Zdejší lesy jsou prý nebezpečné, řádí v nich loupežníci

Transkript

naučná stezka
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
Zdejší lesy jsou prý nebezpečné,
řádí v nich loupežníci. Není divu,
po kupecké stezce kolem Černé
Opavy převáželi obchodníci
odedávna cenné náklady.
Když jsem se zde usadil jako
poustevník, žil v nedalekém hradě
loupeživý rytíř. Převáděl jsem tedy
poutníky kolem jeho hradu
bezpečnou cestou a nyní provedu
i vás.
ZASTAVENÍ NAUČNÉ STEZKY
1. TAJEMNÝ MNICH Z MNICHOVA
2. KAMENNÁ MOŘE ANEB KDE
JSOU DOMA BOROVICE
3. PŘÍRODNÍ POKLADY
4. DRAČÍ SPÁRY ANEB CELNICE A
OSADA DRAKOV
5. KDE SE TAVILO ŽELEZO
6. ČERNÉ VLASY KRÁSNÉ PAVLY
7. LAPKOVÉ NA KOBERŠTEJNĚ
8. LOUPEŽNICKÉ LOUKY
9. TMAVÉ HVOZDY LOUPEŽNICKÉ
10. TAJEMNÝ REJVÍZ
10
8
9
7
6
5
Uchýlil jsem se sem do této pustiny v pokání za zabití bratra.
Každou půlhodinu jsem zvonil malým zvonečkem, abych
upozornil poutníky na nebezpečí přepadení a mohl je kolem
hradu loupeživého rytíře bezpečně provést. Jednoho dne se
v poustevně objevil můj bratr. Nezemřel, ochránil jej medailon,
který nosil na hrudi. Vyprávěl, že upadl do zajetí loupeživého
rytíře, ale uniknul tajnou chodbou, která vedla do podzemí
hradu. Spolu se zlatohorskými měšťany jsme vnikli do hradu,
rytíře přemohli a hrad zapálili. Pak jsme založili vesnici, která
dostala název podle mé poustevny.
4
3
2
1
NAUČNÁ STEZKA ÚDOLÍM LAPKŮ Z DRAKOVA
Projekt zabezpečila ACTAEA – společnost pro přírodu a krajinu a spolek Přátelé Vrbenska ve spolupráci se Správou CHKO Jeseníky, LČR s.p. Lesní správa M. Albrechtice, Jeseník
a Karlovice, Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku, Spolkem pro rozvoj Rejvízu a Klubem přátel Zlaté Hory.
Texty: Kateřina Kočí, Karel Michalus, Taťána Schmidtová, Milan Košulič, Jindřich Chlapek, Martin Kočí, Petr Kučák |Foto: Karel Michalus, Kateřina Kočí, Martin Kočí, Jindřich
Chlapek, Milan Košulič, Petr Kučák, archiv Actaea, archiv spolku Přátelé Vrbenska, archiv Správy CHKO Jeseníky, archiv LČR |Design: sumec+ryskova |Výroba: Velkoplošný tisk
spolek Přátelé Vrbenska
Projekt Síť vzdělávacích a informačních center v chráněných
krajinných oblastech ČR je spolufinancován Evropským sociálním
fondem a státním rozpočtem ČR.
V blízkém okolí stezky
jsou pozůstatky bunkrů
a pevností, které tu byly
vybudovány ve
30. letech 20. století na
obranu státní hranice.
Těžký byl život ve zdejším drsném horském
kraji. Možnosti obživy byly omezené. Lidé
dobývali železnou rudu a rýžovali zlato
v Černé Opavě. Na celém území jsou známky
této činnosti dobře patrné – zbytky starých
hamrů, pece na tavení železa, překutané
území, pozměněné lesy.
naučná stezka
Dominantou obce je kostel
postavený v barokním stylu
roce 1716. V roce 1878
prodělal kostel novogotickou
přestavbu.
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
V místech, kde stávala dříve má
poustevna, se dnes nachází
obec Mnichov. První písemná
zmínka o obci je z roku 1586.
Einsiedler znamená německy
poustevník. Tak byla zvána tato
obec v roce 1638, později se
uvádí Einsidler Glass-hütten.
Teprve roku 1924 dostala české
pojmenování Mnichov. To bylo
vytvořeno podle řeckého
mónachos, latinsky
monachus, jež se přes
německou odvozeninu
Monch dostalo do
češtiny jako mnich.
V obci byl postaven
v 17. století malý barokní
zámek a kolem něj byl
založen zámecký park.
Kolem roku 1800 byl
zámek upraven a ozdoben
empírovými prvky.
Kolem roku 1870 působil v obci
řád svatého Karla Boromejského,
jehož stoupenci vybudovali v obci
vodoléčebný ústav, který se
zabýval léčbou revmatismu
a srdečných chorob. V současné
době je v bývalém areálu lázní
domov důchodců.
V obci pracuje sklárna,
zabývající se ruční výrobou
skleněných kopií historických
pohárů.
V 19. století se v obci úspěšně rozvíjel železářský průmysl. Kromě
hutí v obci pracovaly mlýny, pily, bělidla, lisovna oleje a nedaleko
okraje obce se nacházel vápencový lom a byla tam postavena pec
na pálení vápna.
Nedaleko východního okraje
obce v bývalém vápencovém
lomu byla objevena malá
krápníková jeskyně, která
ovšem není veřejnosti
přístupná.
Obcí protéká řeka Černá
Opava. U jižního okraje
Mnichova je soutok Černé
a Bílé Opavy.
V severní části Mnichova
u soutoku Černé Opavy
a Suchého potoka najdeme
pozůstatky po těžbě zlata
v této oblasti.
K městu Vrbnu pod Pradědem
byla obec připojena v roce 1960.
naučná stezka
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
KAMENNÁ MOŘE
ANEB KDE JSOU
DOMA BOROVICE
Jsme na trochu netypické
zastávce pro naši stezku
lapků z Drakova. V dohledu
žádný loupežník ani lapka,
ani stopy po těžbě železa,
jen potok a les. I když kdo ví,
proč se potok jmenuje
Rudná?
Kdybyste prošli tmavým smrkovým lesem
na vrch, který je vzdálený více než 2 km
odsud, ocitnete se v jiném světě. Je to svět
kamenných moří a borovic. Pro svou
výjimečnost byl vyhlášen
přírodní rezervací a jmenuje
se Suchý vrch (941 m n. m.).
Kameny šedobílé barvy vytvářejí na
svazích Suchého vrchu
kamenná moře – sutě. Jsou
z křemence, velmi tvrdé horniny,
která obsahuje více než 70 % křemene. Pro svou
tvrdost obtížně zvětrává a sutě jsou prakticky bez
vegetace. Zaujímají 15 % plochy rezervace.
Borovice v jesenických lesích přirozeně roste
velmi vzácně. Kamenná moře Suchého vrchu jsou
jedním z mála míst, kde tomu tak je. Zůstala zde
od doby poledové, kdy na území Jeseníků byla
daleko častější dřevinou. Je proto nazývána
reliktem, pozůstatkem z doby poledové.
Malá ploška
s ponechaným dřívím
po větrné kalamitě je
obtížně přístupná pro
zvěř, a tím je umožněn
vznik početného
náletu lesních dřevin.
Porost se přirozenou
cestou obnoví bez
zásahu lidské ruky.
Borovice lesní dokáže
zmlazovat i v nehostinném,
suchém prostředí kamenných
moří.
Zajímavá plazivá forma smrku
ztepilého vzniká v extrémních
podmínkách zakořeňováním
spodních větví ležících na
zemi.
I zde se bojovalo. V kamenných mořích pod
vrcholem Suchého vrchu najdeme zbytky
zákopů z druhé světové války.
Hnízdí zde vzácné sovy kulíšek nejmenší
a sýc rousný.
naučná stezka
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
Dávno již dozněl křik přepadených poutníků
a poslední lapka z Drakova zmizel. Uprostřed
temných jesenických hvozdů vydávala země své
poklady jen neochotně. Tvrdá a lopotná dřina
čekala osadníky, kteří zde v 17. století založili
osadu Josefovský hamr. Celých sto let se zde těžilo
a zpracovávalo železo, později jej osadníci vozili ke
zpracování do biskupských železáren v Železné
u Vrbna pod Pradědem, které ukončily svou činnost
před 2. světovou válkou.
PŘÍRODNÍ POKLADY
Jen malý kousek odsud se vlévá do Černé Opavy
Sokolí potok. I ten má své poklady. Není jimi
však ani zlato ani železná ruda, ale brouk
střevlík hrbolatý (Carabus variolosus). Ve zdejším
kraji je poměrně hojným druhem, ale jinde
v Evropě je velice vzácný.
Proto je přísně chráněn.
Na jeho ochranu byla
v roce 2006 vyhlášena
Evropsky významná
lokalita soustavy Natura
2000 „Sokolí potok“.
Střevlík hrbolatý žije na březích
vodních toků, prameništích,
močálech a rašeliništích. Vícekrát
byl pozorován, jak loví přímo ve
vodě. Je aktivní především v noci.
Vyskytuje se v předhůří a horách,
kde obývá listnaté a smíšené lesy,
hlavně dubohabřiny a bučiny. Výjimečně se
vyskytuje i na otevřených biotopech, které
k lesům přiléhají. Byl opakovaně zjištěn
i v druhotných, mladších smrkových lesích
např. v Oderských vrších a Jeseníkách.
Střevlík hrbolatý není na Moravě
v současnosti ohrožený. Jeho výskyt však
může být negativně ovlivněn zejména
změnou vodního režimua následným
úbytkem podmáčených míst. Vhodné biotopy
ničí třeba velkoplošné kácení lesů nebo
výstavba. Velké nebezpečí je také znečištění
vody.
Usednete-li pod tento veliký
strom a zavřete oči, uslyšíte
šumění nedaleké Černé
Opavy. Buků takové velikosti
není na tomto území mnoho.
Byly vykáceny, jejich dřevo se
používalo při tavení železné
rudy. Překutané území bylo
znovu osázeno nepůvodním
smrkem, který roste rychleji
než buk. Památný buk
u Josefovského hamru je starý
180 – 230 let, vypíná se do
výše 32 m a obvod jeho
kmene je 460 cm.
naučná stezka
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
DRAČÍ SPÁRY ANEB CELNICE
A OSADA DRAKOV
CELNÍ STANICE DRACHENBURK – DRAKOV
Nejen lupiči číhali na pocestné na staré kupecké
stezce. Německé „drachen“ značí přísného strážce
přímo nelidských, dračích vlastností. Název Drakov
se tedy nevztahuje k drakům, jak vypráví pověst.
Kdo se dostal do „dračích spárů“ strážců a chtěl
projít, musel zaplatit.
Pak se na něm usadili lapkové, kteří odsud přepadávali
pocestné.
OSADA DRAKOV
Ke konci 17. století přišli
noví osídlenci a založili na
lesní cestě mezi
Mnichovem a Rejvízem
kolonii Christian - Hammer
(osada Drakov).
Na hrad dnes upamatovávají jen nepatrné zbytky zdiva
a přisekáváním upravené skály na nádvoří a temeni.
tiráž a loga
Nestejnoměrně rozeseté uhlíky nalezené na
plošině v okolí celnice, svědčí o velkém ohni,
který ji zřejmě v první polovině 15. století
zničil. Dnes jsou p atrny pouze terénní
pozůstatky, především překop skalní šíje
a pravidelný tesaný prostor obdélníkového
půdorysu na plošině skály.
Chcete-li se na zbytky staré celnice podívat,
dejte se před zříceninou Lorenzovy-Vavřincovy
huti (další zastávka NS) doprava přes Černou
Opavu nebo za mostem vedoucím k samotě
Drakov odbočte vlevo a poté dál kolem břehu
řeky.
HRAD QUINBURK
Býval to nejvýše položený
hrad na Moravě a ve
Slezsku (asi 950 m n. m.),
v téměř nepřístupné odlehlé
poloze na svahu Medvědího
vrchu (1216 m), nad
Sokolími skalami.
Hrad byl zřejmě postaven na
konci 13. století. Ve svých
počátcích byl tvrdým sokem
hradu Kobrštějna, který stál
na polském území, zatímco
Quinburk byl moravský. Při
jeho stavbě bylo zcela využito terénu, tvaru a tvrdosti skály,
svahů a průrev. Jednalo se spíše o malý hrad, který měl jen
nejnutnější opevnění. Vynikající strategická poloha jej
předurčila k ostraze důležité obchodní cesty vedoucí
údolím. Hrad posílil na významu ve 14. století, kdy byla
zřízena celní stanice na Drakově. Záhy byl však opuštěn.
Chlapek, Milan Košulič, Petr Kučák, archiv Actaea, archiv spolku Přátelé Vrbenska, archiv Správy CHKO Jeseníky, archiv LČR |Design: sumec+ryskova |Výroba: Velkoplosny tisk
Jak to na Drakově před sedmi stoletími asi
vypadalo? Stará kupecká stezka vedoucí
z Olomouce do Vratislavi tu prochází v úzkém
pruhu údolní nivy podél řeky pod skaliskem, na
kterém stála stará celnice. Stačilo jen zavřít
závoru a úředníci mohli konat svou povinnost.
Pamětní deska
připomíná tragickou
smrt Johna Lennona.
naučná stezka
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
Dnes je Lorenzova–Vavřincova huť jediným pozůstatkem
dřevouhelných vysokých pecí v kdysi proslulé železářské
oblasti sudetské. Jedná se o vyhlášenou technickou
památku starého hutnictví. Základna stojícího objektu
má rozměry přibližně 6,5 x 6,5 m, výška je asi 11,0 m.
Do výšky 1,5 m je pata tělesa zasypána sutí zříceného
zdiva. Zde ještě s nálety dřevin.
KDE SE TAVILO ŽELEZO
LORENCOVA–VAVŘINCOVA HUŤ
V okolních lesích doutnají milíře, rachot sypaného
kamení železné rudy se rozléhá do daleka. Kouř, pot
a umazané ruce dělníků tavících železo. Obrázek,
jaký by se nám naskytnul v 19. století na tomto dnes
tichém a klidném místě. Bratři Krischové nechali
v roce 1807 postavit dřevouhelnou vysokou pec
nedaleko osady Drakov jako součást závodu na
výrobu a zpracování železa. Již v roce 1853 byla pec
v troskách.
DOBÝVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY
Nejstarší stopy po dolování železných rud v Jeseníkách lze
spojovat s Kelty ve 2. a 1. století před Kristem a zejména
se Slovany. Ruda se těžila nejprve při povrchu, do větších
hloubek se postupovalo až počátkem 12. století, kdy došlo
ke kolonizaci Jeseníků
německými prospektory
a horníky. Největší rozvoj nastal
v 15. a 16. století a podruhé
v 18. a na začátku 19. století.
S pozůstatky po dobývání rud
železa se setkáme v celých
Jeseníkách: štoly, jámy,
dobývky, propadliny, haldy.
Jak vypadal celý závod na zpracování železa v dobách své
největší slávy? Byly zde dva výrobní objekty: dřevouhelná
vysoká pec zvaná Lorenzova a zkujňovací hamr, označovaný
jako Kristiánův.
A - vysoká pec
B - zkujňovací hamr
C - stoupa na železnou rudu
D - kůlna na uhlí pro vysokou pec
E - kůlna na uhlí pro hamr
F - obytný dům
G - skládka dřeva a uhlí pro vysokou pec
H - skládka dřeva a uhlí pro hamr
J - skládka rudy
N
K - zásobní skládky
akov
r
D
L - pracovní plocha
N
N - vodní plochy
G
L
L
D
A
K
F
C
B
E
J
pava
O
á
n
Čer
H
íz
Rejv
G
N
H
S
POZŮSTATKY HUTNICTVÍ
Až do konce 19. století provázel dobývání
železných rud rozvoj hutnictví
a železářství, kácení lesů a příprava
dřevěného uhlí pro hutě pálením
v milířích. První nízké pece (tzv. dýmačky),
v nichž se železo tavilo velmi zdlouhavě,
vystřídaly vysoké pece. Jesenické hutě
a železárny koncem 19. století postupně
zanikaly. Nedokázaly konkurovat novým
Vítkovickým železárnám, které tavily
mnohem kvalitnější rudu dováženou ze
Švédska.
ZÁCHRANA LORENCOVY–VAVŘINCOVY HUTI
Jak vidíte, je tato vzácná technická
památka ohrožena. Pomalu se rozpadá
a nebude-li včas její stav stabilizován, hrozí
jí zřícení. V roce 2005 bylo provedeno
odstranění
náletových stromů
z temene pece
a jejího okolí
a jistě budou brzy
podniknuty další
kroky pro její
záchranu.
naučná stezka
ČERNÉ VLASY KRÁSNÉ PAVLY
ÚDOLÍM
LAPKŮ
ČERNÁ OPAVA
Pověst vypráví, že v řece se odráží černá barva vlasů
krásné Pavly, která žila v tomto kraji za dávných časů na
hradě svého otce. Pavla byla odvážná, silná a krásná.
Odmítala však všechny nápadníky. Cizinci, kteří ji chtěli
unést, zapálili hrad jejího otce. Pavla uprchla, ale brzy ji
dohonili a obklíčili. Dívka tedy skočila do řeky. Černé
Pavliny vlasy plavaly v proudu a všechna voda od nich
ztmavěla, zčernala. A vždy, když po deštích řeka ztmavěla,
vzpomínali lidé na statečnou Pavlu, vzpomínali
a oplakávali ji. Na její paměť říčce dodnes říkáme
Černá Opava.
Z DRAKOVA
PŘIROZENÉ TOKY
Přirozených vodních toků zůstalo
po povodních roku 1997
v Jeseníkách velice málo. Patří
k nim právě i dobře zachovalý
úsek Černé Opavy nad Vrbnem
pod Pradědem. Řeka se zde
nerušeně vine tmavým smrkovým
lesem a zachovává si své
přirozené koryto, téměř bez
lidských zásahů. Větví se do
ramen a vytváří říční ostrovy
a lavice z naplaveného štěrku.
Její břehy zpevňuje doprovodná
lesní vegetace. V říčním korytě
zůstává naplavené dřevo.
Černá Opava je sycena vodou z více pramenů.
K těm větším patří pramen pod Orlíkem
(1204 m) a pod Bleskovcem (871 m).
Přítok z tohoto pramene protéká mezi oběma
jezírky vrchoviště na Rejvízu. Tmavá barva
vody je způsobena organickými látkami,
které vznikají při rozkladu rašeliníků na
rejvízském vrchovišti.
Řeka uhání dál, vstříc svým sestrám
Střední a Bílé Opavě, se kterými se
stéká ve Vrbně pod Pradědem.
POVODNĚ
Přirozené toky jsou čas od času modelovány povodněmi,
které jsou nedílnou součástí přírodního dění.
Představují významný krajinotvorný činitel, který se
v různé intenzitě opakuje a vytváří hluboká horská údolí
a plochá dna údolí podhorských - nivy. Povodně jsou
důsledkem mimořádné povětrnostní situace, kdy
v krátkém období spadne velké množství srážek. Velká
voda unáší z hor značné množství půdy a štěrku, který
je postupně ukládán v nivách toků v podhůří.
ZLATONOSNÁ ŘEKA
Zkřehlé ruce zlatokopů se znovu a znovu noří do studené vody
Černé Opavy, snad dnes nebo nejpozději zítra vytáhnou z řeky
veliký zlatý valoun a nastanou jim lepší časy. Rýžovací pánev
již nestačí, účinnější jsou rýžovací splavy. Delší prkno
s příčnými zářezy, ve kterých se hromadí těžké minerály se
zlatem. Celé údolí protkaly vodní kanály, ze sníženého dna
vystupují velké haldy hrubého, přerýžovaného materiálu. Četná
rýžoviště se táhnou od Starého Rejvízu, přes Vrbno pod
Pradědem, Karlovice, Pocheň, Širokou Nivu, Skrbovice až ke
Kunovu. Nejvýše položená
rýžoviště jsou zachována
v sedle mezi Rejvízem
a Horním Údolím.
naučná stezka
Raně gotický hrad z přelomu 13. a 14. století se pyšně
vypíná na skalnatém výběžku ze Zámeckého vrchu (934 m).
Patřil k systému kontrolních a strážních bodů a celních
stanic. Střežil zemskou stezku mezi Zlatými Horami
a Vrbnem ze strany vratislavského biskupa. Kobrštejn
byl opuštěn zřejmě v důsledku vysoké ekonomické
nákladnosti údržby. Podle jiné domněnky byl
zničen nejpozději při tažení Matyáše Korvína do
Slezska v roce 1474. Na rozdíl od
blízkého Quinburku, který
mu byl ve svých počátcích
sokem, měl velkou
strážní věž, ze které se
zachovalo 9 metrů
vysoké zdivo.
Zachovány
zůstaly rovněž
hradní
příkopy.
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
LAPKOVÉ NA KOBRŠTEJNĚ
LAPKOVÉ NA KOBRŠTEJNĚ
Píše se začátek 17. století. Celý kraj se třese, na
hradě se již dávno usadili lapkové a loupežníci.
Ale od doby, kdy tam vládne strašný Waldemar,
je vše ještě horší. Neunikne mu žádný kupecký
vůz. Terorizuje široké okolí, přepadá
obchodníky na cestách a se svou bandou
napadá i vzdálenější kraje. Nedávno se
strhla krvavá bitva na loukách k Hornímu
údolí. Byl v ní zabit rytíř Hanuš, kterému
Waldemar unesl dceru. Dívka se prý velmi
trápí tím, že denně vidí násilnosti a smrt
mnoha nevinných lidí, které loupežníci
házejí z kobrštejnské skály do propasti.
Není však už nikoho, kdo by ji zachránil.
Tak moc se lidé nebáli ani bílé paní, která zde podle
pověsti sídlí. Takovou hrůzu jim nenaháněli ani skřítci se
svou zlatou kuželnou. Ty toužil naopak každý potkat.
Toho, kdo skřítky hrající kuželky spatří a bude jim je
stavět, čeká totiž bohatá odměna.
LESY ČESKÉ REPUBLIKY
Dávno zmizeli lupiči a lapkové.
V lesích pod Kobrštejnem dnes
vládne jiný hospodář. Zřícenina
hradu Kobrštejn se nachází na
pozemcích, k nimž mají právo
hospodařit Lesy České republiky,
s. p., Lesní správa Jeseník.
Lesnatost tohoto území je poměrně velká, dosahuje 58%.
Lesní správa Jeseník obhospodařuje 17.817 hektarů
lesních pozemků s celkovou zásobou dříví
3
v množství 5.058.839 m .
KONTAKT:
Lesy České republiky, s. p.,
Lesní správa Jeseník
Zámecké náměstí 2,
790 01 Jeseník
email: [email protected]
Každé „panství“ má své hranice, jižní hranici lesní
správy tvoří hřeben Hrubého Jeseníku (Keprník,
1424 m), severní je vedena po státní hranici mezi
ČR a Polskem (řeka Bělá, 330 m).
Dřevinná skladba je tvořena hlavně
smrkem (77%) a bukem (15%). Ostatní
dřeviny (jedle, modřín, borovice, javory,
jasan, olše aj.) jsou zastoupeny méně.
Z lesní zvěře žije v této oblasti hlavně
jelen a srnec.
naučná stezka
LOUPEŽNICKÉ LOUKY
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Třeste se a střezte dobře své majetky.
Před lapky a loupežníky se není kam
schovat. Již ani na loukách, na otevřeném
prostoru, není před nimi bezpečno. Zlaté
časy loupežničení a časté výpady lapků
z nedalekého Kobrštejna připomíná
německý název Reibwiesen – Loupežnické
louky z roku 1687.
Z DRAKOVA
Na počátku budování obce se název ustaloval a často
měnil. Na změny mělo vliv hornoslezské německé nářečí
i nové skutečnosti.
1687 – Reibwiesen – Loupežnické louky
1736 – Reihwiesen – Louky v řadě
1805 – Reichwiesen – Bohaté louky
1836 – Reiwiesen – Srnčí louky
1850–1948 – Reihwiesen – Louky v řadě
Mezitím byly používány jiné podobné názvy, v období
sklárny ve Filipově údolí také Glasswiesen. Slovo Rejvíz
nemá v češtině vlastní význam, vzniklo počeštěním
německého názvu. Dvojjazyčné přejmenovaní obce bylo
provedeno v roce 1918 a potvrzeno v roce 1948, kdy se
zrušila německá obměna názvu.
JAKÝ VLASTNĚ BYL PŮVODNÍ NÁZEV TOHOTO DNES
TAK ROMANTICKÉHO MÍSTA?
Dlouhá řada luk. V ranním slunci se lesknou kosy
i zpocená záda sekáčů. Jdou v řadě za sebou a kosy
zpívají svou píseň. Nepřestanou až do slunce západu.
A zítra znovu.
Dlouhá řada luk či louky v řadě, německy
Reihwiesen. Původní název je starší než obec.
Pravděpodobně vznikl ve 14. až 15. století, kdy
Jesenicko osídlovali němečtí kolonisté. Je uveden na
knížecí mapě z roku 1736 na místě, kde stojí Starý
Rejvíz. Podle něj vznikl i název pro první domky,
které zde byly postaveny.
SKLÁRNA VE FILIPOVĚ ÚDOLÍ
Stála asi sto padesát metrů pod dnešním Ruským hřbitovem.
Dodnes je zde možno zhlédnout zbytky sklářské pece. Nejvíce
se ve sklárně vyrábělo tabulové sklo (okenní), sklenice a láhve
a také sklo křídové, tzv. český křišťál. Sklárna byla pro špatné
hospodaření a dluhy v polovině 18. století opuštěna.
PILY NA ČERNÉ OPAVĚ
Voda v podhorských řekách a říčkách
má ohromnou sílu. Té je třeba využít.
Pily, hamry, vše poháněno vodou.
Na Černé Opavě v úseku mezi Rejvízem
a Vrbnem jich bylo několik. Zbor
Würzelovy pily (1. pila) najdete po
necelém kilometru při červené
turistické značce (odsud směrem na Rejvíz). Druhá pila Kobermühle
se nacházela při cestě na Drakov. Třetí byla Brendrelova pila a dále
po proudu nad Mnichovem stávala tzv. Beránkova pila.
naučná stezka
ÚDOLÍM
LAPKŮ
Z DRAKOVA
TMAVÉ HVOZDY LOUPEŽNICKÉ
Tmavé hvozdy, tak si představujeme lesy, ve kterých číhali na pocestné lapkové z Drakova či
Kobrštejna. Tak to se moc nezměnilo, takhle nějak asi vypadal ten strašidelný tmavý hvozd.
Ve skutečnosti jsou dnešní smrkové porosty dílem člověka. Vysázel je postupně jako
náhradu za převážně bukový les, který tu býval dříve. Dřevo statných buků bylo zpracováno
v milířích na dřevěné uhlí k tavení železné rudy ve zdejších vysokých pecích v 19. století.
Buku postupně ubývalo. Bylo třeba jej nějak nahradit a smrk přece roste rychleji.
A tak zatímco dříve bučiny s příměsí dalších dřevin, především jedle, modřínu a klenu,
pokrývaly souvisle svahy jesenických hor, dnes najdeme bukové lesy jen místy.
Pro oživení lesa je zapotřebí současné
smrkové výsadby postupně nahradit
smíšenými porosty s bukem, javory, jedlí,
jilmem a smrkem. Ponechat v lese alespoň
malou část ležícího dřeva a zachovat
některé zdravé stromy na dožití.
Kde u nás vlastně rostou přirozené smrkové lesy?
Vyskytují se hlavně ve vyšších polohách, od 1100 m n. m.
až po horní hranici lesa. Tato oblast zabírá přibližně
5% rozlohy CHKO Jeseníky. Najdeme je také na místech,
kde se jiným dřevinám nedaří, na podmáčených půdách
v okolí rašelinišť. Ve zdejším území rostou podmáčené
a rašelinné smrčiny hlavně na území NPR Rejvíz. Jsou to
poměrně druhově chudé lesy s mohutně rozvinutým
mechovým patrem.
4
5
6
8
3
7
11
1, 2 - baráky zajatců
3 - kuchyně, jídelna
4 - budova dozorců
5 - umývárny, záchody
6 - kůlna pro nářadí a materiál
7 - márnice
8 - brána
9 - hlídková věž
10 - ostnatý drát
11 - velitelství tábora
12 - ruský hřbitov
12
1
2
9
10
Smutný a téměř bez života. Kulturní
smrkový les, který byl vysázen na velkých
územích náhradou za přirozené listnaté
a smíšené lesy, připomíná tak trochu
kukuřičné pole. Malá rozmanitost
stanovišť spolu s kyselým opadem
umožňuje život jen malému množství
rostlinných a živočišných druhů. Smrková
kultura nabízí omezenou možnost
zahnízdit ptákům. Doma se tu cítí jen
několik druhů hub a brouk kůrovec. Žije si
pod kůrou smrků a v tomhle lese se
snadno přemnoží.
RUSKÝ HŘBITOV
Nachází se uprostřed lesů na severním úpatí
Orlíku, kde byl za druhé světové války vybudován
zajatecký tábor. Po skončení války a odsunu
Němců byly objeveny ve zdejších lesích
roztroušené hroby ruských zajatců. Ostatky
mrtvých byly v roce 1948 vyzvednuty
a převezeny do nově založeného hřbitova ruských
zajatců. Poslední rekonstrukce proběhla roku
1999. Dnes je Ruský
hřbitov u Rejvízu zapsán
v seznamu kulturních
památek a pečují o něj
Lesy ČR, s.p. Hradec
Králové, Lesní správa
Jeseník.
naučná stezka
TAJEMNÝ REJVÍZ
ÚDOLÍM
LAPKŮ
POVĚST O PASTÝŘI GILLOVI
Končí se naše pouť územím Lapků
z Drakova. Až sem sahala
jejich moc, až sem
pronásledovali nebohé
poutníky, aby je připravili
o jejich poklady, zboží
a často také o život. Až
sem, na území tajemného
pastýře Gilla, který od
dávných dob bloudí po
rašeliništích na Rejvíze.
Z DRAKOVA
PROČ VZNIKLO RAŠELINIŠTĚ
PRÁVĚ NA TOMTO MÍSTĚ?
Příhodný tvar území – mělká
pánev s nepropustným podložím
a vhodné klimatické podmínky
jako vysoké srážky, nízká
průměrná teplota a časté mlhy
byly příčinou vzniku rozsáhlého
mokřadu. Odumřelá těla rostlin,
hlavně mechu rašeliníku, suchopýrů a ostřic se ve zdejších
podmínkách velmi pomalu rozkládala a jejich hromaděním začala
vrstva rašeliny přirůstat.
Jaké rostliny vlastně mohou růst v takových
podmínkách, na hluboké rašelině a v prostředí trvale
nasyceném vodou? Na nejmokřejších místech najdeme
velké plochy, na kterých rostou jen mechy rašeliníky,
některé trávy a ostřice nebo nenáročné rostliny
a keříky, které snášejí trvalé zamokření.
Teprve v příznivějších podmínkách s menší vlhkostí
rostou stromy, blatkový bor nebo rašelinná březina, na
sušších okrajích rašeliniště pak rašelinná smrčina.
NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE REJVÍZ
Dnes najdeme na místě, kde stávalo hříšné město Hunohrad,
největší vrchovištní rašeliniště na Moravě a ve Slezsku. Národní
přírodní rezervace Rejvíz, která byla vyhlášena roku 1955, má
celkovou rozlohu 325 ha. Celkový objem rašeliny se odhaduje na
3
2,5 milionů m , největší naměřená hloubka rašeliny je 6,6 m.
Velké mechové jezírko, k němuž vede po povalovém chodníku
naučná stezka, se nachází v západní části rašeliniště. Druhým
jádrem rezervace je Malé mechové jezírko v její východní části.
To je však veřejnosti nepřístupné.
Na unikátní
podmínky rejvízského
rašeliniště je vázán
výskyt řady vzácných,
ohrožených
a chráněných druhů
rostlin a živočichů.
Z rostlin je to např.
celostátně kriticky
ohrožená blatnice
bahenní, dále korálice trojklanná, masožravá
rosnatka okrouhlolistá, bazanovec kytkokvětý či
kyhanka sivolistá, z obojživelníků např. skokan
rašelinný a čolek karpatský, z ptáků sýc rousný
a bekasína otavní, z hmyzu např. arktické vážky –
šídlo rašelinné a lesklice severská.

Zdejší lesy jsou prý nebezpečné, řádí v nich loupežníci

Transkript

Podobné dokumenty

anticharta po 25 letech 17

Vstupní panel CZ

Story - Golfová akademie Nikon

Al Solaiman Marwan(1962) Armand Louis(1972) Buixaderas Elena

KURZ ZHZP ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY, HER A POBYTU V

Leták - Obec Benátky