u Kumburského Újezdu a pokračuje přes Novopacko, Dolní Kalnou
a dále aţ do Krkonoš, kde byly v minulosti těţeny i vzácné kovy. Pro rozvoj osídlení i výroby bronzových předmětů byla příznivá i další okolnost - v mladší a pozdní
době bronzové bylo totiţ další klimatické optimum. Intenzivní vyuţívání přírodních zdrojů (především dřeva)
vedlo k plošnému odlesnění krajiny, a tím k jejímu poškození. V následující starší době ţelezné došlo totiţ
k výraznému zhoršení stavu přírody i lidského světa. Pro
pozdní dobu bronzovou bývá proto pouţíván název první
ekologická katastrofa. Lid popelnicových polí jednotlivých regionálních kultur (např. kultura luţická, villanovská, tyrolská apod.) totiţ osídlil celou střední Evropu
s významnými územními přesahy k jihu a západu. Pro
výraznou tvarovou i výzdobnou příbuznost předmětů a
jednotnost projevů jednotlivých kultur lze hovořit o první
evropské globalizaci.
Ukázky šperků a pracovních nástrojů z mladší doby bronzové
Starší doba bronzová je na Jičínsku representována nálezy seker, ozdob a srpů řazených do 20. - 16. století
př.n.l., tj. do kultury únětické. Nálezy ze střední doby
bronzové (16. - 14. století př.n.l.) jsou na Jičínsku mimořádně vzácné a byly sem velmi pravděpodobně doneseny.
Zdá se, ţe tehdy tato krajina nebyla vůbec osídlena a byla
pouze průchozím prostorem. Za to od 13. století př.n.l.
proudily do české kotliny jednotlivé vlny lidu popelnicových polí, který zde pobýval více neţ 800 let. Je to období stavby prvních hradišť a hromadné výroby ozdob, nástrojů a zbraní. Ve východních Čechách se kovolitci specializovali zejména na výrobu bronzových náramků.
Krajina mezi Rokytňany a Kozodírkami byla osídlena
jen sporadicky, nálezový fond tvoří keramika a několik
bronzových předmětů. Silnostěnné šedohnědé střepy z
-8-
velkých zásobnicových či hrncovitých nádob datované do
pozdní doby bronzové (tj. do 10. - 9. století př.n.l.) byly
nalezeny v osadě Kozodírky. Ta byla sice obklopena vodou, ale návrší bylo dostatečně velké pro stavbu sídliště a
převyšovalo okolní zaplavené pozemky. V roce 1935 a
1942 sbíral movité archeologické nálezy i místní pan
učitel.
V cihelně v Osenicích nalezl při těţbě cihlářské hlíny
mimo jiné i keramiku z pozdní doby bronzové. Do téhoţ
období lze datovat i soubor zlomků nádob objevený
v kulturní vrstvě při stavbě vodovodu v roce 2005. Místem nálezu je polní cesta, která vede jiţně od východního
okraje Dětenic k cihelně.
I z Brodku pochází výjimečný nález. Je jím střep nádoby tzv. věteřovského typu závěru střední doby bronzové donesený sem z Moravy, odkud tento lid expandoval
do Čech. Nález je uloţen v Národním muzeu v Praze.
Ještě starší je část šedé nádoby nalezená mimo jiné nálezy v roce 2004 v rýze pro vodovodní přípojku před čp. 8
v severozápadním rohu návsi v Dětenicích. Lze ji datovat do starší doby bronzové - do kultury únětické. Tomuto nálezu předcházel na stejném místě - v rýze pro telefonní kabel v roce 1996 - objev jámy široké přibliţně 140
cm při zachované výšce asi 80 cm se střepy téţe kultury.
Jako nález z Dětenic je publikován hromadný nález
bronzových předmětů ze starší doby bronzové objevený
panem učitelem Václavem Vojtíškem z Libáně v roce
1943 v severním ze dvou rybníků mezi Kozodírkami a
Dětenicemi. Obsahoval dva spirálovité náramky, 4 drátěné spirály, tři elipsovité náramky (původně jich bylo
šest)., zdobené kopí a údajně i dýku, dvě hliněné nádoby,
velkou zvířecí kost a železné předměty. Devět bronzových
předmětů z tohoto depôtu (hromadného nálezu) bylo vybráno k rozboru kovu. Kaţdé loţisko mědi má totiţ jedinečný podíl dalších průvodních kovů vyskytujících se ve
stopovém mnoţství. Dětenické bronzy mají příměs olova, stříbra, niklu a vizmutu. Měď na jejich výrobu pochází velmi pravděpodobně ze Sedmihradska. Bronzové
předměty byly zcela nedávno znovu publikovány jako
nálezový celek. Jsou uloţeny v kopidlenské muzejní sbírce převedené do muzea v Jičíně.
PhDr. Eva Ulrychová
ZAHRADA PŘED ZIMOU
S přibývajícím podzimem, kdy rána bývají chladná a
mlhavá, uţíváme svou zahradu čím dál méně. I kdyţ odpolední slunce ještě z posledních sil trošku hřeje, přece
jen posezení na chladné ţidli dokáţe způsobit nemalé
zdravotní problémy. Listí pomalu opadává, a jiřiny pokosené mrazem jsme jiţ také vyryli. Tráva uţ nám také moc
neroste, ale pokud nemrzne, klidně vyjeďme a zbytky
posekejme. Posečenou pak pouţijeme jako mulč.Také
nezapomínejme na jezírka, majitelé bazénu na zazimování a vyčištění. Pokud nemáme v jezírku rybičky, nemusíme jej na blíţící zimu nijak zvlášť připravovat. Také je
nutné ostříhat trvalky, svázat okrasnou trávu a pomalu
připravit chvojí na přikrytí rostlinek, které naši zimu nemusejí přečkat. Kdo pěstuje třeba bambus, je dobré ho téţ
přikrýt a také, pokud neprší nezapomenout na zálivku.
Většina rostlin přes zimu nezmrzne, ale uschne. Nezapomeňme také na rostliny deroucí se k našim sousedům, a
také na větve. Věřte, ţe taková obyčejná větev nad vedlejším pozemkem dokáţe nadělat mnoho zlého mezi lidmi. Jakmile listí opadá, odhalí koruna svou stavbu a lze
snadno zjistit, která větev je zlomená a která je slabá a
vadí ostatním. Protoţe zahradu nezdobí pouze rostliny v
záhonech, je nejvyšší čas myslet i na rostliny pěstované
v truhlících na terasách. Pokud jsme měli v plánu nechat
je i přes zimu venku, uţ při výsadbě jsme vnitřek květináče obloţili například polystyrenem. Prázdná místa po
našich teplomilných rostlinách pak můţeme ještě rozzářit
všude nabízenými chryzantémami nebo vřesy, a aranţmá
s tykvemi a chvojím. Do Vánoc je sice ještě daleko, ale
pokud máme v zahradě z loňska stromek v nádobě, který
hodláme na svátky přenést do místnosti, je nutné to udělat
ještě před prvními mrazy.
J. Kabrnová
TÉMA NEJEN MĚSÍCE LISTOPADU ÚKLID
Čím vlastně uklízela babička, kdyţ neměla všechny ty
úţasné čisticí prostředky, co nám neustále nutí v reklamách, bez kterých se prý neobejdu? Podle hesla „dobré
věci nepotřebují reklamu“ jsem před několika lety začala
pátrat jak nablýskat a vydezinfikovat domácnost, tak
abych chemií neotrávila sebe, ani tu chudinku přírodu,
které čisticí prostředky tím čerchmantským výmyslem
jakým je kanalizace posíláme. Tím spíš, kdyţ jsem se
přestěhovala na vesnici a chtěla jsem, aby z čističky u
domu teklo to, s čím si příroda jiţ poradí. Dosti financí (o
ozdravění ţivotního prostředí nemluvě) by nám ušetřilo
navrátit se k osvědčenému suchému kompostovacímu
záchodu, můţe fungovat i v pohodlí teplého domova,
ušetříme spoustu draze upravované vody a pohnojíme
zahrádku. Mytí a praní? Je spousta mýdlových a jiných
staletími osvědčených prostředků, kterými můţeme mít
prádlo i sebe „jako ze škatulky“ a řada lidí by mohla zapomenout na to, co je ekzém a alergie.
Jedním z prostředků přátelských k přírodě je takzvaná
soda. Jedlá soda známá jako lék na pálení ţáhy a nebo
prášek do pečiva – hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) a také soda na
praní – uhličitan sodný (Na2CO3). Soda
pomáhá změkčovat
vodu,
rozpouštět
mastnoty, pohlcovat pachy, mírně
dezinfikovat.
Soda a úklid
Známou lepkavou
mastnotu
z kuchyňských prostor
lze odstranit sodou na praní rozpuštěnou v horké vodě.
Roztok naneseme a necháme několik minut působit. Občas máme pěkně připálené nádobí. Po hrubém očištění
nádobí dáme do nádoby sodu na praní a trochu vody a
necháme roztok chvíli vařit. Pak uţ jen leštíme.
Kdyţ nám odpady ve dřezech a umyvadlech občas
„zaškrkají a zavoní“, je nejvyšší čas je „profouknout“.
Zde je „domácí krtek“: smícháme jedlou sodu cca 25g
s kuchyňskou solí (1 díl sody a 2 díly soli), směs nasypeme do odtoku, zalijeme cca půl hrnkem octa a zašpuntujeme, ozve se známé syčení, aţ se odpad vysyčí, tak odtok propláchneme horkou vodou. Máme vyčištěno a bez
zápachu. Pokud jsme však odpadu dlouho nevěnovali
pozornost, tak bude zřejmě třeba čištění ještě zopakovat.
Tyto receptury se nechají najít ve starých knihách, ač
jsem je jiţ znala, zakoupila jsem knihu Magdaleny Kalistové nazvanou Můj domácí sebezpyt s podtextem Praktické a vyzkoušené návody pro ekologicky citlivější péči
o domácnost a osobní hygienu, kde jsou návody obrázkově a jednoduše hezky zpracovány.
Soda má ještě řadu dalších vyuţití, ale o tom aţ příště.
J. Rukavičková
-9-
POZVÁNKY
Křeslo pro dámy
S přicházejícím podzimem se opět v libáňské cukrárně
Karolínka rozeběhla další sezóna Poetických podvečerů
s křeslem pro hosta.
Kdo jste před více neţ dvaceti lety s uchem přilepeným na tranzistoru poslouchal vysílání rádia Svobodná
Evropa, určitě přivítáte setkání s jeho dlouholetou redaktorkou a moderátorkou Lídou Rakušanovou. O své práci
ve Svobodné Evropě i dnes oblíbené „Šestce“ Českého
rozhlasu přijde vyprávět ve čtvrtek 10. listopadu od
17.00 hodin.
Druhou dámou, která usedne do staroţitného křesla,
bude vţdy elegantní, usměvavá a milá Magdalena Dietlová – kdysi šéfredaktorka časopisu Xantypa, dlouhá
léta porotkyně v soutěţích Miss a především manţelka
seriálového kouzelníka scénáristy Jaroslava Dietla. O své
práci, o manţelovi a jejich osudové lásce se nám svěří
také ve čtvrtek 8. prosince od 17.00 hodin.
Vstupenky v ceně Kč 50,-- jsou v prodeji v cukrárně
Karolínka. Bliţší informace o chystaném programu najdete na www.foerstrovydny.cz.
za o.p.s. Foerstrovy dny Pavla Kaprasová
Bačalky
Vánoční zdobení
Malé i velké šikuly zve ob. sdruţení OBL na tvořivý podvečer 25. 11. od 17hod do pivnice U Bači.
Tradiční setkání důchodců
Obecní úřad zve srdečně všechny trvale ţijící důchodce
z Bačalek a Lična na tradiční předvánoční setkání, které
se bude konat v sobotu 3.12 od 14hod v salonku pivnice
U Bači.
Mikuláš za dveřmi
Uţ se ohlásil! Kdo? No přeci Mikuláš! A tak manţelé
Královi a občanské sdruţení OBL s Pramínkem jej pozvali v neděli 4. 12. na 17hod do pivnice U Bači. Určitě jste
byli letos alespoň trochu hodní, a tak neváhejte a přijďte.
Libáň
Kaţdou sobotu v prosinci 2011 od 15hod představení loutkového divadla "Martínek" - Loutková scéna
KD Libáň.
V sobotu 17. 12. 2011 se koná tradiční vánoční koncert Kyzivátovy dechové hudby Libáň - Dům kultury
Libáň.
Staré Hrady
05. 11. 2011 - 01. 04. 2012 DRAČÍ ČARODĚJNÉ
POHÁDKOVÉ PROHLÍDKY. Pojďte s námi do pohádky
zachránit princeznu Laskonku! Na hradě se usídlili draci.
Od sklepa aţ po půdu vás provede opravdová princezna,
rytíř, čaroděj nebo čarodějnice Listopad, prosinec, leden,
únor, březen - sobota, neděle, svátky, prázdniny - 10.00 17.00 hod.
Dolní Bousov
1.11. - 24.11. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze sestavila ve spolupráci s Ústavem dějin a
archivem UK výstavu Albertov 1989: 20. výročí Sametové revoluce. Na expozici spolupracovaly instituce nanejvýš erudované: Knihovna samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti a Knihovna Jána Langoše Ústavu pro
- 10 -
výzkum totalitních reţimů. Zde se podařilo získat autentický leták Vezmi s sebou květinu, petici Několik vět
včetně podpisových archů, ale i strojopisné zprávy Východoevropské informační agentury. Výstava také srovnává pohled nezávislých médií a situační zprávy tajné
policie (StB). Otevírací doba: Po 8 - 15:30, Út, St, Čt 8 18, Pá 8-16hodin, Kostelní ul. 141, Dolní Bousov, tel.
322 312 001.
25.11. -23.12. Prodejní adventní výstava nabízí vánoční vazby, mikulášský a vánoční perník, vánoční prostírání a ubrusy, ručně vyráběné šperky, malované hedvábné šátky, voňavé polštářky a řadu dalších milých
drobností pro radost vaši i vašich přátel. Navštívit nás
můţete v galerii v přízemí městské knihovny. Otevírací
doba galerie: Po, Pá 8 – 15:30 a Út, St, Čt 8 – 18:00,
vstup zdarma.
27. 11. na první adventní neděli proběhne od 17 hodin na náměstí v Dolním Bousově slavnostní rozsvícení
vánočního stromu s doprovodným programem. Adventní
koncert Světlany Nálepkové - šansony, vánoční melodie a
koledy. Ţivý betlém - betlém se ţivými zvířátky. Rozsvícení stromu. Zpěvy u jesliček - koledy v podání sboru
Sůvičky. Po celou dobu bude ve výstavní galerii Na Faře
probíhat prodej adventních věnců a svícnů studentů SZŠ
Kopidlno. Vánoční svařák a další občerstvení zajištěno na
náměstí a v cukrárně.
Loučeň
31. 10. 2011 - Uţ popáté, a to v sobotu 12. listopadu
těsně po setmění, přijede na zámek Loučeň rytíř svatý
Martin, aby poţehnal mladému vínu. Tradiční vrchol
programu Svatomartinského posvícení, tedy putování za
svatomartinskými světýlky setmělým zámeckým parkem,
bude mít letos ještě tečku navíc v podobě velkolepé ohňové show.
sestavila J.Rukavičková
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
V měsíci říjnu a listopadu slaví svá
naši spoluobčané:
Karbanová Květoslava
Hurcik Antonín
Nezbedová Emílie
Limrová Otílie
Šidlová Ludmila
ţivotní jubilea tito
89 let
86 let
84 let
82 let
55 let
Všem oslavencům redakce Pramínku upřímně blahopřeje.
Pokračování z titulní strany…
Byla to doba hospodářského rozmachu českých zemí, na trůně
seděl Otec vlasti Karel
IV. Ličenským pánem aţ
do roku 1391 byl Jindřich ze Zvířetic. Jak
bylo zvykem, vlastníci
se měnili, panství se
prodávala, spojovala a
tak se stalo, ţe se dalšími vlastníky stali páni
z Michalovic a od r. 1547 je doloţeno, ţe obec náleţela
k milkovické tvrzi a dvoru. V roce 1552 byl milkovický
dvůr přikoupen k panství Stará. O patnáct let později,
v roce 1567 získal do svého vlastnictví panství Stará a
tvrz Milkovice s dvorem Lično Kryštof z Lobkovic a na
Bílině, poté Jiří Pruskovský z Pruskova. Na základě císařského nařízení z 27. 1. 1635 bylo Lično jako součást panství Staré Hrady po smrti Albrechta z Valdštejna, postoupeno Jindřichu Schlikovi. A to je právě ten okamţik, kdy
se Ličnu oficiálně narodil sourozenec – Bačalky. Ty mají
totiţ písemně doloţitelnou první zmínku teprve z roku
1636 – neboli – kdo počítá se mnou a nesplete se, tak
Bačalky letos slaví také půlkulaté výročí, a to 375 let
svého narození. Tehdy v r. 1636 patřila obec k hradu
Kost. Obě osady fungovaly v podstatě jako hospodářské
zázemí pro své pány, proto se nestaly centrem jejich pozornosti v oblasti kulturní a duchovní. Obce patřily pod
farnost v Osenicích, nenajdeme tu ani ţádnou kapličku
ani kostelík. Neznamená to však, ţe by tu nebyli lidé bohabojní. Důkazem je čtvero boţích muk - vystavěných
buď nákladem obce, nebo i jednotlivých občanů
v různých časových obdobích – od pozdního baroka aţ po
konec 19. století.
Vesničky se rozrůstaly, přibývali noví obyvatelé a nové domky. Při sčítání v r. 1915 měla obec Lično 37 popisných čísel, ve kterých ţilo 205 obyvatel. Bačalky byly
o poznání větší - v 90 domcích ţilo 422 obyvatel a první
společnou školu na Ličně v hostinci pana Hakena (čp. 8),
slavnostně otevřenou 1. října 1917 navštěvovalo celkem
99 dětí. V tomto roce byl také z iniciativy pana řídícího
Kopeckého zaloţen ochotnický divadelní spolek České
srdce, jehoţ prapor máte dnes po dlouhých letech moţnost spatřit v jeho restaurované verzi. Počet ţáčků se
neustále zvyšoval, a tak díky úsilí všech obyvatel a díky
mnoţství peněţitých i nepeněţitých darů bylo moţné 5.
září 1926 otevřít školu novou, moderní, vybavenou
spoustou pomůcek, o kterých se místním dětem tehdy ani
nesnilo.
A v tuto chvíli mi dovolte exkurz do historie obcí
ukončit nebo spíš trojbarevnou stuţkou spojit s dnešním
svátečním dnem. Bačalská škola – stmelující prvek občanů obou vesnic, staré a mladé generace – byla otevřena
odhalením pamětních desek občanům padlým v 1. světové válce. Do té doby nejstrašnější válka jakou lidstvo
zaţilo, přinesla kruté rány mnoha rodinám Bačalek a Lična. I přes to, ţe dnes zatím nemáme k deskám umoţněn
přístup, abychom si mohli připomenout všechna jména
našich sousedů, jenţ i v zákopech a na otevřených bojiš-
tích stáli vedle sebe – Bačalák-Ličeňák, přesto na ně nezapomínáme a s vděčností přijímáme jejich oběti, ţivoty,
které poloţili za svobodu českého a slovenského národa
po tři sta let tak svazovanou habsburským jhem.
S vděčností za nově nabytou svobodu a mír si naši prarodiče připomínali nejen jejich odvahu, ale také odkaz zdatného válečníka na poli diplomatickém a politickém –
Prezidenta Osvoboditele – T. G. M., na jehoţ počest o
dva roky později, 28. října 1928, vysadili před školní
budovu dnes jiţ velmi košatou lípu. Lípa Svobody v horní
části Bačalek vysazená počátkem listopadu 1918 a i lípa
Masarykova si proţily své. Hospodářskou krizi na konci
20. let, okupaci, pak 40 let komunistické nesvobody.
Přesto vydrţely a pro mnohé z nás se staly především
jistotou, ţe dokud rostou, a dokud pod lípou leţí pamětní
kámen se jménem prezidenta Masaryka, do té doby není
s námi zle.
A ono opravdu není, i kdyţ málokdo se to odváţí říci
nahlas. Přivykli jsme si a povaţujeme za samozřejmé a
neotřesitelné, ţe ţijeme v dostatku, ve svobodě,
v demokracii, ţe máme všichni střechu nad hlavou a ţe si
svobodně v hospůdce u piva řekneme, co chceme, beze
strachu z následků vyřčených slov. Přejeme si uţ jen
zdraví a štěstí a lásku. Přejeme si to pro sebe, pro své
nejbliţší, moţná pro přátele. Ale ptám se - co si přejeme
pro všechny lidi, pro celou naši vlast, pro celé lidské společenství? Kdyţ naši předkové vysazovali ony dvě jiţ
zmíněné lípy, nemysleli na své soukromé starosti a problémy, chtěli jejich pojmenováním vyjádřit daleko více,
myšlenku ideál. I my – teď a tady na tomto místě chceme na památku dnešního svátku a zejména pak
k připomenutí narozenin našich vesniček vysadit lípu. I
my, dnes ţijící obyvatelé Bačalek a Lična, si děláme ambice, ţe se i „naše“ lípa stane pro budoucí generace symbolem, ţe k ní budou naši vnuci a pravnuci vzhlíţet
s úctou.
Pokračování na zadní straně…
- 11 -
Pokračování ze strany 11…
Chybí nám ale pro ni jméno. Označení vlastnosti, hodnoty, ideálu,
ctnosti, kterému by byla lípa zasvěcená. V dnešní době je to velice těţké
hledání. Kde najít hodnotu, se kterou by se chtěla většina z nás ztotoţnit?
Proto dnešní významný den povaţujme vysazení lípy za uloţení čerstvě
narozeného dítka do kolébky. Příští rok, 9. června 2012, se tu všichni na
setkání rodáků a přátel Bačalek a Lična sejdeme na jejích křtinách. Snad
nám při výběru jména budou pomáhat všichni, kdo tu ţijí a chtějí ţít spokojeným ţivotem i dalších 640 let v sousedské pospolitosti, toleranci a lásce
k bliţnímu.
Závěrem mi dovolte poděkovat všem, kdo k vysazení lípy přispěli. Lípu
daroval rodák pan Josef Velechovský, na vysazení se aktivně podíleli Slávek Zeler, Standa Hodboď a Lukáš Nešněra.
Symbolické stuţky v národních barvách na lípu uvázaly:
Modrá stuha jako symbol moudrosti našich předků a tradic – paní Libuše Rampasová a Milada Nešněrová.
Červená stuha jako symbol krve kolující v ţilách energií nabitého pracujícího člověka – paní Lenka Králová.
Bílá stuţka – dětská nevinnost, čistota a pravda – Dominika Králová.
A náš host, pan dr. Šolc, stuţky spojil trikolorou – protoţe ani jedna
z nich nemůţe ţít osamoceně. Moudrost stáří, síla mládí, nevinnost dětství,
poctivost v konání a pravda v myšlení – to vše v jednotě – to jsou hodnoty,
na kterých lze stavět další naši budoucnost.
Toto číslo vychází 9. 11. 2011. Příští vydání Pramínku plánujeme na 9. 12. 2011.
Výtisk je zveřejněn na internetových stránkách obce www.bacalky.cz.
Měsíčník/dvouměsíčník. Vydáván na Bačalkách. Vydavatel: Občanské sdruţení Občané Bačalek a Lična, Bačalky 97, 507 23 Libáň, IČ: 22890874. Evidenční číslo registrace periodika: MK ČR E 20239.
Tento výtisk připravili: Jaroslava Kabrnová – vedoucí redakční skupiny, členové redakce: Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka,
Zeler Slavomír, Alena Varhanová. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Korektury: redakce Pramínku. Grafická úprava: J. Rukavičková. Tisk: p. Čermák. Výtisk je zdarma.
Roznášku zajišťují: J. Kabrnová a J. Rukavičková.
S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší redakční skupiny nebo posílejte na email [email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u pivnice na Bačalkách nebo na plotě bývalého obecního úřadu u stanoviště kontejnerů na rozhraní obcí Bačalky-Lično.
Na tisk Pramínku přispěli: E. Nezbedová 200Kč, p. Hodboď 100Kč, L. Rampasová 100Kč, P. Bílovecký st. 200Kč, P. Bílovecký ml. 200Kč, K. K. 100Kč, Poláčkovi ze Semil 400Kč, p. Polanecký 200Kč. Děkujeme za spolupráci a podporu.
Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny.
- 12 -