1 Členovci (Arthropoda) jsou nejbohatším a

1 Členovci (Arthropoda) jsou nejbohatším a

kmen:
Členovci (Arthropoda) jsou nejbohatším a perspektivním kmenem živ. říše, který zahrnuje nejméně 3/4 všech živočichů. Na jejich vrcholu stojí to nejdokonalejší, s čím se u bezobratlých (s výjimkou některých znaků měkkýšů) setkáváme: společenské formy blanokřídlého hmyzu. I z hlediska studia se jedná o náročnější učivo, proto budou méně podstatné údaje od ostatního textu odděleny symbolem „*“; druhy a důležité pojmy, které musíte ovládat, (nezávisle na symbolu
„*“!) budou v textu vždy buď zvýrazněny nebo podtrženy. Bohatosti kmene odpovídá i systematické členění:
Členění do systému
podkmeny
trojlaločnatci
žábrovci
*dosud není zcela jednotné
třídy
trilobiti
korýši
(Crustacea)
podtřídy
podle prof. Ašmery *
řády
lupenonožci
- podřády
žábronožky
listonožky, škeblovky
perloočky, příchytky
klanonožci
buchanky, vznášivky, plazivky
lasturnatky, jazyčnatky, vidlonožci
kapřivci
svijonozí korýši
rakovci
ústonožci
stejnonožci
různonožci
desetinožci
-plovoucí
-lezoucí
klepítkatci
hrotnatci
kyjonožci (fosilní)
ostrorepi
pavoukovci
štíři
pavouci
štírci, solifugy, nohatky
sekáči
roztoči
vzdušnicovci
stonožkovci
stonoženky
drobnušky
mnohonožky
stonožky
hmyz (Insecta) bezkřídlí
chvostoskoci
šupinušky
křídlatí
jepice
pošvatky
škvoři
střechatky
Vypadá to složitě, ale bude se to
srpice
brát přes měsíc, to se zvládne. Rozhodně
blechy
nebudete
zkoušeni,
jestli
ovládáte
všenky
- všenky
všechny řády hmyzu nebo žábrovců.
- vši
síťokřídlí
Podstatné jsou znašvábi
losti členění podkmenů na třídy a podkudlanky
třídy (tučně vytištěné), znalosti záchrostíci
stupců tučně vytištěných řádů a podřádů
vážky
- motýlice
a schopnost určit vyšší taxony příslušné
- šídla
těmto řádům.
dlouhošíjky
rovnokřídlí
ploštice
stejnokřídlí
- mšice
- červci
- křísové
dvoukřídlí
motýli
Hmyz jako nejdůležitější učivo bude
brouci
průběžně zkoušen až do konce roku.
blanokřídlí aj.
1
Zá kla dní cha ra kt erist ika : *Členovci jsou úžasní pestrostí tvarů, barev, životních stylů a v neposlední řadě svou přizpůsobivostí (adaptabilitou). Proto není divu, že* jde často o kosmopolity (org. rozšířené po celé zeměkouli). Délka jejich
života je relativně krátká. Vyvinuli se z kroužkovců, jejichž články se shromažďují ve tři základní celky: hlavu (cephalon),
hruď (thorax) (často tvoří dohromady tzv. hlavohruď) a zadeček (abdomen). Vzácně může dojít ke sloučení všech tří v jeden
(roztoči). Na každém článku mají segmentované (článkované) končetiny, jejichž první pár bývá přeměněn v tykadla. Činností buněk epitelu vzniká kutikula - pevný tělní kryt, jenž má funkci vnější kostry, na niž se upíná svalstvo. Základní stavební
složkou kutikuly je chitin. *Chitin je polysacharid podobný celulóze, s nímž jste se už setkali jako se základní stavební jednotkou u hub. Právě tato látka vedla mimo jiné k oddělení hub z říše rostlin a zavedení samostatné říše hub, která má
z tohoto hlediska dokonce blíže k živočichům než k rostlinám.* Kutikula má funkci opěrnou i obrannou, avšak omezuje růst
členovce, proto musí být čas od času nahrazena větší. Tomuto času, ve kterém dochází většinou k intenzivnímu růstu, říkáme
období svlékání. A teď ke stavbě těla:
Trávící soustava: ústní otvor (různě diferencované ústní ústrojí -přeměněné končetiny, např. kousací, bodací, lízací, sací),
hltan, jícen, trávící trubice, konečník
Dýchací soustava: žábry, plicní vaky nebo vzdušnice (tracheje)
Cévní soustava: otevřená - trubicovité srdce
Vylučovací soustava: většinou metanefridie; u vzdušnicovců a některých klepítkatců malpigická trubice (trubicovité přívěsky ústící do střeva)
Nervová soustava: gangliová, žebříčkového typu
Smyslová soustava: brvy, tykadla, oči (blíže viz hmyz, brouci)
Rozmnožování: jsou gonochoristé, pohlavně dvoutvární; schopnost partenogeneze - vývinu potomků i z neoplozených
vajíček (mravenci)
1. podkmen: T R O J L A L O Č N A T C I (Trilobitomorpha)
Jediná třída trojlaločnatců, trilobiti, zahrnuje nejprimitivnější fosilní členovce, žijící již ve starších prvohorách. *Některé
znaky odpovídají dnešním klepítkatcům a korýšům, s nimiž tvoří základní skupinu „pračlenovců“, z níž se vyvinuli všichni
ostatní členovci.* Tělo je podélně rozděleno rýhami na tři laloky. Nejznámějším nalezištěm trilobitů na našem území je
Barrandov.
ŽÁBROVCI
třída: K O R Ý Š I (Crustacea neboli inkrustovaní) Většinou mořští živočichové s tělem krytým kutikulou, která je in-
2. podkmen:
krustována (tento termín lze těžko jednoznačně přeložit, snad zpevněna nebo prostoupena)
CaCO3. Nejnápadnější částí těla jsou článkované končetiny, které bývají přeměněny: 5 párů
6
kráčivých nohou hrudních (na obr. čísla 7-11), čelistní a kopulační končetiny. Gonochoristé
s nepřímým vývojem přes larvu nauplius. Tvarem a velikostí jsou velmi různorodí (srovnej např. perloočku, vilejše a velekraba), ale právě vývoj přes nauplius je usvědčil z blízké
příbuznosti. Mají hlavohruď, 2 páry čelistí a kusadla (horní čelisti). Dýchají žaberními
lupeny, které jsou u rakovců v žab. dutinách po stranách hlavohrudi a u nižších korýšů na
končetinách. Na obrázku jsou 2) klepeta 3) oči 1,6) tykadla 5) telson
Zástupci: *jejich zařazení je patrné z tab. na první straně* Žá bro no žky - malí sladkovodní
korýši. *Hruď s 11 páry plovacích nožek.* Plavou břišní stranou vzhůru. Žábronožka sněžní. Žábronožka letní * délka do 23 mm, vajíčka snáší do vaku na zadečkových článcích,
pak do bahna, kde vydrží při vyschnutí až 5 let.* P erlo o čky - malí sladkovodní korýši. Hlava volná, tělo v průsvitné
schránce. Tykadla druhého páru neobyčejně velká - slouží k plavání. Hojné, jen ve stř. Evropě
přes 80 druhů. Hrotnatka obecná délka kolem 2 mm, hojná ve stojatých vodách, partenogenetické rozmnožování *(líhnou se samci, oplozená vajíčka přezimují, z nich se zjara líhnou samice)*.
Viz obr. v učebnici. B ucha nky - B. obecná - součást planktonu, samičky nosí po stranách
zadečku vajíčka až do vyvinutí nauplií. Viz obr. v učebnici. List o no žky - *nazvány podle
tvaru nohou, nikoli podle pošt. doručovatelek, proto ž a nikoli š!* Listonoh jarní. Příbuzní
žábronožek a listonohů přežijí ve stavu encystace teplotu vody až 100 °C. K a přiv ci - ektoparazité kaprovitých ryb, vydrží však se zásobami krve i několik týdnů bez hostitele. Samička
živí svých asi 100 potomků vlastním tělem. Jakmile jsou schopni samostatného života, samice
praská a uvolňuje potomky do vody. Přitom umírá. Kapřivec kapří saje kaprům krev, může
přenášet různá onemocnění. Viz obr. v učebnici. Sv ij o no zí ko rý ši jsou mořští korýši pevně přisedlí k podkladu podobní měkkýšům. *Patří zde svijonožci, kořenohlavci (parazité krabů) a vilejši.* Vilejš stvolnatý (ve špatných překladech označovaný „kachní mušle“) žije na
skaliscích a útesech blízko hladině po celém světě. Během vývoje se jejich přisedlá spodní část
hlavy protáhla v asi 5 cm dlouhý stvol. Na hrudi má 6 párů dlouhých bičových končetin, kterými přihání a filtruje plankton jako potravu. Dostane-li se však při odlivu nad hladinu, pevně
se uzavře krunýřem. Doba na suchu se ovšem projeví na jeho chuti, proto se vilejši „sklízejí“
pouze při výjimečně nízké hladině (za úplňku). Za dobře živené kusy se ve španělských restauhumr
racích platí v přepočtu 6 000 Kč/kg.1
evropský
2
St ej no no žci - korýši přizpůsobení životu na souši (stínky), ve vodě (beruška vodní) i obojživelní (b. mořská).
Stínku obecnou (obr. 7) *snad znáš, i když spíše pod lidovým názvem „ovečka“. Pravděpodobnost, že zvedneš
kámen a nenajdeš pod ním stínku, je velmi malá.* Oválný tvar, velikost až 16 mm, variabilní zbarvení, nejčastěji
mramorovaná. Na rozdíl od podobných svinulí má matné zbarvení. Různo no žci - mají silně zploštělé tělo bez
krunýře. Blešivec obecný - až 24 mm, mělká jezera, rybníky, potoky - potrava pstruhů. *Dobře plave.* B.
studničný - indikátor čisté vody. Deset ino žce lze dělit do podřádů plovoucích a lezoucích nebo do podřádů raků
a krabů. Ra ci - vývojově nejdokonalejší korýši, vývin přímý. Chitinová kutikula vytváří pevný krunýř. Zadeček je
zakončen ploutvičkou. Přes den ukryti v dírách vyhrabaných v břehu, v noci loví hmyz, plže, pulce, rybky, žerou maso
zdechlin. Proč jsou desetinožci, ačkoli obrázek tomu neodpovídá? Raci mají vskutku 10 končetin, z toho jeden pár s klepety.
Počítáme-li však i přeměněné končetiny, vychází nám na hlavohrudi 10 párů končetin, z toho 2 páry tykadel (1. pár hmatový
se s t a t o c y s t a mi k vnímání polohy těla, 2. pár je kratší a nese čichové buňky. Dále zde jsou 2 páry čelistí a 1 pár kusadel.
Kromě zmíněných 10 párů končetin na hlavohrudi má rak 5 párů končetin na zadečku. Na těchto nožkách mívá
v chomáčcích nalepená vajíčka. Humr evropský - až 50 cm, žije až 30 let, výrazně rozdílná klepeta, lov do sítí nebo košů,
oblíbená pochoutka. Rak říční (obecný) – dříve nejběžnější, nyní je vytlačován r. americkým (pruhovaným), *který navíc
roznáší tzv. „račí mor“*, r. kamenáč - v čistých vodách vyšších poloh, r. bahenní - i v rybnících, při dostatku kyslíku snese i
znečištěnou vodu. Raka říčního naleznete v našem okrese nejsnadněji ve Stříbrném jezírku u Oder.2 Kreveta baltská + garnát
obecný (prodáván v konzervách jako „crab meat“) - 4-6 cm, mořští plovoucí desetinožci, loveni pro maso. Krevety patří
k nejpočetnějším živočichům: v jižních ledových mořích tvoří tak obrovské shluky, že mohou být sledovány z družic (max.
odhad: 107 tun!). Krevety mají obdivuhodný zrak – obě oči jsou na navzájem nezávislých pohyblivých stopkách. Jsou monogamní – to je u bezobratlých vzácný jev. Poustevníček severský - Zalézá do ulit, klepetem uzavírá vchod. Langusta obecná- bez klepet, až 45 cm, až 8 kg, chutná. Až na vrcholky palem dokáží vyšplhat za svými oblíbenými kokosy rak poustevníček palmový.
K ra bi - zadeček krátký, deskovitý, zasunutý pod hlavohruď. Klepeta často nesouměrná. Larva z o ë a . K. obecný - živí se
rostl. i živ. zbytky. *Velikost 6x8 cm. Umí plavat jen na krátké vzdálenosti. Za odlivu zůstává na pobřeží.* K. říční byl od
pobřeží Žlutého moře zavlečen až do Evropy. Dospívá v řekách, ale vajíčka klade v mořích (larvy se vylíhnou jen ve slané
vodě). Byl pozorován i ve Vltavě (Praha). Největší z korýšů (3-4 m), velekrab japonský, žije na pobřeží Japonského moře a
obdivovat jej můžete před vchodem do zool. expozice Národního muzea. Kromě poustevníčků žijí v symbióze se sasankami
i krabi, někteří si je dokonce pěstují na klepetech.3 „Krabí tyčinky“ (surim) jsou ve skutečnosti z mletého masa tresek.
*Krabi rodu Dorippe se na souši maskují lasturami či jejich úlomky, které nad sebou přidržují speciálně upravenými končetinami.*
3. podkmen: K L E P Í T K A T C I (Chelicerata)
První pár končetin přeměněn v chelicery (klepítka, kusadla), druhý pár bývá přeměněn v pedipalpy (makadla) s funkcí hmatovou, ale i k chytání kořisti. Tělo tvořeno hlavohrudí a zadečkem.
třída: H R O T N A T C I
Mořští klepítkatci navazující na trilobity. T e l s o n .má tvar krátkého, ostrého výběžku na konci těla. K y j o no žci žili
v období siluru až devonu. Patří zde vůbec největší členovci (až 2 metry). Ostrorep americký - recentní živočich (5.108 let),
tělo kryto štítem, zakončeno hrotem, žije v Mexickém zálivu, larva připomíná trilobita.
třída: P A V O U K O V C I (Arachnida)
Gonochoristé, vajíčka se vyvíjejí v kokonu. Přijímají jen tekutou potravu. Mají 6 párů
končetin, z nichž první 2 bývají přeměněny v ústní ústrojí. *Dosud známe asi 30 000 druhů.* Št íři (Scorpionida) připomínají podobou raky, avšak jejich „klepeta“ jsou de facto
části pedipalp. Chelicery mají také tvar klepet, která jsou malá, nenápadná, avšak dobře
vysunovatelná – štír jimi vybírá kousky tkání z kořisti, což je zásadní rozdíl oproti pavoukům. Na břišní části má jakési „hřebínky“, které jsou velmi citlivými čidly hmatu a pomáhají při páření. Trup přechází ve štíhlou ocasovitou část zakončenou jedovatým hrotem,
jenž slouží k obraně. Ačkoli běhají velmi rychle, kořist nehoní, protože téměř nevidí. Obývají suché biotopy (stepi, pouště). Jsou živorodí (viviparie). Existují popsané případy, kdy
v bezvýchodné situaci bodl štír jedový hrod do vlastního těla a spáchal tak sebevraždu.4
Štír kýlnatý - Malá Asie, smrtelně jedovatý. Doložen i z Povltaví, avšak v 90. letech zde
byl vyhuben. Mláďata nosí na hřbetě.
Št írci jsou skutečně zmenšeninou štírů, avšak bez hrotu a jedu; živí se roztoči, chvostoskoky a pisivkami. Většinou žijí v blízkosti větších živočichů. V Evropě je nejhojnější
kosmopolitní štírek obecný, žijící v lidských obydlích, ale i pod kůrou, v mechu či přírodopisných sbírkách. Mláďata se přisají k pohlavnímu otvoru a vyživují se jeho sekretem.
P a v o uci *(Araneae, čti arané) mají 6-8 očí.* Hlavohruď a měkký zadeček jsou spojeny
„Au! Hergot!“
tenkou stopkou. Čelisti nebo též k u s a d l a , správněji ovšem c h e l i c e r y , jsou spojeny
kanálkem s jedovou žlázou. Trávení mimotělní - do ulovené kořisti vstříknou trávicí tekutinu. Výrazný p o h l a v n í d i mo r f i s mu s (dvoutvárnost). Loví nejčastěji skokem nebo do pavučin. *Pokusy na kosmické
lodi Apollo dokázaly, že tkají dokonalé sítě i ve stavu beztíže, zato pod vlivem psychofarmak to nedokážou. Po aplikaci
amfetaminu či kofeinu sice pavučinu utkali, nebyla však pravidelná a neobnovovali ji.5 Mohou žít i pod vodou, a pak jim
3
pavučina slouží jako jakýsi zvon na zásobu vzduchu. Na rozdíl od ostatních řádů klepítkatců se
žádný druh pavouků nejmenuje pavouk (třeba pavouk domácí nebo p. stříbřitý). Kdo však jako
první objeví druh, který má plné právo na takovéto pojmenování, má u mne výbornou.)* Známý
je p. k a n i b a l i s mu s - po kopulaci samičky požírají samečky (klasicky u křižáků, např. k.
pruhovaného). Sklípkani - až 10 cm, lov skokem (S. huňatý skočí až 0,5 m), v dírách. Běžník
kopretinový - bílý, číhá na hmyz v květech. *Samice 10 mm, samec jen 4. Májový pavouk.* B.
zelený - tzv. babí léto. Pokoutník domácí (obr. 2) Toho už musel každý z vás vidět. 6-11 mm,
s nohama až 5 cm. Tmavý, buduje pavučiny v dolních rozích místností. Samice maskuje kokon
kousíčky malty. Víceletý, užiteč. -loví hmyz. *Pokoutník černošedý je větší a tmavší.* Křižák
obecný *(Araneus diadematus, obr. 1), hojný v celé střední E. Zákl. zbarvení variabilní.*
2
Dospělci žijí jen 3 měsíce (VIII-X). Samice klade 50-700 vajíček ve žlutavém kokonu. Mladí se
líhnou zjara a jako roční přezimují. *Sameček na sebe upozorňuje tím, že třese samičce sítí. Přesto bývá
často samičkou uloven* Vodouch stříbřitý – celosvětově jediný pavouk žijící pod vodou. Je jedovatý asi
jako sršeň. Kořist zatahuje do zvonu, protože ve vodě nefunguje vnější trávení. Lovčík hajní (Pisaura mirabilis)- nestaví sítě. Když potkáte pavouka asi 13 mm velikého, jak pod sebou tahá bílou kuličku, tak to je
samice lovčíka, která nosí mezi čelistmi kokon s vajíčky. Při svatebních námluvách přináší sameček mouchu, do níž se samička pustí, a sameček zatím využije jejího „zaneprázdnění“ ke kopulaci. Slíďáci - „pavouci-vlci“, loví kořist v běhu. K největším evropským pavoukům patří slíďák tatarský, který od počátku 21.
století žije i v ČR v dolnomoravském úvalu. Lidé si je pletou s tarantulemi, nejsou však nebezpeční. Tarantule dostaly název podle it. města Taranta a jsou tak označováni někteří velcí chlupatí slíďáci (zejm. slíďák
tarentský). Zoologicky jde o „slíďáčí“ čeleď Theraphosidae. Ačkoli jde o největší evropské pavouky s velmi
špatnou pověstí, lékařská literatura neobsahuje jedinou hodnověrnou zprávu o smrti člověka způsobené tarantulím jedem.
Živí se zejm. pralesními žábami a hmyzem, někdy drobnými plazy a ptáky. Žijí především v J. Americe.6 Pro doplnění loveckých praktik uveďme jistý druh našich snovaček (rod Argyrodes), který s nasazením vlastního života krade potravu ze sítí
křižáků.
J e d o v a t í p a v o u c i : Snovačka jedovatá je sotva 15 mm veliký zakrslík a nedorost proti u nás žijícím slíďákům tatarským
(délka těla 32 mm), natož proti americkým sklípkanům (Dugesiella californica), lovícím drobné obratlovce. Právem získala
nejhorší pověst po celém světě. *Její poddruhy (geografické rasy) se jmenují v Itálii marmignato (mramorovaný), ve Střední
Asii karakurt (černý vlk), v Austrálii jockey spider (pojezdčí pavouk), na Novém Zélandě katipo („štípe v noci“) a
v Americe black widow (černá vdova). Ranka celkem nebolí a její okolí se nemění. Asi po čtvrt hodině začnou nesnesitelně
bolet nejprve mízní uzliny, pak břicho, kříž a další části těla. Nemocní se neudrží na nohou a křičí bolestí, dusí se, břicho je
tuhé a napjaté, což občas vede ke zbytečnému operativnímu zákroku, když je pavouk přehlédnut. Neléčené onemocnění trvá
asi tři týdny a rekonvalescence několik měsíců. V těžkých případech (ty jsou však vzácné) nastává za jeden až dva dny smrt.
Lékem je vstříknutí speciálního antilakrodektického séra a kalcia. Jak už je v přírodě zvykem, samečkové jsou neškodní.
Jsou i další jedovatí pavouci, způsobující např. rozpad tkání a obnažení vnitřních orgánů (jedovatá snovačka Mastophora
gasteracanthoidea, žijící na peruánských vinicích). Velmi jedovatý je i útočný Atrax robustus, asi tři centimetry dlouhý
pavouk příbuzný sklípkanům, žijící v Austrálii a opravdový agresor. Značná část postižených uštknutím tohoto pavouka
umírá selháním srdce, děti dokonce ve velmi krátké době (popsáno je dokonce úmrtí po 15 minutách!). U nás jsme naštěstí
takových rizik ušetřeni, ale i tak na našem území žije několik pavouků, jejichž kousnutí je velice nepříjemné.* Je to především zápředník jedovatý (Chiracanthium punctorium). Kousnutí je 4-5 dnů velmi bolestivé, zotavení trvá asi 14 dnů. Staví
si úkryt ze sítí a listů, kořist však loví na zemi. *Při kopulaci nejprve naplní ♂ pohlavní tekutinou specializovaný koncový
článek pedipalpů. Pak upřede malou taštičku a do ní vloží kapku spermatu setřeného z pedipalpů. Teprve pak je připraven ke
kopulaci. Vývody gonád (pohl. žláz) leží u obou pohlaví v přední části břišní strany zadečku. Při kopulaci zasune ♂ taštičku
pomocí pedipalpů do pohlavního otvoru ♀. Druhově specifické a složité utváření orgánů na principu zámek – klíč zabraňuje
mimodruhovému páření.* Velmi bolestně, asi jako sršeň, dovede kousnout náš vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica). Je
to velezajímavý tvoreček, stavící si své hnízdo ve tvaru potápěčského zvonu pod hladinami tůní a rybníků a přinášející si
tam na ochlupeném tělíčku i zásobu vzduchu. I náš křižák Epeira diadema dovede kousnutím vyvolat bolesti hlavy, kloubů i
svalů a následující průjmy. A to - naštěstí - je v jeho chelicerách jen malá porce jedu arachnolysinu, jinak obsaženého
v celém těle. Arachnolysin působí jednak celkové příznaky, především však rozkládá
krev.
Seká či mají 4 páry dlouhých kráčivých nohou, které se snadno ulomí a ještě 30 minut
po odlomení vykonávají křečovité pohyby, které mají odlákat pozornost predátora.
Tento jev se nazývá autotomie. Sekáč domácí - toho taky všichni znáte, jenže jste si
dosud většinou mysleli, že je to nějaký velký pavouk. Takže- žádný pavouk, žádný
kokon! I s nohama měří kolem 5 cm, ve svatebním období mezi sebou samci bojují.
Ro zt o či *(Acari)* - kosmopoliti, častý způsob přemisťování pomocí jiných živočichů, někteří přenášejí inf. onemocnění.
Velmi drobní, hlavohruď splývá se zadečkem. Ústní ústrojí bodavé nebo sací. Z vajíček se líhnou šestinohé larvy, které se
mění v n y mf y podobné dospělcům (avšak neschopné rozmnožování). Zákožka svrabová - hojná, asi 0,4 mm veliká, způsobuje tzv. svrab. Nymfa dospěje až po kopulaci se samečkem. Samička s vajíčky proniká pod kůži, kde vrtá chodbičky, do
kterých klade vajíčka. Z nich se vyvíjejí larvy, které žijí v kůži a živí se tkáňovým mokem. Samečků je málo a žijí na povrchu kůže, kde způsobují s v r a b - svědění kůže provázené růžovými fleky, nejčastěji mezi prsty. Rodinná nemoc. Existence svrabu je hlavní příčinou povinného používání vložek do vypůjčovaných spacích pytlů. Počet evidovaných případů
4
v MSK se stále snižuje a blíží se již hranici 300 případů/rok7. Trudník mazový žije v mazových žlázách (na čele, nose, bradě). Způsobuje roztočovou t r u d o v i t o s t k ů ž e . Pokud ranku vymáčkneme, trudník se dostane na povrch a infikuje další
pór kůže. Léčí se speciálními mastmi. Svilušky - běžní červení roztoči na rostl., tzv. červení pavoučci. Měří asi 0,5 mm.
Nebezpeční škůdci např. vinné révy a chmelu. Čmelík kuří saje krev na drůbeži a holubech. No jen si zkuste hladit nějakou
slepici a až vás začnou svědit ruce, zjistíte, že čmelíci jsou sice maličcí, ale mohou přejít i na člověka. Chovatelé drůbeže
mají štěstí, že jsou čmelíci aktivní hlavně v noci a přes den jsou zalezlí ve škvírách kurníku. Přenášejí některé choroby drůbeže. Kleštík včelí neboli Varroa destructor je velmi nebezpečný ektoparazitický roztoč, způsobuje v a r o á z u včel. V roce
2008 vyhubila varoáza 40 % českých včelstev.8 Obr. čmelíka i kleštíka viz učebnice. *Roztoč Typhlodromus pyri je množen
a prodáván jako prostředek biologického boje proti sviluškám.*
Klíště obecné (obr. 3) je nejznámější roztoč. Sameček do 2,5 mm, samička 4 mm, po nasátí až 15 mm.
Po oplození a nasátí krve z obratlovců naklade v zemi nebo mezi kameny až tisíc červenavých vajíček, z nichž
se
líhnou šestinohé (!) larvy. Ty se po nasátí krve (prvním typem hostitele drobní hlodavci) mění na jaře příštího
3
roku v 8nohé nymfy, ty žijí v trávě a znovu se zachytí na hostitelích (druhým typem hostitele jsou zajíci, kočky, ptáci, lidé apod.) novým svlékáním se mění v samičky a samce. Samička pak z trávy a křovin (do 1 m) přechází na třetí typ hostitele (velcí savci - jeleni, srnci, lidé, dom. zvířata). Samečci sají šťávu z květů, podobně
jako komáři. Dlouho byly uváděny jen z výšek do 700 metrů n.m., avšak v souvislosti s oteplením klimatu je lze
nyní nalézt až o půl kilometru výše. Klíšťata přenášejí zejm. tři závažné choroby:
1) e n c e f a l i t i d a - klíšťový zánět mozkových blan; do 10 dnů od
infikace virem bolesti hlavy, průjem, zvracení, horečky, člověk nepředkloní
hlavu na prsa, u starších lidí následuje obrna mozkových nervů (zejm.
lícního); onemocnění může končit smrtí. Počet nakažených se ročně
zvyšoval (1991: 193 případů, 1993: 618) a ustálil se na 500-600 případů za
rok. V roce 2004 klesl počet na 453 případů, z toho dva byly smrtelné
(úmrtnost ne nejvyšší ve věkové skupině 10-14 let). Je rozšířena zejm.
v jižních Čechách a na Vysočině (viz obr.9) ve výšce převážně do 800 m
n.m.10 Infikovanost virem je kolem 3%, v okresech CB, CK až 10%.
2) b o r r e l i ó z a (lymská choroba) - způsobena spirochetami
přenesenými na člověka z hlodavců11, příznaky za 3-30 dnů, kolem místa
přisátí klíštěte červená skvrna, která se zvětšuje až zachvátí celou končetinu,
následuje ochrnutí a při absenci lékařské péče smrt. V ranném stadiu bývá úspěšná léčba antibiotiky. Část onemocnění může
být latentní.
3) t u l a r e mi e (zaječí mor) je podstatně vzácnější (1993: 23 případů), ale neméně nebezpečná. Projevuje se třesavkou
a horečkou, dále buď vředy, záněty (spojivek, mandlí), zápalem plic nebo průjmy. Původcem je bakterie Francisella tularensis, zdrojem nákazy jsou zajíci a jimi kontaminované ovoce, přenašečem je klíště.
Ochrana před nákazou spočívá v prevenci - ochranný oděv, repelenty obsahující feromony, znalost ohnisek výskytu encefalitidy (např. Šumpersko). Významným snížením rizika nákazy je včasné nalezení a odstranění přisátého klíštěte (odstranění
klíštěte do 24 h znamená snížení rizika na méně než desetinu).
P o zná mky : Jihoameričtí indiáni při lovu používají bolas - to je šňůra s těžkými koulemi na koncích. Podobnou zbraň používá i pavouk, jehož jméno je překládáno nejčastěji jako p a v o u k b o l a s o v ý (biol. název to však není); ten nohou drží vlákno, které má na
konci lepkavou látku. Když můru nebo jiný hmyz zaujme vlákno sloužící jako vábnička, pavouk okamžitě vrhne svou zbraň. Vlákno se
omotá kolem jeho oběti a pavouk si ji vtáhne dovnitř.
Všichni pavouci loví živou kořist, ale ne každý pavouk si staví pavučinu či nějakou jinou past. Například „plivající pavouci“ čeledi Sicariidae na svou kořist stříknou lepkavý výměšek a pak honem přiběhnou a uštědří jí smrtící kousnutí. Jiní pavouci jsou zase nesmírně
pohyblivými lovci. Pavouci s k á k a v k y, kteří na rozdíl od většiny pavouků vyrábějících pavučiny mají vynikající zrak, na kořist doskočí
ze vzdálenosti několikrát přesahující délku vlastního těla.
Někteří pavouci létají ve větru nad Arktidou při teplotách -30 °C a dokáží přeletět celý Atlantik.
Často se mluví a píše o raku poustevníčkovi. Jde však ve skutečnosti o dvě čeledi poustevníčkovitých řazených částečně také ke krabům
(mořští - Paguridae a pozemní – Coenobitidae), kam patří např. poustevníček palmový nebo poustevníček severský. Všichni žijí v ulitách
(výjimkou je zmíněný p. palmový).
Krabi mají svůj původ v moři a většina druhů v něm dosud žije. Ve vodě dýchají tak, že okysličenou vodu filtrují přes žaberní plátky
ukryté pod silným krunýřem. Výjimku tvoří krabi houslisté, jež se pod vodou nadechnout nemůžou, a proto zadržují vodu v komorách
pod krunýřem i tehdy, když vystupují nad hladinu. Kyslík obsažený v tak malém množství vody je samozřejmě rychle vyčerpán, nicméně
tito krabi jej dokáží opětovně získat tím, že propustí neokysličenou vodu přes ústní aparát a vytvoří z ní pěnu. Takto kyslíkem obohacená
voda se pak následně vrací zpět do žaberních komor.
Klíště je přenašečem celé řady nákaz, arbovirové hemoragické horečky a encefalitidy, několika druhů ricketsióz, tularemie,
babesiózy, ehrlichiózy, Lymeské boreliózy atd.. Avšak i neinfikované sající klíště může vyvolávat tzv. klíštěcí paralýzu. Je
to neobvyklá forma chabé obrny, která se vyskytuje po dobu přisátí klíštěte na lidském těle. Většinou jsou postiženy děti
(zejména holčičky). Naštěstí tato obrna je spojována pouze s několika druhy klíšťat.
5
Otázky a náměty k přemýšlení:
1.
2.
3.
Jak souvisí místa výskytu štírků s jejich potravou?
Jak se korýši a pavoukovci starají o své potomky?
Které nemoci klíště přenáší a které způsobuje?
4. podkmen:
VZDUŠNICOVCI
(Tracheata)
Dýchají v z d u š n i c e mi (t r a c h e j e m i ), což jsou trubicovité vychlípeniny pokožky, které zasahují ke všem orgánům, vyúsťující nejčastěji na zadečku otvůrky neboli průduchy, nejlépe však s t i g m a t y . Jsou vyztuženy čím jiným než c h i t i n e m.
Mají 2 páry čelistí, tykadla, složené a jednoduché oči. *Členění vzdušnicovců je slabou stránkou celého systému členovců.
To, co my bereme jako podtřídy stonožkovců, je často uváděno v samostatných třídách. Bezkřídlý hmyz býval dříve řazen
také do zvláštní třídy mimo Insecta.*
1. třída: S t o n o ž k o v c i
*St o no ženky - drobné, bílé, pod kameny, v půdě a tlejícím listí.* St o no žky – dravé, na prvním článku
mají kusadla, do nichž ústí jedová žláza. Stonoha jedovatá z Bengálského zálivu má až 33 cm, loví ještěrky a
myši. Prokousne snadno i lidskou kůži. Stonožka škvorová rozhodně nemá sto nohou, s takovým požadavkem
byste se museli obrátit na mnohonožky. Je rezavě hnědá, samotářská, živí se pavouky, hmyzem. Člověku není
nebezpečná. Jako první z probraných živočichů umí chodit vzad (rak jen „uskakuje“). M no ho no žky jsou
býložravé,
slepé a málo pohyblivé, na každém článku mají dva páry končetin (*s výjimkou 2.-4. článku, kde
4
jen po jednom*). Mají tzv. maxilární ledviny, což je vylučovací ústrojí obdobné metanefridiím a nebude tedy
vadit, když je tak budeme pro zjednodušení nazývat. Některé druhy jsou schopny pro svou obranu vyrobit
jedovatý HCN, jedové žlázy jsou po stranách těla. Svinule lesní je lesklá *a velmi podobná stínkám (viz výše), avšak když ji
vezmeš do ruky, stočí se a vytvoří pevnou kuličku. Živí se tlejícím listím.* Mnohonožka zemní (obr.4) je útlá, černá, 2-5 cm
velká, při vyrušení se stáčí. Má přes 30 tělních článků - kolik má tedy nohou? Aktivní hlavně v noci, živí se tlejícími látkami.
*Kolem vajíček staví z hlíny a sekretu schránku, ukončenou větrací šachtou.*
2. třída: H m y z
viz další učební text
Obrázek sekáče je ze stránky http://thescienceinformant.wordpress.com/2011/08/18/can-the-string-of-a-daddy-long-legreally-kill-you/. Ostatní obrázky členovců jsou neskenovány z atlasu Přírodou krok za krokem, autorem je K. Hísek.
© Pavel Netušil, pro 2.A 2012
1
viz 100+1 ZZ 12/96, s. 8-10
Tomanová, D.: Zvláště chráněná území okresu NJ, vydal OÚ NJ 2000
3
kazeta 41
4
Vágner, J.: Afrika, ráj a peklo zvířat. Praha: Nakladatelství Svoboda 1978, s. 129
5
Vesmír 12/2005, s. 699
6
viz 100+1 ZZ 22/96, s. 40-42
7
http://www.khsova.cz/01_o_nas/files/rocenka_2009.pdf
8
Události ČT1 11. 2. 09
9
http://magazin.ceskenoviny.cz/zdravi/index_img.php?id=140652
10
Šrámková a kol.: Medicína volného času. Avicenum 1994
11
viz 100+1 ZZ 25/96, s. 40-42
2
6